pár slov úvodem

Slavnostní otevření zrekonstruovaného zámku
Tak jsme se dočkali! To, co se před deseti lety, když zastupitelstvo rozhodlo o odkoupení
areálu zámku od zemědělského družstva, zdálo jako vzdálený sen, se stalo skutečností. V neděli
20. září přestřihli starosta Josef Kula, hejtman kraje Vysočina Jiří Běhounek, poslanci Pavel
Kováčik a František Bublan a zástupce
firmy Archatt Památky František Joura
společně pásku a otevřeli okříšský zámek
veřejnosti. Zhruba 500 účastníků slavnosti
si potom mohlo prohlédnout nově
zrekonstruované prostory, v nichž bude
sídlit úřad městyse. Zastupitelé také
připravili
výstavu,
přibližující
návštěvníkům historii zámku, průběh
rekonstrukce celého areálu a samozřejmě
také přehled finančních nákladů, k vidění
byly i předměty nalezené na zámku a
v kopuli kostela, staré pohlednice Okříšek.
V jedné místnosti byl nainstalovaný
historický nábytek, zapůjčený firmou
Archatt Památky, chodbu zase zdobily historické zbraně a rytířská brnění z platnéřské dílny
Mojmíra Vrtala.
Slavnostní odpoledne ovšem mělo bohatší program, jeho součástí byla i návštěva místní školy
a prohlídka nainstalovaného projektu „Vybavení ZŠ Okříšky ICT pro rozvoj výuky“, na nádvoří
zámku to bylo vystoupení folklorního souboru Okřešánek a poté hrála dechová hudba Horanka. A
protože pořadatelům vyšlo i počasí, užili si návštěvníci na nádvoří zámeckého areálu příjemné
odpoledne prohřáté slunečními paprsky pozdního babího léta.
Naši vzácní hosté při prohlídce nešetřili obdivem a uznáním nad výsledkem práce řemeslníků
a restaurátorů, také z úst návštěvníků se linula slova nadšení a v mnoha případech i překvapení,
jakou krásnou památku to v Okříškách máme. Není divu, vždyť kolikrát jsme slyšeli a četli, že
zámek nestojí za záchranu, protože to není žádná památka, že to dokonce vlastně ani není zámek
apod. Přesto, že je zámek evidován jako kulturní památka v seznamu Národního památkového
ústavu, přestože máme zpracované architektonicko-historické posouzení, které jasně říká, že do
doby, než okříšské panství získali
Collaltové, na zámku sídlili jeho
šlechtičtí
majitelé.
Některé
hlasatele
těchto
názorů
nepřesvědčily ani archeologické
nálezy z loňského roku, ani při
rekonstrukci objevené nástěnné
malby, ani renesanční sgrafita,
která jsou unikátní a na celé
Moravě naprosto ojedinělá. Ale
já věřím, že až si nyní
prohlédnou zrekonstruované dílo
vracející se k podobě z období
baroka v celé jeho kráse,
pochopí, že Okříšky opravdu
mají zámek a navíc zámek
krásný!
Během svého slavnostního projevu poděkoval starosta všem, kteří se o záchranu naší památky
zasloužili – současným i minulým zastupitelům, kteří měli odvahu chátrající objekt od
zemědělského družstva koupit a poté celý areál po etapách rekonstruovat. Panu poslanci
Kováčikovi za velkou pomoc při získání dotace 25 milionů korun, stejně jako kraji Vysočina a
ministerstvu kultury, které v průběhu několika let přispívaly na opravy střechy objektu. Firmě
Archatt Památky od projektantů přes pracovníky všech profesí, restaurátory až po vedoucí
pracovníky, kteří se ke stavbě nestavěli jen jako k jedné z mnoha zakázek, ale vzali si okříšský
zámek doslova za svůj. Pracovníkům památkového ústavu, archeologům a historikům,
zaměstnancům technických služeb a všem dalším, kteří se jakýmkoliv způsobem na záchraně
zámku podíleli.
Jsem ale přesvědčený, že
ještě jedno poděkování chybí.
V neděli odpoledne z úst starosty
nezaznělo a ani zaznít nemohlo.
Je to totiž poděkování jemu! Byl
to on, kdo s ideou obnovy zámku
přišel, kdo ji celou dobu
prosazoval
a
přesvědčoval
ostatní kolegy v zastupitelstvu,
kdo viděl to pomyslné světlo na
konci tunelu. Po koupi zámku
říkal, že když se bude dařit, za
deset let by mohl být zámek
v novém kabátu. Přiznám se –
ani já jsem nevěřil, že to můžeme
dokázat tak rychle. A ejhle,
podařilo se! Především zásluhou
starostova nadšení, díky jeho úsilí a desítkám, stovkám hodin práce nad projekty, žádostmi o
dotace, při jednáních i kontrolních dnech. Proto jsou díky zcela na místě. Takže pane starosto,
dovol, abych ti poděkoval – nejen za sebe, ale i za ostatní kolegy ze zastupitelstva.Věřím, že i za
většinu občanů Okříšek – DĚKUJEME!
Zdeněk Ryšavý, radní městyse
zprávy, zajímavosti, názory
a informace z dění kolem
zastupitelstva městyse,
rady a úřadu
Novinky na webové stránce
Vážení uživatelé webových stránek městyse Okříšky, určitě jste již zaregistrovali jejich novou
grafickou podobu, která nahradila původní design ve čtvrtek 16. července. Změna „kabátu“ však
není jedinou novinkou, se kterou se na našem webu setkáte. S podporou grantu Fondu Vysočiny
jsme provedli upgrade redakčního systému na nejmodernější verzi Vismo online, díky které lze po
přihlášení jednoduše editovat stránky z kteréhokoliv počítače.
Systém také umožňuje přidělit správu jednotlivých částí webu různým správcům, což
znamená, že by si např. místní spolky mohly samy aktualizovat svoje podstránky a vkládat
informace o své činnosti. Další možností je vytvoření blogů, kde by mohli zájemci prezentovat
svoje názory na život v Okříškách. Jednalo by se v podstatě o náhradu zrušeného diskuzního fóra.
Nová verze redakčního systému dále zlepší bezbariérovost webu, umožní rychleji informovat
občany např. o haváriích sítí a přerušení dodávek, o uzavření ordinací apod.
K rozlišení významu zveřejněných informací slouží záložky na titulní straně. Nejaktuálnější
informace (zmíněné havárie, odstávky, dovolené spolu s pozvánkami na akce apod.) najdete
v záložce Upozornění, zatímco záložka Zpravodajství slouží především pro informace o tom, co
se stalo. V záložce Důležité jsou potom zveřejněny dokumenty s dlouhodobou platností.
Postupně také dojde k úpravám struktury stránek a k jejich zpřehlednění. Cílem všech
uvedených změn je vyšší uživatelský komfort a lepší informovanost vás, návštěvníků stránek.
Proto přivítáme vaše nápady a připomínky na další zlepšení jejich podoby a obsahu. Budeme rádi,
když se vám stránky městyse Okříšky budou líbit a budete se na ně často vracet.
Zdeněk Ryšavý
Technické služby Okříšky, s.r.o.
Hlavním úkolem technických služeb je zajištění úkolů spojených s údržbou majetku městyse
a plněním části jejich úkolů plynoucích ze zákona o obcích. Tyto práce jsou vykonávány na
základě komisionářské smlouvy mezi městysem a TS v rozsahu:
a) údržba, čištění a opravy místních komunikací a veřejných prostranství,
b) údržba a výsadba veřejné zeleně,
c) úkoly v oblasti kultury s výjimkou výkonu státní správy,
d) správa, údržba a opravy nemovitého majetku,
e) provozování bytového fondu obce,
f) provozování kina Okříšky,
g) provozování místního rozhlasu,
h) provozování školní tělocvičny,
i) vydávání Zpravodaje z Okříšek a propagačních materiálů městyse,
j) správa kabelové televize.
TS se zabývají následujícími aktivitami na základě živnostenských listů:
a) realitní činnost – správa bytového fondu a nebytových prostor,
b) provozování kulturních a kulturně-vzdělávacích zařízení – kino,
c) vydavatelské a nakladatelské činnosti – Zpravodaj z Okříšek, plakáty, letáčky,
d) správa a údržba nemovitostí v majetku obce,
e) poskytování služeb pro zemědělství a zahradnictví – údržba veřejných prostranství,
f) poskytování technických služeb – kopírování, provoz TKR a internetu,
g) přípravné práce pro stavby – práce rypadlem apod.,
h) specializovaný maloobchod a maloobchod se smíšeným zbožím – prodej písků a drtí,
prodej zboží v kině, propagační materiály městyse apod.,
i) pronájem a půjčování věcí movitých – půjčování vlečky, drobné mechanizace apod.
Ceník prodávaných materiálů:
Písek betonářský tříděný
Písek omítkový jemný
Prosívka jemná fr. 0-4
Prosívka hrubá fr. 0-22
Drcené kamenivo fr. 4-8
Drcené kamenivo fr. 11-22
Drcené kamenivo fr. 8-16
Drcené kamenivo – makadam fr. 32-63
Ceny včetně DPH.
320,-- Kč/t
320,-- Kč/t
150,-- Kč/t
300,-- Kč/t
420,-- Kč/t
360,-- Kč/t
390,-- Kč/t
390,-- Kč/t
Ceník služeb:
Práce strojem CAT 428 E
650,-- Kč/hod.
Práce autojeřábem
640,-- Kč/hod.
Práce traktorem 7211, 7245
420,-- Kč/hod.
Sečení křovinořezem
200,-- Kč/hod.
Zametání strojem PP2
500,-- Kč/hod.
Doprava Liaz 151.261 s vlekem
30,-- Kč/km
bez vleku
27,-- Kč/km
Zapůjčení vleku
50,-- Kč/den
Platí se za každou započatou čtvrthodinu.
Ceny včetně DPH.
Radka Velcová
Postřehy z kraje III.
Léto je sice časem prázdnin a dovolených, to ale v žádném případě neznamená, že by se na
kraji a v jeho organizacích zastavila veškerá činnost a jen se odpočívalo. Naopak, na mnoha
místech Vysočiny se intenzivně pracovalo, stejně tak jednotlivé odbory krajského úřadu
připravovaly další projekty na čerpání peněz z evropských fondů. K nejdůležitějším věcem se
vrátím na následujících řádcích a věřím, že i pro vás budou tyto informace zajímavé.
V úvodu jsem napsal, že se na mnoha místech kraje intenzivně pracovalo. Platilo to a ještě
platí především pro krajské komunikace. Letos investuje kraj Vysočina do výstavby a rekonstrukcí
páteřní silniční sítě ze svých prostředků, z rozpočtu Krajské správy a údržby silnic a především
z evropských fondů dohromady 2,3 miliardy korun, což je třikrát více než v minulém roce. Na
rozdíl od předchozího období se „nezáplatují“ malé kousky silnic, ale rekonstruují se celé
několikakilometrové úseky mezi většími sídly nebo napojeními na další části páteřní sítě. To je
samozřejmě mnohem efektivnější a smysluplnější, na druhou stranu to ovšem znamená více
delších objížděk a také větší nápor na nervy řidičů. Věřím tomu, že většina z vás si letos na
objížďkách nejednou od srdce ulevila – koneckonců se to občas stalo i mně, když jsem třeba dojel
pozdě na jednání – ale jsem přesvědčený, že až bude vše dokončeno, oceníte pohodlnou a
bezpečnou jízdu na novém povrchu. Nám nejbližší je úsek silnice II/405 mezi Zašovicemi a
Brtnicí, který byl rozšířený, narovnaný a zmizel nejhorší kopec, který býval v zimě pastí pro
kamiony a autobusy. Nový „koberec“ dostaly také silnice ze Starče přes Rokytnici na Želetavu, od
Kamenice na Třebíč, úsek mezi Štěpánovicemi a Jaroměřicemi nad Rokytnou a mnohé další.
Spojení se díky novému mostu, který nahradil starý, odplavený velkou vodou, dočkaly obě části
Číchova. Celkem takto kraj letos opraví nebo nově postaví asi 340 kilometrů silnic II. A III. třídy.
Aby se na nových silnicích jezdilo dobře a bezpečně i v zimě, je nutné pamatovat také na
silničáře a jejich vybavení. Krajská správa údržby silnic letos nakoupila 28 nových sypačů, a
výrazně tak obměnila svůj vozový park. Stejně jako množství rekonstruovaných silnic je i tato
modernizace svým rozsahem naprosto unikátní v historii kraje. Proto nejen mě mrzí, že se z ní
opoziční strany pokusily na posledním zasedání zastupitelstva udělat politickou kauzu a „shodit“ ji
v očích veřejnosti. Škoda, že raději nebyly aktivnější v době, kdy vládly kraji – kdyby se dopravě
věnovaly stejně intenzivně jako pan náměstek Joukl, určitě bychom na vysočinských silnicích
nadávali mnohem méně.
Nestavělo se ovšem jen na silnicích. Minule jsem se zmínil o stavbě pavilonu pro matku a dítě
v Třebíči – kdo občas nemocnici navštěvuje, určitě průběh výstavby sleduje – nové pavilony se
staví i v dalších krajských nemocnicích, starší objekty se zateplují. Snižování nákladů na energie je
zvláště důležité v současném krizovém období, takže zateplování probíhá i u řady středních škol.
To vše je opět s využitím fondů Evropské unie. Vedle zmíněného efektu energetických úspor
znamenají tyto investice také práci pro stavební firmy a udržení pracovních míst – jsou tak zcela
v souladu se Strategií kraje Vysočina pro období hospodářské krize.
Evropské peníze lze ale
využít i v řadě jiných oblastí, jak
víme i z našich okříšských
zkušeností. Během prázdnin byla
vyhodnocena
další
kola
Globálních grantů kraje Vysočina
v rámci podpory z Operačního
programu
vzdělávání
pro
konkurenceschopnost.
Desítky
milionů korun z nich půjdou na
zvyšování kvality vzdělávání
včetně zvyšování kvalifikace
učitelů atd. Úspěšné bylo např.
Středisko ekologické výchovy
Chaloupky, které získalo ve dvou
projektech více než 20 milionů
korun. Také v oblasti životního
prostředí nezahálíme a připravujeme projekty na revitalizaci parků u našich sociálních zařízení, na
program Biodiverzita (údržba a obnova maloplošných chráněných území), na sanaci starých
ekologických zátěží či naposled na vyhlašování nových území systému Natura 2000.
Minule jsem se poměrně široce věnoval problematice nakládání s komunálními odpady. Rada
kraje schválila vytvoření pracovní skupiny, která by měla připravit projekt integrovaného systému
nakládání s odpady. Ta přes prázdniny nezahálela, ale pracovala na harmonogramu přípravy
projektu a na společném memorandu kraje a obcí s rozšířenou působností (ORP). Na přelomu
července a srpna jsem jako její předseda objel starosty všech 15 ORPéček, abych je seznámil se
záměrem vytvořit v kraji Vysočina integrovaný systém. Byl jsem příjemně překvapený, že všichni
starostové nebo místostarostové vnímají problém, který hrozí České republice i municipalitám,
mají zájem spolupracovat s krajem na jeho řešení, a to včetně finančního přispění. To v dnešní
situaci, pro rozpočty měst nelehké, musím opravdu ocenit. Je vidět, že v čele radnic stojí schopní
politici s vizí, že dokáží podpořit záměry, které přesahují rámec jejich volebního období. A to je
druhá dobrá zpráva, která mi z jednání vyplynula.
V rámci získávání zkušeností, jak řešit odpadovou problematiku, jsem se zúčastnil dvou
zajímavých exkurzí. První byla do spalovny Termizo, v níž se energeticky využívá většina
komunálního odpadu vznikajícího v Libereckém kraji. Neobvyklé je, že zařízení stojí přímo
uprostřed krajského města. Díky přísným limitům ale nejen že neohrožuje zdraví obyvatel, ale
dokonce bylo při porovnávacím měření zjištěno, že např. množství dioxinů je v okolí spalovny
několikrát menší než v centru města. Je zřejmé, že při dodržení všech podmínek, daných
legislativou pro ochranu ovzduší, není nejmenší důvod mít obavy z energetického využití odpadů,
naopak pro životní prostředí jde o šetrnější technologii než je skládkování. Druhá cesta vedla do
hornorakouského Freistadtu, kde jsme se seznámili se systémem nakládání s bioodpady včetně
kompostování a využívání v bioplynových stanicích. Také tato cesta je inspirující a určitě v rámci
integrovaného nakládání s komunálními odpady najde své uplatnění.
Neméně složitá jednání jsem absolvoval v oblasti informatiky. Důvodem byla situace
v přípravě (či spíše nepřípravě) výzev z Integrovaného operačního programu pro implementaci
eGovernmentu v území. Pro nezasvěceného to asi zní složitě – takže česky to znamená příprava
čerpání evropských peněz na elektronizaci veřejné správy na úrovni krajů a obcí s rozšířenou
působností. Asi jste v médiích zaznamenali informace o spuštění systému datových schránek. To
je však jen špička ledovce, eGovernment zahrnuje mnoho dalších systémů a služeb, které by ve
svém konečném důsledku měly přinést zefektivnění a zlevnění veřejné správy a zjednodušení
komunikace občanů s úřady. Minule jsem psal o tom, že Rada asociace krajů ČR schválila – na
základě iniciativy Vysočiny a Plzeňského kraje – vznik komise pro informatizaci veřejné správy.
Oceněním aktivity kraje Vysočina v této oblasti bylo moje jmenování předsedou komise, což
samozřejmě znamená nejen další kus práce navíc, ale také možnost, jak se říká, „být při tom“ a
aktivně ovlivňovat rozvoj eGovernmentu v České republice. Abychom neztráceli drahocenný čas-(opravdu drahocenný, protože jednáme o částce 137 milionů pro každý kraj), svolal jsem první
jednání komise hned na začátek srpna, kdy jsme stanovili základní požadavky krajů vůči
ministerstvu vnitra. Následovalo jednání s předsedou komise informatiky Svazu měst a obcí, na
níž jsme sladili vzájemné postoje, a poté společné jednání se zástupci ministerstev vnitra a pro
místní rozvoj. To bylo naprosto věcné (po předchozích zkušenostech, přiznám se, poněkud
překvapivě) a výsledkem byla dohoda, která ukončila dvouměsíční stagnaci a umožní vypsání
výzev do konce října. Lze předpokládat, že začátkem příštího roku budou moci kraje podávat první
projekty na technologická centra, datové sklady, úložiště atd.
Asi poprvé se budu věnovat třetí oblasti, kterou mám na kraji v kompetenci – územnímu
plánování. Na rozdíl od předchozích záležitostí bohužel půjde o věc negativní. Tři obce z Jihlavska
napadly u Nejvyššího správního soudu (NSS) Zásady územního rozvoje kraje Vysočina, konkrétně
6 bodů, omezujících živelnou výstavbu větrných a fotovoltaických elektráren. Jejich podání bylo
částečně úspěšné a NSS zrušil tři napadené body (další tři ponechal v platnosti), čímž umožnil
obcím vymezovat ve svých územních plánech plochy pro výstavbu těchto alternativních zdrojů. To
ovšem neznamená, že kraj nyní nemá žádné možnosti jejich regulace. I nadále se budeme jako
rada kraje vyjadřovat ke konkrétním záměrům v procesu posuzování vlivu na životní prostředí
podle zákona č. 100/2001 Sb., kde negativní výsledek znamená stop výstavbě VE.
Mohl bych psát o řadě dalších témat z rezortů mých kolegů, která by vás určitě také zajímala,
ale i prostor pro Postřehy z kraje je omezený a nemůžu ho rozšiřovat na úkor článků jiných
přispěvatelů. Proto doporučuji čtenářům jednak měsíčník Kraj Vysočina, jednak webové stránky
kraje www.kr-vysocina.cz, kde najdete podrobné informace o všem důležitém, co se
v kraji Vysočina děje. A samozřejmě platí i možnost zeptat se osobně, když se potkáme.
Vážení čtenáři, dovolte, abych vám popřál co nejvíc hezkých dnů v nadcházejícím období
podzimních mlh a plískanic a hlavně vždy dobrou náladu a rodinnou pohodu.
Zdeněk Ryšavý, radní kraje Vysočina / www.kr-vysocina.cz/zdenek-rysavy.asp
Trochu inspirace neuškodí
V pravidelných Postřezích z kraje se snažím přiblížit aktuální dění z pohledu krajského
radního. Vysočina ale není jen krajský úřad a samospráva, Vysočina jsou především větší i menší
sídla a lidé v nich žijící. K výkonu mé funkce patří i návštěvy obcí, účast na různých setkáních a
oslavách. Při nich si samozřejmě všímám, jak naše vesničky vypadají, co je kde zajímavého, jak
v nich lidé žijí. A není to jen o velkých investicích, mnohdy jsou to zdánlivé drobnosti, které ale
dodávají té které obci její specifickou tvář, odlišující ji třeba od té sousední, na první pohled hodně
podobné. Hlavně ale hodně vypovídají o zájmu obyvatel, o jejich nápadech a snaze udělat něco
navíc pro prostředí, v němž žijí, o vztahu k „rodné hroudě“. A to je záležitost, která nám myslím
v Okříškách občas trochu chybí. Takže se s vámi chci podělit o pár věcí, které mě zaujaly a mohly
by se třeba někomu stát inspirací.
V červnu jsem dostal od
pana starosty Police pozvání na
jubilejní X. sraz rodáků. Protože
jsem v této obci byl již
několikrát, rád jsem ho přijal.
Očekával jsem akci tak pro dvě
stovky lidí a byl jsem hodně
překvapený
skutečným
rozsahem. Jen samotných rodáků
bylo určitě víc, vedle nich se ale
setkání zúčastnilo mnoho stálých
obyvatel (řekl bych, že skoro
všichni), pro které byl připravený
bohatý třídenní program. Srazy
pořádají od roku 1964 pravidelně
každých pět let a jezdí na ně rodáci dokonce až ze zámoří. Pro celou obec je to akce „No. 1“, do
jejíž organizace se vedle zastupitelstva zapojují hasiči, sportovci a další spolky. Když vedle sebe
postavím nadšení polických se zájmem o sraz rodáků, který jsme uspořádali v roce 2001 v pětkrát
větších Okříškách, tak je to smutné srovnání … A ještě jedna věc je mi na Polici sympatická –
totiž ta, že se tam také obec snaží zachránit místní zámek, který získala do svého majetku a že tedy
v tom se s ní můžeme hrdě srovnávat.
Dalšího srazu rodáků, byť ne tak vysokého pořadového čísla, jsem se zúčastnil o měsíc
později v Jakubově u Moravských Budějovic. Také tady se na návsi sešla skoro celá vesnice,
součástí programu byla i výstava o historii obce a společenských a kulturních aktivitách. Mnozí asi
víte, že každoročně vítají motoristy na vjezdu do Jakubova dvě obří sochy z balíků slámy (loni
představovaly Macha a Šebestovou, letos Shreka a Fionu), ale už možná ne to, že v adventním
čase zdobí centrum obce betlém tvořený opět slaměnými sochami, který se každý rok rozšiřuje o
nové postavy. Dozvěděl jsem se také, že letos se zde konala dětská olympiáda
Moravskobudějovického mikroregionu (to by mimochodem mohl být námět pro sportovní spolky
v rámci MAS Podhorácko) a v jejím rámci se uskutečnil zápis do České knihy rekordů. Děti na
asfaltu vytvořily nejdelší namalovaný vlak – měl úctyhodných 330 vagónů a měřil 881 metrů. No
není to skvělý nápad?
Na jaře probíhaly na několika místech v širším okolí Dukovan koncerty Hudebních slavností,
při kterých s profesionálními soubory jako je Fleret, Spirituál kvintet nebo Hradišťan vystupovaly
děti z mateřských škol nebo ZUŠ. Fantastický zážitek to byl nejen pro diváky, ale určitě i pro
mladé účinkující. A tak mě napadá, jestli by nestálo za pokus získat podobnou akci i do Okříšek –
novotou zářící zámek by byl určitě ideálním prostředím.
Vesnicí roku se letos na Vysočině stala obec Hluboké, ležící kousek od Náměště nad Oslavou.
Slavnostního vyhlášení, které probíhalo ve všední den dopoledne, se vedle řady oficiálních hostů
zúčastnila v místní sokolovně více než polovina z místních 220 obyvatel (kolik by to asi bylo
u nás?). A měli se čím chlubit, výčet akcí, které se zde během roku konají, by zahanbil mnohem
větší sídla. Při procházce vesničkou byly samozřejmostí udržované veřejné i soukromé travnaté
plochy, hasiči se pochlubili klubovnou a zbrojnicí, sportovci malým, ale pěkným areálem,
samozřejmě nechybělo dětské hřiště a už zmiňovaná útulná sokolovna. Vesnička malá, ale milá …
Mnohem větší, počtem obyvatel se blížící Okříškám, je Stařeč, která nedávno slavila 510.
výročí získání titulu městyse, 475. výročí udělení práva dvou výročních trhů, 105. výročí vzniku
sboru dobrovolných hasičů a dvojité 100. výročí – stavby sokolovny a rekonstrukce radnice. To je
výčet, že? Už jen sledovat a zjistit všechna ta významná data je fuška, natož pak připravit opravdu
hodnotnou výstavu všech živností, které se v obci v minulosti provozovaly, poshánět po půdách a
sklepích výuční listy, fotografie, pracovní knížky, nářadí, nástroje a dokonce stroje … Za tím vším
je činorodá kulturní komise, jaká nám v Okříškách v poslední době chybí. Ovšem výstava byla jen
jednou částí třídenních oslav, kterých jsem se už nezúčastnil, ale podle programu (přílet vrtulníků
z náměšťské základny, úkázky zásahu profesionálních hasičů, koncerty, zábavy atd.) stály za to. A
jak jsem se dozvěděl na vernisáži výstavy, v plánu mají Stařečtí do budoucna m.j. vybudování
zemědělského muzea!
Ze Starče se přesuneme ještě blíž, do sousedních Heraltic. Tady se začátkem září zastavily na
čtyři desítky historických hasičských aut z Dolního Rakouska, jedoucích Fire Tour do Jihlavy a
zpět. A proč v Heralticích? Především proto, že je zde hasičské muzeum, které se rakouským
hostům velmi líbilo, a určitě také jako ocenění nadšení, které v Heralticích vůči všemu hasičskému
panuje. Z asi hodinové zastávky se stala „akce roku“, která pokračovala na návsi ještě dlouho po
odjezdu kolony. Prostě když se lidé umí bavit, stačí i malý impuls.
Nejčerstvější zážitky mám z návštěvy obce Horní Krupá na Havlíčkobrodsku. Důvodem mé
návštěvy bylo vítězství v soutěži o zelenou stuhu za péči o životní prostředí v rámci Vesnice roku.
A rozhodně jsem nelitoval. Pozoruhodné je už to, že v obci s pěti sty obyvateli působí tři církve,
z toho dvě se věnují i ekologii a práci s dětmi. Vzniká zde středisko environmentální výchovy,
okolím obce vede naučná stezka s originálními dřevěnými prvky, vysazují se stromy okolo polních
cest apod. Při prohlídce obce mi ale pan starosta ukázal ještě spoustu dalších zajímavostí – krásné
dětské hřiště s dřevěnými atrakcemi ve tvaru zvířat, mini sjezdovku s vlekem, rybník s vodním
altánkem, který by se hodil do filmu „Rozmarné léto“ a s maketou lochnesky, originální dřevěné
autobusové zastávky v místních částech, několik obnovených rybníků, které přirozeně zapadají do
krajiny, sportovní areál s bikrosovou dráhou. A většinu toho dělá obec sama s pomocí místních lidí
– skoro neuvěřitelné, že? Už samozřejmostí byly, podobně jako ve většině ostatních zmiňovaných
míst, posečené a udržované zelené plochy po celé obci.
Jsem rád, jestli jste článek dočetli až sem, a budu rád dvojnásob, když se vám některý
z popisovaných námětů bude líbit a zkusíte něco podobného udělat nebo zorganizovat i
v Okříškách. Třeba dát dohromady tu kulturní komisi (nebo komisi společenského života – ale
název není to nejpodstatnější), která nám tu chybí a mohla by spoustu věcí vymyslet a udělat …
Zdeněk Ryšavý
Okříšky asi postaví rekreační zónu
Zóna volného času by v budoucnu měla vyrůst v Okříškách. Rada městyse nedávno schválila
smlouvu o dílo na pořízení studie.Areál by využil okolí rybníků Zámecký a Pilný. Lidé by tam
dostali k dispozici parčík, lavičky a zcela nové koupaliště. Vše v dobré docházkové vzdálenosti.
Studie bude hotová na konci listopadu tohoto roku. Radnice pak počítá s veřejnou diskuzí.
Ing. Josef Kula - starosta
Zprávy z matriky
Narození
Amálie Brabcová, Nádražní 131
Michal Krčál, U Stadionu 459
Michaela Cahová, U Stadionu 463
Monika Picmausová, Sadová 504
Vojtěch Fila, Masarykova 516
Úmrtí
Marie Šumpichová, Cihelna 173
Daniela Zvěřinová, Masarykova 203
Josef Krejcar, U Stadionu 465
Leopold Poláček, Jihlavská 585
Připravila Zdeňka Šípová
Na parkovišti u staviv vyrostl stánek rychlého občerstvení
a uzenin řeznictví z Náměště nad Oslavou
Nová provozovna
„NÁSTROJÁŘSTVÍ – Tomáš Talla“
Broušení nástrojů a nářadí, výroba klíčů, drobné zámečnické práce.
Okříšky Nádražní 102
Nová pobočka pojištovny Allianz v Okříškách
Nabízí:
pojištění pro děti „Pastelka“
pojištění všech druhů automobilů
pojištění nemovitostí
pojištění domácností
pojištění majetku
pojištění za odpovědnost
životní pojištění
penzijní připojištění
pojištění podnikatelů a průmyslu
Ceny hradíme vesměs v cenách nových věcí bez
ohledu na jejich stáří a opotřebení.
Asistenční služby – Home Asistence 24 hodin denně,
365 dní v roce
www.allianz.cz
HISTORIE OBCE
Staré hospody v Okříškách
Hospoda, noclehárna (u starých Řeků Katagónion), zájezdní hospoda, krčma apod.
Když se začaly rozvíjet obchodní a společenské styky mezi jednotlivými městy, vznikla
potřeba pro pěší a jízdní cestující, ale také pro formany a jejich koně, zřídit na příhodných místech
noclehárny, které by poskytly cestujícím nocleh, stravu a nápoje. Pro koně pak napojení vodou,
oves a seno.
Tato zařízení pořizovala vlastními náklady zpravidla šlechta, města, větší obce, ale i
soukromníci. Hospody se stavěly v obchodních centrech měst a obcí, na křižovatkách starých
dálkových silnic, ale i v blízkosti poutních a jiných míst, kde se předpokládalo větší shromáždění
osob na cestách.
V Okříškách
je
písemně
doložena hospoda, pivovar a
vinopalna již v roce 1629, kdy
Okříšky kupoval Jindřich Port
z Arlšberka od majitelů z Náchoda.
Hospoda a vinopalna se nacházela
v domě, který při pozdějším
číslování domů v roce 1771 dostal
číslo 7. Pozemková kniha v roce
1805 uvádí, že se v domě nachází
„Vrchnostenská palírna a šenk“.
Později jsou v PK uváděni jako
nájemci/majitelé: 31. 10. 1851
Jakub Kurzweil, 22. 1. 1852
František Mikeš, 11. 3. 1863 Karel
Budišovský. Dnem 2. 4. 1863 se stala majitelem budovy obec Okříšky, která ji zakoupila pro
zřízení obecné školy i současnému pronájmu hostince. Provozování hostince skončilo krátce po
skončení 2. světové války.
Druhá hospoda patřící vrchnosti se nacházela v čísle 54. Dle PK měl dům 3 světnice, kuchyň
a komoru, stodolu, kůlnu, 2 sklepy a 5 stájí pro koně, voly a krávy. Jako její nájemci a později
majitelé jsou v PK uváděni: Martin Dokulil se ženou Reginou od 10. 2. 1797, syn Reginy Šimon
Paznocht 10. 2. 1797, dcera Šimona Paznochta Mariana Krebs 20. 1. 1823, Augustin Krebs 12. 2.
1823, Josef a Františka Vochianovi 31. 3. 1833, Josef Zelinka 14. 3. 1835, Wenzl Junek 31. 1.
1839. Dnem 5. 11. 1878 právo vlastnické přešlo na Karla a Kateřinu Smolíkovy. Dnem 5.června
1891 přešlo právo vlastnické koupí na Josefa W. Tomana a Alexandra Komárka. Tito vlastníci
hospodu prodali 1. 7. 1894 Stanislavovi Krškovi z Třebíče. Dnem 8. 6. 1918 přechází vlastnické
právo na Stanislava Kršku mladšího. Dnem 12. 5. 1921 kupuje tuto hospodu Jakub Diviš z Kněžic
a v roce 1929 se stává majitelkou vdova Marie Divišová. Provoz této hospody skončil na podzim
v roce 1958.
Třetí nejstarší hospoda na
katastrálním území obce Okříšky se
nacházela
při
prastaré
cestě
z Třebíče do Jihlavy na samotě
Loudilka, měla číslo 55. Dům měl
světnici, kuchyň, komoru, sklep,
stodolu, kůlnu, stáj pro koně, voly a
krávy. K domu patřila ještě chalupa,
dvě světnice a dvě kuchyně a panský
hostinec. Dne 24. 10. 1808 koupil
hostinec od vrchnosti Vavřinec
Vondrák a dnem 14. 12. 1830 po
jeho smrti se stal majitelem jeho syn
Šebestián Vondrák a v roce 1832 se
stala spolumajitelkou jeho žena Mariana, rozená Přibylová. Dne 10. 6. 1866 kupují hospodu Josef
a Františka Krausovi. Antonie Moláková z Heraltic se stává novou majitelkou dnem 8 .3. 1882.
Dnem 25. 7. 1901 se na základě kupní smlouvy stávají novými majiteli manželé Josef a Antonie
Vaverkovi. V roce 1910 je jako hostinský uváděn Josef Vaverka * 1. 3. 1860 v Krahulově. Kdy
tato hospoda skončila svou činnost, je zatím neznámo, dle některých pamětníků po roce 1945.
Smyslem tohoto článku není popsat všechny hospody, které hlavně po zprovoznění železnice
vznikly v Okříškách, ať již se jedná o nádražní restauraci, o restauraci a hotel p. Dvořáčka atd.
Bohuslav Buďa
Jestli má někdo ze čtenářů fotku Divišovy hospody nebo hospody na Loudilce, byl bych
velice vděčný za zapůjčení k okopírování.
Karel Dokulil
Sklizeň obilí v padesátých letech
Pěvecký sbor Okříšek na přehlídce na zámku v Třebíči 1973
ŠKOLSTVÍ A KULTURA
Okříšská škola má nové moderní vybavení
V základní škole byla v pondělí 29. června zahájena realizace projektu „Vybavení ZŠ Okříšky
ICT pro rozvoj výuky“. Žadatelem o projekt je městys Okříšky. Projekt patří mezi schválené
žádosti o poskytnutí finanční podpory z Evropské unie. Dotace na tento projekt je poskytnuta
z Regionálního operačního programu NUTS 2 Jihovýchod, oblast podpory 3.3. Rozvoj a
stabilizace venkovských sídel. Jedná se o programové období 2007 - 2013.
Celkové způsobilé výdaje tohoto projektu byly vyčísleny na 3 468 853 korun, z toho dotace
činí 3 108 688,99 korun. Maximální procentní podíl dotace na skutečně vynaložených způsobilých
výdajích projektu je 92,5 %.
Celý projekt byl jednoetapový, termín ukončení byl stanoven na 30. 9. 2009. Předmětem
projektu je rozšíření pokročilých informačních a komunikačních technologií v Základní škole
Okříšky. Nedílnou součástí je i pořízení moderních výukových programů a encyklopedií.V rámci
realizace projektu je řešeno zasíťování celé budovy, vybavení celkem 8 učeben na 1. i 2. stupni
školy interaktivními tabulemi, na něž se dá „čmárat“ jen tak prstem. Lze říci, že v těchto učebnách
bude křída minulostí. Texty z učebnice bude možné v elektronické podobě užívat právě na
„chytré“ tabuli v podobě interaktivní učebnice. Nechybějí zde dataprojektory a notebooky, což
jsou přenosné malé počítače. Propojením bývalé učebny přírodopisu a přilehlého kabinetu vzniklo
informační centrum se střižnou a počítači vybavenými speciálními multilicencemi k výuce základů
digitálních technologií, jejichž výuka je zařazena do školního vzdělávacího programu. Součástí
vybudování informačního centra je též výměna podlahy a pořízení nového školního nábytku.
Realizace projektu taktéž řeší vznik a vybavení další počítačové učebny a částečné obnovení
zastaralého vybavení stávající počítačové učebny počítači novými. Texty z učebnice, které žáci
budou používat k výuce, bude možno v elektronické podobě užívat na interaktivní tabuli v podobě
tzv. interaktivní učebnice.
Zhotovitelem celého projektu byla v rámci výběrového řízení vybrána společnost Envinet a.s. se
sídlem Třebíč, Modřínová 1094.
Ing. Josef Kula - starosta
A opět do školy…
Školní rok 2009/2010 už
je v plném proudu. Zahájili
jsme
ho
v pozměněném
složení pedagogického sboru.
Protože došlo ke sloučení
některých málo početných tříd,
vedení školy se muselo
rozloučit
s některými
učitelkami II. stupně. Na jiné
školy proto odešly paní
učitelky Honsová a Polívková,
dále ukončila pracovní poměr
paní učitelka Pisková, jednu
paní učitelku máme od
minulého školního roku na
mateřské dovolené. Naopak
z mateřské dovolené se nám
budou tři paní učitelky postupně vracet, dvě z nich již v letošním školním roce.
Na I. stupni máme sedm tříd, na II. stupni pět, celkově tedy 12 tříd.
Ve škole působí 19 učitelů, z toho tři pouze na částečný úvazek a dobu určitou. Tým
pedagogů posílil a omladil pan učitel Ondřej Syrový, který má aprobaci zeměpis – dějepis. Za
dlouhodobě nemocnou zastupuje
paní učitelka Marta Svobodová,
několik hodin anglického jazyka
převzala studentka posledního
ročníku pedagogické fakulty
Zuzana Butorová a čtyři hodiny
hudební výchovy paní učitelka
Jana Budínová. Ve školní
družině
pracují
dvě
vychovatelky.
Kromě realizace projektu
„Vybavení
Základní
školy
Okříšky ICT pro rozvoj výuky“
jsme
řešili
přebudování
nevyhovujících
prostorových
podmínek pro školní družinu.
Probouráním příčky jsme spojili
dvě dosavadní oddělení. Vznikl tak prostor určený k pracovním aktivitám a část pro odpočinek.
Oddělení starších dětí bylo přesunuto do staré budovy školy (mezi třídy I. stupně).
Ve školní družině nabízíme nově provoz již od 6.20 hod., který bude upraven podle potřeb a
skutečného zájmu.
Ke změnám došlo rovněž ve školní kuchyni. Nastoupily dvě nové kuchařky. Jedná se o paní
Radku Kirchdorferovou a paní Janu Koukalovou.
V letošním školním roce poklesl počet žáků na 280, což je o sedm dětí méně, než bylo loni. Jsme
rádi, že jsme naplnili dvě první třídy a školní družina má plně obsazená obě oddělení. Doufejme,
že i nadále bude do naší nově vybavené školy přicházet více dětí. Přejeme všem úspěšný školní
rok – dětem, rodičům i učitelům.
Vedení ZŠ Okříšky
Informace z knihovny
STEINBECK, John, 1902-1968
Ryzáček / John
-- Pro čtenáře od 12 let.
romány dobrodružné - příběh chlapce - koně - Kalifornie - farmy
MC CLURE, Ken
Spletitá síť / anglické - detektivní romány - lékařské prostředí
MC CLURE, Ken, 1942Úskok /
. -- Steven Dunbar je vyslán prověřit společnost zabývající se pěstováním geneticky upravených
plodin, jejíž neprůhledné aktivity budí u místních obyvatel vážné obavy. Od počátku Steven naráží
na řadu podivných náhod, někdo se ho snaží odradit a zastrašit. Skutečný výbuch strachu a paniky
nastane v městečku poté, co se začne šířit krajně nebezpečná infekce přemnožených hlodavců. Za
oběť jí padne místní třináctiletý chlapec, kterého pokousal potkan. Dunbarovi je jasné, že je nutné
okamžitě zakročit...
MORRELL, David,
V pasti
. -- Těžce zraněný Paul se skrývá před dobře vycvičenými pronásledovateli a musí před nimi
zachránit i malé děcko, které má pod kabátem......
CUBECA, Karel,
Zlato Afriky
. -- Adam Irving, jediný potomek moderních zlatokopů z Jihoafrické republiky, se po otcově smrti
musí ujmout vedení rodinné firmy. Nepřipravený mladík však nejprve potřebuje vyřešit palčivé
osobní problémy. Se svou láskou se vydává do nitra africké divočiny. Eva si brzy zamiluje nejen
kouzlo horkého kontinentu, ale v žáru milostného vzplanutí skončí v náručí Marka Kingmana,
rodinného přítele, který kdysi Adamovi zachránil život a nyní je doprovází na cestách. Dokáže si ji
Adam získat zpět? Prozatím ani netuší, že bude muset bojovat jak o Evinu lásku, tak o její život.
HARAN, Elizabeth
Zrádné útesy /
. -- Po smrti rodičů se Amelie se svou služkou Lucy vydá na farmu rodinných přátel. Při plavbě
z Austrálie na ostrov Kangaroo se seznámí s trestankyní Sarah. Jejich loď však v bouři ztroskotá...
ROBERTS, Nora, 1944Žhavý led
ženy - dobrodružství - romány - americká literatura
BARRETT, Maria
Zneuctění
. -- Plukovník Milles, anglický voják sloužící v Indii, přijde o milovanou manželku, která
zahynula v rozvášněném krvežíznivém davu, dychtícím zbavit svou zemi koloniálního útlaku.
Plukovník šílí zármutkem a plánuje odplatu určenou domorodcům: za své neštěstí činí
zodpovědné Indorajitu Raie a jeho syna Jagata. Když pak Indrajitu skutečně stihne strašlivý trest,
přísahá Jagat, že ve svém úsilí neustane, dokud Mills a jeho rodina nezaplatí cenu nejvyšší. Kletba
přežívá dále než sto let a její sémě se dostává až do rušného Londýna šedesátých let dvacátého
století. Pro majora Philipa Millse, plukovníkova pravnuka, je někdejší drama pouhou exotickou
historkou, kterou dává k dobru pro pobavení společnosti na veselých večírcích. Potom se však jeho
vyvolená Jane dostává do Indie a vzpomínky na dávné nesváry opět ožívají. Shiva Rai, poslední
vykonavatel doposud nenaplněné přísahy svých předků, sice prahne po pomstě, ale jeho odhodlání
brzdí síla mocnější než nenávist. Musí se totiž vyrovnat s city, které nemají vzhledem
k historickým souvislostem šanci, avšak ovlivní i další generaci.
CORNWELL, Bernard, 1944Inkvizitor. 2. díl
Cyklus Hledání svatého grálu. Předch. Lučištník. Navaz. Kacířka.
historické romány - Anglie - Francie - středověk - 14.stol. - stoletá válka
CORNWELL, Bernard, 1944Kacířka: Hledání svatého grálu: trilogie; 3. díl
historické romány - 14. stol. - západní Evropa - Anglie - Francie - stoletá
válka - války - bitvy - dobrodružství
CORNWELL, Bernard, 1944Lučištník: Hledání svatého grálu; 1. díl
-- Brutální nájezd ozbrojenců, kteří se v roce 1342 vylodili na anglickém pobřeží a vypálili vesnici
Hookton, přežije pouze mladý lučištník Thomas. Tento syn místního pastora přísahá umírajícímu
otci, že vrátí do Hooktonu posvátnou relikvii uloupenou nájezdníky a bude až na konec světa
pronásledovat černě oděného rytíře, zloděje a otcova vraha. To je začátek cesty, která zavede
Thomase z Hooktonu do Francie, kde bojuje ve službách svého krále Eduarda III.
CORNWELL, Bernard, 1944Sharpovi střelci 6: Richard Sharpe a francouzská invaze do Galície.
. -- Je leden roku 1809, francouzská armáda táhne vítězně Španělskem a Britové ustupují
chaoticky na jih k moři. Poručík Richard Sharpe se ocitá osamocen v čele zbytku rozprášené roty
pětadevadesátého pluku střelců. Sharpe se snaží vyvést střelce z drsných hor Galície do bezpečí
britské vojenské základny v Lisabonu, musí však čelit nejen nebezpečí, které mu hrozí od
Francouzů, ale také nedůvěře a později vyslovenému nepřátelství vlastních vojáků. Za této situace
se setkává se španělským majorem Blasem Vivarem, šlechticem, který si předsevzal, že dopraví do
Santiaga de Compostela truhlici se vzácnou korouhví svatého Jakuba, patrona Španělska. Město je
v rukou Francouzů a Vivar přemluví Sharpa, aby mu pomohl Santiago dobýt, protože chce
v místní katedrále rozvinout korouhev a učinit "zázrak" jako znamení pro celou zemi, že
Španělsko je neporazitelné. V průběhu bojů o město si Sharpe získá nejen důvěru svých střelců,
ale i přátelství vzpurného seržanta Patricka Harpera. Přijde však o krásnou britskou dívku, do níž
se zamiloval.
CHRISTIANNE, F.
My děti ze stanice ZOO
. -- Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém
centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách
závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na
stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své
dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou, s přesností a odzbrojující otevřeností o
osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt.
BRYCZ, Pavel: Dětský zvěřinec
Pro čtenáře od 6 let a jejich rodiče, česká literatura pro děti - příběhy o dětech
DOLEŽALOVÁ, Martina Tyna
Jitřenka a jezdec z druhého břehu
. -- Pohádkový příběh o králi, který se zamiloval do prosté dívky, jež žila na druhém břehu. Při
pádu z koně se král dostal do říše smrti, kde ho zachránila černá žena (samotná Smrt). Zalíbil se jí,
proto ho chtěla získat jen pro sebe. Dívka, která krále milovala, pak musela svést těžký boj o jeho
duši i tělo.
OLŠA, Jaroslav
Závistivý lidojed a pták nepták : mýty a pohádky z Nové Guineje
. -- Kniha obsahuje mýty a pohádky domorodců z druhého největšího ostrova světa, na němž se
podle etnografů hovoří více než devíti sty jazyky. Je svědectvím o různorodosti a exotičnosti
kultur přírodních národů nezávislého státu Papua-Nová Guinea a indonéské části ostrova zvané
Západní Papua. Čtenář zde najde vyprávění, založená na exotických reáliích země, kde mnoho
kmenů dodnes žije téměř v době kamenné.
Radka Malá
Školka omládla!
Nechci tím naznačit, že bychom přibírali do mateřské školy mladší a mladší děti! Chci vás
jenom seznámit s tím, co je ve školce v letošním školním roce nového - a to jsou především noví
zaměstnanci. Byla bych ráda, kdyby to znamenalo i to, že máme ve školce tolik dětí, že musíme
provoz zajistit tím, že rozšíříme řady těch, kteří o ně pečují. Tak to však prozatím není. Velký
nárůst počtu předškolních dětí, který dělá problémy ve větších městech, se nás netýká.
V letošním
roce
máme
zapsáno k pravidelné docházce 64
dětí, což je opět o 2 děti méně než
loni. Například ve školním roce
2004/2005 do školky docházelo 71
dětí. Pro naše malé školáčky jsme
připravily bohatý vzdělávací program
pro celý školní rok. A nejen pro ně, i
pro ostatní malé děti. Každé pondělí
se mohou rodiče s dětmi, které do
školky ještě nechodí, sejít ve školce
na programu nazvaném „Klubíčko“.
Je to adaptační program, který
organizujeme letos již šestým rokem. Děti se, společně s rodiči, mohou seznámit s učitelkami,
s prostředím jednotlivých tříd, se školní zahradou, mohou si pohrát s hračkami a začínají si zvykat
i na větší kolektiv dětí. Tato zkušenost jim potom velmi pomáhá při zahájení docházky. Nejdou do
cizího prostředí, mezi lidi, kteří jsou pro ně také cizí, ale většinou se cítí „jako doma“. I takto malé
děti se mohu zúčastňovat akcí školky, jako jsou třeba „divadýlka ve školce“ . Jenom do konce
letošního kalendářního roku jich máme připraveno šest! Stačí sledovat plakátky a oznámení a
přijít. Od října chceme obnovit i „Cvičení rodičů s dětmi“ - tak snad se vše podaří zorganizovat a i
nejmenší děti budou mít příležitost aktivně využívat prostor tělocvičny.
Pro děti, které již do školky chodí, jsou v rámci pravidelného provozu zajištěny čtyři kroužky.
Pohybový kroužek - „Koťata“, kroužek výuky základů angličtiny „Angličtina není dřina“,
„Předškoláček“ - pro děti, které v příštím školním roce zahájí docházku do základní školy a
„S flétničkou za písničkou“ - zdravé a hravé pískání na sopránovou zobcovou flétnu.
S dětmi, které vyžadují speciální logopedickou péči, denně pracuje speciální pedagog Mgr.
Lenka Račáková. Na jaře budeme jezdit na kurzy předplavecké výuky do Plavecké školy v Třebíči
a současně mohou další děti absolvovat i ozdravný pobyt v solné jeskyni.
O dalších akcích, které nás v letošním školním roce čekají, vás budeme informovat příště.
Loni jsme například byli na výletě na lodi na Dukovanské přehradě, účastnili jsme se akcí
Městského kulturního střediska Třebíč a na pohádce jsme byli i v Horáckém divadle v Jihlavě.
Díky „šikovným kuchařkám“ však o školce dobře vědí všichni, kteří odebírají obědy z naší
školní jídelny. Věříme, že ti, kteří se u nás stravují, jsou spokojeni stejně jako ti, kterým
připravujeme jídla na zakázku.
A nyní se znovu vrátím k tomu, čím jsem začala - jak naše školka v letošním školním roce
omládla. Chci poděkovat za dlouholetou práci paní učitelce Emílii Dokulilové, která jako učitelka i
jako ředitelka řadu let pečovala o nejmladší děti naší obce. Na její místo nastoupily paní učitelky,
které v podstatě zahajují svou pedagogickou praxi. O prázdninách svou práci ve školce ukončila i
dlouholetá školnice paní Olga Picmausová a kuchařka paní Eliška Podolská.
I jim děkuji a doufám, že si klidu a odpočinku náležitě užijí!
Takže úkolů, které jsme si na letošní školní rok zadaly, je celá řada a já jen doufám, že se nám
podaří zajistit pro děti vše, co jsme si předsevzaly a snad i něco navíc. Přála bych si, aby Mateřská
škola Okříšky byla pro děti i jejich rodiče místem, kam chodí rádi a často.
Jana Mahelová, ředitelka Mateřské školy Okříšky
Okříšské nádraží hostilo Kačenku
O víkendu 15. a 16. srpna se staly Okříšky centrem třetího ročníku Horáckého parního léta,
které pro příznivce historických mašinek připravila Společnost telčské místní dráhy. Vláček
sestávající z historických vagónů třetí
třídy, bufetového vagónu a motorového
vozu ze šedesátých let minulého století
táhla parní lokomotiva 310.922 zvaná
Kačenka.
V sobotu vyjížděl vlak o půl
deváté ráno do Náměště nad Oslavou,
odtud do Velkého Meziříčí a zpět do
Okříšek se vrátil o půl páté odpoledne.
V neděli odpískal výpravčí odjezd
o hodinu později a souprava vyrazila
směrem na Moravské Budějovice a dále
do Jemnice. Stejnou cestou se vrátila do
Okříšek, kam přijela po třetí hodině.
Po oba dny využilo jedinečnou
příležitost svézt se historickým vlakem několik stovek lidí, další se alespoň přišli podívat na
jednotlivá nádraží. Vedle svezení si mohli zakoupit různé upomínkové předměty a využít služeb
vlakové pošty.
Zdeněk Ryšavý
Novopetrovické slavnosti
Po roční přestávce se letos opět konaly již tradiční „Novopetrovické slavnosti“. Setkání
současných Novopetrovičáků i rodáků se přes poměrně krátký čas na přípravu a také probíhající
rekonstrukci kanalizace podařilo
připravit na dobré úrovni. Tak jako
každý rok vyšlo počasí, svítilo
sluníčko a to pomohlo udržet
dobrou náladu a povznést se nad
rozbitý povrch ulic Mlýnská a
Srázná, na jejichž rohu se setkání
konalo.
Šestého
ročníku
se
zúčastnilo 81 dospělých a 19 dětí,
celkem tedy rovná stovka obyvatel
Nových Petrovic. Většina přišla v
novopetrovických tričkách, a tak
opět vládla na Mlýnské barva bordó.
Pořadatelé
se
sešli
už
dopoledne, kdy v rámci možností
uklidili vozovku, postavili stoly a lavice, vyzdobili celé místo konání vlaječkami a fáborky a také
posekli trávu na přilehlé louce. Tam se totiž konala většina soutěží pro děti a později i závody
dospělých. Odpoledne se první účastníci začali scházet před druhou hodinou a po třetí už byla na
místě většina lidí. A tak mohly začít soutěže pro děti, které si na devíti stanovištích mohly
vyzkoušet svoji šikovnost a sportovní nadání. Nebylo důležité zvítězit, ale zúčastnit se, takže
výhry, ke kterým letos přispěl i kraj Vysočina, se losovaly v tombole. Každé dítě si odneslo
sladkosti, plyšáky, létající talíře, omalovánky a další drobné dárky. Zpestřením, které vyvolalo
nadšení malých i velkých, byly projížďky džípem Mirka Bendy po „Hrašáku“ a Kolíbce.
Adrenalinovou atrakci vyzkoušela velká část přítomných a všichni byli nadšení.Změna
byla letos u hlavního občerstvení, kdy tradiční pečené maso nahradily vepřové a kuřecí řízky.
Pořadatelé tímto děkují kuchařkám z mateřské školky za výborné jídlo a především za ochotu
připravit ho o víkendu. Po jídle a doplnění tekutin následovaly soutěže pro dospělé. Oblíbené
závody na travních lyžích měly tentokrát novinku v pravidlech – dvojice se losovaly. O to
zajímavější byly souboje, které končily až se stmíváním vítězstvím dvojice Petr Fila a Lukáš Uher.
Ani tma však nenarušila další soutěž, tzv. slona. Naopak ji udělala zajímavější a bylo opravdu
zajímavé sledovat, jak klikaté byly trasy některých borců po třech otočkách okolo kolíku.Protože
se rafičky hodin mezitím posunuly k desáté, nastal čas ukončit závodění a věnovat se spíš tanci.
Reprodukovaná hudba zvala na „parket“ a k dobré náladě přispíval i košíček s něčím „tvrdším“,
který čas od času putoval po jednotlivých stolech. Čas je však neúprosný a kolem půl druhé se i ti
nejvytrvalejší rozhodli jít do postele.Další tradicí novopetrovických slavností je nedělní zakončení
pořadatelů. Poté, co dopoledne odvezli stoly a lavice, uklidili a posbírali odpadky, strávili
odpoledne příjemným posezením spojeným s dopíjením a dojídáním toho, co zbylo ze soboty.
Příjemná nedělní siesta a tím pádem i celé letošní novopetrovické slavnosti skončily kolem deváté
večer. A tak zase za rok!
Zdeněk Ryšavý
Zahradní slavnosti
Již desáté „Zahradní slavnosti“ jsme měli naplánované na sobotu 22.srpna. Připraveno bylo
vše. Počasí nám ale nepřálo. Pršelo a pršelo. My jsme ale nezoufali a po domluvě jsme oslavy
přesunuli na neděli. A neděle se opravdu vydařila. Počasí krásné, a tak jsme ve 14 hodin zahájili
dětskou olympiádu. Zúčastnilo se 21 dětí, které soutěžily v deseti disciplínách. Všechny děti si
odnesly diplomy a sladkou odměnu. Letos paní hraběnka Boženka Růžičková přivítala nové
„Zahraďáčky – Emičku a Maxíka, Petříka, Verunku a Vanesku. Sudičky jim popřály hodně zdraví
a štěstí. Oslava se vyvíjela velice dobře a počasí nám stále přálo. Vrcholem „Zahradních slavností“
byla, jako každý rok, stezka odvahy. Noční cesta Žlibkami do Petrovic byla opravdu strašidelná.
Letošní slavnosti byly opravdu výjimečné, protože byly s překvapením. To překvapení bylo pro
nás počasí, „díky“kterému naše slavnosti (neplánovaně) trvaly dva dny.
Děkuji všem, kteří se podíleli na přípravě a organizaci našich slavností.
Romana Novotná
115 let SDH v Okříškách
5. 9. 2009 ve slunné sobotní odpoledne si náš Sbor dobrovolných hasičů připomněl výročí
115 let založení. Od 14 hodin probíhal v prostorách hasičské zbrojnice Den otevřených dveří, kde
si veřejnost mohla prohlédnout vybavení sboru.
O hodinu později začala
slavnostní výroční schůze členů a
pozvaných
hostů.
Programem
schůze bylo připomenutí historie
sboru, otevřená diskuze a slavnostní
předání
vyznamenání
členům.
V první části schůze si členové i
hosté SDH Okříšky ve stručnosti
vyslechli důvody založení sboru,
jeho první těžké roky fungování,
postupný vývoj během první i druhé
světové
války
i
získávání
jednotlivých kusů techniky až po
připomenutí nedávných sportovních
úspěchů závodních týmu SDH,
současnou situaci ve sboru a její
technické možnosti. V otevřené
diskusi starosta našeho městyse
poděkoval za fungování sboru a přislíbil nezbytnou opravu sálu. V poslední části schůze byla
předána čestná uznání, věrnostní medaile a další ocenění. Náš sbor se může pochlubit, že mezi
oceněnými za věrnost byl i pan František Benál, který je členem sboru už 70 let.
Po slavnostní výroční schůzi k tanci i poslechu hrála hudební skupina Song.
Oslavy výročí, ke kterým patřilo i pořádání okrskové soutěže v areálu na koupališti 30. května
2009, proběhly úspěšně. Škoda jen, že se slavností nezúčastnili všichni pozvaní členové a hosté.
Za pět let se těšíme na 120. výročí sboru.
Sylva Široká
Okřešánek tančil na Makarské riviéře v Chorvatsku
4. září odcestoval dětský folklórní soubor ze ZŠ Okříšky do Chorvatska, aby přispěl svým
vystoupením ke kulturnímu programu na Makarské riviéře. V rámci Makarského kulturního léta
potěšil Okřešánek svými písněmi a
tancem nejen místní obyvatele, ale
také velké množství turistů, kterých
zde bylo i po hlavní sezóně opravdu
mnoho.
Celkem vystupoval Okřešánek
třikrát a vždy na jiném místě.
První vystoupení proběhlo
v městečku Živogošče, v blízkosti
místa, kde Okřešánek celý týden
pobýval v nedalekém kempu. Pro
velký úspěch obdržela vedoucí
souboru od jednoho z diváků také
další nabídku na festival na
Slovensko.
Druhé vystoupení mohli diváci zhlédnout v Gradacu. Jelikož děti ze souboru trénovaly na
večerní vystoupení během dne, přilákala hudba a zpěv několik „zvědavců“, kterým se zkouška
líbila a do Gradacu vzdáleného 19 km od místa pobytu se přijeli na vystoupení podívat. Součástí
programu bylo i vystoupení mažoretek ze ZUŠ Vlašim a skupiny orientálních tanců BELLIS.
Třetí
vystoupení
bylo
zorganizováno v Drveniku, kde byli
diváci převážně z Německa. Jelikož se
jednalo spíš o starší generaci diváků,
bylo vystoupení Okřešánku oceněno
velkým potleskem, český folklór
v podání dětí se Němcům velice líbil.
Celý týdenní pobyt si děti řádně
užily. Kromě tancování strávily samozřejmě určitý čas
výlety za účelem poznávání místní krajiny, koupáním a
potápěním v moři. Zpestřením byl také celodenní výlet
na lodi na ostrov Hvar, kde všechny čekalo koupání na
písečné pláži a prohlídka městečka Sučuraj.
K projížďce samozřejmě patřil i fishpicnic přímo na
lodi. V průběhu plavby zhlédli všichni „námořníci“ městečko Igrane, nad kterým ční opevněná
věž Kula Zale ze 17. století, jež byla postavena na obranu proti Turkům. Po celou cestu byla loď
doprovázena hejny racků a nechyběli ani delfíni.
12. září skončil pobyt Okřešánku v Chorvatsku a s pozváním na příští ročník Makarského
kulturního léta odcestoval zpět do Okříšek.
Mgr.Ilona Mikešová
Sokolské tábory 2009
V letošním roce jsme pro děti připravili dva
turnusy tradičního letního tábora na sokolské chatě
u rybníka Vidlák v Opatově. Celkem se zúčastnilo
více než 8O dětí většinou z Okříšek a blízkého
okolí. Program pro ně připravilo a o jejich plné
žaludky, zdraví a bezpečí se staralo 18 dospělých.
Celotáborová hra „Poklad kapitána Williama
Kidda“ jim přinesla spoustu báječných zážitků.
Počasí nám na obou turnusech přálo. O tom, jak se
nám na táboře líbilo, se můžete dozvědět také
z fotografií. Pokud jich chcete vidět více, podívejte
se
na
naši
webovou
stránku
www.sokolskytaborokrisky.cz.
Koncem října společně s dětmi sokolskou chatu zamkneme na zimu a budeme se těšit, až ji
zase na jaře odemkneme a vyrazíme na další, již 28. ročník sokolského tábora!
Jana Mahelová, Iva Tomšíčková, vedoucí tábora
SPORT
Medailové úspěchy mladých florbalistů
Velkého úspěchu dosáhli mladí florbalisté PSKC Okříšky o uplynulém víkendu. Ve dnech 19.
- 21. června se zúčastnili brněnského turnaje Hummel OpenGame Tournament. Postavili dva týmy
a oba skončily na stupních vítězů. Elévové dovezli stříbrné medaile a starší žáci bronzové.¨
Elévové ve své základní skupině suverénně kralovali a postoupili do semifinále z prvního
místa, když porazili dva brněnské týmy a Heřmanův Městec. Starší žáci narazili na silnější tým z
pražských Černošic a postupovali do playoff z druhého místa. Tam už byla pražská Bohemka nad
jejich síly. To je však nepoložilo a díky maximálnímu nasazení získali třetí místo na "bedně", když
porazili Blansko. Elévové si dokonce v semifinále vybojovali po velice rušném a napínavém
utkání s Ústím nad Labem postup do finále. Zde je čekalo družstvo Gamy Košice. Krásný velký
pohár a sada dresů nám unikly pouze o vlásek. Bohužel dva dobří hráči museli už v neděli ráno
z turnaje odjet domů. Oslabená sestava bojovala, košičtí měli také kvalitní družstvo a větší počet
hráčů, což rozhodlo.
Stříbro nebylo jediným úspěchem elévů. Vyhráli jsme i dvě individuální soutěže. Nejlepším
hráčem turnaje ve své kategorii byl vyhlášen Honzík Dokulil a vůbec nejlepším střelcem celého
turnaje se stal Petr Molák s 10 brankami a 6 asistencemi.
Josef Kula
Úspěch mladých okříšských tenistů
Od soboty 22. 8. do pondělí 24. 8. se na pelhřimovských tenisových kurtech uskutečnil
tenisový turnaj mladších žáků (ročník 19971999), kategorie C. Mezi chlapci si prvenství
suverénně odnesl nejvýše nasazený Filip
Rampír (roč. 1997), člen Sportovního
tenisového klubu Okříšky. Ve čtyřhře stejný
hráč ve dvojici s Danem Buličkou úspěšně
procházel až do finále, kde podlehli lépe
hrajícím soupeřům. Kategorii dívek ovládla
Adéla
Bulantová
(roč.
1999),
opět
reprezentantka STK Okříšky, která se nezalekla starších hráček a z předkola došla až k finálovému
vítězství. Tím zopakovala úspěch z Karlových Varů, kde také zvítězila.
Zdeněk Nevrkla
Úspěšná reprezentace Okříšek na Prague Games
Po vynikajících výsledcích na brněnském turnaji Open Game zaznamenali mladí okříšští
florbalisté další úspěšné vystoupení. V termínu od 8. do 11. července se v osmi pražských halách
konal jeden z největších světových mládežnických turnajů Chance Prague Games 2009. Zúčastnilo
se jej celkem 229 týmů rozdělených do sedmi kategorií. Přijeli sportovci ze sedmi evropských
zemí a mezi nimi i dva okříšské týmy: elévové do 12 let a starší žáci do 16 let. Naši hráči si vedli
více než dobře a dosáhli snad nejlepšího výsledku z kraje Vysočina, který reprezentovalo celkem
osm oddílů s 15 týmy.
Elévové doplácí hlavně na
to, že na žádný z turnajů
nejedou kompletní, vždy někdo
ze základní sestavy chybí.
Tentokrát to byli tři důležití
hráči. Kvůli této skutečnosti jim
těsně uniklo brněnské vítězství a
určitě i postup vysoko v play off
v Praze. S pouhými dvěma hráči
na střídačce vypadli až v boji
o osmifinále. Přitom sehráli
velice vyrovnanou partii proti
budoucímu vítězi Prague Games
Bohemians Praha s 21 hráči i
proti Finům s 24 hráči. Mnohdy
šlo o boj "Davida s Goliášem" našich 8 hráčů proti 20 soupeřům apod. Starší žáci měli dvě kompletní pětky. V základní skupině
je dokázali porazit pouze Švédové, jinak si poradili jak se Spartou Praha, tak s Českými
Budějovicemi. První zápas v play off vyhráli s Moravskými Budějovicemi 5:1, poté narazili na
soupeře, který je nedávno vyřadil v Brně v boji o finále, pražský tým FBA Černovice. Odveta se
vydařila a v nesmírně napínavém utkání jsme slavili jednobrankové vítězství. V osmifinále nás
však čekal opět jeden za švédských týmů, na nějž jsme nestačili. Ale v té chvíli byl již původní
záměr dobře uspět v základní skupině několikanásobně splněn.
Kromě dobrých florbalových výsledků zaslouží hráči poděkování také za dobrou reprezentaci
Okříšek po stránce chování a vystupování na veřejnosti. V halách se nás často dotazovali, kde
vlastně ty Okříšky jsou,
že o nich slyší poprvé.
Rádi jsme vysvětlovali
a dnes už o nás
florbalový svět zase o
trochu více ví. Škoda
jen,
že
s finskými
mužstvy
zde
byly
autobusy fanoušků a
naše družstvo přijeli
podpořit jen dva tatínci
a jeden dědeček. Blíží
se nová sezóna a s ní
bychom rádi do školní
tělocvičny
pozvali
zájemce o florbal, který
je atraktivním a rychle
se rozvíjejícím sportem. Aby měl v Okříškách pokračování, uvítáme zejména nejmenší chlapce a
děvčata z prvních až třetích tříd. Nenabízíme jim, že se z nich stanou sportovní hvězdy a
profesionálové, ale rozvoj obratnosti, rychlosti, postřehu a týmové spolupráce.
Josef Kula
Tenisový turnaj fotbalistů
Již tradičně po skončení fotbalové sezony se hráči SK Oříšky scházejí na začátku prázdnin na
tenisových kurtech, kde pořádají tenisový turnaj ve čtyřhře. Ne jinak tomu bylo i letos.
O druhém červencovém víkendu se již na sedmém ročníku sešlo celkem 13 dvojic. Po
urputném boji si nakonec palmu vítězství vybojovala dvojice Aleš Valenta a David Kružík. Na
druhém místě se umístil Pavel Fejta s Petrem Zemanem a jako třetí skončila dvojice Tomáš Dočkal
a Zdeněk Matějka.
Sportovní klub tímto děkuje tenisovému oddílu za vzorně připravené kurty a zázemí.
Jan Dokulil
V pokerové lize stále vede Ondřej Pečta
Dalšími dvěma turnaji pokračovala o prázdninách
Pokerová liga Okříšky Open 2009. Jejich výsledky nepřinesly
změny na úplném čele soutěže, ale v celé první desítce, což
jsou hráči, kteří by aktuálně postupovali do finálového turnaje,
již ano. Na šestém turnaji, konaném poslední červencový den,
se sešlo 24 hráčů a nejlépe šla karta Martinovi Šmídlovi, který
zvítězil s velkým náskokem před Čeňkem Heraleckým a
Martinem Slavíčkem. O tři týdny později, v pátek 21. srpna, se
konal sedmý turnaj a v konkurenci 33 soupeřů si připsal druhé
vítězství Ondřej Pečta. Na dalších místech skončili Standa Hrdlička a Petr Šedivý. Ondřej Pečta
také vede s více než třistabodovým náskokem celkové pořadí pokerové ligy. Na svém kontě má
1 388 bodů, zatímco druhý Čeněk Heralecký 1 081 bodů a třetí Ivoš Večeřa 887 bodů.
Čeněk Heralecký
JIZERKY- KRKONOŠE TOUR 2009
Ve dnech 16.-19. 7. 2009 se vydalo 17 sportovních nadšenců z Okříšek poznávat krásy
Jizerských hor a Krkonoš. Nutno podotknout, že jako správní sportovci jsme si řekli, že naše hory
projedeme na kolech. Ptáte se, kde takový nápad vznikne? Je tomu už dva roky, co se naším
čtyřdenním útočištěm stala Šumava, královna našich hor. Tehdy jsme v těžkém terénu a mnohdy
nevlídném počasí ujeli přes 220 km. Z našeho prvního cyklovýletu jsme byli přímo nadšení,
a proto jsme si slíbili, že si ho zopakujeme. Bohužel se loni nenašel nikdo, kdo by celou akci
zorganizoval, ale letos už to do svých rukou vzali Baggio a Enta. Jeden už v březnu určil termín,
následně navrhl a objednal trika a druhý naplánoval trasy a zajistil ubytování.
Naše dobrodružství začalo ve čtvrtek ráno, kdy jsme kola a zavazadla naložili do dvou
tranzitů, sami jsme nastoupili do dvou osobních aut a vyrazili směrem Jizerské hory. Po dvou
zastávkách a necelých čtyřech hodinách jízdy jsme dorazili do Bedřichova, kde naše mise začínala.
Cesta byla velmi únavná, proto jsme se těšili, až nasedneme na kola a protáhneme svá rozlámaná
těla. Převlékli jsme se do sportovních úborů a společných triček a vydali jsme se na 1. etapu, která
dostala název „Zahřívací“. Přes Čihadla, Hřebínek a Oldřichov v Hájích jsme kolem 18. hodiny
dorazili do Lázní Libverda, kde jsme strávili první noc. Za zmínku stojí návštěva Obřího sudu,
známé výletní restaurace nad Lázněmi, která je jedinou stavbou svého druhu v České republice.
V pátek jsme se vydali na cestu už před 9. hodinou ranní a ukázalo se, že to byla dobrá volba.
Lázně Libverda se totiž nachází v nadmořské výšce 424 metrů a naší další zastávkou byl nejvyšší
vrchol české části Jizerských hor, a to hora Smrk, na jejímž vrcholu se v 1124 metrech nad mořem
nachází rozhledna. Už od prvních metrů nás čekalo strmé stoupání lesní cestou. Ta se místy
zužovala v malou cestičku plnou kamení, takže nám mnohdy nezbylo nic jiného než z kola
sesednout a vést ho. Za dvě a půl hodiny jsme ujeli nebo ušli 9 km, než jsme se konečně ocitli pod
"kopcem", na jehož vrcholu se rozhledna nacházela. Během tohoto putování se Šimák po svém
zeptal: „Kterej ču... to vymyslel?“. Jenda nám oznámil, že za celou dobu nejel větší rychlostí než
7 km/h. K rozhledně se s kolem nedostanete, proto nám ti nejunavenější kola hlídali a my ostatní
jsme se vydali hezky pěšky po nebeském žebříku k vrcholu. Nakonec se nám i díky slunečnému
počasí naskytl krásný pohled z 18 metrů vysoké rozhledny. Nekonečné stoupání a následný výšlap
na Smrk byly asi nejzajímavějším momentem druhého dne. Naše cesta dále vedla přes Jizerku,
Smědavu, Protrženou Přehradu a Bukovec do Harrachova, kde jsme strávili druhou noc.
Ubytování bylo zajištěno přímo pod skokanskými můstky. Při pohledu na tu výšku jsme nevěřícně
kroutili hlavami, jak z toho ti blázni mohou skočit.
V sobotu jsme se probudili do zamračeného rána a snad všichni jsme si pokládali stejné
otázky - Co na sebe? Bude pršet, anebo se počasí umoudří? Nevěděli jsme, jak bude za chvíli,
natož za pár hodin a o mnoho metrů výše. Opět bylo v plánu přes 60 km jízdy na kole a počasí
nám opravdu moc nepřálo. Po volnějším začátku nás čekalo stoupání na Dvoračky označené
stupněm 1 (nejtěžší) Při 7 kilometrovém "očistci" se náš peloton značně roztrhal, ale nakonec
stoupání zvládli všichni, i když každý svým tempem. Následovalo malé občerstvení, po kterém
jsme se vydali na nejvyšší bod naší cesty. Tím byla Vrbatova Bouda nacházející se na hřebenu
Krkonoš ve výšce 1 390 metrů. Po čtyřkilometrovém výšlapu s kolem vedle sebe a za stále
silnějšího mrholení jsme dorazili do útulné horské boudy. Prvním člověkem, kterého jsme v boudě
potkali, byl exministr zdravotnictví Rath. Naše reakce na jeho osobu kladná nebyla, což zřejmě
vytušil a boudu kvapem opustil. Od dalšího z turistů jsme se dozvěděli, že má po zbytek dne pršet.
Přestože se nám do deště moc nechtělo, nezbylo nic jiného než sednout na kolo a vyrazit na cestu.
Po dlouhém sjezdu jsme celí promrzlí dorazili přes Horní Mísečky do Špindlerova Mlýna, kde
jsme si v restauraci dopřáli teplý oběd. Kvůli stále sílícímu dešti nám nezbývalo nic jiného, než si
trať zkrátit. Kvůli tomu jsme se ze Špindlerova Mlýna z výšky 702 metrů nechali lanovkou vyvést
na Medvědín do výšky 1 235 metrů nad mořem. Po 10 minutách strávených na lanovce nám na
Medvědíně nezbylo nic jiného, než se opět ohřát teplým čajem či grogem. Mimochodem teploměr
v tu dobu ukazoval hrůzostrašné 3°C. Po krátké pauze nás opět čekal sjezd do Horních Míseček.
Ve vysoké rychlosti, kdy nám nejen kapky deště, ale i stříkající voda od kamarádova kola skrápěla
obličej, jsme opět pořádně promrzli. Proto jsme byli rádi, že nás ten den čekalo posledních pár
kilometrů, a to do Aldrova, kde se nachází pension Roubenka Pavla Bakuse. Tam jsme strávili
poslední noc. Myslím, že většina z nás se nemohla dočkat teplé sprchy a hlavně suchého oblečení.
Tento den nám dal nejvíce zabrat, a to i přesto, že jsme místo původně plánovaných 65 ujeli pouze
40 kilometrů. Večer jsme vyplnili turnajem v minikulečníku a zapomenout nemohu ani na
„nogaletu“ a dort pro Henryho k narozeninám.
V neděli ráno pršelo, a proto jsme zvažovali, že poslední etapu zrušíme. Naštěstí se počasí
během snídaně a balení umoudřilo natolik, že jsme se vydali i na poslední 25 km úsek. Bohužel se
našlo 6 z nás, kteří v sobě nenašli sílu se s posledním úsekem poprat. My, co jsme vyrazili, jsme si
poslední polykané kilometry užívali a přes Rokytnici nad Jizerou a Studenov jsme se během dvou
hodin blížili cílovému místu našeho putování. Tím byl Harrachov, kde jsme měli z předchozího
dne zaparkovaná auta. Nesmím zapomenout na závěrečnou stíhačku, kdy jsme v táhlém, snad 7
kilometrovém
stoupání
do
Harrachova nejeli rychlostí pod 21
km/h. Po této stíhačce hodil Jenda
kolo do křoví a křičel: „Jste blbci,
jet stíhačku do kopce?!“ Ale když
se po chvilce vydýchal, začal se
smát a říkal, že to bylo super, že
vůbec neví, kde sebral tolik síly jet
do táhlého a dlouhého kopce tak
rychle. Nakonec jsme za 4 dny
najeli kolem 170
km, během kterých se nás drželo
štěstí a postihl nás jen jeden menší
defekt v podobě Rampecova
píchlého kola a dva menší pády ve
sjezdech
(Šimák,
Baggio).
Třešničkou na dortu našeho putování byla zastávka ve středověké krčmě v Dětenicích. Závěrem
bych chtěl poděkovat Paprikovi, který s námi sice na kole nejezdil, ale převážel auta se zavazadly.
Díky němu bylo naše putování o mnoho jednodušší. Akce se všem líbila, a proto na příští rok
plánujeme výlet do Jeseníků.
Ondřej Široký
Jan Doležal obhájil prvenství ve sprintu
Okříšský univerzál 2009 se přehoupl do své druhé poloviny. Po třech ročnících na úplně
ideálním náhradním hřišti pod benzinkou se letos Okříšský rychlík přestěhoval na fotbalový
stadion. Očekávané zlepšení rekordů závodu však pořadatelům nevyšlo, protože těsně před
začátkem závodu se nad hřištěm přehnala přeháňka, což přispělo k tomu, že hřiště, podmáčené po
celotýdenních deštích, neumožnilo rychlé časy. Navíc bylo celkem chladno, a proto byla naopak
příjemným překvapením účast, která dosáhla 46 závodníků. A tak zatímco v minulých letech
patříval sprint k nejslaběji obsazeným závodům, letos je na dobrém průměru. Co se týká délky
tratí, pak děvčata, chlapci a ženy závodili na 60 metrů, muži si zaběhli stovku. Nejlepší ze základní
části potom ještě absolvovali finále. V celkovém hodnocení jsou již podle pravidel přepočítány
body za jednotlivé disciplíny u těch borců, kteří absolvovali nejméně tři starty.
V kategorii děvčat startovaly čtyři závodnice, nejrychlejší byla Anhelina Mydianka, která
dosáhla svého druhého vítězství v letošním ročníku. Její náskok před druhou Leonou Brabcovou
byl více než sekundový, třetí byla Lucie Jahodová. Na soupeřky samozřejmě nestačila nejmladší
účastnice Monika Ryšavá, proti loňskému roku se ale zlepšila o dvě sekundy.
Nejpříjemnějším překvapením byl počet startujících chlapců – desítka je rekordem letošního
roku. Dlužno ovšem poznamenat, že to nebylo zásluhou místních dětí, z Okříšek byl totiž jediný
startující, zásluhu na tom měla jednak výprava z Moravských Budějovic a dále mladí sportovci
z Petrovic. Dvě připravená finále A a B se nakonec po odstoupení dvou finalistů pro zranění
spojila do jednoho čtyřčlenného. V něm byl suverénně nejrychlejší Michal Nestrojil před dvěma
moravskobudějovickými borci Jakubem Čtveráčkem a Mirkem Simandlem, čtvrtou příčkou
zachraňoval čest domácích Michal Pokorný, který dosáhl ve finále zlepšení o 6 desetin, na starší
borce to však nestačilo.
O jednu ženu víc než před
rokem se postavilo na start, pořadí
bylo ale velmi podobné. Na
prvních šesti místech byl jediný
rozdíl – letos nestartovala loňská
vítězka Lenka Bastlová a nahradila
ji druhá Lucie Sedláková. Tu
porazila jen Eva Hnízdilová, ve
finále ovšem celkem jasným
rozdílem, která si tak o jednu
příčku zlepšila umístění, třetí
místo z loňska zopakovala Andrea
Fialová.
Také mezi muži startovalo o
dva borce více než loni a také
výsledky byly kvalitnější. Nejlepší
v základní části byl obhájce
prvenství Jan Doležal, běžel však o 3 desetiny rychleji než minule a 3 desetiny byl zároveň jeho
náskok před dvěma největšími soupeři z Nových Petrovic. Ti se ve finále maximálně snažili a
dokázali se zlepšit, Doležalovi ale zopakování výkonu 12,7 s stačilo k vítězství. Za ním doběhli
Ondřej Široký a Radek Ryšavý. I finále „B“ bylo velmi vyrovnané, v souboji prvních dvou mužů
celkové klasifikace byl lepší Miroslav Jelínek, mezi ně se ještě dokázal vklínit Zdeněk Ryšavý jr.,
který tak navázal na třetí místo bratra. Velké ocenění si zaslouží i Zdeněk Pilát, který měl v nohách
sobotní večerní hodinovku a přesto nastoupil na start. Mimo soutěž si stovku vyzkoušel také vítěz
kategorie chlapců Michal Nestrojil a dosáhl výkonu 12,4 s, čímž by lehce vyhrál i mezi muži!
Juniorská kategorie byla ve znamení bratrů Ryšavých, zvítězil Radek před Zdeňkem, o třetí
místo se podělili Jan Kružík a nováček univerzála Zdeněk Soukup.
Do kategorie seniorů patřilo sedm závodníků, s výjimkou vítězného Jaromíra Bendy, který
skončil celkově jedenáctý, se ostatní seřadili na posledních šesti místech pořadí. Druhý v kategorii
skončil Pavel Rous a třetí Václav Voda.
V soutěži družstev měly nejlepší součet umístění Nové Petrovice před rodinným týmem
Ryšavových a Brtnicí.
Okříšským plaváčkem se podruhé stal Jan Syrový
Tradice jsou tradice a platí i v Okříšském univerzálovi. A tak byla osmá disciplína – Okříšský
plaváček – opět nejméně obsazeným závodem z celého seriálu. Jako v minulých letech se projevila
doba dovolených a pravděpodobně také poměrně chladné počasí (dopoledne bylo kolem 18
stupňů). Ti, kteří přišli, ovšem nelitovali, protože si na
své konto mohli připsat vysoké bodové zisky.
Koupaliště letos nebylo opět vyčištěné, plavalo se proto
znovu na rybníku Pilném, tudíž délka závodu je
orientační. 20 dospělých závodníků se utkalo na trati
dlouhé cca 100 m, děti na cca 30 metrech. Kvůli
nepřenosné vzdálenosti nelze také porovnávat výkony z
jednotlivých ročníků.
Stejně jako ve sprintu přišla změřit své síly čtyři
děvčata. Při své premiéře v univerzálovi vystoupila na
nejvyšší stupeň po zásluze Zuzana Křivánková, za ní se
umístily Anhelina Mydianka a Lucie Jahodová.
Zdá se, že vysoká účast v kategorii chlapců při minulém závodě byla pouze výjimkou
potvrzující pravidlo, že zde je zájem o sportování nejmenší. Na stupně vítězů se tak dostali všichni
tři startující. Zvítězil Vojtěch Jahoda před dalším
nováčkem Jakubem Svobodou a Michalem Pokorným.
Nejmenší účast v letošním ročníku zaznamenaly
ženy, bylo jich na startu dokonce méně než před
rokem. Přesto byl jejich závod velice zajímavý a na 2.
– 4. místě i velmi vyrovnaný. S velkým náskokem
zvítězila a loňské prvenství obhájila Eva Hnízdilová,
za ní doplavaly v rozmezí 5 sekund Silvie Široká,
Milada Brabcová a Lucie Sedláková.
Ani muži neporušili pravidlo, že účast na plavání
patří k nejslabším, startovalo jich 14. Vítězství
z minulého roku obhájil naprosto suverénním
způsobem Jan Syrový, jeho čas byl o 7 sekund lepší
než u druhých v cíli. Ano, píšu správně druhých,
protože na desetinu sekundy stejným časem se o
stříbrnou příčku podělili Petr Brabec a Miroslav
Jelínek. Těsně pod stupni skončil vítěz z roku 2007 Jiří
Bacher. Také na dalších místech byla soutěž poměrně
vyrovnaná a časové rozdíly nevelké.
Mezi juniory získal pomyslnou medaili každý,
kdo startoval. Chlapci se seřadili v pořadí Jan Syrový,
Tomáš Svoboda a Zdeněk Ryšavý. Seniorů bylo o dva
více, nejrychleji plaval Václav Voda před Zdeňkem Ryšavým a Zdeňkem Pečtou.
V soutěži družstev se o první místo podělily Petrovice a rodinný tým Brabcových, třetí
skončily Nové Petrovice.
Prvenství na Tour de Okříšky obhájil Josef Vlčan
V neděli 13. září se 39 dospělých a 5 dívek postavilo na start časovky Tour de Okříšky,
devátého závodu Okříšského univerzála. Ano, opravdu, mezi mládeží startovaly pouze dívky,
poprvé v historii univerzála se nezúčastnil ani jeden mladík do 15 let! Nezájem chlapců je opravdu
zarážející, přitom mladých sportovců je v Okříškách
stále dost a právě cyklistika patřila vždy k těm s vyšší
účastí …
Jelo se na tradiční trati křižovatka za přejezdem –
Heraltice – vodárna, bylo slunečno, ale foukalo, takže
mezi muži rekord trati nepadl, naopak u žen přesto ano.
Sponzorem cen byl Zdeněk Ryšavý, kterému
pořadatelé děkují, stejně jako Petrovi a Pavlovi
Brabcovým, kteří sponzorovali předchozí závod
Okříšský plaváček.
V kategorii děvčat se vydalo na souboj
s kopcovitou tratí 5 závodnic, nejrychleji dorazila do
cíle Zuzana Křivánková, která tak zopakovala vítězství
z plavání. Za ní se se ztrátou minuty a půl umístila jako
druhá Leona Brabcová a třetí dojela Anhelina
Mydianka. A protože nepřišli žádní kluci, dostalo se
tentokrát odměny i zbývajícím účastnicím!
Zdá se, jako by zájem žen trochu upadal, ale bude
to zřejmě způsobeno spíš zdravotními problémy anebo
ne vždy vyhovujícími termíny. Vyzkoušet si svoji
cyklistickou zdatnost chtělo sedm závodnic a jejich souboj byl velmi vyrovnaný - s jedinou
výjimkou. Tou byla obhájkyně prvenství Milada
Brabcová, která dosáhla hattricku a letos navíc
zlepšila traťový rekord časem 11:11 – tímto
výkonem by skončila 22. mezi muži! Za ní se ale
bojovalo o každou sekundu a z tohoto souboje
vyšly nejlépe Eva Hnízdilová a Andrea Fialová,
které Miladu doprovodily na stupně vítězů.
Zatímco chlapci letos na kolo zanevřeli,
mezi muži je cyklistika tradičně tahákem,
tradičně také v této disciplíně bývá největší
zastoupení
mimookříšských
závodníků.
A nejinak tomu bylo letos, kdy si borci z Třebíče
rozdělili nejvyšší příčky, sekundovat jim
z domácích dokázal jen třetí Petr Doležal,
dvojnásobný vítěz závodu. Stejného počtu
prvenství ovšem dosáhl Josef Vlčan, který
dokázal poměrně jasně obhájit první místo
z loňského ročníku. Za ním dojel jako druhý při
svém prvním startu Pavel Šustr. Také další místa
patřila hostům, navíc většinou v seniorském
věku – za všechny jmenujme šedesátníka
Zdeňka Jocha, letos mj. 9. na ME seniorů, který
skončil těsně šestý. Z domácích nezklamali osmý Aleš Velc a devátý Jan Jahoda. Na technické
problémy s kolem před startem možná trochu doplatil Petr Brabec, dojel 15., příjemně překvapil
sedmnáctý Zdeněk Pečta. Naopak za svými možnostmi zůstali 22. Zdeněk Ryšavý nebo 28. Luboš
Pilát. V každém případě konkurence zvyšuje kvalitu závodu, kterou dokládá 12 časů pod deset
minut (i při větru), oproti loňským deseti, při prvním ročníku se pod tuto hranici dostali dokonce
jen první tři borci.
Pouze dva junioři byli ve velkém startovním poli a zkušený Tomáš Kopečný předjel Patrika
Šimka. Naopak senioři zaznamenali rekordní počet startujících v celé historii univerzála – bylo
jich celkem 17! V soutěži družstev počtvrté vyhrály Petrovice před rodinným týmem Brabcových
a Stadionem.
Zdeněk Ryšavý
ZAJÍMAVOSTI A ZÁBAVA
Chřipka, její komplikace a možnosti prevence
Málokdo ví, že na chřipku umírá v ČR několik set lidí ročně. Organismus zdravého člověka ji
zvládne bez velkých potíží. Hůře jsou na tom lidé z rizikových skupin. Jsou to pacienti
s chorobami srdce a krevního oběhu, s dýchacími potížemi obecně, diabetici, ale také senioři nad
65 let a děti do 12 měsíců věku, které ještě nemají zcela vyvinutou imunitu. Těm chřipka může
způsobit hodně nepříjemné potíže.
Nejčastějšími komplikacemi bývají záněty středního ucha, záněty nosních dutin, zápal plic a
zánět srdečního svalu. Nelze též zapomenout, že chřipka může u diabetiků rozkolísat významně
hladinu krevního cukru a k jejímu zvládnutí je třeba pacienta i hospitalizovat.
Nejúčinnější obranou proti chřipce je očkování.
Očkování chrání člověka po dobu 6-12 měsíců ze 70-90 procent, ale jen proti určitému viru
chřipky, obvykle tomu, u kterého lze předpokládat, že bude nejrozšířenější. Mladé lidi očkování
chrání před chřipkou obvykle úplně, u starších lidí se může stát, že chřipku prodělají, ale
v mnohem lehčí podobě, a tedy s menším rizikem následných komplikací. Mnozí z těch, kteří si
stěžují, že je chřipka postihla i přes očkování, se spíše nakazili některou z bakteriálních infekcí
horních cest dýchacích jako je nachlazení, rýma, kašel, záněty hrtanu apod.
Nekomplikovaná chřipka vyžaduje v každém případě klid na lůžku po dobu zhruba 1 týdne.
Je také třeba myslet na rekonvalescenci, která trvá 10-14 dní.
Jak pečovat o své zdraví
Ať jsme dosud zdraví anebo již nemocní, nesnažme se překonat sám sebe. V současném
civilizovaném světě je zdraví chápáno jako normální. Naše zdraví má mnohem větší cenu.
Vyhledávejme prostředí s minimální hladinou hluku, pokusme se zajistit si alespoň 15 minut
denně, samozřejmě, že delší čas není na škodu, na procházku lesem, parkem, nebo někde podle
řeky. Pořádně se vydýchejme na čerstvém vzduchu, odstraníme tak velké množství přebytečných
kyselin i značnou část stresové zátěže.
Dostatečný čas věnujme spánku, velmi důležitý je ten do 24 hodin, po půlnoci již spánek
takový význam nemá, je to vlastně takový servis našeho těla. I s autem jezdíte pravidelně do
servisu, jinak se porouchá, tak je to i s naším tělem, bez pravidelného a kvalitního servisu prostě
nefunguje.
Snažme se jíst v klidu, pokud možno jednoduchá jídla v duchu stravovacích návyků našich
předků před cca 100 lety. Pokud nemáme na jídlo čas, tak raději pouze pijme. Občasné hladovění
nám určitě neuškodí, ba právě naopak, dostatečná hydratace tkání je mnohem důležitější pro
správnou funkci těla. Voda je určitě mnohem prospěšnější než hamburger pozřený ve chvatu na
dvě polknutí.
Již pochopení a dodržování těchto pár důležitých zásad nám zajistí pozorovatelné pozitivní
změny na našem těle i duši, chce to zpočátku jisté sebezapření, ale pokud vydržíme, určitě se to
vyplatí a kvalita našeho života se zásadně změní
MUDr. Jan Mika
Zažívací čaj.
Tento čaj z tradičních rostlin pomáhá jídlo lépe vstřebat.
Potřebujeme:
¼ l vody
20 g květu heřmánku
20 g máty peprné
10 g natě řebříčku
10 g zeměžluče
10g kořene hořce
Postup:
Vodu uvedeme do varu. Uvedené přísady smícháme a 2 lžíce směsi spaříme vroucí vodou.
Přikryté necháme 10 – 15 minut vyluhovat, poté scedíme. Čaj pijeme neslazený po jídle.
Víno na spaní
Nápoj je jednoduchý a zdraví prospěšný.
Potřebujeme.
20 g třezalky
20 g listů meduňky
10 g květů levandule
10 g chmelových šištic
1 litr červeného vína
Postup:
Všechny byliny smícháme a zalijeme vínem. Směs necháme zakrytou jeden týden stát, potom ji
pečlivě scedíme a naplníme do připravené sterilní láhve. Užíváme 3 lžíce vína před spaním.
Gurmánské okénko - Chorvatská restaurace
Výběr krmě jsem celkem logicky orientoval na plody moře. Předkrm byl hotov a servírován
v přijatelném čase. Slané sardinky v olivovém oleji, narovnané proužky rybího masa, lesknoucí se
olejovou lázní, ležely zdánlivě chaoticky poházené po ploše talíře. Ovšem v kombinaci
s půlměsíčky rajských jablíček, listů salátu a zlatavě zelenkavých loužiček to působilo jako
obrázek malé výseče mořského pobřeží. Chuť tuhle představu ještě podtrhla. Až brutálně slané
rybí maso — tak, jak se to patří - bylo velmi dobře ohlazeno kupodivu cibulí. Její výrazná a
panovačná chuť, ovšem s patrným náznakem jisté nasládle stopy, báječně zahrála roli
sparingpartnera soli, chaluhám a výrazně silné mořské příchuti rybiček. Srovnala celý vjem do
příjemného, pikantního a důrazného, ale nijak agresivního vyznění. Kvalitní olej ještě přidal něco
sametu. Předkrm mi připomněl charisma jadranských pláží a nabudil očekávání dalších chodů. Po
pár minutkách servírovaný hlavní akt na sebe strhl veškerou mou pozornost. Velmi prostě
vyhlížející, nicméně působivá kompozice vzbuzovala laskominy už od pohledu. Do vějíře směrem
od středu srovnaná tělíčka kalamárů, růžovoučká, s hnědými proužky po ožehnutí ohněm, val
vystavěný ze žlutomasých brambor a za ním houština špenátových listů jen lehce tepelně
upravených. Ve vůni dominoval syrový a zemitý odér zeleniny, ovšem decentní, noblesní tón
čerstvého masa, rozšířený o stopy po ohni se nenápadně, o to však vehementně prosadil a vedl po
chvíli celé to pole mámivých vůní. V ústech vyvolalo každé sousto malou revoluci. Jemná, čistá a
živoucí chuť hlavonožců, podložená tóny téměř lehoučce ochuceného, jen česnekem lehce
forsážovaného špenátu a k tomu pevné nerozbředlé brambory, přicházející zdravě selským
akordem, všechno vyznělo v dlouhotrvající, obsažný a velice přijemně odcházející chuťový chorál.
K dotrávení jsem si vybral z místní nabídky víno Tesco Corbiěres Red z poměrně mladé
apelace téhož jména v jihofrancouzské oblasti Languedoc-Roussillon. Bylo nejprodávanějším
vínem v uplynulém roce. Příjemná barva a nevtíravý ovocný buket uvozují sympatický doušek.
Kdo čeká hutné obsažné víno, jež ho po požití zvedne ze židle, ten se nedočká. Corbiěres Red
nabízí vyvážený chuťový výraz, zprvu s dominujícími prvky ovoce, kde se však v závěru ujmou
slova dost razantně taniny a ovlivní celý dozvuk svíravým, lehce dominujícím závěrem. Víno je
těla jen prostředního a dozvuku spíše krátkodechého, nicméně slyne poctivým zpracováním a při
poměru kvality k ceně nabízí velice slušnou kvalitu.
Pavel Majo
Volná výchova
Nedávno jsem jel vlakem do Třebíče. Zaujala mě skupinka lidí kousek ode mě. Na
čtyřsedadle seděla stará paní a její manžel, naproti maminka a její asi 4 – 5letá holčička. Obě
vyfiknuté jako z posledního módního časopisu. Maminka minisukni jen o pár čísel širší než
pásek, vysoké podpatky, těsné tričko upnuté na opáleném těle a samý řetízek a prsten. Byla
trochu víc namalovaná, ale i tak jí to slušelo. Kazil jí to jen ten výraz. Znuděný a znechucený a
občasný kradmý pohled po lidech jako by říkal - "Proboha, fůůůj, kam jsem se to dostala." Její
malá princezna byla oblečená podobně, jen podpatky a malování nahradily roztomilé culíčky jako
střapečky. Kývala nožičkami sem a tam a vypadalo to, že je znechucená stejně jako její matka.
Naproti nim seděli staří manželé, oba se opírali o hůlku, byli skromně schouleni tak nějak do
sebe a tichounce si občas něco řekli. Sálala z nich taková ta domácí pohoda, mír a pokora.
Seděli, nikoho si nevšímali, jen paní občas vyrušilo kopnutí malé princezny pod koleno.
Nejdřív to bylo jen jakoby náhodně, že se holčička nechtěně dotkla špičkou boty. Čím víc ale
stará paní uhýbala, tím víc bylo na holčičce vidět, že kopance jsou cílené. Kývala nohama,
kývala, pohled upřený na tvář staré paní kop - a zase jakoby nic se dívala ven z okna. Stará paní
trochu poposedla - a za chvíli znovu. Číhavý pohled a raz, dva, tři - kop. A zase nenápadný pohled
ven. Pořád dokola. Paní už nevěděla, kam s nohama. Snad jenom slušnost jí bránila mamince něco
říct, a tak se snažila trpělivě vystihnout okamžik výkopu a včas uhnout. Ani lidi kolem neříkali
nic. S počtem kopanců se jen úměrně zvyšovalo kroucení hlavou a znechucení obou manželů i
ostatních cestujících.
Celé to sledoval i mladík stojící opodál. Měl takové ty široké kalhoty s rozkrokem až
u kolen, vytahané triko a čepici s kšiltem dozadu. Žvýkal žvýkačku a občas nezúčastněně zavadil
pohledem o onu čtveřici. Pak se zase díval znuděně ven, žvýkal a mlčel. Nedělal nic. Byl jeden
z mála lidí, na kom se nedalo poznat, jestli se baví, nebo je pohoršen.
Když už stará paní neměla kam uhnout a holčička se musela svézt skoro až na kraj sedačky,
aby si mohla kopnout, neudržel jsem se a řekl mamince : "Prosím vás, nemůžete jí něco říct?
Nevidíte, co dělá??" Maminka se podívala na mě, pak na svoji princeznu, pohladila ji po
vláskách, upravila culíčky a řekla pohrdavě: "Proč bych jí něco říkala? My dětem dopřáváme
volnou výchovu."
Tou odpovědí šokovala nejenom mě, ale i všechny cestující. Holčička si ještě dvakrát kopla,
než vlak dojel k zastávce.
Mladík s kalhotami u kolen se líně sebral a procházel nezúčastněně kolem čtveřice ke dveřím.
Když byl těsně u nich, udála se scéna jako z filmu. Bylo to dílo pár okamžiků. Dokolíbal se
pomaloučku k nim, pořád ten nic neříkající výraz, klidně až líně vyndal z pusy žvýkačku a
jedním pohybem ji lípnul palcem holčičce doprostřed čela. Takové to - "Ááááá - lup ho tam.
Lehkým, ladným pohybem, jako když malíř jedním ťuknutím lípne na svůj obraz tu poslední,
významnou tečku. Bez mrknutí oka postupoval houpavě dál k východu, jakoby nic.
Maminka zalapala po dechu a vypískla - "No co to děláš magorééé??? Seš blbéééj????"
Mladík jen tak líně otočil hlavu zpět a úplně klidně odvětil - "Né, ale naši mně taky dopřávali
volnou výchovu... Naschlééé."
Vykolébal se ze schodů ven na peron, ještě se na starou paní usmál do okna a dvěma prsty
udělal pozdravný pohyb na čele. Celý vagón se bavil. A já s ním. Tady v tom případě "volná
výchova" přinesla své ovoce a pro všechny to byl takový "borec nakonec."
Karel Dokulil
DOPISY ČTENÁŘŮ
Poldry se vyplatily
Možná si pamatujete, jak se před téměř šesti lety začaly budovat poldry v Okříškách a jak se
tehdy jako houby po dešti objevovaly názory, že se jedná o zbytečnou stavbu. Nyní může úřad
městyse hrdě prohlásit, že se tato investice vyplatila a o žádné zbytečné stavby se nejedná. „Je to
patrné zejména na tom, že zadržují vodu při větších deštích. Vždy tam po větším dešti zůstane
voda, která by vtrhla do Okříšek a dělala by problémy například ve Staré osadě, Tyršově ulici,
apod.“ odůvodnil starosta
Okříšek Ing. Josef Kula.
Během provozu se až
do této doby vyskytl pouze
jeden jediný problém, a to
na poldru, o který se stará
zemědělská
a
vodohospodářská
správa.
„Došlo k porušení vnitřního
potrubí a muselo být
opraveno. Naštěstí se to
přihodilo ještě v záruční
lhůtě,
takže
závadu
dodavatelská firma opravila.
Aby se u poldrů předešlo
jakýmkoliv
dalším
problémům,
probíhá
každoročně technicko-bezpečnostní dozor prováděný odbornou firmou, což představuje jediný
náklad na provoz poldru.
Jak nám starosta Kula prozradil, každoroční kontrola odbornou firmou přijde obec na deset
tisíc korun. Dalším požadavkem je sečení, které se ovšem nedá vyčíslit, jelikož probíhá v rámci
sečení všech obecních travnatých ploch.
Na poldry v Okříškách jsem si vzpomněl při vydatných červencových deštích a myslím, že
právě díky poldrům během velkých průtrží v Okříškách nedošlo k ničemu horšímu, než vytvoření
krátkodobého jezírka u obrovské hráze. Možná až teď, zpětně, si všichni uvědomují, jak se
z odsuzované stavby pomalu a jistě stává stavba uznávaná. Zastánci projektu zřejmě cítí velkou
satisfakci. Ještě uvidíme, jak celému projektu pomůže nová kanalizace, ale o tom až příště.
Petr Račák
Poznámky v žákovské knížce
Erotické
- Znehodnotil nástěnný výtisk Mendělejevovy soustavy prvků vymyšleným prvkem Spermium.
- Byl přistižen ve školní jídelně, jak líbá spolužačku, máme podezření na lásku.
- Nepsal diktát, poněvadž prý se nemohl soustředit kvůli mým nohám.
- Nosí velké výstřihy, a tím rozptyluje spolužáky.
- Když měl napsat, čím chce v budoucnu být, napsal pornoherec.
Rozvratné
- Při hodině dějepisu troubil stočeným sešitem státní hymnu!
- Vyjádřil se o Meresjevovi, že měl amputované nohy až po prdel.
- Nosí do školy příliš krátké sukně, takže vzbuzuje u spolužáků větší pozornost než já se svým
výkladem, prosím o prodloužení.
Jak tohle dokázali ...?
- Lezl do pětimetrové výšky na třímetrový strom.
- Jezdí nosem po lavici, aby to pískalo.
- Rozbila spolužákovi svačinu.
- V hodině elektrotechniky chodil po stropě.
- Při chemickém pokusu troubil na trombón.
Všem se holt nezavděčíš
- Maže tabuli příliš mokrou houbou.
- Při mé hodině se snažil být hodný. Až moc.
- Svým zpěvem úmyslně ruší hodinu hudební výchovy.
- Pořád se hlásí.
- Nechá se od spolužáků osahávat a nehlásí to učiteli.
Když musíš, tak musíš
- V hodině tělesné výchovy si odešel zakouřit.
- Při výletě do Terezína se nechal zavřít do plynové komory.
- Honza zakřičel: "Ticho!" , třída ho vyslyšela a on ze sebe vypustil toxické plyny, což bylo slyšet
po celé třídě.
- Při hodině hraje piškvorky a pak buď nadává, nebo se hlasitě raduje.
- Olizuje temperové barvy a diví se, že pak zvrací.
- Váš syn považuje za samozřejmé se při hodině matematiky procházet po lavicích.
Žádná úcta k autoritám
- Žák o hodině žvýká žvýkačku, já mu ale jen povolil sníst chléb.
- Neměl žákovskou knížku a odmítl mi ji dát.
- Vešel jsem do třídy a on se mi nepostavil.
- Směje se mi za zády do očí.
- Když jsem odstartoval přespolní běh, utekl domů.
- Nesdělil své jméno s tím, že je tu inkognito.
- Kdykoliv je vyvolán, kouká na mě jako na idiota a ptá se, jestli to myslím vážně.
- Vyvolán prohlásil, že nebude odpovídat bez advokáta.
- Váš syn ve třídě vykřikuje, že mám malá prsa, a to mám dvojky.
Škola není holubník
- Pravidelně chodí do školy nepravidelně.
- Na hodinu fyziky přišel o 45 minut později.
Poznámky na ocenění
- Nerespektuje pokyny dozoru o přestávce, na napomenutí reaguje: "Můžu se na to vysr....!"
- Přinesla do školy DYMOGAM (zápalná tableta proti hmyzu - pozn. red.) a vykouřila celý
učitelský sbor.
- Když jsem vašeho syna vyvolala k tabuli, opáčil mi: "Piš pět, svačím!"
- Váš syn mi dnes začal tykat, skákal mi do výkladu a chtěl vidět můj diplom.
- Simuloval zvonění školního zvonku budíkem, a když se mu na to přišlo, ještě tvrdil, že ho o to
školník požádal.
- Váš syn při vyvolání k tabuli zakřičel, že chybí, vyskočil oknem a zavřel se na záchodě.
- Váš syn rozkopal venkovní odpadkový koš a mé auto, když se dozvěděl, že propadá z chemie.
- Ohrožoval spolužáky nožem, který potřeboval až na třetí hodinu.
- Váš syn snědl učební pomůcku (až později se vysvětlilo, že šlo o zátiší jablka s mrkví), a tak si
učitel místo výtvarné výchovy s žáky povídal o životě.
Převzato z denního tisku
Pranostiky
Říjen
Deště v říjnu znamenají příští úrodný rok.
Po svaté Tereze mráz za nehty zaleze
Sněží-li v říjnu, bude měkká zima
Listopad
Listopadové hřmění pšenici ve zlato mění.
Jižní vítr na Martina - mírná zima.
Sníh na svatého Ondřeje vzešlému žitu mnoho nepřeje.
Prosinec
Jasné Vánoce - hojnost vína a ovoce.
O svaté Albíně je po sněhové peřině
O Silvestru papeži snížek si již poleží.
Terénní pracovníci K-centra vyjíždějí za uživateli drog
K-centrum Noe sídlí v Třebíči a pro místní uživatele drog je to dostupné zařízení. Pro klienty
mimo Třebíč, kteří se jen těžko dostanou přímo do prostor Kontaktního centra, se realizují
pravidelné výjezdy téměř po celém okrese Třebíč. Klienti se mohou obrátit na terénního
pracovníka (tel. 776 758 489), který má možnost přijet za nimi přímo do místa bydliště.
V některých lokalitách jsou zavedeny tzv. pevné body, kdy se pracovníci pravidelně scházejí
s uživateli drog na smluveném místě v určitou hodinu a den. Tato metoda se osvědčila. Klienti
jsou naučeni chodit, pracovníci s nimi pracují a navazují vztah důvěry, který napomáhá k tomu,
aby klienti byli otevřenější v řešení problémů např. ohledně bydlení, práce nebo abstinence.
Pracovníci jim opakují nutnost používání čisté stříkačky při každém použití, nabízí jim možnost
přetestování na žloutenku typu C a HIV. V některých skupinách se opravdu žloutenka typu C
vyskytuje, proto tímto také upozorňujeme, kdybyste někde narazili na pohozené stříkačky, abyste
na ně rozhodně nesahali a obrátili se na K - centrum Noe v Třebíči, které jehly odstraní. Tel.
568 840 688 nebo email [email protected]
Vtipy
Potkal jsem v baru jednu starší, ale čipernou dámu. Mohlo jí být něco přes padesát, ale byla
dobře udržovaná a skvěle jsme se bavili. Něco jsme popili, a pak se mne zeptala: "Už jsi někdy
zkusil "domácí trojku"? ..To je sex s dcerou i matkou zároveň!" "Ne", řekl jsem. Zase jsme něco
popili a ona pak povídá: " Hele... jseš skvělej chlap, dobře se s tebou kecá. A dneska bude tvůj
šťastnej den. Pojď ke mně, dáme si "domácí trojku". Šli jsme k ní. Odemkla, vešli jsme a ona
zavolala nahoru do haly: "Jsi ještě vzhůru, maminko?
Manželský pár se rozhodne na chvíli uniknout tuhé zimě a strávit týden na jihu u moře.
Z pracovních důvodů se stane, že manželka může odletět až o den později. Manžel odletí podle
plánu. Po příjezdu se ubytuje v hotelovém pokoji, vytáhne svůj laptop a ihned posílá mail své
ženě. Přihodí se mu ale hloupá chyba a při zadávaní e-mailové adresy vynechá jedno písmeno,
e-mail se tak dostane do e-mailové schránky jedné vdovy, která právě uložila svého muže do
hrobu. Vdova si právě pročítá svoji poštu, zda jí přišla nějaká soustrastná vyjádření od přátel a
známých...Ve chvíli, kdy její syn vstoupí do pokoje, žena už leží v bezvědomí na zemi.
Zrak mu padne na monitor počítače, kde stojí: Komu: Mé opuštěné ženě Od: Tvého muže, který
odešel dříve. Věc: Dorazil jsem. Nejdražší, právě jsem v pořádku dorazil. Už jsem se tu celkem
zabydlel a vidím, že je vše připravené na Tvůj zítřejší příchod. Přeji šťastnou cestu a čekám na
Tebe. Miluji Tě, Tvůj manžel. P.S. Tady dole je po čertech horko!!!
P. K.
PLAKAT A4 TR.pdf.pdf
Pojišťovací makléř - KAREL KŘÍŽEK
Křížova 65 Telč 588 56 tel. 567 243 522 fax.567 210 149
e-mail : [email protected]
Úřední doba : pondělí, středa : od 8 hod. do 18 hod.
Pojištění
Půjčky,Úvěry,Hypotéky
Stavební spoření
Penzijní připojištění
úterý, čtvrtek : od 8 hod. do 16 hod.
pátek - výhradně po tel. dohodě ! Sobota,neděle svátky - NE !!!
POVINNÉ RUČENÍ 2008.
PŘI VYUŽITÍ VŠECH SLEV.
HAVARIJNÍ POJIŠTĚNÍ - PŘÍKLADY.
OBSAH
CENA
OBSAH
CENA
do ccm.
Kč/rok
do ccm.
Kč/rok
1120,-
1650
1560,-
ROK
POJ.
SPOLU-
POJ.č.
CENA 1000
VÝR.
ČÁSTKA
ÚČAST
SKLA
Kč/rok 1250
NE
ANO
NE
1980,5937,3968,-
5%5000,-
ANO
9236,-
nad 12 t. - 8890,- atd…
5%5000,-
NE
6742,-
NEBO NABÍDKA PRO KAŽDÉHO
2%2000,-
ANO
10013,- OBSAH
CENA
OBSAH
CENA
150000,- 10%10000,-
ANO
7669,-
do ccm.
Kč/rok
do ccm.
Kč/rok
265000,- 10%10000,-
NE
9574,-
1000
1450,-
1850
2990,-
421200,-
5%4212,-
NE
8349,-
1250
1930,-
2000
4620,-
2004
714400,- 10%14288,-
NE
12937,- 1350
2110,-
2500
4900,-
MAZDA 3
2004
374300,-
5%3743,-
NE
8702,-
1650
2730,-
nad 2500
HYUNDAI TERRACAN
2003
781000,-
5%7810,-
NE
9526,-
KIA CEED
2007
400000,-
5%5000,-
ANO
10355,-
nákl.auto do 3,5 t. - 6180,- do12 t. - 8610,-
VOLVO S40
2006
779000,-
5%7790,-
NE
17668,-
nad 12 000 kg – 12 220,-
VOZIDLO - TYP
ŠKODA FELICIA COM.
ŠKODA FABIA
ŠKODA FABIA
1998
2006
2001
70000,265000,150000,-
2%2000,2%2000,2%2000,-
ŠKODA OCTAVIA
2002
250000,-
FORD FOCUS
2002
180000,-
FORD FUSION
2007
330000,-
VW LT
1998
VW CARAVELLE
1998
RENAULT MEGANE
2003
TOYOTA RAV
Kompletní info :
www.kkmakler.cz
1350
1370,- 1850
1566,1520,- nad 2000
2030,traktor - 470, - tahač – 27 250,nákl. auto do 3,5 t. - 3650,- do12 t. - 6000,-
traktor - 680,
6510,- tahač – 34 480,-
(včetně plánku příjezdové cesty)
První a druhý turnus táborníků na sokolském táboře v Opatově