2/2011 - Hornické listy
Transkript
2/2011 - Hornické listy
HORNICKÉ listy časopis zaměstnanců Skupiny SD ročník XIX. číslo 2 duben 2011 Ženy ve Skupině SD Nevšední směna Jiřiny Malé editorial Milí čtenáři, právě se k vám dostalo druhé letošní číslo Hornických listů. Stalo se tradicí, že se na jaře v jejich obsahu vždy zaměřujeme na ženy, naše kolegyně ze Skupiny SD, a jinak tomu není ani letos. Ve většině rubrik máte možnost se setkat s ženami nejrůznějších profesí a z nejrůznějších provozů. Dalším tématem, kterému se věnujeme, je bezpečnost a hygiena práce. V této oblasti dosahují Severočeské doly stabilně vynikajících výsledků. Můžete se o tom na stránkách tohoto čísla přesvědčit. Nechybí ani aktuality a nejdůležitější informace z obou těžebních lokalit SD i z MIBRAG. Počínaje minulým číslem jsme distribuovali Hornické listy také přímo na vrátnicích v DB a DNT tak, aby byly dostupnější pracovníkům z provozu. Potěšil nás zájem o časopis a ještě více pak vaše vesměs pozitivní reakce včetně námětů a tipů, kterými se budeme inspirovat. Od dubna mají Hornické listy novou předsedkyni redakční rady Jaroslavu Šťovíčkovou, specialistku odboru strategie a komunikace a dlouholetou aktivní členku redakční rady. Dosavadní předseda Zdeněk Brázda odešel do důchodu, ale v žádném případě nehodlá polevit ve svých tvůrčích aktivitách. Patří mezi ně i rubrika Hornické tradice, kterou pravidelně připravuje. Přínos Zdeňka Brázdy pro Hornické listy je nesporný. Byl u úplných začátků a výrazně ovlivňoval jejich vývoj až do dnešní podoby. Za to všechno patří Zdeňkovi velké PODĚKOVÁNÍ! Věřím, že v aktuálním vydání vašich Hornických listů najdete spoustu zajímavých informací, a těším se na další setkání v polovině června. Tomáš Vrba šéfredaktor obsah 3 slovo ředitele Jiří Zahradník 4 hlavní téma Ochranná opatření pro obce sousedící s DB strana 6 strana 18 6 aktuality Rekonstrukce ZP 6 600.20/Z 96 Havárie rýpadla KU 300.13/K 71 Benefity zaměstnanců SD v číslech Revize na třetím skrývkovém řezu DNT Známe letošní Čézary Jaká bude výroční zpráva 2010? SD – 1. strojírenská chystá modernizaci drtiče 12 svět dolů Informační centrum SD připraveno Odborníci z univerzit hodnotili rekultivační akce v okolí DB Naše rekultivační lesy pomáhají dýchat Ústeckému kraji Odvodňování na DB Uplynulý rok u hasičů na DNT Pracovní úrazovost v roce 2010 22 pracovní den Nevšední směna Jiřiny Malé 24 naši zaměstnanci Jarní fárání žen na DNT Jubilanti Skupiny SD Ženy v typicky mužských profesích Josef Pouba: Šachtu mám hluboko pod kůží strana 24 32 velkostroje pro povrchové dobývání ZP 5 500/Z 79 36 takoví jsme byli Miroslava Chodounská 37 z odborů Týden zimních radovánek 38 informace Kvalita – klíčové heslo společnosti MIBRAG 40 z míst kde žijeme Ženy na radnici strana 30 HORNICKÉ listy 2/2011 42 pomáháme 43 sport 44 hornické tradice 46 tip na výlet Klášterec nad Ohří jako lázně časopis zaměstnanců Skupiny SD VYDAVATEL: Severočeské doly a. s. (IČ 49901982), B. Němcové 5359, 430 01 Chomutov ŠÉFREDAKTOR: Tomáš Vrba REDAKCE: Svatava Brožíková ADRESA REDAKCE: Hornické listy, 5. května 213, 418 29 Bílina, e-mail: [email protected], [email protected] REDAKČNÍ RADA: Předsedkyně: Jaroslava Šťovíčková; členové: Svatava Brožíková, Vladimír Budinský, Jiří Dubiczki, Ivan Koukol, Rudolf Kozák, Jiřina Leónová, Jiří Martykán, Jaromír Šeps, Jaroslav Tourek, Pavel Vocásek. Číslo registrace MK ČR E 13126 TISK: TISKÁRNA K&B, s. r. o. Pro SD a. s. zajistil INFO-PRINCIP, s. r. o. UZÁVĚRKA ČÍSLA 2/2011: 12. 4. 2011 UZÁVĚRKA ČÍSLA 3/2011: 10. 6. 2011. Elektronickou podobu Hornických listů najdete na www.sdas.cz a intranetu SD a. s. Propad cen elektřiny způsobil v roce 2010 pokles cen energetického uhlí. V rámci programu Nová vize Skupiny ČEZ jsou proto hledány úspory provozních nákladů a výdajů směrovaných mimo skupinu. Vážené čtenářky, vážení čtenáři Hornických listů, kalendářní rok 2010 je za námi a finalizují se činnosti na uzavření roku 2010 i z pohledu účetního výkaznictví a sestavení zpráv pro jediného akcionáře tj. ČEZ, a. s. Rok 2010 byl z hospodářského hlediska poznamenán stále probíhající finanční krizí. Většina naší produkce je navázána na výrobu a cenu elektrické energie. Propad cen elektřiny způsobil pokles cen energetického uhlí a došlo tak meziročně k poklesu tvorby čistého zisku o 8 %. Celková výše čistého zisku dosáhla 2 261 mil. Kč (stanoveno podle českých účetních standardů) resp. 2 368 mil. Kč (stanoveno podle mezinárodních účetních standardů). Na základě rozhodnutí jediného akcionáře bude provedeno rozdělení zisku s přepokládaným přídělem do sociálního fondu (dle kolektivní smlouvy), na dividendy pro akcionáře (ČEZ, a. s.) a je uvažováno i s využitím části nerozděleného zisku jako se zdrojem financování rozsáhlé investiční výstavby. Mimo dodávku nového velkostroje KK 1 300 na Doly Bílina se jedná především o realizaci tzv. ochranných opatření, ke kterým jsme se zavázali při procesu povolování hornické činnosti na Dolech Bílina na období 2010–2030. V roce 2010 bylo na investiční výstavbu vynaloženo 4 084 mil. Kč. V roce 2011 jsme redukovali investiční výstavbu na nejnutnější akce potřebné k zajištění provozu, a přesto očekáváme investiční výstavbu na stejné finanční úrovni jako v roce 2010. V oblasti provozních nákladů se nám nedaří zcela eliminovat pokles tržeb a očekáváme další pokles tvorby zisku. Na základě situace na trhu s elektrickou energií, potažmo i s energetickým uhlím, vznikl ve Skupině ČEZ program Nová vize. V rámci tohoto programu jsou hledány další úspory provozních nákladů a především je věnována pozornost výdajům, které jsou směrovány mimo Skupinu ČEZ. Tímto opatřením se sleduje, aby co nejvíce finančních prostředků bylo uvnitř skupiny a udržovalo se úvěrové zatížení Skupiny ČEZ na úrovni, která nezhorší hodnocení Skupiny ČEZ z pohledu finančních analytiků. Od tohoto hodnocení společností se odvíjí nejen zájem investorů o akcie, dluhopisy atd., ale i banky tomuto hodnocení přizpůsobují svoji ochotu půjčovat peníze, včetně stanovení výše úroku. Prostřednictvím kurzu akcií vzniká tzv. tržní hodnota společnosti a ta je zase jedním z měřítek úspěšnosti firmy. Vážení, v roce 2011 nás čeká mnoho práce, abychom udrželi společnost Severočeské doly a. s. finančně silnou, nadále budovali společnost, která je zárukou spravedlivého chování k okolí, přispívá k rozvoji regionu, tedy společnost, na kterou jsme právem hrdi. Závěrem bych chtěl poděkovat všem zaměstnancům, kteří se podíleli na dosažení výsledků roku 2010. Zdař Bůh! Jiří Zahradník finanční ředitel 2/3 slovo ředitele hlavní téma Pokračuje realizace ochranných opatření pro obce sousedící s provozem Dolů Bílina 1 HORNICKÉ listy 2/2011 2 3 4 Zemní val a stěna v Braňanech Na začátku loňského roku byla v Braňanech zahájena realizace ochranných opatření. Mohutné těleso valu rychle přibývalo. Na jeho výstavbu se používaly zeminy ze spodních partií prvního skrývkového řezu lomu Bílina. Ještě v loňském roce dosáhl val projektovaných rozměrů (celková délka 798 m, průměrná šířka paty 43,5 m, v koruně pak 6 m). Svahy valu jsou osázeny vhodnými typy dřevin a po celé délce koruny vede polní cesta, z níž se nabízí dokonalý výhled na obec, ale i opačným směrem na provoz Dolů Bílina. Ochranný val není jediným opatřením budovaným v Braňanech kvůli výraznému snížení rušivých dopadů postupu skrývkových a těžebních operací DB. Zároveň s valem byla postavena protihluková stěna z ocelové konstrukce (celková délka 217,5 m, výška 11 m). Ke zlepšení životního prostředí jistě přispěje také dosadba zeleně v prostoru bývalé výsypky Svoboda. Protože výstavba valu probíhala podle plánovaného harmonogramu, už v květnu zde proběhne kolaudační řízení. Zelená stěna v Mariánských Radčicích Také v Mariánských Radčicích se začalo v dostatečném předstihu (září 2010), než se k obci přiblíží budoucí těžební linie lomu Bílina, s realizací komplexu ochranných opatření zmírňujících vliv báňského provozu. Jako první byla postavena zelená stěna (celková délka 250 m, výška 10 m). Stěnu tvoří nosná ocelová konstrukce se sloupy zakotvenými do betonových patek. Letos na jaře se začalo s výsadbou stále zelených rychle rostoucích rostlin a také ochranného zeleného pásu, který dotvoří pohledovou clonu vůči lomu Bílina. Dokončení zelené stěny se předpokládá letos v listopadu. I v Mariánských Radčicích se počítá s realizací celé řady ochranných opatření. Bude mezi ně patřit retenční nádrž spolu s úpravou Radčického potoka, vodní plocha s možným rekreačním využitím či soustava cyklostezek. Protihluková stěna v Ledvicích Komplex výstavby ochranných opatření kolem Dolů Bílina se týká také města Ledvice, těsně sousedícího s provozem úpravny uhlí. S první etapou – ochrannou zelenou stěnou u Jiráskovy ulice – se začalo už v roce 2009. Letos v březnu se naplno rozeběhly práce na postavení protihlukové stěny. Tato nová protihluková stěna bude kopírovat polohu stávající, už nevyhovující dřevěné stěny. Parametry nové stěny jsou následující: celková délka 238 m, kdy 180metrová podélná část kopírující kolejiště úpravny uhlí bude 8 m vysoká, a příčná část, oddělující město Ledvice od stanoviště nakládky mouru, dosáhne výšky 7 m. Obě části budou postaveny z kvalitních moderních materiálů s lepšími zvukově izolačními vlastnostmi. Betonové vícevrstevné panely potažené vrchní zvukově absorpční pórovitou vrstvou budou esteticky prostřídány s protihlukovými čirými panely z plexiskla. Betonové panely stěny budou bezprostředně po dokončení ozeleněny popínavými rostlinami. Stejně tak prostor mezi stěnou a obcí bude osázen zelení. Vše by mělo být dokončeno v listopadu 2011. Veškerá ochranná opatření v okolí DB realizuje dceřiná firma SD – Rekultivace, která se úspěšně podílí na řadě projektů k obnově krajiny dotčené těžbou uhlí na obou lokalitách mateřské společnosti Severočeské doly. text: Tomáš Vrba foto: Ondřej Jungmann, Tomáš Vrba 1 Rozměr tělesa ochranného valu a stěny u obce Braňany je dobře patrný z leteckého snímku z dubna 2011. 2 Protihluková stěna z ocelové konstrukce u Braňan (březen 2011). 3 Hloubení vrtu pro usazení jedné z 61 pilot protihlukové stěny v Ledvicích (březen 2011). 4 Část 250 m dlouhé a 10 m vysoké konstrukce budoucí zelené stěny u Mariánských Radčic (duben 2011). 4/5 Ještě během předjaří, jakmile počasí dovolilo, se rozeběhly na plné obrátky v obcích těsně sousedících s Doly Bílina stavební a rekultivační práce na systému ochranných opatření, které po svém dokončení budou eliminovat vliv hornické činnosti na život obyvatel Braňan, Mariánských Radčic a Ledvic. aktuality Benefity zaměstnanců SD v číslech REKONSTRUKCE ZP 6 600.20/Z 96 I letos jsme získali informace o tom, jaké byly v uplynulém roce benefity zaměstnanců poskytované mimo vyplácení mzdy. Určitě vás bude zajímat také členění těchto výdajů. V dubnu dokončila dceřiná společnost PRODECO rekonstrukci hydrauliky a elektrického zařízení zakladače ZP 6 600.20/Z 96 na Dolech Bílina. Kromě kompletní výměny elektrického vybavení získala posádka nové kabiny vybavené moderními řídícími prvky. Obsluhu stroje usnadní také centrální mazací systém. Důkladná rekonstrukce probíhala od září 2010 přímo v provoze u PD 33. V květnu odkráčí Z 96 na místo svého nasazení na čtvrtou etáž vnitřní výsypky, kde ho po dobu rekonstrukce zastoupil zakladač ZPDH 6 300.1/Z 102. Vedle mzdy, která tvoří základní příjem zaměstnance, je zaměstnavatelem poskytována řada dalších plnění – benefitů. Nezahrnují se do mzdy, ale příjmem zaměstnanců, většinou v nepeněžní formě, jsou. Některá z těchto plnění vyplývají ze zákonných předpisů, ale většina z nich je poskytována nad rámec zákonné povinnosti na základě sjednání v kolektivní smlouvě a zjednodušeně jsou označována jako zaměstnanecké benefity. Nejvyšší částka byla HAVÁRIE RÝPADLA KU 300.13/K 71 Mimořádnou událost zaznamenali 15. února na skrývkovém řezu Provozu lom DB, na rozhraní uhelné sloje a skrývkového nadloží. Při těžbě zde došlo ke skluzu zeminy z čelního svahu. Uvolněný blok skrývkového řezu poškodil špičku kolesového výložníku a kabinu řidiče, který stejně jako ostatní členové posádky vyvázl bez zranění. Bezprostředně po havárii začala SD – 1. strojírenská s opravami poškozeného stroje, včetně montáže nové kabiny. Od 25. března je KU 300.13/K 71 opět v provoze. text a foto: Tomáš Vrba v roce 2010 vyčerpána na příspěvky na penzijní připojištění a životní pojištění, které čerpá více než 86 % zaměstnanců. Je potěšující, že většina spořících zaměstnanců využívá maximální částku ve výši 1 000 Kč měsíčně. S příspěvkem zaměstnavatele se úspory zaměstnance zdvojnásobí. Stravování je dalším významným benefitem, který mohou zaměstnanci využívat. Za jedno standardní jídlo zaplatí zaměstnanec 16 Kč, což činí zhruba 1/5 celkové ceny jídla. V průměru činil v roce 2010 příspěvek na stravování více než 8,8 tis. Kč na zaměstnance. Za zmínku pak jistě stojí také nepeněžní poukázky, které byly v roce 2010 zaměstnancům poskytnuty již třetím rokem a přes široké možnosti uplatnění jich je více než 80 % využíváno za účelem podpory zdraví, což byl jeden z cílů při jejich zavádění. V roce 2010 obdržel každý zaměstnanec nepeněžní poukázky ve výši 2 000 Kč. Celkem pak bylo v roce 2010 na další plnění – benefity – vynaloženo v průměru 30 tis. Kč na zaměstnance, resp. 2,5 tis. Kč/měs. text: Kamila Hauptvogelová foto: Tomáš Vrba Výdaje na zaměstnance v roce 2010 penzijní připojištění a životní pojištění stravování kultura, rekreace, zdraví, sport ochranné a mycí prostředky vzdělání doprava ochranné nápoje příspěvky odborovým svazům smluvní pojištění dary, sociální výpomoci 0 2 000 4 000 6 000 8 000 10 000 Demontáží drobného strojního a elektro vybavení se 1. dubna uzavřela dlouhodobá spolehlivá služba rýpadla KU 800.8/K 77 na skrývce S2 Dolů Nástup Tušimice. Držitel řady rekordů v těžbě nadložních hmot bude nyní na montážním místě Březno sloužit jako případná rezerva náhradních dílů pro další, podstatně Členové posádky KU 800.8/K 77 na montážním místě Březno bezprostředně po dokončení transportu: (zleva dole) Václav Zícha, Petr Bulín; (zleva nahoře) Radek Koperwas, Jaroslav Mojžíš a Milan Brabec. mladší, rýpadlo řady KU 800. za 123 805 hodin provozu. Celkem jedenáctkrát překročilo hranici 10 mil. m3 roční těžby. Historicky nejvíc to bylo v roce 2004, kdy vytěžilo 11 682 738 m3 nadložních zemin. Rýpadlo přitom pracovalo v komplikovaných podmínkách s častým výskytem pevných poloh pelosideritických čoček. Od roku 2006 bylo spolu s ním na druhém skrývkovém řezu nasazeno rýpadlo nové generace SchRs 1 320/K 10. K 77 bylo v provoze Uničovská kolesová rýpadla patří mezi nejrozšířenější dobývací stroje používané tuzemskými hnědouhelnými společnostmi. Výjimkou nebyly ani DNT, kde bylo první rýpadlo tohoto typu, KU 800.6/K 72, v provoze od roku 1976. O tři roky později (1979) k němu přibylo KU 800.8/K 77, které poslední kubíky z druhého skrývkového řezu odtěžilo až 8. října loňského roku. Za dvaatřicet let služby odtěžilo 268 675 231 m3 těžených hmot i nadále až do loňského podzimu. Letos od ledna do března pak odkráčelo zhruba 3km trasu na montážní místo Březno. Transport bezproblémově prošel všemi nástrahami cesty, jako byly bahnitý terén či vedení vysokého napětí. Výjimečnému velkostroji, který se nesmazatelně zapsal do historie povrchové těžby na Tušimicku, bude věnována příloha letních Hornických listů. text a foto: Tomáš Vrba Bezpečnost práce v Severočeských dolech Přehled počtu pracovních úrazů na SD za březen 2011 a porovnání se stejným obdobím loňského roku: březen Počet evidovaných úrazů 2011 2010 DB 5 4 DNT 6 Správa a.s. SD a.s. Rozdíl Počet úrazů se záznamem Rozdíl 2011 2010 1 2 1 1 7 -1 4 3 1 1 0 1 12 12 0 7 Přehled počtu pracovních úrazů na SD v kumulaci od počátku roku 2010: leden až březen Počet evidovaných úrazů 2011 2010 DB 19 19 1 DNT 18 1 0 Správa a.s. 5 2 SD a.s. Kategorizace úrazů je vedena dle § 105 Zákoníku práce s lokalizací, kde k pracovnímu úrazu došlo. Rozdíl Počet úrazů se záznamem Rozdíl 2011 2010 0 5 6 -1 13 5 7 6 1 1 1 0 1 1 0 38 33 5 13 13 0 6/7 KU 800.8/K 77: po dvaatřiceti letech vyřazeno z provozu aktuality Na třetím skrývkovém řezu DNT probíhá revize Pohled na zakladač ZPDH 6 300/101 a výstavbu odtahového dopravníku PD 219. HORNICKÉ listy 2/2011 Od letošního února probíhá na úseku Skrývka 1 – 3 revize spojená s otočením pásových dopravníků (PD) přes vytvořené severní závěrné svahy lomu Libouš. Přeložením odtahových PD, z východní demarkace lomu na severní závěrné svahy, se uvolní prostor stávající demarkace uhelných řezů pro budoucí vstup dobývací technologie provozu lom do lokality Libouš II sever. Zahájení této odstávky bylo podmíněno dosypáním úpadní etáže výsypky 3. skrývkového řezu (3. SŘ) z PD 258 až na severní svahy, a dále také vytvořením závěrného svahu lomu v místě budoucího postavení poháněcí stanice (PS) 256. Oproti původnímu předpokladu odstávky (začátek tohoto roku) došlo, vzhledem k mimořádné těžbě uhlí během prosince a ledna, k nedosypání výsypky a tím i prodloužení těžby 3. SŘ. Na nižším těžebním výkonu technologického celku se negativně podílel ráz počasí na přelomu roku. Něco málo z historie postupů těžby řezu Dosypáním úpadní etáže výsypky byl dokončen sedmnáctiletý postup řezu na sever ke Krušným horám. Zahájen byl v roce 1994 nasazením nového rýpadla KU 800.20/106 na 4. SŘ úseku Libouš 4, který vznikl přerozdělením výšky 3. SŘ úseku Libouš 3 – z důvodu nárůstu mocnosti nadloží uhelné sloje. Prakticky 4. SŘ nahradil 3. SŘ při „uvolňování“ hlavy uhelné sloje před postupem porubní fronty uhelného lomu. Během roku 1994 rýpadlo KU 800.20/106 provádělo sesyp těžené skrývky na výsypku úseku Libouš 3 (zakladač ZP 6 600/83). Od roku 1995 již se skrývka zakládá na vlastní výsypku se zakladačem ZP 6 800/100 (v květnu 2000 byl nahrazen nově postaveným zakladačem ZPDH 6 300/101). Z důvodu postupného snižování mocnosti nadložních jílovců, v souvislosti s elevací uhelné sloje na krušnohorském krystaliniku, se od roku 2004 stává 4. těžební řez prakticky 3. těžebním řezem skrývky Libouš. Během let se podstatně mění i délka porubní fronty vzhledem ke geometrii tvarování severního závěrného svahu lomu Libouš. Z původní délky fronty 2 700 m v roce 1996 se dostala na 800 m v roce 2011. Během let rýpadlo vytvářelo pracovní pláň přibližně na horizontu (směr Z – V), a to: rok 1996: 246– 233 m n. m., rok 2000: 237–227 m n. m., rok 2011: 265–252 m n. m. Těžební postup skrývkového řezu byl převážně paralelně na sever s vytvářením výškových a hloubkových řezů. Uhlí v postupu bylo dopravováno přes pásovou lávku PD 259 na 1. uhelný odtah lomu pomocí zde umístěného shazovacího zařízení. Zakládání výsypky do úpadních a dovrchních etáží probíhalo na různých výškových horizontech s postupným zaklesáváním pláně k severu (rok 1996 směr Z – V: 275 – 263 m n. m., rok 2000 směr Z – V: 264 – 238 m n. m., rok 2011 směr S – J: 243 – 230 m n. m.). Technologicky bylo zakládání v některých letech velmi náročné vzhledem k morfologii a úklonu podložky uhelné sloje k severu. V posledních letech se západní část výsypky zakládala do dvou výsypkových stupňů (oblast u kralupské poruchy). Pro vlastní propojení výsypky Libouš na severní svah lomu, bylo nutné během roku 2010 vějířovitě přestavovat PS 258 a prodloužit tento dopravník na konečnou délku 900 m. Zakládaly se pouze úpadní Rozsah prací při odstávce technologického celku Revize technologického celku 3. SŘ (v termínu 17. 2. až 6. 4.) je vzhledem ke kompletnímu přesunu PD využita pro modernizaci řídícího systému technologie 8 sekcí dopravníků. Akci pro DNT dodavatelsky zajišťuje SD – 1. strojírenská. Na PS dojde k náhradě stávajícího řídícího systému ZAT (na skrývce DNT se využíval od konce 80. let 20. stol.) za moderní sofistifikovaný systém Allen Bradley. Během úprav na jednotlivých PS se mění VN/NN rozvodny, řídící automat a kabeláže. Přechází se na rozvod 400 V. Zároveň se provádí na stanicích i strojní úpravy zařízení. Na velín sdruženého dispečinku Libouš byl dodán nový řídící automat, který umí provozovat PD po směru toku materiálu, tj. od rýpadla. Nově je vedeno řídící vedení pro 3. SŘ podél hranice dobývacího prostoru Tušimice. Přesuny PS a nová výstavba PD jsou časově a organizačně značně náročné činnosti. Zatím při převozech čtyř PS transportní vůz TV 200L „najel“ již 7,5 km. Na schůzce s dodavatelem byl zpracován harmonogram prací a výstavby jednotlivých sekcí PD. Jejich plnění se průběžně sleduje při kontrolních dnech. Díky možnosti postupného vyřazení PD z provozu se mohla zahájit modernizace řídícího systému PS již během roku 2010, což bylo vzhledem k časové náročnosti výměny výhodné. Investiční akce se rozdělila do dvou etap. První byla ukončena v prosinci 2010 modernizací stanic PS 255, 219, 211, 256 a shazovacího vozu SV 254. Druhá se zahájila revizí a souběžně probíhá modernizace PS 258. Následně budou modernizovány PS 252, 203, 253 nacházející se na budoucí porubní frontě 3. SŘ. Ta by měla, po dotěžení zbytkového výškového řezu na PD 256, od června postupovat již pouze východním směrem do lokality Libouš II sever. Z plánu investic roku 2011 se provede v létě modernizace PS 254 (výsypka). Na ní bude nasazen SV 258. Z dalších významných akcí se při revizi provedla ve strojovně velkostroje KU 800.20/106 náhrada olejových transformátorů za tzv. suché (vzduchové) v počtu 5 kusů (4 kusy 35/6 kV a 1 kus 35 kV/500/230 V), dále výměna svislých válců (2 kusy) na systému kráčení podvozku rýpadla. Pro zvýšení bezpečnosti pracovníků velkostroje se provádí úprava ochozové lávky z předního kolesového výložníku ke kabině řidiče a dále ochozových lávek pro manipulaci se závěsy kabelového vozu. Pár slov závěrem Modernizovaný technologický celek 3. SŘ by se měl zprovoznit během dubna. V novém postavení PD, s novým směrováním těžených hmot na výsypku, a vlastně i novým postupem těžby a orientací skrývkových řezů i výsypkových etáží (nově směr sever – jih s postupem na východ). Věříme, že po zahájení těžby bude doba provozního odladění řídícího Příprava na usazení nové rozvodny VN/NN na stanici PS 258. 8/9 etáže s postupem na východ o celkovém objemu 5 172 104 m3 skrývkových hmot. TV 200L převáží modernizovanou stanici PS 256. Rýpadlo KU 800.20/106 na montážním místě v těžebním řezu. systému a provedených úprav na zařízeních technologického celku 3. SŘ minimální, a že se stane tato technologie PD v „novém“ spolehlivým článkem při plnění plánovaných těžeb skrývky DNT. K tomu přejeme všem zúčastněným pracovníkům mnoho zdaru. tex a foto: Vladimír Andrášek aktuality Známe letošní Čézary Jména čtyř držitelů prestižního ocenění Čézar 2011 ze Skupiny SD už nejsou tajemstvím. 8.března všichni čtyři letos vyznamenaní slavnostně převzali od personálního ředitele SD Josefa Molka diplomy Čézar 2011. V květnu se pak spolu s nejlepšími zaměstnanci celé Skupiny ČEZ zúčastní tradičního Víkendu Čézarů v Mariánských Lázních, kde jim bude předána zasloužená cena. Oceněným zaměstnancům upřímně gratulujeme. Václav Kulík, mechanik úseku ústřední drtírny uhlí Tušimice – homogenizační skládka z DNT, Jiří Nebeský, revírník Skrývky 2 z DNT, František Bárta, předák opravny válečků z SD – 1. strojírenská a Karel Bartoš, manažer projektů PRODECO, se mohou letos radovat ze získání prestižní ceny Čézar. Připomeňme, že Čézar je tradičním oceněním nejlepších zaměstnanců Skupiny ČEZ. Uděluje se od roku 2005. Každoročně se vybírá z téměř 30 tisíc zaměstnanců Skupiny ČEZ zhruba čtyřicet těch, kteří dosáhli výjimečných pracovních výsledků. Pravidelně se mezi nejlepšími objevují také zástupci SD a jejich dceřiných společností. Atraktivní odměnou vítězům je také exkluzivní víkend Čezarů. Letos se uskuteční v květnu v Mariánských Lázních. Čézary ze Severočeských dolů čtenářům představíme důkladněji v příštích číslech Hornických listů. text a foto: Tomáš Vrba Letošní Čezaři (zleva první řada) Jiří Nebeský, Karel Bartoš, Václav Kulík, František Bárta a zástupci vedení Skupiny SD (zleva druhá řada) Jiří Neruda, Josef Molek a Josef Zetek. Jaká bude výroční zpráva 2010? HORNICKÉ listy 2/2011 Ve výroční zprávě se každoročně představují Severočeské doly jako největší tuzemská hnědouhelná společnost. Kromě dokonalého přehledu výsledků podnikatelských činností a stavu majetku nezůstává stranou ani grafické ztvárnění. Tentokrát byli tématem pro celou Skupinu ČEZ zaměstnanci. Jak tedy vypadá představení Severočeských dolů jako vyhledávaného zaměstnavatele? Výroční zprávy Severočeských dolů mají tradičně vysokou úroveň, neboť jsou chápány nejen jako plnění zákonné informační povinnosti, ale také jako komunikační nástroj prezentující firemní kulturu. Už řadu let je pro SD zajišťuje renomovaná komunikační a marketingová agentura B.I.G. Prague, která se na tvorbu výročních zpráv specializuje. Každoročně je připravuje pro více než čtyři desítky firem, z nichž každá pátá se umístí v žebříčku CZECH TOP 100 nejvýznamnějších firem ČR. Grafické ztvárnění výroční zprávy za rok 2010 bude podpořeno celostránkovými fotografiemi sedmi zaměstnanců reprezentujících základní činnosti SD. Přípravu ateliérových portrétů pro B.I.G. Prague zajišťovala naše redakce ve fotoateliéru Miloše Žihly v Mostě. Ochotně s námi spolupracovali: Stanislav Dejl, vedoucí oddělení měřictví DNT, Vladimír Andrášek, báňský specialista skrývky DNT, Mirek Bednařík, řidič rýpadla lomu DB (na snímku), Jiřina Malá, strojnice úpravny uhlí DB v Ledvicích, Markéta Šetková, vedoucí oddělení obchody – kapitálové trhy (na snímku), Vladimír Budinský, ředitel odboru strategie a komunikace a Vratislav Ondráček, vedoucí odboru přípravy území a rekultivací. Všem portrétovaným tvářím SD patří velké poděkování za výborné zvládnutí nevšedního úkolu. text: Tomáš Vrba foto: Miloš Žihla 10/11 SD – 1. strojírenská se chystá na modernizaci drtiče DR 15 Společnost SD – 1. strojírenská je akciová společnost, která se už 9 let věnuje vlastní podnikatelské činnosti. Navázala na dlouholeté zkušenosti personálu s opravami a údržbou těžební technologie a nadále je úspěšně využívá při realizacích výkonů pro mateřskou společnost. SD – 1. strojírenská je lídrem v údržbě těžebních technologií společnosti Severočeské doly. Významnou měrou se podílí i na opravách, rekonstrukcích a modernizacích. „V posledních dnech se pracovalo na opravě skládkového stroje KSS 1. Došlo k deformaci ocelové konstrukce podvozku. Na nás bylo, abychom provedli vyztužení,“ vysvětluje vedoucí provozu Tušimice ze společnosti SD – 1. strojírenská Ladislav Červený. „Oprava se týkala stroje, který váží přibližně tisíc tun. Třetinu stroje jsme museli nadzdvihnout, abychom docílili odlehčení kol a mohli se následně pustit do vyztužení. Naši pracovníci na tom dělali ve dne i v noci tři dny,“ doplňuje technolog svařování Oldřich Michálek. V polovině dubna se pracovníci společnosti SD – 1. strojírenská pustí do revize stroje KSS 2. „Dalšími většími akcemi letošního roku byla výměna hydraulických válců kráčením a výměna dvou kusů kladek pro zdvih kolesového výložníku. Všechny práce jsme splnili dle rozpisu,“ usmívá se Ladislav Červený, který je čerstvým držitelem resortní medaile G. Agricoly za zásluhy o rozvoj českého hornictví. Celé prázdniny se bude společnost SD – 1. strojírenská věnovat modernizaci drtiče DR 15. Ten je důležitou součástí Severočeských dolů od roku 1975. „Modernizaci zajišťuje firma Prodeco. SD – 1. strojírenská je jejím subdodavatelem montážních a demontážních prací, zároveň budeme vyrábět a demontovat část náhradních dílů,“ vysvětluje Ladislav Červený, který je na dolech už 38. rokem. Pokračuje expanze SD – 1. strojírenské v oblasti dodávek technologií pro energetický sektor v rámci obnovy energetických zdrojů v Ústeckém kraji. Firma uplatňuje své zkušenosti také při výrobě svařovaných ocelových konstrukcí pro vnější trhy. „Aktuálně máme poptávku ze společnosti ČEZ pro elektrárnu Tisová. Týká se rekonstrukce zauhlování. Nabídku právě zpracováváme,“ říká vedoucí provozu Tušimice ze společnosti SD – 1. strojírenská Ladislav Červený. SD – 1. strojírenská své zkušenosti také úspěšně uplatňuje při výrobě svařovaných ocelových konstrukcí pro vnější trhy. „Naší současnou velkou zakázkou je výroba pražců středních dílů Weserhütte. Je to výroba pro Doly Bílina a je rozdělená do tří etap; v každé vyrobíme 120 dílů,“ vysvětluje pan Červený. Mezi větší zakázky patří i výroba nových bandáží korečků pro velkostroje KU 800/20 a SchRs 1320. text a foto: Renata Malíková Výroba pražců středních dílů DPD Weserhütte. svět dolů Informační centrum SD připraveno Počet informačních center Skupiny ČEZ se rozroste o další expozici představující největší tuzemskou hnědouhelnou společnost – Severočeské doly. Zajímavě výtvarně řešené a moderní technikou vybavené informační centrum bude slavnostně otevřeno 22. dubna, na Den země, neboť podstatná část expozice a programů se věnuje úspěšné rekultivační činnosti, kterou Severočeské doly chápou jako přirozenou součást svých těžebních aktivit. Nové informační centrum se nachází v přízemí administrativní budovy správy SD v Chomutově. Zaměřeno je na širokou veřejnost, zejména pak na školáky, kteří zde získají vhodnou formou představu o moderní povrchové těžbě uhlí, rekultivacích, ochraně přírody a podpoře našeho regionu. Skupina ČEZ provozuje devět informačních center, která každoročně přivítají tisíce návštěvníků. Největší zájem je dlouhodobě o informační centrum přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně v Jeseníkách. Stranou nezůstávají ani obě jaderné a uhelné elektrárny. Od konce roku 2009 je v provozu supermoderní centrum v Elektrárně Ledvice orientované na klasickou energetiku. První informační centrum Severočeských dolů svým zaměřením na těžbu a úpravu hnědého uhlí, sanace a rekultivace těžbou poznamenané krajiny a revitalizaci okolí tematicky HORNICKÉ listy 2/2011 Rudolf Kozák a Renata Malíková z odboru strategie a komunikace, se zástupcem firmy Ideas Lukášem Kopeckým zkouší didaktickou hru určenou pro nejmenší návštěvníky. na ledvickou expozici klasické uhelné energetiky navazuje. Na ploše zhruba 70 m2 nabízí v Chomutově návštěvníkům průřez naší hornickou činností. Prostřednictvím interaktivní obrazovky se lze dokonale seznámit s moderní dobývací technikou a rozlehlými provozními pracovišti obou těžebních lokalit Severočeských dolů – Dolů Nástup Tušimice a Dolů Bílina. Bez povšimnutí nezůstávají ani rekultivační aktivity SD s přeměnou bývalých výsypek v plnohodnotnou krajinu a nový životní prostor pro četné druhy rostlin a živočichů. Návštěvníci Informačního centra SD se také prostřednictvím lentikulárních obrazů seznámí s vizí krajiny po ukončení těžby, kdy ve zbytkových jamách vzniknou velká jezera. Severočeské doly se představují v expozici centra i jako významný partner regionu. Příklady pomoci SD svému okolí doplňují atraktivní letecké snímky sousedních měst a obcí. Expozice využívá vyspělou techniku: LED a dotykovou obrazovku, interaktivní tabuli, jejíž didaktické programy zaujmou zejména školáky, kteří si zde formou hry mohou otestovat i znalosti z matematiky nebo přírodopisu. Na scénáři informačního centra spolupracovali specialisté odboru strategie a komunikace s odborníky z praxe (Jaroslava Šťovíčková s Ivanem Bílým z DB). U E PŘÍROD CHRÁNÍM JEME KULTIVU RE VZORNĚ HLÍ U VALITNÍ TĚŽÍME K U OKOLÍ E NAŠEM M POMÁHÁ Děti si mohou vyzkoušet také logické hry na speciálním hracím stole – smart table. Kontakt s návštěvníky bude zajišťovat proškolená obsluha, která je seznámí s činností SD nejen v centru, ale také v případě zájmu zorganizuje exkurzi do těžebních provozů SD. Kapacita informačního centra pro skupiny čítá třicet osob. Od 22. dubna bude centrum otevřeno ve všední dny od 8 do 16 hodin. Ideový návrh a realizaci expozice prvního informačního centra SD připravil odbor strategie a komunikace. text a foto: Tomáš Vrba Do přípravy didaktických programů pro interaktivní tabuli se zapojila také nová posila odboru strategie a komunikace Renata Malíková (na snímku s externími spolupracovníky centra). Adresa: Boženy Němcové 5359 Chomutov 430 01 Otevřeno: po–pá: 8–16 h tel.: 474 604 636 www.infocentrumsdas.cz 12/13 m u r t n e c í n č a m r lů o Info d h c ý k s e č o r Seve svět dolů Odborníci z univerzit hodnotili rekultivační akce v okolí Dolů Bílina Prostory Informačního centra Elektrárny Ledvice využilo vedení Severočeských dolů 8. března pro další z řady pracovních seminářů, které pravidelně seznamují pozvané starosty a zastupitele měst a obcí v sousedství Dolů Bílina s výsledky aktivních přístupů SD k tvorbě nové krajiny a zlepšování životního prostředí. Toto úsilí je vedeno ve znamení úzké a dlouhodobé kooperace s odbornými pracovišti České zemědělské univerzity v Praze a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Semináře se konají vždy po roce, střídavě na Bílinsku a Chomutovsku. Partnerství se sousedy Garant semináře za Severočeské doly Vratislav Ondráček připomněl v úvodu aktuální otázky, které nejvíce zajímaly občany žijící v okolí Dolů Bílina při nedávném projednávání dalšího postupu těžební činnosti lomu Bílina. Kromě boje proti prachu a hluku je to i snaha o co nejpřirozenější vývoj nové krajiny, kdy však podle současné legislativy je v rozporu ochrana zemědělského půdního fondu a přirozená sukcese jako forma rekultivace. Rudolf Kozák z odboru strategie a komunikace SD označil města a obce v okolí povrchových dolů jako vážené partnery při realizaci nastartovaných projektů Kraj s lepší vyhlídkou a Stop prach. Partnerství s univerzitními odbornými pracovišti Prof. Josef Kozák z ČZU v Praze konstatoval, že v příštím roce jeho univerzita zaznamená už rovných 20 let spolupráce se Severočeskými doly. Ocenil příležitost mít laboratoř přímo v terénu a unikátní možnost sledovat v časové ose od samotného zakládání výsypek během všech rekultivačních cyklů faktory ovlivňující půdní vlastnosti, provádět botanické, fytopatologické a hydrobiologické výzkumy. Výsledky vykazují v mnoha směrech dobré hodnoty a objektivně dokumentují, jak rekultivace po těžbě vrací kvalitní plochy přírodě a lidem. Kolegové prof. Kozáka názorně předvedli zejména výsledky průzkumů na vybraných plochách z roku 2010. HORNICKÉ listy 2/2011 Jarmila Suchardová z odboru přípravy území a rekultivací SD při rozhovoru s braňanským starostou Vlastimilem Krupkou. Konstatovali mimo jiné, že vlastnosti rekultivovaných půd víceméně odpovídají půdním vlastnostem přirozených rostlých půd v dané oblasti, že zdravotní stav stromů a keřů se opět zlepšil a že důkazem návratu rekultivovaných ploch do přírody jsou například měkkýši či motýli a také zajímaví ptáci na území Dolů Bílina a v jejich okolí. Slavík modráček, maskot Severočeských Prof. Josef Kozák z ČZU prezentoval faktory ovlivňující půdní vlastnosti rekultivovaných ploch. Co nejvíce zaujalo návštěvníky semináře Byla to především konkrétní zjištění či doporučení týkající se přímo míst v blízkosti jejich domovů. Na výmluvných časosběrných snímcích se mohli přesvědčit například o cenných biotopech v zóně bývalých Libkovic, o významu udržování ploch posekáním či péče o starší stromy u Mariánských Radčic, o vegetaci v zóně lesoparku Ivana Dejmala nebo o mladých sukcesních plochách. Přesvědčili se, že práce univerzitních týmů je pomocí pro co nejkvalitnějším rekultivace. text a foto: Tomáš Vrba Starostka Mariánských Radčic Vlasta Tůmová si měla co povědět s Vratislavem Ondráčkem, garantem semináře za SD. Naše rekultivační lesy pomáhají dýchat Ústeckému kraji Rok 2011 byl vyhlášen Organizací spojených národů Mezinárodním rokem lesů s cílem připomenout veřejnosti význam všech typů lesů pro lidstvo, tedy včetně těch rekultivačních. O lesnických rekultivacích Severočeských dolů jsme si povídali s Arnoštkou Kostkovou, specialistkou rekultivací odboru přípravy území a rekultivací, přímo na největším výsypkovém tělese v našem kraji – rekultivované Radovesické výsypce. Systematické vysazování porostů na výsypkách v severočeské hnědouhelné pánvi začalo už v 50. letech minulého století. Během posledních desetiletí pak rekultivace prošly dynamickým vývojem, kdy byly vystřídány původně převažující zemědělské formy lesnickými, vodohospodářskými a rekreačními rekultivacemi. Změnil se také způsob vysazování rekultivačních lesů. Upustilo se od uplatňování monokultur rychle rostoucích melioračních dřevin. Lesnické porosty jsou nyní prostřídávány přírodními loukami v souladu s typem okolní krajiny. Přesně tak jako na Radovesické výsypce, kterou nás provedla Arnoštka Kostková. „V souvislosti s letošním Mezinárodním rokem lesů se v médiích připomíná, že Česká republika je na 12. místě mezi evropskými státy v lesnatosti. Celkem lesy pokrývají 33 % území našeho státu. O něco větší podíl mají budoucí lesy na rekultivovaných plochách SD – celkem 5 780 ha, což je zhruba 43 %,“ vypočítává Arnoštka Kostková. Při prohlídce 180hektarového lesoparku Radovesice, v němž se mísí parková část města Bílina s příměstskou zelení Radovesické výsypky, jsme se dozvěděli další informace. „První rekultivační práce na Radovesické výsypce začaly v roce 1986. Výsypka má celkovou plochu 1 540 ha. Poslední kubíky skrývkových hmot z poměrně vzdáleného lomu Bílina sem byly uloženy v roce 2003. Předpokládá se, že komplexně dokončena bude tato největší vnější výsypka Severočeských dolů v roce 2026. Převažují zde lesnické rekultivace. Radovesice jsou jakýmsi rekultivačním arboretem, které ukazuje specifiku lesnických rekultivací na výsypkách. Zaměřuje se především na domácí dřeviny tak, aby nové lesnické plochy navázaly na krajinný typ okolního Českého středohoří. Najdeme zde také dvě studijní plochy o celkové výměře 52 ha ponechané přirozené sukcesi. V rámci grantu ministerstva školství se zde sleduje přirozený vývoj a dynamické změny v zastoupení jednotlivých druhů rostlin a živočichů. Vývoj na Radovesické výsypce sleduji při pravidelných návštěvách během kontrolních přejímek dokončených rekultivací nebo jako doprovod odborníků z ČZU, kteří zde samostatně monitorují stav porostu. Těší mě, že se i tady daří náročný projekt sanace, rekultivace a revitalizace úspěšně uskutečňovat. Určitě se z Radovesické výsypky stane v blízké budoucnosti vyhledávaný prostor pro rekreační a mimopracovní aktivity obyvatel sousední Bíliny,“ optimisticky předpovídá Arnoštka Kostková. text a foto: Tomáš Vrba 14/15 dolů, je samozřejmě mezi vzácnými sledovanými druhy. Na výsypkách mu svědčí tzv. nebeská jezírka lemovaná orobincem či ostřicí. Také Zemědělská fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích se zapojila do odborné spolupráce. Václav Nedbal prezentoval za tým Laboratoře aplikované ekologie využití satelitních snímků pro popis charakteristik povrchu rekultivovaných ploch a zhodnotil výsledky dálkového průzkumu prováděného na lokalitách DNT i DB za období 1988–2009. Na Bílinsku byla předmětem zkoumání výsypka Pokrok a Radovesická výsypka. Podle vyhodnocení množství vegetace, vlhkosti povrchu a teplot bylo konstatováno, že po roce 2000 došlo k významnému nárůstu plochy funkční vegetace, ke snížení přehřívání povrchu výsypek a tedy k celkovému snížení vysychání krajiny. Hodnocená území se budou stále víc přibližovat okolní, povrchovou těžbou nepostižené krajině. svět dolů Odvodňování na Dolech Bílina Povrchové dobývání je nevyhnutelně spjato s vodou. Povrchový důl bývá obvykle nejhlubším místem v širokém okolí, je proto citlivý na přítoky povrchových i podzemních vod. Ochrana před přívalovými povrchovými vodami je úměrná situování dolu v terénu, především ve vazbě na průběh původních vodních toků. Lom Bílina je situován na úpatí Krušných hor, s rozlohou kolem 30 km2 a hloubkou až 200 m. Jeho současným územím protékalo několik vodohospodářsky významných toků, které tvořily přítoky řeky Bíliny. Jednalo se o Radčický, Lomský, Loučenský a Osecký potok. Ty bylo nutné v předstihu před otvírkou lomu přeložit. Odvodnění předpolí lomu zajišťuje v současnosti čerpací stanice (ČS) Libkovice s maximálním výkonem 3 × 300 l/s, retenčním prostorem 220 000 m3 a výtlačným řadem DN800 o délce 2,4 km vyústěným do Loučenského potoka. Stávající ČS Libkovice byla dokončena v roce 2010 jako I. etapa odvodnění předpolí a náhrada za původní, stabilní ČS s obsluhou, kterou zasáhl těžební postup velkostroje K 74. Snižování hladiny podzemní vody v předpolí zajišťují čerpací bariéry odvodňovacích vrtů, čerpajících vodu z pískových zvodnělých kolektorů, z hloubky 60–170 m. Jejich budování začalo v osmdesátých letech minulého století, s postupem skrývkových řezů jsou postupně odtěžovány, a nové v předstihu před prvním řezem budovány. Dnes je v provozu pět čerpacích vrtů bariéry H, dva vrty bariéry I o vydatnosti Množství vyčerpaných vod z DB letech 2000–2010 v m3 HORNICKÉ listy 2/2011 2000 9 922 509 2001 7 605 812 2002 12 975 037 2003 8 616 116 2004 6 008 507 2005 8 055 714 2006 7 889 111 2007 10 142 583 2008 7 238 600 2009 8 071 013 2010 12 100 855 2–4 l/s. Zprovozňují se postupně další vrty bariéry I (7 vrtů) řešené jako svodové, tzn. zaústěné do starých důlních chodeb. Za dobu provozu odvodňovacích bariér bylo vyčerpáno téměř 13 mil. m3 vody. Odvodňování severních a jižních svahů lomu je zajišťováno soustavou čerpacích stanic příslušných jednotlivým dílčím povodím. Na severní straně to jsou ČS Ledvice, ČS Ledvice 2, ČS 514, ČS severní svahy s navazující nádrží „A“, která slouží jako biologická dosazovací a retence „I“ s gravitačním odtokem do Ledvického potoka, respektive čerpáním do zbytku koryta Oseckého potoka. Pata dnes již bývalé výsypky Pokrok (zakládání zemin bylo ukončeno v loňském roce) v severozápadní části lomu je odvodněna soustavou drénů s vydatností 10–15 l/s. Tyto důlní vody jsou před vypouštěním do vodoteče zbavovány vysokých příměsí manganu a železa na úpravně důlních vod (ÚDV) drény. Na jižní straně lomu jsou v provozu ČS jižní svahy, ČS jižní svahy 2, ČS Braňany, ČS Braňany 2. Specifickou čerpací stanicí je ČJE (čerpací jáma Emerán). Je to jáma o průměru 6 m a hloubce 130 m, hloubená do starých důlních děl s přívodní Jímka hlavní čerpací stanice s čerpadly Warman. akumulační chodbou dlouhou 360 m. Tato chodba je napojena na původní Emeránskou chodbu, která svádí vodu z východní části starých důlních děl. ČJE je jedním z prvků zabezpečení stability vnitřní výsypky, původ vody přitékající do čerpací jámy je dle hydraulických studií z nivy a koryta řeky Bíliny. Přitékající množství vody do čerpací jámy je cca 2,5 mm3/min. V roce 2010 byla dokončena kompletní rekonstrukce ČJE. Čerpací jáma Emerán je bezobslužná, automatická Odstraňování sedimentů v jímce čerpací stanice severní svahy. stanice, tak jako všechny uvedené čerpací stanice. Samostatnou kapitolou odvodňování je vlastní lom. Přestože jsou povodí bočních svahů oddělena od povodí vlastního lomu, činí velikost tohoto povodí zhruba 14 km2. Dno uhelného lomu je proti přívalům povrchových vod chráněno především přiměřeně dimenzovanými retenčními jímkami a čerpacími stanicemi. Vlastní dno lomu je velmi úzké a toto prostorové omezení nedává příliš možností. Objemy jímek jsou tedy vázány i na přiměřenou míru provozního rizika. Současný tvar dna lomu vyvolává potřebu budovat tři retenční jímky s čerpací technologií – hlavní čerpací stanici (HČS), ČS2 v jižní části dna lomu a pomocnou ČS3 v severní části. Retenční objemy jímek tvoří v součtu 120 000 m3, tyto objemy jsou vždy kompromisem mezi náklady na zřízení a životností jímek. Ta je při současném tvaru dna lomu asi 20 měsíců. V loňském roce, při několika po sobě se opakujících letních deštích, v celkovém srážkovém úhrnu 220 mm, přiteklo na dno lomu zhruba 600 000 m3 vody. Pro takové objemy není v podmínkách lomu samozřejmě reálné budovat retenční kapacitu, ale je nutné stanovit zátopovou čáru tak, aby nebyla ohrožena vod z předpolí. V lednu loňského roku to bylo „pouhých“ 137 000 m3. Celkem bylo za leden 2011 vyčerpáno z lomu Bílina do recipientů více jak 2 000 000 m3 vod. Vlastním čerpáním vody proces odvodňování nekončí. Většina důlních vod není vzhledem ke svému chemickému složení a zakalení vhodná pro přímé vypouštění do vodotečí. Je tedy nutné je upravit do souladu s vodoprávní legislativou. Čištění důlních vod zajišťuje na DB Úpravna důlních vod (ÚDV) Emerán. Připravované zpřísnění některých limitů ukazatelů pro vypouštění důlních vod od roku 2013 a navyšování objemu důlních vod znamená nutnost rozšíření ÚDV Emerán se zařazením chemické úpravy – vápenným hospodářstvím. Současně budou na ÚDV Emerán převedeny vody z budoucích vodních děl koridoru Ledvice a severních svahů. Po dobu životnosti dolu výstavba, údržba a provozování vodohospodářských děl nekončí. Provozuschopnost odvodňovacích zařízení zajišťuje na DB úsek technické přípravy skrývky pod vedením Františka Jirsy. Dílčí odvodňování pracovních plošin velkostrojů, skrývkových a uhelných řezů, výsypkových etáží, komunikací apod. řeší každodenně pracovníci jednotlivých provozních úseků lomu a skrývky. Extrémní srážkové úhrny loňského roku nám ukázaly na slabá místa v systému odvodnění lomu Bílina a jeho výsypek. Proto se v dalším procesu investiční výstavby a provozních činností již začala realizovat některá opatření. text a foto: Pavel Vocásek Čerpací stanice Braňany 2. 16/17 báňská a čerpací technologie. Je zájmem co nejrychleji naakumulovanou vodu ze dna lomu odčerpat a před vypuštěním mimo prostor lomu vyčistit. Čerpací technologii HČS a ČS2 tvoří dvě soustrojí kalových čerpadel Warman o výkonu 13 a 8 m3/min (mezi pracovníky odvodnění DB známé spíše jako „velký a malý“ Warman). Každé soustrojí se skládá z vertikálního ponorného čerpadla osazeného na pontonu v jímce a navazujícími dvěma, resp. třemi horizontálními čerpadly zapojenými do tandemu. Čerpací techniku dále tvoří celkem čtyři horizontální čerpadla typu CVN, každé o výkonu 70 l/s. Voda je čerpána dvěma výtlačnými řady o světlosti DN400 a DN500. Z důvodu postupného prodlužování výtlačných potrubí je do každého výtlaku ještě vřazen čerpací celek, který slouží k posílení a stabilizování výkonu čerpadel z ČS na dně lomu. V současnosti je rovněž uvažováno o posílení čerpací kapacity vybudováním třetího výtlačného potrubí. Posledním prvkem odvodnění lomu je soustava drénů na podložce vnitřní výsypky. Ty musí být v předstihu před postupem paty vnitřní výsypky prodlužovány. Jejich vydatnost se pohybuje od 1 do 3 l/s. Dlouhodobě měřený celkový průměrný přítok na dno lomu je 55 l/s. Provoz čerpacích stanic v součtu za posledních deset let dokumentuje tabulka. Z ní je patrné, že se loňský rok dostal na druhé místo v celkovém objemu vyčerpané vody, hned za povodňový rok 2002. Rok 2010 ale přece jen jeden primát drží. Bylo vyčerpáno největší množství vody ze dna lomu (HČS, ČS2) v celé historii lomu. Srážkově extrémně vydatný byl také srpen v roce 2009. 3. srpna se tehdy během přívalového deště za necelých pět hodin nezadržitelně přiřítilo na dno lomu 400 000 m3 vody. V kulminaci do lomu teklo každou vteřinu 20 m3 vody, což je srovnatelné množství s průtokem v korytě řeky Bíliny. Tabulka nezachycuje leden letošního roku, který bude rovněž zapsán v historii odvodňování jako extrémní. Několikadenní oteplení nad bod mrazu znamenalo tání sněhové pokrývky, držící se i v nížinách již od listopadu a to znamenalo opět zápolení čerpacích stanic s kubíky vody. Svou práci odvedla nová ČS Libkovice, která zachytila a vyčerpala 900 000 m3 povrchových svět dolů HORNICKÉ listy 2/2011 Uplynulý rok 2010 u hasičů na DNT Hlavní události Rok 2010 byl u hasičského sboru DNT mimořádný hned několika událostmi. Výraznou změnu v provádění odborných kurzů a školení přineslo zrušení hasičského učiliště v Chomutově k 1. září. Naši hasiči tak musí absolvovat dlouhou cestu na některé z dalších hasičských výcvikových zařízení, které jsou v Brně, Frýdku-Místku a v Borovanech u Českých Budějovic. Významnou událostí byli hasičské slavnosti v Litoměřicích, které se pořádají jednou za 3 roky. Zde jsme se opět zúčastnili jako vystavovatelé s vozidlem CAS 24 Praga Golden. Určitě nejvýraznější událostí se však stal požár skládky pneumatik ve firmě GRG v Tušimicích. 17. června zde vypukl požár, jehož likvidace trvala čtyři dny a zasahovaly jednotky z celého Ústeckého kraje. Vystřídali se tedy takřka všichni naši zaměstnanci a většina naší automobilové techniky. Ostatní události se nijak nevymykaly rokům předchozím. Se začátkem každého roku jsou na pořadu periodické zdravotní prohlídky. Každý hasič musí absolvovat vyšetření srdce a plic, neurologii, spirometrii a ergometrii. Na závěr vyšetření vydá podnikový lékař potvrzení k výkonu povolání hasiče. Nejinak je tomu s odbornou přípravou na směně a prodlužování odborné způsobilosti. Hasiči absolvují každou směnu školení dle plánu, který vydává Generální ředitelství hasičského záchranného sboru ČR, a někteří musí absolvovat speciální kurzy k prodloužení odbornosti. Technici přenosných hasicích přístrojů byli proškoleni v Praze a Pardubicích, obsluhovatelé motorových pil a křovinořezů absolvovali školení ve školicím středisku na DNT, strojníci požární techniky si prošli třídenním kurzem k prodloužení odbornosti na požárním učilišti v Chomutově těsně před tím, než bylo zrušeno, stejně tak dva velitelé zde absolvovali pětitýdenní kurz k získání odborné způsobilosti. Mimozásahová činnost Z mimozásahové činnosti sboru stojí za zmínku především pořádání ukázek pro školy a školky, například v Mašťově se konala ukázka použití hasicích přístrojů na skutečném ohni, každý si tak mohl vyzkoušet hašení „na ostro“. Děti také zaujala naše termokamera. Naši lezci na Dětském dni v Mašťově postavili pro děti lanovku, která se těšila také nebývalému zájmu. Dále pořádáme soutěž v požárním útoku, která má pravidelně vysokou účast okolních hasičských sborů a letos se pořádala jako okresní postupové kolo na krajskou soutěž. A v neposlední řadě sem patří i pravidelná údržba zeleně v blízkém okolí areálu DNT a mytí cest a chodníků po zimě. K zásahové činnosti V roce 2010 jednotka vyjela k 492 událostem. Vyjelo se k 15 požárům, které byly převážně mimo území našeho zřizovatele, tedy areálu a provozu DNT. Jednotka k nim vyjížděla na žádost krajského operačního střediska Ústí nad Labem. Sanitní vozidlo vyjelo celkem 28krát, ať už k vážným či drobnějším úrazům, což je o třetinu více, než v roce předchozím. K letním měsícům patří tradičně likvidace obtížného hmyzu, který jsme absolvovali 11krát. Ostatní výjezdy jsou evidované jako technologické či technické pomoci, což je veškerá činnost související s těžbou, například požární asistence, vystříkání po sváření, ochlazování zařízení, dodávky vody apod. text: Jaromír Vrba foto: HZS DNT Požár skládky pneumatik v Tušimicích. Hasičský záchranný sbor Dolů Bílina má od letošního roku nového velitele. Na místo po Antonínu Vejražkovi, který odešel po 40 letech práce ve sboru na zasloužilý odpočinek, byl do funkce schválen rovněž dlouholetý pracovník sboru Břetislav Ondrák. Hasičský obor mu nejspíš přisoudily sudičky, když se už v deseti letech stal členem žákovského družstva SDH v Bílině, kde slouží dosud, nyní rovněž v hodnosti velitele. Břetislav Ondrák nastoupil do dolů hned po vyučení autoelektrikářem. V autodopravě pracoval tři roky. V roce 1976 přešel k požárnímu útvaru, kde pracoval jako strojník a od roku 1981 jako preventista, kdy také začal studovat a dokončil střední školu automobilní. Během třiceti let dokonale poznal jednotlivá pracoviště, spoustu lidí a jejich pracovní problematiku. Do nové funkce se postupně zapracovává. „Je to přece něco jiného, než se starat pouze o splnění svých úkolů. Dnes mám zodpovědnost za 50 lidí, za jejich práci, za vytváření optimálních podmínek i jejich spokojenost. První čtvrtletí letošního roku bylo pro mne a celý sbor milosrdné, nemuseli jsme zasahovat při žádné větší události, a to jak v Dolech Bílina, tak ani v sousední Elektrárně Ledvice, která spadá do naší působnosti. Ukazuje se, že důsledná prevence přináší ovoce. Poslední velký zásah, a to musím zaklepat, který nás důkladně prověřil, jsme měli v listopadu roku 2009, kdy hořela K 65. Největším problémem bylo tehdy dosažení zhruba jedenáct kilometrů vzdáleného místa zahoření po neuvěřitelně nesjízdném terénu,“ vzpomíná Břetislav Ondrák. Protože HZS Dolů Bílina je jedním z největších na Bílinsku, může být v rámci Integrovaného záchranného systému vyslán operačním střediskem v Ústí nad Labem i na zásahy do katastrů okolních měst a obcí. Většina z 52 pracovníků Hasičského záchranného sboru je zařazena do směn. „Máme tu zkušené a pro věc zapálené chlapy i mladé členy, na které je spolehnutí. K dispozici mají účinnou a ještě málo opotřebovanou hasební techniku. Jediné, co nám chybí, je vlastní plošina s dosahem do 50 metrů, která by odpovídala nově stavěným výškovým objektům v elektrárně,“ dodává velitel. Jeho přáním je, aby chlapi na směnách měli větší prostor v sociálním zázemí. Od 60. let, kdy byla stanice založena, výrazně stoupl počet pracovníků, dnes je jich ve směně 12, ale ještě víc se rozrostlo jejich vybavení, které se do jejich skromných šaten ani nevejde. text a foto: Václav Sedlák Břetislav Ondrák (vpravo) si prohlíží s velitelem družstva Zdeňkem Veřtatem motorovou část automobilové požární cisterny Tatra 815 Terrno při pravidelné údržbě. 18/19 Nový velitel HZS Dolů Bílina svět dolů Pracovní úrazovost SD v roce 2010 Dubnu se běžně říkalo Měsíc bezpečnosti práce. Nejedno médium se v této souvislosti v příslušném měsíci o bezpečnosti zmiňuje, podle výsledků ale nejspíš nedostatečně. Abychom se dozvěděli, jak to bylo vloni s pracovní úrazovostí Severočeských dolů, navštívili jsme Marka Herčzíka z oddělení bezpečnosti, hygieny práce a požární ochrany (BHP a PO) v DNT. HORNICKÉ listy 2/2011 Před vchodem do správní budovy SD – DNT nás nově přivítal nad střechou závětří vstupu světelný nápis, úvodem především představil firmu a zároveň hostu připomínal, že BEZPEČNOST JE NAŠÍ PRIORITOU. Jak jsme se dozvěděli, za čas se na tabuli objeví, jaká je situace v úrazovosti za uplynulou dobu. Ve druhém patře jsme se sešli s Markem Herčzíkem. Už od počítače nám říkal, že to prostě v současné době bez počítače nejde. Úvodem se ptáme: Známe situaci v EU? Každé tři a půl minuty v EU někdo zemře v důsledku působení faktorů souvisejících s prací. To znamená téměř 167 000 úmrtí ročně, buď v důsledku pracovních úrazů (7 500), nebo nemocí z povolání (159 500). Každé čtyři a půl vteřiny dojde v zemích EU k pracovnímu úrazu, který donutí pracovníka zůstat doma po dobu nejméně tří pracovních dnů. Počet pracovních úrazu, které způsobí třídenní nebo delší pracovní neschopnost, je obrovský, každoročně více než 7 milionů. Marek Herčzík, inspektor bezpečnosti, hygieny práce a požární ochrany. To vše ale asi s sebou nese navíc značné náklady? Nese, jde o lidskou zátěž pro pracovníky a jejich rodiny (za údaji ve statistikách stojí skuteční lidé), finanční zátěž pro organizace – firmy (pracovní neschopnost, pojištění, produktivita, obrat, motivace, konkurenceschopnost atd.) a celospolečenskou finanční Ochranná přilba s připevněnými ochrannými brýlemi. zátěž (zvýšené zatížení systému zdravotní péče). Největším přínosem firmy či podniku je jeho pracovní síla, která práci vykonává patřičně, opatrně, účelně a produktivně, protože úrazy a nemoci něco stojí: pokud je nějaký proces zastaven, dochází ke ztrátám produktivního času a opětovné uvedení výroby do chodu může chvíli trvat; pokud bylo poškozeno zařízení nebo objekt, vzniknou náklady na jejich opravu; někdy se musí najmout někdo, kdo zraněného pracovníka nahradí, a zaškolení nového pracovníka také zabere nějaký čas. Přitom se bude stále zraněnému pracovníkovi vyplácet mzda plus případné náhrady. Úrazy a nemoci mohou nepříznivě ovlivnit morálku zbylých pracovníků a snížit tak jejich výkonnost, nějaká doba se stráví také vyplňováním dokumentace ohledně úrazu. Vede se jistě už léta statistika úrazů? Vede a je rozsáhlá. Je potřeba zdůraznit, že i když statistiky úrazů, nehod a havárií jsou důležitým informačním Co lze říci závěrem? Jsem názoru, že je tak trochu na škodu současný trend – vše dřívější tzv. zatracovat. Tedy že nástěnky a plakáty s bezpečnostní tematikou, případně i soutěže v práci bez nehod, jsou přežitkem a nefunkčním pozůstatkem minulosti. Zkušenosti zahraničních firem, a to i těch, které působí v ČR, však ukazují, že i v našich podmínkách lze úspěšně využít přirozené soutěživosti lidí ke zlepšování výsledků v oblasti bezpečnosti práce. Zveřejňování, například počtu hodin bez úrazu, umožňuje porovnání jednotlivých pracovních týmů (provozních úseků, profesí apod.) a zároveň i motivuje k dosažení lepších výsledků. Stejně tak pomáhá ke zvýšení úrovně bezpečnosti práce i zveřejňování informací o vzniklých pracovních úrazech s upozorněním, co bylo uděláno nesprávně a s uvedením správného postupu. V loňském roce byly instalovány světelné informační tabule o vývoji pracovních úrazů nad hlavními vstupy DB a DNT. Ale připomenete ještě jednu novinku? Ke snížení rizika poškození zraku platí od 1. 5. 2011 nová směrnice závodního lomu číslo 124/2010 o používání ochranných brýlí na všech provozních pracovištích DNT a DB, mimo uzavřené prostory, kde nehrozí vniknutí prachu a cizích těles do oka. Z povinnosti nosit nasazené ochranné brýle jsou vyjmuty osoby: – při pohybu v areálech vedení dolů, provozů a provozních úseků, vrátnic a na plochách (územích) předaných k rekultivaci, pokud není stanoveno jiným předpisem jinak; – v kabinách obsluh strojů, zařízení, dopravních prostředků apod., pokud není stanoveno jiným předpisem jinak, které mají nasazeny dioptrické brýle. Ochranné brýle je možno v případě potřeby nahradit i doplňkovým vybavením ochranné přilby (sklopné brýle, štít apod.). text a foto: Svatava Brožíková Celkový graf vývoje úrazovosti v jednotlivých měsících 2010 12 10 8 6 4 2 1 20/21 jako kdybychom tvrdili o člověku, který má dnu a drží dietu, že je zdravý, protože u něho nedošlo v určitém časovém období k žádným bolestem. Ve skutečnosti všechny statistiky, zabývající se bezpečností práce neříkají, jak je činnost bezpečná, ale v případě pracovních úrazů se jedná převážně o ohrožení osoby, která činnost vykonává, u nehod však může jít i o nebezpečí pro osoby nezúčastněné na výkonu pracovní činnosti, případně o ohrožení životního prostředí nebo majetku. Skutečné ukazatele bezpečnosti proto musí reflektovat nikoliv míru nebezpečnosti, ale skutečnou úroveň bezpečnosti. zdrojem, vyjadřují pouze následky nebezpečných událostí. Jejich závažnost je v řadě případů otázkou náhody či okamžité situace. Stejná událost, nehoda, nebo havárie může za určitých okolností (podmínek) skončit celkem bez vážných následků, ale na druhé straně může však také vést k úrazu nebo k poškození majetku, či životního prostředí. Úrazová statistika je ovlivněna řadou faktorů a interpretace údajů ve statistice uváděných nemusí být vždy tak jednoznačná, jak se na první pohled zdá. Snížení četnosti úrazů nemusí nutně vypovídat o zlepšení stavu bezpečnosti práce. Říká především, že se snížil počet pracovníků, u kterých došlo ve sledovaném období k pracovnímu úrazu. Samozřejmě, že existuje vztah mezi úrovní bezpečnosti práce a počtem úrazů. Počet úrazů však nelze v žádném případě jako ukazatel úrovně bezpečnosti práce přeceňovat. Podstatně významnější jsou ukazatele charakterizující způsob zajištění bezpečnosti práce v podniku, například zavedením systémových nástrojů řízení bezpečnosti práce. Nelze však tvrdit, že je provoz bezpečný, když v něm nedochází k úrazům. V případě, že například v lednu dojde k 5 úrazům a v únoru a březnu k žádnému, nelze předpokládat, že v těchto dvou měsících zaměstnanci pracovali bezpečněji. To je stejné, pr os in ec d ec pa n n en en en to je lis ří ří rv rv ět pe zá sr če če kv n en be ez du bř n or de ún le Nevšední směna Jiřiny Malé HORNICKÉ listy 2/2011 Sympatická strojnice úseku prádlo Jiřina Malá je v ledvické úpravně uhlí zaměstnána čtyři roky. Nedělní denní směnu 20. března si bude určitě dlouho pamatovat. Na jejím pracovišti se v klidu a bez problémů zpracovávalo vsázkové uhlí s prorostlinami metodou gravitačního rozdružování v zatěžkávací kapalině, které se tak zbavuje nežádoucích příměsí. Čím že byla právě tato směna pro paní Malou výjimečná? Návštěvou fotoateliéru, kde probíhalo focení několika zaměstnanců pro výroční zprávu Severočeských dolů. Práci ve zdravotnictví vyměnila za úpravnu Po absolvování střední zdravotní školy začínala Jiřina Malá jako ošetřovatelka v nemocnici. Později byla také rehabilitační sestrou. Složitá situace ve zdravotnictví a špatné finanční ohodnocení středního zdravotnického personálu ji přivedlo k rozhodnutí radikálně změnit své zaměstnání. První setkání s ledvickou úpravnou zažila jako vrátná bezpečnostní agentury IBIS, která zajišťuje zdejší ostrahu. S úpravárenským provozem se seznámila později, už jako zaměstnankyně SD, když nastoupila jako vybíračka hlušiny v hrubé drtírně. „V úpravně pracuji od roku 2007. Tak jako většina, také já prošla hrubou drtírnou, kde se uhlí drtí na velikost zrn do 10 cm, a drtírnou kotlového uhlí s drcením pomocí kladivových drtičů. Odtud vedla má cesta ledvickou úpravnou do úseku prádlo. Zde jsem už tři roky obsluhou hydrocyklonů. U nás na prádle se zbavuje více popelnaté vsázkové uhlí nežádoucích příměsí. Děje se to metodou rozdružování v zatěžkávací prací kapalině, která vzniká směsí loužence a vody. Veškeré uhlí, které projde prádlem, se sprchuje a tím se zbaví zbytků prací kapaliny. Právě kapalina z oplachů a přetoků pracích van se regeneruje pomocí hydrocyklonů tak, aby mohla být dále používána. Mým úkolem je, mimo jiné, sledovat požadovanou hmotnost odebíraných vzorků prací kapaliny. Podle měrné hmotnosti, která nesmí přesáhnout 1,85 kg na litr kapaliny, poznáme, jestli fungují hydrocyklony správně,“ přibližuje svoji činnost Jiřina Malá. Mezi další její povinnosti patří také mazání třídičů odmourování vstupního uhlí z hrubé třídírny do pracích van prádla a čerpadel udržujících pracovní tlak hydrocyklonů. Samozřejmostí je pak úklid pater hydrocyklonů a třídičů budovy prádlo, čímž se odstraňuje sedimentovaný uhelný prach a zajišťuje bezpečnost pracovního prostředí. Z prádla do fotoateliéru a zase rychle zpět Jiřina Malá pracuje ve 12hodinových směnách. V neděli 20. března měla denní. Ráno, krátce po páté hodině, je už v úpravně. Nejdříve si od kolegyně právě skončené noční směny Jany Píchové převzala své pracoviště. Všechny provozované prací systémy fungovaly bezchybně. Jejich zásobování prací kapalinou zajišťovala soustava jímek, čerpadel a hydrocyklonů. Jiřina Malá každé dvě hodiny odebírala a vážila prací kapalinu hydrocyklonu. Až do jedenácti hodin to byla směna jako každá jiná. Výjimečným dnešním zpestřením bylo fotografování do výroční zprávy, které proběhlo v mosteckém ateliéru. Tam dorazila Jiřina Malá spolu s řidičem rýpadla Miroslavem Bednaříkem. Právě oni budou spolu s dalšími pěti zaměstnanci SD na fotografiích ve výroční zprávě za rok 2010. Tématem snímků doplňujících loňské hospodářské výsledky jsou tentokrát zaměstnanci Severočeských dolů. Po dvouhodinovém pózování před objektivem se oba kolegové vrátili zpátky do provozu Dolů Bílina. „Byla to zajímavá zkušenost, ale mnohem lépe se cítím zpátky na svém pracovišti,“ nedává na prádlo dopustit paní Jiřina. O tom, že se svým nevšedním portrétovacím úkolem vypořádala se ctí, se můžou čtenáři přesvědčit na titulní straně Hornických listů. Zbytek směny už pokračoval zcela běžně. Ještě před celkovým úklidem namazala Jiřina Malá čerpadlo a třídič. Před šestou opustila Jiřina Malá se svými kolegy budovu prádla. Dnešní nevšední směna právě skončila. text a foto: Tomáš Vrba 22/23 pracovní den 05:10 06:00 Navzdory brzké ranní hodině panovala v šatně žen z úpravny dobrá nálada: (zleva) velínářka Jana Svobodová, strojnice Zdeňka Váňová a Jiřina Malá. První dnešní odběr z rozdělovače čerstvé kapaliny. Vzorky bude Jiřina Malá odebírat každé dvě hodiny. 06:05 10:50 Bezprostředně po odběru je vzorek zvážen. Aktuální hmotnost (1,7 kg) Jiřina Malá hlásí velínářce prádla. Protože Jiřinu Malou čeká fotografování, předává pracoviště na dobu své nepřítomnosti pradlaři Jiřímu Sagerovi. 12:50 17:20 Helma, ochranné brýle, montérky – vše je stejné. Jen prostředí je jiné. Na dvě hodiny vyměnila Jiřina Malá prádlo za fotoateliér, kde vznikají snímky pro výroční zprávu SD. Jiřina Malá je už zase zpátky na prádle. Mezi její povinnosti patří také mazání čerpadel hydrocyklonů. naši zaměstnanci DRUHÝ SKRÝVKOVÝ ŘEZ (zleva): Alena Pášová, Věra Marešová, Martina Gajdošová a Veronika Gajarská pracují v administrativě Dolů Bílina. Se zájmem se seznámily také s druhou těžební lokalitou SD. MONTÁŽNÍ MÍSTO BŘEZNO (zleva): Kateřina Kučerová a Táňa Šťastná si zblízka prohlédly loni odstavené rýpadlo KU 800.8/K 77, které celých dvaatřicet let zdolávalo zdejší skrývku. Celkem odtěžilo neuvěřitelných 269 mil. m 3. HORNICKÉ listy 2/2011 VEDENÍ ÚSEKU SKRÝVKA 1 V BŘEZNĚ Milé setkání u huntu připomínajícího zdejší historickou hlubinnou těžbu: (zleva) Pavlína Dubová, Arnoštka Kostková a vedoucí úseku S1 Josef Pouba. JARNÍ FÁRÁNÍ ŽEN tentokrát na Doly Nástup T Loňská dámská jízda z administrativy správy akciové společnosti na Doly Bílina se setkala s dobrým ohlasem, proto jsme se rozhodli v seznamování žen z kanceláří s provozem povrchových dolů pokračovat. Letos byly naším cílem Doly Nástup Tušimice. Fundovaní průvodci Miloslav Míchal, vedoucí výroby Lom a Vratislav Ondráček, vedoucí odboru přípravy území a rekultivací, připravili osmnácti ženám ze správy a.s. v Chomutově a z administrativy Dolů Bílina pestrý program zahrnující nejen báňské provozy, ale také rekultivace. Většina žen byla v provoze DNT úplně poprvé. Zaujala je rozloha dobývacího prostoru s moderní dobývací technikou, včetně důmyslně řešené homogenizační skládky. Na druhém skrývkovém řezu u rýpadla SchRs 1 320/K 110 pan Míchal 24/25 UHELNÝ ŘEZ HLAVNÍ PORUBNÍ FRONTY Petra Šilhavá fotografuje kolegyni Markétu Měkutovou u kolesového rýpadla KU 300.29/K 89. Tento typ rýpadla je na DNT nejrozšířenější. Uhlí zde těží celkem čtyři rýpadla typu KU 300. DOBRÁ NÁLADA V TATRABUSE Díky Vráťovi Ondráčkovi, který je výborný znalec zdejších rekultivací a navíc dobrý společník, se nikdo nenudil ani při přejezdech rozlehlé rekultivované výsypky Merkur. VYHLÍDKA DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE Tušimice připomněl zdejší specifikum, kdy vlivem strmě uložené uhelné sloje se uhlí těží také na všech třech skrývkových řezech. Tato uhelná produkce má však cyklický charakter. Sugestivním zážitkem byla možnost zblízka si prohlédnout odstavené rýpadlo KU 800.8/K 77 na montážním místě Březno. Odpolední část exkurze zavedla ženy do přírody, na rekultivovanou výsypku Merkur. Pozitivní dojmy z citlivě namíchané krajiny s lesy, zemědělskou půdou a malými vodními plochami dotvořily pasoucí se srnky. Cestou na nově vybavenou vyhlídku se DNT prezentovaly jako dobrý soused okolních obcí. Z řady ochranných opatření eliminující dopady těžebního prostoru na okolí, byla do programu zařazena prohlídka protihlukových valů u obce Černovice. text a foto: Tomáš Vrba Co všechno během exkurze ženy ze správy na DNT navštívily, si připomenuly z nově vybavené vyhlídky, odkud je vidět šachta jako na dlani. naši zaměstnanci Referentka vzdělávání DNT – Marta Bušková Marta Bušková si vzpomíná přesně, že bez případných posledních prázdnin nastoupila jako korespondentka u tehdejšího ředitele n. p. DNT. Pak pracovala jako sekretářka personálního náměstka. Později přešla do personálního oddělení, tam se věnovala rekreacím a podobně. Paní Bušková vyhledává určitou pomůcku, protokol ze školení klapkařů. Od roku 1989 dělá v DNT výchovu a vzdělávání. Nejdříve středisko sídlilo v Kadani, ale v létě 2001 se přestěhovalo do Tušimic. Co je vlastně pracovní náplní referentky vzdělávání v Tušimicích, ptáme se. „Mojí hlavní pracovní náplní je zajišťování kurzů a školení zaměstnanců, a to jak v našem vzdělávacím středisku, tak i u cizích zařízení. O školení se vede evidence absolvovaných kurzů a školení v systému SAP. Vede se i evidence zaměstnanců, kterým bylo povoleno studium při zaměstnání. Vydávám podnikové průkazy a vedu agendu řidičů velkostroje, řidičů pásových vozů, klapkařů, operátorek velínu, strojníků stavebních strojů, svářečů, řidičů, kteří absolvují školení na profesní průkazy. Zajišťuji i organizování exkurzí, které probíhají v Dolech Nástup Tušimice a o které je, převážně ke konci školního roku, mezi školami v našem regionu, velký zájem. Ale měli jsme zde také exkurze z Holandska, Německa, Anglie, Finska, Litvy, Estonska, Austrálie, Panamy, Švýcarska. Ze zahraničních účastníků mají největší zájem Holanďané. V neposlední řadě je nyní mým úkolem vydávání vstupních čipových karet, jak pro naše zaměstnance a vozidla, tak i pro cizí firmy.“ Ptáme se proč a Marta Bušková odpovídá: „Aby cizí firmy mohly pracovat na území Severočeských dolů, je podmínkou jejich působnosti zde bezpečnostní školení, které organizuji a samotné školení provádějí naši bezpečnostní technici Marek Herčzík a Jiří Kučera, se kterými mám již léta tu nejlepší spolupráci. Nesmím ani opomenout moji vedoucí oddělení vzdělávání na Severočeských dolech Markétu Maškovou, která se velkou měrou zasloužila o vybavení našeho vzdělávacího střediska v Tušimicích tou nejmodernější technikou, a to interaktivní tabulí, klimatizací, dataprojektorem, novými televizory.“ Co vlastně Martu Buškovou mimo zaměstnání zajímá? Dovídáme se, že je prakticky každý víkend na chalupě, kterou manželé mají v Manětíně na Plzeňsku. „Tam chodit do lesa, pěstovat zeleninu na přilehlé zahrádce a pak i zavařovat, to je také sice práce, ale přesto přináší nádherný odpočinek.“ Ale také ráda čte a věnuje se vnoučatům. text a foto: Svatava Brožíková Strojnice v ÚDUT – Jaroslava Okrucká HORNICKÉ listy 2/2011 Jednoho prvého ledna, coby právě osmnáctiletá, nastoupila Jarka do tehdejšího národního podniku Doly Nástup Tušimice a dalších 25 let dělala v zauhlování na elektrárnu a na vagony. Práce tehdy byla namáhavější, vždyť v ony roky i ženy při pravidelných odstávkách dělaly úklidy tunelů, uklízelo se na sucho, drtiče byly v interiéru budovy. A přece ráda vzpomíná jak na všechny nadřízené, tak na členy kolektivu, se kterým vyjížděla na výlety, ale rádi si i poseděli, jako kdyby společný pracovní čas ani nestačil. Dnes jsou zmiňované drtiče v exteriéru Ústřední drtírny uhlí Tušimice. Příslušné úklidy tunelů provádí dodavatelská firma. Úklid prostoru se nyní provádí mokrou cestou, měří se pravidelně prašnost a je zabudováno odsávání. Hygienická zařízení jsou přímo v místě poblíž pracoviště. Přesto se Jarce Okrucké při náročné práci podařilo vychovat syna Štefana; Štefan Okrucký pracuje v DNT na PÚ – LOM jako elektrikář velkostroje – rýpadla. Po 40 letech je Jaroslava Okrucká strojnicí v ÚDUT, obsluhuje ovládací panel (rovněž je zauhlována elektrárna a uhlí jde i na vagony). Jak paní Okrucká říká, práci má ráda a na všechny kolegy bývalé, ale i ty nynější, bude vždy moc vzpomínat. Jestli ji to ovšem příjemné bydliště v Kadani dovolí dostatkem času. Vždyť také oblíbenou přírodu má nadosah. text a foto: Svatava Brožíková Práce u pultu ovládání pásových dopravníků vyžaduje naprosté soustředění. Pracovního jubilea dosahují v DB: 20 let Vrba Ladislav Baran Miroslav Lippert Tomáš Kremlová Jana 30 let Musílek Lubomír Čepek Jaroslav Pícha Václav Mravec Ladislav Kühnel Václav Řáda Jaroslav Vágner Josef Krotil Karel Hirsch František 40 let Běhounek Karel provozní elektrikář řidič pracovních strojů řidič pracovních strojů strojnice v úpravně přestavbář PD řidič pracovních strojů řidič pracovních strojů řidič pracovních strojů zmahač ohňů řidič PVZ provozní zámečník řidič shazovacího vozu hasič – velitel směny provozní elektrikář Pracovního jubilea dosahují v DNT: 20 let Bláha Jiří Štětina Jan Hoffmanová Renata Zadák Lubomír 30 let Kutil Josef Vasilenko Vladimír Markusová Eva Jungman Rudolf Hyneš Ladislav 40 let Máj Karel strojník v úpravně provozní zámečník operátorka PD strojník v úpravně provozní zámečník řidič PVZ vážná řidič PVZ revírník řidič PVZ PS PS PS PL PS PS PS PS PL PL PL PL HZS PL PÚ - ÚDUT PÚ - ÚDUT ŘS -dispečink PÚ - ÚDUT PÚ - LOM PÚ - LOM PÚ - ÚDUT PÚ - LOM PÚ - S 1 PÚ - LOM Pracovního jubilea dosahují ve správě SD Chomutov: 20 let Šalata Miroslav skladník 30 let Chloubová Anna skladnice 40 let Brázda Zdeněk specialista komunikace Pracovního jubilea dosahují v SD – Autodoprava, a. s.: 20 let Roubal Milan řidič sil. mot. vozidel Peciár Jiří automechanik Schmiedl Zdeněk řidič sil. mot. vozidel 30 let Kroutil Julius řidič sil. mot. vozidel DB DNT středisko OSK provoz Bílina provoz Tušimice provoz Bílina provoz Bílina Pracovního jubilea dosahují v SD – 1. strojírenská, a. s.: 30 let Schüssmann Antonín vulkanizér Bouchal Zdeněk vulkanizér provoz Bílina provoz Bílina Pracovního jubilea dosahují v SD – Kolejová doprava, a. s.: 20 let Bárta Josef vlakvedoucí – vedoucí posunu provoz Tušimice 30 let Maroušek František ředitel a.s. správa a.s. Všem jubilantům přeje jak vedení společnosti Severočeské doly, tak vedení dceřiných společností mnoho spokojenosti a za odvedenoupráci vyslovuje poděkování. Rubriku připravují referentky personálních a sociálních služeb Jubilantka Anna Chloubová Narodila se v Chomutově, ale vyrůstala v Březně. Pak se spolu s rodinou odstěhovala do Radonic, ze kterých jezdila do Středního odborného učiliště v Kadani. Tam se vyučila prodavačkou smíšeného zboží. V Kadani se potkala s budoucím manželem, který pracoval v DNT na drtírně. Vzali se. „Po mateřské jsem nastoupila na šachtu.“ Původně začala pracovat ve staré olejárně. Jenže po deseti letech byla vybudována nová. Areálu se říká sklad pohonných hmot. Ve skutečnosti je to sklad olejů, mazacích hmot, pohonných hmot a kupodivu, také barev a příslušných ředidel. V podstatě je paní Chloubová ráda, že se vyučila prodeji smíšeného zboží, takže chce-li zákazník barvu příslušného typu, ale číslo ředidla pozapomněl, skladnice automaticky bere do ruky to jediné správné, které k barvě patří. V DNT, konkrétně pak ve skladu, pracuje Anna Chloubová třicet let. Tři desetiletí tedy zboží přijímá, vydává a následně účtuje. Také za 30 let stihla mít jednu dceru a tři syny (jeden dělá u 1. elektra, druhý je zámečníkem v drtírně, třetí se zámečníkem učí). A málokdo by při pohledu na paní skladnici věřil, že také má už tři vnoučata a je na ně hrdá stejně, jako na děti svoje. Zájem má paní Chloubová o zahradu u rodinného domu, pěstuje tam různé druhy květin a ovocné stromy. A tráví oddechový čas. text a foto: Svatava Brožíková 26/27 Jubilanti Skupiny SD březen – duben naši zaměstnanci ŽENY V TYPICKY MUŽSKÝCH PROFESÍCH Severočeské doly aktuálně zaměstnávají 553 žen. Většina z nich (65 %) pracuje v dělnických profesích, kde jsou nejpočetněji zastoupeny strojnice v úpravně. V rámci celé Skupiny SD najdeme ženy vykonávající práci, kterou většinou zastávají spíše muži: jeřábnice, elektrikářky, ale také revírnici kolejové dopravy, řidičku terénního auta a svářečku. Jaké to je působit v ryze mužském světě? Jak je vnímají jejich kolegové a nadřízení? Jitka Veinholdová jako revírnice zajišťuje plynulou přepravu uhlí z ledvické úpravny HORNICKÉ listy 2/2011 Dceřiná společnost SD – Kolejová doprava zajišťuje ve svém ledvickém provoze plynulou přepravu bílinského uhlí k odběratelům. V nepřetržitém provoze se na ní podílí řada profesí, včetně čtyř revírníků dopravy. Jitka Veinholdová je z nich jedinou ženou, která tuto zodpovědnou profesi vykonává. Na ledvické vlečce pracuje už sedmnáct let. Začínala jako vozová služba, později byla hradlařka a od roku 2007 je revírnicí dopravy. Mezi její pracovní povinnosti patří plnění plánovaného režimu přepravy během směny, účelné nasazení lokomotiv nebo vedení provozní dokumentace. Ve své směně má třináct podřízených (strojvedoucí, vlakvedoucí, hradlařky a vozovou službu). „S tím, že jsem jediná žena ve své profesi, nemám problém. Nerozlišuji pohled na muže a ženy, ale na ty, kdo svou práci zvládne a kdo nikoliv. Naštěstí jsme v naší směně dobrá a díky dlouholeté praxi sehraná parta zkušených pracovníků,“ říká Jitka Veinholdová. A jak ji hodnotí vedoucí dopravy Jaromír Pospíšil? „Jitka vykonává svoji práci bezchybně. Koordinuje všechny členy směny a příkladně zpracovává agendu náležící k její profesi.“ Řídit auto v náročném terénu je pro Janu Kouckou denní chleba Přání řady mužů – majitelů výkonných offroadů – zdolávat rozbahněné nezpevněné cesty s velkým převýšením v náročném terénu je pro Janu Kouckou v případě nepříznivého počasí každodenní prací. Důlní komunikace jsou jejím pracovním prostorem už více než dvě desítky let. Na Dolech Bílina přitom začínala jako rehabilitační sestra u závodního lékaře. „Řidičák jsem si udělala už v osmnácti, protože mě řízení zajímalo a bavilo odjakživa. Navíc manžel byl zaměstnán v autodopravě v tehdejších Dolech Julia Fučíka. To vše mě přivedlo k radikální změně, když jsem v roce 1984 vyměnila modrobílou uniformu a čepec zdravotní sestry za montérky a klíčky od terénního auta. Začínala jsem na rumunských arech, které až v devadesátých letech vystřídaly kvalitní japonské nissany. Současný Nissan Patrol je už třetí, se kterým jezdím,“ vzpomíná Jana Koucká. Za volantem pětimetrového robustního teréňáku se střídá se čtyřmi kolegy – muži. Na práci v mužském prostředí je Jana Koucká zvyklá. „Na Dolech Bílina jsem určitě jedinou řidičkou. Myslím si, že po odchodu Hanky Vinklářové do důchodu, která řadu let jezdila jako řidička osobních aut v SD – Autodoprava, jsem jedinou ženou řidičkou v celé Skupině SD. I když vím, že má profese je doménou mužů, snažím se jezdit tak, abych 28/29 Svářečka Lenka Bittersmannová: Ráda bych u svého řemesla zůstala si u kolegů získala respekt. Myslím, že se mi to díky dlouholeté praxi podařilo. Navíc, má práce se mi stala koníčkem. Ráda jezdím na běžných silnicích, ale nejraději po šachtě, a to v jakémkoli ročním období. Vždy je to pro mě výzva, která prověří moje řidičské schopnosti i zkušenosti.“ Že se to Janě Koucké daří, dosvědčují slova ředitele Provozu lom Pavla Dolejšího: „S paní Kouckou jsem se vezl nesčetněkrát a vždy jsem obdivoval její pohodu a klid při řešení nejrůznějších situací nejen v běžném provoze, ale zejména v terénu na šachetních komunikacích.“ Přestože se Lenka Bittersmannová původně vyučila servírkou, uplatnění našla až jako svářečka ocelových konstrukcí. Do zámečny SD – 1. strojírenská se dostala díky rekvalifikačnímu kurzu pořádanému úřadem práce, v jehož evidenci nějakou dobu byla. „Protože pracovních příležitostí je pro mladé lidi v našem kraji málo, využila jsem nabídky pracovního úřadu navštěvovat kurz ve svářečské škole SD – 1. strojírenská. V kurzu, který jsem absolvovala, byly kromě mužů také dvě ženy. Po jeho dokončení jsem se dozvěděla, že SD – 1. strojírenská přijímá do válečkárny, a tady jsem byla pak od roku 2010 zaměstnaná. Svařování mě ale dál lákalo, a když jsem získala státní svářečské zkoušky, už nic nebránilo stát se kvalifikovanou svářečkou.“ Od začátku roku 2011 pracuje Lenka Bittersmannová v zámečně. Svařování, například středních dílů DPD, ji chytlo. Vyhovuje jí také zdejší parta. „Má současná profese mě baví a připadá mi smysluplná. Navíc si vážím možnosti pracovat ve velké a úspěšné společnosti jakou je SD – 1. strojírenská,“ říká Lenka Bittersmannová. text a foto: Tomáš Vrba naši zaměstnanci Josef Pouba: Šachtu mám hluboko pod kůží HORNICKÉ listy 2/2011 Čtyři dekády poctivé hornické práce na Dolech Nástup Tušimice – tak se dá zjednodušeně popsat obdivuhodné působení Josefa Pouby, vedoucího úseku skrývka S1, na skrývce lomu Libouš – Březno. Pamatuje obnovu zdejšího provozu v roce 1970, dynamický rozvoj v 80. letech, ale i následující restrukturalizaci a privatizaci. Ohlédněme se spolu s ním za 43 roky lomu Libouš. Od roku 1970 na skrývce lomu Libouš Palivoenergetický komplex uhelných elektráren a povrchových lomů na Tušimicku počítal s velkolomy Merkur, Březno – Libouš. V reakci na nižší spotřebu uhlí v tehdejším hospodářství ve prospěch ropy došlo na konci 60. let k zastavení výstavby lomu Březno. Brzy se ale ukázalo, že je zdejší uhlí potřeba pro okolní elektrárny, a proto byl v roce 1970 obnoven provoz skrývkových řezů lomu Březno (v roce 1970 jen 12 tis. m3 skrývkových hmot) a o rok později se zde těžilo také uhlí. Právě v té době sem přišel Josef Pouba. „Postupně Vedoucí úseku Josef Pouba s Václavem Hyským (vlevo) a Jiřím Čermákem z posádky SchRs 1 550.1/K 109. jsem prošel profesemi přestavbáře, zámečníka a řidiče shazovacího vozu. Od roku 1972 jsem byl štajgrem pro přestavby DPD. Na tyto pionýrské doby rád vzpomínám. Neocenitelné pro mne byly rady přestavbářů Jardy Šafránka a Vency Holického. Od nich jsem dostal tu pravou provozní praxi. Základy baňařiny jsem se zase učil od Jirky Kalkuše. Štajgrem jsem byl až do roku 1990. V té době se změnilo striktně direktivní řízení a my dostali šanci dělat věci víc po svém. V této hektické době jsem se stal vedoucím úseku skrývky a musel řešit nejen rozjezd nultého řezu Libouš 0, ale také potřebné, i když nepopulární snižování počtu zaměstnanců, když se rušily celé úseky. Postupně se počet lidí u nás na skrývce ustálil na dnešní stav – zhruba dvě stovky. Ti všichni zajišťují bezproblémový chod dvou kolesových rýpadel, dvaceti sekcí dálkové pásové dopravy a dvou zakladačů na vnitřní výsypce. Nyní první a třetí skrývkový řez postupují východním směrem a délka porubní fronty je zhruba 2,5 km na 3. řezu a 3,5 km na 1. řezu,“ upřesňuje Josef Pouba. Největší změna je moderní těžební technologie Výkonná technika: rýpadla SchRs 1 550.1/K 109, KU 800.20/K 110, bezobslužná dálková pásová doprava, zakladače ZP 6 800.1/Z 100 a ZPDH 6 300.1/Z 101, doplňková mechanizace a profesionální obsluha, to jsou podle Josefa Pouby základy úspěchu zdejšího úseku, kde si poradí 30/31 Prvně jsem fáral už v patnácti I když DNT Josef Pouba zasvětil celý svůj profesní život (nastoupil v roce 1968), úplně první zkušenost s hornictvím získal coby student prvního ročníku duchcovské hornické průmyslovky na hlubinném dole Maršál Koněv ve Dřínově (dnes lom ČSA). „Bylo to na brigádě na konci prváku, když jsem se spolužáky prvně fáral pod zem. Na lom Merkur, jeden z tehdejších velkolomů tvořících Doly Nástup Tušimice, jsem se dostal po maturitě na umístěnku. Bylo to přesně 16. července 1968. Ještě než jsem odešel na vojnu, začínal jsem jako pasař na zakladači ZP 5 500/Z 77 na výsypce Merkur I u Prunéřova. Když se tam nyní občas dostanu, jsem překvapen krásnou rekultivovanou přírodou, kde se těžko pozná, že zde před čtyřiceti lety byl aktivní báňský provoz,“ hodnotí Josef Pouba. V roce 2008 převzal Josef Pouba od předsedy ČBÚ Iva Pěgřímka nejvyšší báňské ocenění – medaili G. Agricoly. i s těžbou uhlí ve smíšených skrývkových řezech či tvrdými polohami. „Samozřejmě, že špička naší techniky je moderní rýpadlo SchRs 1 550, které bylo speciálně zkonstruováno pro specifické podmínky našeho prvního řezu, ale také KU 800 s inovovaným kolesem odvádí výborné výkony.“ Hornický patriot „Ačkoli pocházím z Chomutova, musím se přiznat, že do patnácti let jsem vůbec netušil, jak vypadá šachta, a že jsou nějaké v bezprostřední blízkosti mého rodného města. Přesto mě šachta chytla a stala se mým životem. Voní mi zemina odtěžené skrývky a charakteristický odér uhlí. Zajímají mě hornické tradice a zvyky. Před časem jsme našli dva hunty – staré důlní vozíky používané v hlubinném dole Václav. Jeden je umístěn v hornickém muzeu v Kadani a druhý máme u nás před dispečinkem v Březně. Nedávno k němu přibyl ještě odpočinkový kámen z 16. století, původně umístěný u cesty vedoucí z Března do bývalé obce Kralupy. Během let jsem se také rád seznámil se všemi hnědouhelnými lomy od Sokolova až po ústecký Palivák. S hornickou společností jsem navštívil nejen německé hnědouhelné revíry, ale také lom Emma ve španělském Puertollanu. Přesto všechno musím konstatovat, ať se na mě kolegové z Bíliny nezlobí, že nejlepší je náš Nástup, protože je prostě náš a tedy i můj. Prožil jsem tady nezapomenutelných čtyřicet tři let. Stály za to,“ vyznává se Josef Pouba. Na konci června odchází do důchodu. Na skrývce DNT zanechá nesmazatelnou stopu. Přejme mu, aby dál zůstal životním optimistou šířícím kolem sebe pohodu a hlavně, aby se těšil dobrému zdraví. text a foto: Tomáš Vrba velkostroje pro povrchové dobývání Nejstarším dosud provozovaným velkostrojem na obou lokalitách Severočeských dolů je zakladač ZP 5 500/Z 79. Pozoruhodné jsou nejen sta miliony kubíků, které během osmatřiceti let vychrlil jeho výložník, ale také fakt, že je jediným zakladačem působícím původně na Radovesické výsypce. Jeho kariéru na Dolech Bílina tvoří dvě místa nasazení. V letech 1973–1995 zakládal na vnější Radovesické výsypce a od roku 1996, po demontáži, transportu, generální opravě a opětovném smontování, pak na vnitřní výsypce. Pro ZP 5 500/Z 79 a jeho posádku se nic nezměnilo. Na novém místě dál spolehlivě zakládají nadloží z druhého skrývkového řezu, navzdory úctyhodnému stáří svého stroje. Zakladače řady ZP 5 500 V letech 1967 až 1974 vyrobily Vítkovické železárny podle projektové dokumentace vítkovické konstrukční kanceláře v Teplicích (dnes PRODECO) celkem pět zakladačů ZP 5 500. První zakladač této výkonnostní řady byl nasazen v roce 1967 na velkolomu Merkur v Tušimicích. Protože ve druhé polovině šedesátých let nebylo v dispozici žádné tuzemské Maxim Gorkij (VMG). S jeho montáží se začalo v březnu 1973 přímo na Radovesické výsypce. Velkostroje na Radovesické výsypce Se zdokonalováním dobývací technologie bylo možné zintenzivnit povrchovou těžbu a postupovat do větších hloubek. Předpokladem pro dynamický HORNICKÉ listy 2/2011 Technické parametry zakladače ZP 5 500/Z 79 Teoretický výkon 5 500 m3/h (po intenzifikaci 6 600 m3/h) sypané zeminy Dosah zakládacího výložníku od osy stroje 80,4 m Dosah vratného bubnu spojovacího mostu z osy stroje 74,5 m Dopravní pásy šíře 2 000 mm Měrný tlak na podložku 0,07 MPa Celková hmotnost 1 800 t Celkový instalovaný výkon 2 440 kW rýpadlo o teoretickém výkonu 4 400 m3/h, tvořil první zakladač ZP 5500/Z 74 technologický celek s DPD šíře 1 600 mm a kolesovým rýpadlem SRs 1 500.1/K 55 z produkce východoněmeckého výrobce dobývací techniky Lauchhammerwerk. Pro tušimickou oblast revíru byly celkem dodány dva zakladače ZP 5 500. Další dva našly uplatnění v tehdejším Sovětském svazu. Pátý v pořadí byl určen pro vnější výsypku bílinského Velkolomu rozvoj velkolomového dobývání byly dostatečné výsypné prostory. Pro zakládání nadloží z VMG byla nejvhodnější lokalita Radovesického údolí. Od druhé poloviny 60. let se naplno rozeběhly přípravné práce zprovoznění vnější Radovesické výsypky. Postupně sem bylo v letech 1969 až 2003 prostřednictvím dálkové pásové dopravy tří samostatných TC2 založeno více než 674 mil. m3 nadloží z druhého až čtvrtého 1 Původní kráčivý podvozek spojovacího mostu na archivním snímku z roku 1975. 2 Od generální opravy v roce 1996 má už spojovací most housenicový podvozek. 3 Pohyb ZP 5 500/Z 79 zajišťuje kráčivý podvozek s dosedací deskou a ližinami. 1 32/33 ZP 5 500/Z 79: S nejstarším velkostrojem v SD se musí počítat 2 3 velkostroje pro povrchové dobývání 5 4 3 1 HORNICKÉ listy 2/2011 2 skrývkového řezu lomu VMG/Bílina. Celkem byly na Radovesické výsypce nasazeny tři zakladače: A 2RSB 8 800/Z 76 (od roku 1969), ZP 5 500/Z 79 (od roku 1973) a ZP 13 000/Z 94 (od roku 1985). Jediným zakladačem z Radovesické výsypky, který nebyl zlikvidován, byl právě ZP 5 500/Z 79. V roce 1995 ho čekal transport na montážní místo Pitrlink, kde byla při opětovném smontování provedena generální oprava včetně modernizace a intenzifikace výkonnosti na 6 600 m3/h. Od roku 1996 působí Z 79 na vnitřní výsypce DB. ZP 5 500/Z 79 Za základní odlišnosti ZP 5 500 proti ostatním zakladačům řady TC1 lze označit: kráčivý podvozek s dosedací deskou a dvěmi ližinami; níže uloženou kulovou dráhu zajišťující větší stabilitu a kabinu řidiče zakladače umístěnou pod výložníkem. Naopak, všechna tato uvedená specifika jsou identická se zakladači řady ZP 6 600, které konstrukčně vycházejí z řady ZP 5 500. Kráčivý podvozek se objevuje u zakladačů poměrně často. Požadavek na jejich vývoj byl vyvolán nestabilitou výsypek. Kráčivé podvozky vyvíjejí nižší tlak na podloží – při zvětšování průměru dosedací desky kráčivého podvozku se zvětšuje plocha a tím klesá měrný tlak na podložku. Další nespornou výhodou jsou manévrovací schopnosti kráčivých podvozků, kdy mohou odkráčet z místa libovolným směrem bez složitého popojíždění. Zatímco zakladače s housenicovým podvozkem se při změně směru o 90 ° pohybují po oblouku o velkém poloměru tam a zpět, u kráčivých podvozků toto odpadá. Jejich vlastnosti jsou neocenitelné, když je pojezdová dráha zakladače omezena třeba svahem. Praxe ukázala už několikrát, že kráčivé podvozky tak zabránily havárii zakladače. Zatímco kráčivé podvozky zakladačů technologických celků TC1, TC3, ale i zakladače ZPD 8 000 mají kuželový vnější plášť s kruhovou dosedací deskou, kdy svislé hydraulické válce uvnitř kuželové části zvedají stroj a vodorovné přesouvají celou základní část o délku kroku, u zakladače ZP 5 500/Z 79 jsou 4 Posádka grafu D: 1 Jaroslav Libiš – zámečník, 2 Ivan Slaný – řidič shazovacího vozu, 3 Jiří Zimmermann – klapkař, 4 Petr Marhan – elektrikář, 5 Petr Rutzenstorfer – řidič. 5 Petr Rutzenstorfer v kabině a u kulové dráhy umístěné na dosedací desce podvozku. 6 Jiří Zimmermann čistí housenicový podvozek spojovacího mostu. 7 Ivan Slaný a Petr Marhan u nové elektrocentrály shazovacího vozu. 5 34/35 hydraulické válce uspořádány do tvaru písmene V vně dosedací kruhové desky. Základní část tím není úplně zvednuta, ale pouze odlehčena a umožní tak přesunutí o délku jednoho kroku. Kulová dráha o průměru 12 m slouží k otáčení horní stavby a je posazena na nízkém disku. Tato koncepce uložení kulové dráhy má nízko položené těžiště a zakladač tím získává vysokou stabilitu. Vnější dvě ližiny jsou opatřeny hydraulickými válci do V a otáčí se s horní stavbou. Kabina řidiče je umístěna pod výložníkem a zaručuje tak ideální přehled o sypání. Od generální opravy a modernizace v roce 1996 je navíc vybavena elektronickým řídicím systémem včetně dotykové obrazovky. Tak jako u ostatních velkostrojů je i zde standardem klimatizace. Generální oprava vyvolaná transportem Z 79 z Radovesické výsypky v roce 1996 přinesla celou řadu změn. Byl například vyměněn původní kráčivý podvozek spojovacího mostu za housenicový. ZP 5 500/Z 79 byl totiž jediným z řady ZP 5 500 původně vybavený kráčivým podvozkem také pod spojovacím mostem. Jednalo se o malý kuželový podvozek s jedním zdvihacím válcem. Kvůli malému zdvihu docházelo často k hromadění materiálu uvnitř podvozku. Časté čistění způsobovalo prostoje při přemisťování zakladače. Housenicový podvozek pod spojovacím mostem získal zakladač ZP 5 500/Z 79 z vyřazeného rýpadla KU 800.1/K 59. Právě od tohoto rýpadla byly v roce 1969 zakládány první kubíky na Radovesické výsypce. Postupně se k němu přidaly další velkostroje. ZP 5 500/Z 79 nejčastěji tvořil celek s KU 800.5/K 65 a KU 800.14/K 99. V současné době zakládá materiál odtěžený KU 800.17/K 105 z druhého skrývkového řezu. Porovnáme-li výkony z radovesického působení (rok 1990: 8 116 641 m3 – těžící stroj KU 800.5/K 65) se současností (rok 2010: 9 877 500 m3 – těžící stroj KU 800.17/K 105), zjistíme, že zakladač ZP 5 500/Z 79 nijak neztrácí dech. text a foto: Tomáš Vrba 6 7 takoví jsme byli Miroslava Chodounská, vedoucí oddělení personálních a sociálních služeb DB V souvislosti s rozvojem výpočetní techniky získali personalisté nové možnosti také v oblasti náboru a evidence uchazečů o zaměstnání. Tato činnost je doménou Miroslavy Chodounské, která se personalistice na Dolech Bílina věnuje téměř tři desítky let, když ještě předtím zde byla u úplných počátků zavádění výpočetní techniky v tehdejším severočeském HORNICKÉ listy 2/2011 hnědouhelném koncernu. Vstupní data pro výpočetní středisko DB a SHD v Mostě První zkušenosti s bílinskými doly získala Miroslava Chodounská v roce 1977 jako administrativní pracovnice v autostředisku Velkolomu Maxim Gorkij (VMG). „Mnohem zajímavější byla moje další profese. Od roku 1980 jsem byla operátorkou na děrovači děrné pásky v oddělení výpočetní techniky DB. Pro výpočetní středisko DB, kde byl sálový počítač RPP 16 jsem zpracovávala vstupní data z VMG. Zaznamenávala jsem průběh jednotlivých směn, nasazení a poruchovost těžební technologie. S výpočetní technikou jsem pracovala i v osobním oddělení, kam jsem přešla v roce 1984. Tehdy mělo oddělení širší záběr, než je tomu dnes. Kromě náboru zaměstnanců, kdy jen v letech 1984 až 1989 se zvýšil jejich počet o 500 osob, to bylo ještě mimo jiné vydávání a evidence uhlenek nebo agenda každoročních příspěvků za špatné ovzduší, kterým se lidově říkalo pohřebné. Na dobu rozvoje povrchového dobývání uhlí, kdy se rozjížděly tři nové technologické celky TC2, Miroslava Chodounská dnes a na archivním snímku z roku 1981, při přepisování dat na děrnou pásku. ráda vzpomínám. Už tenkrát jsme používali výpočetní techniku. Pamatuji si na první počítače SAPO v revírním výpočetním středisku v Mostě, na kterých se zpracovávala evidence zaměstnanců a mzdy,“ ohlíží se za osmdesátými léty paní Chodounská. Dynamický rozvoj používání výpočetní techniky u personalistů v 90. letech Už od roku 1990 pracovala Miroslava Chodounská s osobním počítačem. Nejprve používala program FoxPro, s nímž mohla vytvářet sestavy evidence zaměstnanců například podle profese, pracoviště, či místa bydliště. Postupně bílinští personalisté přecházeli na výkonnější výpočetní techniku a dokonalejší personálně-mzdové programy, přes systém AREV a S1 až po současný SAP. Pomocí výpočetní techniky bylo také možné od základů upravit systém náboru nových zaměstnanců. Základem je počítačová databáze uchazečů, ve které je aktuálně 800 uchazečů o práci v lokalitě Bílina. Systém umožňuje vybrat podle zadaných kritérií uchazeče, kteří splňují požadavky konkrétní profese. Počet uchazečů se neustále mění. Denně se uchází o zaměstnání v DB zhruba čtyři osoby přímo v kanceláři paní Chodounské a dva uchazeči prostřednictvím webových stránek SD. Přístup do databáze mají také vedoucí provozních úseků a odborů, kteří si tak mohou vybrat z uchazečů zaměstnance na uvolněné pracovní pozice. Miroslava Chodounská na základě požadavků vytváří skupiny vhodných kandidátů požadovaných profesí. V loňském roce ukončilo pracovní poměr na DB 88 zaměstnanců. Naopak bylo uzavřeno 73 nových pracovních poměrů. Nejpočetněji jsou v DB zastoupeny profese zámečníků a elektrikářů. Nyní se Miroslava Chodounská zabývá mimo jiné obsazením posádek jednotlivých směn na dokončovaném rýpadle KK 1 300. Také při tom využívá počítačovou databázi uchazečů, z níž bude vybráno celkem 23 nových zaměstnanců Provozu skrývka DB. text a foto: Tomáš Vrba Týden zimních radovánek Odbory v SD – 1. strojírenská, a. s. mají nezastupitelné místo Lyžování, bobování, ale také návštěvu libereckého akvaparku či kozí farmy – to vše si užívalo 34 dětí členů odborové organizace č. 1 DB. Nechyběla ani řada soutěží, výletů a hlavně dobrá nálada všech zúčastněných, včetně dospěláckého doprovodu. Dětmi oblíbený týden plný zimních radovánek v Malé Skále připravili: Ivan Bílý, Jiří Dvořák, Jaroslav Hrádek, Radek Zenker, Dana Pokorníková, Radka Siřičanská a Barbora Schneiderová. Všichni si zaslouží uznání. Dětem a jejich doprovodu únorový týden v Jizerských horách utekl jako voda. Už teď se mohou všichni těšit na letní prázdniny. Rybářský tábor v jihočeských Vodňanech (23.–31. července) dětem slibuje mimo jiné i získání rybářského lístku. Kromě chytání ryb bude samozřejmě prostor i na koupání a spoustu zajímavých her. text: Tomáš Vrba foto: archiv OO č. 1 DB Všude tam, kde odborové organizace nevykonávají jen formální funkci, nacházejí zaměstnanci konkrétní výsledky v podobě úspěšného vyjednávání s vedením firem a v prosazování jejich zájmů. Zaměstnanci Skupiny SD se mohou opřít podle pracovního zařazení o autoritu některé z devíti odborových organizací. Jedna z nich pracuje při SD – 1. strojírenská, a. s. a jejím předsedou je od roku 2006 Zbyněk Kubát. V Severočeských dolech pracuje od roku 1975, když převážnou část let působil jako provozní elektrikář na údržbě velkostrojů K 300 a K 800. Poté zhruba 5 let pracoval na opravách velkých elektromotorů. Dlouhá léta byl členem závodního výboru odborové organizace a posledních 15 let vykonává za stranu zaměstnanců funkci inspektora bezpečnosti práce. Z pozice předsedy odborové organizace a tudíž zástupce zaměstnanců je rovněž členem dozorčí rady dceřiné společnosti. „Naše odborová organizace patří v SD mezi středně velké, ale v naší akciové společnosti 1. strojírenská má poměrně silné zastoupení a jak se říká velké slovo, když v Bílině má ze zhruba 400 zaměstnanců 320 odborářů. Proto také zaměstnavatel s námi podle Zákoníku práce a přijaté kolektivní smlouvy projednává a konzultuje připravenost veškerých důležitých rozhodnutí a nových směrnic. Myslím, že z obou stran, které se navzájem respektují, byla vždy snaha dospět k dohodě. Vedle vlivu na zaměstnavatele při kolektivním vyjednávání, které představuje jistotu práce, materiálního zabezpečení a dobrého výdělku, nabízíme členům řadu výhod. Výsledkem vyjednávání je i výše sociálního fondu, z kterého se čerpají prostředky na zabezpečení plánovaných akcí. Z celé škály bych chtěl připomenout například příspěvek na lázeňskou péči nebo momentálně velice aktuální podporu účasti odborářů a jejich rodin na tradičních oslavách Dne dětí, připravovaných naší odborovou organizací spolu s odborovými organizacemi Autodoprava a Skrývka ve dnech 3. až 5. června ve vlastním rekreačním zařízení v Mladoticích. Ze sociálního fondu jde každoročně velká část, zhruba 450 tisíc korun, na podporu rodinné rekreace. Naše odborové organizace mají pro vedení společnosti velký význam i proto, že jsou zastoupeny v regionálních radách a dokonce i v mezinárodních odborových organizacích,“ říká Zbyněk Kubát, kterého jsme zastihli ve chvíli, kdy se chystal na jednání rady předsedů odborových organizací. text: Václav Sedlák foto: Tomáš Vrba 36/37 z odborů infomace Společnost MIBRAG se v uplynulé zimě vypořádala s řadou problémů způsobených drsnými mrazy i mohutným táním. Hospodářský výsledek za rok 2010 je předběžně hodnocen jako velmi dobrý – přesné bilanční hodnoty budou zveřejněny 28. dubna. S těžbou téměř 20 mil. t zaujímá MIBRAG v celoněmecké produkci hnědého uhlí podíl 11,8 %. K nejvýznamnějším realizovaným investicím patřily generální opravy dvou velkostrojů, výstavba čistírny důlních vod a zprovoznění prvního větrného parku (6,9 MW). Letos se oba doly společnosti MIBRAG musí přísně zaměřit na kvalitu. Nebude snadné splnit vysoké požadavky zákazníků ve zhoršujících se geologických podmínkách. Společnost pracuje současně na třech velkých budoucích projektech: s českými společníky plánuje výstavbu nové elektrárny Profen, dokončuje průzkum ložiska Lützen a připravuje rozšíření větrných parků. Hnědé uhlí v Německu nadále garantuje energetickou bezpečnost Energetická poptávka se v loňském roce v Německu vrátila na úroveň před hospodářskou krizí. Energetická spotřeba se meziročně zvýšila o 4,6 % a zaznamenala tak rychlejší oživení než Klíčové heslo společnosti MIBRAG: KVALITA! KVALITA! KVALITA! Povrchový důl Vereinigtes Schleenhain. samotný hospodářský rozvoj (+3,6 %). Hnědé uhlí zůstává s podílem 38 % nadále nejvýznamnějším domácím energetickým nosičem se stabilními objemy produkce. Těžba černého uhlí klesá a druhé místo v žebříčku nejdůležitějších domácích energetických nosičů už zaujímají po hnědém uhlí obnovitelné zdroje. Výroba elektřiny z hnědého uhlí se v uplynulém roce nejen zvýšila (na 147 mld. kWh), ale i zefektivnila. To znamená, že dodávky hnědého uhlí se meziročně snížily především kvůli vyšší účinnosti moderních bloků. Tím se rovněž zredukovaly emise CO2 do ovzduší o více než 1,5 mil. t. Celkem bylo v roce 2010 v Německu vytěženo 169,4 mil. t hnědého uhlí, HORNICKÉ listy 2/2011 Rámcové údaje 2010 Těžba skrývky Těžba uhlí Výroba prachových směsí Vlastní výroba tepla Vlastní výroba elektřiny Investice do modernizace a ekologie Počet zaměstnanců 62,1 mil. m3 19,6 mil. t 192 tis. t 4 653 GWh 1 340 GWh 41,7 mil. EUR 2 000, z toho 151 vlastních učňů z toho na Porýní připadá 53,5 %, na Lužici 33,5 % a na středoněmecký revír (MIBRAG) 11,8 %. Zbytek (1,2 %) patří končící těžbě v revíru Helmstedt. MIBRAG v roce 2010 Společnost MIBRAG stabilizovala své postavení hlavního dodavatele hnědého uhlí i spolehlivého partnera pro region. Těžba uhlí se meziročně snížila o méně než 1 % a dosáhla 19,6 mil. t, těžba skrývky přesáhla 62 mil. m3. I v nejextrémnějších zimních podmínkách byla společnost schopna dodávat denně 55 000 t uhlí dvěma hlavním zákazníkům – elektrárnám Lippendorf a Schkopau. Předpokladem byla správná technická řešení a řádná příprava, zejména disponibilnost uhelných skládek na obou důlních lokalitách s kapacitou až 400 000 t. Obě elektrárny zásobují elektřinou zhruba 8 milionů domácností, navíc elektrárna Lippendorf dodává teplo více než 60 % domácností v nedalekém Lipsku. Hnědé uhlí dodává MIBRAG přímo i městským elektrárnám a teplárnám v Dessau a Chemnitz a řadě průmyslových podniků. Do vlastních tří závodových elektráren směřuje denně 12 uhelných vlaků. Větrný park Am Geyersberg na výsypce Schleenhain. Počátkem října byla po pouhých sedmi měsících dokončena zatím nejnáročnější generální oprava dvou velkostrojů na dole Vereinigtes Schleenhain. Vyžádala si 9 mil. EUR a byla nutná pro zabezpečení plánovaného přechodu báňského provozu do dobývacího pole Peres. Přes 18 mil. EUR bylo v roce 2010 vloženo do výstavby nové čistírny důlních vod v lokalitě Neukieritzsch. Z dolu Vereinigtes Schleenhain se tak do říčky Pleiße už čerpá čistá a průzračná důlní voda. Čistírna upraví za minutu 45 až 60 m3 důlní vody. Důkazem toho, že společnost MIBRAG se orientuje na budoucnost, je vznik nové dceřiné firmy NeueEnergie, která zahájila činnost počátkem roku 2010 a už v prosinci napojila do sítě 6,9 MW prvního větrného parku Am Geyersberg na výsypce Schleenhain. MIBRAG 2011: Kvalita! Kvalita! Kvalita! Klíčovým úkolem pro oba povrchové doly je vysoká kvalita. Požadavky zákazníků musí být samozřejmě plněny. Týká se to především dolu Profen, který vzhledem k postupu do Budoucí projekty Perspektivní pohled do budoucnosti patří k základním principům moderního hornictví. Proto MIBRAG v současné době pracuje na třech projektech, které mají zajistit další udržitelné báňské podnikání. Projekty současně přispívají k bezpečnému energetickému zásobování budoucí generace. Projekt výstavby nové elektrárny Profen je připravován ve spolupráci s českými společníky. Mělo by se samozřejmě jednat o moderní zdroj s vysokým stupněm energetické účinnosti. Po dokončení výstavby by nová elektrárna nahradila staré závodové elektrárny Deuben a Mumsdorf. Investice do plánované elektrárny předpokládá dostatek uhlí pro její 40letou životnost. Byly proto prozkoumány zásoby v blízkém ložisku Lützen. Dokončují se kvalitativní a kvantitativní výpočty zásob a hydrologický průzkum. Třetím do budoucna orientovaným projektem je rozšiřování větrných parků. První krok v této perspektivní sféře podnikání byl již učiněn. text: Tomáš Vrba foto: T. Vrba, R. Lehmann Generální oprava rýpadla SRs 2 000/1 528 na dole Vereinigtes Schleenhain. Nová čistírna důlních vod Neukieritzsch. 38/39 stále složitějších geologických poměrů bude mít co dělat s dodávkami předepsané kvality uhlí (obsah popela, Fe2O3, výhřevnost). Strategie počítá s tím, že do poloviny roku se rozvinou řezy v dobývacím poli Schwerzau tak, aby se mohlo odtěžit uhlí ze spodní části sloje, které musí být k dispozici v požadovaném množství a kvalitě, neboť stávající pole Profen-Süd skončí kolem roku 2013. Důl Vereinigtes Schleenhain se stále víc soustřeďuje na nadcházející přechod do dobývacího pole Peres, což si vyžádá mimo jiné výstavbu nové komunikace B176, přeložku vedení 220 kV a zahájení výstavby hlavní stanice dolu. To vše jsou skutečně velké projekty s náročnou přípravou. Jako každoročně, i letos vloží MIBRAG do tvorby nové krajiny a rekultivací téměř milion EUR. z míst kde žijeme ŽENY NA RADNICI: Místostarostky Braňan a Března se představují Celý život obě zůstaly věrné svým rodným obcím, kde jejich rodiče pracovali v povrchových dolech, zatímco ony prožily krásné dětství. Později zde založily své vlastní rodiny a vychovaly děti. Po změně společenských poměrů v roce 1989 se obě zapojily do komunální politiky. Úspěch v posledních volbách do obecních zastupitelstev je vynesl až na post místostarostek. Zuzana Koláčková z Braňan a Zdeňka Buzková z Března mají ještě něco společného: není jim lhostejný osud jejich obcí a chtějí se aktivně podílet na dalším zkvalitnění života v minulosti zanedbaných vesnic v sousedství dolů. Seznamte se s plány dvou aktivních a kreativních žen z vedení obecních úřadů. Zuzana Koláčková, místostarostka obce Braňany: Prioritou je lepší životní prostředí spolu s všestranným rozvojem Braňan Se Zuzanou Koláčkovou jsme se setkali přímo na dokončovaném ochranném valu, který odděluje Braňany od Dolů Bílina. „Je odtud pěkný výhled nejen na Braňany, ale i na okolní kopce Kaňkov a Červený vrch, a opačným směrem na lom Bílina. S hnědouhelným hornictvím je spojen život už několika generací zdejších obyvatel. Já šachtu vnímala už odmala. Tak jako řada místních, také moji rodiče pracovali na tehdejších Dolech Julia Fučíka. Jako studentka střední školy jsem tam chodila i já na prázdninové brigády, k měřičům. Šachta a Braňany jsou provázány v dobrém i zlém. Daní za možnost dobrého zaměstnání bylo hlavně v minulosti špatné životní prostředí. To se ale v posledním desetiletí výrazně zlepšilo. Utvrzuje mě v tom moje maminka, která pamatuje, jak přes Braňany jezdily vlaky plné uhlí, z čehož měla prach úplně všude. Tenkrát prý nešlo ani venku pověsit vyprané prádlo. Tahle doba je naštěstí pryč. Prašnost se u nás nejen kontinuálně sleduje, ale také se proti ní bojuje. Například od letošního roku k nám pravidelně zajíždí HORNICKÉ listy 2/2011 Zuzana Koláčková žije v Braňanech s maminkou a dcerou. Všechny se zúčastnily studijní cesty do středoněmeckého uhelného revíru pořádanou SD. Místostarostka Zuzana Koláčková na ochranném zemním valu oddělujícím obec Braňany od sousedních Dolů Bílina. čistící zametací vůz Dolů Bílina, s logem protiprašného projektu Stop prach, do kterého jsme se také zapojili. Protihluková stěna a ochranný zemní val, na kterém se právě procházíme, jsou vlastně příslibem dalších budoucích pozitivních změn,“ říká Zuzana Koláčková na cestě v koruně valu. S komunální politikou už má zkušenosti, když po dvě volební období byla v zastupitelstvu. Od loňského října pak jako místostarostka. „Pracuji jako mzdová účetní. Po dohodě se zaměstnavatelem mám upravenou pracovní dobu a můžu tak stihnout povinnosti místostarostky. Zatím se stále učím od našeho pana starosty, který má s vedením obce dlouholeté zkušenosti.“ Zuzana Koláčková chce pokračovat v zatraktivňování Braňan, a to zejména pro mladé rodiny s dětmi, které často odcházejí do měst. „Máme u nás školku, školu, různá sportoviště, zdravotní středisko, běžnou občanskou vybavenost a dokončené inženýrské sítě pro výstavbu rodinných domů. Naši obec se uváženě snažíme vylepšovat.“ Problematikou vlivu těžby uhlí na životní prostředí se Zuzana Koláčková zabývala také ve své bakalářské práci, kterou v loňském roce úspěšně ukončila studia na VŠB-TU Ostrava, Fakultě hornicko-geologické. „Ve své práci jsem zkoumala konkrétní vlivy Dolů Bílina na Braňany. Cenné konzultace a informace jsem získala od Vratislava Ondráčka z SD, který má dokonalý přehled o všech bílinských rekultivacích a o stavu zdejší ochrany přírody. Širší souvislosti soužití moderního uhelného velkolomu a okolních lidských sídel mi ozřejmil Vladimír Budinský, ředitel strategie a komunikace SD. Pevně věřím, že po realizaci všech plánovaných ochranných opatření bude život v naší obci ještě příjemnější,“ přeje si Zuzana Koláčková. 2010 Ústeckého kraje,“ hodnotí Zdeňka Buzková. Doménou paní místostarostky je oblast kultury, které se věnuje odjakživa. Také díky ní má Březno bohatý kulturní život. Po celý rok se zde pořádá řada kulturních akcí: plesy, koncerty, promítání v letním kině, návštěvy divadelních představení a adventní slavnosti. Tradičním vrcholem je pak vyhlášená Březenská pouť. „Naší snahou je, aby se do kulturního života zapojilo co nejvíce občanů. Chtěli bychom pro ně vytvořit takové podmínky, aby se mohli realizovat a život v Březně si opravdu užili. Kromě tradičních kroužků zájmové a sportovní činnosti, bychom u nás rádi založili ochotnické divadlo,“ prozrazuje plány paní Buzková. A protože je v Březně celá řada šikovných lidí, kterým nechybí potřebné nadšení, určitě o místním ochotnickém divadle brzy uslyšíme. text a foto: Tomáš Vrba Zdeňka Buzková učí na Střední hotelové škole v Údlicích. Letos zde připravuje studenty na první státní maturity. Spolu se starostou Zděnkem Valentou bezprostředně po získání Zlaté stuhy pro Březno – Vesnici roku 2010. 40/41 Zdeňka Buzková, místostarosta obce Březno: Neúnavná šiřitelka kultury Učit na střední škole, zastávat úřad místostarostky, aktivně se účastnit místního kulturního života (mimo jiné jako zákládající členka ženského pěveckého sboru Silentium 24), pečovat o rodinu, dům a ještě se věnovat koníčkům (četbě knih a šití) – to vše s přehledem zvládá za všech okolností usměvavá a dobře naladěná Zdeňka Buzková. Narodila se v Březně a už jako dítě znala sousední povrchový důl. „Na šachtě pracoval více než třicet let můj tatínek. Dodnes na ty roky v dobrém vzpomíná. S děním na šachtě jsem ale v kontaktu stále, neboť můj manžel je řidičem rýpadla. V posledních letech nevnímám Severočeské doly jen jako významného zaměstnavatele, kde našla uplatnění i řada našich občanů, ale také jako důležitého partnera, který se podílí, a věřím, že tomu bude i nadále, na řadě projektů všestranného rozvoje Března,“ vysvětluje místostarostka. Zdeňka Buzková patří mezi lidi, kteří dělají vše na sto procent a kromě svých povinností se snaží udělat ještě něco navíc. Platí to také o její profesi středoškolské učitelky. Kromě toho, že na univerzitě absolvovala učitelství českého jazyka a dějepisu, si rozšířila vzdělání o speciální pedagogiku a výchovné poradenství. O tom, že učitelství pro ni není pouhým zdrojem obživy, ale posláním, svědčí nejen několik generací studentů, kteří vzhlíží ke své profesorce s přirozenou autoritou, ale i fakt, že ve škole zůstala a úřad místostarostky vykonává jako neuvolněná. I když je to někdy časově náročné, snaží se své povinnosti ve vedení obce zvládat jak nejlépe dokáže. A co patří mezi její priority? „Určitě bych chtěla pokračovat v úsilí našeho starosty Zděnka Valenty. Zjednodušeně by se dalo označit jako budování co nejlepšího prostoru pro kvalitní život v naší obci. Týká se to všech oblastí, jako jsou podmínky pro podnikání i využívání volného času, občanská vybavenost, výstavba nových rodinných domů a další zvelebování vzhledu obce. Máme výhodu, že můžeme navázat na řadu dobrých věcí, které se u nás podařily v minulých letech a za které jsme získali ocenění Vesnice roku pomáháme Boj nad rakovinou vyhrávají i díky Severočeským dolům Onkologičtí pacienti z Ústeckého kraje mají oporu v Severočeských dolech. Hnědouhelná těžební společnost finančně podporuje jejich boj s jednou z nejzákeřnějších nemocí – rakovinou. Peněžní dar dostává AMA – Společnost onkologických pacientů v Mostě. přijde, tím větší je šance na uzdravení,“ vysvětluje Eva Vrkoslavová. HORNICKÉ listy 2/2011 Společnost AMA už 17 let pomáhá lidem, kteří onemocní rakovinou. Její snahou je otevřít všem onkologickým pacientům nové obzory a možnosti. V současné době má více jak 70 členů. Jsou mezi nimi nejen onkologičtí pacienti, ale i jejich nejbližší. „Naším cílem je podpořit nejen onkologické pacienty, ale i jejich rodinné příslušníky a přátele. Ukazujeme jim, jak prohloubit kvalitu svého života a jak odstranit sociální bariéry, které brání integraci onkologických pacientů zpět do společnosti. Pomáháme jim i v tom, jak se vyrovnat s rakovinou,“ vysvětluje předsedkyně Společnosti onkologických pacientů AMA Eva Vrkoslavová (na snímku). Všem dokážeme, že život je fajn Pro členy je po celý rok připravený bohatý program. Skládá se například ze sportovních i kulturních akcí, masáží, cvičení a koncertů. „Návštěvy divadla, výlety do přírody a přednášky například na zdravotnická témata – to jsou naše nejčastější aktivity. Společně se chystáme například na arteterapii, kde se naučíme dělat ubrousky ze sáčků od čaje. Na květen máme v plánu zúčastnit se celorepublikového projektu s názvem Dokážeš to taky. Naším cílem bude Komáří vížka, ujít bychom měli přibližně dvacetikilometrovou túru. Během léta bychom také rádi vyrazili na výlet po řece, lodí chceme dojet do Ústí nad Labem,“ vypráví plány Společnosti onkologických pacientů AMA její předsedkyně paní Vrkoslavová. Jedna z členek, Helena Šurkalová, ji s úsměvem doplňuje: „Tato setkání jsou pro nás velmi důležitá, protože se při nich schází lidé s podobným trápením. Můžeme si vyměňovat zkušenosti a podporovat se v chuti do života. Já jsem se účastnila například prodlouženého víkendového pobytu v Doksech a bylo to moc příjemné. Během dne jsme cvičili, hráli hry a relaxovali.“ Členové Společnosti AMA se řídí moudrem, které kdysi pronesl Heliodóros: Mlčímeli o svém trápení, tím je jen živíme, kdežto když se s ním svěříme, snadno najdeme úlevu. V boji proti rakovině je důležitá osvěta Společnost AMA už 6 let provádí osvětovou činnost. Při různých příležitostech seznamuje s významem pravidelného samovyšetření prsu dívky i ženy. „Za toto období byly našimi členkami společně se studentkami SZŠ a VOZŠ v Mostě proškoleny téměř čtyři tisíce dívek a žen. Prevence je velmi důležitá. Čím dřív se na rakovinu prsu Členové Společnosti AMA vyjdou do ulic Jednou z charitativních akcí, do které se členové Společnosti onkologických pacientů AMA zapojí, je květinový den. Ten letos připadá na středu 11. května. Podtitul tohoto ročníku zní: „Každý svého zdraví strůjcem. Pomoz sám sobě předcházet rakovině aktivním využitím preventivních programů a zdravým životním stylem.“ V ulicích se budou prodávat žluté kytičky s fialovou stužkou. Minimální prodejní cena je 20 korun. Cílem sbírky je získat za nabízené kvítky měsíčku lékařského prostředky na boj proti rakovině – na nádorovou prevenci, zlepšení kvality života onkologických pacientů, podporu onkologické výchovy, výzkumu a vybavení onkologických center. Severočeské doly poskytují finanční pomoc „Našimi členy jsou onkologičtí i postonkologičtí pacienti a jejich rodinní příslušníci. Jsou to lidé z Mostu a okolí, ale například i obyvatelé Teplic, Karlových Varů a Prahy. Členský příspěvek na rok činí 150 korun. Tato částka by zdaleka nepokryla náklady na naše aktivity. Významně nám finančně pomáhají Severočeské doly. I díky nim se daří zvládat těžká životní období a bojovat s rakovinou. Velice za pomoc děkujeme. Zároveň bych chtěla vyzvat všechny onkologické pacienty, kteří přese všechno vědí, že život je fajn nebo ty, kteří to teprve potřebují ukázat, ať přijdou mezi nás. Všechny srdečně očekáváme,“ zakončuje Eva Vrkoslavová. text a foto: Renata Malíková Stále v pohybu První jarní dny povytáhly trochu trávy, studená rána však občas ještě připomínají zimu. Partičky amatérských sportovců individuálních sportů, se kterými se náš tým závodníků TJ DNT setkává a s nimiž také v četných závodech soupeří, je zvyklý na proměny počasí ve všech ročních obdobích. Individuální sporty nemají systém soutěžních utkání jako třeba hokej nebo fotbal, ale to nahrazují seriály, povětšinou v tradičních baštách, kde sídlí agilní oddíl či schopní pořadatelé. Je jen dobře, že se daly dohromady týmy nové, například cyklisté v Perštejně, kde nikdy cyklistika nebyla a ejhle – již také pořádají závody. 3. ročníkem Perštejnského Gira 2011 zde zahájí 7. května letošní seriál 10 závodů na horských kolech Pohár Peruna 2011. Je to závod s kategoriemi i pro ta nejmenší batolata. Rodičové, či možná prarodičové, přiveďte svá pohybumilovná dítka do prostoru perštejnského koupaliště, nebudete zaručeně litovat. Většina závodů pamatuje na mládež od nejmenších dětí. Jinak je to seriál veskrze lokální, kde z větších sídel bývalého okresu Chomutov chybí jen Jirkov. Zato tam patří třeba triatlon na Prunéřovském koupališti, tvrdý mistrovský závod kolem Hasištejna nebo 15. 10. jeho závěrečný 10. díl z E13 do vrchu Hohentann nad vsí Místo. Závěrečné metry jsou v něm tak prudké, že většina musí s maximálními tepy dojít pěšky. Boduje se 8 nejlepších výsledků a všichni se již teď těší na závěrečné vyhlášení při cyklistickém plesu na kadaňské Střelnici. 16. dubna při běhu městským parkem vystoupí na stupně vítězů Zimního běžeckého poháru také čtyři naši borci (Šindelář, Prokeš, Svoboda a Martykán st.). Obojí pořádá dlouholetý kadaňský špičkový atlet Čeněk Filingr. Za spoustu mravenčí práce zaslouží dík několika stovek účastníků. 17. dubna pořádá SKMP Kadaň běh do vrchu z Klášterce na Mědník. Jsou dalším novým týmem, který nejen běhá, ale také pořádá dokonce již třetí významný závod do roka. Mimo jiné je sponzorují Severočeské doly. 24. dubna malinko kuriózní běžecký závod O Krušovický soudek startuje ve Stochově u historického dubu sv. Václava a po náročné 20km trati, povětšinou terénem, je cíl u vchodu do Krušovického pivovaru. Netřeba dodat, že hlavním občerstvením a oceněním v jednom je po doběhu na nádvoří krušovické pivo. A jsme opět u kol, tentokrát silničních. Nevěřili byste, ale mnozí amatéři se připravují tak tvrdě, že mají najeto letos i 5 000 km, zatímco jiní třeba jen 100. Takové rozdíly se pak pochopitelně projeví při závodech. Zahajovacím pro většinu závodníků bude úvodní závod Severočeské amatérské ligy 8. května v Klášterci. Letos se pojede jako Sweep cup 2011 a bude čítat 16 závodů od Klášterce přes celé Krušnohoří až po Benešov a Roudnici, z nichž se boduje 12 nejlepších. Poslední závod se jede u právě u Roudnice 24. září. Na závěr vzkaz i pro naprosté amatéry: Vyražte také do přírody pěšmo či na kolech a příjemně se utahejte pohybem. Zkuste jej častěji zařadit do programu. Ono to napřed bolí, ale časem nebudete litovat. text: Jiří Martykán Na Klínovci se utkali nejlepší evropští snowboardisté Na Klínovci byla o víkendu 26. a 27. února evropská snowboardová špička. Jel se Evropský pohár v U-rampě. Z Čechů se nejlépe umístila naše jednička ve freestyle snowboardingu - Martin Černík. Martin Černík na Klínovci zabodoval už v pátek. Stal se Mistrem České republiky v U-rampě. Své fanoušky potěšil i v sobotu, kdy si v závodu Evropského poháru vybojoval třetí místo. Z akce v Krušných horách byl nadšený: „Byla to bezvadná akce. Můžu říct, že v Čechách určitě největší v U-rampě a moc jsem si to užil.“ V sobotu počasí přálo, bylo slunečno, a tak se u U-rampy sešlo poměrně dost fanoušků a vytvořili skvělou atmosféru. Sobotní a nedělní závody Evropského poháru FIS ve snowboardingu bezkonkurenčně ovládl Rus Sergej Tarasov. Po oba závodní dny nenašel přemožitele a z klínovecké U-rampy si odváží dvojnásobné vítězství. Ženy zopakovaly v obou závodech stejná umístění – první dvě místa patří Francouzkám Grimal a Bernard, třetí místo obsadila Polka Rusin. “Letošním Evropským pohárem v U-rampě jsme opět posunuli laťku o něco výš – rekordní účast závodníků (18 žen a 53 mužů) a jejich kvalitní výkony řadí klínovecký podnik k předním snowboardovým akcím v Evropě,“ zhodnotil letošní ročník manažer úseku snowboardingu Svazu lyžařů ČR Miroslav Schimmer. Sobotní závod byl doplněn skvělou muzikou přímo na svahu. Akce se konala za finanční podpory Severočeských dolů. text: Renata Malíková foto: Jan Pidrman 42/43 sport hornické tradice „Domine, domine praelate!“ „Quod vis?“ „Volo bibere!“ „Quod nam?“ … pošesté rozlehne se Chomutovem A až dozní skoková karmína „Snad je to přece jen možná věc“, novopečení semestři na svá místa se usadí a v dalším průběhu skokového večera ke svěcení diamantu Slavný HORNICKÉ listy 2/2011 a vysoký nadlišák přistoupí. V poměrně krátké historii akciové společnosti Severočeské doly Chomutov, v osmnáctém roce jejího trvání, již pošesté jsme pořadateli a hostiteli Skoku přes kůži. Tradičního rituálu, o kterém jsme v minulosti několikrát psali. Ten letošní, v pořadí stodvaadvacátý, se uskuteční 29. dubna v „noře“ – v Městském divadle v Chomutově od 17 hodin. Než však slavnostní sese v noře se usadí a v souladu s „Pivním zákonem“ „mastí“ se síliti a „karmíny“ pěti bude, projdou se účastníci Skoku, spolu s adepty hornického stavu – „fuxy a fuxiemi smrdutými“ v průvodu městem Chomutovem a nadlišáka hledati budou. Při zastaveních nejednu „celůvku“ masti zlatavé vypijí, u primátora se zastaví a povolení k pořádání Skoku si vyžádají, poté kytici ke sloupu Nejsvětější Trojice položí. Nezbytnou součástí skokového večera je předčítání humorně zpracovaného vědeckého pojednání či jiné zajímavé události – tzv. „švéflu“. Za všechny švéfly v minulosti přednášené otiskujeme k pobavení vás, kteří nemáte možnost se Skoku přes kůži zúčastnit, švéfl „Seniorský“ zvaný. Vážená pojišťovno, odepisuji na Váš dopis, kde jste mě žádali o upřesnění mého úrazu. Do oznámení úrazu jsem uvedl, že jsem si úraz způsobil sám. Zmíněný den jsem pracoval zcela sám na stavbě domu. Po dokončení mi zbylo asi 250 kg cihel na střeše. Sešel jsem tedy dolů, a tam jsem přes kladku vytáhl nahoru po laně prázdný sud, do něhož jsem hodlal uložit zbývající cihly. Lano jsem dole pevně zabezpečil a šel jsem na střechu naložit cihly do sudu. Po naložení všech cihel jsem opět sešel dolů, abych spustil sud s cihlami. Ve smlouvě máte uvedeno, že vážím pouze 75 kg. V momentě, když jsem lano odvázal a držel jen v ruce, jsem se ujistil o působení gravitace. Výše jsem napsal, že sud, který sám o sobě váží 25 kg, byl naložen 250 kg cihel. Jak si jistě domyslíte sami, moje váha 75 kg nemohla udržet tak těžký sud a než jsem si to uvědomil, byl jsem v prudkém pohybu vzhůru a sud, který byl na úrovni střechy, naopak v prudkém pohybu dolů. Zhruba na úrovni třetího patra jsem se setkal s protipohybujícím se sudem, což vysvětluje to naražení hlavy a zlomeniny krku a lícní kosti. Dále jsem pokračoval směrem vzhůru, až jsem se zastavil s prsty v kladce. I přes velkou bolest jsem se však držel lana. V tom samém momentě sud s cihlami dopadl na zem a rozbilo se Švéfl ex! Ve výčtu informací o skocích přes kůži by neměla také chybět zmínka o místech konání jednotlivých skoků. Zatímco v příbramské historii je situace naprosto jednoznačná (všechny skoky v období let 1849 až 1939 proběhly na akademické půdě VŠB v Příbrami), tak po přestěhování VŠB z Příbrami do Ostravy v roce 1945 se skoky konaly mimo půdu Almy mater, a sice v kulturních zařízeních jednotlivých patronátních důlních organizací, a to i mimo Ostravsko-karvinský region. V období let 1945 až 1972 se skoky konaly naprosto nepravidelně a sporadicky. V roce 1972 obnovil dědičný kantor ostravské Alma mater Luboš Cwik éru systematického pravidelného konání skoků přes kůži, a to jedenkrát do roka, jak je tomu dodnes. Že letošní, „stodvaadvacátý“, připravený týmem vedeným technickým ředitelem Miroslavem Eisem, bude neméně zdařilý jako ty předcházející, o tom nikdo nepochybuje. text: Zdeněk Brázda foto: Ladislav Šeiner Přehled skoků přes kůži číslo rok místo generální partner 83. 1972 Ostrava Důl Hlubina, OKD 84. 1973 Ostrava Důl Hlubina, OKD 85. 1974 Karviná Důl Prezident Gottwald, OKD 86. 1975 Ostrava Důl Šverma, OKD 87. 1976 Ostrava Důl Hlubina, OKD 88. 1977 Ostrava Důl Vítězný únor, OKD 89. 1978 Ostrava OKD, SHD 90. 1979 Kladno KD, SHD, OKD 91. 1980 Doubrava Vítkovické stavby 92. 1981 Jeseník RD Jeseník, RBMZ, SHD, KP, OKD 93. 1982 Paskov Důl Paskov OKD, SHD, RD, ČSVP, KD 94. 1983 Mimoň UD Hamr, SHD, OKD 95. 1984 Petřvald Důl Fučík, OKD 96. 1985 Frýdek-Místek Důl Staříč, OKD 97. 1986 Kladno KD 98. 1987 Havířov Důl Dukla, OKD 99. 1988 Příbram RD Příbram, UD Příbram 100. 1989 Ostrava OKD 101. 1990 Most SHD Most 102. 1991 Ostrava Důl Ostrava, Důl Jan Šverma, Důl Odra, Důl Heřmanice 103. 1992 Most SHD Most 104. 1993 Paskov Důl Paskov, OKD 105. 1994 Příbram RD Příbram 106. 1995 Havířov Důl Dukla, OKD 107. 1996 Chomutov SD Chomutov 108. 1997 Karviná Důl ČSA, OKD 109. 1998 Most MUS Most 110. 1999 Příbram RD Příbram 111. 2000 Chomutov SD Chomutov 112. 2001 Ostrava-Petřkovice OKD Ostrava 113. 2002 Most MUS Most 114. 2003 Chomutov SD Chomutov 115. 2004 Most MUS Most 116. 2005 Hodonín MND Hodonín 117. 2006 Chomutov SD Chomutov 118. 2007 Ostrava-Petřkovice OKD Ostrava 119. 2008 Chomutov SD Chomutov 120. 2009 Most Litvínovská uhelná, Vršanská uhelná 121. 2010 Hodonín MND Hodonín 44/45 mu dno. Výše jsem napsal, že sud sám o sobě váží 25 kg a já jak máte uvedeno ve smlouvě, 75 kg. Působení gravitace pokračovalo dále, a jak si jistě domyslíte, situace, kdy já se 75 kg jsem nahoře a sud vážící pouze 25 kg dole, nemohla setrvat. A tak jsem se v mžiku ocitl v prudkém pohybu dolů a prázdný sud v prudkém pohybu naopak nahoru. Zhruba na úrovni třetího patra jsem se opět setkal se sudem, tentokrát prázdným. To vysvětluje zlomeniny obou kotníků. Dále jsem pokračoval směrem dolů, kde jsem prudce narazil na zem, což vysvětluje ta rozdrcená kolena a sedací kloub. V bolestech a bez vůle jsem pustil lano, na jehož druhém konci přes kladku visel prázdný sud beze dna. Působením gravitace se ocitl v prudkém pohybu dolů, přesně do míst, kde jsem bezvládně ležel. To vysvětluje ta tři zlomená žebra. Doufám, že jsem Vám poskytl všechny Vámi požadované informace. Josef Kropáč, hornický důchodce, Váš klient tip na výlet V dubnovém tipu na výlet především bílinské zaměstnance pozveme do Klášterce nad Ohří, přesněji do jeho lázní. Mnozí z vás projíždějí Kláštercem nad Ohří cestou na Klínovec, cestu tedy dobře znáte. Stačí tedy na konci města uhnout doleva a ocitneme se v historické části tohoto podkrušnohorského městečka. Bydlí zde mnozí z vašich kolegů, pojďme se tedy podívat do míst, kam chodí na procházku, případně na vyhlášenou výstavu minerálů, na jejíž přípravě se podílí i naši zaměstnanci. Klášterec nad Ohří jako lázně Lázeňský dům Evženie. Historie Klášterce nad Ohří začíná ve 14 století, kdy první písemná zmínka pochází z roku 1352. Řádem benediktýnů je založen klášter. V 16. století se majitelem stává rod Thunů, jehož zásluhou je postaven barokní kostel, novogotický zámek, včetně skvostně založeného anglického parku podél řeky Ohře. Po druhé světové válce zámek přechází do vlastnictví státu. Jsou restaurovány renesanční interiery a založena expozice muzea HORNICKÉ listy 2/2011 MinerálnÍ prameny čekají na vaši ochutnávku. českého porcelánu. Klášterská porcelánka je druhou nejstarší v Čechách. Prohlídku města zahájíme na historickém náměstí, kde o víkendech zcela bez problémů zaparkujeme. Zaujme nás pokojný vzhled této turisty možná opomíjené části. O současný stav se zasloužily dotace z fondů Evropské unie v letech 2005–2006, kdy proběhla kompletní rekonstrukce náměstí, stejně jako přilehlých uliček. Ocitli jste se v městečku z konce Salla terrena. devatenáctého století. Uprostřed náměstí zaujme sloup Nejsvětější Trojice z roku 1694. Bývá nazýván morovým sloupem, skutečnost je však právě opačná. Byl postaven jako dík za to, že mor se Klášterci vyhnul. Na náměstí však také můžete obdivovat nové objekty, které jsou umístěny v horní části, nebo se posadit u kašny na lavičku. Pokud jste již trochu znaveni historickou dlažbou, přesuňte se do areálu Koncertní pavilon. 46/47 lázní, který se nachází kousek pod náměstím na břehu Ohře. Počátky užívání místní minerální vody jsou známy z roku 1883. Roku 1896 se majitelem pramene stává ústecký továrník František Fieber a pojmenovává jej po své manželce Eugenii, lépe česky Evženii. V té době dochází ke skutečnému rozmachu lázní, je vybudován park, postaven pavilon a voda je stáčena do lahví. Po chemickém rozboru je pak 9. dubna 1898 lázeňský pramen prohlášen za minerální. V průběhu dalších let lázně prosperují, k jejich úpadku však dochází po roce 1950. Městský pramen je dokonce zabetonován. K cílené obnově lázní dochází po roce 1990. Je objeven další pramen, jménem Klášterecký. Zaparkovali jste jistě na velkém parkovišti u lázní a nezbývá než se vydat na procházku. Neopomeňte navštívit vstupní informační středisko, kde je zároveň i místo, kde můžete ochutnat všechny prameny, o kterých jste doposud jen četli, pramen Evženie, Klášterecký pramen a Městský pramen. Jejich chuť je skutečně rozdílná. Žízeň jste jistě zahnali, po upraveném chodníku lemovaném lavičkami, kolem altánu na letní koncerty dojdete k nedalekému areálu. Není velký, ale okouzlí vás svojí přátelskou atmosférou a kdo má rád klid, najde zalíbení v lázeňském domě Evženie, stejně jako v dalších budovách. Za lázněmi pokračuje park podél řeky Ohře a tak záleží již jen na každém z návštěvníků, jak daleko dojde. Na Cyklisty vyhledávaný restaurant Peřeje. závěr se zastavíme v restauraci Peřeje a můžeme plánovat další výlet. Pokud je však pěkné počasí a chcete vidět to, co ke Klášterci patří, tak jeďte na zámek. Máte ho při cestě a zastávky nebudete litovat. Přivítá vás perfektně opravená stavba zámku s rozsáhlým parkem. Jeho jádro tvoří ranně barokní zahrada, která pokračuje anglickým parkem. Před zámkem zaujme Salla terrena, název používaný pro jednopatrovou stavbu s terasou a arkádovou chodbou. Její červeno-bílá fasáda se vyjímá na mnohých svatebních fotografiích. Otevřená brána zámku láká k návštěvě a je jen na vás, zda toto pozvání přijmete. Uvnitř najdete dva prohlídkové okruhy a tradiční výstavu minerálů. Příště, v plném rozpuku jara, vám ukážeme také lázně, ale na opačné straně působení naší firmy, Teplice. text a foto: Jan Říha Lázeňská promenáda.