hudební nauka iii

1.
2. HUDEBNÍ NAUKA III
3.
1. TETRACHORD...................................................................................... 3
2. STUPNICE MOLL A JEJÍ STAVBA .................................................... 5
3. KVARTOVÉ USPOŘÁDÁNÍ STUPNIC DUR A MOLL .................... 7
4. KVINTOVÉ USPOŘÁDÁNÍ STUPNIC DUR A MOLL .................... 8
5. STUPNICE MOLL (DO TŘÍ KŘÍŽKŮ A TŘÍ BÉ) ............................. 9
6. OBRATY KVINTAKORDU .............................................................. 10
7. ENHARMONICKÁ PROMĚNA ........................................................ 11
8. TÓNIKA, SUBDOMINANTA, DOMINANTA .................................. 11
9. MELODICKÉ OZDOBY ..................................................................... 13
10. ZKRATKY NOTOVÉHO PÍSMA ..................................................... 15
11. LADĚNÍ ............................................................................................. 16
12. DYNAMIKA ...................................................................................... 17
13. ZÁKLADNÍ PRVKY HUDEBNÍCH FOREM .................................. 18
14. INTERVALY ...................................................................................... 19
15. SYMFONICKÝ ORCHESTR ............................................................ 22
1
1.
Tónová soustava a jména tónů
Tónová soustava je přehledné uspořádání všech tónů užívaných v hudbě, podle jejich
výšek. Tónová soustava si nevšímá ani délky, ani síly tónů, ale pouze jejich výšky. Základem naší
tónové soustavy je sedm tónů, které se jmenují :
c, d, e, f, g, a, h (čti: cé, dé, e, ef, gé, á, há).
Těchto sedm tónů se v tónové soustavě několikráte opakuje v různých výškových
polohách. Souhrnně se nazývají základní tónová řada. Od výchozího tónu c k nejbližšímu
opakovanému tónu c nacházíme osm stupňů : 1.c, 2.d, 3. e, 4. f, 5. g, 6. a, 7. h, 8. c,.
Vzdálenost mezi těmito dvěma c (mezi nižším a nejblíže vyšším c) se nazývá oktáva (z
latinského „octo“ - čti októ = osm). Tónová soustava obsahuje celkem devět oktáv, z nichž každá
má své jméno :
subkontra, kontra, velká, malá, jednočárkovaná až pětičárkovaná oktáva.
Podobně se jmenují tóny, které do jednotlivých oktáv patří. Příslušnost tónů do té které oktávy se
označuje tímto způsobem :
 Tóny subkontra oktávy se značí velkým písmenem a vpravo dole se připisuje dvojka (A2), tedy
subkontra á.
 Tóny kontra oktávy se značí velkým písmenem a dole se připisuje jednička (F1), tedy kontra ef.
 Tóny velké oktávy se píší velkým písmenem a jsou bez dalšího označení (G), tedy velké gé.
 Tóny malé oktávy se značí malým písmenem a jsou bez dalšího označení (h), tedy malé há.
 Tón jednočárkované oktávy se značí malým písmenem a vpravo nahoře se připisuje jednička
(a1), tedy á jednočárkované.
Stejně tak se označují tóny až do pětičárkované oktávy, přičemž změníme číslici vpravo nahoře od
názvu tónu.
Z krajních oktáv se v hudbě užívá jen několik tónů. Například klavír má nejspodnější (nejhlubší) tón
subkontra á (A2) a poslední vrchní tón je c5 (cé pětičárkované).
Tónová soustava evropské hudby - rozdělení do oktáv :
1. Subkontra oktáva
2. Kontra oktáva
3. Velká oktáva
4. Malá oktáva
5. Jednočárkovaná oktáva
A 2 H2
C 1, D1 E1 F1 G1 A1 H1
CDEFGAH
c d e f g a h
c 1 d1 e1 f1 g1 a1 h1
2
6.
7.
8.
9.
c 2 d2 e2 f2 g2 a2 h2
c 3 d3 e3 f3 g3 a3 h3
c4 d4 e4 f4 g4 a4 h4
c5
Dvoučárkovaná oktáva
Tříčárkovaná oktáva
Čtyřčárkovaná oktáva
Pětičárkovaná oktáva
c1
C2
C1
C
c2
c3
c4
c5
c1
c
2.
TETRACHORD
Co je tetrachord ?
Tetrachord - (z řeckého tetra = čtyři, chord = struna).
Znamená čtyři tóny ve stupnici. Jelikož mají moderní stupnice, tedy ty, které jsou
v hudbě běžně používány, osm tónů, má každá z nich dva tetrachordy :
1. Tetrachord vrchní
2. Tetrachord spodní
Oba tyto tetrachordy mají dva celé tóny a jeden půltón
c
d
e
f
g
3
a
h c
Stupnice mollová má také dva tetrachordy s tím rozdílem, že má jinak uspořádány
půltóny. Obsahuje tedy celý tón, půltón, celý tón (týká se přirozené moll - aiolské) půltón a dva
celé tóny
a
h c
d e f
g
a
Půltóny odvozených stupnic moll, tedy harmonické a melodické, se řídí podle pravidla
pro stavbu, avšak spodní tetrachord je společný pro všechny stupnice moll.
Stupnice moll aiolská
Stupnice moll melodická
Stupnice moll harmonická
4
3.
Stupnice moll a její stavba
Stupnice moll je stupnice měkká. Vyznačuje se především malou tercií. Tak jako
stupnice durová, tak i stupnice mollová má pravidlo pro svoji stavbu a je řadou tónů jdoucích
stupňovitě za sebou. Stupnice mollové rozeznáváme dvě, moll - harmonickou a moll melodickou. Každá má své zvláštní pravidlo pro svoji stavbu.
Stupnice moll harmonická.
je sestavena z osmi tónů uspořádaných podle tohoto pravidla :
celý tón,
1.
půltón, celý tón,
1/2
1.
celý tón,
1.
půltón,
1/2
jeden a půl tón, půltón
1 + 1/2
1/2
Takto uspořádané půltony a celé tóny platí pro harmonickou stupnici moll
vzestupně i sestupně.
V zápisu do notové osnovy takto :
Půltóny jsou mezi II. - III., V. - VI., a VII. . VIII. stupněm. Ve stupnici a - moll (na příkladu) mezi
tóny h - c, e - f, gis - a. Charakteristickou pro tuto stupnici je krok zvětšené sekundy mezi VI. - VII.
stupni mezi tóny f - gis. Zvětšená sekunda je vzdálenost mezi dvěma tóny v rozpětí jednoho celého
tónu a půltónu, nebo tří půltónů. Druhým typem stupnice moll je :
Stupnice moll melodická.
liší se od ostatních stupnic tím, že jejich sled tónů a půltónů je při vzestupu jiný než při
sestupu. Vzestupně zvyšuje její VI. a VII. stupeň a sestupně VII. a VI. stupeň snižujeme na původní
tóny.
V zápisu do notové osnovy takto :
vzestupně
sestupně
Takto uspořádané půltóny a celé tóny platí pro harmonickou stupnici moll vzestupně a sestupně.
Půltóny jsou mezi II. - III. a VII. - VIII. stupněm vzestupně. Ve stupnici a - moll (na
příkladu) mezi tóny h - c, gis - a, a sestupně mezi VI. - V. a III. - II. stupněm, mezi tóny f - e, c - h,.
5
Tak jako stupnice dur mají své uspořádání v kvartovém a kvintovém kruhu, mají toto uspořádání i
stupnice mollové. Stupnice dur s bé jsou uspořádány v kvartovém kruhu a stejně tak jsou
uspořádány i stupnice moll s bé. Pro stupnice dur je výchozí (základní) stupnice C - dur, proto i
stupnice moll mají svoji výchozí (základní) stupnici a - moll.
6
4.
Kvartové uspořádání stupnic dur a moll
C-dur
a-moll
Ces-dur
as-moll
F-dur
d-moll
Ges-dur
es-moll
B-dur
g-moll
Es-dur
c-moll
Des-dur
b-moll
As-dur
f-moll
7
5.
Kvintové uspořádání stupnic dur a moll
C-dur
a-moll
Cis-dur
ais-moll
G-dur
e-moll
Fis-dur
dis-moll
D-dur
h-moll
A-dur
fis-moll
H-dur
gis-moll
E-dur
cis-moll
8
Na příkladu máme vždy ke stupnici durové také stupnici moll. Každá stupnice dur má svoji stupnici
moll ve stejném počtu křížků nebo bé. Jedná se tedy o stupnici souběžnou se stupnicí dur a
nazýváme ji stupnicí moll paralelní. Stupnice moll stejnojmenná má se stupnicí durovou společný
název (základní tón) a liší se v předznamenání. Tedy paralelní moll má stejné předznamenání ,ale
jiný název.
6.
STUPNICE MOLL (do tří křížků a tří bé)
9
7.
OBRATY KVINTAKORDU
Akord je souzvuk nejméně tří tónů. Základním akordem je akord kvintový - kvintakord. Je to
souzvuk tří tónů, které můžeme různě převracet. Tímto nám vzniknou stejné tóny v různém
uspořádání a tedy mluvíme o obratech kvintakordu. Kvintakord má dva obraty. Jsou to :
sextakord značíme T6
kvartsextakord značíme T6/4
Obrat kvintakordu docílíme přenesením základního tónu o oktávu nahoru. Stejným pravidlem
docílíme i obrat sextakordu. Pokud převrátíme kvartsextakord, vznikne nám opět kvintakord
postavený o oktávu výše než kvintakord původní.
Kvintakord
sextakord
kvartsextakord
Obratem spodního tónu kvartsextakordu vzniká opět kvintakord postavený o oktávu nahoru.
Kvintakord
nazýváme kvintakordem proto, že vzdálenost základního a vrchního tónu je kvinta.
Sextakord
nazýváme sextakordem proto, že vzdálenost základního a vrchního tónu je sexta.
Kvartsextakord
nazýváme kvartsextakordem proto, že vzdálenost základního a vrchního tónu je sexta.
Neboť by tyto dva akordy různě zněly a stejně se značily, vezmeme v úvahu ještě
interval mezi základním tónem a tónem prostředním. Tento interval je kvarta, tedy
máme dva intervaly a to sextu 6 a kvartu 4. Tyto dva intervaly zapíšeme zlomkem 6/4 a
odtud nám vzniká název kvartsextakord.
Tímto pravidlem se řídí obraty kvintakordu dur i moll.
10
8.
ENHARMONICKÁ PROMĚNA
Co jsou enharmonické proměny (stejnozvučné) tóny ?
Enharmonické tóny jsou tóny odlišně psané, ale stejně znějící (výškově shodné). Možnost
enharmoniky v současné době je daná především možností temperovaného ladění, lze tedy jeden
znějící tón zapsat několika způsoby.
příklad :
deses
des
eses
c
cis
d
his
hisis cisis
atd.
Každý tón můžeme dvakrát enharmonicky zaměnit,
pouze tón gis má jednu enharmonickou záměnu ( v as).
9.
TÓNIKA, SUBDOMINANTA, DOMINANTA
Jinak zvaná základní harmonická kadence (vzestup) jsou tři základní akordy v každé
tónině dur i moll a jsou na : 1.,4., a 5. stupni dané stupnice.
Akord (trojzvuk) na 1. stupni se nazývá tónický, na 4. stupni subdominantní a na 5.
stupni dominantní. Říkáme, že ten či onen akord zastává funkci buď tónickou, subdominantní
nebo dominantní. Pro tyto tři základní harmonické funkce máme v písmu zvláštní značky. Tóniku
v durové tónině označujeme velkým písmenem T, tóniku v mollové tónině označujeme oT
s kroužkem po levé straně písmena. Subdominantu označujeme v dur tónině S a v tónině moll oS
s kroužkem po levé straně písmena. Obdobně je to i u dominanty, kterou v tónině dur značíme D a
v tónině moll oD. V durových tóninách jsou to pak trojzvuky s velkou tercií a v mollových tóninách
trojzvuky s malou tercií. Harmonie však rozeznává daleko více akordů(resp. harmonických funkcí)
než jenom tyto tři, ale tyto patří mezi nejdůležitější a nejrozšířeněji užívané v písničkách a
jednoduchých skladbách. Pro větší orientaci co v hudbě znamená důležitost, se dá uvést tento
příklad z reálného života.
příklad :
C - dur
a - moll
T
C-E-G
a-c-e
T
S
F-A-C
d-f-a
S
D
G-H-D
e-g-h
D
11
Základní trojzvuky v notaci :
všimněme si, že tyto tři základní trojzvuky zahrnují v sobě všechny tóny vlastní stupnice :
C - dur
a - moll
Kvintakordy postavené v tónice, subdominantě a dominantě mají také své obraty, které utvoříme
naprosto stejným principem jako obraty základního kvintakordu, přesuneme-li základní tón o
oktávu nahoru. Tedy kvintakord na T, S, D, má dva obraty :
T5 ......................T6 , T6/4
S5....................... S6 , S6/4
D5.......................D6 , D6/4
12
10. MELODICKÉ OZDOBY
Melodické ozdoby mají za úkol ozdobit melodickou linii skladby. Zahrnujeme do nich :
Nátryl - rychlé vystřídání základního tónu vrchní sekundou
Mordent - rychlé vystřídání základního tónu spodní sekundou
Příraz - hraje se rychle před hlavním tónem, jemuž neubírá přízvuk
 Opora - hraje se před hlavním tónem, kterému ubírá tu hodnotu, ve které je napsán. Ubírá
též hlavnímu tónu přízvuk
13
 Odraz - hraje se rychle za hlavním tónem, jemuž neubírá přízvuk
 Skupina - dvou i více melodických tónů hraných rychle před hlavním tónem, kterému neubírá
přízvuk
 Obal - je vystřídání hlavního tónu jeho horní (spodní) sekundou.
Obaly rozlišujeme na :
- nárazný : začíná vrchní sekundou a zní nad hlavní notou
- odrazný : probíhá mezi dvěma tóny, rychlé, několikanásobné střídání hlavního tónu s jeho
vrchní sekundou
14
 Trylek - řadový, je série trylků na různých tónech za sebou, trylek dvojitý - probíhá ve dvou
hlasech současně. Trylek je pravidelné střídání základního tónu s vrchní sekundou. U trylků je
nutno respektovat předznamenání, které platí pro střídající tón.
11. ZKRATKY NOTOVÉHO PÍSMA
Zkratek notového písma se používá při opakování stejných tónů,
skupiny tónů, taktů a větších úseků skladby.
Zkratka pro opakované stejné noty :
Zkratka pro opakované skupiny tónů :
Zkratka pro opakovaní taktů :
15
Zkratky pro opakování větších úseků skladby :
D.C. al Fine - Da Capo (čti kápo) al Fine, znamená opakovat skladbu od začátku až do znamení Fine
(konec).
D.S. al Fine - Da segno (čti seňo) al Fine, znamená opakovat od znamení segna do znamení Fine
(konec).
D.S. al Fine e poi la Coda - Da segno al Fine e poi Coda (čti kóda), znamená opakovat skladbu od
znamení segno do znamení Fine a potom přejít na Codu.
znaménko pro segno
znaménko pro Codu
12. LADĚNÍ
Význam pojmu ladění :
1. Ladění k docílení souhry mezi nástroji - v současné době má komorní a (a1) 444 Hz (hertzů - čti
herců) to znamená, že komorní „a“ má 440 kmitů za vteřinu.
2. Ladění jako způsob odvozování půltónů, čisté a temperované.
 čisté ladění - (tzv. Pythagorské), ve kterém půltón odvozujeme z kvintových postupů. Výhoda :
absolutní čistota intervalů. Nevýhoda : stejné tóny neladily - např. diatonický půltón c - des byl
větší než chromatický půltón c - cis.
 temperované ladění - vzniklo v 17.století a vynalezl jej A. Werkmeister (čti Warkmajstr) a
používá se dodnes. Výhoda : rozdělení čisté oktávy na 12 stejných půltónů, možnost
enharmonické záměny.
 Ladění různých hudebních nástrojů - některé nástroje mají tzv. vnitřní ladění (např. trubka B).
Znamená to, že tyto nástroje zní o v. 2 níž než jsou psány.
16
13. DYNAMIKA
z řeckého dynamos – síla je úroveň síly - hlasitosti hry, ve které se má skladba nebo její část hrát .
V základních hodnotách ji děláme
 terasovitá - (předklasická)
p - mf - f - ff
piano mezzoforte forte fortissimo -

 pozvolná - progresivní (rostoucí)
regresivní (slábnoucí)
 akcentační - přízvučná
17
p
mf
f
ff
Zápis dynamiky do klavírního partu užívající citované discipliny dynamiky
14. ZÁKLADNÍ PRVKY HUDEBNÍCH FOREM
Hudební forma je základním schématem skladby.
Mezi základní prvky hudebních forem patří :
1. MOTIV
je nejmenší hudební myšlenka ve skladbě se opakující, kterou můžeme
osamostatnit. Skládá se nejméně ze dvou tónů. Motiv může být buď melodický,
harmonický, rytmický nebo kombinovaný.
2. TÉMA
je delší hudební myšlenka, na rozdíl od motivu bývá volnějšího tempa a
závažnějšího charakteru.
3. FIGURA
je malá skupina tónů umístěná zpravidla v doprovodu. Udává-li rytmus určitého
tance, nazývá se charakteristická figura.
3. BĚH
je sled tónů, který tvoří stupnice, rozklady, figury na různých stupních se opakujících
18
15. INTERVALY
(z latinského inter - vallum)
Interval bylo původně označení prostoru mezi dvěma kůly opevnění. V současné době tohoto
výrazu používáme ve spojení časového a tónového prostoru. Jak definovat interval v hudbě ?
Interval v hudbě je výškový poměr dvou současně nebo po sobě znějících tónů
Intervaly rozdělujeme podle způsobu znění na melodické a harmonické.
Intervaly harmonické :
jsou intervaly kdy zazní současně tón základní a tón vrchní intervalový.
Intervaly melodické :
jsou intervaly, kdy zazní základní tón jako první a po něm vrchní intervalový tón
Intervaly melodické
Intervaly harmonické
19
Jak určit interval od různých tónů ?
K určení intervalů od různých tónů nám pomůže stupnice dur. V každé stupnici se objevují
intervaly základní, tedy čisté a velké. Jak správně odvodit tyto základní intervaly :
1. základní intervalový tón si představíme jako základní tón stupnice, chceme-li určit interval od
tónu D, pomůže nám stupnice D-dur.
2. Stupnici D-dur vyjmenujeme až k žádanému intervalu. Musíme však mít na mysli, že ve stupnici
se objevují pouze intervaly čisté a velké. Je-li žádaný interval čistý nebo velký, je interval
obsažen ve stupnici. Jde-li o interval malý, zmenšený nebo zvětšený, postupujeme dle pravidla :
z velkého intervalu snížením o půl tónu vznikne interval malý. Teprve zmenšením malého
intervalu vznikne interval zmenšený. Zvětšením zvětšujeme kterýkoliv interval čistý i velký. U
čistého intervalu vznikne zmenšením o půl tónu hned interval zmenšený. Chceme-li se držet
tohoto pravidla, musíme bezpodmínečně znát stupnici. Nesmíme zapomenout na
předznamenání té dané stupnice, a musíme si ho vždy uvědomit, jak u intervalů čistých a
velkých, tak i u intervalů odvozených.
U určování intervalů čistých je postup obdobný s tím rozdílem, že zmenšíme-li interval čistý,
vznikne nám hned interval zmenšený.
Příklad :
Urči interval čisté kvarty ( č.4) od tónu F
Chci-li určit interval zvětšené kvarty (zv.4) od tónu F určím si nejprve interval základní, tedy tón bé
a ten potom zvětším o půl tónu
Určuji-li interval zmenšené kvarty (zm.4) od tónu F, opět si určím interval základní, čistý, tedy tón
bé a ten potom snížím o půl tónu
20
Názorný příklad k určení intervalů :
Urči interval velké sexty od tónu D (dále značeno v.6 od D)
Interval velký je základní, tedy se objevuje ve stupnici. Tón H je velkou sextou od tónu D.
Mám-li určit interval zvětšené sexty (zv.6) od tónu D, určím si nejprve interval základní, tedy tón H
a ten pak zvětším o půl tónu.
Chci-li určit malou sextu (m.6), opět si určím interval základní, tedy tón H a ten potom snížím o půl
tónu. Určuji-li interval zmenšené sexty (zm.6) od tónu D, snížím tedy základní v.6, tón H o dva
půltóny.
21
16. SYMFONICKÝ ORCHESTR
Dnešní symfonický orchestr vznikl z menších komorních souborů hráčů na
nástroje jednoho druhu začátkem 18. století. Jeho vývoj silně ovlivnili
skladatelé tzv. Mannheimské školy (polovina 18. století). Dále pak významnou
měrou přispěli k rozvoji symfonického orchestru skladatelé W.A.Mozart a L.van
Beethoven. Již od konce 18. století vznikají stálé symfonické orchestry, z nichž
mnohé působí dodnes (např. Gewandhausorchestr v Lipsku založený roku
1781). Po polovině 19. století v období romantismu, skládají někteří autoři
skladby pro početné symfonické orchestry, proto se rozšiřuje počet hráčů i
počet druhů hudebních nástrojů (R. Strauss, R.Wagner). Do orchestru jsou
zařazovány nové nástroje jako klavír, varhany, harfy, tuba. Tehdy také vzniká
moderní symfonický orchestr, který známe dnes, s počtem hráčů 80 až 120.
Symfonický orchestr se dělí na čtyři hlavní nástrojové skupiny : nástroje
smyčcové, dechové, dřevěné, dechové žesťové a nástroje bicí.
22