Sociální patologie Sociální patologie = souhrnné označení

Transkript

Sociální patologie Sociální patologie = souhrnné označení
Sociální patologie
Sociální patologie
= souhrnné označení nezdravých, abnormálních a obecně nežádoucích společenských jevů
•zabývá se zákonitostmi takových projevů chování, které hodnotí společnost jako nežádoucí,
protože porušují normy: sociální;
právní;
morální
•věda o chorobách a nepříznivých skutečnostech v rámci dané společnosti, které se stávají její
organickou součástí
•V současnosti tento pojem nahrazován pojmy sociální deviace nebo sociální dezorganizace
Sociální patologie X Sociální deviace
= jevy označené za deviantní nemusejí být vždy patologické
•sociálně patologické jevy jsou vždy pro jedince či společnost negativní, což nemusí platit v
případě deviantních jevů (deviatio – odchylka)
•soc. deviace není konformní ke společenské normě, která je akceptována většinovou populací
•(př. sociální deviaci nelze ztotožňovat např. s kriminalitou, ta je pouze jednou ze sociálně
deviantních forem chování)
Zdroje příčin sociálně patologických jevů
•pro účinnost práce se soc. pat. jevy je nezbytná znalost zdrojů a příčin, které vedou ke vzniku a
rozvoji
•deviantní a patologické chování vzniká vždy ve vztahu ke společnosti X otázkou však ale je i
osobnost jeho nositele
•obecně můžeme popsat 3 přístupy:
–biologicko-psychologický (teorie rozeného zločince)
–sociálně psychologický (teorie sociálního učení)
–sociologický (teorie kulturního přenosu)
•V současnosti tento pojem nahrazován pojmy sociální deviace nebo sociální dezorganizace
Exkurz : Teorie rozeného zločince
antropometrická měření 4000 odsouzených
•Cesare Lombroso; 2. pol. 19 století;
•došel k závěru, že zločinecké zaměření lze identifikovat na základě měřitelných duševních a
především tělesných znaků, přičemž se jedná o degenerovanou skupinu lidských bytostí
Agresivita a násilí
•destruktivně vedené chování omezující práva a narušující integritu sociálního okolí
•agresivita je komplexní fenomén a má svá pozitiva i negativa
•má svůj biopsychosociální kontext
•a. predátorská X a. ideologická
•problémem je nadměrná a nevhodně projevovaná agrese
–v nedostatečně socializované nebo destruktivní formě
•může být odrazem psychosociálního vývoje
aktuální situace
konstelace
osobnostních dispozic a kognitivních strategií
•příčiny mohou být
–vrozené (biologické) - např. vysoká hladina testosteronu zvyšuje pravděpodobnost
protispolečenského jednání
–získané (sociální) – souvisí se sociálním učením
•míra tolerance společnosti k násilí různá: obrana, msta, uspokojení potřeb
•vandalismus určitým typem agrese: spočívá v iracionalitě, sebepotvrzení společenských
outsiderů, motivem např. stát se členem, boj o pozici
•účinnost prevence a eliminace je různá
•určité naděje spojovány spíše s prevencí, než s působením na důsledky – jde především o
preventivní programy působící na širokou veřejnost (skrze media a instituce)
Suicidiální jednání
•behaviorální projevy, které aktivně směřují k sebevražednému činu
•sebevražda je záměrný sebepoškozující akt, při kterém si osoba, která se jej dopouští nemůže být
jista, zda jej přežije
•sklon k suicidiu může zvyšovat různorodá a subjektivně významná zátěžová situace, která plyne
z neuspokojení některých potřeb
•značnou úlohu pro rozvoj sui. chování má
–schopnost adaptace; míra tolerance vůči zátěži; úroveň a charakter získaných zkušeností
•významná je prevence, cílem je oslabit počet a vliv rizikových faktorů a posilnit protektivní
faktory
Sebepoškozování
•podobně jako sui. chování aktem autoagrese, ovšem bez vědomého a cíleného záměru zemřít
•u zdravých  sociální výhody
•u psychicky nemocných následek stavu
–např. akutní psychotické příznaky (vyříznutí čipu)
–mentální postižení (vyjádření potřeb)
•sklony k sebepoškozování mají skupiny:
–pohlavně zneužité, sex. či tělesně týrané
–ženy pro svůj větší sklon k sebeobviňování
–mladí lidé bez zvládacích strategií
–osoby s duševními poruchami
Vypracováno dle:
Fischer, S. (2009) Sociální patologie. Praha: Grada.
Pokorný, V., Telcová, J., Tomko, A. (2003) Prevence sociálně patologických jevů: manuál praxe.
Vyd. 3., rozšířené. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky r.s.
Sekot, A. (2010) Úvod do sociální patologie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita.

Podobné dokumenty