Sociální patologie Sociální patologie = souhrnné označení
Transkript
Sociální patologie Sociální patologie = souhrnné označení
Sociální patologie Sociální patologie = souhrnné označení nezdravých, abnormálních a obecně nežádoucích společenských jevů •zabývá se zákonitostmi takových projevů chování, které hodnotí společnost jako nežádoucí, protože porušují normy: sociální; právní; morální •věda o chorobách a nepříznivých skutečnostech v rámci dané společnosti, které se stávají její organickou součástí •V současnosti tento pojem nahrazován pojmy sociální deviace nebo sociální dezorganizace Sociální patologie X Sociální deviace = jevy označené za deviantní nemusejí být vždy patologické •sociálně patologické jevy jsou vždy pro jedince či společnost negativní, což nemusí platit v případě deviantních jevů (deviatio – odchylka) •soc. deviace není konformní ke společenské normě, která je akceptována většinovou populací •(př. sociální deviaci nelze ztotožňovat např. s kriminalitou, ta je pouze jednou ze sociálně deviantních forem chování) Zdroje příčin sociálně patologických jevů •pro účinnost práce se soc. pat. jevy je nezbytná znalost zdrojů a příčin, které vedou ke vzniku a rozvoji •deviantní a patologické chování vzniká vždy ve vztahu ke společnosti X otázkou však ale je i osobnost jeho nositele •obecně můžeme popsat 3 přístupy: –biologicko-psychologický (teorie rozeného zločince) –sociálně psychologický (teorie sociálního učení) –sociologický (teorie kulturního přenosu) •V současnosti tento pojem nahrazován pojmy sociální deviace nebo sociální dezorganizace Exkurz : Teorie rozeného zločince antropometrická měření 4000 odsouzených •Cesare Lombroso; 2. pol. 19 století; •došel k závěru, že zločinecké zaměření lze identifikovat na základě měřitelných duševních a především tělesných znaků, přičemž se jedná o degenerovanou skupinu lidských bytostí Agresivita a násilí •destruktivně vedené chování omezující práva a narušující integritu sociálního okolí •agresivita je komplexní fenomén a má svá pozitiva i negativa •má svůj biopsychosociální kontext •a. predátorská X a. ideologická •problémem je nadměrná a nevhodně projevovaná agrese –v nedostatečně socializované nebo destruktivní formě •může být odrazem psychosociálního vývoje aktuální situace konstelace osobnostních dispozic a kognitivních strategií •příčiny mohou být –vrozené (biologické) - např. vysoká hladina testosteronu zvyšuje pravděpodobnost protispolečenského jednání –získané (sociální) – souvisí se sociálním učením •míra tolerance společnosti k násilí různá: obrana, msta, uspokojení potřeb •vandalismus určitým typem agrese: spočívá v iracionalitě, sebepotvrzení společenských outsiderů, motivem např. stát se členem, boj o pozici •účinnost prevence a eliminace je různá •určité naděje spojovány spíše s prevencí, než s působením na důsledky – jde především o preventivní programy působící na širokou veřejnost (skrze media a instituce) Suicidiální jednání •behaviorální projevy, které aktivně směřují k sebevražednému činu •sebevražda je záměrný sebepoškozující akt, při kterém si osoba, která se jej dopouští nemůže být jista, zda jej přežije •sklon k suicidiu může zvyšovat různorodá a subjektivně významná zátěžová situace, která plyne z neuspokojení některých potřeb •značnou úlohu pro rozvoj sui. chování má –schopnost adaptace; míra tolerance vůči zátěži; úroveň a charakter získaných zkušeností •významná je prevence, cílem je oslabit počet a vliv rizikových faktorů a posilnit protektivní faktory Sebepoškozování •podobně jako sui. chování aktem autoagrese, ovšem bez vědomého a cíleného záměru zemřít •u zdravých sociální výhody •u psychicky nemocných následek stavu –např. akutní psychotické příznaky (vyříznutí čipu) –mentální postižení (vyjádření potřeb) •sklony k sebepoškozování mají skupiny: –pohlavně zneužité, sex. či tělesně týrané –ženy pro svůj větší sklon k sebeobviňování –mladí lidé bez zvládacích strategií –osoby s duševními poruchami Vypracováno dle: Fischer, S. (2009) Sociální patologie. Praha: Grada. Pokorný, V., Telcová, J., Tomko, A. (2003) Prevence sociálně patologických jevů: manuál praxe. Vyd. 3., rozšířené. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky r.s. Sekot, A. (2010) Úvod do sociální patologie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita.