metodologický seminář - REM - Regional Entrepreneurship Monitor

Transkript

metodologický seminář - REM - Regional Entrepreneurship Monitor
METODOLOGICKÝ SEMINÁŘ
SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ
Výzkum faktorů přechodu od industriální
ekonomiky ke znalostní a podnikavé
ekonomice v podmínkách
Moravskoslezského kraje
Ostrava
26. ledna 2010
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Programový a organizační výbor metodologického semináře
Garant:
Organizace:
doc. PhDr. Josef Jünger, CSc.
PaedDr. Jiří Mezuláník, CSc.
Martina Holušová
Všechny příspěvky ve sborníku metodologického semináře
recenzovány následujícími recenzenty:
byly
doc. Ing. Josef Fiala, CSc.
Ing. Vlasta Humlová, Ph.D.
doc. Ing. Jana Janoušková, Ph.D.
doc. PhDr. Helena Kolibová, CSc.
doc. Ing. Václav Lednický, CSc.
PaedDr. Jiří Mezuláník, CSc.
doc. Ing. Jitka Srpová, CSc.
Ing. Ivo Veselý
doc. Ing. Iveta Vozňáková, Ph.D.
Název:
Druh publikace:
Vydavatel:
Místo, rok, vydání:
ISBN:
Editoři:
Výzkum faktorŧ přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní a
podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Sborník z metodologického semináře
Vysoká škola podnikání, a. s.
Michálkovická 1810/181, 710 00 Ostrava-Slezská Ostrava
Ostrava, 2010, 1.
978-80-7410-015-4
doc. PhDr. Josef Jünger, CSc., PaedDr. Jiří Mezuláník, CSc.
2
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Obsah
Úvod do sborníku ....................................................................................................................... 5
Operacionalizace výzkumného úkolu ........................................................................................ 6
Jiří Mezuláník
Internacionalizace ve vzdělávání a cizojazyčné odborné názvosloví ...................................... 12
Jan Skipala
Role podnikání a podnikavosti v ekonomickém vývoji ........................................................... 15
Zdeněk Kuba, Monika Mynarzová, Jindřich Ujec
Několik poznámek k rozvoji podnikání a měření faktorŧ znalostní ekonomiky v podmínkách
Moravskoslezského kraje ......................................................................................................... 23
Ladislav Ludvík
Vliv regionální politiky a jejích nástrojŧ na rozvoj podnikatelského klimatu a podnikavé resp.
znalostní ekonomiky ................................................................................................................ 33
Michal Červinka, Tomáš Tykva
Vybrané ekonomické indikátory rozvoje moravskoslezského kraje ........................................ 42
Linda Multanová
Základní předpoklady úspěšnosti výrobních podnikŧ v podmínkách podnikavé ekonomiky . 51
Ivo Formánek
Poptávka po podnikavosti v kontextu proměn společnosti a kurikulární reformy ................... 62
Tereza Gavlíková
Moravskoslezský kraj a zelená ekonomika .............................................................................. 70
Lenka Švajdová, Šárka Vilamová, Milan Stoch
Predstavenie projektu výskumnej úlohy vysokej školy ekonómie a manaţmentu verejnej
správy v bratislave .................................................................................................................... 74
Anna Lašáková
Koncept genderu jako nástroj rozvoje společnosti ................................................................... 77
Helena Kolibová
Podnikavost, pojetí, měření a hodnocení ................................................................................. 85
Josef Jünger
Podnikavost, její hodnocení a rozvoj ....................................................................................... 94
Jitka Srpová, Václav Řehoř
Výběr historických kořenŧ a motivŧ podnikání ..................................................................... 106
Dušan Kučera
3
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Rozvoj podnikavosti v medziach spoločenskej zodpovednosti firiem ................................... 118
Štefan Majtán
Metodologická východiska projektu ...................................................................................... 125
Andrea Folvarčná
Metodologie sekundárního výzkumu ..................................................................................... 133
Jitka Vavrečková
Informační systém znalostní a podnikavé ekonomiky jako nástroj podpory mechanismu a
monitorování faktorŧ rozvoje podnikání v Moravskoslezském kraji..................................... 137
Vladimír Krajčík
Výběr statistických dat vhodných k měření podnikavé ekonomiky Moravskoslezského kraje
................................................................................................................................................ 149
Ivo Formánek
Rozvoj podnikavosti: současné přístupy a metody ve vazbě na hodnocení výsledkŧ a účinnosti
vzdělávacích programŧ .......................................................................................................... 156
Lukáš Durda
Nové fenomény podnikavosti ve sluţbách a jejich měření .................................................... 164
Hana Štverková, Zdeněk Mikoláš, Blanka Poczatková
Moţnosti uplatnění ţen v intelektualizovaných sluţbách ...................................................... 176
Renáta Nešporková
Uplatnění podnikavosti v cestovním ruchu ............................................................................ 181
Zuzana Stefanovová, Václav Lednický
4
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Úvod do sborníku
Při přechodu od státem řízené ekonomiky na trţní ekonomiku od roku 1989 musel projít také
Moravskoslezský kraj (MSK) velmi sloţitými a náročnými procesy transformace a
restrukturalizace. Oba záměry byly celkem úspěšně splněny bez velkého ekonomického
propadu, sociálních konfliktŧ atd. Začaly prosperovat tradiční velké podniky a tento, řekněme
konsolidovaný stav, přilákal do kraje zahraniční investory atd. Posléze se do pozornosti zcela
přirozeně dostala otázka uţ ne jen stabilizace, ale dalšího ekonomického a sociálního rozvoje
kraje. Naléhavost odpovědi byla zvýšena náhlou a celkem neočekávanou ekonomickou recesí
koncem prvního desetiletí.
V tomto kontextu byl na základě podnětu vedení MSK na Vysoké škole podnikání, a. s. (VŠP,
a. s.) zformulován výzkumný úkol „Výzkum faktorŧ přechodu od industriální ekonomiky, ke
znalostní a podnikavé ekonomice v podmínkách MSK“. Cílem výzkumu je zjištění, které
faktory ovlivňují sociálně-ekonomický rozvoj MSK a na základě toho a jiných poznatkŧ
navrhnout mechanismus monitorování a reportování o vývoji sledovaných faktorŧ MSK a
vytvoření konkrétních programŧ rozvoje podnikavosti u jednotlivých cílových skupinách.
Ve výzkumu se vychází z hypotézy, ţe rozvoj jakéhokoliv územního celku je podmíněn 5
výrobními faktory. Podle toho, který z nich v dané ekonomice dominuje, lze rozlišit
industriální (pŧda, práce, kapitál), znalostní (know-how) a podnikavou ekonomiku (zaloţena
na podnikavosti).
Řešení výzkumného úkolu započalo v listopadu roku 2009 a v lednu roku 2010 byla ukončena
jeho první etapa, tzv. metodologická etapa. Cílem řešené 1. etapy bylo operacionalizace
východiskové hypotézy a vytvoření teoreticko-metodologického instrumentária dalšího
výzkumu a formulace jeho celkových výsledkŧ. Výsledky řešené v 1. etapě výzkumu mají
bazální význam pro vlastní výzkum, a proto byl dne 26. ledna 2010 uskutečněn
metodologický seminář se stejným názvem jaký má výzkumný úkol. Semináře se zúčastnili
jednak řešitelé výzkumného úkolu a jednak byli přizvání odborníci, kteří se zabývají stejnou
nebo příbuznou tématikou. Sborník obsahuje příspěvky všech vystupujících a zúčastněných
na semináři. Některá témata přesahují pŧvodní metodologický charakter, ale poslouţí
v dalších etapách výzkumu.
Mŧţeme konstatovat, ţe sborník ze semináře obsahuje první ucelený příspěvek o teoretickometodologických otázkách výzkumu podnikavosti a podnikání u nás. A jako takový je spíše
impulsem neţ „uzavřeným koncem“. Budeme rádi, kdyţ vyvolá diskusi a připomínky, za
které budou řešitele výzkumného úkolu vděčni.
doc. PhDr. Josef Jünger, CSc.
zodpovědný řešitel
Ostrava, únor 2010
5
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Operacionalizace výzkumného úkolu
Jiří Mezuláník
Abstrakt
Cílem příspěvku je popsat proces operacionalizace výzkumného úkolu Výzkum faktorŧ
přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní a podnikavé ekonomice v podmínkách
Moravskoslezského kraje, který je na Vysoké škole podnikání, a.s. řešen v rámci dotačního
programu MSK Podpora vědy a výzkumu v Moravskoslezském kraji. Základní projektové
aktivity byly operacionalizovány do dílčích výzkumných úkolŧ zejména s ohledem na
výstupy definované projektem. Dominantní pozornost při operacionalizaci výzkumného úkolu
byla věnována mechanismu monitorování a reportování o vývoji faktorŧ rozvoje MSK a
vytvoření konkrétních programŧ rozvoje podnikavosti u jednotlivých cílových skupin.
V rámci operacionalizace byly zpracovány dílčí rozpočty.
Klíčová slova: operacionalizace, dílčí výzkumný úkol, cílová skupina, industriální ekonomika,
znalostní ekonomika, podnikavá ekonomika
1
CÍLE A PŘEDMĚT VÝZKUMNÉHO ZÁMĚRU
Cílem výzkumného úkolu je analýza faktorŧ, které významně ovlivňují sociální a ekonomický
rozvoj Moravskoslezského kraje. V rámci výzkumu je věnována pozornost provázanosti a
pŧsobnosti všech sledovaných faktorŧ. Cíle výzkumného úkolu se promítají do aplikačních
cílŧ, kterými je zpracování mechanismu monitorování a reportování o vývoji sledovaných
faktorŧ v Moravskoslezském kraji a vytvoření konkrétních programŧ rozvoje podnikavosti u
jednotlivých cílových skupin.
Vycházíme z hypotézy, ţe ekonomický rozvoj jakéhokoliv územního celku je podmíněn 5
výrobními faktory. Podle toho, který z nich v dané ekonomice dominuje, lze rozlišit
následující typy ekonomik: 1. industriální, který je vyjádřen v tradiční triádě práce, pŧda,
kapitál; 2. znalostní, který souvisí s rozvojem know-how; 3. podnikavost, která je chápána
široce jako schopnost vyhledávání příleţitostí a jejich realizace (terminologicky viděno je
podnikavost předpokladem pro rozvoj podnikání).
Hypotéza bude ověřována v rámci teoreticko-analytického výzkumu, pŧjde o primární šetření
doplněné o sekundární analýzu dat a poznatkŧ. Součástí projektu bude téţ identifikace a
systematizace klíčových potřeb cílové skupiny a vytvoření informačního systému, který
umoţní diagnostiku potřeb a potenciálu (sekundární) cílové skupiny.
Výzkum má aplikační charakter, je nástrojem pro definici konkrétních opatření s dopadem na
rozvoj MSK. V rámci těchto opatření budou formulovány dílčí aplikační programy. Hlavním
6
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
aplikačním výstupem je zpracování mechanismu monitorování a reportingu o vývoji
sledovaných faktorŧ ve vztahu k ekonomickému a sociálnímu rozvoji. Jako podpora rozvoje
podnikavosti v MSK vznikne specializované pracoviště, které s pomocí informačních
technologií umoţní rozvíjet klíčovou kompetenci podnikavosti, zejména u sekundární cílové
skupiny.
Primární cílovou skupinou výzkumného úkolu jsou policy makers a decision makers na
úrovni kraje, obcí a institucí. Sekundární cílovou skupinu tvoří 1. studenti a učitelé středních a
vysokých škol; 2. podnikavé subjekty a zájemci o podnikání.
Projekt je řešen v od 1.1.2010 do 31.12.2010.
SOUČASNÝ STAV A ÚROVEŇ POZNÁNÍ PŘEDMĚTNÉ
OBLASTI
2
V posledních desetiletích došlo v oblasti výzkumu podnikání k významnému pokroku. Avšak
ani značný nárŧst poznání dosud nevedl ke shodě na jednotném pojetí podnikání jako oboru
zkoumání a výzkumu, ani podnikání jako reálné činnosti či sociální fenoménu. Většina
odborníkŧ a výzkumníkŧ se shoduje alespoň na jednoznačném zaměření podnikání na proces
objevování, vytváření, hodnocení a vyuţití příleţitosti. Základními problémy výzkumu se tak
staly následující otázky:

Proč, kdy, kde, jak a komu se objevují, resp. proč, kdy, jak a kdo vytvářejí,
podnikatelské příležitosti?

Proč, kdy a jak se jednotlivci, organizace, regiony, odvětví, kultury a národy liší v
míře, v níž objevují a využívají nové příležitosti?

Kdy, kde a jak se liší jednotlivé způsoby využití příležitosti?

Jaké jsou výstupy na jednotlivých úrovních (např. jednotlivce, odvětví, společnosti)
úsilí o využití příležitostí?
Procesní charakter, vysoká heterogenita a víceúrovňový charakter (jednotlivec, tým, firma,
region, stát) představují výzvy pro dŧkladnější vypracování metodologie výzkumu podnikání.
Jedná se o problematiku výběru výzkumného souboru, operacionalizace a analýzy a
interpretace dat. Mezi nejvýznamnější aktivity v tomto směru patří metodika GEM (Global
Entrepreneurship Monitor), která se zaměřuje na zpŧsoby, jak měřit míru podnikatelské
aktivity mezi jednotlivými zeměmi, identifikovat faktory ovlivňující národní podnikatelské
aktivity, a identifikaci programŧ, které přispívají k rozvoji podnikatelských aktivit. Dále pak
PSED (Panel Study of Entrepreneurial Dynamics), výzkumný program zkoumající zpŧsoby,
jak lidé vyuţívají příleţitosti, a aktivity začínajících podnikatelŧ. Vedle zkoumání podnikání
v úzkém pojetí zaloţení a řízení podniku se stále rostoucí pozornost věnuje zkoumání
podnikavosti jako klíčové kompetence, osobnosti podnikavého jedince, sklonu k podnikavosti
aj. Objevují se proto nové míry a ukazatele, např. podnikatelská orientace a její vztah k
výkonnosti podniku. Ve vazbě na výše uvedené se do popředí dostává problematika
podnikavé ekonomiky, podnikavého regionu, podnikavých odvětví, podnikavých firem a
podnikavých jedincŧ (srov. DURDA, L. Výzkumný záměr VŠP, a.s. Ostrava: VŠP, interní
materiál. 2009, s. 7-9).
7
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
3
VÝSTUPY VÝZKUMNÉHO ÚKOLU
V souladu se schváleným projektem jsou výstupy výzkumného úkolu definovány následovně:
1. Zpracování studie faktorů rozvoje ekonomického a sociálního rozvoje MSK (s využitím
výsledků primárního a sekundárního výzkumu.
2. Zpracování studie o podnikavém chování (podnikavosti).
3. Vytvoření mechanismu permanentního monitorování a reportingu o vývoji
sledovaných faktorů rozvoje (včetně vytvoření systému, který umožní diagnostiku
potřeb a potenciálu cílové skupiny.
4. Vytvoření laboratoře pro rozvoj podnikavosti.
5. Zpracování konkrétních programů pro rozvoj podnikavosti a podnikání MSK.
6. Vytvoření sady dobrých příkladů podnikavého chování (podnik, region, člověk.
4
OPERACIONALIZACE VÝZKUMNÉHO ÚKOLU
Základním krokem při řešení výzkumného úkolu byla jeho operacionalizace do dílčích
výzkumných úkolŧ. Kritériem pro formulaci dílčích výzkumných úkolŧ byla jejich vazba na
plánované výstupy. Jednotlivé dílčí výzkumné úkoly tedy odpovídají výstupŧm projektu s
tím, ţe některé dílčí výzkumné úkoly zahrnují více výstupŧ. Vytvoření dílčích výzkumných
úkolŧ umoţnilo i sestavení řešitelského týmu.
Dílčí výzkumné úkoly jsou následující:
1. Metodologie výzkumu
2. Studie faktorů rozvoje ekonomického a sociálního rozvoje MSK
3. Studie o podnikavém chování (podnikavosti)
4. Realizace primárního a sekundárního výzkumu
5. Vytvoření mechanismu monitorování a reportingu o vývoji sledovaných faktorů
rozvoje a projekt laboratoře podnikání
6. Zpracování konkrétních programů pro rozvoj podnikavosti a podnikání MSK (včetně
vytvoření dobrých příkladů)
7. Vytvoření sady dobrých příkladů
8
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
OBSAH A CÍLE DÍLČÍCH VÝZKUMNÝCH ÚKOLŦ
5
1. Metodologie výzkumu
Cílem dílčího výzkumného úkolu je formulace předmětu výzkumu, definice hypotéz, základní
operacionalizace, rámcový návrh metod výzkumu, evaluačních a monitorovacích procedur. V
rámci tohoto úkolu bude připravována prŧběţná a závěrečná zpráva o výzkumu, která
syntetizuje dílčí výsledky ostatních řešitelských týmŧ. Součástí úkolu je zpracování
výkladového terminologického glosáře.
2. Studie faktorů rozvoje ekonomického a sociálního rozvoje MSK
Dílčí výzkumný úkol se zaměří na následující problémy:
1. Zodpovězení odpovědí na následující úkoly
Který druh ekonomiky dominuje?
Které by mohly dominovat?
Které by měly dominovat (kvůli konkurenceschopnosti)?
2. Zpracování teoretické studie s následující pracovní osnovou:
-
Výrobní faktory a jejich pojetí z pohledu ekonomické teorie a dějin ekonomického
myšlení
-
Industriální a znalostní ekonomika – společné rysy a rozdíly
-
Podnikavá ekonomika jako další vývojová fáze znalostní ekonomiky pro 21. století
-
Podnikání a podnikavost jako faktor ekonomického rŧstu a rozvoje a jejich role při
přechodu ze znalostní na podnikavou ekonomiku
-
Soudobá charakteristika MSK prizmatem aspektŧ industriální, znalostní a podnikavé
ekonomiky
3. Definice parametrŧ měření faktorŧ ekonomického a sociálního rozvoje
4. Interpretace výsledkŧ primárního šetření
9
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
3. Studie o podnikavém chování (podnikavosti)
Vychází se z předpokladu o potvrzené vztahu mezi podnikáním (podnikavosti) a
ekonomickým rozvojem. Pro potřebu empirického výzkumu je třeba vymezit základní
teorémy, jejich parametry, metody rekognoskace a měření. Při tom budeme respektovat
současnou úroveň poznání a poţadavky reálu.
4. Realizace primárního a sekundárního výzkumu
V rámci realizovaného výzkumu faktorŧ přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní a
podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje proběhne aplikovaný výzkum,
který bude směřovat k identifikaci rozvojových faktorŧ MSK, k ověřování některých
formulovaných výzkumných otázek a vymezených hypotéz. V projektu budou v rámci
jednotlivých dílčích aktivit realizována zejména sekundární šetření a bude zpracovávána celá
řada jiţ existujících studií, výsledkŧ v minulosti realizovaných souvisejících výzkumŧ a
dostupných dat s cílem vyuţít je v nových souvislostech.
Primární šetření by proto mělo směřovat zejména do oblastí, která nebudou „pokryta“ daty a
informacemi z těchto sekundárních šetření. Samotné primární šetření proto bude následovat
po provedení rozboru a zpracování sekundárních zdrojŧ a jeho výstupy by měly směřovat k
doplnění chybějících informací a přímému ověřování formulovaných hypotéz v rámci
projektu. V rámci sběru primárních dat budou vyuţity kvantitativní metody výzkumu.
V rámci sekundárního výzkumu se na posouzení rozsahu a povahy změn ve vývoji faktorŧ
rozvoje MSK, jejichţ kvantifikace i kvalifikace bude nutná pro následný proces návrhu
metodiky primárního výzkumu.
1. Relevantní informační zdroje EU
2. Relevantní informační zdroje ČR
5. Vytvoření mechanismu monitorování a reportingu o vývoji sledovaných faktorů rozvoje a
projekt laboratoře podnikání
Pro vytvoření mechanismu, udrţení a monitorování znalostní a podnikavé ekonomiky v kraji
je nezbytné vytvořit podpŧrný informační systém, který by prŧběţně aktualizoval ve svém
obsahu data, informace a znalosti k dané problematice. Tyto znalosti pak vhodným zpŧsobem
jako otevřený a veřejný regionální informační systém prezentoval všem uţivatelŧm a
zainteresovaným. Cílem dílčího výzkumného úkolu je vytvořit na základě definovaných
uţivatelských rolí IS datovou a informační základnu projektu (specifikovat vstupující a
vystupující statické textové a dynamické grafické objekty), koordinovat vytvoření IS pro
prezentaci projektových výstupŧ, navrhnout mechanizmy monitorování faktorŧ přechodu od
industriální ekonomiky ke znalostní a podnikavé ekonomice (včetně analýzy metodiky GEM),
navrhnout IT podporu realizace šetření (dotazníkového či přímého rozhovoru) a vypracovat
projekt laboratoře za účelem její dlouhodobé udrţitelnosti (přeţití).
10
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
6. Zpracování konkrétních programů pro rozvoj podnikavosti a podnikání MSK (včetně
vytvoření dobrých příkladů)
Cílem úkolu je vytvoření nových vzdělávacích programŧ rozvoje podnikavosti a podnikání a
jejich pilotní ověření. Moduly budou vypracovány ve vazbě na výsledky předchozích aktivit
projektu a akreditované studijní programy s dŧrazem na moţnosti jejich vyuţití v rámci
celoţivotního učení, resp. epizodických forem celoţivotního učení. Součástí aktivity je téţ
vytvoření interaktivní laboratoře pro rozvoj podnikavosti. Všechny programy budou pilotně
ověřeny na cílové skupině.
7. Zpracování dobrých příkladů
Cílem dílčího úkolu je zpracování dobrých příkladŧ předmětné problematiky se zaměřením na
podnikavost jedince, firmy, regionu. V rámci úkolu bude zpracována šablona dobrého
příkladu, metodika výběru dobrého příkladu a jeho vyuţití. Dobré příklady budou vyuţity
zejména jako didaktický materiál pro konkrétní programy rozvoje podnikavosti.
Kontaktní údaje:
PaedDr. Jiří Mezuláník, CSc.
Vysoká škola podnikání, a. s.
Michálkovická 1810/181, 710 00, Ostrava – Slezská Ostrava
Tel: 595 228 127
email: [email protected]
11
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Internacionalizace ve vzdělávání a cizojazyčné odborné
názvosloví
Jan Skipala
Úvod
Katedra cizích jazykŧ VŠP, a.s. se jiţ několik let věnuje zkoumání a zefektivnění integrace
oborové angličtiny z hlediska komunikační harmonizace. Jde nám především o to, do jaké
míry se pouţívaná anglická terminologie v ekonomické oblasti shoduje s mateřským jazykem,
co se týče obsahu.
Abstrakt
Překlady textŧ, učebnic, skript a jiných studijních materiálŧ mají svá výsostná specifika.
Jedná se o tvŧrčí dílo, kde si musíte umět hrát se slovy, musíte umět rozpoznat klíčová slova,
slogany a fráze, abyste dosáhli kýţeného efektu ve finálním výsledku vaší práce. Jazyková
mutace by měla vystihovat smysl a základní myšlenky, které chtěl pisatel originálu zachytit.
Překlady odborné cizojazyčné literatury musí zachovat myšlenkovou linii originálu a zároveň
atraktivnost sdělení pro čtenáře.
Klíčová slova: překlad, cizojazyčný, integrace, komunikace, terminologie, globalizace, věda,
výzkum, podnikání, evropský trh
1
ZÁJEM O ŠIRŠÍ VYUŢITÍ
Ve vztahu k postupné internacionalizaci vědy a vzdělání vyvolávají nabídky a moţnosti
hostujících profesorŧ, lektorŧ a odborníkŧ velký zájem. Odborné přednášky v cizím jazyce, ať
jiţ v podání zahraničních odborníkŧ, tak českých pedagogŧ, jsou postaveny na základě
odborného systému názvosloví. Odborné semináře se zaměřením na cizí jazyky pod garancí
jazykových kateder a institutŧ jazykového vzdělávání zohledňují také didaktické a
psychologické determinanty učení cizích jazykŧ, a proto se jeví kombinace obou forem výuky
jako ţádoucí.
Postupná mezinárodní integrace a internacionalizace jednotlivých disciplín, rychlá výměna
informací, narŧstající kontakty a spolupráce s odborníky v rŧzných vědních disciplínách
vyvolávají naléhavou potřebu zpracování a částečně moţné sjednocení odborné ekonomické
terminologie. V překladech textŧ, článkŧ, referátŧ nebo publikací vţdy dochází
12
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
k informačním ztrátám, protoţe zpŧsob myšlení a vyjadřování myšlenek v rŧzných jazycích je
rŧzný. Jen část slov jednoho jazyka přesně odpovídá slovŧm v jiném jazyce, takţe úplně
dokonalý překlad je velice nesnadný. A to je právě problematika ekonomické terminologie
v podnikatelském sektoru, kdy je nutno českou podnikatelskou politiku přizpŧsobovat
podnikatelské politice Evropské Unie, resp. celosvětovým trendŧm.
Globalizaci světových hospodářských informací není třeba zpochybňovat. Internacionalizace
a elektronizace kapitálových trhŧ, zintenzivnění mezinárodních vztahŧ v oblasti vědy,
výzkumu a techniky, ale hlavně vytvoření společného evropského trhu a s tím související
nutnost profesní mobility obyvatel integrované Evropy, významně posiluje postavené
odborného jazyka v rámci vědy a výzkumu, stejně jako v rámci cizojazyčného vyučování.
Přitom je zřejmé, ţe se znalost cizích jazykŧ neomezí pouze na angličtinu. Je jasné, ţe
angličtina má a bude pravděpodobně mít prvořadé postavení, ale v multiregionálním
komplexu budou potřební odborníci ovládající více cizích jazykŧ. Společenský význam
odborné cizojazyčné komunikace je všeobecně uznávaný a odborná tématika stejně jako i
jazykové prostředky pro ni charakteristické se stávají hlavně na vysokých školách
nefilologického zaměření nevyhnutelnou součástí jazykového vzdělávání. Právě ve vztahu
k postupné internacionalizaci vědy a vzdělávání vznikají moţnosti zahraničních stáţí pro
hostující lektory a tento zájem stále stoupá jak u studentŧ, tak u akademických pracovníkŧ
v oblasti vzdělávání. Tato přednášková činnost otvírá příleţitost internacionalizovat učební a
studijní systém na vysokých školách. Odborné přednášky v cizím jazyce v podání rodilého
mluvčího představují velice účinnou formu, v níţ je erudovaně zprostředkován odborný obsah
zcela bezchybně po lexikální stránce, coţ je pro studenty velkým přínosem. Vysokoškolské
přednášky v cizím jazyce mohou implicitně podporovat poslech a psaní studentŧ. V popředí
odborné cizojazyčné výuky stojí ovšem rozvoj nejen receptivních, ale i produktivních
řečových schopností. Právě úzká spolupráce mezi odborníky a vyučujícími cizích jazykŧ
stupňuje atraktivitu nabídek pracovních míst a přispívá ke zlepšení profilu vysoké školy.
2
ÚKOL TERMINOLOGIE
Terminologie je otevřený subsystém, v němţ termíny neustále vznikají a zanikají. To se týká i
podnikatelského sektoru a jeho odvětví, kde probíhá nejen globalizace a internacionalizace,
ale také zároveň i unifikace a regionalizace. Integrační procesy v rámci Evropské Unie
vyţadují intenzivní komunikaci mezi jednotlivými integračními celky, jejich institucemi,
podniky a jednotlivci. Jedním z významných předpokladŧ porozumění je pouţití odborné
terminologie se stejným obsahem, i kdyţ musíme brát v úvahu to, ţe se v kaţdé zemi řeší a
budou řešit specifické problémy. Rozvoj vědeckých a technických oborŧ není moţný bez
ustálení příslušných terminologických soustav a bez jejich periodického doplňování a
zpřesňování. Tvorba a ustalování odborné terminologie pro jakoukoli oblast komunikace je
záleţitostí kultury spisovného jazyka, a to kultury jeho slovní zásoby.
13
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
3
ZÁVĚR
Neustálý rozvoj vědecko-technických disciplín klade na překladatele odborných textŧ nemalé
nároky na samotnou přípravu. Převáţně se jedná o harmonizaci slovní zásoby a oboustrannost
pouţití překládaných textŧ. Nezanedbatelná je také časová příprava, která je často
kombinována s dohledáváním správné a přesné jazykové terminologie. Překladatel se musí
soustředit na vystihnutí smyslu, nálady a jemných rozdílŧ, které jsou specifické pro danou
kulturu jazyka. J dŧleţité nejen zohlednit myšlení Angličana nebo Čecha, ale také Vaší
myšlenku, která je pro daný text nosná.
Kontaktní údaje
Mgr. Jan Skipala
Vysoká škola podnikání, a.s.
Katedra Cizích jazykŧ
Michálkovická 1810/181
710 00, Ostrava – Slezská Ostrava
Tel: 595 228 125
email: [email protected]
14
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Role podnikání a podnikavosti v ekonomickém vývoji
(Z pohledu dějin ekonomických myšlení)
Zdeněk Kuba, Monika Mynarzová, Jindřich Ujec
Abstrakt
Příspěvek pojednává o roli podnikání a podnikavosti v ekonomickém vývoji, a to z pohledu
dějin ekonomických myšlení. V historii ekonomických myšlení existovaly ekonomické
proudy a směry, které sice ne komplexně, ale alespoň v dílčích aspektech se zaměřovaly na
roli podnikatele, podnikání a podnikatelského objevování v ekonomickém a sociálním
rozvoji. Cílem příspěvku je nastínit některé z nich, konkrétně ekonomické učení
merkantilismu, francouzských fyziokratŧ, klasickou politickou ekonomii, nejmladší
německou historickou školu a školu ekonomie strany nabídky. V příspěvku je vymezen pojem
podnikavá ekonomika, a to zejména na základě interpretace myšlenek P. Druckera a na
základě představ Ludviga von Misese.
Klíčová slova: podnikání, podnikatel, podnikavost, podnikavá ekonomika
ÚVODEM
Většina ekonomických teorií reprezentovaná ekonomickými školami chápou podnikatele jako
alokátora daných zdrojŧ mezi daná alternativní pouţití. Podnikatel má v nich podobu jakéhosi
zvláštního „stroje“, který na základě daných omezení a daných parametrŧ alokuje a
kombinuje zdroje zpŧsobem maximalizujícím zisk.
To, ţe tak významná ekonomická škola, jakou bezesporu je neoklasicismus, úlohu
podnikatele a podnikání v podstatě ignorovala, souvisí s její metodologií, která byla zaloţena
převáţně na zkoumání podmínek ekonomické rovnováhy v rámci statického rámce, a proto
dynamické prvky a procesy rozvoje ekonomiky, jakým je bezesporu podnikání a podnikavost,
zde nemohly najít své uplatnění a místo. Jinak řečeno: předpoklady a řešení neoklasických a
dalších modelŧ rovnováhy nedávají podnikatelské aktivitě téměř ţádný prostor.
15
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Na druhé straně jiţ existovaly v dřívější historii ekonomických myšlení ekonomické proudy a
směry, které sice ne komplexně, ale alespoň v dalších aspektech se zaměřovaly na roli
podnikatele, podnikání a podnikatelského objevování v ekonomickém a sociálním rozvoji.
Cílem našeho příspěvku je se alespoň stručně zmínit v hrubých rysech a nastínit některé
z nich, konkrétně nám pŧjde o ekonomické učení merkantilismu, francouzských fyziokratŧ,
klasickou politickou ekonomii, nejmladší německou historickou školu a školu ekonomie
strany nabídky.
V závěru příspěvku se pokusíme o bliţší vymezení pojmu podnikavé ekonomiky, a to
především na základě interpretace myšlenek P. Druckera a na základě představ Ludwiga von
Misese.
PODNIKÁNÍ A PODNIKAVOST U MERKANTILISTŦ, FYZIOKRATŦ,
KLASIKŦ A NĚMECKÉ HISTORICKÉ ŠKOLY
Podnikání a podnikavost u merkantilistů
Určité úvahy o podnikateli a prvky podnikatelského myšlení se objevují jiţ u merkantilistŧ.
Jeden z jejich významných představitelŧ, Thomas Mun (1571-1641), který je autorem tzv.
teorie reexportu, ve které upozornil na význam přidané hodnoty v podnikání. Napsal: „Je
uţitečné, aby země platila do zahraničí zlatem za takové zboţí, které mŧţeme doma
zpracovat, přidat novou hodnotu, a tak vyváţet za vyšší ceny“.1
Velmi významným zpŧsobem přispěl k rozvoji podnikatelského myšlení a k vymezení role
podnikatele R. Cantillon (1680-1734). Ve své knize „Esej o povaze obchodu“, vyjádřil celou
řadu podnětných myšlenek, které pomáhaly rozvíjet podnikatelské myšlení. Základem
koncepce Cantillona je jeho představa, ţe společnost se skládá ze tří společenských vrstev, a
1
MUN, T. England´s Treasure by Foreign Trade. In Early English Tracts on Commerce. Edited by J. R.
McCulloch. Norwich: Jarrold and Sons, 1952.
16
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
to z vlastníkŧ pŧdy, námezdních pracovníkŧ a podnikatelŧ. Dle jeho názoru mají podnikatelé
klíčové postavení v ekonomickém rozvoji, protoţe organizují vyuţití základních výrobních
faktorŧ, zároveň přebírají odpovědnost a riziko v rámci realizace podnikatelských aktivit.
Zřejmě největší přínos R. Cantillona spočívá v teorii peněz. Jeho poznatek vstoupil do dějin
jako „Cantillonŧv efekt“. Dospívá k závěru, ţe peníze získané na základě aktivní obchodní
bilance mohou vyvolat inflaci, pokud jsou převáţně určeny na spotřebu. Ale pokud se tyto
peníze dostanou do rukou podnikatelŧ a obchodníkŧ, kteří je nevydávají ani tak na spotřebu,
jako spíše na investice, mohou přispět k rŧstu výroby a obchodu.
Podnikání a podnikavost u fyziokratů
Učení fyziokratŧ má také značný metodologický význam pro zkoumání podnikání a
podnikavosti, především tím, ţe to byli stoupenci ekonomického liberalismu a svobody
podnikání pod heslem „laissez faire, laissez passer!“ – „nechte být, nechte plynout“. T.
Quesnay (1694-1774) tvrdil, ţe sledování vlastního zájmu musí vést k největšímu moţnému
uspokojení potřeb společnosti jako celku. V tomto smyslu fyziokraté byli předchŧdci anglické
klasické politické ekonomie a jejich učení o úloze podnikatelŧ - kapitalistŧ v ekonomice.
Podnikání a podnikavost u klasické školy
Z klasikŧ politické ekonomie se roli podnikatelŧ – kapitalistŧ zabývali zejména Adam Smith
(1723-1790) a Jean Baptiste Say (1767-1832). Podle A. Smitha se podnikatelské chování u
kapitalistŧ projevuje především v tom, ţe jsou to lidé, kteří jsou schopni uspořit část svých
dŧchodŧ a mají bytostný zájem nespotřebované dŧchody investovat. Tím zároveň tvoří
mzdové fondy a vytvářejí pracovní příleţitosti. U kapitalisty - podnikatele dochází
k organickému spojení investiční a úsporové funkce.
Svým pojednání o politické ekonomii (1803) se J. B. Say výrazně zapsal do dějin
ekonomického myšlení. Kniha pojednává o produkci bohatství, o rozdělování bohatství a o
spotřebě bohatství. V této knize vyslovil celou řadu myšlenek, které se buď přímo nebo
nepřímo dotýkají podnikání a podnikatele. J. Say zdŧrazňuje, ţe jednotlivci, kteří sledují
svou vlastní představu o štěstí, jsou skutečnými tvŧrci blahobytu. Motorem lidského jednání,
je podle něho vlastní zájem. Svoboda jednotlivce a sledování zájmu ostatních lze smířit
v podmínkách volného trhu. Nejlepší vláda, podle J. B. Say, omezí svou činnost jen na
ochranu vlastnictví a obhajobu individua.
17
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Podnikání a podnikavost v pojetí německé historické školy
Pokud se podíváme na protipól klasické školy, do Německa, na německou historickou školu, i
zde najdeme zajímavé myšlenky o podnikání a podnikavosti. Zejména u Maxe Webera (18641920) a Wernera Sombarta (1863-1941) se objevily myšlenky, které podnikavost a podnikání
vysvětlují na základě mimoekonomických faktorŧ, zejména na základě duchovních faktorŧ a
postojŧ, vyvolanými určitou etikou spojenou s aktivní formou chování a jednání.2
3. TEORIE PODNIKAVOSTI A PODNIKATELSKÉHO OBJEVOVÁNÍ
V RAKOUSKÉ ŠKOLE
K čelným představitelŧm této podnikatelské větve rakouské školy patří Joseph Alois
Schumpeter (1883-1950) a Israel M. Kirzner (1930- ). J. A. Schumpeter navázal na rakouskou
školu, ale velký vliv na něho měl i Karel Marx. Schumpteter přišel s originálním pojetím
podnikatele a podnikatelského zisku. Za základ dynamického ekonomického vývoje
povaţoval inovace, které pojímal jako nové kombinace výrobních faktorŧ. Inovace, které
ocení spotřebitel, přinášejí podnikatelský zisk. Podnikatel, který zavádí inovace, představuje
bytostnou sílu ekonomického rŧstu. Realizace zisku je spojena s výsadou podnikatele na
vyuţívání inovací. Schumpeterovské inovace však nejsou vědeckými objevy či technickými
vynálezy, nýbrţ jsou to podnikatelské aktivity zavádějící výsledky lidského rozumu do
výroby a na trhy.
I. M. Kirzner vychází z analýzy trhu, ale nesdílí pohled klasikŧ na základní atribut trhu, tj. na
jeho rovnováţnost, nýbrţ nahlíţí na trh jako na nerovnováţný. Rovnováha je pro spotřebitele
stavem blaţenosti, ale pro podnikatele stavem letargie. Naopak je to nerovnováha, která je
hybnou silou podnikání. Kirzner píše: „Existence podnikatele je nekompaktabilní se stavem
rovnováhy, ale je kompaktabilní se stavem nerovnováhy“.3
2
Podle Webera je to protestantská etika, z níž vyrostl podnikatelský kapitalismu a podle Sombarta je
zdrojem podnikatelského ducha židovské náboženství.
3
Srv: The Kirznerian Way. An Interview with Izrael M. Kirzner. Austrian Economist, 1997, s. 7.
18
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Zvláštní schopnost podnikatele a jeho podnikatelský duch spočívá v tom, ţe dovede
odhadnout vývoj potřeb budoucnosti, aby mu neunikla ţádná zisková příleţitost. Realizace
zisku tedy současně znamená odstranění určité nerovnováhy na trhu, ale současně vznikají na
trhu nové nerovnováhy, tedy nové podnikatelské příleţitosti. Trh se stává zdrojem
nepřetrţitého podnikatelského objevování. Kdybychom chtěli shrnout myšlenky Kirznera a
odvodit z nich rysy podnikavé ekonomiky, pak je podnikavá ekonomika neustálým procesem
učení a objevování s klíčovou a nezastupitelnou rolí podnikatele v tomto procesu.4
I. Kirzner ve svých teoriích podnikatelského objevování navázal na velmi významné
představitele rakouské školy, a to na Ludwiga von Misese (1881-1973) a Friedricha von
Hayeka (1899-1992). Z Misese převzal jeho tezi o tom, ţe ve skutečné ekonomice je kaţdý
svým zpŧsobem podnikatelem. A z Hayeka převzal jeho teorii rozptýlených informací, které
nejsou nikomu v jejich úplnosti dostupné. Na základě těchto tvrzení pak Kirzner vybudoval
svoji teorii podnikatelského objevování, která se vyznačuje vysokou konsistentností a která i
v současnosti mŧţe v mnohém přispět k definování podnikavé ekonomiky.
4. ŠKOLA STRANY NABÍDKY A PODNĚTY K PODNIKÁNÍ
Přínos ekonomie strany nabídky byl zejména v tom, ţe tato škola představovala dŧsledně
antikeynesiánskou a liberální orientaci,5 kterou dovedla bez ohledu na svoji vnitřní
nekonzistentnost podávat v dostatečné jednoduché podobě, čímţ se stala ideální pro širokou
kampaň proti dříve rozšířené představě o nutnosti existence silné a ekonomicky aktivní vládě.
Ekonomie strany nabídky se zaměřila na podnikání zejména na analýzu negativních dopadŧ
vysoké míry zdanění.6 Dalším základním postulátem ekonomie strany nabídky je hypotéza, ţe
nabídka výrobních faktorŧ je v podstatě pruţnější neţ předpokládala keynesiánská ekonomie.
Změna sazeb daní vyvolá změny chování jednotlivce, především v chování podnikatelŧ, kteří
4
KIRZNER, I. M. Jak fungují trhy. Praha: Liberální institut, 1998.
5
Nelze však tvrdit, že u Johna Maynarda Keynese (1883-1946) je pominuta role podnikatele
v ekonomice. Například pro makroekonomickou rovnováhu, vyžadující rovnost úspor a investic, jsou
podle Keynese podstatné investiční rozhodnutí podnikatelů, jež jsou závislé na jejich životním elánu,
avšak na rozdíl od Kirznera jsou zasazeny do prostředí principiální nejistoty a neschopnosti předvídat
budoucí vývoj (viz: KEYNES, J. M. Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. Praha: NČAV, 1963).
6
HOLMAN, R. Dějiny ekonomického myšlení. Praha: C. H. Beck, 1999.
19
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
na základě sníţení daní získávají nové podněty k podnikání. Hlavním analytickým nástrojem
ekonomie strany nabídky je Lafferova křivka.
5. METODOLOGIE ZKOUMÁNÍ PODNIKAVÉ EKONOMIKY NEBOLI
EKONOMIKY ZALOŢENÉ NA PODNIKAVOSTI
V současné době se objevují snahy přejít od zkoumání dílčích stránek a momentŧ podnikání a
podnikavosti a jejich vlivu na ekonomický rozvoj, ke zkoumání komplexních celistvých
souvislostí a vazeb mezi podnikáním a podnikavostí a ekonomickým rozvojem.
Zkoumání fenoménu podnikavá ekonomika je však na samotném začátku. Určitý
metodologický přístup ke zkoumání podnikavé ekonomiky lze bezesporu najít v pracech
Petera F. Druckera (1909-2005).7 Ten hledal zdroje vzniku podnikavé ekonomiky v chování
lidí, ve změnách jejich hodnot a postojŧ, v jejich novém nazírání na svět, v jejich nových
ambicích. Odvozuje tedy vznik podnikavé ekonomiky od kulturních, psychologických a
etických faktorŧ, které mají přímé dopady na ekonomiku a její rozvoj. Tedy Druckerovo
pojetí podnikavosti je něčím, co ekonomiku zásadně ovlivňuje, a dokonce utváří celou její
podobu, co však není přímou její součástí.8 Podnikání u Druckera tedy vystupuje jako
mimoekonomický faktor.
Druhý metodologický přístup ke zkoumání podnikavé ekonomiky představuje praxeologická
doktrina Ludwiga von Misese. Tato doktrína, podle našeho názoru, představuje dŧleţitý
metodologický základ zkoumání podnikavé ekonomiky. Člověk jedná a jeho jednání, podle
Misese, je účelné, coţ je základní a výchozí axiom praxeologie. Co je to účelné jednání? Za
účelné jednání mŧţeme označit takové, které člověku pomŧţe dospět k lepší situaci neţ je ta,
v níţ se právě nachází. V tom je obsaţena celá racionalita lidského chování. Ale tato účelnost
a racionalita je přece nedílným prvkem podnikavosti. Snaha o inovace, o rŧst produktivity
práce, o vyplnění mezer na trhu, o uspokojování potenciálních potřeb, je přece poháněna
snahou podnikatele a dalších subjektŧ dospět k lepší situaci neţ která právě je.
7
DRUCKER, P. F. Fungující společnost. Vybrané eseje o společenství, společnosti a politickém systému.
Praha: Management Press, 2004.
8
Je to do určité míry podobné výkladu, který jsme uvedli u německé historické školy, kde psychologie
a etika podmíněna protestantismem či židovským náboženstvím, vytváří mimoekonomický faktor
podnikavosti.
20
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Spojíme-li tyto dva metodologické přístupy, pak mŧţeme konstatovat, ţe podnikavá
ekonomika v sobě zahrnuje dva základní aspekty. První aspekt podnikavé ekonomiky vychází
z racionálního, účelného jednání lidí, kteří vţdy se snaţí dospět k lepší situaci, neţ ve které se
nacházejí.
V tomto smyslu je podnikavost přítomna ve většině ekonomických systému, ať jde o
industriální, znalostní či jiné typy ekonomiky.
Ale druhý aspekt podnikavé ekonomiky je tvořen společenským a ekonomickým prostředím,
do něhoţ je podnikavost zarámována. Tento rámec buď mŧţe podnikavost podporovat, anebo
ji omezovat či dokonce tlumit. Zřejmě neexistuje, podle našeho názoru, jediný typ
společenského ekonomického prostředí, který je příznivý a podněcující pro rozvoj
podnikavosti. Určitě to mŧţe být liberální společnost zaloţená na svobodných trzích (zdroj
podnikavé ekonomiky v USA), nebo je to systém trţní ekonomiky zaloţený na soustředění
pravomocí na centrální úroveň řízení (zdroj podnikavé ekonomiky v ČLR)? A moţná, ţe
v budoucnu to budou i jiné mimoekonomické faktory, které se mohou stát zdrojem podnikavé
ekonomiky.
Pouţitá literatura:
1.
DRUCKER, P. F. Fungující společnost. Vybrané eseje o společenství, společnosti a politickém
systému. Praha: Management Press, 2004. ISBN 80-7261-098-8.
2.
HOLMAN, R. Dějiny ekonomického myšlení. Praha: C. H. Beck, 1999. ISBN 80-7179-238-1.
3.
JÜNGER, J., FIALOVÁ, V. Podnikání a podnik I. Ostrava: Vysoká škola podnikání, 2004.
ISBN 80-86764-07-9.
4.
KEYNES, J. M. Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. Praha: NČAV, 1963.
5.
KIRZNER, I. M. Jak fungují trhy. Praha: Liberální institut, 1998.
6.
KUBA, Z., UJEC, J. Dějiny ekonomického myšlení a podnikání. Ostrava: Vysoká škola
podnikání, 2005. ISBN 80-86764-21-4.
21
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
7.
MUN, T. England´s Treasure by Foreign Trade. In Early English Tracts on Commerce.
Edited by J. R. McCulloch. Norwich: Jarrold and Sons, 1952.
Kontaktní údaje
Prof. PhDr. Zdeněk Kuba, CSc.
Vysoká škola podnikání, katedra Klíčových kompetencí v podnikání
Michálkovická 1810/181, 710 00, Ostrava – Slezská Ostrava
Tel: 595 228 123
email: [email protected]
Ing. Monika Mynarzová, Ph.D.
Vysoká škola podnikání, katedra Podnikání
Michálkovická 1810/181, 710 00, Ostrava – Slezská Ostrava
Tel: 595 228 129
email: [email protected]
Doc. Ing. Jindřich Ujec, CSc.
Vysoká škola podnikání, katedra Klíčových kompetencí v podnikání
Michálkovická 1810/181, 710 00, Ostrava – Slezská Ostrava
Tel: 595 228 123
email: [email protected]
22
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Několik poznámek k rozvoji podnikání a měření faktorů
znalostní ekonomiky v podmínkách Moravskoslezského
kraje
Ladislav Ludvík
Abstrakt
Příspěvek se snaţí podívat na problematiku znalostní ekonomiky v podmínkách regionu.
Impulsem a inspirací k tomu je úvodní metodologická fáze řešení výzkumného projektu pod
názvem „Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní a podnikavé
ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje“. Cílem příspěvku je prezentace
některých metodologických otázek a myšlenek, týkající identifikace a měření faktorŧ
spojovaných se znalostní ekonomikou. Příspěvek obsahuje dílčí poznatky k vymezenému
tématu.
Klíčová slova: znalostní ekonomika, měření faktorů, normativní a deskriptivní přístup,
ekonomika se znalostními prvky, retropolační metoda.
1. ZMĚNY V SOUDOBÉM PODNIKATELSKÉM PROSTŘEDÍ
Změny v podnikatelském prostředí stále naléhavěji - díky své rostoucí hloubce a dynamice –
vyvolávají nejednu otázku, jak se s danou situací vypořádat. Tyto změny jsou někdy
označovány jako turbulentní doba /Drucker/, jindy jako doba, kdy prosperita se rodí z chaosu
/Peters/, nová ekonomika /kupř. Zlatuška/, znalostní společnost /kupř. Truneček/ apod. Je tím
předestřen aktuální poţadavek poodhalit příčiny, dŧsledky i mechanismy, které by dávaly
dostatečnou naději podnikatelským subjektŧm nejen přeţít, ale i rozvíjet se a být
konkurenceschopnými. Někteří autoři hovoří o fázi zrodu ekonomiky nové kvality.
23
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Dokumentuje to kupř. následující tabulka.
POZKOUMANÁ (poznaná)
EKONOMIKA
EKONOMIKA
NOVÉ KVALITY
Ekonomické cykly
Předvídatelné
Chybějící
Konjunktury/Boomy
Definovatelné (v prŧměru 7 let)
Nepředvídatelné,
proměnlivé
Poklesy/Recese
Definovatelné (v prŧměru 10 let)
Nepředvídatelné,
proměnlivé
Potenciální dopad problémŧ
Malý
Značný
Celkový přístup k investicím
Expanzivní, široký
Opatrný, úzce
zaměřený
Tolerance trţního rizika
Přijímání
Vyhýbání se
Postoje zákazníkŧ
Sebevědomí
Nejistí
Preference zákazníkŧ
Stabilní, vyvíjející se
Opatrné, uchýlení se
do bezpečí
Obr. 1: Srovnání vybraných rysŧ poznané ekonomiky a ekonomiky nové kvality
(viz [5, str. 35] - upraveno)
V současné době jsme svědky řady nových či málo objasněných jevŧ v podnikatelském světě.
Patří k nim teritoriální chování globálních firem, rostoucí intenzita konkurence, silný rozvoj
digitalizace ekonomiky, zrychlování inovačních cyklŧ, dŧraz na výzkum a vývoj ap.
Rovněţ ve středoevropském prostoru mŧţeme zaznamenat tři významné společenskoekonomické tendence. Jedná se o:
vliv globalizace a silně globalizujících podmínek na podnikatelskou a podnikovou sféru.
Projevuje se velmi razantně aţ agresivně v konkrétních lokalitách. Ekonomické, sociální,
politické aj. procesy globálního charakteru nesou pečeť tvrdého výběrového principu,
intelektualizaci procesů – těţiště vývoje ve světě se výrazně přesunuje k subjektŧm
disponujícím znalostmi a invencemi. Látková substance („hmota“) stále více přebírá roli
24
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
nutného materiálního nositele realizovaných invencí. Vývoj umocňují znalostní a inteligentní
struktury, které ohlašují radikální proměnu produktivních aktivit. Odvětví zaloţená na
klasických zdrojích a surovinách jsou tvrdě postavena do konfrontace se
sofistikovanými výrobky a technologiemi.
soužití kultur – otevírá zásadní otázky setkávajících se rŧzných podnikatelských prostředí a
kultur managementu, marketingu, podnikání ap. Jejich uspokojivé řešení se stává
předpokladem rozvoje podnikání v dané lokalitě či regionu.
Lze vysledovat, ţe těţiště pozornosti se posouvá stále více k intelektuální rovině. Ukazuje se,
ţe tento zdroj mŧţe být významnou (ne-li rozhodující) rozvojovou cestou. Otázkou je, jak jej
uchopit, v jaké formě, jaké konkrétní podmínky by měly být vytvořeny, ale konečný efekt byl
příznivý.
2. ZNALOSTNÍ EKONOMIKA A ZNALOSTNÍ PODNIK
Pokusíme-li se poodhalit ekonomickou podstatu znalostní ekonomiky, v jejím jádru vidíme
intelektuální potenciál, který se za určitých podmínek stává předmětem ekonomického, a tedy
i podnikatelského zájmu. Proč? Intelektuální potenciál se mŧţe přeměnit v intelektuální
kapitál a speciální znalosti mohou přinášet dokonce zvláštní efekty (viz kupř. [2]). Mohou
“vytlačovat“ klasický kapitál, mohou vytvářet intelektuální rentu pro drţitele vlastnických
práv ap. Toto je zřejmě motor ekonomického zájmu podnikatelských subjektŧ a téţ i velmi
aktuální oblast pro identifikaci, popis, analýzu a měření znakŧ a faktorŧ znalostní ekonomiky.
Za základní jednotku znalostní ekonomiky povaţuji znalostní podnik. Dostupná literatura si
všímá tohoto fenoménu a věnuje se jak výčtu jeho charakteristických rysŧ, tak i principu
fungování9. I v naší podnikové praxi byly pokusy se cíleně věnovat této formě podnikání
(společnost GITY). Pro účely příspěvku za stěţejní rys znalostního podniku povaţuji, ţe má
schopnost – a to na základě vstupních znalostí a informací - tvořivě generovat nové znalosti
(poznatky) v poli svého zájmu, ţe dokáţe v určitém segmentu sledovat vývoj i sebe, ţe nové
poznatky dokáţe převést do prakticky uchopitelných technologií a ţe je dokáţe vhodně
realizovat na trhu.
Zjednodušeně řečeno, je to zvláštní celek – moţná komplex, který dokáţe organicky
integrovat vědecký či výzkumný ústav, vývojové pracoviště, realizátorský podnik. Lze dále
rozvíjet, co z toho vyplývá pro organizování znalostně produktivního procesu, ustavování a
práci týmŧ, pro vytváření tvořivé atmosféry, podnikové i všeobecné kultury atd.
9
Námět pro sekundární výzkum: nejen z literatury shromáţdit dostupné charakteristické rysy znalostního
podniku, ale téţ provést jejich kritické porovnání z hlediska metodologické (tj. systémového rámce), měřitelnosti
(identifikace, kvalitativní popis, kvantifikace v reálných podmínkách – problém vhodných a dostupných dat) a
praktické uchopitelnosti v reálných podmínkách (metodická příručka k případné realizaci).
25
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
V neposlední řadě se to týká rovněţ účinné ochrany intelektuálního potenciálu a
intelektuálního vlastnictví10. Velmi významná je taktéţ ekonomická stránka hodnototvorného
procesu, tj. jak posuzovat přínos jednotlivých zúčastněných na konečném efektu11.
Zřejmě za praktické kritérium pro posouzení ţivotaschopnosti konceptu znalostí ekonomiky
(ekonomickému komplexu s dominantním místem znalostních aktivit) by mohla být znalostí
výkonnost (výstupní realizované efekty ke všem nákladŧm počínaje generování znalostí a
konče finální fází zpravidla zmateriálněné realizace).
3. JÁDRO ZNALOSTNÍ EKONOMIKY – NEHMOTNÉ ZDROJE
Z prezentovaných konceptŧ znalostní ekonomiky (kupř. [1, 2, 4, 5, 6 ap.]) vyplývá, ţe jejím
jádrem jsou nehmotné zdroje. Její podrobnější strukturalizace jsou rŧznorodější. Za zajímavou
lze povaţovat její rozlišení na nehmotné zdroje zaloţené na lidském a informačním potenciálu
a nehmotné zdroje zaloţená na vztazích (viz kupř. [9]). Obě skupiny lze dále strukturovat.
V první skupině se jedná zejména o:
Lidský potenciál. Zahrnuje dovednosti, talent, znalostí, a zejména tvořivost pro uskutečňování
ţádoucích aktivit. Je zřejmé uvedené charakteristiky potenciálu jsou významným zdrojem
ekonomické výkonnosti. Ukazuje se, ţe při posuzování lidského potenciálu a jeho dopadu na
ekonomickou výkonnost je podstatné nejen jeho úroveň a kvalita, ale i perspektiva jeho
vývoje v budoucnosti.
Znalostní potenciál. Kromě vlastní tvořivosti (vyuţití znalostí v akci) je významná
metodologická otázka znalosti a pouţití vhodných metod, tj. zpŧsob, jak informace skloubit
do smysluplného celku. Významné je soustavné doplňování existujících znalostí, udrţování a
zdokonalování databází znalostí, významná je kombinatorická schopnost, schopnost sdílet
získané znalosti. Zřejmě je zde ještě něco navíc, co se někdy označuje jako intuice, umění,
přijít s něčím ve své podstatě jednoduchým a originálním.
Informační potenciál. Souvisí zejména s dostupností informačního systému a znalostních
aplikací a potřebných podpŧrných struktur. Je zřejmé, ţe úroveň a kvalita informačního
potenciálu není dŧsledkem ani rozsahu zpracovaných či uchovaných dat v informačním
systému, ani počtu nainstalovaných informačních a komunikačních technologií. Klíčovým
prvkem je dostupnost podstatných informací z pohledu uţivatele informačního systému. Jde o
takový informační potenciál, který ve svém dŧsledku přebírá roli, která umoţní odstranit
nevědění ţádoucím směrem.
Organizační potenciál. Rovněţ jde o velmi významnou sloţku nehmotných zdrojŧ. Zpravidla
se tím rozumí vytvoření a rozvíjení příznivé organizační znalostně orientované kultury a
řídících schopností umoţňujících propojení cílŧ a podnětŧ na všech úrovních a ve všech
částech znalostního celku.
10
Námět pro výzkum: vytvořit myšlenkový model (metriku) pro identifikaci rozličných stupňŧ pro naplnění
konceptu znalostního podniku.
11
Např. zavedení a vyladění tzv. znalostních účtŧ v jednom českém podniku zabralo cca 3 roky experimentŧ.
26
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Druhá skupina nehmotných zdrojŧ mŧţe být členěna do tří podstatných částí. Jedná se o:
Vertikální vztahy směrem k vnějšímu okolí. Kupříkladu se to týká dobrých kolegiálních
vztahŧ ve sféře vědy a vývoje, dobrých zákaznických a odběratelských vztahŧ, dobrých vtahŧ
k investorŧm ap. Z hlediska znalostí a ekonomické výkonnosti je obvykle zdŧrazňován aspekt
komplexního řízení celého procesu od prvotních ekonomických zdrojŧ aţ po dodání finálního
efektu konečnému spotřebiteli. Tak kupř. mohou vznikat vertikální strategické aliance.
Horizontální vztahy směrem k vnějšímu okolí. Přínos mŧţe vyplývat ze spolupráce v těch
oblastech, které jsou kupř. náročné na investice do výzkumu a vývoje, do infrastruktury,
řízení vztahŧ se zákazníky ap.
Vztahy uvnitř znalostního celku. Jde zvláště o sdílení hmotných a informačních zdrojŧ,
zvláště sdílení znalostí, zkušeností, pracovních postupŧ ap. Své místo zde má vhodný
motivační systém.
4. PŘÍSTUPY K ANALÝZE FAKTORŦ ZNALOSTNÍ EKONOMIKY
Pro analýzu faktorŧ znalostní ekonomiky lze uplatnit více přístupŧ. Mezi nimi dva stojí za
povšimnutí – normativní a deskriptivní.
Normativní přístup je zaloţen na tvorbě normativního referenčního modelu. Jeho vytvoření
vychází z podrobné analýzy a syntézy daného problému v minulosti a současnosti i
výhledových trendŧ do budoucnosti. Obvykle bývá spojen s určitou teoretickou představou.
Vlastní analytická práce je pak zaloţena na srovnávání dvou bází dat – normativních a
reálných. Je to vlastně jádro všech diagnostických metod.
Deskriptivní přístup je zaloţen na dekompozici sloţitého problému aţ do roviny, která
umoţňuje získání odpovídajících empirických dat. Analytické soudy se pak dělají na základě
porovnání s obdobně získanými daty jiných celkŧ, porovnáním s nejlepšími (prŧměrnými ap.)
hodnotami analyzovaného souboru.
5. OTÁZKA MĚŘENÍ FAKTORŦ – FUNKCE A FÁZE
S ohledem na zaměření projektu má měření faktorŧ znalostní ekonomiky zejména funkci
podpory hloubky poznání. Mělo by umoţnit popsat i takové charakteristiky, které objektu
druhotně přisoudil člověk a které jednoduše nemusí být přímo zachytitelné lidskými smysly
nebo technickými prostředky.
Dá se říci, ţe měření faktorŧ znalostní ekonomiky je proces. V širším pojetí je tvořen z řady
na sebe navazujících fází. Mezi základní fáze jsou obvykle řazeny (viz kupř. [9]):
Vytvoření modelu, který je základem pro uskutečnění měření a interpretaci výsledkŧ. V této
fázi se určuje, které prvky, vztahy a charakteristiky znalostní ekonomiky budou předmětem
našeho zájmu, které stránky zkoumaného objektu chceme měřit. Znalostní ekonomika patří k
ekonomickým objektŧm, které jsou příliš rozmanité na to, aby bylo moţné, resp. účelné je
27
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
měřit ze všech jejich stránek. Proto je ţádoucí a nezbytné soustředit se na jejich podstatné
stránky.
Volby metod a nástrojů, které budou pro měření pouţity. Po vyjasnění toho, co budeme měřit
se dostáváme k otázce, jakým zpŧsobem - jako metodou a jakými nástroji – měření
provedeme. Řešení těchto metodologických otázek by mělo být odvozeno od předchozího
věcného kroku. Preference účelu měření nad metodou platí za omezujících podmínek –
musím-li něco měřit, musím to umět změřit. Nezanedbatelné je taky hledisko tykající se
efektu z měření. Prospěch by měl být větší neţ náklady s tím spojené. Volby metod a nástrojŧ
měření vyţaduje rovněţ velmi aktivní a invenční přístup.
Získání požadovaných dat. Jedná se o fázi změření, v níţ dochází buď přímo, nebo
prostřednictvím určitého nástroje ke zjištění – odečtu – určitých kvalitativních charakteristik
či kvantitativních hodnot. U ekonomických objektŧ je vţdy významná spolehlivost měření.
Velmi významná je otázka prŧkazného dokladování.
Zaznamenání a uchování hodnot. Vlastně se jedná o technicko-metodickou část procesu
měření. Jde o to, zaznamenat hodnoty měření tak, aby umoţňovaly snadné a účinné vyuţití.
Zvláště při velkém počtu prvotních měření nabývá systematičnost zaznamenání a uchování
dat na významu.
Třídění a interpretace hodnot. Zde dochází ke zpracování primárních údajŧ o zkoumaném
objektu. Zpravidla mŧţe jít o třídění, uspořádání, analýzu, porovnání, syntézu ap. Takto
zpracované údaje se mohou posuzovat dle kritérií, v našem případě zda dané prvky, faktory
znalostní ekonomiky se ve zkoumané oblasti MSK nacházejí či nikoli, jaká je jejich síla, jak
je to ve vztahu k jiným regionŧm ap.
Ověření informací. Smyslem této fáze je eliminace záměrných i neúmyslných projevŧ
subjektŧ v procesu měření a ve svém dŧsledku zvýšení objektivity informací na základě
provedených měření.
Komunikace informací. Jedná se o završení procesu měření do podoby vhodných a
srozumitelných forem.
6. PRAGMATICKÝ PŘÍSTUP K MĚŘENÍ ZNALOSTNÍ EKONOMIKY
Jako jistý pragmatický deskriptivní koncept pro měření faktorŧ znalostní ekonomiky by
eventuálně mohla poslouţit metodika pouţita pro posuzování konkurenceschopnosti ČR [3].
Zejména se jedná o část inovační výkonnosti a část týkající se lidských zdrojŧ.
K prvnímu okruhu. Zřejmě by šlo zuţitkovat část týkající se:
vstupŧ do výzkumu a vývoje (výdaje na výzkum a vývoj, jejich struktura, výdaje na vědu a
výzkum (VaV) v podnikové sféře a zdroje jejich financování)
vědecké a technické výkonnosti (vědecké a technické publikace na 1000 obyvatel, inovační
podniky, charakteristiky inovačních aktivit, patentová statistika)
28
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
efektŧ inovační výkonnosti (znalostně náročné aktivity, licenční poplatky a honoráře,
charakteristiky technologické připravenosti, rozvoj klastrŧ)
informačních systémŧ (výdaje na informační a komunikační technologie, síťová připravenost,
přístupnost informačních a komunikačních technologií, vyuţívání informačních a
komunikačních technologií ve VaV a podnikatelských oborech).
K druhému okruhu. Zde by mohly být zuţitkovány informace typu:
kvalifikace a dovednosti obyvatelstva (vzdělanostní struktura populace, kvalita terciárního
vzdělávání, flexibilita a adaptace licí v ekonomice)
výdaje na vzdělání
lidské zdroje pro rozvoj technologií (absolventi technických a přírodovědných disciplín,
zaměstnanost v informačních a komunikačních technologiích, zaměstnanost v higt-tech
v prŧmyslových oborech a ve sluţbách).
Pro výzkum faktorŧ znalostní ekonomiky je třeba doplnit minimálně dva segmenty, týkajících
se
vlastního znalostního potenciálu
vnějších podmínek ţivota lidí v MSK, tj. proč by zrovna tito znalostí pracovníky měli mít
zájem ţít v MSK (týká se to otázek ţivotního prostředí, podmínek pro dosahování duševního
a fyzického zdraví, bydlení ap.).
7. ZNALOSTNÍ PRVKY V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI
V tradičně prŧmyslovém Moravskoslezském kraji (MSK) má přechod od převáţně
industriální ekonomiky k ekonomice zaloţené na soudobých a nových výzkumných
poznatcích a znalostech zásadní koncepční a strategický význam.
Ať se to jeví paradoxně, další vývoj v regionu by mohl (měl) být zaloţen opět na bohatství
regionu. Touto „měkkou surovinou“ - zdrojem je intelekt zejména místních obyvatel a báze
znalostí a poznatkŧ, získaná historicko-ekonomickým vývojem regionu.
Z věcného pohledu se zřejmě mŧţe jednat o poznatky z geologie (dovedené aţ do oblasti
ochrany a tvorby udrţitelného ţivotního prostředí), nových materiálŧ (v tom i rozvinutí
nanotechnologií), rozvoje a aplikací informačních a komunikačních technologií (kupodivu
šachty a těţký prŧmysl v 60. – 80. letech disponovaly na tu dobu špičkovými počítačovými a
29
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
informačními systémy). Překvapivě i poznatky a znalosti medicínské povahy mohou být
zahrnuty do nadějných rozvojových perspektiv.12
Vedle univerzit, několika specializovaných výzkumných ústavŧ, výzkumných pracovišť a
vývojových center v některých zahraničních filiálkách v kraji se relativně daří konstituovat
výzkumně podnikatelskou infrastrukturu (vědecko-technologický park, inovační centra),
aktivity jsou vyvíjeny pro získání prostředkŧ na vybudování excelentního výzkumu a aplikací
v oblasti informačních technologií (IT4 Innovations, materiálový výzkum). Nadějná je rovněţ
aktivita při vytváření oborových klastrŧ.
8. NETRADIČNÍ CESTA PRO ŘEŠENÍ - RETROPOLAČNÍ METODA
S ohledem na sledování „proměny“ stěţejních industriálních faktorŧ na faktory znalostí by
mola být inspirací pro řešení daného projektu tzv. retropolační metoda (viz informace v [8,
str. 22]). Ve své podstatě se jedná o provázání protichŧdných, ale vzájemně se doplňujících
metod, tj. myšlenkové extrapolace dnešního světa podnikání (soudobých faktorŧ industriální
společnosti s určitými znalostními prvky) a retropolace budoucího světa podnikání (znalostní
ekonomika, resp. ekonomika s převáţně znalostními prvky). Extrapolace zde mŧţe
představovat generační sled dnes známých forem podnikání, technologií, produktových
skupin ap. s oceněním jejich pouţitelnosti v perspektivě (v intervalu doby jejich ţivotnosti).
Lze předpokládat, ţe podnikatelský potenciál těchto forem podnikání bude časem vyprchávat.
Kromě toho je třeba brát v úvahu, ţe pouhé pouţití extrapolační metody nezachycuje
diskontinuitu vývoje, tj. skokové kvalitativní změny. Rovněţ se neví, kdy daný zvrat mŧţe
přijít. Za schŧdnou cestu lze povaţovat techniku scénářŧ. Jde o přenesení se do vzdálenější
budoucnosti, tj. o 20, 30 i více let podle toho, která věcná oblast je posuzována, jaký je její
inovační cyklus, dynamika vývoje ap. Ukazuje se, ţe např. odhad spotřeby energie za 30 let je
jednodušší neţ udělat totéţ v oblasti informačních a komunikačních technologií, ţe je
jednodušší charakterizovat dopravní infrastrukturu daného podnikatelského prostředí v jisté
perspektivně neţ strukturu pilotních podnikatelských subjektŧ v tomtéţ období atd. Expertní
scénáře lze vypracovat pro zvolený časový horizont s respektováním dalších sociálně
ekonomických a ekologických faktorŧ. Zpětnou interpolací do současnosti se hledají tzv.
bifurgační body (kdy dnes známé postupy v porovnání s novými, které ještě dnes nemusí
existovat, začínají dosahovat horších výsledkŧ) a iniciační body, (které jsou impulsem pro
nastartování aktivit, aby měl podnik úspěch v perspektivě). Dŧraz je kladen na vzájemnou
sladěnost extra- a retro-polace pro získání konzistentního vývojového obrazu.
12
Po deseti letech si dovoluji znovu ještě připomenout námět na zapojení zdejšího potenciálu do projektů
souvisejících s leteckým či kosmickým výzkumem a průmyslem.
30
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Obr. 2: Schematické znázornění retropolační metody
Metoda se jeví jako zajímavá a přímo vybízí ke zkoumání a systematizování vývojových
trendŧ s moţnostmi praktických výstupŧ pro podnikové subjekty a další instituce v prostředí
MSK.
ZÁVĚR
Je třeba zdŧraznit, ţe cílem měření faktorŧ znalostní ekonomiky (ekonomiky se znalostními
prvky) není jen porozumět tomu, co ovlivňují a kde se tyto faktory nacházejí a které jsou
zvláště pro znalostní ekonomiku podstatné. Toto je pouze východiskem pro usměrnění těchto
faktorŧ tak, aby přinesly podstatný efekt ve fungování ekonomiky.
V současné době MSK nepatří v ČR k preferovaným regionŧm, kde by byly systematicky
vkládány prostředky do tzv. znalostních aktivit. Existující ekonomický potenciál vypovídá o
tom, ţe přechod od industriální ke znalostní ekonomice bude spíše ve vybraných oborech a
aktivitách. Zřejmě taky podstatná bude schopnost efektivního zapojení do globálních
podnikatelských znalostních sítí.
Jen intelektuální potenciál zřejmě znalostní ekonomiku v regionu nevytvoří. Je třeba řady
spojencŧ, podnikatelského a regionálního řízení, motivace všech, kterých se daná změna
dotýká.
31
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Neméně významné bude společensko-ekonomické klima transformace. Týká se to reálných
projevŧ nastupující deprese dlouhé Kondratěvovy vlny (mají-li dlouhé cykly opodstatnění
i v současných podmínkách, pak transformace bude zřejmě značně bolestivá).
Pouţitá literatura
JIRÁSEK, J. A.: Agenda příštích let. Praha: Professional Publishing, 2006. ISBN 80-8694604-5.
JIRÁSEK, J. A.: Management budoucnosti. Praha: Professional Publishing, 2008. ISBN 97880-86946-82-5.
KADEŘÁBKOVÁ, A. a kol.: Ročenka konkurenceschopnosti České republiky 2005. Praha:
Linde, 2005. ISBN 80-86131-64-5.
KIERNAN, M. J.: Inovuj, nebo nepřežiješ! Praha: Management Press, 1998. ISBN 80-8594356-5.
KOTLER, P. – CASLIONE, J. A.: Chaotika. Brno: Computer Press, 2009. ISBN 978-80-2512599-1.
LESÁKOVÁ, L. a kol.: Inovatívny managemnt ve vedomostnej ekonomike. Banská Bystrica,
UMB, 2009.
MIKOLÁŠ, Z. a kol.: Praktické projevy globalizace a nových trendů podnikové ekonomiky a
managementu v soudobých podmínkách Moravskoslezského kraje. In Ekonomická revue č.
2a3/2007.
Obrazy budoucnosti. In Moderní řízení č. 8/2004, str. 22.
WAGNER, J.: Měření výkonnosti. Praha: Grada Publisching, 2009. ISBN 978-80-247-29244.
Kontaktní údaje
doc. Ing. Ladislav Ludvík, CSc.
Vysoká škola báňská –Technická univerzita Ostrava
Ekonomická fakulta, kat. podnikohospodářská
Sokolská 33
701 21 Ostrava 1
e-mail: [email protected]
tel.: 59 699 2313
32
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Vliv regionální politiky a jejích nástrojů na rozvoj
podnikatelského klimatu a podnikavé resp. Znalostní
ekonomiky
Michal Červinka, Tomáš Tykva
Abstrakt
Na základě prezentace a posouzení současných trendŧ v rozvoji podnikatelského klimatu a
základních teoretických konceptŧ týkajících se problematiky regionální politiky, jejích
nástrojŧ a dále problematiky podnikavé a znalostní ekonomiky, je moţno identifikovat
faktory ovlivňující rozvoj regionŧ se zaměřením právě na tuto vymezenou oblast.
První část článku je zaměřena na vymezení pojmu regionální politika a deskripci jejích
nástrojŧ v návaznosti na příslušný právní rámec. Dále je prezentován stručný vhled do
problematiky podnikatelského prostředí a faktorŧ, které jej ovlivňují.
Ve druhé části jsou vymezena základní teoretická východiska problematiky znalostní a
podnikavé ekonomiky. V této části jsou také identifikovány faktory, které dané trendy
ovlivňují. Na základě těchto východisek bude v závěru příspěvku nastíněn význam formátu
„Dobrých příkladŧ“, jejichţ vyuţití v praxi mŧţe mít stimulační efekt a přínos pro rozvoj
podnikavé resp. znalostní ekonomiky.
Klíčová slova: regionální politika, podnikatelské klima, znalostní ekonomika, podnikavá
ekonomika, dobré příklady.
1. ÚVOD, VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŦ, METODIKA
Sociologové a výzkumní pracovníci z většiny sociálně-vědních disciplín shledávají tradiční
výkladové rámce za stále méně vhodné pro studium současných společností. Podle mnohých,
ne-li většiny současných sociologŧ, ţijeme ve světě, který nevykazuje příliš podobností se
světem, kdy vznikaly první velké společenské koncepce v dílech Marxe, Comta či
Durkheima. Naše doba je charakterizována diskontinuitou s předchozí érou, coţ nutně vede
k potřebě podstatně upravit naše teoretická východiska.
„Máme-li odpovídajícím zpŧsobem pochopit povahu modernity, musíme se vymanit z
existujících sociologických perspektiv... Musíme vysvětlit zcela neobvyklou dynamiku a
33
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
globalizující rozsah moderních institucí a vysvětlit podstatu jejich nespojitostí s tradičními
kulturami“13
Tato část článku se zabývá vymezením základních pojmŧ a stručným popisem metodiky
zpracování článku a jeho rámcovým provázáním s dílčími částmi vědecko-výzkumného úkolu
„Výzkum faktorŧ přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní a podnikavé ekonomice v
podmínkách Moravskoslezského kraje“.
1.1 Znalostní a podnikavá ekonomika
Je velmi nepravděpodobné, ţe se vŧbec kdy podaří vytvořit termín, který by v několika
slovech zachytil všechny podstatné rysy dnešní komplexní a rozporuplné společnosti. Termín
společnost vědění14 (knowledge society), který je velmi hojně uţíván je potřeba chápat právě
v kontextu hledání klíčových rysŧ současné (nebo nadcházející) společnosti. Základní
myšlenku společnosti vědění je moţno shrnout takto: zatímco základními konstitutivními
prvky moderní společnosti byl fyzický kapitál, mnoţství lidské práce a prŧmysl (odtud pak
pojmenování „prŧmyslová“ nebo „kapitalistická“ společnost), v současné době se lidé stávají
svědky transformace ke společnosti, ve které se klíčovým faktorem produkce stává vědění,
dŧsledkem čehoţ se následně zásadně mění i veškeré společenské instituce.
Termín společnost vědění byl a je uţíván v mnoha rŧzných kontextech a z rŧzných dŧvodŧ, v
dŧsledku čehoţ trpí značnou vágností.15
 Za prvé je termín společnost vědění velmi často uţit jako metafora či zastřešující
pojem, který není dále specifikovaný.
 Za druhé se často tohoto pojmu uţívá nikoli analyticky, ale normativně jako cíle, ke
kterému by měla společnost směřovat a o který by měla usilovat.
 Teprve za třetí se pojmu uţívá jako souborného termínu pro označení typu společnosti,
ve které se vědění stává dominantní produktivní silou a která má následně také další
specifické aspekty.
Nestačí tedy pouze sledovat vývoj teorií odkazujících na „společnost vědění“, ale je třeba
analyzovat i velmi příbuzné koncepce, skrývající se ovšem pod velmi rŧznorodými názvy.
V posledních letech je v dílech rŧzných autorŧ zabývajících se problematikou znalostní
ekonomiky akcentována role organizačních faktorŧ v procesu tvorby strategií a dále význam
znalostí pro dané strategie.
Jedině strategie zaloţené na znalostech pak mohou přinést udrţitelnou konkurenční výhodu a
jedině organizace, které v rámci implementace nebo transformace své strategie budou mít tuto
podmínku na paměti, se stanou Organizacemi informačního věku nebo také Znalostními
organizacemi.
Znalostní ekonomika, jak jiţ bylo uvedeno dříve, spočívá v tom, ţe „majitel znalosti“ má
informační výhodu před ostatními účastníky trhu. Ta mu zajišťuje dočasný monopol.
Realizace monopolních či oligopolních ziskŧ tvoří hlavní pŧvab znalostní ekonomiky. V době
13
GIDDENS, A. Důsledky modernity. Praha: Slon, 2003. ISBN 80-86429-15-6.
Kromě společnosti vědění se často ve velmi příbuzném duchu, ale v jiném kontextu uţívá i termínŧ
„ekonomika zaloţená na znalostech“ (knowledge based economy), „ekonomika taţená znalostmi“ (knowledgedriven economy), „znalostní ekonomika“ (knowledge economy), případně „učící se společnost“ (learning
society).
15
VESELÝ, A. Společnost vědění jako teoretický koncept. Sociologický časopis, duben 2004, roč. 40, č. 4, str.
433–446.
14
34
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
globalizace se zboţí i práce stává volně obchodovatelnou komoditou s nízkými marţemi. Jen
majitelé speciálních znalostí jsou výjimkou - stávají se příjemci intelektuální renty.16
Jiţ v roce 1999 definovali Mendelsson a Pillai17 další aspekty a podmínky pro rozvoj
znalostní ekonomiky. Radikální změny, v souvislosti s rostoucím významem znalostí, se
týkají klesajícího významu fyzického kapitálu (ve výrobě, nebo při poskytování sluţeb). To je
pochopitelně kompenzováno rostoucím významem lidského kapitálu18.
Dalším zásadním prvkem znalostní ekonomiky je vztah k inovacím. Zvláště pak v dnešní
době, době kdy je trendem rozvoj informačních a komunikačních technologií a techniky a kdy
se vlivem tohoto trendu nejen ţe tempo inovací zvyšuje, ale jsou také snáze naplánovatelné a
proveditelné. Jde především o výraznou úsporu nákladŧ zpŧsobenou snadnou komunikací,
transferem technologií a relativně méně náročnou implementací nových technologií do praxe.
Společnosti jsou stále odváţnější v experimentování s novými koncepty organizačního
uspořádání – změny organizační struktury pak zpravidla mívají zásadní vliv na ziskovost,
produktivitu a inovační výkonnost těchto podnikŧ.
Základním problémem je střet zastáncŧ centralizace a zastáncŧ decentralizace v řízení a
správě podnikŧ. To, zda je efektivnější centralizace, nebo naopak decentralizace těchto
činností zŧstává stále otevřenou otázkou.
Pochopení organizačních struktury a organizace v kontextu rozvíjející se znalostní ekonomiky
je dŧleţité z několika dŧvodŧ:
 Nutnost validace poznatkŧ o vztahu ekonomické účinnosti podniku a organizační
struktury (zatím se danou problematikou nezabývalo mnoho odborníkŧ na seriózní
úrovni).
 Nutnost identifikace vlivu organizace a koordinace ekonomických činností na rozvoj
znalostní ekonomiky.
 Případné potvrzení hypotézy, ţe organizace a koordinace ekonomických činností je
rámcem pro budování znalostní ekonomiky.
16
Z makroekonomického hlediska lze konstatovat, ţe znalostní ekonomika posouvá bod maximalizace daňových
příjmŧ na Lafferově křivce výrazně směrem k niţším hodnotám daňových sazeb. Chytrý kapitál – a majitelé
speciálních znalostí nebývají ţádní hlupáci – pŧjde za niţšími daněmi. Pokud to česká vláda myslí se znalostní
ekonomikou seriózně, musí nastavit daňový systém tak, aby vyšší příjmové skupiny (fyzické i právnické osoby)
zde platily daně dobrovolně a rády.
17
MENDELSSON, H. – PILLAI, R. R. Information Age Organizations. Journal of Economic Behavior and
Organization, 1999, ročník 38, str. 253 – 281.
18
V posledním desetiletí se uţ nehovoří jen o řízení lidských zdrojŧ, ale o další vývojové fázi, neboli o řízení
intelektuálního kapitálu, který však obsahuje (dle rŧzných pojetí - Edvisson a Malone, Sveiby, Brooking) i další
prvky: lidský kapitál (zpŧsobilost zaměstnancŧ), strukturální kapitál (interní strukturu), zákaznický kapitál,
externí strukturu.
35
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Virtualizace
Jedná se o trend ve vývoji společnosti resp. ve vývoji podnikatelského prostředí. Jeho
podstatou je klesající význam fyzického kapitálu a oproti tomu rostoucí význam lidského
resp. intelektuálního kapitálu.
V praxi se tento trend projevuje tak, ţe hmotná podstata podnikŧ pozbývá svého pŧvodního
významu (tak jak tomu bylo v pŧvodním pojetí, tj. v pojetí podnikové ekonomiky,
podnikového hospodářství – např. Wöhe – Kislingerová či Synek a jejich tradiční přístupy
k dané problematice z posledního desetiletí minulého století). Stroje zařízení a budovy jiţ
nejsou tak podstatné, nejpodstatnějšími pro podnik se stávají tyto jeho (převáţně nehmotné)
prvky:
 Lidé (lidský kapitál, lidský potenciál, kvalifikační struktura zaměstnancŧ, úroveň
řízení lidských zdrojŧ apod.);
 Know-how, technologie, technologické nastavení;
 Goodwill (dobrá pověst podniku, renomé);
 Vnitropodniková kultura;
 Zpŧsob komunikace s dalšími subjekty.
 Kontakty a schopnost vyuţívat síťové podnikání a efektŧ, které přináší.
S trendem vizualizace velmi úzce souvisí pojem „Virtuální podnik“, který je
charakteristický právě výše uvedenými prvky. Virtuální podniky pak lze členit takto:
 Samostatný podnik, kde hodnota nehmotných sloţek podniku výrazně převyšuje nad
hmotnými sloţkami.
 Aliance podnikŧ, klastr (jedná se o relativně volné sdruţení podnikŧ, které mŧţe či
nemusí mít vlastní právní subjektivitu) – podstatou vizualizace zde je vytváření vazeb,
které jsou pouţívány ke sdílení znalostí, poznatkŧ a závěrŧ vědeckovýzkumné činnosti
jednotlivých členŧ, sdílení databází klientŧ apod. Virtuálním podnikem se zde rozumí
vytvořená síť a vztahy mezi jednotlivými prvky této sítě.
Základními předpoklady rozvoje podnikavé ekonomiky (resp. transformace tradiční
ekonomiky na ekonomiku podnikavou, znalostní) jsou především vlivy podnikatelského
prostředí, jde pak hlavně o podmínky, které jsou pro rozvoj podnikání připraveny ze strany
veřejného sektoru (legislativní rámec vymezující pravidla a nástroje regionálního rozvoje a
podmínky pro podnikání). Déle sehrávají významnou roli programy rozvoje podnikavosti,
které jsou jiţ nyní nabízeny některými středními a výjimečně i vysokými školami (VŠP, a. s.),
případně také nevládními neziskovými organizacemi (Junior Achievement). Tyto programy
jsou většinou zaměřeny na rozvoj kreativity a vyuţívání kreativních přístupŧ k řešení
problémŧ a také se zabývají postupy při vyhledávání, identifikaci či tvorbě podnikatelských
příleţitostí a metodami práce s příleţitostmi.
36
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
1.2 Regionální politika a její nástroje
Vedle prosperujících regionŧ s vysokou ţivotní úrovní existuje i řada regionŧ s podprŧměrnou
ekonomickou výkonností, s vysokou nezaměstnaností, sociálními problémy apod. Bez ohledu na
příčiny těchto rozdílŧ je pro celkovou výkonnost ekonomiky ţádoucí, aby dané rozdíly byly alespoň
částečně redukovány – jejich existence, resp. markantnost, totiţ mŧţe vyvolat sociální či politické
konflikty.
Regionální politika19
I přesto, ţe pojem regionální politika bývá chápán v rŧzných souvislostech rŧznými zpŧsoby,
lze jiţ nyní konstatovat, ţe existuje několik ustálených pohledŧ, resp. vymezení, např.:
 regionální politika je soubor nástrojŧ, které slouţí k identifikaci regionálních disparit,
jejich harmonizaci (do úrovně odpovídající potenciálu regionu) a posílení regionálního
rozvoje;
 regionální politiku je moţno vymezit také na základě jejích cílŧ, ke kterými patří
rozvoj regionŧ zaměřený na jejich soudrţnost a zvyšování konkurenceschopnosti
(kaţdý region by měl mít příleţitosti ke svému vyváţenému rozvoji odpovídajícímu
jeho potenciálu a specifickým stránkám)20;
 regionální politiku je také moţno chápat jako součást souboru ekonomických,
sociálních, ekologických a jiných nástrojŧ (politik), jejichţ cílem je dosaţení
národních cílŧ, jakými jsou například ekonomický rŧst a udrţitelný rozvoj, kvalitní
ţivotní prostředí, sociální a politická stabilita a příznivý demografický vývoj a to vše
s co moţná nejvyšší ekonomickou efektivitou21;
 na platformě Evropské unie je obecně vnímána regionální politika jako nástroj
podpory rozvoje problémových regionŧ včetně snahy redukovat meziregionální
diference (významný je tento nástroj především při podpoře restrukturalizace
konkrétních regionŧ, strukturální postiţení je totiţ pro tyto regiony natolik zatěţující,
ţe většinou nejsou schopny bez přispění těchto nástrojŧ strukturální změny
realizovat.)22.
Regionální politika, náhled na ni, jakoţ i její nástroje vycházejí z předpokladu, ţe samotné
trţní prostředí mnohdy nestačí k tomu, aby byl zabezpečen vyváţený a harmonický rozvoj na
celém území státu. Chce-li stát poskytnout regionŧm alespoň příleţitost k jejich rozvoji, musí
identifikovat jejich potenciál a cíleně jej kultivovat, rozsah zásahŧ nástroji regionální politiky
je pak závislý na velikosti rozdílŧ mezi jednotlivými regiony. Svým zaměřením tak má tato
politika vyrovnávací i rozvojovou funkci.
19
V praxi bývá také pouţíván synonymní výraz „Politika regionálního rozvoje“.
Obecné informace o regionální politice, dostupné na <http://www.mmr.cz/Regionalni-politika>.
21
BLAŢEK, J. – UHLÍŘ, D. Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, klasifikace. Praha: Karolinum, 2002.
ISBN 80-246-0384-5.
22
WOKOUN, R. Regionální politika. In Regionální rozvoj: východiska regionálního rozvoje, regionální
politika, teorie, strategie a programování. Praha: Linde Praha, 2008. ISBN 978-80-7201-699-0.
20
37
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Schéma č. 1: Vztah regionální politiky a dvojího chápání regionálního rozvoje.
Regionální rozvoj
Regionální rozvoj



aplikace nauk (geografie,
ekonomie, sociologie apod.)
akademický přístup

efektivnější využití a zvýšení
potenciálu regionu
praktický přístup
Regionální politika

ovlivnění alokace
socioekonomických aktivit
Zdroj: DAMBORSKÝ, M. Základní východiska regionálního rozvoje. In Regionální rozvoj: východiska
regionálního rozvoje, regionální politika, teorie, strategie a programování. Praha: Linde Praha, 2008. ISBN
978-80-7201-699-0.
Legislativní rámec a základní dokumenty regionální politiky
Základní rámec regionální politiky je převáţně tvořen zákonem č. 248/2000 Sb., o podpoře
regionálního rozvoje, na jehoţ podkladě existuje základní (strategický) dokument politiky
regionálního rozvoje, kterým je Strategie regionálního rozvoje České republiky (dále jen SRR
ČR). Tato Strategie regionálního rozvoje vytvořila základní rámec pro formování regionální
politiky České republiky komplementární s regionální politikou Evropské unie.
Pro období 2007–2013 byl tento dokument aktualizován s cílem implementace nových
nařízení EU v oblasti politiky hospodářské a sociální soudrţnosti do strategie, priorit a
opatření české regionální politiky. Vychází ze „Strategie udrţitelného rozvoje České
republiky“ a v ekonomické oblasti ze zpracovávané "Strategie hospodářského rŧstu". V
oblasti politiky soudrţnosti naváţe SRR ČR na její základní programové dokumenty na
národní úrovni „Národní rozvojový plán“ a „Národní strategický referenční rámec“.
Zpracovatelem SRR ČR je Ministerstvo pro místní rozvoj, odbor regionálního rozvoje.
Cílem strategie je formulování témat a aspektŧ významných pro podporu regionálního
rozvoje a zahrnutí regionální dimenze do těchto politik tam, kde je to účelné a potřebné.
Strategie regionálního rozvoje tak představuje strategickou orientaci pro budoucí programy
regionálního rozvoje na centrální i regionální úrovni.23
Nástroje regionální politiky
Regionální politika disponuje celou řadou nástrojŧ, které při jejich správné aplikaci mohou
napomoci ke slaďování regionálních rozdílŧ. Jsou jimi především24:


fiskální politika – ke slaďování regionálních rozdílŧ zde slouţí daňová politika, resp.
přerozdělování peněz mezi regiony prostřednictvím příjmŧ a výdajŧ státního rozpočtu;
monetární politika – k posílení rozvoje regionu mŧţe napomoci usměrňování přístupu
k úvěrŧm ve vybraných regionech (jde především o zacílení zvýhodněných úvěrŧ na
strukturálně postiţené, či jinak znevýhodněné regiony);
23
Obecné informace o regionální politice, dostupné na < http://www.mmr.cz/getdoc/f77e14bc-2c26-4884-9fdab47c24a5294b/Strategie-regionalniho-rozvoje-Ceske-republiky-pro>.
24
Kolektiv autorŧ. Úvod do regionálních věd a veřejné správy. 4. vydání. Vydavatelství a nakladatelství Čeněk,
s.r.o.: 2004, ISBN 80-86473-80-5.
38
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje




protekcionalismus – státní ovlivňování dovozŧ prostřednictvím limitŧ a cel s cílem
ochrany výroby v daných regionech;
nástroje ovlivňující prostorový pohyb pracovních sil (kupř. podpora při nákupu bytu,
výkup nemovitostí, úhrada nákladŧ za stěhování apod);
nástroje pŧsobící na prostorový pohyb kapitálu (investiční pobídky, časově omezené
daňové zvýhodnění, dotace);
podpora podnikání (cílená do konkrétních regionŧ):
o informační podpora – má nehmotný charakter a jedná se zejména o poradenskou
činnost a kooperaci při zpracování projektŧ, ţádostí o spolufinancování a
podnikatelských záměrŧ. Stejně tak do této oblasti patří poradenský, informační a
právní servis pro potenciální podnikatele, investory a další subjekty;
o finanční podpora – jedná se o dotace, granty a další formy spolufinancování
projektŧ z prostředkŧ státu či z úrovně Evropské unie.
1.3 Vliv regionální politiky na rozvoj znalostní a podnikavé ekonomiky
Regionální politika, tak jak je vymezena v kapitole 1.2 má za cíl dosaţení harmonizace
rozvoje jednotlivých regionŧ, na základě identifikace a vyuţití (kultivace) jejich potenciálu.
K tomu pouţívá regionální politika celu řadu jiţ popsaných nástrojŧ. Významným je také vliv
municipalit a obecně veřejného sektoru, který vytváří a významně ovlivňuje legislativní
rámec jak pro podnikání, tak také pro regionální rozvoj.
U laické veřejnosti je velmi často zaměňován pojem regionální politika a komunální politika,
pro lepší pochopení je nutné zdŧraznit, ţe komunální politika (politikové) jsou jedni z nositelŧ
regionální politiky.
Kvalitně nastavený rámec regionální politiky a jejích nástrojŧ mŧţe mít a má výrazný vliv na
rozvoj regionŧ a zvláště pak konkrétní programy podpory podnikání směřující do oblasti
inovací a rozvoje znalostní společnosti mají významný vliv na rozvoj nových oborŧ
s prorŧstovým potenciálem. Tyto nové obory podnikání, které plně vyuţívají inovačního
potenciálu a trendŧ, jakými jsou například vizualizace či rychlý rozvoj IT, pak zpŧsobují
odklon od tradičního industriálního pojetí ekonomiky k ekonomice taţené znalostmi a
podnikavostí.
39
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
2. „Dobré příklady“ (Best Practices)
Moravskoslezský kraj prošel v posledních dvou desetiletích zásadními strukturálními
změnami, které se významně projektovaly a projektují do ekonomického vývoje. Období
poklesu a pesimistických zpráv byla vystřídána obdobími postupného zlepšování ekonomické
výkonnosti regionu. Tento slibný vývoj byl ovlivněn dopady celosvětové recese. Přesto jsou
v kraji podniky, na jejichţ fungování měla tato recese menší vliv, případně kritické období
vyuţily jako příleţitosti k dalšímu rozvoji.
Oblast podnikání a míra podnikavého chování výrazně ovlivňují to, jaké dopady má tato
ekonomická situace na konkrétní podniky. Je otázkou, jaký je předmět podnikání těchto
úspěšných firem. Vyuţívají tyto firmy ke své expanzi lepších znalostí, neţ konkurence? Umí
ve větší míře pracovat s informacemi? Pouţívají nových technologií, jedinečných dovedností?
Jaký postoj zaujímají ve vztahu ke konkurenci, nebo jakými nástroji nad ní vítězí?
Dvacet let mŧţe být chápáno jako krátké období k závěrŧm, avšak v současné době, kdy celý
svět, Evropu a Moravskoslezský kraj nevyjímaje, zasahují současné globalizační trendy, je
mnohdy obtíţné sledovat dynamický, překotný, resp. turbulentní vývoj nejen ve společenské,
demografické, ekonomické a dalších oblastech. S ohledem na tyto trendy se jiným dvacetileté
období mŧţe jevit naopak jako příliš dlouhé.
Metoda dobrých příkladŧ není nová, byla jiţ v rámci Moravskoslezského kraje vyuţita
v období před vstupem ČR do Evropské unie. Cílem vyuţití tohoto formátu nyní, je získat
informace od úspěšných podnikŧ (podnikatelŧ), jejichţ adaptace na změněné podmínky byla
úspěšná z hlediska reflexe současných trendŧ, a přesto, ţe jsou ve svém okolí unikátní, jsou
ochotny předat své zkušenosti.
Takto shromáţděné příklady by měly být vyuţity k výuce podnikavosti, měly by být inspirací
k následování podnikavými lidmi, mohly by rovněţ nastínit další moţný vývoj v oblasti
podnikání. Přesto, ţe tyto příklady vznikaly za určitých socioekonomických podmínek, které
se nemusí opakovat, a tyto případy jsou tedy svým zpŧsobem návratem do blízké historie,
autoři jsou přesvědčeni, ţe jimi shromáţděné vybrané dobré příklady budou mít vypovídací
schopnost i pro budoucí ekonomický vývoj MSK, i s ohledem na fakt, ţe jsou pořizovány
v situaci, jejíţ parametry nemohly předchozí studie predikovat.
2.1 Metodika formátu „dobré příklady“
Postup zpracování dobrých příkladŧ není standardizován a pro konkrétní projekty či
vědeckovýzkumné úkoly je poţadován výstup ve specifické struktuře, tu je nutno akceptovat
a reflektovat na ni.
Obecně je postupováno tak, ţe jsou (na základě kvantitativních a kvalitativních kritérií)
vytipovány vhodné objekty (podniky, podnikatelé), je vytvořen záznamový arch a v rámci
semistrukturovaného rozhovoru jsou zjišťovány příčiny úspěchu. Na základě tohoto interwiev
jsou do předem připravené šablony vloţeny faktory zpŧsobující úspěch, resp. konkurenční
výhodu daného subjektu. Takto zpracovaný materiál je pak moţno dále vyuţít pro zpracování
případových studií, nebo pro didaktické účely.
40
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
3. Závěr
Tento materiál se zabývá vymezením základních pojmŧ problematiky regionálního rozvoje,
podnikavosti a znalostní a podnikavé ekonomiky. V praxi se ukazuje, ţe v době přechodu
ekonomiky od tradičních industriálních principŧ k ekonomice, která je taţena znalostmi a
podnikavostí, se zvyšuje význam lidského kapitálu, jehoţ „cena“ stále roste. Podniky, které si
hodnotu tohoto kapitálu uvědomuj, získávají významnou konkurenční výhodu.
V rozvoji znalostní a podnikavé ekonomiky mŧţe veřejný sektor správným nastavením
nástrojŧ regionální politiky a legislativního rámce sehrát velmi významnou roli. Tato role
mŧţe mimo zmíněného být dána také participací veřejného sektoru při kultivaci
podnikatelského prostředí, jehoţ stav je pro rozvoj podnikavé a znalostní ekonomiky také
velmi podstatný.
Pouţitá literatura
1.
BLAŢEK, J. – UHLÍŘ, D. Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, klasifikace.
Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0384-5.
2.
DAMBORSKÝ, M. Základní východiska regionálního rozvoje. In Regionální
rozvoj: východiska regionálního rozvoje, regionální politika, teorie, strategie a
programování. Praha: Linde Praha, 2008. ISBN 978-80-7201-699-0.
3.
GIDDENS, A. Důsledky modernity. Praha: Slon, 2003. ISBN 80-86429-15-6.
4.
Kolektiv autorŧ. Úvod do regionálních věd a veřejné správy. 4. vydání.
Vydavatelství a nakladatelství Čeněk, s.r.o.: 2004, ISBN 80-86473-80-5.
5.
MENDELSSON, H. – PILLAI, R. R. Information Age Organizations. Journal of
Economic Behavior and Organization, 1999, ročník 38, str. 253 – 281.
6.
VESELÝ, A. Společnost vědění jako teoretický koncept. Sociologický časopis,
duben 2004, roč. 40, č. 4, str. 433–446.
7.
WOKOUN, R. Regionální politika. In Regionální rozvoj: východiska regionálního
rozvoje, regionální politika, teorie, strategie a programování. Praha: Linde Praha,
2008. ISBN 978-80-7201-699-0.
Elektronické zdroje
1. Obecné informace o regionální politice, dostupné na <http://www.mmr.cz/Regionalnipolitika>.
2. Obecné informace o regionální politice, dostupné na <http://www.mmr.cz/getdoc/f77e14bc2c26-4884-9fda-b47c24a5294b/Strategie-regionalniho-rozvoje-Ceske-republiky-pro>.
Kontaktní údaje
Ing. Michal Červinka, Ph.D.
Vysoká škola podnikání, katedra IIP
Michálkovická 1810/181
710 00 Ostrava – Slezská Ostrava
Tel: +420 595 228 111
email: [email protected]
Ing. Mgr. Tomáš Tykva
Vysoká škola podnikání, katedra Podnikání
Michálkovická 1810/181
710 00 Ostrava – Slezská Ostrava
Tel: +420 595 228 111
email: [email protected]
41
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Vybrané ekonomické indikátory rozvoje
moravskoslezského kraje
Linda Multanová
Abstrakt
Rozvoj Moravskoslezského kraje je ovlivněn řadou ekonomických, sociálních,
demografických i environmentálních faktorŧ. Mezi hlavní makroekonomické ukazatele
rozvoje územního celku bezesporu patří jeho ekonomická výkonnost. Ekonomická výkonnost
se sleduje prostřednictvím ukazatele hrubého domácího produktu či hrubého domácího
produktu na 1 obyvatele. Ekonomický rŧst výrazným zpŧsobem ovlivňuje podnikatelská
aktivita a exportní výkonnost podnikŧ. Za hnací sílu ekonomického rŧstu a významný zdroj
tvorby nových pracovních míst jsou povaţovány zejména malé a střední podniky.
Klíčová slova: hrubý domácí produkt, ekonomický růst, odvětvová struktura, vývoz,
ekonomický subjekt, malé a střední podnikání
1. ÚVOD
V roce 1989 patřila Československá republika do skupiny středně vyspělých prŧmyslových
zemí s ekonomickou výkonností na úrovni 72 % ekonomické výkonnosti prŧměru Evropské
unie. V roce 1990 převyšovala ekonomická úroveň České republiky ekonomickou úroveň
Řecka či Portugalska.25 V prŧběhu procesu transformace postupovala ovšem Česká republika
pomaleji v restrukturalizaci a modernizaci ekonomiky neţ jiné země. Jedním z hlavních
dŧvodŧ obtíţnější restrukturalizace české ekonomiky byla značná koncentrace prŧmyslu
s převaţujícím zastoupením tradičních odvětví, která se obtíţně přizpŧsobují změnám
poptávky. Česká ekonomika začala překonávat své zaostávání v tempech ekonomického rŧstu
zejména vlivem urychlení strukturálních změn, restrukturalizace ekonomiky, zlepšení
právního prostředí a zvýšení investičních pobídek, které do země přilákaly zahraniční kapitál.
Moravskoslezský kraj byl procesem transformace a restrukturalizace ekonomiky výrazně
postiţen, a to zejména z dŧvodu značné koncentrace těţkého prŧmyslu. Kraj se trvale
vyznačuje vysokou mírou nezaměstnanosti a ekonomickou úrovní niţší neţ je prŧměrná
ekonomická úroveň České republiky. V roce 2008 dosáhl Moravskoslezský kraj 84,2 %
prŧměru ekonomické výkonnosti České republiky a 67,6 % prŧměru Evropské unie (EU 27).
Základním předpokladem pro vyrovnání ekonomické úrovně Moravskoslezského kraje
s prŧměrnou ekonomickou úrovní v České republice je stabilní tempo ekonomického rŧstu,
podpora exportní výkonnosti podnikŧ a pokračování v provádění strukturálních změn.
Významným tahounem ekonomického rŧstu jsou rovněţ malé a střední podniky, které
výrazným zpŧsobem přispívají k tvorbě hrubé přidané hodnoty a sniţování míry
25
SLANÝ, A. a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2003. 375 s.
ISBN 80-7179-738-3.
42
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
nezaměstnanosti. Pro podporu rozvoje malého a středního podnikání je nezbytné pokračovat
v tvorbě příznivých podmínek podnikání.
2. EKONOMICKÁ VÝKONNOST A EKONOMICKÝ RŦST
Ekonomická výkonnost územního celku je nejčastěji charakterizována prostřednictvím
hrubého domácího produktu či hrubého domácího produktu na 1 obyvatele. Hrubý domácí
produkt (HDP) je součet hodnot veškerých finálních výrobkŧ a sluţeb vyprodukovaných
v zemi za dané období.26 V případě hrubého domácího produktu je nutno rozlišovat mezi jeho
nominálním vyjádřením (HDP v běţných cenách) a reálným vyjádřením (HDP ve stálých
cenách), kdy je hrubý domácí produkt očištěn o vlivy změn cenové hladiny. Pro účely
mezikrajového srovnání se pracuje s velikostí HDP daného kraje na počet obyvatel s trvalým
bydlištěm na daném území. Ukazatel HDP na 1 obyvatele je rovněţ kritériem pro moţnost
získání finančních prostředkŧ ze strukturálních fondŧ Evropské unie.
V současné době dosahuje Moravskoslezský kraj niţší ekonomické výkonnosti neţ je
prŧměrná ekonomická výkonnost České republiky. V roce 2008 dosáhl hrubý domácí produkt
v Moravskoslezském kraji výše 372 458 mil. Kč, na jednoho obyvatele pak výše 297 926 Kč.
Ekonomická výkonnost Moravskoslezského kraje se tak v roce 2008 pohybovala na úrovni
84,2 % prŧměru České republiky. Vývoj ekonomické výkonnosti Moravskoslezského kraje
k prŧměru ekonomické výkonnosti České republiky v letech 2000 – 2008 znázorňuje graf č.
1. Nejvyšší ekonomickou výkonnost v porovnání s prŧměrem České republiky zaznamenal
Moravskoslezský kraj v rámci sledovaného období v roce 2005, kdy dosáhl úrovně 84,7 %
prŧměru České republiky. V tomto roce se HDP Moravskoslezského kraje meziročně zvýšil o
7,6 %, ekonomický rŧst České republiky byl v tomtéţ roce na úrovni 6,3 %.
Graf č. 1: Ekonomická výkonnost Moravskoslezského kraje k prŧměru ČR (v %)
Vývoj HDP na obyvatele v Moravskoslezském kraji k průměru ČR v %
86,0
84,7
84,0
83,3
82,0
84,1
84,2
82,0
80,0
78,3
78,0
77,0
78,1
77,5
76,0
74,0
72,0
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
Zdroj: ČSÚ
Ekonomická výkonnost Moravskoslezského kraje se ve srovnání s ostatními kraji České
republiky v posledních letech výrazně zlepšila. V roce 1995 se Moravskoslezský kraj s úrovní
26
VLČEK, J. a kol. Ekonomie a ekonomika. 2. vyd. Praha: ASPI Publishing, s.r.o., 2003. 512 s. ISBN 8086395-46-4.
43
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
HDP na 1 obyvatele ve výši 126 210 Kč pohyboval ve srovnání s ostatními kraji České
republiky na 11. místě. V roce 2008 se s hodnotou HDP na 1 obyvatele ve výši 297 926 Kč
posunul jiţ na 6. místo (1. místo Hlavní město Praha, 2. místo Jihomoravský kraj, 3. místo
Středočeský kraj). Srovnání ekonomické výkonnosti Moravskoslezského kraje s ekonomickou
výkonností ostatních krajŧ České republiky v roce 2008 znázorňuje tabulka č. 1.
Tabulka č. 1: Srovnání ekonomické výkonnost krajŧ České republiky v roce 2008
Kraje
Česká republika
Hl. m. Praha
Středočeský
Jihočeský
Plzeňský
Karlovarský
Ústecký
Liberecký
Královéhradecký
Pardubický
Vysočina
Jihomoravský
Olomoucký
Zlínský
Moravskoslezský
HDP celkem Podíl kraje na
(mil. Kč)
HDP ČR (v %)
3 688 994
934 095
395 492
195 115
179 688
78 367
237 402
114 121
162 711
151 655
152 148
373 500
173 089
169 153
372 458
100,0
25,3
10,7
5,3
4,9
2,1
6,4
3,1
4,4
4,1
4,1
10,1
4,7
4,6
10,1
HDP na 1 obyvatele
Počet
obyvatel
v Kč
v EURO
v PPS
10 429 692
1 225 281
1 216 772
634 614
566 080
308 577
834 283
435 790
553 513
513 703
514 387
1 143 615
641 822
591 087
1 250 168
353 701
762 352
325 034
307 454
317 425
253 964
284 558
261 872
293 960
295 219
295 785
326 596
269 684
286 172
297 926
14 179
30 560
13 030
12 325
12 724
10 181
11 407
10 498
11 784
11 834
11 857
13 092
10 811
11 472
11 943
20 090
43 301
18 462
17 463
18 030
14 425
16 163
14 874
16 697
16 768
16 800
18 550
15 318
16 254
16 922
Zdroj: ČSÚ
Poznámka: PPS – Purchasing Power Standard
Vyrovnání ekonomické úrovně Moravskoslezského kraje s prŧměrnou ekonomickou úrovní
v České republice je mimo jiné podmíněno stabilním ekonomickým rŧstem. V letech 1997 1999 zaznamenal Moravskoslezský kraj obdobně jako celá Česká republika období poklesu
tempa ekonomického rŧstu z dŧvodu probíhající hospodářské recese. Výrazného úspěchu
zaznamenal kraj zejména v roce 2005, kdy ekonomický rŧst dosáhl hodnoty 7,6 %.
Nepříznivý ekonomický vývoj a probíhající hospodářská recese v závěru sledovaného období
opět ovlivnila tempo ekonomického rŧstu a rychlost přibliţování ekonomické výkonnosti
Moravskoslezského kraje k prŧměru ekonomické výkonnosti České republiky. Graf č. 2
znázorňuje vývoj ekonomického rŧstu v Moravskoslezském kraji a v České republice v letech
2000 aţ 2008 v %.
44
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Graf č. 2: Ekonomický rŧst v Moravskoslezském kraji a ČR v letech 2000 - 2008 (v %)
Ekonomický růst v Moravskoslezském kraji a v ČR v %
10
Ekonomický růst v ČR
Ekonomický růst v MSK
8
7,6
6,3
6
6,1
4,9
4,5 4,8
3,6 4,0
3,6
6,8
3,6
4
2
1,5
2,5
1,5
2,5
1,9
0,6
0,6
0
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
Zdroj: ČSÚ
3. ODVĚTVOVÁ STRUKTURA EKONOMIKY
Dŧleţitou roli v oblasti ekonomického rozvoje sehrává odvětvová struktura ekonomiky a s
tím související podíl jednotlivých sektorŧ na zaměstnanosti a hrubém domácím produktu.
Vliv struktury ekonomiky na hrubý domácí produkt je klíčový. Příkladem mŧţe být Hlavní
město Praha dosahující nejvyšší ekonomické výkonnosti vzhledem k odlišné struktuře
ekonomiky. V Moravskoslezském kraji se na tvorbě HDP podílí nejvyšší mírou odvětví
zpracovatelského prŧmyslu (34,5% podíl na hrubé přidané hodnotě v roce 2007).27
Opomenout ovšem nelze ani vliv struktury zaměstnanosti na ekonomický rozvoj. Ve všech
vyspělých státech by měl podíl sluţeb na zaměstnanosti přesahovat 60 % a naopak
zemědělství by mělo tvořit nejmenší podíl jak na zaměstnanosti, tak také na tvorbě hrubého
domácího produktu dané ekonomiky. Údaje o vývoji počtu zaměstnancŧ dle jednotlivých
sektorŧ ekonomiky v Moravskoslezském kraji v letech 2000 aţ 2008 uvádí tabulka č. 2
Tabulka č. 2: Vývoj počtu zaměstnancŧ dle jednotlivých sektorŧ v Moravskoslezském kraji
v letech 2000 – 2008
Počet zaměstnananých (v tisících)
v zemědělství, lesnictví a rybolovu
v průmyslu a stavebnictví
ve službách
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
530,5
528,1
536,5
524,3
522,7
535,6
536,9
553,3
568,6
17,4
14,0
14,9
16,0
15,9
16,5
14,6
13,1
12,1
232,4
230,1
233,2
235,9
234,3
228,4
236,2
238,4
252,9
280,0
283,6
288,3
272,4
272,5
290,7
286,1
301,8
303,6
Zdroj: ČSÚ
Procentuelní podíl jednotlivých sektorŧ na zaměstnanosti v České republice a v
Moravskoslezském kraji v roce 2008 srovnává graf č. 3. Podíl zaměstnanosti v sektoru
zemědělství, lesnictví a rybolovu činil v roce 2008 v Moravskoslezském kraji 2,14 %,
v České republice pak 3,31 %. Podíl zaměstnanosti v sektoru sluţeb byl v roce 2008
27
Rozdíly mezi kraji ČR. Vývoj a příčiny (analytická sonda). Praha: Český statistický úřad, 2009.
45
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
v Moravskoslezském kraji na úrovni 53,39 %. Celorepublikový prŧměr byl v tomtéţ roce na
úrovni 56,14%, tj. o 2,75 % vyšší.
Graf č. 3: Zaměstnanost dle sektorŧ v ČR a Moravskoslezském kraji v roce 2008 (v %)
Zaměstnanost dle sektorů v ČR a Moravskoslezském kraji v roce 2008 v %
100%
Zaměstnanost dle sektorů v ČR
zaměstnanost dle sekotrů v MSK
80%
56,14%
53,39%
60%
40,55%
44,47%
40%
20%
3,31%
2,14%
0%
v zemědělství, lesnictví a rybolovu
v průmyslu a stavebnictví
ve službách
Zdroj: ČSÚ
4
VÝVOJ A STRUKTURA VÝVOZU
Vzhledem ke skutečnosti, ţe Česká republika je malou otevřenou ekonomikou, řadíme mezi
významné makroekonomické indikátory rozvoje Moravskoslezského kraje rovněţ výši a
konkrétní strukturu vývozu. Vývoz Moravskoslezského kraje dosáhl v roce 2008 celkové výše
259 653 mil. Kč. Na vývozu České republiky se tedy podílel 10,5 %. Podrobné údaje o vývoji
vývozu Moravskoslezského kraje v letech 2003 aţ 2008 uvádí tabulka č. 3.
Tabulka č. 3: Vývoj vývozu v Moravskoslezském kraji v letech 2003 - 2008
Vývoz (mil. Kč)
Podíl vývozu do EU (v %)
2003
2004
2005
2006
2007
2008
132 798
178 102
201 970
225 492
250 339
259 653
83,9
84,4
83,6
84,9
86,4
87,5
Zdroj: ČSÚ
Obdobně jako vývoz České republiky je rovněţ převáţná část vývozu Moravskoslezského
kraje (87,5% podíl vývozu) směřována do zemí Evropské unie, a to konkrétně do Německa
(23,9 %), Slovenska (14 %) a Polska (12,2 %). Srovnání jednotlivých krajŧ České republiky
z teritoriálního hlediska jejich vývozu uvádí tabulka č. 4.
46
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Tabulka č. 4: Vývoz jednotlivých krajŧ do vybraných zemí v roce 2008
Kraje
Česká republika
Hl. m. Praha
Středočeský
Jihočeský
Plzeňský
Karlovarský
Ústecký
Liberecký
Královéhradecký
Pardubický
Vysočina
Jihomoravský
Olomoucký
Zlínský
Moravskoslezský
Zdroj: ČSÚ
Vývoz celkem
(mil. Kč)
2 473 736
122 517
481 231
101 473
234 331
50 780
158 867
89 771
98 501
188 744
100 315
174 009
96 916
118 418
259 653
Podíl kraje na
Vývoz do EU
vývozu ČR
(mil. Kč)
(v %)
100,0
2 107 915
5,0
102 385
19,5
409 883
4,1
90 553
9,5
219 034
2,1
46 208
6,4
140 931
3,6
74 244
4,0
76 688
7,6
157 000
4,1
86 425
7,0
144 026
3,9
80 685
4,8
98 262
10,5
227 172
Nejvýznamnější vývoz do EU (mil. Kč)
Německo
Slovensko
Polsko
759 662
38 719
131 123
37 587
116 311
31 729
60 116
38 784
33 147
33 907
38 078
43 511
26 573
39 344
62 028
227 567
22 847
29 048
4 687
7 575
2 581
12 146
5 019
5 141
7 119
6 681
19 499
11 486
14 329
36 427
160 104
8 011
27 435
4 363
5 874
2 127
14 418
5 638
6 139
5 074
4 260
10 308
7 007
7 603
31 657
Poznámka: zbytek do 100 % není územně specifikován
Struktura vývozu Moravskoslezského kraje je podobně jako struktura vývozu České republiky
zaměřena zejména na skupinu trţních výrobkŧ tříděných hlavně podle materiálu, a to ve výši
105 020 mil. Kč (40,4 % vývozu kraje) a na stroje a dopravní prostředky v celkové výši
84 410 mil. Kč (32,5 % vývozu kraje).28
5
POČET EKONOMICKÝCH SUBJEKTŦ
Mezi další významné faktory ovlivňující rozvoj regionu řadíme kvalitní podnikatelské
prostředí a s tím související podporu rozvoje podnikatelského sektoru. Mezi hlavní cíle
v oblasti zkvalitňování podnikatelského prostředí patří podpora malého a středního podnikání
a zvyšování konkurenceschopnosti a exportní výkonnosti podnikŧ na zahraničních trzích.
Vývoj počtu ekonomických subjektŧ v Moravskoslezském kraji a v České republice v letech
2000 aţ 2008 uvádí tabulka č. 5.
28
Statistická ročenka Moravskoslezského kraje 2009. Ostrava: Český statistický úřad, 2009.
47
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Tabulka č. 5: Počet ekonomických subjektŧ v Moravskoslezském kraji a České republice
v letech 2000 - 2008
Rok
Česká republika
Moravskoslezský kraj
Podíl MSK na ČR (v %)
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2 050 770 2 121 562 2 223 745 2 325 977 2 352 601 2 388 490 2 430 481 2 481 863 2 552 149
202 599 208 271 215 190 223 771 227 427 229 242 231 783 235 648 240 486
9,9
9,8
9,7
9,6
9,7
9,6
9,5
9,5
9,4
Zdroj: ČSÚ
Vývoj počtu ekonomických subjektŧ v Moravskoslezském kraji a v České republice v % znázorňuje
graf č. 4.
Graf č. 4: Vývoj počtu ekonomických subjektŧ v ČR a Moravskoslezském kraji (v %)
Vývoj počtu ekonomických subjektů v ČR a Moravskoslezském kraji v %
8
Ekonomické subjekty v ČR
Ekonomické subjekty v MSK
6
4,82
4
4,60
3,99
3,45
2,80
3,32
2,83
1,63
1,14
2
1,53
0,80
1,76
1,11
2,11
1,67
2,05
0
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
Zdroj: ČSÚ
Malé a střední podniky jsou všeobecně povaţovány za hnací sílu ekonomiky a významný
zdroj tvorby pracovních míst. Vyznačují se značnou přizpŧsobivostí na měnící se podmínky
či poţadavky trhu. Mezi nevýhody malých a středních podnikŧ ovšem patří větší citlivost na
změny vnějšího okolí, obtíţný přístup k informacím a kapitálu. Finanční podpora ze státních
prostředkŧ pro rozvoj malých a středních podnikŧ dosáhla v České republice v roce 2008
celkové výše 2 322 milionŧ Kč. Uvedená podpora přispívá k rozvoji malých a středních
podnikŧ a k řešení problému nezaměstnanosti. Moravskoslezský kraj se dlouhodobě potýká s
vyšší mírou nezaměstnanosti neţ je celorepublikový prŧměr. Absorpční schopnost malých a
středních podnikŧ v oblasti volné pracovní síly je tak moţným nástrojem stabilizace
hospodářského vývoje a úrovně zaměstnanosti nejen na celorepublikové úrovni, ale rovněţ
v podmínkách Moravskoslezského kraje. Podíl malých a středních podnikŧ na celkové
zaměstnanosti je regionálně značně diferencovaný. V roce 2008 dosáhl v České republice
úrovně 65,7 %, v Hlavním městě Praze 74,9 %, v Moravskoslezském kraji pouze 56,8 % (tato
skutečnost je dána zejména existencí velkých firem na území Moravskoslezského kraje).
48
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Zaměstnanost v sektoru malých a středních podnikŧ je tak v Moravskoslezském kraji
v porovnání s ostatními kraji České republiky dlouhodobě nejniţší. Zajímavá je ovšem
skutečnost, ţe dvě třetiny zaměstnancŧ malých a středních podnikŧ v Moravskoslezském kraji
pŧsobí v sektoru sluţeb. Graf č. 5 znázorňuje podíl počtu zaměstnancŧ v sektoru malých a
středních podnikŧ v jednotlivých krajích České republiky v roce 2008.
Graf č. 5: Podíl malých a středních podnikŧ na celkové zaměstnanosti v roce 2008 (v %)
Podíl MSP na celkové zaměstnanosti v jednotlivých krajích ČR v %
Moravskoslezský
Zlínský
Olomoucký
Jihomoravský
Vysočina
Pardubický
Královéhradecký
Liberecký
Ústecký
Karlovarský
Plzeňský
Jihočeský
Středočeský
Hl. m. Praha
56,8
70,8
64,7
70,6
62,7
61,7
65,0
66,5
59,9
63,1
60,2
62,9
64,5
74,9
55
60
65
70
75
80
Zdroj: ČSÚ
6
ZÁVĚR
Česká republika prošla v posledních dvou desetiletích výraznou ekonomickou proměnou, kdy
se charakter ekonomiky změnil z centrálně plánované na ekonomiku trţní. Moravskoslezský
kraj byl procesem transformace a restrukturalizace ekonomiky výrazně ovlivněn. V současné
době dosahuje Moravskoslezský kraj stále niţší ekonomické výkonnosti neţ je prŧměr
ekonomické výkonnosti České republiky. Mezi nejvýznamnější problémy kraje patří vysoká
míra nezaměstnanosti s výrazným podílem nezaměstnanosti strukturální. Jedním z moţných
řešení nezaměstnanosti je zvyšování exportní výkonnosti podnikŧ a podpora rozvoje malého a
středního podnikání, neboť podnikání je vnímáno jako významný zdroj ekonomického a
sociálního rozvoje. Ekonomiky zaloţené na podnikavosti dosáhly v posledních letech
mimořádných ekonomických výsledkŧ. Pro rozvoj podnikatelského sektoru je ovšem
nezbytné vytvořit vhodné podnikatelské prostředí, jehoţ kvalitu výrazně ovlivňuje
makroekonomická stabilita. Stabilní makroekonomické prostředí tak představuje nezbytný
předpoklad ekonomického rozvoje.
49
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Pouţitá literatura
1.
SLANÝ, A. a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. 1. vyd.
Praha: C. H. Beck, 2003. 375 s. ISBN 80-7179-738-3.
2.
VLČEK, J. a kol. Ekonomie a ekonomika. 2. vyd. Praha: ASPI Publishing, s.r.o.,
2003. 512 s. ISBN 80-86395-46-4.
3.
Demografická ročenka krajů 1999 – 2008. Praha: Český statistický úřad, 2009.
4.
Rozdíly mezi kraji ČR. Vývoj a příčiny (analytická sonda). Praha: Český statistický
úřad, 2009.
5.
Statistická ročenka České republiky 2009. Praha: Český statistický úřad, 2009.
6.
Statistická ročenka Moravskoslezského kraje 2009. Ostrava: Český statistický úřad,
2009.
7.
Vybrané oblasti udržitelného rozvoje v Moravskoslezském kraji. Ostrava: Český
statistický úřad, 2007.
Kontaktní údaje
Ing. Linda Multanová
Vysoká škola podnikání, katedra Klíčových kompetencí v podnikání
Michálkovická 1810/181, 710 00, Ostrava – Slezská Ostrava
Tel: 595 228 135
email: [email protected]
50
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Základní předpoklady úspěšnosti výrobních podniků
v podmínkách podnikavé ekonomiky
Ivo Formánek
Abstrakt
Výzkumný úkol „Výzkum faktorŧ přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje“ je rozdělen do sedmi
dílčích výzkumných úkolŧ. Následující příspěvek je součástí dílčího výzkumného úkolu č. 6
s názvem „Vytvoření mechanismu monitorování a reportingu o vývoji sledovaných faktorŧ
rozvoje a projekt laboratoře podnikání“.
Příspěvek pojednává o některých předpokladech, které musí být splněny, mají-li výrobní
podniky uspět v současných podmínkách trhu. Zvláštní pozornost je v příspěvku zaměřena na
informační systémy a výrobní technologie podnikŧ. Z výrobních technologií jsou pak stručně
prezentovány čtyři nejmodernější technologie, které v současnosti nabízejí asi největší
příleţitosti. Jsou to: informační a komunikační technologie, umělá inteligence, biotechnologie
a nanotechnologie.
Klíčová slova: strategie podniku, podnikové procesy, informační systém, výrobní
technologie, informační a komunikační technologie, umělá inteligence,
biotechnologie, robotika, nanotechnologie
1. ÚVOD
Při řešení výzkumného úkolu „Výzkum faktorŧ přechodu od industriální ekonomiky ke
znalostní a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje“ bude nutné
provést – v rámci Moravskoslezského kraje (dále jen MSK) – výzkum dospělého
obyvatelstva, dotazování expertŧ na podnikání a aplikovat data ze standardizovaných
národních databází. S velkou pravděpodobností bude rovněţ nutné pracovat i s údaji o
perspektivních výrobních technologiích. Pracovat bude nutné i s vybranými charakteristikami
úspěšných výrobních podnikŧ. Z tohoto dŧvodu následující text tyto perspektivní výrobní
technologie a vybrané charakteristiky úspěšných výrobních podnikŧ stručně analyzuje.
51
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
2. ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLADY ÚSPĚŠNOSTI VÝROBNÍCH
PODNIKŦ
V současné době musí výrobní podniky čelit celé řadě kritických problémŧ. Jde především o
tlak konkurence, celosvětově zpomalený ekonomický rŧst, obtíţně předvídatelný vývoj
světové ekonomiky a o neustálý tlak zákazníkŧ na rostoucí sloţitost výrobkŧ při sníţených
výrobních tolerancích, optimálních technických parametrech a nízkých cenách. O úspěchu
výrobních podnikŧ na trhu tak stále více rozhoduje rychlost a flexibilita, s jakou podniky
reagují na stále se měnící intenzitu kritických problémŧ a příleţitostí, které kaţdodenní ţivot
přináší.
Pro daný výzkum by proto bylo velmi uţitečné, kdyby bylo moţné stanovit předpoklady,
které by měl výrobní podnik splnit, aby byl na trhu úspěšný. Jednalo by se zajisté i o návod
pro ostatní – méně úspěšné – podniky. Nicméně definovat vyčerpávajícím zpŧsobem všechny
předpoklady, které by měly být v zájmu úspěchu podniku splněny, by bylo velmi obtíţné aţ
nemoţné (podniky se nacházejí v rŧzné situaci, v podnicích se aplikují rŧzné manaţerské
metody a postupy atd.). Navíc – s ohledem na metodiku výzkumného úkolu (bude zkoumáno
velké mnoţství subjektŧ v omezeném čase) – je ţádoucí, aby se jednalo o předpoklady, které
jsou univerzální, lze je poměrně snadno zjistit, ověřit, zpracovat a nemají dŧvěrný charakter.
Navíc je ţádoucí, aby tyto předpoklady byly akceptovatelné i širokou odbornou veřejností.
Na základě výše uvedených dŧvodŧ a omezení se lze domnívat, ţe jako dŧleţité předpoklady
úspěšného „přeţití“ výrobních podnikŧ na trhu je moţné akceptovat následující zjednodušené
předpoklady. Výrobní podnik musí mít:

jasnou strategii dalšího rozvoje podniku,

podnikové procesy podporující strategii podniku,

informační systém podporující podnikové procesy,

výrobní technologie přinášející nové příleţitosti na trhu.
Z předchozího odstavce vyplývá, ţe ke sledování nejsou navrhovány ţádné z předpokladŧ,
které lze povaţovat za dŧvěrné (finance, obchod, náklady, fluktuace atd.). Vzhledem
k omezenému prostoru se v dalším textu navíc zaměříme pouze na dva poslední z uvedených
předpokladŧ. Jsou to existence vhodného informačního systému a aplikace moderních
výrobních technologií.
52
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
podpůrné podnikové funkce
a procesy
hlavní podnikové
funkce a procesy
Návrh a
konstrukce
Specifikace
Zaměstnanci
Záměr
Organizační
uspořádání
Zkoušky
Výzkum, vývoj
Technologická příprava
Marketing
Provoz inf.
systému
Administrativa
Řízení kvality
Péče o životní
prostředí
Zásobování
IS
Finance
Výrobní provozy
Servis, zákaznické
služby
Zastarání
a odpis
Dodávka
a příprava
materiálu
Výroba
a montáž
Prodej
Distribuce
Expedice
Uvedení
do provozu
Provoz
IS zákazníka
IS dodavatele
Obr. 1
Plánování
výroby
IS, resp. ICT jako integrační a integrující činitel současných výrobních podnikŧ. (Formánek,
2010)
3. INFORMAČNÍ SYSTÉM PODNIKU
Současné informační systémy (dále jen IS) jsou dnes jiţ většinou realizovány pomocí
moderních informačních a komunikačních technologií (dále jen ICT). Představují tak
významný integrační a integrující činitel výrobních podnikŧ. Dŧvodem je skutečnost, ţe
většina podnikových funkcí je pomocí IS, resp. ICT vzájemně velmi úzce propojena (obr. 1).
Kaţdý výrobní podnik se vyznačuje více či méně sloţitou organizační a řídicí
strukturou. Pro tyto struktury je typické hierarchické uspořádání. Protoţe IS jsou s řídicími a
organizačními činnostmi podnikŧ úzce spjaty, musí mít hierarchické uspořádání i IS. U IS
výrobních podnikŧ lze většinou rozlišit čtyři základní úrovně. Zjednodušeně se znázorňují ve
tvaru pyramidy a značí se velkým písmenem L (z angl. level) a pořadovým číslem úrovně
(obr. 2, resp. obr. 3). Tyto úrovně lze popsat následujícím zpŧsobem.

L3 – úroveň vrcholového řízení a plánování se vyznačuje následujícími znaky.
- orientace: finanční transakce a optimalizace materiálových distribučních tokŧ;
- typické úlohy: plánování výrobních zdrojŧ (angl. Enterprise Resourse Planning - ERP), např.
SAP R/3; elektronické obchodování (angl. Electronic Business - eBusiness)
- typické časové jednotky: týdny, měsíce, roky;
- typičtí uživatelé: vrcholový management, finanční analytici, pracovníci obchodu.
53
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
ÚROVEŇ VRCHOLOVÉHO ŘÍZENÍ A PLÁNOVÁNÍ
( úlohy: ERP, eBusiness )
ÚROVEŇ PLÁNOVÁNÍ, PŘÍPRAVY
A SLEDOVÁNÍ VÝROBY
L3
L2
( úlohy: MES, CAE, CPP, CQM )
ÚROVEŇ AUTOMATIZACE VÝROBY
L1
( úlohy: PA, SCADA/HMI, CAM )
ÚROVEŇ INSTRUMENTACE
L0
( úlohy: FI )
Obr. 2 Čtyři základní úrovně prŧmyslových IS. (Formánek, 2010)

L2 – úroveň plánování, přípravy a sledování výroby se vyznačuje následujícími znaky.
- orientace: příprava výroby, dohled nad výrobou;
- typické úlohy: příprava, provádění a sledování výroby (angl. Manufacturing Execution System MES); počítačem podporované inţenýrství (angl. Computer Aided Engineering - CAE); [tj.
počítačem podporovaná konstrukce a projektování (angl. Computer Aided Design – CAD);
počítačem podporované plánování (angl. Computer Aided Planning – CAP); počítačem
podporované řízení kvality (angl. Computer Quality Management – CQM)]; počítačem
podporované plánování (angl. Computer Production Planning – CPP);
- typické časové jednotky: výrobní směny, týdny, měsíce;
- typičtí uživatelé: výrobní management, pracovníci přípravy výroby a údrţby.

L1 – úroveň automatizace výroby se vyznačuje následujícími znaky.
- orientace: zpracování dat přicházejících z výrobních strojŧ a operátorských pracovišť, která řídí
technologii;
- typické úlohy: prŧmyslová automatizace (tj. především logické řízení, řízení bez zpětné vazby ovládání, řízení se zpětnou vazbou - regulace, vizualizace výrobního procesu) (angl. Plant
Automation - PA), např. PLC; měřicí, diagnostické, řídicí a vizualizační prostředky (angl.
Supervisory Control and Data Acquisition/Human Machine Interface - SCADA/HMI), např.
InTouch, WinCC, Citect, Control Web, Operate IT atd.; počítačem podporovaná výroba (angl.
Computer Aided Manufacturing - CAM);
- typické časové jednotky: milisekundy, sekundy, minuty, hodiny;
- typičtí uživatelé: operátoři řízení technologie, pracovníci údrţby.
54
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje

L0 – úroveň instrumentace se vyznačuje následujícími znaky.
- orientace: zpracování dat přicházejících z výrobních strojŧ a operátorských pracovišť, které řídí
technologii;
- typické úlohy: řízení CNC strojŧ, CNC pracovišť, robotŧ, robotizovaných pracovišť; obsluha
prŧmyslové instrumentace (angl. field instrumentation).
- typické časové jednotky: milisekundy, sekundy.
Úrovně L1 a L0 se často pro jednoduchost slučují v jedinou úroveň L1 (obr. 3).
ÚROVEŇ VRCHOLOVÉHO ŘÍZENÍ A PLÁNOVÁNÍ
( úlohy: ERP, eBusiness )
L3
ÚROVEŇ PLÁNOVÁNÍ, PŘÍPRAVY
A SLEDOVÁNÍ VÝROBY
L2
( úlohy: MES, CAE, CPP, CQM)
ÚROVEŇ AUTOMATIZACE VÝROBY
L1
( úlohy: PA, SCADA/HMI, CAM )
Obr. 3
Tři základní úrovně prŧmyslových IS. (Formánek, 2010)
Závěrem kapitoly lze konstatovat, ţe kvalita IS mŧţe výrazným zpŧsobem ovlivnit úspěšnost
výrobního podniku. Existence výkonného a efektivně pracujícího IS, který plně podporuje procesy
podniku, je bezpochyby nutnou, nikoli však postačující podmínkou úspěšnosti podniku.
4. VÝROBNÍ TECHNOLOGIE PODNIKU
Výrobních technologií je celá řada. Pro naše účely se v následujících podkapitolách zaměříme pouze
na ty technologie, které v současné době poskytují, resp. v blízké budoucnosti budou poskytovat
největší příleţitosti. Jsou to

Informační a komunikační technologie

Umělá inteligence

Biotechnologie

Nanotechnologie
55
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
4.1 Informační a komunikační technologie
Informační technologie představují skupinu technologií, která v současné době nabízí snad
největší příleţitosti. Do těchto technologií spadá celá řada činností – např. tvorba
počítačových sítí, tvorba databází, tvorba systémového i aplikačního software a hardware,
návrh architektury IS atd.
Příklady moderních softwarových nástrojŧ pouţívaných v rámci současných ICT jsou
stručně uvedeny v tab. 1 aţ 4 (Babiuch, 2009).
Tab. 1
Desktopové aplikace
Vývoj klientských a databázových aplikací – pouţité technologie:
VB.NET, C#, C++, VBA for application
- programovací jazyky a nástroje
SQL Server 2005
- db nástroje
COM, COM+,
- tvorba komponent
Control web application
- reálné aplikace a procesy automatizace
LAB View application
- měření a zpracování
XML, XSLT, Xpath, LINKQ
- zpracování XML dat
Programové nástroje: Microsoft Visual Studio 6.0, 2005, 2008, MS SQL Server 2005, LabWindows,
Matlab
Tab. 2
Webové aplikace
Vývoj webových aplikací na platformě .NET – pouţité technologie:
ASP.NET 2.0
- webové aplikace a portály
AJAX
- asynchronní interaktivní web aplikace
ADO.NET
- podpora db objektŧ v .NET
XML technologie
- vyuţití XML v aplikacích
Microsoft Silverlight
- prezentační a animační nástroj pro interaktivní web
Web Services
- vzdálená výměna informací mezi aplikacemi
Programové nástroje: Microsoft Visual Studio 2008, Expression Studio 2, Expression Web, MS SQL
Server 2005
56
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Tab. 3
Mobilní aplikace
Vývoj aplikací pro mobilní zařízení – pouţité technologie
.NET Compact Framework
- prostředí nezbytné pro vývoj mobilních aplikací
C#, VB.NET na platformě PDA
- jazyky pro aplikace s mobilními klienty
Adobe Flash
- technologie pro zobrazování a animace
Tab. 4
Prezentační nástroje a technologie
Visio
- vizualizace a analýza procesŧ
UML
- návrh a dokumentace programových modulŧ
Adobe Flash, Adobe Captivate
- Prezentační nástroj a tzv. Learning Tools
Mezi informační technologie patří zajisté i další moderní technologie. Jsou to:
technologie 3D zobrazení, biometrie, elektronické knihy (E-book), číslicové technologie pro
monitorování a podporu lidského zdraví atd. Velkou výhodou informačních a komunikačních
technologií je, ţe jsou vhodné jak pro malé a střední podniky, tak i pro podniky velké.
4.2 Umělá inteligence
Umělá inteligence je další technologií, která jiţ v současné době nabízí významné
příleţitosti na trhu. Pojem umělá inteligence (angl. Artificial Inteligence) vznikl v 50-tých
letech 20. Století. Jako technický obor však zaznamenala největší rozvoj aţ v posledních 10-ti
letech. Umělá inteligence je multidisciplinárním oborem, který vyuţívá nejen poznatkŧ
z oborŧ tradičního inţenýrství (např. z oborŧ matematiky, elektrotechniky, výpočetní
techniky, systémového a znalostního inţenýrství), ale i poznatkŧ z oborŧ biologie, medicíny,
ekonomie a společenských věd. Hlavními současnými nástroji umělé inteligence jsou fuzzy
systémy, neuronové sítě a evoluční algoritmy.
57
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Umělá inteligence
Neuronové sítě
Fuzzy logika
Pravidla: if (...) then (...)
zj
in
w ji
x
a)
Obr. 4
samoučící se systémy
b)
B
G
y
gj
zpracování neúplné informace
Genetické algoritmy
xi
out
G
B
G
GF
B
G
GM
C
B
nejpřesnější
pozůstalý
optimalizace postupným
vyhodnocováním
c)
Tři hlavní nástroje umělé inteligence. (Formánek, 2010)

Fuzzy systémy se vyznačují bohatou reprezentační schopností. Umoţňují pracovat s nepřesnými
pojmy, které jsou běţné v přirozeném jazyce. Pomocí fuzzy systémŧ lze odvozovat přibliţné
závěry z nepřesných předpokladŧ a nepřesných skutečností (např. Novák, 2002; Jura, 2003).

Neuronové sítě. Vznik neuronových sítí byl motivován snahou pochopit a modelovat zpŧsob,
kterým pracuje lidský mozek. I kdyţ současné neuronové sítě nedosahují kvalit lidského mozku,
vyznačují se schopností učit se na základě zkušeností a přizpŧsobit se změnám ve svém okolí.
Z tohoto dŧvodu se neuronové sítě osvědčují především při řešení problémŧ, pro které exaktní
řešení buď neznáme, nebo je v dané situaci natolik sloţité, ţe je nepřijatelné. Díky svým
vlastnostem jsou neuronové sítě vhodné pro zpracování neúplných informací a při řešení
nelineárních aplikací. S výhodou se dnes neuronové sítě pouţívají při rozpoznávání vzorŧ, hlasu,
psaného písma, při konstrukci znalostních systémŧ, při optimalizaci, při kompresi dat atd. (např.
Taufer, 2007; Taufer, 2008).

Evoluční algoritmy jsou inspirovány mechanismy přirozeného výběru popsaného Darwinovou
teorií evoluce a poznatky přírodní genetiky. Jejich principem je cyklické vytváření generací
nových jedincŧ, z nichţ zpravidla přeţívají a vítězí jen ti nejlepší. Evoluční algoritmy lze
s výhodou vyuţít při hledání přibliţného řešení, kdy nalezení přesného řešení je buď téměř
nemoţné, nebo výpočtově neúnosné. Existuje několik variant evolučních algoritmŧ. Nejznámější
jsou tzv. genetické algoritmy. Genetické algoritmy se s výhodou vyuţívají pro řešení
optimalizačních úloh (např. při hledání přibliţného maxima funkce) a pro úlohy strojového učení
(např. Obitko, 2000).
Společnou vlastností všech nástrojŧ umělé inteligence je schopnost „učit se“ – tzn.
Schopnost přizpŧsobit své reakce dříve získaným zkušenostem. Díky svým vlastnostem
nabízí technologie umělé inteligence velké příleţitosti především v oblasti automatizace
výrobních technologií, k jejichţ řízení klasické metody řízení nepostačují. Technologie je
vhodná především pro výrobní podniky malé a střední velikosti.
58
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
4.3 Biotechnologie
Biotechnologiemi rozumíme rŧzné druhy technologií, které jsou zaloţené na vyuţívání
poznatkŧ z biologie. Do budoucna se očekává, ţe biotechnologie zaujmou stejně dŧleţité
postavení, jako má v současnosti např. automobilový a elektrotechnický prŧmysl a informační
technologie (Drobník, 2008; Malaťák, 2008). V naprosté většině případŧ jde u biotechnologií
o vyuţívání činnosti a vlastností niţších organizmŧ.
Biotechnologie se vyuţívají především v následujících oblastech:

Zemědělství (ozdravování, mnoţení a šlechtění rostlin, zvyšování výnosŧ, ochrany
a odolnosti proti škŧdcŧm – např. odrŧdy kukuřice a bavlny odolné proti hmyzu, sója odolná vŧči
herbicidŧm atd.)

Energetika (výroba biopaliv)

Potravinářský prŧmysl (zpracování, úprava a produkce potravin – pivo, mléčné produkty,
kvasnice, atd.), ve farmacii a medicíně (výroba lidského insulinu, antibiotik, výroba některých
aminokyselin, hormonŧ apod.)

Prŧmyslová výroba chemických látek (lepší ekonomie výroby, méně nebezpečného odpadu)

Zpracování odpadŧ a organických materiálŧ (kompostování, anaerobní digesce, mechanickobiologická úpravy, čištění zeminy – bioremediace atd.)
1. Nanotechnologie
Nanotechnologie se v současnosti povaţují za technologie, které do budoucna nabízejí snad
největší potenciál (Kraus, 2005; Prnka, 2008). O nanotechnologiích se často hovoří jako o
nové technologické revoluci. I kdyţ jsou produkty z oblasti nanotechnologií zatím poměrně
vzácné, jejich aplikační moţnosti jsou obrovské. U nanotechnologií se zároveň předpokládá,
ţe jejich dopad bude zcela zásadní prakticky na všechny aspekty lidské společnosti.
Typickými aplikačními oblastmi nanotechnologií jsou:

Elektronika. (výroba: tranzistory pro integrované obvody o vysokém stupni integrace;
baterie a akumulátory; solární systémy; fotovoltaické články; nanosensory atd.)

Medicína. (nanomedicína, výroba: zdravotní pomŧcky; materiálové implantáty; speciální
textilní materiály; nanoroboti atd.)

Strojírenství. (výroba: mechanické části vystavené extrémnímu zatíţení; komponenty
CNC strojŧ, robotŧ, lodních šroubŧ, vrtulí atd.)

Stavební prŧmysl. (výroba: speciální materiály odolné proti opotřebení, erozi, korozi,
UV záření, ušpinění; konstrukční materiály; speciální filtry; tlumiče hluku atd.)

Optika. (výroba: reflektometry; spektrometry; laserové komponenty atd.)

Automobilový prŧmysl. (výroba: extrémně lehké a zároveň extrémně odolné materiály,
elektronické a optické komponenty; filtry; ochranné a zvuk absorbující materiály atd.)

Chemie. (výroba: nanovlákna a nanotrubice s unikátními vlastnostmi atd.)
59
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje

Prŧmysl na ochranu ţivotního prostředí. (výroba: ochranné a zvuk absorbující
materiály; materiály odolné proti chemikáliím; materiály detekující chemikálie atd.)

Prŧmysl obuvnický, textilní a prŧmysl ochranných pomŧcek. (výroba: speciální látky
a hmoty na výrobu obuvi a oděvŧ – sportovní, pracovní a dětské oděvy, atd.)
5. ZÁVĚR
Příspěvek se snaţí jednoduchým a přehledným zpŧsobem poukázat na dŧleţité předpoklady
úspěšného fungování výrobních podnikŧ. Předpoklady byly stanoveny tak, aby umoţňovaly
jednoduchou a stručnou identifikaci a jednoduché a časově nenáročné monitorování. Autor
příspěvku si je plně vědom, ţe zjednodušené předpoklady nezaručují vŧbec nic, nicméně
mohou být dŧleţitým příznakem. Ověření, zda tomu tak skutečně je, bude provedeno v rámci
řešení daného výzkumného úkolu.
Pouţitá literatura
1.
BABIUCH, M., FORMÁNEK, I., LANDRYOVÁ, L. 2009. Studie „Emerging
technologies“. Ostrava: VŠB-TU, 2009.
2.
DROBNÍK, J. 2008. Biotechnologie a společnost. Praha: UK – Karolinum, 2008,
214s. ISBN 978-80-246-1484-7.
3.
JUENGER, J. 2010. Strategie „Entrepreneurial University“ (podnikavá
univerzita), její smysl, podstata a uplatnění. Brno: Masarykova univerzita,
12.2.2010.
4.
JURA, P. 2003. Základy fuzzy logiky pro řízení a modelování. Brno: VUTIUM,
2003. 132s. ISBN 80-214-2261-0.
5.
KRAUS, L., KUBÁTOVÁ, J., PRNKA, T., SHRBENÁ, J., ŠPERLINK, K., 2005.
Nanotechnologie v České republice – 2005. Ostrava: Repronis, 2005.
ISBN 80-7329-111-8.
6.
MALAŤÁK, J., VACULÍK, P. 2008. Biomasa pro výrobu energie. Praha: Česká
zemědělská univerzita, 2008. 206s. ISBN 978-80-213-1810-6.
7.
NOVÁK, V. 2002. Základy fuzzy modelování. Praha: BEN – technická literatura,
2002. 176s. ISBN 80-7300-009-1.
8.
OBITKO, M. 2000a: Genetické algoritmy aneb matrice ţivota v počítačích.
In: Computerworld č. 33, 2000. S.20-22.
9.
OBITKO, M. 2000b: Genetické programování aneb vypěstujte si svŧj program.
In: Computerworld č. 38, 2000. S.11-12.
10.
PRNKA, T., SHRBENÁ, J., ŠPERLINK, K. 2008. Nanotechnologie v České
republice 2008. Praha: Česká společnost pro nové materiály a technologie, 2008.
348s. ISBN 978-80-7329-187-7.
60
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
11.
TAUFER, I., DRÁBEK, O., SEIDL, P. 2007. Umělé neuronové sítě – teorie a
aplikace (8). In: CHEMagazín. 4 (XVII), 2007. S.28-30. ISSN 1210-7409.
12.
TAUFER, I., DRÁBEK, O., SEIDL, P. 2008. Umělé neuronové sítě – teorie a
aplikace (10). In: CHEMagazín. 1 (XVIII), 2008. S.35-37. ISSN 1210-7409.
Kontaktní údaje
doc. Dr. Ing. Ivo Formánek
Vysoká škola podnikání, katedra Podnikání a management v obchodě
Michálkovická 1810/181, 710 00, Ostrava – Slezská Ostrava
Tel: 595 228 122
email: [email protected]
61
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Poptávka po podnikavosti v kontextu proměn společnosti a
kurikulární reformy
Tereza Gavlíková
Abstrakt
Analýzy a rešerše vybraných současných strategických dokumentŧ evropské vzdělávací
politiky poukazují na aktuální poţadavky kladené na vzdělávání v EU. Na pozadí
ekonomických a sociálních změn vyvstává opět také otázka poţadavkŧ společnosti vědění a
poptávka po nových kompetencích. V kurikulární reformě se vrací téma klíčových
kompetencí s novými obsahy, coţ naznačuje v příspěvku příklad kompetence podnikavosti.
„Progresivní kurikulum“ klade dŧraz na interdisciplinaritu témat, integraci poznatkŧ, coţ
ovšem v praxi často naráţí na limity především u tvŧrcŧ školního kurikula – učitelŧ, kterým
především u nově zařazovaných témat chybí teoretický fundament (včetně jednoty pojmŧ) i
znalost vhodných strategií výuky. V neposlední řadě mohou být překáţkou ambivalentní
postoje učitelŧ k novým tématŧm v obsahu vzdělávání.
Klíčová slova: společnost vědění, sociální stratifikace, vzdělávací politika, reforma školství,
kurikulum, rámcové vzdělávací programy, kompetence podnikavosti, interdisciplinarita
1
NOVÉ VÝZVY PRO VZDĚLÁVÁNÍ
Dopady současné ekonomické krize opět v uplynulém roce vrátily pozornost na evropském
fóru k diskuzím o úloze vzdělávání a odborné přípravy jako nástroje k obnovení
hospodářského rŧstu. Především v obavách z rostoucí nezaměstnanosti se znovuotevřelo
téma klíčových kompetencí podporujících zaměstnatelnost jedince a téma přímého vztahu
mezi ekonomikou a vzděláváním.
Rada ministrŧ EU pro vzdělávání, mládeţ a kulturu na setkání v Praze v květnu 2009
definovala tzv. Osm klíčových bodŧ pro obnovu Evropy z pohledu ministrŧ odpovědných za
vzdělávání (Eight Key Points for the Recovery of Europe from the Perspective of Ministers
Responsible for Education) [6], které kladou dŧraz na sociální soudrţnost a odpovědnost,
flexibilitu a adaptabilitu, celoţivotní učení, spolupráci se sociálními partnery a především na
efektivní napojení vzdělávacího systému na trh práce.
62
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Tato diskuze měla přímý vliv na podobu Strategického rámce pro evropskou spolupráci ve
vzdělávání a odborné přípravě do roku 2020 (ET 2020) přijatého rovněţ v květnu loňského
roku Evropskou Radou [4]. Stěţejní cíle byly v tomto dokumentu definovány následovně:
a.
b.
c.
d.
Uskutečnění celoţivotního učení a posílení mobility
Podpora efektivity a kvality
Zajištění rovného přístupu a sociální inkluze
Rozvoj podnikatelského myšlení, kreativity a inovací
Při obeznámenosti se strategickými evropskými dokumenty29 rámujícími posledních deset let
v duchu Lisabonské strategie, jeţ mimo jiné nasměrovala kroky v oblasti reformy školství a
projektování kurikula v zemích EU, se mŧţe zdát, ţe se desetiletí uzavírá v kruhu shodných
strategických cílŧ.30
Při plném vnímání změn, které se na poli vzdělávání v posledních deseti letech udály a dějí,
(v makrorovině provázeno významnými sociálními a ekonomickými změnami) je ovšem
zřejmé, ţe se nejenţe nemŧţe jednat o návrat do výchozího bodu, ale ţe i kontinuální
pokračování pŧvodních strategických záměrŧ je nutně zatíţeno a formováno novými obsahy a
úkoly.
Pokud pŧvodní strategie z počátku tisíciletí vznikaly s tušením dŧsledkŧ transformace
společnosti ve „společnost vědění“ (nebo také společnost znalostní, tj. společnost
s rozhodující rolí lidského kapitálu a externalizací kreativních funkcí), současné strategické
materiály jiţ potvrzují rostoucí tlak nárokŧ na vysoké a stále inovované vědění, potřebu
tvorby jedinečných technologií, produktŧ a systémŧ, reflexivně utvářené vědění a další
z prŧvodních jevŧ současné společnosti, pro niţ se v řadě studií a analýz zabydlel termín
amerického ekonoma a sociologa Roberta Reicha „éra symbolického analytika“31.
Symbolický analytik (někdy ne zcela přesně ztotoţňován se známým pojmem Petera
Druckera „knowledge worker“) je v pojetí Reicha a na něj navazujících autorŧ ideálním
reprezentantem společnosti vědění – vysoce profesionalizovaný, kompetentní, globálně
mobilní. Ke klíčovým dovednostem symbolických analytikŧ patří schopnost abstrakce (práce
s modely, vzorci, analogiemi), systémové myšlení (propojování poznatkŧ z rŧzných oborŧ),
29
Srovnej například Education & Training 2010 [1].
30
V listopadu 2009 byly v Evropské komisi představeny dvě zprávy o dosaţeném pokroku v oblasti reforem
vzdělávacích systémŧ a plnění základních referenčních kritérií v oblasti vzdělávání a odborné přípravy pro rok
2010. Formálně bude hodnotící zpráva přijata Evropskou Radou v únoru 2010. Předběţné hodnocení však
poukazuje na stálou aktuálnost většiny z cílŧ vytčených v materiálu Education & Training 2010. V dŧsledku
současného hospodářského útlumu je jako zvláště naléhavá hodnocena oblast partnerství mezi světem vzdělávání
a odborné přípravy a světem práce.
31
Robert B. Reich, profesor Harvardovy univerzity, ve své knize Dílo národŧ (The Work of Nations) z počátku
90. let hovoří o nastupující éře tzv. „symbolických analytikŧ“ - tvŧrčích pracovníkŧ, kteří tvoří zhruba 20 % z
celkové pracovní síly ve vyspělých státech.
63
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
schopnost experimentovat a učit se na základě zkušenosti (reflexivně utvářené vědění),
kreativita a týmová práce.
Ve stejné souvislosti upozorňují například autoři z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání PdF
UK (Černý,Greger, 2007) na rostoucí poptávku po „vědomostních pracovnících“ a postupnou
proměnu profesní struktury a trhu práce (potřeba vyšších kvalifikací a s tím spojená vyšší
účast na formálním i neformálním vzdělávání). Odrazem této poptávky jsou pak pozvolné
změny v sociální stratifikaci32, respektive i nebezpečí odtrţení elit společnosti vědění od
zbylé části obyvatelstva.
Dané prognózy odráţí poměrně přesně také jeden z aktuálních materiálŧ Evropské komise
Novými dovednosti k novým povoláním [2], který klade dŧraz na potřebu predikce
kvalifikačních potřeb a adekvátní a včasnou moţnost reakce ze strany vzdělávacích institucí a
systému jako celku.
Tento evropský dokument, který vznikal v počátcích ekonomické krize, rovněţ predikuje
rostoucí poptávku zaměstnavatelŧ po pracovnících s prŧřezovými klíčovými kompetencemi,
jako jsou „dovednosti z oblasti řešení problémŧ, analytické schopnosti, schopnost řídit sebe
samého, komunikační schopnosti, jazykové znalosti a, obecněji řečeno, „nerutinní
schopnosti“. Dokument také konstatuje: Výhledy zabývající se zcela novými pracovními
místy ukazují nerovnováhu vytváření pracovních míst mezi jednotlivými profesemi, přičemţ
se silně prosazují pracovní místa vyţadující vysokou kvalifikaci“. (Novými dovednostmi.
2009, s. 20).
Materiál dále formuluje řadu doporučení s těţištěm na rozvoj metodických a analytických
schopností EU v oblasti předjímaní vývoje kvalifikace a pracovních míst, na účinnost dialogu
mezi podniky a poskytovateli vzdělávání a odborné přípravy i na efektivitu systémŧ
vzdělávání a inovaci jejich obsahŧ.
„Progresivní kurikulum“
V obecné rovině lze konstatovat, ţe ekonomicko společenské změny posledních let se nutně
musí odrazit i v procesech tvorby kurikula33, vycházíme-li z předpokladu, ţe kurikulum není
chápáno jako neměnný konstrukt, ale jako dynamický proces, který se zákonitě vyvíjí a mění
v souvislosti s pŧsobícími vlivy v situacích, jimiţ prochází (Beran, Mareš, Jeţek, 2007).
Prŧběţné revize poţadavkŧ kladených na vzdělávání pro společnost vědění nemohou na
druhou stranu vést k pouhému navršování nových a nových témat, či bezkoncepční
přizpŧsobení obsahŧ vzdělávání nejaktuálnější ekonomicko-sociální situaci.
32
Hovoříme zde o sociální stratifikaci analogické s rozdělením trhu práce do tří segmentŧ, kdy horních 20%
tvoří vysoce profesionalizované osoby, naopak dolních 20% osoby postiţené nezaměstnaností, neschopné
revidovat a doplňovat své vědění. Nejširší segment zahrnuje 60% práceschopných osob, jeţ je však zranitelný
rychlými změnami v poţadavcích na kvalifikaci. (viz např.Černý, Greger, 2007)
33
Kurikulum zde chápeme v širším významu tohoto pojmu, tedy jako obsah veškeré zkušenosti, kterou ţáci
získávají ve škole a v činnostech ke škole se vztahujících, její plánování a hodnocení (viz např. Prŧcha,
Walterová, Mareš, 2008).
64
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Veškeré snahy o progresivní kurikulum, tzv. „kurikulum budoucnosti“ (Černý, Greger, 2007),
nelze realizovat bez rovnováţného přístupu mezi snahou reagovat na aktuální potřeby
společnosti a trhu práce a vědomím „antropologické dimenze vzdělávání“ (Skalková, 2007),
v níţ jde především o kultivaci osobnosti mladého člověka, obohacování jeho vnitřních
zkušeností, ať jiţ plyne z pochopení či proţití látky, nebo mezilidských vztahŧ, které škola a
její vyučování nabízí. Sem patří především utváření základní hodnotové orientace, poznání
svého místa v systému vztahŧ k druhým a k úkolŧm ţivota, to, jak jedinec proţívá svou
situaci, jak se rozhoduje, čím se v ţivotě řídí, jaké má plány a k čemu směřuje.
Postiţení sumy problémŧ a úskalí, které v praxi zatěţují koncepci „progresivního kurikula“,
není v moţnostech ani záměrech předkládaného textu. Načrtnutý společenský kontext je však
nezbytným rámcem pro bliţší pohled na snahy a potřebu (nejčastěji s odkazem na trh práce a
zaměstnatelnost) o zakomponování některých tzv. „nových témat“ do kurikula současné
školy.
2
POPTÁVKA PO PODNIKAVOSTI VE VZDĚLÁVÁNÍ S NOVÝM
OBSAHEM
V úvodu textu zmíněné aktuální evropské strategické dokumenty nacházejí přímou odezvu
v doporučeních pro vzdělávací politiku na národní úrovni.
Jedním z příkladŧ je analýza zpracovaná Národním ústavem odborného vzdělávání
(Franklová, 2009), v níţ se v zrcadle těchto současných evropských iniciativ objevují také
konkrétní doporučení pro oblast počátečního odborného vzdělávání v ČR. Ve střednědobém
horizontu je doporučováno realizovat aktivity zaměřené na tvorbu odborných vzdělávacích
modulŧ s „aktuálními tématy“ (obnovitelné zdroje energie, finanční gramotnost, rozvoj
podnikatelských dovedností), které by školy zařazovaly v počátečním, ale i dalším odborném
vzdělávání.
Poptávka po rozvoji podnikatelského myšlení, kreativity a inovací (formulováno také jako
jeden ze strategických bodŧ ET 2020) se ovšem úvahami o proměně školských systémŧ
v Evropě prolíná jiţ dlouho – prakticky od 90. Let 20. Století, kdy se tzv. podnikavost –
entrepreneurship stala součástí konceptu klíčových kompetencí.34
34
Jednotícím prvkem pro definování klíčových kompetencí byl především společenský a historický kontext
(vznik společnosti vědění, globalizace, informační technologie atp.), který byl základem pro úvahy o klíčových
kompetencích a které také vedly k akcentaci konceptu celoţivotního učení.
65
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Entrepreneurship (v českých dokumentech překládáno jako podnikatelské dovednosti, nověji
jako smysl pro iniciativu a podnikavost) se stala jednou z osmi klíčových dovedností
formulovaných v evropském Referenčním rámci ke klíčovým kompetencím celoţivotním
vzdělávání [5], a jelikoţ řada zemí EU (včetně ČR) vyuţívá tento společný rámec jako
referenční bod pro školskou reformu, není pojem „podnikavost“ není ani v kurikulu české
školy pojmem neznámým.
Názvy jednotlivých klíčových kompetencí bylo nutné pro lepší uchopení doplnit stručnou
definicí s poměrně obsáhlým výčtem ní obsaţených znalostí, dovedností a postojŧ35.
Evropský referenční rámec obdobně jako české kurikulární dokumenty také neskrývá, ţe řada
kompetencí se překrývá a je vzájemně propojena a nadto se referenční rámec zabývá zvlášť
dalšími příbuznými tématy, jako je kritické myšlení, kreativita, iniciativa, řešení problémŧ,
hodnocení rizik ad.
Je zřejmé, ţe v takovémto mnoţství velmi obecně formulovaných poţadavkŧ je konkretizace
vzdělávacího cíle vztaţeného ke kompetenci podnikavosti více neţ problematická. Ve
vzdělávacích systémech všech evropských zemí nezbytně docházelo ke konfrontaci
problematiky kompetencí s národními vzdělávacími cíli a obsahem jednotlivých vzdělávacích
systémŧ. Autoři některých studií (např. Skalková, 2007) v této souvislosti upozorňují na fakt,
ţe v českém prostředí nebyla provedena hlubší analýza koncepce kompetencí ani jejich
vztahŧ k jiţ existujícímu obsahu vzdělávání. Spíše se k nově přijatému pojmu kompetence
dosavadní obsahy vzdělávání jednoduše přiřadily.
V případě sledované kompetence
„podnikavosti“ tím ovšem vznikla otázka, jaký obsah této (v českém kurikulu nové) oblasti
přiřadit?
Dobová akcentace významu vzdělávání pro řešení problematiky zaměstnanosti a nutkání opřít
klíčovou kompetenci o jasný a známý věcně poznatkový základ vedla k určitému zúţení
obsahu podnikavosti na znalostní a v menší míře také dovednostní rozvoj podnikatelského
vzdělání (čímţ byl tu více, tu méně okleštěn formativní charakter kompetence), na niţších
vzdělávacích stupních se naopak často podnikavost ztotoţnila a zaměnila s přístupnějšími
pojmem kreativita-tvořivost (čímţ bylo uvaţování o podnikavosti jako kompetenci s určitými
jedinečnými rysy zcela potlačeno) 36.
V souvislosti s výše popsanými prognózami poţadavkŧ společnosti vědění, jakoţ i aktuálními
ekonomicko-společenskými změnami se ovšem nabízí určitá revize pohledu na některé z
„nových“ kompetencí, kompetenci podnikavosti nevyjímaje. Řešení problémŧ, analytické
kritické myšlení, reflexivní zpŧsob utváření vědění, schopnost sebeřízení a další poţadované
„dovednosti pro nová povolání“ vrací pozornost k formativní úloze vzdělávání a
interdisciplinaritě nejen ve smyslu propojení vědění z rŧzných vyučovacích předmětŧ, ale
35
Definice kompetence Entrepreneurship zahrnuje výčet více neţ dvou desítek poţadovaných schopností,
dovedností a znalostí.
36
Text pro svŧj obecný charakter nepostihuje rozdíly mezi rámcovými kurikuly pro jednotlivé stupně / obory
vzdělávání (jak jsou vyjádřeny v RVP), ani odlišnosti a nuance v jednotlivých ŠVP.
66
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
také ve smyslu propojení učení se v rámci vyučovacích předmětŧ a učením v jiných
kontextech (například na pracovišti), vedoucí k ţádoucí inovativní rekonfiguraci vědění.
Volání po formativním významu vzdělávání směřuje zájem i k tzv. skrytému kurikulu37.
V případě kompetence podnikavosti se tak těţiště zájmu přesouvá z pouhého znalostního
sumáře přes nácvik „podnikatelských dovedností“ aţ k osobnostnímu rozvoji, zvnitřnění
hodnot a postojŧ, jimiţ jsou v případě podnikavosti smysl pro iniciativu, aktivitu, nezávislost,
inovace v osobním a společenském ţivotě i v práci [5].
V praxi edukačního procesu jsou hlavními agensy změny v přístupu k novým tématŧm ve
výuce a zprostředkování potřebných kompetencí učitelé. Všeobecně prosazovaná evropská
doporučení ani tlak „shora“ v podobě legislativních nařízení ve školské reformě nezaručují
odbornou schopnost a také ochotu učitele se výše zmíněným poţadavkŧm zodpovědně
věnovat. Pokud jsou obecně v přístupu k reformě kurikula identifikovány zásadní bariéry
v přístupu učitelské veřejnosti (viz např. Beran, Mareš, Jeţek, 2007), v případě smysluplné
implementace kompetence podnikavosti lze předvídat bariéry ještě posílené jak
nejednoznačným přístupem k pojetí této kompetence, limity v odbornosti (např. nepoučenost
v oblasti vhodných forem a metod zprostředkování dovedností) a v neposlední řadě i
odmítavý postoj k tématu zatíţenému mnohdy přetrvávajícími negativními konotacemi u
„nepodnikatelské veřejnosti“. Je zřejmé, ţe bez snahy o zodpovědné porozumění tématu, bez
reflexe praxe (ať jiţ vlastní, či zprostředkované) směrem k teorii a zpět, bez pečlivé volby
strategií, kterými bude téma rozvíjeno, bez překonání stereotypního přístupu k organizaci
výuky a bez hledání cest ke zprostředkování ţádoucích postojŧ zŧstane kompetence
podnikavosti ve školním kurikulu pouze formální úlitbou tlaku centrálních institucí.
3
SHRNUTÍ
Na evropské i české platformě existuje při pohledu do řady aktuálních oficiálních dokumentŧ
jasná a všeobecně akceptovatelná poptávka po rozvoji podnikavosti ţákŧ a studentŧ a podpoře
podnikatelsky vstřícné kultury. V kontextu současných společensko ekonomických změn je
jako naléhavá hodnocena podpora partnerství mezi světem vzdělávání, odborné přípravy a
světem práce a rozvoj podnikatelského myšlení, kreativity a inovací ve vzdělávání s novým
dŧrazem na interdiscilinaritu a formativní účinek takového vzdělávání.
V edukační praxi však jsou tyto aktivity často nejednotné a roztříštěné, případně orientované
pouze na určitý výsek dané problematiky bez hlubších souvislostí. V případě kompetence
podnikavosti jsou určitou bariérou jejího rozvoje na školách také ambivalentní postoje učitelŧ
k začleňování tématu do výuky, s tím související malé povědomí o vhodných metodách,
organizačních formách, materiálních a didaktických prostředcích.
37
Hidden curriculum – zahrnuje zkušenosti ţákŧ v reálném ţivotě školy, které nejsou postiţitelné ve formálním
kurikulu, jako je klima školy, hodnoty, postoje, vzory chování, které si ţáci osvojují od učitelŧ i spoluţákŧ
(Prŧcha, Walterová, Mareš, 2008).
67
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Cesta k progresivnímu pojetí kurikula nespočívá jen v přiřazování nových témat, jeţ jsou
reakcí na společenské problémy, ale je zapotřebí cíle a obsahy, ale i formy a metody
vzdělávání znovu promýšlet a re-form(ul)ovat. (Černý, Greger, 2007). Jako účinný nástroj
podpory začlenění kompetence podnikavosti do vzdělávacích programŧ se ze zahraničních
zkušeností, jeţ se odráţí v i doporučeních EU, jeví vytváření partnerských sítí podporujících
školní podnikatelskou výchovu, kvalitně připravené kurzy a metodické materiály včetně
diskuzí s odbornými pracovníky (VŠ pedagogové, oboroví didaktici) i podnikatelskou
veřejností. Učitel by pak ve výuce měl naplňovat nejen roli odborníka (teoretická znalost
tématu i oborové didaktiky), ale také roli reflektivního praktika (reflexe vlastní zkušenosti,
pojmenování procesuálních a konceptuálních znalostí) i roli facilitátora (zpřístupnění a
zprostředkování ţádoucích hodnot a postojŧ).
Bude-li tento model záleţitostí pouze solitérních aktivit, nebo všeobecně platný a naplňovaný,
zŧstává jednou z výzev kurikulární reformy.
Pouţitá literatura
1.
European Commission: Education & Training 2010. [online] Brusel, 2003. [cit. 1.
12. 2009] Dostupné na Internetu:
http://europa.eu.int/comm/education/policies/2010/et_2010_en.html text/html
(.htm, .html) Electronic text address
2.
European Commission: New Skills for New Jobs: Anticipating and matching
labour market and skills ende. Luxembourg: Office for Official Publications of
the European Communities, 2009. 34. ISBN 978-92-7911211-9
3.
European Council: Report on the concrete future objectives of education and
training. Official Journal of the European Union C 204, 20.7.2001, s. 6-7.
4.
European Council: Council counclusion of 12 May 2009 on strategic framework for
European cooperation in education and training (‚ET 2020„). Official Journal of the
European Union C119, 28.5.2009, s. 2-9. ISSN 1725-5163.
5.
European Parliament and Council: Recommendation of the European Parliament
and of the Council of 18 December 2006 on key competences for lifelong
ender . Official Journal of the European Union L 394, 30.12.2006, s. 10-18.
ISSN 1725-5074.
6.
Informatial meeting of ministers for education: Eight Key Points for the Recovery
of Europe from the Perspective of Ministers Responsible for Education. [online].
Praha, 23. 5. 2009. [cit. 1. 12. 2009] Dostupné na Internetu:
http://www.eu2009.cz/scripts/file.php?id=24148&down=yes text/ end
7.
Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy: Rámcový vzdělávací program pro
obor vzdělání 63-41-M/01 Ekonomika a podnikání. Praha: MŠMT, 28.6.2007, č.j.
12 698/2007-23.
8.
BERAN, Jan, MAREŠ, Jan, JEŢEK, Stanislav. Rezervované postoje učitelŧ
k dalšímu vzdělávání jako jeden z rizikových faktorŧ kurikulární reformy. Orbis
Scholae, 2007,č. 1, s. 111- 130. ISSN 1802-4637.
9.
FRANKLOVÁ, Zoja: Role odborného vzdělávání a příleţitosti pro jeho rozvoj
v období ekonomické krize-vliv těchto faktorŧ na vzdělávací politiku. Národní
68
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
10.
11.
12.
13.
14.
ústav odborného vzdělávání, Praha. [online] 4.11.2009 [cit. 29. 12. 2009] Dostupné
na Internetu: http://www.nuov.cz/Role_odborneho_vzdělavani_2009.doc
GREGER, David, ČERNÝ, Karel. Společnost vědění a kurikulum budoucnosti.
Orbis Scholae, 2007,č. 1, s. 21 – 39. ISSN 1802-4637
Národní ústav odborného vzdělávání: Koncepce klíčových kompetencí v RVP
středního odborného vzdělávání. [online] Praha, 2007. [cit. 29. 12. 2009] Dostupné
na Internetu: http://www.nuov.cz/k-vyvoji-konceptu-kk
PRŦCHA, Jan, WALTEROVÁ, Eliška, MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník.
Praha:Portál, 2008. 322 s. ISBN 978-80-7367-416-8
SKALKOVÁ, Jarmila. Kategorie cíle, kompetence, jejich vzájemný vztah a
význam pro obsah vzdělávání v kontextu současnosti. Orbis Scholae, 2007,č. 1, s.
7-20. ISSN 1802-4637
VŠETEČKA, Jaroslav, TURECKIOVÁ, Michaela: Kompetence ve vzdělávání.
Praha: Grada Publishing, a.s. 2008. 160 s. ISBN 978-80-247-1770-8
Kontaktní údaje
Mgr. Tereza Gavlíková
Vysoká škola podnikání, katedra Podnikání
Michálkovická 1810/181, 710 00, Ostrava – Slezská Ostrava
Tel: 737 713 210
email: [email protected]
69
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ A ZELENÁ EKONOMIKA
Lenka Švajdová, Šárka Vilamová, Milan Stoch
Abstrakt
Tento článek se zabývá ekonomikou Moravskoslezského kraje ve 20. Století budoucími
perspektivami jeho vývoje ve století 21. Globální ekonomika prochází řadou velkým změn a
v současné době hospodářské recese, se začíná ukazovat, ţe současný zpŧsob podnikání není
příliš konkurenceschopný.
Tyto změny ovlivňují také ekonomiku a ţivot lidí, kteří ţijí v Moravskoslezském kraji.
Moravskoslezský region byl vţdy povaţován za prŧmyslové srdce České republiky, význam
prŧmyslu pro jeho ekonomiku je dosud velmi silný, ale to bohuţel nestačí k jeho přeţití
v budoucnosti. Tento článek uvádí podmínky a perspektivy rozvoje zelené ekonomiky
v tomto kraji.
Klíčová slova: průmyslová ekonomika, znalostní ekonomika, zelená ekonomika.
ÚVOD
„Kaţdý jednotlivec se snaţí pouţívat svŧj kapitál tak, aby jeho produkt měl co největší
hodnotu (nechce prosadit veřejný zájem). Při tom ho vede neviditelná ruka, aby prosazoval
cíl, o který mu vŧbec nešlo.“ 38
Davis Ricardo
Tento článek si neklade za cíl podat obsáhlý přehled historie jedné z nejstarších vědních
disciplín na světě. Jeho cílem je spíše nastínit charakteristiku ekonomiky Moravskoslezského
kraje ve 20 století a napovědět moţné perspektivy jejího budoucího vývoje s ohledem na
turbulentní dobu, ve které se momentálně nacházíme.
Výstiţnou charakteristikou současnosti je především fakt, ţe jakékoliv ekonomické teorie ve
své podstatě neplatí. Tento fakt je do značné míry zpŧsoben neuvěřitelnou rychlostí jakou se
svět obecně mění a vyvíjí a jen podniky a firmy, které jsou schopny flexibilně na tyto změny
reagovat, jsou schopny v dnešních náročných podmínkách přeţít a obstát v náročném
konkurenčním prostředí, který je umocněn v globální rovině především současnou
ekonomickou mocností - Čínou.
38
Dostupné na URL: http://ad.zanox.com/ppc/html/ppc_error_1.html (26.11.2009)
70
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
1
CHARAKTERISTIKA MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE
Od 19. Století Moravskoslezský kraj patřil a také v současnosti patří mezi nejdŧleţitější
prŧmyslové regiony střední Evropy. Jeho zaměření hospodářské činnosti – odvětvová
struktura – však dnes přináší nemalé problémy související s restrukturalizací tohoto regionu,
s řešením ohniska sociálních problémŧ zejména spojených s výší nezaměstnanosti související
s omezením těţby uhlí a těţkého prŧmyslu. Industrializace tohoto kraje byla úzce spjata
s vyuţíváním místního nerostného bohatství, zejména kvalitního koksovatelného černého uhlí
a s navazujícím rozvojem těţkého prŧmyslu a hutnictví. Kraj je tak celostátním centrem hutní
výroby, současně je zde soustředěna i těţba černého uhlí téměř celé produkce ČR, i kdyţ
dochází k poklesu vytěţeného mnoţství. Vedle těchto tradičních odvětví se v kraji dále
prosazuje výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody, výroba dopravních prostředkŧ a výroba
chemických látek, přípravkŧ, léčiv a chemických vláken. [1]
Z výše uvedené charakteristiky je naprosto zřejmé, ţe ve 20. Století byla v Moravskoslezském
kraji dominující tzv. prŧmyslová ekonomika, která je charakterizována jako ekonomika, která
je především zaloţena na produkci především prŧmyslových produktŧ. S malým dŧrazem na
ekologii a trvale udrţitelný rozvoj.
1.1 Industriální versus znalostní ekonomika
Nicméně vzhledem ke všeobecnému světovému vývoji ovlivněného globálními faktory, je
neoddiskutovatelné, ţe takto orientované ekonomiky jsou ohroţeny dvěma faktory. Tím
prvním je, ţe nemohou obstát v náročné konkurenci zemí, které svou pozornost zaměřili uţ na
další stupeň vývoje ekonomiky a to ekonomiku znalostní. Ta podle Pavla Kohouta spočívá
v tom, ţe majitel znalosti má informační výhodu před ostatními účastníky trhu. Ta mu
zajišťuje dočasný monopol. Realizace monopolních či oligopolních ziskŧ tvoří hlavní pŧvab
znalostní ekonomiky. V době globalizace se zboţí i práce stává volně obchodovatelnou
komoditou s nízkými marţemi. Jen majitelé speciálních znalostí jsou výjimkou: stávají se
příjemci intelektuální renty, která je jako všechno intelektuální vlastnictví chráněna
patentovým a autorským právem. [2]
Druhým faktorem, který těmto ekonomikám „bere vítr z plachet“ je zásadní vliv zemí, kde
jsou podmínky pro podnikání a to především ty finanční daleko vhodnější, neţ ve vyspělých
zemích. Následkem je fakt, ţe řada nadnárodních firem přemísťuje své výrobní závody právě
do Číny a dalších zemí a to především z dŧvodu levnější pracovní síly (rozhodující faktor).
V řadě členských státŧ se dávky na pracovní síly rovnají více neţ 25%, v některých případech
(Nizozemsko, Belgie, Dánsko, Německo a Francie) téměř 30% hrubého domácího produktu.
V Číně tyto náklady dosahují max. 18% hrubého domácího produktu. [3]
2
ZELENÁ EKONOMIKA
Jaká je tedy naděje, budoucnost a perspektiva mnoha státŧ či regionŧ, ještě stále zaměřených
na industriální ekonomiku. Tou nadějí mŧţe být bezesporu nový ekonomický trend s názvem
„Green Economy“ Zelená ekonomika se charakterizuje jako rychle rostoucí ekonomický
směr, který je v jasném kontrastu právě s industriální ekonomickou, která je zaloţena na
71
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
fosilních palivech (uhlí, ropě, plynu). Zelená ekonomika je naopak zaloţena na znalosti
ekologické ekonomiky. Zelená ekonomika, tedy vychází z myšlenky, ţe ekonomický rozvoj
musí být dlouhodobě udrţitelný a především ohleduplný k ekosystémŧm, které nás obklopují.
[4]
Zelená ekonomie zahrnuje zelenou energii, zaloţenou na pouţívání obnovitelných zdrojŧ
energie. Dle názorŧ odborníkŧ je zelená energie schopná vytvářet obojí, jak „zelené pracovní
místa“ tak i zajistit skutečný ekonomický rŧst. [5]
2.1 Zelená ekonomika a Moravskoslezský kraj
Přechod z prŧmyslové ekonomiky na zelenou ekonomiku v rámci Moravskoslezského kraje, a
nejen v něm, bude vyţadovat absolutní změnu jednak v myšlení především vrcholných
politických představitelŧ tohoto regionu, kteří se musí začít orientovat právě na podporu
ekologicky šetrného podnikání. Druhým klíčovým motorem k této transformaci budou
samotní obyvatelé moravskoslezského kraje, kteří změnou svých ţivotních návykŧ s přímým
či nepřímým dopadem na ţivotní prostředí mohou nastartovat tolik nutnou změnu
v ekonomice tohoto industriálního kraje. Začnou-li občané měnit své nákupní chování včetně
nákupního rozhodování a daleko více zvaţovat právě ekologické aspekty, výroby, prodeje a
samotného pouţívání zakoupeného produktu, teprve potom dojde ke skutečnému nastartování
zelené ekonomiky, protoţe i při této příleţitosti platí známé pravidlo tam, kde není poptávka,
není ani nabídka. Jedno je však jisté přechod od zaběhnuté industriální ekonomiky
k perspektivní zelené ekonomice určitě nebude záleţitostí několik málo měsícŧ či pár let spíše
desetiletí.
„Podmínky rozvoje zelené ekonomiky“
Základem fungování zelené ekonomiky je princip, ţe nedochází k akumulaci kapitálu,
coţ znamená, ţe ani její definice se nebude stavět na kapitalistických základech a to i přesto,
ţe v mnoha ohledech mŧţe mít schopnost seberegulace, ať uţ v oblasti zaměstnanosti či
produkce. Schopnost neakumulovat kapitál je zaloţen na faktu, ţe hlavním zdrojem bohatství,
které přináší zelená ekonomika, pochází z terciální sféry hospodářství tzn. Sluţeb.
Ekonomika zelených sluţeb je vhodný výraz pro lidskou produktivitu a veškeré síly jsou pak
investovány do lidského rozvoje.
Z dlouhého seznamu 10 základních principŧ byly vybrány ty, které úzce souvisí
se směřováním rozvoj ekonomiky v MSK, a které jsou obecně povaţovány za klíčové:
 Nadřazenost uţitné hodnoty, vlastní hodnota kvality – základní princip zelené
ekonomiky jako ekonomiky zaloţené na poskytování sluţeb.
 Následování přirozeného vývoje – ekonomika se pohybuje jako loď ve větru
přirozených procesŧ, podporována obnovitelnými zdroji a také s přirozenými
hydrologickými cykly.
 Lidská kreativita a rozvoj – které vycházejí ze spojení s přírodou a inovací.
72
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
ZÁVĚR
Industriální ekonomika se v současné době jeví jako velmi obtíţně konkurenceschopná a to
především díky rozvoji globálního podnikání, které dokáţe vyuţít řady nákladových výhod
výrobou produktŧ těţkého i lehkého prŧmyslu v zemích s niţšími provozními i výrobními
náklady. Jednou z moţností řešení je rozvoj zelené ekonomiky, která do jisté míry vychází
z ekonomiky znalostní. Vzhledem k základním charakteristikám zelené ekonomiky, které jsou
v tomto článku zmíněny, lze konstatovat, ţe rozvoj nové „zelené“ ekonomiky
v Moravskoslezském kraji bude zdlouhavý a náročný proces. Přeměna ze současného stavu,
kdy je ekonomika charakterizována jako industriální, k ekonomice zelené je totiţ do značné
míry determinovaná jednak historickým vývojem a charakteristikou Moravskoslezského kraje
(zaměření především na těţký prŧmysl), ale také postojem české vlády a státní správy
v otázkách ekologie, zavádění a zvýhodnění pouţívání obnovitelných zdrojŧ a také jejich
přístupu v otázkách podpory výzkumu a vývoje, které jsou neoddělitelné spjaté s inovací.
Pouţitá literatura
[1] BUREŠ, V. Znalostní management a proces jeho zavádění. Praha: Grada Publishing
2007, ISBN 978-80-247-1978-8
[2] BERRY, T.; MILANI, B. Designing the Green Economy. Boston:Rowman Littlefield
publishers. 2000, ISBN O-8476-9190-x
[3] URL: http://www.czso.cz/xt/edicniplan.nsf/tab/13002E5D7D (26.11.2009)
[4] URL: http://pavelkohout.blogspot.com/2005/11/znalostn-ekonomika-motivace-chytr.html
(26.11.2009)
[5] URL: http://www.epravo.cz/top/clanky/evropske-pravo/zakonem-stanovene-vydaje-napracovni-sily-v-ramci-eu-215.html
[6] URL: http://en.wikipedia.org/wiki/Green_economy (26.11.2009)
[5] URL : http://www.unep.org/greeneconomy/ (26.11.2009)
Kontaktní údaje:
Ing. Bc. Lenka Švajdová
Vysoká škola podnikání, katedra Podnikání a management v obchodu
Michálkovická 1810/181, 710 00, Ostrava – Slezská Ostrava
email: [email protected]
tel.: 595 228 147
Doc. Ing. Šárka Vilamová, Ph.D.
Vysoká škola podnikání, katedra Podnikání a management v obchodu
Michálkovická 1810/181, 710 00, Ostrava – Slezská Ostrava
email: [email protected]
Ing. Milan Stoch, Ph.D.
Vysoká škola podnikání, katedra Podnikání a management v obchodu
Michálkovická 1810/181, 710 00, Ostrava – Slezská Ostrava
email: [email protected]
tel.: 595 228 147
73
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Predstavenie projektu výskumnej úlohy vysokej školy
ekonómie a manažmentu verejnej správy v bratislave
NÁZOV PROJEKTU: PODNIKANIE A MANAŢMENT ORGANIZÁCIÍ
BUDÚCNOSTI (V NOVEJ ÉRE CIVILIZÁCIE)
Anna Lašáková
Predloţený príspevok je stručným súhrnom základných informácií o projekte výskumnej
úlohy VŠEMvs s názvom Podnikanie a manažment organizácií budúcnosti (v novej ére
civilizácie). Autorom koncepcie tohto projektu, ako aj vedúcim riešiteľského kolektívu je
prof. Ing. Mikuláš Sedlák, CSc. V centre pozornosti stojí novo rozvíjajúca sa vedomostná
spoločnosť
s ňou
súvisiace
sprievodné
javy na
mikroúrovni
(napr. vývin
vysokokvalifikovaných ľudských zdrojov a profilácia manaţérov ako vodcov) a na
mezoúrovni (napr. problematika inovácie ako pohonného motoru organizácií a učiaca sa
organizačná kultúra).
Kľúčové slová: podnikanie, manažment, vedomostná spoločnosť, nová éra civilizácie.
1
VÝCHODISKÁ PROJEKTU VÝSKUMNEJ ÚLOHY PODNIKANIE
A MANAŢMENT ORGANIZÁCIÍ BUDÚCNOSTI (V NOVEJ ÉRE
CIVILIZÁCIE)
Koncepcia projektu prof. Sedláka vychádza z faktu, ţe budúcnosť v podnikaní a manaţmente
nebude lineárnym obrazom minulosti. Podľa anotácie k projektu výskumnej úlohy ďalej
moţno konštatovať, ţe „... nové podmienky zmenia charakter podnikania a podnikateľských
subjektov ako aj ich manaţment. V popredí sú učiace sa organizácie. Zmení sa profilácia,
štrukturalizácia a spôsob práce ľudských zdrojov. Pre manaţérov je nevyhnutné strategicky
myslieť a konať. Predovšetkým je potrebné zmapovať nové javy v rámci ţivotného cyklu
priemyselnej spoločnosti a zároveň analyzovať rôzne nové počiatočné atribúty vedomostnej
éry v podnikaní a manaţmente. Na tomto základe potom syntetizovať moţné trendy zmien v
skúmanej oblasti“ (Zdroj: Anotácia k projektu výskumnej úlohy VŠEMvs Podnikanie
a manaţment organizácií budúcnosti).
Výskumný projekt Podnikanie a manažment organizácií budúcnosti (v novej ére civilizácie)
sa dotýka zásadných otázok pre 21. storočie, ktoré si kladú mnohí odborníci i politici: Aká
bude budúca paradigma kapitalizmu 21. storočia? Moţno nejakým spôsobom prekonať
74
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
nehumánnosť existujúceho modelu trhového hospodárstva? Ako moţno postupne vyrovnávať
nerovnováhu moci vo vzťahu nadriadení a podriadení v organizáciách?
Akýmsi pomyselným manifestom k tomuto výskumnému projektu je článok prof. Sedláka
s názvom Výzvy na humanizáciu kapitalizmu, ktorý vyšiel v renomovanom slovenskom
časopise Kultúra v novembri 2009. V ňom prof. Sedlák vyjadruje presvedčenie, ţe sa
nachádzame na konci jednej cesty vývoja ľudskej spoločnosti, t. j. druhej vlny civilizácie
a pripravujeme sa na ţivot v tretej vlne civilizácie. Pri formovaní obrazu o budúcnosti sa
vynára základný problém, s ktorým sa uţ dlhšie zaoberajú mnohí vedci – tým problémom je
budúca paradigma kapitalizmu. „V súčasnej dobe nevieme dosť dobre, čo bude fungovať. Aj
naďalej to bude kapitalizmus, bude to však kapitalizmus veľmi odlišného typu“ (Zdroj:
Sedlák, M.: Výzvy na humanizáciu kapitalizmu, časopis Kultúra, 18/2009, s. 10). Mnohí
uznávaní odborníci hovoria, ţe vzniknutá hospodárska kríza je neoddeliteľná od
nehumánnosti existujúceho modelu trhového hospodárstva, a teda od súčasnej paradigmy
kapitalizmu. Ukazuje sa, ţe „model, ktorý vychádza z toho, ţe podnik je vlastníctvom ľudí,
ktorí ho financujú, a ţe ľudia, ktorí v ňom pracujú, sú len nástrojom týchto vlastníkov,
nezodpovedá dnešnému veku a rozhodne nebude dostatočný pre budúcnosť. ... Potrebujeme
teda spravodlivejšiu rovnováhu moci. Musíme dať viac práv ľuďom, ktorí v podniku pracujú“
(Zdroj: Sedlák, M.: Výzvy na humanizáciu kapitalizmu, časopis Kultúra, 18/2009, s. 10).
Táto ekvalita moci sa zakladá na postupnej liberalizácii ľudských zdrojov v podniku, ktorá
súvisí s praktickým uplatnením konceptov ako je napríklad učiaca sa organizácia, inovatívna
organizačná kultúra, spoločenská zodpovednosť podniku a manaţment rozmanitosti.
Na záver moţno slovami prof. Sedláka povedať, ţe v tomto výskumnom projekte ide o to
hľadať, postupne objavovať a objasňovať novú paradigmu trhového hospodárstva
a kapitalizmu vôbec.
2
ZÁKLADNÉ
INFORMÁCIE
O PROJEKTE
PODNIKANIE
A MANAŢMENT ORGANIZÁCIÍ BUDÚCNOSTI (V NOVEJ ÉRE
CIVILIZÁCIE)
Doba riešenia: rok 2010 a 2011
Vedný odbor: Ekonomika a manaţment podnikov
Vedúci riešiteľského kolektívu: prof. Ing. Mikuláš Sedlák, CSc.
75
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Ciele výskumu na plánovanú dobu riešenia:
1. rok riešenia: Pripraviť podklady na spracúvanie danej témy a pripraviť niektoré čiastkové
úlohy na zverejnenie.
2. rok riešenia: Pripraviť komplexný výstup z projektu na obhajobu a na kniţné vydanie.
Výskumné témy na plánovanú dobu riešenia:
1. Prechod z industriálnej spoločnosti na vedomostnú spoločnosť. Jej podstata
a charakteristika vedomosti.
2. Zmena charakteru kapitalizmu vrátane jeho humanizácie.
3. Vývin kvalifikovanej štruktúry ľudských zdrojov a profilácia manaţérov ako vodcov.
4. Organizácie ako učiace sa systémy a hlavné atribúty vedomostného manaţmentu
organizácií.
5. Manaţment ľudských zdrojov v kontexte učiacich sa organizačných systémov.
6. Inovácie – pohonný motor organizácií a ekonomiky.
7. Nové trendy v rozvoji organizačných štruktúr a organizácií.
8. Transformácia podnikania a podnikateľských subjektov.
9. Strategický prístup k rozvoju organizácie.
Pouţitá literatúra
15. SEDLÁK, M.: Výzvy na humanizáciu kapitalizmu. In: Kultúra, 18/2009, 4. 11.
2009, s. 10.
16. SEDLÁK, M.: Projekt výskumnej úlohy VŠEMvs v Bratislave s názvom Podnikanie
a manažment organizácií budúcnosti (v novej ére civilizácie). Rukopis.
Kontaktné údaje
Mgr. Anna Lašáková, PhD.
Vysoká škola ekonómie a manaţmentu verejnej správy v Bratislave
Ţelezničná 14, 821 07 Bratislava
Tel: 00421 902 352437
email: [email protected]
76
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Koncept genderu jako nástroj rozvoje společnosti
Helena Kolibová
Abstrakt
Článek se zabývá otázkami současných konceptŧ genderu ve společnosti a jejich vzájemných
vazeb s akcentem na odstraňování nerovností na základě integrace genderového hlediska, jeţ
představuje osvobození jedince z předem striktně vymezených genderových scénářŧ, které
limitují sociální fungování. V článku jsou obsaţeny náměty na formulování závěrŧ pro
strategii výzkumu faktorŧ přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní a podnikavé
ekonomice v podmínkách kraje pro znalost genderového rozměru.
Klíčová slova: gender, rovnoprávnost, skleněný strop, kvóty.
1
ÚVOD
Definování charakteristik a označení klíčových indikátorŧ přechodu od industriální
ekonomiky ke znalostní a podnikavé ekonomice v podmínkách rozvoje společnosti potaţmo
jejich regionŧ se nemŧţe obejít bez začlenění problematiky rovnoprávného uplatnění všech
lidí ve společnosti zvláště rovnosti podle pohlaví. Koncept genderu a jeho prosazování
vyvolává v naší společnosti permanentně protichŧdné postoje a emoce. Na jedné straně se
přijetí a celospolečenská podpora strategie poţadavkŧ sociální konstrukce gender zdá být
jediným moţným řešením nerovnosti v postavení jedincŧ a metodou jejich uplatňování bez
rozdílu pohlaví, věku, vyznání apod. Ale na druhé straně zastánci tradičního uspořádání
společnosti povaţují uvedený koncept za další projev klasického feminismu a uměle
sestavenou teoretickou konstrukci, která není ţivotaschopná. A tak jsme v teorii
společenských věd i v praktickém ţivotě svědky škály přístupŧ od totálního odmítání genderu
po téměř fanatická samospasitelská očekávání, která jsou s genderem spojená. Je jen ku
prospěchu věci, ţe téma odstranění nerovností mezi ţenami a muţi má legislativní podporu
klíčových mezinárodních organizací.
2
LEGISLATIVNÍ CESTA PROSAZOVÁNÍ KONCEPTU GENDER
Aktuální strategie k dosaţení rovných příleţitostí, jeţ je veřejnými institucemi a některými
podniky pŧsobícími ve veřejné sféře deklarována jako ústřední, spočívá v implementaci zásad
gender mainstreamingu. Pojem gender mainstreaming se ojediněle objevoval uţ v 60. letech
20.st. v souvislosti s oblastí rozvoje (Lind, Loether). Avšak na mezinárodní úrovni byl poprvé
formulován na 3. Světové konferenci o ţenách v Nairobi pořádané OSN v roce 1985. Jeho
77
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
prosazování se objevilo v souvislosti s hledáním klíčových charakteristik rozvoje, neboť bylo
označováno za prostředek integrace ţenských hodnot do rozvojové činnosti. Téma bylo
posléze na Světové konferenci o ţenách v Pekingu doplněno o poţadavek analyzovat před
kaţdým rozhodnutím jeho dopad na ţeny a muţe (tzv. gender impact assesment). Vlastní
téma gender mainstreamingu dále rozpracovaly respektované organizace na úrovni OSN a
jejích agentur (ILO, WHO, IOM atd.). Díky ratifikaci Amsterodamské smlouvy z roku 1997 a
po jejím vstoupení v platnost o dva roky později, se stala realizace gender mainstreamingu
právně závazná pro všechny veřejné instituce.39
Definice gender mainstreamingu se od sebe v rŧzných textech a dokumentech liší. V manuálu
MPSV pro Gender mainstreaming politik sociálního začleňování a sociální ochrany40 je
gender mainstreaming vnímán jako zpŧsob integrace a perspektivy rovnosti pohlaví do kaţdé
etapy procesu politiky – do její formulace, realizace, sledování a vyhodnocování – s cílem
podporovat rovnost ţen a muţŧ. Podle citovaného materiálu není Gender mainstreaming sám
o sobě cílem, ale prostředkem k dosaţení rovnosti. Nezabývá se pouze ţenami, ale řeší vztah
mezi ţenami a muţi ku prospěchu obou stran. Manuál navíc upozorňuje, ţe odstranění
nerovností mezi ţenami a muţi si mŧţe vyţádat zavedení zvláštních opatření navíc.
2.1 Postavení na trhu práce
Pracovní trh je oblastí, jehoţ genderové aspekty jsou velmi výrazné, neboť svět práce
vstupuje do osobních preferencí a ţivotních aktivit ţen a muţŧ dominantním zpŧsobem.
Statistické přehledy o pracovním uplatnění včetně přehledŧ nezaměstnanosti podle pohlaví a
věku jsou zaměřeny na údaje o muţích a ţenách, coţ však nevypovídá nic o příčinách
genderových rozdílŧ na pracovním trhu a nepřináší data o diskriminaci menšin (podle etnika,
věku, sexuální orientace, handicapu atd.), coţ jsou skutečnosti, které je třeba si uvědomovat a
vnímat je v souvislosti s genderovými stereotypy a socializací.
Profese dodrţují obecnou polohu identifikace a popisují typického pracovníka jako
„genderově neutrálního“, přičemţ sama profese je prezentována v genderově neutrálním
organizačním rámci, kdyţ je zmiňován abstraktní pracovník, který zastává genderově
neutrální práci. Podíly ţen a muţŧ v profesi nejsou náhodné, ale jsou vnímány jako dŧsledek
kulturních a společenských hodnot, které se dominantním zpŧsobem profilují v ţivotní a
kariérové strategii ţen a muţŧ.
Vybrané pojmy
Vztah soukromé a veřejné sféry a genderového rozdělení rolí je zaloţeno a udrţováno díky
tzv. genderovému kontraktu. Pojem zavedla do sociologie C. Paterman (Sexual contract,
1988). Genderový kontrakt připisuje ţenám a muţŧm rŧznou práci a rŧznou hodnotu včetně
39
http://ec.europa.eu/employment_social/social_inclusion/docs/2006/objectives_en.pdf,
http://ec.europa.eu/employment_social/gender_equality/gender_mainstreaming/roadmap_en.html.
40
http://www.mpsv.cz/files/clanky/5204/manual_gender_CZ.pdf
78
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
jiných povinností a odpovědnosti. Pravidla, která znevýhodňují vţdy jedno pohlaví, jsou
uplatňována v kaţdodenním ţivotě.
Pojem skleněný strop uvedli do světa autoři článku ve Wall Street Journal v r. 1986. Jde o
charakteristiku zábran, které ţeny omezují pro vstup na manaţerské a vŧdčí pozice. Jedno z
nabízejících řešení se týká volby intervencí na podporu změny situace. Např. mentorování pro
posun ţen do pozic členŧ správních rad, podporu diversity při obsazování pozic TOP
managementu, právní kroky proti diskriminaci ţen. Některé skupiny zlepšují pojem a navrhují
uvádět ne strop nýbrţ labyrint. Jde o myšlenku sloţité cesty za vytyčeným cílem, která není
jednoduchá a zejména není přímá. Labyrint má však schŧdnou cestu k cíli, který je
dosaţitelný, za překonání překáţek. Jde zejména o:





předsudky,
odpor k ţenskému vŧdcovství,
styl vedení lidí,
nároky rodinného ţivota,
deficit společenského kapitálu.
Proto se jeví jako dŧleţité při zkoumání společnosti vnímat genderové nerovnosti a rozlišovat
jak horizontální segregace, které souvisí se zastoupením ţen a muţŧ v rŧzných povoláních,
sektorech a oborech tak i vertikální segregace, jeţ se vztahují ke koncentraci muţŧ a ţen na
rŧzných úrovních organizačních hierarchií.
Teoretici přisuzují tyto diskriminační praktiky tzv.



faktoru ženskosti, který automaticky připisuje ţenám niţší schopnosti a hodnotu na
trhu práce,
faktoru mateřství, ať uţ faktického nebo potenciálního a to u kaţdé ţeny (např. i u tzv.
singl), kariérní výpadek pŧsobí zbrzdění postupu a přístupu k lépe placeným profesím.
faktoru odlišných rolí a určení, která ovlivňuje výši vzdělání, pracovní aspirace,
prŧběh pracovní dráhy a i prŧběh kariéry ţen a muţŧ.
2.2 Teorie:
Neoklasické teorie jsou postaveny na předpokladu efektivního fungování trhu práce. Jak ti, co
nabízejí svou pracovní sílu, tak ti, kteří ji kupují, usilují o maximalizaci svého zisku. V praxi
to znamená úsilí o o co nejvyšší mzdu na jedné straně a co nejniţší výdaje za mzdu na druhé
straně. Pracovníci vycházejí ze svých „předností“, atraktivit svých kompetencí, kterými
disponují a mohou je nabídnout (vzdělání, praxe, specifické dovednosti) a svých omezení
(péče o děti, dojíţdění) a preferencí (charakter pracovního prostředí, zaměstnanecké benefity).
Příkladem argumentace neoklasické teorie mohou být názory o tom, ţe muţi mají vyšší
produktivitu práce, jsou stabilnější pracovní silou, mají vyšší vzdělání apod. Svou roli
sehrávají i předsudečná rozhodnutí zaměstnavatele („ţena je v první řadě matkou“), představy
společnosti o ţenské roli („ţeny nemají ambice ucházet se o obecně lépe placené posty či
79
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
práce v určitých sektorech“), tlak okolí či partnera (v otázce odchodu na rodičovskou
dovolenou) a často i sebelimitace ţen („dobrá matka se musí postarat o své dítě“).
Duální teorie staví sled svých argumentŧ na názoru, ţe v ţenských povoláních jsou nízké
mzdy z dŧvodu vysoké konkurence, která stlačuje úroveň mezd dolŧ. Ve skutečnosti jsou
ţeny méně často odborově organizované, častěji ustupují nátlaku zaměstnavatelŧ, coţ
zpŧsobuje, ţe mzdy ve feminizovaných odvětvích jsou niţší neţ v odvětvích s vysokou
odborovou organizovaností.
Podle institucionální teorie trhu práce hrají velkou úlohu v přijetí, propuštění, povyšování a v
okolnostech stanovování výše platu instituce jako jsou odbory, politické strany a lobbistická
hnutí oproti okolnostem jako jsou vzdělání a pracovní produktivita. Trh práce se pak dělí na
tzv. statický (útlumová odvětví jako jsou hornictví či textilní prŧmysl) a progresivní (např.
finančnictví a technologie ICT). Progresivní odvětví nabízejí vyšší výdělky, za něţ chtějí
zaměstnavatelé zákonitě získat nejlepší moţné pracovní síly. Vzhledem k úrovni vzdělání,
praxi, stereotypŧm o rozdílném charakteru pracovní síly ţen a muţŧ, vítězí na progresivním
trhu práce spíše muţi neţ ţeny. Podle strukturalistického přístupu je mzda určena pozicí
konkrétní práce (povolání) v hierarchii povolání spíše neţ kvalitami jedince, které danou
profesi vykonává.
Teorie a praxe formulují nové poţadavky a problémy společnosti (Mc Donald 2000, EspingAndersen 2002, Castles 2003 aj.):
•
•
•
•
společnost zaznamenává „druhý demografický přechod“, který se projevuje v
definování nových ekonomických rolí ţeny s tlaky na seberealizaci, uspokojení
individuálních voleb, svobodu od tradičních autorit včetně náboţenství apod.
jako legitimní se objevuje poţadavek na paralelní naplnění aspirací v oblasti
rodinného a privátního ţivota i aspiracemi v oblasti pracovního/společenského
uplatnění, který se stává normou u větší části ţenské a postupně i muţské populace,
na makroúrovni se projevují změny vztahu mezi fertilitou a zaměstnaností (ţen):
namísto negativní korelace (60.-80. léta) je zjištěna zcela jednoznačně pozitivnější
korelace (po roce 2000),
ve společnosti se proměňují hodnotové vzorce, které ještě nejsou plně společenskými
vědami popsány, ale které zpŧsobují rozdíly v rodinném a pracovním chování rodin nízká fertilita se objevuje jak v tradičně (z hlediska dělby rolí v rodině) orientovaných
společnostech tak i v jiných moderně orientovaných zemích.
2.3 Diskriminace ţen
odráţí se v niţších příjmech ţen v porovnání s muţi, které se vyskytuje ve všech zemích u všech
skupin povolání. Rozdíly mezi příjmy ţen a muţŧ jsou výsledkem:
a) rozdílných kariér a feminizací určitých povolání (v ţenských povolání jsou vypláceny
niţší mzdy neţ v muţských povoláních),
b) menšího počtu ţen na vysoce placených, výkonných manaţerských pozicích, coţ je
výsledkem fenoménŧ skleněného stropu pro ţeny, skleněného výtahu pro muţe,
pomalejším kariérním i platovým postupem apod.,
80
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
c) předsudkŧ, které z ekonomického hlediska posuzují kvalifikace u ţen jako méně
významné neţ u kvalifikace dosaţení muţi,
d) nedostatku bezpečnostních mechanismŧ na národní úrovni, které by garantovaly
reálnou moţnost právního vymáhání v oblasti rovnoprávnosti ţen a muţŧ v oblasti
zaměstnání,
e) nedoceněním schopností jako např. zodpovědnost, starost o druhé, manuální zručnost,
sebekontrola, intuitivnost nebo komunikační dovednosti.
Tabulka
Rozdíly v prŧměrných příjmech ţen a muţŧ ve vybraných zemích v 2006 (v %)
Země
Prŧměrný rozdíl v %
EU 27 zemí
15
Česká republika
18
Polsko
12
Slovenská republika
22
Zdroj:Eurostat, Ţeny na trhu práce:realita a perspektivy. Praha:Gender studies 2007
Z historického hlediska ţeny obvykle dosahovaly niţšího vzdělání a byly povaţovány za
levnější pracovní sílu, obecně se jim připisovala menší významnost a vytrvalost. Statisticky
největší rozdíly v platech ţen a muţŧ se nacházejí v prŧmyslu, menší ve sluţbách a nejmenší
v zemědělství. Ţeny s pracovními kvalifikacemi s vyšším vzděláním vydělávají podstatně
méně neţ muţi té samé pracovní skupiny.
Diference se objevují nejen v platovém ohodnocování ţen ale i v prosazování ţenských
kandidátek do vedení společnosti, ve správních radách firem apod. Řada zemí, nově v r. 2010
i Francie, usiluje o větší zastoupení ţen na trhu práce a navrhuje povinnost provádět
ohodnocení obou pohlaví v rámci firem. Francouzská vláda na konci ledna 2010 projednává
nový návrh zákona, který by zavedl čtyřicetiprocentní kvótu pro ţeny ve správních radách
firem, které jsou evidovány na paříţské burze.41
Graf
Podíl ţen ve správních radách (v %)
41
Lidové noviny, 21.1.2010
81
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Podíl žen ve správních radách (v % )
Litva
16
Maďarsko
16
USA
15
Německo
13
Británie
12
Turecko
9
7
Irsko
Portugalsko
3
Japonsko
1,4
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
Zdroj: Evropská komise a Lidové noviny, 21.1.2010
3
KLÍČOVÁ TÉMATA PRO VÝZKUM
K vyjasnění aktuálního genderového přístupu lze vyuţít celou řadu kvalitativních a
kvantitativních sledování, které jsou schopny poukázat na propojenost s trhem práce a
zachytit, zda je rovné postavení muţŧ a ţen vnímáno jako vŧdčí princip kultury organizace.
Jde o to analyzovat:



zda a jak stávající struktury, systémy, koncepce a programy pŧsobí diskriminujícím
zpŧsobem, např. poukázat na výskyt nepřímé diskriminace jako je pouţívání
maskulina v jazyce (např. běţné označení akademických stupňŧ: bakalář, magistr,
které implikuje, ţe studující jsou muţi, označení pracovních pozic – obchodní ředitel,
uklízečka apod.), strukturace času při výkonu povolání: práce přesčas, která
znevýhodňuje ţeny, které se tradičně starají o děti a domácnost atd.
jakým zpŧsobem se stávající systémy zakládají na předpokladech, které ve svém
účinku pŧsobí na ţeny diskriminujícím zpŧsobem. Např. zachytit indikátory rovného
postavení muţŧ a ţen, konkrétně genderově senzitivní analýzu dat a genderově
segregované statistiky o výši zastoupení ţen, či rozdíly ve mzdách, eventuálně situace,
kdy ţeny vydělávají méně neţ muţi i v případech, kdy mají větší vzdělání a
kvalifikaci,
posouzení přijatých opatření z hlediska moţného na ţeny a muţe (tzv. Gender Impact
Assesment), který se „zaměřuje především na tato kritéria: participace - jaké je sloţení
cílové skupiny z hlediska pohlaví, distribuce základních zdrojŧ – prostředky, čas,
ekonomická síla, vzdělání, zdravotní péče atd., normy a hodnoty, práva a
spravedlnost, zda jsou opatření dostupná i pro pracovně neaktivní osoby i pro
nezaměstnané a zda jsou znevýhodnění, kterým čelí ţeny a muţi v přístupu k aktivním
politikám trhu práce, posuzována pro kaţdé pohlaví samostatně,
82
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje



vzdělávání jednotlivých aktérŧ zúčastněných na gender mainstreamingu, zda je
prakticky podporován vstup ţen i muţŧ do vysoce kvalitních, netradičních
zaměstnání,
zda existují opatření řešící potřeby specifických skupin, např. osamělých rodičŧ
(dostupnost péče o dítě), ţen vracejících se na trh práce (vhodně individualizované
školící moţnosti), ţen se zdravotním postiţením a rovněţ ţen z etnických menšin
nebo z řad přistěhovalcŧ,
zda mají muţi a ţeny stejný prospěch z iniciativ podporujících zahájení podnikání.
Teoretická sféra poskytuje řadu analýz a potenciálních vysvětlení, ale sama nemá moc a
moţnost změnit prostý fakt, ţe svět placené práce je muţským světem, ve kterém mají ţeny
sloţitější podmínky ve všech fázích a pozicích po celou dobu své pracovní biografie. Hrozba
menších šancí jak v oblasti přístupu na trh práce tak i v oblasti odměňování je podle EU
dŧvodem zájmŧ o sebezaměstnávání ţen a vstup do podnikání. Přehledy pracovních sil
(Labour Force Survey) dokazují, ţe ţeny v devadesátých letech vyuţily ve střední Evropě
šancí, zaloţily si vlastní společnost dokonce častěji neţ muţi. V Polsku tvoří ţeny
podnikatelky 35%, v České republice a na Slovensku 26%.42 Předpokladem pro kvalitní
zavedení gender mainstreamingu v praxi je však genderová senzibilita a kompetence
participujících aktérŧ.
Cílem integrace genderového hlediska je osvobození jedince z předem striktně vymezených
genderových scénářŧ, které limitují sociální fungování. Dosaţení plurality identit je během na
dlouhou trať. Při překonávání překáţek pomáhají:


4
regulační mechanismy na odbourávání genderových stereotypŧ (např. zavedení kvót,
podpora odchodu muţŧ na rodičovskou dovolenou nebo k ošetřování dítěte aj.),
zlepšování ţivotních a pracovních podmínek (harmonizace pracovních a rodinných
aktivit, institucionální péče o děti aj.).
ZÁVĚR
Konstrukce genderu by měla být sledována na úrovni kolektivních představ i individuálních
konceptŧ sebe i druhých ve vzájemné interakci. Integrace se musí týkat nejen rozdílŧ mezi
muţi a ţenami, ale měla by vnímat i širší vazby, to je jakými kulturními, sociálními,
politickými a ekonomickými tlaky mohou být identity lidí konstruovány. Praktická rovina
integrace genderového hlediska zahrnuje potřebu intervencí na mikro, mezo i makroúrovni.
Genderová perspektiva klade dŧraz na zvaţování legitimity poţadavkŧ prostředí, např. těch
tlakŧ, které jsou spojeny s výkonem muţské a ţenské role aj. Akcent na prostředí znamená
výzvu k diskuzím, které podněcuje a realizuje rodina, sociální politika, komunita i společnost.
Mezinárodní srovnání ukazují, ţe zastoupení ţen ve společnosti, tj.skutečnost, ţe v rámci i
menších celkŧ, mimo jiné Moravskoslezského kraje, ţeny do značné míry chybí mezi
42
(Financing Women Enterpreneurs, OECD, Small and medium Enterpise Outlook, Ţeneva 2000).
83
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
zákonodárci, vyššími úředníky, vedoucími nebo řediteli mezinárodních společností, jsou
řešitelné ku prospěchu všech členŧ komunity. Nástup moderních trendŧ je patrný ze zaměření
na skupinu lidí mladších 35 let, tedy těch, kteří na pracovní trh vstoupili aţ v době
demokratické éry, v této věkové kohortě lze ověřit, ţe podíl mladších ţen je vyšší, a tím i
srovnatelnější s ostatními zeměmi a regiony EU. Nicméně značný počet mladých ţen zahrnují
i nadále typická ţenská odvětví. Rŧzné ozdíly podle pohlaví v jednotlivých věkových
kategoriích jsou dŧkazem stálého promítání genderových stereotypŧ o ţenských a muţských
rolích a jejich změnách v prŧběhu ţivotního a rodinného cyklu do prostředí trhu práce.
Pouţitá literatura
1. LISOWKA, Ewa. Women on the labour market – Poland, Czech and Slovak Republic
(online). Datum neuvedeno. (Cit. 2009-12-10). Dostupné z:
http://www.genderstudies.cz/download/Woman_On_The_Labour_Market.pdf .
2. Manuál pro gender mainstreaming politik sociálního začleňování a sociální ochrany http://www.mpsv.cz/files/clanky/5204/manual_gender_CZ.pdf
3. Gender Equality Promotion Focused on Social Partners - Adopting Equal Treatment on
Workplace - http://www.mpsv.cz/files/clanky/4532/MANUAL_social.pdf
.
Kontaktní údaje
Doc.PhDr.Helena Kolibová,CSc.
Fakulta veřejných politik Slezské univerzity v Opavě
Ústav veřejné správy a regionální politiky
Hradecká 17, Opava
Tel: 553 684 561
email: [email protected]
84
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Podnikavost, pojetí, měření a hodnocení
Josef Jünger
Abstrakt
Příspěvek má teoreticko-metodologický charakter a hledá odpověď na otázku jaké teoretické
a metodologické instrumentárium zvolit při řešení výzkumného úkolu „Výzkum faktorŧ
přechodu od industriální ke znalostní a podnikavé ekonomice v podmínkách
Moravskoslezského kraje“. Vychází se z předpokladu, ţe podstatou podnikavé ekonomiky je
vyuţití podnikavosti k sociálnímu a ekonomickému rozvoji. Snaţí se respektovat princip
souvztaţnosti mezi úrovní poznání a poţadavky reálu. V tomto kontextu je prezentován
stručný logicko-historický přehled teorie podnikání a je definována podnikavost. Následuje
výběr dvou dominujících přístupŧ při výzkumu vztahu mezi ekonomikou a podnikavostí.
Zatímco první je orientován na ekonomickou výkonnost, druhý pak na dosahování
strategických cílŧ (strategické podnikání).
Klíčová slova: podnikavá ekonomika, teorie podnikání, podnikavost, korporátní podnikání,
podnikavá orientace, strategické podnikání, dimenze strategického podnikání.
1
ÚVOD
Například rozdělování (přerozdělování) je oprávněné, ale tvorba nové hodnoty je základním
ekonomickým procesem. Bez něj by sotva bylo moţno zachovat ţivot, neřku-li se rozvíjet.
Jak vytvářet novou hodnotu patří mezi nejstarší otázky lidstva. První ucelenou odpověď
poskytl Say v roce1803, kdyţ formuloval tři základní produkční faktory: pŧda, práce, kapitál
a podnikání chápal jako agens, které je uvádí do pohybu, jinak by zŧstaly mrtvé. K těmto
třem, přibyl ve 20. století další faktor – znalosti. Podle toho, který (které) faktory se v daném
místě a čase dominují, začaly se rozlišovat 3 druhy ekonomik. Industriální ekonomika (pŧda,
práce, kapitál), znalostní ekonomika (znalosti) a podnikavá ekonomika (podnikavost).
Mnoho významných autorŧ např. Timmons (2007), Gibb (2002) aj. se shoduje v názoru,
ţe podnikavá ekonomika se prosadí a bude typickou pro 21. století. Reaguje a odpovídá také
sociálním vývojovým trendŧm jako je globalizace, četnost a intenzita změn, rŧst neurčitosti,
provázanosti řešených problémŧ atd. Avšak aby se mohla prosadit, musí dojít k rozvoji
poznání, diseminaci a aplikací teorie podnikavosti a podnikání.
Moravskoslezský kraj prošel po roce 1989 celkem úspěšně fází transformace
a restrukturalizace a nyní se očekává, ţe se dostane do fáze rozvoje a rŧstu.
Proto byl zformulován a vedením MSK podpořen výzkumný úkol „Výzkum faktorŧ přechodu
od industriální ke znalostní a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje“,
který by měl přispět k realizaci strategických cílŧ Moravskoslezského kraje.
Cílem tohoto příspěvku je prezentace moţného teoreticko-metodologického instrumentária,
které by mělo být pouţito při řešení výzkumného úkolu v části týkající se podnikavosti.
85
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Přestoţe byla potvrzena hypotéza o vztahu mezi podnikáním (podnikavostí) a ekonomickým
rozvojem, pro potřebu empirického výzkumu je ţádoucí vymezení východiskových teorémŧ,
jejich parametrŧ, metod rekognoskace a měření.
2
ROZVOJ ÚROVNĚ POZNÁNÍ VZTAHU MEZI PODNIKÁNÍM
(PODNIKAVOSTÍ) A EKONOMICKÝM ROZVOJEM
Tak jako v mnoha jiných vědeckých disciplínách i v teorii podnikání existuje souvztaţnost
mezi úrovní poznání a poţadavky (podmínkami) reálu. Tento kontext je zvláště dŧleţitý pro
výzkum, poněvadţ ovlivňuje poţadavek (formulace problému výzkumu). Rozvoj úrovně
poznání lze pro naše potřeby rozdělit do 4 etap:
1. Objevitelé
Francouzští ekonomové Cantillon (1725) a Say (1803) objevili a popsali úlohu
podnikatele a podnikání v ekonomickém rozvoji. Snaţili se zavést pojem
„podnikavost“ do ekonomiky, co se jim nepodařilo. Protoţe více jak 100 let po jejich
objevu dominovala prŧmyslová revoluce a industriální ekonomika, která zcela logicky
preferovala rozvoj managementu. Také proto se na přelomu 19. a 20. století vydělil
management jako svébytná vědní disciplína.
2. Rakouská škola
Oţivení zájmu o výzkum podnikání v ekonomii přivodila Rakouská škola. Ta je velmi
diferencovaná, proto uvedeme názory autorŧ, kteří se vysloveně orientovali na
podnikání. Předně Schumpeterovi se podařilo definitivně začlenit pojem podnikání do
ekonomické teorie. Svoji teorii podnikatele popsal ve svém díle „Teorie
ekonomického vývoje“ (1912). Podle něj je podnikatel speciální osoba - inovátor,
který přináší změnu v produktu nebo v technologickém procesu. Inovace, tj. zavedení
něčeho nového je stěţejním posláním podnikatele. Schumpeter přispěl rovněţ
k charakterizaci tzv. „pull podnikání“, motivovaného potřebou uspokojování
sekundárních potřeb a touhou po rŧstu (rozvoji) podnikání.
Kirzner (1960) chápe podnikatele jako „spekulanta“, který dovedně vyuţívá
nerovnováhu na trhu a nedostatečné nebo podpŧrné informace o situaci na trhu.
Přispěl k osvětlení „push podnikání“, které je motivováno řešením palčivých problémŧ
a především tvorbou získat „cash - flow“.
Učení von Misese (1940) je prŧlomové v tom, ţe prokázal, ţe člověk je nejen
objektem, ale i subjektem trţních sil. Zavedl pojem „homo agens“ (člověk jednající) a
koncipoval základy „praxeologie“, jako nauky o principech účelného chování člověka.
86
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
3. Vznik teorie podnikání jako samostatné vědní disciplíny
Kromě nárŧstu nových poznatkŧ o podnikání byl hlavním impulsem velký rozvoj
odvětví malého a středního podnikání v 80. a v 90. létech minulého století a potřeba
„know-how“ startu podnikání. Teorie podnikání se etablovala jako akademická
disciplína. Na všech prestiţních Business School byl otevřen obor podnikání a vzrostl
také počet zapsaných studentŧ. Uskutečnila se rovněţ řada vědeckých konferencí,
které prezentovaly aktuální výsledky výzkumu.
4. Aktuální orientace rozvoje podnikání
Zde je potřeba připomenout rovněţ dvě tendence, které významně ovlivňují teorii i
praxi podnikání:
3

Oddělení podnikavosti od podnikání, např. Timmons (2007), Gibb (2002), Jong a
Wennekers (2008). Stevenson (2000) ve svém známém článku „Why
entrepreneurship has won!“ píše, ţe trvalo více jak 17 let neţ byla překonána
reputace „intelektuální cibule“ v teorii podnikání: „Loupete jednu vrstvu cibule za
druhou a na konci není nic neţ slzy“. Tímto metaforickým vyjádřením chtěl
Stevenson ukázat, ţe tím intelektuálním jádrem teorie podnikání je podnikavost.
Tato teze je dnes všeobecně akceptována.

Orientace na korporátní podnikání – Teorie podnikání byla tradičně spojována
s malým a středním podnikáním, zejména kvŧli potřebě řešení některých
sociálních problémŧ. Dnes, kdy se hledají východiska z ekonomické recese,
dostává se do pozornosti otázka, jak mŧţe podnikavost přispět k rŧstu či
ekonomickému rozvoji. Očekávané odpovědi mají zejména podniky s rŧstovým
potenciálem. To logicky povede k potřebě rozvoje korporátního podnikání,
vnitropodnikání apod.
PODNIKAVOST
Podnikavost, anglicky „entrepreneurial behaviour”, označuje určitý zpŧsob nebo přesněji
vzorec chování subjektu, kterým mŧţe být jedinec (občan), podnikatel, korporace, město nebo
obec. Vypovídá spíše o tom, jakým zpŧsobem se subjekt chová neţ o tom, co řeší. Avšak
pokud se jedná o aplikaci podnikavosti v profesi podnikatele, pak v tomto případě rozdělení
není tak striktní. Ve známé Lisabonské deklaraci z r. 2000 je podnikavost zařazena mezi
tzv. klíčové kompetence, které by si měl osvojit kaţdý občan.
Studium a výzkum podnikavosti logicky vyvolávají potřebu odpovědi na dvě základní otázky:
-
co je podnikavost?
-
jak podnikavost hodnotit a měřit?
K odpovědi na první otázku byl zaveden parametr „identita podnikavosti“ a na druhou
„intenzita podnikavosti“.
87
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Hoang a Gimeno (2006) vysvětlují podstatu podnikání na základě teorie rolí. Podle nich
konstrukt identita podnikavosti je určen tím:
 jak si jedinec (subjekt) definuje obsah podnikavého chování,
 zda a nakolik se s tímto obsahem identifikuje.
Prokázali, ţe lidé s rŧznou identitou se chovají rŧzně ve stejné situaci. To má velký praktický
význam. Poznáním identity totiţ lze vysvětlit, proč někteří lidé aktivně hledají a vytvářejí
příleţitosti, proč někteří lidé usilují stát se podnikateli, zatím co jiní nemají zájem nebo tuto
moţnost ignorují.
Samozřejmě, ţe start nebo úspěch v podnikání je ovlivněn řadou faktorŧ, ale podnikavost
nelze přehlíţet, nebo nerespektovat, coţ se děje v teorii i praxi podnikání. Identita
podnikavosti, pokud je součástí osobnosti člověka, mŧţe ovlivnit jeho chování v rŧzných
situacích a souvislostech. Proto se dostává do centra pozornosti i jiných vědních disciplín jako
je sociologie, sociální psychologie apod.
Všeobecně z výsledku výzkumu podnikavosti byly vypreparovány 4 dimenze identity
podnikavosti, které ji charakterizují (Hoang a Gimeno, 2006):
a) Výsledek vnímání rysŧ chování podnikavých lidí, tj. lidí, kteří mají podnikavé
chování. A to mŧţe být jak z přímého kontaktu s nimi anebo prostřednictvím médií aj.
komunikačních kanálŧ.
b) Kognitivní stránka, tzn. znalost toho či onoho člověka podnikavosti a podnikání. Čili
jak a zda si vŧbec „definuje“ tyto klíčové pojmy. Co o nich ví.
c) Přikládání osobního významu a hodnoty podnikavosti. V osobním hodnotovém
ţebříčku a ve vztahu k jiným rolím (např. k roli spolupracovníka, přítele, rodiče atd.).
d) Sociální prestiţ podnikavosti. Jaký význam mu přikládá společnost a jak ji oceňuje.
Avšak paradoxně bylo zjištěno, ţe nízká prestiţ podnikavosti v komunitě mŧţe být
podnětem pro její rozvoj.
Uvedené dimenze identity podnikavosti jsou dŧleţité pro její formování, výuku a další
empirický výzkum.
3.1 Formování identity podnikavosti
Poslední výzkumy výuky a formování podnikavosti přinesly některé uţitečné závěry:
a) Modely podnikavého chování mohou přispět k vysvětlování obsahu podnikavosti i
jako nástroj tvorby vzdělávacích a tréninkových programŧ.
b) Sítě sociálních vztahŧ (social networking) s podnikavými lidmi a organizacemi,
rodinné příklady atd.
c) Velký význam mají podpŧrné programy, které byly vyhlášeny dokonce na národní
úrovni (Skotsko, Norsko, atd.)
d) Nejlepší formativní výsledky má metoda koučinku a rŧzné druhy tutorŧ, patronŧ apod.
88
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
3.2 Model podnikavého chování
Model podnikavého chování zahrnuje charakteristické rysy očekávaného chování subjektu,
který zaujme roli podnikavého člověka, podnikavé organizace, podnikavého regionu apod.
Na VŠP, a. s. byl vyvinut univerzální model podnikavého chování, který mŧţe nebo měl by
být modifikován podle druhu podnikového subjektu. Model obsahuje šest hlavních rysŧ
(charakteristik) podnikavého chování (Jünger, Fialová, 2009):
a) zájem a snaha o vytvoření něčeho navíc (přidané hodnoty)
Základem této charakteristiky je zaujetí (passion) pro něco nového, pro inovaci.
Někdy se označuje také jako proaktivnost, tzn. cílevědomé ovlivňování prostředí za
účelem realizace zvoleného poslání a strategických cílŧ. Jak píše Bygrave a
Zacharakis (2008): „bez zaujetí sotva naleznete dostatek vnitřní síly k podnikavému
chování a k podnikání vŧbec“.
b) samostatné nalézání příleţitosti k tvorbě přidané hodnoty
Rysem podnikavého chování je orientace na příleţitosti a na kladné stránky, nikoliv na
problémy. Tak jak to objevil Kirzner, základem této charakteristiky je všímavost
(alertness), tj. schopnost dokonce bez cílevědomého pozorování zaznamenat
příleţitost, která byla do té doby přehlíţena.
c) vkládání a vyuţívání vlastních zdrojŧ, svého času a jména
Podnikavý člověk dovede transformovat indiferentní věci a jiné skutečnosti v reálné
zdroje. Tj. typický znak ekologických podnikatelŧ, kteří se snaţí o jejich šetrné a
účinné vyuţívání. Vkládání vlastních zdrojŧ a zejména svého času a jména je
spolehlivý dŧkaz angaţovanosti.
d) nesení přiměřeného rizika
Chování prostředí, ale i samostatného člověka má pravděpodobnostní (stochastický)
charakter. My mŧţeme znát pravděpodobnost jevu, s jakou nastane, pak hovoříme o
riziku anebo dokonce ani tuto pravděpodobnost neznáme, pak hovoříme o neurčitosti.
Většina lidí má z těchto fenoménŧ obavu a snaţí se jim vyhnout. Tím ale eliminují
spoustu příleţitosti, které také mají stochastický charakter. Podnikavý subjekt, aby
mohl vyuţít více příleţitosti, musí do jisté míry být ochoten toto riziko nést.
To je sice nezbytná podmínka, ale nikoliv dostačující. Ta druhá má poznávací
(kognitivní) charakter. Podnikavý člověk musí mít cit na přiměřenost rizika a
neurčitosti. Není riskér.
e) Dobrovolné přebírání vlastní zodpovědnosti
Zodpovědnost znamená dobrovolné přebírání záruky za realizaci určitého cíle.
Skutečná záruka je spojena s dobrovolnou akceptací materiálních, finančních nebo
sociálních sankcí.
89
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Se zodpovědností souvisí i tzv. místo kontroly (locus of control). U podnikavých lidí
dominuje interní místo kontroly. Takoví lidé věří, ţe události jsou zpŧsobeny hlavně
jejím vlastním jednáním. Ti, kteří mají externí místo kontroly, naopak věří, ţe jiní lidé
určují jejich jednání a jeho výsledek.
f) sklízení pozitivních výsledkŧ jako poslední v řadě
Očekává se, ţe podnikavý člověk splní všechny sliby a předepsané závazky, počítá s
reprodukcí dalšího cyklu aktivit, jmenovitě podnikání, vytvoří si ochranu proti riziku a
neurčitostem. A teprve „zbytek“ mŧţe rozdělit on sám. Ale to není lehký úkol.
3.3 Intenzita podnikání
Podnikavost nemá diskrétní (ano/ne) charakter, ale je to variabilní veličina. Kaţdý člověk má
ve svém chování určité prvky podnikavosti a na druhé straně neexistuje „předepsaný“
podnikavý člověk. Proto byl zaveden parametr „intenzita podnikavosti“, pomocí kterého
určujeme míru této vlastnosti u konkrétního člověka, organizace, regionu apod.
Měření podnikavého chování člověka a organizace se liší a pouţívají se odlišné dimenze:
a) Intenzita podnikavosti jedince
Dají se pouţít dimenze identity, uvedené v podkapitole identita podnikavosti. Avšak
ke kaţdé dimenzi by bylo zapotřebí vypracovat validní škálu, pomocí které by bylo
moţno příslušnou vlastnost kvalifikovat.
b) Intenzita podnikavosti organizace
Vykrystalizovaly se tři přístupy hodnocení a měření, které se zpravidla kombinují
(Morris, 2006):
a. měření podnikavosti prostřednictvím zjišťování výkonnosti organizace finančními
a nefinančními ukazateli (zisk, objem prodeje, spokojenost zákazníkŧ atd.)
b. měření podnikavosti prostřednictvím hodnocení účinnosti alokace zdrojŧ. Např.
vyuţívání finančního pákového efektu apod.
c. měření podnikavého chování. Nejčastěji se pouţívají tři dimenze:
1. inovativnost – zjišťují se změny v produktech, sluţbách, zdokonalování
logistického procesu, prodejního procesu atd.
2. ochota nesení rizika, tzn. snaha o vyuţití příleţitosti s přijatelnou mírou rizika
3. proaktivnost, tzn. nejen prostá reakce na okolí a na konkurenci, ale snaha také své
okolí ovlivňovat a orientovat se na skryté a budoucí potřeby zákazníkŧ.
Tyto dimenze jsou příkladné a podle potřeby lze pouţít i jiné druhy.Konkrétní hodnoty
uvedených dimenzí jsou nejčastěji zjišťovány pomocí dotazníkŧ a interview s
managementem. Jedná se o dosti subjektivní metody, proto hrozí nebezpečí zkreslení nebo
„prŧměrování“.
90
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
4
PŘÍSTUPY UPLATŇOVANÉ PŘI VÝZKUMU VZTAHU MEZI
PODNIKAVOSTÍ A EKONOMICKÝM ROZVOJEM (RŦSTEM)
V teorii podnikání a ve výzkumu daného komplexního problému podnikání dominují dva
přístupy a pomalu se rodí třetí přístup, který se snaţí o jakousi syntézu nebo vyuţití obou
přístupu předešlých:
1. Metodika výzkumu vztahu mezi podnikavostí a výkonností podnikŧ – zde na straně
podnikavosti se vyuţívají známé parametry, souhrnně označované jako podnikavá
orientace (entrepreneurial orientation):

inovativnost,

úměrná přejímání rizika,

proaktivnost,

konkurenční agresivita,

autonomie.
Perfektní studie o tomto přístupu jako moţnostech a omezení k zpracovateli
vypracovali Rauch et al. (2009).
2. Metodika zaměřená na zkoumání vztahu mezi podnikavostí na straně jedné a formulaci a
dosahování rŧstových strategických cílŧ na straně druhé. Jejím principem je postupná
integrace podnikavosti a strategického managementu vyústěná ve strategické podnikání
(strategic entrepreneurship). Fáze integrace nebo propojení rozčlenil Morris et. al. (2006)
do tří fází:
a. podnikavá strategie – vyuţití podnikavého smýšlení při tvorbě a implementaci
strategie.
b. strategie podnikavosti – tj. strategie uplatnění podnikavosti v řízení organizace, jinými
slovy, určení místa podnikavosti v organizaci.
c. strategické podnikání – „identifikace a tvorba příleţitostí, jejich vyuţití a současné
utváření a udrţování konkurenční výhody“ (Hitt et al., 2002)
K dimenzím strategického podnikání patří:
 entrepreneurial leadership,
 podnikavé smýšlení,
 kultura podniku,
 podnikavé řízení zdrojŧ,
 podnikavé řízení inovací,
 znalost modelŧ strategického podnikání atd.
Souhrnnou studii o tomto přístupu zpracovali Kuratko a Audretsch (2009) za účasti
nejvýznamnějších autorŧ na světě, kteří se touto tématikou zabývají.
91
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
3. Řekněme třetí přístup velmi instruktivně zpracovali Moreno a Casillas (2008). Potvrdili
pozitivní korelaci mezi parametry podnikavé orientace a výkonnosti rŧstem u malých a
středních podnikŧ. Jedná se taktický (střednědobý) rŧst, typický pro MSP.
5
ZÁVĚR
Příspěvek obsahuje variantní návrh teoreticko-metodologického instrumentária řešení
výzkumného úkolu „Výzkum faktorŧ přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní a
podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje“. I kdyţ platí princip
ekvifinality ve výzkumu je relevantním rozhodovacím kritériem formulace příslušné pracovní
hypotézy zkoumání: zda a nakolik se uplatňuje podnikavost ve vládnutí a ve strategickém
řízení Moravskoslezského kraje?
V souladu s tím se doporučuje, aby ve výzkumu byla aplikována Hoangova a Gimenova
(2006) teorie podnikavosti podle teorie rolí, model podnikavého chování, vyvinutý
na VŠP, a.s., dále principy strategické podnikání s vyuţitím příslušných parametrŧ PO.
Výzkumný projekt bude předloţen dne 15. února 2010 k úvodní oponentuře a podrobně bude
rozpracován v rámci studie.
Pouţitá literatura
1. BYGRAVE, W. D. – ZACHARAKIS, A. Entrepreneurship. Wiley, 2007. ISBN-13:
978-0471755456
2. GIBB, A.A. In pursuit of a new ‘enterprise’ and ‘entrepreneurship’ paradigm for
learning: creative destruction, new values, new ways of doing things and new
combinations of knowledge, International Journal of Management Reviews, Vol. 4
No.3, 2002, pp.233-69.
3. HITT, M. A. et al. Strategic Entrepreneurship: Creating a New Mindset. Oxford:
Blackwell Publishers Ltd., 2002. ISBN-13: 978-0631234104
4. HOANG, H., GIMENO, J.: Entrepreneurial identity. In Entrepreneurship. Black-well
Encyclopediace of Management. Blackwell Publishing, Mulden, 20065, s. 87-91.
ISBN 0-631-23317-2
5. JONG, J. D., WENNMEKERS, S. Intrapreneurship:. Capitalizing entrepreneurial
employee behavior. Zoetermeer: SCALESZvetermeer, 2008., SCALES, 47 s.
6. JÜNGER, J., FIALOVÁ, V.: Podnikavost I. Studijní opora. Ostrava, 2009.
7. KIRZNER, I. M. Jak fungují trhy. Praha: Liberární institut, 1998.
8. KURATKO, D. F. – AUDRETSCH, D. B. Strategic Entrepreneurship: Exploring
Different Perspectives of an Emerging Concept.In Entrepreneurship Theory and
Practice, Volume 33, Number 1, September 2009 , s. 1-17. ISSN 1042-2587.
9. MISSES, L. Lidské jednání: pojednání o ekonomii. Praha: Liberální institut 2006. ISBN 8086389-45-6
10. MORRIS, M.: Entrepreneurial identity. In: Entrepreneurship. The Blackwell
encyclopedia of Management. Malden: Blackwell Publishing Ltd., 20065.
ISBN 0-631-23317-2
92
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
11. RAUCH, A. et al. Entrepreneurial Orientation and Business Performance: An
Assessment of Past Research and Suggestions for the Future. In: Entrepreneurship:
Theory & Practice, 2009, Vol. 33 Issue 3, p761-787. ISSN
12. SCHUMPETER, J.A. Teorie ekonomického vývoje. In: Holman, R. a kol.: Dějiny
ekonomického myšlení. Praha C. H. Beck, 1999.
13. SOJKA, M.: Kdo byl kdo: světoví a čeští ekonomové . 1. vyd. - Praha : Libri, 2002.
ISBN 80-7277-055-1
14. STEVENSON, H.: Why Entrepreneurship has won! Coleman White Paper. USA SBE Plenary
Adress: 2000, str. 1 - 8
15. TIMMONS, J. A., SPINELLI, S.: New Venture Creation: Entrepreneurship for the
21st Century. New York: McGraw-Hill Irwin, New York, 2007. ISBN-13: 978-0-07310279-5
16. MORENO, A. M. – CASILLAS, J. C. Entrepreneurial Orientation and Growth of
SMEs: A Causal Model.In Entrepreneurship: Theory & Practice, May2008, Vol. 32
Issue 3, s. 507-528. ISSN 1042-2587.
Kontaktní údaje:
doc. PhDr. Josef Jünger, CSc.
Vysoká škola podnikání, katedra Podnikání
Michálkovická 1810/181, 710 00, Ostrava – Slezská Ostrava
Tel: 595 228 100
email: [email protected]
93
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Podnikavost, její hodnocení a rozvoj
Jitka Srpová, Václav Řehoř
Abstrakt
Podnikavost je významným hybatelem ekonomického a sociálního rozvoje. Problémem je, jak
podnikavost měřit a hodnotit. Inspirací při řešení tohoto problémŧ mohou být výzkumy
provedené na Vysoké škole ekonomické v Praze. Jedná se o výzkumný úkol „Klíčové
kompetence v podnikovém sektoru a kompetenční profily absolventŧ VŠE v Praze“, který byl
zaměřený na to, jaké manaţerské kompetence poţadují podniky, na jaké úrovni je vnímají
studenti a jak moţnost rozvoje manaţerských kompetencí hodnotí učitelé. Další výzkum,
zaměřený na inovační aktivity podnikŧ, mŧţe být určitým vodítkem, kde hledat rezervy v
rozvoji podnikavosti. Zahrnuje analýzu inovativního podnikání firem, faktorŧ omezujících
inovační aktivitu firem a naznačuje cesty, které by mohly přispět ke zvyšování inovační
aktivity firem.
Klíčová slova: podnikání, podnikavost, kompetence, inovační aktivity, bariéry v podnikání
1
ÚVOD
Jádrem rozvoje podnikání je podnikavost. Mezi znaky podnikavého přístupu patří: zájem a
snaha vytvořit něco navíc (přidanou hodnotu); samostatné nalézání příleţitostí k realizaci
tohoto cíle; vkládání a účinné vyuţívání vlastních zdrojŧ, svého času a jména; dobrovolné
přebírání vlastní odpovědnosti; nesení přiměřeného rizika a sklízení pozitivních výsledkŧ jako
poslední v řadě zainteresovaných. [1]
Podnikavost je vlastnost, která vyjadřuje předpoklady člověka k podnikání. O člověku, který
má vyvinutou tuto vlastnost říkáme, ţe je podnikavý. Podnikavost je jak pŧvodu vrozeného,
tak osvojeného a lze ji vyuţít ve všech sférách lidské aktivity. Podnikavost je celostní
charakteristikou, kterou mŧţeme dále analyzovat. Nejčastěji se dělí na dispozice a osobní
vlastnosti. Dispozice označují výkonový potenciál, nazývaný také jako znalosti, kompetence,
nebo know-how, schematicky se rozčleňují na schopnosti (jsou trvalejšího rázu, převáţně
vrozené, např. rozumová inteligence, sociální inteligence apod.), vědomosti (jsou pasivní
znalosti o podnikání) a dovednosti (jsou naučené vzorce chování, získané tréninkem, jinými
slovy je to aplikace vědomostí při řešení konkrétních problémŧ). Osobní vlastnosti
charakterizují osobnost podnikatele, zde mŧţeme zařadit dva druhy vlastností: nespecifické
(tzn. všeobecné, např. temperament, charakter) a specifické, tedy typické osobní vlastnosti,
které ovlivní úspěch podnikatele. [3]
Podnikavost je moţné a nutné neustále rozvíjet. Je třeba zdŧraznit, ţe v této souvislosti se
předmětem zájmu stává nejen problematika podnikavých jedincŧ, ale i podnikavých firem.
Pro inspiraci, na které sloţky podnikavosti je třeba se zaměřit zejména u jedincŧ, uvádíme ve
druhé kapitole příspěvku výsledky výzkumu „Klíčové kompetence v podnikovém sektoru a
kompetenční profily absolventŧ VŠE v Praze“. Naopak na problematiku podnikavých firem
se orientuje další výzkum na VŠE v Praze, který hodnotí inovační aktivitu firem a identifikuje
faktory, které inovační aktivity firem omezují. Dílčí výsledky tohoto výzkumu uvádíme ve
třetí kapitole příspěvku.
94
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
2
VÝZKUM KOMPETENCÍ
Jaké kompetence podniky poţadují, na jaké úrovni je vnímají sami studenti vysokých škol a
jak rozvoj studentŧ vidí učitelé? Na tyto otázky se snaţil odpovědět výzkum prováděný na
VŠE v Praze v roce 2009. [2] Cílem výzkumu bylo sledovat současný stav kompetencí podle
tří zainteresovaných skupin:
- zaměstnavatelŧ – pohled na potřeby kompetencí u absolventŧ podle zaměstnavatelŧ a jejich
manaţerŧ,
- studentŧ jako budoucích absolventŧ – dotazováním jich na jejich úroveň kompetencí,
- učitelŧ na VŠE v Praze – jak vnímají účinnost rozvojových aktivit u studentŧ na vysoké
škole.
Jako ţádoucí kompetence byly v projektu specifikovány tzv. manaţerské kompetence, na
které byl výzkum zúţen.
Uvedené tři skupiny respondentŧ odpovídaly na standardizované otázky připravené pro
kaţdou skupinu. U podnikŧ se jednalo o především o dotazníky vyplněné manaţery, doplněné
o hloubkové rozhovory. Studenti vyplňovali především anonymní uzavřené dotazníky,
doplněné v některých předmětech o adresné otevřené dotazníky a o krátké rozhovory. Učitelé
na vysoké škole odpovídali formou hloubkových rozhovorŧ ke svým předmětŧm. Výsledky
výzkumu u kaţdé z těchto skupin uvádíme samostatně.
2.1 Poţadavky zaměstnavatelŧ na kompetence
Výzkum byl proveden jak u podnikŧ, tak u jejich manaţerŧ, tj. pracovníkŧ, kteří byli často
vysokoškolsky vzdělaní, a proto byli vhodní respondenti pro výzkum. Sledování kompetencí
bylo rozděleno tedy podle podnikŧ a podle manaţerŧ v těchto podnicích.
Kompetence podle podnikŧ (popisŧ pracovních míst)
Na základě vzorku 101 nabídek pracovních míst byly identifikovány poţadavky na
manaţerské (měkké) kompetence. Tyto poţadavky na manaţerské kompetence u absolventŧ
uvádí tabulka 1.
95
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Tabulka 1 – Poţadavky pracovních míst na manaţerské kompetence
Pořadí
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
Kompetence
Komunikace
Práce v týmu
Samostatnost
Analytické schopnosti
Prezentace
Flexibilita
Proaktivita
Organizační schopnosti
Pečlivost
Odpovědnost
Spolehlivost
Ochota učit se
Odolnost
Cílevědomost
Kreativita
Koncepční myšlení
Poţadavek na kompetenci %
17
9
8
7
6
6
6
6
6
5
4
4
4
3
3
3
Zpracováno podle: [2]
Z výsledkŧ vyplývá zřejmá a viditelná převaha poţadavkŧ na komunikační dovednosti (17 %)
oproti ostatním dovednostem. To je do určité míry dáno obecnějším zaměřením
komunikačních dovedností. Ovšem i druhá nejvíce poţadovaná dovednost - práce v týmu
(9 %) je silně fixovaná na kvalitní a efektivní komunikaci jednotlivcŧ. Tedy celá čtvrtina
poţadavkŧ se váţe na schopnost kvalitně se vyjadřovat, ať jednotlivě, ve skupině nebo před
větší skupinou lidí. Významnou roli sehrává i samostatnost (8 %), která společně s
analytickými schopnostmi (7 %) klade dŧraz na individuální schopnosti.
Kompetence podle manaţerŧ
V rámci projektu byl proveden prŧzkum u šedesáti manaţerŧ, který sledoval, jaké
kompetence jsou pro jejich práci klíčové. Bylo rozlišeno několik kategorií, které byly
sledovány:
- jaké jsou potřeby pracovního chování podle manaţerŧ,
- jak často vyuţívají kompetenci jednání s klienty,
- jak často vyuţívají projektové práce,
- jak často vyuţívají práce v týmu,
- jak často vyuţívají hodnocení lidí.
Kaţdá tato oblast byla sledována v pěti typických oborech pro absolventy Fakulty
podnikohospodářské VŠE v Praze: finance, strojírenství, ICT, poradenství, oblast HR.
Z výzkumu vyplynulo, ţe pracovníci na manaţerských pozicích potřebují ke zvládnutí svých
činností rovnováhu obecných manaţerských kompetencí. Zatímco ve více technických
oborech (ICT, finance, strojírenství) jsou poţadavky více zaměřeny na samostatnost a
přesnost práce, tak v oblasti HR a poradenství sehrává poměrně významnější roli seberozvoj.
Napříč zkoumanými oblastmi se ukazuje nezbytnou součástí práce manaţerŧ orientace na
včasné dosaţení cíle a pouţívání typickým manaţerských kompetencí: komunikace s klienty,
96
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
projektové práce, týmové práce a hodnocení. Tyto činnosti zpravidla manaţeři vyuţívají
minimálně kaţdý týden.
Závěr k poţadavkŧm zaměstnavatelŧ na kompetence
Manaţeři a podniky se shodují na tom, ţe týmová práce a přijetí týmových rolí je klíčem pro
zvládnutí pracovního místa u absolventŧ. Ačkoli pro absolventy jsou aktuálně dŧleţitější
poţadavky podnikŧ na juniorské pozice a s nimi spojené poţadavky na spolehlivost,
proaktivitu, učenlivost aj., tak z hlediska jejich dlouhodobých úspěchŧ je nutné, aby se uţ na
vysoké škole rozvíjeli ve schopnosti hodnocení nebo řízení projektu. Poznatky fungování
člověka v kaţdodenní praxi ukazují na dŧleţitost rovnováţného rozvoje výkonnostních a
strategických manaţerských dovedností uţ na vysoké škole.
2.2 Poţadavky studentŧ na kompetence
V rámci výzkumu byli studenti dotazovaní formou anonymních dotazníkŧ na jejich
zkušenosti v celkem 10 určených kompetencích ve 4 odlišných celcích:
- organizování a organizační schopnosti (schopnost stanovení cíle, samostatná organizace
práce, schopnost podávání věcné zpětné vazby),
- prezentační dovednosti (prezentování vlastního názoru, prezentace výsledkŧ skupiny),
- výkonnostní dovednosti (vyhledávání informací a práce s nimi, zpracování výsledkŧ),
- týmové schopnosti (práce v týmu, účast na vedení v týmu).
Odděleně byly sbírány dotazníky od studentŧ prvních ročníkŧ bakalářského studia a od
studentŧ vyšších ročníkŧ bakalářského studia a magisterského studia. Cílem dotazníku bylo
rozpoznat kompetenční profil studenta Vysoké školy ekonomické v Praze na základě toho, jak
jsou studenti schopni sebehodnocení vlastních aktuálních zkušeností v uvedených oblastech.
Získané odpovědi umoţnily získat přehled o tom, jaké kompetence studenti mají, které z nich
rozvíjejí v rámci předmětŧ na VŠE v Praze a které by chtěli rozvíjet více.
Studenti 1. ročníku bakalářského studia
Za období 3 měsícŧ v roce 2009 dotazník vyplnilo celkem 50 studentŧ prvního ročníku
bakalářského studia.
První otázka zjišťovala, nakolik mají studenti prvního ročníku zkušenost s jednotlivými
činnostmi projektového řízení. Nejvíce zkušení jsou ve vyhledávání informací a práci s nimi,
také v práci s PC a ve zpracovávání výsledkŧ. Také většina studentŧ jiţ byla členem nějakého
týmu a má zkušenost s prezentováním vlastního názoru. Naopak nejmenší zkušenost mají
studenti prvního ročníku s organizací malého projektu, s účastí na vedení týmu a
s poskytováním zpětné vazby.
Dále bylo předmětem výzkumu, jak dŧleţité jsou pro studenty jednotlivé činnosti
projektového řízení. Podle studentŧ prvního ročníku jsou nejdŧleţitější organizační
schopnosti – stanovení cíle, schopnost vedení (spolupráce s druhými lidmi) a také prezentační
schopnosti – srozumitelná prezentace výsledkŧ. Zajímavé je, ţe podávaní zpětné vazby
studenti za moc dŧleţité nepovaţovali. Mŧţe to být zpŧsobeno tím, ţe v prvním ročníku
studenti ještě nejsou zvyklí podávat zpětnou vazbu a nemají s tím ani velkou zkušenost. Za
dŧleţité povaţují činnosti, které začínají od prvního ročníku trénovat.
Co se týče hodnocení jiných a hlavně spoluţákŧ ve škole, 16% tázaných studentŧ uvedlo, ţe s
hodnocením nemají velkou zkušenost a není pro ně snadné vyjádřit názor. Největší procento
(44%) uvedlo, ţe je pro ně snadnější sdělit pozitivní zpětnou vazbu, s negativní je to uţ horší.
Zajímavé je, ţe v předešlých otázkách se studenti vyjadřovali o slabé zkušenosti poskytování
97
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
zpětné vazby, zde si 38% studentŧ věří a tvrdí, ţe otevřeně dokáţe sdělit jak pozitivní, tak
negativní kritiku.
Další otázka zněla: Co Vám činí největší problémy jak při samostatné práci, tak i při týmové
práci? Nejčastěji při samostatné práci byla vzpomínána schopnost organizace práce, pak
prezentace před ostatními, pro některé to bylo zpracování výsledkŧ nebo sběr dat. Při týmové
práci vícekrát zaznívaly odpovědi jako komunikace v týmu hlavně s pasivními členy, kteří
neprojevují zájem spolupracovat. Také studentŧm dělá problém vést tým a studenty, kteří ho
tvoří. Dále to byla opět organizace práce a prezentování před ostatními.
Studenti vyšších ročníkŧ bakalářského studia a studenti magisterského studia
Za dobu 3 měsícŧ dotazník vyplnilo celkem 120 studentŧ bakalářského studia (od třetího
ročníku dále) a studentŧ navazujícího magisterského studia.
Otázky v dotazníku pro vyšší ročníky studia byly zaměřeny na zhodnocení vlastních
kompetencí a dále na moţnosti, které jim v rámci zlepšování kompetencí poskytuje škola.
První klíčová otázka se týkala zkušenosti s jednotlivými kompetencemi. Největší zkušenost
mají studenti s vyhledáním a s následným zpracováním informací (100% má minimálně
částečnou zkušenost), dále se zpracováním výsledkŧ a prací na počítači (více neţ 90% má
minimálně částečnou zkušenost) a v neposlední řadě i s účastí na týmové práci (96%
respondentŧ má alespoň částečnou zkušenost s prací v týmu).
Naopak nejméně studentŧ má zkušenost s organizováním akce (školní), pouze 15 % studentŧ
samostatně organizovalo akci. Částečnou nezkušenost dále studenti uvedli i u poskytování
věcné zpětné vazby - 27 % studentŧ nemá aktivní zkušenost. Při podrobnějším prŧzkumu se
ukázalo, ţe 60 % studentŧ na cvičeních veřejně nehodnotí ani své výkony, ani výkony
spoluţákŧ. 50 % studentŧ dokáţe říci otevřeně svŧj názor, i kdyţ je kritický, druhá polovina
má však problém názor veřejně říci, případně veřejně hodnotí jen kladně.
Dále studenti hodnotili, jaké moţnosti jim ve zlepšování klíčových kompetencí nabízí VŠE v
Praze. 87 % studentŧ pociťuje zlepšení schopností a dovedností. 80 % studentŧ také soudí, ţe
kompetence, které rozvíjí v rámci předmětŧ na VŠE v Praze, budou moci uplatnit v praxi.
Mezi nejdŧleţitější kompetence studenti řadí schopnost stanovení cíle, týmovou práci
(spolupráci s druhými) a prezentování výsledkŧ práce. Nejčastější problémy při samostatné
práci vidí studenti v prezentaci výsledkŧ před ostatními studenty a před pedagogem (necelých
40 % respondentŧ). Dále uváděli organizaci práce a správné časové rozloţení, v neposlední
řadě také problémy při vyhledávání a sběru informací.
Při týmové práci studenti vidí největší nedostatky při komunikaci v rámci týmu – 25 %
dotázaných. Dále v organizaci práce (více neţ 20 % dotázaných) a vedení týmu. Několikrát
zazněl podobný názor jako u těchto dvou studentek: „V týmové práci je občas sloţité
komunikovat, většina z nás pracuje a času není mnoho. Sladit schŧzky ohledně projektu je
občas hodně těţké.“ nebo „Nejtěţší je podle mě dohodnout se s dalšími členy týmu na sraz,
který by časově vyhovoval všem. Kaţdý máme jiný rozvrh, mimo to ještě práci. Navíc
týmová práce je vyţadována téměř na kaţdém předmětu, takţe pracujete třeba i v pěti
rozdílných týmech zároveň.“
98
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Závěr k dotazníkovému šetření u studentŧ
Studenti niţších i vyšších ročníkŧ se shodli na tom, ţe problematické jsou tyto oblasti:
- komunikace v týmu,
- efektivní organizace práce,
- prezentace před ostatními – výstiţné a srozumitelné sdělení.
Studenti niţších ročníkŧ mají velké problémy i se zpracováním výsledkŧ své práce.
Významné zkušenosti během studia získávají s prezentováním výsledkŧ a v případě
projektově zaměřených předmětŧ i řešením problémŧ komunikace v týmu a na seminářích.
Co však přetrvává u studentŧ bez výrazného zlepšení, je organizace práce. Tento výsledek
mŧţeme vysvětlit nedostatečným časovým tlakem na odevzdávání práce studentŧ.
Významnější pokroky potvrzovali studenti v osobních zpětných vazbách k předmětŧm v tom
případě, kdy se museli vejít do určitého časového limitu při prezentacích.
Tabulka 2 – Nároky na pracovní kompetence z pohledu studentŧ
1. ročník
Vyšší ročníky
Co je pro Vás nejvíc problémové při
samostatné práci
1. organizace práce
2. prezentace před ostatními
3. zpracování výsledkŧ
4. sběr zdrojŧ
1. prezentace před publikem
2. systematičnost a organizace práce
3. sběr zdrojŧ
4. vŧbec práci/prezentaci začít
Co je pro Vás nejvíc problémové při
týmové práci
1. komunikace v týmu
2. organizace práce
3. vedení týmu
4. prezentace před ostatními
1. komunikace v týmu
2. vedení týmu
3. organizace práce
4. přijetí týmového názoru
Zpracováno podle: [2]
2.3 Poţadavky učitelŧ na rozvoj studentŧ
V rámci projektu byla provedena analýza přínosu 22 předmětŧ, které jsou na VŠE v Praze
zaměřené na rozvoj měkkých dovedností. Tyto předměty byly vybrány na základě jejich
popisu v sylabech na internetu a také podle obecného povědomí o přínosu některých
předmětŧ. Jádrem vybraných předmětŧ byly předměty kateder managementu, personalistiky,
psychologie a sociologie řízení na Fakultě podnikohospodářské. Dále je doplnily předměty
kateder marketingu a podnikové ekonomiky a také vybrané předměty z ostatních fakult VŠE
v Praze.
Analýza přínosu předmětŧ spočívala v provedení strukturovaného rozhovoru učitelem
předmětu a se získáním zpětné vazby od studentŧ k danému předmětu.
V rámci strukturovaného rozhovoru učitelé hodnotili:
- v čem mají studenti největší nedostatky,
- v čem studenti dělají největší pokrok v měkkých dovednostech,
- jaké postupy práce učitelé vyuţívají,
- jaké metody povaţují za účinné pro rozvoj studentŧ ve svých předmětech.
Nejčastější nedostatky studentŧ
V rámci výzkumu učitelé na VŠE v Praze odpovídali na otevřenou otázku: S jakými
nedostatky se u studentŧ na startu výuky potýkáte nejčastěji? Následující tabulka 3 ukazuje na
99
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
hlavní nedostatky v oblasti přesvědčivé prezentace, zdravé asertivity studentŧ v hodinách a
chybějícího strategického myšlení pro efektivní uchopení velkých úkolŧ.
Tabulka 3 – Nedostatky studentŧ na začátku výuky podle učitelŧ
Pořadí
1
2
3
4
5
Nedostatky studentŧ
Přesvědčivá prezentace
Strategické myšlení
Asertivita
Organizace času
Týmová práce
Podíl v %
39
26
22
9
4
Zpracováno podle: [2]
Obecným stanoviskem učitelŧ je, ţe studenti mohou výrazně zlepšit své vyjadřovací
schopnosti. K tomu jsou semináře často věnované. Druhou prŧřezovou oblastí je vlastní
ochota studentŧ pracovat systematicky a přinutit se k práci. Zvláště v niţších ročnících zde
má významnou úlohu aktivita učitele, ve vyšších ročnících hraje v motivaci studentŧ klíčovou
roli kvalita zadaného úkolu / projektu.
Oblasti hlavního rozvoje u studentŧ
Podle učitelŧ hlavní rozvoj studentŧ nastává v práci v týmu, v prezentačních dovednostech a v
komunikačních dovednostech (schopnost adekvátně reagovat) Ostatní kompetence se ukazují
jako minimálně nebo okrajově rozvíjené – viz následující tabulka 4.
Tabulka 4 – Oblasti hlavního rozvoje studentŧ podle učitelŧ
Pořadí
1
2
3
4
5
6
7
8
Oblasti rozvoje studentŧ
Práce v týmu
Prezentace
Komunikace
Strukturovaná organizace práce
Kreativní získávání dat
Sebeřízení
Samostatnost
Strategické myšlení
Podíl v %
25
24
21
12
9
3
3
3
Zpracováno podle: [2]
Zajímavé poznání u řady učitelŧ bylo ve vazbě mezi motivací studentŧ a jejich kreativitou.
Pokud studenti zpracovávají úkol / projekt pro externího příjemce (investor, zadavatel
projektu aj.), tak učitelé výrazně vyzdvihují rozvoj kreativity u studentŧ. Studenti do přípravy
prezentace určené pro zástupce z praxe, kterého do té doby neznali nebo jen velmi málo,
investují výrazně více času. Jejich cílem je oslnit před publikem a tato jejich ochota jim
pomáhá i k zvládnutí rŧzných sporŧ v rámci vlastního realizačního týmu, coţ vede k rozvoji
jejich asertivity a komunikačních dovedností. Reálné úkoly z praxe jim výrazně pomáhají
rozvíjet jejich systémové myšlení, kdy musí zkombinovat teoretické poznatky a poţadavky na
realizovatelnost svých návrhŧ v praxi.
Oblast předpokladŧ studentŧ k rozvoji
U otázky „V čem dělají / mohou dělat pokroky studenti v měkkých dovednostech na vysoké
škole podle Vás?“ více jak třetina učitelŧ uvedla, ţe jsou přesvědčeni, ţe studenti jsou
100
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
připraveni dělat velké pokroky v prezentačních dovednostech. To potvrzuje i řada
sebehodnocení ze strany studentŧ. Dále stojí za zmínku shoda učitelŧ u týmové práce a
rozvoje partnerské komunikace u studentŧ.
Tabulka 5 – Předpoklady studentŧ pro intenzivní rozvoj
Pořadí
1
2
3
4
5
6
7
Předpoklad
Prezentační dovednosti
Týmová práce
Partnerská komunikace
Asertivita
Hodnocení
Organizace práce
Aktivní naslouchání
Podíl v %
36
16
16
10
10
6
6
Zpracováno podle: [2]
Formy vedení studentŧ ve výuce – seminářová forma výuky
V seminářové formě výuky se na základě prŧzkumu, kterého se účastnilo 23 učitelŧ, ukázala
rovnováha v rozvojových metodách. Převaţuje cílené poskytování rad – mentoring a vedení
formou volné diskuse – viz následující tabulka 6.
Tabulka 6 – Nejčastější formy vedení studentŧ ve výuce
Pořadí
1
2
3
4
5
6
7
Forma vedení studentŧ
Volná diskuze
Mentoring
Koučování
Brainstorming
Konzultace
Trénink
Demonstrace
Podíl v %
26
23
13
13
10
10
5
Zpracováno podle: [2]
Tyto metody vyuţívá kaţdý čtvrtý seminář jako klíčové pro vedení studentŧ. Neobvykle
vysokou roli má i koučink, ten je vyuţívaný častěji neţ trénink v seminářích. Tento fakt je
ovlivněn i výběrem seminářŧ, které se orientují na intenzivní podporu studentŧ, typicky jsou
to předměty Projektový management, Projekty HR a Business Process Engineering. Tyto
předměty vyţadují hlavní práci studentŧ mimo seminář, a proto je nutné studenty podněcovat
k sebemotivaci skrze vytvoření cílŧ jejich práce.
Závěr ke strukturovaným rozhovorŧm s učiteli na VŠE v Praze
V rámci rozhovorŧ bylo provedeno srovnávání hodnocení předmětŧ od učitelŧ se zpětnými
vazbami od studentŧ. Díky tomuto hodnocení mŧţeme hovořit o určité objektivitě při
hodnocení učitelŧ o moţnostech rozvoje studentŧ.
2.4 Závěr k poţadavkŧm podnikŧ a k aktuálnímu stavu kompetencí studentŧ
Zajímavá je rozdílnost, jaké kompetence povaţují studenti a zaměstnavatelé v praxi za
dŧleţité a potřebné pro úspěch. Studenti největší váhu přikládají komunikačním schopnostem,
dále pak jazykové vybavenosti a organizačním schopnostem. Nejčastěji vyţadované
101
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
kompetence ze strany zaměstnavatelŧ jsou komunikační schopnosti, schopnost práce v týmu,
samostatnost, analytické schopnosti. Obě skupiny se na prvním místě shodly na
komunikačních dovednostech, dále jiţ však pořadí nekoresponduje.
Větší shoda je v pohledu studentŧ a učitelŧ, jaké dovednosti jsou u studentŧ nejvíce rozvíjeny.
Podle učitelŧ to jsou práce v týmu, prezentace, komunikace (asertivita, vyjednávání,
partnerské jednání s manaţery). Podle studentŧ se jedná o prezentování před publikem,
týmovou práci a schopnost samostatnost práce.
3
VÝZKUM INOVAČNÍCH AKTIVIT FIREM
Podnikavost je dŧleţitá nejen pro jedince, ale také pro firmy. Proto je třeba věnovat pozornost
také měření a hodnocení podnikavosti firem. Určitou inspirací by mohly být výsledky
výzkumu, který se věnoval měření inovační aktivity firem, zkoumání faktorŧ omezujících
inovační aktivity firem a hledání moţností, jak podpořit inovační aktivity firem [4], [5].
3.1 Inovační aktivity firem
Informace o inovačních aktivitách firem byly zpracovány na základě dat, která poskytuje
Český statistický úřad. Ten provádí obdobná šetření jako většina členských státŧ Evropské
unie. Tato šetření probíhají kaţdé dva roky s tříletým referenčním obdobím. To znamená, ţe
zatím nejnovější dostupná data z roku 2008 pokrývají aktivity pro období 2004 - 2006 [5].
Sběr dat probíhal pomocí dotazníkŧ formou výběrového šetření, dostupná jsou data od 6716
firem z vybraných oblastí výroby a sluţeb s alespoň 10 zaměstnanci. Tento vzorek by měl být
dostatečně reprezentativní, neboť inovačních firem je v ČR poměrně málo. Z údajŧ (viz
tabulka 7) vyplývá, ţe pouze 23,4 % malých firem lze povaţovat za inovační a pouze 17,6 %
z nich se soustavně věnuje výzkumu a vývoji. U středních firem je situace o něco lepší,
42,6 % z nich je inovační a 28,6 % z nich se věnuje výzkumu a vývoji soustavně. V
porovnání s velkými firmami však zaostávají, 63,4 % velkých firem je inovačních a 50,2 % z
nich se soustavně věnuje výzkumu a vývoji. Vzhledem k tomu, ţe malé a střední firmy tvoří
přes 99 % všech firem v ČR, mŧţe právě toto mít vliv na inovační výkonnost českých firem.
Ta ve srovnání s okolními státy není vysoká. Podle údajŧ Europe Innovation Scoreboard je
Česká republika zařazována do skupiny tzv. mírných inovátorŧ, kam patří země, jejichţ
inovační výkonnost je pod prŧměrem Evropské unie [5].
Tabulka 7 - Podíl inovačních a neinovačních firem podle velikosti firmy; 2004-2006
Velikost firmy
Z toho inovační firmy Z toho neinovační
(v %)
firmy (v %)
Malé firmy
Střední firmy
Velké firmy
23,4
42,6
63,4
76,6
57,4
36,6
Inovační firmy, které se
soustavně věnují
výzkumu a vývoji (v %)
17,6
28,6
50,2
Zpracováno podle: [5]
3.2 Faktory omezující inovační aktivity firem
K analýze faktorŧ omezujících inovační aktivity firem byla opět vyuţita data Českého
statistického úřadu. Zkoumání bylo zaměřeno na faktory, které pŧsobí zejména jako překáţky
inovačních aktivit firem. V prŧzkumu firmy uváděly, jak velký význam má daný faktor pro
jejich inovační aktivity. Zkoumány byly tyto faktory: nedostatek finančních prostředkŧ ve
firmě, příliš vysoké inovační náklady, trh ovládaný zavedenými firmami, nedostatek
102
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
kvalifikovaných pracovníkŧ, nedostatek financí ze zdrojŧ mimo firmu, nejistá poptávka po
inovovaném zboţí nebo sluţbách, inovace nebyly vyţadovány, nebylo třeba inovovat
vzhledem k předchozím inovacím, obtíţe při hledání spolupracujícího partnera, nedostatek
informací o trzích, nedostatek informací o technologii (viz tabulka 8).
Tabulka 8 - Faktory omezující inovační aktivitu firem
Vliv
Vysoký Střední Nízký Bez vlivu
Faktor
Nedostatek finančních prostředkŧ ve firmě
22,0
31,0
18,8
26,2
Příliš vysoké inovační náklady
19,4
28,0
19,6
33,0
Trh ovládaný zavedenými firmami
14,9
29,7
21,8
33,6
Nedostatek kvalifikovaných pracovníkŧ
14,7
27,9
25,2
32,2
Nedostatek financí ze zdrojŧ mimo firmu
Nejistá poptávka po inovovaném zboţí nebo
sluţbách
Inovace nebyly vyţadovány
12,3
16,0
19,7
52,0
8,5
26,0
27,5
38,0
5,4
14,1
21,6
58,9
Vliv
Vysoký Střední Nízký Bez vlivu
Faktor
Nebylo třeba inovovat vzhledem k předchozím
inovacím
3,4
12,8
22,8
61,0
Obtíţe při hledání spolupracujícího partnera
2,9
14,1
24,5
58,5
Nedostatek informací o trzích
2,4
15,8
34,6
47,2
Nedostatek informací o technologii
2,0
15,1
36,7
46,2
Zdroj: [4]
Z výsledkŧ vyplývá, ţe na prvních místech se objevují zejména faktory související
s financemi a nedostatkem kvalifikovaných pracovníkŧ. Jedním z moţných řešení těchto
problémŧ mŧţe být spolupráce na inovačních aktivitách i s dalšími firmami, univerzitami či
výzkumnými ústavy. Dochází tak ke sdílení nákladŧ mezi jednotlivými subjekty a díky
rozdílným schopnostem partnerŧ by mohla být navýšena i výsledná hodnota inovace. Firmy
by také mohly vyuţívat kvalifikovaných pracovníkŧ, kteří jiţ pŧsobí na jiných institucích
(univerzitách apod.).
Při rozhodování, zda při inovačních aktivitách spolupracovat s externími subjekty, stojí firmy
před mnoha otázkami, na které si musí odpovědět. Jednou z nich je hodnocení vlastní
kapacity firmy. Otázky se týkají nejen technického hlediska, tj. zda má firma veškeré
potřebné technologie pro vývoj, ale také hlediska personálního.
Většímu rozšíření spolupráce při výzkumu a vývoji často brání ve firmách takzvaný NIH (Not
Invented Here = nevynalezeno zde) syndrom. Ten vyjadřuje postoj firmy, která se staví
103
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
negativně ke všemu, co nebylo vymyšleno uvnitř firmy. Dŧvodem k tomuto chování je obava
ze ztráty kvality, špatně navrţeného produktu a jeho nedostatečného výkonu, nekompatibility
se stávajícími technologiemi apod. Veškeré obavy obvykle pramení z nedŧvěry k externím
dodavatelŧm, které však lze odstranit jejich pečlivým výběrem.
Dalším faktorem, který je třeba zohlednit, je faktor času. Ten mŧţe určit, zda je pro firmu
vhodná spolupráce s dalším subjektem a v případě, ţe ano, jaký typ spolupráce je
nejvhodnější. U projektŧ, kde dochází ke spolupráci, je třeba ošetřit oblast know-how, nejen
toho, které vznikne, ale i toho, které si s sebou firmy do projektŧ nesou. Tento problém
pomáhá řešit dobrá smluvní ochrana. Pro některé typy projektŧ, např. těch financovaných
ze 7. rámcového programu, existují volně dostupné vzory konsorciálních smluv, které
pomáhají ošetřit oblast know-how mezi partnery. Ustanovení těchto smluv lze samozřejmě
vyuţít i v dalších typech projektŧ.
V případě, ţe je pro firmu dŧleţitý nejen výsledek, ale i samotný proces vývoje, hraje tento
fakt proti zadání vývojových aktivit třetím stranám. Jedná se o případy, kdy chce firma při
vývoji získat takové znalosti, které mŧţe poté vyuţít i při dalších inovacích. V případě, ţe si
vývoj zadá, avšak tyto znalosti nezíská, se mŧţe připravit o velkou konkurenční výhodu.
Svoji roli mohou hrát i rŧzné socio-ekonomické faktory, jako například legislativní prostředí.
Mŧţe se stát, ţe výzkum v určitých oblastech mŧţe být legislativně omezen, proto mŧţe být
řešením jeho přesun na další subjekt do třetích zemí.
4
ZÁVĚR
V rámci projektu „Výzkum faktorŧ přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní a
podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje“, který je řešen na Vysoké
škole podnikání, a.s. v Ostravě, je pozornost věnována, mimo jiné, terminologickému
vymezení pojmŧ industriální ekonomika, znalostní ekonomika a podnikavá ekonomika.
Zvýšenou pozornost si zaslouţí zejména zkoumání podnikavé ekonomiky a podnikavosti,
jako klíčové kompetence jedince, firmy či regionu. V této souvislosti se objevují nové metody
měření a hodnocení podnikavosti. Dílčí výsledky výzkumŧ, prováděných na Vysoké škole
ekonomické v Praze, naznačují některé z moţných přístupŧ k měření, hodnocení a rozvoji
podnikavosti jak jedincŧ, tak firem.
104
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Pouţitá literatura
1.
JÜNGER, J. Co je podnikání. In SRPOVÁ, J., ŘEHOŘ, V. a kol. Základy
podnikání. Praha: Grada Publishing, 2010. ISBN 978-80-247-3339-5.
2.
JINDŘICH, T. a kol. Klíčové kompetence v podnikovém sektoru a kompetenční
profily absolventŧ VŠE v Praze. Výzkumná zpráva, CD. Praha: Oeconomica, 2009.
ISBN 978-80-245-1560-1.
3.
MIKOLÁŠ, Z. Předpoklady úspěšného podnikatele. In SRPOVÁ, J., ŘEHOŘ, V. a
kol. Základy podnikání. Praha: Grada Publishing, 2010. ISBN 978-80-247-3339-5.
4.
PROCHÁZKA, L. Vědeckotechnické parky v České republice. In Sborník
z mezinárodní vědecké konference doktorandŧ Ekonomika, financie a manaţment
podniku III, 5. 11. 2009. Bratislava: FPM, EU Bratislava, 2009. CD, ISBN 978-80225-285-1.
5.
PROCHÁZKA, L., SRPOVÁ, J. Moţnosti vyuţití sluţeb vědeckotechnických
parkŧ pro inovativní podniky. In Sborník z mezinárodní vědecké konference
Inproforum 2009, 5. – 6. 11. 2009. České Budějovice: Jihočeská univerzita,
Ekonomická fakulta, 2009, CD. ISBN 978-80-7394-173-4.
Kontaktní údaje
doc. Ing. Jitka Srpová, CSc.
Ing. Václav Řehoř, Ph.D., MBA
Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta podnikohospodářská
katedra managementu
nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3
Tel: 224 098 540
email: [email protected], [email protected]
105
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Výběr historických kořenů a motivů podnikání
Dušan Kučera
Abstrakt
Příspěvek se zabývá otázkou, co bylo ve dŧleţitých historických momentech zdrojem
lidského podnikání. Vychází z historického pohledu dvou základních osobností – Jana
Kalvina a Adama Smithe. Historické kořeny a motivy podnikání nabízí inspirující paralely se
současným úkolem transformovat moravskoslezské prostředí směrem k podnikatelské
společnosti. Historické sondy ukazují široce diskutované základní faktory zrodu a rozvoje
podnikání v západní společnosti. Ekonomické motivy jsou orámovány motivy morálními,
spirituálními a politickými. Stať je zaloţena na základním historickém zdŧvodnění vzniku
podnikatelské společnosti a tzv. kapitalismu. Ač mezitím došlo k podstatným změnám ve
společnosti, principy lidských motivŧ a historických kořenŧ podnikání zŧstávají stále
aktuální.
Klíčová slova: Podnikání a jeho smysl, motiv, myšlenkové kořeny, uspokojení, užitek,
hodnotová měřítka, neviditelná ruka, morálka, povolání, demokracie.
Úvod
Zamýšlíme-li se nad faktory vedoucí k jakékoliv transformaci společnosti, nemŧţeme
vynechat předpoklady myšlenkové – filozofické. Cokoliv člověk či skupina lidí podnikne a
nemá to být jen ojedinělý – např. emočně či pudově motivovaný čin, má své ideové kořeny.
Platí to také pro podnikání - jak filozoficky, tak historicky. Kaţdý podnikatelský záměr či
projekt předchází dlouhodobé plánování, promýšlení a vyhodnocování programu podle
předem stanovených kritérií.
Připomeňme si tedy, co bylo a co stále patří k podstatným myšlenkovým kořenŧm
podnikatelské činnosti. Jejich principiální význam nemŧţeme opomenout ani při projektu
zabývajícím se transformací současného moravskoslezského kraje. Samotné nasměrování
transformace z úrovně tak silně zaměřené na hutní a těţební prŧmysl směrem ke společnosti
zaloţené na iniciativním získávání znalostí přece vychází z předpokladu, ţe se člověk chce
učit, ţe touţí po poznání a chce zkvalitňovat svŧj ţivot. No a nakonec předpokládáme, ţe to
své poznání chce kaţdý prakticky uplatnit v systematickém a tak komplexním procesu, jako je
106
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
podnikání. To vše k uţitku svému i svého okolí. Takový proces vyţaduje celého člověka,
jehoţ nasměrování je podmíněno jeho motivujícím myšlením, o němţ chceme přemýšlet.
Osobní motiv podnikání
Fenomén podnikání má řadu nejrŧznějších definic. Ve všeobecných učebnicích ekonomie se
setkáváme s odkazem na ustanovení platného znění obchodního zákoníku. Tam je podnikání
definováno jako „soustavná činnost prováděna samostatně podnikatelem vlastním jménem a
na vlastní odpovědnost za účelem dosaţení zisku.“ A právě zde u rozšířeného pojetí
podnikání u dnešní populace bychom mohli začít:
Co je skutečným zdrojem (kořenem), z něhoţ vyrŧstá podnikatelská činnost? Je to jen ten
vzpomenutý motiv osobního zisku? Jistěţe zisk je podstatným motivem podnikání. Jen vědět
jak na to. Rozšířený názor v podvědomí lidí je, ţe pro podnikání proto potřebujeme hlavně
peníze, vstupní kapitál, který pomŧţe ke konečnému finančnímu zhodnocení podnikání. Ale
je to vše? Navíc, právě peníze většinou chybí, a to je pro start podnikání dodnes zásadní
překáţkou. Na jakých základech se rodilo podnikání v počátku podnikatelského rŧstu
v Evropě, kdyby bankovnictví bylo v plénkách?
Z osobní zkušenosti víme, ţe k podnikání někdy ovšem skutečně stačí především nápad, ona
počáteční myšlenka. Poté odhodlání začít, nebát se, mít vizi, umět se spolehnout na svŧj
úsudek, schopnost pracovat, překonávat překáţky a spoléhat odbyt své práce díky potenciálu
trhu. A to jsme rázem u nepeněţních zdrojŧ. V psychologii mluvíme o vnitřním kapitálu jako
je vytrvalost, trpělivost a pracovitost. Takové vlastnosti si nekoupíme za peníze. Naše dětské
první přivýdělky se rodily tak, ţe jsme neměli ţádný vstupní finanční kapitál. Byli jsme však
ochotni někomu pomoci na zahradě, zajít na nákup, sklidit uhlí, odvést nábytek apod. A za to
jsme dostali svou první finanční odměnu (ani jsme ji nemuseli zdaňovat!) Měli jsme motiv,
moţná vztah k zadavateli, a tím i elán, který nám stačil pro maximální vyuţití nabízené
příleţitosti. Pracovali jsme přitom velmi pilně. Nikdo nás nemusel přísně hlídat a kontrolovat.
A výsledkem byla nejen odměna, ale i uspokojení, ţe jsme si své první peníze vydělali svou
vlastní prací. A co ještě? Uspokojení, ţe jsme udělali něco obecně uţitečného, coţ znamená
hned dvojí uspokojení – naše osobní i našeho zadavatele. I zadavatel měl dvojí uspokojení byl spokojen jak s vykonanou prací, tak měl osobní radost z naší radosti a z uţitečné
výchovné lekce mladé generaci. Proto říkáme, ţe ideální by tedy bylo, kdyby práce –
podnikání bylo naším koníčkem.
Představme si, ţe takového motivu bychom dosáhli u všech zaměstnancŧ firmy! Firma by
byla ušetřena mnoha problémŧ – únavy, rutiny, nechuti, pocitu vyuţívání, rostoucího
zklamání a rutiny – i přes dostatek finančních zdrojŧ. A o tom právě mluvíme – jak změnit
neosobní postavení zaměstnancŧ v prŧmyslovém soukolí v osobní angaţované zaměření na
soukromé podnikání.
107
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
V prostředí, kde téměř pŧl století lidé východní Evropy slyšeli výklady a proţívali praxi
socialistického centrálního řízení hospodářství i ideologie, je velmi nutné znovu aspoň
telegraficky vstoupit do historického vývoje a uvědomit si, odkud pramenilo myšlenkové
kořeny podnikání Západu. Paralelně je třeba si uvědomit, co bylo a je protikladem
podnikatelského myšlení. Ve srovnání se svobodným a spirituálně hluboce a dlouhodobě
motivovaném drobným řemeslníkem Švýcarska, Anglie či později Ameriky se těţko a jen ve
světlých historických údobích rodil ideologicky a politicky zastrašován a manipulován
nesebevědomý a nepřesvědčený centrálně řízený pracovník východní Evropy. Bez otevřené
historické a myšlenkové reflexe nepochopíme, proč vznikl rozdíl mezi kvalitou kapitalismu
Západu a neefektivitou hospodaření Východu jak před tak po roce 1989. Tím se nám vysvětlí
rozdílný vývoj a dosavadní rozdílný stav obou částí Evropy. Do jedné z nich tak typický
zapadá náš kraj.
V Čechách a na Moravě podvázaly moţnou osobní iniciativu v oblasti podnikání nejen politicky, ale
také myšlenkově dlouho náboţenské a mocenské spory, v posledním století marxistický model
myšlení. S tím souvisí naše nemalý úkol oţivit podnikatelské prostředí prostřednictvím
podnikatelského myšlení. Bez myšlenkového zpracování svého historického dědictví by to šlo daleko
hŧř.
Filozofický motiv podnikání starověku a středověku
Je zřejmé, ţe pokud se mŧţe evropské myšlení vracet k nějakým hodnotám, musí se nutně
zastavit u dědictví řecké filozofie a ţidovsko-křesťanského dědictví. Řecká tradice stojí u
kořene zpŧsobu myšlení, které je platné dodnes. Ukazuje buď na absolutní ideu všeho (také
řecké „polis“) obhajovanou Platonem, anebo oddělené zákonitosti přirozeného světa
deklarované Aristotelem. Po objevu přirozených zákonitostí a jejich oddělení od náboţenství
dostává člověk postupně výsadní postavení. S podporou dalších filozofŧ (počínaje hlavně
Decartem) vzniká jakýsi dualismu, kde na zemi vládne člověk jako nejvyšší rozumová bytost
– se všemi klady, které poskytují rozvoj přírodním vědám včetně ekonomii, i se všemi zápory.
Nastolená linie soustředěna pouze na člověka vedla později také ke zneuţití výsadního
postavení člověka a jeho úsudku (nejdramatičtěji vidíme v motivu hospodářského rozvoje
nacismu a komunismu).
Kromě těchto dvou systémŧ Platona a Aristotela (věčně platné ideje nad člověkem a
odděleného přirozeného světa mimo náboţenství) uţ pak sledujeme jen úpadkové systémy
sledující své vlastní uspokojení (epikurejci), pasivně přijímající osud (stoikové) a parazitování
na lidské bídě (sofisté). Ve starověkém Řecku to bylo dvacet procent bohatých, kteří ţili z
osmdesáti procent sluţebnictva a otrokŧ. Velká Platonova idea ve spisu o státě (polis) zŧstala
ideou. Přesto velmi dŧleţitou! Deformace idejí vedly k nesmyslným sociálním rozdílŧm,
které panovaly velmi brzy také ve starověkém Římě. Císařové si kupovali hlasy lidu
dobývaným územím a rozdávání zadarmo brambor a chleba. Tím, ţe lid nebyl veden k drobné
poctivé práci, měl spoustu volného času na zahálku a zábavu. Nezaměstnaný Říman, který
neměl motiv k podnikání, svŧj volný čas vyplňoval sledováním zajištěných krutých her
v cirku. Nezapomeňme, ţe hry v cirku pořádal sám císař a lid na ně zval. Absence středí třídy
„podnikatelŧ“ se stala pro říši osudnou! Proto stát neprosperoval, obyvatelstvo chudlo a
108
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
narŧstaly sociální rozdíly mezi příliš chudými, kteří si zlepšení morálky a postavení nemohli
dovolit a příliš bohatými, kteří jiţ své postavení měli a morálkou pohrdali.
Tyto základní antické moţnosti se nám stále vracejí jako alternativa moderny západní
společnosti. Sociologové znalí historie vědí, ţe paralely současných ideálŧ s ideály římskými
jsou z tohoto hlediska velmi alarmující. Uţ jednou totiţ vedly k úpadku a konečnému pádu
západní civilizace v podobě pádu římské říše. Pokud budeme pokračovat ve stejných ideálech
ţivota na úkor státu bez aktivní podnikatelské třídy, hrozí západní společnosti podobný konec.
Řešení však lze hledat v podpoře drobného a středního podnikání, které vytvoří onu ţádoucí
stabilizující střední vrstvu společnosti v podobě podnikatelŧ.
Z tohoto bludného kruhu nachází opět nové morální východisko aţ obnovený starý ţidovskokřesťanský ideál. Je přirozené, ţe všechny tyto myšlenkové systémy ve svých ideálních
dobách podporovaly podnikatelskou činnost člověka (svobodné drobné řemeslnictví,
zemědělství a obchod podporující soukromé vlastnictví). Jinak museli snášet příţivnictví,
loupeţnictví či dobyvačnou politiku a zisk z loupeţí. Nakonec ještě zmiňme, ţe vedle
moderního rozdělení společnosti na podnikatelskou a spotřební, existoval v Řecku, Římě (a
donedávna ještě i v USA!) jev otroctví. S ním se pojí nadřazená třída uţívající nesmyslného
luxusu, která také nepodporovala svobodné podnikání, coţ se jí jen vymstilo.
Historický motiv podnikání podle M. Webera
Hledání historického zdroje podnikání v moderním smyslu nás přivádí k německému
sociologovi a politickému ekonomovi jménem Karl Emil Maximilian Weber (1864-1920).
Stal se jedním s předních myslitelŧ sociálních věd 20. století a pro naše téma je jeho dílo
klíčové. Nejen proto, ţe díky svému novokantovství a pozitivismu byl hlavním kritikem Karla
Marxe a následného marxismu, který byl opakem svobodného podnikatelského myšlení
jedincŧ. Weber je pro naše téma dŧleţitý, protoţe se pokoušel uţ před námi hledat příčiny
(kořeny a motivy) lidské podnikatelské aktivity v kontextu. Ve svém díle „Hospodářství a
společnost“ zkoumal rŧzné typy ekonomických aktivit a jejich vztahy se společenskou a
hospodářskou organizací.
Nejzajímavějším objevem Maxe Webera bylo spojení mezi rozvojem hospodářství a
náboţenským myšlením, které praktický ţivot v minulých staletích vţdy ovládalo. Weber
hledal pro Evropu motivační prameny hospodářského rŧstu. Na druhé straně zkoumal rovněţ
faktory, které se ukazovaly jako překáţky rozvoje prŧmyslového kapitalismu zaloţeného na
podnikatelství.
Weber zjistil, ţe příčinou hospodářského úpadku byla pŧvodně mnohá východní náboţenství.
Nebyla to nějaká zaostalost východních kultur, ale zcela jiná hodnotová měřítka, neţ která
nakonec převládla v západní Evropě. Např. hinduismus vidí svou základní hodnotu v dosaţení
vyššího stupně duchovní existence, ne tedy v ovládnutí jevŧ tohoto světa, které je pro
podnikání tak dŧleţité. Hinduisté tedy nevyvíjejí své úsilí k poznávání hmotné reality a jejich
zákonitosti, a to také předznamenává jejich pasivní postoj k podnikání, k rozmnoţování
109
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
vlastnictví a jeho smyslu. Tento odtaţitý postoj dodnes přetrvává ve východních zemích
ovládaných hinduistickým myšlením (např. Indie, Indonézie, Bangladéţ, jehoţ hospodářská
situace je všeobecně nechvalně známá. Jistě dnes zneuţitá také nekontrolovanou korupcí
politických elit).
Myslíme-li na příčiny dlouholeté hospodářské zaostalosti staré Číny, vysvětluje to tím, ţe ani
konfucianismus nepodporoval snahy o ovládnutí světa. Bohatství pro ně nebylo znakem
ctnosti, ale jen podmínkou pro vlastní sebezdokonalování a hledání vnitřní harmonie se
světem a přírodou. Čína byla dlouhodobě kulturně nejrozvinutější civilizací, ale bez nějakého
ekonomického rozvoje. Teprve pozdější překáţkou byly komunistické vlády, které daly určitý
specifický prostor pro svobodnější rozvoj trţních vztahŧ teprve v posledních letech.
Podobně lze vidět překáţky či naopak nové zdroje podnikání po celá staletí v evropském
křesťanství. Duchovním faktorem podnikání je pro Webera protestantská etika. Došel
k tomuto závěru jednak celkovým zkoumáním role duchovního myšlení na podnikání, jednat
tím, ţe zjistil rozdíly i mezi chování katolíkŧ a protestantŧ. Zjistil, ţe v době Webera měli
protestanti daleko větší podíl na kapitálovém vlastnictví neţ katolíci. Katolíci, jak zjistil, si
také spíše vybírali školy s humanitním zaměřením, kdeţto evangelíci navštěvovali naopak
častěji technicky zaměřené školy. Jeho závěr také souvisí s tím, ţe katolické myšlení je spíše
zaměřeno na asketický ideál, kdeţto myšlení protestantŧ na ţivot víry v materiálním světě
práce – a tedy i podnikání. Protestantské podnikání bylo od počátku bráno velmi váţně a
zodpovědně, protoţe bylo zaloţeno na vyšším povolání vytvářet zisk. Přitom jim tolik ani
nešlo o uspokojování svých potřeb, jako o tvorbu samotného zisku. Dŧraz na samotný zisk
vyplývá z Kalvínského učení o predestinaci neboli předurčení. Byl přesvědčen, ţe Bŧh ve své
vševědoucnosti ví, jaký je nám kaţdému předurčen osud. Ačkoliv nikdo z lidí podle jeho
názoru nemá nejmenší moţnost předurčený osud ovlivnit, radil Kalvín svým současníkŧm,
aby vedli ţivot a své podnikání co moţná v nejctnostnějším a nejpoctivějším zpŧsobem. To se
týkalo zejména těch, kteří byli obdařeni bohatstvím. Své bohatství měli je rozmnoţovat ne pro
svŧj vlastní poţitek, ale pro obecné blaho („k větší slávě Boţí“). Pokud se podnikateli dařilo,
znamenalo to jisté potvrzení jeho „vyvolenosti“ a „Boţího poţehnání“. Kalvínovo učení
vtisklo podnikání tedy zcela nový mravní rozměr. Rozvoj kapitalismu postavilo v dalších
staletích nejen na náboţenských základech, ale i na mravních základech a ctnostech, které
pramenily z jeho náboţenského myšlení.
Duch prvotního kapitalismu je pro současný moderní svět kapitalismu velkou inspirací.
Nestavěl by pouze jen na přílivu nových peněz, ale na změně myšlení. Přirozeně, historické
motivy v nás mohou budit rŧzné otázky a rozpaky. Povzbuzení k tomu, abychom své rozpaky
nad spojením protestantského myšlení a podnikání překonali, formuloval u nás např. Tomáš
Jeţek: „Jakkoliv se nám mŧţe někdy zdát, ţe pochopení třeba protestantské trţní etiky nebo
metodologický individualismus nám příliš nepomohou…, jsem přesvědčen, ţe bez hlubokého
porozumění kořenŧm naší civilizace a bez toho, ţe ho přijmeme za svŧj zpŧsob myšlení, který
se zde vyvinul, nemáme nejmenší naději na společenský rozkvět“.
110
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Na druhé straně katolická teologie určovala aţ do pozdního středověku velmi záporný postoj
k soukromému majetku, podnikání a finančnictví. To známe z dějin ekonomického myšlení.
Weber však rozpoznal a jako jeden z prvních podrobně formuloval zásadní změnu v dějinách
evropského myšlení, které nastolilo novou kapitolu hospodářského rŧstu. To změnou je
nástup protestantské reformace Martina Luthera a Jana Kalvina. (U nás to byla např. Jednota
bratrská s dŧrazy Komenského na poctivou řemeslnickou práci.) Díky učení reformátorŧ se
najednou svět stává místem, které uţ není v rozporu s nebem a „Boţími záměry“. Země
přestala být chápána v protikladu s budováním „Boţího království“, ale ukázalo se, ţe mŧţe
být s ním v souladu. To je velmi dŧleţitý moment zvratu! Podnikání se stává projevem „Boţí
vŧle“. Reformační pochopení objevilo svět jako „Boţí stvoření“ a lidskou podnikatelskou
činorodost a tvŧrčí činnost jako projev „Boţí milosti“ dané člověku se na péči o svět podílet.
Činorodá práce je najednou vykládána naopak jako „sluţba Bohu“. Podnikatel vyuţívá
získanou svobodu a „odpuštění od hříchu díky Boţí milosti“ jako novou nadmíru vděčnou
příleţitost k neúnavné práci. Nová teologie osvobozující středověkého člověka od pevné
vázanosti na papeţe, církev a panovníka, otevírá zcela nový a netušený prostor pro
řemeslnickou, podnikatelskou i obchodní činnost. Rozmnoţování majetku a samozřejmě i
peněz najednou slouţí (i kdyţ v přísném reţimu výše úrokŧ) jako nástroj lidské odpovědi na
ten nejhlubší motiv – a to je dar odpuštění, svobody a vyššího povolání k tvorbě nových
hodnot.
Pro naše téma je dŧleţité, ţe reformací došlo k odpoutání od feudálního řádu. Zisk
z podnikatelské činnosti je zcela nově věnován pro blaho a rozvoj člověka, jeho vzdělání
(zakládání škol a univerzit) kvalitě společnosti a nakonec zpět k rozvoji samotného podnikání.
Pasivní přístup ke světu byl nahrazen aktivním přístupem k vyuţívání jeho zdrojŧ. Základním
kořenem vzniku moderního podnikání bylo tedy nové myšlení, víra a nový vnitřní motiv
pracovat, vytvářet hodnoty a zisk za účelem vytváření úspor a investic.
Role Kalvina pro rozvoj podnikání a kapitalismu
Kalvín zprvu nesledoval vytvoření nového ekonomického systému. Nevěnoval se primárně
ekonomické teorii. Byl to především náboţenský myslitel ţijící před 500 lety! (Pravicově
orientovaná strana ve svém Centru po politiku a ekonomiku pořádalo loni semináře
k pětistému výročí narození Jana Kalvína!) Ale jeho teologie se stala bezpochybně základním
myšlenkovým kořenem rozvoje podnikání a kapitalismu. V tom spočívá nesporný Weberŧv
objev, o němţ v zásadě není pochyb ani mezi dnešními ekonomickými a sociologickými
analytiky. Určitá diskuze zŧstává pouze o tom, do jaké míry platí Weberova teze publikované
v díle „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ţe nástup kapitalismu byl ovlivněn Kalvínem.
Weberovy argumenty jsou postaveny na tom, ţe v předkapitalistické ekonomice bohatí lidé
vyuţívali svŧj majetek především na luxusní ţivot. Stavěli si své hrady, zámky a kostely.
Teprve Kalvín změnil postoj k bohatství tím, ţe lidi vedl k jeho vyuţití k šetrnosti, povolání
k pilné práci a investicím do hodnotných projektŧ slouţící lidem. Tím výrazně podpořil
základní kapitalistickou formu ekonomiky. Zisk nebyl hned promarněn v luxusních
radovánkách, ale byl reinvestován. Z jakých dŧvodŧ?
111
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Celou řadu kalvinských pilířŧ, na kterých byla vystavěna západní trţní a podnikatelská
společnost uvádí ve své zevrubné studii G. W. Ditz. Pro zachování omezeného rámce
příspěvku uveďme aspoň v bodech základní kořeny, na kterých nakonec vyrostly ty největší
ekonomiky světa:
-
protestantská etika jako nezávisle proměnná versus dnešní pojetí etiky jako „výsledek
racionálního uvaţování“
-
vzácnost orientovaná na tvorbu hodnot versus dnešní sledování hojnosti orientované
na pouhou spotřebu
-
trţní ekonomie zaloţená na vztazích (vertikálních i horizontálních) versus politická
ekonomie ve sféře vladaře či dnes silného státu
-
vnitřní motiv podnikatele versus práce jako pouhá povinnost
-
sklon k úsporám versus sklon jedincŧ k rozhazovačnosti a luxusu
-
ochota riskovat a investovat s dŧvěrou v úspěch a uţitečnost versus uzavřenost,
ochranářství a strach
-
dlouhodobě kalkulovaná strategie a přísné účtování versus podnikatelská pasivita
-
a krátkodobé spekulace
-
zisk jako posvátný dar za splnění povolanosti neviditelné ruky k tvorbě skutečných
hodnot versus maximalizace zisku za kaţdou cenu
-
efektivní a zároveň etická výroba a kulturní spotřeba versus nepoctivý obchod bez
kultury
-
společenská zodpovědnost nových elit versus sobectví
-
decentralizace ekonomické moci, budování střední třídy versus centralizace moci a
koncentrace bohatství
-
demopolizace versus monopolizace podnikání
-
specializace povolání z úcty k rŧznosti člověka a dŧstojnosti jeho nejrŧznějších potřeb
versus masové a organizované nucené zásobování i spotřeba
-
podnikání jako sluţba versus pouhý prostředek ke zbohatnutí
Uvedené ideály se staly základem nejrychleji rostoucích ekonomik světa. Oslabení
podnikatelského ducha, sníţení hospodářského rŧstu je přirozeně z tohoto pohledu nutno
připsat postupnému opouštění stanovených princip a dopouštění se kompromisŧ. Díky ztrátě
podstatných motivŧ a kořenŧ puritánského myšlení nastal i nám uţ známý:
112
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
-
oslabení osobní iniciativy a nárŧst přehození zodpovědnosti na vládu či management
-
pasivita a pokles ochoty riskovat a samostatně podnikat a jednat
-
ztráta posvátnosti vŧči osobnímu vlastnictví
-
úpadek legislativní ochrany podnikatelského jedince
-
narušování suverenity spotřebitele
-
nárŧst ochranářské role odborŧ
-
a jakési nové rovnostářství bez přirozené konkurence.
Ţel, z historie také víme, ţe ţádné ideály vţdy a všude nevydrţely na pŧvodní úrovni a
dokonce samotní puritáni se zaslouţili o jejich degeneraci. To je moţné uţ proto, ţe kaţdé
ideály jsou zneuţitelné – a ty největší jsou zneuţitelné nejvíce. Přesto, bez ideálŧ není
nápravy a reálné transformace. Myšlenkovým ideálŧm propŧjčilo reálné podmínky teprve
demokratické prostředí. Spolu tak vytvořily po staletí nejefektivnější hospodářský systém,
který přitom zásadně nezkrátil lidskou svobodu ani moţnost vnitřního motivu. Ovšem vztah
demokracie a kalvínství platí především naopak. Tam kde se prosadil kalvinismus, tam se
prosadila demokracie a soukromé podnikání zŧstalo uchráněno také legálními podmínkami.
A tak zŧstává pro rozvoj podnikání v našem kraji nadále úkol studovat jak kalvinismus, tak
demokracii.
Potvrzení myšlenkových kořenŧ Kalvína v díle Adama Smithe
Pro moderní studium ekonomického vývoje a studium dějin podnikání je dŧleţité zastavit se u
zakladatele liberální ekonomie Adama Smithe (1723-1790). Ve svém hlavním díle „Bohatství
národŧ“ vysvětluje prostor svobodného podnikatelského prostředí, které je podmínkou ještě
většího hospodářského rŧstu. Je to moţné na základě volného obchodu (na rozdíl od
dosavadního merkantilismu), svobodné trţní výměně zboţí, soukromému vlastnictví a
přirozené konkurenci. Na pozadí kalvinistického myšlení dává prostor jedinci, věří v jeho
schopnosti a vyuţití potenciálŧ i potřeb ostatních lidí (trhu). Smith útočí aktuálně především
na přílišnou moc státu a. také např na vysoké daně, které podnikání škodí.
Podnikání stojí podle Smithe na zcela svobodném podnikatelském prostředí a svobodném a
zodpovědném podnikateli. To je velmi kalvinistické. To prostředí nazývá onou nám tolik
známou „neviditelnou rukou trhu“. Co tím myslí? Jako Kalvín, který vychází z vědomí lidské
slabosti („hříšnosti“), je i Smith skeptický k člověku a jeho přirozenému („sobectví“). Jak se
Kalvín vypořádal s lidskou hříšností pomocí daru milosti a odpuštění, které vytváří nový
motiv podnikání, podobně se Smith vypořádává s obavou o zneuţití sledování osobních
zájmŧ podnikatele. Smith se nebojí toho, ţe by sobecké jednání podnikatelskému prostředí
muselo nutně škodit. Naopak. Pokud kaţdý bude sledovat svŧj rozvoj a oprávněné zájmy,
113
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
pomŧţe to celé společnosti. Podmínkou jsou ovšem společně uznávaná pravidla. Pokud
podnikatel jedná byť jen ve svŧj prospěch v rámci daného řádu, předpokládá, ţe jeho
podnikatelské úsilí za účelem zisku, pomŧţe také celku, protoţe jeho výrobky či sluţby
budou vítány a vyuţívány těmi, kteří je také potřebují, leč právě nemají, nebo mají něco
jiného, co by zase potřeboval jeho soused. Předpoklady vychází z teorie tzv. „neviditelná
ruky“. Ta však pro Kalvína nepředstavuje jakýsi neurčitý fatální jev (jak se to dnes často
pouţívá), ale myslí spíše na ruka „Prozřetelnosti“, určitý „nebeský systém“ v onom tak
nutném prostoru „přirozené svobody“. Tím Smith reagoval na spletitý systém všelijakých
administrativních nařízení a omezení (tehdy merkantilistické ekonomiky, jeţ přirozenou
svobodu člověka utlačovala). Tehdejší podmínky např. silně ochraňovaly domácí monopoly –
jakýsi pozŧstatek feudalismu. Předkalivnský směr státu podnikání vţdy škodil a škodí dodnes.
Otevření se potenciálu „neviditelné ruky“ naopak předpovídá hospodářský rŧst.
O aktuálnosti jeho myšlení a dŧrazŧ vychází stále nové publikace. Smith inspiroval také řadu
předních ekonomŧ: J. Keynese, F. A. Hayeka, L. von Misesa, R. Coase a další. Uţ jen
v těchto základních charakteristikách Smithova myšlení se nám nabízejí nemalé paralely
s dnešní politickou diskusí a hledání východisek pro transformaci společnosti. Ze Smithe
vycházejí dŧrazy na potřebu a základní nutnost přirozené konkurence! Nejpestřejší
konkurence je pestrost všech jedincŧ a jejich osobních schopností, které mŧţe země pro sebe
vyuţít. Rakouská škola později pak prosazuje podobné přirozené soupeření v rámci
respektovaných pravidel dané státem, který má podnikatele ochraňovat a vytvářet mu ideální
podmínky pro jeho práci. Naše hledání výnosek pro současné a místní řešení má tedy
k dispozici bohatou historickou inspiraci.
Nejznámější Smithovo zdŧvodnění všem ustrašeným „socialistŧm“, proč volný trh nezpŧsobí
chaos, je uvedeno slovy: „Kaţdý jednotlivec se snaţí vyuţít svŧj kapitál tak, aby vyrobil co
největší hodnotu. Obyčejně přitom nezamýšlí podporovat veřejný zájem. Dokonce ani neví,
v jaké míře ho podporuje. Sleduje jen svŧj vlastní zájem a své vlastní výhody. Přitom však ho
vede jakási neviditelná ruka, na kterou ani nepomýšlel. Tím, ţe má před sebou jen svŧj vlastní
zájem, slouţí zájmŧm společnosti účinněji, neţ kdyţ se o to vědomě snaţí.“
Smithovy úvahy bude ovšem potřebné neustále sledovat z pohledu celého pŧvodního
kontextu.
Závěr
I kdyţ je přehled evropských kořenŧ a motivŧ velmi stručný, snaţili jsme se dotknout aspoň
těch nejdŧleţitějších historických pramenŧ a faktorŧ. Dané téma by vyţadovalo další
pojednání zohledňující nové vybrané hodnotící pohledy podnikání přímo v našem kraji.
Kaţdopádně lze říci, ţe historie Evropy nám poskytuje nemalý zdroj dŧleţitých
myšlenkových faktorŧ pro vznik podnikatelského prostředí.
114
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Řada současných ekonomŧ a sociologŧ se stále vrací k výše zmíněným prŧkopníkŧm
fenoménu podnikání. Fenomén podnikání se ukazuje jako multioborový a vyţaduje
interdisciplinární přístup. Uvedené historické sondy prokazují, ţe i dnešní podnikatelské
oţivení se mŧţe opřít o duchovní a myšlenkové zázemí, které nám poskytuje bohatá evropská
historie jako výkvět svého dědictví pro současnost a budoucnost.
Zamyšlení se rovněţ nemŧţe zbavit aktuálních obav současníkŧ, kteří vyrostli v tak silně
prŧmyslovém a tak dlouho centrálně řízeném regionu. Minulá desetiletí se nutně musela silně
zapsat do lidského myšlení a cítění. Je přirozené, ţe se budou i nadále objevovat obavy
z jakéhosi „divokého“ kapitalismu, přesto: není ideálnější cesta pro rozvoj regionu a země,
neţ přirozené vyuţití lidského potenciálu kreativity píle a oné všudypřítomné a podporující
„neviditelné ruky“. To vše je z historie nejlépe uplatnitelné v prostředí demokratickém. I kdyţ
také samotná demokracie je ohrozitelná jako kaţdý jiný ideál, není jiné cesty, neţ tento ideál
chránit dostupnými demokratickými prostředky.
Výsledkem historického a myšlenkového ohlédnutí je podpora orientace podnikatelské a
demokratické. Jen ve spojení obou těchto dějinných hodnot je myslitelný další rozvoj kraje.
To je úkol politikŧ, ekonomŧ i pedagogŧ, aby mladá generace rozuměla kořenŧm minulých
dějin, tak porozuměla vývoji současnosti, protoţe jinak bude opakovat stejné chyby minulosti
i v budoucnosti.
Nejdŧleţitějším výstupem historických sond je dŧraz na spojení trhu a morálky. V tomto
spojení se podnikání rodilo a v tomto spojení mŧţe přeţít a rozvíjet se. Ekonomie byla od
počátku především morální vědou zabývající se pojetím práva, spravedlnosti a spravedlivé
ceny. Ekonomie tehdy zkoumala nejprve motivy toho, čemu dnes říkáme „podnikání“.
Hospodářský výsledek byl dŧsledkem hlubokého vědomí vyššího povolání a individuální
zodpovědnosti.
Posledním dopadem naší historické analýzy je přirozeně dŧraz souvislost mezi morálkou,
právem, ekonomií a očekávaným bohatstvím. V českém ekonomickém prostředí nacházíme
konkrétní pokusy o výstupy, které co nejtěsnější vychází z Kalvinistických a Smithových
myšlenkových kořenŧ. Pro stanovení faktorŧ zamýšlené transformace společnosti je jejich
studium pro budoucnost neodmyslitelné. Tolik diskutované spojení ekonomiky a morálky je
pro další vývoj principiální.
Její dŧleţitost je vysoká ze dvou hlavních dŧvodŧ:
-
kaţdé nedodrţení slibŧ a závazkŧ vţdy hroutí kus trţního a podnikatelského světa
-
díky slabé efektivitě obchodních soudŧ zŧstává často jen spolehnutí uţ jen na vnitřní
-
zábrany jednotlivcŧ (Tomáš Jeţek)
-
vlastnictví a právo se společně zrodily, a společně také umírají (Jeremy Bentham)
-
kde není vlastnictví, tam není spravedlnost (Euklides)
115
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
-
obrana základních faktorŧ podnikání představuje obranu, zachování a rozvoj západní
civilizace.
Pouţitá literatura:
BĚLOHRADSKÝ V.: Přirozený svět jako politický problém. (Eseje o člověku pozdní
doby). Československý spisovatel, Praha 1991, ISBN 80-202-0279-X.
BUCHHOLZ A.: The Protestant Ethic as an ideological justification of capitalism in
Journal of Business Ethics, Springer Netherlands, ISBN: 0167-4544, Volume 2,
Number 1 / February, 1983
DITZ W. G.: Protestantská etika a tržní hospodářství, První kap. in JEŢEK T. (ed.).
Liberální ekonomie: Kořeny euroamerické civilizace. Vydal Prostor, Praha, 1993.
ISBN: 80-85190-21-4.
HAVELKA M.: Metodologie, sociologie a politika, Praha, Oikoymenh, 1998, ISBN:
978-80-7298-389-6.
CHRISTIAN COLLEGE, Sdruţení pro zaloţení křesťanské univerzity, o.s. Texty 1,
editor David Floryk, Tibetská 807/7, 180 00 Praha 6. Registrace: MK ČR E 19199.
Neprodejné.
KOHÁK E.: Člověk, dobro a zlo. O smyslu života v zrcadle dějin. (Kapitoly z dějin
morální filozofie). Nakladatelství Ježek, Praha 1993. ISBN 80-901625-3-3.
Obchodní zákoník, § 2, č. 513/1991 Sbírky. Vydáno 200602, ISBN: 80-7365-135-1
PATOČKA J. a jeho pojem „doba pozdní“ systematicky užívaný v knize: Kacířské
eseje o filosofii dějin. Praha, Oikoymenh 2007. ISBN: 978-80-7298-275-2
SMITH A.: Bohatství národů. Pojednání o podstatě a pŧvodu bohatství národŧ.
Vydal Liberální institut, Praha, 2002. ISBN: 80-86389-15-4.
SAMUELSON P. A., NORDHAUS W.D.: Ekonomie. Vydal Svoboda Servis, 1995.
ISBN: 80-205-0494-X
116
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
SEDLÁČEK T. : Ekonomie dobra a zla, Nakladatelství 65. pole, ISBN: 97880-903944-3-8
SPENGLER O.: Der Untergang des Abendlandes, Umrisse einer Morphologie der
Weltgeschichte, München, Deutscher Taschenbuch Verlag, 1997, ISBN 3-42330073-6,
ŠÍMA J. (ed.) Adam Smith Semper Vivus. Texty kolokvia „Myšlenkový odkaz
Adama Smithe pro nové tisíciletí“ pořádaného Liberálním institutem u příleţitosti
vydání jeho nejslavnějšího díla Bohatství národŧ, Praha 2003. ISBN 80-86389-19-7.
TILLLICH P., přednáška č. 36: The History of Christian Thought, www.religiononline.org
TOYNBEE J. A.: Studium dějin, Praha, Práh, 1995. ISBN 80-85809-21-4
WEBER M.: Wirtschaft und Gesellschaft, Grundriss der verstehenden Soziologie, 5.
Vydání, Tübingen. Vydal Mohr, 1980. ISBN 3-16-147749-9
Kontaktní údaje
Mgr. Dušan Kučera, MBA
Vysoká škola podnikání, katedra Podnikání
Michálkovická 1810/181, 710 00, Ostrava – Slezská Ostrava
Tel: 595 228 144
email: [email protected]
117
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Rozvoj podnikavosti v medziach spoločenskej
zodpovednosti firiem
Štefan Majtán
Abstrakt
21. storočie sa spája aj s hľadaním nových prístupov k podnikavosti. Do celého systému
riadenia podniku vstupuje fenomén spoločenskej zodpovednosti firiem. V našom príspevku sa
venujeme pohľadu na tieto moderné aspekty podnikavosti realizované cez marketningové
aktivity firiem. Aby sme si overili predpoklad, ţe súčasné firmy nielen vnímajú ale aj
realizujú aspekty podnikania v rámcoch spoločenskej zodpovednosti, zisťovali sme
u vybraných podnikov sluţieb uplatňovanie marketingových stratégií vzťahov so zákazníkmi.
Zistili sme, ţe slovenské podniky si postupne začínajú uvedomovať aj svoju spoločenskú
zodpovednosť, čo sa usilujú premietnuť do svojich konkrétnych programov marketingových
stratégií. Tento trend podnikavosti treba však ďalej prehlbovať.
Klíčová slova: podnikavosť, manažment, marketing, spoločenská zodpovednosť, podnik
Úvod
21. storočie sa spája aj s hľadaním nových prístupov k manaţmentu podnikov. Do celého
systému riadenia podniku, vstupuje fenomén spoločenskej zodpovednosti. Spoločenská
zodpovednosť firiem (Corporate Social Responsibility – v skratke CSR) sa stáva modernou
filozofiou podnikania.
Nekladieme si za cieľ nášho príspevku rozoberať teoretické východiská spoločenskej
zodpovednosti firiem, preto len v úvode poukazujeme na jej základné východiská.
Uznávaným názorom je, ţe jedným z priekopníkov myšlienky spoločenskej zodpovednosti
firiem je Andrew Carnegie (zakladateľ U.S.Steel), ktorý formuloval dva princípy úspešného
fungovania podnikov v rozvinutej trhovej ekonomike. Prvým je tzv. sociálny princíp, podľa
ktorého by mali majetní členovia spoločnosti (teda majitelia podnikov) pomáhať nemajetným
(nezamestnaným, chorým a pod.). Táto pomoc môţe byť buď priama, alebo nepriama
(prostredníctvom tzv. neziskového sektora). Druhým princípom je, ţe úloha správcu majetku
prislúcha majetným (má to logiku v uznávaní princípu súkromného vlastníctva) – teda bohatí
ľudia majú z princípu povinnosť majetok kumulovať, ale zároveň tieţ povinnosť vyuţívať ho
v súlade s celospoločenskými cieľmi, čím sa zároveň rozširuje tzv. celospoločenské
bohatstvo.
Tieto myšlienky, obsahujúce aj dnešnú podstatu vnímania spoločenskej zodpovednosti
firiem, však môţeme nájsť aj u nám určite známejšej osobnosti z podnikateľských kruhov –
u Tomáša Baťu. Tomáš Baťa pochopil, ţe len s maximalizáciou zisku nemôţe firma dlhodobo
fungovať. Preto vyvíjal mnohé aktivity spoločenskej zodpovednosti – Baťove školy práce,
Baťove nemocnice, podieľanie sa zamestnancov na zisku ...
Bez toho, ţe by sme citovali niektorú z mnoţstva definícií spoločenskej zodpovednosti
firiem, môţeme povedať, ţe všeobecne sa za prejav spoločenskej zodpovednosti firiem
povaţuje také konanie, ktoré je ţiadúce z pohľadu cieľov a hodnôt celej spoločnosti.
Skutočnosť, ţe existuje veľké mnoţstvo definícií uvedeného pojmu vyplýva z toho, ţe
118
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
štruktúra vnímania spoločenskej zodpovednosti je veľmi široká. Dokazuje to napríklad aj
rozdelenie teórií spoločenskej zodpovednosti prezentované v práci autorov Garriga, E. –
Domenec, M., ktorí uvádzajú štyri skupiny týchto teórií:43
- inštrumentálne teórie (napr. teória maximalizácie hodnoty pre vlastníkov akcií, teória
stratégie dosahovania konkurenčnej výhody, teória CRM – cause related marketing),
- politické teórie (napr. teória korporátneho konštitualizmu, teória korporátneho
občianstva, teória sociálnej zmluvy),
- integračné teórie (napr. teória manaţmentu sociálnych záleţitostí, teória princípu
verejnej zodpovednosti, teória stakeholderov),
- etické teórie (napr. teória všeobecných práv, teória trvalo udrţateľného rozvoja, teória
verejného dobra).
V našom príspevku sa venujeme pohľadu na tieto moderné aspekty podnikavosti
realizované cez marketningové aktivity firiem.
1. Aspekty spoločensky zodpovedného správania sa firiem vo väzbách na podnikavosť
realizovanú v marketingových aktivitách
Z pohľadu uvedenej štruktúry teórií spoločenskej zodpovednosti firiem súvisí marketing
predovšetkým s inštrumentálnymi teóriami (stratégie konkurenčnej výhody, ako aj stratégie
typu CRM sú jednými zo základných marketingových stratégií) a čiastočne aj s integračnými
teóriami (najmä s teóriou manaţmentu stakeholderov – zákazníci patria medzi základnú
skupinu stakeholderov a funkciu zákazníkov v marketingu netreba zvlášť vysvetľovať,
zameranie na zákazníka je v marketingu dominantné).
Všeobecne v skupine inštrumentálnych teórií spoločenskej zodpovednosti sa spája
dosahovanie ekonomických cieľov podnikov s tzv. filantropiou (podobne je to v teórii
manaţmentu stakeholderov, ale čiastočne aj v ostatných integračných teóriach spoločenskej
zodpovednosti). Nielenţe sa tieto dva záujmy nevylučujú, ale vzájomne sa ovplyvňujú. Len
prosperujúci podnik môţe realizovať „filantropické investície“ a zároveň všetky aktivity
filantropie prispievajú k zvyšovaniu dlhodobého profitu podniku. Domnievame sa teda, ţe
funkcia spoločenskej zodpovednosti marketingu, v zmysle filozofie riadenia podnikov 21.
storočia, je zrejmá. Táto nová kvalita marketingu je skutočne zreteľná predovšetkým
v typoch marketingových stratégií zameraných na zákazníka. Preto, vo vzťahu k téme
príspevku, sme sa zamerali na marketingové stratégie vzťahov so zákazníkmi, aby sme v nich
hľadali aspekty spoločensky zodpovedného správania sa firiem.
Napriek rôznym členeniam marketingových stratégií zameraných na zákazníka,
s ktorými sa môţeme stretnúť u jednotlivých autorov, všeobecne uznávaným členením je ich
zaradenie do dvoch základných skupín:
- marketingové stratégie umiestňovania,
- marketingové stratégia vzťahov so zákazníkmi.
Uvedené skupiny sa ďalej členia. Napríklad marketingové stratégie umiestňovania člení
Payne nasledovne:44
- marketingové stratégie prístupu podniku k zákazníkovi vyplývajúce z hodnotových
reťazcov,
- marketingové stratégie prístupu podniku k zákazníkovi vyplývajúce z odlišností kvality
sluţby oproti konkurencii,
GARRIGA, E. – DOMENEC, M.,: Sociálna zodpovednosť : Mapovanie teórií. In: Journal of
business Ethics č. 53, 2004 , s. 51
43
44
PAYNE, A.: Marketing služieb. Praha : Grada Publishing, 1996, ISBN 80-7169-276-X, str. 103
119
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
marketingové stratégie alokácie jednotlivých nástrojov marketingového mixu na rôzne
sluţby.
Stratégie umiestňovania vznikli s cieľom lepšieho uspokojenia zákazníkov pribliţne
v polovici 20. storočia. Hľadali sa cesty poskytnutia zákazníkovi určitej výnimočnej predajnej
ponuky, ktorá by zvýšila príťaţlivosť ponúkaného produktu. V našom príspevku si
samozrejme nekladieme za cieľ podrobne vysvetľovať jednotlivé teoretické prístupy
k marketingovým stratégiam, ani k stratégiam vzťahov so zákazníkmi, uvádzame ich len
z dôvodu identifikovania tendencií ich vývoja z aspektu spoločensky zodpovedného správania
sa firiem. Preto aj v súvislosti so skupinou marketingových stratégií umiestňovania len
poznamenávame, ţe ich vnímame ako aktivity zamerané na poznanie potrieb zákazníka, čím
v podstate nielen pre podnik objavujeme trhovú príleţitosť, ale zároveň uspokojením týchto
potrieb zákazníka prezentujeme spoločensky zodpovedné správanie sa. Či uţ sa podnik
orientuje na identifikáciu hodnotových reťazcov zákazníkov, na odlíšenie sa v kvalite ponuky
oproti konkurencii alebo na diferenciáciu v niektorom prvku marketingového mixu, vţdy
vytvára pre zákazníka nejakú pridanú hodnotu, ktorá samozrejme prináša aj efekt pre podnik
(preto to robí), ale v širších súvislostiach tieţ prispieva k celospoločensky vnímanej kvalite
ţivota, t.j., správa sa spoločensky zodpovedne.
Aby sme si overili predpoklad, ţe súčasné firmy nielen vnímajú ale aj realizujú aspekty
podnikania v rámcoch spoločenskej zodpovednosti, zisťovali sme u vybraných podnikov
sluţieb uplatňovanie marketingových stratégií vzťahov so zákazníkmi, ktoré sme si rozdelili,
na základe teoretických poznatkov, do troch skupín:
- marketingové stratégie riadenia vzťahov so zákazníkmi,
- marketingové stratégie podniku riadeného zákazníkmi,
- marketingové stratégie kastumizácie.
Marketingové stratégie riadenia vzťahov so zákazníkmi sa beţne označujú skratkou CRM
(z anglického názvu Customer Relationship Management). Z mnoţstva definícií je zrejmé, ţe
aj vyššie uvedené členenie marketingových stratégií vzťahov so zákazníkmi na tri základné
skupiny nie je vnímané u všetkých autorov jednotne. Aj pri definíciach CRM sa môţeme
stretnúť s takými, ktoré ich podstatu posúvajú aţ do roviny marketingových stratégií
kastumizácie. Napríklad: „CRM je metóda riadenia vzťahov so zákazníkmi zaloţená na
identifikácii zákazníka a presnej identifikácii jeho potrieb a na následnej ponuke produktu
šitého na mieru“45. Za dôleţitejšie ako presná definícia však povaţujeme skôr podstatu CRM.
Tu sa stotoţňujeme s názorom Bakera, ktorý hovorí, ţe „... za kľúčovú podmienku CRM
povaţujeme tvorbu hodnoty tak pre zákazníkov, ako aj pre podnik“46 Teda, napriek tomu, ţe
vo vzťahu so zákazníkom je v riadení dominantný podnik, nemôţe nerešpektovať aj záujem
zákazníka. Inak povedané, hodnota pre podnik sa „dostaví“ len cez hodnotu pre zákazníka.
Riadená interakcia medzi podnikom a zákazníkom musí priniesť prospech aj zákazníkovi.
V tomto vidíme podstatu súvislosti aj s našou hlavnou témou – CRM obsahuje aj aspekty
spoločensky zodpovedného správania sa firiem.
Marketingové stratégie podniku riadeného zákazníkom sa na prvý pohľad nelíšia od CRM.
Treba v nich však vidieť zásadný kvalitativny rozdiel tohto vzťahu. Kým v CRM je
rozhodujúci tok informácií od podniku k zákazníkovi, v marketingových stratégiach podniku
riadeného zákazníkom je v tomto vzťahu rozhodujúci tok informácií od zákazníkov
k podniku. Z hľadiska aspektov spoločensky zodpovedného správania sa firiem prinášajú
marketingové stratégie podniku riadeného zákazníkom vyšší stupeň kvality ako CRM.
V realite sa to prejavuje predovšetkým vo vytváraní dlhodobých vzťahov so zákazníkmi,
-
ŠÍBL, D. a kol.: Veľká ekonomická encyklopédia. Bratislava : Sprint, 2002. ISBN 80-89085-04-0,
str. 137
46
BAKER, M.J.: The Marketing Book. Oxford : Butterworthheinemann, 2003. 490 s. ISBN 0-75065536-4, str. 490
45
120
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
pretoţe primárnym záujmom podniku je maximalizovať spokojnosť zákazníka a udrţať si ho.
Aţ sekundárne sa zaoberá cieľom získavania nových zákazníkov (pri CRM je to opačne).
Samozrejme moţno s týmto názorom polemizovať, ale z tohto kvalitatívneho rozlíšenia
uvedených metód marketingových stratégií vzťahov so zákazníkmi sme vychádzali aj
v našom prieskume, výsledky ktorého prezentujeme v ďalšej časti nášho príspevku.
Marketingovú stratégiu kastumizácie povaţujeme za nový prístup podniku k zákazníkom,
podstatou ktorého je individualizácia tohto vzťahu – kaţdý zákazník akoby sa stával
samostatným trhom. „Stratégia kastumizácie vytvára hodnotu pre zákazníka tým, ţe mu
umoţní získať produkt, ktorý presne potrebuje, ale zároveň spĺňa kritériá efektivity masovej
produkcie“47. Z hľadiska spoločensky zodpovedného správania sa firiem by sme mohli
marketingovú stratégiu kastumizácie povaţovať z uvedených troch typov marketingových
stratégií vzťahov so zákazníkmi za najvyšší stupeň. Vzhľadom na našu analýzu zameranú na
slovenské podniky sluţieb sme sa jej však zvlášť nevenovali, pretoţe všeobecne sa táto
stratégia povaţuje za vhodnejšiu pre výrobné podniky.
2. Ako sa prejavuje spoločenská zodpovednosť v marketingu slovenských firiem
(výsledky prieskumu)
Ako sme uţ vyššie uviedli, v rámci nášho výskumného projektu sme realizovali
prieskum vo vybraných podnikoch sluţieb na Slovensku. Vzhľadom na obmedzený priestor
príspevku nebudeme podrobne charakterizovať metodiku prieskumu ani skúmanú vzorku
podnikov. Zameriame sa len na syntézu výsledkov dotazníkového prieskumu z pohľadu témy
nášho príspevku.
Zdôrazňujeme, ţe prieskum bol zameraný na uplatňovanie dvoch typov marketingových
stratégií vzťahov so zákazníkmi – stratégie riadenia vzťahov so zákazníkmi (CRM) a stratégie
podniku riadeného zákazníkom.
Pri prieskume uplatňovania CRM sme za dôkaz uplatňovania tejto stratégie povaţovali
uplatňovanie nejakého systému na podporu predaja a sluţieb, pričom sme okrem vybraných
systémov dali podnikom priestor aj na prezentovanie iných systémov, ktoré sme presne
nešpecifikovali. Výsledky sú nasledovné:
- 34,3 % podnikov deklarovalo vyuţívanie inštitútu správcu kontaktov so zákazníkmi,
- 13,7 % deklarovalo, ţe má zavedený klasický systém CRM,
- 11,8 % deklarovalo, ţe má Call Centrum, ktoré nepovaţuje za klasický systém CRM,
- - 7,8 % deklarovalo, ţe má ucelené kontaktné centrum so zákazníkmi, ktoré integruje
klasický systém CRM s moderným Call Centrom.
Ostatné identifikované systémy podpory predaja mali zanedbateľný podiel (jednotlivo),
v podstate ich môţeme zahrnúť do skupiny „iný spôsob podpory predaja a sluţieb“.
Ak vychádzame z predpokladu, ţe najvyššia miera spoločensky zodpovedného správania
sa firiem je u podnikov, ktoré majú vybudované ucelené kontaktné centrá so zákazníkmi,
menšia miera u podnikov s Call Centrami, ešte menšia u podnikov s klasickým CRM
systémom a len malá miera u podnikov so správcom kontaktov so zákazníkmi (ostatné
uvádzané systémy podpory predaja sú z uvedeného hľadiska ťaţko identifikovateľné),
môţeme vysloviť záver, ţe v marketingu podnikov sluţieb na Slovensku je ešte veľký priestor
na zlepšovanie ich spoločensky zodpovedného správania sa.
V našom prieskume sme sa neuspokojili len s uvedeným jednoduchým identifikovaním
systému podpory predaja a sluţieb. Kvalitu kontaktu so zákazníkmi (t.j., spoločensky
zodpovedného správania sa) sme analyzovali hlbšie cez sledovanie nasledovných kritérií:
SQUIRE, B. – READMAN, J. – BROWN, S. – BESSANT, J.: Mass customization – the key to
customer value? In: Production Planning  Control, Vol. 15, No 4, June 2004, s. 459 – 471. ISSN
1366-5871, str. 459
47
121
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
- či a aký nástroj na meranie spokojnosti zákazníka podniky vyuţívajú,
- či podniky merajú hodnotu zákazníkov a aké metódy na to vyuţívajú,
- či podniky identifikujú významných zákazníkov,
- či si podniky budujú lojalitu svojich zákazníkov.
V prieskume aţ 68,6 % podnikov deklarovalo, ţe meria spokojnosť svojich
zákazníkov – najčastejšíe prieskumom zákazníckej spokojnosti a analýzou reklamácií
a sťaţností, menej analýzou odchádzajúcich zákazníkov.
Pomerne vysoké percento (52,94 %) podnikov tieţ deklarovalo meranie hodnoty svojich
zákazníkov. Čo sa týka metód merania hodnoty zákazníkov, tu bol značný rozptyl odpovedí,
čo bolo spôsobené aj tým, ţe táto otázka bola otvorená. Celkovo sa nám však (z uvádzaných
odpovedí na otázku metód merania hodnoty zákazníkov) javilo, ţe meranie hodnoty
zákazníkov je v slovenských podnikoch málo vyuţívané – napriek uvedenej deklarácii
samotných podnikov.
Otázka identifikácie významných zákazníkov úzko súvisí s predchádzajúcou otázkou
merania hodnoty zákazníkov. Aj sme ju vyhodnocovali ako otázku v tomto smere
doplňujúcu. Tu deklarovalo ešte vyššie percento podnikov (76,5 %) ako v predchádzajúcej
otázke, ţe identifikuje významných zákazníkov, čo si bez merania ich hodnoty ťaţko
predstaviť. Teda táto doplňujúca otázka nás len utvrdila v závere vyslovenom pri
predchádzajúcej otázke.
Čo sa týka programového budovania lojality zákazníkov 64,7 % podnikov uviedlo, ţe
sleduje lojalitu svojich zákazníkov. Najrozšírenejším nástrojom budovania zákazníckej
lojality sú vernostné programy (ich vyuţívanie deklarovalo 42,15 % podnikov), menej sa
vyuţívajú nástroje na zabránenie odchodu zákazníkov (Churn Management) – len 13,72 %
podnikov.
Prieskum druhého typu marketingovej stratégie zameranej na zákazníka – stratégie
podniku riadeného zákazníkom sme realizovali odlišným spôsobom – nepouţili sme dotazník,
ale výskum v konkrétnych podnikoch. Moţno z hľadiska metodického (porovnávanie
výsledkov) to nie je spôsob celkom vhodný, ale vychádzali sme z predpokladu (ktorý
vyplynul aj z prvého dotazníkového prieskumu), ţe zistenie kvalitatívnych charakteristík
tohto typu marketingovej stratégie, ktoré sú jasným odlíšením od stratégií CRM, nie je cez
dotazník moţné. Ţiaľ pri prvom dotazníkovom prieskume sa nám ukázalo, ţe, napriek snahe
o pomerne presnú štylizáciu otázok, respondenti často nepochopili odbornú podstatu otázky.
Potvrdilo sa nám, ţe v praxi sa málo rozlišujú uvedené dva typy marketingových stratégií
zameraných na zákazníka. Hoci analyzované podniky deklarovali uplatňovanie marketingovej
stratégie podniku riadeného zákazníkom, v ich systéme bola väčšina prvkov zhodná s tými,
ktoré sme zistili v prieskume zameranom na uplatňovanie stratégie riadenia vzťahov so
zákazníkmi (CRM). Zároveň však zdôrazňujeme, ţe vypracované marketingové stratégie
obsahovali aj kvalitatívne znaky, ktoré sú typické pre stratégie podniku riadeného zákazníkom
a sú zdôrazňované aj teoretikmi:48
- vytvorenie predstavy na udrţanie zákazníkov, resp. získanie nových zákazníkov,
- počúvanie zákazníkov,
- učenie sa od víťazov,
- ponechanie voľnej ruky najlepším zamestnancom podniku pri jeho vylepšovaní vo
vzťahu k zákazníkovi,
- odstránenie bariér činnostiam, ktoré víťazia u zákazníkov,
- meranie spokojnosti zákazníkov,
- premenenie slov na činy.
48
WHITELEY, R.C.: Podnik řízený zákazníkem. Praha : Victoria Publishing, 2002, str. 16
122
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Tieto znaky sa premietali predovšetkým do konkrétnej zmeny firemnej kultúry, do internej
komunikácie top manaţmentu aţ po najniţšiu úroveň manaţmentu, do podpory iniciatív
pracovníkov „zdola“, do komunikácie so zákazníkmi – so snahou zväčšiť priestor pre spätnú
väzbu. Vo vzťahoch k zákazníkom však prevaţovali prvky riadenia interakcie medzi
podnikom a zákazníkom namiesto vyuţívania tejto interakcie na zmenu v riadení samotného
podniku. Pozitívom však bolo, ţe v marketingových stratégiách deklarovaných ako stratégie
podniku riadeného zákazníkom sa uţ objavili aj prvky stratégie kastumizácie, teda posun
v kvalite vzťahov k zákazníkovi ešte vyššie ako je vlastné samotnej stratégii podniku
riadeného zákazníkom.
Tieto závery však potvrdili predpoklad, ţe v praxi sa ťaţko stretneme s vyhraneným typom
niektorej teoreticky vyšpecifikovanej marketingovej stratégie orientovanej na zákazníka –
prakticky vţdy ide o kombináciu rôznych typov s prevládajúcimi prvkami niektorého z nich.
Ak by sme mali urobiť záver zo zistených skutočností vo vzťahu ku spoločensky
zodpovednému správaniu sa firiem, mohli by sme konštatovať, ţe slovenské podniky si
postupne začínajú uvedomovať aj svoju spoločenskú zodpovednosť, čo sa usilujú premietnuť
do svojich konkrétnych programov marketingových stratégií. V týchto stratégiach je však
stále výrazne dominantným znakom interný záujem podnikov (vo vzťahu k ekonomickej
prosperite) a u väčšiny podnikov v týchto stratégiach pôsobí premietnutie záujmu
o spotrebiteľa len ako „nutnosť“ prispôsobiť sa spoločenským poţiadavkám, resp. všeobecne
deklarovanej orientácii zmeny v riadení podnikov – zdôrazňovanie spoločenskej
zodpovednosti.
Záver
Uvedomujeme si, ţe prezentované výsledky prieskumu sú značne povrchné, nakoľko sme
neuvádzali podrobné východiská záverov, ktoré sme deklarovali. Zdôrazňujeme však, ţe naše
závery sú ešte vyšpecifikované nielen vo vzťahu k uvedenej kategórii podnikov sluţieb, ale aj
v ich hlbšej štruktúre – podľa kategórií sluţieb, podľa veľkosti podnikov, podľa ich
vlastníckej štruktúry a pod. Aspoň pre stručné doplnenie našich zistení môţeme uviesť, ţe vo
výsledkoch výskumu sa potvrdilo, ţe v podnikoch sluţieb sa kladie vyšší dôraz na zákaznícku
orientáciu ako vo výrobných podnikoch, t.j., je tu veľký priestor pre uplatnenie
marketingových stratégií orientovaných na zákazníka. Zistilo sa, ţe v sektore sluţieb sa tieto
metódy pomerne široko vyuţívajú nielen vo veľkých ale aj v stredných podnikoch
(samozrejme sú tu kvalitatívne rozdiely v ich uplatnení). V malých podnikoch sa stretávame
skôr len s niektorými prvkami marketingových stratégií zameraných na zákazníka, bez
komplexného prístupu. Taktieţ vplyv zahraničných vlastníkov firiem na úroveň uplatňovania
marketingových stratégií orientovaných na zákazníka je zjavný.
Ak máme vysloviť celkový záver vo vzťahu ku spoločensky zodpovednému správaniu sa
firiem, dovolíme si konštatovať, ţe v kvalitatívnom vývoji metód marketingových stratégií
vzťahov so zákazníkmi je zreteľné zvyšovanie záujmu firiem o spoločenskú zodpovednosť.
Tento trend podnikavosti treba však ďalej prehlbovať.
Pouţitá literatura
1. BAKER, M.J.: The Marketing Book. Oxford : Butterworthheinemann, 2003. 490 s.
ISBN 0-7506-5536-4
2. GARRIGA, E. – DOMENEC, M.,: Sociálna zodpovednosť : Mapovanie teórií. In:
Journal of business Ethics č. 53, 2004 , s. 51 – 71
123
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
3. PAYNE, A.: Marketing služieb. Praha : Grada Publishing, 1996, ISBN 80-7169-276X
4. SQUIRE, B. – READMAN, J. – BROWN, S. – BESSANT, J.: Mass customization –
the key to customer value? In: Production Planning  Control, Vol. 15, No 4, June
2004, s. 459 – 471. ISSN 1366-5871
5. ŠÍBL, D. a kol.: Veľká ekonomická encyklopédia. Bratislava : Sprint, 2002. ISBN 8089085-04-0
6. WHITELEY, R.C.: Podnik řízený zákazníkem. Praha : Victoria Publishing, 2002
7. MAJTÁN, Š. a kol.: Odbytová stratégia. Bratislava: Vydavateľstvo EKONÓM 2007.
ISBN 978-80-225-2252-6
Kontaktní údaje
Prof. Ing. Štefan Majtán, PhD.
Vysoká škola ekonómie a manaţmentu verejnej správy v Bratislave
Katedra manaţmentu
Ţelezničná 14
821 07 Bratislava
Slovensko
E-mail: [email protected]
124
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Metodologická východiska projektu
Andrea Folvarčná
Abstrakt
V rámci realizovaného projektu výzkumu faktorŧ přechodu od industriální ekonomiky ke
znalostní a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje bude realizován
primární výzkum, který směřuje zejména k ověření některých výzkumných otázek a
formulovaných hypotéz. Příspěvek vymezuje základní východiska a směr tohoto výzkumu a
v teoretickém pojetí vymezuje zvolenou metodiku a hlavní metody a techniky, které budou
v projektu vyuţívány.
Klíčová slova: metodologie, metodika, metoda, technika, kvantitativní výzkum, postup,
analýza, syntéza, generalizace, komparace, dotazování
1
VÝCHODISKA VÝZKUMU
V rámci realizovaného projektu výzkumu faktorŧ přechodu od industriální ekonomiky ke
znalostní a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje proběhne
aplikovaný výzkum, který bude směřovat k identifikaci rozvojových faktorŧ MSK,
k ověřování některých formulovaných výzkumných otázek a vymezených hypotéz.
V projektu budou v rámci jednotlivých dílčích aktivit realizována zejména sekundární šetření
a bude zpracovávána celá řada jiţ existujících studií, výsledkŧ v minulosti realizovaných
souvisejících výzkumŧ a dostupných dat s cílem vyuţít je v nových souvislostech. Primární
šetření by proto mělo směřovat zejména do oblastí, která nebudou „pokryta“ daty a
informacemi z těchto sekundárních šetření. Samotné primární šetření proto bude následovat
po provedení rozboru a zpracování sekundárních zdrojŧ a jeho výstupy by měly směřovat
k doplnění chybějících informací a přímému ověřování formulovaných hypotéz v rámci
projektu. Je proto nutné vymezit teoretická východiska pro metodiku výzkumných aktivit,
která budou v rámci celého projektu vyuţita a respektována.
Přestoţe se v rámci celého projektu bude jednak o integrovaný výzkum, tj. výzkum zahrnující
jak sloţku kvantitativní, tak sloţku kvalitativní, zaměříme se v následujícím textu na jeho
převaţující část a to výzkum kvantitativní.
125
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
2
METODIKA VÝZKUMU
V rámci zpracování sekundárních dat a zejména pak sběru primárních dat budou vyuţity kvantitativní
metody výzkumu. Budou proto realizovány jednotlivé kroky obecného kvantitativního výzkumu
v následující podobě:
1)
2)
3)
4)
5)
6)
7)
Formulace vědeckého problému
Vytváření modelu
Formulace hypotéz
Identifikace základního soboru a výběr vzorku
Výběr nebo konstrukce techniky sběru dat
Sběr a analýza dat
Interpretace, závěry, vyuţití výsledkŧ v dalších aktivitách projektu.
2.1 Fáze kvantitativního výzkumu
Kvantitativní výzkum začíná přípravnou fází, která vyúsťuje do formulace problému. Jedná se
o vymezení, upřesnění a ujasnění si předmětu výzkumu. Snaţíme se odpovědět na otázku, co
chceme zkoumat a zjistit, proč něco nefunguje. Setkáváme se s určitou překáţkou, stavem
(situací), souvislostí, kterou chceme pochopit. Přípravná fáze výzkumu je velmi dŧleţitá,
neboť případné pochybení na začátku mŧţe znehodnotit celý výzkum. V této fázi
výzkumu jsou aktualizovány teoretické momenty:
 nutností pouţít (vytvořit) určitý aparát pojmŧ a kategorií,
 úkolem uvést tyto pojmy do souvislostí (ve vztahu v teorii) a následně usilovat o
systémovou identifikaci předmětu zkoumání,
 potřebou navázat na dříve získané poznatky o zkoumané jevy,
 snahou o dŧkladné metodologické odŧvodnění vlastního přístupu,
 závazkem nalézt pro výzkum širší teoretický i praktický kontext.
Účelem této fáze je tedy dostat se hlouběji do zkoumané problematiky, získat přehled o
současných teoriích, názorech, seznámit se s jednotlivými přístupy, osvojit si odbornou
terminologii a ujasnit si, s jakými faktory je třeba počítat, abychom došli k jejímu
porozumění. Na konci této fáze je potřeba formulovat problém, který má nejčastěji formu
otázky nebo výroku (který mŧţeme opět převést do otázky) a vyjadřuje to, co nás v dané
problematice zaujalo, co bychom chtěli více prozkoumat, pochopit či ověřit. Pro účely
dalšího kvantitativně zaměřeného zkoumání je ţádoucí, aby formulace problému obsahovala
jasně vymezený vztah mezi dvěma nebo několika jevy.
2.2 Tvorba modelu
Pro naplnění výzkumných úkolŧ je třeba vytvořit model zkoumané reality. Model je
zobrazením určitého objektu zkoumání, které je definováno na určitém myšlenkovém nebo
materiálně realizovaném systému a svými vlastnostmi významnými z hlediska zkoumání
odpovídá originálnímu jevu nebo vztahŧm. Vymezíme v něm klíčové proměnné, ujasníme si,
které budou závislé a které nezávislé a posléze mezi nimi popíšeme základní vztahy. Jedná se
126
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
o proces operacionalizace, který lze charakterizovat jako proces přechodu od jevu (v jeho
pojmovém vyjádření) k jednotlivým, empiricky zachytitelným znakŧm. Základním
problémem přitom zŧstává adekvátnost znaku ve vztahu ke zkoumanému jevu, čili
ontologický aspekt. Posouzení adekvátnosti nemŧţe být výhradně empirickou, nýbrţ
především teoretickou záleţitostí – jde o jeden z aspektŧ validity (teoretické), ţe zkoumání je
třeba podrobovat znaky podstatné, významné, teoreticky i prakticky relevantní.
Proměnná je jev, kterému mŧţeme přiřazovat rŧzné hodnoty nebo čísla jako například
vzdělání, příjem, výkon, nezaměstnanost apod. Tyto proměnné dělíme na závislé a nezávislé,
kde nezávislá je ta, která nezávisí na jiné sledované proměnné a která zpŧsobuje změny
proměnné závislé. V modelu se jedná často o velké zjednodušení zkoumaného problému. Při
jeho vytváření lze postupovat v následujících krocích:
 Na základě studia rŧzných zdrojŧ vymezujeme všechny, nebo alespoň větší počet
proměnných, které mohou do zkoumaného jevu vstupovat, ujasníme vazby mezi nimi
a širší souvislosti výzkumného problému.
 Určíme proměnné a vztahy, které jsou z pohledu výzkumného úkolu potenciálně
významné a ty, od kterých mŧţeme abstrahovat.
 Vytváříme model reality, ve které máme několik potenciálně významných
proměnných a vztahŧ mezi nimi a současně určujeme, které proměnné budou závislé a
které budou nezávislé.
V této fázi výzkumu je třeba mít na paměti, ţe volba konkrétních proměnných je v řadě
případŧ subjektivní záleţitostí, zaloţenou na odborném přesvědčení nebo intuici. Současně
mnoţství proměnných, které v daném problému vystupují, nejsme schopni vŧbec
identifikovat nebo řadu z těch, které jsou nám známy, nedokáţeme exaktně měřit. Vytváření
modelu je proto jedno z velmi rizikových míst kvantitativního výzkumu a je třeba konstruovat
ho účelně s cílem zaměřit pozornost na klíčové momenty a vztahy, které nám pomohou řešit
výzkumný úkol.
2.3 Formulace hypotéz
Tvorba hypotéz začíná jiţ při formulaci vědeckého problému. Souběţně se studiem rŧzných
zdrojŧ začínáme vytvářet základní hypotézu, která odráţí cíl, k němuţ bychom chtěli dospět.
Většinou nejprve formulujeme hlavní (teoretickou) hypotézu, která vystihuje celý výzkumný
problém. Tato hlavní hypotéza má často všeobecnou strukturu a proto jí dále rozepisujeme na
hypotézy dílčí, které mŧţeme empiricky ověřovat.
Formulace hypotéz a jejich ověřování je jádrem kvalitativního výzkumu. Správná formulace
hypotézy je přitom poměrně obtíţná pro kaţdého výzkumníka a při její tvorbě bychom měli
dodrţovat určité základní zásady:
 Hypotéza je výrokem o vztahu mezi proměnnými formou oznamovací věty.
V některých případech je vhodné pouţít formu implikace.
 Hypotéza by měla být formulována stručně, jednoznačně, logicky a jednoduše.
127
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
 Hypotézu je moţné ověřit, to znamená, ţe všechny proměnné musí být definovány
operacionálně.
 Při formulaci hypotéz se vyhýbáme osobním a společenským hodnotícím soudŧm.
 Hypotéza by neměla být definicí nebo tvrzením neurčitého rázu.
Formulujeme-li hypotézu jako odpověď na námi řešený problém, který bývá zpravidla
vyjádřen otázkou, mŧţe se jednat o hypotézu nulovou nebo alternativní. Prvotní hypotéza, ve
které nepředpokládáme existenci významného vztahu mezi proměnnými, označujeme jako
tzv. nulovou hypotézu. Komplementární hypotézu, ve které vymezujeme významný vztah
nebo rozdíl mezi proměnnými nazýváme hypotézou alternativní.
Kaţdá hypotéza však zŧstává pouhou domněnkou do chvíle jejího statistického otestování.
Abychom mohli určitou hypotézu testovat, musíme znát kritéria jejího přijetí, případně
zamítnutí. Splňuje-li testovaná hypotéza daná kritéria, přijímáme nulovou hypotézu.
V opačném případě jí zamítáme a přijímáme hypotézu alternativní.
2.4 Výběr vzorku
Výběr vzorku je na rozdíl od formulování hypotéz, povaţovanou za závěrečnou fázi
teoretické roviny kvantitativního výzkumu, etapou technickou. Týká se toho, jaké
respondenty oslovíme, jakou technikou a jakým zpŧsobem získané výsledky zpracujeme.
Hlavním poţadavkem při výběru vzorku je, aby reprezentoval základní soubor. Pouze za
tohoto předpokladu mŧţeme zjištěné závěry zobecňovat. V praxi platí, ţe čím větší vzorek
zkoumáme, tím jednodušší techniku musíme pouţít. Při interpretaci výsledkŧ proto musíme
vţdy přihlíţet k tomu, zda zjištěné závěry platí pouze pro konkrétní výběr nebo zda je
mŧţeme generalizovat pro celý základní soubor.
Základní techniky pouţívané pro vytvoření vzorku dělíme do dvou základních skupin:
 techniky zaloţená na náhodném výběru,
 techniky zaloţené na nenáhodném výběru.
2.5 Strategie výzkumu - výběr nebo konstrukce techniky
Strategií výzkumu rozumíme volbu konkrétní metody – jakým zpŧsobem chceme zkoumanou
problematiku řešit. Mŧţeme volit jeden ze dvou základních přístupŧ – experiment a ex post
facto přístup. Experiment je záměrné a řízené vyvolání určitého jevu za předem stanovených a
kontrolovatelných podmínek. Výzkumník při experimentu ověřuje, zda jím vyvolané změny
nezávisle proměnných vyvolají změnu proměnné závislé, případně zda lze tuto změnu změřit.
Tento přístup lze pouţít ke zjišťování a ověřování kauzálních vztahŧ. Při výzkumu ex post
facto postupujeme v opačném pořadí. Identifikujeme závislou proměnnou a následně se
retrospektivním zpŧsobem snaţíme zjistit, jaké nezávislé proměnné mohly vyvolat její
současný stav. Tímto přístupem však na rozdíl od experimentu, kde aktivně měníme
intervenující proměnné, pouze konstatujeme určitý stav věcí. Dŧvodem pouţití tohoto
128
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
přístupu je situace, kdy nemŧţeme ovlivnit nezávislou proměnnou. V praxi to znamená, ţe
známe určitý výsledný jev a našim úkolem je zjistit jaké příčiny k tomuto jevu vedly.
Nevýhodou tohoto přístupu je ztíţená interpretovatelnost výsledkŧ, ne vţdy mŧţeme přesně
určit, jedná-li se o vztah korelační či vztah kauzální.
2.6 Hlavní pouţité metody výzkumu
Mezi základní výzkumné metody vyuţívané v rámci projektu budou patřit zejména metody
analýzy, syntézy, komparace, generalizace, dotazování. Dále budou vyuţity podpŧrné obecné
metody, jakými jsou například metody historická, historicko-srovnávací, deduktivní atd.
Hlavní pouţitou metodou analytických aktivit projektu bude zejména sekundární analýza.
Pojmem sekundární analýza se nejčastěji označuje nová, aktivní a tvŧrčí práce s jiţ alespoň
jednou pouţitými výzkumnými materiály s cílem získat nové, dosud nevyuţité informace.
Nejde tedy pouze o návrat k pouţitému materiálu a jeho novou syntézu, souhrn případě
redukci, nýbrţ o hledání nové, vědecké poznání obsahující informace. Konkrétní typ analýzy
(identifikační, klasifikační, kauzální apod.) potom závisí na hypotézách konkrétního
výzkumu. Základním analytickým principem je rozčleňování celku na části a jednotlivé
prvky. V případě efektivního pouţití sekundární analýzy je základní podmínkou moţnost dojít
k těm nejelementárnějším empirickým informacím. Postup při vyuţití sekundární analýzy v
konkrétním výzkumu je dán následujícími kroky:
-
zavedeme jednoznačná kritéria, podle nichţ je moţno tuto techniku posuzovat a
koncipovat,
-
vytvoříme model techniky,
-
kriticky posoudíme jeho potenciál ve vztahu k praktickým úlohám výzkumu.
Praktická realizace sekundární analýzy přináší několik problémŧ, které mŧţeme rozdělit do
následujících okruhŧ:
-
ontologické,
-
technologické,
-
gnoseologické,
-
metodologické.
Při tvorbě kaţdé konkrétní metodiky sekundární analýzy musí být zajištěno jejich komplexní
a vyváţené řešení.
129
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
ad. 1 Otázky ontologické
Základním ontologickým kritériem musí být reprezentativnost materiálu. Prvním krokem
proto musí posouzení disponibilních matriálŧ ve vztahu k objektu zkoumání. Je třeba stanovit
cílovou populaci, o níţ chceme vypovídat, a prověřit, nakolik daný sobor (soubory) dat
reprezentují daný objekt. O úpravách souboru (např. o redukci apod.) mŧţeme uvaţovat
pouze v případě, ţe existuje dostatečný rozsah výchozího materiálu. V opačném případě je
nutné kriticky posoudit závaţnost mezer nebo disproporcí.
ad. 2 Technologické problémy
Tento okruh problémŧ zahrnuje otázky týkající se dostupnosti dat, informacích o datech
(dotazníky, klíče, kódy, transformace znakŧ apod.), stavu médií, kapacitě výpočetní techniky
atd. Sekundární analýza předpokládá nejen poskytnutí primárních dat, anebo elementárních
produktŧ primárního zpracování např. v podobě tabulek, indexŧ, prŧměrŧ, ale také zpŧsoby
jejich uloţení a popis.
ad. 3 Gnoseologické aspekty
Po výběru a shromáţdění dat je nutno kriticky zhodnotit jejich kvalitu, metody a okolnosti
vzniku. Klíčové jsou otázky validity a reliability (spolehlivosti) dat. Kritika dat musí
odpovídat hypotézám, z nichţ bude sekundární analýza vycházet. Je třeba zhodnotit
verifikační potenciál dat, zejména je nutné zváţit riziko, ţe na velkém souboru se dříve
prokázané dílčí korelace zprŧměrují nebo zcela vyruší. Nelze tedy pracovat pouze s několika
globálními hypotézami, naopak je třeba propracovat systém pracovních hypotéz tak, aby toto
riziko omezily.
ad. 4 Metodologické problémy
Klíčovým metodologickým problémem je komparabilita dat. Tuto srovnatelnost dat je nutné
hodnotit v několika rovinách:
-
koncepce indikátoru (přímé či nepřímé zjišťování apod.),
-
konkrétní podoba indikátoru (např. rŧzná formulace otázky),
-
definice znaku (včetně kategorizace variant).
Pokud nejsme schopni v těchto oblastech posoudit komparabilitu dat (např. nemáme
informace definici znaku apod.), nemá smysl sekundární analýzu provádět. Jako nejvhodnější
se jeví situace, kdy do sekundární analýzy vstupují primární data ve standardizované a
srovnatelné podobě, aniţ by standardizace proměnných bránila komparaci. Sekundární
analýza dat sleduje cíle specifikující nebo generující, buď dohledává a objevuje skryté
informace, anebo rozšiřuje podmínky pro generalizaci, pro formulaci faktŧ vyššího řádu.
130
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Sekundární analýzou mŧţeme označovat jednu konkrétní techniku, anebo více méně volný
soubor metod a technik.
Další pouţitá metoda, metoda komparace neboli metoda srovnání nám umoţňuje vzájemně
porovnávat zkoumané jevy. Jedná se o relativně jednoduchou výzkumnou metodu. Je
nicméně nutné věnovat pozornost zejména identifikaci srovnávacích kritérií, případně určit
váhu těchto srovnávacích kritérií. Proto je třeba v případě jednotlivých komparací tento
postup precizně definovat a také v rámci projektu vţdy slovně popsat.
Formulace i ověřování hypotéz vychází z uplatnění sekundární analýzy, jejíţ výhody a
nevýhody byly uvedeny výše. Proto při verifikaci získaných závěrŧ ze sekundární analýzy a
ověření vymezených hypotéz bude současně vyuţita kvantitativní metoda sociálního
výzkumu – dotazování a její konkrétní technika dotazníku. V případě dotazníku se jedná o
písemnou, formalizovanou techniku metody dotazování. Podstata dotazníku spočívá
v sestavení souboru otázek, na který respondent písemně odpovídá, popř. poloţek, s nimiţ
souhlasí či nesouhlasí, nebo z nichţ vybírá tu, která dle jeho názoru nejvíce odpovídá či
neodpovídá skutečnosti. Jeho účelem je získání informací o postojích, motivech, hodnotách,
názorech, vztazích a charakteristických rysech zkoumaných sociálních skupin.
Nejdŧleţitějšími součástmi dotazníkového výzkumu jsou formulace jednotlivých poloţek a
konstrukce dotazníku. Respondent nemá většinou moţnost ţádat o upřesnění otázek. Není-li
mu jasný obsah otázky, často volí náhodnou odpověď, coţ sniţuje účinnost pouţitého
nástroje.
Sběr a analýza dat
Na sběru, zpracování a vyhodnocování dat se budou podílet rŧzné subjekty. Bude se jednat
zejména o jednotlivé řešitele dílčích aktivit projektu, garanty těchto aktivit a v rámci
dotazníkového šetření o zabezpečení technického zázemí formou externí zakázky. Pro účely
projektu bude vypracována souhrnná metodika, kde budou podrobně specifikovány všechny
pouţité metody a jejich vyuţití v rŧzných aktivitách projektu.
Interpretace, závěry, vyuţití výsledkŧ v dalších aktivitách projektu
Výstupy kvantitativního výzkumu v rámci projektu budou směřovat k ověření definovaných
hypotéz, dále budou východiskem pro konstrukci systému permanentního monitorování,
prezentace a reportingu o vývoji sledovaných faktorŧ rozvoje v podmínkách
Moravskoslezského kraje.
131
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Pouţitá literatura
PAVLICA, K. a KOL. Sociální výzkum podniku a management – prŧvodce manaţera
v oblasti výzkumu hospodářských organizací. 1. vydání. Praha: EKOPRESS, 2000. 161s.
ISBN 80-86119-25-4.
SURYNEK, M. – KOMÁRKOVÁ, A. – KAŠPÁRKOVÁ, R. Základy sociologického
výzkumu. 1. vydání. Praha: Management Press, 2001. 160 s. ISBN: 80-7261-038-4.
Kontaktní údaje
Ing. Andrea Folvarčná, Ph.D.
Vysoká škola podnikání, a.s., katedra Podnikání
Michálkovická 1810/181, 710 00, Ostrava – Slezská Ostrava
Tel: 595 228 134
email: [email protected]
132
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Metodologie sekundárního výzkumu
Jitka Vavrečková
Abstrakt
Přechod od industriální ekonomiky k ekonomice podnikavé a znalostní bezesporu v budoucnu
významně ovlivní sociální a ekonomický rozvoj Moravskoslezského kraje.
Změny ve struktuře prŧmyslu budou představovat velmi významné změny ve vyuţití území i
ve struktuře zaměstnanosti. Pro posouzení rozsahu a povahy těchto změn, jejichţ kvantifikace
i kvalifikace bude nutné pro následný proces návrhu metodiky primárního výzkumu a
monitorování provést tyto činnosti:
1. Identifikace a posouzení vyuţitelnosti výsledkŧ relevantních rozvojových
koncepcí restruktualizace území obdobného charakteru a kvality
2. Vyhodnocení výsledkŧ relevantních pilotních ověření programŧ rozvoje
podnikavosti
Klíčová slova: rozvoj, změna, prŧmysl, území, zaměstnanost, identifikace, koncepce,
program, ověření
1. Úvod
Moravskoslezský kraj stále patří mezi nejvýznamnější regiony ČR. Do roku 1989
představovala Severní Morava nejdŧleţitější prŧmyslové centrum státu, jehoţ základní a
nejvýznamnější charakteristikou byla velká koncentrace těţebního a hutního prŧmyslu. Po
roce 1989 tak vstupoval Moravskoslezský kraj do období ekonomické transformace s největší
zátěţí v podobě nutných strukturálních reforem a odstraňování starých ekologických zátěţí.
Tyto aspekty se rozhodující měrou podepsaly na sociálních a ekonomických problémech
Moravskoslezského kraje po roce 1990, k nimţ zejména patří vysoká nezaměstnanost a také v
zaostávání ukazatelŧ inovační schopnosti regionu jako dŧsledek dlouhodobé orientace kraje
na prŧmyslová odvětví s nízkou přidanou hodnotou. [1].
Nejvýznamnějším odvětvím i nadále v regionu zŧstává výroba kovŧ a kovových výrobkŧ a
těţba uhlí. Podíl zemědělství a lesnictví je velmi nízký. Největším prŧmyslovým
zaměstnavatelem regionu jsou OKD (těţba uhlí), následovány podniky z odvětví výroby
ţeleza a oceli. Dŧsledkem převládající hutní prvovýroby jakoţto stěţejního prŧmyslového
odvětví je však na druhé straně negativní dopad na kvalitu ţivotního prostředí a zdraví
obyvatelstva.
Má-li v budoucnu v prostředí Moravskoslezského kraje dojít k potřebné změně struktury
hospodářství, nutně musí dojít k podpoře a rozvoji odvětví vyznačujících se vysokou
intenzitou výzkumu a vývoje, do kterých jsou zahrnována jednak technologicky náročná
odvětví zpracovatelského prŧmyslu a znalostně náročné sluţby.
133
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Pro konkrétní budoucí modelování podmínek tohoto přechodu, včetně jejího tempa bude
vhodné, mimo jiné, vycházet z teoretických i praktických zkušeností okolních státŧ, tak také
ostatních regionŧ ČR.
2. Metodika prací
Práce budou provedeny v následujícím rozsahu:
 Určení a výběr zdrojŧ relevantních dat
 Syntéza dosavadních poznatkŧ ke komplexnímu zajištění nástrojŧ a metodických
předpokladŧ pro vlastní primární výzkum
 Interpretace dat
V rámci sekundárního výzkumu budou prověřeny následující informační zdroje:
1. Relevantní informační zdroje EU
2. Relevantní informační zdroje ČR
2.1 Vyhodnocení vyuţitelnosti rozvojových koncepcí restruktualizace území obdobného
charakteru a kvality
Tento krok prací se člení do dvou dílčích podúkolŧ, jejichţ je definován následovně:
Cíl prací 1: Shromáţdění, následná analýza a syntéza všech dostupných relevantních poznatkŧ
a materiálŧ, týkající se reformních a restruktualizačních programŧ území obdobného
charakteru v evropském měřítku – tj. obdobných prŧmyslových aglomerací, sdruţující jak
těţební prŧmysl, tak také hutní prvovýrobu včetně navazujících sluţeb a infrastruktury.
Vyuţít lze např. výsledky vyhodnocení polského programu „Restrukturalizace černouhelného
těţebního odvětví pro léta 2003-2006“, plánu „Redukce a racionalizace uhelného prŧmyslu“
v Německu, španělského „Národního energetického plánu“ s dopady na útlum a modernizaci
uhelného sektoru a dalších.
Zdroje informací: Polsko, Německo, Francie. Anglie, Španělsko, Slovensko
Výstup prací: specifikace podmínek uplatnění a definice dopadŧ rozvojových programŧ
restruktualizace do stěţejních oblastí ekonomiky, týkající se však daného území:





Prŧmyslová sféra, energetika
Sociální sféra
Finanční sféra
Ţivotní prostředí
Následné vyuţití území
Cíl prací 2: Shromáţdění, následná analýza a syntéza všech dostupných relevantních poznatkŧ
a materiálŧ, týkající se rozvojových koncepcí, zpracovaných na úrovni ČR a na úrovni
NUTS II Moravskoslezsko. Jedná se např. o následující koncepce:
 Strategie regionálního rozvoje České republiky na roky 2007 – 2016
134
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje



















Strategie udrţitelného rozvoje ČR, 2009
Operační program výzkum a vývoj pro inovace
Operační program doprava
Operační program podnikání a inovace
Operační program příhraniční spolupráce Česká republika – Polsko 2007 – 2013
Státní surovinová politika ČR
Národní strategický plán pro rozvoj venkova ČR na období 2007 – 2013
Strategie hospodářského rŧstu České republiky
Politika územního rozvoje
Program rozvoje venkova 2007 – 2016
Dopravní politika ČR na léta 2005 – 2016
Regionální inovační strategie Moravskoslezského kraje na léta 2009 – 2016
Strategie rozvoje Moravskoslezského kraje na léta 2009 – 2016
Regionální operační program regionu soudrţnosti Moravskoslezsko
Marketingová strategie rozvoje cestovního ruchu v Moravskoslezském kraji pro léta
2009–2016
Koncepce rozvoje dopravní infrastruktury Moravskoslezského kraje
Koncepce rozvoje zemědělství a venkova Moravskoslezského kraje
Územní energetická koncepce Moravskoslezského kraje
Revitalizace hospodářství v Moravskoslezském kraji
Zdroje informací: příslušná ministerstva, KÚ MSK, Czechinvest, hospodářská komora MS
kraje, regionální rozvojová agentura apod.
Výstup prací: specifikace postupŧ uplatnění a definice dopadŧ programŧ restruktualizace do
stěţejních oblastí ekonomiky, týkající se území Moravskoslezského kraje:





Prŧmyslová sféra, energetika
Sociální sféra
Finanční sféra
Ţivotní prostředí
Následné vyuţití území
2.2 Vyhodnocení
podnikavosti
výsledkŧ
relevantních
pilotních
ověření
programŧ
rozvoje
Cíl prací: Shromáţdění a následná analýza konkrétních poznatkŧ, vyplývajících z konkrétních
pilotních programŧ, aplikovaných v prostředí obdobného charakteru, tj blízkému prostředí
MS kraje.
Zdroje informací: EU, příslušná ministerstva, KÚ MSK a ostatní kraje ČR, Czechinvest,
hospodářská komora MS kraje, regionální rozvojová agentura apod.
Výstup prací: specifikace konkrétních zkušeností, vyuţitelných při formulování programŧ
rozvoje podnikavosti a následné ověření jejich vyuţitelnosti v konkrétních podmínkách MSK
kraje v rámci pilotního ověření programŧ rozvoje podnikavosti.
Zejména budou sledovány tyto výstupy:
135
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
 Podmínky fungování regionálního trhu s inovacemi
 Poţadavky na rozvoj lidských zdrojŧ
 Podmínky pro získávání investorŧ pro přebudování ekonomické struktury a rozvoj
podnikání
 Podmínky vývoje a uplatnění pokročilých technologií
 Podmínky zpřístupnění nepotřebného majetku státu pro účely podnikání a aktivní
řešení brownfildes
 Rozvoj prŧmyslových zón se zaměřením na vyuţívání stávajících, vyuţívání
brownfildes a revitalizovaných ploch po odstranění starých ekologických zátěţí
 Podmínky rozvoje malého a středního podnikání, druţstevního podnikání, sluţeb,
cestovního ruchu, kongresové turistiky a rozvoj přeshraniční spolupráce a
volnočasových aktivit
 A další
3. Interpretace a vyuţití dat sekundárního výzkumu
Výsledky praktických zkušenosti s aplikací pilotních programŧ rozvoje podnikavosti a také
analýza strategických rozvojových dokumentŧ budou východiskem pro návrh metodiky
primárního výzkumu. Jejich vyuţití bude moţné rovněţ při tvorbě sady dobrých příkladŧ
podnikavého chování. A v neposlední řadě lze očekávat jejich vyuţití i při zpracování
konkrétních programŧ pro rozvoj podnikavosti a podnikání v prostředí Moravskoslezského
kraje.
Pouţitá literatura
1. KADEŘÁBKOVÁ, A. a kol. Ročenka konkurenceschopnosti České republiky 2006 –
2007. Centrum ekonomických studií VŠEM, Národní observatoř zaměstnanosti a
vzdělávání Národního vzdělávacího fondu.
2. BARTOŠ, P., FABIAN, M. Revitalizace hospodářství Moravskoslezského kraje.
Pilotní projekt Krajské hospodářské komory Moravskoslezského kraje zpracovaný za
spolupráce Sdruţení pro rozvoj Moravskoslezského kraje. Listopad 2005.
Kontaktní údaje
Ing. Jitka Vavrečková
UNIGEO, a.s., divize geologie a ţivotního prostředí
Místecká 329/258, 720 00 Ostrava – Hrabová
Telefon: 724 622 988
e-mail: [email protected]
136
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Informační systém znalostní a podnikavé ekonomiky jako
nástroj podpory mechanismu a monitorování faktorů
rozvoje podnikání v Moravskoslezském kraji
Vladimír Krajčík
Abstrakt
Výzkum faktorŧ přechodu od industriální ekonomiky k ekonomice znalostní v našem regionu
je velmi úzce svázán s daty a informacemi, které vytvářejí společnou základnu pro práci
s příslušnými fakty a jsou nezbytným předpokladem produkce znalostí v dané oblasti.
Při vytváření této datové základny je třeba mít na paměti především její hlavní účel a poslání.
Slouţí nejen k sběru primárních a sekundárních dat, ale podporuje přenos, ukládání
a prezentaci příslušných a potřebných informací a znalostí. Je příkladem základny účelového
informačního systému, která nejen podporuje, ale i vyvíjí nové znalosti. Její aktualizace
a rozvoj je úzce spjat s udrţitelností a celým procesem monitorování nových poznatkŧ
a souvislostí rozvoje regionální podnikavé ekonomiky.
Pro vytvoření, udrţení a monitorování znalostní a podnikavé ekonomiky v kraji je nezbytné
vytvořit podpŧrný informační systém, který by prŧběţně aktualizoval ve svém obsahu data,
informace a znalosti k dané problematice. Tyto znalosti by informační systém vhodným
zpŧsobem jako otevřený a veřejný regionální informační systém prezentovat všem uţivatelŧm
a zainteresovaným. Vlastní aplikace se jako elektronický nástroj v prostředí internetu stane
hlavním nástrojem udrţitelnosti konkurenceschopnosti znalostní a podnikavé ekonomiky
regionu.
Klíčová slova: informace, znalosti, informační systémy, znalostní systémy, model
informačního systému, požadavky na informační systém.
1. ZÁKLADNÍ POJMY
Při hledání řešení odpovídající výše uvedenému zadání se dostaneme k systémŧm, které pro
jejich uţivatele přináší jistou přidanou hodnotu, uţitek. V teorii systémŧ dle Z. Molnára (1)
se systémem rozumí mnoţina prvkŧ spolu s jejich vlastnostmi a vztahy mezi nimi, jeţ
vykazují jako celek určité vlastnosti, respektive chování.
Pro naše účely zkoumání
efektivnosti mají smysl jen takové systémy, u kterých je moţno definovat účel, čili systémy s
cílovým chováním. Systém je tedy mnoţina vzájemně propojených komponent, které musí
pracovat dohromady tak, aby tento systém naplnil daný účel – určitý cíl. To znamená, ţe
pokud prvky systému nepracují dohromady efektivně, systém neplní svoji základní funkci.
K vymezení základních informatických pojmŧ uţitých v práci je nutné upřesnit pojmy
informace a informační systémy.
137
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Informacemi dle L. Vodáčka (6) rozumíme data, kterým jejich uţivatel přisuzuje určitý
význam
a která uspokojují konkrétní informační potřebu svého příjemce. Informační systémy pouţité
v této práci jsou vymezeny prací Z. Molnára (3) jako soubory lidí, technických prostředkŧ
a metod, zabezpečujících sběr, přenos, zpracování a uchování dat za účelem prezentace
informací pro potřeby uţivatelŧ činných v systémech řízení. Dŧvodem k rozlišení pojmu data
a informace je právě jejich vztah k uţivateli. Data dle stejného zdroje jsou vhodným
zpŧsobem zachycené zprávy, které vypovídají o okolní realitě a jsou srozumitelné pro
příjemce. Data tedy vyţadují na své zpracování vynaloţení určité práce, která má smysl
jedině tehdy, jestliţe se tím vytvoří nějaká uţitná hodnota – uţitek. Termínu uţitek věnuje
ekonomie rozsáhlou pozornost, v teorii preferencí dává jedinec přednost spotřebě statku X
před statkem Y. Uţitnou hodnotou dat je právě jejich informační obsah, který přináší příjemci
něco nového, sniţuje jeho neurčitost o okolním světu, případně sniţuje rizika při jeho
rozhodování.
Integrovaný přístup k IS vychází z principŧ systémové integrace, která se snaţí řešit
problematiku efektivity řady informačních projektŧ. Cílem systémové integrace dle
J. Voříška (5) je vytváření a permanentní údrţba integrovaného informačního systému,
který optimálně vyuţívá potenciálu dostupných informačních technologií k maximální
podpoře informačních cílŧ navrţeného systému.
Informace je výsledkem projektové interpretace dat (8) na základě individuálních schopností,
hodnot a znalostí. Informace lze chápat jako projektová data, kterým jejich příjemce přisuzuje
význam (informační obsah) na základě znalostí, kterými disponuje.
Informace lze rovněţ definovat jako soubor zpráv, tj. sdělení nebo dat, jejichţ obdrţení
sniţuje počáteční neznalost stavu prvku resp. systému.
Informace lze povaţovat za projektový zdroj, jehoţ disponibilita musí být zhodnocena jak
správným pochopením, tak i zpracováním. Svými vlastnostmi se informace (na rozdíl od
dalších projektových zdrojŧ) vymykají všem ostatním výrobním faktorŧm, u nichţ v procesu
pouţití dochází ke spotřebě. V případě informací se jedná o obnovitelný zdroj, který není
spotřebován, navíc mŧţe mít samogenerační schopnosti.
Informace lze klasifikovat jako data (6), obohacená o relevantnost a účelnost, přeměna dat v
informace tudíţ vyţaduje znalosti. Informace jsou stavebními kameny znalostí. Znalosti
vymezují základní rámec pro kognitivní procesy interpretace.
138
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Definice obecného pojmu znalosti je velmi problematická. Znalosti (9) jsou vytvářeny
neobyčejně sloţitým systémem:






osvojovaných zkušeností,
faktŧ,
vztahŧ,
hodnot,
myšlenkových procesŧ,
významŧ.
Při aplikaci systémového přístupu jsou znalosti dle P. Mikuleckého (9) identifikovány jako
systém s proměnlivou strukturou a mnoha uzavřenými smyčkami, který se neustále rozvíjí v
procesu učení a nelze ho oddělit od lidského myšlení a bytí. Existuje v něm nejen logické
uvaţování, ale také intuice a značná neurčitost vymezovaná teprve v daném kontextu.
Znalosti lze charakterizovat jako:
 Informace, kterým jsme přisoudili určitou hodnotu.
 Charakterizující nestrukturované nebo semi-strukturované úlohy.
 Problematicky přenositelné.
Znalosti (9) poskytují individuální kompetenci pracovat s informacemi a vhodně vyhledávat
datové zdroje a těch pak vyuţívat. Vztah znalostí a informací se nese ve dvou vzájemně
prolínajících se rovinách:
 Znalosti jsou vyuţívány v procesu výběru a interpretace dat a rozhodování.
 Znalosti se v procesu učení mění, přetvářejí a rozvíjejí.
Znalosti slouţící k naplnění IS je třeba rozdělit do dvou kategorií:
 znalosti nevyslovené
 znalosti explicitní.
Nevyslovené znalosti dle Z. Staníčka (11) charakterizujeme jako subjektivní (tj. nesené
jednotlivými projektovými lidmi, řešiteli a manaţery projektŧ IS), dané zkušeností a praxí.
Znalostí explicitní míní Mikulecký (9) znalost objektivní, která se dostala do nějakých
projektových metodik, dokumentŧ či nějak formalizovaných modelŧ, je předmětem
racionálního myšlení a má charakter uspořádanosti.
139
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Znalosti nevyslovené se přeměňují na znalosti explicitní a naopak. Celá dynamika přeměn
znalostí (11) mezi implicitními a explicitními probíhá v opakujícím se cyklu čtyř fází
konverze znalostí: socializace, externalizace, kombinace a internalizace.
1.1 Charakteristika veřejných a regionálních informačních systémŧ
Článek se zaměřuje na veřejné IS. Pojetí a definici této kategorie mŧţeme najít v zákoně č.
365/2000 Sb. Definice poţadovaného pojmu je uvedena v §2 písm. u), kdy je jako veřejný
informační systém chápán ten informační systém, který poskytuje sluţby veřejnosti (zde je
odkaz na §3 odst. 2). V ekonomickém pojetí jde tedy o veřejný statek, který vykazuje dvě
typické vlastnosti – nezmenšitelnost ve spotřebě a nevylučitelnost ze spotřeby statku. První
vlastnost znamená, ţe při jakékoliv dané úrovni výstupu jsou mezní náklady na poskytnutí
tohoto statku (veřejné informační sluţby) nulové.
Dŧsledkem druhé vlastnosti veřejných statkŧ je skutečnost, ţe tyto statky (veřejné informační
sluţby) mohou být veřejností uţívány, aniţ by za ně bylo přímo placeno spotřebiteli
(uţivatelskými skupinami IS). Financování vývoje a provozu veřejných IS je záleţitostí státu,
případně veřejných nadnárodních zdrojŧ.
Informační činnost směřující k naplnění a poskytování informací do veřejného IS je vţdy
realizována na vymezeném a přesně specifikovaném zdroji informací. Jedná se o aktivní
činnost vyhledávání informací na definovaném informačním prostoru. Toto ohraničení
vychází z územního členění pouţívaného úřady veřejné správy. Jako základní princip členění
na teritoriální jednotky je přijat princip Statistické a analytické územní jednotky Evropské
unie. Pojem region (euroregion) je chápán, jako úroveň středního územně správního článku
Vzhledem k výše uvedené specifikaci veřejných informačních systémŧ pouţívám jejich
regionální specifikaci v souladu s definicí úrovně středního územně správního článku.
Veřejné a regionální informační systémy proto definuji jako informační systémy poskytující
veřejné sluţby (informace) v prostorovém omezení zdrojŧ informací velikosti středního
územně správního článku.
Aby informační systémy plnily efektivně svoji funkci, musí být jejich provozování podpořeno
vhodně organizovaným procesem systémové podpory. Proces systémové podpory je součástí
řízení a jeho úkoly (činnosti) jsou zaměřené na:




zavádění IS do provozu,
zajišťování funkčnosti a bezpečnosti provozovaných IS,
správu konfigurace a licencí jednotlivých subsystémŧ IS,
podporu všech typŧ koncových uţivatelŧ IS.
Analýzou procesu systémové podpory informačního systému podporující znalostní
a podnikavou ekonomiku (zajišťující mechanismus a monitorování faktorŧ rozvoje podnikání
v Moravskoslezském kraji) se dostaneme k vymezení veřejného informačního systému
s následujícími vlastnostmi a projektovým cílem. Cílem projektu výstavby vhodného IS je
vytvořit a zabezpečit na základě definovaných uţivatelských rolí datovou a informační
základnu informačního systému (specifikovat vstupující a vystupující statické textové a
dynamické grafické objekty), koordinovat vytvoření IS pro prezentaci projektových výstupŧ,
140
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
navrhnout mechanizmy monitorování faktorŧ přechodu od industriální ekonomiky ke
znalostní a podnikavé ekonomice (včetně analýzy metodiky GEM), navrhnout IT podporu
realizace šetření (dotazníkového či přímého rozhovoru) a prezentace dat, informací a znalostí
o podnikavém regionu.
2 NÁVRH MODELU INFORMAČNÍHO SYSTÉMU ZNALOSTNÍ A
PODNIKAVÉ EKONOMIKY V KRAJI
Ţijeme v komplexní a dynamické realitě přírodních a společenských systémŧ. Většina těchto
systémŧ není v rovnováze, některé se postupně rozvíjí, jiné zanikají. Aby bylo moţné stav a
vývoj této reality popsat, je nutné ji formálně zobrazit určitým modelem. To pochopitelně
platí i o návrhu modelu informačního systému znalostní a podnikavé ekonomiky v MSK.
Tento model bude ve svých funkcionalitách vytvořená struktura, která zobrazuje
a reprodukuje určitou stránku skutečnosti podnikavé ekonomiky v kraji (moţná i v
idealizované, ale názorné podobě). Tento model by měl mít moţnost odvodit chování
modelovaného objektu (tedy chování a faktory znalostní ekonomiky). Podstatou návrhu
modelu informačního systému znalostní a podnikavé ekonomiky v kraji je objektově
orientovaný přístup. To znamená, ţe data a postupy, které s nimi manipulují, jsou spojeny
do jedné entity, tzv. objektu. Objekt je tedy datovou strukturou spolu s popisem zpŧsobu,
jak s ním mohou být prováděny manipulace. Manipulace dat probíhá pomocí posílání zpráv
z jednoho objektu do druhého. Zpráva obsahuje identifikaci poţadované manipulace a objekt
pak určuje, jaká operace s ním bude provedena v závislosti na obsahu zprávy. Skutečný
mechanizmus manipulace je vnitřní věcí objektu a pro objednavatele zprávy je "neviditelný".
Objekty jsou pojaty jako výskyty určité třídy objektŧ. Třídy mohou být popsány abstraktními
datovými typy, které vymezují třídu ve smyslu operací, které mohou být realizovány na
datech, jeţ reprezentují, spolu s vlastnostmi těchto operací. Třída je dále definována svým
jménem, atributy (datovou strukturou), metodami a rozhraním prezentovaným objektŧm
jiných tříd. Kaţdý atribut je určen svým jménem a třídou. K principŧm objektově
orientovaných systémŧ patří dědičnost, kdy dvě nebo více tříd jsou konstruovány jako
subtypy určité třídy supertypu, tedy subtyp "dědí" vlastnosti a operace existujícího supertypu
a má některé specifické vlastnosti. Dalším je pak tzv. generická třída dovolující provedení
algoritmu s pouţitím stejné základní datové struktury, ale na rŧzných datových typech
zabudovaných do struktury.
Objekt je definován jako v programu uzavřená struktura, která:
 obsahuje vnitřní paměť, tj. má schopnost si něco pamatovat. Tato vnitřní paměť se
někdy nazývá atributy objektu. Dŧleţité je, ţe vnitřní paměť objektu je zvnějšku
objektu nepřístupná. Je jeho soukromou záleţitostí, co si objekt pamatuje a jak.
141
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
 obsahuje metody objektu, coţ jsou procedury nebo funkce, resp. obecněji posloupnost
kódu programu, které vykonávají nějakou činnost nad vnitřní pamětí objektu a pouze
nad ní. Metody objektu jsou zvnějšku také neviditelné a nepřístupné. Nemŧţeme
metodu objektu zavolat přímo. Vnitřní paměť a vnitřní metody téhoţ objektu jsou vŧči
sobě plně viditelné stejně jako při globální viditelnosti. Metoda objektu má v dosahu
své viditelnosti vnitřní paměť a naopak. Jinými slovy, metoda objektu je to, co je
schopno pracovat s vnitřní pamětí objektu a nic jiného. Mŧţeme si představit, ţe
metoda objektu je jedinou moţností, jak zpracovat vnitřní paměť objektu.
 je nějakým mechanismem schopna přijmout a zpracovat zprávu zvnějšku. V kaţdém
jazyce a pouţité technologii je tato schopnost zpracovat zprávu implementována jiným
zpŧsobem. Mechanismus zpracování zprávy je takový, ţe kaţdý objekt v sobě
obsahuje tzv. protokol zpráv, coţ je přiřazení zprávy k metodě objektu. Mŧţeme si to
představit jako převodník mezi zprávou a metodou. Kaţdá zpráva v protokolu zpráv
má přiřazenu právě jednu metodu objektu. Přijmout a zpracovat zprávu pro objekt
znamená, ţe objekt v protokolu zpráv nalezne odpovídající zprávu, k ní nalezne
odpovídající přiřazenou metodu a spustí ji se vstupními přijatými parametry. Po
vykonání metody vrátí zprávě výstupní parametry. Jedinou moţností, jak
spolupracovat s objektem, je poslat mu zprávu. Jinými slovy řečeno pouţití objektu
jako uţivatel z vnějšího prostředí se nezajímáme o vnitřní strukturu objektu, o
uspořádání metod a atributy (které stejně nevidíme), ale o „reakce“ objektu na zprávy.
Kaţdá zpráva mŧţe obsahovat (nést s sebou) tzv. vstupní a výstupní parametry, coţ
mohou být opět objekty. Mnoţina zpráv, kterou mŧţe objekt přijmout, a tedy kterou
mŧţe uţivatel objektu pouţít, se nazývá interface objektu.
3 MODELOVÁNÍ INFORMAČNÍHO SYSTÉMU O PODNIKAVÉ
ZNALOSTNÍ EKONOMICE S VYUŢITÍM PŘÍPADU UŢITÍ (Use
Case)
Případem uţití (use case) chápeme specifikaci posloupnosti činností, včetně proměnných
posloupností, které systém mŧţe vykonávat prostřednictvím interakce s vnějšími účastníky.
Případ uţití je něco, co účastník od systému očekává. Je to případ uţití systému specifickým
účastníkem. Případy uţití jsou vţdy iniciovány účastníkem a jsou vţdy napsány z pohledu
účastníka.
Kaţdý model element typu Use Case má dvě podstatné vlastnosti:
1) Název Use Casu pro jeho identifikaci (mezi Use Casy jednoznačný).
2) Popis Use Casu.
Pozice dŧleţitosti popisu u Use Case je však v tomto modelu o mnoho vyšší, neţ je pozice
popisu u jiných typŧ elementŧ v jiných modelech. Zatímco u jiných typŧ model elementŧ má
popis spíše význam vysvětlující, v Use Case modelu patří ke stěţejním. V Use Case je získání
142
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
popisu oproti tomu jedním z hlavních cílŧ ztvárnění Use Case. Tedy je to popis Use Case,
který je podstatnou vlastností a na něj je zaměřena hlavní pozornost analytika.
Při hledání Use Case je vhodné si poloţit několik uţitečných otázek. Jde například o otázky
typu:




Jaké funkce jednotliví účastníci od systému očekávají?
Bude systém uchovávat a poskytovat informace?
Jací účastníci budou upozorněni na změnu stavu systému?
Existují nějaké vnější události, které ovlivní systém?
Součástí Use Case modelu je také element zvaný Účastník (Actor). Jeden model element
Actor vyjadřuje jeden prvek okolí systému, který se systémem nějak komunikuje, pouţívá jej
apod. Actor není prvkem systému a reprezentuje kohokoliv (nebo cokoliv) mimo systém,
kdo nějak komunikuje se systémem a je s ním v interakci. Autor specifikuje roli, kterou určitá
externí entita přijímá v okamţiku, kdy začíná daný systém pouţívat.
Účastníka vyhledáváme hlavně proto, abychom mohli vyjmenovat všechny činnosti,
které musí systém obsahovat. Někdy je velmi účelné Actory uvádět přesně, protoţe jím
nemusí být pouze ţivá osoba (obsluha, manaţer, ředitel, aj.), ale také jiné systémy (viděné
jako externí systémy), datové přípojky apod. V tomto případě vymezení Actorŧ ukazuje, co je
předmětem řešení aplikace a co nikoliv, tj. co se povaţuje za externí prvek.
Use Case Model, tj. model uţitných činností, téţ překládán jako model uţitných případŧ, se
začíná tvořit v úplně počáteční fázi analýzy. I kdyţ se současně s modelem aplikace popisuje
okolí aplikace a tím se také vymezuje hranice aplikace (co do systému patří a co uţ ne),
největší dŧraz se klade hlavně na nalezení všech uţitných činností systému.
4 PROCES ZJIŠŤOVÁNÍ POŢADAVKŦ NA INFORMAČNÍ SYSTÉM
O PODNIKAVÉ A ZNALOSTNÍ EKONOMICE V KRAJI
Systémový poţadavek je termín pouţívaný k popisu aktivit zapojených do zjišťování,
dokumentování a údrţby mnoţiny poţadavkŧ na informační systém (softwarový systém).
Zastupuje odhalování zpŧsobu, jak a k čemu uţivatelé daný systém potřebují. Neúspěch
procesu zjišťování systémových poţadavkŧ je mnohdy příčinou neúspěchu celého projektu.
Významným prvkem, který je zapojen do celého procesu nastavení systému je jeho konečný
uţivatel. Uţivatel je především klíčovým zdrojem poţadavkŧ. Nejobecnější metodou
získávání poznatkŧ o potřebách konečných uţivatelŧ je rozhovor, v rámci kterého se znalostní
experti dotazují a reprezentanti jednotlivých skupin uţivatelŧ odpovídají. Rozhovor je
komunikace oboustranná, přičemţ v jeho prŧběhu mohou obě strany přijít k novým
poznatkŧm významným pro konstrukcí celého informačního systému. Mnohdy se odkryjí
143
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
nové skutečnosti a potřeby cílových skupin, nové navigační směry, které je nutné začlenit do
systémového myšlení projektantŧ informačního systému.
Cílený rozhovor má rŧzné formy, musí být však ze strany znalostního experte dobře
připraven. Běţně se skládá ze tří částí. V první části je dotazovanému načrtnut cíl projektu,
uvede se do zamyšleného účelu a tazatel i dotazovaný se dohodnou na posloupnosti zadaných
témat. V druhé části se rozebírají dohodnutá témata. V této části mluví především
reprezentant dané cílové skupiny, tazatel naslouchá a zaznamenává písemně základní nosné
myšlenky. Případně tazatel doplňuje a rozvíjí odpovědi na určené téma. V třetí, závěrečné
části, se specialista ujistí, ţe dobře a úplně pochopil vše, co bylo řečeno.
V rámci diskuse je uţitečné pouţití speciálních formulářŧ, které mohou slouţit jednak jako
zápis z diskuse, jednak jako přehled diskutovaných témat a hlavních bodŧ diskuse. Analýza
vlastního zápisu se provádí po ukončení rozhovoru.
Ve shodě s výše popsanou metodikou zjišťování uţivatelských poţadavkŧ na systém budou
provedeny diskuse s potenciálními uţivateli systému. Ke kaţdému rozhovoru bude zpracován
formulář, který identifikuje reprezentanta dané skupiny, obsah a popis rozhovoru
s příslušnými připojenými dokumenty.
Terminologicky budou stanoveny uţivatelské
činnosti, které odráţí poţadavky, potřeby a očekávání konečných uţivatelŧ systému,
respektive jednotlivých uţivatelských skupin stanovených při zpracování a zadání projektu.
Metodika popisu činností byla rozdělena na následující kroky:
1. krok
 Je stanoven seznam rolí, které s IS pracují.
 Provedeno stanovení zodpovědností za role – přidělen znalostní expert.
 Ke kaţdé roli bude stanoven reprezentant výběrem z uţivatelských skupin.
2. krok
 S reprezentantem proveden pohovor, za jeho provedení je zodpovědný znalostní
expert, vedoucí příslušné aktivity nebo poradce z projektového týmu.
 Výsledkem rozhovoru je
o zmapování potřeb a poţadavkŧ uţivatele,
o nalezení informací, které uţivatel hledá a očekává od systému,
o představa uţivatele o prácí se systémem (zjištění dostupnosti informací,
poţadované struktury, aktualizace, formy atd.)
3. Krok
 Kaţdé role provádí s IS nějaké činnosti. Po rozhovorech s reprezentanty vznikne
kompletní seznam činností zpracovaný do jednotlivých dokumentŧ v předem
definované struktuře.
144
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
4. Krok
 Ke kaţdé činnosti bude analyzován a zpracován formulář. Tento materiál bude
výchozím dokumentem pro začlenění uţivatelského hlediska projektu
informačního systému.
Jednotlivé zjištěné a analyzované činnosti byly rozděleny do následujících skupin:
název
Skupina
SČ001
SČ002
SČ003
SČ004
SČ005
Studie faktorŧ rozvoje ekonomického a sociálního rozvoje MSK
Studie o podnikavém chování (podnikavosti)
Realizace primárního výzkumu a jeho informační podpora
Vytvoření sady dobrých příkladŧ o podnikavém chování
Zpracování konkrétních programŧ pro rozvoj podnikavosti a podnikání MSK
SČ006
Analýzy primárních dostupných dat s vyuţitím metodiky GEM a návrh jejich
prezentace
SČ007
Vytvoření databáze odkazŧ na vhodné informační zdroje s tématikou regionální
inovace a podnikavosti
SČ008
Identifikace podstatných vlivŧ podnikavosti absolventŧ technických škol
5 DATOVÁ
STRUKTURA
INFORMAČNÍHO
SYSTÉMU
PODNIKAVÉ ZNALOSTNÍ EKONOMICE V KRAJI
O
Dosaţená úroveň bádání ve sféře datového modelování jiţ přešla od objasňování filozofie
konkrétních softwarových produktŧ nabízených na trhu k obecnějším otázkám tvorby
datových struktur. Od pŧvodně jednoúrovňově chápaného procesu se dochází k poznání, ţe
jde o vrstvenou povahu modelovacího postupu gradující od hrubého rozvrhu k detailnímu
řešení. Zdaleka nejde jen o precizaci metodického postupu, ale především o efektivní prŧběh
praktické tvorby datových struktur. Zde je nezbytná aktivní účast uţivatelŧ, které přirozeně
nezajímají technické aspekty datových struktur. V počátečním stádiu konstrukce modelu
právě z hlediska potřeby efektivní komunikace designerŧ s uţivateli by měla být struktura dat
zobrazena srozumitelným a přehledným zpŧsobem zcela nezávislým na vlastnostech
aplikovaných softwarových systémŧ.
Při tvorbě vlastní datové struktury bylo nutno vycházet z modelu prostředí systému.
Konkrétně to znamenalo z pohledu datové základny modelu
145
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje

určit, co je částí systému a co ne,

definovat interface mezi systémem a okolím.
Z hlediska potřeby praktického modelování dat je podle názoru autora vhodnější chápat
datový model jako vyjádření datové struktury modelovaného informačního systému. Tento
model je pak abstrakcí, odrazem reálného světa z pohledu designera realizujícího cíle, které
má projekt dosáhnout. Metodický aparát uţitý k sestavení modelu bude pak označován jako
koncepce nebo přístup.
Při tvorbě datové struktury vlastního systému byl pouţit přístup aplikace nalezených rolí a
činností uţivatele systému (uţivatelský přístup) k vlastnímu návrhu datové struktury.
Z hlediska informačního vymezení bylo nutné zpracovat datové diagramy zaloţené na třech
základních pojmech:
 datová entita – reprezentuje určitý typ údaje, se kterým se pracuje, třídu objektŧ
reálného světa
 relace – vyjadřuje vztah mezi dvěma datovými entitami
 atribut – část datové entity, která představuje atomickou datovou jednotku
Z hlediska typŧ výstupŧ je moţné rozdělit informační výstupy na dvě úrovně:
 data, informace o nich, datové svodky (dobře strukturovaná) - tato data je moţné
zobrazit podle zvoleného formuláře jako pouhý jednoduchý datový výstup, případně je
moţné je zobrazit dle zadaných filtračních podmínek v prostředí dynamické www
stránky.
 analytické zprávy - o jednotlivých tématech, provedených analýzách a provedených
šetřeních, jsou určeny především odborné veřejnosti pro další analytické vyuţití,
případně tiskové zprávy. V praktickém výstupu se jedná o statické textové dokumenty
uspořádané do stromu statických dokumentŧ dle zvoleného uţivatelského zobrazení.
Z hlediska zadání projektu bude nutné respektovat následující kategorie:






data a datové svodky,
analytické zprávy,
expertní zprávy,
cílené dokumenty z hlediska uţivatele,
případové studie,
konferenční výstupy.
Kompletní definice datového modelu musí obsahovat všechny moţné objekty reprezentované
modelem včetně operací prováděných na těchto modelech.
Samostatnou analytickou i designérskou činností bylo zpracování návrhu stromové struktury
dokumentŧ pro kaţdý uţivatelský přístup. Kaţdý dokument byl začleněn do dvojúrovňové
struktury dokumentŧ, identifikován kódem a přiřazen přes administraci projektu
k jednotlivým zobrazením. Za vlastní přiřazení bude vţdy zodpovědný příslušný expert –
146
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
vedoucí dokončení dílčího výzkumného. Stromová struktura bude obsahovat název
dokumentu, popis dokumentu a uvedení primárního zdroje.
V rámci designu bylo nutné vyřešit závěrem i zpŧsob zobrazení dynamických dokumentŧ.
Tyto dokumenty zobrazují informace z datové základny na základě poţadavkŧ uţivatelŧ.
Uţivatel si vybere k zobrazení jednotlivé kategorie a systém automaticky vygeneruje
příslušný náhled. Celkový přehled bude pak obsahovat označení dynamického dokumentu,
jeho název a pochopitelně i uvedení primárního zdroje.
ZÁVĚR
Podnikavá a znalostní ekonomika kraje si vyţaduje kromě jiného i vhodné informace, data,
znalosti a příklady dobrých praktik naplňující předpoklady dané vytčené úrovně. Tyto
objektivní ukazatele je nutné nejen monitorovat, prŧběţně prezentovat kvantifikovatelné
ukazatele jejího naplnění, ale vytvořit a prŧběţně udrţovat veřejný informační systém k šíření
těchto znalostí.
Zpracovaný článek si klade za cíl vytvořit metodiku a navrhnout model informačního
systému, který by výše uvedená kritéria splňoval a přispěl tak k řešení projektu Výzkumu
faktorŧ přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní a podnikavé ekonomice v
podmínkách Moravskoslezského kraje
POUŢITÁ LITERATURA
1. MOLNÁR Z.: Moderní metody řízení informačních systémů. Praha: Grada Publishing,
1992, ISBN 80-85623-07-02
2. KALUŢA, J.: Tvorba datového modelu v prostředí strategických informačních systémů.
Grafie, Ostrava 1996
3. MOLNÁR, Z.: Efektivnost informačních systémů. Praha: Grada Publishing, 2000, ISBN
80-247-0087-5
4. ŘEPA, V.: Analýza a návrh informačních systémů. Praha: Ekopress, 1999, ISBN 8086119-13-0
5. VOŘÍŠEK, J.: Strategické řízení informačního systému a systémová integrace. Praha:
Management Press, 1999, ISBN 80-85943-40-9
6. VODÁČEK, L., ROSICKÝ, A.: Informační management - pojetí, poslání a aplikace.
Praha: Management Press, 1997, ISBN 80-85943-35-2
7. POLÁK, J., MERUNKA, V., CARDA, A.: Umění systémového návrhu. Praha: Grada,
2003, ISBN 80-247-0424-02
8. KENDALL, K.E.: Systém Analysis and Design. Sekond ed. Prentice Hall, 1991
9. MIKULECKÝ, P., HYNEK, J., LENHARČÍK, I.: Hradec Králové: Znalostní technologie
II. Gaudeamus, , ISBN 80-7041- 904 -0
10. JAYARATNA, N.: Understanding and Evaluating Methodologies. McGraw Hill, 2000
11. TRUNEČEK, J.: Znalostní podnik ve znalostní společnosti. Praha: Professional
Publishing, 2003, ISBN 80-86419-35-5
147
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
12. VOŘÍŠEK, J.: Strategie v informačních systémech. Sborník mezinárodní konference
Praha: Systémová integrace 1993, 1993
Kontaktní údaje
RNDr. Vladimír Krajčík, Ph.D.
Vysoká škola podnikání, katedra Informatiky a internetu v podnikání
Michálkovická 1810/181, 710 00, Ostrava – Slezská Ostrava
Tel: 595 228 121
email: [email protected]
148
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Výběr statistických dat vhodných k měření podnikavé
ekonomiky Moravskoslezského kraje
Ivo Formánek
Abstrakt
Výzkumný úkol „Výzkum faktorŧ přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje“ je rozdělen do sedmi
dílčích výzkumných úkolŧ. Následující příspěvek je součástí dílčího výzkumného úkolu č. 6
s názvem „Vytvoření mechanismu monitorování a reportingu o vývoji sledovaných faktorŧ
rozvoje a projekt laboratoře podnikání“.
Vzhledem k ranému stádiu výzkumu příspěvek nenabízí řešení a nečiní si nárok na
úplnost. Příspěvek pouze prezentuje – na základě zkušeností – některé dŧleţité zásady, které
je nutno mít na paměti, máme-li dosáhnout vyhovujících a spolehlivých výsledkŧ výzkumu.
Příspěvek se proto soustředí na úvod do induktivní statistiky, na fáze vědecké metody řešení
problému, na výběr vhodných statistických dat a na formulaci hypotézy, která by měla vést na
prŧkazný, spolehlivý a technicky i ekonomicky akceptovatelný zpŧsob identifikace stupně
podnikavé ekonomiky v podmínkách Moravskoslezského kraje (MSK). Jako vzor pro
formulaci hypotézy příspěvek prezentuje metodiku Global Entrepreneurship Monitor (GEM).
V závěru se příspěvek zmiňuje i o vhodných zdrojích dat.
Klíčová slova: induktivní statistika, vědecká metoda řešení problému, formulace problému,
formulace hypotézy, Český statistický úřad, Global Entrepreneurship
Monitor (GEM), Regional Entrepreneurship Monitor (REM), podnikavá
ekonomika.
1
INDUKTIVNÍ STATISTIKA JAKO METODA IDENTIFIKACE
Jak v přírodních vědách, tak i v sociálních vědách, vyuţíváme k řešení mnoha problémŧ rŧzné
metody empirického pozorování. V takových případech hovoříme o empirickém výzkumu.
V sociálních vědách mŧţe patřit mezi metody empirického výzkumu např. pozorování
chování lidí, rozhovory s lidmi, rŧzná dotazníková šetření, analýzy obsahu rŧzných sdělení
hromadných sdělovacích prostředkŧ atd. V mnoha případech je nedílnou součástí těchto
empirických výzkumŧ i matematická statistika, pro kterou se zde uţívá označení induktivní
statistika.
Obecně a trochu zjednodušeně lze říci, ţe induktivní statistika v sociálních vědách
pracuje s daty, která charakterizují chování populace (nebo určitého výběru populace) a na
149
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
základě výsledkŧ, které nabízí, umoţňuje zobecňovat a činit závěry o chování celé lidské
společnosti v daných podmínkách. Metody induktivní statistiky budou proto nutně pouţity i
při řešení výzkumného úkolu Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke
znalostní a podnikavé ekonomice v podmínkách MSK. Dŧvodem je skutečnost, ţe otázky,
které si budeme při řešení výzkumného úkolu klást, budou nepochybně statistického
charakteru. Postavení induktivní statistiky jako metody identifikace v rámci empirických
výzkumŧ je zřejmé z obr. 1.
Empirie
Predikce
Dedukce
(Induktivní
statistika)
Jednotlivá pozorování
Indukce
Obecné zákonitosti (teorie)
Obr. 1 Postavení induktivní statistiky a základní rozdíl mezi deduktivním
a induktivním myšlením. (Indukce jako proces zobecňování pozorování a
učení se ze zkušeností - empirie. Dedukce jako proces tvorby předpovědí na
základě znalosti obecných zákonitostí - teorií). (Formánek, 2010)
2
VĚDECKÁ METODA ŘEŠENÍ PROBLÉMU
Při pozorováních a měřeních v rámci empirických výzkumŧ je nutné postupovat v souladu s vědeckou
metodou řešení problému. Postup této metody lze rozdělit do následujících fází:
1. Formulace problému
2. Formulace hypotézy
3. Návrh šetření s cílem získat vhodná testovací data
4. Získání testovacích dat vhodných pro ověření hypotézy
5. Volba statistické metody vhodné pro verifikaci hypotézy
6. Verifikace hypotézy s testovacími daty
7. Vyvození závěru o správnosti hypotézy
150
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Podrobnější popis jednotlivých fází vědecké metody, která je navrhována pro výzkumný úkol
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní a podnikavé ekonomice
v podmínkách MSK je uveden v tab. 1.
VÝBĚR STATISTICKÝCH DAT
3
Problémy, které mají být při empirickém výzkumu řešeny, vystupují jen málokdy samy od
sebe v explicitní formě. Je proto dŧleţité, aby před zahájením výzkumu byla v rámci
formulace problému správným zpŧsobem „vyhmátnuta“ podstata věci. Bez ohledu na to, jaké
statistické metody budeme při induktivní statistice uţívat, hlavním a nakonec i určujícím
problémem budou vţdy vstupní data (primární nebo sekundární) a jejich kvalita. Při aplikaci
statistických metod platí navíc pravidlo, ţe čím je statistická metoda jednodušší, tím je i
zpracování dat přehlednější a z toho plynoucí závěry spolehlivější. Pravidlo platí samozřejmě
i opačně. To znamená, ţe čím je statistická metoda sloţitější, tím je zpracování dat méně
přehledné a z toho plynoucí závěry i méně spolehlivé. Jinými slovy, zvolíme-li správná data,
lze výborných výsledkŧ dosáhnout i s poměrně jednoduchými statistickými metodami.
Zvolíme-li však data špatná, mŧţe se snadno stát, ţe ani nejsloţitější, nejrafinovanější a
nejsofistikovanější statistické metody nepovedou k ţádoucím výsledkŧm. Je proto ţádoucí,
aby výběr dat vhodných pro induktivní statistiku prováděl skutečný odborník na danou
problematiku (v tomto případě na podnikavou ekonomiku).
Tab. 1
fáze č.
1
Fáze procesu formulace hypotézy pro prŧzkum podnikavé ekonomiky v MSK.
fáze
Formulace problému s cílem definovat indikátory obecné podnikavé ekonomiky
Formulaci problému je nutno opakovat tak dlouho, dokud není problém zcela jednoznačně
definován.
2
Formulace hypotézy s cílem definovat indikátory pro identifikaci stupně podnikavé
ekonomiky v podmínkách MSK
Formulaci hypotézy je nutné opakovat tak dlouho, dokud nejsou indikátory podnikavé
ekonomiky zcela jasně definovány a dokud není jejich získání, resp. získávání ekonomicky i
technicky reálné a únosné.
3
Návrh šetření s cílem získat vstupní testovací data vhodná pro hypotézu
Návrh šetření zahrnuje seznam dat, z kterých lze odvodit jednotlivé indikátory. Návrh
šetření je nutné opakovat tak dlouho, dokud není postup šetření zcela jasně definován.
4
Získání vstupních testovacích dat vhodných pro ověření hypotézy
Základním problémem, na který je při sběru dat nutné dát pozor, je vyhnout se všem
systematickým chybám a regulovat velikost chyb náhodných. V případě potřeby je nutné
151
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
data korigovat.
5
Volba statistické metody vhodné pro verifikaci hypotézy
Volba statistické metody vhodné k řešení úlohy je klíčovým problémem. Zvolená statistická
metoda musí respektovat typ dat a okolnosti, za kterých byla data pořizována. Statistickou
metodu je nutno navrhnout, vyhodnotit její vhodnost a v případně potřeby navrhnout její
korekci.
6
Verifikace hypotézy s testovacími daty
Verifikace hypotézy je nezbytný krok šetření. Při verifikaci hypotézy je nutné vyhodnotit,
zda je hypotéza vhodná a zda není nutné provést její korekci.
7
Vyvození závěru o správnosti hypotézy
Vyvození závěru o hypotéze je nutno provádět/korigovat tak dlouho, dokud není závěr
správně a relevantním zpŧsobem interpretován.
4
FORMULACE HYPOTÉZY
Podobně jako výběr dat při formulaci problému je pro konečné výsledky výzkumu velmi
dŧleţitá i hypotéza, kterou zvolíme. Hypotéza vlastně vyjadřuje naše intuitivní chápání
souvislostí (vztahŧ mezi předpoklady a dŧsledky), které – jak předpokládáme – v námi
formulovaném a zkoumaném problému „fungují“. Hypotéza tak představuje více či méně
přesný model reálného světa, který je reálnému světu pouze podobný a který reálnému světu
vlastně „podsouváme“ jako naše řešení. Hypotéza je proto vţdy větším či menším
zjednodušením reality. Aby toto zjednodušení nebylo příliš velké, je vhodné, aby byla
hypotéza formulována jasně a srozumitelně a aby byla snadno ověřitelná standardními
statistickými metodami.
V případě výzkumného úkolu Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke
znalostní a podnikavé ekonomice v podmínkách MSK je nutné, aby byla hypotéza
formulována takovým zpŧsobem, aby jejím výstupem byla sestava vhodných indikátorŧ, které
umoţní správnou identifikaci stupně podnikavé ekonomiku (Juenger, 2010) v MSK (obr. 2).
152
Proces agregace
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Jednoduché indikátory
Obr. 2
5
Agregované identifikátory
Příklad sestavy jednoduchých a agregovaných indikátorŧ podnikavé ekonomiky.
(Formánek, 2010)
ZDROJE DAT
Z pohledu potřeb a zaměření výzkumného úkolu Výzkum faktorů přechodu od industriální
ekonomiky ke znalostní a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
vyplývá, ţe pro pouţívaná data (kromě jejich správnosti, vhodnosti a dalších jiţ dříve
zmíněných vlastností) a metodiku jejich zpracování musí platit následující poţadavky:



Data musí nezpochybnitelná
Data musí mít svou historii, současnost i budoucnost
Pořízení, resp. pořizování dat musí být technicky i ekonomicky únosné a dlouhodobě
udrţitelné
S ohledem na výše uvedené poţadavky se lze oprávněně domnívat, ţe hlavními zdroji dat by
měla být


data Českého statistického úřadu (ČSÚ) a
data získaná pomocí mezinárodně uznávané metodiky mezinárodního projektu Global
Entrepreneurship Monitor (GEM).
153
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
PR1
REM
REM
vstupní
data
REM
výstupní
data
Stupeň
podnikavé
ekonomiky
MSK
Agregované
identifikátory
podnikavé
ekonomiky
MSK
Blokové schéma GEM modelu 2009 (Bosma, 2010).
Jednoduché
identifikátory
podnikavé
ekonomiky
MSK
Data
Obr. 3
PR2
Informace
Nová
znalost
 Výzkum dospělého obyvatelstva
 Dotazování expertů na podnikání
 Využití standardizovaných národních
a mezinárodních databází
Obr. 4
Metodika výzkumu podnikavé ekonomiky (MSK – Moravskoslezský kraj,
PR1 – převodník mezi jednoduchými a agregovanými identifikátory podnikavé
ekonomiky, PR2 – převodník mezi agregovanými identifikátory a stupněm podnikavé
ekonomiky, REM – Regional Entrepreneurship Monitor)
Blokové schéma GEM modelu je na obr. 3 (Bosma, 2010). Protoţe GEM model je zaměřen
globálně, je pro potřeby MSK nutné odvodit trochu jiný model, který mŧţeme pracovně nazvat jako
154
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Regional Entrepreneurship Monitor (REM). Pouţití modelu REM je pak zřejmé z obr. 4. Z obr. 4 je
rovněţ zřejmé, ţe jako vstupní data do modelu REM jsou navrhovaná data



6
z výzkumu dospělého obyvatelstva v MSK,
z dotazování expertŧ na podnikání v MSK a
ze standardizovaných národních a MSK databází.
ZÁVĚR
Závěrem lze konstatovat, ţe příspěvek prezentuje některé dŧleţité zásady, které je nutno
dodrţet při plánování výzkumu stupně podnikavé ekonomiky v podmínkách MSK. Jako vzor
pro formulaci hypotézy příspěvek navrhuje aplikaci modifikované metodiky GEM.
Pouţitá literatura
1.
BOSMA, N., Levie, J. 2010. Global Entrepreneurship Monitor 2009. Executive
Report. Global Entrepreneurship Research Association, 2010. 72s.
2.
JÜNGER, J. 2010. Strategie „Entrepreneurial University“ (podnikavá univerzita),
její smysl, podstata a uplatnění. Brno: Masarykova univerzita, 12.2.2010.
3.
LUKEŠ M., JAKL M. 2006. Global Entrepreneurship Monitor Entrepreneurial
activity in the Czech Republic National report – 2006. Global Entrepreneurship
Research Association, 2006. 63s.
4.
Moravskoslezský kraj [online]. Ostrava: Moravskoslezský kraj. [cit. 2010/2/14].
Dostupné na WWW:<http://www.kr-moravskoslezsky.cz
Kontaktní údaje
doc. Dr. Ing. Ivo Formánek
Vysoká škola podnikání, katedra Podnikání a management v obchodě
Michálkovická 1810/181, 710 00, Ostrava – Slezská Ostrava
Tel: 595 228 122
email: [email protected]
155
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Rozvoj podnikavosti: současné přístupy a metody ve vazbě
na hodnocení výsledků a účinnosti vzdělávacích programů
Lukáš Durda
Abstrakt
Příspěvek se zaměřuje na formulaci východisek pro tvorbu vzdělávacích programŧ v rámci
projektu Výzkum faktorů přechodu od industriální ke znalostní a podnikavé ekonomice
v podmínkách Moravskoslezského kraje. Jsou prezentovány základní cíle, principy a metody
výuky podnikání. Přes posun k širšímu vnímání výuky podnikání a podnikavosti je většina
programŧ a kurzŧ stále orientována na oblast zaloţení a provozování podniku s vyuţitím
tradičních vzdělávacích metod (přednášky, případové studie, tvorba podnikatelského plánu).
Pozornost je v příspěvku zaměřena také na měření výsledkŧ a účinnosti vzdělávacích
programŧ. Mezi hlavní míry hodnocení by neměl patřit podíl absolventŧ, kteří zaloţili svŧj
podnik, ale spíše kognitivní charakteristiky jako podnikatelské záměry, vlastní efektivita či
podnikavá orientace.
Klíčová slova: podnikání, podnikavost, výuka podnikání, hodnocení efektivity vzdělávacích
programů, vlastní efektivita, podnikavá orientace, podnikatelské záměry
1
ÚVOD
Výuka podnikání a podnikavosti se v posledních desetiletích rozšířila a etablovala na
vysokých školách ve Spojených státek (Kuratko, 2005) a postupně také v Evropě (Wilson
2004). Společně s rŧstem počtu nabízených programŧ a kurzŧ se přirozeně zvyšoval a stále
zvyšuje zájem o výzkum výuky podnikání. Vznikly specializované časopisy (např.
International Journal of Entrepreneurship Education), nejprestiţnější časopisy vydávají
specializovaná čísla zaměřená na výuku podnikání (např. Entrepreneurship Theory and
Practice). Existují přehledové studie výzkumu výuky podnikání (Gorman, Hanlon, King,
1997, Béchard, Grégoire, 2005) a sebrané monografie (Fayolle, 2007). Pozornost výzkumu
výuky podnikání se zvyšuje také v České republice (např. Malach, 2005, Durda, Jünger,
2008).
Jedním z výstupŧ projektu Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní a
podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje je vytvoření nových
vzdělávacích programŧ rozvoje podnikavosti a podnikání a jejich pilotní ověření a zároveň
vytvoření interaktivní laboratoře pro rozvoj podnikavosti. Tento příspěvek se zaměřuje na
formulaci východisek tvorby vzdělávacích programŧ v rámci projektu. Konkrétní obsahové
zaměření programŧ bude moţné stanovit aţ na základě realizovaného empirického šetření.
156
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
2
VÝUKA PODNIKÁNÍ A PODNIKAVOSTI
Současná terminologie v oblasti výuky podnikání je neustálená a rŧznorodá. Neustálenost
pramení z dosud neujasněného pojetí podnikání a podnikavosti. Prozatím nedošlo k
jednotnému vymezení pojmu podnikání a k formulaci všeobecně akceptovatelného pojetí
tohoto fenoménu. Také podnikavost jako významná kompetence postrádá jednoznačnější
uchopení.
Chybějící jednotné vymezení konceptu podnikání a podnikavosti se tak projevuje v
rŧznorodém a nejednoznačném přístupu k výuce podnikání a podnikavosti, k rŧzným
pohledŧm na to, co má být vyučováno, pomocí jakých metod a jaká by měla být organizace
výukového procesu. (Blenker, Dreisler, Kjeldsen, 2006) Vědní systém didaktiky podnikání se
musí rozvíjet v obdobné struktuře jako jiné předmětové didaktiky. Měl by proto nabídnout
odpovědi na mnoho poloţených otázek, počínaje otázkami: Proč? Jak? Kdo? Pomocí čeho?
apod. (Malach, 2005)
Cíle výuky podnikání
Při stanovaní cílŧ podnikatelské výchovy je nutno rozlišovat mezi podnikatelským
vzděláváním („entrepreneurship education“ nebo „small business education“) a vzděláváním
k podnikavosti („enterprising education“). Cíle podnikatelské výchovy závisejí na
jednotlivých pojetích podnikatelské výchovy (entreprising education x enterpreneurship
education). Cílem vzdělávání k podnikavosti je rozvoj podnikavých jedincŧ a vštěpení postoje
k samostatnému jednání s vyuţitím vhodných výukových procesŧ. Cílem podnikatelského
vzdělávání je přímo podpora podnikání (včetně intrapodnikání).
Cílem podnikatelské výchovy tedy mŧţe být rozvoj jednání směřujícího k zaloţení nového
podniku (ať uţ samostatně nebo ve spolupráci s druhými lidmi) nebo v širším pojetí rozvoj
podnikavého jednání. (Malach, Durda, 2007) Vzdělávání by tak mělo rozvíjet podnikavé
chování a podnikavost, ať uţ vede k zaloţení nového podniku, rozvoji existujícího podniku
nebo kreativních schopností.
Principy výuky podnikání
Tradiční principy výuky neodpovídají potřebám rozvoje podnikavosti. Jednou z potřebných
změn je přesun od výuky a pedagoga k učení a studentovi (Kickul, Fayolle, 2007).
Dle Gibba (2007) přijetí odpovídajícího a moderního konceptu výuky podnikání vyţaduje:
-
větší integraci znalostí (v rámci fakult a kateder, mezi rŧznými disciplínami, mezi
uměleckými obory a vědou, mezi tacitními a explicitními znalostmi);
-
větší interdisciplinaritu výuky;
-
více příleţitostí pro zkušenostní učení;
-
větší prostor pro ověřování explicitních znalostí v praxi (více času na reflexi a učení se
vlastní činností);
-
větší vyváţenost v dŧrazu na to, co se učí a jak se učí;
-
inovaci v hodnocení programŧ a akreditaci;
-
změny v některých základech filozofie výuky – částečně v oblasti managementu.
157
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Obsah výuky podnikání
Johannisson (1991, cit. dle Fayolle, Gailly, Lassas-Clerc, 2007) rozlišuje pět úrovní obsahu
rozvoje podnikatelského chování: know-why (postoje, hodnoty, motivace), know-how
(schopnosti), know-who (krátkodobé a dlouhodobé sociální dovednosti), know-when (intuice)
a know-what (znalosti). Johannisson (ibid) konstatuje, ţe výuka podnikání je v současné době
příliš zaměřená na know-what. Kolvereid a Åmo (2007) se domnívají, ţe v případě výuky
podnikání, „know-what“ zahrnuje výuku tvorby podnikatelského záměru a zaloţení firmy.
„Know-when“ a „know-how“ představuje výuku dovedností nalezení příleţitostí a jejího
včasného vyuţití. Know-why je tak výukou podnikání, vzděláváním směřujícího k pochopení
fenoménu podnikání a jeho významu ve společnosti. Učí tak teorii o tom, proč někteří lidé
mají větší sklon k podnikání a podnikavosti. Know-why zahrnuje také vliv podnikání na
společnost, ţivotní úroveň a kvalitu ţivota.
Podle rŧzných analýz je většina programŧ a kurzŧ podnikání stále zaměřena na podnikání ve
smyslu zaloţení a provozování podniku. (Kirby, 2002) Avšak ani obsah těchto kurzŧ
podnikání nekoresponduje s aktivitami, které podnikatelé při zaloţení nového podniku reálně
vykonávají. (Edelman, Manolova, Brush, 2008)
Lze konstatovat, ţe výuka podnikání často nebývá vnímána v širším pojetí jako rozvoj
podnikavého chování a nezohledňuje skutečnost, ţe k podnikavému jednání mŧţe docházet v
nejrŧznějším prostředí, kontextu, organizacích a pozicích.
Zaměření programŧ by mělo odpovídat obsahu programu a zároveň by mělo odpovídat mírám
pouţitým při hodnocení výsledkŧ programŧ.
Metody výuky podnikání
Mnoho autorŧ zdŧrazňuje význam pouţívání odpovídajících pedagogických přístupŧ při
výuce podnikání. Podle Vesalaina a Strömmera (1998, cit. dle Carrier 2007) je výuka
podnikání na vysokoškolské úrovní dokonce více záleţitostí metody neţ obsahu.
Přes obecně rozpoznanou potřebu inovativních metod výuky při výuce podnikání představují
tradiční metody převaţující model výuky na vysokých školách a univerzitách. Mezi nejvíce
pouţívané metody stále patří přednášky, dále pak zpracování podnikatelského záměru a řešení
případových studií. (Kuratko, 2005)
Tradiční výukové metody neodpovídají potřebám rozvoje podnikatelských dovedností a
postojŧ. Mezi inovativní metody patří například počítačové simulace, simulace chování,
vyuţití klasické literatury, pouţití videopořadŧ a filmŧ, vyuţití bibliografií a vyprávění
příběhŧ, „ţivé“ případové studie aj. (Carrier, 2007).
Cílové skupiny
V oblasti výuky podnikání lze rozčlenit články dle trhu vzdělávání - studie orientované na
formální vzdělávání, jednotlivce mimo školní prostředí, stávající podnikatele a manaţery,
popř. další (Béchard, Grégoire, 2005). V případě formálního vzdělávání by výuka podnikání,
resp. rozvoj podnikavosti měl být součástí všech stupňŧ vzdělávací soustavy.
158
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
3
MĚŘENÍ EFEKTIVITY VZDĚLÁVACÍCH PROGRAMŦ
ZAMĚŘENÝCH NA PODNIKÁNÍ A PODNIKAVOST
Hodnocení výsledkŧ výuky podnikání vyţaduje vypracování zcela nových posuzovacích a
hodnotících nástrojŧ (Malach, 2005). Je dŧleţité měřit výstupy vzdělávacích programŧ
v širším pojetí posilování kompetencí a dovedností, změny v chování, rozvoji podnikavějších
absolventŧ. Výstupy by neměly být měřeny pouze ve smyslu zaloţení podniku.
Výzkum efektivity vzdělávacích programŧ je stále v počátcích a přináší rozporné výsledky.
Tyto programy mohou pozitivně ovlivňovat vnímání ţádoucnosti a zvládnutelnosti podnikání
(Peterman, Kennedy, 2003), dopad mŧţe být také negativní (Oosterbeek, Praag, Ijsselstein,
2008). Mezi hlavní koncepty měření efektivity vzdělávacích programŧ orientovaných na
podnikání a podnikavost patří:
 Vlastní efektivita a další osobnostní charakteristiky
 Teorie plánovaného chování a podnikatelské záměry (intentions)
 Podnikavá orientace
Vlastní efektivita a další osobnostní charakteristiky
Řada výzkumŧ se zaměřuje na sledování vazby mezi vzdělávacími programy a osobnostními
charakteristikami jako např. vlastní efektivita (Kilenthong, Hills, Monllor, 2008, Ehrlich et
al., 2000), umístění kontroly či potřeby výkonu (Hansemark, 1998). Tyto prŧzkumy prokazují
pozitivní vliv výuky podnikání na posilování těchto charakteristik a zvyšování
pravděpodobnosti zahájení vlastní podnikatelské činnosti (Fayolle, Bailly, Lassas-Clerck,
2007).
Podnikavá orientace
Problematika podnikavé orientace (entrepreneurial orientation – EO) představuje výraznou
oblast výzkumu podnikání s dostatečnou empirickou podporou a kumulaci poznání (Rauch et.
al. 2009). Výzkum podnikatelské orientace má své kořeny v literatuře výzkumu strategie a
procesu realizace strategie (Mintzberg, 1973, Miles, Snow, 1978). EO se vztahuje k politikám
a praktikám, které tvoří základ podnikatelského rozhodování a jednání. EO mŧţe být vnímána
jako podnikatelský/podnikavý proces realizace strategie, který klíčoví aktéři přijímají při
zapojení poslání organizace, udrţení její vize a vytváření konkurenční výhody. (Rauch et al.,
2009).
Byly identifikovány tři základní sloţky podnikavé orientace: inovativnost, přijímání rizika a
proaktivita. Tyto sloţky byly později doplněny Lumpkinem a Dessem (1996) o sklon jednat
autonomně a konkurenční agresivitu. Poslední dvě dimenze se však nestaly předmětem
většiny studií podnikavé orientace.
Většina výzkumu podnikavé orientace zkoumá vazbu mezi podnikavou orientací a výkonnosti
firem (např. Wang 2008, Runyan, Droge, Swinney, 2008, Lyon, Lumpkin, Dess, 2000).
Podnikavou orientaci jako individuální psychologický koncept a jeho vazbu na úspěch
v podnikání chápe Kraus et al. (2005). Ve své studii prokázali adekvátnost vyuţití podnikavé
orientace při zkoumání jednotlivcŧ, nikoli pouze firem.
159
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Teorie plánovaného chování a podnikatelské záměry (intentions)
Podle Ajzenovy (1991) teorie plánovaného chování jsou předpokladem k odhodlání k akci tři
hlavní proměnné: postoje k danému chování, které jsou formovány názory subjektu na
dŧsledky a přínosy dané činnosti, subjektivní normy, které jsou odvozovány od
předpokládaného jednání referenčních osob a přesvědčení o zvládnutelnosti jednání, které
pramení především ze zkušenosti s daným chováním. Ajzenova teorie plánovaného chování
vedla k vytvoření výzkumného nástroje k měření podnikatelských záměrŧ (intentions) (např.
Liñán, Chen, 2009)
Na základě těchto východisek Fayolle, Gailly a Lassas-Clerck (2007) navrhli model
hodnocení vzdělávacích programŧ zaměřených na rozvoj podnikání a podnikavosti.
Model hodnocení vzdělávacích programŧ
Programy rozvoje podnikání a
podnikavosti:
Postoje k chování
Podnikatelské záměry
(intentions)
Subjektivní normy
 cíle
Vnímaná behaviorální kontrola
 posluchači
 institucionální uspořádání
 typ programu
 obsah
 pedagogické procesy
 pedagogické přístupy
Zdroj: Fayolle, Gailly a Lassas-Clerck (2007)
Významným přínosem tohoto modelu je vazba na prvky vzdělávacího procesu. Dŧsledné
zapojení. Vzdělávací proměnné (např. metody výuky) mohou rŧznou měrou přispívat k tvorbě
podnikatelských záměrŧ. Levá část modelu bývá dosud v současném výzkumu efektivity aţ
na výjimky (např. Dilts, Fowler, 1999) opomíjena.
4
ZÁVĚR
Příspěvek se zaměřuje na zmapování současného stavu výzkumu výuky podnikání s dŧrazem
na hodnocení efektivity vzdělávacích programŧ. Konstatuje základní východiska a vodítka
pro tvorbu vzdělávacích programŧ v projektu Výzkum faktorů přechodu od industriální
ekonomiky ke znalostní a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje. Tato
východiska a vodítka se týkají principŧ, obsahu, metod a hodnocení. Autor příspěvku
zdŧrazňuje návaznost obsahu vzdělávacích programŧ v rámci projektu na předchozí aktivity
projektu (teoretickou studii a empirický výzkum).
160
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Pouţitá literatura
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
BÉCHARD, J.-P. – GRÉGOIRE, D. Entrepreneurship Education Research
Revisited: The Case of Higher Education. In Academy of Management Learning and
Education, 2005, vol. 4, no. 1, pp. 22-43. ISSN: 1537-260X.
BLENKER, P, DREISLER, P., KJELDSEN, J. Entrepreneurship Education – the
New Challenge Facing the Universities – A framework or undrestanding and
development of entrerpreneurial university communities.
CARRIER, C. Strategies for teaching entrepreneurship: What else beyond lectures,
case studies and business plans? In FAYOLLE, A. Handbook of Research in
Entrepreneuship Education, Volume 1. A General Perspective. Cheltenham : Edward
Elgar, 2007, pp. 143-159. ISBN 978 1 84542 106 9.
DESS, G. G. – LUMPKIN, G. T. The Role of Entrepreneurial Orientation in
Stimulating Effective Corporate Entrepreneurship. In Academy of Management
Executive, vol. 19, no. 1, 2005, pp. 147-156. ISSN: 0896-3789
DURDA, L. – JÜNGER, J. Výuka podnikání – tradice či inovace. In: Sborník ze
semináře Inovace výukových programů a možnosti jejich financování. Praha: VŠE,
Oeconomica, 2008, s. 60 – 70. ISBN 978-80 245 1395-9.
EDELMAN, L. F. – MANOLOVA, T. S. – BRUSH, C. G. Entrepreneurship
Education: Correspondence Between Practices of Nascent Entrepreneurs and
Textbook Prescriptions for Success. In Academy of Management Learning and
Education, vol. 7, no. 1, pp. 56-70, 2008. ISSN: 1537-260X.
ELFVING, J. - BRÄNNBACK, M. – CARSRUD, A. Toward A Contextual Model
of Entrepreneurial Intentions. . In CARSRUD, A. L. – BRÄNNBACK, M. (eds.)
Understanding the Entrepreneurial Mind. Opening the Black Box. New York:
Springer, 2009. ISBN 978-1-4419-0442-3. Pp. 23-34
FAYOLLE, A (ed.). Handbook of Research in Entrepreneuship Education, Volume
1. A General Perspective. Cheltenham : Edward Elgar, 2007, ISBN 978 1 84542 106
9.
FAYOLLE, A. – GAILLY, B. – LASSAS-CLERC, N. Towards a new
methodology to assess the entrepreneurship teaching programmes. FAYOLLE, A
(ed.). Handbook of Research in Entrepreneuship Education, Volume 1. A General
Perspective. Cheltenham : Edward Elgar, 2007, s. 187-197. ISBN 978 1 84542 106 9.
GARVIN, D. A. Barriers and Gateways to Learning. In: CHRISTENSEN, C. R. –
GARVIN, D. A. – SWEET, A. Education for Judgment. The Artistry of Discussion
Leadership. Boston : Harvard Business School Press, 1991. ISBN-10: 0875842550.
GIBB, A.A. In pursuit of a new ‘enterprise’ and ‘entrepreneurship’ paradigm for
learning: creative destruction, new values, new ways of doing things and new
combinations of knowledge, International Journal of Management Reviews, 2002, vol.
4, no.3, s. 233-69.
GIBB, A. Creating the entrepreneurial university: do we need a wholly different
model of entrepreneurship? In FAYOLLE, A. Handbook of Research in
Entrepreneuship Education, Volume 1. A General Perspective. Cheltenham : Edward
Elgar, 2007, pp. 67-103. ISBN 978 1 84542 106 9.
GORMAN, G. – HANLON, D. – KING, W. Some research perspectives on
entrepreneurship education, enteprise education and education for small business
management: a ten-year literature review. In International Small Business Journal,
April-June 1997, vol. 15, no. 3, pp. 56-77. ISSN: 0266-2426
161
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.
23.
24.
25.
26.
27.
28.
HINDLE, K. KLYVER, K. – JENNINGS, D. F. An „Informed“ Intent Model:
Incorporating Human Capital, Social Capital, and Gender Variables into the
Theoretical Model of Entrepreneurial Intentions. In CARSRUD, A. L. –
BRÄNNBACK, M. (eds.) Understanding the Entrepreneurial Mind. Opening the
Black Box. New York: Springer, 2009. ISBN 978-1-4419-0442-3. Pp. 35-50.
HINDLE, K. Teaching entrepreneurship at university: from the wrong building to
the right philosophy. In FAYOLLE, A. Handbook of Research in Entrepreneuship
Education, Volume 1. A General Perspective. Cheltenham : Edward Elgar, 2007, pp.
104-126. ISBN 978 1 84542 106 9.
KICKUL J. – FAYOLLE, A. Cornerstones of change: revisiting and challenging
new perspectives on research in entrepreneurship education. In FAYOLLE, A.
Handbook of Research in Entrepreneuship Education, Volume 1. A General
Perspective. Cheltenham : Edward Elgar, 2007, pp. 1-20. ISBN 978 1 84542 106 9.
KILENTHONG, P. – HILLS, G. – MONLLOR, J. Impact of entrepreneurship
education on entrepreneurial self-efficacy and intention. Frontiers of
Entrepreneurship Research. Chapter IV. The Entrepreneur. Volume 28, Issue 4,
article 11, 2008.
KIRBY, D. A. Entrepreneurship Education: Can Business Schools Meet the
Challenge? Paper presented at International Council for Small Business. 47th World
Conference San Juan, Puerto Rico, Jun 16-19, 2002.
KOLVEREID, L. – ÅMO, B. W. Entrepreneurship among graduates from business
schools: a Norwegian case. In FAYOLLE, A. Handbook of Research in
Entrepreneurship Education, Volume 2. Contextual Perspectives. Cheltenham:
Edward Elgar Publishing, 2007. ISBN 978 1 84720 059 4.
KRAUSS, S. I. et al. Entrepreneurial orientation: A psychological model of access
among southern African small business owners. In European Journal of Work and
Organizational Psychology, vol. 14, no. 3, ppp, 315-344, 2005. ISSN: 1464-0643
KRUEGER, N. Entrepreneurial Intentions are Dead: Long Live Entrepreneurial
Intentions. In CARSRUD, A. L. – BRÄNNBACK, M. (eds.) Understanding the
Entrepreneurial Mind. Opening the Black Box. New York: Springer, 2009. ISBN 9781-4419-0442-3. Pp. 51-72.
KURATKO, D. F. The emergence of entrepreneurship education: development,
trends and challenges. In : Entrepreneurship Theory and Practice, Volume 29,
Number 5, September 2005 , pp. 577-598. ISSN 1042-2587.
LIÑÁN, F. - CHEN, Y.-W. Development and Cross-Cultural Application of a
Specific Instrument to Measure Entrepreneurial Intentions. In Entrepreneurship:
Theory and Practice, May2009, Vol. 33 Issue 3, p593-617. ISSN 1042-2587
LIÑÁN, F. - CHEN, Y.-W. Testing the entrepreneurial intention model on a twocountry level. Department d'Economa de l'Empressa. Document etreball núm. 06/7.
LUMPKIN, G. T. – DESS, G. G. Clarifying the Entrepreneurial Orientation
Construct and Linking it to Performance. In Academy of Management Review, vol.
21, no. 1, pp. 135-172, 1996. ISSN: 03637425
LYON, D. W. – LUMPKIN, G. T. – DESS, G. G. Enhancing Entrepreneurial
Orientation Research: Operationalizing and Measuring a Key Strategic Decision
Making Process. In Journal of Management, 2000, vol. 26, no. 5, pp. 1055-1085.
MALACH, J. – DURDA, L. Didaktika podnikatelské výchovy. Ostrava: PF OU,
2007. 57 s.
MALACH, J. Didaktika podnikatelské výchovy jako nová vědní disciplína. In
Sborník z konference Podnikavost – přirozená součást vzdělávacího procesu. Ostrava :
Vysoká škola podnikání,a.s. 2005. ISBN 80-686764-30-3. s. 34-42.
162
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
29.
30.
31.
32.
33.
34.
35.
36.
37.
38.
39.
40.
41.
MARTÍNEZ, A. C. et. al. Global Perspective on Entrepreneurship Educaion and
Training. Global Entrepreneurship Monitor Special Report. Global Entrepreneursip
Monitor, 2010. [online] Dostupné z <http:www.gemconsortium.org>
MILES, R. E. – SNOW, CH. C. Organizational strategy, structure, and process.
Stanford: Stanford University Press, 2003. ISBN 0-8047-4840-3.
MINTZBERG, H. The Nature of Managerial Work.
OOSTERBEEK, H. – PRAAG, M. C. V. – IJSSELSTEIN, A. The Impact of
Entrepreneurship Education on Entrepreneurship Competencies and Intentions.
Tinbergen Institute Discussion Paper. University of Amsterdam, Tinbergen Insitute,
2008. [online] Dostupné <http://www.tinbergen.nl/discussionpapers/08038.pdf>
PETERMAN, N. E. – KENNEDY, J. Enterprise Education: Inluencing Student´s
Perceptions of Entrepreneurship. In Entrepreneurship Theory and Practice, Volume
28, Number 2, December 2003 , pp. 129-144. ISSN 1042-2587
POTTER, J. (ed.) Entrepreneurship and Higher Education. OECD, 2008.
ISBN 9789264044098.
RAUCH, A. Entrepreneurial Orientation and Business Performance: An
Assessment of Past Research and Suggestion for the Future. In Entrepreneurship
Theory and Practice, May2009, Vol. 33 Issue 3, p761-787. ISSN 1042-2587
RUNYAN, R. – DROGE, C. – SWINNEY, J. Entrepreneurial Orientation versus
Small Business Orientation: What Are, Their Relationships to Firm Performance? In
Journal of Small Business Management, vol. 46, no. 4, pp. 567-588. ISSN 0047-2778
SHAPERO, F. J. – SOKOL, L. Some social dimensions of entrepreneurship. In
KRUEGER, N. F. Entrepreneurship: critical perspectives on business and
management. London: Routledge, 2002. Pp. 93-111. ISBN 0-415-15859-1.
WANG, C. L. Entrepreneurial Orientation, Learning Orientation, and Firm
Performance. In Entrepreneurship Theory and Practice, Jul2008, Vol. 32 Issue 4,
p635-657. ISSN 1042-2587
WEBER, R. – GRAEVENITZ, G. V. – HARHOFF, D. The Effects of
Entrepreneurship Education. University of Munich, LMU Munich School of
Management, July 30, 2009. [online] Dostupné z < http://epub.ub.unimuenchen.de/10966/3/EEE_WvGH_LMUe.pdf>
WILSON, K. Entrepreneurship Education at European Universtities and Business
Schools. Results of a Joint Pilot Survey. EFER, 2004. Dostupné z
http://www.efer.nl/pdf/RPEuropean%20EntrepreneurshipEducationPilotSurveyResultsFINAL.pdf
VESALAIN, J. STÖMMER, R. Teaching entreprenership in the university:
methods rather than contents. In : Proceedings of International Conference Higher
Education and SME´s. Rennes, 1998, pp 150-174.
Kontaktní údaje:
PhDr. Lukáš Durda
Vysoká škola podnikání, Katedra klíčových kompetencí v podnikání
Michálkovická 1810/181, 710 00, Ostrava – Slezská Ostrava
Tel: 595 228 134
email: [email protected]
163
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Nové fenomény podnikavosti ve službách a jejich měření
Hana Štverková, Zdeněk Mikoláš, Blanka Poczatková
Abstrakt
Dopady globální krize na kupní sílu obyvatelstva zpŧsobují změny na trhu sluţeb. Zvláště
silné dopady pociťuje turistický ruch České republiky, zejména malé a střední restaurační
zařízení. Zaznamenáváme odliv zahraničních turistŧ, větší zřetel je hosty kladen na ceny
sluţeb a zejména roste význam kvality sluţeb. Tím, ţe se rozvíjí aktivity rŧzných asociací
zaměřených na ochranu spotřebitele, stoupá rovněţ význam péče o zákazníka. Předloţený
příspěvek prezentuje poznatky z terénního výzkumu a nastoluje nové pohledy na metodiku
zkoumání objektivních faktorŧ rozvoje podnikavosti malých a středních restauračních firem.
Příspěvek byl zpracován na základě výzkumných aktivit realizovaných na Ekonomické
fakultě VŠB – TU Ostrava katedrou podnikohospodářskou. Teoretickým přínosem tohoto
výzkumu je aplikace a vyuţití metodik jiných oborŧ, jejich transformace pro podmínky
podnikové ekonomiky jako je metodika VDA 6.1, vyuţívaná v automobilovém prŧmyslu,
statistická metoda ANOVA a myšlenkové mapy, jejichţ vyuţití je vhodné pro plánování
malých a středních podnikŧ tak i pro vyhodnocování v nadnárodních korporacích.
Klíčová slova: služby, konkurenceschopnost, metodika
1
FAKTA O CESTOVNÍM RUCHU
Prŧmysl cestovního ruchu je povaţován za odvětví se silným potenciálem, u něhoţ se
předpokládá dynamický rozvoj. Stravovací sluţby povaţujeme nejen v cestovním ruchu za
základní sluţby, které plní výţivný charakter obyvatelstva. Odvětví stravování a pohostinství,
potaţmo ubytování, prochází v současné době sloţitějším obdobím, kdy se nedaří řešit jeho
dlouhodobé problémy – přílišná vytíţenost v sezóně a nedostatečná efektivita podnikŧ
cestovního ruchu, které nedovedou přilákat zájemce v dostatečném mnoţství i mimo špičky
turistické sezóny.
Cestovní ruch, v němţ jsou sluţby restauračních zařízení zahrnuty, se stal dle Indrové
zbytnou podstatou a je ukazatelem ţivotní úrovně obyvatelstva. Ministerstvo pro místní
rozvoj směruje cestovní ruch ke konkurenceschopnosti prostřednictvím nabízených grantŧ a
programŧ financovaných z prostředkŧ EU.
Také z tohoto dŧvodu se dá předpokládat, ţe by zaměstnanost v cestovním ruchu mohla v
příštích letech rŧst a to aţ o 11 %49 v období 2008 - 2020. Vyšší rŧst není pravděpodobný
z více dŧvodŧ. Investiční aktivita v odvětví je v ČR nízká a zejména mimo hlavní město,
Karlovy Vary a částečně také Brno spíše podprŧměrná. Je to zejména dŧsledek výše
uvedených problémŧ se sezónností a také malým zájmem cizincŧ. ČR není příliš schopná
přilákat zahraniční turisty ve větších počtech.
49
Budoucnost odvětví ubytování a stravování. [online]. [citováno 17. 4. 2009]. Dostupné na World Wide Web:
<http://www.budoucnostprofesi.cz/cs/vyvoj-v-odvetvich/ubytovani.html >
164
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Vývoj zaměstnanosti v odvětvích ubytování a stravování však bude vţdy závislý na intenzitě
turistického ruchu a na postavení České republiky jako zajímavé dovolenkové destinace.
S tím, jak poroste bohatství Čechŧ, se budou zvyšovat investice a zaměstnanost ubytovacích a
stravovacích kapacit. Nastartované projekty a rozvojové aktivity regionŧ by měly přispět
k postupnému odstraňování slabin tohoto odvětví a tím by jeho další rozvoj a rŧst
zaměstnanosti v něm mohl být dále podpořen.
V tomto odvětví se výrazně v příštích letech projeví trend nárŧstu náročnosti spotřebitelŧ budou stále častěji vyhledávat produkty a sluţby, které jim budou šité na míru a bude třeba
jim výrazně individualizovat a přizpŧsobovat nabídkové balíčky. Stejně jako v obchodu
dále vzroste význam Internetu jako informačního a komunikačního nástroje mezi
zákazníkem a poskytovatelem sluţeb. Nároky na ICT znalosti, ale i komunikační dovednosti
operátorŧ a pracovníkŧ zákaznického servisu tím výrazně vzrostou. V odvětví se díky
náročnějším zákazníkŧm zvýší i význam propagace, reklamy a komunikace, coţ se
adekvátně projeví i v poptávce po profesích a kvalifikacích. Konečně podmínkou zvyšování
zájmu cizincŧ o dlouhodobější pobyty v ČR a o návštěvy dalších regionŧ je výrazný nárŧst
znalosti angličtiny, němčiny a také ruštiny.
V současné době je odvětví na úrovni lidských zdrojŧ problém s vyšší nezaměstnaností
absolventŧ studijních oborŧ kuchař a číšník (resp. servírka). Je to částečně ovlivněné
nesouladem mezi zaměřením výuky a poţadavky podnikŧ, navíc úroveň mzdové nabídky
zaměstnavatelŧ často zpŧsobuje odliv zájemcŧ o uplatnění. Díky tomu v odvětví roste podíl
nekvalifikovaných a přeučených pracovníkŧ a také zahraničních zaměstnancŧ. S tím je ovšem
spojena niţší kvalita poskytovaných sluţeb, coţ mŧţe ohrozit dlouhodobou
konkurenceschopnost českého cestovního ruchu. Rŧst poţadavkŧ zákazníkŧ se v příštích
letech projeví ve zvýšené poptávce po pracovnících, kteří zajistí kvalitativní rŧst
v procesech a organizaci podnikŧ cestovního ruchu – bude se jednat zejména o kvalifikované
manažery, vedoucí kuchyní, nižší management jako vedoucí směn a podobně.
S rŧstem ţivotní úrovně a zájmem Čechŧ o zdravější ţivotní styl se očekává
i další vzestup zájmu o profese ve wellness – maséry, kondiční trenéry a podobně. Změna
demografické struktury a stárnutí populace se v odvětví také projeví – v cestovním ruchu
poroste podíl zákazníkŧ ve vyšším věku, kterým bude třeba na míru přizpŧsobovat balíčky
sluţeb a často poskytnout lepší servis s vyšším pohodlím, který bude kompenzovat např.
jejich niţší mobilitu.
2
TRENDY ZJIŠTĚNÉ TERÉNNÍM PRŦZKUMEM
V roce 2008 a 2009 probíhaly terénní prŧzkumy k určení skutečných požadavků zákazníků.
Na základě prŧzkumu v terénu byly zjištěny pomocí dotazníkového šetření obecné poţadavky
zákazníkŧ na sluţby restauračního zařízení, z nichţ bylo vybráno 15 nejčetnějších. Vybraný
seznam 15 poţadavkŧ dle četnosti výskytu prezentuje následující tabulka.
Tabulka 1: Nejčetnější poţadavky zákazníkŧ na sluţby v pohostinství50
poţadavky
obsluha - ochotná
jídlo - šíře výběru
Dŧleţitost
málo
6
12
středně
123
114
50
hodně
453
135
celkem
582
261
ŠTVERKOVÁ, Hana. Konkurenceschopnost malých a středních firem v oblasti poskytování služeb. Doktorská
disertační práce, 2009.
165
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
jídlo - kvalitní
prostředí - atmosféra
čistota - toalety a hygien.
zařízení
prostředí - styl
přiměřená cena
nápoje - kvalita
prostředí - čistota
obsluha - rychlá
prostředí - nekuřácké, dělené
prostředí - vybavení
nádobí - čistota
jídlo - rychlost přípravy
dostupnost, poloha
3
15
99
240
138
255
240
6
18
213
237
9
15
0
0
0
0
15
0
0
18
87
123
12
6
45
48
63
6
39
54
129
78
192
195
132
111
81
144
99
39
225
216
204
201
177
159
159
150
138
111
Všimněme si, ţe poţadavky lze sloučit do příbuzných nadřazených skupin poţadavkŧ (čistotu
včetně WC a nádobí přiřadíme k prostředí), jak je zřejmé z následující myšlenkové mapy.
Obrázek 1: Poţadavky zákazníkŧ dle skupin51
Z tohoto nadřazenějšího nebo obecnějšího pohledu hraje hlavní roli pro spokojenost
zákazníka prostředí. K prohloubení této analýzy byla provedena další šetření týkající se
dŧleţitosti daných atributŧ a kvality úrovně provedení. Bylo vyuţito čtyř úrovňové
Lickertovy škály. Výsledky tohoto šetření jsou zachyceny v okně zákazníka. Na základě
těchto grafických analýz je provedena interpretace výsledkŧ s ohledem na priority pro
zlepšování.
51
ŠTVERKOVÁ, Hana. Konkurenceschopnost malých a středních firem v oblasti poskytování služeb. Doktorská
disertační práce, 2009.
166
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Graf 1: Okno zákazníka52
Jednoznačně zlepšení vyţadují poloţky z kvadrantu A, tzn. čistota toalet, přiměřená cena a
ochotná obsluha. Ochotná obsluha je sice na hraně kvadrantŧ, ale z analýzy ANOVA
vyplynulo, ţe data nejsou konzistentní pro úroveň provedení, takţe se příliš nemŧţeme
spoléhat na hodnotu kvality kolem 2,5 a budeme tento parametr povaţovat za nesplněný.
Z hlediska dŧleţitosti podle ANOVA byla nekonzistentní data u kvality jídla, nicméně tato
poloţka leţí s velkou rezervou v kvadrantu B (adekvátně plněno), takţe se jí nemusíme
zabývat. Druhá poloţka rychlost přípravy jídla leţí opět blízko hranice kvadrantŧ, ale
poněvadţ data nejsou konzistentní, přikloníme se pro „méně výhodnou“ variantu, tj. budeme
tuto poloţku povaţovat za dŧleţitou a nesplněnou. Při zlepšování je tedy nutné se zaměřit na
následující priority:




ochotná obsluha,
rychlost přípravy jídla,
čistota toalet,
přiměřená cena.
Z hlediska kvadrantu B bychom měli být ostraţití a udrţet dosaţenou úroveň zejména u:


stylu prostředí,
rychlosti obsluhy.
Obě tyto poloţky leţí poměrně blízko hranice s kvadrantem A, takţe zde mŧţe být hrozba
nesplnění kvality pro tyto poţadavky.
52
ŠTVERKOVÁ, Hana. Konkurenceschopnost malých a středních firem v oblasti poskytování služeb. Doktorská
disertační práce, 2009.
167
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
V rámci tohoto prŧzkumu byly identifikovány priority pro zlepšování pohostinských sluţeb
ze syntetického (obecnějšího) pohledu na tento obor. Jak zlepšovat konkrétní priority bude
odvislé od daného restauračního zařízení. Nicméně budou zcela jistě na místě obecně platné
kroky:


ochotná obsluha (výběr a školení personálu),
čistota toalet a hygienických zařízení (častější kontrola a častější případné mytí,
pouţívání adekvátních hygienických prostředkŧ),

přiměřená cena (znamená sniţování nákladŧ pro restauraci, kde se nabízí celá řada
krokŧ podle dané situace, např. výběr levnějších dodavatelŧ při zachování kvality
dodávek, sníţení pouţívání drahých polotovarŧ při přípravě jídla, vhodnější skladba
menu apod.),
rychlost přípravy jídla (zlepšení komunikace obsluha-kuchyně, vyšší kvalifikace
pracovníkŧ v kuchyni, zlepšení vybavení kuchyně, vhodnější skladba menu apod.).

Tyto výsledky potvrzují úvodní myšlenky o restauračních zařízeních a zároveň z opačné
strany navazují na ochranu spotřebitele, neboť plnění poţadavkŧ zákazníkŧ vede
k poskytování kvalitních sluţeb zákazníkŧm. Čím kvalitnější sluţby, tím je vyšší ochrana
spotřebitele ze strany poskytovatelŧ.
Gastronomická současnost vyţaduje jedinečnost. Uspět mohou podniky s dokonalou a cíleně
orientovanou nabídkou sluţeb s ohledem na demografii, stále se měnící ţivotní styl a
propojování jednotlivých kultur ve stravování a stolování. Prostor na trhu mohou zaujmout i
gastronomické a restaurační řetězce, ale žádoucí je vytvářet zejména tradiční, regionální
rodinné restaurace a hospůdky. Ideální je podnik, který má identitu, výjimečnost, je jedinečný
s čitelným a jasným programem nabídky. Příkladem je uplatňování tradiční, regionální
gastronomie.
3
METODIKA
Při obecné analýze byly velmi uţitečnou a nenáročnou metodou myšlenkové mapy.
Myšlenková mapa je diagram, na kterém je graficky uspořádaný text, myšlenky, úkoly apod.
Vyuţívá se ke generování, vizualizování, strukturování a klasifikaci myšlenek, jejich
následnému vyuţití ke studiu, řečení problémŧ, organizaci a rozhodování. Neexistují ţádná
dogmata při tvorbě myšlenkových map.
Mentální mapy jsou ideálními pracovními nástroji. Umoţňují nám promýšlet, plánovat,
organizovat a rozvrhovat pracovní činnosti mnohem účinněji neţ jakékoliv jiné pomŧcky.
Pouţívat by je měl kaţdý podnik, kaţdá organizace.
Mentální mapy šetří čas, umoţňují organizovat a projasňovat myšlení, vidět jednotlivosti
v souhrnu, produkují nové nápady.
QFD je systematický proces, který pomáhá identifikovat poţadavky zákazníka
a přenáší je do všech funkcí a aktivit ve společnosti tak, ţe na hlas zákazníka je brán neustále
zřetel. Navíc, názorné vizuální velké pomŧcky (matice) představují vţdy vstup a výstup, coţ
zajišťuje vizuální sledování potřeb zákazníka aţ do poskytnutí sluţby.
QFD bylo vyvinuto pro odstranění těchto problémŧ:
168
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje






zanedbání poţadavkŧ zákazníka,
zanedbání konkurence,
koncentrace na kaţdou jednotlivou specifikaci v izolaci,
rŧzné interpretace specifikací,
ztráta informací,
nedostatečná vazba na předchozí rozhodnutí.
QFD představovalo pŧvodně jednu jednoduchou matici, která byla postupně rozvíjena do
podoby tzv. domu jakosti, a dále byly přidávány další matice. V nejširší podobě zahrnuje
QFD sérii aţ 35 matic, které na sebe navazují.
Pro zjištění spokojenosti zákazníkŧ byla vyuţita směrnice VDA 6.1. Směrnice VDA jsou
doporučeními, která budou pouţita pro kvantitativní výzkum. Německá norma VDA 6.1
slouţí k auditování QM systémŧ v automobilovém prŧmyslu, a to jak druhou, tak i třetí
stranou. Jedná se o normu pro německý automobilový prŧmysl, která se zabývá kategorizací
dodavatelŧ dle procentního plnění poţadavkŧ do skupin.
Další vyuţitelnou, ale sloţitější metodou byla ANOVA, která je relativně jednoduchá
vyuţitím softwaru Excel. ANOVA (ANalysis Of VAriance) neboli analýza rozptylu
představuje standardní statistickou metodu. Tato metoda v ekonomických aplikacích
umoţňuje posoudit vliv rŧzných faktorŧ na hospodářský proces, hodnotit účinky přijatých
opatření a podobně. Základní myšlenka analýzy rozptylu spočívá v tom, ţe celkový rozptyl
rozloţíme na dílčí rozptyly náleţící příslušným jednotlivým vlivŧm, podle nichţ jsou
empirické údaje tříděny. Pomocí této metody mŧţeme analyzovat rozptyl mezi výsledky
(jednotlivými daty). Tento rozptyl je zpŧsoben jednak objasněnými zdroji variability (známé
zdroje variability, mŧţeme nazývat také jako faktory), ale také jinými vlivy, které povaţujeme
za neznámé zdroje variability (tzv. reziduální rozptyl nebo také chyba).
Výše uvedené metodiky byly zapracovány do upraveného modelu zpracovaného na základě
Fišerovy dynamické strategické rozvahy.53 Vzniklo schéma metodiky konkurence a
konkurenceschopnosti v odvětví.
Proces praktické aplikace vychází z následujícího
schématu.
53
FIŠERA, Ivan. Dynamická strategická rozvaha jako nástroj, který umístí malé a střední podniky v globálním
kontextu. Moderní řízení 4/2007. Praha: Economia, 2007. ISSN 0026-8720.
169
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Obrázek 2: Metodika konkurence v odvětví54
Celkový terénní prŧzkum byl proveden na základě tohoto diagramu.
4
SHRNUTÍ
Pro praktickou ilustraci byla provedena analýza poţadavkŧ zákazníkŧ v konkrétním podniku.
Jedná se o restaurační zařízení, kde byly zjišťovány poţadavky zákazníkŧ dle dŧleţitosti a
kvality provedení. Výsledky jsou zachyceny v následujícím grafu.
54
ŠTVERKOVÁ, Hana. Konkurenceschopnost malých a středních firem v oblasti poskytování služeb. Doktorská
disertační práce, 2009.
170
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Graf 2: Okno zákazníka konkrétního podniku55
Jak je viditelné z grafu, v kvadrantu A se nachází 6 atributŧ. Na atributy z kvadrantu A se
podnik musí zaměřit, musí být zkvalitněny, neboť jsou pro zákazníky dŧleţité. V případě, ţe
dojde k nápravě, zákazníci by se do této provozovny vraceli a hlavně by podávali pozitivní
reference, coţ je pro podnik dŧleţité. V opačném případě by se jednalo o kulminující problém
směřující k zániku podniku.
Poţadavky s nízkou kvalitou provední,
příbuzných nadřazených skupin:
výše zmíněných šest atributŧ,
lze sloučit do
 obsluha – 2x: ochota a rychlost,
 jídlo – 1x: kvalita,
 prostředí – 3x: čistota, čistota toalet hygienických zařízení a atmosféra.
Z grafického znázornění je zřejmé, ţe je podnik lokalizován ve správném místě – je dostupný
pro zákazníky, má dostatečně velké parkoviště a otvírací doba koresponduje se zájmem
zákazníkŧ. Vybavení prostředí a nabídka jídel odpovídá poţadavkŧm, výše uvedené atributy
jsou plněny nad úrovní dŧleţitosti – k dispozici je salátový bar, dětské i vegetariánské menu a
další doplňkové sluţby.
Ostatní atributy je třeba vylepšovat, jedná se zejména o lidský faktor – z hlediska ochoty a
rychlosti obsluhy, kvality jídla, čistoty prostředí - ať uţ nádobí nebo toalet a hygienických
zařízení. Atmosféra a stylovost prostředí se do kvality plnění zlepší v případě intenzivního
zapojení zaměstnancŧ a ztotoţnění se s firemní identitou.
Základní výhodou tohoto podniku by byla profesionalita lidského faktoru, proto je dŧleţité
seznámit zaměstnance s firemním posláním a vizí, aby byli zapojeni do identity podniku a
snaţili se kvalitně plnit své povinnosti. Dalším krokem je finanční a nefinanční motivace,
přeškolení nebo výměna zaměstnancŧ.
55
ŠTVERKOVÁ, Hana. Konkurenceschopnost malých a středních firem v oblasti poskytování služeb. Doktorská
disertační práce, 2009.
171
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Jednotlivé poţadavky kladené na pracovníky v obsluze se liší podnik od podniku a souvisí
se zpŧsobem nabídky a se segmentem zákazníkŧ, kteří podnik navštěvují. Obsluha nemŧţe
být taková, aby pouze splnila objednávku a podala hostŧm pokrmy a nápoje, ale v některých
případech musí umět podat patřičné informace a také poradit, pokud to situace vyţaduje.
Jedná se o navázání kontaktŧ s hostem a vypozorování typu klienta, jeho potřeb a momentální
nálady. Poţadavky kladené na pracovníky v obsluze mŧţeme rozdělit na poţadavky na
zdravotní zpŧsobilost pracovníka, poţadavky profesní a poţadavky osobní a charakterové.
Cílem organizace by mělo být profesionální chování obsluhujících, i všech zaměstnancŧ,
proto by měl být vytvořen etický kodex vycházející ze světového etického kodexu
v cestovním ruchu a tento kodex vyvěsit tak, aby byl zaměstnancŧm stále na očích.
Nové trendy korespondují s vývojem společnosti, proto je nutné očekávání klientŧ pečlivě
vnímat, sledovat, správně načasovat a realizovat. Další oblastí zájmu ke zlepšování je kvalita
jídla, která se odvíjí od pouţitých surovin a technologií, ale také je odvislá od zpŧsobu
přípravy, proto je nutné zajistit kvalitní dodavatele surovin a profesionálního kuchaře. Kromě
výběru kvalitních surovin, je nutné mít velmi dobré pracovníky v obsluze, kteří umějí
informace správně vyhodnotit, zpracovat a předat klientŧm. Komunikativní obsluhující
dovedou správně doporučit, ale hlavně prodat nabízené produkty s ohledem na maximální
spokojenost jednotlivých zákazníkŧ. Dalším hlediskem je cena, která by měla kopírovat
poptávku spolu s ohledem na produkt a sluţbu.
V zásadě vzhled a atmosféra podniku jsou vnímány zákazníky nadstandardně, jedinou oblastí,
kde lze nalézt rezervy je identita a integrita zaměstnancŧ.
V rámci provedeného prŧzkumu byly analyzovány pouze poţadavky typu nutností a
samozřejmostí, ale existují nadstandardní sluţby, tzv. bonbonky, jejichţ úkolem je zákazníka
pozitivně překvapit a potěšit. Bonbonkem by bylo v případě konkrétního podniku
monitorované parkoviště pomocí kamerového systému. Klienti by se v klidu, bez obav o své
automobily, stravovali.
Model obecných pilířŧ vedoucích ke kvalitním sluţbám, potaţmo ke spokojenosti zákazníkŧ,
sestavený na základě výsledkŧ terénního prŧzkumu, je uveden v následujícím obrázku.
172
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Obrázek 3: Model obecných pilířŧ vedoucích ke spokojenosti zákazníkŧ56
Závěrem lze říci, ţe prŧzkum poţadavkŧ zákazníkŧ je relativně jednoduchý, takţe si jej kaţdý
provozovatel mŧţe udělat přímo pro svou provozovnu a závěry přizpŧsobit svým konkrétním
podmínkám. Toto mŧţe bez velkých nákladŧ zlepšit úroveň kvality sluţeb a tím i
konkurenceschopnost. Na základě provedených analýz spokojenosti zákazníka, jak obecného
podnikatelského prostředí odvětví stravování a pohostinství, tak analýzy v konkrétním
podniku byly zjištěny oblasti, na které se podniky musí zaměřit.
Praktickým přínosem terénního prŧzkumu je sestavení modelu obecných pilířŧ vedoucích ke
spokojenosti zákazníkŧ a stanovení oblastí, které jsou vizualizovány v následující myšlenkové
mapě.
56
ŠTVERKOVÁ, Hana. Konkurenceschopnost malých a středních firem v oblasti poskytování služeb. Doktorská
disertační práce, 2009.
173
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Obrázek 4: Poţadavky, na které se musí podniky zaměřit57
Zákazník je vţdy na prvním místě – toto by měla být filosofie zejména malých
a středních podnikŧ. Tato filosofie uplatňuje vstřícný a korektní přístup. Firmy by měly mít
nejen jasně stanovenou vizi a poslání, měly by formovat identitu svého podniku, ale také
strategický plán SMART.
Identita je základním stavebním kamenem pro úspěšnou firmu, neboť loajální zaměstnanci
odvádějí kvalitnější práci, jsou věrni svému podniku a přinášejí nevyčíslitelnou přidanou
hodnotu. Determinantem poskytovaných sluţeb je kvalita. V případě, ţe jsou poskytovány
kvalitní sluţby loajálními zaměstnanci, dá se předpokládat, ţe zákazníci budou spokojeni.
Spokojený zákazník je finálním zdrojem příjmŧ podniku a zároveň klíčovým prvkem
k získání a udrţení konkurenceschopnosti.
Výsledky provedeného prŧzkumu jsou přínosné z pedagogického hlediska, kdy závěry budou
aplikovány do výuky předmětŧ Malé a střední podnikání, Podnikání malé a střední firmy,
Poradenství pro managery a podnikatele A a pedagogicky mohou být také vyuţity pro
rozšíření oboru cestovního ruchu.
Pouţitá literatura
1. BLECHARZ, Pavel. Řízení jakosti A. 1. vyd. Ostrava: VŠB – TU OSTRAVA, 2007.
164 s. ISBN 978-80-248-1418-6.
2. CLAUSING, Don. Total Quality Development: A Step by Step Guide to World Class
Concurrent Engineering. ASMR Press, 1998. 506 p. ISBN 0791800695.
3. FIŠERA, Ivan. Dynamická strategická rozvaha jako nástroj, který umístí malé a
střední podniky v globálním kontextu. Moderní řízení 4/2007. Praha: Economia, 2007.
ISSN 0026-8720.
57
ŠTVERKOVÁ, Hana. Konkurenceschopnost malých a středních firem v oblasti poskytování služeb. Doktorská
disertační práce, 2009.
174
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
4. MIKOLÁŠ, Zdeněk. Jak zvýšit konkurenceschopnost podniku – konkurenční potenciál
a dynamika podnikání. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. 200 s. ISBN 80-2471277-6.
5. PAVLICA, Karel a kol. Sociální výzkum podniku a management – průvodce manažera
v oblasti výzkumu hospodářských organizací. 1. vyd. Praha: EKOPRESS, 2000. ISBN
80-86119-25-4.
6. POCZATKOVÁ, Blanka. Problémy poradenských služeb pro podnikovou sféru (se
zaměřením na malé a střední podnikání). Doktorská disertační práce, 2002.
7. ŠAFAŘÍČEK, Roman a kolektiv. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. 1.
vyd. Praha: Portál, 2007. 377 s. ISBN 978-80-7367-313-0.
8. ŠTVERKOVÁ, Hana. Konkurenceschopnost malých a středních firem v oblasti
poskytování služeb. Doktorská disertační práce, 2009.
9. VDA 10 Management jakosti v automobilovém prŧmyslu. Spokojenost zákazníka
v dodavatelské síti. Česká společnost pro jakost, 2001. ISBN 80-02-01437-5.
10. Budoucnost odvětví ubytování a stravování. [online]. [citováno 17. 4. 2009]. Dostupné
na
World
Wide
Web:
<http://www.budoucnostprofesi.cz/cs/vyvoj-vodvetvich/ubytovani.html >
Kontaktní údaje
Ing. Hana Štverková, Ph.D.
VŠB – TU Ostrava, Ekonomická fakulta, katedra podnikohospodářská
Sokolská třída 33
701 21 Ostrava 1
Tel: 597 322 217
Email: [email protected]
Prof. Ing. Zdeněk Mikoláš, CSc.
VŠB – TU Ostrava, Ekonomická fakulta, katedra podnikohospodářská
Sokolská třída 33
701 21 Ostrava 1
Tel: 597 322 124
Email: [email protected]
Ing. Blanka Pocztaková, Ph.D.
VŠB – TU Ostrava, Ekonomická fakulta, katedra podnikohospodářská
Sokolská třída 33
701 21 Ostrava 1
Tel: 597 322 321
Email: [email protected]
175
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Možnosti uplatnění žen v intelektualizovaných službách
Renáta Nešporková
Abstrakt
Příspěvek se zabývá moţnostmi uplatnění ţen ve vybraném segmentu intelektualizovaných
sluţeb, konkrétně v segmentu finančního poradenství. Vychází z předpokladu, ţe základem
další etapy rozvoje společnosti je podnikavá ekonomika, která vychází z principu „jak“,
nestačí vědět „co to je“.
Klíčová slova: intelektualizované služby, podnikavá ekonomika, finanční poradenství, osobní
finanční plán, osobní finanční analýza, produktové portfolio
1
INTELEKTUALIZOVANÉ SLUŢBY
Podnikavá ekonomika a intelektualizované sluţby spolu jednoznačně souvisejí a představují
významný podíl na tvorbě HDP (podle Čuby a Hurta 58 aţ 40 %). Zaměřme se nyní na
segment finančního poradenství, který představuje významnou oblast pro uplatnění ţen a
příleţitost pro jejich nejen profesionální ale také osobní rozvoj.
2
FINANČNÍ PORADENSTVÍ A ŢENY
Někteří z nás pracují, nijak zvlášť neutrácejí, a přesto jejich běţný účet nebo peněţenka
vykazují na konci měsíce nulu či dokonce dluh. Tento stav není dlouhodobě udrţitelný (ani
přes existující institut osobních bankrotŧ), ale bohuţel také poměrně často se vyskytující.
Problém se nevyhýbá ţádné vzdělanostní kategorii. Platné pravidlo říká, ţe člověk, který umí
řídit peníze vlastní, umí pracovat také s penězi cizími a naopak. Potenciál moţností se tak
v profesionálním ţivotě rozšiřuje i o dimenzi podnikání s penězi, a to jak na straně zdrojŧ,
tak na straně investic.
Podstatou osobního finančního řízení je umění usměrňovat právě tok osobních financí, a to
za účelem naplnění individuálních finančních cílŧ. Je nutné vhodně přizpŧsobovat výdajovou
část osobních financí vzhledem k příjmové sloţce tak, aby nedocházelo k negativním
bilancím na jednotlivých osobních účtech (případně hotovosti), respektive aby případné
deficity bylo moţné bez váţnějších problémŧ hradit. Klíčovým problémem řízení osobních
financí zŧstává tedy problém vyváţenosti mezi spotřebou a úsporami a dále problematika
optimálního zhodnocování úspor pomocí investic.
58
ČUBA, F., HURTA, J.: Podnikatelské příležitosti. Rozvoj venkovského průmyslu a služeb Slušovice. Mondan,
s.r.o., 2005.
176
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
V blízké budoucnosti zřejmě dále poroste význam řízení osobních financí s postupem
penzijní reformy v ČR a také s vývojem příjmŧ obyvatelstva vyspělých zemí (EU, USA,
Japonsko). V oboru nezávislého finančního poradenství je spousta peněz a jedná se o prudce
rostoucí
odvětví.
Proč pro ţeny existuje v segmentu finančního poradenství příleţitost být úspěšná?
Začněme od poţadavkŧ, kterými musí úspěšný finanční poradce/poradkyně disponovat.
V první řadě musí umět přemoci strach klienta a získat jeho dŧvěru, zvládat jeho emoce a
myšlení, být empatický.
Pokud se týká vědomostního potenciálu, musí mít finanční poradce solidní základy
ekonomie, finanční matematiky, neustále sledovat a vyhodnocovat dění na kapitálovém
trhu, pracovat v prostředí internetu a bravurně zvládat minimálně standardní
softwarové produkty. Chytrost a znalosti jistě nejsou ţádné čáry, ale bez nich čarovat nelze.
A profese finančního poradce resp její výkon se bez „čarování“ neobejde.
Všechny výše uvedené dŧvody jasně naznačují, ţe právě v ţenském potenciálu se skrývá
smysluplná realizace ve finančním poradenství.
3
ÚLOHA FINANČNÍHO PORADENSTVÍ
Ne kaţdý z nás má dostatek času a moţností věnovat se plánování a řízení svých osobních
financí na odpovídající úrovni, spíše naopak. V takovém případě je moţné a nanejvýš vhodné
vyuţít sluţeb finančních poradcŧ. To neznamená, ţe bychom rezignovali na vlastní
vzdělávání a rozšiřování obzorŧ v oboru osobních financí. Naopak je třeba říci, ţe jedině
člověk, který je alespoň obecně seznámen s principy finančního plánování, bude schopen si
mezi finančními poradci vybrat a bude schopen na základě skutečně profesionálních rad činit
kvalifikovaná rozhodnutí
3.1 Osobní finanční plán
Výsledkem Osobního finančního plánu je popis nejefektivnější cesty k dosaţení cílŧ klienta
zohledňující aktuální situaci klienta a objektivní moţnosti finančního trhu. Osobní finanční
plán zpravidla přináší klientovi optimalizaci jeho finanční situace ve třech na sebe
navazujících oblastech.
První takovou oblastí je stanovení optimálního portfolia (rozloţení) spoření a investování.
Splnění většiny našich ţivotních cílŧ ve vztahu k financím vyţaduje vytvoření dostatečných
finančních rezerv. Jde proto o nalezení takového řešení, které co nejefektivněji akumuluje a
rozmnoţuje naše finanční prostředky. Kombinací jednotlivých moţností finančního trhu je
vytvářeno efektivní portfolio s ohledem na poţadavky klienta týkající se likvidity a
177
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
rizikovosti investic. Dŧleţité je i posouzení daňové stránky výsledného řešení a maximální
vyuţití státních dotací a podpor.
Vzor plánu nepravidelných výdajŧ pro modelovou rodinu
Plán nepravidelných výdajŧ na rok 2010
Datum
Částka
Charakteristika výdaje
I.10
1 327 Kč ČRP-úrazové pojištění (1.část)
I.10
1 099 Kč CETELEM k 15.-tému dni v měsíci (8.splátka)
I.10
350 Kč ŠKOLKA k 10.-tému dni v měsíci
II.10
350 Kč ŠKOLKA k 10.-tému dni v měsíci
II.10
III.10
III.10
1 099 Kč CETELEM k 15.-tému dni v měsíci (9.splátka)
350 Kč ŠKOLKA k 10.-tému dni v měsíci
1 099 Kč CETELEM k 15.-tému dni v měsíci (10.splátka)
III.10
624 Kč ČRP-nemocniční dávky - k 1.4. - šek
IV.10
350 Kč ŠKOLKA k 10.-tému dni v měsíci
IV.10
9 180 Kč WUSTENROT spoření (1.část) - syn
V.10
350 Kč ŠKOLKA k 10.-tému dni v měsíci
V.10
1 444 Kč pojištění domácnosti - k 27.5.
V.10
9 180 Kč WUSTENROT spoření (1.část) - táta
VI.10
350 Kč ŠKOLKA k 10.-tému dni v měsíci
VI.10
VII.10
VIII.10
IX.10
1 000 Kč vyúčtování bytu - záloh - odhad doplatku (za rok 2007 doplatek 800,- Kč)
1 327 Kč ČRP-úrazové pojištění (2.část)
9 000 Kč WUSTENROT spoření (2.část) - syn
350 Kč ŠKOLKA k 10.-tému dni v měsíci
X.10
350 Kč ŠKOLKA k 5.-tému dni v měsíci (změna termínu)
X.10
250 Kč EMISE AUTO ŠKODA
XI.10
350 Kč ŠKOLKA k 5.-tému dni v měsíci
XI.10
400 Kč TECHNICKÁ KONTROLA AUTO ŠKODA
XI.10
Provedeno
9 000 Kč WUSTENROT spoření (2.část) - táta
178
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
XII.10
350 Kč ŠKOLKA k 5.-tému dni v měsíci
XII.10
541 Kč JAWA 350 - zákonná pojistka
XII.10
213 Kč JAWA 50 - zákonná pojistka
XII.10
XII.10
2 954 Kč AUTO ŠKODA - zákonná pojistka
0 Kč Vyúčtování elektřiny - za rok 2007 byl přeplatek 750,50 Kč
1 500 Kč Rezerva
54 737 Kč
Měsíční částka, s kterou nutno počítat na účtu, aby byl pokryt celý roční plán:
Počítána jako 1/12 z celkové sumy ročního plánu.
4 561 Kč
Ke splnění cíle je v některých případech výhodné vyuţít cizí zdroje - úvěry. Úvěrové zatíţení
není v principu špatné pro celkovou situaci klienta za předpokladu, ţe je přiměřeně vysoké
ve srovnání s objemem majetku klienta, a ţe podmínky úvěru jsou přijatelné. Nejčastějším
případem je financování bydlení, jakoţto největší investice v ţivotě většiny lidí.
Dŧleţitou součástí finančního plánu je také optimální krytí rizik (pojištění). Prostředky
pouţité na krytí rizik jsou výdajem rodinného rozpočtu. Cílem finančního plánu je udrţet tyto
výdaje co nejniţší, ale zároveň efektivně zajistit veškerá rizika, kterým majetková a příjmová
situace klienta podléhá. Předmětem krytí by měla být pouze ta rizika, která představují váţné
ohroţení finanční stability klienta. Rozhodující je tedy kromě četnosti rizikových událostí
také prŧměrná a nejvyšší moţná míra škody. Dŧleţité je nepřeceňovat majetková rizika ve
srovnání s příjmovými.
Cílem finančního poradenství je napomáhat ke zvyšování finanční gramotnosti české
společnosti, implementace moţností vyuţití státem podporovaných a financovaných
produktŧ, poradenství ve světě investic, spořících produktŧ, produktŧ pro zajištění penze atd.
Pouţitá literatura
1. ČUBA, F., HURTA, J.: podnikatelské příleţitosti. Rozvoj venkovského prŧmyslu a sluţeb.
Slušovice: Mondan, s.r.o., 2005.
2. http://www.investujeme.cz/clanky/o-umeni-carodejnem-ve-financnim-poradenstvi/
3. http://www.volny.cz/akatolicky/NE_1verze.htm
179
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Kontaktní údaje
Ing. Renáta Nešporková, Ph.D., MBA
Vysoká škola podnikání, katedra Podnikání
Michálkovická 1810/181, 710 00, Ostrava – Slezská Ostrava
Tel: 595 228 137
email: [email protected]
180
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Uplatnění podnikavosti v cestovním ruchu
Zuzana Stefanovová, Václav Lednický
Abstrakt
Současnost je nejčasněji stručně charakterizována pojmem globalizace a tento jev je typický
řadou projevŧ. Vedle integračních projevŧ a přeměny trhu dodavatele na trh zákazníka se
rozvíjí neobyčejně dynamicky trh sluţeb, zejména sluţeb osobního charakteru. Tyto osobní
sluţby se nejčasněji vyskytují v oblasti cestovního ruchu. Cestovní ruch se v celosvětovém
měřítku stává třetím největším zaměstnavatelem a mění se podstatně i jeho charakter.
Z pŧvodně mírného a klidného podnikání se v současnosti mění rozvojové aktivity
v turistickém ruchu na kreativní formy podnikání a agresivní boj o solventního zákazníka.
Přitom se ukazuje, ţe základní teze z oblasti teorie podnikání si udrţují nadále svou platnost a
jejich vhodná aplikace přináší poţadovaný úspěch.
Během poměrně krátké doby se v cestovním ruchu, díky trvalému uplatňování nových
přístupŧ v podnikání, objevuje řada moţností, jak lépe vyuţít stávající turistický potenciál
mnoha regionŧ a státŧ. Klasickým příkladem těchto nových trendŧ je stále se rozrŧstající
aktivity šetrné (zelené) turistiky, postupná přeměna lázeňství, vyuţívání incentivní turistiky,
nebývalý rozvoj kongresové turistiky a stále větší uplatňování technických pamětihodností
z industriálního období. Tyto změny se projevují i v organizační struktuře cestovního ruchu,
neboť právě konkurenční boj si vyţádal potřebu úzké spolupráce mezi podnikatelskými
subjekty konkrétní lokality v rámci nového produktu a zároveň i organizačního celku
v podobě turistické destinace.
Klíčová slova: globalizace, znalostní civilizace, podnikání, podnikavost, podnikatel,
kreativita, cestovní ruch, venkovský Turismus, vyuţití technických památek, incentivní
turismus, kongresový cestovní ruch, uplatnění techniky.
Motto: „… Podnikatelé jsou často povaţováni buď za vlka, kterého je třeba zabít nebo
za krávu, kterou je třeba stále dojit. Přitom by měli být povaţování za koně, který táhne
káru…“
WINSTON CHURCHILL
ÚVOD
Podnikání na počátku dvacátého prvního století má celou řadu nových rysŧ, které jsou
přirozeným dŧsledkem změn, které vývoj lidské civilizace přinesl. Přitom však nadále trvá
podstatná a významná pravda, ţe podnikání je trvalým projevem lidských schopností, které
vytváří potřebný pokrok lidské civilizace. Je tudíţ hnacím motorem rozvoje při zabezpečení
vhodného usměrnění podnikatelských aktivit. Jak zdŧrazňuje JÜNGER (3) představuje
podnikání zpŧsob ţivota, který zajišťuje určité zdroje potřebné k ţivotu, neboť podnikání je
181
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
činnost člověka, jejímţ smyslem je vytvořit něco navíc, co mŧţe být vyjádřeno finanční nebo
nefinanční formou. Zároveň je to metoda zaměřená na objevování příleţitostí a jejich
transformací do proveditelných projektŧ, které zajistí dosaţení stanovených cílŧ.
GLOBALIZACE
Současný stav lidské společnosti je označován jako zárodečná fáze třetí vývojové vlny lidské
společnosti, během níţ dojde k odsud nejhlubšímu sociálnímu zvratu a tvořivé přeměně celé
současné civilizace. I kdyţ předchozí industriální období vývoje lidstva vytvořilo mnohem
mohutnější výrobní síly neţ všechny předchozí generace dohromady, nastupující doba
označovaná jako znalostní civilizace, vládne nečekaně produktivními prostředky, které jsou
výsledkem překvapivého dynamického rozvoje vědy a techniky, coţ vyvolává řadu změn.
Tyto nastupující a prudce se rozvíjející změny bývají označovány jako sloţky nového
společenského jevu označovaného jako globalizace. Tento pojem má velmi mnoho
dŧmyslných i sloţitých definic. Při určitém zjednodušení lze však globalizaci povaţovat za
vývojovou etapu lidské civilizace, v níţ postupně mizí hranice jednotlivých státŧ a nastává po
celém světě volný pohyb kapitálu, informací, zboţí i lidí. Globalizace tak představuje výrazné
změny v podnikatelském prostředí světa, které je ovlivňováno řadou nově pŧsobících vlivŧ,
jak upozorňuje LEDNICKÝ, VANĚK (5). K těmto vlivŧm patří především:
 Přeměna „trhu dodavatele“ na „trh zákazníka“, vyznačující se rozšiřováním mezery
mezi větší a rychleji rostoucí nabídkou a pomaleji se rozvíjející koupěschopnou
poptávkou. V dŧsledku toho rostou zákonitě nároky na základní hodnoty nabízených
výrobkŧ a sluţeb jako je kvalita produktŧ a jí odpovídající cena, rychlost i spolehlivost
dodávek, zákaznický servis a inovační úroveň.
 Stálý rŧst intenzity konkurenčního soupeření i změny jejich forem. Jedná se o tvrdý
boj o solventního zákazníka, kde je snaha uplatňovat řadu opatření, aby vhodný
zákazník byl získán dodavatelem. Je zde typická snaha jednotlivých firem vstoupit na
atraktivní podnikatelská pole a vytvářet nové produkty, které pozmění dosavadní
zákaznické potřeby a preference.
 Narŧstá rychlost i charakter změn v oblasti sociálně ekonomických procesŧ. Tento fakt
se projevuje zvýšenou frekvencí nejrŧznějších sociálních i vojenských konfliktŧ,
krizovými situacemi v ekonomice, ekologickými problémy, které mohou přerŧstat do
katastrof.
 Rozvoj globalizace trhu, projevující se vznikem, rozvojem, modifikací i rozpadem
nejrŧznějších nadnárodních společností. Na makroekonomické úrovni dochází
k prohloubení politické, hospodářské i kulturní integrace jinak autonomních státŧ a na
mikroekonomické úrovni pak jde o rozvoj rŧzných forem partnerské spolupráce
dočasného či trvalého charakteru.
 Rozvoj informatizace, který představuje převratný vývoj prostředkŧ přenosu a
zpracování informací, který prakticky překonal problém času a prostoru jak v řízení
podnikatelských subjektŧ, tak především v oblasti výzkumu a předávání vědeckých
poznatkŧ.
182
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
 Automatizace výroby a s ní spojena větší intenzita vyuţívání zdrojŧ, která vede k
postupnému vytlačování člověka z materiální výroby prŧmyslovými automaty a
představuje úsilí získat z kaţdé jednotky zdrojŧ co nejvíc efektŧ a tak sniţovat
zdrojovou náročnost produkce.
 Intelektualizace, která se projevuje stále narŧstajícím významem činností, které
souvisí s vysoce tvŧrčí činností lidí a vyvolávající potřebu trvalého a náročného
vzdělávání.
Z hlediska podnikání i řízení podnikŧ dochází k rostoucí náročnosti, neboť změny vnějšího
okolí podniku výraznějším zpŧsobem ovlivňují chování firem a vytváří zcela nečekané
moţnosti v pojetí obsahu i charakteru řízení změn. Od dřívější základní orientace na
zajišťování vhodných interních změn dochází v podnikání k orientaci na řízení podnikŧ
v podmínkách stálých, často překvapivých externích změn. Přitom podstatným předpokladem
úspěchŧ podnikatele i manaţera je v těchto podmínkách účelná a rychlá odezva na pozitivní i
negativní podněty (příleţitosti a hrozby), které změny v podnikatelském prostředí přinášejí.
Zdrojem konkurenceschopnosti se tak stává rychlost v rozhodování i konkrétním jednání při
optimálním vyuţití znalostí, které se vyznačují těmito znaky:
 Neomezeností, protoţe znalost cestuje díky informačním technologiím mnohem
rychleji a snadněji neţ finance.
 Snadnou vertikální mobilitou vzhledem k tomu, ţe jsou dostupné kaţdému cestou
snadno získatelného formálního vzdělání a díky moderním technologiím, které
umoţňuji rozšiřování nových znalostí téměř okamţitě po jejich vzniku.
 Stejným potenciálem úspěchu jako prohry, neboť získání znalostí ne vţdy je spojeno
s jejich vhodným vyuţitím a tím dosaţení pozitivního výsledku.
 Znalost je jedinečným zdrojem, který se pouţíváním nezmenšuje, neubývá a neničí.
Při pouţívání naopak dochází k fyzické obnově znalostí a často k jejich rozšíření.
Znalosti mohou pouze morálně zastarat – opotřebit se.
PODNIKÁNÍ
Podnikání představuje, podle mínění KURATKO, HODGETTSE (4), celosvětový
ekonomický a sociální fenomén povaţovaný v podmínkách globalizace za „tichou revoluci“.
Jak uvádí HISRICH a PETERS (2) lze proto v podnikání vidět dynamický proces tvorby
něčeho jiného, čemuţ náleţí hodnota prostřednictvím vloţeného času a úsilí, přebírání
společenských, finančních i psychologických rizik a získávání výsledné odměny ve formě
osobního a peněţního uspokojení. Výsledkem podnikání je pak vytvoření nového produktu,
realizace přeměny vstupu v nový výstup v prŧběhu produkčního procesu. Proto se nelze divit,
ţe významný rakouský ekonom Schumpeter povaţoval podnikání za tvořivou destrukci. Jak
zdŧrazňuje Pohlreich, v podání VAŠÁKA (9), podstatou podnikání je sice udělat někomu
jinému radost, ale nepodniká se pro slávu, ale pro peníze, neboť peníze jsou nejzřetelnějším
vyjádřením úspěchu. Tento zajímavý názor lze doplnit vyjádření „symbolu kapitálu“, pana J.
D. Rockefellera, který podle NĚMCE (8) tvrdil, ţe „schopnost vydělávat peníze je dar od
Boha, se kterým se musí zacházet s největší úctou“. Přitom je nutné, aby úspěšný podnikatel
183
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
ctil zásadu Tomáše Bati, kterému šlo „udělat z podnikání a obchodu celoţivotní zaměstnání,
ne pouze příleţitost olupovat v něm po několik let lidi a pak se odebrat na odpočinek“ jak
uvádí ZELENÝ (10).
Podnikatelský proces lze hodnotit z řady hledisek a prostřednictvím rŧzných kritérií. Samotné
podnikání, z hlediska české legislativy, představuje „soustavnou činnost prováděnou vlastním
jménem a na vlastní zodpovědnost za účelem dosaţení zisku“. Z ekonomického hlediska lze
povaţovat podnikání za takovou kombinaci ekonomických zdrojŧ a jiných aktivit, která zvýší
jejich pŧvodní hodnotu a bude představovat ţádaný produkt na trhu. Zvýšení pŧvodní
hodnoty se uskuteční prostřednictvím inovací v podobě dynamického procesu tvorby přidané
hodnoty. Sociologické hledisko povaţuje podnikání za projevení potřeby vytvářet bohatství a
naplnění potřeb jak tvŧrce produktu, tak i jeho zákazníka, za hledání cesty k optimálnímu
vyuţívání zdrojŧ a vytváření zaměstnanosti. V rámci psychologického pojetí je podnikání
potřebou něco získat, něčeho dosáhnout, vyzkoušet si něco nové a tak splnit vytýčený cíl a
umoţnit svou seberealizaci.
Nositelem a hybatelem a centrální postavou podnikání je podnikatel, který tvořivou činností,
vhodným vyuţitím zdrojŧ a vlastní dovedností realizuje pozitivní změnu. Podnikatel je tudíţ
člověk:
 který je schopen rozeznat vhodnou příleţitost k podnikání a umí tuto příleţitost
k podnikání vyuţít, neboť je nositelem myšlenky, jak to udělat,
 vlastní nebo umí si zajistit kapitál, který mŧţe investovat do potřebných prostředkŧ
nutných k realizaci dané myšlenky prostřednictvím podnikatelského záměru,
 má svobodu podnikání danou zákony a má současně moţnost svobodně, podle
vlastního uváţení rozhodovat o tom, kolik a na jaký účel prostředky k podnikání
vynaloţí,
 je ochoten nést přiměřené riziko za výsledek podnikání a je zainteresován na zisku
z tohoto podnikání.
Z uvedeného vyplývá, ţe podnikatelé jsou v podstatě individualisté a svým chováním
připomínají umělce, neboť s umělci mají řadu společných vlastností, kam patří:
 tvořivost, spontánnost, fantazie a schopnost alternativního myšlení,
 odvaha přeměnit představy ve skutečnost a připravenost něco zničit a nahradit něčím
novým,
 ctiţádostivost vytvořit něco, co přinese uţitek a přitom se nenechat ovlivnit tradicí a
konvencí
 jít vlastní, často zcela novou cestou.
Aby člověk se stal podnikatelem, musí být vybaven zvláštní schopností, která se označuje
jako podnikavost, která nachází, vytváří a vyuţívá příleţitosti zabezpečující prosperitu
podnikatelského subjektu. Podnikavost, povaţuje Tomáš Baťa (10) za zboţí, kterého nikdy
není nadbytek, a za které se platí nejvyšší ceny. Je zajímavé, ţe HAVEL (1) v podnikavosti
viděl jedinečnou vlastnost povahovou, která představuje nejen schopnost umělecké tvorby, ale
i sklon k vědeckému bádání a k vynalézavosti. Současně však upozorňuje, ţe nespoutaná
individuální podnikavost má svá velká sociální úskalí vychází li jen ze snahy po zisku. Přitom
184
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
neopomene zdŧraznit, ţe v podnikání jde vţdy o tvorbu nových věcí a hodnot, hmotných i
kulturních. V dŧsledku toho, vyloučením svobody k individuálnímu přičinění, bráněním
pokusŧm jednotlivcŧ v realizaci smělých a neobvyklých myšlenek se společenský vývoj často
ochuzuje o uţitečné a plodné podněty. Podnikatel na rozdíl od umělce však musí podle
HAVLA (1) „kalkulovat, neboť materiál, z něhoţ tvoří svá díla, jsou hodnoty hospodářské“.
Proto podnikání bude úspěšné jen tenkrát, kdyţ se bude opírat o plány realistické, které
nebudou mít povahu pouhých snŧ. Z toho vyplývá, ţe na rozdíl od umělce musí mít
podnikatel, pokud chce být úspěšný, i řadu dalších osobních vlastností kam patří poctivost,
dŧvěryhodnost, spolehlivost a přesvědčivost a schopnost ekonomického myšlení.
CESTOVNÍ RUCH
V současnosti představuje cestovní ruch, i přes dopady krize, vysoce dynamicky se rozvíjející
oblast podnikání s velkými moţnostmi. Cestovní ruch je povaţován za jedinečný fenomén
současné doby, za nepřehlédnutelný segment nynějšího světového hospodářství, i kdyţ
potřeba cestování doprovází člověka od nepaměti. Jak zdŧrazňují LEDNICKÝ a VANĚK (6)
touha poznávat nové a pohybovat se v prostoru je spojena s lidskou přirozeností. Proto se
nelze divit, ţe dychtivost a často aţ posedlost, poznávat a objevovat nové, vede člověka
k cestování, k opuštění svého domova, k překonání mnohdy značných vzdáleností a přijímaní
rizik s cestováním spojených.
Je zajímavé, ţe je to právě cestovní ruch, který proţívá v posledních padesáti letech velkou
proměnu díky lidské podnikavosti. Dnešní cestovní ruch představuje konglomerát činností,
z nichţ většina má charakter osobních sluţeb a v dŧsledku rŧstu ţivotní úrovně ve vyspělých
státech světa, získal charakter masového jevu. Tím se pŧvodně nesmělý turismus přeměnil
v komplexní ekonomický a sociální jev současné doby, charakteristický především
přemísťováním lidí v prostoru z dŧvodŧ, které patří do oblasti lidských slastí. Tím postupně
došlo k přeměně cestovního ruchu ve významnou podnikatelskou oblast, která se během
posledního desetiletí dvacátého století změnila své základní vlastnosti. Z pŧvodně pasivního
oddychového charakteru cestovního ruchu, sledujícího především obnovu fyzických sil, se
jedná o komplexní poţitkovou a poznávací aktivitu, přinášející lidem potřebu aktivního
zapojení. Přitom se zde objevuje potřeba vyuţít podnikatelské dravosti, adaptability,
rychlosti, přizpŧsobivosti a především inovačních schopností k tomu, aby zákazník byl
spokojen a konkurence byla zatlačena do ústraní.
A tak díky tvořivé lidské podnikavosti vznikají nové příleţitosti nejen jak uspokojit lidské
poţadavky, ale také mnohem lépe vyuţít moţností, které jsou nám poskytovány vnějším
prostředím. Významnou předností cestovního ruchu totiţ je, ţe se v něm zhodnocuje pŧvab a
jedinečnost krajinných scenérií, originalita vytvořených historických památek, zvláštnost
zvyklostí domácího obyvatelstva. Proto se prostřednictvím cestovního ruchu realizuje
ojedinělá ekonomická kategorie nazývaná „renta cestovního ruchu“, která představuje
finanční zhodnocení přírodních, kulturních i historických specifik určitého území, které nelze
jinak získat. Současně je cestovní ruch dŧleţitým činitelem, který člověka mění z pasivního
konsumenta na aktivního účastníka řady aktivit, které člověku přináší nejen ţádoucí fyzický i
185
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
psychický odpočinek spojený s obnovou sil, ale stále častěji ojedinělé záţitky a poznání
něčeho nového, co zvyšuje vzdělanost.
Cestovní ruch se tak přeměnil do řady forem, které naznačují jedinečné moţnosti podnikání
v této oblasti. Jde především o tyto vývojové směry:
 Vyuţití venkova v podobě šetrné, tzv. „zelené turistiky, kdy dochází k postupnému
návratu lidí k tradičnímu, klidnému, ale přesto aktivního pobytu v přírodě. Tato forma
turistiky, označovaná jako „pobyt na statku“ nebo častěji známá pod označením
agroturistika se tak stává nejen místem poznání ţivota venkova, ale i cestou jak udrţet
obyvatelnost řady oblastí, kde omezené moţnosti zaměstnání nutí pŧvodní
obyvatelstvo k migraci. Současně sehrává venkovská turistika i dŧleţitou poznávací
úlohu v pochopení významu péče o naše ţivotní prostředí a správných ţivotních
návykŧ často prostřednictvím ekologického zemědělství. Je to právě blízkost flory a
fauny, často aktivní zapojení do péče o domácí zvířata a do tradičních zemědělských
prací, které přináší nečekané přínosy především pro chování mladé generace. Zde se
také dají prosadit i určité lidové gastronomické zvyklosti, uplatňují se zde často
nenásilnou formou i zásady „zdravé výţivy“. Navíc tato forma turismu přináší i
udrţení a rozvoj folkloru, pomáhá aktivnímu rozšiřování řady pověstí, mýtŧ i bájí a
udrţuje upravenost i obnovu lidové architektury. Zde je namístě poznamenat, ţe to
bylo české chalupářství, jehoţ zásluhou se udrţel pŧvodní a vysoce estetický vzhled
řady malých venkovských obcí, jak se mŧţeme přesvědčit v podhorských a horských
oblastí. Je to i určitý nenásilný zpŧsob návratu ke kořenŧm ţivota našich předkŧ a
připomenutí si pomíjivosti ţivota. V případě venkovské turistiky se ukazuje i
významná úloha jedinečného druhu typicky české turistiky, trampingu, který v této
konkrétní podobě nikde jinde na světě nevznikl.
 Ve spojení s venkovskou turistikou se nečekaným zpŧsobem začal rozvíjet chov koní a
hipoturistika, která v devadesátých letech se stala jednou z významných
rozvojových oblastí pobytu na venkově. V posledních letech kreativně se rozšiřují
jezdecké vícedenní trasy zejména v podmínkách Českomoravské vysočiny, které
lákají účastníky cestovního ruchu nejen svou romantikou, ale i zajímavou zkouškou
fyzické zdatnosti. S koňmi jsou pak spojeny i projíţďky kočáry či starobylými
selskými vozy jako zajímavá nostalgická připomínka minulosti.
 Nečekaný rozmach zaţívá v posledních letech moţnost návratu do podmínek
vojenského ţivota, neboť je to jednak moderní vojenská technika, která přitahuje řadu
mladých lidí a u starší generace pak nostalgické vzpomínky na doby svého mládí.
Klasickým příkladem, jak je moţno tuto aktivitu rozvinout je činnost ARMY PARKU
v Přelouči. Právě zde si zájemce mŧţe zkusit pod dohledem odborníkŧ seznámit se
zbraněmi nejrŧznějšího druhu, poznat jejich správné ošetření a seřízení, kopat zákopy
i hledat miny. Nevšední záţitky pak přináší jízda vojenskou technikou v terénu při
vyuţití jak nejrŧznějších terénních transportních vozidel, tak bojových prostředkŧ
Lákavým se proto stává výcvik řidiče a následující jízdy obrněnými transportéry i
tanky nejrŧznějších typŧ.
 Opakem jsou pak aktivity spojené se starobylou vojenskou výzbrojí, které mají
nejrŧznější rozsah, od šermířských turnajŧ aţ po velké střety vojenských jednotek, jak
186
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
středověkých, tak novověkých armád. Tyto řízené nekrvavé boje se konají často
v autentických lokalitách bývalých bitev nebo v prostředí zámkŧ či novověkých
pevností. Klasickým příkladem jsou kaţdoroční mezinárodní, vzpomínkové akce ve
Slavkově u Brna na památku bitvy tří císařŧ nebo obrana a dobývání
československých prvorepublikových pevností, které byly vybudovány před II.
světovou válkou. Přitom lze říci, ţe tyto pevnosti jsou velmi zajímavým technickým
dílem, které dodnes přitahují řadu zájemcŧ a stávají se cílem značného mnoţství
turistŧ. Mimo národní památku, pevnostní soustavu Dobrošov u Náchoda existuje celá
řada lokalit, které aktivitou dobrovolných amatérských sdruţení oţily a představují
významné atraktivity cestovního ruchu. Při popisu významu našich pevnostních staveb
pro cestovní ruch nelze opomenout návštěvnické atraktivity, které představují
vybudované vojenské pevnosti německého Atlantického valu ve Francii z let 1942 aţ
1944, Hitlerovo velitelské stanoviště Vlčí doupě na severu Polské republiky nebo
podzemní prostory v Sovích horách, které jsou přístupny účastníkŧm cestovního ruchu
v Gluszyci a Walimu. Jak zdŧrazňují MEHNER a VOKÁČ (7), dosud neodhalená
tajemství vybudovaného podzemí v Sovích horách přitahují stále více jak návštěvníky,
tak i hledače pokladŧ a objevitelé záhad, takţe nebývalým tempem roste návštěvnost
těchto pochmurných míst.
 Významným zdrojem nečekaných forem cestovního ruchu jsou návštěvy
prŧmyslových objektŧ, které by se v postupně ve velmi krátké době změnily
z prosperujících výrobních center v opuštěné lokality nebýt cestovního ruchu. Ukázalo
se však, ţe kdyţ nějaká prŧmyslová aktivita v těchto prostorách skončila, není
zapotřebí budovy a zařízení likvidovat, ale lze je vhodným a poměrně rŧznorodým
zpŧsobem vyuţít. V době, kdy většina lidí ztrácí kontakt s prŧmyslovou výrobou, je
návštěva a kontakt s technickými památkami v podobě starých výrobních technologií
a v pŧvodním prostředí nejen přitaţlivý, ale i poučný. A tak vznikají nové turistické
lokality, které přitahují návštěvníky svými doklady lidského umu, který postupně
vybudoval současnou technickou úroveň i ukázkou těţké práce v nedávné minulosti.
Přitom stále více přitahují lidi prŧmyslové provozy, které jsou v činnosti a kde je
moţno dokumentovat pracovní prostředí mnohem názorněji a ukázat často zajímavý
technologický proces. K těm nejzajímavějším a nejnavštěvovanějším památkám v naší
republice patří Plzeňské pivovary, které mimo zajímavé technologické zařízení
výrobního podniku přitahují i svým kvalitním výrobkem, pivem a jedinečnou
nabídkou místní gastronomie v originálním restauračním prostředí. Jinými
významnými technickými památkami doby nedávno minulé jsou hornické areály, kde
prim svými atraktivitami i velkými moţnostmi si udrţuje Hornické muzeum
v Příbrami a Hornické muzeum OKD v Ostravě. Současně se ukazuje, ţe nápaditě lze
vyuţít i opuštěné haldy (odvaly), coţ lze dokumentovat vytvořením naučné stezky na
haldě Ema v Ostravě anebo přeměnou haldy Doubrava na Karvinsku v přitaţlivý a
poučný dinopark.
 Ukazuje se, ţe účastníky cestovního ruchu přitahují i moderní výrobní zařízení, jak lze
dokumentovat návštěvností informačních center jaderných elektráren Dukovany a
Temelín nebo informačního centra hydroelektrárny Lipno. Vizuálně přitom pŧsobící
187
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje




moderní stavby mostŧ či výškových budov jsou nejen významnými dominantami
krajiny, ale i prostředím pro další atraktivní moţnosti vyuţití nejrŧznějším zpŧsobem.
Typickým příkladem vhodného a mnohostranného vyuţití movitých technických
památek je jejich vyuţití k dopravě turistŧ, kdy je moţno vyuţít nejen originálŧ, ale
hlavně zdařile provedených replik. Vzniká tak nebývalý zájem o automobilovou a
autobusovou přepravu historickými silničními vozidly, o jízdy historickými
vlakovými soupravami taţenými parními lokomotivami v podobě nostalgických
projíţděk při nejrŧznějších výročích jednotlivých ţelezničních tratí. Kromě toho se
objevuje stále větší rozšiřování jízd replikami slavných historických vlakŧ, které mají
často charakter přepychových a pohodlných dopravních prostředkŧ. K těm
nejznámějším patří Orient express, kdy kaţdoročně, od 25. května 1983, je moţno
vyuţít zrestaurované vagony na několika ţelezničních trasách po Evropě a proţít
nevšední záţitek z cestování.
Účastníky cestovního ruchu přitahují i smutné události a tak se nelze divit, ţe se
podniká i tzv. temné turistice, kdy jsou navštěvovaná místa nejrŧznějších havárií,
lidských tragedií nebo místa lidského utrpení. Stále přitaţlivými jsou rŧzné památky
z obou světových válek dvacátého století, které dokumentují jak ničivost válečných
střetnutí, tak utrpení lidí, kteří se proti své vŧli museli válečných dějŧ zúčastnit,
ukazují zrŧdnost totalitních reţimŧ i dopady nezvládnutelných technických havárií.
Dokladem posledního uváděného příkladu je rostoucí zájem o návštěvu oblasti kolem
Černobylu, kde se udála dosud nejhroznější jaderná katastrofa. Jiným příkladem této
formy turistiky je tzv. „guerrilová turistika“, která slouţí k obnově turistiky
v oblastech El Salvadoru a představuje i vzpomínku na občanskou válku.
Prŧvodcovskou činnost zde vykonávají bývalí bojovníci z Osvobozenecké fronty
Martího, nejsou zde naaranţovány repliky, ale k vidění jsou vystaveny vraky
sestřelených vrtulníkŧ, pŧvodní zbraně i systém obranných okopŧ a bunkrŧ.
K odpočinku, k rychlé regeneraci jak fyzických tak duševních sil slouţí v posledním
období systém wellness. Tento zcela nový podnikatelský přístup, směřující k rychlé
obnově fyzických i duševních sil v krátké době, se stal hnací silou dynamické
přeměny dlouhodobých lázeňských pobytŧ na krátkodobé, ale intenzivně proţívané
víkendové pobyty. Současně však vytvořil klasickému lázeňství nezvykle
nebezpečného konkurenta v podobě wellnesových center jednotlivých hotelových
areálŧ.
Vyuţíváním nejrŧznějších technických vymoţeností se přeměnila celá řada atrakcí
cestovního ruchu. A tak se nelze divit, ţe lyţování se stalo díky nejrŧznějším
přeměnám v krátké době fenoménem zimní zábavy. Stačí vzpomenout z řady
moţností na tzv. „snowtubing“, coţ je jízda na speciální nafukovací duši sněhovým
korytem, „snowkiting“, kdy lyţař je taţen drakem za pomocí větru nebo na
„skijöring“, kdy taţná síla koně či psa je nahrazená silou motocyklu. Stále rozšířenější
formou zábavy se stává lezení, kde lze vyuţít jak umělých horolezeckých stěn tak
přírodní skla. A právě v přírodě se objevují nové druhy lezení v podobě
„drytoolingu“(lezení po ledu v kombinaci se skálou) nebo „boulderingu (lezení po
kamenech v malé výšce, na relativně krátkém úseku a s co největší kombinací úchytŧ,
ale bez pouţití lana. Nebývalý rozvoj zaznamenává vodní turistika, kdy jsou
188
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
vyuţívány především komerční plavbou opuštěné dopravní vodní kanály a upravené
pŧvodní druhy člunŧ v podobě hausbotŧ. Na řekách se nově objevují vory, které
přepravují osoby a pro sjíţdění obtíţných úsekŧ řek s peřejemi jsou vyuţívány rafty.
Vedle klasického potápění k útesŧm, lodním vrakŧm nebo zbytkŧm pŧvodních
lodních nákladŧ se objevuje tzv. „freediving“, coţ je potápění do větších hloubek bez
dýchacích přístrojŧ a snahou vydrţet pod vodou co nejdéle. Vedle těchto, často
adrenalinových zábav, je vyuţíváno i činností zajímavých, bez adrenalinu. Klasickým
příkladem jsou letní bobové dráhy nebo tzv. „ZipRider“ kdy se jedná o dlouhé sjezdy
na laně, které vycházejí z principu jednoduchých lanovek. Účastníci této zábavné jízdy
zde sjíţdějí vzdálenosti aţ několika kilometrŧ rychlostí blíţící se 90 km/hod. na
specielních sedačkách.
 Výsledkem tvrdého konkurenčního boje je tvorba turistických destinací, které
představují nejen produkt cestovního ruchu, ale především účinnou organizační
jednotku, která se vyznačuje celou řadou zajímavých vlastností, kam především patří:
- Tvorba hodnotného centrálně řízeného lokálního trţního procesu, kdy je vyuţíváno
dŧsledně kooperace a koordinace mezi jednotlivými podnikatelskými subjekty s cílem
nabídnout zákazníkovi komplexní zajímavý produkt.
- Vytvářením účinné spolupráce mezi orgány veřejné správy a podnikateli při vyuţívání
nejrŧznějších podob lokálního partnerství.
- Uplatňováním promyšlené rozvojové vize a na ni navazující územní strategie s cílem
získat potřebnou konkurenční výhodu.
- Zajišťování realizace vhodných investic, které povedou ke zvýšení návštěvnosti při
uplatňování vhodné politiky ochrany ţivotního prostředí.
- Vytváření vhodných produktŧ cestovního ruchu, které budou zajímavé, přitaţlivé a
současně cenově přístupné.
V rámci turistické destinace se uplatní s úspěchem i nové formy marketingu jako je
fámový marketing (šeptanda) zaloţený na doporučení zákazníkŧ, nebo uplatnění
zákaznického marketingového mixu „4C“, který klade vedle informace o celkové ceně
produktu pro zákazníka a zajištění jeho maximálního uţitku dŧraz na oboustrannou
komunikaci dodavatele i spotřebitele při vytvoření potřebného pohodlí pro účastníka
cestovního ruchu.
ZÁVĚR
Podnikání je rozvojovou silou lidské existence, je tvŧrcem nových hodnot, které úspěšně
nahrazují vše, co je překonané a nepřináší v obchodě poţadovaný přínos v podobě zisku.
Proto je nutno zvýšenou pozornost věnovat výuce podnikání a ukázat jeho obrovskou
proměnlivost a moţnosti. Aktivním vyuţitím podnikatelských moţností lze vytvořit
zajímavý produkt právě v oblasti cestovního ruchu, coţ je oblast, která se vyznačuje
potřebou neustále inovace nabídky a tak získání určité konkurenční výhody.
189
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Seznam pouţité literatury.
1. HAVEL, V. M. Mé vzpomínky. 1. vyd. Praha: NLN, 1993. ISBN 80-7106-026-7.
2. HISRICH, R. D.; PETERS, M. P. Entrepreneurship: Starting, Developing and
Managing a New Enterprice. 1. vyd. Boston: The Mc Graw- Hill,c. 1995. ISBN 0259-6-14147-9.
3. JÜNGER, J. Podnikavost – faktor úspěchu. Moderní řízení, r., 2005. č. 8, s. 44-45.
4. KURATKO, D. F.;HODGETTS, R. M. Entrepreneuership: Theory, Process, Practice.
1. vyd. Mason: South-Western, 2004. ISBN 0-324-258267-7.
5. LEDNICKÝ, V.; VANĚK, J. Strategie rozvoje malého a středního podnikání
v marginálních příhraničních oblastech České republiky. 1. vyd. Karviná: OPF SU,
2006. ISBN 80-7248-397-8.
6. LEDNICKÝ, V.; VANĚK, J.; PYKA, J. Možnosti využití klastrů v cestovním ruchu. 1.
vyd. Karviná: OPF SU, 2008. ISBN 978-80-7248-508-6.
7. MEHNER, T.; VOKÁČ, P. Tajné zbraně. 1. vyd. Praha: nakladatelství XYZ, 2009.
ISBN 978-80-7388-237-2.
8. NĚMEC, P. Rockefeller: Ropné impérium. Hospodářské noviny, č. 137/2003, s. 15
z 16. července 2003.
9. VAŠÁK, V. V jídle nikdy neriskuju. Finmag, 2009. č. 12, s. 12-15.
10. ZELENÝ, M. Cesty k úspěchu. Trvalé hodnoty soustavy Baťa. 1. vyd. Zlín:
ČINTAMANI, 2005. ISBN 80-239-4669-1.
Kontakt:
doc. Ing. Václav Lednický, CSc.
Katedra managementu a podnikání
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská universita v Opavě
Univerzitní náměstí 1934/3
733 01 Karviná-Fryštát
Tel: 596 398 300
email: [email protected]
Ing. Zuzana Stefanovová, Ph.D.
VŠB – TU Ostrava, Ekonomická fakulta, katedra podnikohospodářská
Sokolská třída 33
701 21 Ostrava 1
Tel: 597 322 337
email: [email protected]
190
Výzkum faktorů přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní
a podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Název:
Výzkum faktorŧ přechodu od industriální ekonomiky ke znalostní a
podnikavé ekonomice v podmínkách Moravskoslezského kraje
Druh publikace:
Sborník z metodologického semináře
Vydavatel:
Vysoká škola podnikání, a. s.
Michálkovická 1810/181, 710 00 Ostrava-Slezská Ostrava
Místo, rok, vydání:
Ostrava, 2010, 1.
ISBN:
978-80-7410-015-4
Tato publikace neprošla redakční ani jazykovou úpravou.
Za obsah příspěvkŧ odpovídají jejich autoři.
191

Podobné dokumenty

Echa 2010-2011. Fórum pro literární vědu

Echa 2010-2011. Fórum pro literární vědu podrobeny lektorátu, paradoxně automaticky nevyplývá, že by tyto texty prošly standardní redakční úpravou. V zatím posledním čísle 41, které již bylo podřízeno procesu lektorského řízení (na jeho z...

Více

Management podzemních vod - Kohout P. - EnviMod

Management podzemních vod - Kohout P. - EnviMod provozy, sklady a skládky odpadů zůstaly po předchozím socialistickém režimu, který ochraně životního prostředí nevěnoval potřebnou pozornost. Podobné problémy masívního znečištění byly zjištěny ta...

Více

ročník 3, číslo 2 - Vysoká škola podnikání a práva

ročník 3, číslo 2 - Vysoká škola podnikání a práva ÚVOD V rámci výzkumného úkolu “Model kreativních a inovačních míst a jeho ověření v podmínkách Moravskoslezského kraje”, který byl řešen na VŠP, a.s., byl vytvořen dotazník pro sběr dat a nástroj p...

Více

Genetické varianty určující resistenci k AIDS u osob

Genetické varianty určující resistenci k AIDS u osob Genetický polymorfismus hostitelských faktorů ovlivňujících patogenezi HIV infekce je považován za hlavní příčinu rozdílné rezistence k onemocnění AIDS. Jejich studium může přinést nové impulsy pro...

Více

obecná regionální politika - Katedra regionálních studií

obecná regionální politika - Katedra regionálních studií koncentraci ekonomických aktivit s vzájemným propojením tří parametrů: rostoucí výnosy z rozsahu, dopravní náklady a poptávka po výrobních statcích. Ve vztahu k modelu by měl každý z těchto paramet...

Více

Gymnázium Jana Keplera Nejisti v těle, nejisti v duchu Maturitní

Gymnázium Jana Keplera Nejisti v těle, nejisti v duchu Maturitní jiného prostředí sice ztratily podstatnou část své poetiky, avšak příběh Luka Skywalkera by se mohl odehrávat například i ve středověkém Japonsku. Ovšem pro Gibsona a jiné autory analyzovaného žánr...

Více

Únor 2005_CZ - Pontes

Únor 2005_CZ - Pontes nových médií. Různé programy jako např. „Nová média ve vzdělávání“, „Informační společnost Německo 2006“ nebo „Inovace a pracovní místa informační společnosti 21. století“, se pokoušejí tuto roli p...

Více

Knowledge and Wisdom

Knowledge and Wisdom anorganické precipitáty, atd. Kromě toho inicioval historické studie Trentowského Cybernetyky, Bogdanovy Tektologie, Leducovy Syntetické biologie, Smutsova Holismu, ale i celou řadu originálních př...

Více