Pojd-a-nasleduj-me-2 - Diecézní centrum mládeže Brno

Pojï a následuj mì
2
Témata
pro spoleèenství
mládeže
Vypracovala skupina knìží a laikù ze Sekce pro mládež ÈBK
jako pomùcku pro spoleèenství mládeže.
Redakce P. Jan Balík
Dìkujeme ThDr. Jiøímu Skoblíkovi,
který text teologicky lektoroval.
1
Církevní schválení Arcibiskupství pražské è.j. 959/2002
Censor: ThDr. Jiøí Skoblík
ISBN 80-86025-46-2
V nakladatelství Paulínky vydala:
Sekce pro mládež ÈBK
Thákurova 3, 160 00 Praha 6
[email protected]
Nakladatelství PAULÍNKY, 2001
Petrská 9, 110 00 PRAHA 1 - tel. 02/22311206
e-mail: [email protected]
www.paulinky.cz
2
„Drazí mladí,
svìøil jsem vám úkol nabízet svìtu dùsledné evangelijní svìdectví.
Chtìl bych vás vyzvat, abyste se zamýšleli nad podmínkami, které Ježíš
pøedkládá tomu, kdo se rozhodne být jeho uèedníkem.
,Zapøít sám sebe‘ znamená zøíci se vlastního plánu, èasto omezeného
a ubohého, a pøijmout Boží plán: to je cesta obrácení, nezbytná
pro køesanský život. Ježíš nepožaduje, abychom se zøekli života, nýbrž
abychom pøijali novost a plnost života, kterou mùže dát jen On. Èlovìk
má v hlubinì svého bytí zakoøenìn sklon ,myslet sám na sebe‘ a stavìt
svou osobu do støedu zájmù a dìlat ze sebe mìøítko všeho. Kdo však jde
za Kristem, odmítá toto zahledìní do sebe a nehodnotí vìci podle toho, co
mu to vynese; život pro nìj znamená žít v rozmìrech darování a nezištnosti
a ne dobývání a vlastnìní.
Jestliže se pro nᚠživot stane svrchovanou hodnotou následování
Pána, pak všechny ostatní hodnoty dostanou správné místo a dùležitost.
Výzvou ,následuj mì‘ Ježíš opakuje svým uèedníkùm nejen: vezmi si
mì za vzor, ale také: sdílej mùj život, má rozhodnutí, vynakládej svùj
život z lásky k Bohu a bratøím.
Milovaní mladí, nemìjte strach jít cestou, kterou Pán šel jako první.
Necháte-li v sobì pùsobit Boží milost, neochabne-li vaše vážné každodenní
úsilí, udìláte z tohoto nového století dobu lepší pro všechny.“
(Poselství Jana Pavla II. mládeži k XVI. svìtovému dni mládeže
v diecézích)
3
4
Moji drazí,
druhá èást témat pro spoleèenství mládeže vás uvede do tajemství
osoby èlovìka v jeho svobodì, rozhodování, hledání místa v životì. Èlovìk
je tvor spoleèenský: vyrùstá v rodinì a v obci, spoluvytváøí pracovní
a zájmová sdružení, má úèast na životì a kultuøe národa a je údem
tajemného organizmu církve.
O tom všem máme v duchu evangelia pøemýšlet a mùžeme se opøít
o velkou dosavadní zkušenost mnoha našich bratøí a sester v minulosti
a v souèasnosti. Evangelium tak mùže naši pøítomnost ve svìtì osvìcovat
a oživovat. K vašemu následování Krista vám ze srdce žehnám.
Jiøí Païour, OFMcap
biskup – koadjutor
delegát ÈBK pro pastoraci mládeže
5
6
Než se pustíte do ètení!
Milí mladí pøátelé,
otevíráte druhý díl knížky, která byla pøipravena, aby pomohla jak
jednotlivcùm, tak i rùzným vašim spoleèenstvím. V prvním díle se témata
soustøeïovala na rùst ve víøe. Následující úvahy vás povedou po cestì
ke køesanské dospìlosti. Na konci pak najdete pojednání o svátosti smíøení
a jedno zpovìdní zrcadlo.
Následující øádky psali spoleènì knìží a laici. Sešli se v mìsíci kvìtnu
pod ochranou Panny Marie a svou práci doprovázeli modlitbou za vás,
kteøí otevíráte tuto knihu.
Ještì snad zbývá øíci každému a každé z vás: odvahu! Nebojte se jít
po stopách Krista. I když se leckdy zapotíš, stojí to za to. Kéž vám Duch
svatý dá prožít nìco z té radosti, jakou jen on mùže dát.
P. Jan Balík
7
Jak s materiálem pracovat?
Ve spoleèenství
Jednotlivé kapitoly jsou sestaveny tak, aby si animátor mohl doma
v klidu vše promyslet a pøipravit si zpùsob pøedání své skupinì. Je
potøebná osobní práce animátora, která pøinese živìjší a osobnìjší
pøedávání.
Každá kapitola obsahuje vždy jedno téma. V praxi bude asi
nejlepší vìnovat danému tématu jedno setkání v mìsíci bìhem
školního roku. Samozøejmì je možné téma probírat dùkladnìji a pak
mùže vystaèit i na nìkolik setkání.
Pro vlastní využití
Knížka mùže posloužit každému, kdo chce prohloubit svùj život
z víry. Jednotlivá témata je možné èíst jako duchovní èetbu nebo je
prohlubovat v meditaci. Pak by bylo dobré èíst témata tak, jak jsou
za sebou øazena, a vìnovat se zamyšlením nad nimi pravidelnì každý
den. Jedno téma tak bude v modlitbì po èástech probíráno po více
dní. Doporuèená délka meditace je 20-30 minut. Tím si mùže mladý
èlovìk pravidelné meditaci lépe navyknout.
Knìží a dospìlí animátoøi mládeže
Pøipravená témata vytváøejí souvislou osnovu základního
duchovního rùstu mladého èlovìka a mají na pamìti, že víra se
projevuje životem. Jde tedy o témata sloužící k celkové formaci
chlapcù a dìvèat. Navržená struktura umožòuje zkušenìjším
animátorùm podržet to hlavní a podstatné a pøidat svùj vlastní
pøístup a usnadòuje tím pøípravu.
8
Jak téma pøedávat?
a) Téma je vhodné uvést nìjakou hrou, pak je ho tøeba krátce
pøiblížit a základní body tématu objasnit èi vyložit formou katecheze.
Následuje diskuse a spoleèná modlitba inspirovaná tématem. Na konci
setkání mùže animátor rozdat každému xerokopii lístku Na cestu
životem, který téma shrnuje a vytyèuje doporuèení pro osobní život.
b) Vhodné je též zaèít setkání diskusí na základì nìjakého
pøíkladu, pøíbìhu nebo hry. Diskusi animátor øídí vhodnì
pokládanými otázkami. Na závìr se shrne téma pomocí lístku, který
animátor obohatí na podkladì katecheze. Tento lístek (dále jen Na
cestu životem) dostane každý úèastník s sebou domù.
c) Pokud se téma bude probírat po dobu nìkolika setkání,
pøipraví animátor do diskuse nejprve otázky (ty pøedem rozdá
èlenùm spoleèenství, aby si mohli vše doma sami promyslet) a
na pøíštím setkání se pracuje nejdøíve s nimi (úèastníci presentují své
odpovìdi na zadané otázky). Teprve pak se vše uzavøe pomocí
katecheze a pøedá se úèastníkùm Na cestu životem se shrnutím.
Je jistì mnoho dalších zpùsobù, jak témata ve spoleèenství
pøedávat. Zde jsou uvedeny pro inspiraci jen nìkteré. Pokud mluvíme
o animátorovi, máme na mysli toho, kdo má na starosti pøedání
tématu. V roli animátora se mohou jednotliví èlenové spoleèenství
støídat.
Na cestu životem, který na setkání úèastníci dostanou, jim pomùže
ještì hloubìji si pøedané téma uvìdomit a podle Nabídky pro Tvùj
život uèinit konkrétní kroky rùstu ve svém životì. (Možná, že bude
i užiteèné, aby si knížku opatøil každý èlen spoleèenství a kromì
spoleèného zamyšlení ještì pøidal vlastní práci, jak je popsáno dále.)
9
Obsah jednotlivé kapitoly
Katecheze
Katechetickou formou pøedává dané téma.
Na cestu životem
Shrnuje probrané téma a pøibližuje ho pomocí konkrétních pøíkladù
ze života. (Tyto shrnující lístky najdete pro snazší použití i na volných
listech na konci celé knihy.)
Metodika
Pøináší animátorovi inspiraci, jak téma pøedat ve spoleèenství. Byly
vybrány ty návrhy, které byly mnohokrát ve spoleèenstvích mládeže
vyzkoušeny.
Èetba k prohloubení tématu
Nabízí základní literaturu vhodnou pro vyzrálejší animátory
k prohloubení tématu pøi samostudiu.
10
Svoboda jako dar
a odpovìdnost
1
Katecheze
Dnešní èlovìk stále více zdùrazòuje vlastní dùstojnost a svobodu.
Svoboda je v dnešní dobì jedním z jejích ústøedních témat a stále
více se v dnešním svìtì zdùrazòuje. Pozorujeme napøíklad, jak se
zdùrazòují lidská práva. V politice se hovoøí o rùzných typech
liberalismu, o svobodì hovoøí umìlci a vášnivì ji hledají mladí lidé.
Nesprávné pojetí svobody
Mùžeme však pozorovat, že pojetí svobody je èasto znaènì
zmatené a jednostranné. Svoboda jednotlivce se nìkdy témìø
absolutizuje. Mnozí lidé se domnívají, že pravá svoboda spoèívá
v možnosti dìlat vše, co se jim líbí.
Toto velmi rozšíøené pojetí svobody je nebezpeèné pøedevším
tím, že málo a nebo vùbec nevidí druhého èlovìka a nadøazuje své
osobní zájmy nad zájmy druhých lidí. Znamená to, že prakticky
podkopává základy té spoleènosti, ze které jednotlivec mnoho
pøijímá. Mùžeme tedy vidìt, že nesprávné pojetí svobody ohrožuje
lidskou civilizaci v samotných základech, protože ta vyrùstá právì
ze vzájemné solidarity. Je nesmírnì dùležité dobøe poznat, v èem
skuteèná svoboda spoèívá, a pak toto poznání uskuteèòovat. Nejde
o nic menšího než o život – jednotlivcù i celé lidské spoleènosti.
11
Rozhovor Krista s mladým èlovìkem
Když papež hovoøí k mladým lidem a ukazuje jim tajemství
svobody a spolu s ní spojené zodpovìdnosti ke správnému
rozhodování, velmi èasto se obrací k evangelnímu pøíbìhu, kde se
Kristus setkává s mladým èlovìkem, který se ho ptá: „Mistøe dobrý,
co musím dìlat, abych dostal vìèný život.“ (srov. Mk 10,17-22) Na tomto
rozhovoru mezi Kristem a mladým èlovìkem Jan Pavel II. ukazuje
krásu a hodnotu mládí a zároveò dramatiènost jeho rozhodování.
Upozoròuje mladé lidi, že mládí je zvláštní bohatství. Je to období,
ke kterému patøí možnost životní volby. Papež o tomto období øíká:
„…Pøed vnitøním zrakem rozvíjející se chlapecké nebo dívèí osobnosti se
postupnì objevuje specifická, v jistém smyslu jedineèná a neopakovatelná,
možnost konkrétního lidství, do které jako by byl vepsán celý plán budoucího
života. Život se rýsuje jako realizace tohoto plánu, jako ,sebeuskuteèòování‘.
…bohatství mládí se projevuje právì v tomto profilu a podobì. Je to bohatství
objevování a zároveò plánování, vybírání, pøedvídání a podnikání prvních
osobních rozhodnutí.“ (Jan Pavel II., Apoštolský list mladým celého
svìta u pøíležitosti Mezinárodního roku mládeže, 19851)
Ježíš upozoròuje mládence, když ho oslovuje „Mistøe dobrý“, že
jedinì Bùh je dobrý. Chce tím øíct, že Bùh je láska a bez Boha „visí
celý svìt stvoøených hodnot jakoby v absolutním prázdnu.“ (srov. Jan
Pavel II., Apoštolský list mladým celého svìta, 1985)
Drama tohoto rozhovoru dostupuje vrcholu, kdy Ježíš vybízí
mladíka, aby opustil své bohatství a vydal se za ním. Protože mìl
mnoho majetku, zarmoucený odešel. Papež vysvìtluje: „Rozhodnutí
odejít od Krista bylo nakonec ovlivnìno jen bohatstvím vnìjším – tím, co
vlastnil („jmìním“), ne tím, kým byl.“ (srov. Jan Pavel II., Apoštolský
list mladým celého svìta, 1985)
Tady se ukazuje nároènost i zodpovìdnost svobody a potøeby
Boží pomoci, abychom ji správnì prožívali a správnì se rozhodovali
zvláštì v mládí, které je dobou volby, „køižovatkou“ života.
1
Citace promluv Jana Pavla II. mládeži pocházejí z knížky „Kristus vás miluje“, kterou vydala Sekce
pro mládež v nakladatelství Paulínky v roce 2001.
12
V roce 1990 na Velehradì nám Jan Pavel II. øekl toto: „Svoboda
pouze vnìjší, bez vnitøního osvobození, plodí chaos.“ Jestliže mluvíme
o svobodì, musíme myslet a hovoøit pøedevším o vnitøní svobodì.
Neznamená to dìlat si, co chci, ale znamená to, že svoboda je nám
dána k lásce, k tomu, abychom se stali darem pro druhé, abychom
byli vnitønì svobodni pro dobro. V takto uskuteèòované svobodì se
naplòuje základní povolání èlovìka, a tím je povolání ke svatosti.
Svoboda z Božího pohledu
Pro nás je dùležité, jak lidskou svobodu vidí Bùh. V Písmu svatém
se hovoøí o tom, „že èlovìk byl stvoøen k ,Božímu obrazu‘, dostal schopnost
poznávat a milovat svého Stvoøitele a byl od nìho ustanoven pánem
nad veškerým pozemským tvorstvem (srov. Gn 1,26; Mdr 2,23), aby mu
vládl a ,užíval ho k Boží slávì“ (Gaudium et spes, 12)
Èlovìk byl tedy stvoøen k obrazu Božímu pro vztah s Bohem
a pro to, aby byl Božím dítìtem, které se nechává Bohem vést. Bùh
stvoøil èlovìka jako svùj protìjšek a dal mu velkou dùstojnost v tom,
že mu daroval svobodnou vùli. Bez této svobody by èlovìk nebyl
Božím obrazem, byl by loutkou a robotem. Mùžeme do jisté míry
øíci, že Bùh mnoho riskoval, protože tato svoboda s sebou nese riziko
a možnost odmítnout Boha a jeho požadavky a žít podle svého.
Hlas Boží vede ke svobodì
Vidíme tedy, že se zápas o opravdovou svobodu, o její správné
prožívání, odehrává v srdci èlovìka. Pìknì to vystihují slova
koncilového dokumentu, který øíká:
„V hlubinách svìdomí odkrývá èlovìk zákon, který si sám neukládá,
ale který musí poslouchat. Jeho hlas ho stále vybízí, aby miloval a konal
dobro a vyhýbal se zlu, a když je tøeba, promlouvá k sluchu jeho srdce: toto
dìlej, tamto nedìlej. Nebo èlovìk má ve svém srdci zákon vepsaný Bohem...
Svìdomí je nejtajnìjší støed a svatynì èlovìka; v ní je sám s Bohem, jehož
hlas mu zaznívá v nitru.“(Gaudium et spes, 16)
13
Abychom tento hlas mohli s jistotou rozlišit, k tomu nám pomáhá
desatero Božích pøikázání, dané na hoøe Sinaj, a duchovní poklad
zprostøedkovávaný církví.
Svoboda vnitøní
Podle toho, co bylo øeèeno, se svoboda èlovìka uskuteèòuje právì
v jeho nitru, v naslouchání Božímu zákonu a ve svobodném
rozhodnutí podle nìho jednat. Zde èlovìk mùže uplatnit svoji
nejvlastnìjší svobodu, která je pøedevším svobodou vnitøní.
Svoboda vnìjší
Jak již bylo øeèeno, v dnešní dobì si mnoho lidí myslí, že skuteèná
svoboda znamená neomezenì jednat podle svého a všechno užívat
podle vlastního uvážení. Je to jistì ovlivnìno rozšíøeným konzumním
zpùsobem života, kde si lidé myslí, že budou tím šastnìjší, èím více
vìcí a požitkù mají. Zkušenost však ukazuje, že štìstí èlovìka nezávisí
pouze a pøedevším na tìchto hodnotách, ale naopak dokazuje, že
nejvyšší hodnotou v životì èlovìka je pravda o životì, která je dána
Božím zákonem.
Vzpoura èlovìka
Odmítnutí Boží pravdy a lásky mùžeme pozorovat u tragédie
prvotního høíchu. Èlovìk, který byl stvoøen ve stavu svatosti
a pro vztah s Bohem, zneužil své svobody a zatoužil dosáhnout svého
cíle mimo Boha.
Koncilový dokument k tomu øíká: „Nebo aèkoliv poznali Boha,
neoslavili ho jako Boha, ale jejich pošetilé srdce se zatemnilo a sloužili
spíše tvoru než Tvùrci (srov. Øím 1, 21-25). Co se dovídáme z Božího
zjevení, to se shoduje se zkušeností. Vždy zkoumá-li èlovìk své srdce,
poznává, že je naklonìn i ke zlému a zapleten do mnoha špatností... Proto
je èlovìk sám v sobì rozdìlen. To je také dùvod, proè se nám celý lidský
život, individuální i kolektivní, jeví jako dramatický zápas mezi dobrem
a zlem, mezi svìtlem a tmou. Navíc èlovìk vidí, že sám není schopen
14
nápor zla doopravdy pøemoci, takže se každý cítí jakoby spoután øetìzy.
Sám Pán však pøišel, aby èlovìka osvobodil a posílil tím, že ho vnitønì
obnovil a vyhnal knížete tohoto svìta (srov. Jan 12,31), který ho držel v otroctví
høíchu. Høích totiž èlovìka umenšuje a brání mu dosáhnout plnosti.“ (GS 13)
Otroctví høíchu
V dùsledku dìdièného høíchu jsme ovšem všichni pøitahováni
tìlem, svìtem i pokoušeni zlým duchem. V okamžiku, kdy èlovìk
pøestává poslouchat Boha, který se mu zjevuje ve „svatyni svìdomí“,
zaèíná se dostávat do podruèí, do otroctví vìcí, lidí nebo sebe sama.
Mùžeme také øíci, že je èasto spoutáván zlem a tím, který zlo pùsobí –
– zloduchem. V takovém okamžiku se èlovìk stává èasto otrokem
vìcí nižších, než je sám, a ztrácí správnou cestu. Proto je pro nás
obtížné správným zpùsobem uplatòovat naši svobodu.
Cesta ke svobodì, cesta ke svatosti
Jedna ze základních pravd víry øíká: „Milosti Boží je ke spáse
nevyhnutelnì tøeba.“ Jestliže se èlovìk poctivì snaží konat dobro,
žít v lásce a poslouchat Boha podle jeho pøikázání, ve svém svìdomí
døíve nebo pozdìji pozná, že potøebuje Boží pomoc. Tato zkušenost
ho pøivádí ke stále hlubší pokoøe. Mùžeme si uvìdomit, jak dùležitou
pomocí k uskuteèòování pravé lidské svobody je modlitba, pøijímání
svátostí a skuteèné spoleèenství víry a lásky s dalšími bratøími
a sestrami. S touto pomocí se pak èlovìk mùže stále víc osvobozovat
od sebe sama – slovy sv. Pavla od „starého èlovìka v nás“ (Øím 6,6) –,
od rùzných vázaností a dosahovat svého základního povolání,
povolání ke svatosti.
Svatost neznamená nic jiného než uskuteènìní Božího plánu
s každým z nás. Svým souhlasem s jeho vùlí umožníme, aby se v nás
uskuteènil Boží plán a abychom se tedy stali lidmi k Božímu obrazu.
Tato cesta není snadná a znamená èasto velký zápas, ve kterém
postupnì objevujeme tajemství køíže. Tímto zpùsobem køesan
ve svém životì naplòuje vlastní køest, ve kterém se zøekl zla a rozhodl
15
se pro Boha, „zemøel starému èlovìku (srov. 1 Petr 2,24 ) a narodil se
jako èlovìk nový z vody a z Ducha“. (srov. Jan 3,5) Tento køest se pak
uskuteèòuje ve velikonoèním tajemství, ve kterém nás Kristus
pøedchází. Skrze svùj køíž naplòuje Otcùv plán a skrze tuto bolestnou
smrt pøichází jako zmrtvýchvstalý. Podobný proces a podobná cesta je nabízena každému èlovìku. Hodnota mládí je v tom, že ji
objevuje ve svém vlastním povolání a s Boží pomocí ji realizuje.
Ježíš je na naší stranì
Takové pojetí svobody, o kterém jsme hovoøili, není laciné, nýbrž
nároèné, ale vede k plnému životu jak tady na zemi, tak jednou
na vìènosti. Papež nás všechny povzbuzuje, když øíká: „Nebojte se
otevøít svá srdce Kristu. On ví, co je v èlovìku. On jediný to ví.“
Na závìr si mùžeme pøipomenout slova Svatého otce, které
adresoval mladým lidem celého svìta v roce 1996:
„Drazí mladí, tak jako první apoštolové následujte Ježíše. Nemìjte
strach se k Nìmu pøiblížit, pøekroèit práh Jeho domu, mluvit s Ním tváøí
v tváø, tak jako rozmlouváte s pøítelem (srov. Ex 33,11). Nemìjte strach
z nového života, který vám On nabízí. On sám vám dá možnost pøijmout
tento život a prožít ho s pomocí Jeho milosti a s darem Jeho Ducha. Je to
pravda: Ježíš je nároèný pøítel, který ukazuje vysoké cíle. Žádá, abychom
vyšli ze sebe, šli mu vstøíc a svìøili mu svùj život. ,Kdo ztratí svùj život
pro mì a pro evangelium, zachrání jej.‘ (Mk 8,35) Tento návrh se mùže
zdát nároèný a v nìkterých pøípadech mùže vyvolat i strach. Ale – ptám
se vás – je lépe oddat se životu bez ideálù, svìtu vybudovanému podle
vlastního obrazu a vlastní podoby, anebo spíše velkodušnì hledat pravdu,
dobro a spravedlnost, pùsobit ve svìtì tak, aby mohl odrážet krásu Boha,
i s rizikem, že budeme muset èelit zkouškám, které to obnáší?
Zboøte bariéry povrchnosti a strachu! Když si uvìdomíte, že jste novými
lidmi znovuzrozenými z milosti køtu, rozmlouvejte s Ježíšem v modlitbì
a naslouchejte Jeho slovu: zakuste radost ze smíøení ve svátosti pokání,
pøijímejte Tìlo a Krev Kristovu v eucharistii, pøijímejte ho a služte mu
v bratøích. Odhalíte pravdu o sobì samých, najdete vnitøní jednotu
16
a naleznete ,Ty‘, které zbavuje úzkosti, hrùzy z planého subjektivismu,
který nedopøává pokoje.“ (Poselství Jana Pavla II. k XII. SDM)
Maria, vzor svatosti
Bùh volá každého èlovìka k urèité cestì, která je pøipravena jen
pro nìho. Velikost lidské svobody spoèívá v tom, že tento Boží plán
mùže pøijmout, a riziko v tom, že jej mùže odmítnout. Vzorem
svobodného èlovìka je nám se svým „fiat“ Panna Maria, která pøijala
Boží plán pro svùj život. Vìrnì ho uskuteèòovala až pod køíž
a nakonec dosáhla nanebevzetí. Také život každého svìtce je
tajemstvím lidské svobody. Tito lidé mnohdy heroicky uskuteèòovali
Boží plán a svobodnì darovali svùj život Bohu i lidem. Tím se
realizovali jako lidské osobnosti a dosáhli plnosti života.
Bydlit v domì s Ježíšem a Marií
Ve výše uvedeném papežovì slovì je mistrovsky vystiženo,
jakým zpùsobem máme prožívat svobodu, která nám byla Bohem
darována. Vzorem takto prožívané svobody je v nejvyšší míøe Ježíš
sám, který øíká: „Mùj pokrm je, abych èinil vùli toho, který mì
poslal…“(Jan 4,34) V nìm máme nejdokonalejší vzor pro své životní
postoje. Papež k tomu ještì dodává: „Drazí mladí, v domì, ve kterém
bydlí Ježíš, se setkáte se sladkou pøítomností Matky. V jejím lùnì se Slovo
stalo Tìlem. Tím, že pøijala úkol, který jí byl dán v plánu spásy, se Panna
stala vzorem každého Kristova uèedníka.“ (Poselství Jana Pavla II. k XII.
SDM)
Panna Maria nám ukazuje nejvyšší poslání èlovìka a nejvyšší
uplatnìní lidské svobody. Svým životem nás uèí øíkat Bohu neustále
„ano“ a spolupracovat s ním tak, aby se Kristus „rodil“ v našem srdci
a i okolo nás.
Pomáhejme si navzájem a s její pomocí se vydejme na cestu pravé
svobody.
17
Na cestu životem
Motto:
„Svoboda je možnost, která je ti dána.“
(Abbé Pierre)
Hledáme vzory
§ Karol Wojtyla se narodil 18. kvìtna 1920 ve Wadovicích v Polsku.
V devíti letech mu zemøela matka, ve dvanácti starší bratr. Ve ètrnácti
letech zaèíná hrát v ochotnickém divadle. V osmnácti letech nastupuje
na Jagellonskou universitu v Krakovì. Píše básnì. V devatenácti
letech prožívá zaèátek války. Tajnì studuje a zapojuje se do ilegálního
kulturního odboje. V roce 1940, kdy pracuje v kamenolomu, poznává
laika Jana Tyranovského, který jej uvádí do svìta karmelitánské
mystiky a seznamuje ho s podobnými mladými lidmi. V tomto roce
dosahuje dvaceti let a umírá mu otec. Od roku 1941 pracuje
v chemické továrnì. V roce 1942 byl pøijat do ilegálního semináøe
a zaèíná tajnì studovat filosofii. V roce 1946 je vysvìcen kardinálem
Sapiehou na knìze. Studia v Øímì zakonèí doktorátem v roce 1948.
Vyuèuje spoleèenskou etiku na Jagellonské universitì a pùsobí
mezi vysokoškolskými studenty. Stává se biskupem Krakova,
kardinálem a v roce 1978 papežem.
Jan Pavel II. – první morální autorita svìta. Síla jeho svìdectví
tkví pøedevším v tom, že uskuteèòuje to, co øíká. Jeho nároèné cesty
po celém svìtì ukazují, jak mu záleží na èlovìku, na lidstvu.V roce
1981 je smrtelnì postøelen Alim Agcou a za své zázraèné zotavení
dìkuje Pannì Marii.
Tento muž, který už jako malý chlapec poznal utrpení – smrt
blízkých, válku, nacismus, komunismus –, nezatrpkl. Naopak. Stává
se èlovìkem nadìje pro svìt, protože s velkou odvahou svìdèí o tom,
že jedinì Kristus je schopen øešit problémy èlovìka i lidstva. I pøes
18
vysoký vìk a do vyèerpání všech sil cestuje po celém svìtì a svìdèí
o Kristu. Bez mimoøádné milosti a bez naprostého odevzdání se Bohu
a lidem by nìco takového nebylo možné.
Jan Pavel II. se svobodnì rozhodl darovat všechny síly Bohu
a lidem. Tak svým životem vnesl do svìta novou nadìji v lásku Boží.
§ Maxmilián Kolbe – knìz, øeholník, muèedník. Narodil se roku
1894 v Polsku. Byl velkým ctitelem Panny Marie a založil spoleèenství
Neposkvrnìné. Pochopil dùležitost tisku, a proto založil øadu
èasopisù, nìkteré dokonce až v dalekém Japonsku. Za nìmecké
okupace byl zatèen a poslán do koncentraèního tábora v Osvìtimi.
Zde nabídl svùj život za Františka Gajovnièka, otce pìti dìtí,
odsouzeného k smrti hladem. Spolu s devíti dalšími odsouzenými
byl dán do cely smrti. Spoluvìzni líèili, že jindy to bylo místo kleteb
a zoufalství, nyní se však z hladomorny celé dny ozývaly modlitby
a zpìvy. Maxmilián Kolbe dosloužil všem. Jeho život pak nakonec
ukonèil táborový lékaø smrtící injekcí. Kolbe svobodnì daroval vlastní
život za svého bratra.
Základní body pro pochopení
r Svoboda je dar Boží, který jsme dostali, abychom milovali
a konali dobro, a tím dosáhli radosti a vìèného života.
r Èlovìk je stvoøen k obrazu Božímu. Aby rozpoznal, co je dobro
a co je zlo, je tøeba, aby se nechal vést Bohem. V praxi to znamená
øídit se Božími pøikázáními a naslouchat církvi a hlasu svého
svìdomí.
r Být svatým znamená být plnì èlovìkem. To ovšem pøedpokládá, že èlovìk probojovává vnitøní boj sám se sebou o svou svobodu
a o konání dobra.
r Vzorem dokonale svobodného èlovìka a pøitom naplno
realizovaného je Panna Maria. Protože se dala svobodnì k dispozici
Bohu, On v jejím životì uèinil veliké vìci.
19
Nabídky pro Tvùj život
ü Své svìdomí musí èlovìk vychovávat. Buï moudrým
èlovìkem a rád naslouchej slovùm Písma svatého, hlasu
církve a svému duchovnímu rádci.
ü Základní cestou svobody je láska k druhému èlovìku. Kdo
usiluje o skuteènou, konkrétní lásku k druhým, v tom se
otevírá pramen pokoje a radosti.
ü Tomu, kdo kráèí po Kristovì cestì, se jde snadnìji
a bezpeènìji v konkrétním malém spoleèenství bratøí a sester,
kteøí žijí spojeni s církví. Nenechá se tolik manipulovat médii
ani reklamou a spíše si uchová schopnost „kritického“ vidìní
vìcí a zachová si svobodu.
* Èti: Ex 3-4; Sd 13 - 16; Sk 26; Gal 5, 13-26; KKC2 396-397, 1720-1724,
1730-1748, 2822-2827
2
Katechismus katolické církve (dále jen KKC), Karmelitánské nakl., 2001
20
Metodika
è
Akce èistý papír
Animaci uvedeme následujícími nebo podobnými slovy: Èlovìk
byl stvoøen k Božímu obrazu, aby žil ve vztahu s Bohem a byl Božím
dítìtem, které se nechá Bohem vést. Je stvoøen jako bytost plnì závislá,
ale sám rozhoduje, na kom chce být závislý. Závislosti èlovìka
zotroèují, avšak je jedna, která ho osvobozuje. Je to závislost na Kristu
a jeho lásce.
Možná jsme již prožili situace, kdy se vyslovené slovo nedalo
vzít zpìt, kdy urèité jednání zmìnilo situaci a nebylo možné je vrátit.
Nìco podobného je i pøi rozhodnutí se pro Boha. Naše ano, které
vyslovíme, se již nedá vzít zpìt. Jedinì tehdy nás mùže Bùh opravdu
vést.
Na závìr probíraného tématu každý dostane èistý papír, který
pøedstavuje Boží vùli – Boží plán s naším životem, cestu ke svobodì.
Svým podpisem dole v rohu papíru dovolujeme Bohu, aby udìlal
všechno, co má s naším životem v plánu. S podpisem nespìchejme,
ale domýšlejme jeho dosah. Na závìr si popovídáme o tom, co jsme
v této situaci prožívali, a zakonèíme modlitbou. List si pak každý
mùže nechat.
è
Svíce
Po probraném tématu zapálíme svíci a všem pøítomným rozdáme
malé svíèky. Máme pøipravený text obnovy køestního slibu, který
nejprve pomalu èteme – podbarvený hudbou –, aby si každý
uvìdomil dosah tìchto slov. Když si slova uvìdomíme, ztvrdíme
svùj slib zapálením svící a písní Magnifikat.
è
Bahno
Høích znamená volbu nesvobody. Necháme zaznít otázku: Co
je høích? (slovem, malováním, pøirovnáním) a pak o tom hovoøíme.
Máme-li dostatek èasu, pøichystáme bahno, kterým si pomažeme
ruce minimálnì k loktùm. Pak necháme volný èas (tøeba hodinu),
21
abychom hledali vyjádøení toho, co je høích. Když se rozhodneme,
že s høíchem nechceme mít nic spoleèného, spoleènì se pomodlíme
modlitbu „Vyznávám se Bohu a vám všem…“ Pak se umyjeme
a modlitbou nebo písní chválíme Boha.
è
Provaz
Úèastníci dostanou provazy, kterými jeden druhému sváže ruce
tak, jako se svazují pouty. Potom pokraèujeme tìmito nebo
podobnými slovy:
Ježíš za nás zemøel a pro nás vstal z mrtvých. Tím uskuteènil
dílo vykoupení èlovìka. Ovoce Ježíšova díla osobnì pøijímá každý
èlovìk ve svátostech. Køtem jsme nebyli zbaveni pokušení, ale v nitru
každého z nás na jedné stranì zaznívá: ,Nechci sloužit Bohu, nechci
pøijmout jeho cestu‘, na druhé stranì mu ale sloužím. V našem nitru
probíhá ustavièný zápas mezi dobrem a zlem. Možná jsou lidé, kteøí
jsou zcela uchváceni zlým duchem a jsou svázáni mnohými vìcmi.
Jsou ale také lidé, kteøí již zakusili sílu vykoupení Ježíšem Kristem
a pøes mnohá pokušení vždy znovu Boží mocí vítìzí nad zlem.
Èím jsou èasto lidé otrocky svázáni?
Hádky a rozbroje, závist, opilství, neèistota, vìštìní a magie,
setrvávání ve høíchu, rùzná vnitøní zranìní.
Na události seslání Ducha svatého vidíme, jak Duch svatý
osvobozuje èlovìka a promìòuje ho. S dùvìrou prosme, a svoji moc
projeví také na nás.
Svázaní pak pøistupují k paškálu, pøepalují provaz, vysloví
prosbu a zazpívají píseò: „Naplò, Pane.“
- Bože, Duchu svatý, osvoboï nás od rozbrojù a hádek a naplò
srdce pokojem.
- Bože, Duchu svatý, osvoboï nás od závisti a naplò naše
srdce laskavostí a dobrotou.
- Bože, Duchu svatý, osvoboï nás od opilství a jiných závislostí
a naplò naše srdce sebeovládáním.
- Bože, Duchu svatý, osvoboï nás od neèistoty a smilství
a daruj nám pravou lásku.
22
- Bože, Duchu svatý, osvoboï nás od vìštìní a magie a posiluj
naši dùvìru v tebe.
- Bože, Duchu svatý, osvoboï nás od setrvání ve høíchu a zbav
nás strachu, malomyslnosti a posilni naši víru v odpuštìní.
- Bože, Duchu svatý, osvoboï nás od našich vnitøních zranìní
a vlej do našeho srdce stálou radost z tvé blízkosti.
Ovocem Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpìlivost,
laskavost, dobrota, vìrnost, tichost, sebeovládání. Kéž Duch Boží
rozmnoží v nás toto ovoce, znázornìné na symbolu holubice, a kéž
je tímto ovocem i díky vám naplnìn celý svìt (rozdání holubice
s nakresleným ovocem Ducha svatého).
Píseò: Pøijï již, pøijï, Duchu Stvoøiteli…
Èetba k prohloubení tématu
- Vztah mezi autoritou a duchovním vedením, Mons. Arrigo Miglio,
sekretariát Sekce pro mládež ÈBK, 1999.
- Neboj se, jen vìø!, Jan Balík, Paulínky, 2002.
- Znᚠsám sebe?, Schönstattské hnutí, 1994.
- Prázdné ruce, M. C. Zieschová, Portál, 1993.
- Dokonalá svoboda, M. C. Zieschová, Portál, 1991.
- Moravské exultet, Josef Koláèek, Nakladatelství tiskárny Vimperk,
1990.
- Biskup – vyznavaè – Josef Karel Matocha, Jindøich Zdenìk Charouz,
Matice cyrilometodìjská, 1991.
- Kristus vás miluje - Jan Pavel II. mládeži (pøedevším 6. poselství
mládeži a slova v Denveru), Paulínky, 2001.
- Svìtlo a stín, Wladyslaw Kluz, Zvon, 1991.
23
2
Boží nabídka:
Povolání
Katecheze
Životní povolání je zásadní otázka života každého mladého
èlovìka. K èemu jsem užiteèný? Jakou cenu má mùj život? Jaký úkol
mám zde na zemi? Mnoho lidí si s potøebou znát smysl svého života,
„žít pro nìco“, neví rady. Není divu, že se pak mluví o frustraci.
Proè utíkám od odpovìdi na tak zásadní otázku? Konzumismus,
zkomercializovaná zábava, která odvádí od životní angažovanosti
a upevòuje postoj pasivity, sobectví a izolace. Pokušení vyhnout se
zodpovìdnosti. Není divu, že mì nemusí ani napadnout, že bych se
mìl zamyslet do hloubky nad tím, k èemu mì Bùh stvoøil, pro jaký
úkol jsem se zde na zemi narodil…
V povolání je svoboda a plnost života
Být povolán Bohem neznamená být zotroèen. Jde pøedevším
o nabídku dát svému životu plnou hodnotu a rozvinout ho do plné
krásy. Vždy pouze Bùh mne opravdu zná. A On jako mùj Stvoøitel
dobøe ví, na co mám a k èemu jsem užiteèný. U nìj mám své jedineèné
místo, kde nacházím své uplatnìní a kde mohu svou aktivitu, sám
sebe naplno rozvinout. On nezná ménìcennost a nikdy nežádá nìco,
co je nad moje síly. A když k nìèemu volá, dává k tomu i svou pomoc.
Být Bohem povolán je to nejkrásnìjší, co mohu pøijmout. Prožívat
svùj život jako Boží povolání mì zbavuje strachu ze života.
24
Bùh, který stvoøil celý svìt pro èlovìka a který stvoøil každého
z nás, neustále udržuje svìt v existenci. Má svùj plán s každým
jednotlivcem a i pøes všechno tìžké a bolestné ve svìtì stojí na stranì
èlovìka. Nechám-li se jím den po dni, rok za rokem vést, z mého
života se bude stávat cesta k vìènému povolání: budu prožívat
spoleèenství s Bohem ve vìèném životì. Cesta na této zemi je tedy
pøípravou na vìènost. Mùžeme øíci, že již zde na zemi okoušíme
v církvi první plody vìènosti: zakoušíme radost ze spojení s Bohem,
zažíváme hloubku pøátelství bratøí a sester….
Opravdovì prožívat svùj život nikdy není bezcílná cesta. Každý
krok mì otevírá vìènosti. Na každém kroku tedy záleží. Vìènost
mne neodvádí od života na zemi, ale dává mému nároènému
pozemskému putování koneèný smysl. Vìènost zaèíná dnes!
Otevøít se Božímu volání
Jak tedy žít svùj život? Jak poznat Boží vedení v mém pøípadì?
Není to vždy snadné. O tomto dramatu povolání svìdèí mnoho
biblických postav. Mùžeme øíci, že cesty, jak Bùh volá konkrétního
èlovìka, jsou velice rozmanité. Proto bude pøi hledání vlastního
povolání tøeba mluvit na prvním místì o otevøenosti a naslouchání
Božímu volání. Èasto právì zde narážíme na první tìžkosti. Mnohdy
pøemýšlíme pøíliš nad vlastními silami a málo èekáme s otevøenou
náruèí na Pánùv dar. Vždy zde nejde v první øadì o to, abych já
našel a Bùh mi pøi tom pomáhal. Na prvním místì jde o pøijetí daru
lásky – daru povolání. Mnohdy mladý èlovìk Bohu vnucuje to své.
Bùh pøitom jedná èasto v lidských oèích „nerozumnì“. Jemu jde
skuteènì o mé dobro. Mùže se zde projevit i malá dùvìra v Boha.
Ten, kdo nejvíce chce, abych poznal, pøece nejsem já, ale On. „Bùh je
svìtlo“ (1 Jan 1,5) a pøiblížit se k nìmu znamená vidìt. Dùvìøivé
oèekávání Božího daru pak pøináší plody: „Velebím tì, Otèe, Pane
nebe a zemì, že když jsi tyto vìci skryl pøed moudrými a chytrými, odhalil
jsi je malièkým; ano, Otèe, tak se ti zalíbilo.“ (Mt 11,25)
25
Hledám-li své povolání, oèekávám-li ho jako dar, jsem na prvním
místì zván k zamilování si tichého naslouchání Pánu v modlitbì.
Stanu se èlovìkem modlitby. Budu se rád setkávat s Kristem. „Kdo
mì miluje, toho bude milovat mùj Otec a také já ho budu milovat a dám se
mu poznat.“ (Jan 14,21)
Neboj se!
Mnozí mladí lidé zakoušejí pøi hledání svého životního povolání
nejrùznìjší druhy strachu. Jde pøedevším o urèité sebepodceòování:
„Bùh ode mne chce nìco, na co nemám.“ „Zklamal jsem již jednou,
zklamu zase.“ Jindy jde o malou víru a dùvìru v lásku Boží: „Bùh
chce ode mne nìco, co já nechci.“ Stále více se dnes objevuje i obava
z nároènosti povolání. Mít strach vede k oddalování rozhodnutí
a k celkové nespokojenosti a nìkdy i k pasivitì. Dùvodem všech
možných druhù strachu se tak jeví nedostatek víry a dùvìry: nevìøím,
že mne Bùh má rád a že se mnou poèítá i v mé slabosti, hlouposti,
tuposti, høíšnosti, malosti, natvrdlosti, pomalosti...
Dìjiny spásy nepøetržitì zaznamenávají pøekvapivé Boží volání.
„Jen se podívejte, bratøi, komu se u vás dostalo povolání,“ píše svatý
Pavel (1 Kor 1,26). Mohl by zde promlouvat Gedeon, oslovený
andìlem „udatný bohatýre“ právì ve chvíli, kdy se chová jako
zženštilý zbabìlec (srov. Soudcù 6-8). Mohli by zde svìdèit všichni
apoštolové. Vždy kdyby Kristus dìlal nábor podle psychologických
testù, asi by neobstáli. A bylo by dobré pozorovat mnohé svìtce,
èeho všeho byli nakonec schopni! Svatá Terezie z Lisieux, která se
bojí píchnutí jehlou, neohroženì obìtuje svùj mladý život Bohu.
Bùh vidí do srdce èlovìka a jeho povolání vždy zahrnuje v sobì
úžasnou Boží schopnost vidìt to dobré, co v nás je a rozvíjet to. Proto
se neboj v tiché modlitbì Pánu opakovat: „Pane, je jedno, èím budu,
hlavnì a dìlám to, k èemu jsi mne Ty sám povolal!“
26
Pøekážky na cestì
Èasto se stává, že ani nechci hledat své osobní povolání. Jsem
spokojený na svém píseèku. Jde o jistou duchovní ochablost. Takový
èlovìk se pak životem plouží, aniž by vìdìl, že jeho život je
drahocenný a má velkou hodnotu.
Jindy potíž pøi hledání osobního povolání spoèívá v malé odvaze.
Bùh èlovìku rád zjevuje své plány a vždy poèítá s tím, že využiji
daru svobody a pro jeho nabídku se rozhodnu. Boží povolání se tak
stává neustálou provokací naší svobody. A nejen to, povolání nikdy
nepøichází formou dopisu, kde je jasnì popsán celý nᚠživot. Proto
žít s Bohem vyžaduje od èlovìka odvahu riskovat. Boží vùli s naším
životem poznáváme spíše krok za krokem. Nᚠpozemský život se
skládá z našich rozhodnutí, vyprovokovaných Božím darem. A to
chce odvahu. Proto základním požadavkem naší cesty s Bohem je
odvaha k volbì. Je tøeba žít dobøe pøítomnou chvíli a s odvahou konat
to, co poznáváme jako vùli Boží s naším životem. A stále nesmí chybìt
víra a dùvìra, že Bùh je se mnou a neustále mne vede.
„Já jsem Hospodin, Bùh tvùj, který tì drží za ruku a øíká ti: Nestrachuj
se! Já ti pomáhám.“ (Iz 41,13) Jinými slovy bychom mohli øíci, že jde
o život pod Božím vedením. Krásná jsou slova svatého Františka
Saleského: „Nechtìjte dìlat všechno, ale jen nìco. Jen tak udìláte
mnoho.“
„Chtìl bych se obrátit na vás, drazí mladí, a s láskou vám opakovat:
buïte velkodušní v darování svého života Pánu. Nebojte se! Nemusíte mít
z nièeho strach, protože Bùh je Pánem dìjin a vesmíru. Nechte v sobì rùst
touhu po velkých a ušlechtilých plánech. Pìstujte v sobì smysl pro solidaritu:
je znamením Božího pùsobení ve vašem srdci. Dejte k dispozici vašemu
spoleèenství talenty, které vám Prozøetelnost štìdøe udìlila. Èím více budete
pøipraveni darovat se Bohu a bratøím, tím více odhalíte pravý smysl života.
Bùh od vás oèekává mnoho!“ (Jan Pavel II., Poselství k XXXIII.
svìtovému dni modliteb za povolání)
27
Pomoc na cestì
Kromì modlitby a odvahy k volbì nám k rozpoznání osobního
povolání napomáhají další pravidla:
§ Vytvoøení správného obrazu o sobì. Poznání svých schopností
a omezení.
Toto poznání získám pøedevším skrze druhé lidi. Já sám mohu
o sobì pøemýšlet mylnì. S tím je spojený èasto prožívaný problém
ménìcennosti. Položme si otázky: Kdo mne potøebuje? Jakým darem
jsem pro druhé? Jaké dary mi Bùh dal? Jaké touhy mám ve svém
nitru? Každý z nás je užiteèný, i když nebude Einsteinem èi Matkou
Terezou.
U nìkoho mùže zase jít spíše o pøeceòování vlastních schopností,
o pøílišné spoléhání sám na sebe. O jakousi pøehnanou sebedùvìru,
která nedovoluje Bohu, aby vstoupil do praktického života èlovìka
a svou moudrostí ho vychovával.
§ Vèlenìní se do spoleèenství Božích dìtí: navázání vztahù,
potøeba vzorù, vztah k autoritì, srovnávání svých myšlenek s druhými, úloha spoleèenství církve.
Radit se o svém životì s druhými, a to hlavnì s tìmi, kteøí mne
duchovnì doprovázejí (knìz, zpovìdník, dobré a hluboké
spoleèenství, dobøí rodièe...) a naslouchat slovùm církve.
§ Pravidelný svátostný život. Svátostmi se v èlovìku posiluje
duchovní spojení s Kristem. Zvláštì pravidelné pøijímání svátosti
smíøení a eucharistie velmi pomáhá k poznání Božího plánu
s èlovìkem.
§ Schopnost pravé hodnoty žít a spoluvytváøet. Prožívat dobøe
a poctivì pøítomnost svého života ve vìrnosti malièkostem.
Angažovat se ve službì druhým. Bùh èasto nechává objevit osobní
povolání skrze skutky lásky, které konáme.
28
Prùvodkynì Maria
Poznat, pøijmout a prožívat osobní povolání je nároèným úkolem
každého èlovìka. Proto je dobré vzít si na pomoc Pannu Marii.
Pøijmout ji jako Matku, která starostlivì doprovází mùj život. Pozvat
ji do svého života jako prùvodkyni. Vždy ona jako jedna z nás lidí
zakusila, co to znamená jít s Bohem a prožívat s ním dobrodružství
jeho vùle a jeho plánù. Ona má zkušenost. Prožila hledání, prožila
chvíle nejistoty, temnoty. A pøes všechno krok za krokem naplòovala
Boží plán se svým životem. Proto bude dobré putovat na místa jí
zasvìcená a tam s ní rozmlouvat o sobì a svém životì. Má smysl
zasvìtit jí svùj život a vybrat si ji za prùvodkyni své celoživotní cesty.
29
Na cestu životem
Motto:
„Udìlejme ze svého života nìco krásného pro Boha.“
Matka Tereza
Hledáme vzory
§ Svatá Terezie z Lisieux umírá jako karmelitka ve svých 24 letech.
I když dosáhla vytouženého vstupu na Karmel, hledala své konkrétní
místo. Píše:
„Stále jsem toužila být svatou. Když jsem se porovnávala se svatými,
øíkala jsem si, že mezi nimi a mnou existuje stejný rozdíl jako mezi horou,
jejíž vrchol se ztrácí v nebi, a neznámým zrnkem písku, po nìmž šlapou
nohy poutníkù. Místo, abych ztrácela odvahu, jsem si øekla: Dobrý Bùh
nemùže dávat nerealizovatelné touhy, mohu tedy i pøes svou malièkost
smìøovat ke svatosti. Stát se velkou je nemožné, musím se tedy snášet
taková, jaká jsem, se všemi svými nedokonalostmi. Naprosto nemám potøebu
stát se velkou, je spíše tøeba, abych zùstala malou a abych takovou byla
stále víc. Bùh mi dá lásku, kterou nemohu dosáhnout jen svými silami.
Pochopila jsem, že církev má srdce, a to hoøí láskou. Pochopila jsem, že jen
láska vede k èinnosti údy církve. Kdyby láska pohasla, pøestali by apoštolové
hlásat evangelium, muèedníci by se zdráhali prolít svou krev… Pochopila
jsem, že láska obsahuje všechna povolání, že láska je všechno, že objímá
všechny doby a všechna místa, jedním slovem, že je vìèná. Ve výbuchu
úžasné radosti jsem zvolala: Ježíši, má lásko, koneènì jsem našla své povolání.
Mým povoláním je láska. V srdci své Matky církve budu láskou.
Nechci utíkat pøed žádnou malou obìtí, využiji všech malièkostí, a to
z lásky. Chci trpìt z lásky a též se radovat z lásky, tak zahrnu Tvùj trùn
kvìtinami.“
§ Pøi vigilii na XV. svìtovém dnu mládeže vystoupil mladý
Massimiliano z Øíma se svìdectvím o svém životì:
30
„Patøím ke generaci, která již nepoznala válku. Nevím, co znamená
být pronásledovaný. Narodil jsem se do spoleènosti, kde se dá všechno
koupit, všechno je na dosah ruky. Já sám jsem dostal hodnì: zdraví, rodinu,
studium, práci, možnost cestovat a poznávat, pøátelství a pøedevším mír.
Co mi chybí?
Ježíš øíká bohatému mladíkovi: ,Jedna vìc ti chybí – jdi, prodej vše, co
máš, a rozdej to chudým. Pak mì následuj.‘ Mìl jsem to štìstí, že jsem
mohl naslouchat tomuto Pánovu volání ve velmi mladém vìku, v patnácti
letech. Nebyl jsem sám a ve spoleèenství s ostatními jsem na nì mohl
odpovìdìt. Pøestože jsem v té dobì mìl okolo sebe hodnì lidí, cítil jsem se
sám a bál jsem se. Ježíšovo volání tuto izolaci prolomilo. Jeho slovo bylo
odpovìdí na mé úzkosti a nespokojenost. Žádal po mnì, abych sloužil
chudým. Od té chvíle jsem se necítil sám a nemìl jsem strach.
Ale kdo je vùbec chudý? Mohu pro nì já, mladý a nezkušený, nìco
udìlat? Není to pøíliš nároèné? Postupnì jsem podle Ježíšova pøíkladu
osobnì zaèal chudé poznávat. Každá tváø vypráví urèitý pøíbìh, má svou
dùstojnost. Také jsem zaèal èíst jednu stranu evangelia dennì. Není to
jednoduché. Pokušení je pøítomno neustále. Každodenní pøijetí jedné ,kapky‘
evangelia dává rùst mé lásce k bližním. Zjistil jsem, že evangelium není
nièím zastaralým, že to není vèerejší pøíbìh – je to svatost, ke které jsem
povolán.“
Základní body pro pochopení
r Život jsme dostali jako nesmírnì cenný dar od Boha. Záleží
na tom, jak ho prožíváme, co se svým životem udìláme.
r Hledat své místo v životì znamená pøedevším hledat Boží plán
se sebou. Bùh mne zná nejlépe a dokáže rozvinout naplno celou mou
osobu. Je proto rozumné svobodnì pøijmout Boží povolání jako jeho
dar lásky.
r Kdo se snaží prožívat život podle Božího povolání, které
poznává, zakouší, že život s Bohem je sice nároèný, ale plný Božského
dobrodružství. S Bohem se èlovìk nikdy nenudí!
31
Nabídky pro Tvùj život
ü Poznávat Boží povolání – Boží plán se svým životem, to je
celoživotní cesta, která pøedpokládá hluboký vztah s Bohem –
naslouchání v modlitbì. Zvl᚝ se doporuèuje modlitba k Duchu
svatému. Nezapomínej také na pøímluvu Panny Marie.
ü Abys snadnìji poznával plán Boží se svým životem, je
dùležité, abys mìl nìkoho zkušeného, kdo tì duchovnì
doprovází. Poznávej také sám sebe, naslouchej pøátelùm
a zvažuj okolnosti.
ü Neèekej na nìjaké mimoøádné potvrzení Božího plánu. Bùh
vìtšinou poèítá s tím, že se èlovìk dokáže s rozvahou
rozhodovat.
* Èti: Sd 6,11-40; Jer 1,1-10; 1 Sam 3; Jan 1, 19-51; 1 Jan 1-4; KKC 897–
913, 2822-2827
32
Metodika
è
Magnificat
Pøeèteme si modlitbu Panny Marie „Magnifikat“ (Lk 1,46-56).
V ní Maria chválí Boha, vnímá velké vìci, které s ní Bùh na základì
jejího souhlasu èiní, a vidí sama sebe v Božím plánu. Nejprve si
v tichosti uvìdomíme tyto tøi skuteènosti i v našem životì. Dùraz
položme na vnímání Božího pùsobení v nás. Pak každý sestaví svùj
osobní Magnifikat. Na závìr se ve spoleèenství pomodlíme jednotlivé
modlitby. Je to pøíležitost k delšímu sdílení o tom, jak Bùh v našem
životì pùsobí.
è
Hra dùvìry
Pøijmout Boží volání znamená projevit velkou dùvìru v Boha.
Mnohdy to vyžaduje „skoèit do prázdna“. Hra dùvìry: skupina
šesti až deseti lidí stojí tìsnì u sebe a vytvoøí kruh. Uprostøed kruhu
je jeden se zavázanýma oèima, má nohy i ruce u sebe a bezvládnì
padá na kteroukoliv stranu. Nesmí se snažit udržovat nìjakým
zpùsobem rovnováhu. Úkolem ostatních je padajícího zachytit. Pøi
høe by mìlo být ticho. Smyslem hry je zakusit, co je dùvìra,
a uvìdomit si odpovìdnost za druhé. Po skonèení hry následuje
sdílení zkušeností ze hry.
è
Kostky
Vezmeme hrací kostky pro malé dìti, na kterých jsou vyobrazeny
èásti obrázkù, které se pak skládají v jeden celek. Každému dáme
jednu nebo i více kostek a jednu kostku položíme jako základ
pro budoucí obraz. Úkolem úèastníkù je sestavit celkový obraz. Pøi
sestavování mohou pracovat buï samostatnì, mlèky, a nebo si mohou
i radit. Nikdo by ale nic nemìl dìlat za druhého. Po skonèení
následuje spoleèná úvaha nad tím, jaký to má vztah k našemu životu.
Mùže se použít i obrázek z menšího poètu puzzle.
Smyslem hry je uvìdomit si, že každý èlovìk je takovou kostkou
v celkovém obrazu svìta. Nìkdo svou kostkou tvoøí napø. tváø
33
obrazu, jiný jen jeho okraj. Každý však má svoje místo a navazuje
na ostatní. Když kostku odejmeme, zjišujeme, že obraz není úplný,
a my jsme proto nepostradatelní.
è
Modlitba
Setkání prožijeme jako modlitbu za své povolání. Mùžeme použít
modlitby uvedené v Kancionálu.
è
Svìdectví
Pozvìte na setkání knìze, øeholnici, manžele a poproste je, aby
promluvili o tom, jak Bùh pùsobí v jejich životì a jak poznali svou
životní cestu. Mùžeme si také takové svìdectví pøeèíst a vést o nìm
spoleènì rozhovor.
Èetba k prohloubení tématu
- Jít za Kristem, Fabio Ciardi, Nové mìsto, 1998.
- Kristus vás miluje - Jan Pavel II. mládeži (list mladým z roku 1985),
Paulínky, 2001.
- Ježíš tì volá, Miles Jesu, 1995.
- Štìpán Trochta – svìdek „T“, Jaroslav Novosad, Portál 2001.
- II. vatikánský koncil – Lumen gentium, Zvon, 1995.
34
Povolání
k rodinnému životu
3
Katecheze
Na poèátku stvoøil Bùh „èlovìka, aby byl jeho obrazem, stvoøil ho
jako muže a ženu.“ (srov. Gn 1,27) A tomuto spojení muže a ženy dal
Bùh jasný pøíkaz: „Ploïte a množte se, naplòte zemi.“ (Gn 1,28)
Manželství a rodinu ustanovil Bùh. On dal èlovìku schopnost
doplòovat se a prožívat jednotu duše a tìla. Proto manželství patøí
k všeobecnì lidským hodnotám. Když církev zvláštì v souèasnosti
pøipomíná etiku manželství a rodiny, slouží ve skuteènosti celému
lidstvu. Není to tak, že by vìøící vnucovali spoleènosti názor platný
jen pro nì. Hlásáním pravdy o manželství církev pomáhá všem lidem
objevovat zásady života, které vyplývají z pøirozeného zákona
vloženého do lidského srdce.
Povolání k lásce
Bùh stvoøil èlovìka z lásky, stvoøil ho ke své podobì. Proto je
do hloubky bytosti èlovìka vtištìno povolání k lásce. Lidská bytost
potøebuje milovat a být milována. V životì èlovìka jde v podstatì
o jediné: nauèit se milovat. Láska mùže být prožívána v zásadì
dvojím smìrem. Buï vede Bùh èlovìka cestou manželství, nebo
cestou zasvìcení pro Boží království. Každé povolání je povoláním
k lásce. Jak se od sebe tyto cesty liší? V povolání celibátu se èlovìk
35
dává plnì a nerozdìlenì Bohu a službì pro jeho království. Tak se
láska knìze, øeholníka, øeholnice realizuje ve službì mnoha bratøím
a sestrám. Manželství je vìdomá volba lásky, která dosahuje veliké
intenzity a hloubky ve výluèném a jedineèném vztahu mezi manželi.
Svou povahou je tato manželská láska zamìøena k plodnosti, výchovì
dìtí a spoleènému rùstu k Bohu.
Manželství je pro èlovìka velký dar. Jednak mu dává možnost
prožít krásu lidské lásky a pak se pro èlovìka stává konkrétní cestou
do vìènosti s Bohem. Vždy základním cílem života èlovìka je vìèný
život.
Povolání k manželství
Protože se vìtšina z nás v životì vydává cestou manželství
a rodiny, lidem se nìkdy zdálo, že nejde o projev Božího povolání.
O manželství se mluvívalo jako o nìèem ménìcenném. Nebyl jsi
povolán, tak je pro tebe manželství. Dnes, kdy je rodina v ohrožení,
si ale velice jasnì uvìdomujeme, že manželství je konkrétním
povoláním èlovìka. Bùh doprovází èlovìka na jeho cestì životem.
Bùh nestojí mimo manželství, ale uprostøed manželù a jejich rodiny.
Vždy povolání k manželství je povolání k darování se zcela a bez
výhrad tomu druhému, ve kterém je Ježíš, a tímto zpùsobem jít
k Bohu. Ne tedy každý sám za svým Bohem! V manželství je èlovìk
povolán jít k Bohu skrze druhého. Jinak øeèeno: v manželství se jde
ke svatosti spoleènì, jeden s druhým.
„Nejdražší Lucie, nerozdìluj své srdce. Pamatuj si, že láska je jen
jediná, láska k Bohu. Je na svìtì jediný Ideál, který pøekonal všechny
ideály – milovat. Koho milovat? Boha. On pøebývá ve všech stvoøeních.
A ty ho mᚠvidìt v jednom srdci, a to v srdci Mária. Pro tebe milovat
Hospodina znamená milovat Mária, jak jen nejvíc mùžeš. Víc než ho
miluješ, protože v jeho srdci pøebývá Bùh. Pro nìho se vzdej svého egoismu,
své touhy být uzavøená do sebe, vzdej se svého pohodlí, všech svých chyb.
Pro nìho umocni trpìlivost, zdokonal své schopnosti matky a dokaž mlèet,
když nìkdo udìlá chybu. Budeš-li se snažit vidìt Ježíše v Máriovi, pak
36
tvá láska nebude mít konce. Ani v ráji nepøestane, protože v Máriovi miluješ
Boha. Jen tak tvoje láska vzroste.“ (dopis Chiary Lubichové)
Boží plán s manželstvím
Høích èlovìka zasáhl, poškodil a zaslepil. A snad nejvíce postihl
èlovìka ve schopnosti milovat. Proto se nám mnohdy zdá, jako by
láska a Boží pøikázání šla proti sobì. Ve skuteènosti uèit se lásce
znamená dívat se na Boha a žít jeho stylem. Nebude to vždy snadné,
ale stojí to za to. Zvláštì v manželství se konkrétnì ukazuje, že
opomíjet Boží pøikázání nejenže èlovìka dìlá nešastného, ale
poškozuje i druhé lidi.
Z výzkumu psychologa J. Kovaøíka o èeské rodinì vyplývá, že
spokojenosti se životem a šastného soužití dosahují pøedevším ty
manželské páry, které se dívají na manželství a rodinu spíše
klasickým zpùsobem, dobøe spolu v rodinì komunikují a preferují
nemateriální hodnoty (cit. Konference o mládeži, Hostýn 1998, Sekce
pro mládež ÈBK, 1999). Podobnì i výzkumy o nesezdaných soužitích
ukazují na více rozvodù mezi tìmi, kteøí spolu žijí a sdílejí spoleènou
domácnost již pøed svatbou.
Kristus vrátil manželství jeho pùvodní hodnotu a krásu. „Proto
opustí muž otce i matku a pøipojí se ke své ženì a ti dva budou jeden
èlovìk? Už tedy nejsou dva, ale jeden. Co tedy Bùh spojil, èlovìk nerozluèuj!
Øekli mu na to: ,Proè tedy Mojžíš naøídil dát ženì rozlukový list a rozvést
se s ní?‘ Odpovìdìl jim: ,Mojžíš vám dovolil rozvod se ženou pro tvrdost
vašeho srdce, ale na zaèátku to tak nebylo.‘“ (Mt 19,5-8)
Vzory manželství
Pravzorem manželství je sám Bùh – Trojice. Bùh, který žije jako
spoleèenství tøí božských osob, je pramenem a pøíkladem pravé
lásky. Manželství nachází v této hlubinì Boží svùj základní vzor.
On, Bùh – láska, ukazuje èlovìku, jak žít. Na této zemi se život Trojice
nejhloubìji a nejlidštìji projevuje právì v manželství. Být
37
spoleèenstvím lásky jako Bùh. Žít láskou jako Bùh. Být plodnou
láskou jako Bùh. „Božské my vytváøí vìèný vzor onoho zvláštního lidského
my, muže a ženy, kteøí se sobì dávají v nerozluèném životu otevøeném
spoleèenství.“ (Jan Pavel II., X. SDM pøi modlitbì Andìl Pánì)
Zcela zvláštním zpùsobem mùže každá rodina vidìt svùj vzor
v nazaretské rodinì, ve které žil sám Ježíš. Proto mnoho manželù
vzývá pøi své modlitbì Pannu Marii a svatého Josefa a zakouší jejich
pøímluvu.
Velký význam má skuteènost, že Kristus povýšil manželství mezi
pokøtìnými na svátost. V ní jsou køesanští manželé Bohem posíleni
a posvìceni pro povinnosti a dùstojnost svého povolání. Svátostný
charakter manželství vyplývá ze skuteènosti, že je manželství
obrazem tajemství vztahu Krista a církve. Písmo o tom øíká
následující slova: „Podøizujte se jeden druhému z úcty ke Kristu. Ženy
a jsou podøízeny svým mužùm, jako kdyby to byl sám Pán… Muži,
každý z vás a miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev a vydal sám
sebe za ni... Muž má mít svou ženu rád jako vlastní tìlo… Tak i Kristus
jedná s církví, protože jsme údy jeho tìla. ‚Proto opustí èlovìk otce i matku
a pøipojí se k své manželce, a ze dvou se stane jen jeden èlovìk.‘ Toto
tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve. A proto každý
z vás a miluje svou ženu jako sám sebe a manželka a zase svému muži
projevuje úctu.“ (srov. Ef 5,21-33)
Boží láska je nám darována
Manželská láska, jako každá jiná láska, je pøedevším Božím
darem. Pokøtìní jsou k ní zvl᚝ vybaveni, protože: „Boží láska je
nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.“ (Øím 5,5)
I když o manželské lásce platí vše, co nás o lásce uèí Ježíš, je dobré si
uvìdomit, že manželská láska je láska plnì lidská, bezvýhradná,
vìrná, výluèná a plodná. V praxi bude nesmírnì dùležité, aby
manželé do svého láskyplného vztahu celý život investovali. Vše,
co za nìco stojí, vyžaduje od èlovìka námahu. Proto i manželská láska
nebude mít sílu bez Boží pomoci a bez ochoty k obìti. V této
38
souvislosti je dobré se zmínit i o tom, že v rodinném životì pøicházejí
i typické životní køíže, jako je bezdìtné manželství, narození
postiženého nebo neèekaného dítìte, úmrtí nebo nemoc v rodinì…
Mluvíme-li o lásce, je tøeba si uvìdomit, že Kristus pøináší své
a nové pøikázání lásky: lásku vzájemnou. A taková je láska
manželská. Vzájemnost pøivádí ke sjednocení, které není již jen
výsledkem lidského snažení, ale dùsledkem pøítomnosti Krista
uprostøed svých uèedníkù.
Domácí církev
Rodina je èasto nazývána domácí církví. Uprostøed rodiny chce
být Kristus pøítomen a stejnì jako církev, také rodina je místem nejen
tìlesného, ale i duchovního plození dìtí. Kde jinde než v rodinì mají
dìti udìlat první krùèky v modlitbì, v lásce k Bohu a v lásce
k druhým lidem.
V této souvislosti bude dobré pøipomenout, že v souèasnosti si
osamìlé manželství nevystaèí. Všelijaké sdružování rodin, setkávání
manželù, manželská spoleèenství, prázdninová setkání rodin
a manželské exercicie nejsou jen jakési nadstandarty vhodné pouze
pro ty, kteøí nemají „co dìlat“. Je to záležitost, která podstatnì patøí
k manželství a k rodinì. Dnes si nevystaèíme sami. Potøebujeme žít
v rámci církve v malých spoleèenstvích, která nás posilují a pomáhají
nám pøi výchovì dìtí napøíklad tím, že jim pomáhají najít vìøící
kamarády.
Za vlastní práh rodiny
„Rodina je spoleèenstvím osob, nejmenší buòkou spoleènosti a jako
taková je základní institucí života každé spoleènosti.“ (dopis Jana Pavla
II. rodinám, 1994) V dobì všeobecného ohrožení rodiny je tøeba tuto
pravdu zdùrazòovat. Spoleènost, která nemá silné a zdravé rodiny,
umírá. Nejvìtší úkol manželù je vytvoøit rodinné prostøedí plné lásky
a bezpeèí, ve kterém mohou dìti harmonicky vyrùstat. Tam je
39
nenahraditelná škola spoleèenských ctností jako skromnost,
obìtavost, solidarita, úcta k životu apod.
Život rodiny se odehrává uprostøed svìta. Proto její èlenové
na sebe berou jak v církvi, tak ve spoleènosti nespoèet malých nebo
velkých služeb a úkolù. Pøi této vnìjší aktivitì rodiny je tøeba mít
stále na pamìti, že její základní a nejdùležitìjší pøínos svìtu a církvi
je dobrá rodina a dobøe vychované dìti. Na jedné stranì se láska
nezastavuje u vlastního prahu a jde dál, na druhé stranì by však
bylo chybou, kdyby pro vnìjší aktivitu utrpìl vnitøní život rodiny.
Svìdectví svìtu
Ve svìtì jako je ten náš, kde je rodina ve velkém ohrožení, kde se
lidé bojí mít dìti a nepøijímají je nebo je pøímo zabíjejí, máme my
køesané velkou šanci. Pokud ti, kdo jsou povoláni k manželství,
upevní rodinný život, budou zcela pøirozenì svìdèit o Bohu. Již
svìdectví vìrné lásky ukazuje lidem hodnotu evangelia. A když
manželé pøijímají i více dìtí a dobøe je vychovávají, je to velké
svìdectví tomuto svìtu.
Vy mladí, kteøí se otevíráte životu a Bùh vás volá do manželství,
nebojte se žít lásku naplno. Nebojte se nároènosti lásky. Nebojte se
dìtí. Tak budete budovat církev, tak se stanete svìdky Krista v tomto
svìtì. A vᚠživot pøinese plody pro Jeho království.
Cesta k manželství
Cesta k svátosti manželství vede pøes známost. Èasto mladý
èlovìk prožívá svou první lásku velice mladý. Tehdy se ho dotkne
krása lidské lásky, kterou Bùh vepsal do života. Vždy si dva
zamilovaní nedovedou pøedstavit, že by jejich láska mohla skonèit
a že by mohli mít rádi nìkoho jiného. Bytostnì prožívaná trvalost
a výluènost èistého vztahu tak pøedznamenává základní vlastnosti
manželské lásky. První láska vìtšinou nemá dlouhé trvání. Teprve
pozdìji se mladý èlovìk otevírá novému vztahu. Zaèíná období vážné
40
známosti. Každý vztah však s sebou pøináší i odpovìdnost, a proto
by mìl mladý èlovìk uzavírat známost až ve chvíli, kdy má vyhlídku,
že v dohledné dobì mùže uzavøít svátost manželství. Známost se
nemùže prodlužovat donekoneèna. Jednak je dlouhá známost
v nebezpeèí, že z ní vyprchá vnitøní náboj, a pak musíme poèítat
s tìlesnou pøitažlivostí, která se zesiluje a není snadné dlouhodobì
odolávat. Zaèít spoleènì bydlet nebo žít spolu intimnì již v dobì
známosti není pro køesana východiskem. Proto napøíklad není
moudré zaèínat známost v dobì støedoškolských studií, když
poèítáme s vysokou školou. V prvním díle je tomuto tématu
vìnována speciálnì 9. èást.
Nejen pro ty, kteøí pøijmou povolání k manželství
Na závìr našeho zamyšlení chceme pøipomenout, že je dùležité
se na manželské povolání co nejlépe pøipravit. Uèit se lásce, sloužit
druhým lidem, angažovat se pro druhé, to je nejlepší pøíprava
pro jakékoliv povolání. Kdo se neuzavírá do svého sobectví nebo
do jednotlivých neperspektivních uzavøených vztahù, ale žije
pro druhé, stará se o dìti, úèastní se charitních aktivit, myslí na staré
a nemocné lidi ve svém okolí, ten pochopil, že láska je to, co je v životì
nejdùležitìjší. Tím, že se uèí této obìtavé lásce, pøipravuje se nejlepším
zpùsobem na život. Snoubencùm pak nabízí spoleèenství církve
mnoho možností k blízké pøípravì na manželství a je dobré jich co
nejvíce využít (setkání s knìzem, kurzy centra pro rodinu, výukové
programy pøirozeného plánování rodièovství…). Zvl᚝ cenné jsou
pøípravy, které se konají doma v dobøe fungujících rodinách; vždy
nejde jen o pøednášky, ale pøedevším o svìdectví. Poctivá pøíprava
na manželství je jistì potøebný základ pro dobøe prožitý život.
41
Na cestu životem
Motto:
„Stejnou mìrou, jakou v tobì roste láska, roste také tvá krása,
protože láska je krásou duše.“
P. Ladislav Kubíèek
Hledáme vzory
§ Krásný pøíklad manželské lásky dala v našem národì svatá
Zdislava. O ní napsal v dopise do Litomìøic papež Pavel VI.: „Jako
žena a matka byla vzorem manželské vìrnosti a oporou lásky a mravní
káznì ve své rodinì; jako dcera církve byla zcela oddána katolické nauce
a skutkùm podle evangelia; jako obèanka byla dobroditelkou stále pohotovou
pomoci strádajícím; Boha milovala nade všechno a jemu jedinému sloužila
na veøejnosti i doma.“
§ První slavnostní blahoøeèení manželského páru se konalo
v øíjnu 2001. Luigi a Marie Beltrame Quatricchi žili celý život v Øímì.
Luigi byl zástupcem generálního advokáta státu a zemøel v roce 1961.
Jeho manželka Marie napsala nìkolik pedagogických publikací,
angažovala se v ženské Katolické akci a v hnutí Køesanské obrození
a zemøela v roce 1965. Spoleènì mìli ètyøi dìti, které si zvolily
duchovní povolání. Jejich život se vyznaèoval mimoøádnou vìrností
evangeliu v bìžném životì. Víru pøedali svým dìtem. Jejich matka
o tom napsala: „Vychovali jsme je ve víøe, aby poznali Boha a milovali
ho.“ O jednu z nejsilnìjších epizod jejich života se postarala jejich
nejmladší dcera Enrichetta. Bìhem tìhotenství se objevily nežádoucí
obtíže. Známý øímský gynekolog jim otevøenì øekl, že musí v zájmu
záchrany života matky volit interrupci. Oba rozhodnì odmítli. V té
dobì mìla matka jen pìtiprocentní nadìji na záchranu svého života.
Postoj rodièù byl opravdu pøíkladnì køesansky hrdinský. O tom,
že šlo o velmi tìžkou zkoušku, svìdèí následující událost, kterou
42
vypráví nejstarší dcera Stefania: „Jednou ráno jsme šli s otcem do kostela
Panny Marie. Vedl mne za ruku a pøed námi šli oba bratøíèci. Zùstal
dlouho ve zpovìdnici, kde hovoøil se svým zpovìdníkem. Jednu chvíli se
opøel èelem o døevo zpovìdnice a usedavì plakal. Ztuhli jsme, zesmutnìli
a padl na nás strach. Modlili jsem se, jak jen nejlépe jsme dokázali.“
Nakonec se narodila zdravá holèièka a maminka se vrátila domù.
Základní body pro pochopení
r Manželství je od poèátku v Božím plánu, protože Bùh stvoøil
èlovìka jako muže a ženu. Církev vykládá pravidla tohoto soužití
muže a ženy, aby manželùm pomáhala prožít život zde na zemi jako
povolání, které je povoláním ke svatosti a nakonec k plnosti vìèného
života.
r Manželství je vìrné spoleèenství vzájemné lásky mezi jedním
mužem a jednou ženou, které je svou pøirozeností zamìøeno
na prospìch manželù, na rùst jejich vzájemné lásky, na pøedávání
života a výchovu dìtí.
r Svátost manželství spojuje manžele hloubìji s Bohem a dává
jim milost milovat se takovou láskou, jakou Kristus miloval svou
církev.
Nabídky pro Tvùj život
ü Tak jako na jakékoliv povolání, tak i na manželství se mladý
èlovìk pøipravuje tím, že se uèí služebné lásce. Kdo se snaží
sloužit starým, nemocným, malým dìtem, vrstevníkùm, kdo
pøijímá odpovìdnost ve spoleèenství církve, ten se uèí
milovat.
ü Budeš-li povolán/a k manželství, vìnuj dostatek èasu
dobré pøípravì. Neopomeò se také dobøe seznámit
s pøirozeným plánováním rodiny.
43
ü Pøijmout Kristovy požadavky a žít radikálnì køesanské
manželství znamená vydávat láskou, vìrností, pøijímáním
a výchovou dìtí pøesvìdèivé svìdectví, a tak se podstatnì
zapojovat do nové evangelizace.
Èti: Gn 1,26-31; 2, 1-24; Sir 9; 25; 26; 30; Mat 19; Jan 2, 1-12; Ef 5,21-33;
KKC 1601-1666, 2201-2233
44
Metodika
è
Dùm z krabic
Postavit dùm z krabic. Pak si každý vezme jednu souèást domu
(jednu krabici) a povídá o symbolu, který krabice pøedstavuje, jaký
má význam v jeho hledání povolání. Napøíklad hovoøí o tom, co
symbolizuje okno, komín, krb, postel, dveøe atd. Tímto zpùsobem se
postupnì mohou ozøejmit podstatné známky a vlastnosti povolání.
è
Køižovatka
Na velkém kuse papíru jsou nakresleny jednotlivé úseky života.
Dùležité je namalovat na mnoha místech køižovatky – možnosti volby
rozlièných povolání. Spoleènì pak komentujeme jednotlivé úseky
a debatujeme nad rùznými volbami.
è
Setkání
Pozvìte mezi sebe manžele a ptejte se jich na jejich život. Je dobré
pozvat i laiky, kteøí pøipravují snoubence na manželství, aby øekli,
jaké nejèastìjší chyby dìlají ti, kteøí mají známost.
Èetka k prohloubení tématu
- Humanae vitae, Pavel VI., Scriptum, 1991.
- Stín otce, Jan Dobraczynski, Paulínky, 2001.
- Dopis rodinám, Jan Pavel II, sekretariát Èeské biskupské konference,
1994.
- Rodina, Chiara Lubichová, Nové mìsto, 1999.
- Familiaris consortio - o úkolech køesanské rodiny v souèasném
svìtì, Jan Pavel II., Zvon 1992.
- Køesanská výchova v rodinì, Matice cyrilometodìjská, 2000.
- Ïakujem, že si, Pavol Hudák, Vydavatelstvo Don Bosco, Bratislava
2001.
- Pøíprava snoubencù na manželství, Ladislav Traxler, Pardubice 1992.
- Milovat znamená odpouštìt, Jacques Marin, Cesta, 1996.
45
4
Zasvìcený život:
život pro Boží království
Katecheze
Úplné odevzdání života je možné
Když potkám staršího knìze, který je plný odvahy a nadšení,
nebo sehnutou øádovou sestru, která má mladé srdce, vždy mne to
povzbudí a s obdivem si øíkám: „To bych chtìl také – žít celý život
takto krásnì.“
Nìkdy máme pocit, že to nemùžeme zvládnout, že „na to
nemáme“, abychom celý svùj život dali do služby Bohu a lidem.
V jedné bajce øíká liška o hroznu, který visí vysoko: „Ještì je
nezralý.“ Bajkaø tak vyjádøil sklon èlovìka k pohrdání tím, co ztratil
nebo co nedokáže získat. Svìt nás všemi možnými prostøedky
pøesvìdèuje a bude pøesvìdèovat, že úplná vydanost pro Boží
království je slabostí, nerozumností, až bláznovstvím.
Když tváøí v tváø všem námitkám obnovíme svùj postoj hluboké
a upøímné víry, opìt jasnì uvidíme, že mnohý zisk svìta se jeví jako
ztráta a zøíkání se. Obì je bezesporu ziskem.
„Amen pravím vám, není nikoho, kdo opustil dùm nebo bratry nebo
sestry nebo matku nebo otce nebo dìti nebo pole pro mne a pro evangelium,
aby nyní, v tomto èase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domù,
bratøí, sester, matek, dìtí i polí a v pøicházejícím vìku život vìèný.“
(Mk 10,29)
46
Vìda se na lidský život dívá z urèitého hlediska a mnohdy je
ve vleku materialistických a ateistických postojù. Pøes mnohé
námitky však napøíklad i psychologie potvrzuje, že zasvìcený život
je možno žít zdravì a není proti lidské pøirozenosti, pokud máme
správnou motivaci. Možná si své pochybnosti vytváøíme na základì
svých osobních bolestných zkušeností se zklamáním svým nebo lidí
kolem nás a nevidíme jako protiváhu zodpovìdný a krásný život
jiných lidí. V neposlední øadì svou úlohu hrají sdìlovací prostøedky,
které ve snaze o zisk upøednostòují zveøejòování problémù
a pochybení pøed zprávami o poctivosti a dobru.
Tyto pochybnosti mohou mnohým bránit v odpovìdi na Boží
povolání, k nabídnutí úplnì celého života.
Všem pochybujícím pak patøí následující ujištìní: „Vy však nejste
živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch pøebývá. Kdo
nemá Ducha Kristova, ten není jeho.“ (Øím 8,9)
Èlovìk má tendenci více vidìt to zlé a nepovedené, my však
obrame svùj pohled na vynikající svìdectví nespoèetného zástupu
mužù a žen, kteøí dosvìdèují svým životem: ano, je možné být
svatým, je možné zcela patøit Bohu.
A nezapomeòme, že my jsme povoláni stát se „svatými tøetího
tisíciletí“.
Známky Božího volání a jeho pøijetí
„Válka mì vytrhla ze studií a univerzitního prostøedí. V té dobì jsem
ztratil svého otce, poslední osobu, která mi zùstala z mých nejbližších
pøíbuzných. I to s sebou pøinášelo objektivnì proces odlouèení od mých
pøedchozích plánù; v jistém slova smyslu to bylo jakési vytržení koøenù
z pùdy, na níž vyrùstalo mé lidství. Nešlo jen o záporný proces. V mém
vìdomí se zažíhalo stále jasnìjší svìtlo: Pán chce, abych se stal knìzem.
Jednoho dne jsem si to velmi jasnì uvìdomil: bylo to jako vnitøní osvícení,
které pøinášelo radost a jistotu jiného povolání. A toto vìdomí mì naplnilo
velkým vnitøním klidem.“ (Jan Pavel II., Dar a tajemství)
47
Prosté opravdové lidství
Ten, kdo je volán k životu svìdectví o absolutním Božím nároku
na život èlovìka, by mìl být pevnì zakoøenìný ve svém lidství. Mìl
by umìt prožívat zdravé lidské vztahy, mìl by mít smysl pro humor,
mìl by mít dostatek moudrosti... Je však tøeba øíci, že èlovìk ve svém
životì dozrává, a jestliže objevíme pravdivì své nedostatky, mùžeme
s nimi pracovat a dorùstat k zdravému základu života. Vážnou
pøekážkou k zasvìcenému životu je podlomené zdraví nebo velké
psychické problémy.
Boží volání
Aby ho èlovìk mohl zaslechnout, pøedpokládá se upøímná
zbožnost èlovìka, poctivá modlitba, èetba Písma, pravidelná úèast
na svátostném životì, ale i život ve spoleèenství. V každém pøípadì
je tøeba být pozorný a upøímný, protože Boží hlas je jemný a mùže
zaniknout v hluku svìta.
Èas
Povolání dozrává, vìtšinou není okamžité. Objevují se stále
naléhavìjší známky, že Bùh èlovìka volá. V rozhovorech,
v rozvažování a opìt v modlitbì docházíme k pøesvìdèení, že je to
skuteènì Boží hlas a ne jen naše tøeba skryté, podvìdomé pøání.
Zkoumáme své dispozice, schopnosti, okolnosti.
Rozhodnutí se pro zasvìcený život také prochází rùznými
etapami.
Na poèátku vìtšinou èlovìk vidí krásný ideál, pro který mùže
opustit dosavadní smìr života. Bývá naplnìn radostí a nadšením,
které pomáhají pøekonávat prvotní pøekážky. Obyèejnì pak následují
okamžiky pochybností a jakoby vystøízlivìní. To se budují rozumové
základy lidského rozhodnutí. Je to uvìdomìní si, proè se skuteènì
èlovìk rozhodl. Mohli bychom to nazvat dobou zkoušek. Pak opìt
pøichází radost a s uchováním si ideálu i odvaha pokraèovat v cestì,
i kdyby pøekážky byly ještì vìtší.
48
Velkorysé srdce
Mùžeme vše prožívat pravdivì, ale jestliže se neodhodláme øíci:
„Zde jsem, pošli mne“(Iz 6,8), Bùh nás nemùže a nechce nutit, abychom
šli jeho cestou. Jen když ve veliké svobodì, která nám byla dána,
øekneme: „A se mi stane podle slova Tvého…“ (Lk 1,38), „Otèe,…ne
však má, ale tvá vùle a se stane…“(Lk 22,38), mùže udìlat Bùh velké
vìci na nás a skrze nás.
Boží pokoj
Pokoj Boží dokazuje, zda jde èlovìk správnou cestou. To ještì
neznamená, že jsme zbaveni všech bojù. Èasto musíme pøemáhat
pokušení opustit nároènou cestu a vydat se cestou pohodlnìjší.
Jestliže je to však cesta Boží, docházíme k hlubším okamžikùm štìstí,
které se dají nazvat právì pokojem srdce, vnitøní radostí a jsou
vpravdì ovocem Ducha svatého.
Kdo je volán?
Každý je povolán žít naplno pro Boží království.
Nìkteøí však jsou zváni, aby svou lásku osvìdèili nabídnutím
života zvláštní formou – životem zasvìcení. Ježíš svým apoštolùm,
kteøí s ním byli ve veèeøadle (a byl to okamžik, kdy jim „ukázal svou
lásku až do krajnosti“ Jan 13,1), øekl: „Už vás nenazývám služebníky,
nazval jsem vás pøáteli.“(Jan 15,15) K podstatì lidského pøátelství
a lásky patøí, že dochází k „výmìnì“ – k odpovìdím lásky podle její
horoucnosti. A ti, kdo se milují z celého srdce, spojí svùj život
v nerozluèném svazku manželství.
Podobné to je i ve vztahu k Ježíši. Jsou to vìèné sliby, trvalý
závazek èistoty, chudoby a poslušnosti, závazky celibátu, modlitby
apod. Zdaleka to neznamená, že dávám všechno jen já.
Otec Jeroným v knize Protože navždy trvá dlouho ukazuje, jak se
nám Ježíš dává dnes a dennì v nejdokonalejším daru – v eucharistii.
Cožpak mu nemám odpovìdìt na Jeho volání, jestliže pro mne
pøipravil cestu horoucí lásky?
49
„Jestliže milujeme a jestliže chceme být milováni, musíme pøedevším
trávit svùj èas v blízkosti pøítele, musíme mu být na oèích, na dosah jeho
hlasu. Tváøí v tváø nebo bok po boku, ale velmi blízko.
Všechno má cenu, jen když jsme spolu nebo – protože se jedná o božské
pøátelství – jen když stojíme v usebrání pøed Bohem. Základní požadavek
nadpøirozené lásky k Bohu je v souladu se základním požadavkem lidského
pøátelství.
Mùj Bože, protože jsi mne uèinil øeholníkem, dopøej mi, abych mohl
v tvé pøítomnosti pobývat co nejdéle. Pøijmi mne jako pøítele na plný
úvazek.
Není tìžké øíci: Miluji tì. Potíže zaèínají, když se dodá navždy a hlavnì
když se jedná o uskuteènìní tìchto slov, protože navždy trvá dlouho.
Chceme-li vytrvat v božském pøátelství, musíme vytrvat
v modlitbì.“(cit. Otec Jeroným, Protože navždy trvá dlouho)
„Nic není pøátelùm tak vlastní, než aby žili spolu.“(sv. Tomáš
Akvinský, Komentáø k etice)
Kam nás Bùh volá?
Cesty odevzdání života v zasvìcení jsou velmi rùzné.
Pro život církve je jistì velmi dùležité, že Bùh dává povolání
ke svátostnému knìžství. V církvi najdeme také mnoho rùzných
øeholních spoleèenství tradièních øádù nebo kongregací, jejichž
spiritualita a zpùsob života oživuje církev již dlouhou dobu. Jistì
známe františkány, dominikány, jezuity, salesiány, premonstráty nebo
z kontemplativních øádù napøíklad karmelitány, benediktiny,
trapisty, sestry klarisky a mnoho ženských kongregací apod. Každá
øehole má nìjaké zamìøení života, které mùže odpovídat mému
životnímu ideálu.
V dobì po Druhém vatikánském koncilu se zrodila nová hnutí
žijící komunitním životem, která v sobì mají obrovskou sílu
pøitažlivosti právì pro mladé lidi. Zde snad vzpomeòme komunitu
Chemin neuf, komunitu Blahoslavenství, Schönstadtské hnutí, hnutí
Fokoláre, Neokatechumenát apod.
50
Nìkdy je opomíjenou cestou zasvìcený život ve svìtì (napøíklad
život zasvìcených panen), kdy je èlovìk volán k životu svìdectví
ve svém prostøedí. Jedná se o cestu velmi nároènou, na které je tøeba
mít dobré duchovní vedení a také poslání svìøené církví.
Jak si vybrat?
Na to neexistuje konkrétní návod, ale postoj je dvojí:
1) Bùh dal každému pøirozené dispozice, schopnosti, obdarování,
urèitým zpùsobem je formována jeho povaha apod.
Jestliže je nìkdo aktivní a spoleèenské povahy, bude svou cestu
pøevážnì hledat v aktivním spoleèenství. Pokud byl nìkdo
obdarován spíše schopností sloužit, najde svou cestu pravdìpodobnì
v nemocnièním prostøedí. Nìkomu jsou dány schopnosti být
pøitažlivým pro dìti, nabízí se mu cesta salesiánù dona Boska. Jiný
je pøitahován liturgií a najde cestu benediktinské øehole. Není však
pøedem dáno, že zde okamžitì najdu jistý smìr svého života, ale je
to dùležitý krok hledání, skrze který mne Bùh vede dál.
V každém pøípadì je dobré zajímat se, ptát se, nebát se navštívit
urèité spoleèenství a vidìt praxi života.
2) Dále je to postoj dùvìry, kdy svou cestu pøedkládám v modlitbì
Ježíši a prosím o dar rozlišení. Mìl bych také s dùvìrou naslouchat
hlasu toho, kdo mne duchovnì doprovází. Nesmím opomenout ani
hlas spoleèenství církve, který je dokonce nevyhnutelnì nutný
ke koneènému potvrzení pravosti mého povolání.
Bùh je vìrný
Mnoho mladých lidí se bojí vydat cestou zasvìceného života
proto, že má strach z omylu nebo nároènosti této cesty. Bùh ve své
lásce obdaroval èlovìka pro urèité místo v životì a je dùležité si
uvìdomit, že Bùh dává své dary trvale. Je však tøeba být otevøený
a velkorysý. Skrze zkušenost kvalitního duchovního zázemí mohu
51
prohloubit svùj osobní život a Bùh mne mùže vést dále k zakotvení
v mém osobním životním úkolu.
Nìkdy projde mladý muž urèitou zkušeností života v semináøi
nebo dìvèe prožije nìjakou dobu v øeholi nebo v komunitì, ale pak
odejdou do svìta. Nìkteøí zatrpknou a je smutné, že mnohdy právì
køesanské okolí takového èlovìka, který poctivì hledá, odmítne.
Mìli bychom vìdìt, že se mùže jednat o autentickou životní cestu.
V žádném pøípadì by èlovìk nemìl rezignovat a pøestat aktivnì
hledat, k jakému definitivnímu rozhodnutí ho Bùh vede.
„Tak èasto se mne ptáš: Jak se uplatnit? Kéž bych mohl vložit svou
ruku na tvé rameno a vydat se spoleènì na cestu. Kéž bychom se mohli
spolu obrátit k tomu, který aniž by se vnucoval, tì stále tiše doprovází, a
už ho znᚠnebo ne. V tichosti srdce každému neustále šeptá: ‚Nemìj
strach, jsem zde s tebou.‘
On volá k radosti. … Rád bych ti pomohl, aby se tvùj život stal písní
vzájemné lásky mezi tebou a Ním. Nic laciného, ale písní nesenou Jeho
radostí a veselostí uprostøed tvého denního života.
Nikdo nemùže odpovìdìt místo tebe. Ty sám se toho musíš odvážit.
Chceš se uplatnit? Váhᚠsi vybrat z obavy, že se zmýlíš? Uvízl jsi
v bažinách své nerozhodnosti? Ujasni si jednu vìc: když se rozhodneš
pro Krista na celý život, nevyluèuje to možnost, že se nìkdy zmýlíš. Tento
omyl je však od poèátku oèištìn èinem víry. To znamená vydat se na cestu
bez jasnozøivosti, spoléhaje jen na jeho slovo.
Nevymlouvej se na neznalost, chceš-li zakrýt své odmítnutí.
Šasten je ten, kdo nestrká hlavu do písku, ale bere na sebe vìdomì
nejvìtší ze všech rizik: ‚Prožívat Velikonoce s Kristem.‘
Jak se mᚠuplatnit? Staò se tím, kým v hloubi srdce jsi… otevøou se
ti brány dìtství pro úžas lásky.“ (Roger Schütz, ڞas lásky)
Svátost knìžství
Mezi formami zasvìceného života se asi nejèastìji potkáváme se
svátostným knìžstvím.
52
Aèkoli vidíme knìze pøi bohoslužbách a setkáváme se s ním pøi
slavení svátostí, èasto máme mylnou pøedstavu o tom, co knìžství
je, a stavíme knìze do role, která mu není vlastní.
Existuje jen jediné knìžství – Kristovo. Svátost knìžství ve svém
trojím stupni je úèastí právì na tomto jediném Kristovì knìžství:
na prvním stupni pøijetí je jáhenská služba, knìžím je svìøena
svátostná služba jako spolupracovníkùm biskupù v zájmu øádného
plnìní pastoraèních povinností, plnost knìžství má biskup.
Kdo je to knìz? Pokøtìný muž, který se svátostným pomazáním
a vkládáním rukou biskupa stal služebníkem, jemuž byla svìøena
moc posvìcovat (modlitbou a udìlováním svátostí), vést a uèit. Je to
moc Kristova, z níž tito služebníci budou pøed svým Pánem pøi jeho
pøíchodu vydávat svìdectví, jak ji zhodnotili.
„Cílem služby a života knìží je tedy oslava Boha Otce v Kristu. A
když se modlí nebo adorují, když kážou slovo, když pøinášejí eucharistickou
obì a udìlují ostatní svátosti nebo když prokazují lidem jiné služby,
pøispívají k rozmnožení Boží slávy a k rozvoji božského života v lidech. To
vyvìrá z velikonoèní obìti Kristovy a bude dovršeno, až Pán slavnì pøijde
a odevzdá království Bohu Otci.“ (Presbyterorum ordinis, 2)
„I když knìží Nového zákona na základì svátosti svìcení vykonávají
vznešenou a nutnou službu otce a uèitele Božího lidu a pro Boží lid, pøece
jsou zároveò se všemi vìøícími køesany Pánovými uèedníky, kteøí se stali
úèastníky jeho království dík povolání od Boha.“ (Presbyterorum ordinis, 9)
Knìz je èlovìk, který pøijal povolání ke zvláštní cestì života,
ve kterém se uèí uskuteèòovat pokoru a poslušnost, a tak se
pøipodobòuje Ježíši Kristu, který „se sám sebe zøekl, vzal na sebe
pøirozenost služebníka a byl poslušný až k smrti.“ (Flp 2,7-8)
Dalším nádherným úkolem knìžství je úcta nejen k veškerému
stvoøení, ale také k lidským hodnotám. To vše za pøedpokladu
dobrovolné chudoby. Vždy nejvlastnìjším údìlem a dìdictvím knìží
je sám Pán.
Knìz také pøijímá znak celibátu, což je závazek trvalé
zdrženlivosti pro království nebeské. Povolání k celibátu je zvláštní
dar, který si má vyprosit ten, jenž je povolán ke svátostnému knìžství,
53
aby se stal znamením pokory, radosti, pokoje a snad nejvíce svobody.
Zdravý zpùsob života v celibátu mùže být zøetelným svìdectvím,
že hodnoty Božího království jsou skuteèné a pravdivé naplnìní
života. Èlovìk žijící v celibátu a vydávající všechny své síly pro Boží
království má být povzbuzením a posilou pro ty, kteøí se vydali
cestou nároèného povolání v manželském životì. Ve vztahu k celibátu
je tøeba øíci, že svátost knìžství nestojí proti svátosti manželství jako
druhá možnost naplnìní života. V øímskokatolické církvi je však
podle tradice stanoven jako jeden ze závazkù pøedcházejících pøijetí
svátosti knìžství.
„Co je na knìžství fascinující? Blízkost Boží. Když si uvìdomím, že
já, høíšný èlovìk, se mohu dotýkat Svatého, když mohu svìdèit o Božím
milosrdenství a když mohu zakoušet tolik dotykù Boží lásky k èlovìku,
objevuje se v mém srdci nesmírná vdìènost, že mne Pán vyznamenal svým
svatým povoláním.“ (svìdectví)
Èasto lidé kladou na knìze (a právem, vždy jsou ve svaté službì!)
nárok osobní svatosti. Možná se ale stane, že se potkáme s knìzem,
který neodpovídá oèekávání, jež do nìj vkládáme. Nenechejme se
tím odradit od vznešeného a krásného ideálu. Velmi pìknì to
vyjadøuje modlitba za knìze ve farnosti: „Vybral jsi ho z nás a pro nás,
èlovìka, který se musí potýkat se slabostmi našimi i svými.“ (Kancionál)
Ježíš od nás neoèekává, že budeme ihned bez chyby. Touží, abychom
všichni rostli ve víøe a lásce k dokonalosti. A právì tehdy bychom mìli
vstoupit do života spoleèenství bratøí a sester v Kristu pochopením,
podporou a modlitbou: „Vìøící a si jsou vìdomi povinností vùèi svým
knìžím, a proto svým pastýøùm a uèitelùm prokazují synovskou lásku.
Mají také mít úèast na jejich starostech a pomáhat jim modlitbou a podle
možnosti i skutkem, aby knìží snáze dovedli pøekonávat obtíže a vìtším
užitkem plnit své úkoly.“ (Presbyterorum ordinis, 2)
„A knìží mají na pamìti, že nikdy nejsou pøi své práci sami, ale že se
opírají o sílu všemohoucího Boha. Ve víøe v Krista, který je povolal k úèasti
na svém knìžství, a se své službì vìnují s veškerou dùvìrou a s vìdomím,
že Bùh má moc rozmnožit v nich lásku.“ (Presbyterorum ordinis, 22)
54
Aby Bùh dával církvi pastýøe podle Ježíšova srdce, kteøí upøímnì
a svìdomitì budou sloužit, máme prosit o dar povolání k této
nezastupitelné službì:
Dej, Pane, hojnost povolání
a srdce ochotná odpovìdìt na tvé volání.
Amen.
55
Na cestu životem
Motto:
„Dnes, Pane, ti znovu opakuji svoje „ANO“, bez velké slávy,
ale pomalu, jasnì a pokornì.“
Michel Quoist
Hledáme vzory
§ Nechme vyprávìt mladého knìze: Pocházím z tradiènì vìøící
rodiny. Nebyl jsem zvyklý s nìkým o Bohu hovoøit. Jako chlapce –
– ministranta mne sice napadlo, že bych mìl být knìzem. Vážnìji
jsem však o tom zaèal uvažovat až ve ètvrtém roèníku gymnázia.
Ve chvíli, kdy jsem podal pøihlášku na pøírodovìdeckou fakultu,
zaèalo období vnitøního neklidu. Nechce mì Bùh pøece jenom
pro nìco jiného? Mìl jsem strach o tom s nìkým hovoøit. Na jednom
poutním místì jsem svìøil své hledání Pannì Marii. Skoro v zápìtí
mne oslovil staøièký místní knìz: „Slyšel jsem, že budeš maturovat?
Tak doufám, že pùjdeš do semináøe.“ Doma jsem pak zašel za panem
faráøem a radil se s ním. Rozhodl jsem se, že chci sloužit lidem
v kostele a hlavnì tìm, kteøí zùstávali pøed kostelem. Pochybnosti
však pokraèovaly. Vše jsem svìøil Bohu: „Pane, jestli mne nechceš
v semináøi mít, tak a neudìlám maturitu.“ I když jsem mìl vìtšinou
prùmìr okolo 2,0, odmaturoval jsem pìtkrát za jedna. Den
pøed svìcením jsem si napsal do breviáøe: „Pane, ty víš, jaký ze mne
bude knìz. Kdyby ze mne mìl být špatný knìz, tak tì prosím, abys
mne radši vzal k sobì hned, a jestli mne knìzem chceš mít, tak tì
prosím, abys mi dal za matku Pannu Marii do každého dne mého
knìžského života.“ Dnes chápu, že povolání je tajemství, že je to
dùkaz toho, že Bùh má smysl pro humor a zároveò obrovskou dùvìru
v èlovìka – èasto velmi slabého. Jsem mu vdìèný za to, že si mì
povolal.
56
§ Bìhem svého projevu v OSN øekla Matka Tereza tato slova vyznání:
„Lidé materiálnì chudí bývají nìkdy úžasní. Jednou veèer jsme vyšli
do ulic a našli jsme ètyøi osoby. Jedna z nich byla v hrozném stavu. Udìlala
jsem pro ni všechno, co jsem z lásky k ní mohla udìlat. Uložila jsem ji
do postele a na její tváøi jsem spatøila krásný úsmìv. Chytila mne za ruku
a øekla jen jedno slovo: ‚Dìkuji‘ a zemøela.
Musela jsem si pøi ní zpytovat svìdomí. Ptala jsem se sama sebe: ‚Co
bych øekla na jejím místì já?‘ Odpovìï byla jednoduchá. Asi bych soustøedila
víc pozornost na sebe. Øekla bych: ‚Jsem hladová, umírám, je mi zima,
mám bolesti.‘ Anebo nìco podobného. Ta žena mì obdarovala vdìènou
láskou a zemøela s úsmìvem na tváøi.
Mìli jsme také èlovìka, kterého jsme vytáhli z kanalizace. Byl napùl
rozežraný èervy. Když jsme ho vzali do domova, øekl jen: ‚Žil jsem jako
zvíøe, ale zemøu jako andìl, v lásce a zaopatøen.‘ Když jsme mu z tìla
odstranili všechny èervy, jediné, co s velkým úsmìvem øekl, bylo: ‚Sestro,
jdu domù k Bohu.‘ A zemøel. Bylo nádherné vidìt velikost tohoto èlovìka,
jenž umøel. Nìco pronesl, aniž by nìkoho obviòoval, aniž by nìco srovnával.
Jako andìlé – taková je velikost lidí, kteøí jsou bohatí duchovnì, i když jsou
materiálnì chudí.
Nejsme sociální pracovnice. Možná v oèích nìkterých dìláme sociální
práci. My musíme být rozjímavými osobami uprostøed svìta, protože musíme
vnášet Boží pøítomnost do vašich rodin. Rodina, která se spolu modlí,
zùstává pohromadì. “
§ Charles de Foucauld, zakladatel spoleèenství Malých bratøí
Ježíšových, byl èlovìkem svìta. Když zaslechl Boží hlas, šel za ním
po cestì, která ho dovedla až ke skrytému životu na poušti, kde byl
nakonec zavraždìn. Jeho život ale pøinesl veliké ovoce svìdectví
spoleèenství, které vzniklo podle jeho vzoru a rozšíøilo se do mnoha
zemí svìta.
§ Knìz Abbé Pierre, „hadráø z Emauz“, svým aktivním pøístupem
nejenže dokázal prosazovat dobrou sociální politiku, když byl èlenem
francouzského parlamentu, ale rozhýbal také konkrétní pomoc
mladým rodinám, vystavìl celou ètvr jednoduchých domkù
nazvanou Emauzy, kde nacházejí útoèištì lidé v nouzi, a osobním
pøíkladem motivoval lidi k aktivnímu postoji proti bídì.
57
Základní body pro pochopení
r Zasvìtit život Bohu neodporuje pøirozenosti èlovìka, ale
vychází z nadpøirozených motivù. Je to jeden ze zpùsobù naplnìní
povolání k lásce. Jde o zpùsob života, který, je-li dobøe prožíván, je
oslavou Boží a svìdectvím pro svìt o hodnotách Božího království.
r Duchovní povolání rozpoznáváme podle rùzných známek,
kterými jsou pøedevším: Boží hlas, láska k modlitbì, duševní zdraví,
souhlas církve, velkorysé srdce, láska k Pannì Marii, ochota
k sebevýchovì a k sebezáporu, porozumìní daru celibátu…
r Svátost knìžství je urèena ke službì ve spoleèenství církve:
k posvìcování (modlitba a udìlování svátostí), vedení a uèení. Knìz
je správcem a rozdìlovatelem Božích tajemství a je zvláštním
svìdkem pøítomnosti neviditelného Boha ve svìtì.
Nabídky pro Tvùj život
ü Pokud pociuješ pochybnosti o zasvìceném životì, ptej se,
kde mají svùj koøen – zda ve špatné zkušenosti, názorech
svìta, malé víøe nebo v osobní neochotì nebo obavì jít
za hlasem Božím.
ü Vydej se na cestu naslouchání a rozvažování o Božím
hlase – potøebuješ dostatek èasu, ale dovol si tento nezbytný
komfort. Využij službu svého duchovního rádce. Každé
duchovní povolání má také zkušební dobu k jeho správnému
rozlišení.
ü Cítíš-li se povolán, vyznej pøed Bohem, že dùvìøuješ jeho
vedení a vìøíš, že chce pro tebe v životì to nejlepší. Neboj se
vykroèit smìrem k zasvìcenému životu. Kdo své zasvìcení
bere vážnì, ten zakusí Boží pomoc a prožije radost z Krista
a ze služby.
* Èti: Mt 6,25-34; Mt 13,44-46; Mt 19,11-12; KKC 914-945, 1533-1600;
2686-2687
58
Metodika
è
Svìdectví o povolání
Pozvìte knìze nebo øeholní osoby a poproste je, aby povídali
o svém povolání a o tom, jak jej nalezli.
è
Povídka - svíce
Jednoho dne øíká zápalka svíèce: „Mým úkolem je zapálit tvùj
knot.“
„Jen to ne!“ ulekla se svíce, „jen to prosím tì nedìlej nebo jakmile
zaènu hoøet, mé dny jsou spoèítané a nikdo více nebude moci
obdivovat moji krásu.“
Zápalka jí na to øekne: „To chceš po celý život zùstat studená
a tvrdá, aniž bys ožila?“
„Víš,“ šeptala svíce plná strachu a nejistoty, „když hoøíme, tak
nás to bolí a obírá o sílu.“
„To je pravda,“ øekla na to zápalka, „ale což není tajemství našeho
povolání na této zemi právì v tom, že musíme být svìtlem? Moje
úloha je zde velmi malá, ale když ztratím hodinu, v níž mám tuto
úlohu splnit, nesplnila jsem své poslání a mùj život ztratil svùj
pùvodní cíl. Jsem zde proto, abych jen jednou zapálila oheò. Ty jsi
svíce. Ty musíš svítit a zahøívat svým plamenem. Všechno, co ze
sebe vydᚠve formì bolesti, utrpení a síly, se promìní na svìtlo,
a proto se neztratí ani tehdy, když dohoøíš. Jiní ponesou tvé svìtlo
dál nebo na nì budou dlouho vzpomínat. Když ale svìtlo nevydáš,
musíš opravdu zemøít.“ Svíèka se na tato slova narovnala, vystrèila
svùj knot a zašeptala: „Prosím pìknì, zapal mì.“
è
Co oèekáváme od zasvìcených osob
Nejprve pøeètìme následující pøíbìh:
„Pøed èasem jsem èetl noviny, ve kterých byly otištìny odpovìdi
lidí na otázku: Co si myslíte o øeholním životì? Jsou v dnešní dobì
øeholnice potøeba? Nìkteøí øekli, že v tomto stylu života nevidí smysl,
že se tato doba bez nich obejde. Jiní øekli, že øeholnice jsou potøebné
zvláštì ke starým lidem, protože o nì se nechce nikdo starat a ony
59
to zvládnou. Jiní øíkali, že nedìlají nic špatného, a tak jsou v podstatì
potøebné. Jiní je obdivovali, jak dokážou žít tímto stylem života...
Napadlo mì: Co bych asi odpovìdìl já?
Vzpomnìl jsem si, jak jeden knìz øíkal: ‚Setkávám se èasto s tím,
že se na knìzi zdùrazòuje: To je dobrý chlap, spravil již dva kostely,
a to je zde teprve nìkolik mìsícù. Žije nᚠživot, zajde s námi na pivo,
jezdí autem jako závodník… Já mám ale nejvìtší radost z toho, když
mi nìkdo øekne: Pomohl jste mi k Bohu! Vždy to je moje nejvìtší
poslání. Pak se raduji z toho, že Duch svatý pùsobí.‘
Jak jsem tak uvažoval, napadlo mì, že mnoho lidí si s Bohu
zasvìcenými lidmi neví rady, ale že snad pøece jenom nevìdomì
od nich oèekávají Boha.“
Potom následuje diskuse pøítomných nad otázkami:
Co lidé oèekávají od knìze nebo øeholníkù a øeholnic?
Co se nám vybaví, když se øekne život zasvìcený Kristu?
K èemu máme knìze?
Èetba k prohloubení tématu
- Panenství, Raniero Cantalamessa, Karmelitánské nakl., 1993.
- Vita consecrata - o zasvìceném životì a jeho poslání v církvi
a ve svìtì, Jan Pavel II. Zvon, 1996.
- Novo millennio ineunte, Jan Pavel II., sekretariát Èeské biskupské
konference, 2001.
- Dar a tajemství, Jan Pavel II., Nové mìsto, 1997.
- Pak pøijï a následuj mì. Úvahy k teologii zasvìceného života,
Luigi Borriello, Paulínky, 1997.
- Pastores dabo vobis - o výchovì knìží v souèasných podmínkách,
Jan Pavel II., Zvon, 1993.
- Celibát, Jósef Augustyn, Karmelitánské nakl., 2000.
- A vody plynou, M. C. Zieschová, Karmelitánské nakl., 1999.
60
5
Bìda, kdybych
nehlásal evangelium
Katecheze
„Jdìte ke všem národùm a získávejte mi uèedníky.“ (Mt 28,19)
Ježíšovo poslání k evangelizaci nepatøilo pouze apoštolùm
a prvotní církvi, ale vztahuje se zcela konkrétnì na každého v církvi
i dnes, vždy tolik lidí ještì nezná Krista. Jestliže evangelizace
znamená „pøinášet radostnou zvìst“, pak z toho vyplývá, že ji nelze
konat pouze teoreticky – je to otázka sdílení se a vydávání svìdectví
ostatním lidem, jak øíká apoštol Pavel: „Víra je tedy z hlásání, hlásání
pak se dìje slovem o Kristu.“ (Øím 10,17)
Evangelizace je na prvním místì vìcí lidí „zamilovaných“
do Boha… Jen ten, kdo miluje Krista a jeho církev a poznal hloubku
jeho lásky, mùže tento drahocenný poklad druhým zcela pøirozenì
nabízet. A je krásné, že když tento poklad víry okolo sebe rozséváme,
naše víra tím netrpí, ba naopak je posilována.
Kristus – naplnìní touhy èlovìka
„Ježíš je ve skuteènosti tím, koho hledáte, když sníte o štìstí; on je tím,
kdo vás èeká, když vás nic z toho, co naleznete, neuspokojí; on je ta krása,
která vás tolik pøitahuje; je to on, kdo vás provokuje tou žízní po radikalitì,
která vám nedovolí podvolit se kompromisu; je to on, kdo vás pobízí,
abyste odložili masky, které èiní vᚠživot falešným; je to on, který ète
ve vašich srdcích ta nejryzejší rozhodnutí, která by jiní chtìli udusit. Je to
61
Ježíš, který ve vás vzbuzuje touhu uèinit vᚠživot nìèím obrovským, je to
on, kdo ve vás vyvolává vùli jít za ideálem, odmítání prùmìrnosti, která
by vás pohltila; odvahu usilovat s pokorou a vytrvalostí o zlepšení sebe
sama i spoleènosti, aby se stala lidštìjší a bratrštìjší.
Drazí mladí, na tyto vznešené úkoly nejste sami. Jsou s vámi vaše
rodiny, vaše spoleèenství, jsou s vámi knìží a vychovatelé, jsou tu mnozí
z vás, kdo ve skrytosti neúnavnì milují Krista a vìøí v nìho.“ (Jan Pavel
II., XV. SDM)
Hlásat evangelium znamená být pøesvìdèen, že Kristus je mùj
nejlepší pøítel –„opravdová jednièka svìta“. Vìøit v Nìj znamená
naplnit svùj život pravým štìstím a svými skutky i slovy ukazovat
tomuto svìtu, že je jediný, který zná hlubiny lidské duše a je schopný
udìlat èlovìka do hloubky šastným.
Evangelizace není „vìda“
Lidé nedokážou a ani nemohou žít bez vztahù. Velmi typické
pro moderní dobu je odlidštìní a okleštìní èlovìka od pravých
vztahù. Evangelizace, která stojí na opravdových vztazích,
nevyžaduje od èlovìka pøedem speciální pøípravy, ani znalosti
metod. Klíèem je zde „zmìna vlastního života a láska k Bohu
a druhému èlovìku“. Úplnì staèí využít každodenních pøíležitostí,
které se naskytnou. Tam, kde žijeme, studujeme, pracujeme, mùžeme
sloužit pro dobro lidstva právì tím, že budeme vytváøet kulturu
života a ne kulturu smrti, že budeme zastávat zásady evangelia a
i ve svém okolí je budeme šíøit, že budeme lidem pomáhat otevírat
srdce i mysl, pomáhat lidem pøemýšlet a zamýšlet se nad hodnotami
života. Pøi obrácení èlovìka obvykle zmìna v jeho životì zapøíèiní
mnoho otázek a tím nám nabízí pøíležitost ke svìdectví.
Mladí v první linii
Papež si uvìdomuje, že právì mladí lidé hrají velkou roli v nové
evangelizaci svìta. Vìøí v jejich touhu hledat pravdu o sobì a o životì
62
a vybízí je, aby svoji energii nabídli Kristu a jeho evangeliu. Tak se
velice èasto vrací k tématu hlásání evangelia a mladé neustále
k tomuto úkolu vybízí.
„Kristus volá každého pokøtìného, aby se stal apoštolem ve vlastním
prostøedí a ve svìtì: ‚Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.‘ (Jan
20,21)… Svìt mladých pøedstavuje pro souèasnou církev misijní území.
Jsou známy problémy tísnící mládež: zánik hodnot, nejistota, konzumní
zpùsob života, narkomanie, zloèinnost, erotizace atd. Pøesto každý mladý
èlovìk pociuje touhu po Bohu, dokonce i tehdy, když se ji snaží zastøít
maskou lhostejnosti nebo dokonce nepøátelství…
Pøestože tolik mladých lidí hledá Krista, neustále je mizivì málo apoštolù
schopných hlásat Krista vìrohodnì. Jsou zapotøebí i mladí lidé, kteøí jsou
oživeni vírou a misijním duchem. Mladí mají být prvními a pøímými
apoštoly mládeže, osobnì pùsobit mezi stejnì mladými pøáteli.“ (Poselství
Jana Pavla II. k VII. SDM)
Svìdectví života
Vlastní evangelizace je skuteèné zvìstování – od srdce k srdci. Je
tøeba mít na mysli konkrétního èlovìka a jemu pøinášet evangelium.
Na prvním místì svìdectvím života, to znamená i mlèky, pøedevším
láskou.
„Ze spoleèenství uvnitø církve se Boží láska svou povahou otevírá
všeobecné službì a vede nás k èinným a konkrétním projevùm lásky
ke každému lidskému tvoru… ‚Mìl jsem hlad, a dali jste mi najíst, mìl
jsem žízeò, a dali jste mi napít; byl jsem na cestì, a ujali jste se mì, byl
jsem nahý, a oblékli jste mì; byl jsem nemocen, a navštívili jste mì, byl
jsem ve vìzení, a pøišli jste ke mnì.‘ (Mt 25,35-36) Bez této evangelizace
založené na lásce a svìdectví køesanské chudoby bychom riskovali, že hlásání
evangelia, jež je také v první øadì láskou, bude nepochopeno a utopí se
v moøi slov, jemuž nás soudobá ,komunikaèní‘ spoleènost každodennì
vystavuje. Láska projevená v èinech zajišuje úèinnost lásky zvìstované
slovem.“ (Jan Pavel II., apoštolský list Novo millennio ineunte)
63
V každém prostøedí je tøeba svým životem upozoròovat
na hodnoty evangelia, tedy žít, jak nás uèí Pán Ježíš, a dávat lidem
prostor k zamyšlení. Vzbuzovat v nich otázku, jak øíká apoštol Petr,
„…po dùvodech naší nadìje.“ To jsou denní okamžiky, ve kterých se
setkáváme s lidmi nevìøícími nebo jinak vìøícími, kdy oni mohou
vidìt nᚠjiný životní postoj.
Vybavuje se mi pøíbìh, který by mohl dokumentovat jednu situaci ze svìdectví života. Stalo se tragické neštìstí, kdy øidiè autobusu
vlastní vinou havaroval a mladí manželé, rok po svatbì, byli na místì
mrtví. Byli to intenzivnì, vnitønì vìøící lidé. Po oznámení této tragédie
rodièe prožili samozøejmì obrovský šok. Nìkolik hodin poté, co se
to dozvìdìli, jim pøišli zamìstnavatelé øidièe autobusu sdìlit tuto
bolestnou událost. Nevìdìli, že rodièe už jsou informováni, a pøišli
se omluvit. Celí rozpaèití jim øekli: „My vám jdeme øíct velmi bolavou
vìc.“ Oni odpovìdìli: „My víme, pojïte dál, posaïte se.“ A døív,
než se zamìstnanci ÈSAD zmohli na jedinou vìtu, paní øekla: „Pøála
bych si, abyste øidièovi toho autobusu vyøídili, že jsme mu odpustili.“
Oni zùstali úplnì v šoku a jeden z nich se zeptal: „A prosím vás,
opravdu víte, co se stalo a jak…? Nᚠøidiè za to mohl …“ Odvìtili:
„My víme, ale nás to ani tak moc nezajímá. Jemu musí být hroznì
tìžko. Vzkažte mu, že jsme mu odpustili.“ A v té chvíli se muži
bezdìènì podívali na køíž, který visel nad stolem, a jeden øekl:
„Myslím, že vám rozumím.“ Podali si ruce a odešli. To je svìdectví
života, témìø beze slov. Nic na tom nemìní fakt, že to pro rodièe
bylo nesmírnì tìžké, že se s tím velmi dlouho srovnávali. Jejich
konkrétní reakce však byla z jiného svìta. To je svìdectví, pøedávání
evangelia životem.
„Hlásat Krista znamená pøedevším podávat o Nìm svìdectví ve vlastním
životì. Jedná se zde o nejjednodušší - a zároveò nejúèinnìjší - formu
evangelizace, kterou máte k dispozici. Zakládá se na ukazování pøítomnosti
Krista ve vlastním životì, v naplòování každodenních povinností
a v konkrétním rozhodování se v souladu s evangeliem. Dnešní svìt musí
mít pøedevším vìrohodné svìdky.“ (Poselství Jana Pavla II. k VII. SDM)
64
Svìdectví slovy
Radostná zvìst, kterou hlásáme vlastním životem, musí být døíve
èi pozdìji hlásána pøímo – slovem života. Pøedpokládejme, že
evangelium žijeme a dokážeme o nìm slovy svìdèit. A „musí být
jasnì zvìstováno jméno Ježíše Krista, jeho uèení, život, zaslíbení,
království a tajemství jeho života…“ Èlovìk je Kristem tak hluboce
osloven a žije s Ním v tak dùvìrném vztahu, že má o kom a o èem
mluvit.
„Drazí mladí, hlásání Božího slova nepøísluší jen knìžím a øeholníkùm,
nýbrž i vám. Jste povinni mluvit s odvahou o Kristu ve vašich rodinách,
v místì vašich studií, práce a odpoèinku. Jste povinni mít nadšení, které
naplòovalo apoštoly vyznávající: ,Je pøece nemožné, abychom nemluvili
o tom, co jsme vidìli a slyšeli.‘ (Sk 4,20)“ (Poselství Jana Pavla II. k VII.
SDM)
Evangelium tedy zvìstujeme také hlásáním – to lidé nejradìji
pøenechávají knìžím. Hlásání však není jen záležitostí knìží, týká se
i laikù. Dìje se buï v prostøedí tradiènì køesanském (u nás vìtšinou
pøi bohoslužbì, kdy jde o evangelizaci pokøtìných lidí), nebo pøi
jiných pøíležitostech, a pak se jedná o misijní zvìstování tìm, kteøí
jsou buï hledající, jinak vìøící, nebo nevìøící.
Naprostá vìtšina našich køesanù dnes trpí obrovskou
nevzdìlaností. Pøestože se vydávají krásné knihy, lidé neètou, nemají
na to tzv. èas. Èas si vyhradíme tomu, co považujeme za dùležité,
takže je to trochu výmluva. Skuteèností zùstává, že nevzdìlanost je
veliká. A jak øíkal Pius XII., „nevzdìlanost køesana je jeden z nejvìtších
høíchù køesanstva“.
Dalším zpùsobem zvìstování evangelia je vyuèování (napø. lidí
„probuzených“, novì pokøtìných, praktikujících, kteøí se buï
pøipravují na pøijetí dalších svátostí, nebo jsou vyuèováni pøi jiných
pøíležitostech, pøi katechezích, formaèních setkáních…).
Evangelizace ve sdìlovacích prostøedcích a v kultuøe není u nás
sice ještì moc rozvinutá, ale je velice dùležité do tìchto prostøedí
vstupovat.
65
Evangelizace a modlitba
Pavel VI. mluví ve svém dokumentu o tom, že „evangelizace není
možná bez Ducha svatého“. Pøijetí víry a s tím spojené obrácení èlovìka
je vždy veliká milost. Proto jakoukoliv evangelizaèní snahu musí
pøedcházet modlitba – osobní život modlitby èlovìka, který zvìstuje
evangelium, hluboký život z víry a potom cílená modlitba za šíøení
evangelia a za konkrétní lidi, kterým evangelium pøedáváme. Kdo
z nás se v modlitbì pøimlouvá za rozšíøení evangelia ve své rodinì,
ve své obci, v našem národì, na celém svìtì? Kdo z nás se pøimlouvá
za konkrétní lidi, aby uvìøili?
Svìdkové – hlasatelé evangelia
Svìdkové evangelia jsou lidé, kteøí zakusili pøítomnost živého
Ježíše Krista a jeho lásku ve svém životì. K hlásání evangelia vybízí
Bùh každého pokøtìného a biømovaného èlovìka, „vybízí vás i pøes
vaše chyby a nedostatky, protože vás má rád a dùvìøuje vám“. (Poselství
Jana Pavla II. k VII. SDM)
O co by se mìl èlovìk snažit, aby co nejlépe zvìstoval evangelium
druhým lidem? Jaký by mìl být život nás, køesanù, když bereme
vážnì Ježíšùv pøíkaz: „Jdìte tedy, získejte za uèedníky všechny národy...“?
Chceme aktivnì hlásat evangelium?
§ Mít konkrétní zkušenosti s živým Kristem a jeho láskou ve svém
životì – „Nebo o tom, co jsme vidìli a slyšeli, nemùžeme mlèet.“ (Sk 4,20)
§ Naslouchat Božímu slovu, znát ho a z nìho žít – hluboký
vnitøní život – život modlitby; Jan Pavel II. øíká: „Každý misionáø,
tedy i evangelizátor, je svìtec.“ To je silné slovo. Znamená to, že se
jedná o èlovìka, který žije z Boha a pro Boha, který je zcela proniknut
evangeliem.
§ Být uèedníkem Pána Ježíše – uèedníci jsou povoláni Ježíšem,
pøijímají jeho styl, žijí z naslouchání, nejsou to však zralí lidé.
Uèednictví je trvalý proces dozrávání, neustálé promìny a rùstu
osobních vztahù k Bohu a k lidem. „Dal jsem vám pøíklad, abyste jednali,
jako jsem jednal já.“ (Jan 13,15)
66
§ Pøijímat moc shùry – žít v dùvìrném vztahu s Bohem a být
vyzbrojen jeho silou, Duchem svatým, prosit o milosti Ducha svatého,
protože jako lidé jsme velice zranitelní a slabí: „Bez Ducha svatého
nezapùsobí na lidského ducha ani ta nejpøesvìdèivìjší dialektika. Bez nìho
se ukazují prázdná a bezcenná i ta nejpropracovanìjší sociologická
a psychologická schémata.“ (Pavel VI, Evangelii nuntiandi, 75)
§ Žít to, co hlásám – pøedevším svým životem ukazovat Kristovu
lásku; snažit se ale i vzdìlávat se a poznávat nauku církve.
§ Být èlovìkem církve – není možné zvìstovat Krista bez církve.
§ Neustále být sám evangelizován – být duchovnì doprovázen,
trvale vzdìláván, formován a nìkdy i speciálnì pøipraven
ke konkrétní evangelizaci.
§ Snažit se být citlivý k druhým lidem – vyžaduje to trpìlivou
lásku, velkou pozornost a hlavnì vnímavost… Konkrétní obsah
našeho zvìstování vždycky úzce souvisí s poznáním èlovìka,
se kterým mluvíme, a jeho životní situace. To znamená, že èlovìku,
kterého mám vedle sebe a kterému chci pøinést radostnou zvìst,
musím nejprve a pøedevším naslouchat – být spoluúèasten v jeho
hledání a prožívání.
§ Být èlovìkem spoleèenství – èlovìk, který žije v úzkém
spoleèenství církve, nejlépe osvìdèuje lásku. Když sv. Øehoø Veliký
vykládá evangelium o rozeslání sedmdesáti dvou uèedníkù, øíká:
„…a poslal je po dvou právì proto, aby døíve, než zaènou hlásat evangelium,
byli svìdectvím vzájemné lásky.“
Slovo závìrem…
„Není lehké mluvit o Bohu v dnešní dobì. Naráží se èasto na zeï
lhostejnosti nebo nepøátelství. Kolikrát možná podlehnete pokušení. A se
vám pøipomenou slova: Bože, neumím pøece mluvit, jsem pøíliš mladý!
Avšak Bùh Ti odpoví: Neøíkej, že jsi pøíliš mladý, když jsem všude s Tebou.
(Jer 1,6-7) Neztrácejte proto odvahu, vždy nejste nikdy sami. Pán bude
jistì neustále s vámi. Bude vám dìlat spoleèníka. Tak, jak to slíbil: ,Já jsem
s vámi po všechny dny až do konce svìta.‘ (Mt 28,20)“ (Poselství Jana
Pavla II. k VII. SDM)
67
Na cestu životem
Motto:
„Jdìte do celého svìta a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!“
(Mt 28,19)
Hledáme vzory
§ V 16. století hlásal svatý František Xaverský s velkým úspìchem
evangelium od Indie až k Japonsku. Ve svém dopise svatému Ignáci
píše:
„Domorodí køesané jsou opuštìni, bez knìží. Nemají nikoho, kdo by
jim posloužil svátostmi, nikoho, kdo by je seznámil s vyznáním víry…
A tak jsem si od chvíle, kdy jsem sem pøišel, vùbec neodpoèinul: vytrvale
jsem chodil po vesnicích a køtem jsem oèistil ohromné množství dìtí. Ty
dìti mne však nenechaly ani pomodlit se breviáø, dokonce ani najíst a vyspat,
dokud jsem je nenauèil nìjakou modlitbu. Kdyby se našel nìkdo, kdo by je
vychovával v køesanských pøikázáních, byli by z nich urèitì velmi dobøí
køesané. Z mnoha lidí se v této oblasti nestanou køesané jen proto, že
prostì není, kdo by z nich køesany udìlal. A tak se mi èasto vtírá myšlenka,
že bych mìl obejít všechny akademické instituce po celé Evropì – a hlavnì
paøížskou univerzitu, a všude køièet jako smyslù zbavený, abych ty, v nichž
je víc uèenosti než lásky, vyburcoval voláním: ,Jak strašné je množství
tìch, kdo se vaší vinou nedostanou do nebe a øítí se do pekel!‘ Kéž by
tìmto lidem ležela tato starost na srdci aspoò tak jako pìstování vìdy.
A kéž by opravdu co nejvíce z nich bylo touto myšlenkou natolik vyvedeno
z klidu…, aby nechali stranou vlastní touhy a vìci lidské a šli bez výhrad
za hlasem Božím. A z celého srdce aby volali: Pane, tady mì máš, co mám
dìlat? Pošli mì, kam je ti libo, tøebas až do Indie.“
§ Jedna dívka v den svého prvního svatého pøijímání vypráví:
„Není to tak dlouho, co jsem si myslela, že mùj život zùstane tak
beznadìjnì šedivý a neradostný. Vìdìla jsem, že nìco hledám, že mi nìco
68
chybí, že nejsem spokojená, ale… Když jsem se v zamìstnání dostala
k odpovìdné práci, byla jsem velice spokojená. Práce zaèala postupnì zcela
zaplòovat mùj život. Pomalu jsem stoupala v pomyslném spoleèenském
žebøíèku stále výš. Vidìla jsem se, jak obleèená do prvotøídního kostýmku
nasedám do svého zahranièního vozítka. Pracovala jsem, vydìlávala peníze,
zase je utrácela… Èasem ale jako by to všechno splývalo v jednu velkou
bublinu, která se promìnila v železnou kouli na noze. Práce se mi stala
otravou, penìz bylo málo… Už mì ani nezajímalo, že lidé vedle mì potøebují
moji pomoc, pøestala jsem vìøit, že bych mohla být pro nìkoho užiteèná.
Zároveò jsem nevìdìla, po èem vlastnì toužím. Zaèala jsem pøemýšlet.
Protože jsem znala od babièky Boha, navštívila jsem nìkolik akcí, kde se
setkávali vìøící lidé. Jednou mne v kostele oslovila mladá dívka. Nemohla
jsem pochopit, jak se nìkdo s nìkým mùže zaèít jen tak bavit. Dívka mne
pak pozvala mezi mladé køesany. S jistou nedùvìrou, ale i nadìjí jsem šla
mezi nì. Postupnì jsem nacházela nové pøátele, kteøí se mi snažili pomoci.
Byli nadšení, plni elánu a života, zkrátka mìli pøesnì to, co mì poøád
chybìlo. Bylo mi znovu smutno. Øíkala jsem si, že se nedokážu oprostit
od všeho, co mi brání být jako oni. Motala jsem se v zaèarovaném kruhu
a volala jsem Boha, kterého jsem stále nedokázala slyšet. Abych udìlala
nìjaký další krok, odjela jsem na svìtové setkání mládeže do Paøíže. Pøipadalo
mi ale, že to bude ztracený týden. Okolo mì byla spousta šastných lidí,
zatímco já jsem byla stále smutná. V urèitou chvíli jsem si øekla, že už to
takhle nejde, že pøece moje babièka nemohla nemít pravdu. A opìt rozhovor
s dívkou. Tentokrát se ale rozjasnilo a já jsem zaèínala chápat. Pochopila
jsem, že bez Boha nemohu být šastná, a najednou jsem byla ochotná
pøinést i obìti a vzdát se toho, co se Bohu nelíbí. Bùh se stal smyslem
mého života. Zaèala jsem si více všímat lidí okolo sebe a pøestávala jsem
být slepá k jejich potøebám… a pak následoval šastný okamžik svaté zpovìdi
a pøijetí eucharistie.“
Základní body pro pochopení
r Ježíšovo poslání k evangelizaci nepatøilo pouze apoštolùm
a prvotní církvi, ale vztahuje se zcela konkrétnì na každého v církvi
69
i dnes. K hlásání evangelia vybízí Bùh každého pokøtìného a zvláštì
biømovaného èlovìka.
r Drahocenný poklad víry mùže zcela pøirozenì nabízet ten, kdo
miluje Krista a jeho církev a je pøesvìdèen, že Kristus je nejlepší
pøítel – „opravdová jednièka svìta“, a to pro každého èlovìka.
r Abych ve svìtì mohl ohlašovat Krista, je tøeba se ve víøe
náležitì vzdìlávat, abych dokázal obhájit svoji víru. Kdo správnì
zvìstuje evangelium, ten posiluje svou víru.
Nabídky pro Tvùj život
ü Hlásat Krista znamená pøedevším podávat o nìm svìdectví
ve vlastním životì, být vìrný hodnotám evangelia a šíøit je
okolo sebe. Nesmíme opomenout, že pøesvìdèivé svìdectví
vydává pøedevším spoleèenství køesanù žijících ve vzájemné
lásce. Takové malé spoleèenství dává pøímo zakusit
pøítomného Krista, protože „tam, kde je opravdová láska,
tam pøebývá Bùh.“
ü Radostná zvìst musí být døíve èi pozdìji hlásána
pøímo – slovem. Je tøeba mít odvahu a taktnost. Nebojme se
využívat všechny možné zpùsoby vèetnì sdìlovacích
prostøedkù.
ü Jakoukoliv evangelizaèní snahu musí pøedcházet modlitba
– osobní život modlitby èlovìka, který zvìstuje evangelium,
hluboký život z víry a cílená modlitba za šíøení evangelia a
za konkrétní lidi, kterým evangelium zvìstujeme.
* Èti: 1 Král 18; Mt 28,19-20; Mk 16,9-20; Sk 1,6-8; 4,20; Øím 10,13-18;
KKC 429, 849-850, 905, 927-929, 2044, 2472
70
Metodika
è
Svìtlo
Pøeèteme si Lk 12,49-53 o svìtle. Pak se nad tímto úryvkem
zamyslíme. Každý mùže øíct, co ho napadlo. Mùžeme si pøedstavit
souèasný svìt, který je sice plný žárovek a halogenù, ale pøesto žije
ve tmì. Hovoøíme o souèasnosti, o jevech kolem nás.
Pak následujícími slovy mùžeme uvést animaci:
Zdá se, a obèas si i trochu posteskneme, že o Boha dnes není zájem,
že lidé žijí jen pro sebe, starají se o své bohatství atd. Nakolik je to
pravda, pøesnì nevíme, ale je jasné, že je naším úkolem druhé lidi
na Krista upozoròovat. Jsme to my, kteøí mají upozornit na jeho lásku.
Rozdáme svíce, zapálíme je a pak pomalu èteme text podbarvený
hudbou: „Oheò jsem pøišel vrhnout na zem, a jak si pøeji, aby už vzplanul.“
Šíøení Božího království se podobá ohni, který vzplane a zasáhne
všechno. Boží oheò vyvádí èlovìka z lidského klídku a uvádí
do èinnosti.
Papež Jan Pavel II. píše nám mladým:
„Nebojte se nabídnout Krista tomu, kdo jej dosud nezná.
Mìjte vždycky hodnì odvahy nabízet Krista.
Není lehké mluvit o Bohu v dnešní dobì.
Naráží se èasto na zeï lhostejnosti a nepøátelství.
Neztrácejte odvahu, nikdy nejste sami.
Nebojte se, síla Kristova køíže a jeho zmrtvýchvstání je vìtší
než jakékoli zlo, kterého by se lidé mohli nebo museli bát.
Nebojte se Boha! Nebojte se øíci Bohu Otèe!“
è
Sí – pro vìtší poèet lidí
Spoleènì se zamyslíme nad Mt 4, 18-22: „Pojïte za mnou, udìlám
z vás rybáøe lidí.“
Úvodní vysvìtlení: Povolání velké èásti apoštolù se odehrává
na bøehu Genezaretského jezera. Ježíš povolává rybáøe od sítí na ryby
k službì budování duchovní sítì církve, která má „lovit lidi“ pro Boží
království. V Kristovì síti je nejdùležitìjší On sám, ale i naše místo
je nezastupitelné.
71
Pak zaèneme plést sí: každý úèastník dostane dva provázky,
které pøehne na polovinu a v pøehybu je sváže. Z provázkù vznikne
køíž. Potom jednotlivé volné konce naváže na volný konec dalších
ètyø úèastníkù. Tímto zpùsobem vznikne sí. Nad touto sítí se pak
pomodlíme nebo ji povìsíme v místnosti, kde se scházíme. Je možné
ji po modlitbì opìt rozstøíhat a každý si domù odnese èást sítì – opìt
køíž, který stále pøipomíná poslání.
Cíl: ukázat, že úspìšnost evangelizace závisí na pevném spojení
èlovìka s Kristem – symbol prvního uzlu a køíže – a na spoleèné práci
nás všech – symbol ostatních ètyø uzlù.
è
Dívat se na svìt Kristovýma oèima
Spoleènì nebo samostatnì hledáme pomocí evangelia a meditace
øešení nìjaké události, ke které máme zaujmout postoj jako køesané.
Na tuto událost se snažme dívat Kristovýma oèima, jak by on danou
situaci øešil. Mùžeme se postavit pod køíž a z tohoto místa ji
posuzovat. Klademe si otázky typu: Jak se dívá Kristus na tuto situaci? Co by asi udìlal v této chvíli? Jak asi Kristus vidí tohoto
èlovìka? Atd.
Èetba k prohloubení tématu
- Masmédia a církev, Pavel Fischer, Sekce pro mládež ÈBK, 1998.
- Katecheze mládeže tøetího tisíciletí, Andrzej Kicinski, sekretariát
Sekce pro mládež ÈBK, 2000.
- Evangelium nuntiandi – hlásání evangelia, Pavel VI., Zvon, 1990.
- Deklarace Dominus Iesus, Josef Ratzinger, sekretariát ÈBK, 2000.
- Svìtec Don Bosko, P. Alberti, Køesanská akademie Øím, 1977.
- Žijeme jen jednou, Antonie Hofmanová, Nové mìsto, 1998.
- Kdybych lásky nemìl, Marie Holková, Cesta, 1991.
- Monika Netušilová, Josef a Zdena Netušilovi, 1998.
- Kvìt pro Krále, Antonie Hofmanová a její pøátelé, 2000.
- Dýka a køíž, David Wilkerson, samizdat.
- Zaèalo to dýkou a køížem, David Wilkerson, samizdat.
72
Povolání k prvenství
ve službì
6
Katecheze
Co znamená sloužit? Dnešní svìt nabízí èlovìku nepøeberné
množství služeb. Obslouží nás èíšník v restauraci, kadeønice,
prodavaè, úøednice, paní na informacích nebo tøeba popeláøi. Ovšem
pozor! Po vykonané práci vám vždy vyúètují, kolik jim za odvedené
služby máte zaplatit. Je to opravdu služba? Èlovìk má právo na mzdu
za vykonanou práci, ale užitek služby se nikdy nedá vyjádøit jen
finanèním ohodnocením.
Položme si otázku: Už jsem nìkdy udìlal(a) pro nìkoho nìco
nezištnì, tj. bez poèítání, kdy se mi to vrátí zpátky? Pokud ano, víš
už lépe, co se míní pojmem služba. Jeho obsah by se zjednodušenì
dal vysvìtlit asi takto: služba je každý chtìný dobrý èin vykonaný
z lásky – k Bohu, k lidem. Láska je základní ctnost, bez které nám
pøed Bohem žádné skutky neprospìjí. (srv. 1 Kor 13,1-4; KKC èl.1826)
Povaha služby
Možná ti pøipadá, že lidé, kteøí doopravdy slouží, už ani
neexistují. Spoleènost, škola a životní realita tì èasto pøesvìdèuje, že
je nutné být dravý, mít ostré lokty a nezištnost, velkorysost, štìdrost
si schovat do svého soukromí. Kde se má tedy èlovìk službì nauèit?
Její první pøirozenou školou by mìla být rodina, kde všichni èlenové
jsou svými dary a rolemi pøínosem pro ostatní. Ne každý však má
73
štìstí v takové rodinì vyrùstat. Køesan je ve výhodì. Má ještì rodinu
širší, nadpøirozenou – církev. Jako dítì Boží má možnost v církvi
poznávat nový životní styl. Dal by se nazvat „styl Zeleného ètvrtku“.
Co je na nìm nového?
Ještì pøed tím, než Ježíš na Zelený ètvrtek ustanovil svátost
eucharistie a knìžství, udìlal nepochopitelný skutek – umyl
apoštolùm nohy. Normálnì tuto práci vykonávali otroci. Nebylo to
pouhé gesto, ale skuteèná služba. Ježíš chtìl, aby si tak jeho uèedníci
osvojili princip, podle kterého se mají utváøet vztahy v církvi. Vzápìtí
ho ještì umocnil pøikázáním vzájemné lásky: „Milujte se navzájem:
jak jsem já miloval vás.“ (Jan 13,34) V jeho postoji pozorujeme dva
rozmìry služby: vnitøní postoj srdce a vnìjší aktivitu. Èinnost sama,
tj. bez úmyslu dìlat ji z lásky k Bohu a k bližnímu, by neznamenala
témìø nic. Ve službì totiž nejde pøedevším o vlastní seberealizaci,
ale o rozhodnutí rozumu, vùle i citu, které je motivované vírou. Papež
Jan Pavel II. to komentuje slovy: „Služba není pouhým humanitárním
cítìním.“ „Každý druh køesanské služby musí mít svùj zdroj v Kristu.“
(srov. IV. a X. SDM) Ježíš dává pochopit, že sloužit je nutné jak
pro plnohodnotný rozvoj našeho lidství, tak pro realizování našeho
køesanství. Zkoumejme blíže jeho dùvody.
Inspirace služby
Bùh slouží èlovìku
Èlovìk byl stvoøen jako Boží obraz. V tom je jeho nepopiratelná
velikost. Nìkdy však zapomíná, že pøed Bohem zùstává nadále
tvorem. Tuto pravdu pøekroutil Satan, „otec lži“. (srov. Jan 8,44)
„Budete jako Bùh,“ (Gn 3,5) øekl lidem. Jeho postoj k Bohu je dobøe
známý: „Nebudu sloužit.“ Èlovìk odmítl Boží vùli a porušil tak
vyváženost mezi dvìma zmínìnými pravdami: mezi svou velkou
dùstojností (je Boží obraz) a svou naprostou závislostí (je tvor). Ježíš
pøišel na svìt, aby od základu obnovil tuto ztracenou rovnováhu:
74
On, Syn rovný Bohu, pøijal „pøirozenost služebníka…, byl jako každý
jiný èlovìk, ponížil se a byl poslušný až k smrti na køíži.“ (Flp 2,7-8) Tím
nás vykoupil. Byl to vrchol jeho služby: „Syn èlovìka nepøišel proto,
aby si nechal sloužit, ale aby sloužil.“ (Mt 20,28) Bùh v Ježíši Kristu
pøišel, aby sloužil èlovìku. Vlastní královskou dùstojnost ukázal svou
poslušností až k smrti, aby byl oslaven ve vzkøíšení. (srov. Lumen
gentium, 36)
Sloužit znamená dávat se
V tomto postoji poznáváme, že pravý postoj služby nelze oddìlit
od ochoty dávat. Je tøeba se uèit darovat své talenty, vzdìlání,
zkušenosti, èas, hmotné prostøedky… Nejvìtší služba je dát sebe
sama. „Tak Bùh miloval svìt, že dal svého jednorozeného Syna.“ (Jan
3,16) Tento typ služby vyžaduje zralé rozhodnutí èlovìka, které
dochází naplnìní v pøijetí definitivního životního povolání jako
služby Bohu a èlovìku. Manželé i osoby zasvìcené Bohu dìlají ze
svého života dar pro druhé a zároveò mohou objevovat, že „pravá
velikost èlovìka se skrývá v životì pojatém jako služba“. Ježíšova slova:
„Kdo by chtìl být mezi vámi veliký, a je vaším služebníkem“ (Mt 20,26)
odhalují v sobì „základní mìøítko lidské velikosti“, nebo „být velkými
znamená sloužit.“ (srov. Jan Pavel II., IV. SDM)
Dávat se vyžaduje obì
Pøed èasem se jistý knìz ptal jedné staré ženy, matky deseti dìtí,
jestli jí rodina pøináší radost. „To víte, že ano,“ odpovìdìla mu, „ale
èlovìk se nesmí bát obìti.“ Tato životní moudrost prosté ženy jako
by ovìøovala nauku církve: „Èlovìk, jediný tvor na zemi, kterého Bùh
chtìl pro nìho samého, mùže sám sebe plnì nalézt jen v opravdovém darování
sebe samého.“ (srov. Gaudium et spes, 24) „Sloužit tedy znamená být
èlovìkem „pro druhé.“ (srov. Jan Pavel II., IV. SDM) Když ale nìco
dám, už mi to nepatøí. Musím se toho umìt zøíci. „Darovat se“ žádá
od èlovìka pøemáhat vlastní sobectví a zapomínat na sebe. To je obì.
Je to „Ježíšùv kalich, který máme pít“ (srov. Mt 20,23), daò za nᚠvlastní
lidský rùst a podmínka pøátelství s Kristem.
75
Ježíš sám sloužil mnoha zpùsoby: uzdravoval, kázal, modlil se,
odpouštìl høíchy, dal nám pøíklad života, ale nejvìtší službu lidstvu
prokázal, když ve chvíli vrcholné obìti „na svém tìle vynesl naše høíchy
na køíž.“ (srov. 1 Petr 2,24)
Psychologický pohled na službu
Podívejme se teï ještì na službu z èistì pøirozeného pohledu.
Mùžeme se setkat s názorem, že služba je výluènì záležitostí dobré
lidské vùle. Možná bude znít pøekvapivì stanovisko psychologie,
kde se tvrdí, že k pøedcházení dnes tak èastým depresím a frustracím
je tøeba, aby èlovìk pøed Bohem, pøed sebou i pøed lidmi mìl jistotu,
že nezištnì vykonal pro druhé nìco dobrého (srov. J. Køivohlavý:
Psychohygiena duše). Znamená to, že ten, kdo by stále jen sklízel
plody práce jiných a sám se nesnažil odpovídat na lásku láskou,
na vztah vztahem a na dobro dobrem, døíve èi pozdìji nutnì zažije
hluboký pocit marnosti, zbyteènosti a s pøibývajícími léty také strachu
z celkové bilance života. Ve stáøí je pro èlovìka slabou útìchou
hromada majetku, když si uvìdomuje, že prožil prázdný život.
Služba je šance
V podobném duchu hovoøí na toto téma Lukášovo evangelium
v podobenství o boháèi a Lazarovi. (Lk 16, 19-31) Boháè, který mìl
na zemi všechno, prožívá šok, že žebrák Lazar je odìný v nádherném
nebeském šatu. Na náøek je ale pøíliš pozdì. Na zemi nepomohl
nikomu z potøebných, bylo by tedy absurdní, aby s nimi sdílel
vìènost. Ve svìtle tohoto pøíbìhu mùžeme pochopit, že služba není
jen jakási nepøíjemná morální povinnost, ale pøedevším obrovská
šance navázat pøátelství s lidmi, s nimiž mám žít po celou vìènost.
Èasový úsek, který zde na zemi máme k dispozici, je doba pøípravy
na neporovnatelnì delší èást života po smrti. Podle sv. Pavla je život
víry „boj, kterým se zmocníme vìèného života“. (srov. 1 Tim 6,12)
76
Služba vyžaduje aktivní postoj
Aby Ježíš ještì více zdùraznil dùležitost služby, prozrazuje
základní okruh otázek, které nám budou položeny, až budeme
skládat životní maturitu pøi posledním soudu. „Mìl jsem hlad a dal jsi
mi najíst, byl jsem nemocný a navštívil jsi mne…“ (srov. Mt 25, 31-46)
Ježíš je pøítomen v každém èlovìku a èeká na tebe v duchovních
i hmotných potøebách lidí, které dennì potkávᚠdoma, ve škole,
v práci, na ulici… Køesanská tradice vypoèítává sedm základních
skutkù tìlesného a duchovního milosrdenství. Tìlesné milosrdenství
prokazujeme tím, že sytíme hladové, hostíme toho, kdo je bez støechy
nad hlavou, odíváme toho, kdo nemá co na sebe, navštìvujeme
nemocné a vìznìné, pohøbíváme mrtvé. Uèit nevìdomé, radit
bezradným, tìšit zarmoucené, posilovat slabé, odpouštìt nepøátelùm
a vše trpìlivì snášet jsou skutky duchovního milosrdenství. Ale
možnosti služby jimi nejsou zdaleka vyèerpány.
Patøí sem jistì mj. služba pravdou (právo èlovìka dozvìdìt se
pravdu ze sdìlovacích prostøedkù, znát pravdu o svém vážném zdravotním stavu atd.), dále výchova, služba angažovaností ve veøejných
záležitostech èi v politice, služba ve vìdì nebo kultuøe, služba spoluprací
se sdìlovacími prostøedky atd. Jedná se o velmi široké a nároèné,
zároveò však i lákavé a nesmírnì potøebné oblasti, kde èlovìk mùže
realizovat Boží pozvání ke službì. Sv. Vincenc z Pauly radí: „Milujme
Boha, ale tak, aby to pocítily naše ruce a dosvìdèoval to pot na naší tváøi.“
Nároènou, ale i mimoøádnou Boží výzvou ke službì mùže být
nemoc. Èlovìk skrze ni mùže nejen prohloubit vlastní vztah s Kristem,
který za nás trpìl, ale obìtí dokonce podpírat životy svých blízkých
i celé církve. Kardinál Tomášek øíkal, že ten, kdo pro Boží království
pracuje, dìlá mnoho, ten, kdo se za nì modlí, dìlá víc, a kdo pro nì
trpí, dìlá všechno. Nemocný je darem pro své okolí i tím, že jeho
vlastní slabost dává ostatním možnost sloužit a je pro nì výzvou
k zamyšlení nad pravou hodnotou èlovìka. A koneènì mùže nemoc
pomoci èlovìku pochopit, že stejnì dùležité jako sloužit je umìt službu
pøijímat.
77
Služba v církvi
Zvláštní pozornost je tøeba vìnovat pozvání mladých ke službì
v církvi. Jestliže je cíl našeho života vìèný, pak zde musí být
služebníci, kteøí budou tuto vìc lidem pøipomínat a pomáhat jim
na cestì. Ježíš nepotøebuje jen konzumenty svých darù, ale také lidi,
kteøí aktivnì podle svých možností pomáhají pøi šíøení Jeho
království. Pøirovnává svìt k vinici a hledá dìlníky, kteøí by i v horku
dne na ni šli pracovat. (srov. Mt 20,4) „Sloužit znamená nebýt jen
adresátem Božích darù a služby druhých, ale pøedevším být aktivními
úèastníky na poslání církve.“ (Christifideles laici, 46) Papež Jan Pavel
II. zve èasto mladé ke službì v církvi a opakuje jim: „Mladí svìta,
církev je vaše, vy jste církev!“ (srov. Poselství Jana Pavla II. k V. SDM)
Církev jistì nesmí být rozdìlena na rozkazující a poslouchající,
na elitu a lidi „druhé kategorie“, ale Ježíš jí dal také vnitøní øád. Sám
si vybral z uèedníkù okruh dvanácti a nazval je apoštoly. Jejich služba
je podpírána zvláštní pomocí Ducha svatého (srov. Mt 28,19), jeho
autoritou „Kdo vás slyší, mne slyší…“ (Lk 10,16) a posláním (Mk 16,15).
Tato svátostná služba se dále vztahuje na ty, které Ježíš povolal
ke knìžství nebo jáhenství. „Sloužit Kristu a jeho Církvi nerozdìleným
srdcem je úchvatné povolání a velkolepý dar. Kristus sám vám v tom
pomùže.“ (srov. Poselství Jana Pavla II. k V. SDM)
Služba v církvi se však nevyèerpává jen ve službì hierarchické.
Je tøeba, aby se do ní zapojily nesèetné další dary a talenty, které
byly každému z nás dány. Ty se mohou realizovat buï skrze rùzné
stupnì povìøení ke službì (liturgická, charitativní, katechetická,
pastoraèní èi evangelizaèní, volontariát), nebo dobrovolnou spontánní
službou církvi v jednotì s jejími pastýøi.
Není tøeba se zaleknout toho, že nìkdy je i dobøe mínìná nabídka
služby nepochopena a odmítnuta. I takové situace nastávají, nemìly
by nás však odradit. Zkoušky bývají provìøením ryzosti úmyslu
a vytrvalost v lásce rozmnožuje požehnání naší námahy.
78
Vzory služby
I samotné dìjiny církve jsou dùkazem, že ti, kdo církvi nejvíce
sloužili, museli èasto pøinášet velké obìti. Tìžko bychom však také
hledali pøíklad radostnìjších a realizovanìjších osobností. První mezi
vzory služby je jistì Panna Maria, Služebnice Pánì. Od ní se mùžeme
mnoho nauèit. Patøí mezi nì nepochybnì další svìtci, napø. sv.
Vincenc, který sloužil nejubožejším a nazýval je svými pány; bl. Josef
Cottolengo, jehož Malý dùm Boží prozøetelnosti, kam shromažïoval
turínské nemocné, se rozrostl v mìstskou ètvr, kde se jen na ochucení
pokrmù dennì spotøebuje 100 kg soli; sv. Jan Bosco, který byl svou
starostí lidskou a køesanskou výchovou mládeže takovým pøínosem
pro spoleènost, že sám proticírkevnì ladìný ministr mu poradil, aby
založil Spoleènost salesiánù; Matka Tereza, které se dostalo
celosvìtového uznání pro dílo, které vykonala mezi kalkatskými
ubožáky a pozdìji v dalších èástech svìta, nᚠprvorepublikový
ministr Fr. Nosek, politik, jehož pøípravný proces svatoøeèení právì
probíhá. Byl by to velmi dlouhý seznam zakladatelù kontemplativních, charitativních a výchovných spoleèností. Ale stejnì tak do nìj
patøí ti, kdo tyto osobnosti vychovávali a formovali, lidé, které ani
neznáme, ale bez nichž by se nestali osobnostmi prvního øádu.
A proto mìjme odvahu. Život je cesta, která vede od pøebujelého
já malého dítìte k promìnìnému já dospìlého køesana „Už nežiji já,
ale žije ve mnì Kristus.“ (Gal 2,20) Služba je mocným nástrojem této
promìny, jejíž hnací silou zùstává Ježíš Kristus.
79
Na cestu životem
Motto:
„Èlovìk je první a základní cestou církve.“
Jan Pavel II.
Hledáme vzory
§ Jean Vanier se narodil v roce 1928. V roce 1950 odešel od kanadského váleèného námoønictva a zaèal studovat filosofii a žít v køesanské
komunitì nedaleko Paøíže. Když obdržel doktorát filosofie, zaèal
vyuèovat na universitì v Torontu. V roce 1964 založil komunitu Archa,
když pøijal do malého spoleèenství v Trosly-Breuil dvì dospìlé duševnì
postižené osoby. Komunita rostla a v nejrùznìjších èástech svìta z ní
vzešly i další. „Povoláním Archy je podílet se na poslání Ježíšovì tím, že
pøijímáme mentálnì postižené muže a ženy jako bratry a sestry. Vytváøíme
s nimi spoleèenství, stáváme se jejich pøáteli. Oni objevují svou lidskou
dùstojnost a smysl svého života. Žít toto spoleèenství s ubohým èlovìkem
je velký dar.“ Domy komunity jsou naplnìné zvláštní atmosférou
vzájemného obdarování, prostoty a nacházení podstatných životních
skuteèností. Pìkné svìdectví o tom podává ve svých knihách knìz
Henri J. M. Nouwen, který v krizi svého povolání objevil tuto
komunitu.
§ V souèasné dobì probíhá proces blahoøeèení Dr. Františka Noska.
S manželkou mìli dvì dìti. On jako právník se nechal pøemluvit
a vstoupil do politiky rodícího se èeskoslovenského státu. Stal se
poslancem za Èeskoslovenskou stranu lidovou, ministrem vnitra
a ministrem pošt a telegrafù. Snažil se dívat se na svìt okolo sebe
oèima víry. Jeho snahou bylo dìlat vše, co poznával jako vùli Boží.
Vše, co èinil, dìlal s myšlenkou na Boha a ve prospìch Božímu lidu
a bližním. Jako františkánský terciáø èerpal z velkého odkazu sv.
Františka z Assisi. Pùsobil velmi aktivnì mezi mladými lidmi
80
a pracoval ve Sdružení katolické mládeže. Pro mladé lidi pøipravoval
vzdìlávací kurzy. V hospodáøské sféøe se stal zakladatelem lidových
záložen. Mluvil o dùstojnosti lidské práce, vychovával mladé lidi,
rozšiøoval exercicie… Napsal nespoèet èlánkù, ve kterých propagoval
katolický pohled na svìt a na práci. Se svými myšlenkami, které
v mnohém pøedbìhly dobu, byl mnohdy nepochopen, a to i od katolíkù. Málokdo vìdìl, že tajemstvím jeho nesmírné èinnosti je
modlitba, èasté svaté pøijímání, pohotovost k sebezáporùm
a kajícnostem. Byl-li sám na chodbì, modlíval se pøed vstupem
do místnosti, kde mìla být schùze, se sepjatýma rukama. Pøed svou
pøedèasnou smrtí prožil velké utrpení: zemøel mu syn a o rok pozdìji
manželka. Když v roce 1935 jako devìtaètyøicetiletý umíral v povìsti
svatosti, zanechával za sebou velké dílo v sociální oblasti
a významnou stopu katolíka sloužícího lidem a své zemi.
Základní body pro pochopení
r Sloužit nás uèí Kristus, a to svým novým pøikázáním vzájemné
lásky a svým pøíkladem na Zelený ètvrtek, když myje apoštolùm
nohy. V køesanském spoleèenství se proto chudí musí cítit jako doma.
r Sloužit znamená být èlovìkem pro druhé – dávat se: své
talenty, vzdìlání, zkušenosti, èas, hmotné prostøedky, sebe sama…
Služba pomáhá èlovìku poznávat sám sebe. „Èlovìk, jediný tvor
na zemi, kterého Bùh chtìl pro nìj samého, nemùže sám sebe plnì
nalézt, leè v opravdovém darování sebe samého.“ Proto stejnì
dùležité jako sloužit je umìt službu pøijímat.
r Pravá služba pramení v nezištném postoji srdce, v rozhodnutí
vùle a v konkrétním èinu z lásky k Bohu a k èlovìku. Schopnost
fantazie lásky se nedá vyjádøit finanèním ohodnocením a nemìøí se
ani tak úèinností poskytnutých služeb, jako spíše schopností pøiblížit
se tomu, kdo trpí.
r Darovat se žádá od èlovìka pøemáhat vlastní sobectví a zapomínat na sebe – obìtovat se.
81
Nabídky pro Tvùj život
ü Nežij jen pro sebe nebo jen uzavøený do sebe. Mysli
na druhé a aktivnì se podílej na službì druhým, zvláštì tìm
slabším a ménì šastným, než jsi ty. Kdo se uèí této služebné
lásce, ten se dobøe pøipravuje na životní povolání jak
do manželství, tak k zasvìcenému životu.
ü Spoleèenství církve i svìt okolo tebe nabízí velký prostor
pro službu. Mùžeš využít své schopnosti buï v nìjaké
liturgické službì, nebo v nesèíslných konkrétních aktivitách.
Neboj se pøijmout nìjaké dlouhodobìjší povinnosti.
V souèasnosti se nabízí i roèní dobrovolná služba
ve farnostech.
ü Snaž se prožívat svoje studium a zamìstnání jako službu.
* Èti: Mt 25,31-46; Lk 10,25-42; Jan 13,31-35; 15,12-17; list Jakubùv;
1 Jan 4,1-21; KKC 1822-1829; 1928-1948
82
Metodika
è
Když jsem byl malý
Každý øekne, èím chtìl být, když byl malý, a proè. Pak každý
øekne, èím je nebo èím chce být a proè. Na základì tìchto otázek se
pak snadno dá vysvìtlit, že postoj služby je v každém z nás zakotven
jako nìco naprosto pøirozeného, a také to, co opravdová služba
znamená.
è
Èeho se vzdáš
Každý napíše na papír, èeho je ochotný vzdát se ve službì
druhým. Na další papírek pak napíše, èeho by se nechtìl vzdát.
Následuje diskuse, pøi níž každý poví, èeho a proè je ochotný se
vzdát a èeho a proè ne. Z papírku mùže vybrat pouze to, co chce
zveøejnit. Nikoho bychom nemìli nutit, aby mluvil o tom, o èem
mluvit nechce.
è
Co dìlat
Osobnì nebo spoleènì se zamyslíme, co bychom mohli udìlat
pro druhé. Dohodneme se alespoò na jednom konkrétním úkolu
a pokud je to možné, stanovíme si, kdy ho vykonáme.
è
Kde je moje místo
Vedeme konkrétní hovor o tom, jak mùže vypadat moje služba
v církvi a ve spoleènosti. Kde je moje místo? Jakou službu konám
nyní? Pak služby, které již konáme, a svá nová rozhodnutí napíšeme
na lísteèky, a buï pøi mši svaté, nebo pøi adoraci èi osobní modlitbì
je položíme na oltáø jako osobní dar.
83
Èetba k prohloubení tématu
- Mezinárodní setkání animátorù 1996, Sekce pro mládež ÈBK, 1996.
- Kardinál Vlk odpovídá, Blanka Pirnosová, Portál – Setkání, 1997.
- Pius XII. a druhá svìtová válka ve svìtle vatikánských archivù,
Pierre Blet SJ, Matice cyrilometodìjská, 2001.
- Trýzeò trpìlivosti – Svatý stolec a komunistické zemì, Agostino
Casaroli, Karmelitánské nakl., 2001.
- Malý kompas víry, Max Kašparù, Matice cyrilometodìjská, 1995.
- Cokoliv jste uèinili…, Chiara Lubichová, Nové mìsto, 1993.
- Život milovaných dìtí, Henri J. M. Nouwen, Zvon, 1994.
- Našel jsem domov, Henri J. M. Nouwen, Portál, 1996.
- Návrat ztraceného syna, Henri J. M. Nouwen, Paulínky, 2001.
84
Prožívat církevní rok
a žít ze svátostí
7
Katecheze
Øíká se, že život je rytmus. Základní rytmus života nacházíme
v sedmidenním týdnu. Tøetí Boží pøikázání jej potvrzuje, když
pøikazuje: „Pamatuj, abys den sváteèní svìtil.“
Nedìle
Ukazuje se, že mnohé psychické poruchy, vyèerpání, rozpady
manželství jsou pùsobeny tím, že život lidí postrádá tento základní
rytmus. Chybí jim den, kdy si mohou odpoèinout, získat novou inspiraci, zorientovat správným smìrem svùj život a zhodnotit, jak
èlovìk doposud žil. To všechno je obsaženo ve správném
prožívání nedìle.
Nedìle je však ještì nìco víc. Pokaždé, když ji dobøe prožíváme,
si máme uvìdomit radost a nadìji Kristova zmrtvýchvstání, mùžeme
naslouchat Božímu slovu a rozvažovat o nìm, mùžeme se posilovat
svátostmi, pøedevším eucharistií, prožívat spoleèenství s druhými.
Vidíme tedy, že církev jako dobrá matka nám pøipomíná
dùležitost slavení nedìle jako daru nejen pro duchovní život èlovìka,
ale i pro jeho život pøirozený.
Apoštolský list Jana Pavla II. Dies Domini podrobnì hovoøí
o významu nedìle, zde si mùžeme pøipomenout jenom nìkolik
základních myšlenek. Nedìle je dnem, ve kterém Velikonoce
85
prožíváme každý týden; den, kdy si uvìdomujeme, že Ježíš Kristus
je svìtlem pro naše kroky. Je dnem spoleèenství køesanù, radosti, je
to den slavnostní, který se odlišuje od dní pracovních. Z toho logicky
vyplývá, že je to den odpoèinku.
Nedìle má být také dnem modlitby a projevù lásky, protože bez
lásky není radosti. (srov. Dies Domini, 69)
Církevní rok
Podobným zpùsobem mùžeme pohlížet na celý církevní rok. Je
tøeba si uvìdomit, že se díváme na mistrovské dílo, které se
upøesòovalo a prohlubovalo v církvi pùsobením Ducha svatého
bìhem staletí. Nyní máme možnost prožívat bìhem jednoho roku
všechny podstatné okamžiky dìjin spásy. Je to nesmírné bohatství,
zdroj inspirace, a pùsobí, že jestliže je neprožíváme povrchnì
a usilujeme pronikat do hloubky, nᚠživot nemùže být nikdy fádní.
Výhodou je také to, že bìhem let a bìhem celého života máme
do Božích tajemství pronikat stále hloubìji, protože Boží velikost
a hlubina je nezmìrná. Církevní rok se postupnì dotýká všech
základních událostí spásy.
Advent – doba oèekávání
Doba adventní nás pøipravuje, abychom byli schopni prožít
radost vánoèních událostí, skuteènosti, že Bùh se z lásky stal
èlovìkem. Je to doba oèekávání, doba pøípravy. Víme, jak je tato
pøíprava dùležitá, bez ní bychom nebyli schopni prožít Vánoce
opravdovì. Dobu adventní mùžeme nazvat „svítáním“. Pøi
liturgických èteních nasloucháme nádherným pasážím z proroka
Izaiáše, který jako by z dálky vidìl pøíchod Vykupitele.
STAROZÁKONNÍ ADVENT
Prožíváme starozákonní advent a uvìdomujeme si staleté
oèekávání vyvoleného národa, které je charakterizováno oèekáváním
prorokù.
86
ADVENT P. MARIE
Mùžeme uvažovat o adventu Panny Marie, která devìt mìsícù
od Zvìstování oèekávala narození Krista. Pøedstavme si, jak asi Maria
prožívala tento advent, jaká byla její modlitba, její rozjímání a její
díkùvzdání.
ADVENT LIDSTVA
Uvìdomujeme si také, že lidstvo urèitým zpùsobem prožívá
neustále svùj advent až do okamžiku, kdy Kristus pøijde podruhé
v moci a slávì.
NÁŠ OSOBNÍ ADVENT
Cesta života je také naším osobním adventem. Sami také stále
znovu oèekáváme pøíchod Krista do našeho života. Okamžik smrti
bude zcela konkrétním setkáním s Kristem.
Doba adventní je krásná právì svojí nadìjí a tímto oèekáváním.
Také liturgická fialová barva (skládá se z modré a èervené), jakoby
podtrhuje tuto atmosféru vážné soustøedìnosti i skryté radosti.
Doba vánoèní
Doba vánoèní je pak dobou radosti a chvály a pøináší novou
atmosféru. V ní prožíváme radost i z darù pøirozenì lidských, jako
je rodina, láska manželù, dítì jako plod této lásky. Proto doba vánoèní
tolik oslovuje i lidi, kteøí Krista neznají.
Prožíváme v ní však pøedevším úžasnou skuteènost Kristova
narození. Hovoøí o tom, že nekoneèný Bùh se narodil jako malé dítì
a stal se z lásky ke každému èlovìku jedním z nás.
Pøi hlubším rozjímání pochopíme, že Syn Boží se od poèátku
narodil také v obtížích, obìtoval se, aby nás zachránil. V této dobì
hloubìji poznáváme také postavy Panny Marie a svatého Josefa.
Mùžeme si uvìdomovat hodnotu panenství a panictví, ale také
hodnotu rodiny, ve které dítì je darem a ve které pøebývá sám Ježíš
skrze vzájemnou lásku manželù.
87
Postní doba
Jádrem církevního roku jsou Velikonoce, svátky Kristova utrpení
a zmrtvýchvstání. Pøedchází jim pomìrnì dlouhá a vážná doba
postní. Je to èas, který nás vybízí k obrácení, k pùstu a modlitbì.
Mohli bychom ji charakterizovat slovy: „Teï je ta doba pøíhodná, teï
je ten èas spásy.“ (2 Kor 6,2) A nebo také Kristovou výzvou: „Zajeï
na hlubinu.“ (Luk 5,4) Tato doba trvá ètyøicet dnù a právì takovou
dobu prožil Ježíš na poušti. Je zajímavé, že lékaøi a odborníci hovoøí
o tom, že doba ètyøiceti dnù je doba, která dostaèí k proèištìní
lidského organismu po fyzické i duchovní stránce. Vhodné texty
Písma svatého, které nás doprovázejí na této cestì, nám pomáhají,
abychom zkvalitnili a prohloubili svùj život a pøipravili se
na vrcholné velikonoèní svátky. Tato doba nám pøipomíná, že zde
na zemi jsme jen poutníci a že tento nᚠživot je velkou poutí.
Hned na poèátku nás Popeleèní støeda uvádí do této atmosféry
a pøi popelci slyšíme „pamatuj, èlovìèe, že prach jsi a v prach se navrát횓.
(Gen 3,19) Tato vìta nás upozoròuje, že není dobré pøíliš se zabydlet
ve vìcech tohoto svìta. Nebylo moudré spoléhat na to, co zde
vlastníme. Vzpomeòme na podobenství Kristovo o boháèovi a jeho
plných stodolách, když mu Bùh øíká: „Blázne, ještì této noci požádám
o tvou duši.“ (Lk 12,20) Je to tedy vhodná pøíležitost správnì si srovnat
hierarchii hodnot. Nejde o to žít ve strachu, ale moudøe.
Velikonoèní doba
Jestliže dobøe prožijeme dobu postní, pak nás mùže hluboce
oslovit doba velikonoèní. S Kristem prožíváme jeho poslední veèeøi,
ustanovení svátostí knìžství a eucharistie, jeho modlitbu za jednotu
a lásku. Procházíme spolu s ním jeho utrpením, køížovou cestou až
na Kalvárii a na køíž, uvìdomujeme si hrùzu zla, høíchu a zároveò
nesmírnou velikost Boží lásky. Když rozjímáme o tìchto vìcech,
uvìdomujeme si, že nikdy nedosáhneme dna tìchto skuteèností. Pak
stojíme u prázdného hrobu a klaníme se Kristu zmrtvýchvstalému,
Kristu s oslaveným tìlem, který nám také slibuje život vìèný, jestliže
ho budeme následovat. Možná jako køesané si nìkdy ani
88
neuvìdomujeme, jakou úžasnou hloubku, orientaci a smìr tyto
skuteènosti dávají našemu životu, jak pøestává být nejasným
a relativním a jak je postaven na tìchto pravdách. K velikonoènímu
tajemství a zvláštì ke zmrtvýchvstání se církev vrací v textech mše
svaté ještì celých osm dní a dál øadu týdnù prožívá radost
velikonoèní doby, která je skuteènì vrcholem køesanské víry,
vrcholem každého lidského života.
Svátek Nanebevstoupení Pánì nám ukazuje smìr, kterým míøíme
také my, naplnìní našeho života, potøebu modlitby, oèekávání Ducha
svatého, kdy Kristus øíká apoštolùm a i nám: „Pošlu vám Ducha
utìšitele, Ducha pravdy a ten vás nauèí veškeré pravdì.“ (Jan 15,26)
Svatodušní svátky
Dostáváme se k tøetí vrcholné události církevního roku – k svatodušním svátkùm. Mùžeme žasnout nad silou Ducha svatého,
nad jeho schopností promìnit slabé a bojácné lidi ve velikány víry,
vyznavaèe a muèedníky. Uvìdomujeme si, že jeho pøíchodem se
narodila církev. Vidíme promìnu apoštolù a zaèátky evangelizace
svìta. Rozjímáme o dvoutisíciletém pùsobení Ducha svatého v dìjinách
církve a žasneme nad nesèetným množstvím mužù, žen a dìtí, kteøí
byli vìrni Kristu až k prolití krve; nad velikým množstvím vyznavaèù,
panen, knìží, biskupù a papežù; nad zástupem mužù a žen, kteøí se
stali svatými v manželském povolání; nad množstvím velkých dìl,
øeholí, komunit, hnutí, které usilovaly o lásku k èlovìku v nejrùznìjších
smìrech – charita, výchova, výuka, a také dílo Ducha svatého, které
obdivujeme v kontemplativních øádech, v tomto životì modlitby
a obìti. Dnes k tomu pøistupuje dílo Ducha svatého v nových hnutích
a komunitách. Je to doba, ve které si máme uvìdomit také své vlastní
biømování a pøijetí nejen daru Ducha svatého a jeho sedmi darù, ale
také nesèetné množství charismat a darù, které rozdìluje, jak sám chce.
Poznáváme také, že On je „duší“ tajemného Kristova tìla – církve,
sjednocuje ho a každému jeho èlenu dává rozlièné dary ve prospìch
celku.
89
Vánoce, Velikonoce a svatodušní svátky jsou tedy tøi vrcholy
církevního roku, ve kterých se setkáváme s nejpodstatnìjšími
pravdami víry.
Doba bìhem roku
Tato doba, kterou nazýváme „liturgické mezidobí“, je posázena
jako drahokamy svátky rùzných svìtcù a svìtic a také slavnostmi
nìkterých významných událostí, jako je Zvìstování, Nanebevstoupení, Nanebevzetí, nìkteré slavnosti Pánì a slavnost Nejsvìtìjší
Trojice. Tyto svátky nám poskytují velké bohatství inspirace jednak
z oblasti Božích tajemství, jednak ze života církve. Bylo by dobøe
pøipomenout, že ten, kdo se pravidelnì zúèastòuje alespoò nedìlní
liturgie, bìhem tøí rokù naslouchá prakticky celému Písmu svatému,
a kdo dennì chodí na mši svatou, obsáhne bìhem dvou let témìø
celé Písmo. I to je velké bohatství. Zároveò nám to vše umožòuje
prožívat hluboce každodenní život a nᚠèas dostává zvláštní pestrost
i krásu. Díky bohatství liturgického roku, pokud se jej nauèíme
s církví prožívat, nemùže být nᚠživot nudný, šedivý ani fádní.
Sedm svátostí
Jestliže prožíváme církevní rok i jeho liturgii, setkáváme se zde
také se svátostmi, které ustanovil Kristus. Mùžeme øíct, že tyto
svátosti jsou velkým darem Boží lásky a jsou ustanoveny Kristem,
aby skrze nì k èlovìku pøicházel a posiloval ho. Mùžeme tedy øíci,
že jsou to cesty, kterými pøichází Bùh k nám.
Katechismus katolické církve nám pøipomíná, že sedm svátostí
se týká všech úsekù a všech dùležitých okamžikù života køesana.
Díky nim se u køesanù život z víry rodí a roste, mùže být stále znovu
uzdravován, doprovázen Boží mocí, aby tak mohli vìrnì vytrvat
ve svém poslání být svìtlem svìta a solí zemì.
Katechismus dìlí svátosti na tøi základní kategorie:
- svátosti køesanského života: køest, biømování a eucharistie, které
kladou základy køesanského života,
90
- svátosti uzdravování: svátost smíøení a svátost nemocných,
- svátosti ke službì spoleèenství - svátost knìžství a manželství, které
jsou zamìøeny na spásu druhých.
Svátosti køesanského života
KØEST: Nejdùležitìjší svátost je køest, kterým jsme „naroubováni“
na Krista, stáváme se Kristovým tìlem a zaèíná v nás proudit Boží život.
EUCHARISTIE: Tento život je posilován eucharistií, kde se nám dává
Kristus za pokrm na cestu života.
SVÁTOST BIØMOVÁNÍ: Život køesana je pak ještì rozvíjen ve svátosti
biømování pùsobením Ducha svatého.
Svátosti uzdravování
SVÁTOST SMÍØENÍ: Protože je èlovìk podroben slabosti a høíchu,
potøebuje možnost neustále zaèínat znova, docházet smíøení s Bohem
a odpuštìní vin. To se uskuteèòuje ve svátosti smíøení, kde nám
Kristus odpouští høíchy pro svoje zásluhy, které získal smrtí na køíži.
SVÁTOST NEMOCNÝCH: Ve svátosti pomazání nemocných skrze
modlitbu knìží doporuèuje celá církev své nemocné trpícímu
a oslavenému Pánu, aby jim ulehèil a zachránil je. Vybízí je, aby se
dobrovolnì pøidružili ke Kristovu utrpení a k jeho smrti, a tak byli
prospìšní Božímu lidu. Tato svátost má dvojí zásadní úèinek; jednak
napomáhá uzdravení nemocných a u tìch, kteøí umírají, zprostøedkovává milosti pro jejich pøechod do vìènosti. (KKC 1210 a následující)
Svátosti ke službì spoleèenství
SVÁTOST KN̎STVÍ: Knìžství je svátost, kterou v církvi pokraèuje
až do konce èasù poslání, které Kristus svìøil svým apoštolùm – tedy
svátost apoštolské služby. Máme tøi stupnì knìžství: biskupové, knìží
a jáhni.
SVÁTOST MANŽELSTVÍ: Svátostí manželství vytváøejí mezi sebou muž
a žena nejvnitønìjší spoleèenství života, které má prohlubovat
91
vzájemnou lásku manželù a zároveò být otevøeno pro vznik nového
života. Rodina je také nejlepším prostøedím k výchovì nového
èlovìka. Právì pro jeho velkou dùležitost je tento svazek Ježíšem
Kristem povýšen na svátost. Tento vztah manželù je krásný, ale také
nároèný, a proto manželé potøebují zvláštní milost pro naplnìní svého
úkolu.
Závìrem
Jestliže se tedy díváme na církevní rok prožívaný spolu s církví
a zároveò jsme posilováni a provázeni svátostmi církve, vidíme, že
na svùj život nejsme sami. I když jsme èasto slabí, máme mocné
prostøedky, abychom mohli dobøe pokraèovat na své životní cestì,
naplnili svùj úkol ve prospìch druhých a dosáhli plného života. Svatý
Pavel o nìm øíká: „Oko lidské nevidìlo, ucho lidské neslyšelo, na srdce
lidské ani nevstoupilo, co Bùh pøipravil tìm, kteøí ho milují.“ (1 Kor 2,9)
92
Na cestu životem
Motto:
„Liturgie je geniální dílo církve, vznikající po staletí a dotýkající
se všech smyslù èlovìka.“
Dr. Alfréd Fuks
Hledáme vzory
§ Jeden z nejvýznamnìjších vychovatelù mládeže, svatý Don
Bosko, se snažil vést chlapce k velké lásce k Bohu. Velice dbal na to,
aby jeho chlapci èasto pøistupovali ke svatému pøijímání a ke svaté
zpovìdi a mìli upøímný vztah k Pannì Marii. Až dojemnì pùsobí,
jak po celý život èasto doporuèoval svatou zpovìï. Patøí
mezi nejvýznamnìjší zpovìdníky církve. Snažil se, aby chlapci mìli
èastou pøíležitost k pøijetí svátostí, ale dbal na to, aby k nim nebyli
nuceni. Ve svých kázáních také mnohokrát mluvil o lásce k papeži
a zdùrazòoval dùležitost mravní èistoty. Svìtec umìl využívat
rùzných pøíležitostí, aby zcela pøirozenì zdùraznil náboženské nebo
mravní zásady. Papež Pius XI. pøi jeho svatoøeèení øekl: „Jan Bosko se
doèkal pøi výchovì mladých chlapcù tak šastných úspìchù proto, že
uskuteènil horlivì a prozíravì výchovu, která je naplnìna a živena
pøikázáními evangelia. Tu výchovu, která pozvedá mravnost v mládeži.
Tu výchovu, která cvièí síly tìla a ještì více posiluje duši. Tu výchovu,
která uèí všemu, co je potøebné k povznesení pozemského života, ale
nezanedbává to nejdùležitìjší, to je vìdu o Bohu Stvoøiteli a Odmìniteli
a o církevních pøikázáních.“
§ Markéta Šnorbertová, která zemøela ve svých 19 letech na leukémii, o sobì vypráví:
„Boha jsem poznala díky nemoci. Asi pøed ètyømi roky jsem vážnì
onemocnìla a zaèala se léèit na onkologii. Tehdy jsem ještì nebyla vìøící
a prožívala jsem díky nemoci a její nároèné léèbì velmi tìžké chvíle. Mìla
93
jsem pocit, že jsem spoleènì se zdravím ztratila i vše, co jsem v životì
mìla. Prožívala jsem pocity beznadìje, bolesti, strachu, nemìla jsem se
o koho opøít, žila jsem jakoby v temnotách. A právì v této temnotì zasvitlo
svìtlo – Bùh, který oslovil mì i celou naši rodinu. S bratrem jsem zaèala
chodit na setkání mladých vìøících lidí, mezi nimiž jsem pocítila zvláštní
atmosféru lásky. Bylo to moje první setkání s Ježíšem, aniž jsem ho už
znala. Pak následovaly další kroky a byla jsem pokøtìna. Asi pøed rokem
znovu propuklo moje onemocnìní. Tehdy mì v nemocnici navštívil knìz
a udìlil mi svátost nemocných, pozdìji mì navštìvoval i doma. Bylo to
v dobì mých prvních køesanských velikonoèních svátkù. Trávila jsem je
v pražské nemocnici. Byly souèasnì nejt잚í a zároveò nejkrásnìjší. Nejt잚í,
protože jsem stála mezi životem a smrtí. Nejkrásnìjší, protože jsem tyto
chvíle prožívala jako Ježíš a s jeho pøítomností. Po všechny tyto dny jsem
cítila vnitøní pokoj, radost, nadìji a Ježíšovu lásku. Pomáhalo mi vìdomí
modliteb mnoha pøátel ze spoleèenství a pøijímání eucharistie, kterou mi
nosila jedna mladá lékaøka.“
Základní body k pochopení:
r Život je rytmus. Jak nᚠfyzický, tak i duchovní život tento
rytmus potøebuje. Základem tohoto rytmu je pravidelná modlitba
a slavení nedìle.
r Prožívání støídání liturgických dob, život ze svátostí
a rozjímání o jejich tajemství nám otevírá nové obzory a umožòuje
žít stále nový, objevný a inspirovaný život bez nudy a rezignace.
Podobnì nepøebernou studnicí jsou i rùzné svátky.
r Svátosti jsou viditelná znamení neviditelnì pùsobící Boží
milosti, která pøedal církvi sám Ježíš. V nich pøichází k èlovìku
Kristus, aby mu daroval svou milost, a tak ho posvìcoval a na cestì
k vìènosti ho uschopòoval pro úkoly ve svìtì i v církvi.
94
Nabídky pro Tvùj život:
ü Aby ti život neprobìhl mezi prsty, k tomu pomáhá
prožívání liturgického roku s jeho nejrùznìjšími akcenty.
Život je cesta, která má rùzné etapy. Kdo dobøe prožívá
liturgii, snadnìji chápe, že Kristus je stále s èlovìkem a že je
jeho nadìjí.
ü Dnes je tøeba znovu objevit nedìli jako místo bohopocty
a odpoèinku. Nauè se prožívat nedìli jako den Pánì.
ü K rytmu života patøí pravidelný svátostný život. Pøijímej
co nejèastìji eucharistii a využívej v hojnosti dobra svátosti
smíøení. V tìchto svátostech pøijímáme uzdravení a dostáváme sílu.
* Èti: Gn 2,20; Dt 5,12-15; Mt 28,16-20; Jan 6; Jan 20,19-23; Sk 20,7-12;
1Kor 11, 17-34; KKC 1066-1209 atd, 2168-2195
95
Metodika
è
Úvod do Adventu
Buï sehrajeme, nebo pouze pøeèteme následující povídku.
K animaci jsou tøeba ètyøi lidé se svícemi, vypravìè a jeden, který
pøedstavuje dítì. Pak následuje diskuse o jednotlivých hodnotách.
Co si vyprávìly svíce na adventním vìnci
Na adventním vìnci hoøely ètyøi svíce. V místnosti bylo naprosté
ticho. Takové ticho, že bylo slyšet, co si ty ètyøi svíce vyprávìly.
První vzdychla a øekla: „Já se jmenuji pokoj. Moje svìtlo svítí, ale
lidé nemají pokoj a bojují mezi sebou. Nechtìjí mír.” Její svìtlo se
zmenšovalo, až zhaslo docela. Druhá svíce zablikala a øekla: „Já se
jmenuji víra. Ale jsem pøebyteèná. Lidé nechtìjí o Bohu nic vìdìt.
Nemá smysl, abych dál svítila.” Místností se pøehnal prùvan a druhá
svíce zhasla. Potichu a smutnì se pøihlásila o slovo tøetí svíce: „Já se
jmenuji láska. Už nemám sílu dál hoøet. Lidé mì dávají stranou.
Vidí jen sami sebe a ne druhé, které by mìli milovat.” A svíce
zablikala naposled.
V tom pøišlo do místnosti dítì. Pohlédlo na svíce a øeklo: „Ale,
ale, proè nesvítíte?” A bylo mu skoro do pláèe. Tu promluvila ètvrtá
svíce: „Neboj se! Pokud hoøím já, mùžeme zapálit i ostatní svíce. Já
se jmenuji nadìje.” A dítì zapálilo pomocí této svíce znovu všechny
ostatní.
è
Slovo se stalo tìlem a pøebývalo mezi námi
Na poèátku Adventu napíšeme na velký papír vìtu: „Slovo se
stalo tìlem a pøebývá mezi námi.“ Potom na malých papírcích
pøipravíme a rozdáme další slova z Písma. Každý den se snažíme
aktuálnì rozjímat a žít „své“ slovo. Pøi spoleèném setkání si sdìlujeme
osobní zkušenosti s tímto slovem.
è
Pøání
Vánoce, Velikonoce i svatodušní svátky jsou svátky spoleèenství.
Je to vhodná pøíležitost navštívit mnohé lidi, kteøí chodili do kostela
a teï již nemohou. Mùžeme navštívit i ty, kteøí Krista ještì nepoznali,
96
a to zvláštì starší osoby. Za tím úèelem je vhodné vyrobit nìjaké
pøání nebo malý dárek, který se vztahuje k danému liturgickému
období. O Vánocích je návštìvu možné spojit se zpìvem koled.
Chodíme po dvou nebo po tøech. Zvláštì starým lidem je potøeba
pøedevším naslouchat.
è
Život ve svìtle Letnic
Co se odehrálo o Velikonocích a bylo dovršeno o Letnicích, vidíme
na životì prvotní církve. Spoleènì si pøeèteme úryvek Sk 2,42-47
a uvažujeme o jednotlivých postojích prvotní církve. Je-li možnost,
pak ve spoleèenství farní rodiny „speciálnì pøipravíme“ jednu mši
svatou. Vycházejíce z úryvku poprosíme, aby si lidé na pøíští
bohoslužbu pøinesli z domu nìjaký malý dárek, který mohou dát
druhým (mùže to být nìco z úrody, pøání napsané na papíøe,
drobnost, nìjaký symbolický dar). Tyto dary všichni odevzdají pøi
pøíchodu do kostela do pøipravených košù. Promluva je zamìøena
na život prvotní církve, zvláštì na lásku k potøebným a spoleèenství
majetku. Všechny dary jsou pøi mši skrze Krista Bohem pøijaty
a promìnìny. Pøi odchodu si lidé z koše vezmou to, co chtìjí nebo
potøebují nebo to, co jim prostì udìlá jen radost. Podobnì mùžeme
udìlat nìjakou sbírku, kterou dáme k dispozici charitì. Takovou
iniciativu je tøeba nejprve s pracovníky charity dojednat.
è
Svátosti: sedm pramenù
Pøeèteme následující pøíbìh:
Byl jsem na jedné faøe, kde se dìly zvláštní vìci. Ta fara se nachází
v kraji, kde je nedostatek vodních srážek. Když tento nedostatek
trvá dlouho, v zemi se objeví trhliny. Tehdy lidé vìdí, že je zle. A nyní
k tìm zvláštním vìcem. Když napadl v zimì sníh, pøed farou se
zaèaly objevovat zvláštnosti. Všude byl sníh, jen v jednom místì
pod okny zùstalo místo bez snìhu. Ten se tam nikdy neudržel. Zaèal
jsem pátrat, èím to je. Odpovìï mi dal jeden ze starších domorodcù,
který øekl: „Když odhrnete asi pùl metru hlíny, najdete tam betonový
pøeklad. Po jeho odkrytí se dostanete do studny. Ve studni bylo
patrnì dost teplo, které zpùsobovalo, že se sníh v tìchto místech
97
hned rozpustil. Studna zde existovala hodnì dlouho, ale když se
do vesnice zavedl veøejný vodovod, lidé si mysleli, že ji už nebudou
potøebovat, a tak pøi opravì fary do ní naházeli vše, co nebylo
potøeba.“ Tato informace byla pro mì velmi cenná a pøišla právì vèas.
Ten rok bylo totiž obzvl᚝ velké sucho. Brzy byl pod velkou pokutou
vydán zákaz zalévání zahrádek vodou z veøejného vodovodu. Tehdy
ovoce na stromech schlo a padalo na zem, usychal vinohrad i rostliny
na záhonech. Pozval jsem tedy muže, kteøí odkryli hlínu a betonový
pøeklad a zaèali studnu èistit. Trvalo to asi dva nebo tøi dny. Když ji
vyèistili, studna byla hluboká více než deset metrù a zakrátko se
naplnila vodou. Vyèerpali jsme ji, ale za krátký èas byla zase plná
vody.
Vlastní animace
Po pøeètení vedeme diskusi podle následujících otázek:
- Nepøipomíná vám tento pøíbìh nìco?
-Mùže to být obraz dnešní doby, v èem?
- Mùže to být obraz èlovìka? Tebe?
- Co bys oznaèil jako pukliny, které vznikly nedostatkem skuteèné
vláhy v životì èlovìka? Mùže být tento pøíbìh situací èlovìka, který
má v sobì zasypaný pramen života?
- Èlovìk navenek sice trpí nedostatkem vláhy, ale mùže objevit
pramen. Jak mu pomoci?
- Mùže být tento pøíbìh symbolem církve, ve které je ukryt
pod povrchem pramen živé vody? Mají lidé šanci tento pramen najít
a odkrýt?
Obmìna:
Mùžeme také nachystat maketu studny, a to tak, že na zem dáme
hnìdou látku (pøedstavuje hlínu) a pøes ní látku bílou, v níž uprostøed
vystøihneme kruh (pøedstavuje sníh a otvor do studny). Pak pøeèteme
pøíbìh a zamyslíme se nad ním. Potom pokraèujeme úryvkem
o Samaritánce (Jan 4). Nìkdo pak pokraèuje: „Co nám tento úryvek
pøipomíná? Ježíš je tím pramenem tryskajícím do vìèného života.
Kdo bude èerpat z nìho, nikdy nebude žíznit, v jeho životì nebudou
bolestné praskliny.“ Pøi tom nìkdo jiný zapálí svíci a položí
98
do „otvoru studny“. Svíce symbolizuje Krista. Nìkdo další pak
pokraèuje: „Ze studny, kterou nabízí Ježíš, vytrysklo sedm pramenù,
které dávají život. Které to jsou? Je to sedm svátostí. Je to živá voda.
Kam tyto prameny dosáhnou, tam oživují.“ Pøi tìchto slovech nìkdo
rozvine na všechny strany od svíce bílé stuhy. V následujícím èase
pøemýšlíme, co jednotlivé prameny – svátosti – v našem životì
oživují. Napíšeme to buï na papíry, a nebo to znázorníme malováním
èi plastelínou a dáme k pramenùm.
Každý pak mùže dostat upomínku – namalovanou studnu
s citátem Exuperyho „Pouš je krásná tím, že nìkde skrývá studnu“
nebo s citátem ze 4. kapitoly Janova evangelia.
è
Svìtci
- Svìtci nejsou záležitostí minulosti, ale existují stále. Každý
z pøítomných se ve chvíli ticha zamyslí nad lidmi, kteøí žijí kolem
nìho, a vybere nìkoho, o kom si myslí, že je svìtcem dnešní doby.
Zdùvodní, proè ho vybral, pro které postoje a vlastnosti.
- Pøeèteme si pøíbìh Svatí oèima dítìte. Necháme krátce doznít
a pak o nìm diskutujeme.
Pøíbìh: Matka jde se svým synem kolem gotického kostela. Okna
s barevnými vitrážemi pùsobí z venku nevýraznì a šedì. Když
vstoupí do chrámu, okna záøí v sluneèním svìtle nádhernými
barvami. Chlapec vnímá mnoho pestrých postav a ptá se: „Kdo jsou
tito lidé?“ Odpovìï zní: „To jsou svatí.“ Za krátký èas se pøi
vyuèování katechetka ptá: „Dìti, kdo jsou svatí?“ V okamžiku letí
ruka vzhùru a odpovìï zní: „Svatí jsou lidé, pøes které svítí slunce.“
- Každý vypráví struèný životopis svého patrona a vždy øekne,
v èem je možné ho dnes následovat.
99
Èetba k pohloubení tématu
- Reconciliatio et paenitentia – o smíøení a pokání v dnešním poslání
církve, Jan Pavel II., Zvon, 1996.
- Dies Domini – o svìcení dne Pánì, Jan Pavel II., Zvon, 1999.
- O duchu liturgie, Romano Guardini, Èeská køesanská akademie,
1993.
- O posvátných znameních, Romano Guardini, Karmelitánské nakl.,
1992.
- Lectio Divina (15 dílù), G. Zevini - P. G. Cabra, Karmelitánské nakl.,
2001 a následující.
- Úvod do liturgie svátostí, František Kunetka, Karmelitánské nakl.,
2001.
100
Život
ve spoleèenství církve
8
Katecheze
Rodina – èlovìk se uèí žít ve vztahu
Od malièka se mùj život odvíjí ve vztahu k nìkomu. Nejdøíve to
byla maminka a bezprostøednì do toho vstoupil i tatínek. Celá rodina
vytváøela prostøedí, v nìmž se utváøel mùj život, kde jsem se uèil
mluvit, chodit.
Potom jsem byl už vìtší, ale pøesto jsem se potøeboval nìkam
vracet a nìkomu øíct o svém úspìchu nebo nezdaru. Potøeboval jsem
nìkoho, kdo by mi ve zmatku ukázal pravdu a kdo by se mne zastal,
když jsem byl v nebezpeèí.
Mìl jsem doma spoustu povinností – uklidit, uèit se, pomáhat
na zahradì, nìco vyrobit v dílnì atd. V tom všem jsem však byl
doprovázen tìmi, kdo mìli nìjakou zkušenost, a už to byli rodièe,
sourozenci, nebo i další lidé – uèitelé ve škole, kamarádi nebo nìkdo
z širší rodiny.
V období dospívání jsem se nejdøíve odlouèil od rodiny, abych
pak s vìtší láskou pøijal znovu své vztahy s rodièi a sourozenci. Teï
mám za sebou osobní životní cestu, která mne odvedla z domova,
ale i novou zodpovìdnost za celé rodinné spoleèenství.
101
Život víry je podobný životu pøirozenému
Urèitì byla na poèátku tvá osobní schopnost žít ve vztahu k Bohu.
Dokonce si dovolím øíci, že jsi èlovìk, který žije upøímnì svùj život
s Bohem. Ve tvém životì je pøítomný Ježíš a poèítᚠs ním v každém
dni.
A možná si v této své upøímnosti kladeš otázku, co pro tebe církev
znamená.
Myslím, že už jsi poznal, že nemùžeš žít život jen sám pro sebe.
Ke šastnému životu potøebuješ najít nìkoho, kdo ti porozumí, komu
budeš moci øíct, že jsi nalezl nìco velkého, že se cítíš plný jeho
pøítomnosti, nebo naopak, že je v tvém srdci zmatek, prázdno nebo
neútìcha.
Kde je tvé první útoèištì?
Mìla by to být na prvním místì tvá vlastní rodina, kde tuto
hloubku života víry budeš objevovat i sdílet.
Hledᚠvšak i jiné spoleèenství, kde bys nalezl porozumìní
u svých vrstevníkù nebo lidí, kteøí žijí podobným zpùsobem jako ty.
Je to nejen proto, že to èasto v køesanských rodinách nefunguje, nebo
proto, že jsi našel víru jako vztah k Bohu mimo svou rodinu. Je to
pøirozenou touhou mladého èlovìka, která se takto ušlechtile mùže
realizovat. Každý mladý èlovìk hledá mezi svými vrstevníky zázemí,
které mu pomùže k samostatnìjšímu životu. V tomto spoleèenství
se také vytváøejí i osobnìjší vztahy a mùže se stát, že si zde najdeš
svého budoucího partnera.
Jsi šastný, pokud je to zdravé spoleèenství mladých, které žije
velkými ideály života. Zde mùžeš objevit, že se nestaèí jen dobøe
cítit, ale že je tøeba umìt se dívat, vidìt potøeby druhých a uèit se
konkrétnì pomáhat.
Církev je domov a škola spoleèenství
Jedna svìtice, Terezka z Lisieux, kterou papež prohlásil
za uèitelku církve (a mùžeme øíci pøedevším mladé církve), uèinila
102
velký objev: „Pochopila jsem, že církev má srdce a že toto srdce hoøí
láskou. Pochopila jsem, že jen láska udržuje údy církve v pohybu.“
Než budeme spoleènì dál uvažovat o tom, co spoleèenství je,
dovol mi také, abych na tomto místì pøipomenul, co øíká papež Jan
Pavel II.:
„Spiritualita (to, co pomáhá a uskuteèòuje duchovní život) spoleèenství je:
- Vnímat srdcem tajemství Nejsvìtìjší Trojice, která v nás pøebývá
a také se zrcadlí na tváøi našich bratøí a sester. Nejsvìtìjší Trojici, jejíž
podstatou jsou vztahy vzájemné lásky a která se také dává nám, lidem,
i celému stvoøení.
- Schopnost vnímat každého bratra a sestru ve víøe tak, abychom dokázali
sdílet jeho radosti i utrpení, vytušit jeho pøání, postarat se o jeho potøeby,
nabídnout mu opravdové a hluboké pøátelství.
- Schopnost vidìt v druhém pøedevším to pozitivní a ocenit jej jako
,Boží dar‘ pro mne.
- Umìní vytvoøit prostor bratøím a sestrám tím, že ,poneseme bøemena
jeden druhého‘ (Gal 6,2), a èelit pokušení sobectví, jehož plodem je nedùvìra,
soupeøení, kariérismus, žárlivost.“ (Novo millennio ineunte, 43)
Když si to dobøe promyslíš, zjistíš, že takové vztahy skuteènì
panují v dobré rodinì, kde se navzájem mají nejbližší rádi.
Možná si povzdechneš – kéž by to bylo možné, to by už bylo
nebe!
Chci tì povzbudit, neboj se. I když to vyžaduje mnoho úsilí,
takové vztahy jsou možné právì proto, že jsme ve škole Ježíšovì.
Ježíš nás uèí neustále znovu vstupovat do vztahù, uèí nás
odpouštìt, uèí nás svým životem i køížem, co to znamená opravdovì
milovat.
Ještì krátce dodám, že konkrétní malé spoleèenství je v tomto
svìtì místem setkání. V nìm se prožívá ta úchvatná pravda, že: „Kde
jsou dva nebo tøi ve jménu mém, tam jsem já uprostøed nich.“ (Mt 18,20)
Je to tedy on sám, s kým se ve spoleèenství také setkáváš.
103
Život spoleèenství
Co by mìlo k životu malého spoleèenství ve farnosti patøit?
- Modlitba: chvála, kterou èlovìk odpovídá na Boží lásku a ve které
se vytváøí svobodný vztah k Bohu. Prosby, skrze které lépe chápeme
cesty Boží a jimiž vyjadøujeme dùvìru v moc Boží. Skrze prosbu
a pøímluvu také lépe cítíme zodpovìdnost jednìch za druhé.
- Ètení a rozjímání Božího slova: studium i povzbuzení na základì
Bible. Spoèívá také v tom, že lidé ve spoleèenství hledají, jak prakticky
uskuteèòovat slova Písma v životì. „Nestaèí naslouchat Božímu slovu,
nestaèí je hlásat, je tøeba je žít.“ (Jan Pavel II.)
- Sdílení se: bìžné pøátelské rozhovory, ve kterých si navzájem
sdìlujeme prožitky z bìžného života i ze života s Bohem.
- Katecheze: vzrùst v prohloubení znalostí víry, které jsou èasto
velmi chabé a nedostateèné.
- Diskuse: palèivé otázky, s nimiž se setkáváme, potøebují
vyjádøení a hledání odpovìdí.
- Informace o tom, co se dìje ve farnosti, v diecézi, v církvi.
Nabídka aktivit.
- Konkrétní èinnost: spoleèný cíl, spoleèná snaha upevòuje
vìdomí, že patøíme k sobì; spoleèná služba druhým.
- Spoleèná akce: odpoledne, víkend, týden apod. Jednou za èas
pomohou uvolnit mnohá napìtí, která se mohou nakumulovat bìhem
nìjaké doby.
Malé spoleèenství, v jehož životì se budou objevovat tyto prvky,
bude pro tebe dobrým prostøedkem duchovního rùstu a zároveò
prostøedím, kde budeš moci pøirozenìji objevovat své povolání.
Malé spoleèenství není samo
Když mᚠsvé malé spoleèenství, do nìjž pøicházíš a kde se cítíš
dobøe, protože tam panují pìkné vztahy porozumìní, budeš spolu
s ostatními èelit pokušení udržet si takovou atmosféru a ponechat si
ji jen pro sebe.
Ale stejnì jako v rodinì je tøeba se zaèít dívat kolem sebe.
104
Vìtšinou existuje spoleèenství ve farnosti a nebo se setkáváte
z nìjakého širšího okolí.
Kolem vás je urèitì mnoho oblastí, kde je potøeba pomoci a kde
vy, jako èlenové spoleèenství, mùžete zaèít sloužit. Je to projev urèité
dospìlosti i zodpovìdnosti ve spoleèenství církve, která se neskládá
jen z mladých lidí, jejichž život je daleko širší a bohatší.
Ve vlastní farnosti je to èasto služba ministrantù, zpìv scholy,
ètení pøi liturgii, ale i uklízení kostela, kvìtinová výzdoba…
Je možné, že vaše spoleèenství pomùže pøi pøípravì biømovancù,
pøi vytváøení programù pro dìti, pøi chystání prázdninových táborù
apod.
Ke zcela samozøejmým úkolùm, které by mìl mít mladý èlovìk
pøed oèima, je i konkrétní pomoc bližním, kteøí z nejrùznìjších
dùvodù nìco nemohou zvládnout.
Je možno se nabídnout k hlídání dìtí, k úklidu u starých
a nemohoucích, k návštìvám domovù dùchodcù nebo dìtských
domovù a k celé šíøi dalších oblastí.
Možná už teï tušíš, že by ses nemìl soustøedit jen na ty, kdo
chodí do kostela.
Láska Kristova nás žene, abychom využili své síly a obdarování
a nenásilným zpùsobem svìdèili, že jsme vskutku lidmi, které víra
uschopòuje ke konkrétním skutkùm lásky.
Tyto konkrétní skutky mùže konat každý, a ve spoleèenství, kam
patøíš, mohou být inspirací pro druhé.
O vašem spoleèenství by mìl také vìdìt místní knìz (faráø), který
nese ve farnosti zodpovìdnost pøed Bohem i pøed biskupem. Mùže
a má vám pomoci hledat nejlepší využití vašich možností. Spolu s ním
a také s ostatními spoleèenstvími ve farnosti mùžete „táhnout
za jeden provaz“. Tak se nebudou tøíštit síly, ale budete spolupracovat
ke slávì Boží!
Chci tì na nìco upozornit. Jestliže skuteènì chceš v lásce sloužit,
je tøeba také pøijmout, že tì nìkdo pošle tam, kde se ti to úplnì
nezdá, nelíbí apod. Pøijímáš-li poslání od èlovìka zodpovìdného,
dùvìøuj v jeho moudrost i ve vedení Božím Duchem.
105
Diecéze se skládá z farností
Úkoly farnosti jsou velké, že na nì èasto nestaèí sama a potøebuje
pomoci.
Nebo jsou to pøípady, kdy je farnost úplnì nesobìstaèná, kdy je
tak malá nebo rozptýlená, že není možné, aby se vytvoøilo
spoleèenství v jednotlivých farnostech.
U nás neexistuje místo, kde by všechna farní spoleèenství žila
skuteènì aktivnì. Proto je také dùležité hledat možnost, jak povzbudit
druhé a pomáhat oživit ty, kteøí se ztratili ze života církve. Je to
pro nás podobná bolest, jako když se v rodinì nìkdo vydá špatnou
cestou života.
Možností je opìt mnoho: navštívit se navzájem, zazpívat
na bohoslužbì, pøijet na brigádu nebo dokonce pomoci zabezpeèit
nìjakou akci.
Uvažoval jsi už nìkdy o tom, že bys mohl nìkomu pomoci ze
svých finanèních prostøedkù?
Když byl Svìtový den mládeže v Paøíži, mladí jednoho dìkanátu
(vikariátu) mezi sebou sebrali finanèní prostøedky, takže se mohli
SDM zúèastnit i ètyøi mladí, kteøí by z finanèních dùvodù jet nemohli.
Možná jsi teprve student a sám potøebuješ pomoci, možná však
už pracuješ a mohl bys ze svých prostøedkù pomoci jiným. Je to
princip solidarity, který se mùžeme uèit uskuteèòovat už v našich
podmínkách.
V církvi pùsobí i rùzné øehole a hnutí. Jde o nabídku duchovní
cesty a spoleèné aktivity. Je však vždy tøeba, aby šlo o duchovní
prohloubení, ne uzavírání se „mezi svými“, a o službu druhým
v plném souladu s místní církví.
Mohu nabídnout své síly
Za chod farnosti zodpovídá faráø, v diecézi nese bøemeno starostí
diecézní biskup. Je to èlovìk jako ty nebo já, nìkdy ho tíží spousta
106
problémù, lidé se obyèejnì ostýchají za ním pøicházet. Napiš mu
nìkdy, že miluješ církev, pošli mu pozdrav, možná se pokus ho
navštívit. Upøímný zájem a hoøící srdce mu mohou hodnì pomoci.
Mìj úctu k svému biskupovi, vždy je nástupcem apoštolù a skrze
nìj pøichází vedení Božího Ducha.
Biskup svìøuje starost o pastoraci také svým spolupracovníkùm,
kteøí mu pomáhají, aby se život církve rozvíjel co nejintenzivnìji.
Pro tebe je asi nejbližší Diecézní centrum pro mládež, ale tvou pomoc
by jistì uvítalo i centrum pro rodiny nebo katechetické centrum.
Jde o to dát o sobì vìdìt – nezùstat jen sedìt doma, ale pomoci
rozvinout spolupráci.
Všem jistì jde o to, aby život spoleèenství církve byl svìdectvím
o vzájemné lásce, která je základem dokonalosti.
Obnovuj své síly
Když sloužíš, potøebuješ nìkde èerpat. Posilou ti mùže být nejen
„tvé“ spoleèenství, ale i nìjaké „útoèištì“ v komunitì, klášteøe nebo
i centru života mládeže, kde mùžeš najít nìkoho, kdo tì vyslechne
a mùže ti poradit, protože je trochu nad vìcí a má i nìjakou duchovní
zkušenost. Stejnì tak mùžeš èas od èasu pøijet na tato místa prožít
chvíle duchovních cvièení, abys prohloubil a oèistil motivy svého
jednání, abys nechal znovu zapálit své srdce.
Mᚠmožnost, mᚠzodpovìdnost
Celý život budeš mít pøed sebou svobodu rozhodování mezi
dobrem a zlem, mezi zodpovìdností a lhostejností. Celý život budeš
v nebezpeèí, že popøeješ více sluchu svìtu, který tì bude pokoušet
k využití svých schopností jen pro sebe, k zabezpeèení jen svého
života.
Budeš-li žít ve spoleèenství, budeš-li èerpat z milosti živého
Krista, obstojíš a prožiješ svùj život smysluplnì a šastnì. Staneš se
darem pro mnoho lidí.
107
Závìrem si pøipomeò slova papeže, která øekl mladým lidem
v Øímì v jubilejním roce 2000:
„Až se vrátíte domù, nerozcházejte se. Utvrïte a prohlubte svoje
pøilnutí ke køesanskému spoleèenství, do nìhož patøíte.“
Neopomenutelné ekumenické úsilí
Díky smutnému dìdictví minulosti nás provází rozdìlení
køesanù. Dosažení plné jednoty jistì nespoèívá na lidských
schopnostech, ale na Kristovì modlitbì a na daru Božím. To však
nic neubírá na povinnosti každého vìøícího usilovat o co nejbratrštìjší
spoleèenství s jinými køesany. Nesmí sice nikdy jít o unáhlené
pøehlížení dosavadních rozdílù ve víøe, zvláštì co se týèe svátosti
knìžství a svátosti eucharistie, v praxi ale mùžeme sdílet se svými
bratry mnoho konkrétních aktivit, a to pøedevším rázu charitativního.
Velice významné je, že se mùžeme spoleènì modlit.
108
Na cestu životem
Motto:
„Církev je pøíslibem domova. Kdo našel církev, našel cestu domù.“
Christoph kardinál Schönborn
Hledáme vzory
§ Svatý František z Assisi vedl své následovatele nejen k chudobì,
ale také k bratrském životu. O životì prvních spoleèníkù se píše:
„Jak vroucí byla bratrská láska nových žákù Krista! Pokaždé když se
potkali na nìjakém místì nebo na cestì, jak se èasto stávalo, došlo k opravdové
explozi duchovní lásky, jediné lásky, která je zdrojem lásky bratrské. A byla
to èistá objetí, jemné city, svatá políbení, sladké rozhovory, skromné úsmìvy,
veselý vzhled, prostý pohled, pokorná duše, zdvoøilá øeè, laskavé odpovìdi,
úplná jednota jejich ideálu, vzájemná úcta a neúnavná služba… Milovali
jeden druhého hlubokou láskou a vzájemnì si sloužili a opatøovali to
nejnutnìjší stejnì jako matka, která se stará o svého jediného syna, jehož
nìžnì miluje. Takový cit planul v jejich srdcích, že byli pøipraveni jít bez
váhání na smrt nejen z lásky ke Kristu, ale také aby zachránili duši i tìlo
svých bratrù. Jednoho dne spolu šli dva bratøi a narazili na blázna, který
po nich zaèal házet kameny. Jeden z bratrù si všiml, že kameny míøí pøímo
na jeho druha, a hned se postavil pøed nìj, protože chtìl, aby kameny zasáhly
radìji jeho než bratra. Taková byla jejich vzájemná láska. S opravdovou
upøímností byli pøipraveni dát život jeden za druhého.“
§ V souèasné dobì vzniká mnoho rùzných komunit, které jsou
pøíležitostí zvl᚝ pro mladé lidi, aby v nich mohli zakusit krásu
a hloubku církevního spoleèenství. Jsou to rùzná moderní církevní
hnutí nebo i malé skupiny vznikající zcela spontánnì. Tak napøíklad
vznikla nadace Podané ruce, která nabízí život v komunitì
narkomanùm, kteøí chtìjí pøestat s drogami. Bìhem své existence
zde došlo k mnohým obrácením a zažili tu také moc Boží, která
109
pomáhá k nalezení cesty a k uzdravení. Významným pøínosem
pro naši církev jsou Diecézní centra života mládeže, kde žijí mladí
lidé spolu s knìzem a snaží se vytváøet atmosféru rodiny a pøijetí,
aby mladí lidé, kteøí hledají, mohli prožít osobní zkušenost s Boží
láskou. Velkým darem pro celou církev jsou svìtové dny mládeže.
Mohli bychom mluvit o mnoha dalších místech duchovních oáz. Ještì
se však zmíníme o ekumenické komunitì Taizé. Tam øeholní bratøi
pøichystávají jen jednoduché ubytování, prosté jídlo a umožòují
nacházet prostor pro Boha v modlitbì a objevovat Boží slovo.
Zakladatel, bratr Roger, øíká: „Vždycky nás pøekvapí, že vás mùžeme
pøijmout.“ Tisíce mladých pøijíždìjí a rádi se vracejí, protože prožijí
okamžiky pøijetí, naslouchání.
Základní body pro pochopení
r Ježíš ustanovil církev a svìøil jí velký dar – své evangelium
a svátosti. Pro službu tomuto spoleèenství ustanovil jáhny, knìze
a biskupy.
r Církev je živý organismus, který má základní strukturu
(hierarchii, farnosti, diecéze…). Tato struktura však musí být
naplnìna duchem spoleèenství, duchem lásky, jinak by se stala
prázdnou a bezduchou maskou.
r Èlovìk potøebuje žít ve spoleèenství. Potøebuje sdílet svoji víru,
mluvit o vìcech, na které není v bìžném životì ve svìtì prostor,
a spoleènì se modlit. Je to jedna z pøirozených lidských potøeb. Malá
spoleèenství, kde zakoušíme osobní vztahy a pøítomnost Krista, jsou
pro život víry velmi dùležitými posilujícími oázami.
r Rozdìlení mezi køesany je velkou bolestí. Ekumenické úsilí
o plnou jednotu zùstává jednou z velkých výzev souèasným
køesanùm. Všichni jsme voláni k ekumenismu bratrské lásky,
praktické spolupráce zvláštì na charitativních dílech a k ekumenismu
modlitby.
110
Nabídky pro tvùj život
ü Køesan nemùže žít sám! Èas vìnovaný životu ve spoleèenství je velice dùležitou životní investicí. Hledej, v jakém
konkrétním spoleèenství uskuteèníš tuto potøebu sdílení
života víry.
ü Úèastni se aktivnì života ve své farnosti a ve své diecézi.
Nemusíš být u všeho, ale u svého, tøeba malého, úkolu bys
nemìl chybìt.
ü Každý pokøtìný má zodpovìdnost za podobu spoleèenství
církve. Je tøeba si církev zamilovat a usilovat v ní o vztahy
lásky a o spiritualitu spoleèenství.
* Èti: Mt 16,13-20; Sk 1,4-8; 2,42-47; Zj 2-3; KKC 820-822; 830-838;
871-953; 1108-1109; 2789-2793
111
Metodika
è
Èeho si vážím na druhých
Každý napíše na papír, èeho si na druhých váží a to, co mu na nich
vadí. Spoleènì to pak rozebereme – samozøejmì i s pohledem na sebe.
Je velmi dobré všimnout si rozdílností v tom, že nìkdo vidí nìco
jako nedobré, co ale druhému nevadí, a naopak, a poukázat také
na lidskou originalitu.
Diskusi mùžeme zamìøit na to, èeho si vážíme a co nám vadí
ve spoleèenství církve. Mùžeme si tak uvìdomit, že církev je tvoøena
nedokonalými a rozdílnými lidmi.
Pøi diskusi mùžeme na dva papírové panáky psát jednotlivé
vlastnosti. Na jednoho to, èeho si vážíme, a na druhého to, co nám
vadí. Lépe si tak uvìdomíme, že nìco mùže jednomu vadit
a druhému ne.
è
Barevné pruhy
Pøipravíme pruhy látek rùzných barev nebo kusy barevného
papíru. Každý si vybere pruh látky, který ho charakterizuje. Pak si
dokola øíkáme, proè jsme si vytáhli tu kterou barvu. Z látek nakonec
sestavíme nìjakou hezkou ozdobu, abychom vystihli, že naše rùznost
je pøedevším obohacením.
è
Diecéze se skládá z farností
Cílem hry je seznámit dìti s existencí dìkanátù – vikariátù. Ve své
vlastní diecézi si vypíšeme všechny existující dìkanáty – vikariáty
a mezi nì vepíšeme další, které si vymyslíme napø. podle nìkterých
vìtších mìst. Dìti mají za úkol rozeznat ty správné. Mùžeme pak
u každého dìkanátu napsat jméno dìkana a osob zodpovìdných
za mládež.
Hru mùžeme obmìnit tím, že budeme sestavovat diecéze naší
republiky a vepisovat jména biskupù a osob zodpovìdných za DCM.
112
Èetba k prohloubení tématu
- II. vatikánský koncil – Lumen gentium, Zvon, 1995.
- Køesanská spoleèenství mládeže, Sekce pro mládež, 1993.
- Rodí se nová nadìje, Jean Vanier, Zvon, 1997.
- Mysterium koncilu, Ivan Pojavnik, Matice cyrilometodìjská, 1998.
- O víøe dnes, Josef Ratzinger, Matice cyrilometodìjská, 1998.
- Milovat církev, Christoph kardinál Schönborn, Nové mìsto, 1998.
- Hierarchie, Chiara Lubichová, Nové mìsto, 1995.
- Pøekroèit práh nadìje, Jan Pavel II., Tok, 1995.
- Josef kadinál Ratzinger – køesanství na pøelomu tisíciletí,
Peter Seewald, Portál, 1997.
- Malá spoleèenství, Aleš Opatrný, Pastoraèní støedisko, 2000.
- Farnost na pøelomu století, Trinitas, 2000.
- Plná slávy, Bruce Marshall, Zvon, 1993.
- Novo millennio ineunte, Jan Pavel II., sekretariát ÈBK, 2001.
- Christifideles laici – o povolání a poslání laikù v církvi a ve svìtì,
Jan Pavel II., Zvon, 1990.
113
9
Žijeme ve svìtì,
ale ze svìta nejsme
Katecheze
Svìt a køesané
„Drazí pøátelé, na úsvitu tohoto tøetího tisíciletí spatøuji ve vás „jitøní
strន. Bìhem století, které skonává, byli mladí lidé jako vy masovì svoláváni
do obrovských zástupù uèících se nenávidìt, byli posíláni, aby bojovali
jedni proti druhým. Dnes jste byli svoláni sem, abyste stvrdili, že se
v novém století nepropùjèíte být nástroji násilí a destrukce; braòte mír i
za cenu osobních obìtí, je-li to nutné. Nepoddávejte se svìtu, ve kterém
jiné lidské bytosti umírají hladem, zùstávají analfabety, postrádají
zamìstnání. Braòte život v každé chvíli jeho pozemského života, snažte se
se vší svou energií o to, aby se zemì stala pro všechny obyvatelnou.
Drazí mladí zaèínajícího století, øeknete-li Kristu ano, pak øíkáte ano
každému vašemu vznešenému ideálu. Modlím se za to, aby v novém století
a tisíciletí kraloval ve vašich srdcích a lidstvu On. Nebojte se Mu svìøit.
On vás povede, dá vám sílu, abyste Ho dennì v každé situaci následovali.“
(Jan Pavel II., XV. SDM)
„Lidé jsou zkažení, za našich èasù bývávalo lépe.“ Pøísloví
„S poctivostí nejdál dojdeš“ už neplatí …
Je to pravda? Opravdu je dnešní doba tak zkažená? Plná
sobeckosti, ostrých loktù, nepoctivosti, nespravedlnosti, konzumismu?
Možná ano, možná to malinko zvelièujeme, každopádnì je nároèná.
114
Existuje však nìjaké období v historii lidstva, které by nebylo
nároèné?
Ale a už je doba jakákoli, co znamená pro nás køesany? Že se
máme stáhnout, hrát si na svém píseèku a události svìta hodit
za hlavu? Nebo se pøizpùsobit tomuto svìtu, abychom dosáhli
uznání, vážnosti, aby nás lidé „brali“? Nebo polevit, upravit
evangelium, protože doba se zmìnila a požadavky Krista na život
dnes nejsou reálné?
A koneènì: Není každá doba, tedy i ta naše, pro nás køesany
pøíležitostí, abychom svìdèili o pravém Bohu? Abychom právì
v onìch tìžkých dobách byli a žili jako dìti Boha, dìti svìtla, stali se
solí zemì?
Køesané žijí ve svìtì
„Vy jste sùl zemì; jestliže však sùl pozbude chuti, èím bude osolena?
K nièemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.“ (Mt 5, 13)
Sùl se nedává do pokrmu proto, aby se vše zmìnilo v sùl. To by
bylo nechutné. Dává se tam proto, aby byl pokrm chutnìjší, aby
získal na chuti a kvalitì. Nutno pøipomenout: my jsme ta sùl, o které
hovoøí Ježíš. My máme prosolit svìt, dodat mu pravou chu, „šávu“,
kvalitu, oživit ho.
Pokud slevíme z nárokù, jaké na nás klade Kristus, zaènou po nás
lidé šlapat. Budeme nemastní a neslaní. „Vím o tvých skutcích, nejsi
studený ani horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, vyplivnu
tì ze svých úst.“ (Zj 3, 16)
Nebudeme ani Jeho ani ze svìta. Budeme maximálnì prùmìrní
lidé, kteøí nevìdí, co dìlat, kam patøí, kde je jejich místo. Ježíš znal
toto nebezpeèí. Vìdìl, že je tìžké žít ve svìtì a pøitom zùstat Boží.
Ale On nás v tom nenechává samotné, On se za nás modlí: „Neprosím,
abys je vzal ze svìta, ale abys je zachoval od zlého. Nejsou ze svìta, jako
ani já nejsem ze svìta. Posvì je pravdou; tvoje slovo je pravda. Jako ty jsi
mne poslal do svìta, tak i já jsem je poslal do svìta.“ (Jan 17, 15-18)
115
Zodpovìdnost køesana za svìt
Jsme ve svìtì a máme žít jako køesané. Co s tím? Dá se to skloubit?
Co to znamená konkrétnì pro mùj život?
„Nebo je to Bùh, který ve vás pùsobí, že chcete i èiníte, co se mu líbí.
Všechno dìlejte bez reptání a bez pochybování, abyste byli bezúhonní a ryzí,
Boží dìti bez poskvrny uprostøed pokolení pokøiveného a zvráceného. V nìm
svite jako hvìzdy, které osvìcují svìt.“ (Fil 2,13-15)
Zodpovìdnost za svùj život, osobní vztah k Bohu
Na prvním místì musím žít s Bohem.
„Kdo zùstává ve mnì a já v nìm, ten nese mnoho ovoce, nebo beze
mne nemùžete dìlat nic.“ (Jan 15,5)
Pokud nebude mùj vztah k Bohu opravdový, založený na dùvìøe,
pokud mu svùj život nesvìøím, všechny mé èiny (i sebelepší) mì
nebudou naplòovat. Budu se cítit poloprázdný. Mohu øíkat stejnì
jako apoštolové: „Mistøe, namáhali jsme se celou noc a nic jsme
nechytili.“ Pokud však pøizveme do našeho života živého Ježíše,
mùže nám poradit: „Zajeï na hlubinu a spus své sítì k lovu!“ Teprve
s ním mohu mít sítì plné ryb, teprve s ním mohou mé skutky získat
pravý smysl.
Zodpovìdnost za církev, spoleènost
Pokud mì láska Boha provokuje ke službì, chci a je povinností
každého køesana sloužit. Sloužit a angažovat se na úrovni své rodiny,
farnosti, dìkanátu, diecéze. Nést zodpovìdnost za život celé církve,
za spoleènost a zemi, ve které žiji. „Duch svatý, který posvìcuje Boží
lid církevní službou a svátostmi, udìluje vìøícím také zvláštní dary
pro konání apoštolátu. Pøidìluje každému zvl᚝, jak chce, aby sloužil
druhým podle míry Božích darù, aby tak byli dobrými správci rozmanité
Boží milosti k budování celého tìla v lásce. Z pøijetí tìchto charismat, a to
i prostších, vzniká pro každého vìøícího právo a povinnost uplatòovat je
v církvi i ve svìtì k dobru lidí a k budování církve.“ (Apostolicam
actuositamem, dekret o apoštolátu laikù, 3)
116
Hlavní pole zodpovìdnosti
Rodina
„Rodina pøijala od Boha poslání být základní a životodárnou buòkou
spoleènosti. Toto poslání bude plnit, jestliže se vzájemnou láskou svých
èlenù a spoleènou modlitbou k Bohu stane domácí svatyní církve, jestliže
se celá rodina zaèlení do liturgického kultu církve, jestliže bude rodina
poskytovat úèinné pohostinství a podporovat spravedlnost i jiné dobré akce,
které slouží všem bratøím trpícím nouzí.“ (Dekret o apoštolátu laikù, 11)
Jistì mùžeme uvést konkrétní skutky, napø. adopce opuštìných
dìtí, pomoc snoubencùm pøi pøípravì na manželství, angažovanost
ve veøejném životì pro vytváøení dobrých sociálních podmínek
pro rodiny s vìtším poètem dìtí, pro zaèínající mladé manžele, snahu
o zlepšení bytové politiky státu atd. Toto všechno však pøedpokládá,
že se musíme ve své rodinì den co den uèit milovat a odpouštìt skrze
obyèejné, prosté, každodenní situace.
Nìkdo kdesi øíkal: „Milovat bližního by nebylo tak tìžké, kdyby
ten bližní nebyl tak blízko.“ Nemùžeme být lhostejní k tomu, že
rodièe nestíhají, že potøebují pomoci. Nemùže mi být ukradený bratr
nebo sestra, když vidím, že jsou smutní, prarodièe, které jsem nevidìl
a nepopovídal si s nimi už nìkolik mìsícù…
Farnost, dìkanát, diecéze
Farnost, dìkanát, diecéze je po rodinì druhou nejmenší jednotkou
církve. I tam máme své nenahraditelné místo. Musíme se snažit
o vytvoøení krásných vztahù, o spoleèenství, stejnì jako ve své rodinì.
Jedná se samozøejmì o mé vrstevníky, ale i o všechny, se kterými
žiji spoleèenství církve, s nimiž se setkávám, prožívám mše svaté.
Mìli bychom cítit zodpovìdnost za malé dìti, za mládež, všímat si
novì pøíchozích, neuzavírat se, snažit se vytváøet domov pro všechny.
S tím souvisí i rozdìlení úkolù mezi mladé, rodièe a starší lidi.
Nesmíme opomenout dialog a spolupráci s místním knìzem. Také
život farnosti bez služby vesnici èi mìstu by nebyl pravým životem.
117
Mìli bychom pìstovat porozumìní i pro dìkanát, diecézi,
pro kterou je farnost jakoby buòkou, a být ochotni nasadit síly také
pro diecézní akce. Pokud bychom se mìli zmínit o tìchto aktivitách,
je to urèitì každoroèní diecézní setkání s biskupem, spolupráce
s kaplanem pro mládež, aktivní dobrovolná služba, tzv. volontariát,
zájem o konkrétní lidi z jiných farností, kde je mladých ménì
a nefungují tam spoleèenství.
Charitativní služba
„Berte na sebe bøemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristùv.“
(Gal 6, 2)
„Církev má v neobyèejné úctì milosrdnou lásku vùèi chudým
a nemocným i takzvaná charitativní díla a vzájemnou pomoc k ulehèení
lidské bídy všeho druhu. V dnešní dobì, kdy se sdìlovací prostøedky
zdokonalily, vzdálenosti mezi lidmi byly témìø pøekonány a obyvatelé celého
svìta se stali jakoby èleny jedné rodiny, se tyto aktivity a díla staly mnohem
naléhavìjšími a všeobecnìjšími. Charitativní èinnost mùže a musí dnes
zahrnovat naprosto všechny lidi a potøeby. Kdekoli žijí lidé, kteøí trpí
nedostatkem jídla, pití, šatstva, bytù, lékù, práce, vzdìlání a prostøedkù
nutných k životu opravdu lidskému, kde jsou lidé trýznìni soužením
a nemocí, kde trpí ve vyhnanství nebo v žaláøi, tam je musí køesanská
láska vyhledávat a nalézat, vynakládat veškerou péèi na to, aby je potìšila
a skuteènou pomocí jejich osud zmírnila.“ (Dekret o apoštolátu laikù, 8)
Myslet na lidi v nouzi èi utrpení znamená umìt se rozdìlit o to,
co je mé, co zmírní sociální rozdíly mezi lidmi. Napø. darovat nìkomu
svùj èas: navštívit nemocného ve svém okolí, vymyslet program
pro domov dùchodcù, pomáhat ve zdravotnickém, sociálním zaøízení
jako dobrovolník, popovídat si s bezdomovcem, s nìkým, kdo je sám.
Rozdìlit se o hmotné vìci: sbírka šatstva pro chudé – ne o to, co
nepotøebuji, ale o to, co pomùže navrátit èlovìku jeho lidskou
dùstojnost, shromáždìní potravin a jiných potøeb pøi národních èi
svìtových katastrofách. Souvisí s tím finanèní pomoc a podpora
jednak konkrétních lidí, ale i rùzných sociálních zaøízení. Nebát se
pravidelnì vzdát èásti svého výdìlku, aby mohla posloužit tìm, kdo
118
toto štìstí pravidelného a solidního pøíjmu nemají. Jedná se také
o pomoc modlitbou, osobní obìtí.
Národní prostøedí a sociální spravedlnost
„Protože katolíci milují svùj národ a vìrnì plní své obèanské povinnosti,
mají pociovat povinnost pøispívat ke zvýšení pravého spoleèenského
blaha.Váhu svého mínìní mají uplatòovat tak, aby obèanská moc byla
spravedlivì vykonávána a aby zákony byly v souladu s mravními pøíkazy
a obecným blahem. Katolíci, kteøí se vyznají ve veøejných záležitostech
a jsou také náležitì pevní ve víøe a v køesanském uèení, nemají odmítat
veøejné úøady, protože jejich svìdomitým spravováním mohou pøispívat
k obecnému blahu a zároveò pøipravovat cestu evangeliu.“ (Apostolicam
actuositamem, 14)
Pro spoleènost udìláme mnoho, když budeme dobøe žít své
povolání, dìlat poctivì a pravdivì svou práci, své studium. Mìli
bychom být v práci, ve škole vzorem. Zbyteènì nekritizovat,
nepomlouvat, ale v pøípadì nespravedlnosti èi nesouhlasu se ozvat.
„…vaše øeè a je: ano, ano – ne, ne. Co je nad to, je ze Zlého,“ (Mt 5, 37)
nebo „Vaše øeè a je vždycky laskavá a jadrná.“ (Kol 4, 6) Souvisí s tím
angažovanost na úrovni zastupitelstva obce, mìsta, magistrátu. Jak
øíká dekret o apoštolátu laikù, nemáme odmítat veøejné úøady. Je
na místì zmínit zodpovìdnost za politickou situaci státu, tzn. úèastnit
se voleb, zodpovìdnì vybírat kandidáty politických stran, vyjádøit
se k mravnímu øádu, ke konkrétním, aktuálním otázkám a problémùm,
napø. ochrana nenarozených dìtí, euthanasie, soužití osob stejného
pohlaví, rasové nesnášenlivosti, otázky zlepšení sociálních podmínek
lidí, životního prostøedí, pravdivosti a kvality obsahu sdìlovacích
prostøedkù, vztahu církve a státu… Zodpovìdnost za vlast by nás
mìla pøimìt k ochotì vzdìlávat se, stávat se odborníky ve svých
profesích (psychologové, pedagogové, zdravotníci, sociální
pracovníci, lékaøi atd.). Nespokojovat se pouze s ulehèením sociální
situace nebo nespravedlnosti (viz charitativní èinnost), ale jít,
zkoumat koøen vìci a dívat se na jeho øešení do budoucna.
119
Mezi naše souèasné sociální problémy patøí bezesporu
nezamìstnanost. Mnoho lidí je bez práce. Nìkteøí ji poctivì hledají
a nalézt nemohou, jiní si zvykli na sice nízký, ale nenároèný pøíjem.
Pokud jsme v pozici, že je v našem spoleèenství èlovìk, jenž práci
sehnat nemùže, mìli bychom mu v hledání pomoci nebo ho podpoøit
i finanènì. V této konkrétní situaci se ovìøí pravdivost našeho
spoleèenství.
Jestliže práci nemáme my sami, nemùžeme spoléhat pouze
na podporu, sociální dávky èi pomoc rodièù, dávat pøednost
jednoduchému nabytí penìz pøed poctivou prací. Mìli bychom práci
aktivnì hledat a volný èas pøi nezamìstnanosti využít ke studiu,
rekvalifikaci, konání dobra v rùzných církevních a sociálních zaøízeních, kde se mnohdy najde i stálá práce. Je možnost zajímat se také
o dobrovolnou službu – volontariát èi programy v nezamìstnanosti,
které mají na starosti charity. Nemìli bychom sklouznout
k pasivnímu pøístupu k naší situaci, zahálení, ale skrze rùzné aktivity
si stále uvìdomovat svou vlastní hodnotu.
Mezinárodní prostøedí
„Mezi znamení naší doby zaslouží zvláštní zmínku rostoucí
a nepotlaèitelný cit solidarity všech národù. Je úkolem apoštolátu laikù,
aby tento cit neúnavnì podporoval a pøetváøel v upøímné a pravé bratrské
cítìní. Navíc mají mít laici na zøeteli mezinárodní pole a problémy, které
tam vznikají, i jejich øešení v teorii a v praxi, zvláštì pokud jde o národy
v rozvojových zemích. Všichni, kteøí pracují mezi cizími národy nebo jim
poskytují pomoc, a si uvìdomují, že vztahy mezi národy musí být opravdu
bratrskou vzájemností, v níž obì strany zároveò dávají i pøijímají.“ (Apostolicam actuositamem, 14)
Nesu zodpovìdnost nejen za církev, za zemi, ve které žiji, za její
spoleènost, ale nemùže mi být lhostejný jediný èlovìk na celém svìtì,
který jakýmkoli zpùsobem strádá a ztrácí svou lidskou dùstojnost.
Patøí sem zájem o aktivity Papežského misijního díla, projektu
Adopce na dálku, pomoc pøi svìtových katastrofách, osobní obì,
modlitba. Solidarita se zemìmi tøetího svìta – zodpovìdnost našeho
120
bohatého Severu za chudý Jih, nebýt lhostejný k váleèným
konfliktùm, hladovìní, nevzdìlanosti, zneužívání dìtí, upírání
základních práv a svobod, k hrozícím ekologickým katastrofám,
s èímž souvisí urèitá skromnost našeho života, nepozvednutí hlasu
vùèi novým, neetickým možnostem moderní vìdy…
Skrze lásku a službu se uèím žít. Mnohdy se ukáže, že naše pomoc
nepøináší nejvìtší užitek tìm, komu je nabízena, ale nám samotným.
Skrze projevenou lásku mùžeme lépe chápat smysl a cenu vlastního
života. „Jsme pøece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvoøeni k tomu, abychom
konali dobré skutky, které nám Bùh pøipravil.“ (Ef 2,10)
Možná nás velké množství problémù svìta odrazuje od pøijetí
zodpovìdnosti za nìj, nebo naopak pøivádí k tomu, že bychom chtìli
konat jen veliké vìci a drobnosti, malé skutky lásky pokládáme
za nicotné. Avšak právì ty naše drobné, každodenní povinnosti
a vìrnost v nich nás pøivádìjí blíže k Bohu. Jen On sám nám mùže
ukázat, jakým zpùsobem máme konat Jeho vùli, kde je naše místo.
Èlovìk stìží posoudí, který skutek v Božích oèích má vìtší hodnotu.
Žít pravdivì své køesanství se zodpovìdností za církev
a spoleènost, klade na nás, zvláštì mladé køesany, velké nároky. Jde
o hrdinství, v urèitém pohledu kolikrát i o muèednictví.
„… Muèednictví tìch, kdo jsou – vèera stejnì jako dnes – povoláni jít
proti proudu…“ (Jan Pavel II, XV. SDM) Znamená to mnohdy mít
odvahu nést køíž pocitu nepochopení, osamìní nejen ze strany
spoleènosti, ale nìkdy bohužel i rùzných lidí z církve.
Svatý otec pøi vigilii na Tor Vergatì dále øíká: „Je obtížné vìøit
v takovém svìtì? Je v roce 2000 tìžké vìøit? Ano! Je to obtížné. Není
na místì to skrývat. Je to obtížné, ale s pomocí milosti je to možné.“
121
Na cestu životem
Motto:
„Pro køesana neexistuje služba Bohu bez služby èlovìku a služba
èlovìku je zároveò službou Bohu.“
Josef Lux
Hledáme vzory
§ Blahoslavený Pier Giorgio Frassati zemøel v roce 1925 ve 24
letech. Žil a studoval v Turínì. Svou víru prožíval nejen v tichosti
modlitby a uprostøed mladých lidí v církvi, ale i uprostøed svìta.
Angažoval se mezi chudými, mezi dìlníky i v politickém životì.
Socialista Turati o nìm píše: „Byl to vzácný èlovìk. Vše, co se o nìm
dozvídám, je tak nové a pøekvapující, že to naplòuje uctivým podivem
i toho, kdo s ním nesdílel jeho víru. Vìøil v Boha, žil dle své víry a chápal
ji jako službu vojína, jako uniformu, kterou nosil pøed tváøí svìta a nikdy
ji nezamìnil. Tento mladý inženýr s jasným a milým pohledem se považoval
za bratra všech lidí, pøedevším tìch nejchudších a nejnešastnìjších. Jeho
poèínání bylo výjimeèné. Mìl pohodu ducha, mìl silnou duši i tìlo. Miloval
pohyb a hory. Byl stateèný, prosazoval spravedlnost a bránil právo. Byl
vìøícím køesanem a jednal dle své víry. Øíkal, co cítil, a dìlal to, co øíkal.
Tento zásadový muž žijící dle svého náboženství je vzorem, který mùže
ledacos nabídnout všem.“
§ Slova prezidenta republiky Václava Havla na pohøbu Josefa
Luxe jsou svìdectvím o køesanovi – politikovi:
„Vážení pøítomní, tváøí v tváø smrti Josefa Luxe cítíme najednou všichni,
možná silnìji než døíve, že tento muž, jehož pùsobení je neodmyslitelnì
svázáno s nelehkým desetiletím budování demokratického státu u nás, byl
èlovìk korektní, èestný, slušný, èlovìk, který byl schopný naslouchat
druhým, vyjednávat, hledat kompromisy, ale zároveò se nevzdalovat
vlastním ideálùm. Byl to navíc, zdá se mi, skuteèný demokrat, který se
122
nepovyšoval nad jiné, ale svùj zájem dokázal vìnovat každému, a to nikoli
jen tehdy, kdy mu byla projevována pøízeò nebo kdy ho ukazovaly kamery.
Jsem hluboce pøesvìdèen, že tyto jeho vlastnosti, v politickém životì tak
dùležité a bohužel v nìm dost vzácné, souvisely u nìho tìsnì s jeho zbožností.
Byl vìøící èlovìk, který mìl asi nejen díky své povaze, ale i dík své víøe
v sobì urèitý pøesah: dokázal se povznést nad rùzné dílèí zájmy, uvádìt je
v soulad se zájmy celku a tìmto zájmùm posléze sloužit. Vìdìl prostì dobøe,
že jsou vyšší hodnoty než ten èi onen okamžitý zisk vlastní nebo lokální,
stranický nebo dokonce národní. Pokusme se dnes pochopit jeho smrt
a pøijmout ji jako výzvu k pìstování tìch nejlepších hodnot, které
ztìlesòoval… Josef Lux vìdìl dobøe, že jeho život je vážnì ohrožen, a dlouho
se na možnost svého odchodu vnitønì pøipravoval. Proto zemøel, domnívám
se, smíøen s Bohem, se svými bližními, se svým osudem.“
Základní body pro pochopení
r Být køesanem není jen to, že se nìkdy modlím, chodím na mši
svatou, nosím køížek na krku apod. Jde o celkový styl života. Ježíš
své uèedníky posílá do svìta a øíká, že jsou solí zemì a svìtlem svìta.
Znamená to pøijmout zodpovìdnost za život svùj i život svých bližních,
za spoleènost a za celou zemi.
r Je úkolem pøedevším laikù podílet se svou prací na stvoøitelském
díle a zušlechovat tak život spoleènosti podle Božích zákonù. Jejich
aktivní pøínos je nezastupitelný zvláštì v rodinì, v úctì k životu,
ve výchovì, v kultuøe, v politice a ve sdìlovacích prostøedcích.
r Skrze komunikaci s Bohem a poznání jeho lásky ke mnì chápu
svou vlastní dùstojnost, a tak si snadnìji uvìdomuji dùstojnost
každého èlovìka.
123
Nabídky pro Tvùj život
ü Spoluzodpovìdnost za druhé, za spoleènost a za svou zemi
mne nutí pøemýšlet nad tím, kde a jak se konkrétnì
angažovat. Køesan nemùže „neèinnì sedìt a pasivnì
pøihlížet“.
ü Angažovanost køesana ve svìtì pøedpokládá modlitbu,
bez které se aktivita stává pouze povinností nebo vlastní
seberealizací. Matka Tereza øíkala: „Plodem ticha je modlitba,
plodem modlitby je víra, plodem víry je láska, plodem lásky
je služba, plodem služby je mír.“
ü Možná cítíš svou bezmocnost vùèi násilí, vùèi politické
zvùli… Buï ale èlovìkem nadìje. I když víš, že nemùžeš
zmìnit všechno, nezapomeò, že celek se skládá z mnoha èástí
a že v tomto ohledu jsi nezastupitelný. Na zmìnu svìta nejsi
sám. Sv. Terezie z Avily øíkala, že „s Bohem jsi vždycky ta
vìtší polovina“.
* Èti: Gn 1,26-2,3; Sir 7,1-36; Mt 20,1-16; Lk 16,13; 2 Sol 3,6-13; KKC
1877-1948; 2234-2246; 2401-2463
124
Metodika
Jednotlivé námìty mùžeme uvést malým pøíkladem:
- Životopisec v legendì o svatém Vojtìchovi píše, že se „obrátil“
pøi smrti prvního pražského biskupa Dìtmara, který umíral tìžce
a s výèitkami svìdomí. Vojtìch byl v té dobì již klerik, a tak se mùžeme
ptát, co asi znamená zmínka o jeho obrácení? Pravdìpodobnì si
uvìdomil svou zodpovìdnost za tento lid.
- Vypravujeme pøíbìh z evangelia: Ježíš uzdravil Petrovu tchýni.
Jakmile byla uzdravena, vstala a obsluhovala je. Služba je projevem
našeho vnitøního uzdravení. Kdo má „zdravou“ víru, ten slouží.
- Jeden politický vìzeò øíkával: „Má-li srdce rùst, musí dlanì
tvrdnout.“
è
Trh práce
Práce je skuteènì mocným prostøedkem k tomu, aby èlovìk
dozrál, poznal sebe i druhé. Práce nás vychovává. Proto nezapomínejme èas od èasu na farní brigádu s mládeží. Lze to udìlat
i následujícím zpùsobem:
S panem faráøem pøedem dohodneme práce a úkoly, které je
potøeba ve farnosti udìlat – napø. odklízet sníh kolem kostela, nabalit
mikulášské balíèky, skládat farní zpravodaj, podílet se na Tøíkrálové
sbírce, spoluorganizovat farní den, porýt zahradu…
V jedné obci mladí lidé požádali na radnici o seznam nejstarších
obèanù a navštìvovali je nebo jim posílali blahopøání k narozeninám.
Je možné pøipravit plakát s napsanými úkoly a mladí ze spoleèenství
si sami mohou dobrovolnì vybrat službu, kterou si ten který mìsíc
vezmou na starost.
è
Adopce na dálku
V jedné farnosti mladí ze spoleèenství sehnali balík pohlednicových
pøedtištìných papírù. Požádali dìti z farnosti, aby na pohlednice
namalovaly obrázky s rùznými námìty. Dìtské pohlednice pak
prodávali a utržené peníze použili na Adopci na dálku (Charita ráda
poradí, jak postupovat). Peníze lze získat i jiným vhodným
125
zpùsobem. Mladí ze spoleèenství tak mìli v misijní zemi dítì,
kterému za 4.000,- Kè roènì zajistili napøíklad základní vzdìlání,
stravu…
Takové spoleèenství nebude nikdy uzavøené „samo pro sebe“.
è
Modlitba za druhé
JOZUE – ve spoleèenství se budeme modlit za naše mìsto. Na závìr
setkání se rozdìlíme po dvojicích a pøeèteme si ze Starého zákona
pøíbìh o dobytí Jericha. Jozue obcházel mìsto a Jericho dobyl.
Rozdìlíme si mìsto na jednotlivé ètvrti. Každá dvojice se vydá
do jedné ètvrti a prochází ulicemi. Mladí se modlí za lidi, kteøí tam
žijí. Pokud je to možné, mohou se i bìhem týdne do ulice, kterou
mají „na starosti“, vrátit.
ABRAHÁM – pøeèteme si pøíbìh o Abrahámovi, který smlouvá
s Bohem a pøimlouvá se za Sodomu. Pøímluvná modlitba je dùležitá.
Nemá „pøemluvit“ Pána Boha, ale ukázat, že máme odpovìdnost
a jsme v prosbách vytrvalí. Pøipravíme si mapu republiky nebo
diecéze… Úèastníci spoleèenství si losují jednotlivá mìsta nebo
farnosti napsané na lísteècích. Za tato místa se pak celý týden modlí.
Místa si na mapì oznaèí.
è
Nabíjení baterek aneb „Tìšte mùj lid“
Hra má pøipomenout, že jsme povoláni pøinášet lidem radost
a všímat si jich s otevøenýma oèima. Je vhodná zvláštì tehdy, je-li
spoleèenství na táboøe nebo tráví spoleèný víkend. Na urèeném místì
je nástìnka s vhodným citátem z Bible. Je tam také legenda a pravidla
vysvìtlující „nabíjení baterek“. Pod nástìnkou pøipravíme tolik
krabièek (napøíklad od zápalek), kolik je úèastníkù a krabièky
oznaèíme jmény. Dáme k nim dostateèné množství malých papírkù
a psací potøeby. Každý se pak snaží každému napsat nìjaký pozitivní
vzkaz, nìco, co ho má povzbudit, potìšit… Pøed odjezdem si úèastníci
své „nabité baterky“ rozeberou. Pravidlem je, že nikdo nesmí vzít
z krabièky a pøeèíst více lísteèkù než jeden dennì.
126
Èetba k prohloubení tématu
- Josef Lux - Muž se svìtlem v srdci, Eva Roleèková, Gutenberg,
Praha 2000.
- Christifideles laici – o povolání a poslání laikù v církvi a ve svìtì,
Jan Pavel II., Zvon, 1990.
- Dokumenty II. vatikánského koncilu: Apostolicam actuositamem
a Gaudium et spes, Zvon, 1995.
- Pier Giorgio Frassati, Paolo Risso, Portál, 1992.
- Ne vším jsem byl rád, Václav Vaško, Karmelitánské nakl., 1999.
- P. Michael Pro, Lothar Groppe, Zvon, 1992.
127
„Jsme na zaèátku“:
Pevné body
køesanského života
10
Katecheze
Snad jsi již poznal, že tvá cesta životem má vysoké horizonty.
I ten, kdo v duchovním životì pokroèil, musí pøiznat, že je stále
na zaèátku své cesty. Vždy cíl je samotný Bùh a jeho království.
Jsme na zaèátku. I ty jsi na zaèátku.
A protože je dobré vìdìt, jak jít, chceme se zamyslet nad pilíøi
našeho duchovního života.
„Ježíš vyšel se svými uèedníky do vesnic u Césareje Filipovy. Cestou
se ptal svých uèedníkù: ,Za koho mì lidé pokládají?‘ Øekli mu: ,Za Jana
Køtitele, jiní za Eliáše, jiní za jednoho z prorokù.‘ Zeptal se jich: ,A za koho
mì pokládáte vy?‘ Petr mu odpovìdìl: ,Ty jsi Mesiáš!‘“ (Mk 8, 27-29)
V tomto úryvku je ukryta základní otázka každého èlovìka: Za
koho pokládᚠJežíše Krista? Kdo je pro tebe Ježíš Kristus? Našel jsi
v nìm svého Spasitele? Našel jsi v nìm svého pøítele? Jestliže jsi
vkroèil na cestu víry v Pána Ježíše, pak jsi zøejmì nìjakým zpùsobem
zakusil i to, co se odehrálo po prvním kázání evangelia v den seslání
Ducha svatého. Ve Skutcích apoštolù se o této chvíli píše: „Když to
uslyšeli, proniklo jim to srdce a ptali se Petra i ostatních apoštolù: ,Bratøi,
co máme dìlat?‘ Petr jim odpovìdìl: ,Obrate se! A každý z vás a se dá
pokøtít ve jménu Ježíše Krista.‘“ (Sk 2, 37n)
Køest je základem celého køesanského života a vstupní branou
k životu v Duchu svatém. Køtem jsme osvobozeni od høíchu, stáváme
se Božími dìtmi a vstupujeme do spoleèenství církve. Z tajemství
128
svátosti køtu se odvíjí celý nᚠživot. Køestní slib pøed samotným
køtem má dvì èásti: odøeknutí se zla a vyznání víry v Ježíše.
„Vìøíš v Ježíše Krista...? Vìøím.“
Tak za tebe odpovìdìli rodièe nebo jsi to sám vyznal pøi køtu.
Tak obnovuješ své vyznání víry každým rokem bìhem velikonoèní
vigilie. Pøi køtu jsme se obrátili zády ke zlému a pøiklonili jsme se
ke Kristu. Objali jsme Ježíše. „Když se tedy nìkdo stal køesanem, je to
nové stvoøení. To staré pominulo, nové nastoupilo.“ (2 Kor 5,17) Milostí
Boží ses stal novým èlovìkem. To nové je však èasto svìtem okolo
tebe považováno za slabost, za hloupost, za idealismus, za pøekonané. Nedej se! Když jsi dostal po køtu bílou roušku, tehdy jsi slyšel
slova: Nes ji èistou až do konce. A èistotu života s Bohem si musíme
mnohdy vybojovat. Musíš napnout síly správným smìrem,
investovat svou energii do Božích vìcí, do Boží kultury života.
Zkoušky na cestì
Než se ale vydáme poznat konkrétnì zásady køesanského života,
musíme se dotknout jedné velice závažné oblasti.
Duchovní život zná postupný rùst, a to se neobejde bez zkoušek.
První chvíle života s Bohem jsou naplnìny duchovní radostí, slastmi,
zkrátka Božími „bonbónky“. Po nìjakém èase však, stejnì jako
v životì mnoha biblických postav a v životì svìtcù, pøichází nutnì
období duchovní vyprahlosti. Jako by se zdálo, že mne Bùh opustil,
že se stává mým nepøítelem. Modlit se mì už nebaví. Potýkám se
zase se starými høíchy, o kterých jsem si myslel, že jsem je již pøekonal.
Mnoho lidí se této etapy zalekne a stávají se z nich pak smutní
køesané. Proè? Nechceme s Kristem trpìt. Utíkáme z boje. V tìchto
chvílích je dùležité rozpoznat v duchovní zkoušce Boží pozvání. Je
tøeba opøít se o víru, že mne Bùh neopustil, ale zve mì k duchovnímu
rùstu. Toto období vyžaduje vìrnost v plnìní základních duchovních
pravidel, vìrnost modlitbì a ochotu „ztrácet èas“ v tichém hledání
Boha, i když k tomu mám spíše odpor. Jistì prospìje vyhledávat
v tuto dobu èastìji svého duchovního vùdce.
129
Potíže dnešní doby jsou ještì i jinde
Bùh dnes dává prožít církvi zcela novým zpùsobem zkušenost
prvotní církve – duchovní život nejen osobní, ale duchovní život
spoleèenství, který je zesilován pøítomností Krista mezi svými
uèedníky, kteøí se milují. Jestliže máme zkušenost z krásy a hloubky
spoleèné modlitby, je to díky zesílené pøítomnosti Ježíše uprostøed
spoleèenství. Ten, kdo tuto zkušenost èiní, v podstatì prožívá, podle
klasické teorie duchovního života, vysoké stupnì modlitby. Potíž je
mnohdy v tom, že se tomuto èlovìku zdá osobní modlitba v samotì
prázdná. Èasto je to spojeno i s citem, který se snadno projeví pøi
spoleèné modlitbì a ne v osobní. Je tedy tøeba si pamatovat, že
pro rùst v duchovním spojení s Ježíšem je nezbytné zaèít
s pravidelnou osobní modlitbou. Spoleèná modlitba do našeho života
patøí, ale je to jen èást. Spoleèná modlitba mùže být èasto krásnou
motivací k modlitbì osobní. Vyrùst v osobním spojení s Kristem se
dá výhradnì díky pravidelné osobní modlitbì.
Vrame se však a zamysleme se nad duchovním životem. Je to
cesta, která vyžaduje zøíkání se, ale je to také cesta, která nás uèí žít
podle pravidla nové Kristovy kultury lásky.
„Nevíte, že pøi bìhu na závodišti sice všichni závodníci bìží, ale cenu
že získá jenom jeden? Bìžte tak, abyste jí dosáhli! Kdo se však chce zúèastnit
nìjakého závodu, zachovává ve všem zdrženlivost. Oni to dìlají, aby získali
vìnec pomíjející, ale my vìnec nepomíjející! Já tedy také bìžím o závod, ale
ne jen tak bez cíle, i já zápasím pìstí, ale ne tak jako bych jen bil do vzduchu.
Držím však svoje tìlo v tuhé kázni a podrobuji si ho.“ (1 Kor 9, 24-27)
Jaký je tedy styl života nového stvoøení – køesana?
Život køesana je život vysokých ideálù. Následující body
poukazují na nejzákladnìjší postoje v životì køesana, o které má
usilovat, aby se vysoké cíle Kristova evangelia nestaly jen utopií.
Køesan pøedevším ví, že je Bohem milován a nechává se od nìj
milovat. Ví, že mu Bùh dává milost a že bez Boha a bez Ježíšova
vykoupení by byl nic a sám by nic nedokázal. V této víøe ze všech
svých sil investuje do následujícího stylu života.
130
- Modlitba jako stálý rozhovor s Bohem, s jasným využitím
privilegovaných okamžikù soustøedìného a niterného rozhovoru
s Pánem. Zde jmenujme jako samozøejmost ranní a veèerní modlitbu,
modlitbu u jídla a pravidelné rozjímání. Dál se zmiòme alespoò
o adoraci, støelné modlitbì, modlitbì ve spoleèenství, modlitbì
liturgické, modlitbì breviáøe, modlitbì rùžence, korunce k Božímu
milosrdenství, „modlitbì Ježíšovì“, modlitbì o prvních pátcích
a prvních sobotách v mìsíci.
- Svátosti jako dary Boží posily a uzdravení nemocného srdce
èlovìka. Hlavnì se bude jednat o èasté pøijímání eucharistie jako
pokrmu na cestu a svátosti smíøení jako oèisty a osvobození, ale také
jako posily v boji s høíchem. I když záleží na duchovním vývoji, jak
èasto budeme tuto svátost pøijímat, pøesto se vìtšinou doporuèuje
alespoò mìsíèní pravidelnost. Pro duchovní rùst je dùležité mít
i svého zpovìdníka.
- V životì si nevystaèíme sami. Pro køesana je velice dùležité,
aby byl v duchovních vìcech doprovázen nìkým zkušenìjším.
Najdi si tedy nìjakého knìze (nìkdy i laika), kterému dùvìøuješ, a èas
od èasu s ním probírej otázky svého života.
- Køesan není izolovaný, ale prožívá svùj život ve spoleèenství
církve. Žije v církvi, která je snoubenka krásná a plná radosti, ale
zároveò je v ní plno lidského. Nejedná se jen o to žít v anonymním
spoleèenství celé církve, diecéze èi farnosti, ale jde tu i o to, žít
v malém církevním spoleèenství, kde spolu sdílíme svou víru,
modlíme se a prožíváme do hloubky dar pøátelství mezi sebou
a s Kristem. Pokud ti Bùh dá poznat nìjakou duchovní cestu, nìjaké
hnutí, tehdy se po ní s radostí vydej. Èerpej ze studny, která je ti
blízká a zároveò mìj v úctì všechny ostatní duchovní cesty.
- Celý život køesana má mít stále pøed oèima lásku k druhým
lidem. Køesan se pozná podle lásky. To není nìjaký laciný úsmìv,
ale vyhrnuté rukávy. V lásce jde o postoj služby, který se projevuje
skutky milosrdenství.
131
- Maria je nejen velkou pøímluvkyní, ale zároveò je také
pøíkladem života víry a lásky. Stává se blízkou prùvodkyní
a ochránkyní. Zvláštì jí svìøuj obtíže svého mládí: hledání povolání
a boj o mravní èistotu.
- Objevit Písmo svaté jako slovo na cestu, ve kterém se mnou
Ježíš rozmlouvá. Nestaèí však jen slovo Boží rozjímat, èíst a studovat.
Je tøeba, aby promìòovalo mùj život. Pak budu moci svìdèit o Boží
velikosti a o Božích skutcích v mém životì.
- Bez køíže není možné následovat Krista. „Kdo nenese svùj køíž
a nejde za mnou, nemùže být mým uèedníkem.“ (Lk 14,27) Jde o ochotu
k obìti, k sebezáporu, k pøijetí køíže. K životu køesana patøí i pùst,
který mùže mít nejrùznìjší podobu. Nemusí jít jen o vzdání se
pokrmu. Jde i o odøeknutí se televize, nadbyteèného pohodlí,
konzumních zbyteèností (napø. kouøení, nadmìrného požívání
alkoholických nápojù, surfování po internetu, poèítaèových her…),
vìnovat èást svého volného èasu službì druhým lidem… Kdo se
bojí duchovní námahy, ten to nikam nedotáhne. Strach, který
z nárokù víry mùžeme mít, nám pomáhá pøekonat vìdomí, že Kristus
je na mojí stranì a že mùj køíž, má námaha, je i jeho køížem, jeho
námahou.
- Naši staøí a moudøí pøedkové øíkali: Zachovej øád a øád zachová
tebe. Dnes se mnoho mluví o managementu. Jde v podstatì o jedno
a to samé. Pokud bude èlovìk spoléhat jen na momentální pocity
a touhy, jeho život bude rozevlátý a nesoustøedìný. Bez harmonie
života a øádu dne se tìžko roste v kvalitì osobního života.
- Studium víry je nepostradatelná pomùcka rùstu víry. Vždy
jedním z nejvìtších nepøátel víry je nevzdìlanost. Kdo více ví o víøe
a o Kristu, ten nachází stále novou inspiraci a motivaci pro svùj život.
Jde pøedevším o naslouchání slovùm papeže, o studium uèení církve
a také o èetbu dobrých knih, které rozšiøují vzdìlání ve víøe
a duchovním životì. Dobøe si vybírej a dej si poradit od zkušenìjších!
Neèti kdejaký brak. S tím pøece nebudeš ztrácet èas.
132
Pùjdeš-li životem Kristovým stylem, budeš budovat ve svìtì
civilizaci lásky a pokoje. Budeš zápasit. Mnohdy snad i zdánlivì
prohraješ nebo upadneš. Ale v síle našeho Vykupitele mùžeš
povstávat a zase se dávat do boje. A výsledek? Povede tì Duch svatý,
budeš proniknut Bohem. A po pozemském putování naplnìném
slzami a bojem se budeš radovat navìky v jeho království.
A nám všem daruje dobrotivý Bùh nejvìtší dar Ducha svatého:
dar vytrvalosti v dobrém až do konce našeho života, aby pøekroèení
do vìènosti bylo navìky radostným aleluja na „svatbì beránka“
v novém Jeruzalémì, kde On, beránek zabitý pro naše høíchy, nám
„setøe každou slzu z oèí: nebude už smrt ani zármutek, náøek ani bolest...
a Bùh bude s nimi pøebývat.“ (srov. Zj 21)
Pro úplnost je nutné zmínit se o tom, že køestní slib má ještì
jednu èást:
„Zøíkᚠse ducha zla, všeho, co pùsobí, i všeho, èím se
pyšní? Ano.“
Stavíme se tedy zády k ïáblu a jeho stylu života. Pøesto nám ale
po celý život hrozí, že mu více nebo ménì podlehneme. „Když se
tedy nìkdo domnívá, že stojí, a si dá pozor, aby nepadl.“ (1 Kor 10,12)
Pokud jsme ještì na cestì, vždy o nás musí platit slova apoštola Petra:
„Buïte støízliví a bdìte, protože vᚠprotivník ïábel jako øvoucí lev obchází
a hledá, koho by mohl zhltnout. Postavte se proti nìmu, silní vírou.“
(1 Petr 5,8) Pro ïábla není nic svaté. On je ochotný využít jakékoliv
naší slabiny a dokonce si libuje v podrazech. Vždy je schopný „vrazit
nám facku zezadu“. Dnes se o nìm málo mluví. I mnoho køesanù
žije, jako by nebyl. Nepoèítají s tím, že on je bude svádìt. Mají za to,
že se do nebe automaticky dostanou. Pøedpokládají, že se v nebi
octnou bez námahy. Jaká je to lest tohoto odvìkého Božího nepøítele!
133
Jak nám mùže škodit Boží nepøítel satan?
- Díky dìdiènému høíchu máme slabou vùli. Èasto jsme
v duchovních vìcech líní. Máme mnoho špatných návykù. Èasto nás
ovládají sklony tìla. V neposlední øadì nás oslabuje i každý høích,
který udìláme.
- Další zpùsob záškodnictví vede skrze druhé lidi. Oni nám
mohou dát špatný pøíklad nebo pøímo svádìt ke høíchu.
- Nìkdy mùže Bùh dovolit, aby nás pokoušel ïábel pøímo. Svádí
nás. V mimoøádných pøípadech nám mùže pùsobit i fyzické zlo až
posedlost.
A jaká je jeho taktika? Stále stejná. Nahlodat lásku. Od ráje vždy
zaèíná s tím, že podsouvá myšlenky nelásky a podezírání. „Bùh tì
nemá rád tak, jak ti øíká! Nepøeje ti! Dìlá tì nesvobodným! Stále ti
nìco bere!“ Je to lháø, který nám høích pøedstavuje pod rouškou
nìèeho pøíjemného, hezkého a prospìšného.
Co konkrétnì znamená zøíci se ïábla?
Køesan stojí ve svìtì, ale není ze svìta. Jak povzbudivá jsou slova
apoštola Pavla Øímanùm: „A nepøizpùsobujte se už tomuto svìtu, ale
zmìòte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vùle
Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.“ (Øím 12,2) Ano, ne vše, s èím se
ve svìtì setkáváme, je dobré. Dokonce existuje i mnoho dobrých vìcí,
které jsou vìtšinou zlým zneužívány. Proto køesan jde ve svém životì
proti proudu pøevládající kultury svìta. Není pøece leklou rybou,
která plave s proudem, ale dokáže být živým tvorem, který s odvahou
plave správným smìrem, proti proudu, a tak dosahuje vysnìných
cílù své pouti.
Není zde možné vypoèítat všechno, co nás od Boha odvádí a èeho
je tøeba se vyvarovat. Pro základní orientaci uvádíme alespoò to, co
se mladého èlovìka èasto konkrétnì týká:
- neláska k lidem, nesvornost,
- duchovní lenost,
134
- nedostatek víry, který se projevuje tím, že dáváme pøednost
mnoha èinnostem pøed Bohem,
- konzumismus a následné ochabnutí v duchovním snažení se
(askezi), snížení bdìlosti v boji proti høíchu a nedostateènì støežená
èistota srdce,
- soustøedìní se jen na sebe, na svùj prospìch a upravování
morálních norem podle zásady: dobro je to, co se mi hodí, co je
pro mne prospìšné,
- nezøízené sledování televize, internetu, poèítaèových her,
- styl života na první pohled lákavý, ale bez Boha: vyzývavé
oblékání; pøátelství, která ovlivòují ke zlému; nìkteré druhy zábavy,
filmù, knih a èasopisù; podléhání reklamì...
Pozor na kompromisy mezi vírou a svìtem. Jsou totiž urèitým
rakovinovým nádorem. Pomalu ale jistì nás odvádí od Krista a dìlají
z nás vlažné køesany.
Svìt je krásný, ale høích ho pokazil. Proto se mìjme na pozoru.
Musíme být ochotni pro Krista i nìco obìtovat. Celý život budeme
strháváni ke zlému, ale je tøeba vytrvat. „Kdo vytrvá až do konce, bude
spasen.“ (Mt 23,13) Nᚠživot na zemi je opravdový boj o život. Buï
zvítìzíš, nebo prohraješ! Bìhem života snad i nìkterou jednotlivou
bitvu prohraješ, ale dùležité je vyhrát celou válku. A k vítìzství vede
cesta, která používá nástrojù, o nichž jsme zde mluvili, a poèítá s Boží
milostí.
Mladý svìtec Dominik Savio se držel hesla: „Radìji zemøít, než
tìžce zhøešit.“
135
Na cestu životem
Motto:
„Svatý Josefe, patrone dobré smrti, oroduj za nás!“
Modlitba k sv. Josefovi
Hledáme vzory
§ Na stìnì jídelny kláštera Santa Maria delle Grazie v Milánì je
svìtoznámý obraz poslední veèeøe od Leonarda da Vinci z 15. století.
Vypráví se, že když umìlec pracoval na prvních portrétech, našel si
muže, který mu stál modelem pro tváø Krista. Pak po celý rok skicoval
postavy apoštolù. Nakonec mu chybìl jen Jidáš. Dlouho pátral
po tváøi, ze které by na první pohled byla vidìt zrada a úpadek.
Teprve po nìkolika mìsících našel v jedné milánské hospodì muže,
kterého hledal. Když mistr domaloval Jidášovu tváø, muž se rozplakal
a prozradil, že pøed rokem byl mistrovi modelem pro tváø Kristovu.
§ Velká osobnost našeho národa posledních desetiletí 20. století
byl František kardinál Tomášek, neúnavný a horlivý pražský arcibiskup.
Stal se symbolem boje národa proti komunistickému útlaku. Zemøel
v roce 1993 ve svých 93 letech. Od totalitního režimu mnoho vytrpìl,
ale až do konce života si zachoval velký køesanský optimismus.
Ve své závìti píše: „Svou duši odporuèuji Božímu milosrdenství
a pøímluvným modlitbám tìch, kteøí tak na mne budou vzpomínat.
Pozdravuji vás všechny, kteøí jste pøišli k pozemskému rozlouèení se mnou.
Je to louèení jen na krátký èas, nebo i nejdelší život uplyne jako mihnutí
okamžiku a naše trvalá lidská existence zaène s Tím, kdo nás do života
poslal, s naším nejlepším nebeským Otcem. Bude to naše existence trvalá,
vìèná a bude taková, jak si to kdo zasloužil svým životem. Ano, existuje
spravedlnost, vìèná, Boží spravedlnost. Snažil jsem se v celém svém životì
podle svých sil sloužit všem ve jménu lásky našeho Spasitele Ježíše Krista.
Prosím o prominutí ty, kteøí snad nìkdy mìli dojem, že jsem se jim plnì
136
nevìnoval. Jsme jen lidé a jako takoví jsme tím poznamenáni. Jen dílo Boží
je dokonalé… A obracím se k vám všem. Vy všichni na to myslete, že naše
síla a jistota, a to v každé situaci života, je v Kristu a v mocné pøímluvì
Matky Boží Panny Marie!… S Pánem Bohem a na shledanou v našem
nejkrásnìjším vìèném domovì!“
§ Arcibiskupem pražské arcidiecéze byl od roku 1946 Josef Beran,
pozdìjší kardinál. Za války byl tøi roky v koncentraèním táboøe. Po
nástupu komunismu byl internován nejdøíve v Arcibiskupském
paláci a pak na dalších pìti místech. Do konce roku 1963 byl zcela
oddìlen od lidí. Nesmìl vìdìt, kde je, nesmìl èíst noviny. Po ètrnácti
letech osamìní se s ním mohl setkat Mons. Agostino Casaroli z Øíma,
který vydal toto svìdectví o vytrvalosti a duchovní síle biskupa:
„Monsignora Berana pøivezli v pondìlí ráno. Osobnost plná pokory
a dùstojnosti. Za svým témìø mladistvým úsmìvem a za velkou ušlechtilostí
zpùsobù umìl témìø zcela zakrýt neutuchající energii, vyvìrající
z nadpøirozené oduševnìlosti a lásky k církvi. Bylo to opravdu povznášející.
Nic v nìm nemohlo pramenit z hrdosti církevního knížete… Nebyl bych
pøíliš pøekvapen, kdybych našel monsignora Berana zatrpklého dlouhým
odlouèením a dojmem, že byl témìø všemi opuštìn, a kdyby jeho duch
sklesl pod tíhou dlouhé psychické úzkosti a fyzického strádání, upadl
do deprese a byl by plný pesimismu. Jak jiný byl ten Beran, který ke mnì
pøišel tehdy dopoledne! Arcibiskup, který se se mnou setkal, jako by
vyzaøoval jas a radost, jeho tváø záøila širokým úsmìvem.“ V souèasnosti
probíhá proces jeho blahoøeèení.
Základní body pro pochopení
r Nejvìtším darem Ducha svatého je vytrvalost v dobrém až
do konce života. Køesan sice køtem dostává základní milost spásy,
ale je tøeba, aby s ní dobøe hospodaøil a svou vinou ji neztratil.
r Vìøit v Ježíše a milovat ho znamená žít tak, jak nás on uèí.
r Naše cesta za Kristem do nebe je provázena obtížemi, bolestí,
utrpením a pokušeními a bez ochoty k sebezáporu a obìti jí nelze
137
procházet. Na této cestì nejsme sami. Kristus jde s námi a posiluje
nás i ve spoleèenství církve.
r Díky Božímu milosrdenství máme možnost pøekonávat naše
nedokonalosti a høíchy a šanci zaèínat stále znovu.
Nabídky pro Tvùj život
ü Život s Kristem zaèíná køtem, pøi nìmž pøijímám Krista
a jeho styl života. V praxi tento slib dotvrzuji svojí vìrností
Kristu a jeho pøikázáním v nejrùznìjších situacích života.
ü Pøi køtu se také zøíkám ïábla. Prožívat svùj život jako cestu
do nebe znamená zøíci se høíchu, chránit se pøed ním
a odolávat pokušením zlého ducha. Pozor na neustále lákavé
kompromisy!
ü Prostøedky na cestu do nebeské radosti jsou pøedevším:
modlitba, svátosti, spoleèenství církve, život podle Božího
slova, pøátelství s Marií, ochota k obìti a pùstu, studium víry,
øád života.
* Èti: Gn 37-47; Dan 13-14; Sd 8; Mt 7,13-27; Jan 15; Øím 8; Zj 2-3;
KKC 386-395; 402-412; 2725-2733; 2846-2854
138
Metodika
è
Symboly køtu
Prostøedí: Sedíme v kruhu. Uprostøed je nádoba do poloviny
naplnìná vodou. Vedle leží symboly køtu – svíèka a bílá rouška. Je
tøeba mít pøipravené i malé svíèky pro každého èlena spoleèenství.
Miska – obraz našeho srdce, které je schopné pøijímat Boží dary.
Voda – pramen Života, pramen víry, který byl Bohem do našeho
srdce vložen pøi svátosti køtu.
Animátor umístí do nádoby s vodou co nejvìtší množství rùzných
kamínkù, aby nádoba nebyla schopna už nic pojmout – obraz našeho
srdce, které je èasto zasypáno kamením a není schopné pøijmout Boží
dary.
Kameny – naše høíchy, špatné návyky, nesprávné touhy atd. – vše,
co zabírá místo v mém srdci a zasypává vodu Života, pramen víry.
Tiché zamyšlení, co jsou v mém životì ony kamínky èi kameny,
které v mém srdci likvidují onen pramen.
Nové rozhodnutí: chci se vzdát všeho kamení, aby pramen Života
v mém srdci nebyl zasypaný a byl v nìm prostor pro pøijetí Božích
darù – pro to, èím chce naplnit mé srdce samotný Bùh.
Jeden po druhém odebírá z nádoby kameny. Každý si „své
kamínky“ mùže v duchu pojmenovat.
Až je v nádobì jen voda, postaví se do ní hoøící svíce jako symbol
Krista, který chce být jediným obsahem a svìtlem našeho srdce. Od
této svíce si po chvíli ticha každý zapálí malou svíèku – znamení
nového rozhodnutí následovat Krista, rozhodnutí pro život v jeho
stylu. Znamení, že touží po tom, aby jeho srdce nebylo naplnìno
„kamením“, ale tím, co dává Kristus.
Všichni povstanou a s hoøícími svícemi v rukou obnovují svùj
køestní slib.
Animátor pokládá otázky:
- Zøíkᚠse ducha zla?
Ano.
139
- I všeho, co pùsobí?
Ano.
- I všeho, èím se pyšní?
Ano.
- Vìøíš v Boha, Otce všemohoucího, Stvoøitele nebe i zemì?
Vìøím.
- Vìøíš v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se
narodil z Marie Panny, byl ukøižován a pohøben, vstal z mrtvých
a sedí na pravici Otcovì?
Vìøím.
- Vìøíš v Ducha svatého, svatou církev obecnou, spoleèenství
svatých, odpuštìní høíchù, vzkøíšení tìla a život vìèný?
Vìøím.
Na závìr vhodná píseò (napø. Vyvyšuji tebe, Pane… Koinonia è. 87).
è
Pøíbìhy
Každý si pøipraví pøíbìh ze své rodiny nebo pøíbìh, který nìkde
slyšel a který popisuje stateèné chování nìjakého køesana. Spoleènì
si je vyprávíme a snažíme se jimi inspirovat.
è
Bohoslužba smíøení
Pøipravíme si spoleènou bohoslužbu smíøení. Poprosíme knìze,
aby nám pomohl a aby byl v tu dobu k dispozici ke svátosti smíøení.
140
Èetba k prohloubení tématu
- O vìdì a víøe, Jiøí Grygar, Karmelitánské nakl., 2001.
- Základy teologie, Claude Tresmonant, Barrister&Principal, 1995.
- Náboženský smysl, Luigi Giussani, Nové mìsto, 2001.
- Neboj se, jen vìø!, Jan Balík, Paulínky, 2002.
- Pohledìl na nìho s láskou, Jan Balík, Matice cyrilometodìjská, 2001.
- Ty mì zkoumᚠa znᚠmì, Carlo Maria Martini, Karmelitánské
nakl., 1995.
- Mít pro co žít, Jaro Køivohlavý, Návrat domù, 1994.
- Štìstí zaèíná uvnitø, John Powell, Portál, 1995.
- Láska bez podmínek, John Powell, Portál, 1994.
- Bùh je mùj pøítel, Andreo Cencini, Paulínky, 1997.
- Život v usmíøení, Andreo Cencini, Paulínky, 1998.
141
Pøíloha
Svátost smíøení:
„Trauma“ nebo radost?
Jdi v pokoji. Jsou ti odpuštìny høíchy.
Mùže být nìco krásnìjšího než slyšet, že mi Bùh odpustil?
Mùže být nìco radostnìjšího než èisté svìdomí?
A pøece je svátost smíøení jednou z nejobávanìjších svátostí. Proè
se lidé této svátosti tolik bojí a pøitom velice èasto navštìvují
psychologa? K nìmu chodí proto, aby se vypovídali a nalezli pomoc.
Vìøí v jeho vzdìlání a nevadí jim, že se on dozví všechno, co v nich
je. Snad je i pravdou, že èím ménì chodí ke svátosti smíøení, tím víc
potøebují psychologa. To je logické, protože mnoho lidí potøebuje,
aby jim nìkdo naslouchal, potøebují pomoc.
Èasto øíkáme, že máme problémy. Pøevážnì se ale jedná o høíchy,
jejich následky a nejrùznìjší zranìní duše. Povolání psychologa je
jistì dùležité a nechceme ho zavrhovat, protože nìkdy je potøeba
jeho pomoci. Ale urèitì je pravda, že mnohdy by lidem pomohla
spíše lítost nad vlastními høíchy a odpuštìní druhým.
Svìdomí
Èlovìk má svìdomí: nejtajnìjší svatyni své duše. Ukrývá v sobì
jakousi sondu, barometr, který ukazuje „to dìlej“, „to nedìlej“, „to
jsi udìlal špatnì“, „to dobøe“. V našem životì selháváme a svìdomí
nám to vyèítá.
Co se svìdomím? Mùžeme ho umlèet, pøehlušit. Ono se ale znovu
ozve, nenechá se úplnì umlèet navždy. Když neøeknu: „udìlal jsem
144
høích“, ale: „mám problém“, svìdomí mì trápí dál, mám problémy
a potøebuji psychologa. Nìkteré høíchy, zvl᚝ tìžké høíchy, èlovìka
pøivádìjí i k rùzným nemocem (takový úèinek má tøeba potrat).
Svìdomí, tento barometr dobra a zla, si vychováváme celý život,
aby nám stále lépe ukazovalo cestu. Uèíme se hlavnì skrze desatero
a skrze zkušenost církve. Když dìláme nìco proti svému svìdomí,
ono nám to urèitì vrátí, dostaví se výèitky. A teï co s tím? Mnoho
lidí jde k psychologovi, nebo se uzavírá do svých depresí. Bojí se
zpovìdi, nebo vùbec neví o užiteènosti smíøení s Bohem a o osvobozující moci Ježíše.
Ježíš odpouští
Svátost smíøení je pøedevším setkání s Ježíšem. Bùh mì zalévá
svou milostí. Bùh je láska a jednou z vlastností lásky je milosrdné
odpuštìní. Vzpomeòme na Písmo svaté a na marnotratného syna (Lk
15,11-32) nebo ztracenou ovci (Lk 15,1-10). Poslouchejme Pána Ježíše,
jak øíká, že v nebi je vìtší radost z jednoho høíšníka, který se obrátil,
než z devìtadevadesáti spravedlivých (Lk 15,7). Ètìme podobenství
o celníku Zacheovi (Lk 19,1-10) a vyprávìní o cizoložné ženì (Jan
8,3-11). Když se podíváme do Písma svatého, nejkrásnìjší stránky
mluví právì o odpuštìní: Bùh a odpuštìní. Bùh a høíšníci. Ježíš
a odpuštìní. Ježíš a høíšníci.
Ježíš odpouští. To jsou opravdu nejdojímavìjší chvíle z jeho života.
Setkání Ježíše s høíšníky je okouzlující svou jemnou láskou, která
odpouští vždy a stále, ale zároveò nazývá høích pravým jménem.
Høíšníci, kteøí uznávají svoji vinu, jsou zaplaveni obrovskou Boží
láskou. Abychom tuto odpouštìjící lásku mohli zakusit i my,
ustanovuje Ježíš po svém zmrtvýchvstání svátost smíøení.
Ježíš svoji Božskou moc odpouštìt pøenáší po svém zmrtvýchvstání
na apoštoly a vytváøí tak novou svátost – svátost odpuštìní –,
abychom mohli být zahrnuti láskou Boží, abychom mohli prožívat
to, co høíšníci – odpouštìjící Boží lásku (viz Jan 20,21). V dìjinách
církve mùžeme vidìt, že se svátost smíøení slavila rùznými zpùsoby
145
a že si byla církev stále vìdoma své úlohy jménem Krista odpouštìt
høíchy.
Není se èeho bát. Jdeš-li ke svátosti smíøení, setkávᚠse s Ježíšem,
knìz ti zvìstuje jeho lásku a odpuštìní. On je v té chvíli Ježíšem
pøítomným na této zemi, který ti dává zakoušet svoji Božskou lásku.
Jedná se o úžasnou svátost, o setkání s Ježíšem odpouštìjícím,
s Ježíšem milosrdným, s Ježíšem, který neodsuzuje, nesoudí, ale
miluje, odpouští, zahrnuje láskou a pøitom vždy ukazuje, co je høích.
Co je tedy svátost smíøení?
Nejdøíve je tøeba zakusit, že mì má Bùh rád. Jestliže pøistupuji
ke svátosti smíøení a nejsem si této lásky vìdom, tak to je „slabé
kafe“. Jestliže totiž zjistím, že mì má nìkdo rád, poznávám mnohem
snadnìji ve svìtle lásky své chyby. Tomu se øíká zpytování svìdomí.
Jestliže zakouším Boží lásku a vidím své høíchy, lituji, že jsem se
zachoval špatnì vùèi Bohu, který mì má rád. Toto je základ svátosti
smíøení: zpytování svìdomí a lítost (Zacheus). A potom, naplnìný
lítostí a poznáním svých høíchù, jdu za Kristem (høíšnice, Lk 7)
a všechno vyznávám.
A co chci dát já Ježíši? Chci se polepšit, nechci dál zraòovat Lásku.
To je pøedsevzetí. Že Ježíšovo odpuštìní a svoji lítost myslím vážnì,
projevuji skutkem dostiuèinìní. Bùh mi odpouští a já mu dávám
alespoò nìco malièkého na dùkaz dobré vùle.
Èlovìk pokání
Jsem pokøtìný, uvìdomuji si své høíchy, chci se polepšit, každým
dnem usiluji více se pøiblížit k Pánu, znovu zaèínat ve snaze
následovat ho. Tomu se øíká pokání. Mìnit se, prožívat život jako
pokání, neustrnout ve svých høíších a špatných návycích, ale obracet
se, k tomu je potøeba zmìnit postoje, smýšlení. A právì tato zmìna
smýšlení má køesana provázet celý život.
Jinak øeèeno to znamená žít pod láskyplným pohledem
milosrdného Boha Otce. Pak žiji v pravdì o svém životì: vidím se
146
jako høíšník a záchranu hledám v Božím milosrdenství. Jsem
pokorný. Nepropadám kvùli svému høíchu beznadìji, zoufalství.
Netrpím depresí z toho, jak jsem špatný, ale raduji se z nabídnuté
Boží ruky, která mne oèišuje, povzbuzuje a dává mi sílu k novému
životu.
Vrcholem pokání je svátost smíøení. Tyto vrcholy však nemohou
viset ve vzduchoprázdnu. Být køesanem znamená být vìènì
duchovnì mladý a tedy pružný, být stále jistým zpùsobem
nespokojený sám se sebou, protože vím, že jsem høíšník a že potøebuji
odpuštìní a obrácení. Být køesanem tedy znamená neustále na sobì
pracovat, obracet se, a to nejde samo sebou, musím vynaložit mnoho
úsilí. Svátost smíøení se nesmí stát formálním úkonem, který není
zasazený jako vrchol života pokání. Stále musím být v pozici toho,
kdo pøed Bohem vidí svou høíšnost. Proto je pøirozené, že èím blíž je
èlovìk Bohu, tím lépe vidí sám sebe a své høíchy. Køesan, který své
høíchy nevidí, je zøejmì daleko od Pána.
Svátost smíøení je potøeba dobøe prožívat. Jenom ten, kdo se
zamiloval do Boha, kdo žije s láskou, s Bohem, kdo neustále vidí
ve svìtle lásky sám sebe, kdo èiní pokání, pøijímá svátost smíøení,
ten jde – utíká za Bohem – a zažívá krásu života s Bohem. Jinak život
èlovìku zevšední a není to ono. Když vidíme køesany, kteøí se nám
nìjak „nezdají“, je to možná proto, že nikdy neslyšeli, co je to svátost
smíøení, a že se už nesnaží o zmìnu ve svém životì.
V èem se já mohu zmìnit? – Tøeba v tom, že dám každý den pùl
hodiny Pánu. A v tuto chvíli se zaène prát èlovìk sám se sebou.
Zvítìzí-li v nás èlovìk duchovní, je to obrácení.
Zpytování svìdomí
Svátost smíøení zaèíná zpytováním svìdomí. Jeho cílem není
zaobírat se dlouhé hodiny svými nepravostmi a høíchy. Jistì není
cílem ani to, že si vezmu nejpodrobnìjší zpovìdní zrcadlo a u
každého bodu se zastavím na dlouhé hodiny. První vìc, kterou
musím udìlat, když chci zpytovat svìdomí, je setkat se s Ježíšem.
147
Proto mám zaèínat modlitbou. Mohu si napøíklad vzít Písmo svaté,
najít si sta o setkání Ježíše s høíšníkem a v modlitbì s tímto
konkrétním høíšníkem prožívat poznání høíchu a odpuštìní.
V modlitbì si uvìdomuji, že Bùh je milosrdný, že je láska, a prožiji
své setkání s tímto Bohem. Pak je tøeba prosit Ducha svatého, abych
svùj život vidìl v Božím svìtle.
A teï pøijde vlastní zpytování svìdomí: co víme o svém životì?
Že máme být svatí, že máme následovat Ježíše, že se mu máme stávat
podobnými. Základem zpytování svìdomí tedy je postavit se
pøed Ježíše a konfrontovat s ním své postoje a svùj život. Proto tedy
zpytování svìdomí zaènu modlitbou, kde se podívám na svùj život
ve svìtle Ježíšovì. Pøijmu Ježíšova mìøítka, hodnocení, postoje a budu
se dívat na svùj život, na to, kde se liším. Tak mohu nalézt jádro
svých høíchù a jít ke koøenùm.
Potom je dobré vzít si ještì zpovìdní zrcadlo, protože èlovìk je
jednostranný a je velice náchylný k tomu, že zaène Ježíše vidìt jenom
v urèitém úseku svého života a nìkteré vìci ho vùbec nenapadnou.
Jsou lidé, kteøí až po nìkolika letech zjistí, že dìlají nìjaký høích,
který si dosud vùbec neuvìdomovali. Napøíklad to, že nemìli svatbu
v kostele. Nebo se zpovídají z malicherností a nevidí daleko
závažnìjší provinìní. Proto je dobré vzít si jako doplòkovou pomùcku
zpovìdní zrcadlo a pøeèíst si jednotlivé body. Nìkdy si tak mohu
uvìdomit to, co jsem pøed tím nevnímal. Vìtšina zrcadel se nedá
z rùzných dùvodù doporuèit. Posloužit mohou uvedená v Kancionálu
a jedno zde pøiložené.
Normálnì zpytuji svìdomí tak, že se modlím, že prosím Ducha
svatého o svìtlo, že se do svého života dívám oèima Pána Ježíše,
a proto sám sebe mohu vidìt lépe. Potom si vezmu zpovìdní zrcadlo
a ètu si ho. A co mì tam „praští“ do oèí, u toho se zastavím a zjistím,
jak to se mnou je. Tak stále formuji své svìdomí.
Závìr zpytování tvoøí zase modlitba, ve které prožiji lítost. Budu
Pána prosit o odpuštìní, budu dìkovat, že jsem poznal své høíchy,
budu prosit o milosrdenství.
148
Kdybychom chtìli zpytování svìdomí vyjádøit matematicky,
rozdìlili bychom ho na tøi pøibližnì stejné èásti – modlitba, zpytování
svìdomí, modlitba. Z toho vyplývá, že zpytování svìdomí není vìcí
trvající celé dny, ale otázka tøeba jen 15 - 30 minut. V první øadì
tedy jde o setkání s Kristem a ne o nìjaké psychologické cvièení,
ve kterém se budu rozebírat a hrabat se v sobì donekoneèna.
Své høíchy si mohu klidnì napsat na papírek, abych pøi zpovìdi
nebyl zapomnìtlivý.
Lítost
Ve svátosti smíøení je nejdùležitìjší lítost - urèitá vnitøní bolest
èlovìka nad høíchem. Ta ale mùže být jenom lidská, pøirozená, a tedy
nedostateèná pro Boží odpuštìní - napø. že jsem si zpùsobil ostudu.
Pravá lítost musí být nadpøirozená: bolest nad tím, co jsem udìlal,
protože se to dotklo Boha. Nedokonalá nadpøirozená lítost je ze strachu
– lituji z dùvodu hrozícího vìèného zavržení. Je ale potøeba smìøovat
k dokonalé nadpøirozené lítosti: litovat z lásky k Ježíši. Litovat, protože
jsem urazil Lásku. Pravá lítost je zármutek duše nad spáchaným
høíchem, protože jsem Bohu zpùsobil, obraznì øeèeno, bolest, protože
jsem udìlal nìco proti Bohu, narušil jsem pøátelství. Lítost nemusí
být spojena s proudem slz a s citem. Lítost je pøedevším vìc vùle
a modlitby. Lítost znamená, že sepnu ruce a øeknu: Pane, ty jsi tak
dobrý, dávᚠmi tolik vìcí a já jsem toto zase udìlal. Odpus mi
prosím. I když pro odpuštìní staèí lítost nedokonalá, je dobré usilovat
o dokonalou – z lásky. Bez lítosti nemùže být odpuštìní.
Pøedsevzetí
Lítost musí být spojena s urèitým rozhodnutím, že nechci v høíchu
pokraèovat. Pokud jde o tìžké høíchy, je toto rozhodnutí pøímo
podstatné. Jádrem takového postoje je rozhodnutí, že udìlám
všechno, co je v mých silách, abych tìžký høích již neudìlal. Pokud
bych se zpovídal z lehkého høíchu, ale nechtìl se ho vzdát, je mi sice
149
odpuštìno, ale vyjadøuji tím svoji malou lásku a nepatrnou snahu
o obrácení. U tìžkého høíchu také platí, že se èlovìk nesmí vydávat
do situací, které jsou pro nìj pøílišným nebezpeèím, že do høíchu
znovu upadne. Zbyteènì se nevystavovat novému pokušení patøí
k pøedsevzetí. Lítost v sobì obsahuje rozhodnutí, že se chci zmìnit.
Jedná-li se o tìžký høích, je nutné se snažit s tím nìco udìlat, jinak
neexistuje odpuštìní. Pøedsevzetí je vìcí vùle a nesmíme se ho bát,
i když máme zkušenost, že znovu a znovu prožíváme svou slabost
a høešíme.
Tìžký høích
Høích je v nejhlubším slova smyslu to, co nazýváme tìžkým nebo
smrtelným høíchem. Jedná se o èin, který smìøuje pøímo proti Božímu
pøikázání, proti Bohu, a tak bourá lásku. Proto høích v pravém slova
smyslu je tìžký høích a má za následek naprosté znièení Božího života
v nás. Ztrácí se kontakt duše s Bohem. Duše jako by byla nᚠdùm.
Lehké høíchy nám místnosti pomalu zaplòují, ale tìžký høích dveøe
domu úplnì zavírá. Lehký høích zpomaluje naši cestu za Pánem,
tìžký znamená, že již nejdu za Bohem, že jsem sešel z cesty. Proto
napøíklad v tìžkém høíchu nesmím pøijmout Ježíšovo tìlo
v eucharistii. Zemøít v tìžkém høíchu bez lítosti znamená minout se
s vìèným cílem – s Božím královstvím. Tìžkým høíchem ztrácím
milost posvìcující, a dokud ji neobnovím dokonalou lítostí nebo
svátostí smíøení, nemohu znovu obnovit vztah s Bohem.
Tìžký høích je dobrovolný a vìdomý skutek proti Božímu zákonu
ve vážné vìci. Každý høích je vìdomé a dobrovolné pøestoupení
Božího zákona, ale pøi tìžkém høíchu jde navíc o vážnou vìc.
Konkrétnì to je napø.: nechodím na nedìlní mši svatou, i když mi
v tom nic vážného nebrání, potrat, euthanasie, velké pomluvy, velká
krádež, úmyslné zabití nevinného, spolupráce na urèitých
strukturách høíchù (tzv. sociální høích) a pak dobrovolná a vìdomá
provinìní proti mravní èistotì (napø. manželský život pøed svatbou,
cizoložství, oddávání se erotice, sebeukájení, homosexuální jednání).
150
Je tøeba si zapamatovat, že v pravém slova smyslu pouze tìžké
høíchy jsou høíchem. Lehký høích nepøerušuje spojení duše s Bohem,
neruší Boží život, pouze ho narušuje. Z toho vyplývá, že jsme povinni
ve svátosti smíøení vyznat všechny tìžké høíchy. I když to není
povinnost, církev naléhavì doporuèuje vyznávat i lehké høíchy.
Pokud jsem køesan, nemìl bych dìlat žádný tìžký høích. Tìžký høích
je to nejhorší, co se mi mùže stát; je to vždy riziko odlouèení od Boha
a vìèného zavržení.
Nevyznaný høích
Kdyby èlovìk pøi svátosti smíøení úmyslnì zamlèel tìžký høích,
zpovìï je pøed Bohem neplatná. Pokud zamlèím proto, že jsem
zapomnìl, nic se nedìje, ale pøíštì høích vyznám. Co dìlat, když se
mi v životì stalo, že jsem nìjaký tìžký høích nevyznal? Neboj se
a jdi za Ježíšem. Vyznej mu tento høích, vyznej mu i to, že jsi tøeba
roky chodil ke svátosti smíøení neplatnì, že jsi pøijímal eucharistii
høíšnì a že jsi se tedy nechal strhnout do spárù zla. Vyznej vše
a nešetøi se. Najdeš koneènì odpuštìní a pokoj duše. Pán ti pomùže
a bude se z tebe radovat celé nebe. Najdi odvahu – Ježíš na tebe
èeká.
Vyznání
Po pøípravì pøichází vlastní svátost. Jdu za knìzem, skrze kterého
mi Kristus odpouští. Aby se nejednalo jen o zpovìï na bìžícím pásu,
je tøeba pøijít ve vhodný èas a ne tìsnì pøede mší, nebo si s knìzem
domluvit dopøedu nìjaký den a hodinu, kdy pøijdu a on bude mít
na mne èas. Strach, že knìz toho má moc a já ho obtìžuji, není
na místì. Ve všem možném mùže být knìz zastoupen a nahrazen,
ale zpovídat mùže pouze on. Jistì rád vyhoví prosbì a najde si èas.
Nebojme se.
151
Vyznání se mùže konat buï formou modlitby, kdy rozmlouvám
s Ježíšem a pøitom vyznávám své høíchy, nebo své høíchy prostì
vyjmenuji.
Dostiuèinìní
Další vìc je dostiuèinìní. Jde o skutek, který má èlovìku pomoci
nìco dobrého vykonat a tím Bohu ukázat, že to myslím s obrácením
vážnì. Nejèastìji to bývá modlitba, ale stejnì dobøe se mùže jednat
o skutek lásky èi sebezáporu.
Obøad svátosti smíøení
Ideální svátost smíøení podle nového obøadu bude vypadat takto:
pøijdu, udìlám køíž a buï já nebo knìz pøeète kousek z Písma svatého.
Pak øeknu, kdy jsem byl u zpovìdi naposled. Když mì knìz nezná,
sdìlím mu základní vìci o sobì (jsem svobodný, studuji...). Vyznám
své høíchy a dám najevo, že jsem skonèil. Pak zaène rozhovor s knìzem.
Knìz mi poradí, na nìco se mì zeptá. To, co øíká, mi mùže pomoci
ve vztahu k Bohu, proto bych mìl poslouchat. Potom mi uloží
dostiuèinìní. Pokud je pro mne nesplnitelné, øeknu mu to. Knìz mì
vyzve k lítosti. Nahlas vlastními slovy poprosím Pána o odpuštìní. Knìz
mi vloží ruce na hlavu a dá mi rozhøešení. Pøi modlitbì, kterou vyslovuje,
mi Bùh odpouští høíchy. Zdá se, že mnozí dnes pro vìtší symboliku
dávají pøednost zpovìdní místnosti. Ty se v souèasné dobì budují.
Knìz
Svátost smíøení je pøedevším setkáním s Kristem, proto se
nemáme èeho bát. Knìz je vázán zpovìdním tajemstvím a o mých
høíších nebude mluvit. Mnohdy není lehké vyznat své høíchy, ale
když jsi je dìlal, to ses nestydìl? Navíc knìz pozná, jestli zpovìï
myslíš vážnì. Upøímného høíšníka si knìz váží a provází jeho tìžkosti
a pády modlitbou. Platí pravidlo, že ve svátosti smíøení se èlovìk
nemá šetøit a všechno má øíct „na plnou pusu“, øíct jasnì a bez okolkù,
152
co jsem udìlal. Nenechme se strhnout k vyznání høíchù stylem: aby
se vlk nažral a koza zùstala celá – abych høích vyznal, ale aby se
knìz nedozvìdìl, o co pøesnì šlo. Neboj se, knìz si o tobì nebude
myslet kdoví co. On je Ježíš plný milosrdenství a lásky, on ti rozumí
a fandí ti. On sám také pokleká a vyznává své høíchy a prosí Pána
za odpuštìní. On sám má zkušenost lidské slabosti, a proto ti rozumí.
Neboj se ho tedy na cokoliv zeptat. Rád ti pomùže. Dobrý zpovìdník
je ale jistì i dar. Proto èasto o dobrého zpovìdníka pros Pána a mášli ho, dìkuj Ježíši.
Øíká se, že èlovìk by mìl chodit vìtšinou k jednomu zpovìdníkovi.
Jde o to, že knìz ti nejenom odpouští jménem Krista, ale také ti i radí.
Pokud tì nezná, nemùže ti vìtšinou více radit a pomáhat ti. I když
duchovní vedení a odpuštìní høíchù jsou dvì vìci, mnoho mladých
je spojuje. Pak je dobré nejdøíve si o svém životì s knìzem promluvit
a na závìr pøistoupit ke svátosti smíøení. Dobrý zpovìdník
a duchovní vùdce je ale málo, když ty k nìmu nejsi upøímný a nebereš
vážnì to, co ti radí.
Jak èasto chodit ke zpovìdi není sice urèeno (jednou za rok musím
vyznat tìžké høíchy – církevní pøikázání), ale vyzkoušené
a doporuèované je období jednoho mìsíce. I když mám jen lehké
høíchy, je dobré chodit ke svátosti smíøení pravidelnì, protože se nám
pøi ní nejenom odpouštìjí høíchy, ale dostáváme i Boží pomoc – milost
k životu podle evangelia – a èerpáme Boží posilu. Pravidelná zpovìï
nám také pomáhá vychovávat svìdomí.
Ježíš své odpuštìní pøináší pro nás, chce nám odpustit. Tak jako
høíšníci z evangelií i my jsme zatíženi høíchem a On touží pøijít
a odpustit nám.
Zranìní duše1
Každý høích má dvojí následek. Za tìžký høích zasluhuji peklo –
vìèný trest. Høích mne také vnitønì oslabuje, zraòuje a nesu jeho
1
Používáme pojmy z Katechismu katolické církve, 1472, Karmelitánské nakladatelství, 2001.
153
následky – èasný trest. Vìèný trest je mi odpuštìn ve svátosti smíøení.
Èasný trest – následky høíchu – ovšem ne. To znamená, že když
jsem se nauèil být vzteklý, bude mi tento høích ve svátosti smíøení
odpuštìn, ale sklon být vzteklý mi zùstane. K odpuštìní tìžkého
høíchu ustanovil Ježíš svátost smíøení. K odpuštìní lehkého staèí
i nadpøirozená lítost. Následky høíchù Bùh mùže ve svátosti smíøení
uzdravit, ale nemusí. Dnes se èasto mluví o zranìní duše. Velmi èasto
se s ním setkáváme v oblasti 6. pøikázání nebo v oblasti potratù.
Èlovìk udìlá nìjaký høích a dlouho nese následky jako napø. strach,
deprese. Tato zranìní jsou jedním z možných následkù høíchu.
Na naší cestì víry jde pøednì o odpuštìní høíchù – vìèného trestu,
ale je tøeba se snažit dìlat i vše pro to, aby v nás byla uzdravena
zranìní – èasné tresty. Je tøeba, aby Bùh sám zahladil následky mých
vlastních høíchù i zranìní, která jsem utrpìl skrze høíchy druhých.
Co se zranìními? Je potøeba prožít co nejhloubìji odpuštìní. Proto
je dobré se s druhými za odpuštìní modlit, prožít opravdu co nejlépe
svátost smíøení, modlit se pøed rozhøešením s knìzem (o modlitbu
mohu sám požádat). Dalším zpùsobem uzdravení je odpuštìní sobì,
druhým, snaha o lásku, trpìlivé nesení køížù...
Èlovìk mùže být høíchem velmi zranìný, mùže se cítit velice
svázán, trápí se. Nebojme se sami i spoleènì modlit za uzdravení
duše.
Porušení spoleèenství
Høích je samozøejmì na prvním místì urážka Boha. Kromì toho
zraòuje i lidskou pøirozenost. Nièí v nás obraz Boží a dùstojnost
Božího dítìte. Tyto negativní dopady høíchu vìtšinou tušíme. Ne
vždy si však uvìdomujeme, že každý høích, i ten, o kterém nikdo
neví, má pro pevné spojení lidí mezi sebou dopad i na ostatní.
Høích zraòuje èlovìka samotného a narušuje lidskou spoleènost.
Køesan svým høíchem poškozuje i celou církev. Mùj høích není nikdy
pouze „mou záležitostí“. Je dobré si uvìdomit, že vyznávání høíchù
ve zpovìdi a následné Boží odpuštìní je znamením a projevem
154
smíøení se spoleèenstvím církve a s lidskou spoleèností. Bude dobré,
když se kromì toho budeme uèit prosit druhé za odpuštìní.
Taktika ïábla
Je to stále stejné. Navrtá tì do høíchu, ukáže ti ho v krásném svìtle,
a pak tì zažene do kouta. Nechce, abys o svém høíchu mluvil, abys
hledal radu u nìkoho zkušenìjšího. Z toho dùvodu je nejlepším lékem
na pokušení a na trápení, které zpùsobuje høích, otevøenost
ve zpovìdi nebo v niterném rozhovoru s druhým. Stáhnout se
do sebe znamená naletìt ïáblu a jeho plánùm.
Nemoci svìdomí
Svìdomí èlovìka se formuje po celý život. Mùžeme se setkat
s dvìma druhy nemocí svìdomí:
1. flegmatické svìdomí – skoro nic nevyèítá, nebo je to svìdomí,
které je v nìkterém úseku velice precizní, puntièkáøské a jinde ho
ani nenapadne, že dìlá høích.
LÉÈBA: pøísnìjší a èastìjší zpytování svìdomí.
2. skrupulózní, úzkostlivé svìdomí – vidí všude høích, a to tìžký.
Nedokáže vùbec rozeznat lehký a tìžký høích. Èlovìk se vyzpovídá,
pak vyjde ze zpovìdnice a najednou si vzpomene, že na nìco jistì
zapomnìl (nìkdy ani neví na co konkrétnì) a rozsype se z toho. Nebo
jde ke svatému pøijímání a vzpomene si na nìco a teï neví, co má
dìlat. Èasto se takovému èlovìku stává, že i když ví, že mùže chodit
celý mìsíc nebo dva ke svatému pøijímání, prostì dokud tìžce
nezhøeší, pøesto jde pouze dvakrát a pak už ne, protože má pocit, že
udìlal nìjaký høích.
LÉÈBA: toto svìdomí je potøeba radikálnì léèit, protože jinak bude
èlovìk prožívat strach a velké duševní bolesti. Jak na to? Je potøeba
najít knìze, který situaci pochopí, ke kterému bude moci pravidelnì
chodit ke svátosti smíøení. Co on øekne pro formaci jeho svìdomí, je
potøeba udìlat a poslouchat ho. Takže když mu knìz øekne, že mùže
155
celý mìsíc chodit k eucharistii, tak pùjde. Léèba spoèívá v tom, že se
ze zaèátku pøenese odpovìdnost na knìze. Ten ho postupnì nauèí,
jak se rozhodovat.
Závìr
Svátost smíøení není v žádném pøípadì tak strašná, jak se lidem
mnohdy zdá. Je to krásné setkání s Ježíšem. I když se èlovìku ne
vždy snadno pøiznávají poklesky, pokud jsme otevøení a upøímní,
prožíváme vnitøní pokoj duše a vnitøní radost, že nám Pán odpustil.
I tobì øíká Ježíš: „Jdi a už nehøeš.“ Prosme èasto, abychom dokázali
dobøe prožívat setkání s Pánem v této svátosti uzdravení a prosme i
za dobré zpovìdníky.
156
ZPYTOVÁNÍ SVÌDOMÍ*
Koná-li se zpytování svìdomí pøed svátostí pokání, je vhodné,
aby se každý nejprve ptal sám sebe:
- Pøistupuji ke svátosti pokání s upøímnou touhou po oèištìní,
po obrácení, po obnovì života a hlubším pøátelství s Bohem, nebo ji
spíše pokládám za bøemeno, které by mìlo být na èlovìka vkládáno
tak zøídka, jak jen lze?
- Zapomnìl jsem nebo úmyslnì zatajil v minulých zpovìdích
nìkteré tìžké høíchy?
- Vykonal jsem uložené pokání? Nahradil jsem uèinìné bezpráví
nebo zpùsobenou škodu? Snažil jsem se uskuteènit pøedsevzetí
a nápravu života podle evangelia?
Ježíš øíká: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem,
celou svou duší a celou svou myslí.“ (Mt 22,37)
1. Smìøuji svým srdcem k Bohu, abych ho miloval nade všechno
vìrným plnìním jeho pøíkazù, tak jako syn otce, èi jsem se pøedevším
staral o vìci pozemské? Mám správný úmysl pøi své práci? Pokud
jsem bez práce, snažím se ji nalézt?
2. Mám pevnou víru v Boha, který k nám promluvil ve svém
Synu? Držím se pevnì nauky církve? Staral jsem se o svùj køesanský
život posloucháním slova Božího, úèastí na náboženském vzdìlávání,
*
Upraveno podle liturgické knihy: Obøady pokání, Sekretariát èeské liturgické komise, 1982.
157
vzdalováním se všeho, co by mé víøe uškodilo? Uèil jsem se
porovnávat to, co slyším a vidím kolem sebe, s pravdou evangelia
a se zkušeností církve? Bylo na mnì poznat v soukromí i na veøejnosti,
že jsem køesan? Dùvìøoval jsem Bohu, nepodléhal jsem malomyslnosti
nebo zoufalství?
3. Modlil jsem se (ráno, veèer, u jídla, vlastními slovy…)? Je má
modlitba opravdovou rozmluvou mysli i srdce s Bohem, nebo jen
vnìjším úkonem? Obìtoval jsem Bohu své práce, radosti i bolesti?
Utíkám se k nìmu v pokušeních?
4. Mám úctu a lásku ke jménu Božímu, èi jsem Boha urážel
rouháním, falešnou pøísahou, nebo zbyteèným vyslovováním jeho
jména? Projevoval jsem neúctu k Pannì Marii a svatým?
5. Zachovávám den Pánì i církevní svátky tím, že se zbožnì,
èinnì a pozornì úèastním liturgických shromáždìní, zvláštì mše
svaté? Prožívám nedìli jako den, kdy se zdržuji práce a èinností,
které jsou na pøekážku bohoslužbì a radosti vlastní tomuto dnu, nebo
náležitému duševnímu i tìlesnému zotavení? Zachoval jsem pøíkaz
o roèní zpovìdi a velikonoèním svatém pøijímání?
6. Nemám snad jiné „bohy“, totiž vìci, o nìž se více starám a
v nìž více dùvìøuji než v Boha, tøeba bohatství, povìry, spiritismus
a jiné nevhodné zpùsoby magie?
Ježíš øíká: „To je mé pøikázání: milujte se navzájem, jak jsem
já miloval vás.“ (Jan 15,12)
1. Mám opravdovou lásku k svému bližnímu, èi zneužívám svých
bratrù k svému prospìchu? Neèiním druhým, co nechci, aby oni èinili
mnì? Nedal jsem jim tìžké pohoršení zlými slovy a èiny?
2. Zamysli se, zda jsi ve své rodinì trpìlivostí a pravou láskou
pøispíval k dobru a radosti druhých: a už jako dítì poslušností
rodièùm, prokazováním cti a pomoci v jejich potøebách duchovních
i hmotných, èi jako rodiè snahou o køesanskou výchovu dìtí, dobrým
pøíkladem a otcovskou autoritou, anebo jako manžel vzájemnou
vìrností v srdci i v jednání s druhými?
158
3. Dìlím se o svùj majetek s tìmi, kdo jsou chudší než já? Pokud
jsem schopen, hájím utiskované, pomáhám ubohým, pøispívám
nuzným, èi naopak pohrdám svými bližními, pøedevším chudými,
starými, ménì nadanými, cizinci nebo lidmi jiné rasy? Snažím se žít
skromnì a vlastnit pouze to, co potøebuji?
4. Jsem si vìdom misijního poslání, které jsem pøijal pøi
biømování? Úèastnil jsem se apoštolské a charitativní èinnosti církve
a svìta a modlil jsem se za nì, napø. za jednotu církve, za šíøení
evangelia mezi národy, za zachování míru a spravedlnosti? Nebyl
jsem pouhým kritikem slabostí lidí v církvi, ale snažil jsem se svým
životem, aby církev byla vìrohodnìjší?
5. Peèuji o dobro a prospìch spoleènosti, ve které žiji, èi se starám
pouze o sebe? Pøispívám podle svých sil ke spravedlnosti, poèestnosti
mravù, svornosti a lásce? Plnil jsem své obèanské povinnosti, platil
danì?
6. Jsem pøi své práci èi ve svém povolání spravedlivý, èestný,
pracovitý? Konám svou službu spoleènosti s láskou? Znám sociální
uèení církve a snažím se podle nìj jednat? Dávám spravedlivou mzdu
svým zamìstnancùm? Dodržuji sliby a úmluvy?
7. Poslouchám zákonnou autoritu a vzdávám jí povinnou úctu?
Nejsem lhostejný k veøejnému dìní, snažím se o nápravu
ve spoleènosti podle svých možností?
8. Jestliže jsem ustanoven v nìjakém úøadì èi vykonávám
autoritu, vykonávám ji ke svému prospìchu, èi k dobru druhých
v duchu služby?
9. Zachovávám pravdu a vìrnost, èi jsem uškodil druhým
nepravdou, pomluvou, donášením, opovážlivým posuzováním,
porušením tajemství?
10. Uškodil jsem druhým na zdraví nebo životì, na jejich cti, dobré
povìsti èi majetku? Zpùsobil jsem nìjakou škodu? Neohrozil jsem
zdraví svých bližních nevázaným sexuálním životem, nebezpeèím
nákazy pohlavními nemocemi nebo AIDS? Radil jsem nebo
napomáhal pøi pøerušení tìhotenství? Nenávidìl jsem druhé?
Oddìloval jsem se od nich hádkami, nepøátelstvím, nadávkami,
159
hnìvem? Pro svùj egoismus nebo strach jsem se zdržel svìdectví
o nevinnosti druhých lidí?
11. Ukradl jsem cizí vìci, bezprávnì a nezøízenì jsem po nich
toužil, zpùsobil škodu? Nahradil jsem, co jsem zavinil?
12. Jestliže jsem utrpìl bezpráví, byl jsem ochoten ke smíru,
k odpuštìní z lásky ke Kristu, èi jsem v sobì uchovával z᚝ a touhu
po pomstì?
Kristus Pán øíká: „Kdo zachovává moje pøikázání, ten mì
miluje.“ (Jan 14,21)
1. Jaký je základní smìr mého života? Jsem živen nadìjí na život
vìèný? Staral jsem se o postup v duchovním životì modlitbou, ètením
a rozjímáním Božího slova, úèastí na svátostech a sebezáporem? Byl
jsem pøipraven krotit své chyby, sklony a špatné vášnì, jako napø.
závist, mlsnost a poživaènost? Vyvyšoval jsem se pøed Bohem pýchou
a domýšlivostí a pohrdal druhými v domnìní, že jsem lepší než oni?
Vnucoval jsem svou vùli druhým a nedbal na jejich svobodu a práva?
2. Jak jsem užíval vìcí pozemských, svých sil a darù, které jsem
od Boha pøijal jako „høivny evangelia“? Užívám všech tìch darù
k tomu, abych se den ze dne stával lepším? Byl jsem lenivý
a neochotný?
3. Snášel jsem trpìlivì bolesti a obtíže života? Jakým zpùsobem
jsem uskuteèòoval na svém tìle umrtvování, abych „doplnil, co ještì
chybí k utrpení Pánì“? Zachovával jsem postní pøedpisy a eucharistický pùst?
4. Udržoval jsem své smysly a své tìlo ve stydlivosti a èistotì
jako chrám Ducha svatého a byl jsem si vìdom, že je povoláno
ke vzkøíšení a slávì a že je jako znamení Boží lásky k lidem, jež záøí
zvláštì ve svátosti manželství? Vím, že známost je závažná vìc, že
má být zamìøena pøedevším na poznávání srdce a nemá být
provázena intimními dùvìrnostmi vedoucími k plnému intimnímu
darování? Vážím si panenství (panictví) jako velkého daru a chráním
je u sebe i u druhých? Poskvrnil jsem své tìlo cizoložstvím, smilstvem,
nestydatostí, neèistými slovy a myšlenkami, touhami èi skutky,
160
homosexuálním jednáním? Podléhal jsem svým žádostivostem?
Oblékal jsem se tak, abych nebyl pro druhé zdrojem pokušení? Nebyl
jsem otrokem módy? Zabýval jsem se èetbou, rozhovory, navštìvoval
pøedstavení a zábavy, jež jsou nesluèitelné s køesanskou i lidskou
dùstojností? Svedl jsem druhé ke høíchu svým neslušným jednáním?
Zachovával jsem mravní zákony pøi užívání manželství?
5. Jednal jsem proti svému svìdomí ze strachu nebo pokrytectví?
6. Snažil jsem se vždy jednat v pravé svobodì dìtí Božích, podle
zákona Ducha, anebo je ve mnì vášeò, jejímž jsem otrokem? Snažil
jsem si uchovat zdravou kritiènost ke sdìlovacím prostøedkùm
a nenechával jsem se ovládat reklamou? Nebyl jsem otrokem televize,
videa, mobilního telefonu nebo poèítaèe (poèítaèových her)? Užíval
jsem internetu umírnìnì a neztrácel u nìj zbyteènì èas a nepoužíval
ho ke zlému? Vìdìl jsem, že tvùrèí život je mnohem dùležitìjší než
virtuální realita?
161
162
OBSAH
1. SVOBODA JAKO DAR A ODPOVÌDNOST ........................ 11
Katecheze ............................................................................................................ 11
Nesprávné pojetí svobody ........................................................................ 11
Rozhovor Krista s mladým èlovìkem ..................................................... 12
Svoboda z Božího pohledu ....................................................................... 13
Hlas Boží vede ke svobodì ....................................................................... 13
Svoboda vnitøní .......................................................................................... 14
Svoboda vnìjší ............................................................................................ 14
Vzpoura èlovìka ......................................................................................... 14
Otroctví høíchu ............................................................................................ 15
Cesta ke svobodì, cesta ke svatosti ......................................................... 15
Ježíš je na naší stranì ................................................................................. 16
Maria, vzor svatosti ................................................................................... 17
Bydlit v domì s Ježíšem a Marií .............................................................. 17
Na cestu životem ................................................................................................ 18
Metodika ............................................................................................................. 21
Èetba k prohloubení tématu ............................................................................. 23
2. BOŽÍ NABÍDKA: POVOLÁNÍ ..................................................... 24
Katecheze ............................................................................................................ 24
V povolání je svoboda a plnost života .................................................... 24
Otevøít se Božímu volání .......................................................................... 25
Neboj se! ....................................................................................................... 26
Pøekážky na cestì ....................................................................................... 27
Pomoc na cestì ............................................................................................ 28
Prùvodkynì Maria ..................................................................................... 29
Na cestu životem ................................................................................................ 30
Metodika ............................................................................................................. 33
Èetba k prohloubení tématu ............................................................................. 34
3. POVOLÁNÍ K RODINNÉMU ŽIVOTU ..................................... 35
Katecheze ............................................................................................................ 35
Povolání k lásce .......................................................................................... 35
Povolání k manželství ............................................................................... 36
Boží plán s manželstvím ........................................................................... 37
Vzory manželství ....................................................................................... 37
Boží láska je nám darována ...................................................................... 38
Domácí církev ............................................................................................. 39
Za vlastní práh rodiny ............................................................................... 39
163
Svìdectví svìtu ........................................................................................... 40
Cesta k manželství ..................................................................................... 40
Nejen pro ty, kteøí pøijmou povolání k manželství ............................... 41
Na cestu životem ................................................................................................ 42
Metodika ............................................................................................................. 45
Èetka k prohloubení tématu ............................................................................ 45
4. ZASVÌCENÝ ŽIVOT: ŽIVOT PRO BOŽÍ KRÁLOVSTVÍ ..... 46
Katecheze ............................................................................................................ 46
Úplné odevzdání života je možné ........................................................... 46
Známky Božího volání a jeho pøijetí ....................................................... 47
Kdo je volán? ............................................................................................... 49
Kam nás Bùh volá? .................................................................................... 50
Jak si vybrat? ............................................................................................... 51
Bùh je vìrný ................................................................................................ 51
Svátost knìžství .......................................................................................... 52
Na cestu životem ................................................................................................ 56
Metodika ............................................................................................................. 59
Èetba k prohloubení tématu ............................................................................. 60
5. BÌDA, KDYBYCH NEHLÁSAL EVANGELIUM ..................... 61
Katecheze ............................................................................................................ 61
Kristus – naplnìní touhy èlovìka ............................................................ 61
Evangelizace není „vìda“ ......................................................................... 62
Mladí v první linii ...................................................................................... 62
Svìdectví života .......................................................................................... 63
Svìdectví slovy ........................................................................................... 65
Evangelizace a modlitba ............................................................................ 66
Svìdkové – hlasatelé evangelia ................................................................ 66
Slovo závìrem… ......................................................................................... 67
Na cestu životem ................................................................................................ 68
Metodika ............................................................................................................. 71
Èetba k prohloubení tématu ............................................................................. 72
6. POVOLÁNÍ K PRVENSTVÍ VE SLUŽBÌ .................................. 73
Katecheze ............................................................................................................ 73
Povaha služby ............................................................................................. 73
Co je na nìm nového? ................................................................................ 74
Inspirace služby .......................................................................................... 74
Psychologický pohled na službu ............................................................. 76
Služba je šance ............................................................................................ 76
Služba vyžaduje aktivní postoj ................................................................ 77
Služba v církvi ............................................................................................ 78
164
Vzory služby ............................................................................................... 79
Na cestu životem ................................................................................................ 80
Metodika ............................................................................................................. 83
Èetba k prohloubení tématu ............................................................................. 84
7. PROŽÍVAT CÍRKEVNÍ ROK A ŽÍT ZE SVÁTOSTÍ ............... 85
Katecheze ............................................................................................................ 85
Nedìle .......................................................................................................... 85
Církevní rok ................................................................................................ 86
Sedm svátostí .............................................................................................. 90
Závìrem ....................................................................................................... 92
Na cestu životem ................................................................................................ 93
Metodika ............................................................................................................. 96
Èetba k pohloubení tématu ............................................................................ 100
8. ŽIVOT VE SPOLEÈENSTVÍ CÍRKVE ...................................... 101
Katecheze .......................................................................................................... 101
Rodina – èlovìk se uèí žít ve vztahu ..................................................... 101
Život víry je podobný životu pøirozenému ......................................... 102
Církev je domov a škola spoleèenství ................................................... 102
Život spoleèenství .................................................................................... 104
Malé spoleèenství není samo .................................................................. 104
Diecéze se skládá z farností .................................................................... 106
Mohu nabídnout své síly ........................................................................ 106
Obnovuj své síly ....................................................................................... 107
Mᚠmožnost, mᚠzodpovìdnost ......................................................... 107
Neopomenutelné ekumenické úsilí ....................................................... 108
Na cestu životem .............................................................................................. 109
Metodika ........................................................................................................... 112
Èetba k prohloubení tématu ........................................................................... 113
9. ŽIJEME VE SVÌTÌ, ALE ZE SVÌTA NEJSME ........................ 114
Katecheze .......................................................................................................... 114
Svìt a køesané ......................................................................................... 114
Køesané žijí ve svìtì ............................................................................... 115
Zodpovìdnost køesana za svìt ............................................................. 116
Hlavní pole zodpovìdnosti .................................................................... 117
Na cestu životem .............................................................................................. 122
Metodika ........................................................................................................... 125
Èetba k prohloubení tématu ........................................................................... 127
165
10. „JSME NA ZAÈÁTKU“: PEVNÉ BODY
KØESANSKÉHO ŽIVOTA ............................................................ 128
Katecheze .......................................................................................................... 128
„Vìøíš v Ježíše Krista...? Vìøím.“ ........................................................... 129
„Zøíkᚠse ducha zla, všeho, co pùsobí, i všeho, èím se pyšní?“ ...... 133
Na cestu životem .............................................................................................. 136
Metodika ........................................................................................................... 139
Èetba k prohloubení tématu ........................................................................... 141
PØÍLOHA
SVÁTOST SMÍØENÍ: „TRAUMA“ NEBO RADOST? ............... 144
Svìdomí ..................................................................................................... 144
Ježíš odpouští ............................................................................................ 145
Co je tedy svátost smíøení? ..................................................................... 146
Èlovìk pokání ........................................................................................... 146
Zpytování svìdomí .................................................................................. 147
Lítost ........................................................................................................... 149
Pøedsevzetí ................................................................................................ 149
Tìžký høích ................................................................................................ 150
Nevyznaný høích ...................................................................................... 151
Vyznání ...................................................................................................... 151
Dostiuèinìní .............................................................................................. 152
Obøad svátosti smíøení ............................................................................ 152
Knìz ............................................................................................................ 152
Zranìní duše ............................................................................................ 153
Porušení spoleèenství .............................................................................. 154
Taktika ïábla ............................................................................................. 155
Nemoci svìdomí ....................................................................................... 155
Závìr .......................................................................................................... 156
ZPYTOVÁNÍ SVÌDOMÍ .................................................................. 157
166
167
POJÏ A NÁSLEDUJ MÌ
Témata pro spoleèenství mládeže - 2.
Vypracovala skupina knìží a laikù ze Sekce pro mládež ÈBK
jako pomùcku pro spoleèenství mládeže.
Redakce P. Jan Balík
Jazyková redakce:
Michaela Nastuneaková, Monika Kipeová a Anna Pukowiecová
Foto: Václav Plíšek
Vydalo nakladatelství PAULÍNKY
Praha 1, Petrská 9
v roce 2002 jako svou 47. publikaci
ISBN 80-86025-46-2
Vytiskla tiskárna PB tisk, Pøíbram
První vydání
Doporuèená cena 135,- Kè