Stáhnout - Kapucíni

Zprávy z Provincie
15. srpna 2013 navštívil papež František před bohoslužbou v Castel
Gandolfu ještě místní klášter sester klarisek. Jednalo se o soukromou
návštěvu podobnou té, kterou vykonal 14. července.
Tehdy se sestry o papežově návštěvě dozvěděly telefonicky na poslední
chvíli. Jak se sestry po návštěvě svěřily listu Osservatore Romano, neměly
čas se nijak na návštěvu připravit, jen se odevzdat pocitu radosti a vděčnosti,
kterou v nich ono oznámení vyvolalo. „Přišel jsem za vámi, protože vím, že
se za mě modlíte,“ tak Svatý otec zdůvodnil hned na úvod svou návštěvu.
Poté, co sestry klarisky přivítaly papeže s jeho doprovodem ve své
zahradě, vydaly se s ním do konventu. Zde vstoupily do kapitulní síně, avšak
předtím zůstal sv,. Otec stát u dveří a každou ze sester uvedl do kapituly,
dokud nevstoupily všechny. Pak všechny překvapil tím, že zavřel dveře
kapitulní síně, svůj doprovod nechal stát na chodbě a zůstal se sestrami o
samotě. „Ihned vznikla důvěrná a přátelská atmosféra, takže sestrám
připadalo, jako by tu byl s nimi od vždycky,“ Kromě jiného jim Svatý otec
vyjádřil svou osobní vděčnost za jejich službu církvi, kterou vykonávají
svým kontemplativním životem modlitby a pokání. Řekl: „Církev potřebuje
takové svědky víry jako jste vy, protože první evangelizace se dělá na
kolenou.“ Samozřejmě je také požádal o další modlitby za něj.
Také předchůdci papeže Františka se setkali s klariskami z Castel
Gandolfa. Benedikt XVI. je 15. září 2007 přijal na audienci v papežském
paláci a vyzval je, aby byly „planoucími pochodněmi lásky, rukama
spojenýma k neustálé modlitbě“, a děkoval za to, že dávají „mimořádný
vklad apoštolskému dílu a poslání církve ve světě“. V roce 1979 slavil 14.
srpna papež Jan Pavel II. mši svatou v jejich klášterní kapli, při které svěřil
celé lidstvo do jejich modliteb, slovy: „Neopustily jste svět proto, abyste
unikly před jeho těžkostmi a kříži. Naopak je všechny nosíte ve svém srdci a
doprovázíte lidstvo svou modlitbou a svou skutečnou přítomností ve
společnosti a v církvi, i když je to přítomnost skrytá.“ Papež Pavel VI. se
s klariskami setkal 3. září 1971, kdy jim řekl: „Věrné řeholi, společnému
životu a chudobě, jste pro svět semenem a znamením.“
K historii kláštera klarisek v Castel Gandolfu krátce uveďme, že byl
založen v roce 1631 v souvislosti s usídlením papežů v tomto městečku.
Komunita přežila dvojí zrušení na konci 18. i 19. století, budova kláštera byla
v roce 1929 vykoupena Svatým stolcem. Za 2. světové války byl konvent
roku 1944 těžce poškozen bombardováním, při kterém zahynulo 18 sester.
Kromě života modlitby se sestry věnují výrobě reprodukcí ikon a
náboženských předmětů z olivového dřeva.
204
č. 08‐09/XX (2013)
Bulletin Provincie kapucínů v ČR
č. 08-09 (srpen-září) 2013/XX
Zápis ze setkání definitoria č. 11
Datum konání: 3. 9. 2013
Místo konání: Praha Nové Město
Přítomni: provinciál br. Bonaventura, definitoři: br. Kryštof, br. Tomáš,
br. Vojtěch, br. Serafín.
Jednání
1. S E Z N Á ME N Í
D E F I N I T O R IA S P O Š T O U
2. Ž ÁDOST PŘEVÉST KLÁŠT . KOSTEL V K OLÍNĚ NA FARNOST
Definitorium bylo seznámeno br. Bonaventurou s žádostí kolínské
farnosti o převedení klášterního kostela do majetku farnosti, která
po odchodu jezuitů je pověřená duchovní správou klášterního
kostela.
Rozhodnutí: definitorium vyslovilo souhlas s případným převodem.
3. R E S T I T U C E
Provinční ekonomka provedla průzkum stavu majetku, který by
připadal podle restitučního zákona k případné restituci. Z tohoto
průzkumu vyplývá, že nemáme dle zmíněného zákona nárok na
žádné pozemky či nemovitosti, mimo několika malých pozemků
v okolí Olomouce a Kolína (jde řádově o tisíce m2). V případě
vlastnictví těchto pozemků by případný jejich ekonomický přínos
byl minimální a hrozily by i velké náklady na jejich údržbu.
Rozhodnutí: definitor ium vyslovilo souhlas s nezpochybňováním vlastnictví měst aj. subjektů a pozemky, které by bylo možné
žádat, jsou malé a nemají pro nás význam.
153
Zprávy z Provincie
č. 08‐09/XX (2013)
4. S K U P I N O V É V S T U P N É
Br. Bonaventura seznámil definitory návrhem Mgr. Petra Bašty,
aby od 1.1.2014 bylo zavedeno skupinové vstupné ve výši 110,Kč/os.
Rozhodnutí: definitorium vyslovilo návrhu podporu.
5. N Á V R H N A O D K U P III. D Í L U F R A N T . P R A M E N Ů
V tiskárně zůstalo ještě asi 400 ks Františkánských pramenů III,
které nám byly nabídnuty k odkoupení za režijní náklady.
Rozhodnutí: Knihy budou odkoupeny.
6. CECOC 7. – 11. 10.2013
Hradčanský a brněnský kvardián ať na tyto dny zablokují
ubytovací kapacity pro případné ubytování účastníků setkání.
Konference CECOC.
154
203
Zprávy z Provincie
č. 08‐09/XX (2013)
Výběr z došlé pošty
17.7. Město Sušice oznámilo zahájení řízení k udělení závazného
stanoviska ve věci opravy střechy.
29.7. Magistrát hl. města Prahy zaslal podklady k vydání závazného
stanoviska ve věci zpovědnice u sv. Josefa.
5.8. Město Sušice zaslalo závazné stanovisko ve věci opravy střechy
kláštera a kostela.
5.8. Biblioteca centrale zaslala propozice k setkání knihovníků
v září.
8.8. Slovenský provinciál zaslal podepsanou smlouvu o spolupráci
ve formaci.
12.8. Magistrát hl. m. Prahy zaslal vyjádření památkářů k realizaci
vrat u sv. Josefa.
12.8. Br. Samuel – doklad o složení časných slibů.
14.8. Magistrát m. Olomouce zaslal výzvu ke kontrolní prohlídce
prostor pro výrobu balzámu.
16.8. Farnost Kolín zaslala žádost o převedení klášterního kostela
v Kolíně do majetku farnosti.
27.8. Magistrát m. Olomouce zaslal rozhodnutí o restaurování
kamenných prvků terasy kostela.
2.9. Magistrát m. Olomouce zaslal souhlas se změnou užívání
prostor na výrobu bylinných likérů.
Výběr z Odeslané pošty
15.8. Generální kurii byla zaslána k souhlasu smlouva o spolupráci
v počáteční formaci se Slovenskou provincií.
22.8. Mgr. Markétě Baštové byla vystavena plná moc pro žádosti
muzeu o vydání některých částí brněnského mobiliáře.
22.8. Bratřím provincie byl rozeslán list ministra generála Maura
Jöhri č.j. 00700/13.
202
155
Zprávy z Provincie
Následující
text
vychází
z osobních vzpomínek br. Zdislava,
jak je zap-sal roku 4. listopadu
1996.
právě tato věková skupina lidí a je blokován nedostatkem
mladých členů, kteří by vytvořili subspolečenství mladých
františkánů, podnikající občas samostatné akce, na které staří
už nestačí.
Jeho řeholní život je pozoruhodný mimo jiné tím, že, jak se
vyjádřil biskup Jiří Paďour na jeho
pohřbu, "byl nejmladším z bratří
staré generace a současně nejstarším
z bratří nové generace". Začněme ale po pořádku.
7) Za normálních podmínek by SFŘ mohl být semeništěm
nových povolání, jak to funguje na mnoha jiných místech ve
světě. Nikdo si ale nezvolí spořádaný řeholní život, když se mu
nabízí žít skupinově podobné charisma nespořádaně výběrem
dle vlastní chuti.
Narodil se 29. července 1925 v Hradci Králové, v Dlouhé ulici
213, jen asi 5 minut od budovy semináře. Při křtu dostal jméno Josef.
Jeho otec a pak také jeden z bratří byl pekařem a obchodníkem. Matka
pracovala v domácnosti a pomáhala v krámě. Ve městě bydleli
v podnájmu u rodiny, která se shodou okolností rovněž jmenovala
Faltovi a pan domácí pocházel ze stejné farnosti jako Josefův otec
Karel, totiž ze Slatiny nad Úpou-Boušína, o kterém psali jak Alois
Jirásek (U nás), tak i Božena Němcová (Babička).
Jeho otec měl pouze o 11 let mladšího bratra. Matka pocházející ze
Šestajovic u Jaroměře byla druhá z devíti dětí. Kromě Josefa se
Faltovým narodili ještě další tři chlapci: ještě jeden Josef (1912), který
zemřel devítiměsíční, pak Karel (1914) a Miroslav (1923). V letech
1916-1918 musel otec rodiny bojovat ve válce v Itálii
a po válce musel svou živnost budovat od nuly.
Významný zlom nastal roku 1928, kdy se rodina
přestěhovala do Opočna, kde otec koupil dům se
zařízenou pekárnou. Pro další duchovní povolání
malého Josefa je důležité, že v tomto městě působili
také kapucíni, kteří měli významný vliv na pozdější
řeholní povolání.
156
č. 08‐09/XX (2013)
8) Proč v ČR nemůže fungovat to, co na Slovensku
normálně žije? Sotva pár desítek km od našich klášterů
existuje normální GiFra i františkánské děti fra Angelo. Při
známé prostupnosti mentalit ČR a SR je velmi obtížné
pochopit, proč si tu v ČR hrajeme na exoty a tvrdíme, jsme
jiní, než celý zbytek světa! Na Slovensku to funguje, protože
tam mládež při našich kostelech není konkurenčně odváděna
k falešným alternativám.
9) Přestárlou mládež je třeba přesměrovat k dospělejší
spiritualitě. Oni si sice uvědomují, že jsou již staří, a pláčou
nad tím, že si ještě nenašli partnera pro život, ale dost možná
je nedostatečný tlak na řešení osobní situace i důsledkem
falešného pocitu, pramenícího ze společenství, že i takto se dá
dlouhodobě žít a nic se neděje.
10)
Nehodlám okamžitě obratem zakládat nové
společenství, ale chci nechat určitý čas a volný prostor, aby se,
mj. ve spolupráci se SFŘ mohlo svobodně hledat a
experimentovat. Někteří spolubratři se možná budou cítit
zrazeni a zraněni, ale dějiny to snad pochopí.
S pozdravem Pokoj a Dobro: br. Pacifik
201
Zprávy z Provincie
č. 08‐09/XX (2013)
spojení frmol – františkánská mládež je již zafixované, navíc i
sami frmoláci nedopatřením toto spojení v posledním měsíci
použili při prezentaci pouti do Hájku. Bude tedy třeba
neprodleně hledat přiměřenější název a formu volného
přidružení nejlépe k SFŘ, kam už věkově patří. V tomto
smyslu se již začala angažovat i národní rada SFŘ, jejíž
zástupce ing. Reichel naše společenství navštívil.
Roku 1931 nastoupil Josef do obecné školy, kde jeho první
katechetou byl kapucín P. Klement Hudec. Roku 1936 složil Josef
přijímací zkoušky na klasické gymnázium do Hradce Králové a zde
pak bydlel na katolickém internátě pro studenty, tzv. Borromeu a 16.
května 1937 byl v královéhradeckém kostele P. Marie biřmován Dr.
Mořicem Píchou. Když krátce nato zemřel 5. května 1941 maminka,
zaopatřoval ji v opočenské nemocnici kapucín P. Saturnin Hanák.
4) Ve skutečnosti je to spíše taková křesťanská seznamka,
Jak přiznávají sami členové. Prvotní důvodem k setkávání není
sv. František, nýbrž prostě spolčo, za účelem rozlišení
povolání všeho druhu a hledání svého místa v životě. Sv.
František a františkánství přijde na řadu jen asi jednou za dva
měsíce. Skutečnou inspirací jsou různá mládežnická hnutí typu
Oázy, Chaloupek apod. Osobně bych doporučil odstranit z
názvu slovo »františkánský« i slovo »mládež«. V takovém
případě si dovedu představit další spolupráci s dosavadními
členy frmolu.
Po maturitě 2. května 1944 se Josef přihlásil ke studiu bohosloví a
studoval v královéhradeckém semináři a 29. června 1949 jej
v královéhradecké katedrále sv. Ducha vysvětil biskup Dr. Mořic
Pícha na kněze. Prvním působištěm bylo kaplanské místo v Chotěboři,
kde zůstal až do října 1950. Následně byl 2 roky administrátorem
v Štokách. V té době mu 5. srpna 1951 zemřel tatínek a krátce nato byl
dne 1. listopadu 1952 povolán k výkonu základní vojenské služby,
kterou prožil v Oremově Laze, u ženistů v Komárně, v Děčíně, na
stavbě letiště v Bechyni, a nakonec ve Zdechovicích u Přelouče.
Z vojenské služby byl propuštěn 25. listopadu 1954.
5) Naše kláštery bohužel nejsou nafukovací a časové
kapacity našich bratří také ne. Chceme-li, aby se bratři
věnovali rozvíjení typicky kapucínských aktivit, neměli
bychom jejich síly a čas blokovat péčí o lidi, kteří z větší části
nepatří k našim kostelům a v životě kláštera nehrají žádnou
významnější roli. Vím, že v Brně a Olomouci to může být
jinak, ale zde je to takto. Chci tedy uvolnit tento časoprostor
zabíraný frmolem, aby zde v budoucnu mohlo vzniknout něco
hodnotnějšího.
6) Frmolem se vytváří platforma ke škodlivému fixování
nezávazného životního stylu, který se vyhýbá přijetí závazků.
Kdyby zde nebyla alternativa v podobě frmolu, mnozí z těchto
mladých lidí by dříve nebo později uvažovali o vstupu do SFŘ.
Rozvíjejí vnější občasné aktivity, které jsou se SFŘ mnohdy
dobře slučitelné. Jenže sám SFŘ je nerozvíjí, protože mu chybí
200
Po návratu z vojny byl kaplanem v Polné a od 1. července 1963
tamtéž administrátorem. Za
normálních okolností by jistě
byl jmenován farářem, jenže
královéhradecká diecéze byla
po smrti Mořice Píchy od
roku 1956 až do roku 1989
neobsazena a spravoval ji
kapitulní vikář, který neměl
pravomoc ustanovovat faráře
a mohl ustanovovat jen
administrátory s omezenými
pravomocemi.
157
Zprávy z Provincie
Důvodem nejmenování sídelního biskupa byl patrně i fakt, že 30.
dubna 1950 vysvětil Dr. Mořic Pícha tajně ve své biskupské kapli za
biskupa z právem nástupnictví kněze Karla Otčenáška, kterého ovšem
stát až do pádu komunismu nikdy neuznal, a proto diecézi řídil
kapitulní vikář Jonáš, jenž se příjmením jmenoval stejně jako krajský
církevní tajemník, a proto se, dle vzpomínek br. Zdislava, prý kněží
modlili, aby Pán Bůh dvě velryby seslati ráčil.
Od 1. srpna 1969 byl Josef Falta přeložen za administrátora do
Ostružna v Českém ráji a zůstal tam až do roku 1978. Excurrendo
odtud spravoval i farnost Samšiná u Sobotky. Od 1. listopadu 1978 byl
přeložen do Golčova Jeníkova a po třech měsících do Herálce, odkud
spravoval i farnost Skála. V době působení v Herálci ještě konal
duchovní službu u premonstrátek v Domově důchodců ve Věži a od 1.
června 1980 dojížděl také do farnosti Úsobí. Svou diecézní etapu
v Herálci ukončil 10. června 1992, kdy odešel do kapucínského
kláštera v Praze na Hradčanech.
Tím se dostáváme k dosud opomíjené historii jeho kapucínského
povolání. Jak už bylo řečeno, poprvé se s kapucíny setkal již na obecné
škole a při smrti své matky v Opočně. Krátce nato přišlo v dubnu 1944
do opočenského kláštera devět kapucínských studentů filozofie, kteří
v té době byli jeho věkoví vrstevníci a museli opustit studijní klášter
v Praze na Hradčanech, který za války obsadily jednotky SS a
přeměnily na trestná kasárna.
Kromě studentů přišli do Opočna také P Hypolit Segeťa, P. Juvenál
Valíček a br. Martinián Král, který zde roku 1944 oslavil 50 let
řeholního života. Celkem v klášteře žilo 17 kapucínských studentů.
Nicméně v té době ještě Josef Falta neměl jasno o svém řeholním
povolání, a proto při opočenském klášteře vstoupil alespoň do 3. řádu
sv. Františka a s ohledem na otce vdovce zvolil raději dráhu diecézního
kněze, i když už tehdy pociťoval volání ke kapucínům.
158
č. 08‐09/XX (2013)
řádem (SFŘ) a Františkánskou mládeží (FrMol) jsou provinční
asistent pro SFŘ a provinční animátor pro FrMol, jmenovaní
provinčním definitoriem". Jsem sice rád, že provinční vedení se
rozhodlo asistenty nejmenovat, nicméně to zřejmě pro vyřešení
celého problému není dostatečný krok. Absence funkce
v Katalogu nemá žádnou váhu, protože tam chybí i asistenti SFŘ!
Na definitoriu dne 3. září 2013 jsem se, přiznám trochu
improvizovaně, pokusil požádat vedení provincie o nějaký
impulz shora, který by usnadnil proměnu existujících
společenství do přijatelnější podoby. Ke svému překvapení jsem
se dozvěděl, že na rozdíl od předchozích tříletí nemají bratři pro
práci s FrMolem žádný dekret, a že tedy nic nebrání hledání
alternativních cest řešení.
Pokusím se zde stručně shrnout důvody, které mne vedou k
zásahům do tohoto zbožného spolku na svatojosefské půdě.
Především chci zdůraznit, že:
1) Vážím si předchozích snah br. Romualda, br. Nehemiáše,
br. Petra a dalších o podchycení mládeže při našich klášterech a
její získání pro františkánskou myšlenku. Nikdy jsem nechtěl
nikomu házet klacky pod nohy a ničit výsledky jeho práce.
Jestliže jsem se přesto rozhodl pohnout stojatými vodami, pak to
činím z důvodu svého svědomí, abych pokusil ozdravit
františkánský život laiků, jehož nynější podobu považuji za
neživotaschopnou a přímo škodlivou.
2) Vadí mi, že tato mládež už dávno není mládeží. Věk
účastníků se prakticky 100% pohybuje nad horní hranicí
přípustnou pro označení »františkánská mládež«. Reforma
směrem k františkánské mládeži je tedy nemožná, protože by
to znamenalo vyloučení všech členů. Zrušení společenství v
dosavadní podobě je tedy korektní cestou. Jednotlivé
společenství po republice už sice upustila do přídomku
»františkánská mládež«, bohužel ale internet nezapomíná, a
199
Zprávy z Provincie
Již dlouhá léta existují při našich klášterech společenství
frmol, zamýšlená zpočátku jako projekt interfrantiškánské
spolupráce a jako prostředí, kde je možno mladým lidem nabízet
kontakt s životem prvního řádu. Od počátku byla tato
společenství prezentována jako česká varianta františkánské
mládeže, přizpůsobená nestandardní situaci mládeže v ČR.
Není sporu o tom, že historicky tato platforma zažívala velmi
plodná období a že z ní vzešlo také několik řeholních bratří a
sester. V neposlední řadě bývá vzpomínán význam FrMolu pro
vznik křesťanských manželství.
Za dřívějších provinciálů tato společenství měla i své oficiálně
ustanovené asistenty včetně provinčního asistenta, který měl mít
na starosti františkánskou mládež všeho druhu. Vlastně i dnes
existují tato společenství včetně bratra, který se jim neoficiálně
věnuje. Ačkoli dle opakovaného vyjádření br. provinciála toto
společenství oficiálně neexistuje a nemá žádnou právní
legitimitu, fakticky zde je, a příslušní bratři se cítí povinni o ně
pečovat. Není tedy správné řešit tento vážný problém, zasahující
naše charisma popřením jeho existence.
Navíc o existenci frmol a FraM mluví i text schválených
Provinčních stanov a vztahuje se na ně jedno z rozhodnutí
poslední provinční kapituly, která rozhodla, že asistenti SFŘ
budou automaticky zároveň asistenty františkánské mládeže.
Nelze tedy tvrdit, že jsou nelegitimní. Pokud se vedení provincie
domnívá, že není v našem zájmu nadále frmol provozovat (s čímž
se ztotožňuji), bylo by vhodné to vyjádřit i formou nějakého
oficiálního rozhodnutí.
V Prov. stanovách čteme v č. 49: "Podněcovateli a
koordinátory naší spolupráce se Sekulárním františkánským
198
č. 08‐09/XX (2013)
Rozhodující zlom přišel roku 1969 při exerciciích na Sv. Hostýně,
kde se seznámil s bohoslovcem Bohuslavem Směšným, kterého pak
potkal opět na exerciciích (v Železné Rudě na Šumavě) roku 1978, kdy
se mu svěřil, že je tajným kapucínem a pozval ho roku 1979 na
exercicie do Jívové, kde byl tehdy farářem. Hned po duchovních
cvičeních přijal Josef Falta 11. srpna 1979 ve Fulneku řeholní hábit a
s ním i nové jméno Zdislav. Tajný noviciát v té době s ohledem na
okolnosti byl dvouletý a nebyl spojen s pobytem v noviciátním domě.
První sliby složil proto br. Zdislav až 31. července 1982 a doživotní
sliby 1. října 1988. Všechno se samozřejmě dělo tajně. Dokonce i jeho
biskup Karel Otčenášek se to vše dozvěděl až po své oficiálním
nástupu na biskupský stolec roku 1989, kdy byl také požádán
o písemné uznání této skutečnosti.
Když v listopadu 1989 padl komunistický režim, a začal se
obnovovat i řeholní život, nabídl mu tehdejší provinciál P. Jan Ev.
Vícha, zda by chtěl přejít do řeholní komunity. Jeho odpovědí bylo, že
kvůli tomu přece šel do Řádu. Vzhledem ke zdlouhavému procesu
předávání hradčanského kláštera z rukou ústředí Vojenského
obranného zpravodajství, byla první komunita v ještě omezených
prostorách kláštera ustanovena až 24. června 1991. Chvíli pak ještě
trvalo, než mohl P. Zdislav odejít z herálecké farnosti a tak se do Prahy
nastěhoval až 11. června 1992 a krátce nato, se od 21. července téhož
roku stal kvardiánem první obnovené komunity v Praze na
Hradčanech, rektorem klášt. kostela a současně i provinčním
sekretářem. Nějaký čas pak byl i sekretářem Konference vyšších
představených mužských řeholních řádů v ČR. V letech 1996-2000
měl dokonce na starosti mzdy zaměstnanců na Loretě.
Od 1. března 1995 byl ustanoven duchovním správcem kostela
Panny Marie Andělské a kostela Narození Páně s Loretánskou kaplí na
Hradčanech. Dne 1. října 1997 byl uvolněn z funkce kvardiána, avšak
ve funkci rektora hradčanských kostelů pokračoval až do roku 2003
159
Zprávy z Provincie
č. 08‐09/XX (2013)
(v letech 1977-2000 neformálně). Velmi ceněná byla jeho velmi dobrá
znalost němčiny a latiny, které využíval při své práci sekretáře i při
překladech rozličných dokumentů a historických záznamů.
O Velikonocích roku 2007 se v důsledku potíží s průchodností tepen
velmi zhoršil jeho zdravotní stav. Navzdory operaci tepen došlo
k poškození psychiky, pomatenosti a s tím související agresivitě, takže
po tříměsíční hospitalizaci u Boromejek v Řepích a Pod Petřínem
přestalo být v silách bratří poskytovat mu náležitou péči, a proto byl
dne 09. srpna 2007 přestěhován do Charitního kněžského domova ve
Staré Boleslavi, kde zůstal až do své smrti dne 10. srpna 2013.
Pohřeb proběhl v bratrské atmosféře v jeho klášteře v Praze na
Hradčanech dne 16. srpna 2013. Obřady vedl bývalý provinciál biskup
Jiří Paďour, OFMCap., homilii přednesl současný provinciál Jiří Štivar
a poté byl br. Zdislav uložen do řádového hrobu v Praze na Břevnově
za účasti asi dvacítky kněží a mnoha řeholních bratří a sester. Mezi
účastníky pohřbu nechyběl letitý P. Michael Pometlo OFM a také
premonstrát současný havlíčkobrodský vikář P. Hroznata Adamec
OPraem., jemuž byl P. Zdislav kdysi hostem na primici. Určitou
perličkou byla i přítomnost kdysi trvalého jáhna v Havlíčkově Brodě
Josefa Pecna (nar. 1931), který den před pohřbem byl vysvěcen na
kněze a u hrobu pak udílel novokněžské požehnání, jakoby chtěl být
náhradou ve službě za zesnulého kněze Zdislava.
Letošní formační kurs se konal na začátku července v našem
klášteře. Ze Soběšic přijela matka Agnes, sestry Benedikta, Klára,
Anežka a Michaela. Zúčastnili se i naši bratři - Kryštof, Radek, Petr,
Titus, Nehemiáš, David a dnes již novicové bratr Antonín a Tadeáš ze
Slovenska.
Bratři byli ubytováni v klášteře v Olomouci a přijížděli již na ranní
mši svatou. Odborné přednášky měl pro nás připravené Prof. Marco
Guido, OFM z Itálie. Hlavním tématem byla hagiografie svaté Kláry.
Překlad výborně zajišťovali bratr Kryštof a sestra Ráchel.
Vigilii sv. Kláry jsme slavily s farností při večerní mši svaté 10.
srpna. Potom jsme se setkali s našimi terciáři.
Kéž Pán dopřeje našemu milému a vždy horlivému bratru
Zdislavovi důstojné místo v nebi, kde bude moci naplno rozvinout
všechny své talenty pro službu Božímu království.
Zpracoval br. Pacifik Matějka
160
197
Zprávy z Provincie
23.-25.8. – Výlet FrMolu z Prahy po Šumavě s br. Serafínem. Účast se
pohybovala mezi 5 a 10 frmoláky.
26.8. – Brigáda celého místního společenství FrMolu – čištění cihel.
od 26.8. – Vysekávání drážek pro připojení akumulačních kamen ve
zpovědní chodbě, zákristii a chóru. Dále začalo zavážení mezery
mezi ohradní zdí a vlastní meditační zahradou hlínou a štěrkem.
od 29.8. – Poslední štuková vrstva nové fasády kláštera a nové
parapety u oken.
30.8. – Vložkování komína pro plynovou kotelnu.
30.-31.8. – Zasedání NR SFŘ v našem klášteře. Projednána byla,
kromě jiného, žádost místních zájemců o SFŘ s tím, že před
kanonickým ustanovením společenství jsou dvě možnosti. Podřízení
nejbližšímu místnímu společenství (Plzeň) nebo podřízení přímo
NR ŠFŘ. Po ranní mši v sobotu bylo krátké setkání s místními
zájemci. Někteří z NR zůstali až do neděle.
196
č. 08‐09/XX (2013)
čj. 00700/13
34 nových blahoslavených
Br. Tomáš z Olery, vyznavač,
Br. Ondřej z Palazuela a 32 druhů mučedníků
Nejdražší bratři
1. Jsem rád, že se mohu s každým z vás podělit o radostnou
zprávu: do již dosti dlouhého seznamu svatých a blahoslavených
z Řádu Menších bratří kapucínů bude brzy zapsáno čtyřiatřicet nových
blahoslavených.
2. Dne 21 září 2013 bude v Bergamu blahořečen br. Tomáš
Acerbis z Olery (1563-1631) a 13. listopadu 2013 v Tarragoně bude
velká oslava, jak vzhledem k počtu blahoslavených, bude jich více než
čtyři sta, tak vzhledem k rozsahu. Je do ní totiž zapojeno více než třicet
španělských diecézí a dvacet pět řeholních řádů a kongregací. Při té
příležitosti bude beatifikováno také třiatřicet kapucínů, kteří byli
v letech 1936-1937 zabiti »pro nenávist k víře«, jako oběti občanské
války ve Španělsku.
3. Blahořečení br. Tomáše z Olery, k němuž dochází až čtyři sta
let po jeho narození, může být pro někoho překvapivé. Avšak během
této doby přetrvávala neochabující pověst jeho svatosti, která umožnila
udržet zájem na pokračování v procesu beatifikace. Kromě toho
přetrvávalo povědomí o věrohodnosti a cennosti svědectví o zázraku
v dokumentaci, k němuž na přímluvu br. Tomáše došlo počátkem
minulého století. Když nyní byla uznána věrohodnost zázraku, i když
je to už tři sta osmdesát dva let od jeho smrti, bude br. Tomáš vyvýšen
ke slávě oltáře a nabídne nám tak velmi krásnou a skutečně
překvapivou postavu bratra kapucína: prostý sběrač almužen a učitel
duchovního života jak pro nízce postavené osoby, tak i pro osoby na
vrcholu společnosti jeho doby. Uznání věrohodnosti zázraku bylo
posledním kamínkem, chybějícím do mozaiky blahořečení. Je to dar,
který je třeba přijmout s vděčností jako vhodnou příležitost k lepšímu
poznání tohoto našeho spolubratra.
161
Zprávy z Provincie
4. Beatifikace br. Ondřeje z Palazuela a jeho dvaatřiceti druhů
mučedníků vrací naši mysl k dramatickým a smutným okolnostem
španělské občanské války v letech 1936-1937. Jedná se o nedávnou
historii a připomínku krutosti a bratrovražedné nenávisti, které ve
jménu totalitních ideologií měly za následek tolik nevinných obětí a
také dnes vrhají hrozivé stíny. I dnes se ptáme, jak je možné, že se
člověk změní v tak krutou šelmu vůči sobě rovnému? Jak je možné, že
tato historie, zvláště pak nenávist vůči křesťanům, přetrvává až do
našich dní?
Že by se takto ukazovala pravdivost Ježíšova slova: "Jestliže vás
svět nenávidí, tedy vězte, že dříve než vás nenáviděl mne. Jestliže
pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat" (Jan 15,15.20)?
Naši spolubratři byli zabiti proto, že byli řeholníci a zástupci
existence křesťanské víry, kterou tehdy chtěli nepřátelé vymazat ze
zemského povrchu. Jejich památka je mementem a připomínkou,
abychom si zachovali pevnost v životě víry, protože jsme povoláni,
abychom o ní svědčili i tam, kde je ohrožována a zpochybňována. Ať
nás podpírá přímluva těchto našich blahoslavených bratří, které se nyní
budeme snažit pozorněji poznat.
Tomáš Acerbis z Olery
5. Nevíme toho příliš mnoho o době kolem jeho narození, k němuž
došlo koncem roku 1563 v Oleře, malé vesničce při ústí Údolí Seriana,
ani o jeho dětství. Jako syn rolníků a pastýřů byl až do sedmnácti let
také on rolník a pastýř, a pomáhal rodičům v jejich těžké práci. Neučil
se číst a psát, protože v jejich malé vesničce nebyla žádná škola. 12.
září 1580 však zatoužil stát se kapucínem a byl přijat v klášteře sv.
Kříže ve veronské Cittadelle a následně byl jako laický bratr začleněn
do Benátské provincie. Ačkoli byl bratr laik, požádal zde, a bylo mu to
dovoleno, aby se mohl učit číst a psát. Během tříletí počáteční formace
vyšly najevo jeho četná nadání, a zvláště pak ctnosti, díky čemuž se
velmi intenzivně věnoval škole i chórové modlitbě.
6. Dne 5. července 1584 složil řeholní sliby a byl pověřen
delikátní a zásadně důležitou službou sběrače almužen ve Veroně.
Tuto službu zde konal až do roku 1605, kdy byl s tímtéž úkolem
přeložen do Vicenzy. Tam zůstal do roku 1612 a následně byl v letech
162
č. 08‐09/XX (2013)
Původně měl mít mši v 11 hod br. Jiří Paďour, ale zemřel mu rodný
bratr Václav a tento den byl pohřeb. Příležitost ke svátosti smíření
byla od 8 hod. Pohoštění pro duchovní bylo v restauraci U Vítovců.
5.8. – 21. domovní kapitula mj. přerozdělila služby mezi bratry.
6.8. – Bratrský den měl na starost br. Romuald a byl spojený se sběrem
hub (moc nerostly), putováním od Pekla (usedlost) do Nebe
(hájenka), návštěvou Kvildy, Jezerní slatě a Rechle (s čachtáním ve
Vydře). Na závěr jsme si zahráli napínavou hru „klimbando
grando“. K večeři byla přece jen smaženice.
7.-8.8. – Fasáda kláštera – štukování.
8.-9. + 14.-15.8. – Zahradnické úpravy rajského dvora Kamilem
Lajčákem a jeho firmou: fáze třetí – dláždění cestiček.
10.8. – Účast bratří Serafína, Romualda a Dominika na prvních slibech
br. Samuela v Olomouci. Ráno téhož dne zemřel ve Staré Boleslavi
br. Zdislav, jakoby předával štafetu nové generaci. Pro značnou
vzdálenost se vyrazilo již v pátek odpoledne a přenocovalo na
kapucinátě.
12.-16.8. – V klášteře se koná Letní soustředění „školy
krasobruslení“ (první stupeň ZŠ).
22.8.
–
Pokračování
pokrývačských prací novou
firmou
nahrazující
tu
předchozí zkrachovanou.
22.-23.8.
–
Zahradnické
úpravy rajského dvora
Kamilem Lajčákem a jeho
firmou: fáze čtvrtá – sázení
stromu, keřů a setí trávy +
kamenné
dekorativní
prvky. (viz foto)
195
Zprávy z Provincie
10.7. – Dorazil z Olomouce do kláštera dlouho očekávaný br.
Dominik, dovezl ho br. Radek.
12.-22.7. – Br. Dominik pomáhá na dětském táboře ve Zdobnici
v Orlických horách.
13.-21.7. – Br. Romuald strávil dny v tichu u sester ve Šternberku.
od 18.7. – Stavba vlastní ohradní zdi meditační zahrady.
27.7. – Při ranní mši je křest šestileté Adélky s následnou velkolepou
oslavou. Brigáda se zapojením farnosti pomáhá při bourání
poloviny velkého hangáru a je zakončená grilováním. Zúčastnilo se
do 10 chlapů. (viz foto)
Brigáda pořádaná Plzeňskými salesiány. Zapojilo se 8 duší. Pomáhali
s rozebíráním 2 skladů, na jejichž místo se má rozšířit hangár pro
dřevo, s likvidací starých latí a dalšími pracemi.
30.7. – Návštěva br. Rafaela v nemocnici v Českých Budějovicích.
30.-31.7. – Hydro-izolace ohradní zdi kolem meditační zahrady.
od 31.7. – Výměna střešní krytiny na křídle kláštera směrem k Otavě.
Srpen
2.8. – Slavnost Panny Marie Andělské – mše sv. v 9 (Serafín), 11
(děkan P. Slávek Holý) a 18 hod (farář P. Václav Hes).
194
č. 08‐09/XX (2013)
1613-1617 v Roveretu. Roku 1618 byl v Padově jako vrátný kláštera a
roku 1619, jen pár měsíců po svém příchodu do kláštera v Coneglianu,
byl na žádost Arcivévody tyrolského Leopolda V. Habsburského určen
jako člen nové provincie Severního Tyrolska. Téhož roku přišel do
Innsbrucku, kde byl ještě jednou pověřen službou sběrače almužen.
Rakousko bylo v té době »úhelným kamenem« pro katolickou reformu
a zvláště pak pro katolickou protireformaci v německých zemích.
7. Poslušnost a pokora z něj učinily »bratra sběrače almužen« na
takřka padesát let; láska k duším z něj učinila neúnavného apoštola
v hlásání evangelia. Se všemi, s věřícími i nevěřícími, hovořil o Boží
lásce, která se zjevila v Ježíši Kristu. Všechny, malé i velké, vyučoval
ve víře. A všechny, významné i prosté, žádal, aby se angažovali
v lásce. Byl to do té míry pravý apoštol, že "mnozí žasli, a zdálo se to
lidsky nemožné, že neučený bratr laik mluvil tak vznešeně o Bohu,
jako on". Jeho úsilí byl oheň lásky. "Všude mluvil o Božích věcech tak
oduchovněle a zbožně, že to každého naplňovalo úžasem a obdivem".
8. Současně zval a pobízel ke smíření a odpuštění; navštěvoval a
posiloval nemocné; naslouchal chudým a povzbuzoval je; zkoumáním
svědomí vynášel na světlo zlobu lidí, a tak usnadňoval jejich obrácení.
Aby získal od Boha toho, koho spatřil a potkal, bdíval v noci na
modlitbách, bičoval se, ukládal si posty a kajícnosti, to vše pro spásu
druhých.
9. Byl také podněcovatelem povolání k zasvěcenému životu. Ve
Vicenze získával podporu pro stavbu kláštera kapucínek, postaveného
u Nové brány v letech 1612-13. V Roveretu pobízel městské
dodavatele, aby zřídili klášter klarisek, který pak byl postaven roku
1642. Zde také poznal a vedl třináctiletou Bernardinu Floriani, budoucí
mystičku, ctihodnou Janu Marii od Kříže. V Tyrolsku byl duchovním
vůdcem chudých v Údolí Innu, katechetou, šiřitelem a obhájcem
tridentských dekretů pro skutečnou katolickou reformu. Od roku 1617
byl přítelem a duchovním učitelem vědce a dvorního lékaře
v Innsbrucku Hypolita Guarinoniho z Hallu. Velmi mnoho dopisů
napsal Arcivévodkyním habsburským Marii Kristýně a Eleonoře,
sestrám Leopolda V., a mnohokrát se s nimi také osobně setkal. Byl
také duchovním vůdcem samotného arcivévody Leopolda a jeho
manželky Klaudie Medicejské, s nimiž se mnohokrát setkal, nebo jim
napsal dopis.
163
Zprávy z Provincie
10.Všechny vyučoval »vysoké vědě lásky«, které se učil "u milých
ran Kristových"; a všechny pobízel, aby se utíkali ke »štěstí v utrpení«.
Kromě toho byl poradcem salcburského arcibiskupa hraběte Parise
Lodrona a duchovním vůdcem císaře Ferdinanda II., kterému stál po
boku během Třicetileté války (1618-48). Během svého pobytu ve
Vídni (1620-21) napomohl konvertovat ke katolicismu vdově po
Georgu Fleicherovi, hraběti z Lerchenbergu, Evě Marii Rettingové,
která se zasvětila Bohu jako benediktinka na salcburském Nonnbergu,
kde se později stala i abatyší. Rovněž ve Vídni sestavil roku 1620
»Mravní zásady proti bludařům«, které byly po jeho smrti publikovány
ve spisu »Fuoco d'amore« (Oheň lásky). Zde také prozradil pramen,
kterého se držel při psaní: "Nikdy jsem nečetl ani slabiku z nějaké
knihy, avšak horlivě se snažím číst v umučeném Kristu".
11. Byl zamilován do Panny Marie a ve svých spiscích mj. vyznává
Neposkvrněné početí Panny Marie i její Nanebevzetí. Třikrát putoval
do Svaté chýše v Loretu (1623, 1625, 1629) a vzpomínal, že když
přišel ke Svaté chýši, "cítil se jako v ráji". Svému příteli Hypolitu
Guarinonimu označil jisté místo blízko Hallu, na řece Innu u mostu
osady Volders a žádal, aby se tam postavil kostel zasvěcený
Neposkvrněnému početí. Roku 1620 byly položeny základy, a po
překonání mnoha kritik a obtíží, byl kostel roku 1654 dokončen. Byl to
první kostel na německy mluvícím území, zasvěcený Neposkvrněnému
početí a sv. Karlu Boromejskému. Dodnes je tento kostel považován
v Rakousku za národní památku.
12. Ti, kteří byli přítomni při jeho smrti, k níž došlo 3. května 1631,
dosvědčují, že to byla »smrt z lásky«. Pohřben byl v neděli 5. května
do krypty v kapucínském kostele Panny Marie v Innsbrucku.
Ondřej z Palazuela a 32 druhů, mučedníků (1936-1937)
13. Br. Ondřej je prvním ze třiatřiceti bratří kapucínů, zabitých pro
nenávist k víře vojáky lidové fronty v nejkrutějších letech španělské
občanské války ve dnech po porážce povstání ze dne 18. července
1936. Spolu s dalšími čtyřmi sty kněžími, seminaristy, řeholníky a
řeholnicemi budou tito naši spolubratři Provincie Španělska a
Provincie Katalánie, blahořečeni následujícího 13. října v Tarragoně
(Španělsko).
164
č. 08‐09/XX (2013)
V Zagrebu jsme čekali necelé čtyři hodiny na autobusovém nádraží.
Ve 23 hodin jsme vyjeli dalším autobusem směrem do Vídně. Na
hranici mezi Chorvatskem a Slovinskem jsme opět předložili celní
správě své doklady – stačily občanky. Ve Vídni jsme byli v 5 hodin
ráno. Už bylo světlo, tak jsme nejprve zjistili, odkud nám jede autobus
do Prahy, a pak jsme se utábořili na lavičce na peróně, kde jezdí vlaky
S-Bahn, pomodlili jsme se breviář a pak jsme si šli koupit snídani.
Autobus do Prahy nám jel v 8:40, čas rychle utekl a poslední úsek
zpáteční cesty uběhl snad nejrychleji. V Praze jsme vystoupili ve 13:30
a pelášili jsme do kláštera, kde nás čekal dobrý oběd. a srdečné
přivítání bratry naší komunity.
Červenec 2013
5.+ 9.-10. + 16.-17.7.– Zahradnické úpravy rajského dvora Kamilem
Lajčákem a jeho firmou: fáze druhá – obrubníky, štěrkování a
odvoz přebytečné hlíny.
7.-13.7. – Br. Serafín se účastní exercicií v Praze u PMA. Následně na
Hradčanech také absolvoval zasedání definitoria.
9.7. – V Austrálii zemřel náš poslední misionář br. Aurel Hrdina
v požehnaných 94 letech. R.I.P.
193
Zprávy z Provincie
Pěší chůze v krajině takto rozpálené sluncem je dosti úmorná, proto
jsem se po 3 km vrátil zpět. Odpoledne jsme opět byli u moře. Rádi
jsme se zastavovali v jedné cukrárně blízko kláštera, kde prodávali
muslimové z Kosova výbornou zmrzlinu (chorvatsky sladoled).
Cukrárna se jmenuje po nějakém slavném fotbalistovi PLAVI 9. Večer
při večeři místní knihovnice profesorka Anica, která zde zkoumá
klášterní knihovnu, požádala bratry, zdali by zajeli autem pro jejího
syna, který jel na kole do historického města Senj, vzdáleného asi 60
km od Karlobagu, protože mu tam praskla guma a neměl se jak dostat
nazpátek. Já jsem se přihlásil, a tak jsem měl příležitost vidět v noci
toto krásné historické město.
V pátek ráno 2. srpna na Porciunkuli jsem ulehl s bolestí v krku.
Voda v moři byla totiž příliš studená, a já jsem se nachladil. Ležel
jsem celý pátek i sobotu dopoledne, a v neděli už jsem se cítil lépe.
V neděli večer přijeli dva kapucíni ze Slovenské provincie Ján
Otruba a Gabriel Mikula. S nimi dojel i P. Vladimír, který je diec.
ekonomem v Bratislavě. U stolu v refektáři najednou převládala
slovenština, a bylo veselo. Bratr Ján má zastávat funkci spirituála
v bratislavském semináři a br. Gabriel je kvardiánem v Žilině.
V pondělí byl v Chorvatsku velký svátek ukončení chorvatskosrbské války. P. Zlatko při mši vzpomínal, jak mladí vojáci, kteří šli do
války proti Srbům, vtrhnuvším do chorvatského území, se modlili
růženec, a ti kteří se nemodlili, ho aspoň nosili na krku.
Dny naší dovolené rychle utíkaly, počasí bylo vynikající – teplo až
přespříliš, v noci se nedalo moc dobře spát.
Ve středu 7. srpna na nábřeží v centru Karlobagu vyrostly stánky s
různými produkty. Koupili jsme také jednu Rakiji na okoštování
domů. Večer pak vyhrávala kapela složená většinou ze strunných
nástrojů. Hráli až do půlnoci, takže jsme se opět moc nevyspali.
Sobota 10. srpna byla dnem našeho odjezdu domů. Po společné
ranní mši svaté s bratry ze Slovenské provincie jsme uklidili pokoje,
sbalili, věci, a po obědě a zmrzlině na rozloučenou jsme nasedli do
auta a jeli do Gospiče. Vezl nás pater Zlatko, za což mu jsme velmi
vděční. V Gospiči jsme nasedli o půl čtvrté do autobusu, který nás vezl
různými okreskami do Zagrebu. V autobuse velmi kvalitně fungovala
klimatizace, tak jsem dost vymrznul.
192
č. 08‐09/XX (2013)
14. Dlouhý seznam kapucínských mučedníků, v jehož čele stojí
Ondřej z Palazuela zabitý 31. července 1936, je výsledkem spojení
původně šesti diecézních žádostí. Zde je seznam příslušných diecézí,
v nichž byla podána žádost, spolu se dnem mučednické smrti:
Madrid
Br. Ondřej z Palazuela († 31. července 1936)
Br. Fernando ze Santiaga († 2. srpna 1936)
Br. Josef Maria z Manily († 17. srpna 1936)
Br. Ramiro ze Sobradilla († 27. listopadu 1936)
Br. Aurelio z Oceja († 17. srpna 1936)
Br. Saturnin z Bilbaa († 26. srpna 1936)
Br. Alexandr z Sobradilla († 16. srpna 1936)
Br. Řehoř z La Maty († 27. srpna 1936)
Br. Karel u Alcubilly († 15. ledna 1937)
Br. Gabriel z Aróstegui († 23. srpna 1936)
Br. Primitiv z Villamizaru († 20. května 1937)
Br. Norbert Cembronos z Villalquite († 23. září 1936)
Oviedo
Br. Bernard z Visantoñi († 14. srpna 1936)
Br. Archanděl z Valdavidy († 14. srpna 1936)
Br. Ildefons z Armellady († 14. srpna 1936)
Br. Domitil z Ayoó († 14. srpna 1936)
Br. Alex z Terradillos († 14. srpna 1936)
Br. Eusebius ze Saludes († 14. srpna 1936)
Br. Eustach ze Villalquite († 14. srpna 1936)
Malaga
Br. Angel z Cañete La Real († 6. srpna 1936)
Br. Ludvík z Valenciny († 3. srpna 1936)
Br. Gil z Puerto de Santa María (6. srpna 1936)
Br. Ignác z Galdácana († 6. srpna 1936)
Br. Josef z Chauchiny († 6. srpna 1936)
165
Zprávy z Provincie
Br. Kryšpín z Cuevas Alta († 6. srpna 1936)
Br. Pacifik z Rondy († 7. srpna 1936)
Orihuela
Br. Eloy z Orihuely († 7. listopadu 1936)
Br. J. Chrysostom z Gata de Gorgos († 25. prosince 1936)
Br. Honorius z Orihuely († 2. prosince 1936)
Santander
Br. Ambrož ze Santibáñez († 27. prosince 1936)
Br. Michal z Grajalu († 29/30. prosince 1936)
Br. Diego z Guadilly († 29/30. prosince 1936)
15. K tomuto seznamu je třeba připočíst jméno Karmela z Colomés
(Diecéze Gerona, kapucínská Provincie Katalánska), umučeného 25.
srpna 1936. Tento bratr je zařazen v žádosti Diecéze Tarragona,
obsahujíc sto čtyřicet sedm mučedníků, v jejichž čele stojí Mons.
Emmanuele Borrás Ferré, pomocný biskup v Tarragoně a br. Agapit
Modesti, řeholník Řádu piaristů.
16. Je nemožné přiložit zde u všech alespoň kratičkou informaci
o jejich životě, činnosti a věku. Můžeme však s absolutní jistotou
prohlásit, že všichni, od nejstaršího po nejmladšího, zůstali pevní ve
víře, a mučednictví čelili trpělivě s pokorou. Nevidíme na nich
rezignovanost, nýbrž neohroženost a odvahu milosti, která dává malým
a prostým sílu k mučednictví. Když čteme tisíce stran diecézní žádosti,
nacházíme v každém svědectví krásu a svěžest víry našich bratří
mučedníků. Rovněž můžeme vidět, mj. i ve výpovědích jejich
pronásledovatelů, statečnost, s níž čelili smrti v Kristově jménu. Na
straně druhé vidíme zřejmý záměr zničit Církev bořením kostelů a
zabíjením kněží, řeholníků, řeholnic i kohokoli jiného, kdo byl
označen za katolíka. Byl to plán, o kterém každý z mučedníků věděl,
že musí zkrachovat, v naprosté jistotě vědomí, že jejich oběť nebude
marná a že utrpení daného okamžiku není beze smyslu, ale je součástí
Božího tajemství spásy.
166
č. 08‐09/XX (2013)
Na nádraží jsme dorazili asi 5min před 11, hodinou v noci. Tam na
nás už čekal bratr Jure Šarčevič, který nás zavezl do kláštera
sv. Michala. Ten se nachází asi 7km od centra města v části Dubrava.
Po milém přivítání jsme se odebrali k spánku. Ráno v půl osmé jsme
s bratry posnídali. Ještě před obědem nás bratr Jure zavezl autem do
nově zbudovaného kláštera sv. Leopolda, kde jsme se měli možnost
seznámit s bratry a nádhernou stavbou klášterního kostela, který bratři
budují už 20 let pouze ze sbírek věřících. Po obědě a krátké siestě nás
bratr Juré naložil do auta a jeli jsme většinou po dálnici do Karlobagu.
Na místo jsme přijeli kolem 17 hod. a hned jsme se šli vykoupat do
moře. Voda byla teplá, ale blížila se bouřka a zvedal se vítr, takže se
poměrně obtížně plavalo ve vysokých vlnách.
Po večerní mši svaté jsme spolu s bratry povečeřeli, předali dárky v
podobě českého piva a becherovky a co nejdřív jsme se uložili ke
spánku.
Zde v Karlobagu jsme se setkali také s Chorvatským provinciálem,
který na nás zapůsobil uklidňujícím dojmem. V místní komunitě jsou
bratři: kvardián br. Josip, další bratři kněží Zlatko a Michal. V úterý
dopoledne jsme opět šli k moři se vykoupat. V noci pršelo, proto bylo
venku chladněji a poměrně silný vítr foukal celý den. Ačkoliv moře
mělo asi pouze 17 stupňů, bratr Kryšpín se odhodlal sestoupit do vody.
Voda byla nádherně čistá ale studená. Ve středu byl program dne
velmi podobný. Dopoledne chvíli u moře a odpoledne zase, pořád ještě
moře bylo studené a foukal silný vítr.
Ve čtvrtek ráno se s námi rozloučil br. Jure. Pokračoval v cestě dále
na Jih do Splitu a Dubrovníku. Byl jsem mu velmi vděčný za čas, který
nám věnoval i prostředky, které vynaložil při různých příležitostech.
Ještě dopoledne nás páter Zlatko naložil do auta a zavezl do blízké vsi
jménem Cezarica, kam jezdí sloužit mši svatou. Je to malý kostelík
zasvěcený sv. Heleně, který opravili rakouští farníci ze Štýrského
Hradce a zde na faře tráví prázdniny (dovolené). Cestou zpátky jsme se
zastavili na kávu v malé restauraci hned u silnice, kde nás pohostila
žena, která chodí v Karlobagu denně na mši svatou. Po návratu jsem se
vydal na pěší túru po silnici podél moře směrem na Zadar. Zaujala mne
skupina potápěčů, kteří se začali vynořovat z hlubiny v blízké zátoce
ještě v Karlobagu.
191
Zprávy z Provincie
č. 08‐09/XX (2013)
ZÁVĚR
V úterý 3. září proběhlo v našem klášteře zasedání definitoria.
Úterý 10. září bylo v naší komunitě natáčecím dnem. Dopoledne se
tu objevil redaktor Proglasu, který s kvardiánem br. Pacifikem natočil
asi půlhodinový rozhovor o historii i současnosti kláštera v Praze na
Novém Městě.
Odpoledne téhož dne se dostavil štáb redakce Kristián, aby natočil
asi 6 minutový pořad o našem klášteře. Opět přišla řada na krátký
rozhovor s kvardiánem a pak už kamera zabírala různé situace
z každodenního života. Natáčení bylo zakončeno krátkou účastí na
pravidelné biblické hodině a rozhovorem s jejími účastníky.
Středa 11. září pak byla dnem motivačního setkání s členy místního
FrMolu. Br. Pacifik mu předložil své přání, aby se pokusili najít
dospělejší formu spirituality v případném novém společenství pod
jiným názvem a také v jiný den, aby vznikl prostor pro možné budoucí
založení františkánské mládeže GiFra, jak je běžná jinde ve světě.
Rozhovor proběhl v překvapivě přátelském duchu a obě strany se
domluvily, že budou spolupracovat na hledání nejlepšího řešení.
V neděli 22. září bylo poprvé na všech českých mších za účasti
podpůrného zpěváka provedeno latinské mešní ordinarium
z kancionálu č. 509 (pouze Credo se recitovalo česky). Rádi bychom
toto ordinarium užívali jednou měsíčně a zpestřili tak mešní zpěvy.
Dovolená bratří v Karlobagu
Z Prahy z Florence jsme my, br. František a br. Kryšpín, jeli
autobusem Student Agency v 10,30 do Vídně, zastávka v Brně. Ve
Vídni jsme vystoupili na Praterstern v 15, 00, pak metrem na Střed –
Stefanstern, dále metrem na zastávku Erdberg. Tam jsme nastoupili do
autobusu Croatia Bus linka Vídeň – Zagreb. Vyjeli jsme v 17 hod.
První zastávka v Štýrském Hradci. Pak na hranici mezi Slovinskem a
Chorvatskem jsme předkládali ke kontrole své doklady, stačila už
pouze občanka. Další zastávka ve Varaždin a asi po hodině cesty nás
vítal Zagreb.
190
17. Ještě jednou náš Řád prožívá okamžik milosti, že daroval Církvi
bratry, kteří věrně prožívali následování Krista. Byli učiněni
věrohodnými svým životem i svou smrtí. Vidíme, jak je Kristus
přidružil ke svému tajemství života a smrti, služby a sebedarování až
do té míry, že si nic neponechali pro sebe. Vidíme, jak se zde
uskutečňují slova našeho serafického Otce sv. Františka: "Nic si tedy
nenechejte pro sebe, aby vás celé přijal ten, který se vám dává
celičký" (List všem bratřím).
18. Každý historický okamžik a každá doba mají své těžkosti a
námahy. Br. Tomáš z Olery žil ve velmi složité době, plné protikladů a
násilných střetů. Byla to však také doba velmi fascinující, neboť dává
prohlédnout a vynáší na světlo utrpení člověka a jeho touhu prosadit
se, nebo naopak umožnit Bohu, aby se prosadil a ukázal, aby se stal
hmatatelným a viditelným. Br. Tomášovi Řád svěřil sbírání almužen
pro obživu bratří a chudých při klášteře. Milost ho proměnila ve
vyhledávaného rádce šlechticů i sluhů, moudrého duchovního učitele,
který uměl říci slovo obracející ke Kristu, při němž se sám skrýval, jak
to dobře umí praví mystici, kontemplativně ponoření do Tajemství.
19. Rovněž i bratři zabití ve Španělsku v letech 1936-1937 nečinili
nic jiného, než že přijímali milost a dosvědčovali, že dějiny spásy se
naplňují i tehdy, kdy se okolnosti jeví jako méně příznivé. Uměli
ukázat vnitřní pravdu svého povolání, vyzývajícího naslouchat Kristu,
následovat ho, a sloužit mu.
20. Je dost možné, že při oslavě těchto nových blahoslavených
pocítíme určitou cizost. Cítíme, že jsou velmi vzdáleni, že patří do jiné
doby, že jsou nedosažitelní ve svém hrdinství. Avšak za tím možným
pocitem cizosti bychom měli pociťovat příslušnost k téže řeholní
rodině a měli bychom v sobě dát prostor zdravému pocitu hrdosti.
Buďme hrdi, že patříme k Řádu, jenž je řečištěm, v němž Duch Páně
vytvořil tolik různých cest hrdinské svatosti. Tito noví blahoslavení
nás předešli svým svědectvím věrnosti Evangeliu až k prolití krve. Tak
nás vybízejí žít dnes náš kapucínský život s obnoveným odhodláním a
upřímností. Rozvíjejme jejich dědictví uvědoměním, že přicházíme od
nich k nám, že naší silou je pouto mezi generacemi, s kterým se
s důvěrou vydáváme vstříc budoucnosti.
167
Zprávy z Provincie
č. 08‐09/XX (2013)
21. Kéž se za nás přimlouvá Panna Maria, naše Matka a vzor víry, a
kéž nás podpírá v našem úkolu služby Církvi i světu, aby poušť víry,
která se dnes zdá být na postupu, nalezla v nás odvážně pěstitele, kteří
umí v sobě střežit sémě a vysypat ho do půdy, když se od nás žádá,
abychom byli svědky víry v Krista.
Br. Mauro Jöhri, generální ministr OFMCap.
Řím, 15. srpna 2013 o svátku Nanebevzetí Panny Marie
Dne 10. srpna 2013 složil v Olomouci po noviciátu
v Kremnických Baních (SK) své první sliby br. Samuel
(Libor) Tomšej (původem z Valtic) a zařadil se tak do
komunity juniorátu. Přejeme mu hodně elánu a výdrže do
dalších let řeholního života v našem řeholním
společenství.
(O doživotních slibech br. Cyrila bude řeč příště)
168
189
Zprávy z Provincie
č. 08‐09/XX (2013)
Na tuto pouť (30.08.2013 na Velehradě) jsem byl vyslán
komunitou u sv. Josefa v Praze. Vlakem jsem již v předvečer
pouti přijel do Brna a díky br. Nehemiášovi, který mě pak ráno
autem zavezl až na Velehrad, jsem byl včas v basilice. Mše sv.
začala v 10.00. Sloužil ji otec arcibiskup Jan Graubner s asi
deseti koncelebranty, z nichž byli dva kapucíni (br..Vojtěch a br.
Augustin). V obsazených lavicích bylo vidět pouze sestry ( jistě
jich bylo kolem 200).
Otec arcibiskup hovořil v kázání k „bratřím a sestrám“ o tom,
jaký význam mají sv. Cyril a Metoděj pro náš řeholní život,
v čem jsou pro nás řeholníky příkladem. Podobné téma zaznělo i
v odpolední přednášce P. Michala Altrichtera, SJ. Vyzdvihl u
našich věrozvěstů tři krásné vlastnosti či postoje. Stručně řečeno:
vysvětlil, že příkladná pro nás řeholníky je u nich
1. bratrská soudržnost – přesto, že jsou věkem rozdílní (o 13
-14 let od sebe), Cyril víc teoretik, Metoděj víc praktik - tak
dokáží spolupracovat, navzájem se doplňovat; vidíme u nich
slučitelnost různých charismat….
2. harmonie práce a modlitby – za pouhé tři roky vychovali
si žáky a vykonali neuvěřitelný kus práce. A modlitba tu není
oddělena od práce, žijí východní ikonu i západní slovo….
3. pastorační nadšení - Sv. Řehoř Naziánský zapadl do jejich
mentality; … byli vychovávání ke zpěvu i ve hře na hudební
nástroje. Považovali hudbu a zpěv za prostředky směrování
k Pánu; nepřipouštěli odmítání krásy…. Souhlasili s větou:
„Když nerozumíš určité pasáži Písma, zkus si ji zazpívat!
Odpoledne po hodinové adoraci v basilice byla ještě
komentovaná prohlídka „nové expozice“ v budově, která stojí
mezi „Stojanovem“ a bazilikou. V ní přednášel u jednotlivých
výstavních panelů zajímavý výklad P. Pavel Ambros SJ
188
169
Zprávy z Provincie
č. 08‐09/XX (2013)
V přízemí budovy různé panely zobrazují dějiny Velehradu od
počátku až po současnost a v prvním patře budovy jsou panely
víc evangelizační, které hovoří o významu Bible ( zvláště pro náš
národ).
Po této prohlídce jsem již odjížděl do Prahy, zanechávaje
mezi samými řeholnicemi jen asi jednoho řeholníka P. Milana, saleziána z Brna.
Br. Augustin
170
187
Zprávy z Provincie
č. 08‐09/XX (2013)
Drazí bratři (a sestry) v Kristu,
Když se dívám do této katedrály
plné biskupů, kněží, seminaristů,
řeholníků a řeholnic, kteří přišli
z celého světa, myslím na slova
žalmu z dnešní mše svaté:
„Jásejte Bohu, všechny země (Žl
66).“ Ano, jsme zde, abychom
chválili Pána, a děláme to proto,
abychom potvrdili naši ochotu
být jeho nástroji, aby nejen některé národy, ale všichni lidé chválili Pána.
Se stejnou ochotou jako sv. Pavel a sv. Barnabáš ohlašujeme evangelium
našim mladým, aby se setkali s Kristem a stali se tvůrci bratrštějšího
světa. V tomto smyslu bych se chtěl spolu s vámi zamyslet nad třemi
rozměry našeho povolání: že jsme povoláni Bohem, povoláni ohlašovat
evangelium a povoláni podporovat kulturu setkávání.
1. Povoláni Bohem. Myslím, že je důležité, abychom v sobě stále
oživovali tuto skutečnost, kterou často uprostřed mnoha každodenních
povinností považujeme za příliš samozřejmou: „Ne vy jste vyvolili mě,
ale já jsem vyvolil vás,“ říká nám Ježíš (Jan 15, 16). Znamená to, vrátit
se k prameni našeho povolání. Na to žádný biskup, kněz, řeholník,
řeholnice ani seminarista nesmí zapomenout. Jinak ztratí podstatný vztah
k počátku své cesty. Prosme Pannu Marii o tuto milost nezapomínat,
protože ona má dobrou paměť. Prosme o milost pamatovat si své prvotní
povolání. Jsme Bohem povoláni k tomu, abychom zůstali s Ježíšem
(srov. Mk 3, 14), sjednoceni s Ním. Toto žití, zůstávání v Kristu ve
skutečnosti poznačuje všechno, co jsme a co děláme. A přesně tento
„život v Kristu“ je tím, co zajišťuje naši apoštolskou účinnost a plodnost
naší služby: „Ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce
aby zůstalo“ (Jan 15, 16). To, co zajišťuje plody, není pastorační
186
171
Zprávy z Provincie
č. 08‐09/XX (2013)
tvořivost, není to plánování, byť také velmi pomáhají, ale to, co zajišťuje
plody, je schopnost být věřícími v Krista a věrnými Kristu, který s
naléhavostí říká: „Zůstaňte ve mně, a já ve vás“(Jan 15, 4). Dobře víme,
co znamená nazírat Ho, klanět se Mu a objímat Ho. V našem
každodenním setkávání s Ním v eucharistii, v našich tichých chvílích
adorace, chvílích, kdy ho poznáváme a objímáme také v potřebných
lidech. „Zůstávat“ s Kristem neznamená izolovat se, ale setrvávat v Něm,
abychom se mohli setkat s druhými. Tady chci zmínit slova blahoslavené
Matky Terezy z Kalkaty, která řekla: „Musíme být velmi hrdé na naše
povolání, které nám dává příležitost sloužit Kristu v chudých. Hledat
Krista a sloužit mu, k tomu je třeba jít do slumů a do chudinských čtvrtí.
Musíme jít k tamním lidem se stejnou radostí, s jakou kněz kráčí k oltáři
(Mother Instructions, I, s. 80).“ Ježíš je Dobrý pastýř, je naším pravým
pokladem. Prosím, nevymazávejme ho z našeho života! Zakořeňujme
svá srdce více a více v Něm (srov. Lk 12, 34).
2. Povoláni ohlašovat evangelium. Drazí biskupové a kněží, mnozí z
vás, pokud ne všichni, jste přišli proto, abyste doprovodili vaši mládež na
její světové dny. Také oni slyšeli Ježíšova slova: „Jděte ke všem
národům a získávejte mi učedníky (Mt, 28, 19).“ Naší povinností pastýřů
je pomáhat jim, aby jim srdce hořelo touhou, být Ježíšovými učeníky a
misionáři. Jistě, mnozí by se tváří v tvář tomuto pozvání mohli poněkud
vylekat, protože by si mohli myslet, že být misionářem nutně znamená
opustit svoji zem, svou rodinu, své přátele. Bůh nás žádá, abychom byli
misionáři. Kde jimi máme být? Tam, kam nás postavil, v naší vlasti,
nebo tam, kam nás pošle. Pomáhejme mladým lidem. Naslouchejme
jejich snům, potřebují, abychom slyšeli o jejich úspěších, jejich
těžkostech, a zůstaňme v klidu, pokud uslyšíme sice stejná slova písně,
ale s jinou melodií, s odlišnou identitou. Trpělivě naslouchejte – o to
prosím z celého srdce. Ve zpovědnici, při duchovním vedení, v
doprovázení. Umějme s nimi čas ztrácet. Rozsévat stojí mnoho sil, velmi
mnoho! Mnohem větší pocit uspokojení přináší sklízet úrodu. Všichni
mnohem radši sklízíme! Ale Ježíš nás prosí, abychom opravdu rozsévali.
172
Hradčanské maličkosti
O víkendu 19.-21.7 u nás proběhlo Setkání rodičů, na které jich přijelo
20 (včetně příbuzných). Mimo jiné si mohli vyslechnout duchovní
slovo br. Augustina, otrhat nám rybíz, absolvovat pouť za rodiny bratří
a sester ke sv. Ludmile na Tetín nebo se projet lodí po Vltavě.
Mši sv. v den patrocinia našeho kostela celebroval novokněz,
premonstrát Vavřinec Martin Šiplák.
V srpnu se u nás konaly dva pohřby: Nejprve p. Václava Paďoura,
rodného bratra našeho br. Jiřího (2.8) a posléze br. Zdislava (16.8.).
Těla obou byla uložena na břevnovský hřbitov. R.I.P.
Ve spojitosti s výstavou děl malíře Jana Zrzavého na Loretě, se
v neděli 8. září v našem velkém refektáři uskutečnilo divadlo (scénická
koláž) „Kouzelník, který uměl namalovat duši“ v provedení
Společnosti Jana Zrzavého Krucemburk. Přítomnost malých dětí i
důchodců dosvědčila, že představení je vhodné pro všechny generace a
lze ho doporučit i jako nenásilný evangelizační pořad.
185
Zprávy z Provincie
č. 08‐09/XX (2013)
Nešetřeme své síly tam, kde lze mladé formovat! Svatý Pavel, když se
obrací na galatské křesťany, používá krásný výraz, který ve svém životě
uskutečnil: „Znovu vás v bolestech rodím, dokud nebudete dotvořeni v
podobu Kristovu (Gal 4, 19).“ Kéž to také my uskutečňujeme ve své
službě! Pomáhejme našim mladým znovu objevit odvahu a radost víry,
radost být osobně milováni Bohem – je to velmi náročné, ale pokud
mladý člověk pochopí, pokud pocítí díky pomazání, které mu dává Duch
svatý, že „je osobně milován Bohem“, bude ho to provázet celým jeho
životem. Znovuobjeví radost, že (Bůh) dal svého Syna Ježíše pro naši
spásu. Vychovávejme je k misii, ke schopnosti vycházet ven, vydat se na
cestu, být tuláky víry. Ježíš to se svými učedníky dělal stejně. Nedržel je
upnuté na sebe, jako kvočna svá kuřátka, ale vyslal je na cestu!
Nemůžeme zůstat uzavření ve svých farnostech, v našich společenstvích,
v našich farních a diecézních institucích, když tolik lidí čeká na zvěst
evangelia, vyjděme jako poslové! Nejedná se pouze o to, otevřít dveře a
přijímat toho, kdo přijde, ale znamená to vyjít ze dveří ven, hledat a
setkávat se! Popostrčme mladé, aby vycházeli ven. Samozřejmě, že
budou dělat hlouposti. Nemějme obavy! Apoštolové je dělali před námi.
Popostrčme je ven! S rozhodností mysleme na pastoraci, která začíná na
periferii, u těch, kdo jsou nejvíce vzdálení, u těch, kteří obvykle farnost
nenavštěvují. Oni jsou VIP hosty. Jděme je hledat na křižovatky cest.
3. Být povoláni Ježíšem, povoláni evangelizovat. Povoláni
podporovat kulturu setkávání. V mnoha prostředích, zejména v
humanismu, jemuž dominuje ekonomismus a jež nám byl ve světě
uložen, prosadila se kultura vylučování, kultura odpisu druhých. Není v
ní místo ani pro staré lidi, ani pro nechtěné děti, není v ní čas na to,
zastavit se u chudáka na ulici. Občas se zdá, že pro některé lidi jsou
mezilidské vztahy regulovány dvěma moderními dogmaty, jimiž jsou
výkonnost a pragmatismus. Drazí biskupové, kněží, řeholníci a řeholnice
a také vy, seminaristé, kteří se připravujete ke službě v církvi: Mějte
odvahu jít proti proudu této kultury. Připomeňte si jedno. Mně to
prospívá a často o tom rozjímám, totiž vzít si první knihu Makabejským,
184
173
Zprávy z Provincie
č. 08‐09/XX (2013)
kde stojí, jak se tehdy mnozí chtěli přizpůsobovat dobové kultuře.
Zanechme všeho… jezme všechno, co jedí ostatní lidé.
Dobře máme Zákon, ale netřeba přehánět… a nakonec odložili víru, a
vrhli se proudu této kultury. Vy mějte odvahu jít proti proudu této
kultury výkonnosti a odpisu. Setkávání a přijímání všech, solidarita – což
je slovo, které se v této kultuře zakrývá jako něco neslušného - solidarita
a bratrství jsou prvky, které činí naši civilizaci opravdu lidskou.
Buďte služebníky společenství a kultury setkávání! Dovolte mi říct,
že musíme být v tomto smyslu téměř posedlí. A čiňme to bez
domýšlivosti těch, kteří vnucují „svoje pravdy“, nechme se přitom vést
pokornou a šťastnou jistotou toho, kdo byl nalezen, dostižen a proměněn
Pravdou, kterou je Kristus a kterou nelze neohlašovat (srov. Lk 24, 1335).
Drazí bratři a sestry, Bůh nás každého povolal jménem a příjmením,
abychom ohlašovali evangelium a abychom s radostí prosazovali kulturu
setkávání. Kéž je nám v tom vzorem Panna Maria. Svým životem nám
dala příklad „takové mateřské lásky, která má oživovat všechny, kdo
spolupracují v apoštolském poslání církve při znovuzrození lidí“ (Lumen
gentium, 65). Kéž je ona hvězdou, která řídí s jistotou naše kroky vstříc
Kristu. Prosme ji, aby nás učila setkávat se denně s Ježíšem. A když
děláme jakoby nic, protože máme moc na práci a svatostánek zůstává
opuštěn, kéž nás vezme za ruku. Prosme ji o to! Pohleď, Matko, až budu
dezorientovaný, veď mne za ruku. Kéž nás popostrčí vyjít na setkání s
tolika našimi bratry a sestrami, kteří jsou na periferii, žízní po Bohu a
nemají nikoho, kdo jim ho zvěstuje. Kéž nás nevyhodí z domu, ale
pobídne, abychom vyšli ven. A tak ať jsme Pánovými učedníky. Kéž
nám všem vymůže tuto milost.
Přeložil Petr Havlíček SJ
Homilie k biskupům, kněžím a řeholníkům
Rio de Janeiro 27.07.2013
174
183
Zprávy z Provincie
č. 08‐09/XX (2013)
Paní knihovnice Mgr. Vlasta Scheufflerová nám takto
popsala svou každoroční cestu na školení knihovníků a
archivářů v Římě.
1. 9. Příjezd odpoledne do Říma.
2. 9. Přivítání Otcem Luigim Martignanim. Smyslem tohoto
setkání :úkolem je seznámit se se zkušenostmi západního světa
a ostatního světa. Najít shodné body naší spolupráce a
vzájemně si pomáhat; najít shodu mezi všemi kulturami.
Odpoledne přednáška kapucínského archiváře z Dublinu
o archivnictví v Irsku. Následovala přednáška amerického
kapucína O. Patricka McSherryho o zpracovávání archivu a
historii kapucínů v USA. Nakonec jsme vyslechli přednášku
br. Basila o kapucínských knihovnách a archivu v Indii, kde
sice historie kapucínů začala již v 17. století, ale péče
o kulturní dědictví až začátkem 20. století. Po těchto
přednáškách následovala diskuze a zvědavé otázky o kultuře
tamních zemí.
3. 9. Přednáška o historii kapucínů v Brazílii, kam kapucíni
přišli již v roce 1612. Na obrazovce jsme mohli shlédnout
jejich konventy, které se také staly kulturními stánky a kde
mimo jiné se pořádají restaurátorské kurzy, které jsou placeny
vládou. Následovala velká přednáška o kapucínských
archivech v Janově, kde archiv kapucínů se netýká pouze
jejich řádu, ale celé historie Itálie. Názorné ukázky uchovávání
písemných pramenů, které vzbouřily velkou diskuzi o
správnosti uchování těchto materiálů. Odpoledne jsme byli
rozděleni do několika skupin : anglické, italské, jen italské
archivnictví, italské kapucínské knihovny, kde jsme nahlas
vyjadřovali o správnosti uchování.
182
175
Zprávy z Provincie
Nejvíce nás pobouřilo uchovávání písemných materiálů
v plastikových krabicích s odůvodněním, že tento materiál
nemůže dýchat a jednotlivé stránky a fotografie se mohou
slepit. Dále byla diskuze, co patří do kapucínského archivu a
co ne. Archiv v Janově uchovává také fotografie např. z 1.
světové války a diskutovali jsme, zda to tam patří či ne.
4. 9. Návštěva ministra
generála
na
naší
přednášce.
Byli
jsme
pochváleni za svou práci,
kterou
děláme
pro
kapucíny. Otec generál
zdůraznil, že jsme to my
laici, kteří uchováváme
kapucínské
dědictví.
Vyprávěl, jak minulý rok
bylo v Římě setkání kapucínských bratří a že byl nemile
překvapen, jak málo znalostí mají bratři o františkánství.
Samozřejmě to povzbudilo nás laiky a rozladilo bratry
kapucíny, takže vznikla o tom mohutná diskuze, kterou musel
otec generál mírnit se svým příznačným klidem a humorem.
Pobavil mě proslov jednoho bratra, který řekl, že stačí znát jen
spisy sv. Františka. Otec generál zdůraznil, že kapucíni musí
být vzděláni ve všeobecných znalostech. Odpoledne jsme měli
exkurzi a navštívili jsme
Ústav pro restaurování knih
a
jiných
kulturních
předmětů. Měli jsme besedy
v jednotlivých odděleních :
architektuře,
chemické
laboratoři,
biologické
laboratoři a nakonec jsme
shlédli restaurování kodexu
176
č. 08‐09/XX (2013)
Od slavnosti PM Andělské máme pět nových postulantů:
ČR: Vítězslav Peták (39, Klášter ec n. Ohř í), Michal Giacintov (29,
Olomouc), SK: Michal Sobolovský (31, Bratislava), Martin Banič (30,
Bratislava), Peter Loduha (27, Dolná Breznice u Púchova)
181
Zprávy z Provincie
č. 08‐09/XX (2013)
Romuald z Mostu, Jan Nepomuk Ignác Zeppel, se narodil 5.
dubna 1725 v Mostě. Do řádu vstoupil 21. března 1743 v Mostě. Na
misie do Ruska odchází roku 1754 spolu s Fr. Protasiem a Fr.
Lambertem. 1754 – 1759 působil v Moskvě, 1760 – 1766
v Astrachani, 1766 – 1767 v Mozdoku, 1767 v Persii a 1768 – 1781
opět v Astrachani. Od 22. července 1774 do roku 1777 byl prefektem
ruské misie. Nežil v Moskvě, představeným moskevského konventu
ustanovil svého vikáře Fr. Celsa. Obětavě sloužil v Astrachani, kde
léčil všechny nemocné. Díky tomu byl schopen vystavět nový kostel,
několik domů a založil za městem katolický hřbitov, kde postavil i
kapli. Byl milován všemi lidmi z města i okolí. Zemřel v Astrachani 11.
července 1781.
Lambert z Brna, Kašpar Jakub Laa, se narodil 6. ledna 1717
v Brně. Do řádu vstoupil 29. ledna 1738 v Mostě. Na misie do Ruska
odchází roku 1754. V letech 1754 – 1758 působil v Niezynu. 1759 byl
v Moskvě, 1760 – 1761 opět v Niezynu. Roku 1762 byl zabit během
cesty nějakým odpůrcem katolické víry.
Jan z Mathy z Bydžova, Jan Alexi, se narodil 14. prosince 1711
v Bydžově. Do řádu vstoupil 18. února 1732 v Mnichově Hradišti.
Roku 1759 odchází na misie do Ruska spolu s Fr. Angelem,
Canutem, Terciem a Crescentem. Působil v Astrachani 1759 – 1762.
Z misií se vrátil 12. května 1763 a zemřel v Praze 16. května 1771
v konventu u Sv. Josefa.
Anděl z Chlumce, Jan Nepomuk Roth, se narodil 24. prosince
1725 v Chlumci. Do řádu vstoupil 26. srpna 1742 v Mnichově Hradišti.
Roku 1759 odchází na misie do Ruska spolu s Fr. Janem z Mathy,
Canutem, Terciem a Crescentem. Pracoval v Moskvě 1759 – 1762 a
v letech 1762 – 1764 byl prefektem ruské misie s hlavním stanem
v Moskvě. Byl donucen opustit Moskvu, protože odmítl katolický
pohřeb Francouzi Larymu, chlípníkovi a svobodnému zednáři, který
po dobu jeho tříletého působení nikterak nežil nábožensky a zemřel
bez svátostí. Otec Anděl byl nejprve uvězněn a následně deportován
k polským hranicím do neobydlené oblasti. Carevna Kateřina II. si
v dopise Voltairovi v roce 1765 stěžuje na neposlušné kapucíny
v Moskvě. Zemřel 25. května 1772 v Českých Budějovicích.
ze 6. století. Restaurování knih je všude velmi drahé. Cena za
průměrné restaurování starého tisku je kolem 10.000 Euro.
Uvědomila jsem si a v duchu poděkovala paní restaurátorce
Janě Tomšů, která pro nás pracuje stejně kvalitně.
5. 9. - Tento den se vůbec netýkal knihovnictví ani
archivnictví. Navštívila nás jedna paní ekonomka, ne ze řádu a
vyprávěla nám co to je Fund Raising. Pochopila jsem název,
který znamená "zvyšování fondů". Bylo nám sděleno. že to je
charitativní organizace, která má pobočky všude ve světě a
která se zabývá vybíráním peněz pro chudé. Paní se nás ptala,
co o této organizaci víme a co pro ni děláme. To vzbudilo
ohlas u bratří kapucínů, kteří tvrdili, že vždy se zabývali
charitou a péčí o chudé a nenazývali to Fund Raising.
Odpoledne byla o tom ještě dvouhodinová diskuze.
6. 9. Tentokrát jsme se opět zabývali knihovnictvím, kde
nám byly opět vysvětleny základy i výjimky v práci a
zdůrazněno, zda si nebudeme někdy jisti, zda děláme správně,
můžeme se vždy obrátit na knihovnu v Římě.
Jinak materiál, jak zacházet s kapucínským kulturním
dědictvím jsem již překládala dříve, a není v něm nic nového.
Odpoledne po škole, protože již skončilo vyučování, jsem
odletěla zpátky domů.
Vlasta Scheuflerová, provinční knihovna OFMCap.
(pokračování příště)
180
177
Zprávy z Provincie
Misijní drobky
č. 08‐09/XX (2013)
(07. pokračování )
IV. Čeští kapucíni v Rusku (1747 – 1780)
Boleslav z Nového Domu, Mikuláš Müller, se narodil 6. prosince
1704 v Novém Domě. Do řádu vstoupil 15. října 1721 v Mostě. Na
misie odchází v roce 1747 jako jeden z prvních českých misionářů
spolu s Fr. Hyginem. V červenci roku 1747 strávili několik dní
v komunitě u bratří v Krakově, poté pokračovali v cestě přes Gdaňsk,
Petěrburk a Moskvu. Zůstal krátký čas v Moskvě, poté byl v roce 1748
poslán do domu v Niezynu na dnešní Ukrajině v Černichovské oblasti
jako druhý superior. Prvním superiorem byl Fr. Josef Maria z Perugie,
Ital, který dorazil do Moskvy v roce 1738 a vystavil kostel. Fr.
Boleslav, první český misionář, vlastnoručně vyzdobil oltář a
kazatelnu. Zemřel v Niezynu 17. září 1753.
Hygin z Olomouce, Josef Langer, se narodil 21. května 1716
v Olomouci. Do řádu vstoupil 4. února 1734 v Mostě. Na misie
odchází v roce 1747 jako jeden z prvních českých misionářů spolu
s Fr. Boleslavem. V červenci roku 1747 strávili několik dní v komunitě
u bratří v Krakově, poté pokračovali v cestě přes Gdaňsk, Petěrburk a
Moskvu. Fr. Hygin zůstal v Moskvě, ale umírá tam hned o rok později
28. května 1748.
Eutychius z Litomyšle, Václav Kopp, se narodil 30. října 1714
v Litomyšli. Do řádu vstoupil 17. října 1730 v Českých Budějovicích.
Na misie odchází v roce 1749 spolu s Fr. Kiliánem. Téhož roku
odchází do Astrachaně. V letech 1751 – 52 se už vyskytuje v Moskvě.
Pak krátce působil v Niezynu na Ukrajině, kde zemřel 8. listopadu
1752.
Kilián z Meziříčí, Ludvík Paleček, se narodil 16. října 1710
v Meziříčí na Moravě. Do řádu vstoupil 17. října 1733 v Českých
Budějovicích. Na misie odchází v roce 1749 spolu s Fr. Eutychiem a
působil v Moskvě. Umřel tam 21. března 1758.
Soter z Kozlova, Jiří Kučerek, Slezan, se narodil 1. dubna 1710
v Kozlově (Kozłów). Do řádu vstoupil 18. ledna 1734 v Mnichově
Hradišti. V roce 1749 odešel do moskevské misie. V roce 1752 ještě
působí v Moskvě. 1754 a 1755 byl v Astrachani. 1756 a 1757 slouží v
178
Gluchově v Černichovské oblasti, nedaleko domu v Niezynu. Kronika
ve Lvově o něm poznamenává toto: „Dne 9. dubna 1757 Soter
z české provincie přišel sám do Lvova v noci o deváté hodině v čase
vzkříšení Páně a 13. zamířil do Říma, říkal, že je prefektem misie na
Ukrajině v Niezynu [!]“. Usiloval o otevření domů v Gruzii a na
Kavkaze. Zemřel v Konstantinopoli 20. října 1764.
Saturnin
z Giče,
Jan
Václav
Dobrohlav
(Dobrohlan), se narodil 8.
května 1719 v Giči. Do
řádu vstoupil 8. května
1739 v Mostě. Na misie
odchází v roce 1753 spolu
s Fr. Davidem. Nejprve
působil v Niezynu 1753 –
57. Od roku 1758 byl
prefektem ruské misie a
žil v Moskvě do roku
1761. Roku 1762 odchází
zpět do provincie, přichází
12. března 1763. Zemřel
27. března 1793 v Třebíči.
David z Polomu, Ondřej
Karel Rabel, se narodil 13.
července 1723 v Polomu.
Do řádu vstoupil 12. srpna
1742 v Českých Budějovicích a na misie do Ruska odchází 1753.
Během cesty přes Polsko se svými druhy měl nějaké potíže
s bernardiny (františkány). Nejprve pracoval v Gluchově od 1753 do
1757, pak v Moskvě 1758 – 1761. Do své provincie se vrátil 1. května
1762 a umřel 1. července 1765 ve Znojmě.
Protasius z Drhovle, Ignác František Antonín Schwartzbach, se
narodil 2. února 1723 v Drhovli. Do řádu vstoupil 21. září 1740
v Mnichově Hradišti. Na ruské misie odešel 1754 spolu s Fr.
Lambertem a Fr. Romualdem. Jeho služba v Moskvě trvala 1754 –
1762. Do své provincie se vrátil 1. května 1762 a zemřel na Opočně 3.
září 1773.
179