Napsala a ilustrovala Lenka Petříková

Napsala a ilustrovala Lenka Petříková
Moře se uklidnilo, bouře utišila a na tebe čeká dobrodružství, které začalo před mnoha lety. Nebudeš to však mít
jednoduché. Aby ses dozvěděl, jak příběh pokračuje, budeš muset nejprve něco vyluštit, vyřešit, vymyslet nebo
poznat a teprve správné řešení tě odkáže dál. Aby ses dodtal na další stranu, stačí kliknout na správný obrázek,
číslo nebo odpověď.
Některé úkoly možná budou nad tvé síly, nejsou snadné. Budeš-li v koncích, hledej záchranný kruh,
možná ti pomůže. Vždy se podívej, ze které stránky odcházíš, abys věděl, která nápověda ti má pomoci.
A teď už vzhůru na daleké moře za kapitánem Talevarou …
Pokračuj na stranu 3.
2
K
apitán Talevara měl za sebou špatnou noc. V bouři přišla jeho loď, která už týden unikala pirátům, takřka o všechny
plachty a k tomu i o část posádky. Domů bylo ještě daleko, a tak usilovně přemýšlel, jak z téhle šlamastyky ven.
Najednou mu hlavou blesklo: „Vždyť to máme jen pár desítek mil k Zelenému ostrovu!“
Ten ostrov Talevara dobře znal, jednou tu jako trosečník strávil měsíce. Prošel ho křížem krážem a našel místo, kam by teď mohl
před piráty ukrýt to nejcennější, co jeho loď vezla.
V poledne přistála jeho loď na ostrově. Talevara se svým prvním důstojníkem vyrazil do vnitrozemí a vrátil se až druhý den ráno.
Pak sepsal dopis pro svého bratra Alexandra, ve kterém vylíčil události posledních dní a co nejopatrněji naznačil, že na ostrově
něco nechal...
…Alexi, pokud se do roka nevrátím, vydej se v mých stopách. Cestu ti vyznačím tak, jak jsme to dělávali jako malí,
pamatuješ? Nejdřív však musíš najít tento ostrov. Je v souostroví, které je zakreslené v mapě mých plaveb,
JAVk otKAvil OPjse XUmt aZTA mEp UTři Z RcesO PtěBAB zlisabo nuTRU doPI Omex iNVka
Dobře věděl, že dopis by se mohl dostat do špatných rukou, a tak raději nejdůležitější
části dopisu zašifroval. Svěřil jej svému prvnímu důstojníkovi, který se nabídl, že se
pokusí s ním na člunu proplout mezi pirátskými loděmi a doručit.
Koho bude zajímat nešťastník v loďce...
Vylušti šifru,
pak pokračuj
na stranu 24.
3
„Ještěže z téhle pláže není do přístavu daleko, už jsem si myslela, že se tam
nedostaneme,“ sotva popadá dech Anita. Pepe zatím usilovně zkoumá lodě v přístavu.
„I tak jsme tady už promrhali tři dny a jak to vypadá, jedinou šanci vydat se na ten ostrov
máme zítra, když budou naši pryč a nás bude hlídat teta Laura,“ povzdechne si Pepe.
„Ale jestli jí jen tak zmizíme, taky můžeme mít zaracha do konce prázdnin!“ řekla Anita.
„Když přivezeme poklad, tak ne ... hele, támhle ten vypadá na kapitána,“ ukazuje Pepe
vousatého hromotluka. „Já se radši zajdu zeptat sám, jo?“
Anita koukne, kam Pepe ukazuje, a rychle kývne. Ten člověk nevypadá vůbec přívětivě.
Pepe se musel zeptat dvakrát, než si ho hromotluk všimnul.
„To si piš, že jsem kapitán, vypadám snad jako kuchařka nebo co?“ zabručí a pokračuje:
„Na Verde ne, ale k Isla Negra jezdím, to je hned vedle.“
„A mohl byste tam mě a mojí sestru vzít?“
„A určitě zadarmo, co?“ začal se kapitán hurónsky smát.
„My bychom vám třeba s něčím pomohli,“ neztrácí odvahu Pepe.
„Máš kliku, že zrovna dnes se nám podařil úlovek jako už dlouho ne, tak mám náladu na
dobré skutky,“ pokývá hromotluk hlavou, koukne na hodiny na kostelní věži, uchechtne se
a dodá: „Kotvy zvedáme přesně za 1200 minut, ale buďte tady o 1200 vteřin dřív, jinak
máte smůlu.“
V kolik hodin mají Pepe s Anitou dorazit na palubu?
v 5:40
4
ve 3:00
v 6:20
Autobus jel naštěstí na čas a tak dorazili přesně.
„Vy jste ta nová pomocná síla do kuchyně?" zahudral tlouštík, co připomínal chodící mrazák.
"Tak šupito presto do podpalubí, kuchař už vás čeká.“
Pepe s Anitou se na sebe podívali a raději udělali, co jim řekl.
Kuchař naštěstí vypadal dobrácky: „Nebojte, kůži za živa z vás nesedřu a je to kousek. Ale pomoc bych potřeboval, Pepe, umíš škrábat
brambory? No aspoň se to naučíš. A Anito, pro tebe mám speciální úkol, rozbily se mi hrnečky, kdo to taky viděl brát na loď něco jiného
než plech, a jeden z nich je kapitánův oblíbený, potřebuju ho slepit, jinak bude zle. Támhle je ten hrnek a támhle střepy...“
Který střep patří k
hrnečku?
7
„Anito, tušíš, jak přibližně ten strom vypadá?“ podíval se Pepe nešťastně na Anitu, přírodopis není jeho silná
stránka.
„Jasně, jeden nám stojí přímo před školou,“ směje se Anita a chystá se vyrazit, když najednou ji Pepe strhne k zemi.
„To snad není pravda, jak nás našli? I kdyby vyluštili první šifru, vkaz od motýla jsem vzal s sebou!“
Anita se podívá zpátky a v dáli uvidí dvě postavy.
„Ach jo, to se tedy nepovedlo,“ povzdechne si.
„Ale vypadají, že si nejsou moc jistí, jestli jdou dobře. Asi nás ještě neviděli. Je tu vysoká tráva, když se trochu
přikrčíme, myslím, že vidět nebudeme.“
„To máš pravdu, tak jdem,“ souhlasí Pepe.
Který z těchto stromů mají hledat?
8
„Tak teď už jen vymyslet, jak se na ten ostrov Verde, nebo jak se
jmenuje, dostat,“ řekla Anita. „A neměli bychom s tím přece jen
zajít za dědou?“
„Nesmysl, akorát by nám to sebral ... Jestli tam děda nebyl
doteď, a to nebyl, protože už by nám o tom určitě vyprávěl, tak na
to asi zapomněl. A byla by škoda to tam nechat, ne?"
„ To jo,“ připustila Anita. „Tak zatím nikomu ani slovo.“
„Hele tady na druhé straně toho dopisu je ještě něco,“ všimnul si
najednou Pepe. „Máme se, teda děda se má, podívat do trezoru
a vzít si tam všechno, co tam najde. To by mohlo pomoct,
nemyslíš? Jen jestli přijdeme na heslo.“
18
„Sejf mám pod starým dubovým stolem, to asi víš. A
19
20
číselná kombinace je
0 – 1 – 3 – 6 – 10 – 15 - ..
21
Jaké je poslední číslo?
a nakonec ještě jedno číslo, které logicky následuje."
22
14
"Ještě pár takových a úplně mi to zavaří závity," směje se
Pepe. Anitě moc do smíchu není.
"Co je nám platné, že víme, že máme jít na sever, když
netušíme, kde asi tak sever je?"
"To máš pravdu, podle hvězd se to v pravé poledne pozná dost
těžko," uznává Pepe.
"Máme ten kompas, ale když já fakt nevím, kam ta střelka
míří... a možná ani nefunguje... ale teď mě ještě něco
napadá, říkal jsi, že je zrovna poledne?"
Víš, co Anitu napadlo? Víš, kde je sever?
podél lesa na druhou
stranu, než míří střelka
kompasu
přímo do lesa, kolmo
na směr, kterým padá
stín
15
podél lesa tím směrem,
kterým míří střelka a
kterým javor vrhá stín
„V poledne svítí slunce přímo z jihu, aspoň tady, na jižní polokouli by to bylo
ze severu. Takže stíny míří na sever,“ vysvětluje Anita.
A tak se vydávají tam, kam míří stín.
Když už putují dobré půl hodinky, Pepemu se to přestává líbit.
„Jsi si tím jistá? Už jdeme aspoň dvě hodiny a pořád nic.“
Najednou se Anita samolibě usměje: „Nic? Tak podívej, támhle za řekou je
vidět střecha, že by chatrč?“
„No jo, tak promiň, měla jsi pravdu. Ale jak se dostaneme přes tu řeku?
To nepřeplavem, proud by nás srhnul“
Řeka, která je dělí od chatrče, je opravdu docela mohutná.
Ale Pepe už ukazuje kus proti proudu:
„Podívej támhle, nevypadá to jako padací most?“
Když přijdou blíž, vidí, že je to stará, trochu chatrná
padací lávka.
A na ní je přibit další vzkaz:
„Půl kamene a 2 kg, dává ti to smysl Pepe?“
„No jasně, už to mám, pomůžeš mi s tím?“
"Tato lávka je tvoje jediná cesta na druhou
stranu, nechceš-li se vypravit kilometry do
vnitrozemí. Abys ji spustil, musíš ze sudu,
který funguje jako závaží, vytáhnout přesně
36 kg kamení. Vytáhneš-li míň, kladka se
zasekne a most zůstane viset ve vzduchu.
Vytáhneš-li víc, most se zřítí a rozpadne na
třísky. A ještě ti dám radu: kameny jsou
všechny stejně těžké, jeden z nich váží půl
kamene a 2 kg."
Kolik kamenů Pepe vytáhnul?
6
9
19
12
18
„Dvacet kilometrů nic není, tak uvidíme, třeba to nějak půjde zařídit,“ rozveselil se Pepe a oba začali přemýšlet, jak se na takovou výpravu
připravit.
~~
týden později už stáli s kufry v jednom malém hotelu na Madeiře.
„Ahoj Pepe, ty jsi nám ale vyrostl, už se nepočůráváš?“ zašvitořil vysoký blonďák a jeho menší obtloustlý kumpán začal hýkat a
chrochtat, až úplně zrudnul.
„Nazdar Roberte, nějak ti přeskakuje hlas, skoro jsem myslel, že dorazila i babi Emilka,“ odsekl Pepe. „A nazdar bratránku, skoro bych
nepoznal, že to byl smích, neměl by ses s tím léčit?“
V tu chvíli se objevila teta Laura: „Jdeme chlapci, už vím, kde bydlíme, tak si pojďte vybalit.“ A trojice zmizela v útrobách hotelu.
Pepe si pozvdechl: „Tohle nám chybělo.“ „To jo, jsou čím dál otravnější a protivnější,“ souhlasila Anita. „Pepe, ptala jsem se paní na
recepci, jestli odtud něco jezdí na ostrov Verde, paní nevěděla, ale prý by to mohl vědět pán, který bydlí naproti hotelu, prý už tady byl
všude. Nepamatuje si sice, které to jsou dveře, ale vzpomněla si, že jí přišlo zajímavé, že když od čísla dveří odečte tři, vyjde jí číslo dělitelné
dvěma, třemi, čtyřmi i šesti, ale ne pěti, a když naopak tři přičte, vyjde číslo dělitelné dvěma, třemi, pěti a šesti, ale ne čtyřmi. Tak se
pojďme podívat, to bychom měli najít.“
O
21
23
25
27
29
31
Které číslo
měla paní
na mysli?
20
Pepe zadal poslední číslo, ozvalo se cvaknutí a dvířka se maličko
pootevřela.
"Ukaž, ukaž, co tam je?" dychtivě nakukuje Anita.
"Skoro nic Anito, jen nějaký klíč, obří zápalky a tohle, to je myslím
kompas, jenom už na něm nejsou vidět ani písmena, ani čísla … ale
střelka se pohybuje, tak asi ještě funguje."
"Škoda, že tam nějsou nějaké peníze, ty by se hodily," posteskne si
Anita. „Teď už fakt nevím, jak bychom se na ten ostrov mohli dostat, z
kapesného si loď nenajmeme.“
„Nebuď takový bručoun, Anito, podívej se ještě na tu mapu, mně se zdá,
že ten ostrov kousek vedle by mohla být Madeira, ne?“
„To je asi fuk, ne?“ odsekla Anita, ale pak se jí tvář trochu rozjasní:
„Madeira je vlastně ten ostrov, kam jedem příští týden s našima?“
„A s tetou Laurou, tím jejím rozmazleným spratkem a jeho kamarádem Robertem?“ ušklíbne se Pepe. „Přesně tak, tamhle v knihovně
určitě bude atlas, podáš mi ho?“
A taky že to byla Madeira.
„Vypadá to kousek, jenže to může znamenat stovky kilometrů,“ zkoumá Anita mapu.
„To máš pravdu, jaké je u té mapy měřítko? Takové to číslo jedna ku něčemu, asi v rohu“.
„Je tady 1:500 000. A změřila jsem to, na mapě je vzdálenost skoro přesně 4 centimetry.“
20
40
4
2
400
Kolik kilometrů je z Madeiry na Zelený ostrov?
21
200
Les se pomalu blížil, postavy v dáli zmizely z dohledu, tak se oba přestali krčit a vzali to dál poklusem.
„Ale není mi jasné, jak to strejda myslel s tím plavidlem,“ vypravil ze sebe udýchaně Pepe.
„Ja-vor,“ slabikuje Anita. „Vor je opravdu dost primitivní plavidlo,“ směje se. „ Já zas nevím, na které vlajce je javorový list,“ dodává.
„Myslím, že na kanadské,“ odpoví Pepe a na chvíli se zastaví. „Vidíš támhle ten strom?“ ukazuje k lesu.
„Myslíš, že by to mohl být javor?“
„Mohl, jasněže mohl, já si ho vůbec nevšimla,“ odpoví Anita a honem se rozběhne za Pepem, který už pádí vpřed.
"Tak tentokrát to nebude zadarmo, Anito, dává
ti to smysl?" Pepe stojí u kmene, kouká k jeho
kořenům a Anita vidí, že je čeká další šifra ...
BŽAEEHEECARČTHJDLRVSNĚ
Kam se mají vydat dál?
na sever:
na jih
na východ
22
23
Cesta jim utekla docela rychle, i když ji skoro celou strávili v podpalubí. Kapitán dodržel slovo a než přistál na
Isla Negra, nabral kurz k Isla Verde a jeden z námořníků pak na člunu odvezl Pepeho s Anitou do zátoky, kde se
snad prý dřív kotvilo. Ještě jim zamával a slíbil, že večer je přijede vyzvednout, a pak odpádloval zpátky.
„Tak tady kdysi přistál strejda,“ trochu nejistě pronesl Pepe, který si vzpomněl na jedovaté hady a pavouky a
začala ho přecházet kuráž.
„To doufám, jinak jsme na úplně jiném ostrově a to jsem zvědavá, co tu budeme dělat,“ odsekla Anita, které
vůbec nebylo do zpěvu.
Ale to už Pepe zpozoroval něco vytesaného na skále a padí k ní.
„Koukej, to vypadá na vzkaz pro nás!“
Jaký byl Talevarův první vzkaz, který nechal na ostrově? Co má jeho bratr hledat?
truhlu
motýla
23
kříž
Kapitána ani jeho posádku už
nikdo nikdy neviděl. O mnoho let
později na dveře jeho bratra
zabušil otrhaný stařec. Když tehdy
už sedmdesátiletý Alexandr
otevřel, bez řečí mu do rukou strčil
ušmudlaný kus papíru a zmizel.
A tak si Alexandr konečně přečetl
dopis od svého bratra. Když se
vzpamatoval z překvapení, nedalo
mu to a a šel si prohlédnout
bratrovy mapy. Tu, v níž jsou
zakresleny jeho plavby, našel
rychle.
23
22
25
27
24
Při které z plaveb kotvil kapitán
Talevara na souostroví, jehož
součástí je i Zelený ostrov?
26
Malá nápověda: Cíl jeho cesty byl položený jižněji než přístav, ze kterého vyplouval. Neplul přes Indický oceán. Nepřistál u břehů Jižní Ameriky.
24
„Cestou do Mexika kotvil jen na Islas Colores,“ přemýšlí Alexandr, „ty ani nejsou daleko. Kdybych nebyl tak starý a sloužilo mi zdraví,
stálo by to za pokus,“ povzdechne si. Pak dopis odložil na stůl a brzy na všechno zapomněl. Jenže některé dopisy jako by žily svým
vlastním životem a jen tak se neztratí. I tento čekal na svoji příležitost. A jednoho dne se dočkal.
~~
dědo, můžeme do
„D ědo,
kapitánovy pracovny?“
škemrá Pepe, který přijel se svojí
mladší sestrou Anitou k
Alexandrovi na prázdniny.
„No jo, jen běžte, i kdyby se tam
Ed ještě někdy vrátil, asi by mu
nevadilo,“ pokrčil rameny
Alexandr. „Klíč je za obrazem
nějakého zvířete, už nevím
jakého… ale ten obraz není vedle
mapy Severní ani Jižní Ameriky,
ani vedle obrazu žádné květiny.“
Pepe skoro poskočil radostí, až
do dneška byl tento pokoj
zakázaný. A tak na nic nečekal
utíkal ke stěně s obrazy.
Za kterým obrázkem je klíč od
Talevarovy pracovny? Běž na
příslušnou stránku.
25
„Nakonec byla ještě jednodušší,“
usmívá se Pepe. „Teď už jen najít
plánek toho souostroví.“
„Pepe, představ si, jaké by to bylo
najít poklad,“ zasnila se Anita, „to
bychom si mohli koupit vlastní dům
se zahradou a se psem! A taky
bychom mohli Terezku od sousedů
vzít s sebou na dovolenou, u moře by
se jí určitě líbilo, i když nevidí.“
„To jo, když ji baví i lézt po stromech.
A kdyby to byl pořádný poklad, tak
bychom taky mohli vyrazit na cestu
kolem světa,“ dodal Pepe, „klidně i s
Terezkou. Koukej, asi mám ten
plánek!“
Podle zašifrovaného popisu najdi na plánku Zelený ostrov a zjisti, jaké má jméno.
26
LUNA
„To by měly být ony, zkusíme to?“ chystá se Anita zaklepat.
„Tak jo, uvidíme,“ přikývnul Pepe.
Chvíli se nic nedělo, ale pak byly slyšet kroky a dveře se otevřely.
„Dobrý den, my bychom se chtěli zeptat, jestli náhodou nevíte, jestli se
odtud nějaká loď plaví na ostrov Verde,“ vysypal ze sebe Pepe.
„Jak jste přišli zrovna na tenhle ostrov?“ podíval se na ně překvapeně
stařík v trepkách. „No to je jedno, je docela pěkný, ale žily tam nějaké
jedovaté potvory, snad povouci, nebo hadi, nevím, a tak se tam lidi
moc nehrnou. Myslím, že kapitán Badajoz se občas plaví na vedlejší
ostrov, možná by vás tam vzal, ostatně můžete se ho zeptat sami, jeho
loď tu zrovna kotví. Jak ona se jenom jmenuje... asi si nevzpomenu. Ale
poznáte ji, má tři stěžně, portugalskou vlajku a určitě nekotví vedle
Luny, jejího kapitána Badajoz strašně nesnáší."
Pepe poděkoval a jen co byli z doslechu, Anita se zamyslela: "Pepe,
jak vlastně vypadá portugalská vlajka?"
"Nevím, ale určitě je na ní červená a kromě toho myslím zelená … nebo
modrá. A možná ještě trochu nějaké další barvy … Snad ji poznáme."
Na které lodi najdou kapitána Badajoze?
27
„Tak zítra, Anito. Hlavně nesmíme zapomenout ty věci z trezoru. A možná
bychom mohli nechat na stole vzkaz našim, kde jsme, kdyby něco.“
„No jo, my vlastně budeme spát u tety Laury... doufám, že nás nezamkne.“
„To snad ne, ale musíme si dát pozor na Roberta s Davidem, myslím, že
tuší, že něco chystáme.“
Pepe se s úlekem probudil o půl páté. Zatřásl Anitou: „Hoď sebou, zaspali
jsme!“ Opatrně se proplížili kolem pokoje, kde chrápala teta Laura a pak
druhého, kde oddychovali Robert s Davidem.
„Uf, snad jsme to zvládli,“ oddechla si venku Anita.
„Tak honem, nemáme moc času, poběž!“ vybíhá Pepe směrem k přístavu.
„Stejně to nestíháme, musíme zkusit autobus, vzala jsem naše kapesné,“
ledově odvětila Anita a zamířila k zastávce.
Green line (zelená)
…
Hotel
5
Ugly Square
9
Promenade
11 Harbour
15 Fluffy beach
Yellow line (žlutá)
…
Hotel
5
Ugly Square
8
Ancient Inn
14 Station
20 Fluffy Beach
26 Harbour
30 Old Docks
34 Older Docks
Orange line (oranžová)
…
Hotel
3
Horrid Street
6
Expensive Shops
9
Funny Statue
14 Promenade
16 Harbour
20 Fluffy Beach
Blue line (modrá)
…
Hotel
3
Horrid Street
6
Expensive Shops
9
Funny Statue
12 Mole´s Hole
14 Old docks
18 Harbour
28
Zjisti, jak se jmenuje zastávka, na níž
potřebují dojet (na plánku je označená
kotvou). Zastávka u hotelu je na plánku
označena „H“. Najdi autobus, který bude
v přístavu včas. Na zastávce u hotelu visí
tyto jízdní řády, čísla vlevo udávají, jak
dlouho autobus jede k příslušné zastávce.
Pepe zjistil, že nejbližší autobusy jedou v
5:15 (žlutá linka), 5: 23 (modrá linka),
5:25 (zelená linka) a 5:30 (oranžová
linka).
"To je paráda, po tolika letech máme najít nějakého motýla?" kroutí hlavou Anita.
"Tak se tam pojďme podívat, třeba najdeme cestu i bez motýla," nevzdává se Pepe.
Když se po uzounké stezce vyškrábali nahoru, zjistili, že se strachovali zbytečně. Na
útesech je vedle něčeho, co vypadá jako kamenná lavička, nakreslený motýl a vedle něj
našel Pepe zastrčený vzkaz.
Najednou Anita ukazuje na moře: „Pepe, koukej, vidíš ten motorový člun? Že by sem
přece jen někdo jezdil?“
„Pane jo, Anito, to vypadá jako bratránek s tím svým kumpánem. Jak nás
vyšpehovali?“ vydechl Pepe nevěřícně.
„To tedy netuším. Hlavně ať nás neuvidí, schov se, jsme tu jak ve výkladní skříni,“
přikrčila se Anita.
„Tak odteď musíme za sebou zametat stopy a doufat, že na ty šifry nepřijdou. Bratránek
moc rozumu nepobral, ale Robert v hlavě něco má ... a taky je z nás nejstarší. Ukaž mi
ten vzkaz, měli bychom sebou hodit!“
"Paráda, to je jednoduché, až skoro
podezřele, ne?" poznamenala Anita.
"Pro nás určitě, ale asi ne pro někoho, kdo
nezná dědu a neví, jak se jmenuje," odvětí
Pepe. „Vem ten vzkaz a jdem, honem.“
Tohoto motýla si zapamatuj, bude se ti to hodit. Pak pokračuj po
stezce, po níž jsi přišel, a až uděláš stokrát tolik kroků, kolik má
tvoje jméno i příjmení písmen "A", dojdeš k dalšímu vzkazu.
Zapamatuj si motýla, jestli chceš, tak si ho i nakresli,
možná se ti to bude hodit, a pokračuj na stránku, jejiž
číslo zjistíš, když od počet kroků, které mají Anita a Pepe
udělat, vydělíš padesáti a k tomu přičteš dvakrát jedenáct.
16
30
29
32
34
21
Naposledy se podívali do zátoky, ale člun už zmizel za skaliskem, takže nebylo vidět, co ti dva dělají. A tak raději neztráceli čas. Pěšina
vedla nejdřív nad mořem, pak se stočila do vnitrozemí. Když hlásila pět set kroků Anita, chvíli hledali, ale nikde nic.
"Já mám teprve něco přes čtyři sta, Anito, a strýc měl určitě delší krok, ještě kousek bych popošel."
Když Pepe dopočítal na pět set, uviděli kus před sebou starý ohořelý strom.
"To musí být ono!" vykřikl Pepe.
A skutečně, tam, kde ho nejspíš rozštípnul blesk, našli zastrčený další vzkaz:
Stojíš u pahýlu stromu, kterých na tomto ostrově moc
není, obvykle rostou severněji. Ve svém názvu má
jednoduché plavidlo. Z jeho mízy se dělá sirup. A jeho
list je ve vlajce jedné země na druhé straně Altantiku.
Vydej se nejkratší cestou k lesu, na jeho kraji roste ještě
jeden takový strom, na něm hledej zprávu.
Až budeš vědět, který strom mají Anita s Pepem hledat, pokračuj na stranu 8.
32
„To by mě zajímalo, jestli si děda fakt nepamatuje, kam ten klíč
schoval, nebo jestli nám to dělá schválně,“ zabručela Anita, zatímco
odlepovala klíč zpoza obrázku lva.
„Já myslím, že schválně, vždycky ho bavilo dávat nám hádanky,“ odpoví
Pepe.
Klíč se nejdřív zaseknul, ale pak zaskočil a dveře se otevřely.
„Teda to je věcí!“ vydechne Pepe.
„Pepe, koukej, tady je nějaký dopis ... ten vypadá pěkně starý … a je na
něm podepsán strejda!“ zvedá Anita ze stolu kus papíru.
„Myslíš, že to je doopravdy?“ dočítá Pepe dopis.
„A proč ne? Strejda přece zmizel a nikdo neví kam, tenhle kus papíru by
to docela vysvětloval.“
„To máš pravdu, jenom je divné, že o tom děda nikdy nic neřekl.“
„To jo, děda není tajnůstkář. Možná se tam ještě chce vypravit?“
„Vždyť už sotva chodí,“ uzavře debatu Pepe. „To je jedno, zkoušela jsi
vyluštit ty šifry?“„Jo, ta první je jednoduchá, píše se tam, že na tom
soustroví kotvil na cestě z Lisabonu do Mexika.“
„Ale tahle vypadá složitěji...“
RAVT ÍNŽIJOREVES ÝLHUOLDOP ÁM A ASOR A VORTSO DO REVES AN, LUZA
AVORTSO DO DOHCÝV AN ÍŽEL VORTSO ÝNELEZ
Vylušti šifru a pokračuj na stránku 26.
37
Str. 3
Důležité je, zda jsou použita velká nebo malá písmena.
Str. 5
Text nezačíná vlevo nahoře
Str. 13
Tři otazníky představují jedno slovo, které je řešením hádanky.
Str. 14
V této číselné řadě musíš k poslednímu číslu vždy přičíst číslo jedno vyšší, než jsi přiičítal předtím.
Str. 15
Střelky kompasu míří vždy severojižně. Ta, která ukazuje na sever, bývá obvykle delší nebo nějak označená.Pepeho
také napadlo, že dobrým vodítkem by mohly být stíny. Věděl, že je na severní polokouli, na sever od obratníku Raka,
kde slunce svítí vždy trochu od jihu. V poledne však je slunce přesně na půl cesty mezi východem a západem a svítí
tedy přímo z jihu, stíny proto míří na sever. zpět
Str. 17
Zajímá tě vždy jen jedno písmeno z každého slova.
Str. 18
Kolik písmen má abeceda, ve které vynecháš písmena s háčky?
Str. 19
Celý kámen je vždy půl kamene plus půl kamene.
Str. 21
Měřítko na mapě udává, kolik centimetrů ve skutečnosti představuje jeden centimetr na mapě. Například měřítko
1:100 by znamenalo, že 1 cm na mapě představuje 100 cm ve skutečnosti. Pak už zbývá převést centimetry na
kilometry.
Zpět na úplný
začátek
zpět
100 cm = 1 m, 1000 m = 1 km, 100 000 cm = 1 km
Str. 22
zpět
zpět
zpět
zpět
zpět
zpět
zpět
Použiješ všechna písmena, ale nečteš je jedno za druhým zleva doprava a nezačínáš vlevo nahoře.
zpět
Str. 23
V této šifře čteš od začátku, z leva do prava, ale jenom některá písmena, některá přeskakuješ.
Str. 33
Tato šifra je podobná jedné, kterou jsi již vyluštil. Použiješ všechna písmena, nečteš je však
postupně. První písmeno je podtrženo.
zpět
Str. 35
Použiješ všechna písmena, začínáš vlevo nahoře, pak ale nepokračuješ doprava. zpět
Str. 38
Zkus si napsat abecedu (bez písmen s háčky) do tří řádků a tří sloupců, odděl je vodorovnými a
svislými čarami, pak už bys měl vědět, která písmena jednotlivé obrázky znamenají. zpět
zpět
To není správná odpověď. Najdi obrázek, ze kterého jsi
přišel, klikni na něj a zkus to znova.