nutricni problematik..

NUTRIČNÍ PROBLEMATIKA
U ALZHEIMEROVY CHOROBY
MUDr. Miroslava Navrátilová, Ph.D.
Vliv nutriční intervence
– zkušenosti z praxe
na progresi onemocně ní
MUDr. Miroslava Navrátilová, Ph.D.,
interní a nutriční konziliář, Psychiatrická
klinika Lékařské fakulty Masarykovy
univerzity a Fakultnínemocnice Brno, JIP PK,
Poradna pro poruchy metabolismu a výživy.
© MUDr. Miroslava Navrátilová, Ph.D., 2011.
Vydáníprvní. Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této publikace nesmíbýt publikována a šířena žádným způsobem a v žádné
podobě bez výslovného svolení vydavatele.
NUTRIČNÍ PROBLEMATIKA U ALZHEIMEROVY CHOROBY
Problematika malnutrice
Alzheimerova choroba se objevuje nejčastěji po 65. roce věku, postihuje tedy jedince ve vyšším a pozdním věku.
Velkým problémem u uvedeného onemocnění je mimo jiné i progresivní rozvoj malnutrice, který se projevuje
postupným poklesem tělesné hmotnosti, úbytkem tukové tkáně, ale zejména ztrátou svalové hmoty. Čím dříve
onemocněnínastává, tím je jeho průběh malignějšía tím rychlejšíje i rozvoj malnutrice. Malnutrice pak zhoršuje
rehabilitaci, zvyšuje riziko infekčních komplikací, výskytu proleženin a zpomaluje hojení. Tak se postupně
zhoršuje kvalita života a výrazně se snižuje šance nemocných na přežití. Pokud je pokles hmotnosti většínež 5 %
za rok, je pravděpodobnost fatálního konce vysoká (White et al 1998) a naopak, hmotnostní přírůstek riziko
mortality snižuje (Guyonnet et al 1999).
Dle zkušeností s hospitalizovanými nemocnými s Alzheimerovou chorobou na Jednotce intenzivní péče
Psychiatrické kliniky Fakultnínemocnice v Brně (JIP PK FNB) i s ambulantními pacienty sledovanými v Poradně
pro poruchy metabolismu a výživy se progresivní rozvoj malnutrice projevuje výrazným poklesem tělesné
hmotnosti – cca 10 kg/rok s úbytkem tukové tkáně a se závažnou ztrátou svalové hmoty.
Rozvoj malnutrice a pokles tělesné hmotnosti u Alzheimerovy choroby může mít několik příčin:
Snížený příjem potravy v důsledku poklesu kognitivních funkcía následného sníženíchuti k jídlu nebo
negativnímotivace k příjmu potravy (Galanos A et al 1994)
Postupný pokles tělesné aktivity s následnou atrofiíkosterního svalstva
Vzestup základního energetického výdeje (Wolf-Klein et al. 1995, Niskanen et. Al 1993, Dvorak
a Poehlman 1998, Wolf-Klein et al. 1992)
Nejasné metabolické změny částečně podobné nádorové kachexii
Postiženímetabolismu některých mikronutrientů (Riviere et al. 1998, Peskind 1998, Jimenez-Jimenez
et al. 1997 Pitchumoni a Doraiswamy 1998, Renvall et al. 1989, Miller 1999)
choroby
u Alzheimerovy
m
e
m
lé
b
ro
p
Velkým
TRICE
OZVOJ MALNU
R
Í
N
IV
S
E
R
G
O
je PR
NUTRIČNÍ PROBLEMATIKA U ALZHEIMEROVY CHOROBY
Zvýšení příjmu energie
Spidler se spolupracovníky prokázali u 17 nemocných s Alzheimerovou chorobou vyšší potřebu energie
k zachovánítělesné hmotnosti (minimálně 35 kcal/kg/den) než u 23 kontrolních subjektů (Spidler et al. 1996).
Z našich zkušenostízískaných zejména na JIP Psychiatrické kliniky je zřejmé, že potřeba energie může být ještě
vyšší. U některých nemocných bylo třeba dodávat až 50 – 80 kcal/kg a den, přičemž i přes takto vysoký
energetický příjem se nám pouze podařilo zabránit poklesu tělesné hmotnosti.
Z údajů v literatuře i z našich klinických zkušenostíje zřejmé, že přestože názory na metabolické změny podílející
se na hubnutínemocných s Alzheimerovou chorobou nejsou dosud jednotné, příjem energie nutný pro udržení
vlastní tělesné hmotnosti je jednoznačně vyšší než u normální populace. Jednou z možností je dodávat
vyváženou dietu mezi hlavními jídly s akcentem na proteiny a všechny nezbytné mikronutrienty.
Celkové množství energie, cukrů, tuků a bílkovin, které jsou potřebné k udržení nutričního stavu, je možno
zvyšovat zařazováním malých jídel (svačin) mezi jídla hlavní. Tyto přídavky by měly obsahovat především
potraviny kaloricky bohaté (porce bohaté na tuky a nápoje bohaté na cukry). Přídavky by měly mít výraznou chuť
(změna chuti u nemocných s Alzheimerovou chorobou), dobrý vzhled tak, aby byly pro nemocné lákavé, včetně
nádobí, resp. talířů s potravou (nemocní preferovali barevné talíře s pastelovými barvami ve srovnání
s klasickými bílými talíři). Přídavky by měly být nemocným k dispozici tak, aby je mohli dostat v případě potřeby.
V domácích i nemocničních podmínkách by měli být nemocnívždy vybízeni k příjmu přídavků vždy, když jsou
v kontaktu s příbuznými (během návštěv a podobně).
Na naší JIP PK FNB se osvědčilo podávání kompletních přípravků obsahujících všechny složky výživy
ve vyrovnaném poměru (Nutridrink, Fresubin, Resource a podobně). Při podáníjednoho balenípo deváté hodině
dopolední, dalšího okolo čtrnácté hodiny a jednoho v době před usnutím je možno zvýšit denní energetický
příjem až o 50 %.
Výživu je možno doplnit o moduly proteinové (zpravidla kasein), sacharidové (maltodextrin), které se přidávají
do hotových jídel. K potravinovým modulům je možno přidávat potravinové a vitamínové doplňky, vitamín C
v dávce 1000 mg pro die a vitamín E v dávce 500 – 1250 mg pro die. Dále je vhodný dostatečný přívod všech
vitamínů skupiny B a kyseliny listové.
Pokud příjem p.o. nenímožný nebo dostatečný, pak je možné nemocné živit sondou zavedenou do žaludku nebo
tenkého střeva. Do sondy je možno výživu aplikovat během nočního obdobítak, aby mohl být během dne příjem
zajištěn normálníperorálnícestou. V extrémních případech a ve stavech, kdy je třeba zajistit výživu po strádání
(například po prodělaném akutním onemocnění), je možno přejít na kontinuální enterální výživu sondou.
V těžkých případech použijeme punkčnígastrostomie nebo jejunostomie (Navrátilova et al. 2000).
Cílem realimentace a nutrice u Alzheimerovy choroby je zpomalení mentální deteriorace a tedy udržení dobré
kvality života co nejdéle, nikoliv prodlužování života nemocného s Alzheimerovou chorobou v jeho terminální
fázi.
Hodnocení nutričního stavu u gerontologických pacientů je nezbytnou podmínkou k tomu, aby mohla být
zahájena v indikovaných případech řádná nutriční podpora. Etiologie malnutrice u nemocných s demencí není
dosud jednoznačná, v popředí zůstávají změny základního energetického výdeje, změny v intermediálním
metabolismu, zajímavým faktorem je korelace tloušťky středního temporálního laloku s hodnotou body mass
indexu – BMI (Galanos et al 1994).
Vliv nutriční intervence
Nutričníintervence nevede u pacientů s Alzheimerovou chorobou ke sníženému spontánnímu příjmu potravy.
Prokázali jsme naopak, že u těch jedinců, kteřísipping dostávají, je spontánnípříjem výživy mírně, ale statisticky
významně zvýšen (graf č. 1).
12000
100
p<0.05
11500
95
11000
90
Proteiny (g)
Energetický příjem (kJ)
p<0.05
10500
85
10000
80
9500
75
9000
70
ne
ano
ne
Nutričníintervence
ano
Nutričníintervence
100
400
p=0.12
p<0.05
95
380
Sacharidy (g)
Lipidy (g)
90
85
360
340
80
320
75
300
70
ne
Nutričníintervence
ano
ne
ano
Nutričníintervence
Graf č. 1: Spontánnípříjem energie, cukrů, tuků a bílkovin u nemocných s Alzheimerovou chorobou v závislosti
na nutričníintervenci (p<0,05)
NUTRIČNÍ PROBLEMATIKA U ALZHEIMEROVY CHOROBY
Velmi důležitý je fakt, že u jedinců s nutriční podporou podávanou formou sippingu bylo zaznamenáno
zpomaleníprogrese deteriorace mentálních funkcíhodnocených pomocíMMSE (graf č. 2). Toto zjištěníje velmi
významné, neboť naše výsledky svědčí o tom, že nutriční podpora může být jednou z metod používaných pro
prodlouženíkvality života, resp. zpomalenídeteriorace duševních funkcíu pacientů a Alzheimerovou chorobou.
Změna MMSE
1
0
-1
-2
-3
-4
-5
-6
ano
ne
Nutričnídoplněk
Graf č. 2: Změna MMSE u nemocných s Alzheimerovou chorobou, kteří dostávali nutriční podporu, a nemocných bez nutriční
podpory (p<0,05)
Další faktory přispívající k rozvoji malnutrice
Progredující demence pak dále prakticky vylučuje schopnost nemocného zajistit si adekvátní výživu po delší
dobu. Na nutričním deficitu u seniorů s demencí se navíc mohou podílet i ostatní faktory, jako je osamělost
a deprese, neschopnost obstarat si stravu, neschopnost sám se najíst, ale i poruchy polykání, defektníchrup
nebo ztráta čichu a chuti (Stanga et al 2004).
Výrazný podíl na rozvoji malnutrice tvoří i nesprávně zvolená dieta. U nemocných s Alzheimerovou chorobou
bývá většinou chuť k jídlu poměrně dobrá, u řady nemocných je apetit dokonce značný. U mnoha nemocných
však docházík progresivníztrátě tělesné hmotnosti, přestože je jejich perorálnípříjem uspokojivý (Guyonnet et al
1999).
O tom svědčíi naše nálezy ve studii se 165 pacienty ze 7 zařízenív České republice, kam bylo zařazeno celkem
100 nemocných s Alzheimerovou demencí a 65 nemocných s vaskulární demencí. Pozorovali jsme, že
u nemocných s Alzheimerovou chorobou se spontánníenergetický příjem (kJ) a příjem tuků (g) významně nelišil
od příjmu u nemocných s vaskulárním postižením mozku. Během prvního roku studie, tedy v obdobíbez nutriční
intervence, byl energetický příjem u jedinců trpících Alzheimerovou chorobou srovnatelný s energetickým
příjmem u jedinců s demencí vaskulární etiologie. Přes tuto skutečnost však byl stav výživy nemocných
s Alzheimerovou chorobou signifikantně horšínež u nemocných s demencívaskulární.
Tento nález je ve shodě s nálezy autorů, kteří pozorovali vyšší potřebu energie k zachování tělesné hmotnosti
u nemocných s Alzheimerovou chorobou (Wolf-Klein et al 1992, Spindler et al 1996) ve srovnání se zdravou
populací.
Ve druhé fázi našístudie jsme proto sledovali vliv podánínutričního doplňku na průběh onemocnění. Z našich
výsledků vyplývá, že nutriční podpora podávaná formou sippingu mimo hlavní jídla negativně neovlivnila
spontánnípříjem potravy. Naopak jsme zjistili, že jedinci, kteřídostávali nutričnídoplněk ve formě sippingu, nejen
svůj spontánní příjem nesnížili, ale dokonce jej mírně, avšak statisticky signifikantně zvýšili. To je ve shodě
se studiemi a meta-analýzami, v nichž bylo prokázáno, že nutričnídoplňky vedou ke zlepšenícelkového příjmu
energie u seniorů (Volkert et al 2006). Překvapivě však ani zvýšení příjmu energie formou sippingu nevedlo
k ovlivněnímortality u nemocných s Alzheimerovou chorobou. Tento zdánlivý paradox je možno vysvětlit i tím,
že mortalitu nemocných ovlivňujíspíše komplikujícíonemocněnínež průběh choroby samotné.
Významné je naše pozorování, že nutričnípodpora nemocných formou nutričních doplňků zpomalila postupné
zhoršování mentálních funkcí u nemocných trpících Alzheimerovou chorobou. Je velmi pravděpodobné,
že nutričnípodpora se může stát nedílnou součástípéče o nemocné s Alzheimerovou chorobou.
být jednou z metod,
e
ůž
m
a
or
dp
po
í
čn
tri
...nu
užení kvality života...
lo
od
pr
o
pr
h
ýc
an
ív
už
po
NUTRIČNÍ PROBLEMATIKA U ALZHEIMEROVY CHOROBY
ZÁVĚRY
Nejvýznamnějším nálezem bylo zjištění, že nutriční intervence provedená formou sippingu (600 kcal
denně) vedla k signifikantnímu zpomalení progrese mentálního postižení u Alzheimerovy choroby.
Intervenční studie tohoto typu a rozsahu nebyla dosud v dostupné literatuře popsána, náš nález je v tomto
smyslu unikátní.
Nutriční podpora vedla rovněž ke stabilizaci tělesné hmotnosti a zabránila jejímu dalšímu snižování. Její
podávánínenavýšilo tělesnou hmotnost, ale zabránilo rozvoji malnutrice se všemi dalšími jejími důsledky.
Znamená to tedy, že včasné zahájenínutričnípodpory ještě v době, kdy nemocný nenímalnutriční, může zabránit
sekundárním komplikacím Alzheimerovy choroby, zpomalit jejízhoršovánía zlepšit tak jejíprůběh.
Výsledky našeho studia prokázaly, že nutriční podpora může zpomalit progresi demence u Alzheimerovy
choroby, přičemž neovlivňuje přežívánínemocných. Tyto výsledky jsou významné zejména proto, že nutriční
podpora by tak mohla zlepšit kvalitu života pacientů s Alzheimerovou chorobou, aniž by prodlužovala jejich život
v terminálnífázi.
Nutriční podpora se může stá
t nedílnou součá stí
pé če o nemocné s Alzheimero
vou chorobou
Použitá literatura
Barendregt, K., Soeters, P.B., Allison, S.P., Kondrup, J. Diagnosis of malnutrition - screening and Assessment in Sobotka L. Basics in Clinical Nutrition
(Third edition) Galen, Prague 2004 pp. 11 -18
Bunout D, Cambiazo V. Nutrition and aging Spanish Med Chil. 1999 Jan;127(1):82-8
Claggett MS. Nutritional factors relevant to Alzheimer's disease.J Am Diet Assoc. 1989 Mar;89(3):392-6.
Compher, C., Kim, J.N., Bader, J.G. Nutritional requirements of an aging population with emphasis on sub acute care patients. AACN Clin Issues, 1998; 9:
pp. 441-450.
Copeland JR, Davidson IA, Dewey ME, et al. Alzheimer disease, other dementias, depression and pseudodementia: prevalence, incidence and three-year
outcome in Liverpool. Br J. Psychiatry 1992; 161: 230 – 9.
Český statistický úřad (ČSÚ ) – www.czso.cz
Donini LM, De Felice MR, Cannella C. Nutritional status determinante and cognition in the elderly.Arch Gerontol Geriatr. 2007;44 Suppl 1:143-53.
Dvorak, R.V., Poehlman, E.T. Appendicle skeletal muscle mass, physical activity, and cognitive status in patients with Alzheimer’s disease. Neurology
1998; 51: pp. 1386-1390.
European commission. Alzheimer disease and other dementias http://ec.europa.eu/health/ph_information/dissemination/diseases/alzheimer_en.htm
2005
Galanos, A.N., Piper, C.F., Cornoni-Huntley, J.C. et al. Nutrition and function. Is there a relationship between body mass index and the functional
capabilities of community-dwelling elderly? J Am Geriatr Soc 1994; 42: pp.368-373.
McGee M, Jensen GL. Mini Nutritional Assessment (MNA): Research and Practice in the Elderly. Nestle Nutrition Workshop Series Clinical & Performance
Programme, vol 1, edited by Hellas B, Garvey PJ, Guigoz Y 1999, S Karger AG, Basel, Switzerland. pp 195.
Gray, G.E. Nutrition and dementia. J Am Diet Assoc, 1989; 89: pp. 1795-802
Guigoz, Y., Vellas, B., Garry, P.J. Assessment of nutritional status of the elderly: the mini-nutritional assessment as part of the geriatric evaluation. Nutrition
Reviews 1996; 54: pp. S59-S63.
Guyonnet, S., Nourhashemi F., Ousset P.J. et al. Alzheimer’s disease and nutrition. Rev Neurol (Paris) 1999; 155: pp.343-349.
Hill J, Fillit H, Thomas SK, Chang S. Functional impairment, healthcare costs and the prevalence of institutionalization in patients with Alzheimer’s
disease and other dementias. Pharmacoeconomics 2006; 24: 265 - 280
Maurer, K., Volk, S., Gerbaldo, H. Auguste D and Alzheimer's disease. The Lancet 1997; 349: pp. 1546-1549.
Meek PD, Mc Keithan K, Schumock GT. Economic considerations in Alzheimer’s disease. Pharmacotherapy 1998; 18: 68 - 73
Molsa PK, Paljarvi L, Rinne JO, Rinne UK, Sako E. Validity of clinical diagnosis in dementia: a prospective clinicopathological study. J Neurol Neurosurg
Psychiatry 1985; 48: 1085-90.
Murman DL, Chen Q, Powelll MC et al The incremental direct costs associated with behavioral symptoms in Alzheimer disease. Neurology 2002;
59:1721- 9
Navrátilová M, Sobotka L, Hamrová E, Feketová J, Češková E. Etiologie malnutrice u pacientů s demencí- srovnánípacientů s Alzheimerovou chorobou
a vaskulární demencív multicentrické studii. Psychiatrie, Praha: Tigis; 7: 34-34. ISSN 122-7579. 2003 (In Czech).
Navrátilová M., Češková E., Sobotka L., Klinická výživa v psychiatrii, Maxdorf Jesenius 2000, s.195-199, 61-77
Navrátilová M., Jarkovský J., Hanrrová M., Leopard B., Vašků A., Sobotka L.: Nutritional intervention significantly devreased the prograssion of
deterioration mental function of the patiens with Alzheimer disaese – results of multicentric study on 156 patients
JNHA - The Journal of Nutrition, Health and Aging, Volume 13, Supplement 1, 2009DOI: 10.1007/s12603-009-0095-9,Editor-in-Chief: Bruno Vellas ISSN:
1279-7707 (print version)ISSN: 1760-4788 (electronic version)Journal no. 12603, Springer Paris
Navrátilová M., Jarkovský J., Hanrrová M., Leopard B., Vašků A., Sobotka L Alzheimer disease: Malnutrition and Nutritional Support Clinical and
Experimental Pharmacology and Physiology, Australia, Blackwell Publishing Monash University Victoria, Australia, 34, suppl. 1, s. 11-13, ISSN 03051870, 2007
Neumann PJ. Health utilities in Alzheimer´s disease and implications for cost-effectiveness analysis. Pharmacoeconomics 2005; 23:537 - 41
Newman PE. Could diet be used to reduce the risk of developing Alzheimer's disease? Med Hypotheses. 1998 Apr;50(4):335-7
Niskanen, L., Piirainen, M., Koljonen, M. et.al. Resting energy expenditure in relation to energy intake in patients with Alzheimer’s disease, multi-infarct
dementi and in control women. Age Ageing 1993; 22: pp.132-137.
Renvall, M.J., Spindler, A.A., Ramsdell, J.W., Paskvan, M. Nutritional status of free-living Alzheimer’s patients. Am J Med Sci, 1989;298: pp.20-27.
Small GW, McDonnell DD, Brooks RL et al. The impact of symptom severity on the cost of Alzheimer´s disease. J Am Geriatr Soc 2002; 50:321 – 7
Solichová D., Hyšpler R., Tichá A., Svobodová I., Urbánek L., Krčmová L., Žďárský P., Sobotka L., Jurášková B. Nejčastějšíonemocněníve stáří, strategie
v terapii, diagnostice a následné péči. Využití chromatografie pro stanovení liposolubilních vitamínů a cholesterolu u gerontologických pacientů
s poruchami kognice Sborník abstrakt 2007; 84
Spindler, A.A., Renvall, M.J., Nichols, J.F., Ramsdell, J.W. Nutritional status of patients with Alzheimer’s disease: a 1-year study. J Am Diet Assoc,
1996;96: pp.1013-1018.
Stanga, Z., Allison, S.P., Vandewoude M., Nutrition in the elderly. In Sobotka L. Basics in Clinical Nutrition (Third edition) Galen, Prague 2004 pp. 363
–383.
Volkert, D., Berner, Y.N., Berry, E. et. al. Guidelines on Enteral Nutrition: Geriatrics. Clin Nutr 2006;25: pp. 330-360.
White, H., Pieper, C., Schmader, K. The association of weight change in Alzheimer’s disease with severity of disease and mortality: a longitudinal analysis.
J Am Geriatr Soc, 1998; 46: pp. 1223-1227.
Wolf-Klein, G.P., Silverstone, F.A., Levy, A.P. Nutritional patterns and weight change in Alzheimer patients. Int Psychogeriatr 1992; 4: pp.103-118.
NUTRIČNÍ PROBLEMATIKA U ALZHEIMEROVY CHOROBY
Poděkování autorky spolupracujícím institucím na studii:
(řazeno abecedně)
DD Bystřany
Jarolímová Ivana
Soběslavová Anna
Š mirklová Venda
Váchová Jaroslava
a dalšípracovníci domova
DD Velké Březno
Brichová Yvonne
Bc. Hůlková Lenka
DIAKONIE ČCE
Krejčířová Pavla
Domov pro seniory Kociánka
Kolomazníková Helena
Lachmanová Marie
Novotná Lenka
Polakovičová Hana
Š ilhanová Renata
DOS Krabčice
Micianová Michaela
MěÚ SS Jirkov
Š ulcová Eva
Sanatorium TOPAZ, Š kvorec
Bendová Hana
Dr. Kučera
Olivová Jiřina
Přichystalová Jana
a ostatnízaměstnanci
USP DD Chýnov
Drbalová Magdaléna
Upozorněte své pacienty a jejich
pečující na důležitost správné výživy
u nemocného Alzheimerovou chorobou.
V informační brožurce, kterou vydala
společnost Pfizer, jsou obsaženy potřebné
informace a rady, jak zajistit správnou výživu
nemocného s Alzheimerovou chorobou,
a zvýšit tak kvalitu jeho života.
ARI-2011.01.05
Orotab
V ÚSTEC
ROZPUS H
TN
TABLETY É
Rozšíření Vašich léčebných
možností Alzheimerovy
choroby
Jednoduchá alternativa
pro pacienty, kteří mají
problémy s polykáním
®
ZKRÁCENÁ INFORMACE O PŘÍPRAVKU ARICEPT OROTAB 5 mg, 10 mg
ARI-2010.02.19
Léčivá látka: Tablety dispergovatelné v ústech. Donepezili hydrochloridum 5 nebo 10 mg v jedné tabletě.. Indikace: Potahované tablety přípravku Aricept Orotab jsou indikovány k symptomatické léčbě mírné až středně těžké
formy Alzheimerovy choroby. Dávkování: Léčba se zahajuje dávkou 5 mg jednou denně večer těsně před spaním. Po klinickém zhodnocení účinku léčby dávkou 5 mg/den za období prvního měsíce lze dávku přípravku Aricept
Orotab zvýšit na 10 mg jedenkrát denně. Maximální denní doporučená dávka je 10 mg. Užití u pacientů se zhoršenou funkcí ledvin: U pacientů s poruchou funkce ledvin není nutno měnit dávkovací režim. Užití u pacientů
s poruchou funkce jater: U pacientů s mírným až středně těžkým poškozením jater je vhodné postupně zvyšovat dávku v závislosti na individuální snášenlivosti pacienta. Užití u dětí: Podávání přípravku Aricept Orotab dětem se
nedoporučuje. Kontraindikace: Přípravek Aricept Orotab je kontraindikován u pacientů se známou přecitlivělostí na donepezil-hydrochlorid, deriváty piperidinu nebo jakékoli jiné pomocné látky obsažené v přípravku. Zvláštní
upozornění: Přípravek Aricept Orotab může během anestézie zvýraznit svalovou relaxaci navozenou podáním sukcinylcholinu. Vzhledem ke svému farmakologickému účinku mohou inhibitory cholinesterázy mít vagotonický
účinek na srdeční frekvenci. Vyskytly se také případy křečí a synkop. Je nutno pozorně sledovat pacienty se zvýšeným rizikem tvorby vředů, aby se včas zjistily případné příznaky. Vzhledem ke svému cholinomimetickému
účinku je nutno inhibitory cholinesterázy předepisovat opatrně pacientům s astmatem nebo s obstrukční chorobou bronchopulmonální v anamnéze. Cholinomimetika mohou způsobit obstrukci výtokové části močového
měchýře. Cholinomimetika mohou vyvolávat generalizované křeče. Cholinomimetika mohou způsobovat exacerbaci nebo vznik extrapyramidových příznaků. Přípravek Aricept Orotab by se neměl současně podávat s jinými
inhibitory acetylcholinesterázy. Přípravek Aricept Orotab obsahuje monohydrát laktózy. Pacienti s intolerancí galaktózy, nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy by tento přípravek neměli užívat. Interakce: Ketokonazol, chinidin
či jiné CYP3A4 a 2D6 inhibitory mohou inhibovat metabolismus donepezilu. Enzymoví induktoři typu rifampicinu, fenytoinu, karbamazepinu nebo alkoholu mohou hladiny donepezilu snížit. Donepezil-hydrochlorid má
schopnost interferovat s léky s anticholinergní aktivitou. Existuje také možnost současného synergismu při konkomitantní léčbě léky typu sukcinylcholinu, jinými látkami blokujícími neuromuskulární přenos, cholinergními
agonisty nebo betablokátory, které mají vliv na kardiální vedení vzruchu. Těhotenství a kojení: Nejsou k dispozici dostatečné údaje. Pokud to není nezbytné, neměl by být přípravek Aricept Orotab v těhotenství užíván. Ženy
užívající donepezil by neměly kojit. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje: Ošetřující lékař musí u pacientů užívajících donepezil pravidelně vyhodnocovat schopnost řídit a obsluhovat složitá zařízení. Nežádoucí účinky:
Nejčastější: Nauzea, bolest hlavy, svalové křeče, únava, zvracení, nespavost. Velmi časté: Průjem, nauzea, bolest hlavy. Časté: Nachlazení, anorexie, halucinace, agitace, agresivní chování, synkopa, závratě, nespavost, zvracení,
břišní dyskomfort, vyrážka, pruritus, svalové křeče, močová inkontinence, únava, bolest, úraz. Předávkování: Jako v každém případě předávkování je nutno přijmout obecná podpůrná opatření. Při předávkování přípravkem
Aricept Orotab lze jako antidotum použít terciární anticholinergika jako je atropin. Lze doporučit intravenózní aplikaci atropin-sulfátu titrovanou podle účinku - počáteční dávka 1,0 až 2,0 mg i.v. s následnou úpravou dávky podle
klinické odpovědi. Při podávání jiných cholinomimetik současně s kvartérními anticholinergiky, jako např. glykopyrolátem, byly popsány atypické reakce krevního tlaku a srdeční frekvence. Není známo, zda lze donepezilhydrochlorid a/nebo jeho metabolity odstranit dialýzou (hemodialýzou, peritoneální dialýzou nebo hemofiltrací). Uchovávání: Přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky. Balení: 7, 28, 30, 56, 60, 98
a 120 tablet v blistru. Jméno a adresa držitele rozhodnutí o registraci: Pfizer spol s r.o., Stroupežnického 17, 150 00, Praha 5, Česká republika. Registrační čísla: 5 MG 06/163/09-C, 10 MG 06/164/09-C. Datum poslední
revize textu: 18.2.2009. Výdej léčivého přípravku je vázán na lékařský předpis. Přípravek Aricept je hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Před předepsáním se, prosím, seznamte s úplnou informací o přípravku.
Reference: SPC Aricept® Orotab 18.2.2009.
Souhrnné údaje o pøípravku jsou k dispozici na adrese:
Pfizer, spol. s r.o., Stroupežnického 17, 150 00 Praha 5, tel.: +420 283 004 111, fax: +420 251 610 270, www.pfizer.cz