ZDRAVÍ A NEMOC

ZDRAVÍ A NEMOC
Rozvoj tělesně-duchovního života
- naše "ano" k životu, láska k životu a úcta před naším životem nás staví před
otázku jak život rozvíjet a utvářet
- člověk jako tělesně konstituovaná bytost je zároveň i duševně-duchovní
skutečností = společně osobní existencí
- člověk je jednota duše a těla a i když není život nejvyšší ze statků, je
nejzákladnější
- tělesný život není volně disponovatelné vlastnictví člověka, nýbrž je mu svěřen
jako bohem darovaný statek
- za svůj život a zvelebování svých tělesných a duševně-duchovních sil jsme
spoluzodpovědni
Zachování zdraví a péče o něj
- jeden z podstatných momentů zodpovědnosti za rozvíjení našeho života
- všechny snahy o udržení, podporu a znovuzískání zdraví jsou důležitým úkolem
jednotlivce i společnosti
- při péči o zdraví musí být však zachována správná míra a správný řád
- péče o tělo, zotavení, uspořádání volného času a sport jsou jako podpora a
zachování zdraví mravně správné a mravně dobré, pokud jsou rozumně
zařazeny do života ⇐ zdraví má velkou hodnotu pro rozvoj osobnosti a plnění
úkolů ve světě
- zdraví však není nejvyšším statkem lidí – mnohem více jde o štěstí a zdar
jeho života jako celku v souvislosti vztahu s Bohem
- zdar života s Bohem (odmyslíme-li si kř. hledisko, tak jde o zdar života jako
takový) je umožněn každému bez ohledu na zdraví
- k rozvoji života nepatří jen tělesné zdraví, ale také zdraví a rozvoj duševněduchovní, citový a náboženský
- práci a odpočinek, vzdělání a umění, aktivní a rozjímavý život, slavení a tradici je
třeba zařadit do celku života pro humánní naplnění života
- podobnost člověka Bohu a tím jeho důstojnost nevyplývá z vlastních kvalit
člověka, ale je mu poskytnuta Božím přijetím a povoláním ⇒ týká se i tělesně,
duševně či duchovně postižených
- kde člověk nestojí ve středu, může se stát zdraví žádanou službou k výkonu
Povinnost péče o zdraví
- povinnost vyplývající z darovanosti tělesného života a zdraví Bohem
- normálně k tomu vede už pud sebezáchovy
- všichni jsou povinni si zachovat život, zdraví a celistvost údů a starat se o vše, co
vede k tomuto cíli
- je třeba chránit nejen sebe, ale i druhé
- k veřejnému zdraví jsou zaměřeny občanské zákony
- zdraví = tělesné i duševní blaho člověka
- zdraví = stav úplné tělesné, duševní, duchovní a sociální vyrovnanosti
- zdraví duševní a duchovní je přitom důležitější než tělesné pokud vede k lásce k
bližnímu a Bohu
- zdravím je pak co největší způsobilost člověka pro jeho celkové poslání
- zdraví tělesné a psychické spolu úzce souvisí
- duševní zdraví tkví v možnosti v nějaké formě věřit ve smysl lidské existence
Léčení
- cílem je pomoci těm, jejichž zdraví je narušeno, vztahuje se na chudé i bohaté
- není přiměřené vynakládat obrovské obnosy za nemnohé a současně
zanedbávat mnohé
- lékař a pacient jsou navzájem vázáni respektem svého pořadí hodnot
-
-
-
-
hlavní zodpovědnost za zdraví spočívá na pacientovi a lékaři náleží mu v tomto
pomáhat
vždy je třeba uvažovat i o nákladech, užitku a dalších společenských hodnotách
léky jsou dovoleny, pokud je jejich bezprostředním cílem uzdravení, případně
ulehčení nemoci nebo zmírnění bolesti (i když je jejich účinkem zkrácení života)
řádné zákroky:
o léky, zákroky a operace, které dávají oprávněnou naději na pomoc
pacientovi a lze je provést nebo použít bez nadměrných nákladů, bolestí a
jiných komplikací
o těžké komplikace mohou nastat, vyžaduje-li léčení přestěhování do jiné
země či pásma
o lék či zákrok musí být poměrně snadno dostupný a musí poskytovat
oprávněnou naději na zlepšení stavu
mimořádné zákroky:
o všechny léky, zákroky a operace, které nelze provést nebo použít bez
nadměrných nákladů, bolestí nebo jiných komplikací nebo jejich použití
nedává oprávněnou naději na úspěch
o chybí-li některá z podmínek řádného zákroku
řádné a mimořádné zákroky se mohou s časem měnit a není též často o řádnosti
snadné rozhodnout
někdy se dává přednost v rozlišení mezi úměrnými a neúměrnými prostředky
do kontextu rozhodování o léčbě patří také zhodnocení kritéria kvality života,
zvláště u kriticky nemocných nebo novorozenců s těžkými vadami s otázkou, zda
jsou schopni uskutečňovat životní cíl a vést smysluplnou lidskou existenci
řádné zákroky jsou vždy povinné z přirozeného rozumu a křesťanské morálky,
která říká, že člověk má právo a povinnost učinit v případě svého vážného
onemocnění opatření nezbytná k zachování života a zdraví ⇐ povinnost vůči
sobě, vůči Bohu, lidskému společenství či konkrétní osobě ⇐ spořádaná láska k
bližním, poslušnost vůči Stvořiteli, sociální spravedlnost, spravedlnost vůbec a
ohleduplnost vůči příbuzným
zákroky nejsou odpovědné a jsou zbytečné, pokud je nevyžaduje blaho pacienta,
nezachovává ani neposiluje lidský život
Full wellness for ever? (Úplná pohoda navždy?) (Renöckl)
Novověký program směřuje k osvobození od utrpení, srovnejme jej s definicí
zdraví Světové organizace zdraví (WHO):
“Zdraví je stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody, nikoliv pouze absence
nemoci či neduhu.”
Tento program zaměřuje pozornost na důležité hlavní směry a přinesl mnoho
cenného. Avšak při podrobnějším pozorování se ukazuje jako problematicky
jednostranný. Vzbuzuje bezmezná očekávání a zatajuje obtížné skutečnosti života, jako
jsou nevyhnutelná poškození, hranice a slabosti, krize, stárnutí a umírání. Tato
jednostranná pragramatika blokuje rozlišování mezi odstranitelným a nevyhnutelným
utrpením a neumožňuje rozvoj schopnosti zvládat nevyhnutelné zátěže a utrpení.
V rané a vrcholné fázi novověku bylo velmi žádoucím cílem bojovat za
prodloužení průměrné délky lidského života, proti “předčasným úmrtím”, proti nouzi a
nesvobodě s nasazením všech schopností a sil. Nyní, v pozdním novověku, v našich
konzumních společnostech s materiálním blahobytem, se humánní a etické cíle snadno
ztrácí z našeho pohledu: Velmi efektivně se nám sugeruje, že pro všechno lze koupit
“instantní” řešení, že všechno můžeme mít “instantně”, t.zn. jednoduše, se snadnou
údržbou, vyrobitelné na stisknutí tlačítka, odvolatelné, v každé době opět dostupné.
Naše společnost výkonu se svými sliby instantního štěstí a s očekáváním splnění těchto
přání má sklon k zastírání obtížných skutečností, k rozmazlování, k vytěsňování a
1
vyřazování nejen utrpení, ale také trpících, všech těch “nevhodných”, “lidí s nižším
výkonem”, sklon k nemilosrdnosti a bezcitnosti.
Vytěsňování důležitých životních dimenzí toho, co je patické, omezené, k
vytěsňování bezmoci, stárnutí a umírání vede k drastickým individuálním i
společenským chybným vývojům a odpovídajícím poškozením. Iluzijní sliby a očekávání
zesilují problémy spravedlnosti: Ti, kteří se dokáží lépe prosadit, využívají v nesmyslné
míře a na úkor druhých společenské, ale i lékařské zdroje. Proto je třeba uvážit: Nemoc
a utrpení nemá jen temný utiskující charakter, ale osobně a společensky také funkci
zbavování iluzí, objasňující a prorockou funkci (to připomínají tak rozdílní myslitelé, jako
F.Nietzsche, Th.W.Adorno a J..B.Metz.) Mnohdy jsme v naší nebezpečně jednostranné
civilizaci přinuceni ke snížení tempa a zamyšlení až tehdy, když nás postihne nemoc.
Tehdy se může naskytnout šance, abychom to, co je zdánlivě samozřejmé a
vymahatelné, jako je zdraví a výkonnost, chápali jako něco nesamozřejmého a
abychom si uvědomovali také nejistotu, omezenost, křehkost naší existence a všech
našich vymožeností.
Novověká vize odstranění utrpení a bezmoci vlivem výzkumu a ovládnutí všech
zákonů a mechanismů přírody, těla, duše, hospodářství a společnosti dosáhla velmi
mnoha úspěchů, za což musíme být vděčni, ale slibovala příliš mnoho. Je třeba usilovat
i o rozlišování mezi utrpením, kterého je možné se vyvarovat, případně je odstranit, a
mezi nepřekonatelnou omezeností a slabostí všeho lidského, integrací patických jevů
do nezkráceně humánní, postnovověké kultury života. Tento vývoj vědomí a životního
stylu je úkolem a zodpovědností každého člověka, a také společnosti a jejích
vzdělávacích institucí.
Nejsilnější zpochybňování svobody, smyslu a lidské důstojnosti jsou zkušenosti
lidských hranic a bezmoci, od zcela všedních slabostí přes rány osudu až po
nevyhnutelné stáří a umírání. Mnohé v našich pozdně novověkých civilizacích lze
snadno demaskovat jako kompenzaci, vytěsňování a přehrávání konečnosti, jako
tragické až směšné iluze bezmezné výkonnosti (“Power and Wellness for ever”).
Vytěsňování nebo kompenzace omezenosti nevede ke svobodě. Bez integrace
patičnosti, křehkosti a smrtelnosti se nevydaří žádná nezkrácená, skutečně lidsky
důstojná kultura života.
2