Prosinec 2010

PROSINEC 2010
Ivančický
zpravodaj
PROSINEC 2010
Ivančický
zpravodaj
ROČNÍK XXXIX
ROČNÍK XXXIX
Obr. č. 1
Ustavující zasedání městského zastupitelstva
proběhlo 15. listopadu v sále Besedního domu
(více uvnitř)
Ustavující zasedání městského zastupitelstva
proběhlo 15. listopadu v sále Besedního domu
(více uvnitř)
1
2
Ustavující zasedání nového zastupitelstva
V pondělí 15. 11. 2010 bylo v 16.30 hod. v reprezentačním sále Besedního
domu zahájeno ustavující zasedání městského zastupitelstva. Hlavním úkolem
zastupitelstva bylo na tomto zasedání zvolit vedení města, tedy starostu, místostarosty a radu města. Na základě hlasování bylo dohodnuto, že volby do těchto funkcí nebudou tajné, nýbrž proběhnou aklamací zvednutím ruky. Starostou
města byl zvolen MUDr. Vojtěch Adam (KSČM), který tak zahajuje již své třetí
volební období na tomto významném postu.
Jeho zástupci - místostarostové - byli voleni, stejně jako při minulých volbách,
dva. Požadavek na dva místostarosty starosta zdůvodnil investiční náročností
nadcházejících let, ve kterých budou ve městě probíhat práce na budování kanalizací a intenzifikaci čistírny odpadních vod. Jako 1. místostarostu, který bude
mít tuto náročnou stavební akci na starosti, navrhl Radoslava Skálu (KSČM),
stavebního technika ivančické nemocnice. Ten byl také vzápětí zvolen. Radoslav
Skála bude rovněž zastupovat Ivančice ve Svazku vodovodů a kanalizací.
2. místostarostou byl zvolen Mgr. Radek Musil (ČSSD), profesor na Gymnáziu Jana Blahoslava. Kromě starosty budou i oba místostarostové pověřeni
k úřednímu úkonu provádění svateb.
Dále byly voleni další dva členové pětičlenné rady města. Radním i v dalším
období zůstává Mgr. Tomáš Chytka (Občané pro Ivančice) a novou radní se stala
Mgr. Jana Heřmanová (Sdružení nestraníků).
Dalším úkolem bylo zvolit předsedy dvou ze zákona povinných orgánů města
- kontrolního výboru města a finančního výboru města. Předsedkyní kontrolního výboru byla zvolena Alena Kahúnová. Na předsedu kontrolního výboru byl
navržen MVDr. Luboš Šlapanský, který se však této
funkce vzdal a proto volba
předsedy kontrolního výboru byla odložena na příští
zasedání zastupitelstva.
Nová radní Mgr. J. Heřmanová se přihlásila s návrhem ustavit další výbor pro
školství, kulturu, mládež,
sport a volnočasové aktivity.
Její návrh byl hlasováním
schválen a na předsedkyni Ustavující zasedání nového zastupitelstva neřídil už
tohoto výboru byla navržena jeho nejstarší člen, jak tomu bývalo dříve, ale podle
novely Zákona o obcích starosta právě uplynulého
a vzápětí hlasováním schvá- volebního období. Na snímku vlevo starosta MUDr. V.
lena Mgr. J. Heřmanová.
Adam, vpravo tajemník MěÚ Mgr. J. Vařejka.
3
ZASTUPITELSTVO MĚSTA IVANČIC
Rada města:
MUDr. Vojtěch Adam
(KSČM)
starosta
Radoslav Skála
(KSČM)
1. místostarosta
Mgr. Tomáš Chytka
(Občané pro Ivančice)
Mgr. Radek Musil
(ČSSD)
2. místostarosta
Mgr. Jana Heřmanová
(Sdružení nestraníků)
Členové zastupitelstva
Ing. Vladan Ševčík
(KSČM)
4
Pavel Fajks
(KSČM)
Petr Sláma
(ČSSD)
Alena Kahúnová
(KSČM)
Ing. Antonín Moravec
(ODS)
Milan Buček
(TOP 09)
MUDr. František Matušina
(KDU-ČSL)
MVDr. Luboš Šlapanský
(ODS)
Ing. Roman Sládek
(Konzervativní strana)
MUDr. Mikuláš Kuczman
(TOP 09)
5
Z USNESENÍ RADY MĚSTA
Ve zveřejněných výpisech jsou vypuštěny osobní údaje ve smyslu z.č. 101/2000
Sb. (zákon o ochraně osobních údajů) v platném znění.
23. schůze
konaná dne 19.10.2010
Ö Žádost Kulturního a informačního centra o souhlas s přijetím
daru od Vinařského fondu ČR
RM schvaluje přijetí daru od Vinařského fondu, Brno, ve výši 50 %
na krytí nákladů nejvýše však 20.000,Kč, vzniklých pronájmem prostor,
honorářem umělců, nebo propagací
části akce 17. Slavností chřestu 2011
- ochutnávka moravských vín.
Ö Kácení lip u hřiště v Řeznovicích
RM souhlasí se smýcením lip
u hřiště v Řeznovicích po realizaci
náhradní výsadby.
Ö Čestné prohlášení k žádosti o dotaci na výstavbu multifunkčního
hřiště v Řeznovicích – žadatel
o dotaci SPORTOVNÍ, o.s.
RM schvaluje znění čestného prohlášení o způsobu vypořádání v případě zániku Smlouvy o nájmu částí
pozemků p.č. ZE 84/1 a 84/2 v k.ú.
Řeznovice a vypořádání vztahů se
státním rozpočtem. Čestné prohlášení
bude předloženo k žádosti o poskytnutí dotace od Ministerstva školství,
mládeže a tělovýchovy na výstavbu
multifunkčního hřiště žadatelem o dotaci SPORTOVNÍ, o.s., IČ 22670718.
6
Ö Smlouva o nájmu zasedací
místnosti v objektu č.e. 1479 na
pozemku st. 200 v k.ú. Němčice
(hasička)
RM schvaluje Smlouvu o nájmu
zasedací místnosti v objektu č.e. 1479
(hasička - Sbor dobrovolných hasičů
Němčice) na pozemku st. 200 v k.ú.
Němčice u Ivančic (pronajímatel Město Ivančice, nájemce Autoškola Marek
Chromek s.r.o., IČ 28289731).
Ö Nabídka firmy HUTIRA na prodej nebo pronájem areálu
RM bere na vědomí nabídku na
prodej nebo pronájem areálu firmy
HUTIRA v Ivančicích. V jednáních
bude RM pokračovat po schválení
rozpočtu na rok 2011.
Ö Termíny konání slavností v roce
2011
RM schvaluje termíny konání
slavností v r. 2011 takto:
- Slavnosti chřestu 20. a 21. května
2011,
- Ivančická pouť 30. a 31. července
2011,
- Svatováclavské trhy 23. a 24. září
2011.
Ö Vyhlášení výběrového řízení na
funkci vedoucího MěÚ
RM bere na vědomí informaci
starosty MUDr. Vojtěcha Adama o vyhlášení výběrového řízení na funkci tajemníka – vedoucího Městského úřadu
Ivančice. Dosavadní tajemník Mgr. Jiří
Vařejka ukončí svou funkci v souladu
s § 103 odst. 3 zák. č. 128/2000 Sb. ke
dni jmenování nového tajemníka.
Ö Provedení inventarizace majetku a závazku Města Ivančice
k 31.12.2010
RM schvaluje:
- Příkaz starosty, kterým ukládá
provedení inventarizace majetku a závazku ke dni 31.12.2010 dle rozvahy
Města Ivančice,
- provedení fyzické inventury majetku k 31.10.2010,
- složení ústřední a dílčích inventarizačních komisí,
- seznam inventarizovaných objektů.
Ö Dodatek č. 1 ke Smlouvě o poskytování odborných knihovnických služeb
RM schvaluje Dodatek č. 1 ke
Smlouvě o poskytování odborných knihovnických služeb ze dne
08.08.2005. Tímto Dodatkem se
rozšiřuje vykonávání vybraných regionálních služeb Městské knihovny
Ivančice na všechny obce ve správním
obvodu ORP Ivančice.
Ö Přidělení zakázky na zhotovitele
díla „Ivančice - Revitalizace ZŠ
a MŠ“
RM dle Zprávy o posouzení a hodnocení nabídek výběrové komise,
konané 18.10.2010, přiděluje zakázku na akci „Ivančice – revitalizace
ZŠ a MŠ“ firmě STAVOPROGRES
BRNO, spol. s r.o., IČ 60701455,
a to: revitalizace na ZŠ Růžová za
cenu 6.331.279,- Kč vč. DPH a na
MŠ Chřestová za cenu 4.101.645,- Kč
vč. DPH. Hodnotící komise vybírala
z 5 nabídek. Bude hrazeno z rozpočtu
2011 a přidělené dotace Operačního
programu ŽP Fond soudržnosti.
Ö Žádost Střediska volného času o
prominutí provozních nákladů
za odebrané obědy
RM souhlasí s prominutím provozních nákladů ve výši 2.280,- Kč
za obědy, které odebere (do konce
roku 2010) ve Školní jídelně Ivančice
dětské centrum zřízené při Středisku
volného času Ivančice.
Ö Vytápění budovy Kounická 80
RM schvaluje objednávku na vytápění objektu Kounická 80, Ivančice
(bývalá speciální škola) na přechodné
období (cca 1 měsíc). Vytápění bude
zabezpečovat firma TEPLO Ivančice,
s.r.o.
Ö Odkoupení zabezpečovacího zařízení
RM schvaluje odkoupení zabezpečovacího zařízení od Mateřské školy
a Základní školy Želešice, nainstalovaného v budově Kounická 80, Ivančice
(bývalá speciální škola), za zbytkovou
cenu 5.000,- Kč. Cena byla posouzena
firmou RTZ Holding, a.s., Brno, která
odkup doporučuje. Bude financováno
z rozpočtu odboru majetkoprávního.
7
24. schůze
konaná dne 08.11.2010
Ö Nabídka pojistného programu
pojištění vozidel
RM, na základě doporučení odboru plánovacího a finančního, schvaluje
uzavření pojistné smlouvy na flotilu
vozidel Města Ivančice na rok 2011
u Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, a zároveň RM
schvaluje dodatek na pojištění nového
požárního vozidla v roce 2010 (od 8.
listopadu do 31. prosince).
Ö Mandátní smlouva o poskytování právní pomoci + plná moc
RM schvaluje uzavření Mandátní
smlouvy o poskytování právní pomoci
v souvislosti s vymáháním místních
poplatků s JUDr. Kamilem Mattesem,
advokátem, IČ 72405007. Zároveň
RM schvaluje příslušnou plnou moc
ve věci právní pomoci při vymáhání
místních poplatků.
Ö Přerušení provozu MŠ v Němčicích a Alexovicích v době vánočních prázdnin
RM souhlasí s přerušením provozu
mateřských škol Němčice a Alexovice v době vánočních prázdnin tj. od
23.12.2010 do 02.01.2011 z organizačních důvodů.
Ö Předchozí souhlas k přijetí sponzorského daru – ZŠ V. Menšíka
Ivančice
RM uděluje v souladu se zákonem
č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, § 39b, ve
8
znění pozdějších předpisů, předchozí
souhlas k přijetí věcných darů (dárci:
RUPOS Ivančice, Zemědělské potřeby ZEUS Ivančice a Cihelna Ivančice)
v celkové výši 15.800,- Kč příspěvkové organizaci Základní škola Vladimíra Menšíka Ivančice.
Ö Nájemní smlouva – ZŠ Oslavany
RM schvaluje Nájemní smlouvu
se ZŠ Oslavany, okres Brno-venkov
o pronájmu sportovního areálu – tělocvičny pro sportovní aktivity zaměstnanců MěÚ Ivančice (nohejbal). Nájemné ve výši 100,- Kč/hod (2 hodiny
týdně) bude hrazeno ze sociálního
fondu zaměstnanců MěÚ Ivančice.
Ö Zábor veřejného prostranství
– Pekárna Ivanka
RM schvaluje zábor veřejného
prostranství (části pozemku p.č. 3167/
1 v k.ú. Ivančice) za účelem umístění
velkoobjemového kontejneru před
dům Oslavanská 427/11 po dobu rekonstrukce tohoto domu.
RM ukládá majetkoprávnímu
odboru vybrat od stavebníka (Pekárna Ivanka, s.r.o.) místní poplatek za
zvláštní užívání veřejného prostranství podle obecně závazné vyhlášky
č. 2/2008.
Ö Odkoupení pozemku od STOPA-Reveko s.r.o.
RM doporučuje zastupitelstvu
schválení nabytí pozemku st. 30/4
o výměře 127 m2 v k.ú. Ivančice od
STOPA-Reveko s.r.o. za cenu 540,Kč/m2.
RM schvaluje dohodu o narovnání, jejímž předmětem je úhrada částky
6.858,- Kč na účet výše uvedené společnosti.
RM ruší v celém rozsahu své usnesení č. 13/R28 ze dne 30.11.2009.
Ö Smlouva o právu provést stavbu
– přístavba lodžií k byt. domu
Okružní 17
RM schvaluje Smlouvu o právu
provést stavbu – přístavbu lodžií k bytovému domu Okružní 17, stavebník
Společenství vlastníků domu č. 853/
17, IČ 27716911.
Ö Prodej požárního automobilu
RM uděluje souhlas k prodeji staré
a nepojízdné cisternové automobilové
stříkačky CAS 25 na podvozku Š 706
RTHP (speciální požární automobil),
RZ BO 63-55, do vlastnictví J. Čermáka za cenu 21.700,- Kč (dle znaleckého posudku).
Ö Dodatek č. 5 ke Smlouvě o zajištění financování IDS JMK
RM bere na vědomí návrh Dodatku
č. 5 ke Smlouvě o zajištění financování Integrovaného dopravního systému
Jihomoravského kraje, podle něhož
platba pro rok 2011 za nadstandard
dopravní obslužnosti (tj. spoje Ivančice-Hrubšice a zpět) činí 298.378,Kč a doporučuje zastupitelstvu jeho
schválení.
Ö Plán zimní údržby místních komunikací na rok 2010/2011
RM schvaluje plán zimní údržby
místních komunikací v Ivančicích na
období 2010/2011.
Ö Zimní údržba místních komunikací 2010/2011 – smlouva o dílo
– prohrnování sněhu
RM schvaluje Smlouvu o dílo na
zimní údržbu místních komunikací
2010/2011 na prohrnování sněhu s firmou Technické služby Ivančice s.r.o.,
IČ 29216125.
Ö Zimní údržba místních komunikací 2010/2011 – smlouva o dílo
– skladování a nakládka posypového materiálu
RM schvaluje Smlouvu o dílo k zajištění zimní údržby místních komunikací pro rok 2010/2011 na skladování
inertního posypového materiálu a jeho
nakládku s firmou STAFIZ-K, s.r.o.,
Ivančice, IČ 26916827.
Krásné prožití
vánočních svátků
přeje redakce IZ
PŘÍŠTÍ VYDÁNÍ
ZPRAVODAJE BUDE
DVOJČÍSLO LEDEN-ÚNOR
A VYJDE VE DRUHÉ
POLOVINĚ LEDNA 2011.
9
Užívejte si se SENIOR PASEM
SENIOR PAS je unikátním projektem Jihomoravského kraje, který vznikl na
podporu obyvatelstva s věkem nad 55 let. Zapojení do projektu je ZDARMA!
Projekt přináší systém slev na výrobky a služby držitelům karet SENIOR
PAS.
Nabízené slevy ve výši 5–50 % jsou primárně zaměřeny na zdravotnictví, lázeňství, wellness, cestování, ubytování, vzdělání, muzea, galerie, ale i spotřební
nákupy.
Vydání karet je bezplatné, požádat o ni může každý obyvatel Jihomoravského kraje starší 55 let.
Registraci si zajistíte na: http://www.seniorpasy.cz/
Dokončení úprav v ulici Pod Hájkem
V pondělí 8. listopadu byl předán do provozu úsek ulice Pod Hájkem od křižovatky ulice U hřiště k Černé ulici. Rozpočet na úpravu ulice v délce 310 metrů
spočítali projektanti na 9 milionů, ve výběrovém řízení byla vybrána firma OHL
ŽS Brno, která předložila
nabídku na 6,2 milionu.
Část blíže k rodinným
domkům má zámkovou
dlažbu, vlastní vozovka má
asfaltový povrch, na třech
místech jsou zpomalovací
prahy. Podél plotů měl být
zatravněný pruh, ve kterém jsou uloženy rozvody
např. el. proudu a telefonu,
nakonec i tento pruh byl vydlážděn a může sloužit jako
chodník. Ulice je spádována
betonovým odvodňovacím
rigolem k horské vpusti, pod
silnicí je pak voda odváděna
v mezeře mezi domy číslo
88 a 121 mimo ulici. I tato
část, tj. odvodní rigol mezi
domy, byla v délce několika metrů upravena dlažbou
10
z kamene. Trochu sporný je úsek na konci ulice (u Paloučku), kde ústí polní cesta. Při větších deštích přináší voda písek, smetí a počkáme, jak se s tím vypořádá
úzká odvodňovací vpusť.
Zatím bez konečné úpravy zůstala část zatáčky na konci Černé ulice v délce
23 metrů. Tento úsek bude dokončen až po vybudování nové kanalizace v Černé
ulici.
Úpravou této části nabyla celá ulice Pod Hájkem až k restauraci Pod Kapličkou moderního vzhledu a spolu s loni dokončenou ulicí U Hřiště, mají Alexovice
na dlouhou dobu bezprašné vozovky.
Jiří Široký
Změny na železnici
Zimní provoz Ivančice – Oslavany ukončen
Velmi nízká poptávka cestujících v úseku Ivančice – Oslavany vedla objednavatele regionální dopravy – Jihomoravský kraj – k ukončení objednávky
železniční dopravy v tomto úseku vyjma letní sezony. Od 12. prosince 2010 tak
tento úsek trati osiří, avšak provoz se úplně nezastaví. Do Oslavan budou osobní
vlaky zajíždět v nepracovní dny v letní sezóně, a sice od 2. dubna do 30. září
2011, vždy pětkrát denně.
Ivančické nádraží již bude od 12. 12. 2011 bez výpravčího
11
Nádraží bez výpravčího
Na Ivančicku dochází k podstatné změně v oblasti železniční infrastruktury
a řízení provozu. Správa železniční dopravní cesty v podzimních měsících nahradila elektromechanické zabezpečovací zařízení v Moravských Bránicích moderním elektronickým zabezpečovacím zařízením. Navíc se z této stanice budou
ovládat a zabezpečovat dálkově i jízdy vlaků v železničních stanicích Ivančice
a Moravský Krumlov, které rovněž prošly modernizací. Služba výpravčích se
zde z uvedených důvodů ruší, vše bude zajišťovat „bránický“ výpravčí.
Prodejní doba jízdenek
Prodej jízdních dokladů bude v Ivančicích zajišťovat pokladník, a to v nezměněné době jako doposud, tzn.
•
v pracovní dny od 5.00 do 16.30 s přestávkou od 10.20 do 11.00,
•
v sobotu od 7.00 do 17.35 s přestávkou od 12.20 do 13.00 a
•
v neděli od 7.00 do 18.35 s přestávkou rovněž od 12.20 do 13.00 h.
Ve zbývající době odbaví cestující bez přirážky průvodčí ve vlacích jízdným
podle tarifu Českých drah.
Jakými vozy do Brna?
Železniční dopravu z Ivančic do Moravských Bránic a dále na Brno či Miroslav budou České dráhy i nadále zajišťovat soupravami, na které jsme si již
zvykli, tedy motorovými vozy řady 842, kterým se říká „kvatra“ a řídícími vozy,
v kterých je zabudováno stanoviště strojvedoucího, odkud strojvedoucí ovládá
dálkově motorový vůz. Vozy disponují pohodlnými sedadly, řídící vozy nabízí
moderní vakuové WC (tedy takové, které se smí používat i ve stanici) a plošinu
pro přepravu cestujících na vozíku.
Nový jízdní řád
V neděli 12. prosince 2010 vstupuje v platnost nový železniční jízdní řád.
Počty vlaků mezi Ivančicemi a Brnem zůstaly na stejné úrovni jako v jízdním
řádu předchozím. Osobní vlaky odjíždí z Ivančic vždy v 16. minutu, v ranní
špičce i v 46. minutě. V opačném směru z Brna do Ivančic odjíždí osobní vlaky
z hlavního nádraží v ranní době v 49. minutě, avšak po většinu dne až v 54. minutě. Příjezd do Ivančic je stanice na 41. minutu, oproti současné době tedy dochází
ke zkrácení cestovní doby z 51 minut na 47 minut.
12
Na zastávce Ivančice letovisko budou vlaky zastavovat již bez omezení bez
ohledu zda je letní sezóna či nikoli. Vlaky směrem do Brna zde budou stavět
celoročně v době od 5.21 do 20.21 h, v opačném směru od 5.06 do 20.36 h.
Ing. Alan Butschek, ředitel Krajského centra osobní dopravy Brno, České dráhy, a.s.
Silnice z Alexovic do Řeznovic má nový povrch
Na konci října, v sobotu 30. 10. 2010, byl na cca 2 km dlouhé silnici z Alexovic do Řeznovic položen nový asfaltový povrch. Vzápětí následovala stejná
úprava silnice od autobusové točny na kraji Alexovic po letkovický most, čili v
úseku o délce cca 200 m, kterému se pro svou polohu mezi řekou a strouhou také
říká Na Hrázi. Obě akce financovala Správa a údržba silnic JmK a práce provedla
firma Colas CZ, a.s. Finisherem bylo celkem položeno a uválcováno 12 121 m2
asfaltem balené kamenné drti o tloušťce 5–7 cm, což odpovídá cca 700 m3 tohoto
materiálu. Náklady na tuto akci činily 4,5 mil. Kč včetně DPH.
Dnes již opravená vozovka vypadala v posledních letech po každé zimě jako
asfaltová oranice, a to především v klimaticky exponovaném úseku pod Pekárkou. Každoročně pak následovalo obvyklé ruční zaplátování děr horkou balenou
asfaltovou směsí lopatami, které však nemělo velkou šanci přestát bez úhony
další zimu, neboť takto položený asfalt se nespojil s asfaltem vozovky ani po
uválení. Nelze se proto divit kritickým připomínkám občanů, které byly nakonec
Nejvíce klimaticky exponovaný úsek pod Pekárkou míval v posledních letech vždycky po
zimě povrch připomínající asfaltovou oranici
13
vyslyšeny. Svůj význam pro uvolnění téměř pětimilionové investice hrálo i to,
že po uvedené cestě přijíždí často i zahraniční zájezdy na prohlídku románského
kostela v Řeznovicích a stav vozovky tak byl i naší národní ostudou. Domněnky
slyšené na veřejnosti, že na silnici byl položen nový povrch kvůli plánované
objížďce na M. Krumlov, se nezakládají na pravdě.
Silnice z Řeznovic do Alexovic s opěrnou betonovou a kamennou zdí byla
vybudována až po 1. světové válce a původně měla povrch z udusaného štěrku.
Před tím, než byla silnice vybudována, vedla do Alexovic jen stezka a při větší
vodě v řece se muselo jezdit přes Pekárku. Silnice z Řeznovic do Hrubšic byla
vybudována až roku 1927. Před ní tu byla jen cesta pro koňské potahy, která
nebyla vhodná pro automobilovou dopravu. Na počátku 50. let minulého století
dopravní frekvence do Ivančic narůstala. Dopravní spojení s Ivančicemi již zajišťovaly autobusy, do hrubšického písečňáku a do „Kolečkárny“ jezdila těžká nákladní auta. Kvůli zvýšené zátěži se v silnici vyjížděly koleje a obyvatelé domů
kolem této dopravní cesty trpěli pro její prašnost. Ve snaze cestu zpevnit na ni
byla v roce 1954 položena vrstva ze směsi vápna a hlíny. Tehdy se této pokusné
technologii říkalo bezprašná, ale silnice prášila ještě víc, než ta původní, štěrková. Po mnohých intervencích občanů (tedy stejně jako tomu bylo nyní) bylo
rozhodnuto, že silnice se vyasfaltuje. Budování asfaltové silnice pak proběhlo od
1. 8. do 9. 9. 1955. Pracovaly dvě čety – přípravná válcovací četa, která pokládala vrstvu štěrku, a četa živičná, která štěrk prolévala roztaveným asfaltem. Mimo
obec byly položeny dvě takovéto vrstvy a v obci tři. Délka nové silnice činila
4.508 m a její plocha 24 790 m2. Celkové náklady na tuto akci byly 750.000 Kčs.
Tato asfaltová silnice se bez oprav provozovala až do roku 1986, kdy na na již
značně poničený povrch byl finsherem položen nový asfaltový koberec, který se
používal dalších 24 let. V posledních 5 letech však byl stav vozovky již velmi
špatný. Čas ukáže, jak dlouho vydrží nově položená vrstva.
Text a foto Vít Karas
25. výstava chryzantém
25. výstavu chryzantém v Ivančicích připravili členové organizace Chryzantéma jižní Morava na předposlední říjnový víkend. Zahájení se ujal v pátek 22.
října předseda organizace Oskar Dvořák, který zhodnotil uplynulých 24 ročníků.
V kulturním programu vystoupila studentka konzervatoře, flétnistka Karolína
Smutná.
Organizace Chryzantéma vznikla v padesátých letech minulého století v Praze. Později byla rozdělena na 8 oblastí v Česku a 2 na Slovensku. Předsedou
oblasti Jižní Morava se stal pan Bárta z Opatovic u Rajhradu a 1. výstava se konala v sále hotelu Černý lev v roce 1985. Další výstavy byly pořádány v bývalém
14
Jubilejní výstavu zahájil předseda organizace Chryzantéma jižní Morava Oskar Dvořák.
sále MěKS ve sportovní hale kromě roku 1988, kdy výstava proběhla v muzeu
dělnického hnutí v Brně. Od roku 1995 patří výstavě chryzantém reprezentační
sál a jeho přísálí v Besedním domě.
Nejlepší výsledky své zájmové činnosti přivážejí každý rok do Ivančic pěstitelé chryzantém z celé jižní Moravy a dokonce i ze Slovenska. Každý pěstitel si
svou expozici aranžuje sám a k vidění byla neuvěřitelná škála barev i velikostí
květů v průměru od jednoho do patnácti centimetrů. Letošní aranžmá ve středu
sálu s květinovou pětadvacítkou vytvořila Jana Kopuletá. Zpestřením celé výstavy byla výstavka fotografií zachycující začátky organizace.
Marek Hándl
POSTŘEHY Z TAIWANU (II)
(Dokumentární fotografie Marka Hándla k tomuto příspěvku najdete v barevné
příloze uvnitř časopisu.)
Marek Hándl (17) je student Gymnázia Jana Blahoslava. Na jeden rok
přerušil v Ivančicích studium a 20. srpna 2010 odletěl na Taiwan, aby se tam
při studiu na taiwanské střední škole mohl zdokonalovat ve znalosti čínského
jazyka. Z této exotické země přispívá pro naše čtenáře svými postřehy.
15
Opět zdravím vážené čtenáře Ivančického zpravodaje z nyní již ne tak horkého Taiwanu. I zde na konci listopadu pomalu začíná „zima“. Průměrná teplota se
nyní pohybuje asi tak kolem 19 °C, což je ve zdejším vlhkém podnebí na mikinu
a dlouhé kalhoty, mnoho Taiwanců sáhne i po bundě, ale pro mě je tu stále relativně teplo. Často se stane, že vysvitne slunce a to potom okamžitě sahám po
tričku a krátkých kalhotách.
V brzké době se také na Taiwanu budou konat volby do senátu a tak vidíte
obličeje politiků téměř na každém kroku a po ulicích jezdí auta, odkud jsou vyvolávána různá politická hesla. Řekl bych, že kampaň je zde vedena ve větším
rozsahu než u nás, nesetkal jsem se zde však s žádnou negativní kampaní. Maximálně v diskuzi politikové upozorňují na odlišnosti ve svých programech.
Tak to by bylo k aktuálním informacím z Taiwanu. Nyní bych vás chtěl
seznámit s Taiwanskou kuchyní, protože jídlo a také pití je jednou z nejdůležitějších součástí kultury jakékoli země a jídlo na Taiwanu bude pro všechny jistě
velice zajímavé.
Nejprve bych začal s pitím. Většinu času se na Taiwanu pije voda nebo čaj.
Oblíbené jsou tady také džusy nebo nápoje připravené z čerstvého ovoce. Tyto
nápoje si buď připravují lidé sami doma, ale převážně si je kupují na ulici v obchodě s drinky. Těch je tady nespočetně mnoho. Voda se tady téměř vždy pije
teplá. Studenou nebo ledovou vodu tady považují za velice nezdravou a naopak
například pokud se cítíte špatně od žaludku poradí vám napít se horké vody.
Zdejší čaj se s evropským vůbec nedá srovnat, protože je opravdu silný a často
má stejný účinek jako káva. Ta se tu pije zřídka. Čajů je zde opravdu nespočetně
mnoho druhů a dá se připravit na tisíce různých způsobů – teplý, studený, s mlékem, bez mléka, s ovocem nebo s želé… Samozřejmě tady dostanete i světové
nápoje jako je Coca Cola, Sprite atd.
Nyní bych konečně přikročil k jídlu. Na Taiwanu se k jídlu dostane téměř
všechno. Nejprve bych však chtěl napsat, že Taiwan není Čína a psí maso se tady
nekonzumuje, naopak to mnoho lidí považuje za odporné. Přesto i zde jsou lidé,
kteří si to občas dopřejí. Stejně tak se tady nekonzumuje maso králičí a zaječí,
což je například u nás relativně běžné. Velice oblíbené je zde kuřecí, vepřové,
hovězí, kachna a husa. Dostanete tady však také koupit hmyz a hadí maso.
Každodenní strava
Hlavní součástí jídla na Taiwanu je samozřejmě rýže. Ta se tady opravdu jí
každý den. Jen výjimečně ji vystřídají nudle. Typický taiwanský oběd nebo večeře (tato dvě jídla se neliší) vypadá asi takto: Každý si nejprve do misky nabere
rýži a poté si podle hladu a chuti dává tzv. cchaje. Rýže vlastně funguje jako
příloha a tu má každý ve své misce. Dohromady potom všichni ze společných
16
misek, či talířů jedí různé druhy masa, zeleniny nebo mořských plodů. Každé jídlo se skládá z pěti nebo více chodů. Poté se téměř po každém jídle pije polévka.
Ano, polévka se na Taiwanu nejí, ale pije, protože ke konzumaci každého jídla
se používají hůlky, takže jíst polévku by bylo poněkud těžší.
Snídaně se od české také liší celkem výrazně. Většinou se zde k snídani jí
takový knedlík, lehce nasládlý a neplněný. Těsto je podobné knedlíku, který my
jíme k masu. Často se zde také jí knedlík plněný masem a zeleninou. Občas také
toastový chléb s džemem, což však není vůbec typické. Mléčné výrobky a mléko
vůbec se na Taiwanu skoro vůbec nekonzumuje, protože je drahé a není to zvykem. Jeden litr mléka zde v supermarketu vyjde asi na 50 Kč a například jogurty
zde vůbec nenajdete.
Japonská kuchyně
Japonská kuchyně je na Taiwanu také velice populární a vlastně je také
trochu vlastní taiwanskou kuchyní, protože Taiwan v historii mnoho let patřil
Japonsku a také je to ostrov, takže japonská kuchyně, kde se převážně konzumují
mořské plody, je Taiwanu velice blízká. Na Taiwanu je nespočet japonských restaurací, kde si můžete objednat jídla od krabů, přes krevety, mořské řasy, sushi
nebo chobotnice až po rejnoky či různé platýze a mušle.
Noční market
Téměř každé město na Taiwanu má jednou či vícekrát týdně tzv. noční
market, kde můžete výhodně nakoupit různé věci denní potřeby nebo oblečení,
dobře se pobavit různými hrami anebo se tam také můžete výborně najíst. Jídlo
nočního marketu se však nám Evropanům může v mnoha případech zdát téměř
nepoživatelné. Nejhorší jsou pravděpodobně kuřecí spáry, připravené na mnoho
různých způsobů. Za pochoutku jsou tady však také považována vepřová střeva,
kuřecí zadeček nebo žaludek, ale také kuřecí varlata. Často vás také překvapí, jak
jídlo prodávají. Například není neobvyklé, že si prostě koupíte celou husí hlavu
nebo husí ploutve. Velice oblíbené jsou tady také různé druhy tofu nebo ústřicová omeleta. Za typické jídlo nočního marketu je zde také považován tzv. kuřecí
či vepřový smažený plátek, což je úplně stejné jako typický vídeňský řízek nebo
možná ne tak typický. K řízku také neodmyslitelně patří bramborový salát a ten
je tady také oblíbeným pokrmem. Takže, jak vidíte, na Taiwanu najdete k jídlu
opravdu všechno.
17
Společenská kronika
Blahopřejeme
Dne 7. prosince 2010 se dožívá 90 let
ivančický tiskař Jan Juránek.
Do dalších let mu hodně zdraví a pohody přeje redakce Ivančického zpravodaje
Tiskař vanecký
Tímto titulem se zdobil Miloš Navrátil (1900–1962), majitel tiskárny
v Krumlovské ulici, kterou zdědil po svém otci Ferdinandovi. Tito Navrátilové
se považovali za pokračovatele ivančických bratrských tiskařů ze 16. století.
A právem. Ferdinand se zasloužil v roce 1906 o vydání první monografie o městě od Augustina Kratochvíla s názvem Ivančice. Miloš, vlastivědný pracovník,
správce muzea, svými tisky, graficky obohacenými vlastní tvorbou, se významně
zasloužil o propagaci města. Vydal i Elplovy Tři zlaté poháry.
Tento široký úvod jsem potřeboval k tomu, abych na jeho pozadí představil
svého spolužáka, kamaráda, dalšího Tiskaře vaneckého, Jana Juránka.
Ivančický rodák se dožívá 7. prosince 90 let. Jsme si blízcí také tím, že oba
jsme nevelké postavy. Jeho dětský svět se stejně jako můj formoval jednak ve
škole, kde jsme sedávali po šesti v lavicích u pana učitele Františka Muchy, jednak ve městě a jeho okolí, které nebylo ve dvacátých letech spoutáno jako dnes
komunikacemi, technikou a moderními formami života. Jeho region byl především někde kolem Čerňáku a tam, kde měli Juránkovi kousek půdy k obživě.
Vychodil měšťanskou školu a nastoupil do ivančické tiskárny Miloše Navrátila, kde bylo volné místo pro učně. To tehdy nebyla běžná záležitost. Od jiného
tiskaře jsem se dověděl, že se na toto řemeslo vybíral uchazeč velmi obezřetně,
s náročnými požadavky. Musel především ovládat jazykovou složku, ale u Miloše Navrátila, a to si dovedu dost dobře představit, jak jsem ho znal, musel prokázat k tiskařině cit, jistou úroveň kulturního chování pro to, aby neudělal tiskařině
hanbu, ba naopak, aby se ji snažil zvelebit a aby se za svého učně nemusel Miloš
Navrátil stydět.
V žádném z těchto aspektů Jenda Juránek nezklamal. Naopak. Po celý svůj
život věnoval své zázemí tiskařině a jejím příbuzným oborům nejen vydáváním
příležitostných tisků, ale i shromažďováním grafických listů, zejména Ex libris.
Mezi těmi, jimž tento druh kulturního vyžívání je blízký, je jméno Jana Juránka,
Tiskaře vaneckého, známo. Jeho sbírky, výstřižky z pestré škály všeho možného
kumštu, zaměřené k regionu, k tiskům, ke grafice jsou pečlivě uspořádány ve
18
zdánlivě nepřehledném množství krabic a složek. Ty jsou v regálech ve zvlášť
k tomu vyčleněné místnosti a už nejsou s to nic přijímat. „K stáru dokonce překážejí,“ říká sběratel.
Ale nejen to. Jako by i jemu bylo souzeno předat dál pomyslnou štafetu bratrských tiskařů 16. věku. Splnil i tento úděl. Ve svém synu Janovi má důstojného
nástupce.
Dostal jsem k narozeninám sadu jeho myšlenkově nabitých a graficky půvabně vyšperkovaných drobných osobních tisků.
Když přijedu do Ivančic v pátek na hrob rodičů, setkávám se už s nemnoha
mně známými Vančáky. Mezi těmi, kteří tu ještě zbyli, je i Jenda Juránek. Když
se potkáme, je o čem povídat, na co vzpomínat. Jedno takové setkání dosud pamatuji. To se blížilo výročí století, rok 2000, kdy jsme si řekli, že je až k nevíře,
že jsme se tohoto časového zlomu dožili. A vidíte, milí čtenáři. Uplynulo deset
let a díky Bohu jsme tu – oba Honzové – ještě mezi Vámi. A je nám tu dobře.
Přeji Ti, Jendo, aby se Ti dařilo i v dalším desetiletí.
Honza Kouřil
Zadřená tříska
Dovedete si představit časy, kdy nebyla televize, kdy se rozhlasovou krystalkou vlastní výroby chlubil můj tatínek, kdy se zprávy sdělovaly tichou poštou za
večera na zápraží domů?
V tom čase rok co rok přijížděla do Ivančic kočovná divadelní společnost,
aby v týdenním repertoáru nabídla divadelní kusy nevšední, nevídané a neslýchané, které nesly punc kultury. Nevím, a ani tehdy jsem neměl tušení, odkud
můj tatínek předem věděl, že tito hosté do města přijedou. Svou službu na místní
lokálce si v tom čase domluvil u pana přednosty tak, aby nic nestálo v cestě jeho
zájmu o divadlo, aby nic nebránilo jeho návštěvě denních představení. Ale nejen
to. Nevím, a ani tehdy jsem netušil, odkud se s tou společností znal a oni znali
jeho natolik, že mu důvěřovali, že mu svěřili osobní zvaní po městě. Ano, tak to
bylo.
Denně roznášel po domech plakáty zvíci velikosti dvou čtvrtek, na kterých
bylo vytištěno, co se všecko ten den v sále u Černého lva chystá. A byla to
19
pestrá nabídka od dojemných láskyplných příběhů po krvavá dramata, to mi
věřte. Sál byl denně naplněn. Vstupné bylo lidové a vyplatilo se vložit je do
povznášejících dojmů, které se akumulovaly, aby byly zdrojem sdílených vyprávění na zmíněných domovních besedách. Když týdenní štace skončila, obešel tatínek zase domácnosti, aby posbíral plakáty, protože příští týden roznášel
plakáty zase nějaký jiný nadšenec v nějakém jiném městě. Tak to pamatují
moje klukovská léta.
Tatínek měl divadlo zadřené za nehty jako třísku. Patřil k místnímu ochotnickému souboru, který se usídlil pod firmou živnostníků v sále místního kasina,
vyštafírovaném nad oponou obrazem rodáka Alfonse Muchy. Ta představení
jsem jako děcko neznal, to dá rozum. Jen z vyprávění a se shonu kolem toho dění
jsem tušil, o co jde.
Až jednou jsem přece jen měl možnost tatínkovi za jeho hereckou kreaci zatleskat. To hrál tuláka v Piskáčkově operetě v přírodním amfiteátru na Réně.
K této roli se potřeboval naučit známou písničku, co ji hrají ještě dneska
v rádiu. To si přinesl domů noty, pro něho zcela cizí doličný dokument, a že
abych ho to naučil zpívat. Bylo mně něco kolem osmi let, kdy jsem začal hrát
na housle a noty jsem do houslí uměl vložit. Úkol jsme společně zvládli, a když
mému chlebodárci v tom přírodním teátru publikum tleskalo, byl jsem nesmírně hrdý a mezi kluky, co jsme spolu chodili, jsem přes nejmenší vzrůst o něco
vyrostl.
Když přešla léta a s tatínkem jsme se na ivančickém hřbitově rozloučili, našel
jsem v pozůstalosti, světe div se, skromnou divadelní knihovnu. Tatínek, který
četl jen noviny, kupoval divadelní hry, a to ne lecjaké. Byly Ibsenovy, Shakespearovy, Tylovy, ale i kabaretní výstupy Švába Malostranského. Co s tím? Můj
spolužák z učitelského ústavu, který mě už bohužel předešel, Svaťa Skopal, kdysi
režisér v Karlových Varech a v tehdejším Gottwaldově, rád si přijel pro toto
dědictví.
Ty tatínkovy zadřené divadelní geny, jak jsem se při bilancování jeho života
dověděl od maminky, měly první stopy ještě za doby, kdy se jako mladý puberťák z Nezamyslic, svého rodiště, své mamince, ztratil. Odejel s podobnou společností do sousedního Pivína. Publikum mu netleskalo, protože stařenka, jeho
matka, když se vrátil, natleskala mu, co se do něj vešlo. Chudák!
A tak, když jsem si zase obnovil na příští sezónu předplatné do Janáčkova divadla, a navštívil dosud třebas jinou divadelní tvorbu, opery d´Albertovu Nížinu
a Janáčkovu Její pastorkyňu, mám pocit, že jablko nepadlo daleko od stromu a že
by se tatínek za mě ani v tomto punktu nemusel stydět.
20
Moudrá slova k Vánocům o darování
Chceš-li od někoho něco dostat, musíš mu nejdříve něco dát.
Lao´c
Když se díváš na dar, dívej se taky na dárce.
Seneca
Kdo přijímá rád dary, ztrácí svobodu.
Publius Syrus
Přijímat dary je lidské, obdarovávat chudé je božské.
Walther
Dary ti získají lidi i bohy.
Ovidius
Tím větší je vděk za dar, čím méně se s ním otálelo.
Seneca
Když nám dáš, tak jsi náš.
Polské přísloví
Dávat znamená učit oplácet.
Starořecké přísloví
Dejte a bude vám dáno
Biblické přísloví
Nemůžeš-li dát chleba, dej aspoň dobré slovo.
Romské přísloví
Všechno, co daruješ, zůstává s tebou.
Kurdské přísloví
Nic jsi neprodal líp, než to, cos daroval.
Vietnamské přísloví
Když dají mrtvého do kostela, zpátky domů si ho neberou. Maďarské přísloví
Drozdovi pro radost kukačka do hnízda vejce snesla.
Ruské přísloví
Dá-li koza mlieka, ale sa najprv doň vyserie.
Slovenské přísloví
Kdo rád dává, ten se nevyptává.
České přísloví
MŠ, ZŠ a Dětský domov Ivančice, Široká ulice
AŤ ŽI JÍ DUCHOVÉ !
Cesta za světýlky, tak se
jmenovala večerní akce konaná ve čtvrtek 4. listopadu
od 17 do 18 hodin v tajemné školní zahradě školy Na
Ústavě. Byli zváni nejen žáci
a pracovníci školy, ale hlavně
sousedé – především rodiče
s malými dětmi.
A kdo přišel, ten nelitoval.
Po setmění začalo vypouštění
21
účastníků od stolečku, kde každý dostal
plánek se jménem s pořadovým číslem.
Malé děti šly pochopitelně s rodiči,
aby se nebály duchů v bílých hábitech
na jednotlivých stanovištích. Cestou,
značenou svíčkami ve skleněných
lahvích, si vymalovávaly pastelkami
políčka stanovišť, která navštívily. Na
posledním kontrole je čekalo překvapení – vodník s velikánským kaprem
a nabídkou, kdo pohladí živého a hrozně žravého kapra, dostane od vodníka
zelené kokino. No a kdo se pak v maringotce prokázal splněným plánkem,
dostal či si koupil teplé občerstvení tj.
párky, čaj, cukroví (pro juniory), nebo
kávu případně grog (pro seniory).
Zapnutí velkých světel na zahradě ukončilo nejen večerní strašně strašidelnou
akci, ale i produkci hororové doprovodné hudby servírované panem Hutárkem.
Cestu za světýlky podporovalo Občanské sdružení pro podporu a pomoc
dětem se zdravotním postižením, Široká 42, Ivančice.
Tato vlastně stezka odvahy prověřila samostatnost dětí a jejich schopnost
vyřešit mimořádné situace, ověřila dovednost dětí účelně se pohybovat po vyznačené trase ve tmě a otevřela školu vybrané ivančické veřejnosti.
B.c. Eva Kalousková
ZŠ TGM
Nauč se pohladit i zaťatou pěst
Lidské ruce dokázaly sestrojit statisíce vynálezů, které nám zjednodušují
život. Postupem vývoje se zdokonalovaly. Jsou plné čar, dokáží pohladit i zranit. Jsou na nich patrné stopy stáří i těžké práce. Prsty na rukou mají různý tvar,
jejich otisk je vždy jedinečný. Ať jsou malé nebo velké, umí vytvořit skvělé věci.
Mohou být hbité, rychlé a šikovné. Ale vždy za vším stojí ten, komu patří. Často
se slovo ruce objevuje v ustálených rčeních. Slýcháme:
Máš budoucnost ve svých rukou.
Přilož ruku k dílu.
Nauč se pohladit i zaťatou pěst.
22
My jsme s dětmi naše ruce využili jako šablonu, obkreslili jsme si je. Jednu
jsme vyzdobili tuší, druhou ruku jsme ponechali otevřenou pro vzkazy od svých
spolužáků. Ale nebyly to jen tak ledajaké věty. Skrývaly vlídná a pochvalná
slova pro osobu, které patřily. Úkol byl jasný. Dokážete ocenit druhého člověka
a pochválit ho? Umíte najít na druhém to dobré, odpustit mu, že není dokonalý?
Důležitý byl nejen okamžik, kdy jsme vzkazy druhým psali a přemýšleli
o svých spolužácích. Ale také pozdější rozhovor a chvíle, kdy jsme si o sobě
pěkné věci četli. Bylo to příjemné. A takových věcí den za dnem ubývá.
Naše paní učitelka je „odvážná“. I ona zařadila své ruce mezi naše. Ale posloužily k tomu, abychom jí do nich napsali kromě pochval i to, co se nám nelíbí.
Zda dokázali být všichni upřímní a otevření, jde posoudit jen stěží. Ale přesto
mají podobné aktivity pro život velký význam. Nutí nás více přemýšlet o sobě
samých i o druhých lidech.
Přidejte se k nám a nezapomínejte často někoho chválit. Oceňujte lidi ve
svém okolí, kteří si to zaslouží. Pokud se o to budeme snažit všichni, bude okolní
svět veselejší.
Za kolektiv žáků 4. A Mgr. Jarmila Loudová
23
Mezinárodní projekt Krokus
V letošním školním roce jsme dostali příležitost zapojit se do projektu s názvem Krokus. Každoročně se k němu připojují školy po celém světě. Jsme rádi,
že jsme se k nim mohli přidat.
Projekt je zaměřen na zvýšení povědomí o nebezpečí diskriminace, předsudků, slouží k prevenci rasismu.
Akci pořádá irská organizace Holocaust Education Trust Ireland (HETI). Název
projektu Krokus souvisí se základní aktivitou – výsadbou cibulek žlutých krokusů.
Cibulky symbolizují jeden a půl milionu židovských dětí a tisíce ostatních dětí,
které byly během holocaustu zavražděny. I žlutá barva má svůj význam. Připomíná
odstín Davidovy hvězdy, jež byli Židé nuceni nosit během nacistické vlády.
Budeme společně pozorovat růst květin, starat se o ně, rozšiřovat i svoje
znalosti o důležitosti vzájemné tolerance a respektu každého jedince. Židovská
obec měla v našem městě silné zastoupení, má neopomenutelné místo v historii
našeho města.
V ideálních podmínkách se v lednu dočkáme krásných květů. Budou oslavou
Mezinárodního dne památky obětí holocaustu (27. ledna).
Snad se nám naše snaha podaří a naši spolužáci budou moci spolu s námi objevovat krásu těchto květů. Ta nám připomene, že na světě i po těch nejtěžších okamžicích začne nový život, jenž bude lepší než ten dosavadní. Ačkoli je vysazování
květin spojeno se smutnou atmosférou, je současně i plné naděje do budoucna.
Za kolektiv žáků 4. A Mgr. Jarmila Loudová
24
Základní škola Vladimíra Menšíka
Den otevřených dveří na ZŠ V. Menšíka
V říjnu už je školní
dění v plném proudu, vše
je rozběhnuto, a tak nastal
čas pozvat k nám do školy
návštěvu. 14. října 2010 se
proto otevřely dveře naší
školy všem rodičům, předškolákům, školou povinným, známým i neznámým.
Plakáty po celém městě hlásaly, přijďte si prohlédnout
naši školu.
Na vše jsme se pečlivě připravovali, žáci 9. ročníku se stali průvodci školou,
na obou budovách školy bylo pro příchozí přichystáno občerstvení ve škole i ve
školní jídelně, informační letáčky, dárkové nálepky a pro nejmenší také soutěže,
hry a sladké odměny. Každý malý návštěvník byl obdarován balónkem s logem
Základní školy Vladimíra Menšíka. V jazykové učebně a počítačových učebnách
probíhala multimediální prezentace, kterou komentovaly Lenka Jahodová a Tereza Čupíková z 9. A. Na I. stupeň se letos přišlo podívat 76 ivančických předškoláčků z MŠ Chřestová a Na Úvoze. Pozvání přijali také žáci z Moravských
Bránic a ze ZŠ Němčice. Pro ty byla na II. stupni připravena rozsáhlejší prohlídka
budovy školy. Nejprve zhlédli prezentaci školy, poté navštívili učebny, aby pak
zakotvili na chvíli v dějepisné třídě, kde pro ně byl připraven program „Učení
není jen mučení“ na interaktivní tabuli. Počáteční ostych byl brzy ten tam a už se
jeden přes druhého předháněli, kdo bude dříve u tabule a zvládne úkol, který pro
ně byl připraven. Poskládali tangramy, zvládli dokonce resuscitaci nemocného
a vyzkoušeli svůj odhad a trošku toho štěstíčka, které je ve škole také zapotřebí.
Za aktivitu byli odměněni sladkostí, nálepkami a občerstvením ve sborovně školy. Na závěr usedli v PC učebně, aby si prohlédli stránky školy /www. zsvm. cz/,
které poskytují pro ně i pro rodiče množství důležitých i zajímavých informací
– např. o zadaných domácích úkolech, elektronické žákovské knížce nebo třeba
možnost objednat si obědy přes internet. Pokud se někdo bál, že informací bylo
mnoho, nevadí, vše dostali shrnuto na letáčku, který si také odnesli domů. Němčičtí odcházeli ze školy v balónkovém průvodu s úsměvem na tvářích. Věříme,
25
že se jim v naší škole líbilo a že jsme jim usnadnili i rozhodování, na které škole
budou pokračovat v šestém ročníku. Těšíme se na vás, budoucí šesťáci. Na závěr
děkujeme všem ostatním návštěvníkům, kteří k nám zavítali, líbilo se jim u nás
a pochválili naši školu. Je to pro nás povzbuzení do další práce.
R. Blažková
AMOS 2010
Volba střední školy je vždy těžké životní rozhodnutí, které čeká všechny vycházející ze základních škol. Protože se snažíme nejen našim žákům poskytnout
všechny potřebné informace, již 3. rokem připravujeme burzu středních škol
a odborných učilišť AMOS. Letošní ročník se konal dne 26. října. V 11. hodin
se začali sjíždět zástupci prezentujících středních škol, které žákovská služba
uvedla do tříd a odborných učeben 2. stupně na Růžové ul . Úderem dvanácté
hodiny vše vypuklo. V prosluněném úterním odpoledni navštívilo naši školu více
než 140 budoucích studentů, zatím ještě žáků okolních základních škol. Nabídka
prezentací středních škol, v letošním roce osmnácti, byla opravdu pestrá. K vidění byli moravskokrumlovští umělečtí kováři přímo v akci, ukázky odborných
předmětů a oborů na středních školách různého zaměření, ale hlavně jsme touto
akcí zajistili vycházejícím žáků a jejich rodičům nejaktuálnější informace o studiu, o přijímacím řízení a možnostech dalšího uplatnění na konkrétních středních
školách on-line. Zastoupeny byly všechny obory – gymnázia, zdravotnictví,
informatika a výpočetní technika, služby, obchod, stavebnictví, elektrotechnika, strojírenství, zahradnictví i chemie. Každá škola měla předem určenou třídu
i s technickými požadavky pro svou prezentaci. Již od začátku bylo jasné, že letošní ročník předčí svou návštěvností své předchůdce. Naši ochotní osmáci prováděli návštěvníky a usnadňovali tak jejich orientaci. Větší skupinky příchozích
jsme totiž rozdělili do méně
početných, aby prezentované informace našly v klidu
svého příjemce.
Ohlasy z letošní akce
byly pouze pozitivní. Vyplynulo to totiž z dotazníků,
které jsme předávali návštěvníkům po jejich prohlídce, abychom měli nějakou zpětnou vazbu a poučili
se z možných nedostatků.
Vždycky je co vylepšovat!
26
Věříme, že touto akcí pomáháme všem vycházejícím žákům a jejich rodičům
v důležitém rozhodnutí, které se týká jejich profesní budoucnosti. Přejeme šťastný výběr a následnou spokojenost s volbou střední školy!
L. Vokurková
Ze školky do školy
Abychom předškoláčkům a jejich rodičům usnadnili přechod z mateřské
školky do školy, rozhodli jsme se organizovat pro ně jednou za měsíc zábavná
odpoledne ve škole. Že mají ještě skoro celý školní rok čas, nikomu nevadilo, ba
naopak, přišli, aby si nové prostředí okoukali, seznámili se s p. učitelkami a lehce
hravou formou procvičili to, co by každý školák měl zvládnout.
Poprvé jsme se takto sešli ve čtvrtek 4. listopadu. Na každé setkání zveme
hosty, kteří mají co říct rodičům těchto školáčků. První pozvanou byla Mgr. Eva
Jelínková z PPP Ivančice, která nás dospělé odborně seznámila se školní zralostí
a s možnostmi odkladů povinné školní docházky.
Mezitím co rodiče bedlivě naslouchali poradenské pracovnici, paní ředitelce
nebo paní učitelce nynějších prvňáčků, všechny děti si v jiné třídě zkoušely hrát
na opravdovskou školu. Malí rybáři chytali dřevěné rybičky, jiní si skákali panáka, prolézali tunelem a potom všichni trošku udýchaní odpočívali na kobercích,
kde hráli velké Člověče, nezlob se. A protože škola není jen o pohybu, ve hře Do-
27
plň zvířátko si děti procvičovaly jednoduché počítání a jemnou motoriku, na pracovních listech trénovaly prostorovou orientaci, rozeznávaly geometrické tvary
a barvy. Všichni ti malí šikulové byli úžasní a vůbec se jim nechtělo domů.
Taky neodcházeli s prázdnou! Posledním úkolem byla aktivita pracovní a výtvarná. Děti si samy vyrobily papírového dráčka, barevně si ho vyzdobily a zůstal
jim na památku na první školní odpoledne.
Kdy se sejdeme příště? V čase předvánočním, 7. prosince odpoledne, a už se
na budoucí školáčky moc těšíme!
L. Vokurková
ZŠ Řeznovice
Jak se učíme?
K efektivnímu učení patří názornost a prožitek. Jak se tedy učíme? Naše téma
na několik měsíců je lidské tělo. Začínáme jeho stavbou. Hledáme, co už všechno víme – jestli víme, jak se správně části těla jmenují. Losujeme z dětí, které si
28
to přejí, model-modelku. Vyhrála Áda. Každé z dětí dostává samolepku s některou z částí těla. Lepítka lepíme na Adélu a vzájemně se kontrolujeme, jestli je to
opravdu tak. Nejvíce nejistí jsme u částí těla - týl, temeno, holeň, ale i hýždě.
Pak si pojmenováváme, co už všechno víme o kostře a co by nás ještě zajímalo. Začínáme hrou na lékařskou konferenci. Každá dvojice si losuje rentgenové snímky a ukazuje ostatním, které části těla znázorňují. Pak začínáme tvořit
naši kostru. Děti jsou rozděleny do malých skupin. Každá skupina má za úkol
vytvořit jednu část (lebku a páteř, hrudní koš, levou ruku, ....). Abychom měli
jednotnou velikost, losujeme, čí kostru budeme tvořit. Vylosovali jsme Johanku
a tak ji v průběhu práce přeměřujeme, aby nám „seděla“ velikost jednotlivých
kostí. A není to lehká práce. Musíme studovat v encyklopediích, znovu na snímcích i na internetu. Dokončujeme až další hodinu. A kostra už dostává obrysy.
Přicházíme na to, že si potřebujeme pomoci – pravá a levá ruka i noha se spojují
a pomáhají si – objevili, že budou tvořit stejné kosti. Hrudní koš je zapotřebí
propojit s páteří. Místo kloubů dáváme drátky, hledáme, která spojení jsou pevná
a která ne. A už je tu okamžik, kdy je kostra celá - bude s námi žít ve třídě.
Mezi otázkami na začátku byla i ta, jestli jsou stejné kostry lidí a zvířat. Děláme pokus. Upečeme si kuře a králíka a děláme jejich „pitvu“. Srovnáváme kosti
– a jsou podobné. Lopatka je podobná lopatce lidské, kostí je podobný počet.
Takže už je tu čas na teorii. Na papíru si pojmenováváme jednotlivé kosti,
učíme se popisovat kostru v systému. Ale každý už máme představu, kde která
kost je a jak vypadá. Takže příště nás čeká ověřování znalostí. (www.zsreznovice.org)
Mgr. Černá Karla
Zveme vás
na VÁNOČNÍ KONCERT A JARMARK
na zámek do Hrubšic
v pátek 17. prosince v 16.00 hodin
Stalo se již pěkným zvykem, že se každoročně scházíme na Vánočním koncertu a jarmarku dětí ze školy a školky v Řeznovicích. Děti zpívají a hrají
koledy a užívají si toho, že se na chvíli stávají prodavači svého zboží na
vánočních stáncích. Všichni se díváme na příběh o zrození Jezulátka, který
předvádějí dospělí z Hrubšic. Všude voní Vánoce. A tak se těšíme i na to, jak
se v krásném prostředí zámku v Hrubšicích sejdeme s vámi, s dětmi a dospělými, se kterými už jsme se dlouho neviděli. S bývalými žáky a rodiči školy,
s přáteli a známými.
29
Středisko volného času
Fotbalový turnaj
Na pondělní dopoledne o podzimních prázdninách připravilo Středisko volného času turnaj ve fotbalu pro děti v kategorii 6.–9. třída. Konal se ve sportovní
hale na Rybářské ulici a zúčastnilo se jej na 40 hráčů z 5 týmů z Ivančic, Oslavan
a Čučic.
Mužstva se utkala systémem každý tým s každým, za vítězství se udělovaly
3 body, za remízu 1 bod. O pořadí ve skupině rozhodoval počet bodů, popřípadě
skóre. Délka jednoho zápasu byla 2 x 9 minut minut, v poli hráli 4 hráči + brankář.
V turnaji nakonec zaslouženě zvítězilo družstvo Kalamita Čučice, které
v celém turnaji neztratilo ani bod. Stříbrný stupínek získalo mužstvo se sebevědomým názvem Mistři. Bronzové medaile vybojoval tým Tankers Oslavany. Bramborová pozice připadla celku Red Devils a poslední příčku obsadilo
seskupení s názvem Vangl Dragons, které však mělo jasně nejmladší věkový
průměr.
Celý turnaj provázela příjemná prázdninová atmosféra. K vidění byly pěkné
akce, tvrdé střely, nápadité kličky, nádherné přihrávky či bravurní zákroky brankařů. Nejlepším střelcem se stal se 6 brankami Ondřej Jacko z vítězného týmu,
nejlepším brankářem byl zvolen Vojtěch Urban z Red Devils.
Všichni zúčastnění byli oceněni diplomy, sladkostmi a týmy na stupních vítězů obdržely navíc medaile. Tímto všem děkujeme za účast a těšíme se někdy na
příštím turnaji na shledanou.
Celkové pořadí:
1. Kalamita Čučice 12 bodů,
2. Mistři 9 b.,
3. Tankers Oslavany 6 b.,
4. Red Devils 3 b.,
5. Vangl Dragons 0 b.
30
Smutné vánoce roku 1620
Důsledky bitvy na Bílé hoře 8. listopadu 1620 se po krátké době neblaze
projevily také v Ivančicích. Ke konci listopadu se císařské vojsko objevilo na
hranicích Moravy. Když 13. prosince byla tímto vojskem obsazena Jihlava, sešly se moravští stavové v Brně, aby se poradili o dalším postupu. Převahu měli
zástupci myšlenky smíru s císařem. Proto bylo 14. prosince rozhodnuto vyslat
posly do Jihlavy a k císaři do Vídně s prosebnými listy. Přesto císařské vojsko
postupovalo k Brnu.
Poselstvo k císaři bylo 21. prosince nad alexovickou oborou přepadeno skupinou vojáků, bylo obráno o vše, včetně prosebného listu, ve kterém moravští
stavové prosili císaře o pardon. Dne 22. prosince byl v Brně vypracován nový
list. Ale poselstvo se dostalo k císaři až 18. ledna, ten již věděl o postupu císařských vojsk Moravou a prosby poselstva odmítl.
Do Ivančic dorazila císařská vojska 22. prosince, jejich velitel Buquoy až
28. prosince. Jako všude, tak i v Ivančicích jeho vojska, zvláště polské sbory,
rabovaly s takovou ukrutností, že jejich velitel jim musel pohrozit. Ivančická
radnice vydala na pobyt vojska celkem 1650 zlatých, ovsa a dalšího proviantu za
1 200 zl.. Obecního vína vypili páni důstojníci 7 šestivěderních beček (tj. skoro
24 hl) za 1 1400 zlatých. To vše bylo jen předzvěstí hrůz, které obyvatele Ivančic
čekaly. Škody v příštím roce byly vyčísleny na 62 841 zlatých. Dokazuje to,
že Ivančice byly bohatým městem, ale průběh třicetileté války přivedl Ivančice
téměř k zániku.
* * *
První veřejné osvětlení města
Dne 24. prosince 1850 se po prvé v Ivančicích rozsvítily olejové lampy, které
byly zakoupeny od brněnské městské správy. O osvětlení města jednali představitelé magistrátu již v lednu 1848. Tehdy bylo rozhodnuto, že město bude v noci
osvětlováno dvanácti olejovými lampami. Bouřlivé události r. 1848 tento záměr
o dva roky oddálily.
Osvětlování města obec pronajímala. Zřejmě prvním nájemcem byl Mayer
Huns, který si v roce 1851 pronajal osvětlování města i předměstí patnácti lampami za 296 zlatých. Na počátku 60. let měl osvětlování města pronajato Lazar
Singer. Pouliční lampy se tehdy rozžínaly pouze v zimních měsících zpravidla
31
od poloviny října do půli března. Od roku 1865 se v Ivančicích začaly používat
k osvětlování petrolejové lampy. Členové zastupitelstva se tehdy usnesli „aby se
na silnici z Brna do Krumlova 4, ve městě 4 a v předměstí podle potřeby lampy
rozsvěcovat nechaly a v licitační cestě pronajmuly, aby se petrolejem k pálení
použilo“.
Od 2. poloviny a v letech 70. rozžínal petrolejové lampy nájemce Ignác Ditrich, po něm pak Tomáš Mecerod. Nájemce byl povinen podle smlouvy „každodenně hned při soumraku všechny od obce určené lampy rozžínat a ty pak musely
nejméně do 10ti hodin hořet“. Lampy musely být rovněž „olejem petrolejovým
naplňovány s nejlepší jakosti...a… lucerny, zvláště cylindrová skla měla být
provždy čistě držána“. „Kdyby se proti nájemci stížnosti na špatné osvětlování
pronesli“, pravilo se v podmínkách osvětlování města Ivančic z r. 1887, „budiž
jemu přiměřená pokuta, jakouž mu představenstvo určí – vyměřena“ Dodejme,
že petrolejové lampy se v Ivančicích používaly až do roku 1905, kdy byly nahrazeny elektrickými lampami
§ PRÁVNICKÁ PORADNA §
Dotaz:
Před 10 lety nám manželova matka darovala rodinný dům darovací
smlouvou, ve které bylo pro ni zřízeno věcné břemeno doživotního bezplatného užívání celé darované nemovitosti. Manžel začal podnikat, proto jsme
se dohodli na zúžení SJM tak, že každému z nás bude patřit ideální polovina rodinného domu. Později se manžel dostal do finančních problémů,
proto jsme se dohodli, že jeho polovinu odkoupím tak, abychom ochránili
rodinný dům, ve kterém bydlíme, před exekucí. V současné době jsem tedy
výlučným vlastníkem celého domu. Manžel před rokem zemřel, vztahy
v rodině se velmi vyostřily a s tchyni nemluvím, neboť ode mne požaduje
vrácení daru – celého domu. Abych nemusela dům vracet, rozhodla jsem se
jej prodat. Má tchýně právo na vrácení daru? Jsem povinna jí dům vrátit?
Postupuji správně?
Jaroslav K., Rapotice
Odpověď:
Vaše tchyně nejdřív darovala rodinný dům svému synovi a Vám do společného jmění manželů. Po zúžení SJM jste se stali podíloví spoluvlastníci každý
v jedné ideální polovině. Po odkoupení manželovy poloviny Vám celý dům patří. Vaše tchyně by měla opravdu nárok na vrácení daru, ale pouze na tu polovinu,
32
kterou kdysi darovala Vám. Tu část, kterou jste odkoupila od manžela, tchyně
požadovat v rámci vrácení daru nemůže, protože obdarovaný – Váš manžel,
zemřel.
Vaše tchyně by se mohla úspěšně domáhat vrácení daru, pokud byste se k ní
nebo k předmětu daru, nebo k členům její rodiny chovala neuctivě, nebo jakýmkoliv jiným prokazatelně zavrženíhodným způsobem. Kdybyste například z darovaného domu udělala veřejný dům, nebo jí nedovolila užívat její věcné břemeno např. vypínáním vody nebo elektřiny, nebo byste jí fyzicky ubližovala apod.
Chování obdarovaného musí být závažného charakteru. Když s ní nemluvíte
nebo si jí nevšímáte, to samo o sobě není kvalifikováno jako neuctivé chování.
Nevhodné chování obdarovaného musí dárce prokázat.
Pokud byste se chtěla vyhnout vrácení daru prodejem nemovitosti, musím
Vás zklamat, neboť dům byste prodávala jednak i s věcným břemenem ve prospěch tchyně, což by značně snížilo kupní cenu, jednak tchyně, pokud by prokázala Vaše nevhodné chování, by měla nárok na vyplacení hodnoty daru tj. na
polovinu kupní ceny.
JUDr. Petronela Sojková, advokátka
Rosice, Brněnská 555, tel. 546413003
A jsou tu opět Vánoce
Několik předpisů pro vánoční stůl:
PLNĚNÉ ŠVESTKY
100 g sušených švestek, mandle, čokoládová poleva z DIA čokolády.
Sušené švestky vypeckujeme a místo pecky vložíme oloupanou mandli. Namočíme v čokoládové polevě z DIA čokolády. Necháme na alobalu oschnout.
VANILKOVÁ ROHLÍČKY
160 g hladké mouky, 80 g rostlinného tuku, 50 g jader z vlašských ořechů,
1 vejce, vanilka, 1 lžička sorbitu, tuk na vymazání plechu.
Vypracujeme vláčné těsto, které necháme v chladu asi 1/2 hodiny odpočinout.
Z kousků těsta tvarujeme rohlíčky. Přeneseme na vymazaný plech a upečeme do
růžova. Můžeme je obalit v sorbitu se dvěma lžičkami vanilkového cukru.
33
OKATÉ PEČIVO
400 g mouky, 1 balíček kypřícího prášku do pečiva, 100 g rostlinného tuku,
2 vejce, asi 1 dl mléka, 2 lžíce sorbitu, je-li těsto málo sladké ještě přidat, tuk na
vymazání plechu, dia zavařenina na slepení.
Mouku smíchanou s práškem do pečiva prosijeme, přidáme změklý tuk, vejce, mléko a sladidlo. Zpracujeme vláčné těsto, které necháme v chladu hodinu
odpočinout. Z těsta vyválíme plát asi 3 mm silný a formičkou vykrajujeme různé
tvary. V polovině vykrojíme střed. Na pomaštěném plechu zvolna upečeme. Po
vychladnutí spojujeme zavařeninou.
JABLKOVÝ ZÁVIN
250 g hladké mouky, špetka soli, 1 žloutek, 125 g Hery, 3 lžíce octa, 500 g
vykrájených jablek nastrouhaných na plátky, 40 g rozinek, skořice, můžeme posypat i kokosovou moučkou. Tuk na vymazání plechu.
Mouku prosijeme na vál, přidáme sůl, žloutek nakrájený tuk, ocet. Zpracujeme vláčné těsto, které necháme v chladu půl hodiny odležet. Rozdělíme na dva
díly. Vyválíme dva obdélníky, poklademe jablky, rozinkami, skořicí, sladidlem,
kokosem. Můžeme dát i lžičku vanilkového cukru. Uděláme závin. Upečeme
v dobře vyhřáté troubě.
Příjemné a pohodové prožití vánočních svátků a do nového roku 2011 vše nejlepší
přeje M. Krýdlová
Albánií na kolech
Od února 2003 nepřetržitě zveřejňujeme naučný seriál Rostou kolem nás,
upozorňující na rostliny, které se vyskytují v katastru Ivančic. Jeho autorkou je
naše spoluobčanka, bioložka RNDr. Zuzana Lotreková, která se také s oblibou
věnuje cykloturistice. Letos se s manželem vypravili do Albánie, aby si ji projeli
na kolech. Na naše požádání nám dr. Lotreková napsala o zážitcích z tohoto
odvážného výletu, které doplnila dokumentárními fotografiemi.
Do Albánie na kole ve dvou? Proč ne! Jezdí sem zatím málo turistů a slyšeli
jsme o její malebnosti. Po delším hledání spoje odjíždíme o prázdninách se srbským dopravcem Lasta do Bělehradu. Před srbskou hranicí se po autobuse vybírají 2 eura do kelímku (prý abychom byli rychleji odbaveni?!). Balkán začíná.
Z Bělehradu se snažíme vymotat co nejrychleji. Občas máme problém
s městskými autobusy a na kruhových objezdech díky nepřehlednému značení.
Ovšem hlavně je třeba dávat pozor na chybějící kryty kanálů!
V Kraljevu máme defekt, proto se uchylujeme do stínu k domku. Ukázalo se,
že zde bydlí bývalý cyklistický závodník Radoš Čubrič - jezdil Závod míru a zná
34
Brňáky. Ochotně nám pomohl s opravou kola. Do Kosova se dostáváme bez problémů. Po silnici jezdí vozidla jednotek KFOR a police. Projíždíme Kosovskou
Mitrovicí, kde se již ocitáme v pro nás exotickém světě.
Brzy procházíme celnicí a jsme ve vytoužené Albánii! První, čeho si člověk
nemůže nevšimnout, jsou betonové bunkry.
Malé pro jednoho muže a střední (foto), kam jsme se schovali před deštěm
i s koly a malými pasáčky, kteří se o nás velmi zajímali. Komunikovali jsme
pomocí několika anglických slov a posuňky.
Dosavadní noclehy ve stylu „kam dojedeme, tam si usteleme“ byly bez problémů. První noc v Albánii spíme v bočním údolí a za kopcem je vidět střechu
nějakého stavení. Už spíme, když shora začne létat kamení a výkřiky ve smyslu
„Nejste tu vítáni, o turisty nestojíme, tady je Albánie!“ Po této zkušenosti se
snažíme pozdravit s majiteli pozemku a zeptat se posuňky na nocleh. Většinou
odpovídají „no problem“. Další čtyři týdny strávené v Albánii již s noclehy potíže nemáme.
Přijíždíme do městečka Bajram Curri, kde v bance vyměňujeme eura za leky
(za 1 euro dostáváme asi 140 leků). Mezi obchody a stánky chodí volně krávy,
psi leží uprostřed silnice. Jsou zde mj. také dvě lékárny. Odsud vyrážíme do
skalnatého údolí Valbona. Je pošmourno, mrholí a kamenitá silnic se opravuje.
35
Když dorazíme nahoru, máme smůlu, protože malebný závěr doliny u Rrogami
je v mracích. Už je večer a tak stavíme stan za „eurohospodou“ (foto), kde si
chceme dát večeři.
„Eurohospoda“
Majitel jde pro svoji manželku a po složité domluvě dostáváme chutnou večeři – skopové maso, salát (rajčata, okurky, cibule), balkánský sýr, tvarohovou
pomazánku, pečivo a čaj. To vše za 500 L. Když se občas zastavíme na oběd (domek se stolky na verandě, jednou místností a bez nápisu), vždy se pro nás nějaké
jídlo najde: salát (někdy běželi pro zeleninu přímo na zahradu), maso (grilované
kuře, kebab – mleté maso, opečené vařené kuře,...) a chléb (bukë). K tomu si
můžeme dát lahvové pivo nebo kávu (vždy se sklenicí studené vody).
Domluva s Albánci je těžší, protože při souhlasu vrtí hlavou ze strany na stranu a české ne se řekne „jo“. Ptát se na cestu s mapou v ruce je značně zdlouhavé,
protože se seběhne několik mužů z okolí a dlouze diskutují nejen nad nejlepším
směrem naší cesty. Na vesnicích a v menších městech jsou vidět pouze muži všeho věku. Dívku lze zahlédnout jen výjimečně a to v doprovodu dospělé osoby.
Naše další cesta vede malebnou krajinou. Od přehradní hráze stoupáme
klikatící se asfaltovou silničkou nad přehradu Fierzë (foto viz barevná příloha
uvnitř časopisu), která tvoří zaříznuté „fjordy“. Kolem ní jsou křovinaté svahy
a občas zahlédneme v hloubce pod námi vesničku. Pramenů je kolem silnice
dost. V této zemi dokáží dobře hospodařit s vodou. Vedou ji potrubím, otevřený36
mi kanály a stružkami (foto) se stavidly až na svá pole a zahrady. Kde je říčka,
tam zalévají čerpadly.
Voda je na políčka vedena otevřenými kanály
Jedeme dále zalesněnou krajinou, když tu se nám před námi vynoří malé
děti, prodávající v kelímcích ostružiny a borůvky nebo sušenou dobromysl. Jsou
neodbytné a neváhají nám skočit před kola, jen aby prodali. Když o kousek dál
u potůčku pereme a svačíme, vyjde z pod mostku chlap se samopalem. Manžel si
ho chce vyfotit, ale ten dává jasně najevo, že si to nepřeje.
Na kopcovitém albánském venkově jsou nejoblíbenějším dopravním
prostředkem oslíci. Majitel sedí na
dřevěném polstrovaném sedle obvykle
bokem ke směru jízdy. Osli a koníci
vozí také rozmanitý náklad (foto).
Pastevci hlídají kravky, cinkající
stáda ovcí a koz. Jednou jsme byli svědky toho, jak obratně za pomoci různých
zvuků (např. syčení) a výkřiků pastevec
ovládal mnohohlavé stádo koz. Psi jsou
37
zde spíše bojácní, neměli jsme s nimi
žádný problém.
Po kamenitých cestách (od štěrku
po „koňské hlavy“) jezdí mercedesy
(volant mohou mít i vpravo), náklaďáky a mikrobusy, které spojují odlehlé
vesničky s okolním světem. Autům
často vyhýbáme až na krajnici, takže
defekty jsou téměř na denním pořádku
a ke konci cesty stříháme raději záplaty
na části. Několikrát potkáváme kolonu
troubících svatebních aut. Na prvním
z nich vždy vlaje červená albánská vlajka. Albánci jsou hrdý národ!
V dálce je vidět hora Gjalica. Na vyprahlých stráních vidíme hlavně keře
a nízké stromy (duby). Nádherně tady voní mateřídouška. Babky kolem silnice
pasou kravky a za chůze pletou. Jedna sedí s vřetánkem v ruce a přede. Je zde
moře ostružin, které lidé sbírají do kbelíků. Dále se kopce mění na hnědočerné
holé svahy připomínající oslavanské haldy (viz barevná příloha uvnitř časopisu).
Naše další cesta vede neudržovanou silnicí údolím řeky Fani. Most je bez
zábradlí a s ulámanými okraji, nacházíme rezavé nevystřelené náboje. U říčky
vaříme oběd (většinou těstoviny se sýrem a kečupem, někdy s masovou konzervou). Je slyšet výbuchy, které se přibližují. Pak se na mostě objevují mladíci
a hodí do tůňky granát. Vystříkne gejzír vody a ti mladší se potápějí. Takhle se
zde loví ryby!
Lov ryb granátem
38
Stoupáme úzkou kamenitou silničkou nad údolí. Je vedro a máme málo vody.
Za každou zatáčkou očekáváme pramen, ale nikde nic. Stín téměř žádný, kolem
nás jen vyprahlý keřovitý porost. V dálce vidíme malý bílý domek. Konečně! Je
tu silný pramen. Již zde parkuje auto se dvěma upovídanými a dotěrnými muži.
Ani se pořádně neosvěžíme, když přijíždí deset aut a mikrobus, z něhož vycházejí zpocení cestující. Je to asi jediný pramen široko – daleko. Rychle nabíráme
vodu do lahví a pokračujeme v cestě na Burrel.
Jedeme krásným údolím přehrady Mati se zelenou vodou, obklopeni vápencovými skálami. Hráz tvoří úzká soutěska (foto).
Přehradu uzavírá úzká soutěska, ve které je hráz
Směřujeme k moři. Na naší mapě není ani stopa po osídlení. Jaké nemilé překvapení, když je vše zastavěno nebo oploceno! Cestou na pláž Zejmenu jedeme
kolem velikých bunkrů. Kola ztěžka tlačíme po písčitém břehu. Moře je mělké,
kalné a vítr žene vlny proti pobřeží.
Po hlavní silnici směřujeme k přístavu Durres. Provoz je velký, ale jedeme po
široké krajnici. Kolem cesty jsou benzinky, fabričky, hotely, skládky železného
šrotu a stánky s venkovním prodejem masa (foto).
Spíme na poli poblíž mešity (foto). Nad ránem slyšíme z amplionu melodický
hlas muezina. Je to příjemné probuzení. V Albánii jsou asi tři čtvrtiny obyva39
telstva muslimové. Hroby mají místo kříže srpek měsíce. Durres objíždíme, ale
stejně musíme projet kolem vysokých hotelů, táhnoucích se kilometry po obou
stranách silnice.
40
Zklamáni opouštíme pobřeží směrem na Elbasan. Projíždíme krajem, kde
mají na střechách nedostavěných domů strašidla a modré nádrže na ohřev vody.
Odpočíváme s pastevcem ve stínu jediného většího stromu na dně vyschlé přehrady Banjës, když v dálce vidíme jet tryskem dva kryté vozy tažené koňmi.
Připadáme si jako na divokém Západě v dobách osídlování.
V Gramshi nakupujeme chleba (nejlevnější je bílý různých tvarů za 70 – 90
leků, občas mají dražší, těžký „müsli“ nebo kukuřičný chleba), vynikající kozí
sýr, tavený sýr (trojúhelníčky v kulaté krabičce made in Egypt), čerstvé mléko
(1,5 l za 80 L) a na oběd
gyros. Potom několik kilometrů jedeme a vedeme
kola širokým kamenitým
korytem říčky, přeskakujeme stružky a občas brodíme.
„To má být silnice? Už toho
mám vážně dost!“
Manželovi začíná být
špatně (to asi z mastné pomazánky). Zrovna tlačíme
kola do prudkého kopce.
V dálce je vidět vesničku.
Čím výš stoupáme, tím je Kamenité silnice jsou tu běžné
41
slabší, odpočinek nepomáhá. S vypětím posledních sil dorazí k prvnímu domku, lehne si na stinnou verandu a heká. Stará paní oblečená v černém, jak je na
venkově zvykem, je z něj vyděšená. Říká, že zde mají „špitál. Jdeme ho hledat.
Na náměstíčku jsou tři hospůdky a obchod, kde se ptáme na doktora. Prodavač
ukazuje na nedalekou neomítnutou budovu. Zamíříme k ní a s námi houf kluků.
Místní kluci. Dívku lze zahlédnout jen výjimečně, a to v doprovodu dospělé osoby.
Čekárna je volně otevřená, přístupná snad i psům. Je pozdní odpoledne. Přichází rázná paní. Je to dětská doktorka. Nějak jsme se domluvili a dostáváme
léky za pakatel a důležité rady. Děkujeme (faleminderit). V této vesničce pouští
vodu až v 18 hodin. Stará paní začíná ihned zalévat kukuřici, zelí, rajčata , fazole
i jetelinu pro kravku. Přichází vnučka a přináší ještě další léky a míchá nápoj.
Pod verandou leží mrtvý pes. Babka s vnučkou ho odtáhnou kamsi do zahrad.
Večer přijde snacha podojit krávu. Můžeme přespat na verandě. V domku mají
koupelnu se sprchou a tureckým záchodem. Když dopoledne odcházíme, stará
paní se s námi loučí jako s vlastní rodinou.
S přestávkami pokračujeme v cestě. Jedeme kolem lomu na mramor a dovídáme se, že nás do Čorovody čeká třináctikilometrový sjezd. Spíme na okraji
pole nad městem. Opět defekt. Zase trn. V trávě něco šustí a vylézá suchozemská
želva (foto). Je jich tu dost. Viděli jsme je i padat ze zídek u silnice.
42
Defekty byly na denním pořádku. Bylo jich tolik, že nám už docházely záplaty na lepení.
43
Ráno cinkají ovečky a už k nám
míří pastevec s dlouhou holí (foto).
Spustí svou rychlou hatmatilkou,
kterou doplňuje posuňky. Ukazuje, že
mu je 60 let. Začnu rozcvičovat ztuhlé
tělo a on cvičí taky. Po vojensku. Dělá
prudké pohyby, ohýbá se a nakonec
nám ukazuje kliky. Pak pomáhá vytřepávat stan, vtom vykřikne a holí zabíjí
velkého pavouka. Kdyby nás kousl,
museli bychom do nemocnice.
Loučíme se a sjíždíme do města.
Je zde velký trh (koberce, sedačky,
oblečení). V takovýchto větších městech bývají fast foody, kde prodávají
grilovaná kuřata, hamburgery, burek,
kebab,....Taky sladké a slané buchty
(s tvarohem a salámem). Pokračujeme
po silnici nad řekou Osum (viz barevná
příloha uvnitř časopisu), která protéká
mnohakilometrovým nevysokým kaňonem. Jsou zde nádherné výhledy Sestoupit dolů se dá jen na dolním a horním
konci.
Proti nám se tyčí obrovský val hory Mal e Dhënbellit
44
Cestou do Përmetu překonáváme další horský hřbet. I v této kamenité pustině vidíme několik domků s kamennými střechami. Je tu těžké živobytí, ale
ten klid... Při sjezdu na hlavní silnici se proti nám tyčí obrovský val hory Mal e
Dhënbellit (foto). Připadá nám, že je za ním konec světa.
Musím se zmínit o nešvaru v námi projeté části Albánie. Žádný člověk zde
nechodí nakupovat s taškou, protože veškeré zboží dostanou zabalené do barevných mikrotenových sáčků jako ve vyspělejších zemích. Na venkově neexistuje
svoz odpadu. Obaly, PET lahve, igelity aj. lidé odhazují na skládky za vesnicemi,
do strží a koryt potoků. Ostatní spálí. Tam, kde kontejnery jsou, bývají často
rozbité nebo přeplněné.
Silnice v Albánii lemují odpadky, především plastové obaly.
Ve vesnici Curčove poblíž řecké hranice dosahujeme nejjižnějšího bodu naší
cesty a vracíme se zpět. Dostáváme se do ovocnářské a zelinářské oblasti. Ve
městě Korče navštěvujeme cukrárnu (mám svátek). Dále směřujeme k Ohridskému jezeru, podél něhož prodávají velké ryby z akvárií. Mám kolizi s puberťákem,
který mi mává rybou na vlasci před obličejem. Jeho otec se jen usmívá.
Ze sedla Mati pokračujeme málo obydlenou krajinou. Na jedné straně kamenité silničky je svah nahoru, na druhé propast dolů. Potom se objevují opuštěné
budovy. Sedám si do stínu a manžel odjíždí do nedaleké dědinky Krastë pro
chleba. Dlouho nejede a pak vypráví, že lidé vybíhali z obchůdků, hleděli na
něho jako na zjevení a hostili ho rakijí. Tam asi moc turistů nezabloudí. Jedeme
45
dál a dostáváme se do oblasti bývalých dolů na chromit. V některých místech se
ještě tento černý nerost těží.
Naše další cesta vede směrem na Shëngjergj. Ošklivým kamením to nejede
z kopce ani do kopce. Projíždíme opuštěným Bizem s velkými vojenskými stany,
vápencovou planinou a pak bukovými lesy. Nejezdí tady auta. Vesničky jsou
hluboko pod námi, ve svahu malebná políčka a vůně rostlin připomíná kadidlo.
Posléze následuje prudký sjezd horoucím peklem až na hlavní silnici.
Dnes vstáváme brzy (mravenci ve spacáku). Na trhu v Luniku, kde se prodává téměř vše, si kupuji na památku džezvu (nádobku na vaření kávy). Projíždíme
chráněnou oblastí Jablanica a jsme blízko makedonské hranice. S pohraničníky
je legrace, fotíme se spolu. Další den jedeme krasovou krajinou s propadáním,
závrty a okrovými svahy. Směřujeme do Peshkopi. Měl zde být asfalt, ale rozšiřují silnici, takže kromě běžného provozu potkáváme i náklaďáky a bagry.
Náš pobyt v Albánii se krátí. Údolím řeky Drini směřujeme na Kukës. V poledne hledáme stín na uvaření oběda. Nacházíme ho až ve vesničce Bicaj pod
stromy. Jako obvykle se seběhnou místní kluci, pokřikují, začnou se zajímat
o kola a osahávat páčky, brašny,... Jeden mladík umí trochu anglicky, tak nás
baví. Ostatní postávají, odcházejí a přicházejí, ale všichni se na nás mile usmívají. Panuje dobrá nálada, začnou vykřikovat jména českých fotbalistů, chtějí se
46
fotit, přinesou ovoce,... Náhle zjišťujeme, že nám chybí mobil, fotoaparát a nějaké drobnosti. Vraťte nám naše věci! Stojí kolem nás, nikdo nic neviděl. Nakonec
přináší film z fotoaparátu a opalovací krém. Rozčarováni odjíždíme. Vždyť jsme
si po celou dobu strávenou v Albánii dávali na své věci takový pozor!
A ještě perlička na závěr: když jsme se vraceli do Bělehradu, projeli jsme
Kosovem a prošli kosovskou celnicí, Srbové nás do země nepustili. Jestliže
Kosovo jako stát neuznávají, nemůžeme se z něj do Srbska dostat! Musíme zpět
a z Makedonie nebo Černé hory nás do Srbska pustí. Vlaky přes Kosovo a Makedonii jsme nakonec odjezd autobusu nezmeškali.
Zuzana Lotreková
47
V nové knihovně nad starými fotografiemi
Při nedávné tradiční návštěvě rodných Letkovic jsem zažil příjemné překvapení. Byl jsem pozván na prohlídku ještě novotou vonící pobočky městské
ivančické knihovny. Dosud jsem věděl, že zrušená letkovická obecní knihovna
naposled sídlila v bývalé zrušené škole. V tomto prostředí celé čtvrt století a k plné spokojenosti čtenářů půjčovala dobrou literaturu až do 80 let svého věku paní
Helena Poňuchálková.
Dcery paní Poňuchálkové, Jarmila Hanáková (vlevo) a letkovická knihovnice Marie
Bisová.
Letos tuto záslužnou štafetu převzaly její dcery – Marie Bisová, vedoucí
knihovny a Jarmila Hanáková, zkušená poradkyně. Obě mě seznámily s ještě
čerstvou historií o tom, jak Letkovice dostaly do vínku tento nový, účelně zařízený kulturní stánek. Moderně vybavená knihovna našla díky velkému zájmu čtenářů a porozumění ivančického městského úřadu místo v Dlouhé ulici. V domě,
ve kterém byl v minulosti obecní úřad, obchod a nakonec se v něm scházeli
myslivci. Původní projekt počítal s celkovými náklady ve výši téměř tři miliony
korun. Když řemeslnické a další práce byly vykonány stavební četou radnice,
přišly jen na 1,6 milionů korun.
Nová knihovna v Letkovicích, která slouží i jako volební středisko, byla
otevřena na počátku letošního března. Čítá víc než 2500 svazků beletrie, naučné
literatury a desítky časopisů. Jsou uložené ve dvou místnostech. Jejich vhodné
vybavení a pestrá, obměňující se nabídka knižních novinek včetně možnosti
48
využití internetu, přilákala další zájemce. Zvýšil se počet výpůjček. Skoro 90
dospělých a dětských čtenářů z této městské části dnes pravidelně navštěvuje
knihovnu.
Lépe ji využít pro širší veřejnost napadlo Marii Bisovou. Rozhodla se ukázat
všem návštěvníkům, kromě knih, také pohledy do historie Letkovic. Proto místní
rodáky, a nejen ony, požádala, aby do knihovny přinesli staré fotografie, připomínající různé zvyky a události, které probíhaly v této bývalé vesnici a rodinách.
Zatím víc než 40 občanů nabídlo k prohlídce několik set památných, často
zažloutlých originálních snímků. K jejich trvalému uložení v letkovické pobočce
byly okopírovány v ivančické městské knihovně. Zejména zachycují, bohužel
již polozapomenuté, dříve vyhlášené letkovické hody. Ukazují, jak se slavily
dožínky, jsou zde fotky hasičů ve starých uniformách. Zaujmou rodinné události
– svatby, práce na poli a na dvoře včetně zabijaček. V knihovně jsem déle poseděl u stolku s fotografiemi, které mně připomněly dětská školní léta, kamarády,
se kterými jsem byl jako rekrut odveden na vojnu.
Letkovické knihovnice uvažují o výstavce, která by ukázala život a práci na
vesnici. Jaké staré věci a nářadí, sudy, hliněné vidle, hrábě, ošatky s podzimním
ovocem a jiné nezbytnosti měli na zápraží nebo na dvoře. Co vše patřilo ke koloritu domů na vesnici. I na tuto výstavku se při příští návštěvě Letkovic velmi rád
podívám.
Jan Bednařík, Praha
Výstava se koná v prosinci 2010 každou středu od 16 do 19 hod.
49
POZVÁNKA NA VÁNOČNÍ VÝSTAVU
Muzeum Brněnska – Muzeum v Ivančicích Vás srdečně zve na výstavu
OD BARBORKY KE TŘEM KRÁLŮM
Výstava seznamuje s lidovými zvyky v období adventu a Vánoc.
Koná se v Památníku Alfonse Muchy
a je pořádána ve spolupráci
s Moravským zemským muzeem v Brně – Etnografickým ústavem.
Výstava potrvá do 9. ledna 2011.
Otevřeno:
úterý, čtvrtek, pátek
9–12
13–16 hod.
středa
9–12
13–17 hod.
sobota, neděle
13–17 hod.
Ve dnech 24. 12., 25. 12., 31. 12. 2010 a 1. 1. 2011 – zavřeno.
50
Ivančický seniorský sbor BÁDULE
Vás zve na Rozloučení s Vánocemi
středa 5. 1. 2011 v 17.00 hod. ve farním kostele.
Vstupné dobrovolné!
Čistý výtěžek bude věnován na humanitární pomoc.
Turnaj ve stolním tenise
PARTNER AKCE
Místo konání: tělocvična Řeznovice
Termín: 11. 12. 2010 v 9 hodin
Startovné: 100 Kč, v ceně malé občerstvení
Přihlášky: p. Doupovec, tel.: 777 022 732
S sebou: sálovky, rakety a dobrou náladu
Zveme k účasti i k povzbuzování všechny příznivce stolního tenisu…!
Turnaj je limitován účastí max. 36 hráčů.
Spolek přátel kvalitního mariáše Řeznovice pořádá tradiční
Mariášový turnaj ve čtyřech
Kdy: 18. 12. 2010 v 16 hodin
Kde: Pohostinství Řeznovice Miroslav Nováček.
Případní zájemci se musí nahlásit k účasti v Pohostinství Řeznovice panu Miroslavu Nováčkovi mladšímu nebo po tel. domluvě s ním na čísle 608 509 176.
Uzávěrka: 17. 12. 2010
Ceny: Pro nejlepší mariášníky zajištěny.
Srdečně zveme všechny příznivce mariáše a dobré nálady.
51
KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM
IVANČICE, Památník A. Muchy, tel.: 546 451 870, pořádá:
17. listopadu (středa) – 9. ledna 2011 (neděle), galerie Památníku A.
Muchy
Muzeum Brněnska - Muzeum v Ivančicích pořádá výstavu
OD BARBORKY KE TŘEM KRÁLŮM
Výstava je pořádána ve spolupráci s Etnografickým ústavem MZM Brno
Pondělí – zavřeno!
4. prosince (sobota) – 2. ledna (neděle), chodba Památníku A. Muchy
Výstava
JINDŘICH MODRÁČEK - OBRAZY
Vstup zdarma
4. prosince (sobota), odjezd v 7.00 hodin od Besedního domu Ivančice
Celodenní poznávací zájezd
VÁNOČNÍ PRAHA
Procházka historickým jádrem Prahy, vánoční trhy
Doprava: 470 Kč
8. prosince (pondělí), odjezd v 18.00 hodin od Besedního domu Ivančice
Zájezd Brno - Rubín - zábavný pořad
VŠECHNOPARTIČKA
Účinkují: KAREL ŠÍP A JOSEF NÁHLOVSKÝ
Cena (vstupenka a doprava): 410 Kč
9. prosince (čtvrtek) v 10.00 hodin, kino Réna Ivančice
Pohádka pro MŠ, 1.–5. třídy ZŠ a maminky s dětmi
PUTOVÁNÍ ZA HVĚZDOU
Účinkuje Divadlo Koráb
Vstupné: 35 Kč
16. prosince (čtvrtek) v 19.00 hodin, kino Réna Ivančice
VÁNOČNÍ KONCERT
MORAVSKÉ DECHOVÉ HUDBY
DUBŇANKA
Vstupné: 90 Kč – Předprodej od 8. listopadu 2010 v KIC Ivančice
52
18.–19. prosince (sobota–neděle), Palackého náměstí Ivančice
VÁNOČNÍ TRHY
PŘIPRAVUJEME
8. ledna 2011 (sobota), sál ZUŠ Ivančice
NOVOROČNÍ KONCERT
Účinkují EVA CHALUPOVÁ a BARBORA DÜRROVÁ
12. 1. 2011 (středa), 15.00 hod., Galerie Památníku A. Muchy
Vernisáž výstavy obrazů krajináře Rudolfa Kondeie
Výběr z díla ivančického rodáka, který se v dubnu dožije 90 let.
Výstava potrvá do 30. 1. 2011
19. leden 2011 (středa), odjezd v 18.00 hodin od Besedního domu Ivančice
Zájezd - Brno - Městské divadlo - hudební scéna
MARY POPPINS
Rodinný muzikál na motivy dětských knížek známé anglické autorky P. L. Traversové.
V hlavní roli Alena Antalová, Radka Coufalová nebo Johana Gazdíková
Cena (vstupenka a doprava): 680, 400 Kč
23. ledna 2011 (neděle), odjezd v 7.00 hodin od Besedního domu Ivančice
Zájezd - Praha - Národní divadlo
Divadelní hra Julia Zeyera
RADÚZ A MAHULENA
Účinkují: Vojtěch Dyk, Pavla Beretová, Alois Švehlík, Johanna Tesařová, Kristýna Podzimková, Jiří Štěpnička, Marie Málková...
Cena (vstupenka a doprava): 710 Kč
23. ledna 2011 (neděle) v 16.00 hodin, kino Réna Ivančice
Divadelní pohádka pro děti i rodiče
PYŠNÁ PRINCEZNA
Účinkuje Divadlo Studna
Vstupné: 50 Kč
termín bude upřesněn, odjezd v 18.00 hodin od Besedního domu Ivančice
Zájezd - Brno - Městské divadlo - činoherní scéna
BLBEC K VEČEŘI
53
Situační komedie plná omylů, nedorozumění, gagů a vášní. Mistrně vybudovaná
zápletka s jiskrnými dialogy z pera francouzského autora Francise Vebera, který
je známý i jako filmový autor a režisér.
Cena (vstupenka a doprava): 440, 280 Kč
17. února 2011 (čtvrtek), kino Réna Ivančice
Divadelní tragikomedie
JAK UVAŘIT ZÁBU
Účinkují: VILMA CIBULKOVÁ a MIROSLAV ETZLER
Předprodej od 10. ledna 2011 v KIC Ivančice
19. února 2011 (sobota), odjezd v 9.00 hodin od Besedního domu Ivančice
Zájezd - Praha - Hudební divadlo Karlín
Slavný muzikál
JESUS CHRIST SUPERSTAR
Účinkují: Kamil Střihavka, Michal Skořepa, Václav Noid Bárta, Bára Basiková,
Dasha, Ondřej Brzobohatý, Jiří Korn...
Cena (vstupenka a doprava): 1160 Kč
PROGRAM KINA RÉNA
Bližší informace o filmech naleznete na stránkách www.csfd.cz.
REZERVACE VSTUPENEK na tel. 546 451 469, mobil 736 601 631
e-mail: [email protected]
Po–Pá 8–14 hod. kancelář kina Réna, mobil Po-–á 8–17 hod.,
Ne a St pokladna kina hodinu před začátkem představení.
UPOZORŇUJEME NÁVŠTĚVNÍKY, ŽE DLE ZÁKONA 241/1992 VYBÍRÁME
KE VSTUPENCE PŘÍPLATEK VE VÝŠI 1 KČ
St
1. 12. 2010
20.00 hod.
BASTARDI
ČR, drama, 80 min., 64 Kč (+ 1 Kč), doporučená přístupnost od 12 let
Hrají: Tomáš Magnusek, Ladislav Potměšil, Jana Šulcová, David Dolanský, Kristýna Leichtová, Eva Čížková
Příběh z prostředí praktického školství.
Film pojednává o brutální vraždě mladé
54
praktikantky, kterou mají na svědomí tři chlapci ze základní školy. Vymahatelnost práva u mladistvých pachatelů je téměř nulová. Někdo musí vzít spravedlnost do svých rukou...
Pá
3. 12. 2010
17.00 hod.
VÁNOČNÍ POHÁDKY
ČR, pohádka, 60 min., 29 Kč (+ 1 Kč)
České animované pohádky pro celou rodinu
Dvanáct měsíčků, Půlnoční příhoda, Krtek a muzika, Dva mrazící, O bílé princezně, Na vánočním trhu
St
8. 12. 2010
20.00 hod.
MACHETE
USA, akční, 105 min., 64 Kč (+ 1 Kč), doporučená přístupnost od 18 let
Hrají: Danny Trejo, Michell Rodriguez,
Jessica Alba, Robert de Niro, Lindsay Lohan, Steven Segal, Don Johnson
S tímhle Mexičanem si zahrávat neměli! Machete je legendární bývalý agent. Po
konfliktu s drogovým magnátem se snaží zmizet a uniknout minulosti. Bohužel se
stane ideálním kandidátem, aby na něj hodili vraždu. Nyní musí očistit své jméno!
Ne
12. 12. 2010
20.00 hod.
ROMÁN PRO MUŽE
ČR, komedie, 100 min., 49 Kč (+ 1 Kč)
Hrají: Miroslav Donutil, Vanda Hybnerová, Miroslav Vladyka, Jan Budař, Táňa
Pauhofová, Filip Čapka
Příběh tří sourozenců - Cyrila, Bruna a Anety, kteří k sobě, kvůli předčasné smrti
rodičů, mají pevnější pouto. A přesto se povahově nemohou více lišit! Cyril je
cynický bonviván. Aneta je citlivá duše a Bruno typický „obyčejný člověk“ ...
St
15. 12. 2010
20.00 hod.
OBČANSKÝ PRŮKAZ
ČR, tragikomedie, 137 min.,
49 Kč (+ 1 Kč)
Hrají: Libor Kovář, Matouš Vrba, Jan Vlček, Jakub Šárka, Anna Geislerová, Marek
Taclík, Jiří Macháček
Hořká komedie o tom, jací jsme byli, kdy
bigbeat a dlouhé vlasy byly rebelií proti
55
tesilové instituci táta - máma. Rebelií proti umaštěné kultuře estrád. Dospívání
čtyř kamarádů od okamžiku, kdy dostanou občanský průkaz až po modrou knížku..
Pá
24. 12. 2010
13.00 hod.
HARRY POTTER A RELIKVIE SMRTI
USA, rodinný, 140 min., 49 Kč (+ 1 Kč),
ČESKÝ DABING
Hrají: Daniel Radcliffe, Rupert Grint, Emma
Watson, Robbie Coltrane, Helena Bonham
Carter
Poslední pokračování dobrodružství Harryho Pottera začíná, když se Harry,
Ron a Hermiona vydávají na nebezpečnou misi, jejímž cílem je najít a zničit
tajemství Voldemortovy nesmrtelnosti – viteály.
Vánoční nadílka v kině. Rezervace od 1. 11. 2010. Předprodej zahájen
15. 12. ve 20.00 hodin. Pátek 24. 12. pokladna otevřena od 12.00 hodin
St
29. 12. 2010
20.00 hod.
RESIDENT EVIL: AFERLIFE
USA, horor, 115 min., 49 Kč (+ 1 Kč), doporučená
přístupnost od 15 let
Hrají: Milla Jovovich, Ali Larter, Spencer Locke, Shawn Roberts, Wentworth Miller, Boris Kodjoe
Nebezpečná a krásná Alice se nachází v Japonsku.
Stojí v čele armády vlastních klonů, aby se postavila
nepříteli, představiteli společnosti Umbrella. Ta má na
svědomí šíření epidemie T- virus. Alice hledá místo na
světě, které tento virus dosud nezamořil.
Připravujeme:
JÁ PADOUCH – animovaná komedie (2. 1.)
SCOTT PILLGRIM PROTI ZBYTKU SVĚTA – komedie (5. 1.)
RED – akční komedie (9. 1.)
LEGENDA O LÉTAJÍCÍM CYPRIÁNOVI – historický příběh (16. 1.)
RUNAWAYS – hudební příběh o dívčí rockové kapele (19. 1.)
HARRY POTTER A RELIKVIE SMRTI (30. 1.)
56
57
58
59
CHCEME POTĚŠIT I VÁS
přijměte pozvání na
7. 12. Mikulášský koncert, sál školy, 17.00 hod.
14. 12. Adventní koncert, Besední dům, 17.00 hod.
15. 12. Adventní koncert, kostel Neslovice, 17.00 hod.
17. 12. Vánoční besídka v Penzionu, 13.00 hod.
20. 12. Adventní koncert, Kulturní dům Dolní Kounice, 17.00 hod.
Vaši předvánočně naladění žáci
ZUŠ A. Muchy Ivančice
60
Pozvánka na výstavu obrazů Rudolfa Kondeie
Ve středu 12. ledna 2011 v 15.00 hod. proběhne v Galerii Památníku A.
Muchy vernisáž výstavy obrazů ivančického rodáka Rudolfa Kondeie, konaná k jeho nastávajícím 90. narozeninám.
Pan Kondei je malíř
krajinář a vztah ke krajině,
jako objektu svého zájmu,
podrobně popsal ve svých
vzpomínkách Naše toulky
přírodou. Pro přiblížení vystavovaných děl na ivančické výstavě uvádíme z těchto
vzpomínek úryvky, týkající
se malování:
Nejen léto, krásný podzim, ale i zima nás s manželkou Aničkou lákala k výletům. Jednou v zimě jsme se vypravili na zasněženou
Vysočinu. Zajeli jsme do Bystřice, nechali tam auto a vydali se ojíněnou alejí do
Rodkova. Byla mlha a jak jsme kráčeli alejí, z mlhy jako duchové vystupovaly
stromy obalené námrazou a jejich větve se skláněly až k zemi, jakoby nám mávaly na pozdrav. Byl to nevšední zážitek.
Když se nám doma v Kuřimi začalo stýskat po silničkách vroubených rudými
jeřabinami, políčkách pod zádumčivými lesy, nakopli jsme vrtuli a hurá na Vysočinu. Tam bylo pořád co malovat. Nedivím se, že to byl ráj malířů-krajinářů.
Nebo ještě je? Nevím, nějak už není vidět chlapíky, jak poskakují kolem malířských štaflí a nedbají na to, že se blíží bouřka. Musí přece zachytit tu atmosféru,
i kdyby hrom byl. Ani jak stojí po kolena ve sněhu a schovávají tubu s bělobou
v kapse. Zima se přece za kamny malovat nedá, jak prohlásil Oldřich Blažíček,
vynikající malíř Vysočiny. Teď, zdá se, výtvarná díla vznikají už jen v ateliérech.
A jsou to díla tak zvaná moderní. Sám jsem jich několik viděl. Vzpomínám si na
jeden obraz. Plátno asi 100 x 50 cm. Celá plocha natřená krásnou žlutou barvou,
uprostřed modrá linka. Honosný název: Modrý horizont. Obdivovali jsme, jak
ta linka byla nádherně rovná. Asi se už malířům nechce trmácet s nádobíčkem
krajinou.
Výstava potrvá do neděle 30. ledna 2011.
61
ROSTOU KOLEM NÁS
Keře na Ivančicku (dodatek)
Růžové květy skalníku celokrajného (Cotoneaster integerrimus) rozkvétají
v dubnu. Z nich se vyvíjejí kulaté červené plody o průměru 5–6 mm. Tento nevysoký keř má okrouhlé listy. Skalník celokrajný roste v kamenitém svahu na
pravém břehu Jihlavy proti poli v Zolcarech, na křovinatých stráních pod torzem
starého „železňáku“ nebo v zarostlém svahu Pekárky nad silnicí.
Řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica) nejsnáze poznáme na podzim podle
černých plodů velikosti hrachu. Tento až čtyři metry vysoký keř má eliptické, na
okraji pilovité listy. Řešetlák se na Ivančicku vyskytuje poměrně často. Najdeme
ho na okraji lesa za zahradami na Réně, na slepencových stráních na levém břehu
Jihlavy proti Řeznovicím, v křovinách u letkovického rybníka, v akátech nad
hřbitovem a jinde.
V údolí Bařiny poblíž zděného pramínku a u potůčku nad Červeným křížem
roste kalina obecná (Viburnum opulus). Její květenství se skládá ze zveličelých
bílých okrajových květů a z drobných květů středových, z nichž se vyvíjejí asi
centimetr velké červené plody. Listy kaliny obecné jsou trojlaločné.
Až pět metrů vysoký může být klokoč zpeřený (Staphylea pinnata), který
roste v suťovém lese na pravém břehu Rokytné pod němčickou hájenkou. Zde
je jeho původní stanoviště. Klokoč má lichozpeřené listy. Bílé květy tvoří květenství na dlouhých stopkách. Z nich se vyvíjejí nafouklé plody, které ukrývají
tvrdé, světle hnědé semeno.
Ze Severní Ameriky pochází nevysoký stálezelený keř mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium). Bývá vysazována a často zplaňuje. Má kožovité listy
s ostrými zoubky. Ze zlatožlutých květů se vyvíjejí tmavomodré ojíněné bobule.
Mahónii cesmínolistou najdeme u železniční tratě z Ivančic do Letoviska za silničním přejezdem, nad hřbitovem v křoví, v lese za zahradami na Réně, ...
V dubnu a květnu rozkvétají nažloutlé květy bezu hroznatého (Sambucus
racemosa). Na rozdíl od bezu černého je tento keř nižší, dorůstá přibližně tři
metry výšky. Červené plody bezu hroznatého nejsou jedlé. Najdeme ho na okraji
lesa poblíž němčické hájenky, na navážce vlevo od silničky k mostu na Rénu
a jinde.
RNDr. Zuzana Lotreková
Použitá literatura: Klíč ke květeně České republiky (Academia 2002)
IVANČICKÝ ZPRAVODAJ vydává KIC Ivančice, Palackého nám. 12, 664 91 Ivančice,
e-mail: [email protected], registrováno u MK ČR pod č. E 11378, IČ: 65268768.
Odpovědný pracovník Vít Karas, tel.: 774 110 547. Cena výtisku 20 Kč.
Tisk Gloria Rosice.
62
kalina obecná
mahónie cesmínolistá
skalnik celokrajný
bez hroznatý
klokoč zpeřený
řešetlák počistivý – plody
řešetlák počistivý – květy
64