Metodická příručka logopedického nácviku

Transkript

Metodická příručka logopedického
nácviku
autor: Mgr. Dana Stoulilová
Autorem materiálu je Mgr. Dana Stoulilová
Základní škola Dobříš, Komenského nám. 35, okres Příbram.
Dostupné z portálu www.1zsdobrisprojekt.cz financovaného z EFS a státního rozpočtu ČR
OBSAH
ÚVOD ................................................................................................................................................................ 4
METODICKÝ MATERIÁL PRO NÁPRAVU ROTACISMU ........................................................................ 4
SKUPINA Č. 1 - R SE VYSKYTUJE VE SKUPINĚ PO SOUHLÁSCE NA ZAČÁTKU SLOV ............................................... 5
SKUPINA Č. 2 - R SE VYSKYTUJE VE SKUPINĚ UVNITŘ A NA KONCI SLOV PO SOUHLÁSCE ................................... 10
SKUPINA Č. 3 - R SE VYSKYTUJE UVNITŘ SLOVA PO SAMOHLÁSCE ................................................................... 16
SKUPINA Č. 4 - R NA KONCI SLOVA PO SAMOHLÁSCE ....................................................................................... 17
SKUPINA Č. 5 - R MEZI DVĚMA SAMOHLÁSKAMI ............................................................................................. 18
SKUPINA Č. 7 - SLOVA S DVĚMA R .................................................................................................................. 20
METODICKÝ MATERIÁL PRO NÁPRAVU ROTACISMU BOHEMICUS ............................................. 21
SKUPINA Č. 1 - Ř SE VYSKYTUJE VE SKUPINĚ PO SOUHLÁSCE NA ZAČÁTKU SLOV ............................................. 21
SKUPINA Č. 2 - Ř SE VYSKYTUJE VE SKUPINĚ PO SOUHLÁSCE UVNITŘ SLOVA ................................................... 24
SKUPINA Č. 3 - Ř SE VYSKYTUJE UVNITŘ A NA KONCI SLOVA PO SAMOHLÁSCE ................................................. 26
SKUPINA Č. 4 - Ř SE VYSKYTUJE UVNITŘ SLOV MEZI DVĚMA SAMOHLÁSKAMI ................................................. 27
SKUPINA Č. 5 - Ř SE VYSKYTUJE NA ZAČÁTKU SLOV ....................................................................................... 28
SKUPINA Č. 6 SLOVA S DVĚMA Ř .................................................................................................................... 29
METODICKÝ MATERIÁL K NÁPRAVĚ SIGMATISMU.......................................................................... 30
SKUPINA Č. 1 - Č SE VYSKYTUJE NA ZAČÁTKU SLOVA ..................................................................................... 30
SKUPINA Č. 2 - Č SE VYSKYTUJE NA KONCI SLOVA .......................................................................................... 30
SKUPINA Č. 3 - Č SE VYSKYTUJE UVNITŘ SLOVA PO SAMOHLÁSCE ................................................................... 30
SKUPINA Č. 4 - Č SE VYSKYTUJE UVNITŘ SLOVA PŘED SAMOHLÁSKOU............................................................. 31
SKUPINA Č. 5 - SLOVA S DVĚMA Č .................................................................................................................. 32
SKUPINA Č. 1 - Š SE VYSKYTUJE NA ZAČÁTKU SLOVA ...................................................................................... 33
SKUPINA Č. 2 - Š SE VYSKYTUJE NA KONCI SLOVA ........................................................................................... 33
SKUPINA Č. 3 - Š SE VYSKYTUJE UVNITŘ SLOVA .............................................................................................. 33
SKUPINA Č. 4 - SLOVA SE DVĚMA Š ................................................................................................................. 34
SKUPINA Č. 1 - Ţ SE VYSKYTUJE NA ZAČÁTKU SLOVA ..................................................................................... 35
SKUPINA Č. 2 - Ţ SE VYSKYTUJE UVNITŘ SLOVA.............................................................................................. 35
SKUPINA Č. 3 - SLOVA S DVĚMA Ţ .................................................................................................................. 36
METODICKÝ MATERIÁL PRO DIFERENCIACI SYKAVEK TUPÝCH (ZADNÍCH) ....................................................... 36
DIFERENCIACE Č – Š, Š – Č ........................................................................................................................... 37
DIFERENCIACE Ţ – Č, Č – Ţ ........................................................................................................................... 37
DIFERENCIACE Ţ – Š, Š – Ţ............................................................................................................................ 38
DIFERENCIACE Č – Š – Ţ ............................................................................................................................... 38
SKUPINA Č. 1 - C SE VYSKYTUJE NA ZAČÁTKU SLOVA ..................................................................................... 39
SKUPINA Č. 2 - C SE VYSKYTUJE NA KONCI SLOVA .......................................................................................... 39
SKUPINA Č. 3 - C SE VYSKYTUJE UVNITŘ SLOVA PO SAMOHLÁSCE ................................................................... 40
SKUPINA Č. 4 - C SE VYSKYTUJE UVNITŘ SLOVA PŘED SAMOHLÁSKOU............................................................. 40
SKUPINA Č. 1 - S SE VYSKYTUJE NA ZAČÁTKU SLOVA ...................................................................................... 41
SKUPINA Č. 2 - S SE VYSKYTUJE NA KONCI SLOVA ........................................................................................... 42
SKUPINA Č. 3 - S SE VYSKYTUJE UVNITŘ SLOVA PO SAMOHLÁSCE .................................................................... 42
SKUPINA Č. 4 - S SE VYSKYTUJE UVNITŘ SLOVA PŘED SAMOHLÁSKOU ............................................................. 42
2
SKUPINA Č. 1 - Z SE VYSKYTUJE NA ZAČÁTKU SLOVA ..................................................................................... 44
SKUPINA Č. 2 - Z SE VYSKYTUJE UVNITŘ SLOVA ............................................................................................. 44
SKUPINA Č. 3 - SLOVA S DVĚMA Z .................................................................................................................. 45
METODICKÝ MATERIÁL PRO DIFERENCIACI SYKAVEK OSTRÝCH (PŘEDNÍCH) ..................... 46
DIFERENCIACE C – S, S – C ........................................................................................................................... 46
DIFERENCIACE S – Z, Z – S............................................................................................................................ 47
DIFERENCIACE C – Z, Z – C ........................................................................................................................... 48
DIFERENCIACE C – S – Z ............................................................................................................................... 48
METODICKÝ MATERIÁL PRO DIFERENCIACI SYKAVEK TUPÝCH A OSTRÝCH......................... 50
DIFERENCIACE C – Č, Č – C .......................................................................................................................... 50
DIFERENCIACE S – Š, Š – S ............................................................................................................................ 50
DIFERENCIACE Z – Ţ, Z – Ţ ........................................................................................................................... 50
DIFERENCIACE Z – Č, Č – Z ........................................................................................................................... 50
DIFERENCIACE C – S – Z – Č – Š – Ţ .............................................................................................................. 51
METODICKÝ MATERIÁL K NÁPRAVĚ LAMBDACISMU ..................................................................... 51
SKUPINA Č. 1 - L SE VYSKYTUJE NA ZAČÁTKU SLOVA...................................................................................... 52
SKUPINA Č. 2 - L SE VYSKYTUJE NA KONCI SLOVA PO SAMOHLÁSCE ................................................................ 52
SKUPINA Č. 3 - L SE VYSKYTUJE PO SOUHLÁSCE NA ZAČÁTKU SLOVA .............................................................. 52
SKUPINA Č. 4 - L SE VYSKYTUJE PO SOUHLÁSCE UVNITŘ SLOVA ...................................................................... 54
SKUPINA Č. 5 - L SE VYSKYTUJE MEZI DVĚMA SAMOHLÁSKAMI ....................................................................... 56
SKUPINA Č. 6 - SLOVA S DVĚMA L .................................................................................................................. 58
POUŢITÁ LITERATURA: ............................................................................................................................ 60
PŘÍLOHA Č. 1 - KARTA ŢÁKA ................................................................................................................... 61
3
Úvod
Metodická příručka logopedického nácviku je vytvářena pro naše školní účely, a proto
obsahuje jen ty problémy, s kterými se při své práci setkáváme nejčastěji a je moţno je v praxi
ověřit.
Nejfrekventovanější komunikační poruchou je v našem případě rotacismus, rotacismus
bohemicus, sigmatismus, lambdacismus.
Pro logopedickou nápravu je vytvořen předběţný sled říkanek a básniček, různých
pořekadel, které jsou čerpány z uvedené literatury, ale původ některých ani není znám, nebo
jsou lidového charakteru. Některé jsou upravené nebo autorské (vlastní). Důleţitější neţ zdroj
a obsah je jejich řazení.
Byl vytvářen průběţně při nácviku tak, jak si situace vyţadovala, podle toho jak dětem
vyhovovaly, jak je zvládaly a jak se osvědčily.
Řazení je uzpůsobeno, aby vyhovovalo metodickému postupu a pokud moţno neobsahovaly
jiné prvky nebo spojení právě procvičovaného jevu, aby byly dodrţeny určité zákonitosti,
které dítěti nápravu usnadní a urychlí.
Zásady jsou uvedeny podrobně u kaţdé části věnované jednotlivým poruchám (rotacismus,
rotacismus bohemicus, sigmatismus, lambdacismus) a zároveň obsahují postřehy, zkušenosti a
jejich ověření.
Jsou jen ověřeným doporučením, protoţe nácvik stejně musí být stanoven individuálně u
kaţdého ţáka, podle stupně jeho poruchy a vzhledem k jeho schopnostem.
Pro záznamy byla vytvořena karta ţáka, která byla průběţně doplňována a dotvářena.
Její obsah bude slouţit jako podklad pro zpracování závěrů, jeţ budou vyuţity pro konečnou
formu metodické příručky.(viz příloha č. 1)
Metodický materiál pro nápravu rotacismu
Obsah je určen pro nácvik po vyvozovací fázi, kde jsou nejčastěji pouţívána onomatopoa.
Nácvik je prováděn substituční metodou pomocí souhlásky d.
Někdy si ţák můţe pomáhat vibrační masáţí spodiny ústní.
Je třeba zjistit, která skupina je pro nácvik u kaţdého dítěte nejjednodušší a nemusí se přesně
pořadí dodrţet – např. některým dětem se lépe začíná sk. č. 2, tedy R po souhlásce na konci
slova.
Některé skupiny se mohou vynechat, protoţe je ţák zvládá, nebo se k některým ani nedostane
a začne správnou výslovnost pouţívat. Je to práce skutečně individuálního charakteru.
Materiál je rozdělen do několika skupin, které zajišťují doporučovaný didaktický postup při
nápravě takto:
R se vyskytuje
1. ve skupině po souhlásce na začátku slov
2. ve skupině uvnitř a na konci slov po souhlásce
3. uvnitř slova po samohlásce
4. na konci slova po samohlásce
5. uvnitř slov mezi dvěma samohláskami
6. na začátku slov
7. slova s dvěma R
4
Skupina č. 1 - R se vyskytuje ve skupině po souhlásce na začátku slov
Zde se osvědčilo začínat spojením pomocné hlásky D se souhláskami předními alveolárními
(T, D) a podle místa artikulace postupovat od bilabiálních hlásek do zadu, čímţ je zajištěna
fixace správného místa tvoření a je eliminován vznik hrdelního zvuku R. Zároveň respektuje
vývoj artikulace a je pro postup přirozenější. Proto můţe být skupina d) a e) přehozena
v důvodu nedokončené diferenciace sykavek, která je ve vývojové řadě artikulace na stejné
úrovni jako hláska R.
Při respektování těchto zásad se nám nabízí postupovat dle tohoto sledu spojení hlásek:
a) přední alveolární - TR, DR
b) obouretné BR, PR, MR
c) retozubné VR, FR
d) měkopatrové, hrtanové KR, GR, CHR, HR
e) sykavky (řadíme dle toho, jak je ţák nejlépe zvládá)
Sk. 1a
TR
Trombón toubí tramtatata,
trouba troubí tramtatá.
Troubí spolu na trávníku,
trénují si na muziku.
Trpaslíček trnky trhá,
trhání mu dlouho trvá.
Trhá trnky v trní v lese,
do trhu pak trnky nese.
Já mám v levé noze
trn a trn a trnaveček.
Já mám v levé noze
trnaveček trn.
Trpaslík má trápení,
ţe trápí ho tréma.
Aţ se trochu osmělí,
tréma trochu povolí.
Trnky, trnky, trpké chudé,
kdo vás trnky, trhat bude?
DR
Drozdíku, hni sebou,
dravec je nad tebou.
Má drápy, chytí tě,
jsi drobný, drtí tě.
Drůbeţ hned utíká,
dravec chyt drozdíka.
Drapák drápe drápem
a já drápu drátem.
Drapák drápe drn
a já drápu trn.
Malý dráček drobky drobí,
táta drak se něj zlobí.
Budeš drobit ještě víc?
Druhý den ti nedám nic.
Máš se drţet drţadla,
abys na zem nespadla.
Ty má drndo, malinká
drţ se pevně tatínka.
5
Sk. 1b
BR
Brouček cucá brčkem
brusinkový čaj.
Bráška kope míčkem,
broskvičku si daj´.
Brácha volá na brášku:
Brouk si brouká jen trošku,
brnká, brouká, brum, brum, brum,
brumlání je plný dům.
Malý brouček v trávě brečí,
Broučková ho jísti učí.
Dává broučku do pusinky,
broskve, trnky a brusinky.
Prach a broky, táta broukne
a na broučka trochu houkne.
Broučkovi se brada klepe,
brečí, ale uţ jí lépe.
Bráška bruslí na ledě,
brzdit se mu nevede.
Brusle jedou, brácha brzdí,
trochu brzdí – aţ je u zdi.
PR
Brouček v trávě tiše brouká,
máma hledá svého brouka.
Brouček brouká, také bručí,
trápí mámu a pak brečí.
Malý Broček brečí v trávě,
protoţe Brok praví právě,
ţe mu brýle nesluší,
kdyţ je nosí za uši.
Proč ten brekot, praví brouček,
doběhni si na palouček,
brejlovec tě naučí
nosit brejle bez uší.
Na louce v kamení,
vodička pramení.
Pramínek šumí stále,
k potoku proudí dále.
V tom malém zákoutí
na lávce u proutí
pradlena s prádlem stála
a prádlo v proudu prala.
V prádelně je průvan,
u prádelny práh,
na prahu je proutek,
na proutku je prach.
Prosím, pane prodavač,
prodejte mi vysavač.
Prosím paní prodavačku,
ať mi prodá prima pračku.
Já mám prsten pravý,
je v něm drahokam.
A já si ten prsten
na dva prsty dám.
Pračka prima pracuje,
proud vody v ní tancuje.
Praní prádla nebudem´ se bát,
pračka bude sama prát.
Začaly nám prázdniny,
honem z Prahy pryč.
Voní první maliny,
voda, slunce, míč.
Proč ten Prokop hubuje,
kdyţ ta prkna hobluje?
Něco právě prásklo,
první prkno prasklo.
Pročpak venku tolik prší?
Prokopovi zmokly uši!
Je promoklý na kůţi,
právě stojí v kaluţi.
6
MR
Uţ je tu zas
mrzutý mráz.
Šedivý mrak,
mračí se tak.
Mráček v mrazu skotačil,
kalhoty si promočil.
Mrštně pral je, aţ z něj lilo,
Neuschly mu. Mrholilo.
Mravenečci, schovejte se,
uţ je zimní čas.
Uţ nám mrazík zimu nese,
bude brzy mráz.
Mám panenku mrkačku,
mrká na mě po očku.
Mrká, mručí, nechce spát,
mrzutá je. Co jí dát?
Sk. 1c
VR
Na vratech vrána,
ve vratech brána.
Na vrátkách vranka,
ve vrátkách branka.
FR
Pane vrchní, platím,
vroucí kávu vrátím.
Nestihnu ji pít,
musím na vlak jít.
Uţ si vrní z kopečka,
vrzají mu kolečka.
Slyším jeho vrnění,
vracení nic nezmění.
Franta frká – frky, frk,
holub vrká – vrky, vrk.
Ty, Franto, frkni,
ty, holoubku, vrkni!
Děti běţí na skluzavku,
Franta frčí první.
Za ním frčí Apolenka,
honem, Franto, uhni!
Franta Frýba z Frýdku Místku,
to je velký bubeník.
Také frká na frkačku,
bude z něho hudebník.
Na pouti jsou k dostání
frkačky a autíčka.
Fronta frontu vystojí
s ním i jeho babička.
Babička to tuší:
Franta frká do frkačky,
aţ ji bolí uši.
Sk. 1d
KR
Krouţí, krouţí pták,
kráky, kráky, krák.
Krouţí, krouţí u krmítka,
krmení tam dala Jitka.
Kráky, kráky, krák,
jaký je to pták?
Krouţí, krouţí pták,
kráky, kráky, krák.
Krouţí, krouţí u krmítka,
krmení tam dala Jitka.
Kráky, kráky, krák,
jaký je to pták?
7
U krbu je krásně teplo,
já tu píšu krátké básně.
Krásný dopis babičce,
všechno schovám v krabičce.
Krista trhá trávu,
bude krmit krávu.
Krmit bude králíka,
krupky mu dá do mlíka.
Krotká kráva kroutí hlavou,
krokodýli v proudu plavou!
Krtek volá na králíka:
Vidím krajtu, krahulíka.
Krtek leze zpod hlíny.
A co vidí z krtiny?
Krtinců je plná louka,
na to krtek krátce kouká.
Krocan kráčí, krůta běţí,
v krmítku tam jídlo leţí.
V krmítku je krupek dost,
kromě krup i psovi kost.
Krte, krte, krtečku,
děláš mnoho kopečků.
Pro krtince na trávníčku
není místo pro kytičku.
GR
Za jeden groš
koupím si koš.
Vyhodím gramofon,
nevydal ani tón.
Za sto grošů právě koupil
Gríša koně grošáka.
Grošák u něj dlouho nebyl,
teď má Gríša hnědáka.
Vypni ten svůj gramofon!
Slyšíš? Zvoní telefon!
Ukliď uţ tu desku,
jdeme na grotesku.
Gratuluji k svátku,
moje milá Evičko.
Dám ti na památku
granátové jablíčko.
CHR
Chrudoš se chlubí,
ţe má pěkné zuby.
Chroupá s nima chrupy, chrup,
chrání v puse kaţdý zub.
Chroust tu bručí,
chroust tu brouká.
Listí chroustá,
lupen chroupá.
Prase chrní, chrochtá, chrupe,
něco chrastí, prase dupe.
Chrastil děda, prase kouká,
chvíli chrochtá, potom chroupá.
Volá paní chroustová,
polévka je hotová.
Chrouste, chrouste,
na stůl noste!
Polévka je chrpová.
Chroupal chroustík mokré listí,
dostal chrapot, nemoh´ jísti.
Chrčel, chraptěl, byly deště,
chroustík dostal kašel ještě.
HR
Hravý hrošík hraje si,
kdyţ je pěkné počasí.
Hraje si, kdyţ prší,
hroch má kůţi hroší.
Vráno, vráno, poleť k nám,
já ti něco nachystám.
Trochu hrachu, trochu krup,
vráno, vráno, chrupy, chrup.
8
Na písku si děti hrají,
mnoho krásných hraček mají.
Hrabou, hrabou, hrady staví,
hrabání je hrozně baví.
Hrabej hroudy, chystej půdu,
mám hrst hrachu, sázet budu.
Hrstka hrášku není nic,
v létě bude hrachu víc.
Prst, prst a prst –
Kdyţ se dají dohromady,
je jich plná hrst.
Sk. 1e
ČR
Črtám, črtám, črty, črt,
cení na mne zuby chrt.
Črtám sem a črtám tam
kresleného chrta mám.
ŠR
Šrouby, šroubky, šroubečky
šroubuji si domečky.
Šroubováček mám,
šroubuji si sám.
Šel tudy Šrek,
to jsem se lek.
Co z toho mám?
Na noze šrám.
Slyším šramot, poslouchej,
v dílně někdo je.
Šramotí tam, podívej,
šroubek šroubuje.
ŢR
Ţralok není hravý,
je to ţralok ţravý.
Ţrádlo musí ţráti stále,
objeví se nenadále.
Je to velký ţrout,
proto ani hnout.
Ţravý ţralok ţral a ţral,
ţraločatům ţrádlo bral.
Ţrát ho bude sám,
kdyţ uţ jim ho vzal.
CR
Voda crčí, crčí na plech,
jen tu vodu crčet nech.
Ať se dolů k trávě valí,
crčí koupel pro ţíţaly.
9
SR
Našel mladý srnec
v lese prázdný hrnec.
Šel s ním krůček po krůčku
od paseky k potůčku.
Teď tam učí srnku,
jak se pije z hrnku.
Voda crčí po kameni,
jdou pít srnky i jeleni.
Statný srnec vodu srká,
cvrček v trávě k tomu cvrká.
Srazila se váţka,
byla z toho sráţka.
Srazila se se srnou,
má postavu sraţenou.
U srubu mám višeň,
sedí na ní sršeň,
srká s paní sršňovou
sladkou šťávu višňovou.
Sraz mají pak jako vloni
všichni sršni na jabloni.
To bude zas velká švanda,
srší vtipem sršeň Standa.
Obláčky se srazily,
louku deštěm polily.
Aţ vysvitne sluníčko,
potěší nám srdíčko.
Chválí srnka svého synka,
ţe ten malý srneček,
doběhl aţ do lesíka
na zelený kopeček.
ZR
Zrána svítí sluníčko,
zrno zraje maličko.
Zraje, zraje pomaloučku,
zrní dá a potom moučku.
Zrovinka dnes
zrzavý pes
zranil si nos,
štípnul ho kos.
Letí sršeň se sršní,
srší, srší, nad hrušní.
Zrádné srší sršení,
zrychlí srdce bušení.
Skupina č. 2 - R se vyskytuje ve skupině uvnitř a na konci slov po souhlásce
Nácvik můţe začínat touto skupinou, některým dětem tento sled vyhovuje. Zejména
v případě, ţe skupina souhlásek obsahující r se vyskytuje na konci slova. Proto je i v této
skupině vhodné začínat spojením pomocné hlásky D se souhláskami předními alveolárními
(T, D) a podle místa artikulace postupovat do zadu. Tím je zajištěna fixace správného místa
tvoření patologického R.
Sk. 2a
TR
Zítra s naším Petrem
nepojedem metrem.
Povezem se tramvají
ze Stromovky do Tróji.
Trhám, trhám ostruţiny,
uţ si dělám laskominy.
Trhám, trhám jablíčko,
upeč štrůdl, babičko.
10
Švadlena mě potrápila,
povídá si strašák.
Módní trendy netrefila,
nejsem ţádný fešák.
Co se trápíš, strašáku,
ty máš jenom strašit,
hlídat pole od ptáků,
Všechny straky plašit.
Hastrmane, hastrmane,
šatičky máš potrhané.
Za pět pestrých pentliček
ušiju ti klobouček.
Petra půjde na procházku,
uţ má Broka na provázku.
Na procházce jsou i děti,
Petra s Brokem uţ k nim letí.
Hastrmane, hastrmane,
tričko máš tak potrhané.
I kabát máš potrhán,
to jsi pěkný hastrman.
Kdyţ jsem trhal petrklíče,
ztratil jsem tam v trávě klíče.
Vítr byl, já pátral chvíli,
aţ se v trávě objevily.
U Strakonic ztratil strýc
jako nic pět jitrnic.
Strejda ztratil jitrnice,
nadává na Strakonice.
Strašák straší pod strání,
strach tam ptákům nahání.
Straší, straší, tělem kývá,
strašně smutný v zimě bývá.
Zatrub nám trubači
na trubku svoji!
Kmotr kos na trávě
ztrápeně stojí.
Kmotr kos trápí se,
truchlí a pláče.
Zatrub mu trubači,
ať trochu skáče.
Vítr fouká, vítr vane,
větrovku si vezmi, Dane.
Pod větrovku obleč svetr,
na tramp půjde s tebou Petr.
Trnky, trnky, trnečky,
hrnky, hrnky, hrnečky.
Mrkev, mrkev, mrkvička
je pro bratra králíčka.
Jmenuji se Petr,
sundavám si svetr.
Oblékám si tričko, trenky,
natahuji podkolenky.
Ještě tretry obuji,
kotrmelce trénuji.
Potom Petru zavolat:
Půjdeš se mnou trénovat?
Petra ani trochu nechce.
Co trénují? Kotrmelce.
Dvě strašlivá strašidla
pečou v troubě povidla.
Trubte, trubte na poplach,
strašidýlka mají strach.
Aby se jim povedla
ta trnková povidla.
Trápí, trápí, babičku,
ţe ztratila truhličku.
Trápí se náš strýček,
ztratil se mu klíček.
Na stráni se pase Stračka,
Stračku hlídá naše Kačka.
Malinkatý trpaslíček,
našel v trní kapesníček.
Utrţený knoflíček,
našel v trní Janíček.
Petrţelku zelenou
našel kmotr s Helenou.
Na trávníčku stromek stojí,
pod stromkem se strýc kos strojí.
Co to troubí? Kos se plaší,
11
Stračko, Stračko, pojď dolů,
stráň je strmá, jdem domů.
ţe na stromě strašně straší.
Troubí, troubí na stromečku,
paní straka na trubičku.
DR
Andrea tu hudruje,
na Ondru jen hubuje.
Nadrápal zas cvičení,
nevydrţí v učení.
Paní drobná v drdůlku,
hází drobky z kastrůlku.
Drobí, drobí, drobí,
Pan drobný se zlobí.
Draku, ty jsi váţně drak?
Hudry, hudry, je to tak.
A máš zuby dračí?
Mám dva, to mi stačí.
Ondra stále mudruje,
zda se Hana pudruje.
Napudruj se, Haničko,
uţ hudruje maličko.
Drápala se vydra z vody,
vydrápla se na dva schody,
na druhém se drţela,
pozdravila, zmizela.
Modrý slon hadrový,
není drahý Ondrovi.
Ondro, půjč ho Jindrovi,
modrý slon to nepoví.
Malý dráček drobky drobí,
táta drak se na něj zlobí.
Nadrobíš-li ještě víc,
podruhé ti nadám nic.
Drnky, drnky, takhle drnká
moje teta na basu.
Drnky, drnky zadrnkala,
já jí basu ponesu.
Drnčí autíčko,
drncá maličko.
S plnou nádrţí,
dlouho vydrţí.
Sk. 2b
BR
V Brně bydlí obr,
zuby má jak bobr.
Jeho ţenu obryni
naleznete v kuchyni.
Na bradě má bradavici,
k obědu jí brokolici.
Malý brouček brouká si,
brumlá, zpívá ne lesy.
Brouzdá cestou necestou,
spěchá za svou nevěstou.
U dobroučké brusinky
dají si dvě pusinky.
Teď u brusu kolo vrčí,
u brusu se brácha točí.
S broušením se namáhá,
dobrý strýc mu pomáhá.
Kde dobrou noc dají lišky,
kde nekvetou pampelišky,
bydlí brumla Brumlíček,
chlupatý má koţíšek.
Jeho bráška méďa brtník
brečí ve svém brlohu.
Polámal si totiţ kotník,
nebreč, já ti pomohu.
12
PR
Na co zebra doma má
pruhovaná pyţama?
Aby ani během spaní
neztratila pruhování.
Na to zebra doma má
pruhovaná pyţama.
Proč prská prskavka,
proč voní voňavka,
proč prodavač prodává,
proč nám máma nadává,
proč má kapr šupiny,
proč jsou v létě prázdniny?
Proč, proč, proč?
Pro slepičí kvoč!
MR
Mravenečku, mravenečku,
bude mráz.
Zmrzneš, zmrzneš v mraveništi,
zmrzneš zas.
Za soumraku humr
vypůjčí si hamr.
Praští s ním o kovadlinu,
pak si dojde na zmrzlinu.
Uţ je tu zas,
mrzutý mráz.
Šedivý mrak,
nemrač se tak!
Vyprávěla pradlena,
jak je prádlem zmoţena.
Prala prádlo bez pračky,
bez valchy a ţdímačky.
Plave kapr v kapradí,
pranic mu to nevadí.
Tenhle mrštný kapr
propluje i kopr.
Vyprodali papriky,
broskve, kopr i fíky.
Na koprovku kopr nemáš,
proto bude dneska guláš.
Trnky, brnky, máme hrnky,
trnky, brnky na krku.
Trnky, brnky, stojí srnky,
trnky, brnky, u smrku.
Mráček mrká mrk, mrk, mrk,
na veliký lesní smrk.
Smrček volá smrku, smrku,
uţ jdu spát, je po soumraku.
Zamračený zajíček
vzal si mrkve kousíček.
A kdyţ mrkev ochutnal,
nemračil se, ale smál.
Sk. 2c
VR
Vrní, vrní kolovrátek,
zítra bude velký svátek.
Potom bude ještě větší,
naše Vráťa stále brečí.
Na vrbě vrabci cvrlikali,
na vršíčku se strkali.
Zavrčel pes u vrátek:
cvrkejte aţ na svátek!
Cvrček cvrká, cvrky, cvrk,
na pasece mezi smrky.
Cvrky, cvrky, cvrliká,
já jsem takhle veliký.
Povídal havran vráně:
koupím ti na zimu sáně.
Pojedem z vršku a nazpátek,
jen při tom nevrazit do vrátek.
13
Povídal havránek vráně:
koupím ti na zimu sáně.
pojedem z vršku a nazpátek,
jen cestou nevrazit do vrátek.
Vrká holub na vrabčáka:
vrků, vrků, vrabečku,
u Havránků vylíhlo se
pět havraních chlapečků.
Nevrč, nevrč u vrat, Bročku,
nevraţivě na tu kočku!
Nevrť ani ocasem,
nevrátí se nikdy sem!
Navrhni výlet,
kam jet, kde bydlet.
Nejlépe snad do Vrchlabí,
kde si Vráťa chatu staví.
Nebo lépe na Vranov,
kde má Vráťa bungalov?
FR
Franta frká - frky, frk.
Holub vrká - vrky, vrk.
Ty, Franto, nefrkej!
Ty, holoubku, zavrkej!
Franto, pojď sem, ale fofrem!
Já se táhnu s těţkým kufrem.
Čí ten kufr asi je?
Tety Frýdy z Francie.
Sk. 2d
.
ČR
ŢR
Kreslím, črtám v náčrtníku.
Je tu srnec, srnka.
Srnec srká u krmelce,
srnka srká z hrnka.
Velký ţralok lidoţravý,
hned z rána je rozeţraný.
Hravě sráţí rybám hlavy,
ţral by, ţral, jen to ho baví.
ZR
Z ruky mi vypadlo
kouzelné zrcadlo.
Tak půjdu z rybníka,
vylovit vodníka.
V zázračném lese bzučely vosy,
ţe vodník udělá zrcadlo z rosy.
Dívala se do zrcadla
zrovna zrána naše Madla.
Po zrcadle bloudí zrak,
co je to tam za zázrak?
Jablíčko je zralé,
ale trochu malé.
Dozrálo dnes z rána,
klofla do něj vrána.
SR
Dozrává hrách na zahrádce,
uţ jsou zralá zrnka.
Srazím srpem hrášek krátce,
zrnko v hrnku cvrnká.
14
Sk. 2e
KR
Dáme koním obroku,
zpívají si do kroku.
Pokrčí se trošičku,
cukr dáme na lţičku.
Koupil jsem v krámě cukroví,
krom toho koláč makový.
Pro Kristu malé cukrátko,
koláč jí nakrájím zakrátko.
Nakresli maminku
s krásnými vlasy.
Nakresli maminku –
královnu krásy.
Kristýnko, vstávej venku svítá,
kohout kokrhá, den uţ vítá.
Kristýnko, pojď honem ven,
začíná tam krásný den.
Já mám v krabici
cukr a krupici,
já mám v krabici
ukrytou sůl.
Já mám v krabici
kroupy a pšenici,
já mám v krabici
království půl.
Nakreslím pohádku
o krutém králi,
co se ho v království
všichni moc báli.
Nakreslím pohádku
o krásné panně,
kreslím je Kájovi,
těší se na ně.
Nakresli výkres s kravičkou,
jak se tam krmí travičkou.
Na krku krávy zvoneček,
co koupil v krámě dědeček.
Nakresli u krávy telátko,
dostaneš za výkres cukrátko.
Veliký krkavec
doletěl na kopec.
Na kraji lesíka
uviděl králíka.
Ukrojil mu krajíc,
ukradl ho zajíc.
GR
Zeptal se mě negr,
kde tu bydlí tygr.
Je to velká legrace,
tygra dali do klece.
Tygr s paní tygrovou
legraci má zas novou.
Tygr hraje kopanou,
tygrová je za bránou.
Bagr staví silnici,
tygr volá na lvici:
Kdyţ tě nesní tygr,
tak tě sejme bagr.
CHR
Záchrana nám nestačí,
vichr na nás útočí.
Ochrání nás machr,
co zaţene vichr.
Zachrastilo něco v chlívě,
zachrochtalo prase líně.
Zachrochtalo, schruplo asi
u chrápání zachrochtá si.
15
Chroupal chrostík mokré listí,
dostal chrapot, nemoh´ jísti.
Chrčel, chraptěl, byly deště,
chroustík dostal kašel ještě.
Sychravý pak vichr zavál,
chroustík spadl, nohu zlámal.
Nic uţ chrousta nezachrání,
bude chromý do skonání.
HR
Snědl jsem sto chrupek,
teď mě bolí pupek.
Chrupky ve mně chrastí,
maţu pupek mastí.
Ani mast to nezachrání,
chrupky, mějte slitování!
Malý hravý hrošík,
snědl hrušek košík.
Teď si hraje v ohradě,
v zoologické zahradě.
Hrdlička v kleci cukruje,
krocánek na ni hudruje.
Uţ, hrdličko, necukruj
ty, krocánku, nehudruj!
Na zahradě za domkem,
je hromada hraček.
Hraju si tam s balonkem,
zpívá mi tam ptáček.
Ohromný hroch v ohradě,
v zoologické zahradě
hrabal, hrabal celý den,
podhrabal se právě ven.
Kaţdé ráno malý krtek
hrabe velkou krtinu.
Hrabe, hrabe, vyhrabuje,
ničí celou krajinu.
Hrabali a hryzali
dva hraboši na poli.
Závodili pospolu,
kdo dohryţe k topolu.
Na zahradě pod hruškou,
bráška si hrál s Petruškou.
pohrála si s hračkamihrochem, tygrem, kačkami.
Teď spí tvrdě na zahradě,
hračky jsou tam na hromadě.
Není hrad jako hrad,
v Praze máme Vyšehrad.
Nejsou hrady jako hrady,
v Praze máme Vinohrady.
Hromy blesky, hromy blesky,
venku hrůza, doma hezky.
Vypijeme z hrnku mléko,
zahrajeme divadélko.
To o panu hraběti,
hravě zvládnem zpaměti.
Hrůza hrůz,
zlatý vůz
hrušky vezl,
nedovezl.
Uvízl na hroudě
u hradu v zahradě.
Klidně si vem´,
z hrušek je dţem.
Prst, prst a prst –
Kdyţ se dají dohromady,
je jich plná hrst.
Skupina č. 3 - R se vyskytuje uvnitř slova po samohlásce
Dorka si dá perníček,
dá si také párky.
Kdyţ si koupí trochu méně,
Můţe koupit dárky.
Mléko koupíš v mlékárně,
léky zase v lékárně.
Pro perník jdi do pekárny,
kočár najdeš v hračkárně.
16
Čertíku, Bertíku,
Co to neseš v pytlíku?
Čertíku, Bertíku,
Co to v pytli máš?
Co v něm ukrýváš?
Párky dáme do udírny.
Jé, to bude dobrota!
Pozorně je ohlídáme,
Porce trochu ochutnáme
neţ tu bude sobota.
Vánoční dárky
nadělil Jeţíšek.
Auta, kočárky,
Martince koţíšek.
Čert, čertík, čertice
mají černé palice.
A červené kudrliny,
setkají se u zmrzliny.
Daj´ si velkou porci,
jsou to černí borci.
Čertík, čert a čertice
čertili se velice –
čermáček jim v pekle sebral
červotoče z police.
Horké párky prodáváme,
hranolky s tatarkou máme.
Kupujte si horké párky,
máme také drobné dárky.
Franta Král karty hrál.
Hrál a hrál a trochu vyhrál,
hrál a hrál a trochu prohrál.
Hrál jak drak a prohrál frak.
Soused Martin Urban
má na hlavě turban,
jeho ţena Jarmila
od června se nemyla.
Horké párky,
Mirce dárky,
pardubický perník,
u nás v parku na jarmarku
koupil dneska Jeník.
Jirka dostal morčátko
kulaté jak prasátko.
Morče chrupe mrkev, kůrky,
zrní, trávu i brambůrky.
Pak po dobré potravě,
spinká tiše na trávě.
U hradu je stará brána,
sedí na ní černá vrána.
Vrána kráká kráky krák,
letí k hradu černý mrak.
Mrak usedá na bránu,
je to hejno havranů.
Mirka, Martin, Marta
to je dobrá parta.
Strouhá Petra na struhadle,
strouhá mrkev malé Madle.
Nastrouhá i pro Zorku,
ta si hraje na dvorku.
Patří mezi borce,
jedí velké porce.
Kdyţ si koupí polárku,
porcují ji na dvorku.
Skupina č. 4 - R na konci slova po samohlásce
Dal mi car
pěkný dar.
Jeden Nor
dal mi vor.
Pěkný tvar
má ten dar.
Nastartuji motor,
navštívíme Tábor.
Benzín koupím za dolar,
navštívíme pivovar.
Pohár piva vypijem´,
jako sbor si zapějem´.
17
Šla Kristýna do komůrky,
odkrojila z chleba kůrky.
Krájela je do hrnku,
dala k nim pár brambůrků.
Kámen, nůţky, papír,
netopýr či tapír,
kanár nebo výr,
chleba nebo sýr.
Dalibor má vor,
vlez´ mu na něj škvor.
A veliký komár,
co sed´ na můj pohár,
letí na javor.
Pozor, pozor,
pejsek Azor
dělá pozor.
Ať je únor, nebo máj
hlídá dvůr a hlídá stáj.
Kocour Mour a pejsek Azor –
dej si ně dobrý pozor.
Cizí nesmí skrz dvůr jít,
Azor začne hrozně výt.
Černý kocour se tu míhá,
na zahradě tiše číhá.
Sýkorky a vrabci, leťte!
Černý kocour běţí, hleďte.
Skupina č. 5 - R mezi dvěma samohláskami
Plave kapr v kapradí,
pranic mu to nevadí.
Líně plave, líně pije,
je to kapr z Tramtárie.
Byla Bára jako pára,
darovala nám kanára.
Karel Jíra, kýho výra,
daroval nám netopýra.
Barunka je parádnice,
má ve vlasech korálky.
Náramky a náušnice,
bere si i do školky.
Má barevné punčocháče,
oranţové šatičky,
Barunka je parádnice
jako všechny holčičky.
Náš beránek Eda
kamarády hledá.
Kamarádi, kde jste který?
Uţ vás hledám od úterý!
Zabloudil jsem zvečera
do obory za šera.
Vtom beránci: bé, bé, bé,
uţ jsme, Edo, u tebe.
Parádivá parádnice,
parádí se u radnice.
Parádí se parádně,
sluší jí to náramně.
Beránku, berane,
rohy máš odrané.
Prchal jsi ze dvora,
prchal jsi, berane.
Povídala pračka,
prát je pro mě hračka.
Elektrický motor mám,
motor vrčí pere sám
Stráţník stojí na stáţi,
Azor na něj doráţí.
Petr hrozí na Azora,
ţe je Azor nepozora.
Kocour brečí u vrátek,
poranil se o drátek.
Proč si kocour hrál,
packou drátek bral?
Čáry, máry, barvy laky,
budou jezdit bílé vlaky.
Čáry máry, barvičky,
uţ je zebra z lavičky.
18
To je horko, Jirka praví,
zmrzlina to asi spraví.
Potom – hurá – k vodě ven,
je opravdu parný den.
Traktor frk, frk na silnici
spěchá frk, frk k oranici.
Bude frk, frk orati,
bez koní a opratí.
Prohlíţí si kaţdý kout
pestrý datel strakapoud,
pestroţlutě vybarvený,
černý, bílý i červený.
Kůru stromů proklepává,
larvy v děrách vyšťourává.
Čimčaruje vrabeček,
neposedný chlapeček.
Čimčarara, čim, čim, čim,
pracovat se neučím.
Všude vlezu, všude vletím,
od kocoura pryč odletím.
Mezi stromy poletuje
a ocasem kormidluje
chytrá straka pozorná,
chechtavá a hovorná.
Straka je darebák praví,
obratný a někdy hravý.
Já mám káru, jen na páru.
Kde je pára, tam je kára.
Za vysokou horou,
borovými lesy
ţije starý čaroděj,
má čarovné kapsy.
Dá do kapsy párátko,
vyčaruje lízátko.
Dá do kapsy parůţky,
vyčaruje tvarůţky.
Dá do kapsy konvalinku,
vyčaruje mandarinku.
Tramvaj brouká: vrou, vrou, vrou,
doprava je pro mě hrou.
Dobré jitro, beru Petru,
Frantu, Jirku – jedem k metru.
Koroptev učí dětičky,
jak sbírat v brázdě červíčky.
Hrabou, hrabou koroptvičky,
vystrkují ven hlavičky.
Skupina č. 6 - R na začátku slova
Rak leze z rákosí
na večer za rosy.
Kroutí si vousy,
klepeta brousí.
Ráno, ráno, raníčko,
pošlu mámě psaníčko.
Co v něm bude psáno?
Mami, dobré ráno!
Jenda Benda, bubeník,
nosil ryby na rybník.
Ryby se mu splašily,
do rybníka skočily.
Veverka, čiperka
ráda jí jadérka.
Veverko, čiperko,
daruj mi jadérko.
Růţová růţička
ráno rozkvétá,
Růţence babička
vlásky rozplétá.
Leze ráček, leze rak,
Roman, Radka, Reneta
mají doma štěňata,
roztomilé rafíky,
dva radostné ratlíky.
Ráno rozhlas hlásí
19
Radek chce lézt také tak.
Ráďo, Radku, Radečku,
rak tam hodí zpátečku.
rady o počasí.
Potom hudba rozléhá se,
k ranní práci nutíme se.
Petrův parník brázdí strouhu,
pluje rychle proti proudu.
Pak se prudce obrátí,
po proudu se navrátí.
Růţe, růţe, růţička,
nádherná je kytička.
Červené rád mám,
rád je natrhám.
Veverko, veverko,
pojď dolů, čiperko.
Drobná jádra máme,
s radostí je dáme.
Repetivá repetalka
repetala pro kanárka.
Repetila láry-fáry,
brebentila pro komáry.
Tatrmánku, tatrmane,
rukávy máš rozedrané.
Tatrmánek, tatrman,
na cáry je rozedrán.
Vytáhli jsme z rybníka
zrezivělý rýč,
hrnec, ucho z rendlíka,
jen kapr je pryč.
Ráno byla sobota,
Roman dostal robota.
Robot mazal rohlíky,
rozepínal knoflíky,
rozvazoval tkaničky,
rozmíchával kašičky.
Ráno dostal rýmičku,
fungoval jen chviličku.
Krákorala černá vrána,
krákorala na havrana:
Milý strýčku havrane,
kdy uţ jaro nastane?
Brzy, brzy, milá vráno,
jaro bude moţná ráno.
Není hezčí zpívání
nad havraní krákání.
Po ránu Klára
na klavír hrála.
Má milá Kláro,
aţ bude jaro,
brnkej si na večer,
brnkej si ráno.
Vrátil se k nám host
kropenatý drozd.
Brzy z jara zpíval v parku
vesele jak na jarmarku.
Drozde, my tě rádi máme,
a rádi tě posloucháme.
Skupina č. 7 - slova s dvěma R
Ze vrat jedou traktory
vyorávat brambory.
Bude brambor hromada,
vţdyť je dobrá úroda.
Krocan s krůtou na dvorku
mají trochu brambůrků.
Po bramborech hrstku zrní –
krocan u ní bude první.
Rarášci a raraši,
rádi v rourách haraší.
Nahrnou se do roury,
straší černé kocoury
Robert si hrál na dvorku,
proháněl tam Barborku.
Barborka – hop – uţ je pryč.
Po Barborce zbyl jen míč.
20
Metodický materiál pro nápravu rotacismu bohemicus
Obsah je určen pro nácvik po vyvozovací fázi, kde je náprava prováděna substituční metodou
pomocí souhlásky R.
Je třeba zjistit, která skupina je pro nácvik u kaţdého dítěte nejjednodušší a nemusí se přesně
pořadí dodrţet. Některé skupiny se mohou vynechat, protoţe je ţák zvládá, nebo se
k některým ani nedostane a začne správnou výslovnost pouţívat.
Materiál je rozdělen do několika skupin, které zajišťují doporučovaný didaktický postup při
nápravě takto:
Ř se vyskytuje
1. ve skupině po souhlásce na začátku slov
2. ve skupině uvnitř a na konci slov po souhlásce
3. uvnitř a na konci slova po samohlásce
4. uvnitř slov mezi dvěma samohláskami
5. na začátku slov
6. slova s dvěma Ř
Skupina č. 1 - Ř se vyskytuje ve skupině po souhlásce na začátku slov
Zde se osvědčilo začínat spojením Ř se souhláskami předními alveolárními (T, D) a podle
místa artikulace postupovat od bilabiálních hlásek do zadu, čímţ je zajištěna fixace správného
místa tvoření. Zároveň respektuje vývoj artikulace a je pro postup přirozenější.
Při respektování těchto zásad se nám nabízí postupovat dle tohoto sledu spojení hlásek:
a) přední alveolární - DŘ, TŘ
b) obouretné BŘ, PŘ, MŘ
c) retozubné VŘ,
d) měkopatrové, hrtanové KŘ, CHŘ, HŘ
Sk. 1a
DŘ
Dříme, dříme náš Ivánek,
dříme, dříme dále.
Dříve dřímal jenom někdy
a teď dříme stále.
Dřep a vztyk,
ţádný vzlyk.
Dřina je ten tělocvik.
Dřeme dřepy
vpravo, vlevo,
ten kdo dřepí,
bude dřevo.
21
TŘ
První třída kašička,
druhá třída myšička.
Třetí třída hodní ţáci,
čtvrtá třída poškoláci
Pátá třída medvědí,
protoţe nic nevědí.
Třesu, třesu třešničku,
třešně dám do košíčku.
Tři dám třeba Lídě,
třicet nesu třídě.
Jenda jezdí na tříkolce,
tříkolku půjčí jen holce.
Tříkolku má od tří let,
Jan ji půjčí třeba hned.
Dej mi dřevo, dřívečko
na dřevěné kolečko.
Chci dřevěný vozíček,
chybí mi pět dřevíček.
Sk. 1b
PŘ
Jedno přání mám,
přijďte večer k nám.
Připravil jsem překvapení
- divadelní představení.
O příšerách z komína,
přijďte, uţ to začíná.
Přiletěla vrána,
sedla na trní.
Přiletěla druhá,
sedla vedle ní.
A ta třetí na špičku,
zazpívala písničku.
Čteme článek po článku,
aţ přečteme čítanku.
Přečtem stránku, kaţdý list,
my umíme přece číst.
Mám přítele Příhodu,
co miluje přírodu.
Převozník ho převáţí
přes vodu aţ k nádraţí.
Vlakem jede na výlet,
zpět přijede přesně v pět.
A v Přelouči přes Labe
přítel vodu přeplave.
Přítel přijde s kytkou,
přát mi bude s kytkou.
S přáteli chci svátek slavit,
příjemně se při tom bavit.
Oldřich kácel břízku
a zadřel si třístku.
Třísku vyndal před chvílí,
nebulí a nekvílí.
BŘ
Břéťa dřel se s břízou v lese,
teď březové dříví nese.
Břéťu v břiše píchá,
s břemenem pospíchá.
MŘ
Malá mříţ je mříţka.
Malá ves je víska.
Mříţe rychle přelezem,
k vesnici se povezem.
22
Sk. 1c
VŘ
Vřídlo z hlubin tryská,
vřídlo v zemi vře.
Kaţdý ihned vříská,
ţe to strašně pálí,
nikdo nezapře.
Sk. 1d
KŘ
Kříţem jedem křiţovatkou,
odbočíme vlevo zkratkou,
u kříţku se vpravo dát,
z kopce kouká Křivoklát.
Z křivoklátských lesů
křemenáče nesu.
Děti křičí, křeček zmizel,
s naším křečkem to je svízel.
Na křesle teď něco křupe,
pak pod křeslem křeček dupe.
Vtom k pelíšku křeček běţí,
křupavé tam jídlo leţí.
Křepelinka s křepelčaty
stříbrnými přišla vraty.
Křepelčata s křepelinkou
přeletěla nad křovinkou.
CHŘ
Chřadne chřestýš,
chřadne,
nálada mu vadne.
Ať se nikdo nediví,
chytil chřipku od lidí.
Chřástal chřastí, chřestýš chřestí.
Vřešťoun vříská, vřešťoun vřeští.
HŘ
Bez hřebenu Janička,
hřebelcuje koníčka.
Na koníčka kartáč vem,
hřívu vezmi hřebenem.
Pak ti povím pohádku
o malinkém hříbátku.
Na golfovém hřišti
potkali se svišti.
Měli hlad tak veliký,
ţe by jedli hřebíky.
Našli hříbek vedle jamky,
povídali: mňamky, mňamky.
Pak začalo hřmít,
museli uţ jít.
Na hřišti hříbátko stojí,
snad se to hříbě bojí.
Hřbet se leskne, hříva svítí,
chtěl bych u hříbátka býti.
Dřímo, dřímo, dřímotinka,
přiletěla křepelinka.
Dřímo, dřímo, dřímota,
přibíhají hříbata.
23
Skupina č. 2 - Ř se vyskytuje ve skupině po souhlásce uvnitř slova
Jako v předchozí skupině se pro dítě přirozené dodrţet sled uvedený v předchozích
kapitolách.
Ř se vyskytuje po souhláskách:
a) přední alveolární - DŘ, TŘ
b) obouretné BŘ, PŘ, MŘ
c) retozubné VŘ,
d) Sykavky (řadíme dle toho, jak je ţák nejlépe zvládá)
e) měkopatrové, hrtanové KŘ, CHŘ, HŘ
Sk. 2a
DŘ
Co padá z modřínu
a nemá modřinu?
Z modřínu jehličí
padá a nebrečí.
Bedříšek malinko
odřel si kolínko,
kdyţ nesl z dřevníku
do kamen polínko.
Nejdříve zakňoural,
pak ani muk,
protoţe Bedřich je
ze dřeva kluk.
TŘ
Ze dřevěné krabičky
vyndal jsem dvě barvičky.
modře kreslím vodičku
a v ní vydří hlavičku.
Teď nakreslím Jindřišku,
kterak šlape na šišku.
Vedle bude Oldříšek,
má odřený koţíšek.
Petříkovi bratři
chodí jak se patří.
Petřík chodí třetí,
bratři jsou tři děti.
Počítáme v první třídě
kolik třešní patří Lídě.
Já dám tři a Lída tři,
třešněmi se nešetří.
Natři tři dřevíčka,
natři tři dřeva.
Natři tři modříny,
dřeva je třeba.
Vrána volá: Petříčku,
já ti nesu sestřičku.
Budeš mámě pomáhat?
Třeba plínky podávat?
Třeba otřeš dudlíček?
To jsi hodný bratříček!
Ve třičtvrtě na tři
sešli se tři bratři.
Dva dělají neplechu,
třetí leze na střechu.
Potom spolu potají
ze stříkačky stříkají.
Ve výtvarných potřebách
mají, co je potřeba.
Pastelky a vodovky,
Na střelnici střelec střílí,
střelec střílí kaţdou chvíli.
U střelnice lesy hučí,
tam se střelci střílet učí.
A je stříška pro Oldříška.
B má bříška od Bedříška.
C je křivka od tetřívka.
24
i stříbrné gelovky.
Ve středu prý po poledni
třeba další dovezou,
malé velké i ty střední,
ve tři tam jdu s Terezou.
D má břicho – pst! a ticho!
Sk. 2b
PŘ
Zapřáhli jsme tři sta koní,
zapřáhli jsme koníčky.
Maj stříbrné podkověnky,
maj stříbrné přeztičky.
Připadá mi příšerné
spadnout přímo do kopřiv.
Příště se to nestane,
příkopu se vyhnu dřív.
BŘ
Malý obřík papá břečku,
tam na břehu u stolečku.
Obře, obře, je ti dobře?
Ať tě břicho nebolí,
ať nechodíš o holi!
Obří máma, obří táta
břečku snědí natotata.
Přemek je král jedlíků,
přidal si pět knedlíků,
i kotletu vepřovou
i omáčku pepřovou.
Přemku, příště méně dej si,
Otesánek přece nejsi!
Na zahradě třešínka
plná třešniček,
pod ní malá Aninka
a s ní Petříček.
Kdyby trochu větší byli,
třešně by si natrhali,
takhle budou muset
přistavit si ţebříček.
Počkal Břéťa na Lízu,
lezli spolu na břízu.
Po bříze se břečťan pne,
snad ta Líza nespadne!
Potom Břéťa poběţí
s Lízou podél pobřeţí.
Sk. 2c
VŘ
Kocourek Vavřinec
nakoukl pod hrnec.
Voda vře, klokotá,
bude uţ dobrota?
Na vřesový čajíček
pozval se i zajíček.
Nevřískej nám do oušek,
vţdyť jsi hodný papoušek.
Ať se vyspí kočička,
má zavřená očíčka.
25
Sk. 2d
KŘ
Malý skřítek domácí
dělá si z nás legraci.
Směje se a skřehotá,
skřítková se chichotá.
Do skříně se schovali,
tam zubama skřípali.
GŘ
Tygřík papá dortíček,
tygřice se mračí.
Kaţdý správný tygříček
masíčko má radši.
HŘ
Přiloţ dřevo Ondřeji,
ať se dříve ohřeji.
Přiloţ dříví Ondřejíčku,
ohřejem se za chviličku.
Skupina č. 3 - Ř se vyskytuje uvnitř a na konci slova po samohlásce
Dnes je svátek veliký,
opečem si buřtíky.
Jiřka k ohni utíká,
s kečupem chce buřtíka.
Mařka v bílé čepici
dá si buřta s hořčicí.
Bořkův táta Ivo
dá si hořké pivo.
To je křiku, to je nářku!
Okřikněte naši Mařku!
Nač ten křik a bouřka je?
Nám je třeba pokoje.
Zavři pusu, Petříku,
nekřič nám na chodníku!
Otevři si klíčkem dvířka,
zavři je pak jako Jiřka.
Petře, jářku, pozvi Mařku,
potřebujeme kuchařku.
Tahle Mařka chalupářka
je houbařka i kuchařka.
Martínek Pekař
chtěl by být lékař.
Dominik halíř
chtěl by být malíř.
Já Pepa Šindelář,
já budu popelář!
Pekař peče housky,
uštipuje kousky.
Pekařka mu pomáhá,
uštipují oba dva.
Ohýnku, hoř,
povídá tchoř.
Nepodpal keř,
nevyplaš zvěř.
Jeden malíř
dostal halíř.
Ta ten halíř
koupil talíř.
26
Skupina č. 4 - Ř se vyskytuje uvnitř slov mezi dvěma samohláskami
Dva kuchaři dobře vaří,
třetí kuchař dřímá.
Pořád spí a jen naříká:
Vaření je dřina.
Jiřinka má tváře
jako slabikáře.
A Bedřich má tvář
jako slabikář.
Chalupář je lhář:
dělá dříví – je dřevař.
Chalupářka také lhářka:
vaří oběd – je kuchařka.
Mařenka s Jiřinkou
přikryjí se peřinkou.
Pod peřinkou dobře je,
peřina je ohřeje.
Jiřičky tu švitoří,
přiletěly od moří.
Švitoří a čiřikají,
hodně přátel u nás mají.
Modřinka z modřínu
křikla na Jiřinu.
Jiřina u modřínu
upadla – má modřinu.
Malíř má talíř,
u talíře halíř,
na talíři pápěří,
můří křídla u dveří.
Křeček v díře hovoří,
ţe ho zima umoří.
Uţ si zimu nepřeje,
na jaře se ohřeje.
Vaří, vaří vařidlo.
Paří, paří pařidlo.
Kouří, kouří kouřidlo.
Bouří, bouří bouřidlo.
Mářo, Mařko, Mařenko,
otevři mi okénko!
Nesu hřiby, křemenáče,
připrav na ně tři pekáče.
Netopýři nocí víří,
mají křídla netopýří.
Mají myší koţíšky,
míří přímo do výšky.
Jiří míří do peří,
Jiří míří do peřinek.
Jiří míří do dveří,
Jiří míří do jiřinek.
Kmotřička s kmotříčkem
přišli domů s Voříškem.
Kmotříček s kmotřičkou
přišli domů s vařečkou.
Se dřevem se Ondřej moří,
jeho tváře při tom hoří.
Ořech dřepí vedle něho,
bouda přece bude jeho.
Táta dře se dříví,
div si páteř nezkřiví.
Naříká si na dřinu,
má od dříví modřinu.
Ondřejíčku, Ondřejíčku,
nesněz mámě celou lţičku.
Dost je kaše na talíři,
najedí se ještě čtyři.
Naší tetě Báře
zčervenaly tváře,
protoţe zas páře.
Plete svetr od září,
pořád se jí nedaří.
Kateřina na ořechy
pořídila čtyři měchy.
Ty ořechy pořád hlídá,
přijede k ní třetí třída.
27
Přede přízi přadlena,
říkají jí Mařena.
Ta přadlena Mařena
přede přízi z vřetena.
Pápěří, pápěří
napadalo do peří.
Peří uţ je v peřině,
řekněte to Jiřině.
Křepelička za keřem
na své děti křepeláka,
od keříčku k večeři
křepeláka svolávala.
Seběhli se kolem keře
a uţ sedí večeře.
A kdo tomu nevěří,
nedostane večeři.
Dva komáři
letí k moři.
Pořídí si čepičky
na komáří hlavičky.
Pořídí si plavečky
na komáří zadečky.
Přičinlivý Petříček
přines domů hadříček.
Utřel dveře z venku,
křikl na Mařenku:
mám utřít i okénko?
Na dvorek jsem přišel,
dědu jsem tam našel.
Dělal třísky, štípal dříví,
u dříví byl celý křivý.
Třísky dobře hoří,
tak se s mini moří.
Jedna, dvě, Honza jde.
Jedna, dvě, tři,
pes ho větří.
Jedna, dvě, tři, čtyři,
kampak si to míří?
Jedna, dvě, tři, čtyři, pět,
míří domů na oběd.
Přičinlivý Petříček
přines domů hadříček.
Utřel dveře z venku,
křikl na Mařenku:
mám utřít i okénko?
Skupina č. 5 - Ř se vyskytuje na začátku slov
Adam Říha řidič je,
v Praze řídí tramvaje.
Řadí pákou řadící
a řítí se ulicí.
Cestující Řezníček
veze plato vajíček,
náhle řach se ozývá,
z vajíček nic nezbývá.
Sází Pepa, sází řepu.
Jak ji sází?
Hezky v dřepu.
Sází řepu do řádek,
Pepa má rád pořádek.
Místo řízku dej si řepu,
dobrá je i ředkvička.
Ta má řadu vitamínů,
říká moje babička.
Řepa roste na zahrádce,
vedle ní je ředkvička.
Roste jako řepa v řádce,
ale je jen maličká.
V řece děti vřískají,
vřeští, křičí, skákají.
Vřískot ztichne, chlad neláká,
v řece jenom ţabák kváká.
28
Řehtá hříbě na nádvoří,
ţe ho kočí hladem moří.
Řehtá hříbě, hlavou třese,
řezanku mu kočí nese.
Mám tři koně od Třeboně,
mám tři koně pěkné.
Kdo tři koně potřebuje,
ať si o ně řekne.
Řeţu, řeţu dříví,
uţ jsem celý křivý.
Řeţu dříví z ořechu,
narovnám ho pod střechu.
Řeţu, řeţu polínko,
uvař kaši maminko.
Řízy, řízy, řízy,
řeţu dříví z břízy.
Řeţu dříví z bříz,
řízy, řízy, říz.
Křeček tady křičí,
ţe peřinu zničí.
Řeči tam, řeči sem,
křiklouna ven vytřepem.
Kadeřnice Mářu stříhá,
ve dveřích je kmotr Říha.
Kmotře Řího, stříhy, stříh,
proč stojíte ve dveřích?
Skupina č. 6 - slova s dvěma Ř
Řetěz leţí u dveří,
ať ho přítel přeměří.
Přeměří a přetřese,
od těch dveří odnese.
Říkej třeba řeřicha,
řeka plyne do ticha.
Ještě říkej: Řehoři,
řekou plují úhoři.
Na svatého Řehoře
čápi letí přes moře.
Na hoře Táboře
potkal Jiří Řehoře.
Řehoř přijel od moře,
Jiří chodí v oboře.
Řekni, řekni řekl táta,
řeka plyne, řeka chvátá.
Řekni, řekni řeřicha,
řeka plyne do ticha.
Řekni, řekni, Řehoři,
řekou plují úhoři.
Jiřka hořce naříká,
ţe jí Řehoř utíká.
Neutíkej, Řehoři,
vţdyť ti hlava nehoří.
Kmotře Petře, kmotře Petře,
nepřepepři toho vepře.
Nepřepepřím, nepřepepřím,
já tím pepřem přece šetřím.
Oldříšek mi říkal,
abych dobře stříkal.
Stříkej, stříkej na ředkvičku –
nepostříkej vlaštovičku.
Stříkej, stříkej na řeřichu –
nenastříkej do koţichu.
Stříkej třeba na střechu –
voda teče po plechu.
Řehořovi chvála patří,
je to kuchař – nejmíň za tři.
U něho se řádně vaří,
tam se také dobře vaří.
Hřímej, hřímej, bouřko,
přivřeme si ouško.
Dřímej, dřímej, dřímali,
peřina tě netlačí.
29
Metodický materiál k nápravě sigmatismu – Č
Řazení textů respektuje reedukační postupy podle vývojového hlediska a artikulační
návaznosti.
Jsou určeny k nácviku a upevnění po přípravné vyvozovací části intervence.
Pořadí skupin doporučujeme neměnit, protoţe výběr důsledně dodrţuje, aby neobsahovaly
jevy ještě nenacvičené.
Texty k nápravě výslovnosti hlásky Č
Řazení textu je s ohledem na výskyt dané hlásky ve slově:
1. Č se vyskytuje na začátku slova
2. Č se vyskytuje na konci slova
3. Č se vyskytuje uvnitř slova po samohlásce
4. Č se vyskytuje uvnitř slova před samohláskou
5. slova s dvěma Č
Skupina č. 1 - Č se vyskytuje na začátku slova
Čáp čeká na děti,
čápata neuletí.
Čáp čeká u vody,
čápata maj čapí hody.
Čolek často čeká,
čekání ho leká.
Čuchá, číhá na čuníka,
čilý je a nespospíchá.
Čuník čolka čapne,
čolek se ho lekne.
Skupina č. 2 - Č se vyskytuje na konci slova
Otoč kolotoč,
neptej se proč!
Neptej se nač,
toč ho a tlač!
Chladič chladí,
ladič ladí.
Balič balí,
holič holí.
Proč a nač?
Bude na koláč!
Skupina č. 3 - Č se vyskytuje uvnitř slova po samohlásce
Proč ta kočka
má zelená očka.
Přivře víčka,
zbyde tečka.
Poţádám Evičku,
ať podá paličku.
Poprosím Aničku,
ať podá vidličku.
30
Kdo si počká,
ten se dočká,
jak se z očka
stane tečka.
Počkej, Kačko, otoč očka,
na čejku tu číhá kočka.
Počkej, Kačko, jestli kočka,
počká, aţ se čejky dočká.
Malá Kačka má panáčka,
a panáčka ráda mačká.
má panáčka Bajajáčka,
vandráčka a hajdaláčka.
Bajajáčka plaváčka,
hajdaláčka – naháčka.
Otloukáme píšťaličku,
hrajeme si na honičku.
Máme tady kuličky,
fazole a míč,
hračky, kočky, bábovičky,
koloběţku, bič.
A kdo s námi nahraje,
ať jde z kola pryč!
Čí je kočka? Aničky.
Čípak je míč? Haničky.
Aničky kočka
promnula si očka.
Haničky míč
zatoulal se pryč.
Zamíchám omáčku,
sednu na lavičku,
ať nemám honičku.
Plačtivá Mánička
volá na Pepíčka.
Pepíčku, ovečka
běhá do kolečka.
Počkej, Kačko, otoč očka,
na čejku tu číhá kočka.
Počkej, Kačko, jestli kočka,
počká, aţ se čejky dočká.
Tentočky, otočky,
nesu mlíko pro kočky.
Přijde kočka z Paříţe,
všechno mlíčko vylíţe.
Přijde kočka z Londýna,
stulí se mi do klína.
Přijde kočka z Benátek
a s ní deset koťátek.
Dávám koláč, koláčky,
na maštěné pekáčky.
Dávám buchtu, buchtičku
na kulatou pánvičku
pro maličkou Aničku.
Jde k řece panáček,
má červený zobáček.
Tam, kde voda hučí,
zobáček hned strčí.
Skupina č. 4 - Č se vyskytuje uvnitř slova před samohláskou
Byl jeden míč,
v tom míči klíč,
v tom klíči dírka,
v té dírce sirka,
v té sirce plamen,
skočil do kamen.
Medvěd tančí,
k tomu bručí,
medvíďata tančit učí.
Táta tančí,
Učím Hanku,
mám čítanku.
počítadlo mám,
čtu a počítám.
Ten kluk je jak kočí,
pěkně bičem točí.
Kachny, kačky pohání,
od močálu vyhání.
Klouček hraje kuličky
31
hlavou kývá,
maličký se na to dívá.
u maličké uličky.
Jdi, kuličko, do dolíčku,
potom tě dám do pytlíčku.
Lila Anča čokoládu
do černého koflíčku,
čokoláda na tě čeká,
čeká na tvou hubičku.
Já jsem malý koledníček,
tetičko!
Přišel jsem si pro červené
vajíčko.
Pro vajíčko červené,
pro koláček bílý,
jakpak se vám tetičko,
koledníček líbí?
Kolotoč, kolotoč,
jen mi hlavu nezatoč!
Cililink a jedeme,
dokola se vezeme.
Dokolečka, kolotoči,
mně se hlava nezatočí.
Kočka číhá na kačku,
kouká na ni po očku.
Je to čilá kočka nač čeká ta kačka?
náhle kačka k vodě kvapí,
tam ji kočka nepolapí.
Dědeček má tyč,
babička má míč.
Hoď, babičko, míček dolů,
bude míček pryč!
Skupina č. 5 - slova s dvěma Č
Evička a Jeníček,
mají plno autíček.
Dětem půjčí opičky,
autíčka i kočičky.
Mají také domeček,
ten udělal dědeček.
Jablíčko je červené,
kulatá je čočka.
A ta malá Anička
maličká má očka.
Spadla kočka do komína!
Babička nám ruce spíná.
Všude máme – čičiči,
černé tlapky kočičí.
Či a či a či, či, či,
čí jsi, kočko, kočičí?
Čí jsem? Čí jsem? – Aničky!
Ta má ráda kočičky.
Počkej, ty děvčátko, u políčka,
je na něm v dolíčku čočovička.
Čočovička, čočka,
tam děvčátko počká.
Babiččina kočička,
kulatá má očička.
Maličké má tlapičky,
jak mívají kočičky.
Čilou kočku pochovám,
pak jí koláč, mlíčko dám.
32
Metodický materiál k nápravě sigmatismu – Š
návaznosti.
Texty k nápravě výslovnosti hlásky Š
1. Š se vyskytuje na začátku slova
2. Š se vyskytuje na konci slova
3. Š se vyskytuje uvnitř slova
4. slova s dvěma Š
Skupina č. 1 - Š se vyskytuje na začátku slova
Šiji, šiji, šiji šátek,
šiji, šiji, bude svátek.
Šiji, šiji, šiji šátky
ze široké šedé látky.
Špity, špity, dědku,
pojď si pro tu štětku.
Špity, špity, šotku,
pojď si pro tu fotku.
Štěpán štípá štěpiny,
aspoň čtyři hodiny.
Štípe štěpin škopík,
šikovný je chlapík.
Šiju šaty pro šotka,
šiju šortky pro krtka.
K šortkám patří šála, šátek,
spokojený bude šotek.
Šiju šaty, šmik a šmik,
šotek bude parádník.
Šnek se šoupá do školy,
škytá – nemá úkoly.
Šlapej, šneku, šupity,
úkoly jsou odbytý.
Skupina č. 2 - Š se vyskytuje na konci slova
Jedna myš, měla skrýš.
Ty to víš? To si piš!
Nevidíš, jak ta myš
měla skrýš a teď je pryč.
Proč si pleš nemyješ?
Máš tam veš!
To je leţ.
Skupina č. 3 - Š se vyskytuje uvnitř slova
Vašík kluše k Dáše,
ta má hodně kaše.
Dáš mi kaši, Dášo?
Ještě nevím, Vášo.
Všechny myši v jedné chýši
Tiše, tiše,
naše teta píše.
Píše, píše, píše,
buďme, hoši, tiše.
Šumí, šumí deštík,
33
mají šaty šedé.
Všechny myši v jedné chýši
šedý myšák vede.
Dášo, kde máš deštník?
Tady šedý deštník máš,
po dešti mi ho pak dáš.
Tomáš švihl šipkou,
šipka letí do výše.
Šipka tiše padá dolů,
Tomáš ani nedýše.
Tiše, tiše,
naše teta píše.
Píše, píše, píše,
buďme, hoši, tiše.
Šije naše máma,
šije košilku.
Aţ košilku ušije,
myšku na ni vyšije.
Šumí, šumí deštík,
Dášo, kde máš deštník?
Tady šedý deštník máš,
po dešti mi ho pak dáš.
Šije naše máma,
šije košilku.
Aţ košilku ušije,
myšku na ni vyšije.
Máša volá na Matouše:
vaše štěně všechno kouše.
Kouše moji galoši,
tašku, šaty, plášť.
Máša volá: Matouši,
pěkné štěně máš.
Máša přišla ze školy,
napíše si úkoly.
Buď, Vašíku, tiše,
Máša úkol píše.
Skupina č. 4 - slova se dvěma Š
Náš Divíšek, to je šašek,
našel šišek do dvou tašek.
Divíšku, Divíšku,
kde máš tašku?
Šedou tašku v koši máš,
všechny šišky do ní dáš.
A na houby to máš koš,
do košíku houby vloţ.
Liška kouše šišku,
volá šedou myšku.
Ušij, myško, košili,
dám ti košík obilí.
Ušiješ-li šaty,
dám ti koš košatý.
Myška šaty ušila,
liška myšku chytila.
Špity – špity, šišli – mišli,
šedé myši tiše vyšly.
Špity – špity šeptají,
šišli – mišli šišlají.
Aleš škádlí Bohouše:
štěkáš jako papoušek.
Bohouš pyšně haleká,
náš papoušek neštěká.
Ve špinavé chýši
bydlí šedé myši.
Uši mají šišaté,
šikovné a chlupaté.
Copak si to šuškáte,
v květináči, muškáte?
Šuškáte do ouška mouše,
ţe vás stále něco kouše.
Šuškáte – ale ta moucha,
kouše vás a neposlouchá.
Protoţe jí chutnáte,
vzácný pane muškáte.
34
Metodický materiál k nápravě sigmatismu – Ţ
návaznosti.
Texty k nápravě výslovnosti hlásky Ţ
1. Ţ se vyskytuje na začátku slova
2. Ţ se vyskytuje uvnitř slova
3. slova s dvěma Ţ
Skupina č. 1 - Ţ se vyskytuje na začátku slova
Ţalovala ţába ţábě,
ţe ji ţivot netěší.
Ţe ji ţelva předhonila,
na chodníku pro pěší.
Ţádá ţába ţabáka,
ať tu tolik nekváká.
Ţádná ţabka nespí,
ţabák kvákat nesmí.
Skupina č. 2 - Ţ se vyskytuje uvnitř slova
Je ta taška koţená?
Ptá se Bláţi Boţena.
Je to taška z pěkné kůţe,
kaţdý podívat se můţe.
Ţalovala ţába ţábě,
ţe má ţivot těţký,
ţe ji bolí obě nohy,
ţe nemůţe pěšky.
Ţába běţí do Luţe,
vyhlíţí tam kaluţe.
Ţabák, ţábu doţene,
od kaluţí vyţene.
Ţvatlá ţelva blaţená,
ţe má ţemle Boţena.
k tomu ještě ţlutý ţloutek,
paţitku i ţampión pochoutek má milión.
Ţala Ţofka, ţala,
paţit nepoţala.
Aţ poţne ten paţit,
bude ţito váţit.
Voda ţbluňká,
ţába kuňká.
to to klouţe!
Ţbluňk do louţe.
Běţí jeţek jeţatý,
Hledám ţejdlík v ţitě,
leţí na paţitě.
U paţitu louţe,
a v louţi to klouţe.
Sněţí, sněţí,
Ţofka k Bláţe běţí.
Pojď, Bláţo, lyţovat,
budem si to uţívat.
Malá Ţofka ráda ţehlí,
35
honem běţí do chaty.
Volá paní jeţatá,
jen ať jeţek nechvátá.
Ţába ţábě ukáţe,
ţe prý kuňkat dokáţe.
Ţabák, který v louţi leţel,
hned k těm ţábám kuňkat běţel.
Ať mě ţene, jak mě ţene,
Boţena mě nevyţene.
Ale já tu Boţenu,
moţná pěkně proţenu.
Ţába ţene do kaluţe,
uţovka ji honí.
Ţabák ţábě nepomůţe.
Ţbluňk a bude po ní.
ţehlí chvíli maličkou.
Ţehlí ţupan na panenku
i studenou ţehličkou.
Hopla ţabka do studánky
vedle naší Marijánky.
Ó jé, ó jé, ó jé!
Marijánko, co to ţbluňká?
Vţdyť to ţbluňká ţába kuňka!
Sotva dţbánek namočila,
ţabka na něj vyskočila.
Marijánka s křikem běţí,
u studánky dţbánek leţí.
Ţena maţe muţi lyţe.
Lyţovat nemůţe,
a tak mu pomůţe.
Skupina č. 3 - slova s dvěma Ţ
Ţuch, ţuch, ţuchajda,
ţupy, ţupy, ţupajda.
Líţu ţelé, ţvýkám ţuţu,
ţaludy ţvýkat nemůţu.
Ţofku bolí ţaludek,
ţuţlá hodně ţuţu.
Její těsný ţivůtek,
uţ jí nepomůţu.
Tancovala ţíţala
na zahrádce polku.
Ţíţalička dostala
za tanec kus vdolku.
Pozvala i ţeţulku,
dala vdolku půlku.
Jeţek a jeţata běţí,
v kaluţi ţíţaly leţí.
Kdyţ jeţata hladoví,
tak ţíţaly naloví.
Nevěděla ţíţala,
jak vypadá kříţala.
Kříţala je suchá hruška,
ţertem řekla malá muška,
která ráda mlsala.
Metodický materiál pro diferenciaci sykavek tupých (zadních)
I v případě zvládnutí správné a upevněné artikulace sykavek se často setkáváme s problémem
jejich diferenciace. Je třeba ji rozdělit na několik dílčích kroků, které urychlí nácvik.
Proto je tato kapitola vyhrazena pro fixaci diferenciace sykavek tupých (zadních), která
předchází nácviku sykavek ostrých (předních).
36
Diferenciace Č – Š, Š – Č
Štěňátko se štěkat učí –
honí kotě, chňapá, kňučí.
Chytá kočka myš.
Chytíš ji či nechytíš?
Dáša půjde do školičky,
dává kníţky do taštičky.
Čte a píše úkoly,
všechny co má do školy.
Jede vláček, hučí ša – ša,
a ve vláčku jede Dáša.
Jede vláček, še – še – še,
od Těšína do Aše.
Jede vláček, ši – ši - ši,
tiše hučí do uší.
Jede vláček, šu – šu – šu,
já na vláček poklušu.
Myšák číhá u pekáče,
Myška chodí na koláče,
myška maličká.
Číhá na ně naše kočka,
aţ se jednou myšky dočká,
bude honička.
Padá, padá kapička,
padá, padá vodička.
Padá hodně deště,
vodo, padej ještě.
Naše malá Janička,
je pečlivá holčička.
Češe panně hlavičku
a dává jí mašličku.
Padá deštík, deštíček,
u domu je škopíček.
Ve škopíčku vodička,
šlápla do něj Hanička.
Čáp, čáp do vody šláp,
štičky se ulekly,
ve vodě utekly,
čáp, čáp do vody šláp.
Číhá kočka na myšku,
kotě čeká v pelíšku.
Kočka skočí, čapne myšku,
uţ ji nese do pelíšku.
Dědeček a babička
mají v koši jablíčka.
Dědečku a babičko,
dejte jedno jablíčko.
V košíku jich hodně máte,
však je všechny nevydáte.
Uţ chodím do školy,
doma píšu úkoly.
Ve škole čtu, počítám,
to vám tedy povídám:
někdy je to těţké.
Naše kočka kočičí
číhá tady na myši.
Tiše číhá na myšku,
ale myš je v pelíšku.
Myška ještě počká,
aţ odejde kočka.
Nesla Evička,
jablíčka v košíčku,
potkala Pepíčka,
měl novou čepičku.
Pepíčku, Pepíčku,
půjč mi tu čepičku!
Půjčím ti, Evičko,
aţ mi dáš jablíčko.
Diferenciace Ţ – Č, Č – Ţ
Čáp k močálu letí,
s čápem letí děti.
Ţabička maličká,
neláká ji louţička.
37
U močálu čapí teta
na čápata čeká léta.
U močálu na sluníčku
čekají pak na ţabičku.
Obíhá louţičku,
nenamočí noţičku.
Diferenciace Ţ – Š, Š – Ţ
Nevěděla ţíţala,
jak vypadá kříţala.
Ţíţala je suchá hruška,
radila jí malá muška,
co tak ráda mlsala.
Diferenciace Č – Š – Ţ
Měl Vašíček košíček,
chtěl košíček ţemliček.
Šel nakoupit ţemličky,
nenašel je, šelmičky.
Ţvatlá naše Hančí,
ţe dešťovka tančí.
Ţvatlá náš Jeníček,
ţe tančí deštíček.
Dám ţehličku na ţidličku,
pod ţehličku dám mašličku.
Mašlička je vyţehlená,
ţidlička je vyčištěná.
Mámo, táto,
máme tady myš.
Pošleme tam kočičku,
ať vyţene myšičku.
Mámo, táto,
myš je ještě blíţ.
Šij šatičky jako šičky,
ušijte nám košiličky.
Dáme lţičku do kašičky
a kašičku do hubičky.
Špačíček, špaček
je šikovný ptáček.
Ţíţaly po dešti
chytá jak do kleští.
Číţku, číţku, čteš tu kníţku?
Čteš tu kníţku o koblíţku?
Nečtu kníţku o koblíţku.
Nečtu ţádnou kníţku,
kdyţ na olši vidím šišku.
Myšky v novém koţíšku
utíkají k pelíšku.
Kam tak honem peláší?
K Toníčkovi na kaši.
Velký noháč - čáp
chytil hodně ţab.
Chytá ţáby, chytá myši –
o čápovi v kníţkách píší.
Ţofka ţehlí ţehličkou,
ţehličku má maličkou.
Ţehlí, ţehlí, aţ vyţehlí,
ţlutý ţupan s mašličkou.
V ţabí škole ţabí ţáček
mţourá na pět spoluţaček.
Jenţe ţádná spoluţačka
nedbá o ţabího ţáčka.
Já mám bič a káču,
s bičem za ní skáču.
Zatočím ji do kolečka,
uteče mi do dvorečka, švihnu bičem pod
38
Takţe by ten ţabí ţáček
všech pět ţabích spoluţaček
vyměnil hned za ţabáka,
za ţabího spoluţáka.
noţičku,
uteče mi po chodníčku.
Po chodníčku za vrata –
moje káča kulatá.
Metodický materiál k nápravě sigmatismu – C
návaznosti.
Texty k nápravě výslovnosti hlásky C
1. C se vyskytuje na začátku slova
2. C se vyskytuje na konci slova
3. C se vyskytuje uvnitř slova po samohlásce
4. C se vyskytuje uvnitř slova před samohláskou
Skupina č. 1 - C se vyskytuje na začátku slova
Cinky, cinky, co to cinká?
Cinká malá konvalinka.
Cinky, cinky, co to cinká?
Cinká také malá Cilka.
Nedělejte cavyky,
cáká na vás candát.
Candát je to veliký,
coţ se třeba usmát?
Cup, cup, cup,
co to tu tak cupká?
Cup, cup, cup,
Méďa tady dupká.
Cinkej, Cilko, na cimbál,
cinky, cinky, cink.
Cinkej, Cilko,
bude bál,
cinky, cinky, cink.
Skupina č. 2 - C se vyskytuje na konci slova
Bác, bác, bác,
upadl nám tác.
Tonda Bác
má palác.
Cínový tác
má Tonda Bác.
Šel chlapec na kopec,
na kopec za obec.
Uviděl ho lovec,
chytil ho za límec.
Chlapec volá moc a moc,
volá, volá o pomoc.
Nakonec,
spadla klec.
Lovec mu šláp´
na palec.
39
Skupina č. 3 - C se vyskytuje uvnitř slova po samohlásce
Cilka má Micku,
Micka má klícku.
Do klícky dá cibuli,
cedník, cívku, cokoli.
Micka malou packu má,
pejsek packu schovává.
Micka packou sekne,
pejsek jenom cekne.
Cilka má necky,
v neckách má pecky.
Pecky dá do pícky
a Micku do klícky.
Macku, Macku,
máš bolavou packu.
Lék na packu dáme,
celou pofoukáme.
Léky mají velkou moc,
nemocným jsou na pomoc.
Co dělá Lucka?
Kucká a kucká.
Kucká, kucká,
moc a moc,
prokuckala celou noc.
Skupina č. 4 - C se vyskytuje uvnitř slova před samohláskou
Celou noc, celou noc,
Něco cinká moc a moc.
V noci cinká ponocný,
bude celý nemocný.
Cinky – linky, cinky – linky,
někdo cinká u bábinky.
K bábince jdou kluci,
její malí vnuci.
Cválali koníci cupity cval,
cválali koníci cupity v dál.
V potoce je bělice,
honem, chlapci, udice.
Venca koupil tác,
tác upadl – bác!
Na tácku měl věcí víc,
teď na tácku není nic.
Co to cinká na ulici?
Jedou tudy dva koníci.
Cinkají si cinky, cinky,
ať jsme doma u maminky.
Lucinky i Micka,
hledí, kde je klícka.
Ta v té kleci něco je,
co nám nedá pokoje.
Cákají děti v potoce,
cákají tam po holce.
Lucka v neckách cákátaky,
cáká klackem jen na kluky.
Venca Bác má palác,
v paláci cínový tác.
Na tácu má lívanec,
nic nám nedá lakomec.
Tancovaly víly v noci,
tancovaly do půlnoci.
Navíc z toho tance
bolí víly palce.
Václav Malec
cucal palec.
Bonifác
cucal tác.
Máma dala na polici
tácky, cedník a poklici.
Na ovoce tácky má,
na ně dětem něco dá.
40
Macku, Macku, Macinku,
dej bolavou pacinku!
Medicinu a lék máme,
hned je na tvou packu dáme.
Medicina má tu moc,
je nemocným na pomoc.
Cinkej, Cilko, na cimbál,
cinky, cinky, cink.
Cinkej, Cilko, bude bál,
cinky, cinky, cink.
Kluci k tomu bubnují,
Micka, Lucka tancují.
Chlapec má klec,
v té kleci věc.
Není to cvok?
V kleci má nok!
Bonifác, koupil tác,
dal na tácek jitrnici,
Micka hupla na lavici,
Bonifác má jen tác…
Cínoví vojáci,
co máte na práci?
Cupete - cup, cup,
do krabice – hup.
Otec chytil na udici,
lína, cejna i bělici.
Venca chytal, chtěl mít víc,
a nechytil vůbec nic.
Metodický materiál k nápravě sigmatismu – S
návaznosti.
Texty k nápravě výslovnosti hlásky S
1. S - se vyskytuje na začátku slova
2. S - se vyskytuje na konci slova
3. S - se vyskytuje uvnitř slova po samohlásce
4. S - se vyskytuje uvnitř slova před samohláskou
Skupina č. 1 - S se vyskytuje na začátku slova
Kdo tu skákal hop a hop?
sníh nám poví podle stop.
Sníh se sype, děti láká,
stavějí si sněhuláka.
Padá sníh, padá sníh,
pojedeme na saních.
Sojka spěchá za sokolem,
Simona sedí v sadu,
v létě spíme v stanu.
Spíme v stanu v sadu,
máme druhou řadu.
Sova spí a netuší,
ţe ji sloni vyruší.
Sloni skočí do sena,
sova bude vzbuzena.
41
schováme se spolu, honem.
Schovej ty se sama,
někde za horama.
Schovej se pod senem,
sami si tě vyhrabem.
Koupil sedlák soudek soli,
sám si doma sádlo solí.
Solí, solí, sype sůl,
v soudku bude soli půl.
Skupina č. 2 - S se vyskytuje na konci slova
Byl jeden kos,
koupil si los.
Teď chodí bos,
ztratil ten los.
Má ţlutý nos,
jak hledá los.
Ještě dnes
navštívíme les.
Za ním je ves,
štěká tam pes.
Byl jeden les,
u něho pes.
Byl tam i kos,
ten kos byl bos.
Říkal si kos:
ten pes má nos,
pod ním má vous,
pes by mě kous.
Sedlák seje oves,
semena si dovez.
Semena seje,
selka se směje.
Skupina č. 3 - S se vyskytuje uvnitř slova po samohlásce
Vítek Výská:
rozkvetla nám líska.
Uţ je to jistý,
bude mít i listy.
Uţ ví celá víska,
ţe ta naše líska,
aţ bude mít ořechy,
bude plná miska.
Přijel k nám host,
zbořil nám most.
Teď máme zlost,
je toho dost.
Skupina č. 4 - S se vyskytuje uvnitř slova před samohláskou
Novinku nám husa nese,
veselku má sova v lese.
Deset kosů – neposedů
letí k sově na besedu.
Sova nese mísu masa,
kosí chasa mlsá, jásá.
Veselí jsou páni kosi,
sova také salát nosí.
Slimák nese chalupu,
Autobus, autobus,
přejel ve vsi hejno hus.
Přejel ve vsi hejno husí,
teď to někdo platit musí.
Autobus, autobus,
bude platit hejno hus.
Dnes je venku samý sníh,
pojedeme na saních.
Postavíme sněhuláka,
42
pospíchá s ní v kalupu.
Sojka se mu posmívá,
jak se na něj podívá.
vysokého, to nás láká.
Sněhulák se musí smát,
nikdo se ho nesmí bát.
Chlubila se husa huse,
ţe se vezla v autobuse.
Aţ si celé hejno hus
vypůjčilo autobus.
Autobus byl
nový zbrusu,
nebo aspoň po výbrusu –
ale teď je plný trusu.
Tak dopadly pokusy
s autobusy pro husy.
Na míse je masa dost,
v mase není ani kost.
Sekaná se k tomu nese,
hosté i my - najíme se.
Na stůl nesou slaninu,
sláva, máme hostinu.
Sova, sova, sova,
usne v půli slova.
Nedivte se, nedivte se,
po nocích se toulá v lese.
Sova sedí na jasanu.,
vesele si houká.
Sedla si tam malá sojka,
na sovu se kouká.
Sojka nese novinu,
sova dělá hostinu.
Teta sova slaví svátek,
sejdeme se u ní v pátek.
V hospodě jsou hosté,
honem na stůl noste:
salám, maso, sekanou,
od stolu se nedostanou.
Máme maso na míse,
kdo si sedne, nají se.
Máme maso, to si dáme,
to si dneska pochutnáme.
Bum, bum, bum,
postavíme dům.
Postavím si stan,
budu tam spát sám.
Sova houká po lese,
bojte se mě, bojte se!
A my se jí nebojíme,
my v posteli dávno spíme.
Listy jsou na psaní,
postel je na spaní.
V posteli spíme,
salát si sníme.
Soused volá souseda,
svolává se beseda.
Ke stolu si usedá,
je veselá beseda.
Na návsi se pasou husy,
dávají si sladké pusy.
Standa sedí opodál,
jedné huse pusu dal.
Slon si dupne: Hopsasa!
V lese strom se otřásá.
Slon je silný. Hopsa hej!
Na nosík mu nesahej!
Prosím, prosím, nesu boty,
spravte mi je do soboty!
Deset stehů sem a tam,
ve svátek je nosívám.
Vosy, vosy, samé vosy,
do pelíšku vosk si nosí.
To je vos, to je vos,
Sedá, sedá
bílý sníh
do červených polí,
Sylva musí hlídat husy,
na ty husy volat musí:
Hejha, husa, hej!
43
Nechoď, Stando v lese bos.
usadil se na větvích –
snad ho nohy nebolí.
Usadil se na větvích,
přímo na palouku –
sedá, sedá
bílý sníh
do postýlek brouků.
Metodický materiál k nápravě sigmatismu – Z
návaznosti.
Texty k nápravě výslovnosti hlásky Z
1. Z - se vyskytuje na začátku slova
2. Z - se vyskytuje uvnitř slova
3. slova s dvěma Z
Skupina č. 1 - Z se vyskytuje na začátku slova
Zima, zima, zimička,
závěj zebe na líčka.
Zebe závěj, zebe zima,
v závěji je ale prima.
Zita zoufá, zoufá si,
ţe ji zoubek bolí.
Zítra zajde k zubaři,
uţ se na nás zubí.
Zelenina zelená,
na záhonu rostlá.
Zas ji zítra zalejeme,
aby poporostla.
Podívej se, Zdeňku,
někdo zvoní venku.
Zvonek zvoní, zdá se,
zacinká nám zase.
Zazvoní a zacinká,
zavoláme tatínka.
Zajdi k nám na masíčko,
i zelené masíčko.
Závin z jablek udělám,
k obědu tě zavolám.
Skupina č. 2 - Z se vyskytuje uvnitř slova
Zvonek zvoní venku,
vzbudí doma Zdeňku.
Zdena zívá, odmyká,
u zdi vidí Honzíka.
Sázím, sázím zeleninu,
uţ mám ruce samou hlínu.
Sázím mrkev, sázím zelí,
abychom se dobře měli.
44
Honzík dostal kozu,
uvázal ji k vozu.
Uvázal ji provazem,
koza půjde za vozem.
Uvázali kozu
vzadu vedle bezu.
Honza za ní leze,
já tam nepolezu.
Muzikanti u muziky,
bzum a bzum a bzum.
Na pozoun tak vyhrávají,
aţ zbourají dům.
Zorka jela na voze,
zastavila v úvoze.
Rozbila tam zadní kolo,
zranila se na noze.
Kozel leze do zelí,
koza za ním metelí.
Kůzle leze podle meze
a za chvíli zelí veze.
Veze zelí na vozedá kozlovi i koze.
Veze koza kůzlata,
kozí vůz je ze zlata,
má zlaté závory,
má zlatá kola,
zlatý je kozí vůz
shora i zdola.
Koza zlá a mazaná,
motouzem uvázaná.
Zlobí, zuby ukazuje,
hlavou tuze pohazuje.
Hvězdy zdobí nebe,
na zemi to zebe.
Zatopím a zalehnu,
z jizby hvězdy zahlédnu.
Bába leze do bezu,
já tam za ní polezu.
Leze ona, lezu já,
lezeme tam oba dva.
Zvoní zvonek, zvoní,
Zdena Zinu honí.
Má zelenou kamizolu,
po mezi ji honí dolů.
Honza zmizel za záhonem,
Zbyněk za ním leze honem.
Kozel leze do zelí,
vyleze aţ v neděli.
Zelí taky dá koze,
odveze ho na voze.
Skupina č. 3 - slova s dvěma Z
U domu zaléhá muzika,
Zuzana zavolá Honzíka.
Zuzana na Honzu zavolá:
Pojď honem, Honzíku, do kola.
Záhy zazní muzika,
moucha zlehka zabziká.
Koza zná to bzíkání,
hned ze zelí uhání.
Zalezeme za kamna,
zmizí zima záhadná.
Zmizí závěj, meluzína,
zvenku zazní hudba jiná.
Koza leze do bezu,
já za kozou polezu.
Zalezeme do zelí,
vylezeme v neděli.
Hvězdy byly na obloze
jako zlaté záplaty,
muzikanti, zazpívejte!
Hvězdy vám to oplatí.
Zuzi, Zuzi, Zuzanka,
vzala zvon a zvoní
Zazvonila u Janka,
z jizby ven ho honí.
45
Zuzi, Zuzi, Zuzanka
veze zelí od Janka.
Veze zelí, zeleninu,
fazole a uzeninu.
Uzenina zavoní
a fazole zazvoní.
Podzim zimu pozve,
ta zahvízdá po zlém.
Podzim mizí tajemně,
plazi lezou do země.
Zuzaně je velká zima,
ze zimy se tuze zívá.
Jen Zuzanko, nezívej,
zatop a bude ti hej.
Moucha bziká: zz – zu,
za ucho ti zalezu.
Znovu bziká: zz – za,
na záda mi zalézá.
Metodický materiál pro diferenciaci sykavek ostrých (předních)
I v případě zvládnutí správné a upevněné artikulace sykavek se často setkáváme s problémem
jejich diferenciace. Je třeba ji rozdělit na několik dílčích kroků, které urychlí nácvik.
Proto je tato kapitola vyhrazena pro fixaci diferenciace sykavek ostrých (předních)
v návaznosti na nácvik sykavek tupých (zadních).
Diferenciace C – S, S – C
Micka malou packu má,
pejsek packu schovává.
Micka packou sekne,
pejsek jenom cekne.
Hopsa, hejsa, á, bé, cé,
máme bílé vánoce.
Padá sníh a malá Mici
si to cape po ulici,
Hopsa, hejsa, hopsa, hou,
bílé boty na nohou.
Moje sestra Alice,
má na břehu Blanice
domek, dvorek, slepice,
dvě děravé veslice.
V domku malém velice,
je jen jedna světnice,
marně koukáš poklice,
místo klíče – petlice.
Na stěnách jsou police,
uvnitř hrnky, sklenice,
talíře a poklice.
v koutě stará lavice.
Sníh se sypal celý den,
silnice je pod sněhem.
Kluci, pojďte honem sem,
postavíme sněhuláka,
ať se dívá celý den,
jak vesele sáňkujem.
Cihlu k cihle dáme,
vysoký dům máme.
Cement cihly pevně spojí,
vysoký dům na nich stojí.
Slípka Pipka – kokodák,
snesla vejce na bodlák,
a teď volá: ouchichá,
vejce se mi popíchá.
Cilka jela silnicí,
cinkala vesele.
Silnicí, ulicí jela,
najela na sloupek
a byla mela.
Postavíme most,
sejde nás dost.
Pak si najde cestu
46
Co to cinká za vesnicí?
Kluci jedou po silnici.
Hop, koníku, cinky, cinky,
ať jsme doma u maminky.
Venku bude vánice,
ať jsou kluci v postýlce.
od vesnice k městu.
Od vesnice k vesnici,
od města k městu
postavíme silnici,
postavíme cestu.
Diferenciace S – Z, Z – S
Jsou tu saze na podlaze,
zase nám tu není blaze.
Smetu smetí na podlaze,
zase se tu sypou saze.
Sázím, sázím zeleninu,
kalhoty mám samou hlínu.
Sázím salát, sázím zelí,
abychom si pochutnali.
Za svítání zvesela
spustí známá kapela.
Vstávej, Zuzko, honem ven,
máme tady hezký den.
Sázím salát na záhony,
sázím kapustu i zelí.
Zasadím si zeleninu,
pozvu si vás na hostinu.
Vosa honí v lese kozu,
koza shodí kosu z vozu.
kosa seká z větve mízu,
koza leze, lízá mízu.
Zasvítilo slunce jasné,
děti slezou z postele.
Zasmějí se, zatancují,
zpívají si vesele.
Vosí hnízdo hrozně píchá,
potom pozdě honit bych –
zvedne-li se hnízdo vos,
utíkej si třeba bos.
Zimo, zimo,
táhni pryč,
nebo na tě vezmu bič.
Odtáhnu tě za pačesy,
za ty hory,
za ty lesy.
Aţ se vrátím nazpátek,
svleču zimní kabátek.
Vlezla blecha, vlezla zticha,
vlezla psovi do koţicha,
veš dostala zlost:
Rozkřikla se na tu blechu:
Jdi si jinde hledat střechu,
nás uţ je tu dost!
Velká zima, zima je tu,
zalezeme do sametu.
Za městem je les,
za tím lesem ves.
U potoka most,
vody je tam dost.
Byla zima a dva kosi
vyzuli se a jsou bosi.
Tahají se o housky,
z housek zbyly jen kousky.
Zmije volá u meze:
sssem ať nikdo neleze.
Já mám zuby sssamý jed,
koukej odtud zmizet hned.
Slimák leze v lese,
vesele se nese.
List za listem okousává,
na klouzku si pochutnává.
47
Diferenciace C – Z, Z – C
Cinky, cinky zvonek zvoní,
z vázy voní kytice.
Cinky, cinky, cinkylinky,
máme bílé vánoce.
Zvoní zvonec na zvonici,
zavoláme polednici.
Polednici zavoláme,
za poledne obědváme.
Za poledne, za noci
zvony pěkně znějí.
Zvonům není pomoci,
cinkají a zvoní.
Zelená hlávka zelená
zavolali jelena.
Zavolali zajíce,
aby hlídal zelnice.
Zazvonil zvonec,
pohádky je konec.
Zalezl zajíc do zelí,
zavolej na něj, Zdeňku!
Zavolal Zdeněk zajíce,
zajíc je ze zelí venku.
Diferenciace C – S – Z
Cilka, Cecil, Izabela,
Zina, Zita i ta Ela
tancovali zvesela,
zbláznili se docela.
Pasák pase stádo ovcí,
pes je hlídá ve dne v noci.
Ptáci v lese zpívají,
zvonky ovcím cinkají.
Slunce svítí z vysoka,
sedíme u potoka.
Slunce svítí, slunce sálá,
spálíme si celá záda.
Eskymácká abeceda,
to je známá věda:
sáňkování, koulování
a lov na medvěda.
Získali jsme hezký zvyk,
líbí se nám tělocvik.
Ukazujem mamince
kozelce i hvězdice.
Po cestě jdu bos,
zaslechl jsem cos.
Capu, zdvíhám nos,
zazpíval mi kos.
Na ulici byly cihly,
u těch cihel zedníci.
Pokládali cihlu k cihle,
na ně maltu po lţíci.
Postavili z cihel domy
a v těch domech světnice,
a teď je tam místo cihel
celá nová ulice.
Za vesnicí pod lesem,
u zelené meze,
leze, leze jezevec,
zelí z pole veze.
Za jezevcem dívá se,
zajíc u meze,
kam mazaný jezevec
zelí zaveze.
Kos si píská,
kos si hvízdá,
jen to cinká
z jeho hnízda.
Cestou z lesa
zajíc plesá.
Vidí zelí u silnice,
okusuje sazenice.
48
Za lesem je zámek,
na něm zlatá báň,
v zámku Zlatovláska,
hlídá ji zlá saň.
Honza zlou saň zabil,
princeznu si vzal,
a tak se stal z Honzy
v zlatém zámku král.
To jsou kluci jako buci,
kluci z Úpice,
pochodují po silnici,
honí slepice.
Jsou to kluci jako buci
ze Svatoňovic,
pochodují po silnici,
nebojí se nic.
Kominíci, kominíci,
kluci malovaní,
od sazí jste neustále
celí umazaní.
Saze zas vám umazaly
líce nos i záda,
Kominíci umazaní,
já vás mám tak ráda.
Zalezeme do světnice,
dnes je venku plískanice.
Blesk za bleskem jako svíce
osvětluje okenice.
Schováme se za závěsem,
schováme se za schodem,
schováme se za záclonou,
schováme se za domem.
Co to zvoní?
Co to cinká?
Podívej se do okýnka.
Nic nezvoní,
nic necinká,
to si zpívá má maminka.
Kalamajka mik, mik, mik,
oţenil se kominík,
vzal si ţenu kominici,
tancoval s ní po ulici
celý den a celou noc,
to uţ bylo víc neţ dost.
Autobus si hvízdá,
silnice je sjízdná.
Cestujeme do Zdislavic,
no to bude jízda!
Na písku si postavíme
silnice a cesty.
S auty si tu zajezdíme,
pozveme si hosty.
Cinky, cinky, cinkylinky,
chytněte se za sukýnky,
jak mě kluci dohoní,
zvonek hezky zazvoní.
Cinky, cinky, cinkylinky.
Zaspal Josef ve světnici,
zvonek lehce zacinkal.
Zdálo se mu o stanici –
a autobus jede dál.
Spěchej, spěchej, zajíci,
na louce jsou myslivci!
Schovej se nepískej,
jen co zmizí, zavýskej.
Cihly, cement, vápno, písek –
na co je to, zedníci?
Vystavíme z cihel domy,
celou novou ulici.
Pejsek má zlost,
nevzal si kost.
Postavil si palici,
teď nesmí na ulici.
Sousedovic Adámek
vedl kozu na zámek.
Koza se mu vysmekla,
a do lesa utekla.
Pásl pasák ovce
na zelené louce.
Pásl ovce se psem,
vlci táhli lesem.
Nejsou zuby jako zuby –
zajícovi lezou z huby.
49
Slepice z vesnice
diví se velice.
Viděly u cesty
schované zajíce.
Pověz, Honzo, pověz Hance,
ať zadělá na lívance.
Pověz, Honzo, pověz to,
ať zadělá na těsto.
Usnul pasák v noci,
vlci vzali ovci.
Vzali mu i pejska,
teď se mu moc stejská.
Bez pejska a bez ovce,
zůstal teď sám v chaloupce.
Metodický materiál pro diferenciaci sykavek tupých a ostrých
Diferenciace C – Č, Č – C
Paci, paci, pacičky,
táta koupil botičky.
A maminka metličku,
na plačtivou holčičku.
Paci, paci, pacičky,
na cvičení mám cvičky.
Na cvičky dám cvočky,
cvičím macky, kočky.
Diferenciace S – Š, Š – S
Smíšku, smíšku,
sníš tu šišku, sníš?
Kus špeku nebo sušenku
asi bych sněd spíš.
Saša polil sešit tuší
a teď Saša sešit suší.
Suší sešit, suší uši,
sešitu to asi sluší.
Diferenciace Z – Ţ, Z – Ţ
Koupím zboţí ze ţeleza,
koupí zboţí ţelezné.
Zboţí zváţím a zaloţím,
kaţdý zboţí nalezne.
Ţelezná je ţeleznice,
ţloutek bývá ţlutý.
Ţíznivý je, kdo má ţízeň,
král má ţezlo a je krutý.
Diferenciace Z – Č, Č – Z
Ač to zvenčí bzučí, zvučí,
zajíčka počítat učí.
Začal značné zničený,
od učení znuděný.
Podkovička, podkova,
kdopak koně oková?
Podkovičky klepou o zem,
jak koníček hází vozem.
50
Diferenciace C – S – Z – Č – Š – Ţ
Zlobily se kleště,
a zlobí se ještě,
ţe se na ně vysypalo
šest kapiček deště.
Co to má Matýsek?
Lopatičku na písek.
Co to nese Hanička?
Ţabičku a koníčka.
Chytil jsem slepičku,
v zeleném ovísku:
ţádnej neví, jaká byla,
ţádnému se nelíbila.
Sedí, sedí zajíček,
má chlupatý koţíšek.
Na hlavičce velké uši,
podívej se, jak mu sluší.
A jak skáče hop a hop,
utekl nám za potok.
Sušenky mám od babičky,
čokoládu od mámy,
sukýnku mám od Zdeničky,
koloběţku od táty.
Běţí z lesa zajíček,
nese pytel ţemliček.
Počkej na mě, zajíčku,
dáš mi jednu ţemličku.
Za naší vesnicí
scházejí se zajíci.
Kaţdý den tam hodují,
Skotačí a tancují.
Zpívají si o lišce
i o čilé lasičce.
Ucháč, ucho, ušatec,
uţ je nás tu plná pec.
Uličníci z celé školy,
uţ sedíme nad úkoly.
Uţ si čteme na mou duši,
uši oslu jenom sluší.
Malá myška všude slídí,
neví, ţe ji kočka vidí.
Myško, myško, uteč jí,
kočka s chutí myšky jí.
Metodický materiál k nápravě lambdacismu
Materiál je vytvářený pro nápravu chybné výslovnosti hlásky L po vyvozovací části.
Po praktických zkušenostech se nabízí řadit cvičné texty tak, aby respektovaly nejpřirozenější
metodickou řadu.
L se vyskytuje:
1. na začátku slova
2. na konci slova po samohlásce
3. po souhlásce na začátku slova
4. po souhlásce uvnitř slova
5. mezi dvěma samohláskami
6. slova s dvěma L
51
Skupina č. 1 - L se vyskytuje na začátku slova
L na začátku slova umoţňuje dítěti dost času na správné artikulační postavení mluvidel, proto
je vhodné jako první začínat touto skupinou.
Líná Lenka na lavičce
ladí novou kytaru.
Laď ji, Lenko, trochu lépe,
nebo ti ji seberu.
Lovec loví v lese,
laň k obědu nese.
Lasička a liška
uţ se strachy třese.
Skupina č. 2 - L se vyskytuje na konci slova po samohlásce
Samohláska před L přirozeným způsobe umoţní nastavit dítěti správný čelistní úhel pro
správnou artikulaci.
Letí ptáci, letí v dál,
podzim se uţ ukázal.
Vítr vál a vál,
zimy uţ se bál.
Kýval se kýval,
hýbal se hýbal,
rýpal tu rýpal,
kdo to pomíchal?
Havel do lesa zajel,
do lesa zašel,
dostal tam kašel.
Skupina č. 3 - L se vyskytuje po souhlásce na začátku slova
Postup řazení respektuje vývojovou řadu výslovnosti. Není nutné ji přesně dodrţet, podle
potřeb a schopností ţáka. Texty jsou ale pečlivě vybírány tak, aby neobsahovaly spojení
dosud nenacvičená.
Je vhodné postupné spojení se souhláskami podle místa artikulace:
a) obouretné BL, PL, ML
b) retozubné VL, FL
c) přední alveolární - TL, DL
d) měkopatrové, hrtanové KL, CHL, HL
e) Sykavky (řadíme dle toho, jak je ţák nejlépe zvládá)
Sk. 3a
BL
ML
Blesk je blízko
uţ se blíţí.
Bloudí, bliká.
uţ se blýská,
Umí mluvit mládě mločí?
Mločí máma mluvit učí
mloky, mločky, mločata
výuka je začata.
52
uţ se v nebi
blesky kříţí.
PL
Plavčík plavce plavat učí,
ploutvičky jim nato půjčí.
Plahočí se plahočí,
kdyţ jim ploutve nepůjčí.
Sk. 3b
VL
FL
Vlečka vleče vlek,
Vláďa se jí lek´.
Vlasta vleče vlečku,
vlevo na kopečku.
Flétna se fláká na flámu,
flinta se houpe na trámu.
Flákání aţ flétna skončí,
flinta z trámu flopem skočí.
Sk. 3c
DL
TL
Dlaţbu dláţdí dlaţdiči,
dlaň si při tom nezničí.
Dlaţbu dlátem dlabou,
dlaň si chrání dlahou.
Tlampač tlachá,
tlumič tlumí,
tlapka tleská,
vţdyť to umí.
Sk. 3d
KL
CHL
Klapka to je klávesa,
kláda patří do lesa.
Klička klidně kličkuje,
kluk se honem obuje.
Chlapeček se chlubí,
ţe má jeden chlup.
Chlup je chlouba,
komu chybí,
snad má aspoň zub.
HL
Hladový hlemýţď,
hlávku hlodá.
Hlupák, má hlad,
hlívu hledá.
53
Sk. 3e
SL
ČL
Kaţdé slovo má slabiku,
podívej se do slovníku.
Slovník ti to potvrdí,
slova sloučí do řady.
Človíček je drobný člověk,
článeček zas kratší článek.
A kdo neví, co je člunek?
Těţko se to hádá.
Člun to bude bezesporu!
Hádanky mám ráda.
ZL
Zlatokopy zlato zláká,
zlatník si ho koupí.
Zlevní zlato zlatokopům?
Zlatník není hloupý.
ŢL
Dala ţluva ţluně
ţlutý ţloutek ochutnat.
Ţluťásek hned loudí,
ţe má ţloutek taky rád.
Skupina č. 4 - L se vyskytuje po souhlásce uvnitř slova
Jako v předchozí skupině doporučujeme postupovat ve spojení se souhláskami podle místa
artikulace:
a) obouretné BL, PL, ML
b) retozubné VL, FL
c) přední alveolární - TL, DL
d) měkopatrové, hrtanové KL, CHL, HL
e) sykavky (řadíme dle toho, jak je ţák nejlépe zvládá)
f) V některých případech se osvědčilo probírat současně sk. 3a – 4a, 3b – 4b,….
Texty obsahují nácvik spojení se stejnou souhláskou, ale v jiném postavení ve slově (na
začátku nebo uvnitř slova).
Sk. 4a
-BL-
-ML-
Obluda má oblek,
jenţe zablácený.
Kdopak ti oblékl
zablácené oblečení?
Obluda jen zablafe:
asi mi spaď do kafe.
Kohoutí námluvy,
slepice si domluví.
Jedna druhou pomluvíříkaj´ tomu námluvy.
-PLLenka to je popleta,
zvedla se jí teplota.
Poplach uţ je neplatný,
uţ se zvedla od plotny.
54
Sk. 4b
-FL-
-VL-
Přineseme štafle,
podáme si vafle.
Zuju si pantoflíčky,
podám vafle z poličky.
Pavlík zapnul ovladač,
vyjel vláčkem na pavlač.
Na pavlači zavlála
prasklá šňůra od prádla.
Sk. 4c
-DL-
-TL-
Spadla Madla z umyvadla,
na podlaze leţí.
Padla Madla na chodidlo,
zvedá se jen ztěţí.
Honem, ať to nespletu:
My si dáme kotletu
uvařenou v kotlíku,
zabalenou v pytlíku.
Sk. 4d
-KL-
-CHL-
Na autě mám náklad,
vezu zlatý poklad,
nemám na něj doklad.
Ty máš ale nápady!
Kdyţ uţ vozíš poklady,
tak si pořid´ doklady.
Vezu kachle z Chuchle,
jedu s nimi rychle.
Já mám rychlé koníčky,
vozím s nimi kachličky.
-HLKočí koně pohladí,
ohlávku mu nasadí.
Koník nahlas souhlasí,
ţe mu vlastně nevadí,
kdyţ ho kočí pohladí.
Sk. 4e
-SLNa oslavě osladím si,
co obsluha přinese.
Oslazené zaslouţím si,
hořké ať se odnese.
-ZLMazlí se rád kozlíček,
protoţe je mazlíček.
Mazlí se a nezlobí,
je to kozlík mazlivý.
-ŠLNapadla mě myšlenka,
ať mi naše Mařenka
od moře pošle mušle.
Asi na mně kašle,
neposlala mušle,
snad to spraví mašle.
Jedna mašle od moře,
mušle uţ mám na dvoře.
55
Skupina č. 5 - L se vyskytuje mezi dvěma samohláskami
Pinky - linky u kalinky
kvetou bílé konvalinky.
Loďka plave za lodí,
loďky spolu závodí.
Michala míchala,
Michal čichal.
Michala dýchala,
Michal kýchal.
Letí ptáci, letí v dál,
podzim se uţ ukázal.
Nad polem i loukou letí,
nashledanou, milé děti!
Velí, velí, velitel
velikému pluku.
Je to velký velitel
několika kluků.
Pavlína má Alenku,
Líba pannu Madlenku.
Po jídle je umývají,
do kolébky ukládají.
Kdyţ sluníčko svítí v létě,
nejlépe je výletě.
Výlet není ţádný ples,
čeká na nás louka, les.
Amolety Míla dělá,
málo mléka na ně měla.
Jídlo bude v pondělí,
malé, velké podělí.
Milena v podloubí
dolíček vyhloubí.
Bude koulet fazole,
co tu leţí na stole.
Lesíčku je hnedle
jedle vedle jedle.
Je tam mnoho jedlí,
najde tam i bedly.
Mýdlo dělá mydlinky,
malé, velké bublinky.
A bublinky chvíli letí,
milují je malé děti.
Takhle jedou malí páni,
takhle jedou velcí páni.
Takhle jedou kluci,
kluci jako býci.
Kde jsou vdolky s povidly,
tam je moje obydlí.
A kdyţ vdolky nejsou více,
zklamané mám vţdycky líce.
Koulí Milan maličký,
do dolíčku kuličky.
Koulí, koulí kuličku
do malého dolíčku.
Létá, létá motýlek,
usedne si na kvítek.
Létá, létá polehoučku
po louce i po paloučku.
Naše Madlenka
to je švadlenka.
Špendlík píchla do podušky,
vyšívala dvě punčošky.
Tulipán a tulipaní
celý den se k sobě sklání.
Aţ se diví okolí,
ţe je záda nebolí.
Leze hlemýţď v poli,
leze do údolí.
Letěl holub s holubičkou,
potkali se s vlašťovičkou.
56
Leze, leze do zelí,
doleze tam v pondělí.
Všichni byli veselí,
hluboce se klaněli.
Ela jela, kolo měla,
byla mela – nedojela.
Malá Hela mávala,
utíkala – upadla.
Leden, leden
zaleh´ vodu ledem.
A kde byly louţe,
tam to pěkně klouţe.
Haló, haló, bílý balón
létá u topolu.
Malá Ola balón volá:
Dolů! dolů!
V sobotu, v neděli
to my neděláme.
Ale hned v pondělí
do díla se dáme.
Kde je puk, tam je kluk.
Kde je kluk, tam je hluk.
Kluk hokejkou dává góly,
góly dává komukoli.
U chaty a u chalupy
chudák blecha hledá chlupy.
Hledá boudu, také chlév –
chudák blecha hledá ,,chléb“.
Láďa jel na kole,
upadl do pole.
Kluka hlava bolí,
na hlavě má bouli.
Byla moucha, byla hluchá –
byla hluchá napůl ucha.
Kdo tu bouchá? Kdo tu juchá?
Volá moucha – není hluchá.
Bledule je bledá,
Alenka ji hledá.
Hluchavka je hluchá,
koupíme jí ucha.
Kobylka má kopýtka,
kopla Káju do lýtka.
Kopla jenom malinko,
Kája volá: Maminko!
Hop do nebe, do pekla.
Kam ta holka utekla?
Utekla nám do školky,
hledá tam jiné holky.
Pomalu a potají
moli tady létají.
Potají létají a
vlnu hledají.
Julek má v kabele
půl kila jetele.
Hele, Julku,
dej nám půlku!
Mám u kola pedály,
a pojedu do dáli.
Mám pedály u kola,
jedu kolem dokola.
Láďa Klouda, to je louda,
on se loudá u jídla.
Jako holky jí jen vdolky,
ochutnává povidla.
Halí, belí, koně jeli,
u topolu jetel měli.
Halí, belí, koně jeli,
a na pole nedojeli.
U malé Oly
létají moli.
Na poli u pily
létají motýli.
Kulaté kolo
jede okolo.
Pila dělá piliny.
Hoblík dělá hobliny.
57
Kolo se kutálí
pomalu do dáli.
Mýdlo dělá mydliny
a bublifuk bubliny.
Malá Apolena
kleká na kolena.
Kolena ji velmi bolí,
ale ona nepovolí.
Malá koule kulatá
okolo se kulí.
Koho koule povalí,
ten bude mít bouli!
Skupina č. 6 - Slova s dvěma L
Tato skupina slouţí jako materiál vhodný k fixaci správné výslovnosti hlásky L v textu nebo
jeho dokončení.
Láďa jede na pole,
Ela za ním na kole.
Ela Láďu dohnala,
ale kolo zlámala.
Lţíce spadla do koflíku,
utonula v teplém mlíku.
Zvonili jí cinkylili,
pak jí z mléka vylovili.
Vendula vyndala
bavlnu ven.
Pletla a pletla
po celý den.
Hlava jako koule,
na ní klobouk, boule.
Kdopak jí ten klobouk dal,
kdo jí bouli udělal?
V poli děti honily,
malé, velké motýly.
Vít motýla chytit chtěl,
ale motýl uletěl.
Amála plavala,
na Pavla volala:
Pavle, já plavu,
pod vodou mám hlavu!
Kluk u domku dával góly,
kolem kvetly gladioly.
Koukej, kluku, tvoje góly
zlámaly nám gladioly.
Byly víly na palouku,
lily vodu do klobouku.
Lily vodu, tančily –
a velmi se bavily.
Hela Míle mýdlo dala,
míla Helu polévala.
Míla Helu mydlila,
Hela vodu vylila.
Ela a Helena hledaly jelena.
Hledaly Julu okolo úlů.
Hledaly Edu okolo ledu.
Hledaly dále nudle na vále.
Letěl bílý motýlek
kolem mlýnice.
Viděla ho u mlýna
bílá slepice.
Slepice se divila,
ţe je také bílý,
hned se ptala motýla,
kde ho nabílili.
Děti šly na výlet.
Víte, co dělaly?
Na louce u lesa
vesele zpívaly.
Po louce běhaly,
honily motýly,
velký jim uletěl,
malého chytily.
58
Haló, haló, co se stalo?
Kolo se nám polámalo!
Dokola se zatočilo,
u stolu se zastavilo.
Ten, kdo leţí pod stolem,
ten musí jít z kola ven.
Olda to je jedlík,
jí devátý knedlík.
Polévky si málo vzal,
knedlíky se ládoval.
Koblihy a vdolky
jedly hlavně holky.
Jablíčko se kutálelo,
vůbec nic ho nebolelo.
Podívej se, jak se koulí,
nemá ani jednu bouli.
Kutálí se, kutálí,
to jsme se mu nasmáli!
Polekali se jeleni,
polekaly se laně.
Jeleni skočili do lesa,
laně se schovali za ně.
Lilo, lilo, bylo bílo,
Elu, Mílu to polilo.
Lilo, lilo, bláto bylo,
i bláto je polilo.
Tady je laťka,
dělal ji taťka.
Chvíli ji piloval,
chvíli ji hobloval,
aţ laťka byla
hladká a bílá.
Letěl bílý motýlek
kolem mlýnice.
Viděla ho u mlýna
bílá slepice.
Slepice se divila,
ţe je také bílý,
hned se ptala motýla,
kde ho nabílili.
Ela plela len,
plevel létal ven.
Ela plela maliny,
plevel létal do hlíny.
Byla jedle vedle jedle,
byly jedle v údolí.
Bolívala kluka hlava,
ale uţ ho nebolí.
Kadla, Kadla
dolů spadla,
natloukla si koleno
o lipové poleno –
a velmi to bolelo.
Michal v dílně piloval,
potom lodě maloval.
Haló, haló, co se stalo?
Kolo se nám polámalo.
Dokola se zatočilo,
u stolu se zastavilo.
Ten, kdo leţí pod stolem,
ten musí jít z kola ven.
59
Pouţitá literatura:
Balášová, J.: Logopedie, Cvičné texty a didaktický materiál, Akademie J. A. Komenského
1995, ISBN 80-7048-078-5
Eichlerová, I., Havlíčková, J.: Já mám v krabici cukr a krupici. Portál 2009, ISBN 978-807367-617-9
Kábele, F.: Obrázková škola řeči, SPN 1988, ISBN 14-700-88
Novotná, I.: Logopedická cvičení. Computer Press, a. s. 2007, ISBN 978-80-251-1762-0
Pávková, B.: Zlomíš si jazýček. Pansofia, 2005, ISBN 8085-804-57-3
Pávková, B.: Hrajeme si s řečí. Pansofia, 2004, ISBN 80-251-0322-6
Pávková, B.: Jak se kluci a holky učili říkat R a Ř, Computer press 2007,
ISBN 978-80-251-1698-2
Pávková, B.: Řehoři, řekni Ř, Computer press 2007, ISBN 978-80-251-2512-0
Dr. Trefová, H., Linhartová, L.:Cvičné texty pro logopedii,Tobiáš 1994, ISBN 80-85808-28-5
Vandasová, J.:Pro hbité jazýčky, pro bystré hlavičky. Logopedický sešit - Z, Studio Press
2001, ISBN 808653201-1
Vandasová, J.:Pro hbité jazýčky, pro bystré hlavičky. Logopedický sešit - S, Studio Press
2001, ISBN 8086532-02-X
Vandasová, J.:Pro hbité jazýčky, pro bystré hlavičky. Logopedický sešit -C, Studio Press
2001, ISBN 808653200-3
Vandasová, J.:Pro hbité jazýčky, pro bystré hlavičky. Logopedický sešit – C,S,Z Studio Press
2001, ISBN 8086532-07-0
Vandasová, J.:Pro hbité jazýčky, pro bystré hlavičky. Logopedický sešit – Č,Š,Ţ Studio Press
2001, ISBN 8086532-13-5
Vandasová, J.:Pro hbité jazýčky, pro bystré hlavičky. Logopedický sešit -R, Studio Press
2001, ISBN 978-80-86532-22-6
Vandasová, J.: Pro hbité jazýčky, pro bystré hlavičky. Logopedický sešit Ř, Studio Press 2001,
ISBN 80-86532-11-9
Vandasová, J.:Pro hbité jazýčky, pro bystré hlavičky. Logopedický sešit -L, Studio Press 2001,
ISBN 80-86532-12-7
Vyštejn, J.:Vady výslovnosti,SPN 1991, ISBN 80-04-24504-8
60
Příloha č. 1 - Karta ţáka
Jméno
Příjmení
Narozen(a)
Ročník, třída
Školní rok
Odklad školní docházky
Vyšetření klinického logopeda
Diagnóza
Jiná zjištění, poznámky
Závěrečné poznatky
Záznamy o jednotlivých lekcích
61

Metodická příručka logopedického nácviku

Transkript

Podobné dokumenty

Pracovní sešit - 1zsdobrisprojekt.cz

Pracovní sešit - 1zsdobrisprojekt.cz

Pracovní sešit - 1zsdobrisprojekt.cz