CUKŘENKA - Klub sběratelů baleného cukru

CUKŘENKA – časopis pro sběratele hygienicky baleného cukru a všechny další cukromily a podporovatele.
Vydává Klub sběratelů baleného cukru, Česká Republika. Elektronická verze: www.ksbc.cz
Redakční rada: Pavel Tlustý, Jaroslav Kolín. E-maily: [email protected], [email protected]
Adresa redakce: Ing. Pavel Tlustý, Olbramovická 712, 142 00 Praha 4 – Kamýk, tel. 241 716 087, 602 239 858
Toto číslo vyšlo v červnu 2005 v nákladu 100 kusů. NEPRODEJNÉ!!!
Nevyžádané příspěvky včetně cukrových se s díky nevracejí J
Slovo a něco informací úvodem
Milí kolegové cukromilové,
neuplynuly ani dva měsíce a jsme tu znova
s naším čtvrtletníkem. Zrod tohoto čísla nebyl
lehký. Když jedna půlka redakce (Pavel) prosazovala, abychom je vydali a rozdávali už na výměnném dni v Olomouci, druhá půlka (Jarda) se děsila, protože neměla představu, co do něj dát a redakční šuplík se záložními materiály zel až na
jednu čestnou výjimku beznadějně prázdnotou.
Jako vždy, když jde do tuhého, jsme nakonec
něco vymysleli sami a svými příspěvky vydatně
pomohli i kamarádi, takže jsme se nakonec dostali
na dvaadvacet stránek, což tu ještě nebylo. Ale
bylo nám líto něco vyhodit, když už jsme to měli
zpracované.
Kromě zpráv z rozličných cukropodniků, za něž
děkujeme podepsaným autorům textu i nepodepsaným autorům obrázků, jsme se rozhodli zařadit další pomůcku, která by měla poradit začínajícím sběratelům, jak si počínat a co sledovat při
posuzování rozdílů na zdánlivě stejných cukrech.
Tím by mohli být začátečníci kompletně poučeni a
my bychom mohli sérii článků o základech sbírání
HB cukru ukončit.
Neopomněli jsme se ani pochlubit svou novou
sérií „Československé zápalkové nálepky“, kterou
již někteří z vás dostali na výstavce u Míly Žďárské. A protože Pavel pořád žehral, že se nemůže
pořádně autorsky rozšoupnout, dostal vlastní
dvoustranu. Ta dnešní se mu povedla, takže
může uvažovat, co na ni dá v příštím čísle.
Musíme rovněž pochválit pana Jaroslava Michalíka, který nám navzdory své nemoci obětavě
dodával další a další náměty pro nekonečný příběh na slovenských tyčkách z Považských cukrovarů. Díky jemu a také díky Karlu Stupkovi, který
též přispěl svou troškou do mlýna, jsme sestavili
seznam všech dosud známých sloganů, který
najdete na konci tohoto čísla a možná jej využijete
již při olomoucké burze.
Po poradě s pořadateli jsme se rozhodli, že toto
číslo Cukřenky obdrží v tištěné podobě všichni
účastníci výměnného dne v Olomouci, tedy i ti, co
si je normálně stahují z internetu, kde by se mělo
současně objevit.
A co můžete čekat v příštím, již třicátém čísle?
Určitě povídání o olomoucké burze včetně vašich
postřehů a hodnocení (využijeme i internetovou
drbárnu), představíme oficiálně nové klubové série, které tam budou rozdávány, zkusíme uvést
některé zajímavosti a novinky na našich cukrech,
redaktor Jarda se podělí o dojmy ze svého vystoupení v Českém rozhlase, vymyslíme také nějakou chlubicí akci a uvidíme – možná bude pokračovat i náš nekonečný příběh. Nebudou chybět
ani Tlusťjochovy křížovky a zprávy o stavu HB
cukru v některých evropských zemích.
Je to sice nošení dříví do lesa, ale neodpustíme
si svou pravidelnou výzvu: Pište, pište, pište! Blíží
se léto a s ním doba dovolených, tak se neostýchejte napsat nám své prázdninové zážitky spoje-
-2-
né s lovem HB cukříků. A pošlete-li k tomu ještě
nějakou zajímavou fotografii nebo obrázek cukru
(originál ke scanování nebo v elektronické podobě), nebude znát naše nadšení mezí. Nevěřili
byste, kolik toho jedno číslo spolyká, takže vaše
náměty určitě v koši neskončí.
Přejeme všem účastníkům našeho výměnného
dne, aby si jej řádně užili, a všem pak pěkné prožití nastávajícího léta.
Redakce
***
Co už se na stránku nevešlo
Do povídání o slovenských sloganech se nám
některé informace nevešly, tak je uvádíme tady:
Nová modro – oranžová verze není jen záležitostí
tyček, už jsme viděli i sáček (camping) a nevylučujeme, že se objeví i vrtulky.
Pojedete-li v létě na Slovensko, budete se mít
co ohánět. Nepropadejte však depresi jako Karel
Stupka, který nám poslal tento vlastní (redakcí jen
mírně upravený) návrh na další slogan: „Som
pekný, som sladký, ale žerem ťa!“
Pan Michalík nás současně požádal, abychom
zveřejnili jeho novou adresu:
Jaroslav Michalík, Nábrežná 1635/9
911 01 T r e n č í n, Slovensko.
***
Výročí klubu se blíží!
Při nedávné redakční korespondenci s výborem
byla odhalena zajímavá věc: Letos v prosinci
tomu bude pět let, co byl na ustavující schůzi založen náš klub.
Takové výročí si žádá řádnou oslavu, které
hodláme věnovat podzimní nebo zimní číslo. Prosíme proto všechny pamětníky, aby nám laskavě
zaslali své vzpomínky na tuto památnou událost.
Rádi bychom také přinesli ukázky z prvních čísel Cukřenky. Máte-li ještě někde doma tyto
vzácné tisky, zapůjčete nám je k okopírování,
čestně je vrátíme. Spoléháme na vás, protože v
redakčním archivu bohužel jaksi nejsou.
***
Je libo inzerát?
Po shlédnutí naší internetové drbárny, na níž
jsou čas od času oznámení našich členů hledajících chybějící cukříky ke kompletaci svých sérií,
napadlo Zdeňka Adámka, že takové inzeráty by
mohly být zveřejňovány i v Cukřence, aby působily i na ty, kteří na web nechodí.
S radostí jsme se této myšlenky chytili a sdělujeme, že počínaje příštím číslem rozjíždíme
pravidelnou rubriku NAHLE (NAbízím – HLEdám). Své poptávající i nabízející inzeráty zasílejte na adresu redakce a nezapomeňte uvést
svou adresu. Inzeráty na štěňata nebereme!
Redakce
Klubové zprávy
Za svou osobu i za celý výbor můžeme přislíbit veškerou možnou podporu a pomoc při
organizaci i zajišťování materiálu.
Věříme, že nabídek bude tolik, že si budeme
moci vybírat, vždyť v našem klubu je spousta
schopných a kreativních osobností. Těšíme se
na vaše návrhy.
Za výbor: Romana a Jitka
VOLBY NOVÉHO VÝBORU
Uběhly dva roky a na letošní výroční
schůzi budeme zase volit nový výbor našeho klubu. Všichni můžeme ovlivnit příští dění i
činnost KSBC, a to tak, že vybereme a na
schůzi zvolíme ty nejlepší kandidáty na práci
ve výboru klubu.
Pro sestavení "kandidátky" jsou třeba návrhy
členů. Zvažte, koho byste chtěli mít jako představitele svého klubu a své návrhy zašlete,
prosím, na adresu:
Romana Sládečková, Nad Terasou 8/1164,
73601 Havířov-Podlesí, e-mail:
[email protected], tel: 723044625
Vámi navrženi kandidáti budou osloveni. V
případě, že budou s kandidaturou souhlasit,
budou zařazeni na kandidátní listinu. Nakonec
bude jen a jen na vás, zda bude z těchto kandidátů zvolen nový pětičlenný výbor pro období
2006-2007.
Přejeme vám všem šťastnou ruku při výběru!
Za výbor: Romana a Jitka
³³³
OBJEDNÁVKA SÉRIÍ
Opět si můžete doobjednat klubové série,
tentokrát ty, které se objevily na burze v Olomouci:
Olomoucké památky - osmikusové:
(ukázka v tomto čísle Cukřenky)
- na bílém papíře po 4,- Kč
- na hnědém papíře po 4,- Kč
Olomoucká ZOO - tyčky 12 ks po 6,- Kč
³³³
VÝROČNÍ SCHŮZE SPOJENÁ
S VÝMĚNNÝM DNEM
Čas letí jako bláznivý... - jak zpívá klasik - a
polovina roku je téměř za námi. Je tudíž nejvyšší čas začít se starat o místo konání klubové výroční schůze spojené s burzou.
Vzhledem k tomu, že se poslední dvě "velké"
akce (výroční schůze 2004 a mezinárodní
burza 2005) konaly na Moravě, bylo by fajn
opět zavítat na českou půdu.
Obracím se tedy jménem výboru na vás členskou základnu (především na členy z
Čech) s žádostí o pomoc:
>> Hledáme organizátory letošního
"zimního" setkání <<
Kdo máte chuť a možnost tuto akci zorganizovat, ozvěte se na adresu:
Romana Sládečková, Nad Terasou 8/1164,
73601 Havířov-Podlesí, e-mail:
[email protected], tel : 723 044 625
Z diskusí během roku vyplynulo, že zaběhnutý termín akce, tj. to první víkend v prosinci,
části členské základny (většinou ženám) nevyhovuje. Proto navrhujeme budoucím organizátorům přesunout termín na měsíc listopad. Neurčujeme přímo termín, bude záležet
na prostorách a možnostech organizátorů.
Tyto série budou k vyzvednutí na zimní
burze.
Objednávejte na adrese: Romana Sládečková, Nad Terasou 8/1164, 73601 Havířov-Podlesí, e-mail:
[email protected], tel : 723044625
-3-
Co se událo či děje
Brňáci pravidelně v R(r)ozkvětu
Už téměř dva roky se sběratelé z Brna a okolí
snaží pravidelně setkávat. A v čem spočívá naše
pravidelnost?
Termín: Pravidelně třetí čtvrtek v měsíci, i když
poslední schůzka byla 12. května - tedy druhý
čtvrtek.
Hodina: 17.30 - ale pravidlem je, že část z nás
přijde později.
Místo srazu: Pravidelně pokaždé na jiném
místě. Podmínkou ale zůstává, že restaurace, bar
nebo hospoda, kterou hodláme navštívit, musí mít
vlastní cukr, který většina z nás zpravidla ještě
nemá.
Účast: Od ledna 2005 se původní sestava pravidelně rozrůstá o nováčky (Olga, Soňa a Alena)
a jak to tak vypadá, s kvartální pravidelností také
o miminka.
Organizátor: Pravidelným organizátorem akce
byl Ivan, ale z důvodu změny zaměstnání byla
přesunuta tato čestná povinnost na Drahu.
Program schůzky: S železnou pravidelností
se na stole ocitnou cukříky na výměnu, (obsluha
je pravidelně vyděšena) a my probereme novinky
z oblasti cukrové politiky. Pravidlem je, že někomu vyhládne nebo vysládne a to si pak dáme
něco dobrého a probíráme vše možné.
Pokud se někomu naše pravidelnost nebo spíš
nepravidelnost líbí, může se našich setkání zúčastnit také. Informace podá Draha Sukupová
([email protected]).
JS
A proč Brňáci v Rozkvětu?
Posuďte sami. Jen kveteme!
Rozkvět je název místa našeho dubnového setkání.
************************************************
Jak jsem si poslala cukry
Na prosincovou schůzi v Ostravě jsem se těšila tak moc, až jsem z toho onemocněla a
skončila v nemocnici. Na pokoji se povídalo,
probrala se nejrůznější témata od nemocí až
po vnoučata a samozřejmě se stočila řeč i na
cukříky a jejich sbírání.
Někdo věděl, někdo se divil! Jedna pacientka
vykládala, že cukříky od čajů a kávy z restaurací přinesou domů a dají do cukřenky pro návštěvy, které sladí. Taky prý přišla neteř, jásala
nad různými cukry, a jestli si může nějaké vzít,
že je sbírá.
To byla voda na můj mlýn! Hned jsem zjišťovala, odkud je a ať se mi ozve, v naději, že
získám něco, co nemám. Když jsem měla některá odpoledne vycházky, obešla jsem vá-
-4-
noční trhy i nějaké osvěžovárny a o získané
cukry jsem se s onou dosud neznámou dívčinou rozdělila (měla k tetě přijít o svátcích).
Čas plynul, přišlo propuštění z nemocnice a
už jsou tu sváteční dny vánoční. Vnuk Robert
odešel na schůzku se svým děvčetem a najednou telefon a Robert se smál, že ani mluvit
nemohl: Babičko, Iva měla tetu v nemocnici (to
už mi bylo vše jasné) a má pro tebe cukry!
Jako v každé rodině sběratele je zapojena
do sbírání celá rodina a známí, a tak Iva vždy
pamatuje, že z cest doma i v zahraničí má přinést cukry, což zodpovědně plní.
D58
Našinci v cizině
M A I N Z 2005
aneb „Z Mohuči, z Mohuči, kostky domů zahučí“
Uvědomuji si, že úvodní rým zrovna nepatří k
těm nezdařilejším, které jsem kdy složil, ale následující text a fotky jeho oprávněnost potvrdí.
Na začátku května již pravidelně propuká v
Mainzu (česky Mohuč) na soutoku řek Rýna a
Mohanu burza sběratelského klubu DZDF (Der
Zuckersammler Klub Deutschland und Freunde).
V letošním roce se konala již šestá burza tohoto
spolku v sobotu 7. května v Dormohotelu MainzBretzenheim, kde se současně slavily páté
narozeniny klubu.
Na cestu jsem vyrazili v pátek po obědě z Prahy
v proslazené fabii tři: Karel Stupka (člen výboru
klubu se známým nickem K76) a Helena a Zdeněk Bubníkovi.
V Mainzu jsme si vybrali hotel na předměstí,
hlavně pro oddělení od městského ruchu a od
agresivních cen v centru. Navíc jsme tam už jednou dříve byli, což mělo snížit možnosti „zakufrování“.
Samozřejmě nesnížilo! Hotel jsme sice nalezli
hladce, ale následná večerní projížďka autem po
centru města se proměnila na bloudění temnými
poli v okolí města. Když už se zdálo, že jsme naprosto ztraceni, najednou se objevila čtvrť, kde
bydlí organizátorka této akce a předsedkyně
klubu, paní Marianne Dumjahn.
Tato elegantní a nesmírně výkonná dáma má
v držení světovou prioritu ve sbírání cukrů a její
sbírka čítající více než 300.000 cukrů je uvedena
v Guinessově knize rekordů. Po tomto orientačním úspěchu jsme si ještě ověřili místo konání
burzy a po opětném krátkém, asi půlhodinovém
bloudění jsme nalezli náš hotel. Karel nevěděl,
jestli opravdu bloudíme, nebo zda je to náš koníček před spaním, a tak radši jen klidně pozoroval
temné a nezajímavé okolí.
První hosté, které jsme v hotelu potkali, kupodivu hovořili plynně česky. Tuto skupinu totiž tvořili
naši přátelé - dvě významné české cukrosběratelky a členky našeho klubu – paní Míla Žďárská a
Lenka Nováková.
Druhý den dopoledne byla na programu burza.
Akci připravili a její organizaci zcela profesionálně
zvládali manželé Marianne a Horst-Werner Dumjahnovi podporováni dalšími členy klubu. Burza se
konala v pěkném přízemním světlém sále v Dormohotelu s dostatkem prostoru pro sběratele s jejich cukernými zásobami i pro výstavky cukrů a
cukřenek, i pro tombolu. Sběratelé mohli přerušit
své nároční hrabání prohlídkou zajímavých exponátů. Na stole byla připravena řada dárků, cukrů a
nové série.
Na akci se sjelo 42 sběratelů z šesti zemí.
Česká ekipa (nechť frankofilové odpustí) byla
hned po Francii druhou nejmohutnější zahraniční
delegací – tři dámy: Míla Žďárská, Lenka Nováko-5-
vá a Helena Bubníková a dva pánové: Karel
Stupka a Zdeněk Bubník (viz foto). Počet účastníků v Mainzu byl docela postačující a čas určený
na výměnu „tak akorát“ stačil na pohodové prohrabání vystavených zásob a přátelské popovídání s dalšími účastníky (v rámci jazykových možností).
Objevil se ale jeden nepříjemný fenomén. Alespoň v mém a Karlově případě se ukázalo, že
velmi omezený počet našich domácích sérií nám
snižuje možnosti výměn sérií s dalšími sběrateli.
Většina sérií se totiž vyměňuje „z ruky do ruky“,
případně „kus za kus“. Pokud se navíc sjede více
sběratelů z ČR, je saturace našimi sériemi velmi
rychlá. Tady opravdu nevím, jak poradit.
Jedinou poznámku k tomuto problému: Nedávejme možnost cizincům, aby nakupovali celé
krabice našich klubových sérií. To se pak z té nejcennější výměny zcela vyřadíme. Pokud jde o
volně prodejné série z balíren – tam se asi nedá
nic dělat. Viz např. nové slovenské tyčky s nápisy,
které jsem si koupil (!) na této německé burze.
Během celé akce jsme byli zváni na další cukerné akce a objevily se i tištěné pozvánky. „Není
těch mezinárodních výměnných burz už nějak
moc?“. Tato věta byla slyšet v češtině i ve dvou
dalších jazycích, kterými s určitými obtížemi komunikuji. Vyvstávají zde dva problémy: pokud
pomineme časové omezení, tak jsou to jednak
značné finanční náklady, jednak nedostatek materiálu pro výměnu (kde pořád brát naše nové série?).
Počasí během burzy bylo sice „šreklich“, což ale
zaujatým sběratelům vadilo pouze při vybíhání z
hotelu do auta pro přinášení či ukládání cukerných pokladů.
Pořadatelé zajistili nabídku „přebytečných“
cukrů (je ale véééééélmi relativní, co je pro koho
přebytečné), zejména kostek, které byly na několik stolech jakoby bez majitele nabídnuty k přehrabování účastníkům (viz foto). Velmi obětavě se
postavil k tomuto problému pan Karel a přesvědčoval pořadatele, že slovo „přebytečné“ se v
tomto případě vůbec nehodí. Po skončení burzy
ještě asi jeden metrák těchto kostech zbyl a tak se
dva fyzicky zdatní sběratelé (Karel a Zdeněk) rozhodli, že pomohou organizátorům s úklidem sálu a
tyto cukry přesunuli do svého auta (viz foto).
Představa nekonečného hrabání v této záplavě
kostek vyloudila na obou účastnících spokojený
úsměv, který vydržel až do návratu domů. Jedná
se samozřejmě o mnoho duplikátů, ale po vytřídění určitě potěšíme naše české kolegy na další
domácí burze.
Občerstvení si mohl každý účastník koupit podle
své chuti v přilehlém baru či v restauraci. Účast na
společném obědě byla spojena s účastí na od-
Našinci v cizině
polední tombole, která byla „velmi dobře zásobená“ a na každého účastníka připadla nejméně
jedna cena.
Karel Stupka si vybral plato krásně zabalených
kostek, Míla Žďárská (viz foto) se krásně usmívá
nad svým cukerným úlovkem a já jsem si zcela
samostatně vybral na základě rozhodného doporučení Heleny krásnou keramickou cukřenku.
Ještě seženeme druhou a nová sbírka je na
světě!
Míla s Lenkou odpoledne po burze odjeli, a tak
se večerního posezení se sběrateli v malé hospůdce s jednoduchým občerstvením a lahvičkou
vína zúčastnili Karel, Zdeněk a Helena. To se mi
docela líbilo a je to i inspirace pro naše organizá-
Dormohotel Mainz – tady se to odehrávalo
tory. Není nutné se tlačit do drahých restaurací.
Přednost má dobrá společnost a útulné prostředí.
Po večeři jsme navštívili „Cukerní palác č. 1“ na
adrese Immenhof 12, což je dům manželů Dumjahnových. Ve velmi přátelské atmosféře jsme byli
provedeni po domě, prohlédli si cukerné i „cukřenkové“ sbírky a byli velmi ochotně a se zaujetím
seznamováni se způsobem organizace tak rozsáhlé sbírky (viz foto).
Nedělní cesta domů byla jednak zcela bez problémů a jednak, jak už jsem již uvedl
v předchozích odstavcích, byla zpříjemněna představou, kolik příjemných chvil přinese třídění plného automobilového kufru cukrů.
Zdeněk Bubník, Praha 27. 5. 2005
Košíková ulička, Immenhof 12
Tedy, jak tohle všechno dostaneme přes hranice?
Copak asi v tom balíčku je? Že by cukr?
Ve sladké fabii (nichts zu verzollen)!
Cukrový ráj. Sem přijdou hodní stomatologové…
-6-
Našinci v cizině
Herr Professor, sagen sie mir, bitte, was bedeutet „90z“…
A takhle se ukládají kostky (když máte dost místa)
Naše výprava v Mohuči. Zleva: Karel Stupka, Helena Bubníková, autor článku, Míla Žďárská a Lenka Nováková
-7-
Pořád se něco děje
Sladká jarní výstavka Míly Žďárské
Výstavka ze sbírek Ing. Miloslavy Žďárské, pro
kamarády prostě Míly, se v minulých letech konala vždy v první polovině března a tak nějak jí
vždy začínalo cukrové jaro.
Letos tomu bylo jinak. Míle se nepodařilo sehnat
vhodnou zateplenou prostoru, a tak nezbylo, než
výstavku odložit na pozdější dobu a doufat v
pěkné počasí, které by umožnilo využít zahrádku
u domku manželů Žďárských. Nakonec se vše
odehrálo až koncem dubna.
Výstavka trvala několik dní a největší nápor sběratelů zažila v sobotu 23. dubna. Míla a její manžel pan Vladimír neponechali nic náhodě a pro
případ nepohody vztyčili na zahradě pro hosty
ohromný stan.
Naštěstí se ukázalo, že nebyl ani potřeba. Nebudeme napodobovat cimrmanology a uvádět
přesnou výšku, tlak, teplotu a rosný bod v pražské
Lhotce (údaje jsou redakci známy), ten den bylo
prostě nádherně.
Návštěvníci (někteří i z Moravy) začali přicházet
již dopoledne a hned byli směrováni pod zmíněný
stan, kde jim bylo nabídnuto lehké občerstvení v
podobě polévky, pečených kuřat a dalších dobrot.
Na vedlejším stole a všude jinde kde se dalo
pak bylo možno se pohrabat v návštěvníky přinesených cukrech – vypukla neformální, leč zajímavá miniburza.
Hrabalo se tak zuřivě, že na zahajovací přípitek
na počest výstavky a její pořadatelky bylo nutno
obecenstvo opakovaně svolávat a odhánět ho od
kýžené kořisti. Zacinkavše skleničkami, odebrali
jsme se do vlastní výstavní prostory – již léty prověřené garáže.
Jako vždycky se bylo na co koukat. Míla dokáže
přinést každý rok nějakou novinku a pouhý popis
by zabral příliš mnoho místa. Kdo tam nebyl, má
smůlu.
Zajímavé ovšem je, že ač byly na místě nejméně tři fotoaparáty, foto z vlastní expozice vám
předložit nemůžeme. Redakční paparazzo Pavel
se totiž zaměřoval téměř výhradně na umělecké
portréty účastníků a ostatní se zřejmě ostýchali.
Po prohlídce výstavky následoval křest nové série „Československé zápalkové nálepky“ (píšeme
o ní na jiném místě našeho listu), kterou pak byli
poděleni všichni účastníci. I nová Cukřenka č. 28
byla při té příležitosti předána resp. po spolehlivých poslech poslána nepřítomným abonentům.
Mezitím, přitom i potom se opět vášnivě hrabošilo.
Zlatým hřebem odpoledne bylo společné fotografování. Na zahrádce u Žďárských není příliš
mnoho místa, ale nadšená hostitelka nás nakonec
umístila na okraj nejvíce postradatelného záhonu
a spouště zacvakaly.
Slunné odpoledne příjemně ubíhalo, hrabošení
pomalu končilo pro vyčerpání zásob, vejboři a jejich příznivci přetřásali v ústraní některé klubové
záležitosti, zatímco lid obecný se věnoval oblíbené české zábavě – klábosení a drbání bližních,
popíjeje při tom z bohatých zásob moků všeho
druhu. Pamětnice pak se slzou v oku vzpomínaly
na předchozí výstavky a cukrové sleziny vůbec…
Moravané se začali chystat na cestu domů. Bylo
docela zábavné je pozorovat, protože přijeli vlakem a museli si odvézt kromě jiného i své čtyři
krabice se známou sérií „Mašinky“, kterou jsme
nechali dotisknout v modré barvě a dočasně uložili u Pavla. Nakonec těch dvacet kilo cukrů nějak
napchali do baťochů, rozloučili se a podobni po
zadních nohou kráčejícím želvám odpochodovali
na MHD. Protože se druhý den ozvali, je zřejmé,
že dojeli v pořádku.
Byl to moc pěkný den a my za něj Míle i jejímu
manželovi moc děkujeme. Cukříky, prostředí,
společnost (a proč to nepřiznat - i ta kuřata) byly
skvělé. Podívejte se na fotky.
JK
V popředí pan Vladimír přehlíží podupaný trávník, za ním se tísní pachatelé.
-8-
Pořád se něco děje
Ať žije Míla a HB cukr!
Už toho moc nezbývá…
Jedna polovina redakce relaxuje…
… a že toho tu bylo!
Jitka co posel dobrých zpráv (a Cukřenky)
…zatímco druhá polovina redakce dupe v lodyhách
-9-
Nová klubová série
OLOMOUCKÉ PAMÁTKY – série vydaná KSBC u příležitosti 8. mezinárodního výměnného dne
konaného 11. června 2005 v Olomouci. Bílý a hnědý papír, celkový počet 16 kusů.
- 10 -
Pro začínající sběratele
Jsou tyhle dva cukry stejné?
Získali jste nový cukr a nějaký podobný už ve své
sbírce máte. Co teď? Jak určit, že jsou dva porovnávané cukříky stejné, a jak moc by se měly lišit,
abyste je uznali za různé a jako takové je oba zařadili do své sbírky? To se vám pokusím naznačit
v tomto článku.
Hned zkraje musím zdůraznit, že kriteria shodnosti či rozdílnosti si jako všechno ostatní stanoví
každý sběratel sám a nikdo mu do toho nemá co
mluvit. Spíše tedy ukáži, co všechno se ve světě
cukrů sleduje a rozlišuje a připojím svůj nezávazný
názor či komentář.
Mají-li dva sáčky shodnou jen jednu stranu a na té
druhé je pokaždé něco jiného, je věc jasná a do
sbírky zařadíme oba. Mají-li shodnou i druhou
stranu, pokládáme je zpravidla za stejné, třebaže
někteří sběratelé ještě dále rozlišují, je-li ta druhá
strana obrácená „vzhůru nohama“ či nikoliv. Většina
to však už pokládá za extrém.
Otázka je, jak hodnotit sáčky, na nichž je tentýž
obrázek posunutý, jako je tomu např. u cukrů „Dar
slunce“ na obrázku 1. Přiznám se, že my jsme si
v naší sbírce nechali oba, byť jsme trochu váhali.
Obdobný problém nastává u vrtulek. Ty vzniknou
tak, že jsou z papírové hadice naplněné cukrem,
odděleny (odseknuty) dvěma na sebe kolmými
svary. Byl-li ten první svar veden jednou vodorovně
a podruhé svisle, můžeme dostat dva cukříky (obrázek 2), které se vzhledově liší, i když při rozbalení
do roviny jsou oba obaly stejné. V naší sbírce to řešíme případ od případu a většinou se pohádáme.
Někteří sběratelé, mezi nimi i já, rozlišují i materiál, z něhož je obal vyroben, zejména povrch papíru
(matný, lesklý, průsvitný). Tady opět záleží na
úvaze sběratele.
Ten, koho to baví (mě ano), se může vydovádět i
na rozdílech v tzv. svaru (to je ploška, která obal
uzavírá) a rozlišovat svar hladký, mřížkovaný, hrubě
či jemně linkovaný a tak. Různé možnosti se bohužel v černobílé Cukřence ukázat nedají.
U tyček a vrtulek je možno rozlišovat také tvar
řezu, jímž jsou od sebe odděleny (rovný nebo zubatý), ale málokdo to dělá.
Kapitola sama pro sebe je rozlišování barevných
odstínů. Tady je každá rada drahá, protože těch odstínů je strašně moc a výrobce si mnohdy nedělá
velké starosti s tím, že by měl u různých šarží namíchat absolutně shodnou barvu. Za různé tedy doporučuji pokládat jen ty barvy, u nichž je rozdíl zřetelný (např. ultramarín a berlínská modř nebo rumělka a karmín), což je nejlepší zjišťovat při denním
světle.
Na kvalitu se při potisku baleného cukru kladou
pochopitelně nižší nároky, než při tisku reprezentační publikace. Někdy se barvy nedostává a tisk je
slabší, jindy jí je až moc a tisk je silnější. Sytost
tisku jako kriterium odlišnosti nelze tedy dost dobře
- 11 -
použít, i když sytě vytištěná písmenka se někdy
zdají být o fous větší.
I když se to stává zřídka, unikne někdy z výroby
vícebarevných obalů chybotisk, na němž některá
barva chybí. To je ovšem vždy zajímavá kuriozita a
vřele doporučuji si ji ve sbírce ponechat (obrázek
3).
Zatím jsme se zabývali celkovým vzhledem, teď
přijde na řadu, co je na cukru natištěno. Při porovnávání posuzujeme hlavně vlastní námět tj. obrázek
a text. Rozdíly jsou zde zpravidla jasné, i když v některých případech může při porovnávání velikosti
některých prvků dojít i na měřidlo. Příkladem budtež
třeba starší série Tchibo, které se liší rozměry rámečku (podrobněji viz článek v Cukřence č.
23/2003; ukázka na obrázku 4)
Při posuzování českých cukrů doporučuji sledovat
zejména následující prvky, jejichž proměnlivost je
pro naši produkci typická:
Hellma Praha občas uvádí na svých cukrech kalorickou hodnotu obsahu. Někdy tak však neučiní a
vznikne odchylka (viz obrázek 5). Na téhle ukázce
je ještě jeden rozdíl – na levém cukru není uvedena
hmotnost.
Údajům o hmotnosti je rovněž třeba věnovat pozornost, protože výrobci v poslední době přecházejí
z pětigramového na čtyřgramové balení, jako třeba
u cukříku na obrázku 6.
U výrobků firmy KAMO je třeba sledovat i údaj o
tom, zda je hmotnost uvedena včetně obalu (pak se
jedná o starší cukry), nebo v čisté váze. Rozdíly
mohou být jak na tyčkách, tak na sáčcích. Na obrázku 7 jsou kvůli čitelnosti pouze výřezy z tyček:
Před několika lety, kdy KAMO začalo plnit v čisté
váze, se objevily i sáčky, na nichž byl text „vč.
obalu“ přetištěn a tím znečitelněn. Dnes už na trhu
nejsou, ale určitě se najdou v našich přebytcích,
zejména u kávy Segafredo. Prostřední cukr na obrázku 8 je sice vzácnější, ale přetisk je lépe vidět i v
černobílé verzi.
Některé cukrovary (Mělník, Dobrovice) uvádějí na
svých cukrech čísla výrobní šarže, která se také
mohou lišit (viz obrázek 9) Je zajímavé, že u tohoto
cukru jsem zatím nikde neviděl číslo šarže „X 2“.
Ještě zajímavější je, že u cukru Nescafé z PCS-TTD
Dobrovice se už léta letoucí vyskytuje jediné číslo
šarže 01/00. Že by měli tak velké výrobní zásoby?
U některých slovenských cukrů se vyskytuje údaj
o ročníku výroby nebo kampaně, který se také rok
od roku mění. Jedna ukázka byla v minulém čísle,
ale přesto neodolám a pochlubím se starším kouskem z naší sbírky (obrázek 10)
Je třeba věnovat pozornost i označení jakosti zabaleného cukru. Dokud platila jediná federální
norma (ČSN), nebylo co řešit. Teď však je to jinak a
výrobci, jako třeba LN Group Olomouc, si zavedli
vlastní označení (obrázek 11).
Pro začínající sběratele
Jiní naši výrobci (Helma a v minulosti i KAMO)
uvádějí označení své interní technické normy. A u
Hellmy se toto označení také čas od času mění (PN
H 3/95, PN H 2/01). Slovenské cukry se ještě krátce
po roce 1993 balily podle federální normy ČSN
565720, nyní platí slovenská norma (STN) stejného
čísla.
U firmy SNOTY, která balí cukr pro české i slovenské odběratele, je třeba pečlivě sledovat údaje o
výrobci a distributorovi. Bývají zpravidla umístěny
až ve svaru a nejsou tedy nijak zvlášť dobře čitelné.
Ono je vůbec vždy dobré podívat se po výrobci.
Někteří odběratelé ho totiž v průběhu let změnili, i
když námět cukru zůstal (téměř) zachován. I výrobce sám mohl změnit své obchodní jméno (Považský
cukor). To platí i pro zahraniční výrobce (např. z Itálie, Švýcarska nebo Francie), což na známých italských cukrech Eridania dokumentuje obrázek 12.
Na jinak stejných italských cukrech se občas objeví i jiný název výrobce obalu (např. CEPI Milano),
což jest rovněž záhodno pokládat za odlišnost (obrázek 13).
Je třeba sledovat i telefonní čísla. Jak známo, v
září 2002 jsme přešli na nový devíticiferný systém,
což se nutně odrazilo (a u pražských podniků postupně stále ještě odráží) i na cukrech; kdo by se
také dovolal na staré číslo, že? Ale pozor! I na Slovensku se změnila předčíslí pro meziměstské hovory (viz obrázek 14).
Teď se věnujme některým dalším prvkům, které s
námětem ani s výrobcem nemají v podstatě nic
společného, ale na obalu se vyskytují.
Na novějších českých a slovenských cukrech (ale
nejen na nich) jsou uvedeny piktogramy (schematické obrázky), které sdělují různé životně prostřední
informace např. o složení obalu, je-li možno obal
recyklovat resp. zahodit do koše apod. Na jejich
vzhledu a umístění se výrobci k velké radosti sběratelů zhusta řádně vydováděli (obrázek 15).
Prosím, piktogramy mohou být užitečné, ale zatím
mi nikdo nevysvětlil, proč se v některých zemích
cukry číslují. Pro úplné začátečníky uvádím, že jde
o taková malá číslíčka umístěná někde na okraji
cukru, přičemž celý námět cukru je jinak naprosto
stejný. Vyskytují se zejména na tyčkách (v Holandsku skoro pravidelně, ale pozadu nezůstává ani
Velká Británie, Francie, Belgie a další země - obrázek 16), výjimkou však nejsou ani číslované sáčky.
Číslování je strašná pohroma pro sběratele, protože je jasné, že nedostane-li od někoho celý komplet najednou, není velká šance chybějící čísla dosbírat. Dříve byla ta číslíčka aspoň jenom od jedné
do deseti, ale teď se objevují další a další a nikdo
přitom neví, kolik jich má pro určitý námět být. Já
např. už od prosince sháním po Ženevě kompletní
řadu tyček sladidel CANDEREL; už jich máme asi
16, ale některá stále chybějí, protože nejvyšší nám
známé číslo je dvacet.
A to jsem ještě nezmínil možnost, že to číslíčko
může být na tyčce jednou dole a jednou nahoře.
Jeden takový dvacetikusový komplet vyrobený v
- 12 -
Holandsku a distribuovaný v kantýně Mezinárodní
agentury pro atomovou energii ve Vídni jsem dával
dohromady osobně i prostřednictvím zvědů tři roky.
Číslování začíná pronikat i na naše a slovenské
cukry - zatím jsme je objevili na vrtulkách firmy
SNOTY (viz obrázek 17). V tabulce, kterou si doma
vedeme, už evidujeme 6 českých a 58 slovenských
číslovaných námětů a jen u jednoho z nich máme
kompletní řadu.
Mám-li být upřímný, skoro bych doporučil, aby se
začínající nebo velkorysejší sběratel na nějaké to
číslování a shánění kompletních číselných řad
klidně vykašlal. Totožné cukry s různými číslíčky
stejně nejsou zvlášť velkým přínosem, neusilujemeli zrovna o dosažení rekordního objemu své sbírky.
To ovšem neplatí v případě sérií, v nichž je každý
cukr označen svým pořadovým číslem (obrázek
18), někdy dokonce s udáním celkového počtu kusů
v sérii. To už je (např. u stodvacetikusové italské
série „Animals“) pro sběratele velmi cenná informace. Bohužel se takto očíslovaných sérií vyskytuje ve
světě poměrně málo a u nás, pokud vím, jediná, a to
historie dačické kostky. Měli bychom s tím něco
dělat…
Cukry českých výrobců sice zatím číslovány nejsou, ale v produkci firmy Helma se objevila jiná záhada: u čtvercových sáčků se občas v pravém horním rohu vyskytují písmenka „90z“ (obrázek 19). Co
znamenají a proč tam jsou (a někdy nejsou), to
zatím nevím a u výrobce se ptát nechci. Podobnou
záhadou jsou písmenka L a J v černém políčku na
některých kanadských cukrech (obrázek 20).
Na sáčcích se někdy najdou i různé grafické
značky – křížky, obdélníčky apod., podle nich se má
řídit plnicí stroj. Tyto značky sice skoro nikdo nebere
v úvahu, ale zmínit se o nich musím.
Olomoucká firma LN Group občas využila pro
zadní stranu svých sáčků papír, do nějž mělo být
původně zabaleno něco jiného (obrázek 21). Každý
takový sáček se tím ovšem stává naprostým unikátem a i když jej někteří sběratelé ignorují, já osobně
soudím, že má ve sbírce své místo. Alespoň v té
části sbírky, která obsahuje cukrové kuriozity.
Tím jsem, zdá se, vyčerpal své líčení rozličných
záludností, které se skrývají na HB cukrech. A protože již Jan Ámos propagoval názornou výuku, podívejte se nyní na příslušné obrázky. Z některých
cukříků uvádím pro názornost pouze (zvětšené) výřezy.
Pokud máte dojem, že některé ukázky už jste někde viděli, pak vězte, že jde o podobnost čistě záměrnou - asi před třemi roky byly použity v několika
článcích o drobných rozdílech na našich cukrech.
Jenže mezitím se náš klub rozrostl o další členy,
kteří je nečetli, takže tento článek by měl být jakýmsi
shrnutím a doplněním těch předchozích.
JK
Pro začínající sběratele
1. Jsou různé nebo stejné?
2. A co tyhle vrtulky?
3. Chybotisk: A + B = C
4. Změřeno: rámečky jsou různé
5. To je zase kilojoulů!
6. I se čtyřmi gramy život chutná!
- 13 -
Pro začínající sběratele
7. Včetně nebo bez včetně?
9. A kde je číslo šarže X 2?
8. Včetně, ale bez včetně!
10. Starý, ale chutí!
11. Jiná doba, jiná norma…
12. Výrobce se přejmenoval a přestěhoval (viz vlevo dole)
13. Neuškodí občas změnit tiskárnu…
- 14 -
Pro začínající sběratele
14. Ako sa do hory volá? Po novu!
15. Piktogramy pozná i ekolog analfabet...
16. Dank u, mynheer! Už mi těch tyček chybí jen devět…
18. Sorry, Bobby, ale které číslo platí?
17. Co nám to, Snoťáci, děláte?
19. Nevíte, co je 90z? Využijte bezplatnou zkoušku!
20. Kanadská záhada – „L“ a „J“ na jednom cukru.
21. Bezva finta ke zmatení konkurence aneb v nouzi čert i mouchy lapá.
- 15 -
Nová série
Klíč, zámek, pistole, dýmka, nůžky, vejce, trubka, stromy…
Seděli jsme tak jednoho zimního večera v naší
redakční krčmě U Vratislava a přemítali, jaký námět by mohla mít naše nová série. Zavrhli jsme
kaktusy (kdo by nám je namaloval?) i mnohé další
náměty (to už tu bylo!), až nakonec někoho z nás
napadlo přenést na cukry československé zápalkové nálepky.
Usoudili jsme, že
bychom asi stěží
uspěli s nálepkami
z padesátých let, i
když by se dobře
reprodukovaly. Leč
se slogany typu „S
každou kostí do
sběru!“,
„Tvořte
nová JZD, dobře
se vám povede!“,
„Nejlepší budovatelé socialismu za
poslance
lidu!“,
„Dodržujte osevní plochu lnu!“ nebo dokonce
„Platím včas své daně“ bychom už asi v dnešní
době neuspěli, byť ten poslední je velice aktuální.
Rozhodli jsme se tedy, že použijeme známé motivy, které se vyskytovaly na našich exportních
zápalkách již před válkou. Námět tak bude díky
anglickému textu dostatečně srozumitelný i cizincům a nápisy „Made in Czechoslovakia“ a „SOLO
Match Works“ současně nenápadně připomenou
světu, jací jsme to u nás pašáci.
Naše nadšení poněkud ochladlo, když jsme
na jedné z nálepek objevili nápis „Trade Mark“
(ochranná
známka).
Jsouce zákona dbalí
občané
(nějaké
to
„přemístění“ HB cukru
se nepočítá), napsali
jsme raději dopis se žádostí o souhlas s použitím do sirkárny v Sušici
a byli jsme velice mile
překvapeni, když jsme
obdrželi tuto odpověď:
„Vážený pane magistře, dopis, který jste adresoval na společnost SOLO SIRKÁRNA, a. s. byl
předložen představenstvu společnosti SOLO, a.
s., neboť tato společnost je držitelem registrací ke
všem známkám, které SOLO používá. Představenstvo SOLO, a. s. rozhodlo, že nemá žádných
námitek, abyste některé náměty, které máme zaregistrovány u Úřadu průmyslového vlastnictví,
použili na hygienicky baleném cukru za předpokladu, že výrobní série bude skutečně sloužit jen
ke sběratelským účelům. Milan Stehlík, předseda
představenstva.“
- 16 -
Pak už šlo vše raz dva. Předlohy nám laskavě
zapůjčila jedna z našich předních sběratelek zápalkových nálepek a členka výboru Klubu sběratelů kuriozit paní Lída Pekárková (viz obrázek).
Pavel je převedl do elektronické formy, graficky
upravil zadní stranu (v anglickém textu jsme
dodatečně objevili chybku, což je moje vina) a zadal výrobu u osvědčené firmy KAMO.
Bohužel jsme si nemohli
dovolit
červeno-žlutočerný tisk a série byla
vytištěna pouze v černé
barvě. Zhotovena však už
je i červená varianta na
hnědém papíře. Náklad
jsme zvolili nižší – jen dvě
krabice, tj. 250 kompletů,
ale na každého se určitě
dostane.
Série byla slavnostně
pokřtěna branickým pivem
v sobotu 23. dubna na výstavce u Míly Žďárské a
obdržel ji každý z přítomných. Na ostatní čeká na
olomoucké burze.
Samozřejmě jsme se snažili zjistit nějaké podrobnosti o výrobě zápalek v Sušici. Pavel někde
vyhrabal jednu chytrou knížku z roku 1960, z níž
jsme mimo jiné vyčetli tuto historku o explozi způsobené jedním zaměstnancem „mdlého rozumu“,
při níž byl těžce popálen i syn zakladatele podniku
(cit.):
„Fabrikant-lidumil přiměl své zaměstnance, aby
mu poskytli svou vlastní kůži na zaflikování. Byl
to, jak vidět, snaživý továrník. Dokázal své dělníky
odřít z kůže i doslova…“
Podle téže knížky to
filumenisté neměli v padesátých letech lehké
(cit.): „Hasiči je chtěli
zbavit radosti ze života
tím, že prosazovali, aby
na zápalkách byla jen
jediná nálepka, jejich
sbírání prý vede k požárům; nevědělo se, zda
jim povolit spolek nebo
ne; v závodních klubech
pro ně neměli často
místo, protože nálepková vášeň není omezena
jen na pracovníky té nebo oné továrny; mezi
sportovce se je ostýchali zařadit, zda jsou kulturní
složka, nevěděli…“ Ještě že se v té době nevědělo nic o sběratelích HB cukru. Co by jim asi řekli
diabetici?
Dříve si zhrzené služtičky strouhaly do kafe
sirky. Dnes, jsou-li sběratelkami, si mohou
nasypat do kafe cukr z naší nové série a svět se
jim opět prozáří. Ovšem za podmínky, že ten
sáček otevřou šetrně.
JK
Nová série
- 17 -
Tlusťjochova dvoustrana
RUČNĚ MALOVANÉ CUKRY V MÉ SBÍRCE
První exemplář jsem dostal v roce
2001 od Hanky Majerové, která polepila švýcarský bílý sáček veselými sa-
molepkami (myši, jak jinak) a připsala
věnování.
O další přírůstek se zasloužila moje
v té době dvanáctiletá dcera Kristýna.
Pod vlivem muzikálových zážitků se
stala členem fan klubu Leony Machálkové a čilou korespondencí se jí podařilo vymámit z celebrity podpis se srdíčkem na cukr letecké společnosti
Martinair.
nepotištěných pytlíků firmy LN Group
Olomouc. Začal jsem nahánět členy
klubu a svoje externí zvědy a nutil je
do díla. Nic jsem nedbal jejich neobratných výmluv typu: „Neumím kreslit“;
„Zrovinka mne nic nenapadá“; „Nemám
tužku“; „Nemám inspiraci“ … A sbírka
se začala rozrůstat. Oslovil jsem i zahraničí a i tam jsem uspěl.
Rozmach vypukl poté, co jsem
v supermarketu narazil na krabičku
Na obrázcích převažují sluníčka, kytičky a ptáčci a překvapivě i motiv
kočky (to mne těší, protože já si
vždycky přál být velký černý kocour,
abych si mohl skutečně vychutnat vyhřívání se na sluníčku).
Paní Měsíčková použila prostě své razítko. A cizinci na druhou stranu povětšinou kreslili vlajku své země. Někteří
nechali cukr pokreslit své děti. To je
sice potěšitelné, nicméně tyto uháním
dál.
- 18 -
Tlusťjochova dvoustrana
Ručně malovanou tyčinku mám jenom
jednu, od Venduly Dubské. Přinesla mi
ji sama. Na vrchní straně je motiv slu-
níčka s přípisem „TAKY NĚCO OD
VENDULY“ a revers obsahuje noticku
„FUJ! CO MI KOUKÁŠ NA ZADEK“.
Takže až na Vás na burze, v tramvaji
(šalině), zpoza rohu, z dopisu, v
palírně či kdekoliv jinde vybafne
Tlusťoch, že chce vymalovat, vyjděte
mu, prosím, vstříc. Budete s láskou zařazeni.
PT
Když jsem tedy konečně dostal laskavostí pana editora prostor, pochlubím se touhle zajímavou věcičkou, kterou mi věnoval můj přítel kotelník. Co všechno se dneska
ve světě byznysu nevymyslí! Pracující už neshánějí flek, ale pozici, sekretářky kamsi emigrovaly a nahradily je asistentky a kosmetiku prodávají Avon-lejdys. Z kádrováků (ti neemigrovali) jsou teď
personalisté a místo o kádry pečují o human resources, česky
„lidské zdroje“. Ale nejlepší je, že každý, kdo je zařazen v alespoň
druhé platové třídě, už je na pozici manažera.
Takže mě ani neudivilo zjištění, že i slovutná firma Douwe Egberts
povýšila své podomní obchodníky (za první republiky se jim říkalo
cesťáci) na Coffee Managery. Našince to hned potěší, když ho
osloví (tj. vtrhne mu do bytu) sám šéf přes kafe, přizpůsobí se
jeho programu a zapůjčí mu kávový automat na zkoušku zdarma.
Ani ho nenapadne, že bych ho mohl obratem ruky prodat, naopak,
ještě mi poskytne informace o funkci a provozu přístroje. Nezávazně, asi aby se mohl později u soudu vymlouvat, že to tak nemyslel. A jako upomínku na svou návštěvu mi na závěr věnuje
pěkný hrníček a balíček kávy nebo čaje, který si mohu osladit přiloženým cukrem. Asi se také stanu manažerem. Čehokoliv.
Poznámka editora (přepisovače) Jardy: Kdyby aspoň marketink
firmy DE uměl česky! V textu nemá být „vašeho“, ale „svého“ dočtete se to v každé české mluvnici. Ale to už by byl moc velký nápor na bedny firemních lidských
zdrojů, kterým v této oblasti dávno ujel vlak supervizovaný Engine Managerem, česky mašinfýrou.
- 19 -
Seriál pokračuje…
Nakyslý úsmev, sladký cukor
Kolega Michalík zásobuje redakci slovenskými
slogany ještě zdatněji, než proslulý pan Karfík docenta Chocholouška. Nezlobíme se, protože tak
máme informace rovnou od zdroje.
Je již jasné, že tyčky se slogany v modrooranžovém provedení nahradí starší modrozelené. U těch druhých jsme svého času objevili
několik variant zadní strany a jak se ukazuje, i ty
nové už mají dvě varianty – na jedné je ke jménu
firmy Považský cukor připojen text „Member of
Nordzucker Group“ (člen skupiny Nordzucker), na
druhé ne.
Obě série jsou mezi našimi sériemi jasně
největší (i od té nové už známe 94 různých
tlachů), a protože modro-zelené slogany zřejmě
končí, pokusili jsme se vytvořit seznam zatím
známých. Tady ho máte. Začínáme novější verzí,
tu starší najdete na druhé straně:
Bez cukru je život horký
Buď in iniciatívny
Bodka za tvojou chuťou
Citovo som sa zosypal
Chcem spoznať voje pery
Daj si jeden, lebo dva, prospejú ti obidva
Chcem ťa!
Chceš masáž chuťových buniek?
Chyba, keď cukor chýba
Keep cukring!
Krotím aj šelmy.
Kyslejší prehráva
Láska odchádza, cukor zostáva
Mám v sebe jar, leto, jeseň, zimu
Nakyslý úsmev, sladký cukor
Na sladenie naši chalani používajú cukor v 5 g
balení
Nasnež si ma do kávy
Na svete nemám páru
Neboj sa, vysyp ma!
Nečakaj, nakukni!
Nečítaj, ale otváraj.
Nechcem byť na dne
Nemám len sladké slová
Nemusíš slanú vodu chlípať
Nepriberieš, neboj sa
Netáram, sladím
Nevidíš, nepočuješ, ale určite pocítiš
Nezabudni na mňa
Nie som zakázané ovocie
Nikto ti viac život neosladí
Poslaďte sa prosím
Poznáš niekoho sladšieho?
Rád sa všade miešam
Si na dobrej ceste
Si tiež taký sladký ako ja?
Sladká pusa len pre teba
Sladká rosa leta
Sladké čriepky šťastia
Sladké pokušenie prírody
Sladké prebudenie
Sladký ako myšlienka na…
Sladký božtek na tvoj noštek
Sladký cukor - sladká pusa
Sladký prievan v ústach
Sladký sen so mnou len
Sladký sneh pre dobrý pocit
Sladké so mnou a zlé preč
Sladký úsmev leta
Sladšieho už nenájdeš
Slasť na jazyku, slasť na duši
Sloboda je sladká
Sľubujem, že budem sladký
Smer šálka! Pochodom vchod!
So mnou je aj svokra milšia
So mnou je to lepšie
Som biely, som sladký, som iba tvoj
Som cukroholik
Som jednoducho na spapanie
Som maličký, ale energie mám za dvoch
Som malý, chutím a neodvrávam
Som na roztrhanie
Som nežný a urobím ti dobre
Som sladší ako tvoj miláčik
Som tu, ak ťa trápi únava
Som tu pre teba
Som tvoja spriaznená duša
Som v tvojich rukách
Som z repy, som happy
Som závislý… Na tebe!
Šampión v skoku do šálky
Šup ho tam
Také pekné kryštáliky
Teším sa na tvoje ústa
Trafil som sa ti do noty?
Trhni si, frajer
Tvoja chuť do života
Tvoj sladký liek pre dušu
Ty môj sladký, sladší, najsladší
Ty si môj najsladší, najkrajší, naj…
Urob káve dobre
Utop ma vo svojom nápoji
Včely by kupovali cukor:
Vedel som, že by som vám chýbal
Vidieť čaj a zomrieť
Vieš, kedy som najsladší?
Volám sa Šugar Cukrovič Zucker
Všetci maškrtníci sveta milujú sladké kryštáliky
leta
Výborný, svetový… Som cukor kryštálový
Vyvešti mi z kryštálu
Zas o trochu sladší
Zlatko, bude ti sladko
Zosilni chuť zážitku
Zrušte umelé sladidlo
Život je občas horký. Ja sladký!
- 20 -
Aby bol Tvoj život sladký.
Ako pusa od kaktusa.
Alfa a omega sladkosti.
Bez cukru je život horký.
Bezo mňa si chorý.
Bezo mňa to nie je ono.
Biele zrniečka pre sladké srdiečka.
Bodka za tvojou chuťou.
Buď in iniciatívny.
Buď IN, buď sladký.
Budem k Vám celkom otvorený.
Búrka v pohári.
Citovo som sa zosypal.
Cuk sem, cuk tam
Cukor podporuje myslenie.
Cukor z Povážia zalom vyvážia.
Cukor z Teplej, ten je fair-play.
Cukor, cukríček, budeš sladký mužíček?
Cukor? Sláva! Jasná hlava!
Čo na to tvoja chuť?
Daj si
Dovoľte mi prejaviť sa
Hmmm Sladký život
Chcem sa v tebe stratiť
Chcem spoznať tvoje pery
Chcem ťa!
Chceš masáž chuťových buniek?
Chutí ti? Skús mňa
Chyba, keď cukor chýba
Ja sa zosypem… Ale osladím.
Ja ti to osladím
Je to tu fajn, ale káva je lepšia.
Jeden cukor denne.
Je to tu fajn, ale káva je lepšia
Každé ráno! Cukor? Áno!
Každé zrnko, perla sladká.
Kde bolo, tam bolo, bol raz jeden cukor.
Keď je veľká zima, daj ma do vareného vína.
Keep cukring!
Kryštálový prameň sladkej chuti.
POVAŽSKÝ CUKOR
Kúsok raja na otvorenie.
Kyslejší prehráva
Láska odchádza, cukor zostáva.
Ľúbim všetko, čo vypiješ.
Malé kryštáliky pre veľkého chlapa.
Malé sladké opojenie.
Mali by ste ma zažiť rozpusteného.
Mám bohatý vnútorný obsah
Mám rad "slaďáky"
Mám sa rád s mliečkom
Mám to rád horúce
Mám v sebe jar, leto, jeseň, zimu.
Mňa môžeš
Moja rafinovanosť je sladká
Na sladenie naši chalani používajú cukor v 5 g
balení
Na sladkú lásku
Nechcem byť na dne
Nepriberieš, neboj sa
Netras ma, syp
Niečo tomu chýba? Ja!
Poďme sa rozpustiť
Poslaďte sa prosím
Potím sa sladko
Poznáš niekoho sladšieho?
Pozor, prudko rozpustné
Pre vás sa aj rozpustím
Rád sa všade miešam
Si ako z cukru
Si tiež taký sladký ako ja?
Si na dobrej ceste
Sladká pusa len pre teba
Sladké čriepky šťastia
Sladké pokušenie prírody
Sladšieho už nenájdeš
Sloboda je sladká
Sľubujem, že budem sladký
Som jednoducho na spapanie
Som malý a rafinovaný
Som malý a sladký, daj si
Som malý, chutím a neodvrávam
Som na roztrhanie
Som rozpustný, ale večný
Som sladší ako tvoj miláčik
Som tu, ak ťa trápi únava
Som tu pre teba
Som tvoje najsladšie potešenie
Som tvoja spriaznená duša
Som v tvojich rukách
Som závislý… Na tebe!
Som z repy, som happy
Šampión v skoku do šálky
Šup ho tam
Také pekné kryštáliky
Teším sa na tvoje ústa
Trafil som sa ti do noty?
Trhni si, frajer
Tvoj sladký liek pre dušu
Tvoja denná dávka pohody
Tvoja chuť do života
Tvoja sladká odmena
Ty môj sladký, sladší, najsladší
Ty si môj najsladší, najkrajší, naj…
Urob káve dobre
Utop ma vo svojom nápoji
Už žiadne diéty
Včely by kupovali cukor!
Vedel som, že by som vám chýbal
Vidieť čaj a zomrieť
Volám sa Šugar Cukrovič Zucker
Všetci maškrtníci sveta milujú sladké kryštáliky
leta
Výborný, svetový… Som cukor kryštálový
Vždy pripravený osladiť ti život
Zas o trochu sladší
Zlatko, bude ti sladko
Zosilni chuť zážitku
Žijeme jeden pre druhého
Život je občas horký. Ja sladký!
Život je krátky, oslaď si ho
Seznam dosud známých hesel na tyčkách (modro-zelená varianta)
Pro sebe … (tajenka 1. křížovky) a pro pana Píska … (tajenka 2. křížovky)
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
A
B
C
D
E
F
G
H
I
VODOROVNĚ: A. Prázdno; provádět kutění; mužské jméno; slovenské přirovnání. B. Mistrovské dílo; bodná
zbraň; souzvuk tónů; začátek abecedy. C. Kuřecí citoslovce; zbavovat vousů; útok; jež (zast.). D. Rolandovy
iniciály; dokončit jízdu; pracka; obchod (expr.). E. Tajenka. F. Bicykly; ženské jméno; start letadla; citoslovce
plašení. G. Souhlas; fotografická veličina; druh účesu; tvoje. H. Zde; scediti; balkánský pokrm; místo (expr.).
I. Mezinárodní norma; čidlo zraku; otáčet; žirafovitý savec.
SVISLE: 1. Prskáním znečistiti. 2. Vampýr; zvýhodnění. 3. Mrchožrout; umělecký výtvor; slovenská předložka.
4. Citoslovce opovržení; velký kopec; celní poplatek. 5. To i ono; jméno psa. 6. Studentská ubytovna; stolní hra.
7. Konzervovat kouřem; oceňovat. 8. Rozpouštět se; 1000 kg; předložka. 9. Iniciály filosofa Kanta; severský pták;
daňové identifikační číslo. 10. Středověký nájezdník; draví ptáci. 11. Rýna; sezdat. 12. Dámský klobouček; těžký
kov. 13. Druh papouška; požerák; iniciály spisovatele Kohouta. 14. Latinsky "k"; mongolský pastevec; prkenné
stropy (nář.). 15. Stoka; spěch. 16. Ten i onen myší samec .
NÁPOVĚDA: AD; ARAT; KBEL.
1
2
3
4
5
6
7
A
B
C
D
E
F
G
H
I
VODOROVNĚ: A. Peřej; smyčka. B. Hasiti žízeň; nerozhodně v šachu. C. Osobní zájmeno; doprovod. D. Hláška
v mariáši; severský paroháč; zkratka Akademie věd. E. Stát USA. F. Zkratka Komerční banky; ples; sibiřská
řeka. G. Představení klášterů; název římské padesátky. H. Část obrazu; ruská řeka. I. Nemoc kloubů; výtažek z
čerstvých bylin.
SVISLE: 1. Pře; souzvuk tónů. 2. Sladkovodní ryba; šlechtický znak; muž. 3. Chemická značka astatu; ústní
závazek; japonská lovkyně ústřic. 4. TAJENKA. 5. Čtyřrucí savci; chemické sloučeniny. 6. Popravčí; souhlas;
jméno Destinové. 7. Česká řeka; část stodoly.
NÁPOVĚDA: AMA.
- 22 -
16