Pentagram 2012/4

P e nt a gr a m
Lectorium Rosicrucianum
Len ohnivý vták porazí zlo
Mystériá Orfea
Orfeus a Eurydika
Mystériá Orfea
Dráma neuskutočniteľnej lásky
Orfická mystéria a sirény
„Keď nadišiel večer“
Evanjelium podľa Filipa
Setba a sklizeň
(R)Evoluce 201 2
2012
ČÍSLO
4
Pentagram vychází šestkrát ročně v holandském, německém, anglickém, francouzském, portugalském, španělském,
maďarském a česko-slovenském jazyce.
V bulharském, finském, řeckém, italském,
polském, ruském a švédském jazyce vychází Pentagram čtyřikrát ročně.
Šéfredaktor
A. H. v. d. Brul
Redakční rada
P. Huijs
Redakce
Pentagram
Maartensdijkseweg 1
NL-3723 MC Bilthoven
e-mail: [email protected]
Administrace
Medzinárodná škola Zlatého Ružokríža
Lectorium Rosicrucianum
Masarykova 1 2
SK-040 01 Košice
e-mail: [email protected]
Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží
Lectorium Rosicrucianum
Křesomyslova 8
CZ-1 40 00 Praha 4
e-mail: [email protected]
Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží
Lectorium Rosicrucianum
Nové sady 4
CZ-602 00 Brno
e-mail: [email protected]
www.lectoriumrosicrucianum.org
K překladu použito:
německé vydání Pentagramm 5/2011
anglické vydání Pentagram 1 /201 2
maďarské vydání Pentagram 1 /201 2
Vydavatel
Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží
Lectorium Rosicrucianum
Křesomyslova 8
CZ-1 40 00 Praha 4
e-mail: [email protected]
Autor
© Stichting Rozekruis Pers
Bakenessergracht 5
NL-2011 JS Haarlem
e-mail: [email protected]
www.rozekruispers.com
Kopie ne bez písemného souhlasu
Evidenční číslo MK ČR E 1 8833
Časopis Mezinárodní školy
Zlatého Kříže s Růží
Lectorium Rosicrucianum
Časopis Pentagram chce čtenáře upozornit na
novou dobu, která započala ve vývoji lidstva.
Pentagram byl za všech časů symbolem
znovuzrozeného člověka, Nového Člověka.
Je však také symbolem Universa a jeho
věčného bytí, v němž se projevuje Boží plán.
Symbol však obdrží smysl jen tehdy, je­li
uskutečněn v životě. Teprve tehdy, když
člověk uskutečňuje pentagram ve svém
mikrokosmu, ve svém malém světě, teprve
pak vstoupil na stezku transfigurace.
Časopis Pentagram vyzývá čtenáře,
aby tuto duchovní revoluci v sobě samých
připustili a uskutečnili.
P e nt a g r a m
Číslo 4/2012
Obsah
Pentagram pojednává také v tomto vydání
o Světle, které je lidstvu darováno ve všech dobách. V úvodním článku ukazuje Jan van Rijckenborgh, jak Světlo – symbolizované jako
nebeská hudba Orfeovy sedmistrunné lyry –
před přibližně 1 2 000 lety přivedlo k duchovnímu probuzení tisíce lidí v celé Malé Asii.
Díky příspěvkům jako např. Evanjelium podľa
Filipa, Setba a sklizeň a Len ohnivý vták pora­
zí zlo podnikáme cestu časem a jeho různými
filozofiemi. S Lokim (Luciferem), který zabil
světelný prvek v člověku, boha Baldra, se
noříme hluboko do minulosti našeho vědomí
a konečně přicházíme na cestu nahlédnutí,
na níž může jako Fénix z popela opět povstat
pravý člověk.
A opět Orfeus, nyní však o nenaplněné lásce
k Eurydice a opera o tomto příběhu. Hudba
může přenášet jiskry božského ohně a Orfeova
lyra skutečně spojila zemi s vyššími energiemi
ze sfér Dionýsova duchovního roznícení – a stále tak činí – ale Eurydika, lidská duše, má ještě
nedokonalé vědomí…
Pentagram končí pohledem biofyzika Dietera
Broerse na blízkou budoucnost. Z jeho pohledu na rok 201 2 zní poselství: Když životním
jednáním dokážeme zvýšit své vibrace, pak
můžeme dalekosáhlým změnám, které naši
Zemi očekávají, hledět s důvěrou vstříc.
Orgie alebo vyvýšenie Ducha?
Mystériá Orfea 2
Evanjelium podľa Filipa
„Keď nadišiel večer“ 9
Setba a sklizeň 12
Náboženstvo a filozofia
v ére našej spoločnosti
Len ohnivý vták
porazí zlo 16
Orfeus a Eurydika
Dráma neuskutočniteľnej
lásky 23
Orfeus a Eurydika
Orfická mystéria
a sirény 30
Edda
Ragnarök – zánik
starého světa 36
Hovory nad knihou:
Proč se lidstvo nachází
před evolučním skokem
(R)Evoluce 2012 42
Obálka: V zářivých barvách
kreslí jihofrancouzská uměl­
kyně Mona Roussette svět
nového vědomí Fénixe, sym­
bolu znovuzrozené duše člo­
věka.
L’Oiseau Phénix. Mona Rou­
ssette, Bergerac (Fr.)
www.lagaleriedemona.com
ORGIE ALEBO VYVÝŠENIE DUCHA?
Mystériá Orfea
J. van Rijckenborgh
Na rôznych javiskách v Európe, Kanade a USA sa uskutočňujú tohto
leta predstavenia opery „Orfeus a Eurydika“ od Christopha Willibalda
Glucka. Kvôli tomu sa skladateľ r. 1 776 hlboko ponoril do mytológie
a s nádhernými melódiami spracoval klasický mýtus o Orfeovi – spevákovi, ktorý očarujúcim hlasom a hrou na strunách dokázal pohnúť
dokonca kameňmi. V niekoľkých príspevkoch uvažuje Pentagram spoločne s čitateľmi o hlbokom význame a pozadí tejto spirituálnej drámy
z pred-gréckeho staroveku.
K
eď sa zaoberáme Orfeom, musí­
me ako prvé zabudnúť všetko, čo
sme sa o ňom možno naučili v našej
mladosti. Nie preto, že to snáď nie je
pravda, ale preto, že sme z toho istotne
urobili nesprávne závery. Z toho vy­
plýva, že máme málo úcty pred orfic­
kými a dionýzovskými zázrakmi, ktoré
jedným dychom vymenúvame. S tými­
to zázrakmi je spojený pojem „orgie“
a orgie majú u nás zlú povesť. V sku­
točnosti sa v príliš dekadentnej Rím­
skej ríši urobili v neskorom staroveku
z orgií – pôvodne celebrovania mysté­
rijných rituálov – alkoholické výstred­
nosti, spojené s hanebnou, verejne na
pozeranie vystavenou zmyselnosťou.
To všetko sa uskutočňovalo pod pláš­
tikom orfických a dionýzovských
2
Pentagram 4/201 2
mystérií. Vraví sa, že u Dionýza a Or­
fea sa vínny sud tešil vysokej úcte.
Tiež sa traduje, že obe tieto mystérij­
né postavy vzbudzovali šialenstvo –
hlavne u žien.
Vplyv Dionýza bol ako jedna atmo­
sférická vibrácia. Len čo sa táto vibrá­
cia dotkla krajín, opúšťali ženy, ktoré
boli tomu otvorené, svojich mužov
a svoje deti, aby sa zhromažďovali na
určitých miestach a odovzdávali sa
svojmu Bohu rozličnými orgiami,
plnými vína a hystérie.
„Zatiaľ čo vykonávajú svoje domá­
ce práce“ – tak rozprávajú legendy –
„sú ich krosná náhle ovinuté vínnymi
úponkami a z povaly kvapkajú mlieko
a med. Zbalia jedno zo svojich detí,
roztrhajú ho a zmiznú do hôr, kde sa
Jan van Rijckenborgh a Catharose de Petri, zakladatelia
Duchovnej Školy Zlatého Ružokríža, popísali cestu, ktorá
vedie k oslobodeniu duše. Činili to okrem iného na zákla­
de pôvodných textov univerzálneho učenia, ktoré žiakom
Duchovnej Školy a záujemcom objasňovali a svojím živo­
tom dokazovali.
Dionýzos, Božstvo, inšpirujúce Orfea, s kantharom a jednou mainádou. Freska z Herkulanea, 1 . st. pred Kristom. Neapol: Nationalmuseum, Foto © Luciano Pedicini
Mystériá Orfea
3
Obraz z opery „Orfeus a Eurydika“ od C. W. Glucka, Júl 2011 , Paleis Soestdijk, Nederland.
Foto © Leo van Velzen
s mainádami (ženské nasledovníčky
Dionýza v Grécku, v rímskom pan­
theóne im zodpovedali bakchantky,
pozn. prekl.) oddávajú božskému opo­
jeniu. Epidemické šialenstvo prepadá
ľudí a strháva najviac nahnevaných.
Spretrhá všetky väzby a vedie do ži­
vota bezuzdnej povahy.“
V inom rozprávaní sa vraví, že tri
dcéry opúšťajú v šialenstve svoj dom
a zadebnia svoje dojčatá. Je to ako
strašný sen, tak nás učí literatúra.
A boh poháňa všetko do ešte hlbšie­
ho šialenstva. On je veľký poľovník,
a ženy, ktoré mu slúžia, poháňa ako
poľovníckych psov. Kto ešte nepočul
o bakchantkách? Sú to ženy, ktoré sa
4
Pentagram 4/201 2
nachádzajú v dionýzovskom šialen­
stve, a ktoré sa správajú v strašnej
zúrivosti ako dravé zvieratá. Čo by
sme si mali myslieť o tom všetkom
a naučiť sa z toho, čo sa rozpráva a vy­
nára sa ako poviedky a legendy – bez
toho, aby sme im rozumeli – a čo malo
vtedy taký satanský účinok na rímsku
dekadenciu? A nie je aj u nás alkoho­
lik človekom, ktorý slúži Bakchovi?
Nie je to tak, že sa báje a mýty starých
mystérií prezentujú ako skutočnosť
preto, aby predstavovali dialektickú
hrubosť a hriechy? A nebolo by preto
veľmi ťažké sňať úplne z týchto mysté­
rií vína a smilstva závoj a chápať ich
ako volanie po novom živote?
V starej ústnej tradícii sa popisuje reakcia ľudí na dotyk prostredníctvom Svätého Ducha, ktorá bola tak uchvacujúca, že bola nepochopiteľná pre tých, ktorí stáli pomimo.
Vlastne nie. Signatúra božského
posolstva je konkrétne v týchto mysté­
riách tak zrejmá, že ju môže pochopiť
aj dieťa. Pristúpme teraz k základnému
opisu: Orfické mystériá pochádzajú
z prehistorických, teda legendárnych
čias. Začiatok týchto mystérií sa môže
datovať na čas pred cca 12 000 rokmi.
To treba mať na pamäti, keď sa načú­
va čistým Kristo­centrickým myšlien­
kam z čias 10 000 rokov pred Kristom.
Orfeus sa prirovnáva ku všetkým ostat­
ným veľkým vyslancom Boha. Prináša
učenie, ktoré je úhrnom univerzálnych
mystérií, bez toho, aby sám niečo na­
písal.
A s ním vystupuje Dionýzos, búr­
livý horlivec Ducha. Kto sa zaoberá
touto postavou, môže bez zvláštnej
fantázie zistiť, že Dionýzos stelesňuje
pôsobenie Svätého Ducha. Je to Duch,
ktorý ako búrkový vietor hučí nad
svetom a zobúdza dialektických ľudí
všade tam, kde je to možné, a pritom
poháňa k extáze – to znamená k orgii.
Keď zažívali učeníci Krista svoj svia­
tok Turíc – vyliatie Svätého Ducha,
mnohí si mysleli, „že sú plní sladkého
vína“. Extáza, nebeská nadpozemská
radosť, ktorá sa zobudí prostredníc­
tvom dotyku Svätého Ducha, a činy,
ktoré z toho vyplývajú, sú pre bežných
pozemských ľudí až do takej miery
nelogické, tak absurdné, že na to pou­
žívajú slovo „šialenstvo“ či „hystéria“.
V starej ústnej tradícii sa popisuje
reakcia ľudí na dotyk prostredníctvom
Svätého Ducha, ktorá bola tak uchva­
cujúca, že bola nepochopiteľná pre
tých, ktorí stáli pomimo. Tak to treba
chápať. V miere, v akej naše pozem­
ské pole chápania počas vekov kráča
ďalej, kryštalizuje aj rasové telo člove­
ka. Ľudská bytostná skutočnosť stále
silnejšie tvrdne ako kameň.
Toto tvrdnutie sa netýka len látko­
vého tela, ale aj ostatných prepravných
prostriedkov – jemnohmotných tiel
osobnosti. Má vplyv aj na vlastnosti
osobnosti, jej životnú sféru a jej sprá­
vanie. Ide teda nielen o tvrdnutie, ale
aj o spomaľovanie všetkých život­
ných funkcií. V priebehu čias sa aj
schopnosť reakcie človeka stáva stále
slabšia.
Keď potom k tomu ešte dodáme,
že oslabovanie schopnosti reakcie
nastáva so zapuzdrením vedomia,
môžeme úplne pochopiť, že dotyk
prostredníctvom Ducha pred 12 000,
2 000 a samotnými 700 rokmi bol
omnoho dynamickejší a pôsobivejší
ako v našich časoch.
Mystériá Orfea
5
Pred 700 rokmi prišli stovky ľudí
súčasne ku Katárom a otvárali sa v en­
dúre, lebo zažili dotyk prostredníc­
tvom Svätého Ducha a odovzdali sa
mu. Pred 2 000 rokmi prišlo niekoľko
tisícov cez Svätého Ducha na volanie
apoštola Krista a nechali sa krstiť. To
nemôže byť chápané ako vonkajší akt,
ale ako živé zakúsenie nepozemských
vibrácií a osobné reagovanie na ne.
UNIVERZÁLNE OHNISKO Tak pocho­
píme aj to, že pred 12 000 rokmi umož­
nili orfické a dionýzovské mystériá to,
aby sa mnoho tisícov prebudilo k No­
vému Životu. Tu nastala mohutná ma­
sová reakcia. Bola tak ohromná, že
ešte po tisícoch rokov sa udržali za­
chované vzrušujúce povesti a rozprá­
vania – aj keď sú väčšinou prekrútené
nasledovníkmi, ktorí ich nepochopili.
Pred tisíckami rokov bola celá Malá
Ázia obrovským ohniskom univerzál­
nych síl. Národy, ktoré žili na tomto
veľkom území tak zažívali ich milosť.
Egypt, Kanaan, Sýria, Perzia, ako
aj južný Balkán boli ako veľké pole
úrody pre sväté mystériá univerzálne­
ho Bratstva. Môžeme povedať, že úro­
da duší, oslobodených v tom čase pre
Nový Život, bola niekoľko desiatok
tisícov. V tejto významnej dobe árijskej
epochy to bolo tak, akoby sa mystériá
navzájom preplietli. Koľkí sami nepo­
znali Grécko. A predsa bola všetkým
darovaná možnosť, aby vstúpili do
6
Pentagram 4/201 2
oslobodzujúceho života. To bola aj
posledná veľká možnosť vystúpenia
árijského ľudstva. Bola to posledná
veľká úroda predtým, ako rasové telo
skryštalizovalo tak veľmi, že už sa viac
nemohlo hovoriť o veľkých úrodách.
Kto môže ešte teraz zakúšať Ducha
a chápať? Kto má ešte teraz tak ob­
siahle vedomie, aby mohol jasne
a spontánne reagovať?
Tisíce kedysi dávno, stovky pred 700
rokmi, a za terajších čias je to v naj­
lepšom prípade len malá skupina. Dnes
sa musí bojovať o každú jedinú dušu,
aby sa mohol človek dokonale otvoriť
pre Svetlo.
A bratia a sestry, ktorým sa to po­
darí, padajú na kolená od vďaky za
zachránenú dušu. Sú práve tak vďační
za jednu dušu ako orfickí hierofanti
za tisíce. Víno, ktoré je tak zviazané
s kultom Dionýza, je takto symbolom
pôsobenia Svätého Ducha. Spomeňte
si na víno pri Svätej Večeri.
Keď sa vínne úponky obvinú oko­
lo krosien žien a mlieko a med kvap­
kajú z povaly, potom to znamená, že
dotyk prostredníctvom Ducha bol tak
dynamický, že ľudia už viac nemohli
pokračovať v každodennom živote,
ale museli na Ducha reagovať, spon­
tánne. Tak v starých časoch reagovali
nespočetní na rútiace sa vlny síl Dio­
nýza. Ľudia vedeli, o čo ide, lebo boli
Príbehy o sude Danajcov a práci Sizyfa pochádzajú z obrazného vyjadrenia orfických mystérií.
na to pripravení prostredníctvom
učenia Orfea.
Tieto učenia sa nám predstavujú
v piesňach a básňach, spievaných
a deklamovaných Orfeom s pomocou
sedemstrunnej lýry. Táto lýra je ma­
gický a oslobodzujúci nástroj všetkých
synov vôle a jogy, sedemnásobnej
schopnosti božského človeka.
Dialektický, nechápajúci dnešný
človek tvrdí, že učenia a spevy Orfea
boli veľmi pesimistické. Orfeus bol me­
lancholický učiteľ, tvrdí sa s dôrazom.
Avšak je aj iný spôsob uvažovania
a ako žiaci Duchovnej Školy sa o tom
predsa nebudeme takto so súhlasom
vyslovovať. Čo teda hovorí Orfeus?
Človek je hriešny a nešťastný kvôli
svojej dvojakej prirodzenosti. Aj my
to vieme. Orfeus hovorí, že túžobné
hľadanie blaženej večnosti nemá žia­
den zmysel. On si praje – citujeme
doslova: „uniknúť z kolobehu a po
biede si oddýchnuť“. Isto viete pres­
ne, čo sa tým myslí. Orfeus učí, že
život je fatálny kolobeh, v ktorom
človek leží uväznený. V svojom vä­
zení ide od zlého k horšiemu, od hrie­
chu k hriechu. Orfické učenie sa takto
síce vzťahuje na hriechy a biedu v tejto
prírode, ale nad tým všetkým stojí
učenie o spáse. Stredobodom je spá­
sa, oslobodenie. Aby sa aktualizovala
a urobila uskutočniteľnou, robí Or­
feus všetko, aby vysvetlil svet s jeho
dialektickými ohraničeniami.
Známe príbehy o danajskom sude
a práci Sizyfa pochádzajú z obrazného
vyjadrenia orfických mystérií. Snáď
poznáte oba príbehy: Danajci sú hrieš­
nici, tí, ktorí padli z pôvodnej Ríše
Boha, a ktorí boli odsúdení na to, aby
naplnili vodou sud bez dna. Sužovaní
neukojiteľným životným smädom,
zaoberajú sa touto beznádejnou odváž­
nou úlohou. Sud samozrejme nebude
nikdy plný, nikdy nemôžu omočiť
vodou svoje smädné pery.
Sizyfos je zase odsúdený na to,
aby stále opäť gúľal balvan nahor na
svahu hory. Predtým ale, ako je s ním
hore, zgúľa sa tento vždy opäť nadol.
Potrebuje toto komentár?
Hovoríme o vzniku, rozkvete a zá­
niku a stále sme pritom snáď ešte prí­
liš optimistickí. Nie je preto omnoho
presnejší orfický spôsob pohľadu,
ktorý naznačuje, že v našej prírode
existuje nakoniec len „zanikanie“?
Nie je dôkazom toho celý náš život?
V miestnostiach a budovách, kde sa
učili orfickí žiaci, boli Danajci s ich
sudom a Sizyfos s jeho kameňom
stále opäť veľmi výstižne zobrazova­
ní. Preto sa môže povedať, že tieto
dva jednoduché symboly zobrazujú
Mystériá Orfea
7
celú dialektiku, a to už pred 12 000
rokmi.
To je určite pesimistický pohľad,
ale len vzhľadom na túto prírodu. Spe­
vy Orfea sa dvíhajú ďalej, do výšok
a diaľav. Ide o spásu, ide o vystúpenie
z kolobehu.
Ako sa udeje spasenie?
Po prvé, božia iskra, boží element,
ktorý je a ostáva vždy prítomný v pad­
lom mikrokozme, musí byť oslobode­
ný. Po druhé, žiak musí kráčať cestu
„Orphicos Bios“, pod ktorou sa myslí
cesta umierania podľa tejto prírody.
To znamená, že žiaci orfických my­
stérií prijali veľmi osobitný životný
postoj a šli svoju cestu v tichu. Je pri­
rodzene pochopiteľné, že sa pritom
snáď všetkými spôsobmi odchýlili od
obyčajnej životnej morálky.
Po tretie, žiak šiel rituálnou cestou.
Táto cesta znamená systematické do­
týkanie, rozlamovanie a pozdvihova­
nie prostredníctvom Svätého Ducha
8
Pentagram 4/201 2
a v Svätom Duchu. Rituálna cesta je
cesta Dionýza. Zdvíha sa búrkový vie­
tor Ducha a žiak spieva pieseň oslo­
bodenia: „Bol som dieťaťom Zeme
a hviezdneho neba, ale môj pôvod je
nebeský. Naozaj, ty to vieš!“
Dôsledkom kráčania chodníkom
prostredníctvom svätého konania,
učenia a nového života je únik z re­
ťazí biedy.
Tak sa premieňa pesimizmus príro­
dy na sršiaci entuziazmus pútnika –
nasýteného vínom Ducha. Oni tancujú
ako bakchantky tak, ako niekedy všetci
svätí a oslobodení – ako je to opisované
aj v Žalmoch. Oni tancujú svoje tance
oslobodenia s monádami – to jest Nové
Duše tancujú s oslobodeným, znovu­
zrodeným Duchom – a spievajú, spre­
vádzaní sedemstrunnou lýrou Orfea:
„Posvätenie tebe,
ktorý si utrpenie pretrpel!
Toto si ešte nikdy nezažil:
Z človeka sa staneš Bohom!“ 
EVANJELIUM PODĽA FILIPA
„Keď nadišiel večer“
„Somár, ktorý šiel v kruhu okolo mlynského kameňa, utekal a utekal
a prešiel sto míľ. Keď bol nakoniec odviazaný, nachádzal sa opäť na
počiatku. Tak existujú aj ľudia, ktorí prešli mnoho ciest, a predsa sa
ani o krok nepriblížili k cieľu. Keď nadišiel večer, nevideli žiadne mesto
ani dedinu, žiadne stvorenie ani prírodu, žiadnu mocnosť ani anjela.
Márne sa namáhali, úbožiaci.“
N
evzťahuje sa tento citát z Evan­
jelia podľa Filipa presne na náš
dnešný život? Nejdeme aj my stále
v kruhu dokola a nemelieme aj my
s veľkou námahou naše obilie v práci,
v rodine, v spoločnosti a nerobíme
ďalej a ďalej – ponáhľajúc a náhliac
sa? A „keď nadíde večer“, keď umrie­
me, v skutočnosti sme nevideli nič.
Podstatné veci sme nespoznali: to
podstatné z medziľudských vzťahov
(„žiadne mesto ani dedinu“) a to pod­
statné zo zvierat, rastlín a prírodných
síl. Všetko toto uniklo našej pozor­
nosti. A podobne sme na úrovni nad­
zmyslového sveta vedome nezažili
„dobré a zlé“ energie, ktoré nás ria­
dia, a preto sme sa tiež nedokázali od
nich oslobodiť. „Márne sa namáhali,
úbožiaci.“
Evanjelium, ktoré napísal Filip pred
takmer 2000 rokmi, sa môže priamo
použiť na situáciu moderného človeka.
Vyzerá to takmer tak, akoby to muse­
lo byť nájdené v piesku púšte našich
čias, aby dôrazným spôsobom upútalo
našu pozornosť na našu životnú situá­
ciu. Evanjelium dokáže objasniť našu
súčasnú situáciu, ale aj poukázať nám
na možnosť, ba dokonca na nutnosť
celkom iného spôsobu života, ktorý
nás prinesie bližšie k nášmu skutoč­
nému určeniu. Evanjelium poskytuje
opis toho, ako tento celkom iný stav
vyzerá a ako sa dosiahne. Napríklad:
„Tí, ktorí dedia po mŕtvych, sú sami
mŕtvi a dedia to, čo je mŕtve. Tí ale,
ktorí dedia to, čo je živé, sami žijú
a títo dedia to, čo je živé a k tomu i to,
čo je mŕtve.“
Pokým ideme v kruhu ako ten so­
már a márne prežúvame svoje problé­
my, nikdy z toho kruhu neunikneme.
Dedíme len „mŕtve“, hoci fyzicky
stále žijeme, a preto sme sami „mŕtvi“.
Avšak existuje možnosť dediť to, čo
„Keď nadišiel večer“
9
Táto freska vyjadruje veľmi jemným spôsobom odovzdanie a veľkú túžbu duše
„orante“ – „svätej ženy“. Prví kresťania,
ktorí v nepriateľskom Ríme tretieho storočia hľadali svoje útočisko (a miesta na
pochovávanie!) v katakombách, vzhliadali
na Krista ako na „pastiera ľudí“, rovnako
ako nazerali hermetici na „Pymandra“,
teda na slovo s rovnakým významom.
Freska v Prisciliných katakombách v Ríme,
približne 200-250 po Kristovi.
je „živé“, pretože neuvedomená iskra
Ducha, duchovné jadro, potrebuje len
správny pokrm a voľné pole, aby sa
mohlo rozvinúť.
Ak je táto iskra Ducha vedome
rozvíjaná na duchovnej ceste, ktorá
je až do posledného detailu opísaná
10
Pentagram 4/201 2
v Evanjeliu podľa Filipa, „dedíme to,
čo je živé“, teda život v nepominu­
teľnom svete, a aj to, čo je „mŕtve“.
Lebo pre každého, kto žije z večnosti,
dostávajú všetky veci, aj tie „mŕtve“,
svoj zmysel a budú mu slúžiť. Každý
človek je podľa slov tohto evanjelia
perlou, ktorá napriek tomu, že ešte
nedosiahla svoj lesk, má svoju hod­
notu. „Keď je perla [nehynúce jadro]
hodená do špiny [spoločenský a indi­
viduálny chaos], nestáva sa tým menej
hodnotnou. Ani sa nestáva hodnotnej­
šou, keď je pomazaná olejom [keď je
leštená ilúziami]; ona má vždy rovna­
kú hodnotu v očiach svojho majiteľa.
Tak je to aj s deťmi Boha: kdekoľvek
môžu byť [v blate alebo ilúziách],
majú rovnakú hodnotu v očiach
svojho Otca!”
Jediná vec, na ktorej záleží, je
vyslobodiť ju zo špiny a falošného
oleja. Tým si perla, naše nehynúce
bytie, zachová dokonalý lesk. Filip
nám v svojom evanjeliu obraznou
rečou približuje udalosti z nášho
pominuteľného sveta, čím reprodu­
kuje nepominuteľné pravdy o našom
živote a podstatu našich skúseností.
Kto odomkne tieto obrazy, podoben­
stvá a symboly, bude odmenený pre­
kvapujúcimi vhľadmi. 
Literatúra: Evanjeliá z Nag Hammadi,
Konrad Dietzfelbinger, Edition Argo,
Dingfelder Verlag 1 989, (2. vydanie)
„Keď nadišiel večer“
11
Setba a sklizeň
Čas od času se každý člověk ve svém vlastním myšlenkovém světě zabývá rajskými očekáváními. Student sní
o úspěšné kariéře, sportovec o tom, že vystoupí na stupně
vítězů, herec, že ochutná opojení potlesku. Mimochodem
realita může být někdy úplně jiná, dokonce až jako noční
můra. Někdy se dostaví zoufalství, vzpoura, hořkost nebo
úžas nad neočekávaným průběhem věcí.
12
Pentagram 4/201 2
V
lidové mluvě se často říká, že
někdo se narodil pod „dobrou
nebo špatnou hvězdou“. Správnější
ovšem je „pod hvězdou, která je jak
dobrá, tak i špatná“, jinak se ale tento
obraz blíží realitě, alespoň pokud vy­
cházíme z toho, že tato hvězda není tak
náhodná, jak by se mohlo zdát. Stopy
činů a jednání z průběhu všech inkar­
nací doplněné sklizní z našeho sou­
časného života skutečně tvoří vnitřní
firmament (oblohu) našeho mikrokos­
mu, našeho světa v malém, ve formě
magnetických bodů a siločar – někdy
zvaný „aurická bytost“.
Tento firmament obsahuje z kaž­
dého „obyvatele“ mikrokosmu jak
temnou, nežádoucí a raději neviděnou
stranu, tak zářící stranu, plnou již zís­
kaných duševních kvalit, dohromady
tedy soubor, který obsahuje pobídky,
stejně jako zábrany. Proto mluvíme
„o dobré a zároveň špatné hvězdě“.
Náboj, kvalita obou prvků, tvoří do­
slova individuální určení člověka, které
osobnost vede – zdánlivě slepě – skrze
situace a události, aby na jedné straně
využila tyto existující vrozené dary jako
základ pro další vývoj a aby na straně
druhé zpracovala, neutralizovala a léčila
zděděné nebo nově nabyté vady a zraně­
ní. Na tom není nic udivujícího. Tento
stav bytí funguje jako magnet, který
přitahuje nebo odpuzuje vlivy z našeho
prostředí v souladu s touhami a ambi­
cemi, kterými je nabit náš firmament.
Až potud to vypadá docela jedno­
duše, ale je toho mnohem víc. Obecně
vnímáme sebe sama jako samostatné
jedince, ale přesto jsme jakoby nevidi­
telnými vlákny pevně spojeni se vším
a všemi. Stejně jako Sluneční soustava
tvoří samostatný systém, který je však
součástí Universa, je podobně i každý
mikrokosmos součástí makrokosmu.
Každý krok učiněný jednotlivcem, ať
už vpřed, nebo vzad, je ve skutečnosti
krokem pro lidstvo, protože ve skuteč­
nosti existuje jen jeden člověk, Člověk,
A my, osobnosti s fyzickou postavou,
jsme výrazovou formou tohoto Člově­
ka, stejně jako slovo je výrazovou for­
mou řeči.
Z uvedené propojenosti vyplývá, že
kromě našeho osobního přispění tu jsou
také vlivy skupiny a vlivy světa. Na
tomto základě můžeme pochopit, proč
se jednotlivci i skupiny obyvatel občas
vydávají velmi podivnými a někdy
dokonce dramatickými cestami, které
nelze vysvětlit přímo na základě histo­
rických nebo současných skutečností.
Rovnováha, která je jakýmkoliv způ­
sobem narušena, musí být očividně
znovu obnovena, dluh splacen, zásluha
uznána. Ale kým? Proč mnou? Který
bůh nebo démon mě zatěžuje dluhopi­
sy, které nebyly mnou podepsány? Je
toto ta vytoužená láska? Je toto ta vy­
soce vychvalovaná spravedlnost?
Zde se dotýkáme věčné otázky po
smyslu utrpení. Neexistuje žádný bůh,
Setba a sklizeň
13
Nový životní postoj není „jednokolejný“, není to žádná „jednosměrka“.
který by zaznamenával pozitivní a ne­
gativní aspekty našeho každodenního
konání a potom určoval příhodný trest
nebo odměnu. Tento účet je vyrovná­
ván v každé vteřině. Ve skutečnosti –
budeme­li se i nadále držet této meta­
fory – to vypadá tak, že nadlidská,
vznešená energie o každém člověku
vede v pravém slova smyslu jakýsi
super­elektronický nebo magnetický
zdravotní záznam, na jehož základě na­
bízí vhodnou léčbu k uzdravení. Jsme
tedy nemocní? Ano, mohli bychom to
tak říci.
Mezi původního Člověka a člověka,
mezi jazyk a slovo, mezi zdroj a žijící
zjevení, mezitím vstoupilo mnoho věcí.
Během času jsme klesali stále hlouběji
do vnějškovosti, do změti slov a do
matérie, a proto jsme se vzdálili od na­
šeho původu, od zdroje života.
Tento zdroj je ta jediná rovnováha.
Proud, který z tohoto pramene vychází,
nemůže zůstat k této stále větší sestup­
né tendenci lidského činění lhostejným,
a tak je postaven před dilema skuteč­
nosti, že člověk má svobodnou vůli.
Láska nemůže zasahovat, ale může
jako proud řídit a korigovat. Proto se
říká, že náš „osud“ je ta nejlepší věc,
která nás mohla potkat. To je poměrně
hluboké sdělení, ale když přijde něja­
ká rána, je těžké ji přijmout. Původní
člověk je svobodná bytost, protože je
14
Pentagram 4/201 2
„obrazem a podobou Boha“. Záleží jen
na něm, zda a jak na tuto nabídku rea­
guje. Může proti ní bojovat, pak bude
jeho osudem. Nebo v ní může spoči­
nout a snažit se z ní udělat to nejlepší,
potom je to jeho vlastní volba, jeho
úděl. Ovšem jako vyspělejší duše může
pochopit svoji životní cestu a přijmout
ji jako úkol a tak hledat průchod do
vyšší spirály, k pravému lidskému vý­
voji. Může buď se svými vrozenými
talenty pracovat, anebo se je snažit
pohřbít, což mimochodem přináší jen
dočasnou úlevu. Tento tvrdý oříšek
se objevuje znovu v takové či onaké
formě, dokud ho nejsme schopni roz­
lousknout. Staří Řekové měli pro kaž­
dou situaci připravenu řadu bohů
a bohyň. Řízením lidských osudů byla
pověřena bohyně se zavázanýma oči­
ma a váhami. U Římanů to byla bohy­
ně Justice. Justice znamená spravedl­
nost; ,,Dura lex, sed lex“ (Zákon je
tvrdý, ale je to zákon), neboli řečeno
lidovou moudrostí: „Co kdo zaseje, to
taky sklidí.“
Své osudové rány řešíme různými
způsoby, není to ale volba, která by
zůstala bez následků. Může to být za­
čátek zcela nového způsobu života.
Není to však jednosměrná silnice, pro­
tože obsahuje obojí, jak náš postoj
k životu, tak i postoj života k nám;
úděl nemá nic společného s loterií!
Klacky pod nohy si házíme sami, sami
si na své cestě kopeme pasti, ať už jako
jednotlivci nebo skupiny. Jakkoli bez­
nadějně to někdy vypadá, můžeme
a musíme tyto věci z cesty odstranit
sami, nejen sobě, ale i ostatním, pro­
tože kromě reakce odporu, útrpného
zániku a aktivního přijímání, je možná
i čtvrtá reakce na náš úděl. Podstatou
věčnosti je rovnováha, harmonie,
spravedlnost a láska. Jestliže je ro­
vnováha porušena – a ona porušená je –
a spravedlnost nás obviní, můžeme se
odvolat na lásku, ale jen do té míry, do
jaké jsme my sami láskou. Pouze pro­
střednictvím uzření, pochopení a sli­
tování, jež se rozvíjejí v naší vlastní
bytosti, může být rozpuštěno veškeré
dobro a zlo.
Přijetí této pomocné ruky může člo­
věka pozvednout do jiné reality, v níž
neexistují stupně vítězů, která je však
neskonale vyšší a hlubší než největší
skutky, které si kdy člověk vysnil. Jed­
ná se o překvapivou proměnu mínění
o sobě samém a svém místě v celku,
nezávisle na vině a trestu, nezávisle na
svých vlastních výkonech a úspěších.
Tímto způsobem se vyhneme novému
břemenu viny a už neusilujeme o zá­
sluhy. Vzrůstá bdělost vůči znamením
pádu a vzestupu, v našem nitru i kolem
nás. Za každou vadnoucí květinu se ote­
vírá nové poupě, ve velkém světě stej­
ně jako v našem malém světě, neboť ta
ohromná hnací síla lásky na naší dlouhé
cestě zpátky domů znamená neustálou
obnovu, dokud všechno, co bylo vyry­
to v čase, nevzejde ve věčnosti. 
Setba a sklizeň
15
Len ohnivý vták porazí zlo
V súčasnej dobe náboženstvo stráca čoraz viac svoju spoločenskú dôležitosť a všade vidíme vzrastajúci záujem o filozofiu. Zdá sa, akoby
sme teraz od nej očakávali všetku spásu, pretože prežitie Boha a náboženstva postupne ustupuje do úzadia. Filozofiu často dávajú do
priameho súvisu so spiritualitou, a preto v ľuďoch vzbudzuje veľké
nádeje a očakávania.
V
minulosti to bolo predovšetkým
náboženstvo, ku ktorému sa ľudia
utiekali, aby tak vyriešili svoje exis­
tenčné problémy a získali odpoveď na
otázku o zmysle svojho života. Filozo­
fiu považovali skôr za zaujímavú kra­
tochvíľu intelektuálnych jedincov a iba
pripravovala veriacich na správne po­
chopenie zjavenej pravdy. Jej štúdium
bolo preto výlučne vyhradené pre kňa­
zov. Od doby osvietenia však filozo­
fia opäť zaujala svoje miesto medzi
myšlienkovými systémami a zapojila sa
do dialógu so vznikajúcimi prírodný­
mi vedami. V našej dobe sa už hovorí
aj o kvantovej filozofii (viď. Penta­
gram 2012/3), pretože moderná kvan­
tová fyzika sa pokúša postaviť most
medzi fyzikou a metafyzikou. Vo fyzike
pred 20. storočím chýbalo akékoľvek
náboženstvo. Bola to úplne empirická
veda, čo bolo vlastne aj jej reakciou na
stredoveké nazeranie na svet. Prevláda­
la v nej mechanická zákonitosť kauza­
lity, z ktorej všetko vznikalo a dialo sa.
Tento spôsob myslenia prenikol aj do
16
Pentagram 4/201 2
filozofických myšlienok, ktoré pojed­
návajú o všetkých formách metafyziky
a odmietajú každý vplyv náboženstva,
pokiaľ ide o riešenie najzákladnejších
otázok života. Pre mnohých filozofov
už zmizla potreba, aby v svojom uva­
žovaní o svete vyčlenili ešte miesto pre
náboženské koncepty a predstavy.
Najznámejším príkladom toho je
prehlásenie Nietzscheho: „Boh je mŕt­
vy“. Už sa viac nezaťažovali zastara­
ným teokratickým svetonázorom, ale
zvyčajne pociťovali potrebu toho, aby
vyjadrili svoje ponímanie morálky
a jasne vymedzili to, čo chápu pod
etikou. Avšak niekoľko filozofov sa
práve v oblasti náboženstva a etiky
dostáva do ťažkej situácie, lebo musia
spoznať, že tieto aspekty života sa vy­
mykajú spod vplyvu vedy a filozofie.
Francúzsky umelec Uleski na tomto obraze vyjadril svoju predstavu
o ohnivom vtákovi, ktorý symbolicky predstavuje životnú silu a novú
dynamiku, bohatú na energiu.
Oiseau de feu © Uleski, 2007
NÁBOŽENSTVO A FILOZOFIA V ÉRE NAŠEJ SPOLOČNOSTI
Len ohnivý vták porazí zlo
17
Títo nedokážu preklenúť priepasť
medzi na jednej strane spôsobom,
akým sa veda približuje k svetu i ľud­
stvu, ako ho skúma, a na druhej spôso­
bom, akým narába s náboženskými
stanoviskami. Tieto dva prístupy sa
vzájomne vylučujú. V myšlienkach fi­
lozofov zohráva hlavnú úlohu predsa
len etika. V pojme etika môžeme zahr­
núť dobro, snahu o dosiahnutie dobra.
ZLO A BEZMOCNOSŤ FILOZOFOV
Ak nejaký filozof trvá na svojom pre­
svedčení, že etika je možná aj bez
náboženstva, potom mu môžeme
položiť otázku, prečo humanistické
obdobie, ktoré nasledovalo po vojne,
neprinieslo mier, ale len zmenilo bo­
jiská? Stáva sa čoraz jasnejším, že
etika nedokáže v dostatočnej miere
kompenzovať absenciu náboženstva,
ktoré má v živote smerodajný vplyv.
Avšak návrat k múdrosti, ktorej ke­
dysi učili v školách mystérií, môže
ponúknuť túto kompenzáciu. Iný
aspekt, ktorý jasne poukazuje na
obmedzené možnosti filozofie bez
náboženstva, je jej postoj k zlu. Zdá
sa, ako keby sa v našej dobe mohlo
zlo neobmedzene prejavovať, bez
toho, aby na seba privolalo odsúde­
nie filozofov. Americká filozofka Su­
san Neiman si udivene kladie otázku,
prečo filozofia tak zanedbávala pro­
blematiku zla? Súčasní filozofi odpo­
vedajú na túto otázku tak, že zlo je
18
Pentagram 4/201 2
pojem, ktorý sa spája s náboženstvom
a Boh je aj tak mŕtvy.
Problematiku zla viac nepovažujú
za tému, o ktorej by sa dalo ďalej
zmysluplne rozprávať. Predsa sa zdá,
že ak chce niekto skutočne preniknúť
hlboko do podstaty sveta, je opätovne
konfrontovaný s problematikou zla.
Prečo sa vo svete neustále dejú veci,
ktoré by sa ani nemali diať? Nepres­
tajný zápas s touto otázkou poukazuje
presne na to, že na problematiku zla
nejestvuje filozofické riešenie. Skutoč­
ne predstavuje zlo výlučne náboženský
problém? Nenachádza sa v najhlbšej
podstate každého človeka? Prírodne
zrodený človek pozná dobro len s jeho
nerozlučným spoločníkom: zlom. Pri­
rodzene, môžeme prehlásiť, že domi­
nantné náboženstvo takpovediac abso­
lutizuje zlo tým, že ho priamo dáva do
súvislosti s pojmom hriech. Nevedú
azda cirkevné dogmy, ktoré na jednej
strane umiestňujú zlo mimo človeka
a na druhej strane ho spájajú s bežným
porušovaním cirkevných príkazov,
v nespočetných prípadoch k zmerave­
nému strachu a pocitu viny? Týmto ale
nedokážu odstrániť korene zla v samot­
nej ľudskej bytosti.
O PÔVODE ZLA O príčine a podstate
zla existuje nespočetné množstvo teó­
rií. Rudolf Steiner v knihe „Mystérium
zla“ píše, že zlo vzniklo v prvotných
časoch ako nutná podmienka rozvoja
života. Vytvorením odporu a proti­síl
sa mal život vyvíjať lepšie a mocnejšie.
Z toho sa neskoršie ako neúmyselný
výsledok vyvinulo zlo. Ak človek po­
čas svojej životnej púte narazí na pre­
kážky a odpor, môže ľahko skĺznuť na
cestu zla.
Preto môžeme zlo považovať za
negatívny pól, ktorý je charakteristický
pre každého človeka a prejavuje sa ako
pud sebazáchovy. Počas jednej pred­
nášky o Gnóze sa vyskytla otázka, aké
je gnostické nazeranie na zlo a odkiaľ
pochádza? Odpoveď bola prekvapivo
jednoduchá: „Zlo pochádza z neve­
domosti.“ Lež pod nevedomosťou sa
nemyslí nedostatok rozumových vedo­
mostí a poznatkov, ale úplná absencia
vedomia, ktoré prináleží k opravdivej
ľudskej existencii. Cez intenzívne skú­
manie seba samého nám bude umož­
nené, aby sme prenikli do skutočnej
podstaty zla, ktoré je ukryté v každej
ľudskej bytosti, a prostredníctvom toho
získali hlbšie nahliadanie na zákoni­
tosti, ktoré ovládajú ľudí a svet. Medzi
najdôležitejšie vplyvy, ktoré riadia
ľudský život, môžeme zaradiť snahu
získať moc, prestíž i bohatstvo, ako aj
tie predstavy, ktoré v mnohých prípa­
doch vedú k sebapreceňovaniu a cez
to k presadzovaniu seba a k sebectvu.
Pokiaľ je motiváciou našej činnosti boj
o život, nedokážeme zmeniť zákony
prírody, a to napriek všetkým politic­
kým či ekonomickým zmenám, ktoré
sme uskutočnili. A nemusíme byť ani
prorokmi, aby sme predpovedali, čo sa
stane na najvyššom stupni čoraz viac
kultivovaného egoizmu. Nespokojnosť
ľudí bude čoraz viac narastať, čím sa
už aj tak dosť napätá atmosféra stane
výbušnejšou – pomyslime len na drá­
mu, ktorá sa odohrala minulého júla
v Nórsku, ktorú môžeme považovať
za strašný, ale nevyhnutný následok
týchto pnutí. Dokážeme poraziť zlo
s týmto nahliadaním? S narastajúcim
individualizmom súčasného človeka je
každý hľadajúci nútený prijať väčšiu
mieru zodpovednosti a samostatnosti,
ktorá sa týka spôsobu jeho života. Pre­
to je sebarealizácia najdôležitejšou
úlohou dnešného človeka. Ten, kto je
s hlbokou túžbou pripravený na to, aby
sa nasmeroval do vnútra, môže stáť na
začiatku intenzívneho hľadania. Z roz­
poznania, že musí jestvovať iná realita,
o ktorej máme len neurčité spomienky,
uložené v najhlbšej časti našej bytosti,
sa dostaneme k nahliadnutiu, že nie je
možné v skutočnosti poraziť roztržky
Len ohnivý vták porazí zlo
19
tohto sveta, a s tým ani zlo. Jasne vidí­
me, že náš životný priestor nemôže
byť pôvodným životným priestorom
a nikdy sa ním ani nemôže stať. My
sami sa musíme od základov zmeniť,
to je podstata veci. V tomto rozhodujú­
com bode životného obratu nám bude
jednoznačne zrejmá nedostatočnosť
každej filozofie, ako aj náboženstva.
A vtedy sa môže stať, že v našom živo­
te – v symbolickom zmysle – sa zjaví
ohnivý vták, fénix, ako symbol vzostu­
pu do novej ľudskej existencie, ktorý
sa udeje cez znovuzrodenie nesmrteľ­
nej duše.
SILA OHNIVÉHO VTÁKA A NOVÝ SPÔSOB ŽIVOTA Filozofia a okrem toho
aj náboženstvo môžu teraz prostred­
níctvom sily ohnivého vtáka skutočne
znovu získať svoju moc. Opravdivé ná­
boženstvo sa dosvedčuje cez spojenie,
vytvorené so vznešeným životom, ktorý
stojí nad prírodou. Človeka to nakoniec
dovedie k obnovenému spojeniu s bo­
žím životom a v symbolickom zmysle
uvidí, že z jeho prírodne zrodeného
tela vzlietne ohnivý vták, vznešený du­
chovný človek. Ružokrižiaci nazývajú
tento proces zrodenia nového človeka,
ktorý vedie k úplnému víťazstvu nad
viazanosťou na Ja a k oslobodeniu sa
od jarma prírody – transfiguráciou.
Všetky svetové náboženstvá obsa­
hujú prvotné učenie o nesmrteľnej duši,
ktorá je v spojení s Duchom.
20
Pentagram 4/201 2
Len znovuzrodená duša môže
vstúpiť do pôvodného Božieho sveta
večného pokoja. Radikálny proces
„vnútornej revolúcie“, ktorý je zalo­
žený na dokonalom seba­odovzdaní,
vedie skutočne k novému nahliadaniu,
ba aj k novému uvedomeniu, násled­
kom čoho bude umožnené dosiahnuť
nový, vedome prežitý životný stav.
Zdá sa, že najväčším problémom pre
ľudstvo je, že aj keď pochopí podstatu
náboženstva či filozofie, predsa vo
väčšine prípadov nedokáže podľa nich
konať. Len „počúvajú, ale nekonajú
slovo“, ako hovorí Pavol. Ale poznatok
sa stáva múdrosťou len prostredníc­
tvom činu. Pokúsme sa predstaviť si
tento nový spôsob života. V prvom
rade sa kladie dôraz na to, aby sme
vzali zodpovednosť za všetko, čo
v každodennom živote konáme či ne­
konáme. Táto zodpovednosť, ktorú na
seba berieme, vyústi do láskyplného
vzťahu k ľuďom, zvieratám a prírode.
Tento stav by sme mohli nazvať aj
uskutočňovaním lásky k blížnemu.
Avšak samo osebe to nepostačuje. Tak
ako proces napreduje, musíme sa s tr­
pezlivosťou a vytrvalosťou usilovať
o seba­odovzdanie. Počas toho pomaly,
ale plynule asimilujeme energie z iného
silového poľa, teda čisté životné sub­
stancie, ktoré pochádzajú z Božej prí­
rody. Len s pomocou týchto síl môže­
me prakticky uskutočniť nový spôsob
života. Vtedy žijeme zo sily čistej lásky,
A potom sa môže stať, že sa – ako mohutný symbol – zjaví v našom
živote ohnivý vták ako znamenie skutočného mysliteľa, ktorým človek
v svojom najhlbšom bytí je.
zo sily: „miluj svojho blížneho ako seba
samého“ a „nie moja vôľa, ale Tvoja
vôľa nech sa stane“. Potom objavíme,
že život sa stáva jednoduchším práve
prostredníctvom toho, že „ja“ už viac
nestojí na ústrednom mieste. Služba
blížnemu, svetu a ľudstvu, vykonávaná
s nahliadaním, sa stáva samozrejmou.
To je podstata nového spôsobu života.
SKUPINOVÁ JEDNOTA VEDIE K ROVNAKÉMU ZMÝŠĽANIU Duchovná
škola Zlatého Ružokríža je takým oh­
niskovým bodom na tomto svete, kde
sa uvoľňuje svetelná sila a neustále sa
kladie dôraz na skupinovú jednotu,
ktorá sa uplatňuje pri spoločnom sna­
žení, smerovaní, vzájomnej ochrane
a osobitnej atmosfére silového poľa.
Skupinová jednota nepodporuje len
celý proces duchovnej transformácie,
ale celkom konkrétne aj proces fyzic­
kej regenerácie. Aj fyzické vlastnosti
človeka sa premieňajú prostredníctvom
tohto živého spojenia medzi očisťujú­
cim sa vedomím a čisteným srdcom
s duchovným matrixom, ktoré existuje
v skupine a okolo skupiny ako tvorivá
sila na transformáciu.
Členovia tak môžu vďaka výsled­
ku kolektívneho snaženia prežiť sku­
točnú bohoslužbu: „môžu prijať a ďalej
darovať sily Svetla, ktoré v každej
dobe pomáhajú, podporujú a v tomto
zmysle pôsobia oslobodzujúco.“ Sku­
pinová jednota tak môže napokon viesť
k skupinovému priateľstvu!
FÉNIX, SYMBOL OSLOBODENIA
Ohnivý vták, vták letiaci k absolútnej
slobode, symbolizuje oheň Duchovnej
sily. Duchovný oheň môžeme považo­
vať aj za ozajstnú vieru, za dôverný
vzťah s Duchovným svetom. Pro­
stredníctvom neho veľmi skoro preko­
náme terajšie zjemnené a zakorenené
náboženské ponímanie, ktorým naša
ja­osobnosť vyživovala svoje nazera­
nie na svet. Nové nahliadanie, nové
„poznatky o veciach, ktoré oko ešte
nemôže vidieť“ – čo je napokon aj
skutočný význam slova „viera“ – nás
oslobodia od starého obrazu sveta
a jeho tragických, nesprávnych pred­
stáv, že naše pominuteľné ego pova­
žujeme za našu opravdivú bytosť.
Pretože presne tento vytvorený obraz
o sebe viaže človeka k relatívnemu
svetu.
NOVÝ POTENCIÁL Na pochopenie
procesu transfigurácie je dôležité po­
znať tú skutočnosť, že existuje viac
svetov i realít.
Len ohnivý vták porazí zlo
21
Aj Lyonela Feiningera – Bauhaus umelca – uchvátil mohutný obraz vtáka, ktorý vzlietol
z búrky. Lyonel Feininger, Vogelwolke (Mraky po búrke), 1 926
Cambridge: Busch-Reisinger-Museum, Massachusetts, USA
V súvislosti s tým hovoríme o „sta­
tike“, o absolútnom svete pôvodného
Božieho poriadku a o „dialektike“,
o životnom priestore nášho relatívneho
sveta. Ak sa človeku opäť podarí obja­
viť jeho skutočné „Seba“, drží v zmysle
večného duchovného poriadku v ruke
kľúč k získaniu opravdivého tvorivého
vedomia. Na to je potrebný takpove­
diac „kvantový skok“ do vyššej dimen­
zie vedomia, ktorá nás odpúta od rela­
tívnej životnej skutočnosti tohto sveta.
Keď človek používa rozumne obrov­
ský potenciál seba­oslobodzujúcich
22
Pentagram 4/201 2
tvorivých schopností, môže doslova
„zdolať“ starý svet a prichádzajúci
nový človek sa stane obyvateľom več­
ného, absolútneho sveta. Náš relatívny
svet je iba mostom, cez ktorý môžeme
prejsť. Slúži nám, aby sme prostred­
níctvom neho dosiahli skutočné vedo­
mie našej bytosti a spoznali tak jej
šľachetnosť, ale na tomto moste by
sme nemali stavať dom! 
Literatúra je k dispozícii na požiadanie
v redakcii
ORFEUS A EURYDIKA
Dráma neuskutočniteľnej lásky
Príbeh o Orfeovi a Eurydike sa dá interpretovať viacerými spôsobmi
a inšpiroval aj mnohých skladateľov, akými sú Monteverdi, Gluck či
Offenbach, aby skomponovali hudbu o niečom, čo môžeme nazvať
„dráma neuskutočniteľnej lásky“. Nebolo to bez príčiny, pretože spomedzi jednotlivých umení je to práve hudba, ktorá dokáže najlepšie
vyjadriť Ducha Božej lásky (Orfea). Podobne ako Duch, aj hudba je
naplnená potešením a vytržením, ale zároveň je prchavá a neuchopiteľná. Práve tak ako Duch, ani hudba nepozná minulosť a ani budúcnosť, ale pôsobí len v bezprostrednej prítomnosti, a podobne ako pri
dotyku Ducha, aj pri hudbe môžu preskočiť iskry Božieho ohňa.
L
egenda o Orfeovi a Eurydike ho­
vorí, že jedného dňa videl Diov
syn Apolón, ako hriešne a bezbožne
žijú ľudia na Zemi a ako sa vyžívajú
v rozličných výstrednostiach. Videl,
že hoci ľudia nazerajú na Boha ako
na najvyšší cieľ, ktorý sa dá dosiah­
nuť počas života, ich praktický život
o tom nenasvedčoval. Apolón, boh
svetla, múz, večnej mladosti a lieče­
nia, sa rozhodol ľuďom pomôcť. Svo­
jím duchom naplnil jemu zasvätenú
kňažku Kalliopé. Kalliopé, múza
epického básnictva a výrečnosti, dala
život synovi, ktorého pomenovala
Orfeom. Zmysel tohto, pôvodom
fenického mena je: ten, kto lieči
svetlom (aour = svetlo a rophae =
liečenie). Na znak úcty ho ľudia
nazývali menami ako „dobrodinec
a záchranca ľudí“ či „trojnásobne
korunovaný: v nebi, na zemi a v zá­
hrobnej ríši tieňov“. Apolón daroval
mladému Orfeovi lýru so siedmimi
strunami a múzy, jeho tety, ho naučili
na nej hrať a spievať.
Každá struna tejto lýry predstavo­
vala sedminu z harmónie stvorenia
a pri každej príležitosti, keď Orfeus
rozozvučal jej struny, prostredníc­
tvom jej svetla zažiarilo všetko stvo­
rené. Keď Orfeus dospel, opustil
matku i osem svojich tiet – múz, aby
priniesol na Zem božskú hudbu. Hlas
a hra na lýre tohto syna svetla bola
tak krištáľovo čistá a vznešená, ako
hovorí povesť, že bojovníci skladali
na zem svoje zbrane, divé zvieratá si
Dráma neuskutočniteľnej lásky
23
ako očarené líhali k jeho nohám a stro­
my vytiahli svoje korene zo zeme,
aby sa mohli k nemu priblížiť. Ba aj
skaly sa dali do pohybu ku božskému
spevákovi.
BOŽSKÝ VPLYV Tento obraz nám
ukazuje, čo sa stane, ak sa bežnej
prírody dotkne vyššia vibrácia čistej
energie pôvodnej nadprírody. Aby
sme lepšie pochopili mýtus o Orfeo­
vi, vychádzajme z predstavy starove­
kých Grékov o človeku. Táto ideálna
predstava o človeku bola silne prenik­
nutá starovekou múdrosťou mystérií,
ktoré v zásade vysvetľujú človeka
ako dvojnásobnú bytosť. Na jednej
strane vidíme nepokojného človeka
tejto prírody naplneného zvieracími,
ale aj ušľachtilými sklonmi, ktorý
stále hľadá svoj pokoj a rovnováhu
v svete, ktorý je neprestajne v pohy­
be, a v ktorom sa napokon ani pokoj
ani harmónia nedajú nájsť.
Životný priestor ľudí je úplne ovlá­
daný protikladmi: deň – noc, svetlo –
tma, láska – nenávisť, život – smrť.
Človek, ktorý chráni sám seba, priľne
k jednému z protikladných pólov:
chce zdravie, nie chorobu, hojnosť,
nie nedostatok, život, nie smrť a lás­
ku, nie nenávisť. Avšak zákon dvoch
pólov dialektiky je neúprosný. V ži­
vote sa všetko zvrtne na opak, nič nie
je trvalé! Na druhej strane prebýva
v ľudskej bytosti božské semienko,
24
Pentagram 4/201 2
ktoré sa môže do takej miery rozvi­
núť, do akej mu to prírodne zrodený
človek dovolí. Keď sa otvoríme to­
muto božskému semienku, tak nám
umožní nahliadnuť do tragickosti po­
zemského bytia a obdarí nás aj túž­
bou, veľkou túžbou po domove, po
inom živote, ktorý je slobodný, čistý
a vznešený.
Školy mystérií všetkých čias pri­
jímali a prijímajú ľudí, u ktorých sa
v dvojnásobnom procese prebúdza
božské vedomie: Prostredníctvom
odpútavania sa, prostredníctvom
Ja­zdrvovania sa človek učí vnútorne
zdolávať animálnu prírodu.
Predovšetkým sa učí aj to, ako
sa môže z tohto božského semienka
vyvinúť nové zduševnenie, ktoré je
od počiatku zviazané s Duchom,
a ktorým bude nakoniec človek cel­
kom naplnený.
Mýty o Orfeovi nám ukazujú, ako
z času na čas z pôvodného Božského
priestoru nadprírody vyžarujú impul­
zy, ktoré sa pokúšajú oživiť všetko,
čo je v človeku duchovné, aj keď je
to zatiaľ len v latentnom stave. Hoci
tento duchovný princíp, toto duchov­
né semienko, sa nachádza hlboko
v srdci, ktoré je úplne zarastené niž­
ším prírodným životom, predsa sa
v ňom ešte mihá nejaký život, ktorý
sa rozochveje a reaguje na Orfeovo
volanie. Jeho hudba poskytuje aj tým
ľuďom, ktorí ešte pevne lipnú na
svojich pozemských majetkoch,
schopnosť, aby ich vedomie mohlo
bleskurýchlo rozpoznať možnosť
úplne iného života, ktorý je bez stra­
chu, obáv, starostí a je zbavený ne­
zmyselného trápenia tohto dočasného
sveta.
VNÚTORNÝ POKOJ Orfeova hudba
povznesie ľudí nad úroveň každo­
denného života, pozdvihne ich z ne­
pretržitého zápasu o prežitie. Inými
slovami, človek zloží zbrane, ktoré sú
potrebné na prežitie na tomto svete,
v ktorom platí „právo silnejšieho“,
a v ktorom sa riadi zákonom džungle
„zožrať alebo byť zožratý“. Pudy
a vášne už nezohrávajú dominant­
nú úlohu. Nervové napätie sa
v mozgovo­miechovom
systéme (strom života
v ľudskom systéme)
prostredníctvom vib­
račného priestoru ne­
beskej hudby upokojí
a zatvrdnuté i skryšta­
lizované formy preja­
veného „ja“ človeka
(balvany) sa pohnú,
stanú sa ľahšími
a budú menej zdržia­
vať. Orfeova hudba je
nasmerovaná predo­
všetkým na božské
Kresba od E. Taylora
Dráma neuskutočniteľnej lásky
25
Avšak Orfeova láska je predsa len spojená s nedotknuteľným duchovným centrom Eurydikinej duše – a tak ju ide v Hádese hľadať.
26
Pentagram 4/201 2
semiačko, ktoré je v ľudskej bytosti.
Pre človeka, ktorý nepozná túžbu po
vyššom, a ktorému stačí, keď naplní
základné túžby a potreby, sú vibrácie
tohto zvuku nepočuteľné a prchavé.
Prvou reakciou človeka, ktorého sa
zvnútra dotklo Božie volanie, je, že
chce Orfeovu hudbu pripútať k sebe,
aby aj nízka príroda mala na nej po­
diel. Preskúmajme mýtus ešte raz
z druhej strany, z pohľadu nymfy
Eurydiky. Eurydika je duša človeka,
ktorá prostredníctvom svojho otvo­
renia sa reaguje na volanie Orfea,
áno, musí reagovať, ale ešte nemá
dostatok uvedomenia o osobitých
požiadavkách, pred ktoré ju hudba
stavia. Prvou jej reakciou je, že sa
pokúša ponechať si tú radosť, ktorú
zažila vo svojom vnútri cez Božský
dotyk a vyžiariť ju do svojho okolia.
Zdanlivo sa jej podarí spojiť sa s týmto
pokojom, s touto harmóniou i život­
nou radosťou a šíriť ju vôkol seba.
V legende sa to spomína ako neusku­
točniteľné manželstvo medzi Orfeom
a Eurydikou. Neuskutočniteľné, pre­
tože Božský a pozemský svet sú také
životné polia, ktoré sa od seba v zá­
klade odlišujú a sú navzájom nezlu­
čiteľné. Preto sa v príbehu hovorí, že
Orfeus vyvádza Eurydiku von z podsvetia – Hádesu. (Orphée ramenant Eurydice
des enfers) Jean-Baptiste Camille Corot,
1 861 . Houston: Museum of fine arts, Texas,
USA
sobáš medzi Orfeom a Eurydikou sa
udial pod zlým znamením, pretože
fakle, ktoré mali osvetľovať svadob­
nú miestnosť, boli vlhké, nezapálili
sa, a mučivý dym oslepil Hyména –
boha svadieb, keď vyslovoval sva­
dobné požehnanie. Práve v tej chvíli,
keď si Eurydika myslela, že pomocou
Orfeovej hudby zastaví otáčanie sa
kolesa dialektickej prírody a šťastie,
harmónia i pokoj sa už nezvrtnú na
nešťastie, disharmóniu, bola kruto
vyhnaná zo svojho klamlivého raja.
Keď šťastím opitá tancovala na lesnej
čistinke pri Orfeovej hudbe, nič netu­
šiac stúpila na hada, ktorý ju uhryzol
do päty a ona ihneď padla mŕtva na
zem. Nesmierna bola Orfeova bolesť,
ale ani nie tak kvôli tomu, že sa Eury­
diky zmocnila smrť, lež preto, lebo
v Eurydikinej duši sa ešte dostatočne
nevyvinul božský prvok, lebo sa do­
posiaľ úplne nerozlúčila so svetom
protikladov. Oslepená svojím vedo­
mím, nasmerovaným na zem, ešte
nebola schopná preniknúť cez závoj
mystérií a vstúpiť na vzostupnú cestu.
Avšak Orfeova láska je predsa len
spojená s nedotknuteľným duchov­
ným centrom Eurydikinej duše, a tak
ju vyhľadal v podsvetí, v ríši tieňov,
ktorá sa nazýva Hádes. Grékom bolo
zrejmé, že smrť neznamená koniec
pozemskej existencie. Vedeli, že duša,
teda počas života vybudovaný kom­
plex pudov, vášní a myšlienkových
Dráma neuskutočniteľnej lásky
27
Láska Orfea nemá iný cieľ, ako viesť Eurydiku cez brány druhej smrti,
k životu Ducha.
vzorov ešte určitý čas po odložení
pozemského šatu žije v éterickom
priestore, a že je pozemskými zmys­
lami neviditeľná. Ale posmrtný život
na onom svete nie je ničím iným, ako
odrazom minulého života. Nepozná
nové možnosti vývoja a napokon
úplne vyhasne. Preto podľa gréckej
mytológie žijú v Hádese duše, zvia­
zané so zemou, zlomený, bezkrvný
a čoraz viac tienistý život.
Aj Ružokrižiaci hovoria o svete,
ktorý pozostáva z tohto viditeľného
sveta a neviditeľného, záhrobného
sveta. Aj ten posledne menovaný je
rovnako dočasný ako viditeľný svet
(význam slova Hádes je: „Ten, kto
nevidí“.) Medzi týmito dvoma svetmi
sa nezastaviteľné koleso života a smrti
otáča dovtedy, pokiaľ sa vyššie prin­
cípy ľudí nezosilnia natoľko, aby
mohli vstúpiť do Apolónovho život­
ného poľa, do sveta Slnka – vlastného
bydliska ľudstva.
Prostredníctvom opätovných in­
karnácií dostáva systém človeka –
mikrokozmos – možnosť, aby získal
tie životné skúsenosti, ktoré ho pove­
dú k jeho skutočnému poslaniu: oslo­
bodiť Božie dieťa, ktoré je v ňom, od
kolesa života a smrti a doviesť mikro­
kozmos do jeho pôvodného životného
priestoru. V univerzálnych učeniach
28
Pentagram 4/201 2
a rovnako aj orfických mystériách
musí preto kandidát, ktorý kráča po
ceste oslobodenia, dvakrát zomrieť.
Prvá smrť je bežná smrť, ako ju po­
známe, a vzťahuje sa na odloženie
hmotného rúcha (tela) následkom
veku, choroby či násilia. Túto smrť
často nazývajú aj „bezvýznamnou
smrťou“, pretože človek sa prostred­
níctvom nej neodpúta od dialektické­
ho kolesa života. Dokiaľ sa človek
rázne nerozlúči s nižšou prírodou,
opäť prebehne cyklus od narodenia
po smrť a od smrti po nové narode­
nie. Druhá smrť je štrukturálna smrť
a týka sa odpútania a odstránenia
toho, čo poháňa ľudskú bytosť znova
k zrodeniu. Rozumieme pod tým
celý komplex toho, čo nazývame:
pudy, túžby a sklony, ktoré vždy zvá­
bia človeka na opätovné opakovanie:
to je ich uspokojenie. Avšak takým
spôsobom nebude smäd nikdy uha­
sený. Preto sa každý kandidát, ktorý
kráča na ceste oslobodenia, snaží
ukončiť celý tento komplex. Druhá
smrť vedie k zrodeniu do sveta ne­
smrteľných duší. Na základe tohto
podrobného objasnenia lepšie pocho­
píme báj o Orfeovi. Napokon, Orfeo­
va láska nemá iný cieľ, ako doviesť
Eurydiku k bráne druhej smrti. To
znamená, že ak sa Eurydika chce
V 1 949 Jean Cocteau (1 889 – 1 963) vytvoril majstrovské filmové dielo „Orfée“ (Orfeus)
v hlavnej úlohe s vtedajším dobyvateľom sŕdc Jean Marais (1 91 3 – 1 998)
skutočne stať Orfeovou nevestou,
musí sa oslobodiť od prírody, od
túžob. V nasledujúcom článku by
sme radi preskúmali, ako pristupuje
Orfeus – pôsobenie Bratstva – k tejto
práci. 
Dráma neuskutočniteľnej lásky
29
Orfická mystéria
a sirény
V Plutově Hádu – tomto silném obrazu starých Řeků, ve které můžeme
tak dobře rozpoznat symbol nesmyslného způsobu života větší části
současného lidstva, se nacházely archetypální obrazy, které ukazovaly
duším, jak jsou udržovány v zajetí svou vlastní žádostivostí.
B
yl to například Tanta­
los, připoutaný ke
skále svou neutišitelnou
pozemskou touhou. Když
Tantalos chtěl utišit svou
žízeň vodou, která proudila
u jeho nohou, voda ustoupi­
la. Když hladový sahal po
hroznu, který visel nad jeho
hlavou, réva se stáhla zpět.
V Hádu je také možné
vidět jako odstrašující pří­
klad Sisyfa, posedlého ideou,
že by se pozemská příroda
měla kultivovat. Takto se
může přinejmenším inter­
pretovat námaha tohoto
ubohého muže, který se
pokoušel vytlačit obrovský
kámen po úbočí hory. Sisy­
fos opravdu chtěl nižší pří­
rodu, matérii, svět forem,
pozvednout navzdory záko­
nu gravitace na hladinu zá­
kona vyšší úrovně. Ale po
každé, když téměř dosáhl
30
Pentagram 4/201 2
svého cíle, kámen mu vyklouzl a sku­
tálel se dolů. Pro Sisyfa platí zákon
neustálého opakování a musí stále
znovu začínat. Tentýž obraz vidíme
u Danaid, které se snaží naplnit vodou
sud s děravým dnem.
Všechna tato přirovnání konfron­
tují duši s absurdní pravdou, že uko­
jení žízně přírodních žádostí a prosa­
zování pudu sebezachování nemohou
člověka přivést k trvalému naplnění
a že veškeré úsilí je zde marné. Ener­
gie, která je k dispozici vyhoří a touha
zůstává.
Příběh mýtu pokračuje Orfeem,
který začal hledat Euridiku v podsvě­
tí. Jeho vše pronikající hudba upoutá
Tantala, Sisyfa i Danaidy, kteří díky
tomu ihned zapomínají na své útrapy.
Tato kouzelná řeč obrazů dobře vysti­
huje, jak božská láska člověka, který
je zasažen jakoby mocným trhnutím,
osvobozuje od pout, kterými je svázán
s přírodními pudy. Umožňuje mu vidět
docela jiné životní perspektivy. Ale
pozor! Orfeova hudba pouze láká,
nenutí. Duše hladovějící po Duchu
vstupuje na stezku osvobození vždy
svobodně. Duše se v síle Orfeovy lás­
ky učí sama odmítat touhu pudové
bytosti, nesmí se však na ni při tom
vyvíjet nátlak. Proto Persefona, bohy­
ně podsvětí, dovolila Orfeovi hledat
Euridiku a vést ji na cestě vzhůru. Ne­
směl se však ohlédnout, aby se podí­
val, zda ho následuje. Jinak řečeno:
Boží Duch může duši zahrnout pouze
poutem neosobní lásky. Když Orfeus
ve skličujícím tichu intenzivní temno­
ty Hádu Euridiku najde, následuje ho
vzhůru cestou po spirále podél hlubo­
kých propastí a stěží schůdnou stez­
kou. Duše, která touží po sjednocení
s Duchem, intenzivně prožívá svou
osamělost odloučení od Boha. V této
osamělosti překonává strach přírod­
ního ega a hrůzu z pádu do bezedné
hlubiny. Duše se přitom učí slepě se
svěřit duchovnímu vedení, jehož pří­
tomnost sice cítí, ale ještě ji nemůže
vidět.
Euridice se daří jít cestou zasvěce­
ní až do okamžiku, v němž trhlinou
v Hádu zahlédne zářit světlo nadpří­
rody. To znamená až do bodu, v němž
vznikne nové vědomí, které její stezku
nyní osvětluje. Potom příběh tohoto
mýtu udělá pro mnohé nepochopitelný
obrat. Orfeus, který za sebou neslyšel
nikdy žádný zvuk, se otočí, aby viděl,
zda ho Euridika následuje. Ovšem
v tomto okamžiku už vidí jen rozplý­
vající se stín své milované Euridiky,
která k němu vztahuje ruku a klesá
zpět do temnoty.
V tomto dramatickém paradoxu
řeckých mystérií moudrosti pouka­
zuje obrat v příběhu nicméně na ko­
nečné osvobození duše. První smrtí,
hadím uštknutím, ztrácí Euridika svoji
látkovou formu zjevení. Tím, že se
Orfická mystéria a sirény
31
bezpodmínečně svěřila Orfeovi, byla
krok za krokem vyváděna z Hádu
vstříc světlu. Současně na ni má její
pudová bytost stále menší vliv, ale
protože její duše nebyla dostatečně
silná, když se k ní světlo přiblížilo,
znovu ji pohltilo podsvětí. V hlubině
se pak rozpustily všechny její staré
obaly těla.
Okamžik, v němž se s ní spojuje
světlo nadpřírody, vidí pozemské oči
jako zánik staré postavy. Celá stará
příroda pudů mizí, rozpouští se v ml­
hách Hádu. Před vidoucím zrakem
účastníka orfických mystérií však
Euridika zažívá druhou smrt, která
umožní tu pravou svatbu Euridiky,
osvobozené duše, a Orfea, věčného
Ducha. V některých verzích tohoto
mýtu také stojí, že Orfeus a Euridika
se ve světě bohů spojili ve věčnou
dvojjedinost, o čemž lidstvu podává
trvalé svědectví souhvězdí „Lyra“.
Obvyklý výklad mýtu je, že Or­
feus ztratil Euridiku navždy, a proto
osamělý a neutěšitelný bloudí v hlu­
bokých lesích Trákie. Také tato ver­
ze má svůj význam: Duše, které se
dotkne hudba Orfea, ale nehledá zdroj
těchto nádherných zvukových vibra­
cí, nepřijímá pozvání ke spojení se
světem Ducha a nevystupuje po žeb­
říku tónů spuštěném Orfeem, způso­
buje Orfeovi hlubokou bolest.
Avšak tato bolest narazila v mys­
tických, dávno minulých dobách na
32
Pentagram 4/201 2
spoustu nepochopení. V mýtu se pro­
to vypráví, že Orfeus nadále zpíval
jen bolestné písně o své nenaplněné
lásce a odmítal hrát zářivou hudbu
k tanci, která byla tehdy obvyklá.
Bakchantky (přírodní síly, které tu
jsou k tomu, aby člověka opájely po­
zemskou blažeností) se proto rozzu­
řily a roztrhaly ho na kusy.
Ve své žárlivé zuřivosti hodily
lyru a hlavu Orfea do vody a doufaly,
že tím budou všechny vzpomínky na
Orfea vymazány. Jak velmi podobné
je to dochovanému egyptskému mýtu
o Osirisovi a Sethovi! Seth zabil ze
žárlivosti svého krále a bratra Osirise
a hodil jeho údy do Nilu.
V mýtu o Orfeovi se dále vypráví
o lyře, kterou kněží vylovili z vody
a uschovali ji v Apollonově chrámu
v očekávání nových vyslanců světla,
kteří by s ní opět vylévali božské zvu­
kové vlny na lidstvo žijící v dishar­
monii. Ale duchovní dědictví Orfea
nebylo u kněží v bezpečí. Když jistý
Neanthos chtěl magické síly lyry zne­
užít pro své vlastní účely, přemluvil
jednoho kněze k vydání lyry. V chrá­
mu pak byla pověšena její kopie, aby
si krádeže nikdo nevšiml.
Na odlehlém místě se Neanthos
pokoušel svatý nástroj rozeznít, ale
jeho necvičené prsty vyluzovaly jen
falešně znějící akordy, načež se obje­
vila smečka divokých psů, kteří zpup­
ného Neantha napadli a spolykali.
Terapeuti
Staří Řekové znali
mnoho škol mystérií
(slovo mystérium pochází z „mustés“ =
zasvěcenec; „mus“ =
zavřené oči a rty), mezi
kterými byly nejznámější malá mystéria eleusinská a velká neboli
Dionýsova mystéria.
Orfeus byl pokládán
za zakladatele velkých
mystérií, která pocházela z pradávných dob. Někteří je datují o 1 2 000
roků zpět, do doby, kdy
zbytky atlantských kultur pronikaly přes Kavkaz do Thrakie. Orfeovi
následovníci se nazývali „Therapeutae“, protože
chtěli být, jako jejich učitel, léčiteli. „Terapeutae“
znamená v řečtině „ošetřovatel – služebník –
ctitel“:
• „ošetřovatel“ v nevědomosti bloudícího
a trpícího lidstva
• „služebník“ duší probuzených k novému
životu
• „ctitel“ tvůrce všech
věcí.
V historických dobách od 2000 let před
Kristem muselo už více
než 1 000 let existovat
tajné hnutí čistého orfického zasvěcení, protože v 6. stol. před Kristem
vidíme, jak se tyto zdroje
znovu objevují. V Delfách
Skutečnost, že duchovní dědictví Or­
fea je nedotknutelné pro nesvaté ruce,
se ukáže ve vyprávění o hlavě Orfea.
Když totiž byla hlava hozena do vody,
nepotopila se, ale houpala se na vlnách
a nepřestávala zpívat vznešené hymny
věčné pravdy.
V mnohých mystických příbě­
zích se pojem „voda“ vztahuje na
neviditelné proudy sil, které pronika­
jí makrokosmem, kosmem a mikro­
kosmem, zaplavují je a zvláštním
způsobem spojují prostor a čas v jed­
notu. Když člověk tedy vnímá, že
hlava Orfea (symbol věčné univer­
sální moudrosti) je v této živé vodě
byl zasvěcen chrám
Apollonovi, otci Orfea.
Na konci minulého století bylo v hrobkách
v Itálii a na Krétě nalezeno množství orfických
hymnů. Jsou vyryty na
zlatých tabulkách a obsahují pokyny pro stav
po smrti (nebo pro zasvěcení), tedy pro ty,
kteří chtějí „vystoupat
po stupních Orfeovy
lyry“ a chtějí vést život
očisty, odevzdání a služebnosti. V jednom
z těchto hymnů říká
lidská duše: Jsem dítě
země a hvězdné oblo­
hy; přesto můj rod po­
chází (pouze) z nebe.
přítomna, potom je tím vyjádřeno, že
duchovní poznání je v nezastřeném
stavu k dispozici vždy a všude, tedy
i zde a nyní. Ti, kdo dychtí po pravém
poznání, mohou z těchto pramenů
čerpat.
Nakonec bychom ještě rádi vyjád­
řili několik myšlenek o dalším pozo­
ruhodném aspektu legendy o Orfeovi.
V řecké mytologii se mluví o dvou
různých stylech zpěvu, které se od
sebe diametrálně liší.
Na jedné straně se nachází Orfeus,
jehož zpěv může v člověku probudit
božské jádro, na druhé straně jsou to
Sirény, které člověka odvádí od hledání
Orfická mystéria a sirény
33
toho vyššího a svým kouzelným zpě­
vem ho vábí na scestí.
Původně byly Sirény vysoce vyvi­
nuté přírodní bytosti, které se mohly
na svých křídlech pozvednout až
k nejvyšším vrcholům umění, které
jsou dosažitelné ve světě smrtelníků
a hraničí se světem bohů. Protože
však samy nepocházely z pokolení
bohů, neměly Sirény do světa bohů
přístup.
V umění zpěvu byly tak dovedné,
jejich hudební talent byl tak zušlech­
těný, že v určitém okamžiku uvěřily,
že mohou soupeřit s Múzami a za tuto
zpupnost byly potrestány. Proměnily
se v bytosti, které byly napůl ženou
a napůl ptákem. Byly oděny ostrým
kovovým peřím a musely se zříci
svých křídel.
V mnohých mýtech vidíme, jak
Sirény svým téměř božským a tím
Rodin v mramoru
nádherně vystihl
Orfeovo zoufalství,
když Euridika klesá
zpět do skal, do noci Hádu. 1 893, New
York, Metropolitní
muzeum umění.
34
Pentagram 4/201 2
záludným zpěvem vábí námořníky
(v mytologické řeči „ty, kteří se jako
Odysseus vydali na cestu domů dle
svého skutečného určení“) k nebez­
pečným vodním proudům nebo skal­
natým pobřežím, kde potom jejich
lodě ztroskotají.
Známý je i příběh, ve kterém Ody­
sseus odolá svodům Sirén tím, že uši
veslařů ucpe voskem a sám se nechá
připoutat k lodnímu stožáru. Také Ar­
gonauti museli při svém hledání zla­
tého rouna se svojí lodí projet kolem
Sirén. Když ale znovu slyšeli jejich
svůdný zpěv, jeden z Argonautů už
nevydržel poslouchat svůdné zvuky,
skočil přes palubu a utopil se. Na lodi
Argo se však nacházel i Orfeus, který
rychle uchopil svou lyru a zrušil svým
zpěvem očarování Sirénami, takže
zbylá posádka byla zachráněna.
V této, pro naše moderní vědomí
možná ne snadno pochopitelné řeči
mýtů je ale přece slyšitelné jasné po­
selství. Koho se vnitřně dotkne vibra­
ce zvuku Orfeovy lyry, je postaven
před rozhodnutí: buď vibrovat spolu
s božskou hudbou a tím konečně
vstoupit do nového životního pole –
nebo naslouchat lákavému zpěvu Si­
rén a tím stále znovu ztroskotávat na
skalních útesech zásadně rozlomené
existenční skutečnosti. 
Orfická mystéria a sirény
35
Z různých kulturních period nám byly ústní tradicí předávány nesčetné
mýty, které obsahují představy lidstva dávných dob o vzniku světa, pů­
sobení přírodních sil, a bohů, stejně jako o údělu člověka po jeho smrti.
Ragnarök
Zánik starého
světa
Při vzniku člověka je – podle
Eddy – zásadní chování poloboha Loki. Na počátku stvoření
všech světů to byl on, kdo postavil most Bifröst přes řeku
Heimdall, opatřil ho různými
barvami a začaroval do duhy.
Takto byl svět připraven a člověk
se v něm mohl zjevit (Völuspa,
verš 1 7–1 8).
T
ímto můžeme Lokiho považovat
za sílu, která umožňuje rozezná­
vání, rozlišování, která podobně jako
řecký Prométheus napomáhala při
stvoření člověka. A stejně jako Promé­
theus, daroval i Loki člověku schop­
nost logicko­abstraktního myšlení –
s jehož pomocí se člověk jednou může
stát rovný bohům. Lokiho můžeme
36
Pentagram 4/201 2
také přirovnat k Luciferovi, neodmys­
litelnému pro další vývoj člověka, ale
jen za určitou cenu. Tři různé mytolo­
gie, severská, řecká a křesťanská, po­
pisují více či méně podobným způso­
bem charakter impulzu, který v člověku
zapálil oheň rozumového myšlení.
Tak jako Lucifer představuje i Loki
zároveň první vzplanutí dobra a zla,
protože člověk, od doby, kdy je scho­
pen myslet, musí nést následky svého
činění a nečinění, i když se stále více
jedná pouze o vnější záležitosti, nebo
lépe řečeno vnější a vnitřní následky
svých činů, které určují jeho vědomí.
Moudrost a Boží rozum, které člověk
do té doby vnímal přímo v nitru a také
se jimi řídil, k němu přicházejí ze stá­
le větší dálky – až do chvíle, kdy už
nemůže vidět „bohy“, duchovní ener­
gie, které ho doposud vedly.
Odin a jeho druhové – pravé já
v člověku – ztrácejí barvy a obrysy.
Nyní se člověk musí učit chovat na
základě svého vlastního náhledu, což
je velmi slabý základ, když ještě žádný
náhled nemá! Zpočátku v něm i nadá­
le působí přírodní síly bez rozumu,
moudrosti a lásky, nebo v něm působí
jako jediná láska sobecké sebeprosazo­
vání. Klam, lež a ziskuchtivost, které
pocházejí z potvrzování sebe sama a ze
sobectví, určují v jednom okamžiku
chování člověka, v příštím okamžiku
zase impulzy dobroty a ochrany vlast­
nictví. Duše vždy znovu zbloudí ve
víření povrchnosti, plného zdání
a zklamání. Cítění se stává egoistic­
ké, myšlení je určováno rozumem
a chtění pudem.
BALDR Naproti němu stojí Baldr,
jeden z Odinových synů, kteří ale zů­
stali v pozadí. Je symbolem světlého,
zářícího světa, posledního aspektu vy­
soké duchovní bytosti, z níž pochází
člověk – Odin. V člověku může být
Baldr vnímán jako prvek světla, jako
schopnost k božské lásce a univer­
sální pohled. Baldr má zvláštní dar –
dokud žije, vyzařuje z paláce, v němž
přebývá, na Zemi neustále světlo a síly
jara a lidé mluví pravdu a jsou moudří.
Baldr představoval výmluvnost a jeho
shovívavá spravedlnost dbala na to,
aby si nikdo nevzpomenul na dřívější
temné dny.
Ale jak vypráví mýtus, v jednom
snu bylo předpovězeno, že Baldr bude
někým zavražděn. Smrt Baldra by zá­
roveň znamenala zánik zlatého světo­
vého řádu, ve kterém bohové a lidé
sdíleli jeden sluneční svět. Bohové
tomu chtěli zabránit a rozhodli se kaž­
dou bytost hmotného i nehmotného
světa podrobit přísaze, že nikdo Bald­
rovi neublíží. I nejzuřivější nepřátelé
bohů, obři, byli připraveni tento slib
složit. Všichni si přáli zachovat světlo
a starý harmonický řád světa.
Proto byl uspořádán slavnostní tur­
naj, na kterém bohové naplněni radostí
Ragnarök – zánik starého světa
37
ukazovali, že nyní je Baldr nezranitel­
ný. Ani Thorovo kladivo a Odinovo
kopí mu nemohlo ublížit. Ale lstivý
Loki se proměnil ve starou ženu a ze­
ptal se bohyně Frigg, zda­li existuje
něco, co se nepodrobilo přísaze Bald­
rovi. Frigg odpověděla, že na západ
od Walhally roste výhonek jmelí, kte­
rý byl příliš mladý na to, aby byl pod­
roben přísaze. Nato Loki tuto ratolest
uřízl a dal slepému bohu Hödovi bě­
hem obnoveného turnaje Ásů. Vyzval
ho, aby tuto ratolest vystřelil na Bald­
ra. Nejdříve to Höd nechtěl udělat,
protože Baldra neviděl, ale Loki mu
38
Pentagram 4/201 2
ukázal směr a vedl jeho ruku. Baldr
se po zasažení jmelím skácel k zemi
mrtvý.
HEL Smutek bohů a všech bytostí
na světě byl nezměrný, Baldra však
nemohlo už nic zachránit. Patřil Hel,
vládkyni podsvětí. Vyslanec bohů měl
jet k Hel a Baldra z podsvětí vykou­
pit. Ale Hel si stanovila podmínku,
že na důkaz velkého smutku, budou
všechny bytosti Baldra oplakávat.
A tak se také stalo. Jen stará obryně
Tókk Baldra neoplakávala, ale nao­
pak. Tókk ztělesňovala svým jménem
Rej Ásů nebo divoký lov, Peter Nicolai
Arbo (1 872), komponován na základě
mytologie Odina, Oslo.
Oslo, Norské národní museum
„Tücke“ neboli faleš a záludnost. Ve
svém zatvrzelém srdci již neměla žád­
nou potřebu Baldrova světla, které
spíše znamenalo ohrožení jejích cílů
(postupující materializace), a proto
musel Baldr v říši Hel zůstat. Dokud
kosmické vědomí působilo ve shodě
s duchovním světem, byla Baldrova
světelná síla všudypřítomná. Ale kaž­
dý vývoj má svou cenu. Aby člověk
mohl dokonale vnímat vnější svět
a tím získat vědomí sebe sama, musel
ztratit přímý styk s bohy – což se sta­
lo tím, že se zcela soustředil na vše,
co ho potkalo v látkové oblasti. Tímto
způsobem se v průběhu vývoje stáva­
la Baldrova světelná zářivá energie
stále slabší a jeho smrt znamená sym­
bolicky – tak jak je to v mýtech zvy­
kem – vítězství dlouho ohlašovaného
konce nevědomě působícího světla
v člověku. Duchovní princip se zcela
ponořil a jeho místo zaujalo vše, co
bylo látkové a vnější. Starý světový
řád se rozpadl. Vnímání světelných,
ale také snových astrálních sfér zmi­
zelo a nyní se všechny smysly zamě­
řují na neuvěřitelně napínavý úsek
pozemského vývoje. Doslova napína­
vý proto, že od tohoto okamžiku se
člověk stává stále více sám spoluod­
povědný za vše, co se s ním stane.
V tomto vývoji se hrdinové chopí ini­
ciativy jako první, jak dokazují pří­
běhy Eddy.
Svět hmoty a její formy se stal
pro člověka novou výzvou. Stvořil si
nový řád se zdánlivě nekonečně po­
stupující polarizací od já po ne­já. Je
to proces, který začíná se svobodou
jednání a nakonec vede k úplné svo­
bodě každého člověka. Ale s novou
svobodou vznikla současně i nesvo­
boda, která určuje a omezuje naše bytí
dodnes. A tato svoboda je od počátku
nerozlučně spjata s řetězem příčin
a následků, dokud nebudou obnoveny
osvěcující síly Ducha, tedy duchovní
pohled, ale tentokrát vědomě! Světel­
ná síla, která se v nás stala latentní,
zůstává skryta tak dlouho, dokud se
jednou v našem vědomí opět nepro­
budí vzpomínka na ni. Potom se mů­
žeme vydat na cestu, abychom mohli
Baldra probudit z jeho pokleslého
stavu a vysvobodit ho – protože veš­
keré stvoření ho oplakává a člověk
naplněný zkušeností zjišťuje, že bez
Světla vlastně neexistuje žádný život,
který je hoden tohoto jména. Proto
Baldr představuje vnitřní duševní po­
stavu, která je zcela naplněna bož­
ským aspektem a může všechno
prozářit. Po zániku Baldra bohové
Ragnarök – zánik starého světa
39
Když Loki použije svou
pravý opak – umožní,
pronásledovali Lokiho a zajali ho.
Připoutali ho ke skále, kde had neu­
stále vstřikuje jed do jeho těla. Jak
hluboce pravdivá je tato představa!
Nejedná se o žádný trest ale o meta­
foru, protože od té doby byl rozum
člověka připoután ke hmotě. Duch
neustále ovlivňuje dialektiku, jed hada
s rozeklaným jazykem, vědomí. Přímé
spojení myšlení s božskou intuicí bylo
přerušeno. Člověk se stal spícím bo­
hem. Touto událostí byl zahájen zánik
bohů. Nastal Ragnarök, přelom světů.
Verš 25 a 26 (v českém překladu 31
a část 32) zní:
Zřela jsem, jak Baldrovi,
Odinovu synu,
určena byla
krvavá oběť.
Na pláni vysokou
40
Pentagram 4/201 2
jsem viděla vyrůstat
větévku zelenou
zdobného jmelí.
Z tohoto prutu,
jež útlý zdál se,
zbraň hrozná vzešla,
Höd ji hodil…
Jmelí je vlastně léčivá rostlina a před­
stavuje kouzelnou sílu hmoty. Když
Loki tuto kouzelnou sílu použije, aby
Baldra, Světlo, eliminoval, udělá ve
skutečnosti pravý opak, umožní, aby
bylo novým způsobem znovuzrozeno!
Neboť tím, že člověk usiluje jen o své
svévolné cíle, musí v něm Boží síla
„zemřít“. Germánci měli pro jmelí
ještě jiné jméno: Guidhel. Anglické
„guide to hell“ (vede do pekla) obsa­
huje odezvu. Hel, bohyně podsvětí
kouzelnou sílu, aby Baldra, Světlo, eliminoval, udělá ve skutečnosti
aby bylo novým způsobem znovuzrozeno.
očekává Baldra se zlatou září. Stoly
a lavice jsou vyzdobeny a září zlatem.
Uvnitř temnoty v člověku zůstává za­
chováno jedno zářící místo. Rosikru­
ciáni mluví o jiskře Ducha v hloubi
srdce. Vliv Lokiho „… způsobil, že
Hödovy přírodní síly zvítězily nad
Baldrovou přírodou, což je vyjádře­
no tím, že Loki opatřil jmelí, kterým
slepý Höd usmrtil vidoucího Baldra“.
(Rudolf Steiner: Die Mission einzel­
ner Volksseelen, str. 167).
Rozum, který zná pouze „ano“
nebo „ne“, je „slepý“ pro Baldrovu
atmosféru Světla, života a jarní síly.
V dospívajícím vědomí člověka se
zrcadlili bohové. Osamostatněné vě­
domí vede ke slepotě, aby umožnilo
zkušenost já a nakonec také zažití osa­
mělosti já­vědomí. Zrcadlo se stalo
slepým pro to původní a ukazovalo
pouze vnější stranu věcí. Spolupůso­
bení s bohy starým způsobem skonči­
lo. Aby člověka učinili bohem, mu­
seli se bohové stáhnout do ústraní –
a nastalo velké čekání: začne koneč­
ně člověk znovu hledat božské síly
Světla? 
Překlad veršů převzat z Germánské knihy
mrtvých, Holger Kalweit, Eminent, 2003
Ragnarök – zánik starého světa
41
HOVORY NAD KNIHOU:
DIETER BROERS: PROČ SE LIDSTVO NACHÁZÍ PŘED
EVOLUČNÍM SKOKEM *
(R)Evoluce 201 2
V dobře dokumentovaných kapitolách věnuje autor knihy pozornost
změnám sluneční aktivity, posunu magnetického severního pólu, který
je v současné době pozorovatelný, zmenšování van Allenových ochranných pásů kolem Země, dále „Schumannovým rezonancím“, spojení
člověka s kosmem, „věčnému předivu času“ a člověku, jako „kosmickému snílkovi“.
V
LIV SLUNCE Sluneční aktivita
má vliv na elektromagnetické
pole Země. V roce 2012 dosáhne ze­
silující se sluneční aktivita pravděpo­
dobně svého maxima. Proto někteří
přírodovědci očekávají v roce 2012
celosvětové přírodní katastrofy, jako
zemětřesení, záplavy a výpadky elek­
trického proudu. Ale autor knihy vidí
ještě jiné důsledky. Určitá elektromag­
netická pole prokazatelně působí na
činnost mozku. Výkon mozku, který
není z 90 procent využíván, se zlepšu­
je, pokud je vystaven určitým polím
42
Pentagram 4/201 2
nebo frekvencím. Sluneční aktivita
současně ovlivňuje neurofyziologicky
a biochemicky dané možnosti mozku
a těla až po vznik speciálních onemoc­
nění. Proto je krátkodobé kolísání
zemského elektromagnetického pole
příčinou na jedné straně nárůstu de­
presí a srdečních infarktů a na druhé
straně způsobuje zvýšené možnosti
telepatie a kreativity, jež jsou patrné
ve vrcholných hudebních a literárních
výkonech. Naše Sluneční soustava se
na své cestě Galaxií přibližuje ke sfé­
ře zvláštního vlivu galaktického středu.
Ocitá se v oblasti vlivu intenzivního,
dosud ještě neprozkoumaného záření,
které by mohlo vysvětlovat změny
klimatu Země, ale i psychiky a cho­
vání lidí. I takto by se mohl rok 2012
prokázat jako kritický okamžik, ne­
boť maximum slunečních erupcí se
setkává se zesilujícím kosmickým zá­
řením ze středu naší Galaxie. Může­
me se na to bezmocně dívat, nebo si
uvědomit, že se nacházíme na prahu
transformačního procesu. Můžeme se
rozhodnout beze strachu a hysterie.
K tomu je však nutná intuice, protože
rozum sám to nezvládne. Broers je
toho názoru, že události okolo roku
2012 povedou k evolučnímu skoku,
který s sebou přinese novou formu
vědomí a společenství.
NOVÉ SVĚTLO NA ZEMI Principem
života je změna. Často probíhá sko­
kem. Nejmodernějšími vědeckými
technikami bylo možné objevit úžas­
nou preciznost kalendáře Mayů. Peri­
odická činnost slunečních skvrn se
zdá být ve shodě s periodami interva­
lů kalendáře Mayů. Mayové předvída­
li pro rok 2012 tak pronikavé změny,
že zjevně považovali za zbytečné po­
kračovat v kalendáři po tomto datu.
NASA považuje za možné, že v roce
2012 pronikne do magnetického pole
Země sluneční bouře zvýšené síly
a to v čase jarní nebo podzimní rov­
nodennosti. Měla by dosahovat úrovně
sluneční bouře pozorované v roce 1839
Carringtonem, při které se zhroutila
tehdejší telegrafní síť. V roce 1989
nastal jako následek enormně silné
sluneční bouře v kanadském Que­
becku mimořádný výpadek elektric­
kého proudu, který zcela ochromil
veřejný život. Počítače přestaly fun­
govat, letadla nemohla startovat, vý­
tahy uvízly. Něco podobného se stalo
také v roce 2003 ve Švédsku.
Jedna z interpretací mayského
kalendáře dochází k závěru, že
21. 12. 2012 se na Zemi objeví nový
světelný zdroj a zahájí novou časovou
periodu. Mělo by se přitom jednat
o oblaka plazmy vyzařované při slu­
neční bouři? Nebo se to týká spíše spi­
rituální dimenze? Broers cituje studii,
která uvádí souvislost mezi vzestu­
pem a úpadkem světových říší a slu­
nečními cykly, počínaje říší babylon­
skou a římskou, až k mayské kultuře.
PŘEMÍRA GAMMA ZÁŘENÍ Astro­
fyzikové objasňují, že naše Slunce
krouží kolem mnohem většího slunce,
kolem „Síria“. Také Mayové vychá­
zeli z existence centrálního slunce ve
hvězdném systému, k němuž patříme.
Podle Broerse se při tom jedná o ne­
dávno objevenou černou díru, okolo
které naše Sluneční soustava v ča­
soprostoru krouží s periodou oběhu
225 milionů let. V současnosti je po­
zorováno, že z tohoto středu vychází
(R)Evoluce 201 2
43
nezvyklé záření, které nezapadá do
obrazu Universa, který jsme až dosud
měli. Jsou to mimořádně energeticky
silné paprsky, takzvané záblesky gama
záření (GRB = Gamma Ray Bursts),
erupce gama záření z černé díry. May­
ové mluví o synchronizujícím paprs­
ku, který je emitován v určitou dobu
z centrálního slunce a působí na lid­
stvo. Země, Slunce a centrální slunce
jím budou sjednoceny do harmonie,
budou kalibrovány. Elektricky nabitý
plyn („plazma“) vrhaný do prostoru
z korony našeho Slunce způsobuje na
Zemi magnetické bouře. Pozorujeme
je jako polární záři. Touto „plazmou“
je ovlivňován veškerý život na Zemi
až na úroveň buněčných struktur.
V knize je fascinující myšlenka o tom,
jak velice jsme vůči tomuto působení
citliví. Především DNA v našich buň­
kách reaguje na gama záření jako an­
téna. Molekuly uhlíku DNA vytvářejí
rezonanční těleso. Atomové částice
přijímají podobně jako radiové anté­
ny elektromagnetickou energii, která
je zesilována pomocí uhlíkových krys­
talů. Naše buňky tedy mohou přijímat
elektromagnetické signály z vesmíru.
Rezonanční frekvence záblesků gama
záření se shoduje s frekvencí elemen­
tárních částic našich atomů. Takto v na­
šem těle, speciálně v našem mozku,
dochází k mutacím, které nás pravdě­
podobně vybaví úplně novou struktu­
rou. V elektrodynamické výměně
44
Pentagram 4/201 2
mezi elektrony Slunce a člověka může
toto záření nově zakódovat dvojitou
šroubovici naší DNA.
V roce 1968 byla objevena přímá zá­
vislost mezi (psychickými) afekty
a kosmem. Byla konstatována časová
shoda mezi skokovým nárůstem příj­
mů na psychiatrických klinikách
a zvýšeným množstvím intenzivních
slunečních erupcí.
AŤ UŽ K LEPŠÍMU NEBO K HORŠÍMU:
ZMĚNÍME SE Nadcházející transfor­
mace bude mnohem rozsáhlejší než
změna paradigma nebo změna poli­
tického systému, kterou jsme zažili
při pádu komunismu. Mohla by nabýt
dynamiku, která by hluboce změnila
život na Zemi. Z pohledu Mayů na­
plní probuzení lidé posvátné poslání,
které má za následek očištění Země.
Afričtí Dogoni z východní Mali mlu­
ví o přechodu, o výstupu k božskému
„nomo“.
Ovšem změna stavu záření bude
působit na lidstvo pozitivně jen tehdy,
když bude velké množství lidí praco­
vat na změně svého vědomí. V křes­
ťanské tradici se mluví o posledním
soudu, který předchází apokalyptické
katastrofě. Také u Nostradama lze
najít odkaz na nutný proces obratu.
Jules Romains (1885–1972), pro­
pagátor a obhájce bratrského socia­
lismu a lidské solidarity, zakladatel
„unanimismu“, viděl vzhledem k při­
cházejícím krizím nutnost nalézt no­
vou duchovní dimenzi. Konstatoval,
že problémy způsobené lidstvem
v ekosystému Země a v hospodář­
ských systémech vyžadují zásadní
změnu v myšlení. Oblast mozku, kte­
rá přísluší intuici, „vnímání srdcem“,
byla v průběhu evoluce překryta ro­
zumem. Člověk ztratil intuici díky
tak zvané civilizaci a tuto ztrátu kom­
penzuje svým intelektem. Byl zapo­
třebí „závoj zapomnění“, aby člověk
mohl sbírat pozemské zkušenosti, ale
současně s tím se stal slepým a hlu­
chým pro intuici. Pouze tato „intui­
tivní oblast“ v mozku je schopna nám
otevřít přístup k našemu duchovnímu
já, které v nás zpravidla zůstává skry­
to. Zde se skrývá přístup k čtvrté di­
menzi, ke „všemu, co je“, která se na­
chází vně pozemské morfogenetické
databanky. Smysl evoluce by mohl
být v tom, že organismy přijímají stá­
le komplexnější formy a tím sbírají
dalekosáhlé zkušenosti z kosmické­
ho archívu. Člověk může svým vědo­
mím všechno, co vnímá, reflektovat
(R)Evoluce 201 2
45
Učení moudrosti všech časů považovala toto „druhé já“ za synonymum
pro nesmrtelnou duši.
a posuzovat. K tomu byl důležitý vý­
voj já. Éra já má ale nějaký záměr.
Nyní můžeme poznat, že jsme navzá­
jem a také s kosmem spojeni mnohem
více, než si myslíme. Jsme přístupní
mnoha různým vlivům, kterým jsme
vystaveni. To nám pomůže události
okolo roku 2012 použít pro náš vývoj
pozitivním způsobem, jak říká Broers.
To „pravé já“ není naše „já“, naše ego.
Pravé já patří vyšším dimenzím. Uče­
ní moudrosti všech časů považovala
toto „druhé já“ za synonymum pro
nesmrtelnou duši. V současné době
v nás vládne ego, ale to duchovní se
chce projevit v oblasti mozku, která
působí vně intelektuálního já­myšlení.
Ovšem já může tuto energii zneužít.
Lidé vedeni egem se podobají nebez­
pečné zbrani. Friedrich Schiller řekl,
že náš svět bude lepší až tehdy, když
se lidský rozum bude řídit srdcem.
ŽÁDNÝ STRACH Nyní, aby se svět
zachránil před zánikem, musí v evo­
lučním procesu dojít k tomu, že ne­
odvolatelně zrušíme nadvládu svého
já, svého ega. Už nyní zažíváme ta­
kový proud informací, které naše já
nedokáže zpracovat. Vnitřní obrat
a spirituální zastavení slouží k tomu,
aby se ego transformovalo. Až dosud
to dokázalo jen nemnoho lidí. Ale
46
Pentagram 4/201 2
v dlouhodobé perspektivě v důsledku
gama záření slunečních aktivit působí
na lidstvo zemské magnetické změny,
které přimějí mnoho lidí udělat roz­
hodnutí k vnitřní proměně. Ale nikdo
se nemusí obávat. Vnější proměny
tvoří základ kosmické evoluce. My
musíme jen odhodit starý balast. Při
tom je důležitý příklad těch, kteří hle­
dají spirituální pravdu. Ti ukazují, jak
může být ego překonáno. Pokud naše
myšlení zůstane spoutáno starým, na
egu fixovaným způsobem, nemůžeme
se sjednotit s dimenzí nového člověka.
Pouze cesty moudrosti a transformace
nás mohou provést skrze převraty.
Určitá elektromagnetická pole mohou
vyvolat frekvence mozkových prou­
dů, které mohou být jinak dosaženy
a osloveny jen hlubokou meditací.
Broers v této souvislosti píše: „Musí­
me se upřímně ptát sami sebe, zda
jsme otevřeni pro další vývoj.“ Naše
myšlení, naše myšlenky, vytvářejí
naši realitu. Platon označuje světlo,
příp. Slunce, jako„to skutečné“ a vy­
světluje, že za vším bytím je skryta
vyšší idea. Fyzik David Bohm, obdi­
vovatel a přítel Krishnamurti, který
se dokonale vyznal jak v duchovním
světě, tak i ve světě přírodních věd,
srovnává představu nového řádu se
strukturou hologramu. Každá částice
v sobě obsahuje informaci celého ho­
logramu. Bohmův způsob pohledu je
pro pochopení naší skutečnosti velmi
významný – všechny fenomény z éte­
rů se proměňují z energie a informací
ve hmotu a budou zase někdy existo­
vat jako čistá energie. Materializace
je proto časově omezený stav. Tento
cyklus se nazývá holopohyb. V něm
se sjednocuje v jedno hmota a Duch.
Naše viditelná realita je hologra­
fickou projekcí skrytého řádu. Náš
explicitní řád (naše realita) je náš po­
hled na svět. Ale implicitní řád je pri­
mární realita, tedy vyšší, duchovní
dimenze. My v ní zažíváme pravdu,
inteligenci, poznání a milosrdenství
(čtyři Platonovy ctnosti), když doká­
žeme umlčet své já a na bázi nového
vývoje duše odstraníme filtr vědomí.
Lidstvo nabírá kurz k revoluci vědomí.
Stojí před rozhodnutím, zda je připra­
veno následovat to, co můžeme po­
znat jako účel evoluce, – změnu v no­
vého člověka. Neaktivní části DNA
se mohou aktivovat, náš genetický
a duchovní potenciál se může dále
rozvíjet. Dieter Broers v to doufá
a vysvětluje svoji vizi nového člově­
ka, když říká: „Transformace se však
může uskutečnit jen tehdy, když na ní
aktivně pracujeme.“
Můžeme tedy očekávané sluneční
bouře a vzrůst gama záření vidět jako
očišťující intervenci, tak jak to s na­
prostou samozřejmostí předpokládali
Mayové?
Broers je přesvědčen, že transfor­
mace se člověku nemůže podařit bez
kosmické podpory. Říká, že každý by
měl v sobě uvolnit tu sílu, která napo­
máhá k opětnému objevení intuice.
V mýtech lidstva se vždy hovořilo
o proměně člověka k vyššímu stavu
bytí. Avšak pokud se na to nepřipra­
víme, budeme vydáni napospas kos­
mickým energiím a můžeme v jejich
impulzech i zaniknout. 
* Dieter Broers: (R)Evoluce 2012: Proč se
lidstvo nachází před evolučním skokem.
Berlín 2009.
(R)Evoluce 201 2
47
SLOVENSKO-ČESKÝ SLOVNÍČEK
azda = snad
čistinka = palouček
dojča = kojenec
dokiaľ = dokud
fakľa = pochodeň
gúľať = koulet
istotne = jistě
krosná = tkalcovský stav
kvapkať = kapat
lež = leč, ale
lipnúť = lpět
mladosť = mládí
načúvať = naslouchat
nadol = dolů
nahliadať = nahlížet
náhliť = spěchat
nahor = nahoru
napokon = nakonec, konečně
napriek = navzdory
narábať = zacházet, nakládat
ostávať = zůstávat
pera = ret
počas = během, za
pokiaľ = dokud, pokud
pokým = dokud, než
48
Pentagram 4/201 2
poľovník = myslivec
ponáhľať sa = pospíchat
povala = strop
pozeranie = dívání se
prežúvať = přežvykovat
rútiť sa = řítit se
Ružokrižiak = Rosikrucián
Ružokríž = Kříž s Růží
smädný = žíznivý
sobáš = sňatek
somár = osel
správať sa = chovat se
súvis = souvislost
teraz = nyní
tieň = stín
Turíce = Letnice
urobiť = udělat, učinit
úzadie = pozadí
vravieť = hovořit
vták = pták
zabudnúť = zapomenout
zadebniť = zabednit
zaoberať sa = zabývat se
zdrviť = zdrtit
zmeravený = zkoprnělý
Literatura
Mezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží
Lectorium Rosicrucianum
Díla vydaná v českém jazyce:
Bratrstvo Šambaly
*
Duchovní odkaz Jana Amose Komenského
*
Elementární filosofie moderního Růžového Kříže
*
Gnose v aktuálním zjevení
*
Mystérium života a smrti
*
Prázdný prostor neexistuje
*
Přicházející nový člověk
*
Univerzální Gnose
Uvedené publikace si můžete objednat u svých knihkupců.
Distribuce Kosmas s.r.o.
www.kosmas.cz
Éra ega jistě měla a stále ještě má nějaký
účel. Ale my všichni jsme jím ovlivněni
a spojeni s kosmem mnohem více, než
myslíme.
Jsme citliví na nejrůznější vlivy, které
na nás působí. Ty nám mohou pomoci
využít události kolem roku 2012 pro náš
vývoj.
Naše obvyklé já, naše ego, není naším
pravým já. Naše pravé já, existuje a má
svůj domov ve vyšších dimenzích. Učení
moudrosti všech dob považují pravé já
za synonymum pro nesmrtelnou duši.
V této chvíli vládne v naší bytosti ego,
ale to duchovní se vyjadřuje ve sféře
našeho bytí nebo našeho mozku, která
funguje mimo intelektuální egocentrické
myšlení.