slovo redakce – postřehy z veřejného zasedání

slovo redakce – postřehy z veřejného zasedání

2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
9
14
SLOVO REDAKCE – POSTŘEHY Z VEŘEJNÉHO ZASEDÁNÍ –
– GENERÁLNÍ ZKOUŠKA NA ČARODĚJNICE? – ZBYTKY NAŠÍ VESNICE – CO MÁ PŘEDNOST?–
– KONEC JEDNOHO NADŠENÉHO ZASTUPITELE – BUŠTĚHRADSKÝ BETLÉM –
– NOVOROČNÍ VÝSTUP A BUŠTĚHRADSKÝ ŠVIH – MASOPUSTNÍ MOUČKA – MÍČE –
– TAKOVÝ BYL VÁNOČNÍ KONCERT SOUBORU SIMEON – ZOOLOGICKÁ ZAHRADA ZA HUMNY
2 0 1 4 , Č Í S LO 9
ST R A N A
1
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
SLOVO REDAKCE
Milí čtenáři,
toto číslo čtete později než je obvyklé
proto, abychom vám přinesli poslední informace o průběhu Masopustu
v Buštěhradě, zareagovali na poslední veřejné zasedání v únoru a slavnostní otevření městské části zámku.
Zároveň tímto tiskem Buštěhradské
listy otevírají rok 2014, ve kterém
nás čeká, pro naše město, řada změn
a tou nejdůležitější budou říjnové
komunální volby.
Občanské sdružení Buštěhradské fórum, vydavatel Buštěhradských listů, zahájilo letošní rok opakováním
Buštěhradského plesu, s pořadovým
číslem dva a zdá se, že byl v plesové
sezoně jeden z mála nebo dokonce
jediný v Buštěhradě, který se úspěšně zrealizoval pro širokou veřejnost.
V průběhu roku jsou plánovány aktivity našeho sdružení, které v loňském roce nalezly v řadách účastníků ohlas. K těm, které chceme určitě
zrealizovat, řadíme koncert Collegi-
um 419, Buštěhrad na vodě a Buštěhradskou jednodenní. Máme se tedy,
na co těšit, podobně jako na jaro,
které tak předčasně lehce, a tak brzo,
poráží letošní velmi slabou zimu.
Přejeme vám vážení čtenáři další zajímavé informace z našeho časopisu,
které odráží kolorit života na našem
malém městě.
Redakce
Vaše finanční příspěvky na vydání Buštěhradských listů můžete posílat na číslo našeho bankovního účtu: 2200312227 / 2010. Potvrzení o předání daru vám na požádání vystaví občanské sdružení
Buštěhradské fórum.
Buštěhradské listy můžete také nalézt na www.bustehradskeforum.cz . V tištěné podobě do
vyčerpání zásob v Hotelu Buštěhrad, U Bečvářů nebo v knihovně.
ˇ NEVEŠLO
CO SE DO INFORMACÍ Z MEÚ
Postřehy z veřejného zasedání dne 26. února
Prostorná místnost, chlad, okna
bez závěsů, sbalené promítací plátno,
chybějící dataprojektor, nepoužívaný mikrofon, špatná akustika, malý
znak města mezi světly na čelní stěně, chybějí stoly, na které byli občané
zvyklí v kulturním středisku. První
počáteční dojmy. Do závěru zasedání vydrželo z asi 24 občanů jen deset.
Z projednávaných bodů se zastavím
jen u několika. Odprodej pozemků
obce. Má-li občan možnost si pronajmout pozemek od obce u svého
domu, může jej za pár let zhodnotit
nabídkou odprodeje do svého vlastnictví za 100 Kč/m2. Okamžitě si tak
můžete zhodnotit svou nemovitost
o desítky metrů čtverečních za cenu
10x menší než na běžném realitním
trhu. U současného zastupitelstva by
to neměl být problém. Příklad ze zasedání je toho dokladem.
Notoricky opakované připomínky
občanů na úspory energií města jsou
stejně notoricky odráženy panem
místostarostou vysvětlujícími frázemi
o náročném vyjednávání bez výsled2 0 1 4 , Č Í S LO 9
ku. A tak od počátku roku 2013, kdy
jsem upozornil na veřejném zasedání
na úspěšný efekt snížení cen energií
obce Říčany, jsme dnes tam, kde před
rokem, a vedlejší obec Lidice nás už
předběhla…
Chodníky. Notoricky opakované
připomínky občanů na řešení situace u
lokalit, kde není chodník napojený na
další komunikaci pro pěší. Notoricky
opakované odpovědi, že je to problém
a stojí obec peníze. Ze zákona však
již obce mají uzavírat s developery
smlouvu, která má infrastrukturu řešit. Pokud existuje smlouva například
s lokalitou Sluneční, kde je řešeno
napojení chodníkem na město?
Snaha zbytků
členů
kulturní
komise o lepší
komunikaci mezi
paní starostkou
jako vedoucí komise a jejími členy
vedla k návrhu na
změnu komise na výbor v čele s jiným
zastupitelem, který by měl možná více
času na spolupráci a mohl činnost
dobrovolníků s městem zkvalitnit. Nedočkali jsme se. Komise zvítězila nad
výborem a komisi následně opustil
pan Pergl a paní Vřešťálová. Naopak
pan Kluiber nabídl její posílení pod
paní starostkou svou osobou.
Věřím, že do budoucna bude sál
zámku důstojným prostorem pro
veřejnost, a je dobře, že se podařilo
MěÚ do zámku přestěhovat.
JJ st.
První veřejné zasedání na zámku. Foto: J. Pergl
ST R A N A
2
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
Slavnostní otevření zámku
Dne 28. února byla otevřena slavnostně západní, buštěhradská část zámku.
Slavnostní projevy a vystoupení dětí,
mládeže a dospělého pěveckého sboru
Buštěhradu byly součástí programu.
Bohaté pohoštění a slavnostní nálada
prostupovala celé druhé podlaží zámeckého křídla. Snad jedinou vadou
na kráse byla vysoká účast, která překročila svým počtem
očekávání a ne všichni měli možnost vyslechnout program
a zaujmout místo v sále. (Podrobnější informaci a bohatou
fotodokumentaci naleznete v Buštěhradském zpravodaji).
JJ st.
Dotazy na zastupitelku paní Javorčekovou
Paní Javorčeková, zcela zřetelně se
vymezujete jako jediná zastupitelka, která upozorňuje na některé nedostatky a pochybení vedení MěU.
Jak se v takové pozici cítíte?
Neřekla bych, že jsem jediná.
V různé míře stávající vedení MěÚ
kritizovali i ostatní opoziční zastupitelé. Jenže já jsem asi nejvíc slyšet,
protože moje aktivita je soustavná a
nebojím se říci otevřeně svůj názor.
A také se snažím mít kritiku podloženou konkrétními případy pochybení (řadu porušení zákona, na které
jsem poukazovala, například potvrdily kontroly z ministerstva vnitra
a jiných institucí). Příjemné to ale
samozřejmě není, spíše stresující.
Rozhodně se v tom nevyžívám. Jen
mi prostě nepřijde v pořádku, když
za nekompetenci několika jedinců
na radnici platí celé město. Taková
stížnost třeba na ministerstvo vnitra
je v podstatě jediný legitimní prostředek, který může občan použít,
když místní samospráva nefunguje,
jak má; ke kterému se lidé uchylují,
až když se neshody s městem na určité téma vlečou řadu měsíců a vedení
města nereaguje na opakované žádosti a upozornění. Vždycky jsem se považovala za nekonfliktního člověka, a
nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že
se v takové pozici „obecní potížistky“
ocitnu. Do zastupitelstva jsem přitom
2 0 1 4 , Č Í S LO 9
vstupovala s dobrou
vůlí a idealismem,
připravena ke spolupráci s kýmkoliv,
kdo bude mít dobré
úmysly. Realita je
však jiná – kdo se chce
zbavit iluzí, nechť vstoupí do politiky! pitelů – mohla by pak snad fungovat
efektivněji. To bohužel na posledním
Jak se díváte na krizi v kulturní zasedání neprošlo. Komise poté rekomisi, jejíž členové v posledních agovala rezignací téměř všech zbyměsících ubývali, a na VZ 26. 2. re- lých členů (zůstal jeden, a to nejspíš
zignovala další členka a předseda proto, že tam zrovna nebyl) s tím, že
nemají chuť v této atmosféře dál prakomise?
Kulturní komise se cítila již řadu covat. Na tomto případu je vidět, jak
měsíců paralyzována, měla pocit, že paní starostka není schopná dialogu
nemůže efektivně fungovat. Paní sta- a sebereflexe – argumentovala tím, že
rostka preferuje pouze pár zavede- komise je přece „její“, má zřejmě tedy
ných akcí a ostatní nápady odmítá, pocit, že má nad členy absolutní moc.
či zas naopak organizuje ve jménu Jenomže toto v dnešní době již nelze.
komise akce, o kterých komise vůbec neví, často ani pořádně neví, jaký Jste, mimo jiné, místopředsedmá rozpočet a z čeho se něco zapla- kyní Buštěhradského fóra, nejčertí, apod. To ještě vygradovalo tím, že stvějšího občanského sdružení ve
paní starostka několik měsíců nerea- městě. V čem vidíte jeho přínos pro
govala na žádosti komise o schůzku. naši obec?
Velice mě potěšilo, že se v posledJiž delší dobu tedy docházelo k tomu,
že lidé, kteří by rádi pro město něco ních pár letech dalo dohromady veludělali, byli tímto znechuceni a po- ké množství aktivních lidí (a to nejen
stupně začali z komise odcházet (pů- „náplav“, natěšených něco nového děvodně měla 12 členů). Předseda ko- lat, ale i starousedlíků) a podařilo se
mise, pan kronikář Pergl, se pokusil uskutečnit mnoho nových, většinou
situaci vyřešit návrhem, aby se komi- velmi zdařilých akcí. Velká účast na
se opět stala výborem, a dostal ji na akcích pokaždé potvrzuje, že je o tenstarost někdo z „nevyužitých“ zastu- to druh činnosti ve městě zájem a je
ST R A N A
3
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
to krok správným směrem. Dokonce
jsem slyšela chválu z jedné nedaleké
obce: Vy toho tam na Buštěhradě tolik
máte, tolik děláte, to my u nás nemáme ani náhodou…Dalším přínosem
je také to, že činnost nejen Buštěhradského fóra (BF), ale i ostatních spolků
v podstatě ve značné míře nahrazuje
kulturní činnost města – lidé to, co
chtějí, si také sami zorganizují (příkladem je ples města, který se několik
posledních let již nekonal, protože na
městě nebyl nikdo, kdo by se tím chtěl
zabývat, ale protože lidé nechtěli zůstat bez plesu, zaujal jeho místo Buštěhradský ples organizovaný BF – letos
již druhý ročník). Zaplať pánbůh, že
město na tyto činnosti občas alespoň
finančně přispívá.
Jako velký přínos samozřejmě vidím
i to, že pod hlavičkou BF vychází tento
časopis (to je samozřejmě samochvála, která nevoní, ale když se na to ptáte,
neměli bychom to pominout). Máme
zpětnou vazbu, že tento alternativní
zdroj informací jedni lidé velmi vítají
a jiným naopak velmi vadí, což je signál, že jsme trefili do černého. Časopis
plní svůj účel – přináší nezávislé informace, podnítil určitou společenskou
diskusi, což je dobře. Lidé by se měli
zajímat o to, co se v jejich městě děje,
proč mají ve schránkách najednou dva
časopisy místo jednoho, a jakákoliv reakce je lepší než lhostejnost. Zároveň
je to dobrá škola – jak vytvářet velmi
levně a efektivně časopis.
Jak hodnotíte činnost vedení MěÚ
v jeho postupu proti výstavbě bioplynové stanice (BPS) v Buštěhradě?
Po pravdě řečeno, nevím. Na tuto
problematiku nějak pořád nejsem
schopná udělat si jednoznačný názor.
Jsou tu lidé, kteří celou kauzu znají
dopodrobna, a to já nejsem. Netuším,
jestli bychom si mohli vést lépe, ani
jak to může celé dopadnout. Nicméně
se zdá, že ve stávající situaci se město
celkem snaží, především získalo pár
odborníků, kteří zřejmě radí docela
dobře.
Objevily se snahy ze Středočeského krajského úřadu vrátit svou část
2 0 1 4 , Č Í S LO 9
zámku zpět Buštěhradu, co o tom
soudíte?
To úplně tak není. Přesněji, kraj
v prosinci vznesl na město dotaz,
jestli bychom chtěli, aby nám zámek
vrátili, či měli něco proti tomu, kdyby ho kraj pronajal nebo prodal někomu třetímu. V zastupitelstvu na to
není jednotný názor, a než se město
vůbec stihlo vyjádřit, již proběhla
v tisku zpráva, že kraj nabídl zámek
francouzskému investorovi. Později
se však ukázalo, že to byla poněkud
nafouklá mediální bublina. Domnívám se, že stojíme na prahu pro Buštěhrad zcela zásadního rozhodnutí.
V této situaci se obávám nějakého
nevratného rozhodnutí současného vedení města, které by mělo pro
město negativní důsledky, daleko
přesahující zbytek tohoto volebního
období. Znepokojuje mě i to, jak se
paní starostka vyjadřuje v médiích,
že zastupitelstvo proti prodeji v podstatě nemá námitek, přestože nic takové odsouhlaseno nebylo! V první
řadě bychom měli asi trvat na tom,
aby kraj dostál svým závazkům a
zámek opravil – i přes skandál s panem Rathem byl původní záměr využití jednoznačně dobrý (Kladensku
opravdu chybí např. důstojný a kapacitní společenský sál. Všichni, kdo
absolvovali nějaký ples v kulturáku
na Sítné, budou jistě souhlasit…),
projekt je hotový, je použitelný a měl
by se zrealizovat. Pokud by to však
z jakéhokoliv důvodu nešlo, měli
bychom si myslím zámek raději vzít
zpět, než abychom pak v budoucnu
třeba ztratili vliv na to, kdo a co s ním
bude dělat. Myslím, že prodat či pronajmout bychom ho dnes již dokázali
i sami, situace je o mnoho lepší než
před pár lety. Už to není beznadějná
ruina. Část je již opravena a funkční,
i park je krásně opraven, a díky kauze
pana Ratha máme dnes možná mediálně nejznámější zámek v republice – proč toho nevyužít? Všechno
zlé by mohlo být pro něco dobré.
Kromě pokut, které již město
dostalo, by mělo ještě platit, podle
rozhodnutí zastupitelstva z 18. pro-
since, 220 000 Kč jako mimosoudní
vyrovnání za kontroverzní výpověď zaměstnance MěÚ. Na základě
usnesení má být tato částka následně vymáhána na viníkovi. Kdo je
podle vás tímto viníkem a dalo se
této situaci vyhnout bez plateb za
mimosoudní vyrovnání, za právníka města a soudní výlohy?
Původcem výpovědi bývalé zaměstnankyni je paní starostka. Ona
ji iniciovala i podepsala. Jako statutární zástupce je za takové věci zodpovědná. Jestli u toho byl ještě právní zástupce města, nevím, ale jistě by
nemělo být složité to zjistit. Nicméně
právní zástupce pouze plní vůli klienta. Nastává tak kuriózní situace, že
paní starostka by měla zřejmě sama
na sobě vymáhat škodu, kterou způsobila městu svým nekompetentním
rozhodnutím… Jak to udělat, to je
asi otázka spíš pro právníka, a jsem
sama zvědavá, jak to dopadne. Doufám, že ku prospěchu města. Platit
220 tisíc z peněz daňových poplatníků jen proto, že se někdo někoho na
úřadě chtěl zbavit a zpackal to, to už
by bylo trochu moc (ostatně, nevím,
jak naše paní starostka, ale rozumní
starostové bývají na podobné události
pojištěni). Jinak je tento výsledek pro
město ještě docela dobrý, v případě,
že by nepřistoupilo na smír a dál se
soudilo, je pravděpodobnost hraničící
s jistotou, že by nakonec prohrálo, a
muselo posléze platit ještě daleko více.
V sobotu 14. prosince proběhl zajímavý kurz Jana Mrkvičky na téma
formulace a management projektů.
Tento kurz pomohl účastníkům pochopit systém vypracování projektu za účelem získání dotací, jejichž
získání pro město je podle mého
názoru důležité. Proč si myslíte, že
kromě vás nikdo ze zastupitelů nebyl přítomen?
Ten kurz byl skutečně velmi podnětný; přestože mám již pár projektů
za sebou a nejsem v této problematice
úplným nováčkem, dozvěděla jsem se
tam spoustu zajímavých věcí. Jan Mrkvička je mimochodem šéfem humanitární a rozvojové sekce nadace Člověk
ST R A N A
4
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
v tísni, realizují projekty za mnoho
milionů v řadě zemí, takže jsou jistě
schopni předat praktické zkušenosti
v této oblasti. Tím spíš nechápu, že se
na kurz nepřihlásil nejen nikdo další
ze zastupitelů, ale ani nikdo ze zaměstnanců úřadu (kurz byl navíc za naprosto symbolickou cenu, a zaměstnanci
MěÚ jej měli zcela zdarma). Tento
přístup možná zčásti vysvětluje, proč
město není v posledních letech v získávání dotací příliš úspěšné. Ale už
mě to nepřekvapuje. Naopak mě příjemně překvapilo, že se kurzu zúčastnila nová paní ředitelka základní školy.
Další účastníci byli z řad neziskovek a
aktivní veřejnosti. Doufám, že se alespoň někteří z nich objeví v budoucím
zastupitelstvu a zúročí tam své zkušenosti, ochotu se učit, i zájem o město.
Tím bych se oklikou vrátila k první
otázce. Možná mě lidé opravdu vnímají (někteří v pozitivním, někteří
v negativním smyslu) tak, že jsem jediná zastupitelka, která upozorňuje na
různé nedostatky. Která neustále kriti-
zuje, do všeho šťourá, píše všemožné
články, nenechá vedení města „v klidu
pracovat“. Navíc je to náplava, tak proč
nám tu do toho mluví? Ale jsem také
možná jediná zastupitelka, která se
snaží vzdělávat, která nejen přemýšlí
o tom, co by se dalo dělat lépe (o tom
jistě přemýšlí spousta lidí), ale je pro
to ochotná i něco konkrétního dělat
– a věnovat volnou sobotu na kurz je
opravdu to nejmenší. Letos jsem absolvovala ještě velmi zajímavou konferenci „Otvírejme radnice“ na Vysoké škole ekonomické v Praze, vloni
konferenci o financování památek a
seminář Otevřené společnosti s názvem „Aktivní občan“. Všechny akce
byly hodně zajímavé, dozvěděla jsem
se tam spoustu konkrétních tipů a příkladů dobré praxe, které jinde již fungují, jak řešit různé problémy v obci.
Ještě k onomu často skloňovanému
„klidu na práci“ – radnice by se neměla nechat „v klidu pracovat“, protože
to znamená, že si bude hrstka lidí rozhodovat, jak bude chtít, a kdo jim do
toho bude chtít nahlížet či mluvit, toho
klepne přes prsty. Radnice by měla být
otevřená, dávat sama občanům veškeré informace o chodu města, o všem
důležitém, co se chystá, a umožňovat jim, aby vyjadřovali své názory
a podíleli se na rozhodování. A tam,
kde je uplatňován tento přístup, není
(poněkud zahnívající) klid, ale spíše
rozruch, protože lidé se zajímají, diskutují, dávají najevo své názory, a ne
že jen apaticky sedí doma a nadávají
na poměry s pocitem, že oni stejně
nic nezmění. Obcí, které uplatňují demokratičtější a otevřenější přístupy, je
dnes naštěstí již spousta, a také je to na
nich vidět. Budu snažně doufat, že po
příštích komunálních volbách se mezi
ně zařadí i Buštěhrad.
Děkuji za Vaše odpovědi
PS: Byly včas a opakovaně zaslány také
dotazy na zastupitele pana Dědiče, bohužel jsme odpovědi nedostali.
(dotazy kladl JJ st.)
Generální zkouška na čarodějnice?
Všímavý buštěhradský občan mi
třináctého února zavolal, že v zámeckém nádvoří hoří obrovský
oheň a jeho plameny šlehají v těsné
blízkosti okolních stromů. Byl jsem
požádán, zda bych mohl ihned zjistit
situaci a zabránit tak ničení cenných
dřevin, protože on je zaneprázdněn.
Bohužel jsem na tom byl stejně, takže mi nezbývalo se tam podívat, až
když zbyly po bezohledném pálení
jen zahlazené stopy. Ještě že jsem
ten večer na e-mail dostal vícero
fotografií, které zmíněný Buštěhraďan promptně pořídil. Opravdu se
pálilo jen 3 metry od stromů! Kdo v
zámeckém areálu pálil? Kdo k tomu
dal příkaz? Kdo vybral zrovna ono
místo, když na vymýceném nádvoří
je velká prázdná plocha? Ví o pálení
na svém pozemku majitel Středočeský kraj? Bylo vůbec pálení včas
a řádně nahlášeno hasičům dle zákona č. 137/1985 Sb.? Každopádně
bylo porušeno hned několik jeho
2 0 1 4 , Č Í S LO 9
paragrafů! Dovedu si představit, jak
by třeba byl stíhán obyčejný občan,
kdyby obtěžoval sousedy čmoudem
táboráku?
Na tyhle otázky by asi měl někdo
kompetentní odpovědět. A protože
ten nácvik na čarodky prý prováděli
pracovníci TS, tak odpovědnost nese
nějaký vedoucí pracovník úřadu.
Jenže, jak je v Buštěhradě zvykem,
všechno se zase přejde, jako by se
nechumelilo a životní prostředí jen
tiše zapláče.
JB
Chudáci stromy. Foto Inkvizitor
ST R A N A
5
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
Zbytky naší vesnice
/Bývalo dřív zvykem, že se paní
starostka každoročně vyjadřovala k problematice
odpadů na stránkách BZ. Tak mě
napadlo, že letos
budu rychlejší… jako blesk./
To, že bývá po Vánocích okolo popelnic a kontejnerů na tříděný odpad
nepořádek, známe už léta. Jenže se píše
rok 2014! A přesto spousta lidí jako
by usnula někde hluboko v minulém
století. (V tom předminulém by totiž
se zpracovatelným materiálem nikdo
takhle nesmyslně nezacházel.) Lidé si
třeba z neznámých důvodů „nemohou“ nechat ty své vytříděné papíry
doma v suchu až do té doby, než bude
v kontejnerech volné místo. Takže se
prostě papírový odpad dá do krabice
nebo igelitové tašky, a ta se pohodí poblíž přeplněného kontejneru. A tam
do toho fučí severák, buší lijavec, čmuchají psi… znáte to? A pak je tu ještě
ta nejprimitivnější věc. V kontejnerech i kolem nich vidět spousta netříditelných „lidských zbytků“. Odpadky
z kuchyně, staré hadry a boty, televize
a kusy nábytku, no hrůza! Nepotřebné
nebo spotřebované elementy sem určitě tajně pohazují ti, kdo jsou i doma
zvyklí žít na smetišti. Je to opravdu
taková ošklivá vzpomínka na minulé
století. Na všechno tehdy byly jenom
jedny popelnice, a co se nevešlo, tak se
vozilo za vesnici někam do rokle. (A to
tehdejší Výkupny druhotných surovin
proplácely i „láhve, hadry, kosti, kůže,
olejáky“… jen dodnes nevím, co jsou
to ty olejáky?) Těžko říci, čím to je, že
jsme my lidé jako druh taková čuňata.
V době, kdy je všude různobarevných
odpadových nádob jak naseto, fungují
sběrné dvory, a hlavně máme povinné
jednotné platby za likvidaci odpadu,
se pořád lidské zbytky jen tak pohazují po ulicích nebo vyvážejí za humna
a do roklí. Jedna věc je však jasná, je
to dědičné! Vídává-li syn otce svého,
kterak ledabyle odhazuje za jízdy ven z
auta nedopalky, papírky nebo dokonce
petky, bude mít i on předpoklady chovat se podobně. Vypouští-li děd vyjetý
motorový olej někam do lučiny, nebude zřejmě ani vnukovi stydno nechat
své exkrementy třeba uprostřed návsi.
A takoví primitivní tvoři počnou další
primitivní tvorstvo, kterému bude už
úplně fuk, že ve svých odpadcích jednou zhyne. (A dobře mu tak…)
Takové otřepané téma by si jistě
zasloužilo alespoň nějaké návrhy na
řešení nastíněné situace. Je jasné, že
nejpotřebnější je uvědomělá výchova
a názorný příklad osobního chování.
Ukázala se účinná i metoda „zasklívání rozbitých oken“ (jak o tom psal Jiří
Janouškovec mladší v minulém čísle), tedy pravidelné uklízení divokých
skládek všeho druhu. Lze předpokládat, že na „čisté místo“ se odpadky odhazují méně snadno než na hromadu,
která tam již leží. (Ale jsem to v jádru
fakt optimista, že?) Zdálo by se, že by
šlo třeba snížit povinné poplatky za
popelnice, ale nejpodstatnější je jejich
důsledné vybírání a tvrdé vymáhání
dlužných částek. Povinnost by se neměla vztahovat jen na ty, kteří jsou zde
trvale hlášeni, ale na všechny, kteří na
území obce prostě bydlí nebo dlouhodobě pobývají. Zde je asi problém
v nějaké evidenci,
ale třeba v Praze
dříve chodil po ulicích a domech tzv.
„šedý mor“, tedy
kontroloři z místního úřadu, kteří měli
přehled. Napomínali například majitele objektů k pořádku kolem jejich
nemovitostí, měli
možnost úředního
postihu a pokutování, ale hlavně znali
velmi dobře situaci ve svém rajónu.
Ano, dnes takovou práci provádějí třeba městští strážníci, ale ty prozatím v
Buštěhradě nejsou, protože na ně nemáme. Vykazovaná hlídková činnost,
kterou tu údajně pravidelně dělají stehelčevští muži zákona, nemůže zmíněné „místní dráby“ suplovat. V roce
2014 by se dalo čekat, že inkriminované chování primitivů zaznamená
kamerový systém a následně dojde k
postihu, ale bohužel kolem našeho
městečka taková ta „moderní doba“
jen prolétla. Slibovalo se, že budou do
země uloženy optické kabely, debatovalo se mnohokrát o výhodnosti toho
či onoho systému, řešily se nutné náklady a průběžné výdaje, ale nakonec
to zase všechno „vyšumělo“, jak je tu
obvyklé. A někteří populisté dokonce
šíří zvěsti, že „kdyby se zbytečně neopravoval zchátralý zámek, tak by bylo
na městskou policii, na opravu silnic a
chodníků, na kamery, a dokonce i na
bankomat“, na což pochopitelně slyší
zejména ti lidé, kteří se o fungování
města jinak nezajímají. (A výsledkem
jsou pak volební preference, jejichž
výsledkem je třeba právě status quo
– momentální situace, zmíněná výše.)
A co mentorského napsat závěrem?
Snad jen naději, že v budoucnu zameteme nejen před svým prahem, ale
hlavně, že ze svého chování a jednání
vymeteme ty zbytky socialistické vesnice. A konkrétně, že se technicky a
esteticky upraví stanoviště sběrných
nádob tak, aby už nehyzdily tvář města, aby k nim byl snadný přístup, a také
třeba aby prostě „šly otvírat“. Také doufám, že si úřad města ještě důsledněji
posvítí na neplatiče, a také na firmy, jež
přeplňují obecní kontejnery odpadem,
který by měly likvidovat vlastními náklady. A věřím, že v dohledné době na
radnici dojde k takovým změnám, aby
se dále neplýtvalo financemi, jež by šly
investovat jinak, ve prospěch města.
(Mám mimo jiné na mysli například
množství placených úředníků. Předpokládal bych třeba, že za měsíční plat
pro jednoho zbytečně kooptovaného
„druhého“ místostarostu by šla pořídit
docela slušná kamera… ale to budu
asi populista i já, že?) Naděje tu je a
prý umírá poslední, naštěstí.
JB
Zátiší s našimi zbytky. Foto J. Blesk
2 0 1 4 , Č Í S LO 9
ST R A N A
6
2012 cislo 0
Co má přednost?
Na veřejném zasedání 18. prosince
zaznělo, že to, co nebylo projednáno
na pracovní schůzce, nebude projednáváno jako bod na veřejném zasedání.
Pominu, že jde podle mého názoru o
obranný nedemokratický postup, který má za cíl vyloučit nepředpokládané
projednávání bodů na zasedání, jež by
koalice nebyla schopna na místě posoudit a vyjádřit se k němu hlasováním. A
to pokud jde o návrhy z řad zastupitelů
nebo přítomných občanů.
Zamýšlím se nad tím, zda na stejném
zasedání má doplněný bod programu,
neprojednaný na pracovní schůzce zastupitelů, přednost před jiným doplněným a neprojednaným bodem. Schválení dotace iniciované ze ZŠ je jistě
důležité, ale pokud chci princip projednávání dodržovat, měl by být projednán a odhlasován i návrh na změnu
kulturní komise na výbor.
Je přirozené, že nový zastupitel, pan
Luboš Kluiber, jako člen koalice nezná
po třech letech působení nového zastupitelstva ve městě rozdíl mezi komisí a
výborem. Přesto se domnívám, že ostatní členové zastupitelstva rozdíl znají a
vědí i o důvodech, pro které byl bod na
jednání předložen. Cíl byl totiž jasný a
prostý. Lepší fungování členů komise
a jeho předsedy ve prospěch občanů
Buštěhradu. Tak složitý zase tento bod
nebyl, aby jej koaliční zastupitelé nebyli
schopni pojmout a vyhodnotit i mimo
projednávání na pracovní schůzce. Navíc se domnívám, že svou složitostí jistě
nepřevážil bod týkající se dotace.
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
Souhlasím tedy s vyjádřením pana Jiřího Müllera, že zde jde o princip, který má platit pro všechny. Ne že jednou
bude platit pravidlo projednání na pracovní schůzce plus hlasování a jednou
platit nebude.
Zároveň je z veřejného zasedání zřejmé, že si občané musí dávat stále pozor
na nedemokratické postupy současné
koalice.
PS: Komisi, jako svůj poradní orgán
řídí paní starostka. Výbor řídí jiný zastupitel.
JJ st.
Zde je na místě citovat z Desatera otevřené obce, které vydává Otevřená společnost, o. p. s. (www.Otevrete.cz). Na téma
veřejných zasedání a pracovních porad je
zde uvedeno:
„Jednání zastupitelstva je vždy veřejné… Zásadním a velmi častým omezením veřejného jednání však je systematické konání části rozpravy mimo
veřejné zasedání, zejména formou tzv.
pracovních porad zastupitelů… Veřejnost projednávání má umožnit občanům, aby mohli sledovat diskusi, kterou
zastupujíce občany vedou zvolení zastupitelé, a to včetně jakýchkoliv dotazů a
vysvětlování… Též je otázkou, zda člen
zastupitelstva smí postupovat tak, že na
jakémsi pracovním jednání vyjádří v
diskusi své názory, dotazy, pochybnosti
k určité věci, a pak na ,oficiálním‘, tzv.
veřejném zasedání zastupitelstva o téže
věci již jen mlčí a hlasuje. V takovém
postupu lze i na úrovni jednotlivého
člena zastupitelstva spatřovat porušení
slibu, že bude vykonávat svůj mandát.
Výkonem mandátu se totiž musí mínit
právě účast na veřejném projednávání
věcí…“
Podle této charakteristiky je tedy to, co se
stalo na prosincovém zasedání a co výše
popisuje kolega Janouškovec, v podstatě
protiprávní jednání, a bylo by možné za
to na MěÚ opět podat stížnost na Ministerstvo vnitra ČR. Správným postupem
mělo být, že by diskuse o kulturní komisi,
důvodech návrhu proběhla přímo na zasedání – vždyť od toho zasedání je, navíc
zde byl přítomen předseda komise a mohl
vysvětlit důvody návrhu. Ostatně toto je
na poradách našeho zastupitelstva běžná
praxe, že se nějaká věc prohovoří a na
zasedání se pak již jen hlasuje. Dokonce
to někým bylo i vyžadováno – občas jsme
slýchali na VZ poznámku: to si prodiskutujte na pracovní poradě a nezdržujte. takže pozor – toto není správně!
Aby toho nebylo málo – další věc s tímto
související se stala zcela nedávno, kdy
paní starostka odmítla umožnit jednomu
občanovi přístup na pracovní poradu,
přestože bylo jasné, že ho sem vede pouze zájem o věci veřejné, rozhodně nechtěl
jednání nijak narušovat a slušně požádal
předem. Zákon o obcích přitom nijak
účast občanů na schůzkách zastupitelstva
neomezuje, nic takového jako „neveřejné“ či „neformální“ jednání definováno
není. Takže další v řetězu protiprávních
rozhodnutí našeho vedení města…
DJ
Zájezd Telč
V březnovém Lidickém zpravodaji čteme tuto informaci: „Mikroregion Údolí lidického potoka, jehož je obec Lidice členem,
pořádá 23 -24. 5. 2014, dvoudenní zájezd do města Telč a okolí. Cena a program budou upřesněny v měsíci dubnu. Případní
zájemci se mohou hlásit na Oú Lidice tel. číslo 773 28 08 72 – Kellerová, co nejdříve, neboť kapacita je omezena vzhledem
k počtu 10 obcí a jednoho autobusu.
Konec jednoho nadšeného zastupitele
Na začátku listopadu složil svůj
mandát zastupitel
Petr Sejkora. Domnívám se, že je
na místě zamyšlení nad jeho prací,
i nad tím, co ho k
rezignaci vedlo.
Toto zamyšlení je
čistě mé osobní, napsané na základě
zkušeností a dojmů, které jsem jako
2 0 1 4 , Č Í S LO 9
zastupitelka přihlížející této situaci
získala, i pod vlivem debat, jež jsem
příležitostně s Petrem vedla. Vnímám to jako neveselý příběh o tom,
jak nadšení a dobrá vůle činit něco
pro ostatní může za jistých okolností
přijít vniveč a změnit se v osobní tragédii. Myslím, že komentář si situace
zaslouží, asi by to celé nemělo skončit
pouze suchou zmínkou v zápise ze
zasedání.
Po volbách v roce 2010 vytvořilo ví-
tězné hnutí „Pro Buštěhrad“ koalici s
místní TOP 09. Za TOP 09 se však do
zastupitelstva dostal pouze Petr Sejkora – ze třetího místa na kandidátce
přeskočil (a tedy poněkud zaskočil)
i lídra TOPky Luboše Kluibera. Oblíbený a energický mladý pan učitel
se zdál být tolik potřebným čerstvým prvkem v novém zastupitelstvu,
a mnoho voličů do něj jistě vkládalo své naděje. Jeho názory se ovšem
od zbytku TOPky v lecčems lišily a s
ST R A N A
7
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
koalicí měl od začátku jistý problém.
Argument, že TOP 09 má ve svých
stanovách zákaz spolupráce s komunisty, mu neprošel – šalamounsky se
zdůrazňovalo, že „Pro Buštěhrad“ je
hnutí nezávislé, přestože lidé znali
většinu jeho členů z komunistických
kandidátek. Dle vyjádření P. S. byl tlak
TOPky natolik silný, že se nakonec
podvolil a vítězné hnutí navzdory svému přesvědčení podpořil. Tím se však
stal v určitém okamžiku pomyslným
jazýčkem vah, díky němuž mohla koalice upevnit svoji moc, za což byl částí
veřejnosti velmi kritizován. Na základě
uzavřené koaliční smlouvy byl zvolen
na post místostarosty a bylo mu přislíbeno, že mu město maximálně vyjde
vstříc při realizaci jeho vizí, např. při
rozšiřovaní kapacity mateřské školy,
ale také při zefektivnění práce technických služeb či získávání dotací.
Do práce pro město se P. S. pustil sice
poněkud zbrkle (někdy rychleji konal
než přemýšlel), nedostatek zkušeností
však doháněl entuziasmem a osobním
nasazením. Byl také velmi pracovitým
předsedou kulturního výboru. Realita
však byla nakonec taková, že o svých
vizích většinu zastupitelů nepřesvědčil
(například záměr přestěhovat Rodinné
centrum Pelíšek ze Seifertovny do základní školy a Městský úřad do Seifertovny se zdál být poněkud krkolomný
ve chvíli, kdy nové prostory MěÚ již
vznikaly v zámku). Jím připravený záměr vybudování nové třídy MŠ v ZŠ
podpořen nebyl (aby byl realizován o
rok později, když město nestihlo dodělat úřad na zámku) a ohledně TS mu
nebyla dána žádná pravomoc. Když
posléze v hlasování podpořil zvolení
p. Oplta jako druhého místostarosty (i
toto bylo po volbách součástí koaliční smlouvy – údajně proto, že na tolik práce jeden místostarosta nestačí),
byl brzy poté z funkce místostarosty
odvolán a dehonestován. Najednou
jeden místostarosta zase stačil, navíc
hnutí „Pro Buštěhrad“ získalo většinu v zastupitelstvu také podporou zastupitelky paní Mrázkové, takže pana
Sejkoru již nepotřebovalo. Za dobré
věci, kterých za svého místostarostování dosáhl, se mu uznání nedostalo,
2 0 1 4 , Č Í S LO 9
spíše naopak (například když sám se
žáky školy vyčistil větrolam od odpadků a dal jim za to ze svého pár korun,
byl kritizován za nelegální „dětskou
práci“, a podobně). Nově založená
tradice jarmarků u rybníka, které
s manželkou (aktivní členkou kulturního výboru) vymysleli a organizovali,
po nějaké době opět odumřela, přestože jarmarky byly vždy velmi zdařilé
a přilákaly stovky lidí. Město je totiž
moc nepodporovalo (přestože akce
byla oficiálně pod hlavičkou města), a
dokonce někdy samo dělalo obstrukce. Petr Sejkora také odhaloval pozadí
zadávání veřejných zakázek – ztracené cenové nabídky na MěÚ, plýtvání veřejnými prostředky (nesmyslné
posudky) a další nedostatky. Poté, co
otevřeně kritizoval provázanost TOPky s radnicí a její roli „šedé eminence“
v pozadí vedení města, využili členové
MO TOP 09 toho, že nezaplatil členské
příspěvky, a vyloučili ho i z TOP 09.
V následujícím období se zcela znechucený P. S. do veřejného dění zapojoval již jen nárazově, většinou tím
pádem nebyl informován o aktuálních
kauzách, a vzhledem k tomu a ke své
prchlivosti byl na zasedáních snadným terčem někdy až vulgárních útoků svých bývalých spolustraníků, kteří
se jej takto snažili dotlačit k rezignaci. Většinou se to neobešlo bez hádek
a křiku, čímž se dále zhoršovala jeho
image zastupitele. Docházelo k tomu,
že i v případech, kdy jeho kritika byla
oprávněná, ho již nikdo neposlouchal.
Je tragické, že dle mého názoru i tyto
události (spojené zřejmě s vyhořením
a mnoha dalšími osobními problémy)
mohly přispět ke zhoršení jeho zdravotního stavu do té míry, že tři roky
po svém zvolení zastupitelem skončil
za poměrně dramatických okolností
v péči psychiatrů. Jeho auto či obchod
u školy, popsané hesly, různé protikomunistické „pomníčky“ a gesta
burcující veřejnost či donkichotský
pokus o to, aby se občané prostřednictvím ankety vyjádřili, zda skutečně podporují současné „rudé“ vedení
města, byla již pouze dohra, důsledek
deziluze, kterou si jako zastupitel prošel, a snad i důsledek vědomí, že se
stal bezděky figurkou na šachovnici,
kterou posouvali jiní. Nicméně sám
před sebou si spolupráci s bývalými
komunisty nakonec omluvil, a svůj
podíl zodpovědnosti za vývoj situace
v zastupitelstvu přesunul na lidi okolo. S odchodem bývalé paní ředitelky
ZŠ Sklenářové odchází z místa učitele
na základní škole i on, přestává provozovat i slibně rozjetý krámek u školy
a z veřejného dění se stahuje. Nezbývá
asi než mu přát klid a znovunalezení
životní rovnováhy. Novým zastupitelem se místo něj stává L. Kluiber.
DJ
Výzva Petra Sejkory. Foto: P. Sejkora
ST R A N A
8
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
ˇ
SPOLECENSKÁ
A KULTURNÍ RUBRIKA
Novoroční výstup a Buštěhradský švih
Již podruhé se uskutečnil novoroční prvovýstup na nejvyšší bod našeho
katastru. Téměř souběžně se těší tradici i organizování Buštěhradského švihu, kterého se dobrovolníci účastní na
svých kolech v okolí Buštěhradu.
Novoročního výstupu se zúčastnilo
17 osob a výstup byl trochu náročnější než loni. Zvládli ho však i slabší jedinci. Počasí se vydařilo a nálada byla
výborná, pohled na Buštěhrad jasný
a dalo se dohlédnout daleko. Udělali
jsme něco pro zdraví a příjemná popovídání během výstupu nám všem
zpříjemnila první den roku 2014.
Soubežně probíhající cykloakce
Buštěhradský švih se naopak účastnili
jedinci, kteří se pokusili zabít několik
much jednou ranou – dokázat si, že
jsou v lepší formě než účastníci výstupu na haldu, učinit zadost přísloví
jak na Nový, tak po celý rok, prostě se
projet na kole (když k tomu na jaře, v
létě ani na podzim nebyla vůle) a v neposlední řadě zbavit se zbytků silvestrovské kocoviny pohybem.
Počasí výletu víc než přálo, a tak
osm statečných na svých kolech urazilo poměrně snadných dvacet kilometrů po okolí Buštěhradu bez větších komplikací. Jediným náročnějším
dobrodružstvím byly bahenní koupele
v Okořském údolí, za což je nutné poděkovat jinak skvělému plánovači trasy Tomáši Obí Rudčenkovi. Zaslouží
si vyzdvihnout výkony Víti Helíska
(sraz byl ve 13.00, teprve ve 13:05 byl
Víťa o akci informován a ve 13:20 už
byl v plné kolní členem pelotonu),
Daldy Jánského (akce se odvážně zúčastnil na městském kole – ano, to je
to skorodámské kolo s odpruženou
sedačkou, blatníky a řazením v zadním náboji) a Ctibora Janiše (přijel za
námi na kole z Prahy a po akci zase do
Prahy kombinací kolo & železnice dojel). Cestou proběhly tři dekompresní
zastávky – ve Středoklukách, v restauraci na Zájezdě a ti největší nezmaři se
nakonec dorazili v Hotelu Buštěhrad.
Všichni účastníci přežili a už se těší na
příští Buštěhradský švih!
Jiří J. a Michal F.
Novoroční výstup 2014. Foto J. Janouškovec ml.
Účastníci Novoročního švihu 2014. Foto: M. Fiala
2 0 1 4 , Č Í S LO 9
ST R A N A
9
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
Pelíšek v dubnu
2.4.2014 od 16:00. Legohraní. Také si rádi
hrajete s kostkami? Tak si pojďte pohrát společně s námi do Pelíšku. Pro nejmenší máme
připravené kostky Lego duplo a pro ty větší
klasické kostky Lego. Svoje kostičky nechte
doma - ať se nám nepomíchají. Těšíme se na
vás. Vstup zdarma.
3.4.2014 od 19:00. Večerní dílna pro dospělé - Keramika s jarní tématikou a glazování vypálených polotovarů. Pojďte si společně
vytvořit nějaký krásný dárek z keramické hlíny anebo originálně pomalovat již vypálený
talíř nebo vázu. Kurzovné včetně materiálu 150,- Kč, rezervace nutná do 1.4.2014 na
[email protected].
7.4.2014 od 15:30. Výtvarné kouzlení.
Pojďte si s námi zahrát na zahradníky - budeme sázet velikonoční osení do květináčů.
Kurzovné včetně materiálu 50,- Kč (členi RC
25,- Kč).
9.4.2014 od 16:00. Pohádkové odpoledne.
Pro všechny, kteří mají rádi pohádky, bude-
me hrát pohádku O Smolíčkovi. Přijďte si ji
poslechnout nebo třeba i zahrát. Na děti se už
těší Zuzana Šípkovská. Vstup 30,- Kč za dítě
(členi RC 15,- Kč), další sourozenci zdarma.
14.4.2014 od 15:30. Keramika pro děti.
Zveme všechny malé výtvarnice a výtvarníky na hliněné kouzlení, kde si již ti nejmenší
mohou zkusit práci s tvárnou keramickou
hlínou. Kurzovné včetně materiálu 50,- Kč
(členi RC 25,- Kč).
15.4.2014 od 20:00. Večerní dílna pro dospělé - Velikonoční aranžování květin. Dekorace z živých květin krásně vyzdobí i provoní váš domov. Kurzovné včetně materiálu
a živých květin - velikonoční košík 200,- Kč,
velikonoční věnec 200,- Kč. Rezervace nutná
do 11.4. 2014 na [email protected].
16.4.2014 od 16:00. Chytré hraní s montessori prvky. Přijďte si s námi vyzkoušet oblíbené vzdělávací montessori aktivity hravou
formou. Vstup 30,- Kč za dítě (členi RC 15,Kč), další sourozenci zdarma.
23.4.2014 od 16:00. Hledání velikonoční
vajíček. Hravé odpoledne pro děti, plné soutěží a zábavy na hřišti u Pelíšku. Přijďte využít
již příznivější počasí a zasoutěžit si společně
venku na čerstvém vzduchu. V případě nepříznivého počasí se přesuneme do herny
Pelíšku. Vstupné dobrovolné.
26.4.2014 od 14:30. Ořešínský Vandráček.
Srdečně zveme rodiny s dětmi na jarní procházku, během které si zasoutěžíte a hezky
se pobavíte. Více informací již brzy na www.
mcpelisek.cz.
28.4.2014 od 15:30. Výtvarné kouzlení. Pálení čarodějnic se blíží a my budeme vytvářet
koláž čarodějnice z odstřižků látek. Kurzovné
včetně materiálu 50,- Kč (členi RC 25,- Kč).
Bližší informace či případné změny naleznete na www.mcpelisek.cz.
Buštěhradský betlém
V postatě, když v roce 1506 začal Michelangelo malovat na strop Sixtinské
kaple, byl to pro něho docela normální
kšeft, který objednal a financoval papež
Julius II. Pracovitý umělec si na vysokém lešení v chladné stavbě ničil zdraví
dlouhé čtyři roky. Vedle umu vložil do
obrazu doslova kus života. Když přišel
Milan Jaroš (více známý přezdívkou
Jarin) s nápadem, že dlouhou stěnu v
sále Hotelu Buštěhrad vyzdobí panoramatickým obrazem „buštěhradského betlému“, provozovatel restaurace
Alexandr Uhlíř jej spontánně přijal.
Jarin není Buonarotti, ale v náročném
prostředí restaurace si při tvorbě díla
vlastně také ničil zdraví. Spočítal to
nejméně na šedesát hodin čistého času!
Restauratér a mecenáš Saša neváhal, a
přestože není papežem, Jarinovo úsilí
finančně podpořil. Z jejich společné
myšlenky tak vzešel výrazný artefakt,
o němž se domnívám, že bude trvale
zapsán do buštěhradské historie.
Restaurace Hotel Buštěhrad uspořádala k příležitosti odhalení nástěnné
malby vernisáž s občerstvením a živou hudbou. Toho večera přeplněný
sál doslova praskal ve švech. Všichni
přítomní dostali sklenku sektu ke slav-
nostnímu přípitku a nestor hotelových
štamgastů Václav Říha slavnostně odhalil do té doby zakryté dílo. A pak
se už všichni vrhli k obrazu, aby zde
prozkoumali všechny šokující detaily.
Jistě je k tomu vedl upřímný kulturní
zájem, ale byla tu ještě další drobná
motivace. V dnešní době takřka neuvěřitelnou se dá nazvat Sašova nabídka, že každý, kdo najde na obraze svůj
dům, dostane pivo zdarma! A tak se
všichni bavili, popíjeli a tančili dlouho
do nočních hodin. Myslím, že dodnes
Jarinovo panorama zhlédlo už několik
set lidí, domácích i přespolních, takže
je na místě vyzvat k jejich následování.
„Galerie Hotel“ je pro všechny otevřena denně, od dopoledne do pozdního
večera. Vstupné se nevybírá!
Tato krátká informace je jen závdavkem před plánovaným rozhovorem
pro některé z příštích čísel Buštěhradských listů, v němž bych vám rád buštěhradského airbrushera Milana „Jarina“ Jaroše ještě blíže představil v cyklu
Žijí mezi námi. A o tom, kterak s aktivitami donátora Saši Uhlíře „povstala
z popela“ úroveň a atmosféra v Hotelu
Buštěhrad, také ještě uslyšíte. Nebo
ještě lépe, přesvědčte se sami!
JB
Jarin v akci. Foto: J. Blesk
2 0 1 4 , Č Í S LO 9
ST R A N A
10
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
Takový byl vánoční koncert souboru SIMEON
Koncert v Dynexu. Foto J. Pergl
I o poslední adventní neděli se sešli
milovníci komorní hudby, aby si užili sváteční koncert. Díky vstřícnosti
buštěhradské firmy Dynex se mohlo
pětašedesát Buštěhraďanů pohodlně usadit a pěkně v suchu a teple se
zaposlouchat do produkce smyčcového kvarteta SIMEON. Na pořadu
byl Johann Sebastian Bach, Antonín
Dvořák a Joseph Haydn. Hned na
začátku jsem byl sice trochu překvapený, když se nástrojů chopili jen
tři hráči, školy nemám, muzikant
nejsem, ale naštěstí první houslista vše promptně vysvětlil. Že se tím
adventní koncert na chvíli stal tak
trochu koncertem výchovným, jsem
byl moc rád, protože jsme se dozvěděli nejednu zajímavost. Začínalo se
totiž „Bachovým barokním triem“, a
teprve následně přisedl i violista, to
když se pokračovalo „klasicistním
Haydnem“. (Ten údajně jako první
zkomponoval hudbu pro smyčcový kvartet.) A když „přišel Dvořák“,
rozvinula se hra smyčcového kvarteta Simeon doslova na plný plyn.
Zajímavé bylo porovnat pak zážitky
z tohoto koncertu s tím, co jsme nedávno slyšeli v zámku. Každý z nich
měl jiný náboj, jinou atmosféru, jakousi jinou notu. K příjemné a slavnostní atmosféře v Dynexu přispěla
nejen hudba a přátelské průvodní
slovo, ale i to, že Štědrý den byl doslova za humny. A tak byl ten večer
vrcholem adventu, plný očekávání a
naděje. A já i díky němu věřím, že se
budeme scházet v novém roce s přátelskými úsměvy a že naše občanské
sdružení zase něco milého přichystá.
A tímto bych chtěl poděkovat všem,
kteří jakoukoliv měrou přispěli nejen k uspořádání tohoto koncertu,
ale pomohli i při přípravách všech
aktivit Buštěhradského fóra v roce
2013.
JB
Druhý Buštěhradský ples
Před valnou hromadou občanského
sdružení Buštěhradské fórum jsme si
jako členové kladli otázku, zda dokážeme navázat na úspěšný ples, který
jsme pořádali před rokem. Po ukončení toho letošního plesu, 17. ledna,
můžeme díky organizátorskému talentu Elišky Hrabinové konstatovat,
že se povedl. Do poslední chvíle jsme
nevěděli, jaká bude celková účast, a
tak jsme byli rádi, že se sál zaplnil i
tanečníky, kteří přišli na ples přímo,
bez předplatného.
Často bývá zpočátku ostych při
prvních tónech taneční hudby a čeká
se na první odvážné páry. Tentokrát
byli těmi prvními manželé Tajovští.
Jinak vynikající taneční pár, na který
byla radost se podívat.
Taneční parket byl také svědkem
dvou vystoupení mladých slečen
2 0 1 4 , Č Í S LO 9
místní umělecké školy, které nám
předvedly jemný baletní tanec v
krásných úborech na téma baletu
Louskáček. Další dvě vystoupení
nám předvedly zkušené tanečnice.
Buštěhradské šťabajzny, jak jsou známy veřejnosti, nám předvedly vtipný a zdařilý tanec charleston, který
se tančí na jazzovou hudbu zvanou
ragtime. Bohaté tombole vévodila
hodnotná šunka a věřím, že hodně
účastníků ji výherkyni závidělo.
Jak jsem vnímal letošní ples osobně, myslím si, že se všichni přítomní
dobře pobavili. Doufám, že tato tradice vydrží i nadále, již jen proto, že
místních plesů je žalostně málo. Poděkování za pomoc při uskutečnění
2. Buštěhradského plesu patří, kromě
již zmiňované hlavní organizátorky,
zejména Stáně Šumné za zajištění
tomboly, Jitce Mahovské za některá
administrativní opatření a dalším
pomocníkům. Daniele Javorčekové, Jeníkovi Javorčekovi, manželům
Bleskovým a Jiřímu Janouškovcovi
mladšímu a dalším.
JJ st.
ST R A N A
11
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
Masopustní moučka
Buštěhrad sobě, Backaldrin, Strýci
z Buštěhrada, DPS Buštěhrad, Hotel
Buštěhrad, Buštěhradišťan Oty Pavlici,
Restaurant U Bečvářů, Jitka, Daniela,
Zdeněk, Sylva, Michal, Žíťa, Monika…
no, dlouhý je seznam všech, kdo se všeličím zasloužili o úspěch čtrnáctého
ročníku tradičního masopustu v Buštěhradě. Díky jejich nezištné aktivitě
a pěknému počasí se průvod maškar
opravdu vydařil. Domácích i přespolních účastníků bylo napočítáno 370! Na
závěr pochodu, který se tentokrát propletl Buštěhradem po lehce pozměněné
trase, si dětičky užily dárkový automat
Perpetuum Tombole a dospělci zase
milou pohostinnost Hotelu Buštěhrad.
Od sobotního odpoledne tak žilo oslavami takřka celé město až do večerních
hodin. Jedlo se, pilo, zpívalo… jedna
radost! Neodmyslitelnou součástí oslav
byla opět oblíbená tancovačka s cimbálovkou, která končila až s nedělním
kuropěním.
Do průvodu přišel sám pan král, malá
královnička a několik princezen, Hon-
za s uzlíkem buchet i děsivě ozbrojený voják, byl tu duch Oty
Pavla, cikánka, upíří rodinka,
víly, supermani, Gagarin a strašák do zelí, ještě pak beruška s
mandelinkou, modrý ježura,
Vochomůrka, malá paní Zimička, i velká panenka Marie, také
pan Asipařez, Smrťák, pták Voklobák, kočky a jiná havěť. Poprask pochopitelně ztropil zejména veliký tříhrbý dromedár
buštěhradský, na kterém beduíni některým lehkovážníkům
dovolili i se trochu povozit! Ale
krásné převleky měly samozřejmě všechny masopustní maškary, pajďuláci a všelijací pišišvoři.
Jak málo stačí k té společné radosti! No, a co na závěr? Snad si
přát, ať žije dál tenhle ztřeštěný
svátek, ať se děje co se děje! A
aby příště na masopust dorazili i ti, kterým je tohle dovádění
tak nějak pořád proti srsti…
Text JB; Foto M. Žitníková
Divadlo v sokolovně
U příležitosti letošního
120. výročí založení Sokola v Buštěhradě
připravujeme několik akcí v průběhu celého roku. První z nich je divadelní představení.
ROZPAKY ZUBAŘE SVATOPLUKA NOVÁKA
29.3. od 19:00 v buštěhradské sokolovně
S výplněmi, extrakcemi, můstky, resekcemi, záněty a dalšími nepříjemnostmi
nemusíte jen k zubaři. Vyřešíme to společně v buštěhradské sokolovně během
představení Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka, v pořadí druhé hry divadla
V.A.D., která měla premiéru v roce 1999. Jedná se již o 112. uvedení inscenace.
Není potřeba se obávat zákroků ze strany protagonistů divadla V.A.D. Všichni
herci prošli víkendovým stomatologickým kursem!
Má skutečně hlasování diváků ve hře Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka
vliv na průběh děje?
Ano, během hry diváci 6x
hlasují, jak se má hlavní
���������������������
����������������
hrdina zachovat, hra má
tedy 2 na 6. tedy 64 verzí.
��������������
Je pravda, že ve všech vašich hrách figuruje alkohol? Existu���������� �����
je pro to vysvětlení?
��!������"#������$�����%#&''
Téměř ve všech. Důvodem tak masivní přítomnosti alkoho��������������!�(�!�����$��
lu není jeho propagace, ale přemrštěně přísné stanovy divadla,
�!���$(�%'')*�+, �!����$�������!��$����-+������������.
které hercům pod hrozbou trestu zapovídají konzumaci alkoholu
�������������/��$������012�%#1�'32
před představením. Herci si ale umně našli ve stanovách díru, ne444�������*����/�
boť tyto popíjení přímo na scéně nijak neupravují.
Připravila V. Buková, zdroj: V.A.D newsletter
2 0 1 4 , Č Í S LO 9
ST R A N A
12
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
Zoologická zahrada za humny
Obyvatelé Buštěhradu si mohou
na procházku zajít do zoologické zahrady. Tato
exotika za humny nespadla z
nebe, a proto
jsem se vypravil za ředitelem
Zooparku Zájezd o.p.s. panem Jiřím
Markem, abych se dozvěděl o tomto
zjevení více.
Jak dlouho existuje zoopark v Zájezdu?
V Zájezdu jsme již od roku 1998 a
začínalo to jako taková servisní či dodavatelská firma pro zoologické zahrady a chovatele, která existuje dodnes
a je naším významným investorem.
Provoz takové firmy s sebou přinášel
nutnost vybudovat rovněž určitá chovatelská zařízení, jako jsou výběhy a
voliéry. A v situaci, kdy se nějaké zvíře
zdrží trochu déle, nebo je vaším chovatelským snem, je u nadšenců, jako
jsme my, již jen krůček k tomu si ho
nechat a věnovat se jeho chovu. V našem případě ještě chuť se o jejich krásu podělit s ostatními znamenala to, že
jsme se rozhodli otevřít si vlastní zoologickou zahradu. Poprvé jsme pro
veřejnost areál Zooparku zpřístupnili 1. září. 2009. Následně jsme v roce
2010 dostali „licenci zoologické zahrady“, zpočátku tak trochu zkušebně
na dobu 2 let, a vzhledem k tomu, že
jsme obstáli, máme dnes již licenci na
dobu neurčitou.
Zájezd je malá obec. Jste v očích
místních přínosem, anebo přítěží?
Bohužel zatím asi spíše přítěží, místním občanům se nelíbí hlavně zvolna
narůstající počet návštěvníků, kteří
zde procházejí a narušují tak poklid
malé vísky. Bohužel je pravdou, že
někteří méně vychovaní lidé často neukázněně parkují a jsou schopni po
sobě zanechat i značný nepořádek.
Samozřejmě jsme si těchto skutečností vědomi a snažíme se je co nejvíce
eliminovat. V souladu s naším plánem
postavit novou zoo mimo obec jsme ve
spolupráci s obecním úřadem upravili
novou příjezdovou cestu s více než 60
parkovacími místy, po které se k nám
návštěvníci od nové sezony dostanou,
aniž by projížděli vesnicí. Také jsme
po obci i zoo rozmístili dostatek odpadkových košů.
Námitky, že chovat exotická zvířa2 0 1 4 , Č Í S LO 9
ta v obci je neúnosné, nám přijdou
bezpředmětné, protože pro okolí je to
srovnatelná zátěž s běžně odedávna na
vesnici chovanými domácími a hospodářskými zvířaty. Navíc zvířata chovaná v zoo jsou na rozdíl od domácích
pod přísnou veterinární kontrolou,
neboť okresní veterinář pravidelně dohlíží na dodržování zoohygienických
podmínek, na předepsaná preventivní
vyšetření a vakcinace, rovněž také na
tzv. „velfér“, tedy pohodu chovaných
zvířat.
Dosud si místní zatím neuvědomují, že s naším rozvojem budou jednak
vznikat například nové pracovní příležitosti, a samozřejmě i pro ně, obec se
naší přítomností stane známější a navštěvovanější, na což se mohou navázat nějaké nové podnikatelské aktivity,
zvýší se dopravní dostupnost a tím
vším se může navýšit i daňový přínos
do obecní pokladny.
I když v současné době myslím, se
dá říci, že „válečná sekera byla již zakopána“, a zvolna se učíme spolu existovat a časem budeme jistě i daleko
více spolupracovat.
Kolik zvířat vystavujete?
V našem zooparku záleží na ročním
období, v letní sezóně to bude více než
40 druhů hospodářských a exotických
zvířat. V zimních měsících pak o něco
méně, jelikož některé druhy, které
chováme, potřebují teplo a ještě nemají temperovaný příbytek nebo expozici, a proto je musíme na zimu přemisťovat do zimoviště (např. chameleoni,
želvy, drápkaté opičky). I když letošní
zimu jsme většinu uprázdněných ubikací po „teplomilech“ zaplnili druhy
naší zimě odolnými (puštík bradatý,
orel stepní).
Na jak velké ploše jste nyní a jak
velký bude zoopark, až bude hotov?
V tuto chvíli se zoopark rozkládá na
necelých 2500 m2 plochy, která je rozdělena na dvě části („Hlavní vchod“
a nová část „U velbloudice Áji“). Do
budoucna se plánujeme přemístit na
druhou část našeho pozemku („U
velbloudice Áji“) hned za obcí. V této
části se stále rozšiřujeme, stavíme nové
výběhy a voliéry. Celková rozloha našeho zooparku, až bude hotov, by měla
být cca 5 hektarů.
Čím se liší od ostatních a v čem vidíte přednosti a slabiny?
Lišíme se asi tím, že jsou u nás návštěvníci v blízkém kontaktu se zvířaty,
snažíme se, aby naše výběhy a voliéry
byly převážně z přírodních materiálů, expozice zvířat na sebe navazují a
vytvářejí tak dojem, že jste součástí
přírody a života zvířat. Celé je to v takovém řekl bych komorním provedení. Návštěvníci se u nás cítí příjemně a
popisují nás jako „malá rodinná zoo“.
Každý rok úspěšně odchováváme mláďata od většiny druhů zvířat, které zde
vystavujeme.
Za největší přednost považuji to,
že stavíme zoo novou, a tak ji, pokud
nám to prostředky dovolí, můžeme
postavit dle svých představ, poznatků
a potřeb moderního chovatelství.
Velkou slabinou, úskalím a každodenním bojem je samozřejmě získávání peněz jak na provoz stávající zoo,
tak na její další rozvoj, ale povídání
o financování zoo je na samostatný a
dlouhý článek.
Nevýhodou je trošku také současné umístění té hlavní a původní části zooparku. V intravilánu obce není
možné se rozvíjet, proto se chceme
přemístit na pozemky mimo obec,
kde do budoucna plánujeme vybudovat novou zoo.
Co můžete nabídnout dětským návštěvníkům?
Pro ty nejmenší (a samozřejmě nejen pro ně) tu máme kontaktní zookoutek, kde je možnost jít do ohrady
s domácími zvířaty (ovce, kozy, králíci, holuby, slepice, morčata). Dále pro
děti i rodiče celoročně připravujeme
nejrůznější zábavné a naučné programy (ukázky dravých ptáků, komentovaná krmení, prohlídky s průvodcem,
hry a soutěže s přírodní tematikou
apod.).
Spolupracujete s nějakou školou při
péči o exotickou zvěř?
Přímo se školou nespolupracujeme,
ale každý rok nás kontaktují studenti
ze středních a vysokých škol s přírodovědným zaměřením, že by k nám
rádi chodili na praxi. Někteří studenti
k nám pak chodí pravidelně na brigáST R A N A
13
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
du a odborné stáže. Jedna studentka
od nás čerpala informace pro svou
bakalářskou práci na téma Chov a
rozmnožování madagaskarských chameleonů.
Jaké zvíře je k vidění jenom u vás?
Musíme se pochlubit unikátní kolekcí chovaných chameleonů, asi
nevzácnější druh je Chameleon Parsonův, kterého také množíme. Jen u
nás uvidíte v expozici cca 10 druhů
horských chameleonů. Patří mezi ně
např. chameleon deremenský (chamaleo deremensis), chameleon křovinný
(bradypodion thamnobates) a bradypodion transvaalense.
Chováte i druhy ohrožených zvířat?
Dobře dvě třetiny u nás chovaných
zvířat patří mezi v přírodě ohrožené
druhy, a proto je také chováme, a tak
se podílíme na jejich záchraně.
Jak roste návštěvnost?
Návštěvnost roste každým rokem.
Průměrně k nám chodí 600–700 návštěvníků za víkend a 200–300 návštěvníků ve všední dny v letní sezóně
(květen–říjen) v zimní sezóně (listopad–duben) je to 100–150 návštěvníků
za týden. Každým rokem se návštěvnost zvyšuje cca o 100 návštěvníků za
týden. V roce 2014 očekáváme přes 30
tisíc návštěvníků.
Kolik máte zaměstnanců?
Pro zoopark pracuje v současné
době 7 zaměstnanců celý rok a během
hlavní sezóny (duben–říjen) nám pomáhají 2 až 3 brigádníci.
Jste významným producentem bioodpadu. Je to pro vás zdroj příjmů,
anebo se za jeho zužitkování platí?
Nevím, zda jsme významným producentem, ale každopádně za jeho likvidaci, přesněji odvoz, platíme.
Jak se vám daří jednat s dodavateli
energií a exotických a jiných krmiv?
Zatím jsme pro dodavatele energií
malý zákazník, a tak žádné výhodnější
ceny nenabízejí. Co se týká dodavatelů
krmiv, tak máme okruh léty prověřených firem, které nás zásobují.
Jaké bene�tynabízítesousedůmbydlícím v sousedství exotických zvířat?
Obyvatelé obcí Zájezd a Bůhzdař
mají vstupné zdarma. V roce 2014
dostanou speciální kartičku, kterou se
prokáží u hlavního vchodu.
Rozmlouval LZ
Sbohem, Hugo
Oznamujeme smutnou zprávu, že
30. ledna v necelých 89 letech zemřel
pan Hugo Pavel, nejstarší a poslední
žijící z bratrů spisovatele Oty Pavla.
Pro ty, kdo se s ním setkali, zůstává
vzpomínka na nevšední osobnost. Na
srdečného, moudrého a velkorysého
chlapíka, který miloval Berounku a
ryby podobně jako jeho slavnější bratr, jehož odkazu se celý zralý život s
velkou obětavostí věnoval. Byl to on,
kdo v roce 2000 přišel s myšlenkou vy-
budovat muzeum Oty Pavla v Buštěhradě a daroval mu mnoho předmětů
a dokumentů. Byl výjimečným člověkem, kterého jsme všichni měli rádi.
Za o. s. Buštěhrad sobě
zvířat, především ptactva, členy expedice získávány.
Za zajímavé vyprávění panu Zavadilovi za všechny přítomné velice děkuji a
určitě se nejen já, ale i ostatní budeme
těšit na příští přednášky, které díky paní
knihovnici a přednášejícím obohacují
kulturní dění v Buštěhradě.
Zároveň chci poděkovat všem občanům Buštěhradu, kteří se akce účastnili
a souhlasili s tím, že místo vstupného,
které mnozí navrhovali, byl dobrovolný
příspěvek zaslán na pomoc dětem v Sýrii. Byla vybrána částka 1.092,- Kč a zaokrouhleně na 1.300,- Kč odeslána jako
dar občanů Buštěhradu na konto společnosti „Člověk v tísni“ (účet Sýrie). Poděkování ve formě mailu jsem obdržela od
pana Tomáše Vyhnálka, Fundrasing Director, Člověk v tísni, o.p.s., Šafaříkova
24, Praha 2.
Viz text mailu: Moc díky za ten dar na
Sýrii!!! V té zemi se situace zhoršuje každým dnem a o to více je naše společná pomoc potřeba.Přeji hodně energie do pořádání dalších podobných akcí a ještě jednou
děkuji!
Tomáš Vyhnálek - Fundrasing Director
Tak ještě jednou díky všem!
Veronika Richterová
ˇ
ˇ NÁM PÍŠÍ
CTENÁRI
Pod čarou
Ve čtvrtek 30. ledna 2014 se již tradičně od 19 hodin v restauraci U Bečvářů
konala přednáška, kterou pořádá místní knihovna pod vedením paní Mgr.
Čermákové. Tentokrát se ujal slova pan
MUDr. Vít Zavadil a velice poutavě převyprávěl nejen zážitky z cestování po
Chile, které navštívil s expedicí v roce
2012, ale především fundovaně popsal
výskyt veškeré flóry a fauny místních
hor, údolí, pamp a vyprahlých stepí. Latinské názvy květin a především kaktusů se objevovaly na promítacím plátně,
ale stejně zajímavé byly i příhody, kdy
a jak byly snímky jednotlivých rostlin a
2 0 1 4 , Č Í S LO 9
Jitka Mahovská
ST R A N A
14
2012 cislo 0
Vzpomínka na Bláhovy
Jsem už také ze starší generace a
na rodinu Bláhových si pamatuji velmi dobře. Paní Bláhová byla velmi
ochotná a k lidem přívětivá. Starý
p. Bláha měl malého koníka a vozík
a chleba rozvážel po městě. Ve vozíku měl slámu, na slámě bílou látku a
na té naskládaný chléb. Když se starý
pán s někým sešel na kus řeči, koník
nerad čekal a sám se rozjel k dalšímu
zákazníkovi.
Moje babička byla také odběratelem ještě teplého chleba. Kdy Bláhovic
skončili s pekařstvím, to bohužel také
nevím. Na Buštěhradě byli ještě další
pekaři, Kváčovic a Schmalzovic. Pamatuji se, že Kváčovic roznášeli chleba a housky v nůši. Pekař p. Schmalz
mimo chleba také pekl každé odpo-
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
ledne velké housky, které byly krásně
propečené, křupavé a velice oblíbené.
Tato doba je bohužel už také nenávratně pryč a na Buštěhradě chybí
možnost, abychom si mohli koupit
chutné a křupavé pečivo přímo od
místního pekaře
Eliška Procházková
Co je nového s hrnečky?
Pro ty, kdo se zajímají o příběh hrnečků na našem plotě, je zde pokračování. Po minulém článku, který
popisoval, jak ze čtyřiceti hrnečků
na plotě zbylo pouhých osm, začaly
hrnečky opět přibývat. Momentálně
je jich okolo padesáti. Totožnost některých dárců znám, jiní jsou neznámí. Hrnečky si žijí svým vlastním životem. Občas některý pěknější zmizí
(nejrychleji byly pryč dvě konvičky na
smetanu), občas se objeví nový, ale již
nemizí hromadně, což dokládá zlepšení morálky kolemjdoucích. Občas
přijde někdo známý, že se mu některý
hrneček líbí, ale hned přinese jiný na
výměnu. Jeden jsem darovala kamarádce, neboť básnila o tom, že úplně
stejný hrneček (se slonem) měla jako
dítě. Objevily se i papírové kelímky
od kávy. Nenapadlo by mě, do jakých
rozměrů se taková legrácka s hrnečky
rozroste! Už jsem i slyšela, že našemu
domu někdo říká „hrníčkový dům“.
Děkujeme tedy všem dárcům za hrnečky a připomínáme: nejbezpečnější
jsou na plotě takové, které jsou prasklé
nebo bez ouška.
DJ
ˇ
BUŠTEHRADSKÝ
CHODEC
Míče
Tak nám dneska otevřeli nový krámek
na Kladenské! Nápis nade dveřmi POTRAVINY A LAHŮDKY U POŠTY zcela
jasně oznamuje převažující sortiment
i umístění prodejny. Dozvěděl jsem se,
že paní Irena Firzina bude mít otevřeno
denně od sedmi ráno do osmé večerní.
A tak, vedle několika známých vietnamských VEČEREK a krámu POTRAVINY
U ŠKOLY, báječně přibyla další možnost
nedělního nákupu a poslední naděje
třeba těm, kteří se vracejí pozdě ze zaměstnání. Ale o tom jsem vlastně psát
nechtěl… to jsem se jen tak všimnul,
když chodí Chodec okolo.
Na webu města jsem před časem zaregistroval stýskání nějakého Buštěhraďana, že tu nikde není supermarket. Pamatuji si, že se dokonce povídalo o tom, že
by něco takového mohlo vyrůst někde
poblíž sila na východním konci města.
Zatrnulo mi. Hamižným developerům
bývá totiž šumafuk, v jaké lokalitě něco
takového prosadí, protože nejspíš bydlí
někde úplně jinde. V dnešní době, kdy
má většina domácností před domem
auto, celkem slušně funguje hromadná
doprava a kdy máme k prvnímu prodejnímu komplexu necelé tři kilometry, je
ono web-přání trochu nepochopitelné.
S otevřením nějakého toho multi-mega-extra-speciál-super-marketu by totiž
v brzké době nejspíš zanikly všechny ty
malé příjemné buštěhradské provozovny, prodejci by přišli o práci a my ostatní o ten nenahraditelný osobní přístup a
obsluhu. A já bych chtěl i nadále kupo2 0 1 4 , Č Í S LO 9
vat kvítí v prodejně LINEA, nebo v KVĚTINÁŘSTVÍ u pošty, shánět tkaničky u
firmy BOTY BUŠEK, škádlit životosprávu v CUKRÁRNĚ U NÁPRSTKŮ, koupit
si propisku v PAPÍRNICTVÍ U ŠPIMRŮ
nebo potěšit domácí mazlíčky laskominou z krámku U HAFIKA. Pochopitelně
vím, kde pohodlně pořídit barvy a laky,
šminky i toaletní papír, neboť Švejdovic
DROGERIE je přímo v domě, kde bydlíme. Tam, co je hned vedle zavedeného
KADEŘNICTVÍ paní Jíři. S oblibou také
nakupuji v obchodě s názvem ŘEZNIC-
TVÍ-UZENÁŘSTVÍ-DRŮBEŽ-BUFET
u zastávky Na Kahanci, protože se tam
na mne vždycky usmívají a ochotně poradí, co vybrat. Nápis nade dveřmi mají
sice trochu dlouhý, ale určitě jasný a všeobjímající. Pravdou je, že by se mi možná pro naše malé obchůdky líbily trochu
zajímavější a zábavnější názvy, ale to musím nechat na vůli provozovatelů. Když
prostě prodávám housky, tak si logicky
nebudu nade dveře psát poněkud záhadný nápis „KARLÍKOVY PLETÝNKY“,
protože zákazníky nalákají docela polopatické HOUSKY. Docela mě však baví
invence a humor vedoucího potravinové
prodejny ve zlomu Kladenské, velmi oblíbeného obchodu, jenž proslul zaužívaným názvem POTRAVINY U MEĎÁKA a
„luxusní teplou sekanou“. Když se totiž
Mírovi Vinklovi zatelefonuje, tak se ze
sluchátka často ozve: „Tady buštěhradskej Kaufland!“. A tak bych chtěl znovu
apelovat na všechny, kteří by mi kvůli
vlastnímu pohodlí chtěli tuhle pohodu
zlikvidovat, nedělejte to! Sice byste si
v tom vytouženém obchoďáku mohli
nakoupit třeba trochu zbytečně exotické chobotnice, žraloky a kraby, a k tomu
ještě všechny možné i nemožné svršky
a spodky, naráz komplet a pod jednou
střechou, ale určitě bychom všichni přišli o to naše milé domácí buštěhradské:
„Dobrý den, co si přejete?“
A proč zrovna nadpis „Míče“? No, to
je jen malá zábavná inspirace, tentokrát
pro ty naše obchodníky. Pojedete-li autobusem do Prahy, tak si všimněte za
Horoměřickou po levé straně malého
obchůdku s výborným nápisem: TRENÝRKÁRNA. Skvělý nápad! Pak se mi
moc líbí třeba název jednoho krámu na
Letné (poblíž kina Oko), který zase hlásá jasnou zprávu o sortimentu: ČESKÉ
FUSEKLE! No, a ty MÍČE? Vzpomínám
si, že tak bývala pojmenovaná taková
nenápadná prodejna na Hanspaulce,
ve které opravdu prodávali jen samé
míče, meruny, balony a tenisáky. Nevídaný homogenní artikl na nepříliš frekventovaném místě mi tenkrát vnuknul
myšlenku, že prodej kulatých nesmyslů
je zřejmě jen zástěrka pro nějakou úplně jinou a trochu podezřelou činnost.
Myslím, že tam skrytě sídlila nějaká cizí
strašně tajná informační služba plná špionážních agentů. Bylo to tam na kopci,
u svatého Matěje… a tam se přece slunko zasměje… tak se zasmějte taky… jaro
už je za humny!
JB
ST R A N A
15
2 0 1 4 , Č Í S LO 9
ST R A N A
Náklad 1000 ks
Tisk: Kočka Slaný
Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Den vydání: 13. 3. 2014. Uzávěrka dalšího čísla bude 15. 5. 2014
Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat stanovisko vydavatele a redakční rady.
Korektura textu: Jan Dvořák; Design a grafika: Michal Fiala a Dana Stolzová
Redakční rada: Jiří Blesk (JB), Ing. Jiří Janouškovec (JJ), Ing. Arch. Daniela Javorčeková (DJ),
Ing. Jitka Müllerová (JM), Jaroslav Pergl (JP), Ing. Luděk Zámyslický (LZ)
Odpovědný koordinátor: Ing. Jiří Janouškovec; [email protected]
Vydavatel: Občanské sdružení Buštěhradské fórum, Okružní 849; www.bustehradskeforum.cz
Obrázek na titulní straně: Masopust. Foto: M. Žitníková
Obrázek na zadní straně: Jarinovo panorama v Hotelu Buštěhrad. Foto: Aushaus
Buštěhradské listy - dvouměsíčník; Ev. č. MK ČR E 20893
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
16