Stáhni si ho zde - Junior Akademie

NOVINKY JUNIOR AKADEMIE 1/2014
...newsletter Junior Akademie
VÍTE, ŽE EXISTUJE 3D TISK A 3D TISKÁRNY?
Každý z vás zná klasické možnosti tisku,
například ve velkých tiskárnách, kde se
tisknou knihy, časopisy, noviny, plakáty
a jiné tiskové materiály. Mnozí z vás máte
k počítači připojenou tiskárnu a ta vám
vytiskne to, co napíšete třeba ve wordu
na počítači. To není nic nového, ale ti,
kteří navštívili v rámci Junior Akademie
náš prosincový kroužek nazvaný Jak nám
3D tiskárny usnadňují život, se dozvěděli, že existuje i 3D tisk, který se tiskne na
3D tiskárnách. Kroužek vedl úspěšný student Marek Žehra, který studuje na Fakultě informačních technologií na ČVUT
v Praze. Studenti na této fakultě totiž založili laboratoř 3D tisku, společně tady
vyrábí a vylepšují 3D tiskárny RepRap.
No a pro ty, kteří na tomto prosincovém
kroužku nebyli, je tady pár zajímavých
informací. Co je to 3D tiskárna a k čemu
slouží? 3D tiskárna umožňuje vytisknout prakticky všechny běžně používané
předměty vyráběné z plastu, které lze
počítačově vymodelovat v rámci omezeného prostoru tiskové plochy, to je nyní
20 × 20 × 15 cm. Jedná se například o potřeby v domácnosti, kancelářské potřeby,
háčky, krabičky, náčiní, předměty pro kutily a modeláře, násady pro nářadí, módní
doplňky, šperky, brýle, hračky, hlavolamy,
figurky ke stolním hrám, a podobně. Pokud
není vyhovující existující model, je možné
si udělat vlastní počítačovou reprezentaci
výrobku, softwarově ji upravit na počítači
a vytisknout nový předmět přizpůsobený
přesně na míru. Mimo to tiskárna dokáže
vytisknout také části sebe sama, je tedy
sebereplikovatelná.
A když by se vás někdo zeptal, uměli byste vysvětlit, jak to vlastně funguje? Fungu-
je to tak, že tiskárna RepRap na výrobu 3D
modelů pracuje na principu rozložení počítačového modelu do tenkých vrstev a jejich následném sestavení do reálného modelu v rámci pracovního prostoru tiskárny.
Na rozdíl od klasického obrábění se materiál neubírá, ale naopak je po vrstvách
přidáván. Model se staví na základní desce
tiskovou hlavou, která se po dokončení každé vrstvy posune nahoru právě o tloušťku této vrstvy. Materiálem jsou plasty, které si tiskárna roztaví, po vrstvách natiskne
na sebe a následně nechá ztuhnout. Tedy
zjednodušeně pracuje jako kombinace plotteru
a tavné pistole,
kde je místo lepidla vypouštěn
roztavený plast.
Naši
mladí
akademici
se
také na kroužku od Marka a z
jeho prezentace
dozvěděli,
kde
se lze s 3D tiskem a tiskárnami
setkat. V dnešní
době se 3D tisk totiž hojně využívá pro
výrobu prototypů – tak zvaný prototyping – a tisk objektů, kde není žádoucí
sériová výroba. 3D tiskem se zabývá řada
firem profesionálně, ale díky otevřenosti
projektu je možné se s tiskárnou setkat
i u běžných uživatelů doma. Je tedy možné, že právě vy budete mít doma v dohledné době vlastní 3D tiskárnu.
A co se na kroužku neříkalo? Třeba to,
že na naší nejmladší Fakultě informačních technologií na ČVUT mají k dispo-
zici malé tiskárny s tiskovou oblastí asi
20 x 20 x 13 cm, ale také jednu velkou,
která dokáže tisknout objekty téměř kubík
veliké. Ve speciální laboratoři 3D tiskárny studenti nejen staví, ale také vylepšují
a vymýšlí nové. Díky 3D tisku samotnému je to velice jednoduché, nové díly na
3D tiskárny stačí navrhnout na počítači
a vytisknout. To zní celkem jednoduše,
že ano? Tak jednoduché to, ale zase není,
o čemž svědčí i to, že se na této fakultě
vyučuje i speciální předmět, který se 3D
tisku věnuje.
A na závěr důležitá informace pro
ty, koho 3D tisk a 3D tiskárny zaujaly.
Po absolvování střední školy, se můžete k našim studentům na ČVUT přidat
a společně s nimi 3D tiskárny vyrábět
a vylepšovat. Možná se zapojíte do projektu Golem, což je obří tiskárna, která se
ani nevejde do výtahu nebo budete experimentovat s vícebarevným 3D tiskem
a s recyklací materiálů, takže se máte
do budoucna na co těšit .
NEJLEPŠÍM SKLADNÍKEM
JE ROBOT
V polovině prosince loňského roku se v budově Fakulty elektrotechnické ČVUT konal v pořadí
už pátý ročník finále oblíbené studentské ROBOSOUTĚŽE. Roboti soutěžili v disciplíně „sbírání míčků“.
Vítězem se stal tým středoškoláků Nudelauflauf z Gymnázia Jana Keplera v Praze,
jehož členy byli Jan Bouček, František Hurt a Václav Volhejn.
Studentského kola Robosoutěže se
účastnily týmy studentů předmětu Roboti a týmy sestavené ze studentů středních
škol. Různá technická pojetí konstrukce
robotů, různě zvolené strategie a nadšený
zápal studentů pro věc – to vše přispělo
k neopakovatelné atmosféře, která celou
akci provázela.
Na druhém místě se umístil tým „9“
ve složení Tomáš Pivoňka, Mátyás Nogely
a Jonáš Neuvirt. Na třetím místě
2
newsletter Junior akademie
pak skončil tým „Lizzard“ reprezentovaný
Davidem Novotným.
Vítězem v soutěžní kategorii „Design
robota“ se stal tým BRUTAL LegoMasters
ve složení Adam Svoboda, Vojtěch Mergl
a Martin Mühl.
V letošním roce studenti řešili úlohu sbírání míčků. Úkolem bylo sestavit a naprogramovat robota tak, aby v časovém limitu samostatně, bez jakékoliv další pomoci
(jakou by mohlo být třeba ovládání robota
pomocí hlasu, bluetooth nebo jiných komunikačních kanálů)
přesunul do vyznačeného “skladu” co
nejvíce
barevných
míčků předem určené barvy, které byly
volně rozmístěny na
soutěžní ploše. Soutěž
byla organizována jako
vzájemný zápas dvou
robotů na symetricky
rozděleném hracím plánu. O vítězství rozhodl
počet získaných bodů,
přičemž soutěžící mohli
mimo jiné získat body i za to, že dopravil
nesprávně barevný míček do soupeřova skladu.
Organizátor soutěže Ing. Martin
Hlinovský z katedry řídicí techniky
Fakulty elektrotechnické ČVUT k letošnímu zadání úlohy
řekl: “Naším cílem
bylo vymyslet pro
studenty takou úlohu, která by je nejen
bavila, ale která by byla také edukativní a divácky atraktivní. Z tohoto
důvodu jsme zvolili sbírání a barevné
rozlišování míčků jednotlivých soutěžních družstev. Samotná technická realizace a herní strategie je pak
plně v režii studentů. Jsem velice mile
překvapen, kolik zajímavých přístupů
k řešení studenti vymysleli a také mě
nesmírně těší stále narůstající zájem
o Robosoutěž.“
Každý tým mohl použít při řešení soutěžní úlohy pouze díly ze základní soupravy LEGO® MINDSTORMS® Education
(9797), soupravy technických dílů (9648
nebo 9695 – doplňkové pasivní díly), síťový adaptér (9833 nebo 8887) a jednoosý gyroskopický senzor (1044 NXT
Gyroskop). LEGO sety si mohou zapůjčit
přihlášené středoškolské týmy pro řešení
vlastní soutěžní úlohy ihned po přihlášení
do ROBOSOUTĚŽE, po domluvě s hlavním
organizátorem soutěže na katedře řídicí
techniky.
Více informací lze nalézt na webových
stránkách www.robosoutez.cz.
JAKÉ TO JE BÝT ARCHITEKTEM?
První kroužek, který odstartoval v novém roce, byl o architektuře.
Vedoucím kroužku byla Tereza Kadidlová, která studuje již pátým rokem na Fakultě stavební ČVUT,
s Jiřím Chybou, který již studia dokončil a nyní pracuje jako architekt.
Tito dva odborníci vám ukázali, jak se stát „Architektem za odpoledne“.
V první části kroužku jste si mohli oprášit či zdokonalit své znalosti z hodin dějepisu. Jirka s Terkou vám ukázali důležité stavební slohy od prvních pokusů lidí
o architektonické ztvárnění pohřebních
a rituálních děl v megalitickém období
v Evropě, přes Egypt, Řecko, Řím, románský sloh, gotiku, renesanci, klasicismus,
slohy 19. století, až po současnou architekturu skla a oceli.
Představili vám významné stavby daných etap a vy jste si mohli vyzkoušet,
zda danou stavbu znáte či ne. Takto jste
se podívali například na řeckou Akropoli, na Notre Dame v Paříži, na zámky Konopiště či Hluboká, Kapitol v USA, nebo
k plaveckému bazénu v Londýně, který se
stal známým díky Letní olympiádě před
dvěma
roky, a na mnohé další. Na závěr prezentace také představili významné architekty současnosti. Například Sira Normana Fostera či Íránku Zahu Hadid, jež je
zatím jedinou ženskou držitelkou Pritzkerovy ceny za architekturu, což je ocenění
srovnatelné s Nobelovou cenou.
V druhé části kroužku byl čas věnovaný praktickému cvičení, při kterém jste
si mohli
na vlastní
kůži
vyzkoušet, jak
moc se dá
zapotit při
vymýšlení
dispozice
bytu. Jako
pomocníky
jste neměli
jen tužku,
ale i vytisknuté modýlky nábytku na 3D tiskárně
a čtvercovou síť, kam jste ho umisťovali. Cílem cvičení bylo navrhnout byt
o rozloze 70 m2 pro čtyřčlennou rodinu,
2 rodiče a 2 děti.
Již na začátku jste
si museli například
rozmyslet, zda děti
budou spolu v jedné
ložnici nebo bude mít
každé dítko svůj pokoj. Jestli budete mít
kuchyni zvlášť nebo
zda ji spojíte s obývacím pokojem. Popřemýšlet i nad tím, jak
pokoje umístíte vzhledem k světovým stranám. Zohlednit i to, že každá
obytná místnost má dané
své minimální plochy, které
je potřeba dodržet. Museli
jste přemýšlet i nad tím, jak
takový život v bytě funguje,
abyste dokázali rozvržení pokojů udělat správně.
A to je jen pár faktorů z mnoha, na které musí v běžné praxi architekt brát ohled
a ze kterých musí při skutečných návrzích
vycházet.
Nakonec jste všichni museli prostřednictvím vámi zvolených zástupců své
návrhy prezentovat a obhájit své návrhy
před ostatními. Po každé prezentaci vám
ještě Terka s Jirkou ukázali úskalí, ale i zároveň přednosti vašich návrhů z pohledu
odborníka, a museli uznat, že na to, kolik
jste měli na dané cvičení času, se vám dařilo dobře!
Každopádně jste si mohli zjistit během
kroužku, že být architekt není žádná procházka růžovou zahradou a je potřeba
hodně píle a času na to se jím stát.
1/2014
3
LETEM TECHNICKÝM
SVĚTEM
Když si auta povídají
Na pražském okruhu bylo možné nahlédnout do budoucnosti
automobilové dopravy. Výzkumníci
z Fakulty dopravní ČVUT tu testovali
systém, který by měl v příštích letech významně zvýšit bezpečnost na
silnicích a zamezit dopravním komplikacím.
Fyzici potvrzují,
že diamanty jsou věčné
Slavné rčení Jamese Bonda potvrzují i fyzici z Ústavu energetiky Fakulty
strojní ČVUT. Kromě toho, že diamant vydrží téměř vše, mohl by také
zachránit jadernou elektrárnu před
havárií.
Problém, jak zabezpečit jaderné palivo, aby opět nedošlo k podobné havárii
jako ve Fukušimě, teď řeší výzkumníci na
celém světě a nyní to vypadá, že fyzici
z ČVUT tento vědecký závod dost možná
vyhráli. Ve spolupráci s Fyzikálním ústavem Akademie věd České republiky se
jim podařilo nanést tenkou vrstvu nanodiamantu na zirkonové tyče s palivem.
Ty tak ani při extrémně vysokých teplotách nevytváří výbušný vodík a neumožní
to, co jsme mohli vidět v přímém přenosu
na televizních obrazovkách.
Aby pod Windows všechno šlapalo
Rozchodit pod Windows kdejaký
program nebo hru není vždy hračka.
To, aby spolu nové aplikace a programy hezky spolupracovaly, a případné problémy se podchytily hned
na začátku, zajišťuje speciální Laboratoř interoperability. Microsoft ji
otevřel na Fakultě elektrotechnické
ČVUT.
V laboratoři se testuje především to, jak
systémy společnosti Microsoft spolupracují se systémy jiných softwarových tvůrců, což je dnes obzvlášť aktuální. Studenti
tu pod odborným dohledem pracují přímo na zakázkách z praxe a můžou se tak
lépe připravit na potřeby zaměstnavatelů
a získat zajímavé znalosti a zkušenosti.
Aktuálně mají doslova „hlavu v oblacích“,
pracují totiž na několika projektech z oblasti cloud computingu. Všichni, kdo laboratoří projdou, mají o krůček blíže k práci
v nějaké zajímavé softwarové firmě, třeba
zrovna v Microsoftu.
Více informací o laboratoři najdeš na:
http://czm.fel.cvut.cz/IOL/default.aspx.
4
newsletter Junior akademie
Ostrými zkouškami v plném provozu
byl zakončen dvouletý projekt, který dělá
běžná auta zase o něco chytřejší. Transformers se z nich zatím sice nestanou, ale
přinese jim všechny dostupné informace
z provozu. Systém totiž získává informace
nejen z centrálního dispečinku, ale také
vzájemnou komunikací mezi zúčastněnými vozidly. Bude tak mít k dispozici přesnější informace, než mají například mapy
Google.
Jako řidič se tak můžeš včas dozvědět,
že před tebou jede pomalé vozidlo, nebo
že se blíží sanitka. Včas se také dozvíš
o pracích na silnici či dopravní nehodě.
v budoucnu by ale systém mohl jít ještě
dále a na vzniklou hrozbu sám zareagovat
například rozsvícením světel nebo brzděním. To samozřejmě předpokládá vyřešit
spoustu dalších otázek. Například kam až
přebírat odpovědnost za řidiče, nebo co
všechno o sobě sdělovat.
NOVINKY Z TECHNICKÉHO
SVĚTA
DŘEVĚNÉ FASÁDNÍ PANELY Z ČVUT BYLY VYHLÁŠENÉ INOVACÍ ROKU
Na slavnostním galavečeru v Betlémské kapli byli v polovině listopadu
slavnostně vyhlášeni držitelé titulů Český energetický a ekologický projekt 2012.
Titul Inovace roku si odnesl projekt Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT v Praze
s názvem Lehký obvodový plášť panelového typu na bázi dřeva. Tento nový fasádní systém
pro nízkoenergetické rekonstrukce i novostavby v maximální míře využívá přírodní stavební materiály.
Inovativní fasádní panel byl vyvinut týmem
profesora Jana Tywoniaka na Univerzitním centru energeticky efektivních budov ČVUT v Praze
v rámci Pre-seed aktivit podpořených Operačním programem Výzkum a vývoj pro inovace
ministerstva školství. Čilý zájem stavebních
firem i soukromých investorů o výrobek potvrzuje, že české vysoké školství má značný
potenciál s přímým komerčním využitím.
Cílem 11. ročníku celostátní soutěže bylo
prezentovat stavby, projekty a inovace, které
významným způsobem snižují energetickou
náročnost ČR, zvyšují energetickou účinnost
energetických zdrojů a přispívají ke zlepšení životního prostředí v ČR. Vypisovatelem
soutěže je Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo životního prostředí.
Více informací najdete na http://www.top-expo.cz/ceep-2012/.
ČVUT SE PODÍLÍ NA „KOUZELNÉM EXPERIMENTU“ STRATOCACHING
Tomáš Kořínek, Karel Dušek, Zbyněk Kocur a Vladimír Machula z Fakulty elektrotechnické ČVUT
se podílejí na přípravě vědeckého experimentu Stratocaching, který je zároveň hrou pro širokou veřejnost.
Kombinuje v sobě prvky dvou aktivit, které se v poslední době těší rostoucí popularitě:
geocachingu a stratosférického balonového létání.
Unikátní vědecký experiment, který je zároveň hrou pro širokou
veřejnost, vzniká ve spolupráci s experty z ČVUT. Tým z Fakulty elektrotechnické ČVUT se podílí na přípravě a testování elektronického
vybavení gondoly balónu, který bude vypuštěn do stratosféry. Z něj
bude v průběhu stoupání do výšky 30 kilometrů přenášeno video
v reálném čase a po dosažení požadované výšky vypuštěno 10 GPS
modulů v podobě javorového semínka – stratosférických kešek.
„Jsem velice rád, že se můžeme experimentu zúčastnit, a to jak
přípravou komunikační antény, tak otestováním systému v klimatické
komoře fakulty,“ říká Zbyněk Kocur.
Start balónu byl naplánován na 16. listopadu na v 9.00 hodin v Praze-Libuši. Stratokešky po letu ze stratosféry dopadly na zem tentýž den
do 13.00 hodin a nahlásily svou polohu registrovaným hráčům. Do soutěže bylo přihlášeno více než 9500 hráčů.
Celý experiment můžete sledovat na stránce:
http://stratocaching.idnes.cz.
1/2014
5
NOVINKY Z TECHNICKÉHO
SVĚTA
Výborný způsob, jak se prosadit se
svojí IT diplomkou a odnést si ještě slušné kapesné, je soutěž ACM SPY o nejlepší studentský IT diplomový projekt roku.
Tím nejlepším z českých a slovenských
univerzit byl letos Josef Kokeš z Fakulty
informačních technologií ČVUT s kryptoanalýzou šifry Baby Rijndael.
Pokud ti slovo Rijndael (vyslovuj
[rejndál]) vůbec nic neříká, nic si z toho
nedělej, nejsi sám ! Jedná se o speciální šifru (Advanced Encryption Standard), která byla Americkým úřadem
pro standardizaci vyhlášena jako federální standard USA a Národní bezpečnostní agentura ji uznala ke kódování
nejtajnějších dokumentů. Šifra tím
pádem přitahuje útoky a pokusy o její
prolomení.
Kryptologové považují za částečné
prolomení šifry jakýkoliv přístup, který
vede k rozluštění rychleji než vyzkoušení všech možných klíčů (metoda řešení
hrubou silou). Útok hrubou silou proti
AES s 256bitovým klíčem by vyžadoval
ŠIFRA MISTRA RIJNDAELA
2200 operací, celkový výpočet by tedy
trval mnohem déle, než je celkové stáří
celého vesmíru.
Josef testoval prolomení šifry
na mnohonásobně zjednodušeném
modelu Baby Rijndael. Identifikoval potenciální slabá místa a dospěl
k závěru, že nebyla nalezena žádná významná slabina, která by vedla k prolomení šifry Rijndael (AES). Předseda poroty docent Jan Holub práci ocenil jako
významný přínos do oblasti bezpečnosti dat. Josef tak za ní kromě titulu získal
i hlavní cenu, šek na 1000€.
NEVIDITELNÝ NOSNÍK UDRŽÍ 13 TUN
Skleněné můstky, schodiště nebo podlahy jsou dnes velmi požadovanými architektonickými i konstrukčními prvky.
Na Fakultě stavební ČVUT vzniklo řešení, které architektům i projektantům umožní jejich lepší a elegantnější využití.
Dokonalý a plně funkční projekt,
v němž průhledné sklo neruší, ale naopak elegantně doplňuje vzhled budovy, není samozřejmostí. Samotné provedení je limitováno vlastnostmi
6
newsletter Junior akademie
materiálu. Do tvrzeného skla se totiž
už nedá vrtat, protože by se roztříštilo,
takže je obvykle nutné do něj navrtat
pouzdra na šrouby ještě před kalením
skla. Pak se jimi skleněná
konstrukce dá připevnit
na ocelové prvky, které
mohou rušit celkový dojem vzdušnosti a transparentnosti stavebního dílu. Jiný přístup
navrhuje Ing. Michal
Netušil, Ph.D., z Fakulty stavební ČVUT.
„Když pro skleněné můstky a podlahy
použijete nosník, který je k nim připojený
lepeným spojem, zachováte podstatně
lepší
transparentnost
konstrukce,“
vysvětluje inženýr Netušil. Využívá nejmodernějších polymerních lepidel jedné švýcarské společnosti. Jimi se k nosníku lepí drobná ocelová pásnice, která
co nejméně ruší celkový dojem. Do ní
se už dá vrtat a tím umožňuje, aby se
nosník dal efektivně kotvit k okolním
konstrukcím. Její hlavní funkcí je zvýšení tuhosti a únosnosti konstrukce tam,
kde by samotné sklo nestačilo. Lepenými spoji se navíc dají k nosníkům připojit další nesené skleněné konstrukce,
například pochozí vrstva lávky nebo fasádní dílce.
Nosník z vrstveného bezpečnostního
skla je bezpečný a robustní – skládá se
ze dvou nezávislých vrstev, takže pokud
se jedna vrstva rozbije, druhá zůstává
a drží. Skleněný nosník dlouhý 4 metry, vysoký jen 290 milimetrů a zesílený
pouze pomocí lepených ocelových pásnic unese neuvěřitelných 13 tun.
TLESKALO MU 12 DRŽITELŮ
NOBELOVY CENY
Marek Votroubek to pořádně rozjel už ve svých devatenácti.
Na mezinárodní soutěži středoškoláků Intel ISEF v Nevadě získal spolu se svým týmem první cenu
a možnost studovat na kterékoliv americké univerzitě. Rozhodl se však pro ČVUT,
kde nyní konstruuje robota pro hendikepované.
Marka uchvátila robotika v jeho patnácti letech. Do té doby se věnoval
technice spíše vzdáleně, třeba když ve
třinácti sestavil manuální šestistupňovou převodovku, samozřejmě plně
funkční, poháněnou motorkem ze stavebnice . Během střední školy se rozhodl postavit něco originálního a tak
spolu se svým kamarádem Honzou Králem dali dohromady projekt chodícího
pavouka. Nečekané úspěchy a ohlasy
médií ho nadchly pro práci na něčem
větším.
Tím byl robot DTMFHR7 a jeho nástupce EiMSAR, s nimiž se Marek a jeho
spolužáci probojovali přes krajské a národní kolo až do finále prestižní soutěže vědeckých a technických projektů
pro středoškoláky Intel ISEF. Čtyřčlenný
tým tam získal v konkurenci 320 projektů z 56 zemí světa první místo. Na pódiu jim pak tleskalo pět tisíc studentů
v čele s dvanácti držiteli Nobelovy ceny
a doma to způsobilo pořádný poprask.
Kromě finanční odměny získal celý
tým také právo studia na kterékoliv
americké univerzitě a to bez přijímacích zkoušek. Této možnosti však nikdo
nevyužil a Marek uvádí proč: „Už tehdy
jsme věděli, na jakou školu chceme jít.
Navíc jsme na soutěži měli šanci vypozorovat, že v USA se lidi už na střední
škole tak moc specifikují na jeden obor
a činnost, že pak nejsou schopni řešit
celé projekty, jen jejich dílčí části. To je
věc, která nám tak úplně nevoní. Vedoucí vysokoškolského projektu Martin
Nečas mi vyprávěl o jeho doktorských
studiích v Německu i USA. Pracoval pro
firmu Boeing, kde byl s vystudovaným
ČVUT schopný řídit tým inženýrů, protože se jediný vyznal ve všech odvětvích dané činnosti. Ostatní jen uměli
„to svoje“. A to je právě věc, kterou nechci – utahovat šroubky a volat kolegu,
který umí utahovat matky.“
Nyní Martin studuje na Fakultě strojní ČVUT, kde už dva roky pracuje na novém robotovi 6IXTEN. Koncepčně vypadá vzdáleně jako podvozek automobilu,
má šestnáct kol a hydraulický systém
pro zvedání a posouvání kol. V budoucnu by mohl být modifikovaný
podvozek montován do invalidních
vozíků, na kterém by jeho majitel
schopen překonávat bariérové části
ulic a případně i zamířit do terénu.
Podrobné informace o všech robotech, které Marek zkonstruoval,
najdeš na:
http://www.votroubek.com/cs/robotics/.
1/2014
7
SOČI PARK NA LETNÉ NABÍDNE
V DOBĚ OLYMPIÁDY TAKÉ VĚDU
A TECHNIKU
Už jste určitě slyšeli o tom, že v únoru bude stát na Letné v Praze park,
kam si budete moci přijít zafandit českým sportovcům, kteří nás budou reprezentovat
na olympijských hrách v ruské Soči. Ale co asi netušíte, je fakt, že park nabídne také ukázky
vědy a techniky z dílny tří českých vysokých škol. Ve stanu Ministerstva průmyslu a obchodu
se návštěvníkům představí ČVUT v Praze, Vysoké učení technické v Brně
a Vysoká škola Báňská – Technická Univerzita Ostrava.
A co za interaktivní exponáty
nabídne ČVUT? Těšit se můžete na aplikaci Centra strojového vnímání katedry
kybernetiky Fakulty elektrotechnické na
rozpoznávání obličeje, věku a pohlaví jednotlivých snímaných osob. Detektor lži Fakulty biomedicínského inženýrství pomá-
há rozpoznat lež právě
v případech, kdy si nejsme jisti, zda dotyčný
mluví pravdu či nikoliv.
Vyšetření detektorem
lži spočívá v měření
několika fyziologických
parametrů, jako jsou
dechová a tepová frekvence, změna krevního
tlaku, změna galvanického odporu kůže a změny
v hlase.
Arduino aneb Banana piano je hříčka
demonstrující jednoduchý hudební nástroj založený na oblíbené a ve světě intermédií rozšířené platformě Arduino s procesorem Atmega. V daném případě jde
o jednoduchý klávesový nástroj s kapacit-
ními senzory napojenými na různé druhy
ovoce a zeleniny, které slouží jako klávesy.
Chybět nebude ani oblíbený humanoidní robor Asterix neboli Nao. Na univerzitách slouží pro studijní a výzkumné účely.
Ke vnímání okolního světa je robot vybaven řadou senzorů. Jsou to dvě videokamery, čtyři mikrofony, sonary, dotekové senzory na chodidlech a na hlavě, gyroskopy
a akcelerometry. K pohybu slouží celkem
25 motorů, které zajišťují pohyblivost jednotlivých kloubů.
V Soči Parku se setkáte také s lego
roboty, studentskou elektroformulí, vyzkoušíte si techniku používání a možného
zneužití čipových platebních karet nebo
dopravní simulátor Fakulty dopravní, který simuluje řízení automobilu v provozu
a na závodním okruhu.
VÍTĚZKOU TABLETU V LETECKÉ SOUTĚŽI JE ANASTÁZIE Z JIČÍNA
Během Vánoc a začátku ledna jste mohli soutěžit v soutěži Junior Akademie
nazvané Letecky z Nairobi do Prahy. Vaším úkolem bylo zodpovědět správně na tři otázky
související s leteckou dopravou, zapsat si kód do Vědeckého deníčku a pak už se jen těšit na losování
14. ledna v Jičíně. Ze tří účastníků v soutěži vyhrála tablet Anastázie Tóthová z Jičína.
V první otázce jste počítali celkovou
váhu nákladu, ve druhé jste měli vybrat nejvhodnější letadlo pro převoz
a ve třetí naplánovat trasu letu včetně
mezipřistání. Na úkol jste měli neomezený počet pokusů.
Do soutěže se zapojili čtyři žáci –
Anastázie Tóthová z Jičína, a pak silná
sestava z Pardubic Jakub Dvořák, Šimon
Ľuptovský a Lukáš Nejezchleb.
Anastázii moc gratulujeme. Připravujeme pro vás další soutěže se skvělými
technickými cenami, jako bude chytrý
mobilní telefon nebo parádní sluchátka.
Tak se těšte!!!
Tento newsletter vznikl za podpory
Evropského sociálního fondu
a rozpočtu České republiky
v rámci realizace projektu
Popularizace vědy a výzkumu ČVUT,
klíčová aktivita 1 – Junior Akademie,
CZ.1.07/2.3.00/35.0021.
OBDOBÍ REALIZACE PROJEKTU:
1. 6. 2012 – 31. 5. 2014