09/04 - Exodus

:: HLAVANOVSKÝ OBČASNÍK ::
Hlavanovské noviny
Denního stacionáře EXODUS
č.4/ ročník II./ 2009
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Kurz pečení
Hipoterapie Koterov
Velká Synagoga a Západočeské muzeum
Zapomenuté světy
Z pracovních činností
Bambiriáda
Konvent Plasy
Masné krámy, Trigon Gallery, Alive 2009,
Západočeské muzeum
Meditační zahrada
Výstava
Fotografie Zdeňka Čechury
Kurz pečení - 13. 5. 2009
Protože naši uživatelé rádi mlsají, upekla Eliška
Fáberová s Martinem Huclem vynikající perník.
Všem chutnal, těšíme se na další dobrůtky.
•
•
•
Poleva
2 hrnky pomerančového džusu
1 vanilkový pudink
trocha cukru krupice
Příprava
1. Mouku smícháme s cukrem, kakaem a
kypřícím práškem do perníku. Přidáme vejce,
olej a mléko a umícháme dohlídka. Těsto
vlijeme na plech vyložený pečícím papírem a
pečeme při teplotě 180 °C cca 30 minut.
2. Tvaroh ušleháme s moučkovým cukrem a
natřeme na zchladlý perník. Džus podle chuti
přisladíme a uvaříme v něm pudink. Mírně
zchladlý natřeme na tvaroh a dáme ztuhnout
do lednice. Nejlépe je konzumovat druhý den,
kdy perník zvláční. DOBROU CHUŤ!
Hipoterapie Koterov - 19. 5. 2009
Konečně teplo! Řekli jsme si při cestě do o. s.
JITŘENKA v Koterově. Jako první nás uvítala fenka
Bibinka, což je plemeno skotského jeleního psa
"deerhound". Je velmi přátelská, dokonce složila
canisterapeutické zkoušky. Náš uživatel Pepa nás
tentokrát předběhl a čekal u připravených koní. Pepa
bydlí v nedalekém Plzenci, tudíž nemá Koterov
daleko. My ostatní jeli MHD. Manželé Hýžovi
s asistentkou nás uvítali, řekli uživatelům základní
pravidla jak se chovat u koní a mohlo se jet.
Samozřejmě, že nesmí chybět žokejská helma. Je to i
z důvodu bezpečnosti, například při nechtěném pádu
z koně.
Foto: J. Tesařová
Vylepšený perník
Suroviny
Těsto
• 2 hrníčky polohrubé mouky
• 1 hrníček cukru krupice
• 2 lžíce kakaa
• 1 prášek do perníku
• 2 celá vejce
• 1/2 hrnku oleje
• 1 hrnek mléka
Náplň
• 2 tvarohy
• cukr moučka dle chuti
Foto: J.Tesařová
O. s. Jitřenka má ve svém programu jezdeckou školu
pro děti i dospělé, je možné přijít na exkurzi a
nahlédnout do zázemí kobylek, podat jim pamlsek
jako je suchý chléb, mrkev, jablka. Též je možné se
povozit v tzv. kruhovce. My jsme opět zvolili
relaxační jízdu, která spočívá ve svezení se na koních
v příjemném prostředí lesa a luk v blízkém okolí.
Tyto jízdy jsou vhodné jak pro děti, tak pro dospělé.
A že svezení bylo příjemné, nasvědčovala
spokojenost uživatelů. Někteří se vezli na kobylkách
Madlence a Gotice, jiní na valachovi Bohoušovi.
Bohouš je jeho pracovní jméno, jinak se jmenuje
"Generalissimus Fára XXXVIII-10". Jde o
Starokladrubského Bělouše a v kohoutku má 165 cm.
Klisna Madla /též Madlenka nebo Máňa/, je
z plemene Hafling. V kohoutku má 135 cm a je
trpělivá, komunikativní, bezproblémová. Klisna
Gotika, též nazývaná Čárlí, má v kohoutku též 135
cm a je z plemene Hucul.
Mimo výše uvedených koní vlastní o. s. Jitřenka další
koně. Jsou jimi klisna Úvrať, klisna Marie Viktorie,
valach Daník, klisna Feline, klisna Heda, valach
D'Artagnan a klisnička Bellona. Ta se narodila 22.4.
2009 a její matkou je klisna Heda.
Návštěva hipoterapie se povedla se vším všudy a
koníkům jsme poděkovali podáním námi přineseného
suchého chleba a pečiva. Též poděkování manželům
Hýžovým a jejich asistence.
Foto: J. Tesařová
Velká Synagoga a Západočeské muzeum
Plzeň - 27. 5. 2009
I přesto, že nám počasí moc nepřálo, vydali jsme se
za kulturou. Jako první byla v našem plánu plzeňská
Velká Synagoga. Ta je druhou největší synagogou v
Evropě a třetí největší na světě. Základní kámen byl
položen 2. prosince 1888.
Foto: K. Lavičková
Probíhá zde výstava fotografií Vladimíra Železného
"Můj Eretz" pořízených od severní Galileje přes Tel
Aviv až po jižní Negev. Obsahuje i snímky z
palestinských území, včetně citlivé arabské části
Hebronu. Jádrem výstavy jsou záběry z Jeruzaléma, a
to židovského, křesťanského i islámského. Téměř
polovinu výstavní plochy však zabírá dosud stále
otevřený cyklus zachycující duchovně vznícenou
atmosféru u Zdi nářků v Jeruzalémě. Fotografie byly
poutavé a za prohlídku určitě stojí.
Poté naše kroky směřovaly k Západočeskému muzeu,
kde probíhá expozice Moře a život a zároveň výstava
prací Salvadora Dalího.
Výstava Moře a Život probíhá v přízemí levého
křídla hlavní budovy. Tato unikátní výstava Vám
umožní vstoupit do světa mořských bezobratlých i
obratlovců prostřednictvím 290 exponátů, 170
fotografií, 100 ilustrací a promítaného filmu "Barvy
moře". Jedná se o nejrozsáhlejší výstavu svého druhu
jaká kdy byla v západních Čechách realizována.
Mořský svět je tu představen očima předních českých
biologů, geologů, paleontologů, geografů a
archeologů z Národního muzea a Přírodovědecké
fakulty UK v Praze. K vidění je zde celá řada
unikátních výtvorů přírody, například: velekrab
japonský (největší krab s rozpětím nohou až 4 m),
ulity a lastury měkkýšů indopacifické a karibské
oblasti, "Venušin koš" (kostra mořské houby) a
"Venušin vějíř" (korálnatec), ohromná dolní čelist
"bílé velryby" (vorvaně), obratle a kostice velryb,
"pily" pilounů, "meč" mečouna, "roh jednorožce"
(zub narvala) či lebka "ochechule" (sirény). Neméně
atraktivní jsou ale i ostatní ukázky bezobratlých, ryb,
žraloků, rejnoků, želv, tuleňů a delfínů - jejich
dermoplastické preparáty, krunýře, čelisti a lebky.
Dioráma pobřeží Rujány Vám představí mořské
druhy ptáků. Ve výčtu klenotů výstavy nelze
opomenout ani ukázku zkamenělin z někdejších
českých moří - trilobitů, měkkýšů, korálů a ježovek.
(Zdroj: Západočeské muzeum). Výstava byla
úchvatná, krásná a poučná, rozhodně doporučujeme k
návštěvě.
V prvním patře levého křídla hlavní budovy probíhá
již zmíněná výstava prací Salvadora Dalího,
nejznámějšího surrealistického a extravagantního
umělce. Kolekce, čítající téměř 200 uměleckých děl,
představuje originální litografické listy, dále malé
bronzové plastiky a sérii malovaných talířů. Součástí
výstavy je 103 originálních litografií, které byly
použity jako ilustrace k souboru Božská komedie.
Návštěvníci se mohou těšit také na černobílé
fotografie, které pořídil v Paříži významný český
fotograf Václav Chochola. Díky tomu, že jej
Salvador Dalí nechal během několika dní nahlédnout
do svého soukromí, vznikly podle názoru odborníků
nejzdařilejší portréty tohoto světového umělce (zdroj:
Západočeské muzeum). Nenechte si proto tuto
výstavu ujít a najděte si chvilku pro pochopení jeho
děl.
Zapomenuté světy - 27. 5. 2009
Z pracovních činností
Ještě před vstupem do muzea jsme zavítali na
výstavu fotografií Lékaři bez hranic ve spolupráci
s Janem Šibíkem, která se koná v Kopeckého sadech.
"Zapomenuté světy" je výstava fotografií, která
vznikla ve spolupráci Lékařů bez hranic s fotografem
Janem Šibíkem.
Jan Šibík navštívil v září 2007 projekt Lékařů bez
hranic na léčbu opomíjené nemoci kalaazar v Keni a
zdravotní středisko v uprchlickém táboře v severní
Ugandě. Objektivem zachytil dva světy: prvním je
život s "černou horečkou" v oblasti zvané Západní
Pokot, druhý vypráví osudy vnitřně vysídleného
obyvatelstva severní Ugandy.
Na první pohled rozdílná témata spojuje jedno: obě
patří k tématům světem zapomenutým.
Tapiko
Foto: J. Tesařová
Kalaazar
neboli
viscerální
leishmanióza, v
rozvinutém světě více méně neznámé parazitické
onemocnění, ohrožuje obyvatele mnoha chudých
zemí. Ročně
se
touto
nejvážnější
formou
leishmaniózy nakazí asi půl milionu lidí. Bez léčby
je smrtelná.
20-letá válka, v níž na severu Ugandy proti vládním
jednotkám bojovali rebelové z Armády Božího
odporu, přinutila 1,6 milionů lidí (z nichž 90% patří k
národu Acholi) opustit domovy a přežívat v těžkých
podmínkách uprchlických táborů.
Co kalaazar způsobuje nemocným, jestli se dá léčit,
jak probíhá den v polní nemocnici Lékařů bez hranic
v západní Keni a na druhou stranu jak po 20 letech
vysídlení žijí obyvatelé severní Ugandy, představuje
výstava fotografií "Zapomenuté světy". (zdroj: Lékaři
bez hranic).
Pohled na chudobu, bídu a nemoci na africkém
kontinentu až vháněl slzy do očí a opouštěli jsme tuto
výstavu se smíšenými pocity.
Tuto nově zavedenou činnost si oblíbily zejména
slečna Eliška Fáberová a slečna Gabriela Šornová.
Obě tapiko moc baví a jsou na něj šikovné. Eliška si
jako svůj první obrázek vybrala tygra a Gábina
zvolila žirafu. Jak se jim daří, můžete posoudit sami.
Foto: J. Tesařová
Bambiriáda - 5. 6. 2009
Jedenáctý ročník Bambiriády se konal v Plzni ve
Chvojkových Lomech na Slovanech. Bambiriáda
byla zahájena ve čtvrtek 4. června a pokračovala do
soboty 6. června. Co je BAMBIRIÁDA? Prezentace
činnosti občanských sdružení dětí a mládeže a
středisek volného času. Ve čtvrtek byla Bambiriáda
slavnostně zahájena za účasti Václava Šlajse,
poslance Parlamentu ČR, Mgr. Petry Kacovské,
členky Rady města Plzně a Mgr. Petra Šimona,
manažera kandidatury Plzně na Evropské hlavní
město kultury 2015. Mgr. Petra Kacovská přestřihla
pásku a následovala velká bubenická show
Marimba.Po celý den se pak na pódiu střídaly
hudební či taneční skupiny. Návštěvníci tak viděli
například Penguins Dance Zdeňka Kozelky, Jiřičky,
country tance a clogging v podání dětí z Domu dětí a
mládeže Třemošná, taneční kroužky ze ZŠ Vejprnice
a mnoho dalších. Nechyběla ani módní přehlídka
Střediska volného času dětí a mládeže v Plzni Bolevci. Hasiči předvedli zásah se záchranářskými
psy a také hašení ohně. Malí i velcí pak obdivovali ve
vzduchu letecké modely. Po celý den probíhala
úspěšná Bambihra na téma „Cestou po
Evropě“ Plzeňsko mladýma očima“.
Foto: P. Marek
My jsme se zúčastnili v pátek 5. června. Páteční
Bambiriáda byla zahájena mažoretkami Maršálkami
z Plzně. Při příchodu do areálu Chvojkových lomů
nás uvítali Skauti a lákali naše uživatelky na
"zkrášlení" v podobě namalovaných květin na tváře.
Podlehla Veronika, která si nechala vyzdobit tvář
modrožlutou květinou. Naše pány zlákalo střílení z
kuše. Úspěšný byl Pepa, který věděl že jde o
středověkou zbraň, protože historie středověku je
zároveň i jeho koníčkem. Následovalo malování,
kreslení, trefování se hokejkou do branky, mini
basket, mini házená, házení indiánských šípů,
překážková dráha, házení míčků do kbelíku a další
podobné atrakce. Velice zajímavá byla enkaustická
malba, což je tvoření obrázku pomocí teplé žehličky
a voskových pastelek. Tuto techniku si vyzkoušeli
Veronika a Pepa. Celé páteční dopoledne jsme mohli
sledovat bubenickou skupinu Marimba. Těšíme se na
další ročník Bambiriády.
Foto: J. Tesařová
Klášter Plasy – 11. 6. 2009
I přesto, že se na nás počasí mračilo, rozhodli jsme se
navštívit bývalý cisterciácký klášter v Plasích
nedaleko Plzně. Hlavní prohlídkový okruh začal
v budově samotného konventu, kde kdysi bydleli
mniši. Tato budova pochází z dob vrcholného baroka.
Připomněli jsme si nezvyklé „vodní“ řešení základů
budovy. Procházeli jsme křížovou chodbou zdobenou
barokními freskami Jakuba Antonína Pinka,
Františka Antonína Müllera a Josefa Kramolína.
Navštívili jsme kapitulní síň, kapli sv. Bernarda a
nemocniční křídlo s expozicí lékáren a jedinečnými
barokními záchody. Podívali jsme se do knihovního
sálu, pracovny opata, čítárny a zimní jídelny.
Nakoukli jsme do klášterního vězení, kde odsouzení
stáli ve vodě v prostoru, ve kterém se sotva hnuli.
Prohlídka byla velice příjemná a zajímavá. Poté jsme
se vydali do místní cukrárny zlepšit si chuť, kterou
nám zkazilo ošklivé počasí. Snad nás bude na příští
výlet hřát sluníčko.
Foto: J. Tesařová
Masné krámy, Trigon Gallery, Alive 2009,
Západočeské muzeum - 17. 6. 2009
Ve středu jsme využili pěkného počasí a navštívili
jsme plzeňské galerie a výstavy. Jako první cíl jsme
si zvolili Výstavní síň Masné krámy, kde probíhá
výstava „Šumava“ autorů Alfreda Kubina a Josefa
Váchala.
Alfred Kubin (1877–1959) a Josef Váchal (1884–
1969) byli obdařeni velkým talentem, výjimečnou
obrazotvorností a ryzím zaujetím pro obsah i formu
díla. Patřili k originálním solitérům, tvořícím sice v
kontextu dobových výtvarných proudů, ale přesto
jdoucím svou osobitou, osamocenou cestou.
Vytvořili mimořádná a rozsáhlá díla, označovaná za
mnohoznačná, tajemná a těžko proniknutelná. Při
prohlížení jejich prací si nelze neuvědomit silnou,
vzájemnou a někdy až neuvěřitelnou rezonanci.
Osobně se nikdy nesetkali, ale věděli o sobě a
alespoň torzovitě znali dílo toho druhého. Měli
mnoho společného, ať už v životě nebo v tvorbě.
Kubin se narodil v Litoměřicích, uvědomoval si svůj
blízký vztah k Čechám a vliv českých, slovanských
kořenů na svou tvorbu. Velice dobře znal starší i
soudobé české umění, s řadou českých umělců
udržoval přátelské styky. Váchal měl blízký vztah k
německé kultuře a umění staršímu i novému, vysoce
hodnotil práci soudobých německých umělců na poli
dřevorytu, jeho tvůrčí etapa před 1. světovou válkou
měla blízko k německému expresionismu, na výstavě
Pressy v Kolíně nad Rýnem v roce 1928 se mu
dostalo ocenění za jeho práce i vynález
vícebarevného tisku z jedné desky.
Kubin i Váchal milovali Šumavu. Šumava jim
osobně zasáhla do života i tvorby. Byla to krajina
blízká jejich srdci, byla to krajina jejich duše.
Šumavě věnovali některé ze svých prací, obrazových
i textových. Setkání se Šumavou je inspirovalo a
mělo vliv i na jejich další tvorbu, která se Šumavou
souvisí volně či s ní zdánlivě nemá nic společného.
Váchal pobýval na Šumavě v letech 1905–1933.
Hlavním místem jeho pobytu byly Prášily, ale
projezdil celou Šumavu. Mezi jeho hlavní práce k
Šumavě patří kniha textů a dřevorytů „Šumava
umírající a romantická“ (1931). (zdroj:www.zpcgalerie.cz)
Po prohlídce jsme se zamířili přes ulici do
„vodárenské věže“, kde v patře Trigon Gallery
probíhá výstava dalších děl, mimo jiné i Kamila
Lhotáka (*25.7.1912 - †22.10.1990) - český malíř,
grafik a ilustrátor.
Kamil Lhoták neměl umělecké školení, studoval
Univerzitu Karlovu. Od roku 1940 byl členem
Umělecké besedy, v letech 1942-48 působil ve
Skupině 42, od roku 1945 ve Sdružení českých
umělců grafiků Hollar. Poprvé samostatně vystavoval
v roce 1939, od roku 1946 i v zahraničí a v roce 1947
získal 1. cenu benátského bienále kresleného filmu
(Atom na rozcestí). Osobitě poetická Lhotákova
malba byla podmíněna jeho neškoleným projevem,
od prvních pokusů probíhala v celistvé linii, kterou
nelze dělit do vyhraněných slohových etap. Založena
je na básnickém pohledu, přestože hlavním
inspirativním zdrojem mu byla technika a civilizace z
přelomu a počátku 20. století - především
průkopnická doba automobilismu, letectví a vlakové
dopravy - ale i pražská periférie se svými ohradami.
Přes poněkud snový ráz prostředí i jemnou valérovou
malbu mají zobrazené technické předměty vždy
naprostou věrnost a konkrétnost. V kompozici se
objevily principy, které předjímaly narativní figuraci
60. let (sled situací na téma Ze života balónu, 1946).
Foto: J. Tesařová
Lhoták se věnoval rovněž ilustracím, z nichž
nejznámější jsou vyobrazení ke knihám A. Branalda.
Dalším cílem bylo Západočeské muzeum. Procházku
Křižíkovými a Šafaříkovými sady nám zpříjemnila
výstava velkoplošných fotografií s názvem „Alive
2009“ francouzského fotografa Yanna ArthuseBertranda. Celá expozice čítá 92 fotografií a je
zaměřena na ochranu přírody. Tento francouzský
fotograf se stal světoznámým už svými prvními
fotografickými studiemi lví rodinky, kterou po dva
roky sledoval z horkovzdušného balonu v Keni, kam
odjel se svou ženou Anne studovat chování zvířat.
Tehdy poznal, jakou moc má fotografie nad slovem a
naučil se dívat na živé tvory z nového úhlu. Během
svých cest poznal nejenom krásy přírody, ale také
dopad, jaký má lidská činnost na přírodu. A dospěl k
paradoxu, že čím většího pokroku člověk dosahuje,
aby vylepšil svůj životní styl, tím víc poškozuje a
ochuzuje svou planetu. Y.A.Bertrandovi se podařilo
zachytit symbiózu člověka a zvířete jako
rovnocenných obyvatel planety, jako těch, kteří se
vzájemně potřebují. Působivé snímky zvířat ze všech
končin Země, která s námi lidmi sdílejí společný
prostor, doprovázejí texty komentující ekologické
aspekty lidského působení na přírodu. Výstava
mimořádným způsobem spojuje vzdělávací moment,
srozumitelný všem bez ohledu na hranice států,
rozdílné jazyky i míru vzdělání, s estetickým
působením. Magická krása uměleckých fotografií
vzbudila zaslouženou pozornost pro svůj hluboce
humánní rozměr i zachycení nenahraditelného
bohatství přírodní rozmanitosti planety Země.
(zdroj: zemekrasnaneznama.cz).
V Západočeském muzeu probíhá unikátní výstava
originálních kostýmů českých filmových pohádek
s názvem „Jak se oblékají pohádky“. Hlavní
patronkou se stala první dáma paní Lívie Klausová.
Pokud máte rádi pohádky, nenechte si tuto výstavu
ujít, stojí za zhlédnutí. Dospělí si zavzpomínají a děti
se na chvíli ocitnou v jiném světě, ve světě pohádek.
Je možné vidět kostýmy např. z pohádky Císařův
pekař, pekařův císař, Tři oříšky pro Popelku, Pyšná
princezna, Arabela, Byl jednou jeden král, O
princezně Jasněnce a létajícím ševci, Nejkrásnější
hádanka, Princ Bajaja a mnoho dalších. Těšit se
můžete nejen na kostýmy, ale i dekorace a rekvizity,
fotografie a záběry z natáčení, které nebyly nikdy
zveřejněny. Některé z kostýmů dokonce patří do
kulturního dědictví České republiky. Výstava nás
velmi potěšila, pěkný den jsme zakončili jako
tradičně v cukrárně.
Prodejní výstava – 25. 6. 2009
Fotografie od uživatelů Zdeňka Čechury a Luďka
Hurta, výtvarné práce Veroniky a Pepi, výrobky. To
byla výstava pořádaná v našem zařízení poslední
červnový čtvrtek. Zdeněk se rád toulá přírodou a při
té příležitosti fotografuje. Tentokrát si vybral pro svůj
objektiv smírčí kříže. Smírčí kříž je kamenný kříž
postavený nejčastěji na místě, kde se stal hrdelní
zločin nebo neštěstí. Ve středověku bylo možno při
trestání provinilců uplatnit systém tzv. smírčího
práva, kdy byl provinilci uložen nějaký úkol, kterým
odčinil svůj zločin. Takovým úkolem kromě
vyrovnání s postiženou rodinou mohlo být i vytesání
a vztyčení kamenného kříže na místě, kde byl zločin
spáchán. Luděk fotografoval různá zákoutí města
Rokycan, kde i bydlí. Fotí na černobílý kinofilm, sám
si negativ vyvolá a též si udělá i samotné obrázky.
Černobílá fotografie je zajímavá, působí umělecky.
Veronika s Pepou pravidelně navštěvují výtvarný
kurz vedený paní Jitkou Šmolíkovou. Malují, kreslí,
batikují. Na výstavě se prezentovali malbami a
kresbami tvořené temperami, vodovými barvami,
suchou křídou, pastelkami a tužkou. Veronika se
pochlubila mozaikou.
Foto: J.Tesařová
Foto: P.Marek
Samozřejmě, že nesměly chybět naše výrobky.
Novinkou byly hračky z textilu, vonné pytlíčky z
modrotisku plněné levandulí, vonné polštářky též s
levandulí, soupravy šperků a zvířátka z korálků. Dále
jsme nabízeli koše, košíčky a podnosy z pedigu,
polštáře, tkané koberce, sáčky na houby a bylinky,
batikované halenky, zástěry, chňapky. Lidé chodili
průběžně celý den, některé již známe, jiní přišli ze
zvědavosti a neodešli s "prázdnou". Zdeněk Čechura
hrál na harmoniku a Pepa Batěk nabízel moučníky,
který sám den před výstavou upekl. Dle zápisů v
kronice se výstava líbila, byla pohodová atmosféra a
my všichni ze stacionáře se těšíme na další akce.
Zájmy a fotografie Zdeňka Čechury
hokej. Již několik let jsem v invalidním důchodu.
Abych nemusel být jen doma, dojíždím od roku 2006
do Denního stacionáře Exodus v Plzni Slovanech.
Tam jsem našel výborný kolektiv kamarádů a
terapeutek. Zabýváme se především pracovní činností.
Já osobně rád pletu košíčky z pedigu. Umím tkát na
ručním tkalcovském stavu, naučil jsem se
ubrouskovou techniku. Každé úterý máme výtvarný
kurz, kde nás učí paní Jitka Šmolíková různým
výtvarným technikám. Jezdíme na výlety, exkurze,
navštěvujeme památky, muzea. Občas navštívíme
hipoterapii Jitřenka v Koterově, kde se rád svezu na
kobylkách, také chodíme hrát bowling. Třikrát jsem
se zúčastnil Abilympiády v Pardubicích. Ta letošní
byla pro mě úspěšná, neboť jsem se umístil dvakrát
na třetím místě.
Smírčí kříže
Mezi moje záliby patří luštění křížovek všech druhů
a luštění různých hlavolamů. Kupuji si každý týden
časopis, kde se luští o ceny. Zkouším štěstí, zda se mi
podaří někdy něco vyhrát. Jezdím na kole, chodím na
pochody. Například Plánská 50, pochod Praha –
Prčice, Kladrubská 10 další. Chodím na houby, jsem
rád v přírodě. Při toulkách přírodou fotografuji
zajímavá místa a objekty.
Doma slepuji modely z balzy a papíru jako např.
menší modýlky letadel. Největším potěšením je hraní
na harmoniku jak na piánovou, tak na knoflíkovou.
Zúčastňuji se srazů harmonikářů, každým rokem
hraji na Masopustu, při stavění májky, na svatbách a
životních jubileích. Další mojí radostí je pes Ben.
Každý den chodíme na procházky. Když jsem ještě
neměl záchvaty a neužíval léky, jezdil jsem
pravidelně každý rok do Vysokých Tater na
vysokohorské túry. S horským vůdcem jsem vylezl
nejvyšší horu Vysokých Tater – Gerlachovský štít
/2655 m/. Jinak mám Tatry projité, dá se říct takřka
celé.
Zajímá mě historie Kladrub, kladrubského kláštera,
historie naší planety, např. jak vznikla, dělám si
poznámky i o souhvězdí a o celém vesmíru. Též hraji
různé společenské hry, ať už deskové jako je dáma,
nebo pexeso. Každý den hraji s počítačem pět zápasů
dámy. To zvládnu i s expertem na tuto hru.Venku si
zahraji badminton, stolní tenis, petanque, v zimě
Foto: Z. Čechura
Foto: Z. Čechura
*Všem čtenářům přejeme slunné prázdniny*