zeměplocha - předmluva

1
Pratchett Terry,
Kidby Paul
Výtvarné umění
Zeměplochy
2
3
4
5
6
7
ZEMĚPLOCHA - PŘEDMLUVA - TERRY
Zeměplocha je fantastický svět, jasně, který putuje vesmírem na krunýři
velké ţelvy atd. atd. To uţ ale víte, proto jste si koupili tuhle knihu, pokud
jste si ji ovšem nekoupili omylem místo knihy Pomoc, nejsem celebrita:
sežeňte mi dobrého agenta!
Občas si přeji, abych byl vynechal ten kousek s ţelvou. Je to úctyhodný
světový mýtus, ale mohl by v některých důkladnějších čtenářích vyvolat
dojem, ţe knihy - nejsou - seriózní.
Abych řekl pravdu, ţelva nemá s většinou zeměploš ských příběhů nic
společného, neţ jen... abychom tak řekli, být základem, nebo ještě spíš
nosnou plochou pro jednotlivé zápletky. Původně jsem ţelvu pouţíval jako
signál: pozor, tohle je svět fantasy se všemi neobvyklými moţnostmi a
postavami, jako jsou čarodějky, mágové, bohové a hrdinové. Zádrhel je jen
v tom, ţe je potřeba ho brát váţně, ne jako fantasy, ale jako svět.
V tomhle se cítím být dluţníkem G. K. Chestertona, který při mnoha
příleţitostech zdůraznil, ţe fantastično, pokud se na něj díváte tím
správným způsobem, je mnohem nudnější (a mnohem méně fantastické)
neţ věci všední.
Vezměte si například magická světla. Mág luskne prsty a objeví se
světlo. A co jako? Dělá jen to, co mágové dělají. Úţasné je to, ţe kdysi
dávno jakási tlupa opic zřejmě nedělala, co obvykle dělávala, během půl
milionu let se naučila, jak rozebrat vesmír na kousky a pak ho sloţit tak, ţe
jeho součástí byla i elektrická ţárovka.
Takţe Zeměplocha více méně funguje. Lidé tam ořou pole, třídí věci,
vyrábějí svíčky, doručují dopisy, pěstují plodiny a plodí děti, tisknou
noviny a denně provádějí tisíce jiných malých zázraků, které musí nakrmit
celé město. Magie má skoro stejné místo jako atomová energie - kdyţ je
pod kontrolou, je uţitečná - dalo by se říci, ţe téměř běţná, ale kdyţ se na
ni někdo spolehne příliš, můţe ho to stát aţ neúměrně mnoho a jenom
šílenec by ji vyuţil například k tomu, aby si nachytal pár ryb...
8
Zeměplocha se teď skládá z nějakých třiceti knih, spolu s knihami, diáři,
povinnou kuchařkou, z průvodce Zeměplochou.... dokonce i knihy kvízů a
několika divadelních scénářů. Nebude to dlouho trvat a bude se hrát nebo
připravovat k uvedení amatérskými i profesionálními divadelními
společnostmi skoro dvacet divadelních her v těch nejrůznějších koncích
světa, je jistě jen otázkou času, neţ někdo začne vyrábět tapety se
zeměplošskými motivy (doufám, ţe to bude opravdu dlouhý čas). Kolem
Zeměplochy a na ní je prostě dost rušno, asi jako při stavbě levných
rodinných domů.
Zatím ještě neexistuje film. Uţ několikrát jsme tomu byli opravdu
blízko, ale jak jeden ze zúčastněných řekl: „Neţ se vám podaří prodrat se
mezi všemi těmi nickami dole, je nahoře u vesla nějaký nový boss" (on
tedy ve skutečnosti řekl „Neţ si to vyřídíte se všemi těmi Treeny, nahoře
změnili Mekona", ale já to přeloţil pro děti a cizince...). Projekt Mort byl
zamort... ehm... zamordován, snad aby byl jednoho dne vzkříšen.
Pro mě byla ale Zeměplocha vlastně vţdycky film. Stačilo mi zavřít oči
a viděl jsem své postavy ţivě před sebou, slyšel jsem, jak mluví. Jak jsem
zjistil teprve později, pouţil jsem vlastně i v konstrukci některých částí
příběhu filmových postupů.
9
Vţdycky mě velmi zajímalo, jak různí umělci zachytí podoby hrdinů
Zeměplochy. Vţdyť i já jsem si v hlavě vytvořil jejich podoby.
Mnoho let zachycoval svět Zeměplochy Josh Kirby, umělec, který do
své smrti v r. 2001 vytvořil obálky pro všechny zeměplošské příběhy.
Josh si kreslil své obrázky a byl velmi vstřícný vůči mým opatrným a
nesmělým návrhům a občas se podle nich dokonce zařídil. (Sám sebe
dokonce na obálku zeměplošské knihy nakreslil. Jestli mág na zadní straně
Čaroprávnosti není Josh, tak..., ale on to je Josh, a hotovo.) Josh dobře
věděl, co dělá, a zatímco pečlivě dbal na to, aby neudělal chybu v reáliích
(například, aby hrdina neměl jiné šaty, neţ jak popisovala kniha), tiše
bránil své právo na to vidět věci svýma očima.
Paul vidí věci z pětasedmdesáti procent mýma očima, coţ znamená, ţe
mi buď čte myšlenky, nebo ţe mé představy jsou natolik tvárné, ţe na sebe
vezmou přesnou podobu aţ v okamţiku, kdy uvidím jeho obrázky. Navíc
si pamatuje minulost a různé podrobnosti ze ţivota postav způsobem, který
je skoro strašidelný, takţe
jednoduché ilustrace obsahují
podrobnosti sesbírané ve dvaceti
knihách.
Vzhledem k tomu, ţe
neexistuje ţádný film a chvíle,
kdy si budete moci koupit potah
na záchod s portrétem Stařenky
Oggové, je, dá Bůh, ještě daleko,
předkládáme vám tady
pestrobarevnou Zeměplochu,
kterou se můţete bavit a kochat,
aniţ byste si museli lámat hlavu,
kam zaparkovat auto, jak se
probojovat do sálu „W" a hlídat
souseda, aby vám nevyklopil
popcorn na nové kalhoty...
10
ZEMĚPLOCHA - PŘEDMLUVA – PAUL
Je to víc neţ deset let, co jsem objevil Zeměplochu. Moje sestra mi
poslala k narozeninám Barvu kouzel. Do té doby jsem se ţivil jako kreslíř
a malíř na volné noze a pracoval jsem pro reklamu a dělal návrhy obalů na
zboţí, coţ nebyla nijak zvlášť tvůrčí práce a já na tom taky nebyl nijak
zvlášť. Zeměplocha mi poskytla onu inspiraci, po níţ jsem tak dlouho
touţil. Postavy uţ byly tak dokonale propracovány Terrym, takţe jsem měl
dojem, ţe je jen převádím ze slovní do grafické podoby. Terryho tvorba je
podloţena logikou, která vám umoţňuje uvěřit, a já se právě snaţím
zachytit onen realismus, který je součástí textů. Kromě toho, kreslit
takovou škálu postav je skvělá zábava.
Je vţdycky příjemné, kdyţ lidé říkají, ţe jim moje obrázky někoho
připomínají, ale největší poklonou pro mě je, kdyţ mi někdo řekne, ţe
právě tak si představoval tu či onu postavu.
Vyrostl jsem v západním Londýně, ale měl jsem to štěstí, ţe jsem
prázdniny trávil ve Skotsku a Walesu. Ţivot ve městě byla klaustrofobní
záleţitost, a tak jsem se z něj v roce 1988 odstěhoval. Ted jsem zakotvil na
venkovském Wiltshire. Okolní krajina je pro mě velkou inspirací a vplíţila
se do mnoha mých kreseb a obrazů, zvláště do Svobodného národa a
Klobouku s oblohou.
Kdyţ jsem venku a potuluji se krajinou, vţdycky si dělám v duchu
poznámky, pozoruji tváře lidí a jejich charakteristická gesta a okamţitě
přemýšlím, kteréţe zeměplošských postav by tak nejvíc slušely.
Při tvorbě kreseb jsem hrozně pomalý, ale neobyčejně pečlivý. Ze všeho
nejdůleţitější je pro mě zachytit historickou atmosféru, a proto jsou mé
barvy často lomené, tmavé a nevýrazné, coţ je dosti diskutabilní záleţitost
v době, kdy se očekává, ţe barvy budou jasné, ostré a veselé. Pracuji s
papírem, tuţkou, barvou a paletou, s olejovými i akrylátovými barvami, v
dnešním mnohomediálním světě, plném digitálních zázraků, si o mně
patrně mnoho lidí myslí, ţe jsem dinosaurus - ale co se mě týče, nic se
nedá srovnat s uspokojením v okamţiku, kdy v ruce drţíte hotové dílo.
11
Vytvořit něco jen s pomocí štětce, barvy a času vţdy zůstane mou největší
radostí a láskou.
Na těchto stránkách je pouţito mnoho černobílých kreseb a přípravných
studii k barevným obrazům. Trávím nad tuţkovými náčrty a studiemi co
moţná nejvíce času a mnohé z nich jsou tady uveřejněny vůbec poprvé.
Další stadium je předkreslení, které předchází obrysové kresbě a práci s
barvou.
12
Velká A 'Tuin
To, co jsem se na tomto obrázku pokoušel zachytit, je pocit
astronomické velikosti.
Kdyţ jsem se probral větším mnoţstvím knih o ţelvách - prakticky
všemi, které se mi podařilo sehnat -,jako nejvhodnější se mi zdála ţelva
zelenavá, protoţe nejvíce vyhovuje představě většiny lidí o tom, jak ţelva
vypadá. Pak jsem prozkoumal fotografie Měsíce a jeho kráteru. Mé
výzkumy jsem nakonec uplatnil na krunýři ţelvy, abych jí dodal vzhled
tvora, který se pohybuje hlubinami vesmíru a je bombardován vším
moţným vesmírným svinstvem, meteority počínaje. Pro další zdůraznění
velikosti jsem jednu z ploutví pozvedl přes Zeměplochu. Pohyb mořské
ţelvy ve vodě se podobá spíše pomalému letu a to bylo přesně to, čeho
jsem chtěl na obrázku dosáhnout - chtěl jsem, aby měl divák pocit, ţe
Velká A'Tuin pluje vesmírem.
Podoba čtyř slonů na jejím krunýři, kteří nesou Zeměplochu na svých
ramenou, je odvozena od podoby afrických slonů, měl jsem pocit, ţe jsou
větší, ale mají navíc i mírně posmutnělý vzhled, jako kdyby si plně
uvědomovali sloţitost a tíhu ţivota.
Slunce právě vyšlo a po Zeměploše se pomalu rozlévá světlo, takţe na
jedné její polovině je uţ ráno a druhá polovina je stále ještě zahalena tem
notou.
Uveřejněno Magazínem SFX. Originál je teď v Terryho vlastnictví.
13
14
. . . tak dobrý, že ho pojmenovali Ankh-Morpork
Kdyţ jsem byl dítě, měl jsem jisté sklony nevěřit ve fantastická města.
Příliš se podobala kulisám na jevišti. Připadalo mi, ţe nemohou fungovat.
Město s půl milionem obyvatel zaměstná denně celou armádu farmářů,
rybářů a vozků s koňmi, to znamená lidí, kteří sami ve městě nebydlí. Teď,
kdyţ roste jídlo na policích supermarketů, uţ jsme na to zapomněli a
existují docela chytré děti, které nevědí, co znamená slovo „orat". Jenţe
velké město vyţaduje tisíce neviditelných věcí a činností, které musí
navazovat a zapadat do sebe jako kolečka v hodinách, protoţe od chaosu
ho dělí jen několik jídel. To abych citoval z Noční hlídky. Aby mohlo
město ţít, musí za ně denně poloţit své ţivoty stovka krav, stejně jako
stáda ovcí a prasat a bůhví kolik tisíc hus, kachen a kuřat. Mouka? Slyšel
jsem něco o osmdesáti tunách, stejném mnoţství brambor a nějakých
15
dvaceti tunách slanečků. Slepice musí denně snést pro město minimálně
čtyřicet tisíc vajec. Kaţdý den míří do města stovky vozů, tisíce loděk a
člunů naloţených rybami, ústřicemi, chobotnicemi, medem, dřevem, zelím,
olivami, úhoři a bůhví čím ještě. A pak si představte všechny ty koně, kteří
táhnou vozy... a větrné mlýny... a všechnu vlnu a len, které denně proudí
do města, látky, tabák, koření, rudy, dřevo, sýr, uhlí, tuk, lůj, seno... a to
všechno KAŢDÝ ZATRACENÝ DEN…
Během příběhů jsem se pokusil zachytit náladu města, které by
fungovalo i kdyby příběhy skončily. Někde tam daleko pak budou všichni ti
lidé pokračovat v pečení chleba, výrobě špendlíků, kování koní a
zásobování města.
Plán města, který byl navrţen s nemalým přispěním Stephena Briggse,
mi při tom opravdu hodně pomohl. Místo aby mé moţností omezil, čehoţ
jsem se bál, plán mé moţnosti naopak rozšířil a nabídl mi mnoho nových.
Začal jsem objevovat nová sousedství, vesnice, které byly pohlceny
16
rozrůstajícím se molochem města, způsob, jakým město rostlo. Všechno je
třeba posuzovat s přihlédnutím k historii - ulice, jejichţ jména uţ nedávají
ţádný smysl. Staré uličky, křivé úzké uličky, které se stáčely kolem
městských hradeb, dávno zbouraných nebo posunutých o kus dál. Od té
doby jsem začal být tak trochu posedlý tím, zachytit věci v knihách
správně. V Barvě kouzel si můţe Mrakoplaš pobíhat městem, jak se mu
zlíbí, protoţe v té době jsem měl město vytvořeno jen velmi nepřesně, a to
ještě jen ve vlastní hlavě. V Noční hlídce byly pohyby Sama Elánia přesné
jak do prostoru, tak času. Samozřejmě, ţe honička po střechách přes
Neviditelnou univerzitu, která se odehrává na začátku knihy, byla psána
podle Mapy místa a jednoho z omezeného počtu modelů vyrobených
Bernardem Pearsonein. Cesta a jednotlivé pohledy musely být v pořádku,
jinak by si čtenáři stěţovali.
Kdyţ jsem začínal s navrhováním Ankh-Morporku, neměl jsem na
mysli ţádné konkrétní město. Bylo to prostě konfekční středověké
evropské město uzavřené hradbami, kterým se klikatí řeka. Ale kdybyste se
měli drţet mé představy, pak byste vzali velký kus obchodního města
Tallinu a smíchali ho s velkou částí staré Prahy - Karlovu mostu chybí jen
sochy hrochů, aby mohl představovat Mosazný most. Obě ta města jsem
kvůli Zeměploše navštívil a bylo to, jako kdyţ
se vracím domů. Kdyţ dovolíte, pokud byste
chtěli koktejl Ankh-Morporku opravdu
doladit, museli byste k němu přidat ještě
kapku Londýna osmnáctého století, Seattlu
století devatenáctého a New Yorku století
dvacátého.
Všeobecně vzato, města nejsou jen věţe.
Většinou jsou to obchodníci, lodě, vykládající
v přístavu zboţí, a podniky, které perou
peníze. Mám rád Ankh-Morpork. Je to
starodávné město, které nikdy nespí.
Připouštím, ţe to můţe být kvůli blechám.
17
18
„Vetinari si vždycky myslel, že být myslícím
tyranem je mnohem těžší než být vládcem,
kterého vládou pověřil nějaký přitroublý systém,
jako je třeba demokracie. Když nic jiného, on
mohl lidem tvrdit, že si za něj můžou sami.“
Lidé říkali o lordu Vetinarim, ţe je machiaveliánskou postavou, a on
opravdu je - do jisté míry Machiavelliho. Ten, kdo by si vzal skutečně
Machiavelliho jako vzor, by byl mnohem krutější a věřil by, ţe je lepší,
kdyţ se ho lidé bojí, neţ aby ho milovali. Vetinari věřil, ţe lepší neţ být
nenáviděn či milován je mít neochvějnou pozici.
Likviduje
velké
nepříjemnosti,
dokud ještě jsou
malými
nepříjemnostmi.
Vyvolává třenice
mezi různými
mocenskými
skupinami a stará
se, aby byli
všichni alespoň
trochu vlivní lidé
zaměstnáni vyděláváním peněz nebo intrikováním proti svým
konkurentům a rivalům natolik, ţe nepovaţují za vhodné ani výhodné
intrikovat proti němu. On je principálem celého toho cirkusu a ve svém
úsilí chránit město je naprosto bezohledný. Spoléhá na svou schopnost
odhadnout touhu kaţdého muţe a nejspíš i slabost kaţdé ţeny. Jeho sevření
19
je velmi hebké a ohledu-plné, přesně té kvality, jakou má pavoučí sít.
Krátce a dobře řečeno, udělal sám sebe nepostradatelným.
Samozřejmě, ţe i jeho postava se s příběhy vyvíjela. Začal jako vzorový
tyran a postupně se z něj vyvinul uhlazený, sloţitý muţ, protoţe takový
potřebuje být. Stejně jako Smrtě a Knihovníka se ho snaţím vyuţívat málo,
jinak se zmocní kaţdého příběhu.
Pokud vím, má vlastní klub fanoušků, převáţně dam.
20
21
Výkvět Ankh-Morporku: Městská hlídka
Kdysi opomíjené odpadky společnosti, teď důleţití hráči ve hře městské
reálné politiky. Kdysi mívala čtyři členy, dnes je jich přes stovku. Celá ta
změna byla z větší části urychlena příchodem svobodníka (později
kapitána) Karotky, ale byl to velitel Samuel Elánius, kdo z ní vytvořil sílu,
s níţ je třeba počítat.
Bezpochyby je to městská organizace s nejpestřejším rasovým a
tvarovým sloţením a jediná rasová skupina, která v ní není zastoupena,
jsou upíři. Zčásti proto, ţe jim Elánius nedůvěřuje, ale moţná i proto, ţe
jsou upíři výjimečně inteligentní, a proto ţádného z nich ani nenapadne,
aby se stal policajtem. Na druhé straně je skoro jisté, ţe je jen otázkou
času, kdy se v Hlídce první upír objeví.
Z Hlídky se prostě stal skvělý oddíl muţů... no, řekněme raději
policistů, kteří v současnosti vyřeší mnohem více zločinů, neţ napáchají.
Původně byli pouţiti proto, ţe v klasických fantasy příbězích takové
oddíly nakonec poslouţí jako krmení pro meče. Běţný hrdina je dokáţe
22
zabíjet po čtyřech. Chtěl jsem jim popřát chvíli na výsluní, ale nakonec se
to zvrhlo v dovolenou v tropech.
23
Kdysi kapitán Sam Elánius, dnes jeho lordstvo,
vévoda Samuel Elánius, velitel Městské hlídky ...
... ale v srdci pořád ten starý dobrý policajt, který je zvyklý patrolovat v
ulicích. Urazil dlouhý kus cesty. Částečně proto, ţe na tom mělo zájem
několik různých lidí, dorostl beze zbytku do své funkce. Odmítá být
loutkou komukoliv. (To jen potvrzuje, jak jemně dokáţe Vetinari tahat za
nitky, i kdyţ Elánius dokáţe dodnes tu a tam překvapit i jeho.)
Nikdy jsem neměl v úmyslu udělat z Elánia hlavní postavu. V první
verzi knihy Stráţe! Stráţe! měl být hlavním hrdinou Karotka. On jím svým
způsobem i byl, ale jen podobným způsobem, jakým Zeppo Marx hraje
hlavní roli ve filmech bratří Marxů. Technicky to tak Často bylo, ale nikdo
by nešel do kina jen proto, ţe ve filmu hraje Zeppo. Potřeboval jsem se
dostat do něčí hlavy, a Elániova hlava byla v té chvíli prázdná, takţe
najednou jsem začal slyšet jeho myšlenky...
Vţdycky se mi tak trochu zdálo, ţe Elániova postava má podobný
charakter jako postava Bábi Zlopočasné. Oba se obávají a věří, ţe mají ve
své duši kus temné noci, a hledají něco, čím to vytěsnit. U Elánia je to
policejní odznak. Je to jeho
štít a pouţívá ho k tomu, aby
chránil jak sebe, tak
veřejnost. Ten kousek
mačkaného plechu ho udrţuje
na té legální straně, alespoň
Elánius si to myslí. Paul ho
vţdycky kreslil tak, jako by se
podobal Clintu Eastwoodovi,
ale já si ho naopak
představoval mladšího, jako
trošku ramenatějšího Petera
Postlethwaitea.
24
25
26
Noby Nóblhóch a seržant Tračník
Kdysi mizerný policista Noby
Nóblhóch. Narychlo uplácaný z
toho, co bylo po ruce, se stal
populární postavou především
díky své dokonalé nevýkonnosti spíš nachází neţ krade různé
tretky, k nimţ se právě nikdo
nehlásí.
Moţná je to tím, ţe skoro
kaţdý potkal takového Nobyho,
rozhodně kaţdý, kdo byl v
ozbrojených silách. Zašívá se,
mlţí, švindluje a zatlouká, zná
ALFRÉD TRAČNÍK:
kaţdou fintu a kaţdý podfuk, a
důstojnost zákona...
kdyţ kouří cigaretu, máte dojem,
ţe se účastní tajného spiknutí. Noby je muţ dost chytrý na to, aby udělal
jeden krok vzad, kdyţ mají vystoupit dobrovolníci.
A přece, jak se zdá, Noby nikdy nikomu neublíţil, a kdyţ je to v jeho
zájmu, dokáţe být i dost odváţný. Má i své, milosrdně skryté, tajné
hlubiny a mohla by mu v ţilách kolovat šlechtická krev - proč ne, kdyţ mu
v ţilách proudí od kaţdé jiné krve trocha - a nikdy neudělá ani za nehet
práce. Jeho záliby v lidových tancích, zbraních a křiklavém oblečení
dodávají jeho osobnosti sloţitosti, kterou naštěstí ani Paul nedokáţe dostat
na papír.
Vídáme ho hlavně ve společnosti serţanta AlfrédaTračníka, líné staré
pouliční obludy, který má minimální odvahu, průměrnou inteligenci a
impozantní břicho. Hlavní smysl jejich přátelství spočívá v tom,
neposkytnout tomu druhému ani chvilku k samostatnému myšlení.
Policisté, kteří si přišli dát podepsat knihu (ani jeden si nevzal uniformu
a nešel se postavit do fronty, ale vplíţili se do obchodu pěkně potichu a
27
zadem), mi říkali, ţe na kaţdé policejní stanici mají svého Nobyho nebo
Tračníka. Je zvláštní, ţe jednou to byl právě takový „Noby", kdo mi to
vyprávěl.
NOBY NÓBLHÓCH: Pokud nebudete vědět, kolik je hodin, může
to být i tím, že vám štípnul hodinky
28
Kapitán Karotka Rudykopalsson
Je pravděpodobně nemoţné, aby se v Ankh-Morporku našel někdo, kdo
by nevěděl, ţe obyčejný policajt je dědicem pradávného, červotoči
proţraného městského trůnu? Jenţe on s tím nechce nic dělat a zdá se, ţe je
šťastný tam, kde je. Je přesvědčený, ţe osud dává člověku na vybranou a
kaţdý jest sám osudu svého strůjcem. Na druhé straně si můţe člověk jen
představovat, co by se stalo, kdyby městu nebylo vládnuto (je jedno kým)
podle jeho představ, a jednoho dne se to moţná dozvíme.
Karotka dostal své jméno proto, ţe v době, kdy jsem psal Stráţe!
Stráţe!, nám doma prováděl nějaké úpravy zedník, jehoţ rudohlavý
učedník měl přezdívku Karotka a to mi najednou přišlo jako přiléhavé
jméno pro mladíka Rudykopalssonovy postavy.
Byl vytvořen jako atleticky vypracovaný, ale nevinný mladík, který
spadne přímo doprostřed ankh-morporské společnosti fungující díky v
ústavě zakotvené korupci, s přesvědčením, ţe cokoliv se od té chvíle stane,
bude zajímavé. Zdá se, ţe jak
řada knih přibývá, jeho
nevinnosti mírně ubývá,
protoţe můţete být bud
policajt, nebo neviňátko, ale v
ţádném případě oboje. Je
naprosto jasné, ţe za tím jeho
nevinným chlapecky
upřímným výrazem se něco
děje, zatímco osud ho udrţuje
naţivu a stará se o to, aby se
všechny ošklivé věci stávaly
jeho nepřátelům. Paul ho
vystihl skvěle - kdyţ se
podíváte na obrázek, cítíte
prakticky mýdlo.
29
Budoucí vyhlídky: Velmi dobré. Je v Městské hlídce muţem č. 2,
všichni o něm mají neobyčejně vysoké mínění, říkají, ţe je to mládenec,
který stojí pevně na nohou. Kdyby lord Vetinari náhodou nepřeţil příští
atentát, byla by Karotkova budoucnost doslova zářící. Jenţe... kdyby se z
úradku osudu stal dědicem trůnu... přeţilo by to jeho manţelství s
vlkodlačicí? Je mnoho lidí, kteří nesnášejí, aby jim psi polehávali nebo
posedávali po nábytku, zvláště kdyţ ten kus nábytku, o němţ hovoříme, je
královský trůn . . .
Karotka
Čtenářská veřejnost běžně přirovnává Karotku k Arnoldu
Schwarzenegjrerovi, ale já si ho představuju spíše jako mladšího Liama
Neesona.
30
Létající oddíl
Městská hlídka neustále posouvá hranice policejní práce k větší
dokonalosti. V poslední době přijala skřítčího policistu z národa Nac mac
Fíglů, piktmuţíka Cvrčka Cvrkala, a změnila ho ve své nebeské oko.
Prohlídky poštovních holubů a dopravili hlášení jsou pro
patnácticentimetrového Cvrčka denním chlebeni. (Navíc, prakticky vzato,
je Cvrček také nejlépe placeným policistou na světě. Je úţasné, jak
obrovský se můţe zdát plat průměrného policajta, kdyţ si za penci koupí
jídlo na celý den.)
31
Jeden dlouhý zlatý vlas denně
Serţantka Angua, příslušnice Hlídky, je vlkodlačice. Potíţ je v tom, ţe
to je většinou všechno, co lidé chtějí vědět. Málokdo z nich se zdrţí déle,
aby si vyslechl, ţe jste v běţném ţivotě vegetarián a dáváte si velký pozor,
abyste se drţeli zákona i za úplňku (i kdyţ je lepší neptat se na kuřata).
Klacík vám hodí mnohem víc lidí neţ upírům (a vy ho musíte chytit, ten
kus psa ve vás se nezapře), protoţe upíři vypadají odmítavě a prudce
nedýchají. Alespoň většinou ne.
Jedno z jasných míst Anguiny kariéry je, ţe a) uţ skoro kaţdý ve městě
ví, ţe v Hlídce slouţí vlkodlak a b) téměř stejný počet si jich myslí, z
celkem jasných důvodů, zeje to desátník Nóblhóch. Navíc právě proto, ţe
je Ankli-Morpork, jaký je, do výbavy současných zločinců teď patří i
anýzové bomby a peprmintový sprej, takţe její dokonalý nos uţ není tak
obrovskou předností jako kdysi. Na druhé straně je velmi bystrá a
inteligentní v jakékoliv podobě, takţe je v hierarchii Hlídky (bez ohledu na
pohlaví) de facto muţ č. 3.
Má stálou známost, tedy
alespoň tak stálou, jak to za
daných okolností jde, s
kapitánem Karotkou.
V Paulově provedení měla
vţdycky mírně nejistý vzhled,
jako by byla neustále připravena
obrátit se a dát se na útěk... Na
druhé straně, kdyţ se nad tím
zamyslíte, dává to smysl...
Lidé se mě ptají na její jméno.
Vymyslel jsem si ho, ale teď uţ
by bylo těţké představit si pro ni
jméno jiné.
Budoucí perspektivy: Nejisté.
32
Nemá ţádný domov, kam by se mohla vrátit, a Hlídka je její ţivot. Na
druhé straně musí její románek s kapitánem Karotkou nějakým způsobem
vykrystalizovat nebo brzo skončit. V tomhle směru bych nějaký ten nápad
měl...
Angua
Přál jsem si, aby měla Angua stejný výraz očí ve své lidské i vlčí
podobě, aby to byl mezi jejími dvěma podobami jakýsi spojovací prvek.
33
34
Navážka
Pravděpodobně je to jedna z postav, která dosáhla v průběhu našich
příběhů největšího osobního úspěchu. Na scéně se objevil poprvé v Barvě
kouzel, kde byl přikován řetězem u dveří hospody, v níţ fungoval jako
rozpleskávač (totéţ co vyhazovač, ale vyhazuje mnohem větší silou). Teď
je starším serţantem v Městské hlídce. Je velmi spolehlivý - odvádí dobrou
práci, poslouchá příkazy, je celkem chytrý, i kdyţ poněkud hrbolatým,
trollím způsobem, a shrnuto a podtrţeno, patří mezi těch několik, o jejichţ
úspěchu se ve městě vyprávějí příběhy.
Zeměplošští trollové byli stvořeni jako logická odpověď na otázku: Proč
se trollové ráno mění v balvany? A odpověď zní: Ne kvůli slunci, jak
většina lidí věří, ale proto, ţe přehřátí hlavy způsobí, ţe jim dočasně
přestane fungovat jejich silikonový mozek. (To jim ovšem na druhé straně
nebrání v tom, aby se v době odpočinku nenalévali roztavenými minerály.
Konec konců, přílišná konzumace alkoholu způsobí, ţe přestává fungovat i
lidský mozek, ale to je v obou případech tak nějak součástí té věci.)
Kdyţ jsem ještě chodil do školy, často jsem si kreslil Naváţku a jeho
kamarády trolly do učebnic a pokoušel se psát fantastické příběhy z jejich
pohledu. Poněkud se mě dotýkalo, ţe většina knih, které jsem četl,
popisovala trolly jako velké, silné, a proto zlé. Coţpak oni nemají rádi své
děti? A proto je také Ankh-Morpork sídlem Silikonové ligy proti
pomluvám…
35
36
37
Neobvyklí podezřelí
Skutečnost, ţe Městská hlídka je zaměstnavatel, který zcela upřímně
nabízí pracovní příleţitosti kaţdému a bez rozdílu, z velké částí vyplývá z
omezeného a cynického pohledu velitele Elánia na lidi jako takové: jsou
policajti a pak ti ostatní. Trollové, pidimuţíci, trpaslíci, golemové... je
jedno, kým a čím jste byli. On uţ dohlédne na to, aby z vás byl policajt
skrz na skrz.
38
Je to, všeobecně vzato, velmi moderní síla, která disponuje vzdušnou
hlídkou (skřítek policista Cvrkal na různých druzích ptáků), a dokonce i
ekvivalentem fotoaparátů s okamţitým zhotovením obrazu.
Nedaleko Pseudopolského dvora je bývalá továrna na limonády, nyní
výcvikové středisko pro nováčky. Jiná města Zeměplochy dokonce platí za
to, aby tam mohli studovat jejich policisté, a lord Vetinari pečlivě dohlíţí,
aby se jim dostalo skutečně dobrého výcviku. Nakonec to není špatná
představa, ţe policisté v městech aţ k horám Beraní hlavy byli vycvičeni k
tomu, aby salutovali veliteli Elániovi.
39
40
Cech vrahů: S pýchou pozvednete cizí hlavu
Cech vrahů je bezesporu nejbohatší
a rozhodně nejvznešenější z cechů,
které ovládají město Ankh-Morpork.
Jedno z prvních poučení, kterých se
nově nastupujícím ţákům dostane, je,
ţe vraţedné atentáty nejsou obyčejným
zaměstnáním, ale přímo posláním pro
gentlemany a v poslední době (od
chvíle, kdy byla otevřena kolej Černé
vdovy a Kudlanky náboţné) stále
častěji i pro dámy. Cech se teď, v
moderních časech, stále důrazněji snaţí distancovat od obyčejných
mordýřů, kteří zabíjejí kvůli nějakým obyčejným penězům. Členové cechu
zabíjejí jen kvůli velkým balíkům peněz.
Přestoţe prostředky a způsob, jakým je
pouţívali oni vznešení gentlemani
(potaţmo vznešené dámy), byly díky
přísným pravidlům poněkud neohebné a
často komplikované, řadily se vraţedné
atentáty vţdycky k velmi důleţitým
politickým nástrojům. Na druhé straně se
mnoho členů cechu někdy celý rok dýky a
pláště ani nedotklo. Je to sounáleţitost
společného Členství, co se počítá, a pak,
samozřejmě, absolvování školy a znalost
toho, co se na ní vyučuje, je velmi
vhodným existenčním minimem pro
kaţdého, kdo by se mohl, později ve svém
ţivotě, terčem takového politického
KRUXMINOR
atentátu stát.
41
Navíc kaţdý gentleman dá přednost
tomu, být zabit příslušníkem své vlastní
společenské třídy, zvláště, kdyţ se
můţete spolehnout, ţe to nepokazí a
moc při tom nenadělá.
Představeným Cechu vrahů je lord
Odkraglli, který do této funkce
nastoupil po tragické smrti Dr.
Kruxminora, oddaného sluţebníka
Cechu vrahů, jenţ padl za oběť první a
také poslední ruč-nic(e), která se ve
ZLORF FLANELNOHA městě objevila. Odkraglli je ještě
uhlazenější a jemnější gentleman neţ zesnulý dr. Kruxminor a patří k
hlavním politickým hráčům města. Je zkušeným travičem, i kdyţ ani u
jediného mrtvého, s nímţ měl lord Odkraglli co do činění, nebyla zjištěna
otrava. To ovšem nabízí moţnost, ţe je dr. Odkraglli nejen zkušeným, ale i
výjimečně dokonalým travičem.
42
SLEČNA
ALICE
GUERILOVÁ
Mistr
ČASNAČAJ
HUPTAM STRUSKA
EDUARD ZE MŘELÍ
72HODINOVÝ ACHMED
43
DR. BĚLOBRAD
44
Dům veselí
Koleje Cechu vrahů vznikly tak, ţe jsem vzal klasickou anglickou školu
a otočil všechny ovládací knoflíky, zvláště ten označený násilí, do polohy
„jedenáct". Cech šašků a kašparů je zaloţen na dvou základních pravdách:
Humor jako profese je velmi těţký chlebíček a lidé se většinou v
přítomnosti klaunů necítí ve své kůţi. Jeden by si skoro myslel, ţe
dostávají poselství tam odněkud Zvenčí. Moţná je to tím, ţe mají stejně
strnulý úsměv jako lidská lebka. A ten úsměv jako by se vysmíval nám a
klauni to vědí. Jsou ve styku s něčím pradávným nekontrolovatelným.
Proto je cech ubohé místo, plné starých vyčichlých vtipů a nudných
komediálních klišé, která se musí ţáci učit zpaměti. Nově vymyšlená se
nesmí veřejně uţívat, dokud nejsou celá desetiletí testována ve stěnách
cechu. Je to něco podobného jako přísnější středověký klášter, jen bez toho
bodrého smíchu, který se v takových klášterech často ozýval. Mnoho
absolventů cechu odchází jako šašci a kašpaři do těch nejvznešenějších
domů, a tak má cech špeha prakticky u kaţdého dvora. Není tedy divu, ţe
je cech velmi bohatý. Své bohatství však rozhodně nezískal tím, ţe by se za
břicho popadal.
Lord Vetinari, který je podle měřítek tyranie velmi tolerantní,
programově stíhal a zavíral mimy. Ten člověk prostě ví své.
Paulův obrázek dr. Bělobrada to dokonale shrnuje. Za klaunským
úsměvem je vidět zachmuřená tvář muţe, který je smrtelně váţný. Na
Zeměploše, stejně jako jinde, klaunovou podobou je jeho tvář, ale makeup, návrh klaunského malování, můţe zdědit.
Posledních tři sta let byl vţdycky někdo doktorem Bělo-hradem. Lidé
přicházejí a odcházejí, ale klaun je věčný.
45
NEJISTÝ CÍL
46
47
48
Cech žebráků: Když se vám smůla lepí na paty
Ţebrácký cech je nejstarší cech ve městě a je poměrně mocný, kdyţ uţ
kvůli ničemu jinému, pak kvůli mnoţství svých členů. Vytvořil jsem ho
volně podle starých ţebráckých „cechů", jejichţ rozkvět trval několik
staletí aţ do dob Tudorovců.
Ţebráci se dostanou všude a vyslechnou mnoho věcí a byli to prakticky
oni, kdo se šourali celým městem a stali se „městskou šeptandou". Ţebráci
vţdycky věděli, kdo s kým, kde, co, proč a jak, věděli, kdo je právě na
výsluní a koho šoupli do chládku, jaké tajemství kdo na koho vyhrabal a čí
mrtvolu kde zakopali...
Potrhané hedvábné roucho představeného Cechu ţebráků nosí královna
Molly, která je pod všemi svými bradavicemi velmi mazanou dámou.
Vládne ještě další silou, která se obvykle se ţebráky nespojuje.
Bohatstvím. Cech je nesmírně bohatý, protoţe je třeba uvědomit si, ţe
ţebráci nic nekupují a za nic neplatí.
Všechny ty z milosrdenství darované mince, šestáky, grešle, měďáky a
pence se díky tomu hromadí roky a roky a jen úroky z úroků přinášejí
skvělý výnos. Ve městě jsou lidé, kteří si najímají velmi vznešené domy, a
někteří z nich by byli opravdu šokováni, kdyby se dozvěděli, kdo jsou
jejich domácí (kteří samozřejmě stojí na konci dlouhého řetězu agentů a
realitních kanceláří). Kopat do ţebráků na ulicích Ankh-Morporku je velmi
nerozumné, je jednodušší a rozumnější darovat jim pár pencí (a jistě i méně
namáhavé). Mimo to má karma v Ankh-Morporku zvyk otáčet se rychle a
často s sebou přinese i soudní úředníky.
Je zvláštní, ţe nejproslulejší ţebráci ve městě, Starý Smrďa Rum a
Pokrytecká parta, jejímiţ členy jsou Jindra Rakvář, Podříznutý Arnold a
Kachní muţ, jsou jen čestnými členy cechu, protoţe jejich přirozený
génius se nedá spoutat obyčejnými pravidly. Chodí ţebrat dokonce i do
cechu a vycházejí odtamtud bohatší. Kaţdý má své hrdiny.
49
STARÝ SMRĎA RUM
KACHNÍ MUŽ
50
51
52
Dav
Ankh-Morpork ţije především na ulicích. Nedostatek obytných prostor
uţ přestal byt před delší dobou kritickým problémem, teď uţ se změnil v
něco metafyzického. Ulice je to místo, kde ţijete, jíte a bavíte se, zatímco
čekáte, aţ na vás přijde řada v posteli.
Celé město je... něco jako protodav.1 Novinky putují šeptandou rychle,
protoţe šeptalové jsou blízko u sebe a díky tomu, ţe tvoří tak hustou sít,
dokáţí polapit i nejdrobnější novinku. A pak se tihle lidé, z nichţ mnozí
vlastní fungující, téměř plnohodnotný mozek, náhle změní v Dav, jehoţ IQ
má úroveň toho, co můţete oškrabat z podráţek farmářovy holínky.
To, z čeho Dav sílí, čím se ţiví, jsou události. Všeobecně je přátelský.
Bude stejně pohotově jásat na svatbě jako při veřejné popravě. Směje se
vtipům a pláče na pohřbech. Máloco tak vyšperkuje jeho den jako
atraktivní sebevraţda, zvlášť kdyţ hlavní účastník skáče odněkud z velké
výšky, ale stejně tak bude aplaudovat i odváţnému zachránci. Dá se snadno
vyplašit, ale rychle se zase vrací, aby se podíval, před čím to vlastně utíkal.
Dav miluje pestré barvy a věci, kterým se dá snadno porozumět.
1
Pozn. překl: Rozuměj, jako protoplazma nebo Protopopov.
53
OTTO SCHRECKLICH
54
55
Udělejte mu nabídku, kterou nemůže pochopit
Lidé říkají: „Dvojici Tulipána a Zichrhajce jste vytvořil podle..." a pak
doplní jména některé z půltuctu vymyšlených proslulých dvojic. Odpověď
zní ne, ale pravděpodobně je mám ze stejného zdroje. Je to Zákon příběhu,
ţe kdyţ máte dvoučlenný zločinný tým (duogang), jeden z členů bude
mozkem trustu, zatímco druhý jeho svalstvem a bude tak i mluvit.
Poněkud zvláštní drogové návyky pana Tulipána a jeho obdiv pro
nejkvalitnější umělecká díla, jak se zdá, docela zabraly, stejně jako jeho
časté pouţívání výrazů -ný, -nýho, -nýmu atd., coţ je koncovka jednoho ze
známých proklínajících přídavných jmen, které pouţívá s pravidelností
dávkovacího automatu. Kdyţ jsem si představil, jak kráčí v noci muzeem
výtvarného umění a trousí za sebou -ný kuličky proti -nejm molům a
znalecké poznámky o tý -ný agateánský keramice z toho -nýho osmýho
století, musel jsem to prostě dostat na papír.
Dostal jsem se pak do jistých rozpaků, kdyţ jsem obdrţel svazeček
dopisů od převáţné většiny ţáků jedné třídy jede- náctiletých, kteří knihu
četli ve škole. Pan Tulipán se jim zdál prostě skvělý. Na druhé straně, našlo
se dost dospělých, kteří si právě na to -ný stěţovali, coţ je dost zvláštní,
kdyţ si uvědomíte, ţe to není nic jiného neţ jedna krátká a napůl polknutá
slabika.
OBCHODNÍ TAJEMSTVÍ: Má vydavatelka v té době vyslovila přání,
aby pan Tulipán nezemřel. Bylo jí ho líto kvůli jeho hroznému mládí.
Chtěla, aby se objevil ještě v některé z dalších knih. Nedokázal jsem se
postavit tváří v tvář jejímu ustaranému úsměvu, takţe jsem se v poslední
verzi příběhu utekl ke kompromisu.
56
57
Tavící kotlík s velkými kousky
Ankh-Morpork je mnohonárodní komunita, obohacená a posílená
směsicí mnoha ras. Tím se samozřejmě chlubí i mnoho jiných měst, ale o
Ankh-Morporku to můţete tvrdit s upřímnou tváří a bez zkříţených prstů.
Je to svobodné město. Připouštím, ţe můţete být svobodně ubodáni noţem
v některé zapadlé uličce, ošizeni nebo můţete svobodně zemřít hladem, ale
to je tím, ţe „svoboda" je nebezpečná věc a podle lorda Vetinariho se
neskládá jen z těch příjemných kousků. Jediná záruka - přesněji řečeno
útěcha - je to, ţe je velmi nepravděpodobné, ţe byste byli probodnuti,
naraţeni na kůl, prostřeleni stříbrnou kulkou nebo pouţiti jako zahradní
ozdoba v rámci vládní politiky. To je důvod, proč je město tak přitaţlivé
pro uprchlíky z jiných, méně osvícených společností.
Dokonce ani hymnu městského státu ankh-morporského nenapsal
některý z jeho synů, ale návštěvník, upír, hrabě Henrik Schlaftrünke von
Überwald (narozen 1703, zemřel 1782, znovu zemřel 1784 a také v r.
1788, 1791, 1802/4/7/8, pak 1821, 1830, 1861, probodnut kolíkem 1872).
Udělal si dlouhé prázdniny, aby unikl jistým lidem, kteří by s ním rádi
probrali podrobněji otázku uřezání jeho hlavy, a kdyţ se ocitl ve městě,
prohlásil, ţe na něj udělal obrovský dojem vládní systém, který vyuţívá k
udrţování klidu a pořádku ve městě systém vydírání, úplatků a kdyţ uţ to
jinak nejde, tak nabídne svým protivníkům takovou cenu za jejich zbraně
(z nichţ většina byla vyrobena v Ankh-Morporku), ţe ji prakticky nikdo
nedokáţe odmítnout.
I kdyţ teď ve městě ţijí příslušníci alespoň deseti ras, zabydleli se tam
především trollové a trpaslíci. Abychom se vyjádřili přesně, trollové jsou v
menšině, ale potom, co jste potkali na ulici svého prvního trolla, je těţké si
něco takového připustit.
Existuje jistá škola, která praví, ţe ankh-morporští trpaslíci jsou ţidé, i
kdyţ ţidovští fanouškové, kterým to občas řeknu, jsou s tím, jak se zdá,
docela spokojeni. (Jak víte, trpaslíci tvrdě pracují, drţí se zákonů, jsou
ochotní se dohodnout, chovají v úctě psané památky a tradice, i kdyţ se o
58
nich někdy přou. Cítí lehký pocit viny za to, ţe pracují ve městech, daleko
od rodných hor a dolů, a přesto nebo snad proto respektují tamní
ultratradicionalisty, i kdyţ ti, jak se zdá, nedokáţou kráčet s dobou...)
Kaţdému, co jeho jest: Já se pouze pokoušel vymyslet trpaslíky, kteří by se
hodili do moderní fantasy, a zároveň pracovali.
Nikdo nedokáţe strávit celý ţivot kopáním kamene v šachtách. A ţivot
je něco víc neţ jen umění nabrousit sekeru. Proto v současné době ţije v
Ankh-Morporku uţ druhá či třetí generace trpaslíků, kteří nikdy nebyli v
dole a nemají ani v úmyslu do ţádného vlézt. A existují dokonce lidé, kteří
milují trpasličí kuchyni. Tedy jsou ochotni ji jíst. Kdyţ mají hlad.
Ankh-Morpork má v těchto dnech tak početnou skupinu moderních
trpaslíků, ţe dokáţí ovlivnit dění aţ ve své tisíce mil vzdálené domovině.
Svět se mění.
59
Trollové přišli do města později. Připomínám, ţe jsou to v mém podání
mírně upravené verze klasických trollů, kteří byli chlupatí. Byli ovlivněni i
známými pověstmi o tom, ţe se trollové mění v kameny ráno, nebo, abych
to řekl jinak, kdyţ se ohřejí, nebo ještě jinak - kdyţ se jejich mozek zahřeje
natolik, ţe se vypne.
Tam daleko v horách trollové bezpochyby reagují jako horští trollové,
ale ti, kterým se podařilo úspěšně dostat do toho, čemu se tak přehnaně říká
civilizace, se naučili v přítomnosti blátivých, čvachtavých lidí našlapovat
opatrně. Našlapují ještě opatrněji v přítomnosti trpaslíků, protoţe tyhle dvě
rasy se nenávidí neobyčejně intenzivním, jedovatým způsobem. V
sebeobraně neustále bojují mezi sebou, a to uţ tak dlouho, ţe ani jedna
strana nemá moţnost na protivníka zaútočit.
Ona moderovaná nechuť, jiţ si dávají najevo v Ankh-Morporku, je v
porovnání s tím bratrskou láskou.
Chrysopras je předseda Silikonové Ligy proti pomluvám, majitel klubu
Jeskyně a vůdčí postava ankh-morporské trollí společnosti. Pochopitelně
není ani v nejmenším namočen ve všech těch nelegálních obchodech a
činnostech a rozhodně byste o tom neměli mluvit, pokud nejste připraveni
riskovat to, ţe vám někdo utrhne hlavu.
Trollové
Trollové se od mých prvních
náčrtků Naváţky dost změnili a nikdy
provedu poměrné velkou změnu, jen
abych vyhovil svým představám. Jako
dítě jsem strávil hodné času sbíráním
minerálů a myslel jsem, ţe bych se
mohl stát geologem. Kdyţ jsem v
přírodě, mám pořád ještě sklony
nacpávat si kapsy minerály a kamínky.
Svou sbírku jsem pouţil jako inspiraci
pro zpodobnění trollů.
60
Rubína
Pouţil jsem Terryho odkazy, podle kterých vypadá jako bohyně
plodnosti lovců mamutů. Má Široké boky a ňadra mohutná jako kameny.
61
62
Bez draků to nejde ...
Jak byste tomu mohli jinak
říkat fantasy? Abychom
pokryli všechna hluchá místa,
má Zeměplocha dva dračí
druhy. Tak především tady
existují vznešení draci, takoví
ti klasičtí „létající dinosauři".
Jsou výplodem lidské
fantazie, coţ není totéţ, jako
kdyby se řeklo, ţe neexistují.
Jsou celkem nudní a známí.
Pak jsou tady bahenní
draci, kteří pravděpodobně
vznikli ve vesmíru, kde
dorůstají délky několika mil
(Errol, ten drak s obráceným
reaktivním pohonem, s nímţ
jsme se setkali v knize Stráţe! Stráţe!, je spíše krok zpět neţ mutace).
Mohou se ţivit prakticky čímkoliv, jsou velmi přizpůsobiví, mnoţí se
rychle a nadšeně a mnoho samečků během říje vybuchne díky kombinaci
přepjatých nervů a zaţívacího traktu, který je prakticky velkou a velmi
nestálou chemickou továrnou. Myslím, ţe jsou mnohem zajímavější neţ ti
první. Uţ si ani nevzpomínám, jak jsem na ně přišel.
Jak se často stává, nejspíše vznikli tak, ţe jsem vzal váţně něco, co
vlastně ani váţné být nemělo. Jenţe na mě udělala velký dojem kniha
Petera Dickinsona Let draků (The Flight Of Dragons), která se snaţila
úţasným způsobem vysvětlit vše o dracích, od toho, jak je moţné, ţe se tak
obrovský ţivočich udrţí ve vzduchu (draci, jak víte, byli více méně
řiditelní), aţ k tomu, proč se nepodařilo najít ţádné jejich kosti.
Paul kreslí draky rád.
63
64
65
Okružní jízdenka
Zeměplocha vznikla jako skutečná turistická past. Měl jsem v úmyslu
cestovat známými fantazijními vesmíry, kde se charaktery lidí mění, kde
mohou úţasní barbarští hrdinové zestárnout, mágové se dávají na útěk a se
Smrtěm si můţete popovídat.
66
Postava turisty mi proto přišla jako velmi
vhodná, zvláště kdyţ je to turista, který věří
v hrdiny a mágy a jak se zdá, nevnímá
skutečnost, ţe ti, s nimiţ se setkal, nejsou
stejní jako ti, o nichţ četl v knihách. Tak
vznikl Dvoukvítek. Neustálý optimista,
velkorysý, dobré mysli a s pevnou vírou, ţe v
kaţdém člověku je kus něčeho dobrého.
Většina těch, s nimiţ se potkává, věří ovšem
spíše v to, ţe je-li to tak, je třeba to u toho
člověka najít a ukrást mu to.
Dvoukvítek vstoupil na scénu jako mladý
turista reportér. Kdysi jsem navštěvoval
„mediálně zajímavé" občany v doprovodu
fotografa. Vţdycky jsem znovu a znovu ţasl nad tím, jak dokáţe muţ s
fotoaparátem ovládat lidi, kteří se původně ani nechtěli dát fotografovat.
Jen jeden obrázek, prosím... kousíček doleva, ještě jednou, co takhle jednu
s tou kočičkou, ještě jednu, ustupte o kousek, no to je úţasné, a ještě
jednou... Během dvacátého století jsme to museli mít v genech. Všude, s
výjimkou vojenských prostorů, mají lidé v západním světě2 sklony dělat to,
co jim řekne nějaký šílenec s fotoaparátem nebo kamerou.
2
Pozn. překl.: Proč jen v západním světě? Nechápu...
67
68
69
Mrakoplaš
Mrakoplašovým zaměstnáním je setkávat se se zajímavými lidmi.
Čtenáři se doţadují jeho dalších příhod, ale s postavou, která je zbabělá a
navíc je jí ještě jedno, kdo se to dozví, jsou vaše moţnosti omezené. Další
potíţ je v tom, ţe takový hrdina nemá příliš bohatý vnitřní monolog. Má
jedno přání, aby ho všichni nechali na pokoji a on si mohl v klidu třídit
nezajímavé kameny (ti, kdoţ nečetli ţádnou ze zeměplošských knih, by
měli vědět alespoň to, ţe díky obrovským vzdálenostem, které urazil na
svých útěcích v těch nejexotičtějších prostředích, byl jmenován
mimořádným profesorem Krutého a neobvyklého zeměpisu). On a
Zavazadlo zůstávají jakýmsi symbolem celé série, bez ohledu na to, ţe jsou
jen vedlejšími hrdiny.
Potíţ je v tom, ţe největší hrdinové se stávají z lidí, kteří hrdiny být
nechtějí, takţe - ach jo - čeká ho v budoucnosti ještě alespoň jedno
dobrodruţství. Patří k těm hrdinům, na které se Paul zaměřil, Mrakoplaš na
Čtyřiksu je dokonalý.
Jak vzniklo Zavazadlo, uţ jsem zapomněl, a tak jsem si to asi znovu
vymyslel, ale je to asi takhle: Byl to trik, který jsem vyuţíval, kdyţ jsem
psal pro své přátele hry na hrdiny. Kdyţ jste zkoumali své imaginární
katakomby, ukládali jste všechno, co jste našli, tedy kořist, spodní prádlo i
zbraně do zavazadla, které i kdyţ bylo výjimečně uţitečné, dělalo jen to, co
jste mu řekli. A kdyţ jste mu pak v jedné chvíli zapomněli dát příkazy,
spadlo vám s celým obsahem z útesu do hlubiny. Jak jsme se nasmáli. V té
době jsme se museli bavit sami.
Myslím si ale, ţe se vynořilo z mysli mnohem lepšího spisovatele, který
si půjčuje můj mozek v době, kdy spím. Ty nejlepší nápady mě napadají
během několika minut, kdyţ se ráno probouzím.
70
Tak uţ se s tím jednou vyrovnej! Jsi závislý na erteplích
71
Mrakoplaš
Mrakoplaš je první
zeměplošská postava,
kterou jsem nakreslil.
Potom, co jsem si přečetl
Barvu kouzel a Lehké
fantastično, vynořil se mi
před očima hotový, do
poslední podrobnosti a já
věděl přesně, co chci
zachytit. Chtěl jsem
podat tohohle milého
outsidera v duchu Fagina,
jak ho podal Ron Moody,
a Catweasla (postavička
dětského TV seriálu z r.
2002). Na
Zeměplochaconu r. 2002
mni bylo také zdůrazněno
(mladičkou dívkou), ze
jeho vzhled má hodné
společného s Shaggym ze
Scooby Doo - je to
přirovnání, které mé
nikdy nenapadlo. ale
uvědomil jsem si, ţe je
výstiţné. Oba mají stejný
vyhublý vzhled a oba jsou nesmírní zbabělci.
Křičící Mrakoplaš
Tohle je parodie na Munchův proslulý obraz Výkřik. Nervózní
Mrakoplaš mi připadal jako skvělá postava právě k tomuto účelu. Nakreslil
72
jsem jej pro paperbackové vydání knihy Poslední hrdina. Na obálce byla
pouţita část ilustrace s tím, ţe se celá objeví uvnitř knihy. Bohuţel, uvnitř
knihy se pak objevila ještě menší část obrázku. Tady tedy poprvé vidíte
ilustraci celou. Teď konečně pochopíte, proč Mrakoplaš křičí.
73
74
Alma Pater: Neviditelná univerzita
Jméno je odvozeno od
společnosti vědců dalších
učených muţů, která
existovala v osmnáctém
století a byla známa pod
názvem Neviditelná
univerzita. Vzhled onoho
místa vám bude poněkud
připomínat Oxford.
Mágové NU se během
příběhů hodně změnili.
Historie univerzity byla
zpočátku téměř vulkanická.
Rychlost, s jakou se střídali
arcikancléři, v člověku budila
obavy.
To všechno se změnilo,
protoţe jsem s dokonalou
jasnozřivostí usoudil, ţe
vytvořit nějaké příběhy kolem
magické koleje tohoto typuje
prakticky nemoţné, a proto
jsem chtěl NU poněkud
stabilizovat, abych si vytvořil
prostor pro další příběhy.
Oficiálně k tomu došlo s
nástupem arcikancléře
Vzoromila Výsměška a
vybudováním budovy
Silnoproudé magie, coţ byly
75
dva faktory, které téměř vedly k odumření zvyku zajistit si postup
odstraněním nadřízeného, a tedy k poklesu počtu mrtvých na ţebříčku
funkcí ústavu. Univerzita se vyvíjela spolu s městem pod vládou
Vetinariho. Teď uţ si NU nemohla dovolit ponechat svou správu v ruce
hrstky maniaků, protoţe je to špatné nejen pro chod ústavu, ale především
pro obchody.
Výsměšek vládne NU
slabými náznaky a silným
hlasem. NU vyučuje, jak
pouţívat magii, ale také jak ji
nepouţívat, coţ je velmi
těţké. Dalo by se říci, ţe NU
ţije prací, i kdyţ přesnější by
bylo říci, ţe spíš ţije, neţ
pracuje, a Výsměšek se stará,
aby zaměstnal myšlenky
svých kolegů něčím
neškodným, jako jsou třeba
výbory a komise všech druhů.
Stejně jako Ankh-Morpork
nebo Zeměplocha, i NU byla
dosti sloţitě popisována, aniţ
měla svou konkrétní formu (a
tak to má být). Byl vyroben
omezený počet jejích modelů,
které se teď přesouvají mezi
sběrateli za nemalé peníze.
Modely byly velmi podrobné,
nechyběly v nich ani ony
pověstné vytahovací cihly, s jejichţ pomocí se mágové studenti vraceli na
univerzitní půdu po zamčení bran.
76
Vláda se do věcí NU
neplete. Nepokoušeli se o to
ani ti nejšílenější Patricijové,
kteří kdy byli u vlády.
Univerzita souhlasí s tím, ţe
by měla kaţdoročně zaplatit
daně, a město zase s tím, ţe ji
o to kaţdoročně zapomene
poţádat.
To místo je prakticky
akademickým nebem, protoţe
celý, i kdyţ nezmiňovaný účel
existence NU je dát mágům
něco, čím by se zaměstnali a
co by bylo méně destruktivní
neţ vraţda. Mágové nemají
rádi administrativu, papíry
jsou k tomu, aby se hromadily
na stolech, ne aby se četly, a
kdybyste se nějakým
způsobem dostali dovnitř, našli
si prázdnou kancelář, tvářili se
zaměstnaně, chodili pravidelně k jídlu a dokázali udrţet nit konverzace,
spojili byste se s tkanivem dění univerzity zcela beze švu. Říkali mi, ţe
něco podobného bylo v Oxfordu moţné ještě v šedesátých letech minulého
století.
77
78
Mágové
Většina dnešních mágů vystudovala NU, i kdyţ je známo, ţe existují i
další magické koleje, k nimţ můţeme počítat i slibně se rozvíjející
Prašnekovu univerzitu v Pseudopolisu.
Starší mágové mají sklony tloustnout, nebo přinejmenším nabrat nějaké
to důstojné kilo. NU má velkou tělocvičnu, která je tam pro případ, ţe by o
ni někdo stál. Pokud o ni nikdo nestojí, tělocvična tam není.
Mágové málokdy provedou něco magického, s výjimkou nějaké drobné
ekvilibristiky, malé levitace nebo potřebné ohnivé minikoule k zapálení
dýmky, protoţe provádět něco většího neţ to, je jako vytáhnout kartu ze
základu domečku z karet. Kdyţ to uděláte, pak je ta karta, jiţ jste vytáhli,
to nejmenší, s čím pak budete mít starosti. A teď si představte, ţe všechny
ty karty budou mít okraje ostré jako břitva.
Navíc v posledních dnech má magická část NU sklony stáčet se kolem
budovy Silnoproudé magie, účelově postavené moderní budovy, která
právě z toho důvodu prosakuje a za vichřice odpuzuje vítr. Právě v této
budově vzniklo mnoho výjimečných vynálezů jako suši pizza a podobné
nové objevy, které posouvají hranice magična. Mnohé z místních objevů
přispěly nesmírnou měrou k dobru lidstva, nebo alespoň té části lidstva,
která ţije v NU.
Dnes tam uţ mají dokonce i ústřední vytápění...
79
80
Veda na Zeměploše I. a II.
Tyhle dva svazky, k nimţ se brzo připojí třetí, napsali biolog Jack
Cohen a matematik lan Stewart, kteří se postarali o tu vědeckou stránku
knih. Já udělal ty ostatní texty. Odrazovým můstkem pro jejich napsání
bylo naše přesvědčení, ţe většina lidí na planetě Zemi si představuje
vesmír způsobem, který by se mnohem více hodil právě na Zeměplochu.
Teď uţ si nejsem tak docela jistý, jak to vlastně začalo, protoţe kdyţ tak
o tom přemýšlím, naše první společné plánovací schůzky spočívaly v tom,
ţe jsme se překřikovali, abychom dostali některé ze svých vybraných
východních jídel. Abych řekl pravdu, lan a Jack do knihy zahrnuli
prakticky cokoliv, o čem si mysleli, ţe je zajímavé, coţ tedy znamená
všechno, takţe chápete, ţe naše práce byla velmi zábavná.
Moje úloha spočívala v tom, ţe jsem říkal věci jako: „Tomu nevěřím",
„Tenhle kousek by potřeboval vysvětlit" či „A to je váţně pravda?" Kaţdá
kniha také obsahuje více méně 30 000 slov „klasického" zeměplošského
příběhu, který mi
poskytuje logický
(alespoň do jisté
míry významu
slova „logický")
způsob, jak spojit
zeměplošské
postavy s
osobnostmi z naší
historie. Pravda
je, ţe to funguje
celkem snadno jak můţete vidět na Paulově parafrázi Wrightova Experimentu se
vzduchovou pumpou. Zdá se, ţe velcí muţi s plnovousy, kteří zastrašují
lidi a chovají se, jako kdyby měli ty nejskvělejší mozky v celém vesmíru,
jsou doma v kaţdém století. Hraje v tom jistou roli šířka ...
81
82
Technika Zeměplochy
Zeměplocha je magické místo, ale magie se tam pouţívá v běţném
denním provozu velmi málo. Proč? Protoţe je hloupá, těţkopádná,
nespolehlivá a pokud se má pouţít správně, je tak obtíţně proveditelná, ţe
je jednodušší přestat se ţivit ţábami a brouky, věnovat péči dokonalému
image, nacvičit si nějaký ten vhodný postoj a aţ vám řeknou „teď!", dělat
ze sebe prince.
Magická stvoření jsou ovšem povolena - nejpřesnější hodinky jsou
poháněny šlapajícími skřítky, které je moţno vycvičit i k tomu, aby
malovali něco jako „fotografie" (ikonografie) a poháněli celou řadu
ODOček (neboli osobních disorganizérů), z nichţ kaţdý následující má
mnohem protivnější vlastnosti neţ ty předchozí. HEX, myslící stroj NU,
stále ještě potřebuje k provozu mraveniště a tisíce stop skleněného potrubí,
ale přenavrhl a přestavěl se natolik, zeje více méně celý magický
(technicky je HEX vlastně to, čemu se říká „obchodní fetiš": mágové
nejdřív postavili něco, co vypadalo jako počítač, a do toho pak teprve
vstoupila počítačovost).
Všeobecně vzato je však ve světě, kde je pára nespoutaný ţivel a kde
elektřinu pouţívají jen šílení vědci, aby lepili na strop kočky a malé děti,
třeba pracovat s nesmírnou vynalézavostí. Několik generací, které uţ
vyrůstaly ve světě elektroniky, si nedokáţe uvědomit, jak sloţitý a záludný
byl neelektrický svět, o světě neelektronickém ani nemluvě. Velká linka,
kterou tvořilo více neţ 350 semaforových věţí, je zeměplošský telegrafní
systém a něco jako tamější internet. Jeho provoz i pouţití jsou drahé, ale
jeho technici uţ ovládli způsob, jak přenášet obrázky. V procesu přenášení
obrazu není vyuţito magie, ani co by se za nehet vešlo, aţ na... no dobrá,
něco magického tady je. Mágové mají zařízení, které se jmenuje Omniscop neboli Vzděvid, kterým se lze podívat kamkoliv. Vzděvidy jsou
magické, a tedy dosti nudné. To magické věci často bývají. Nemůţete se
podívat dovnitř, abyste viděli, jak kolečka fungují. A pak... i to, ţe ty uţ
zmíněné opice, kterým se nechtělo být na stromech, nakonec vymyslely
83
technologii, s jejíţ pomocí přenesete obrázek během několika hodin na
vzdálenost tisíce mil, je vlastně velká magie.
84
85
Vzestup člověka: Knihovník
Zeměplošská teorie
evoluce zní, ţe opice se
nepochybně vyvinuly
zpětným procesem z lidí,
kteří neměli čas na nic, ani
na to, aby se ohlídali.
Moţná, ţe je to teorie
chybná, ale knihovník na
Neviditelné univerzitě se
více neţ pravděpodobně
vyvinul z doktora Horáce
Paklobúka, který vedl
nezávadný ţivot aţ do
chvíle, kdy mu Magická
nehoda pozpřeházela
geny.
On je hmatatelným
důkazem toho, ţe tady se
dal vývoj tou správnou
cestou, protoţe knihovník je v podobě orangutana velmi šťastný a má
strach, ţe jeho pravé jméno někdo zneuţije k tomu, aby ho změnil do
původní lidské podoby, přesně tak, jak se to při starých magických
obřadech dělá (většinou ale obráceným směrem). Zašel dokonce tak
daleko, ţe upravil univerzitní záznamy, aby zakryl události kolem svého
vývoje. Jeho obavy jsou však neopodstatněné, ale na druhé straně je jasné,
ţe kaţdý, kdo se jmenuje Paklobúk, má ve své minulosti místa, k nimţ by
se velmi nerad vracel.
Kaţdopádně jsou teď všichni spokojeni s tím, ţe největší knihovnu ve
vesmíru vede lidoop (univerzitní knihovna obsahuje kaţdou knihu, která
kde vyšla, vychází, vyjde i měla vyjít, v kaţdém jazyce tohoto i jiných
86
vesmírů, i kdyţ je pravda, ţe některé z nich musíte dost dlouho hledat).
Knihovník se ţivě zajímá o dění ve městě a stále ještě je speciálním členem
Městské hlídky.
Jako přátelský tvor je
všude vítán. Jen málokteré
dveře se neotevřou
stopadesátikilovému
orangutanovi.
Byl vytvořen jako ţert. Je
to smutné, aleje to tak.
Potřeboval jsem proměnit
knihovníka v něco
legračního a orangutan se mi
prostě hodil (později jsem
potkal dospělého orangutana
v divoké přírodě a teď vím,
ţe smích nebo pouhé
vycenění zubů je něco, co by
si měl v přítomnosti tohoto
lidoopa kaţdý váţně rozmyslet).
Není ale sám. Smrť a Stařenka Oggová byli stejně jako on výplody
vzniklé z náhlého popudu a vytvořené více méně pro jednu scénu. Sam
Elánius nikdy neměl být hlavním hrdinou. Lord Vetinari se prostě jaksi
„udál". A vidíte, pokračují a stali se z nich oblíbenci, zatímco autor marně
přemýšlí, jak se to stalo.
Knihovníka, stejně jako Zavazadlo a pochopitelně Smrť, je třeba
vyuţívat málo. Dostávám mnoho dopisů od lidí, kteří by si přáli vidět ho
jako hlavního hrdinu v některé z dalších knih. Bohuţel, musím říci, ţe je to
velmi nepravděpodobné. S vni třním monologem sloţeným ze samých
„ook" by nás daleko nedovedl. Kromě toho je mnohem zábavnější, kdyţ
nevíte, co si vlastně myslí.
87
88
Ticho, prosím
Tento obrázek má zachycovat knihovníka, který se pokouší v klidu
přečíst kus knihy, aleje při tom obklopen řadou rušivých elementu. Byla
legrace kreslit ho s tímto nevrlým výrazem. Na náčrtu tuţkou si můţete
všimnout knih, které má za zády, a doufám, ţe aţ budu mít čas, podaří se
mi je přidat i do konečné verze ilustrace.
Nakladatelství Gollancz pouţilo střední část obrázku na obálku knihy
Nový průvodce Zeměplochou.
Knihovník na sebe vzal svou podobu po tom, co jsem prohlédl řadu knih o
primátech, sledoval přírodovědecké programy v televizi a navštívil Opičí
svět v Dorsetu, kde jsem nějakou dobu pozoroval orangutany.
Jeho vývoj můţete vidět, kdyţ porovnáte mé první obrázky knihovníka s
těmi nejnovějšími. Orangutaní samečkové obvykle mají velké lícní vaky,
které hlásají jejich dominanci, ale protoţe knihovník není dominantní
89
(proč, to najdete v knihách), obdaroval jsem ho namísto nich zdůrazněnými
nadočnicovými oblouky. Mám pocit, ţe to umocňuje jeho orangutaní
vzhled.
90
Smrť a spol.
Smrť se na Zeměploše objevil,
aby zafungoval v několika
ţertíčcích. Stalo se to v Barvě
kouzel.
Najednou se z něj stala jedna z
nepopulárnějších postav a
vydrţelo mu to celých dvaadvacet
let aţ dodnes. Píší mi lidé, kteří
by si přáli, abych v některé z knih
padělal jeho podpis. Píší mi ale i
jiní, kteří vědí, ţe uţ se s ním
brzo setkají, a já jen doufám, ţe
jsem ho vystihl dobře. Jsou to
dopisy, které mě většinou přinutí
nějaký čas sedět a nepřítomně zírat do stěny...
Jenţe...
Jedno vede k druhému. Lidé mi občas říkají „Vy ale musíte mít
představivost", jenţe mnoho prací ze Zeměplochy funguje jen proto, ţe se
opatrně snaţím představivost omezovat. Můj přístup k některým věcem je
doslova dětinský. Dospělí vám svou nedůvěru nedají najevo, děti se ale
klidně zeptají a doţadují se odpovědi. Kdyţ Smrť jezdí na bílém koni, tak
kde ten kůň bydlí? A chodí Smrť na záchod (věčná otázka)? Jak můţe být
najednou na jednom místě a současně i na všech ostatních?
A tak pomalu vznikala Smrťova domácnost a jednoduše nahozená
kostra domu a zahrady se začala pomalu vyplňovat materiálem.
Zemplošská verze praví: Od podoby se odvíjejí funkce.
Jestliţe tedy personifikujeme smrt, dostáváme stvoření, které musí mít
nějaké rozměry a lidské vlastnosti - jako třeba zvědavost. Bude chtít vědět,
například, na základě čeho lidé fungují, protoţe co způsobí, ţe fungovat
přestanou, ví velmi dobře.
91
Je trochu zvláštní, ţe ačkoli
má Smrť některé emoce, nezdá
se být sentimentální. Je však
jisté, ţe postupem času ve své
roli maličko znejistěl, ale víme
i to, ţe tu a tam maličko upraví
pravidla, ale kdo ví, co si Smrť
doopravdy myslí.
Tak postupně vznikla
Smrťova říše. Není přesně
umístěna, i kdyţ je prakticky
blízko, velmi blízko po ruce.
Připadá nám známá. Jeho dům
vypadá jako dům venkovského
gentlemana. Roční období jsou
tam však volitelná a mohou
být v rozdílných částech
zahrady různá. A bez ohledu
na to, jak jasný a svěţí jarní
vzhled zahrada má, ve
vzduchu se vţdycky vznáší
vzdálený náznak podzimu.
Smrť neumí nic vytvořit,
ale dovede cokoliv okopírovat. To ovšem není tak skvělé, jak to na první
pohled vypadá, protoţe dokáţe okopírovat jen to, co vidí. To rychle zjistili
ti zřídkaví návštěvníci jeho domu, kteří se tam pokusili pouţít koupelnu. Je
samozřejmě úţasná, ale Smrť neví, ţe trubky by měly být duté a ručníky
by neměly být jako prkno.
Tam někde venku v zahradě je bludiště, i kdyţ Smrť se nedokáţe ztratit,
a golfové hřiště, přestoţe se Smrť velmi snaţí v jakékoliv hře nevyhrát.
Jeho jediná slabina v této oblasti jsou šachy, kde si nedokáţe zapamatovat,
jak táhne král.
92
Lidé se Smrťovi smějí - vím
to jistě, protoţe kdyţ si krátce
zastepoval na scéně v českém
profesionálním představení
Soudných sester, diváci se
bouřlivě doţadovali přídavku
ale lebky, přestoţe se usmívají,
nejsou příliš veselé. Potěšil mě
způsob, jak ho Paul kreslí - je
to lebka a usmívá se, aleje
vidět, ţe má k pozorovateli
jaksi laskavě blízký přístup.
93
94
95
Smrť
Smrťje jedna z mých nejoblíbenějších
postav a za ty roky, co jej kreslím, se také
vyvinul Je vţdycky zábavné kreslit
Smrtě, protoţe pracujete v rozporu s
mnoho set let zaţitou představou
Pochmurného ţnece. Terry ho stvořil tak
příjemného, ţe je pro mé vţdycky velkou
výzvou, kdyţ se pokouším zachytit ty
rysy, které mé i vás nutí s ním
sympatizovat a ne se otřást při pohledu
na lidskou lebku.
Lancreská
gotika
Tohle je parodie
na obraz Granta
Wooda Americká
gotika, jedné z
nejproslulejších
maleb v dějinách
amerického umění.
To byl Terryho
nápad a já jsem se s
potěšením pokusil
zachytit výraz paní
Zahořalé.
96
97
98
99
Pochmurný kvíkal
Dělá to ta kápě. Na kostnatém
čeníšku vyčuhujícím z kápě je něco
legračního. Promiňte, ale je to tak. A
tak se ve Smrťově domácnosti
objevila další postava.
Varování začínajícím
spisovatelům. Vţdycky si dávejte
pozor na malé postavičky, které
tvoříte, protoţe o nich moţná budete
psát ještě po letech. Člověk nemůţe
nemít slabost pro postavičku tak
jednoznačně veselou, která si navíc
vede svůj vlastní dialog.
100
101
Albert
Albert, kdysi velmi mocný mág,
teď kuchař, slouţící a zahradník,
došel k názoru, ţe je lepší kráčet
Smrťovi po boku neţ mu stát v
cestě. Jako bývalý mág, který ţil v
dobách zdaleka ne tak
gentlemanských jako dnes, si nadělal
spoustu nepřátel. A mezi nimi i
hodně mrtvých nepřátel. Nijak
nespěchá, aby se s nimi znovu
setkal.
Součástí pracovní smlouvy
Smrťova osobního sluhy je nesmrtelnost a jeho povinnosti jsou
jednoduché. Prádla pravděpodobně není mnoho, a i kdyţ je známo, ţe má
Smrť rád kari, jí prakticky jen ve společnosti. A i kdyţ jí, je otázka, zda
někdy okusil cokoliv z toho, co
uvařil Albert, který smaţí víc věcí
neţ texaská babička. Albert by byl
schopen smaţit i ovesnou kaši.
Albertovo nitro ukrývá neprobádané
hlubiny, i kdyţ bych nikomu
nedoporučoval v nich lovit.
Kontroluje svůj seznam
Kdyţ jsem kreslil tenhle obrázek,
pocítil jsem najednou, ţe se mi
podařilo zachytit přesné ten výraz
Smrtě, o jaký uţ jsem se dlouho
marně pokoušel.
102
103
104
Mort a Ysabell
Smrťův bývalý učedník se oţenil se Smrťovou adoptivní dcerou. Měli
holčičku a to, co se zdálo být počátkem dlouhého šťastného ţivota,
skončilo náhlou a tragickou smrtí obou rodičů.
Moţná jen odešli někam jinam. Smrť se odmítá dát zatáhnout do
jakéhokoliv rozhovoru na toto téma.
Mort
Smrťova učedníka jsem musel vytvořit tak, abych ho mohl na obrázku
Rodinné hodnoty nechat poněkud zestárnout. Terry jasně určil, ţe má být
v kalhotách, takţe jsem mu dal jakoby alţbětinský vzhled.
Ysabell
Další'náčrt zhotovený proto, abych si postavu trochu nacvičil, neţ začnu
pracovat na obraze Rodinné hodnoty.
105
106
107
Zuzana: Má to prostě v kostech
Zuzana Stohelitská, Smrťova vnučka, jediný potomek Morta a Ysabell.
Vzhledem k původu rodičů by u ní měla platit základní genetická pravidla
bez jakýchkoliv stop nadpřirozena, jenţe kdyţ máte v rodině Smrtě, je
všechno jinak...
Zdědila jistá... nadání.
Takţe... během dne je to rázná a nepříliš shovívavá učitelka, kterou děti
kupodivu bezmezné milují. Někdy se ovšem objeví nepopulární
povinnosti. Dokáţe vystoupit z proudu času. Dokáţe stát jednou nohou na
tomto a druhou na onom světě. Vidí bubáky, víly Zubničky a další stvoření
soumraku, a kdyţ je to potřeba, umí jim taky jednu pořádnou ubalit.
Dokáţe procházet stěnami. S takovým ţivotem je těţké zůstávat člověkem.
Má to ovšem i své dobré stránky. To, ţe je ve třídě pořádek a kázeň, je
samozřejmé, a hodiny dějepisu a zeměpisu získávají další rozměr. Zuzana
raději učí menší děti, protoţe kdyţ se malé děti vrátí domů a vyprávějí o
tom, jak nás paní učitelka Zuzana vzala najedno starý bojiště a tam byli
pánové v brnění a mečovali se a všecko, a viděli jsme, jak si sekaj hlavy a
tak, a pak jsme si cvičili čtení potichu", mají rodiče sklony spíš prohlásit
„jakou má to dítě obrazotvornost" neţ zavolat Městskou hlídku. Schůzky
rodičů její třídy jsou tiché záleţitosti, rodiče tam chodí, aby jim slečna
Zuzana řekla, jak si vedou, a většinou z jejích slov vycítí, ţe se musí ještě
hodně snaţit.
Učení je pro Zuzanu kotva, kterou je připoutána v realitě. Míchaná vůně
křídy, slaných rohlíků a základní hygieny je mocné sérum proti
nadčasovému, soumračnému světu jejího druhého ţivota.
Zuzana je další postavou, která se s knihami vyvíjela. Je dosti chladná,
zčásti proto, ţe příliš neumím tvořit „milé a jemné" dívčí hrdinky (všechny
jsou uvnitř tvrdé), ale i proto, ţe jsem neměl moc na výběr. Prostě se mi
zdálo, ţe kdyţ zjistíte, ţe je Smrť váš příbuzný, a máte i jistý talent k tomu,
vykonávat jeho práci, můţete se z toho buď dokonale zbláznit, nebo se stát
dokonale příčetným, coţ můţe být ještě mnohem děsnější. Pomalu se
108
přesouvá, díky onomu podvědomému vývoji, který provází všechny mé
postavy, od své prapůvodní podoby k trochu divoké Mary Popins.
Paul skvěle zachytil tu podobu „ocelové magnolie", ten pocit, ţe vám
stačí říci jediné nesprávné slovo a bude to také vaše slovo poslední…
109
110
Tuhle verzi Zuzany jsem nakreslil,
abych si načrtl její kostým, postavu a
drţení léta k obrazu Rodinné hodnoty.
Tady vypadá mnohem více jako
Smrťova vnučka neţ na obrázku
vpravo, kde ji vidíme ve Školní
uniformě.
Zuzanka z Otce prasátek Tohle je
má představa Zuzany, jak podle mě
vypadala v Otci prasátek, obklopená
bubáky. Oblékl jsem ji do
viktoriánského kostýmu, protoţe to
podle mé odpovídalo její roli
vychovatelky malých dětí.
111
112
113
Ten, který odešel, než se proslavili
Stejně jako Smrť, i další
příšerní jezdci se objevili
jako ţert. Poprvé se s nimi
setkáváme jako se čtveřicí u
bridţe. Je to klasická
čtveřice - nebo lidé je
alespoň za klasickou
čtveřici povaţují - proslulí
čtyři příšerní jezdci z Knihy
zjevení.
Populární čtveřice. A v
tom je moţná ten první
popud. Protoţe zhruba těch
patnáct let od chvíle, kdy
byla napsána Barva kouzel,
jsem se občas zabýval
myšlenkou na to, ţe jich
původně bylo pět. Delší
dobu se ten pátý v mých
myšlenkách jmenoval
Opravy dálnice M5, protoţe koncem osmdesátých let jsem čekáním na té
zatracené silnici strávil aţ příliš mnoho zbytečného času.
A byl jsem si jistý, ţe odešel dříve, neţ se stali slavnými. Poznámka pro
lidi, kteří jsou mnohem mladší neţ já: Muţ, který odešel, neţ se stali
slavnými, byl klasický rock-and-rollový fenomén, který začal v šedesátých
letech Petem Bestem, bývalým Beadem. Následovala celá řada dalších,
kteří se tu a tam objevili v televizi, kde obvykle říkali, ţe svým bývalým
kolegům jejich úspěch nezávidí, ale přejí, coţ od nich bylo rozhodně velmi
hezké. A nebylo ani tak těţké přijít na to, proč se takové věci stávaly. Kdyţ
jste spali několik nocí v malé dodávce a místo polštáře vám slouţila
114
bubeníkova noha, pak se vám jistě mohlo zdát to místo, co vám nabídli
minulý týden v řemeslnickém druţstvu, poměrně atraktivní.
115
116
Lancre
Říká se, ţe Tolkienovo Shire má věrnou podobu venkova jiţního
Midlandu. V tom případě by se dalo říci, ţe Lancre se podobá několika
vybraným zákoutím jiţního Bucksu. Ta oblast, kterou jsem znal jako dítě,
a tím myslím opravdu znal, tak, ţe jsem poznal kaţdý strom a věděl, kde
rostou které houby, měla sotva tři čtyři kilometr) čtvereční. Kromě jezírka
dost velkého, ţe se na něm dalo plout na voru, mělo to území všechno, co
předtelevizní generace potřebovala.
117
Pak jsem jen přidal hory a hlubokou říční soutěsku, abych ho trochu
ohraničil, a tak vzniklo Lancre. Neexistují tam ţádné skutečné hranice,
které by bylo třeba bránit, stačí jen několik silničních zátarasů. Ţádnou
zemi menší neţ Lancre, coţ by znamenalo velikost fotbalového hřiště, by
ani ve snu nenapadlo na Lancre zaútočit a ţádné zemi větší by se Lancre
stejně neubránilo. Útoky na Lancre mají sklony být poněkud metafyzické.
118
Myslím, ţe jsem si přál, aby Lancre bylo vším tím, čím Ankh-Morpork
není. Malé, mírumilovné, zákonů dbalé místečko, které se skoro nemění.
Chtěl jsem, aby bylo tohle královstvíčko takové, jak si lidé myslí, ţe
bývala Anglie v těch dobách, kdy se zelí vařilo, aţ bylo ţluté, a za večerů
lidé sedávali a čekali na to, aţ někdo vymyslí televizi. Je to takové věcné,
skutečné místo. Lidé se drţí svého zaměstnání. Monarchie, jak se zdá,
funguje, tak u ní zůstávají. Jsou věrní koruně, alespoň tak dlouho, dokud je
koruna věrná jim. Jestliţe král dělá věci špatně, pak se spolehněte na to, ţe
mu to někdo brzo řekne.
Je to místo, kde ţijí lidové báje, pověsti a platí folklor, i kdyţ někdy i
proti zdravému rozumu. V té krajině je samozřejmě kus mého dětství a
dětství většiny venkovských dětí, jaké bylo předtím, neţ auta a televize
změnily svět. Obdaříte krajinu malými místními bohy a obludkami. Kaţdá
podrobnost je důleţitá. Ale za prvními keři vzdáleného lesa, za posledními
poli, které znáš, tam začínají
podivná a neznámá místa. Ta
místa jsou na jednu stranu stejná
jako ta známá, ale přece jen jiná.
Na krátkou chvíli se mohou
změnit v cokoliv.
V takové zemi najdete
čarodějky, poctivé staré
čarodějky s botami od bláta. Jsou
to čarodějky, které nepovaţují
úplněk za nic víc neţ prostředek
k šetření svíčkami a jsou
mnohem méně pověrčivé neţ
lidé, kteří věří na čarodějky. Tam
není místo pro magii, která
potřebuje peníze nebo knihy.
Tam se daří spíše magii, která
umí vyléčit krávy.
119
Lancreské čarodějky
jsou vymyšlené, ale
skládal jsem je z místních
ingrediencí. Umí provádět
kouzla, ale ta se rychle
mění v iluzi, mam nebo
hlavologii Bábi
Zlopočasné. Jejich
hlavním posláním je být
místními porodními
babičkami, sestrami,
přírodními léčitelkami a
duševním ekvivalentem
důlního kanárka3.
To souhrnně znamená
„někdo, kdo ví" a přesně
„někdo, kdo ví, co vy
nevíte". Jak chytit
jednoroţce nebo zastavit
krvácení z nosu, to
všechno je v kompetenci
čarodějek.
Přinášejí do příběhů
schopnost dobrat se
podstaty věcí, nedat se
zaskočit okolnostmi a
zdravý selský rozum
(který se poslední dobou
změnil, protoţe byl u
mnoha obyčejných lidí vytlačen nezdravým selským rozumem, coţ je jen
3
Pozn. překl.: Pokud nevíte, proč je řeč právě o důlním kanárovi, dohledejte si.
120
jiné jméno pro těţkopádné a
tvrdohlavé myšlení s nedostatkem
představivosti).
Co se čarodějek týče, sáhl jsem po
pěkně osvědčeném, starém modelu:
stará ţena, která ve společnosti, kde se
vše předává ústním podáním, ví víc
neţ kdokoliv jiný. Protoţe ji rodina
neupálila, má čas přemýšlet a moţná,
tu a tam, podniknout i nějaký
experiment. Zjistí, ţe trocha
„divadýlka" pomůţe k polknutí léku, a
hokus pokus, kterým lék doprovází,
také způsobí, ţe se kolem ní lidé začnou pohybovat trochu opatrněji.
Konec konců, čarodějka je jen stará ţenská, která navíc ţije sama.
Teď přidejte skutečné magické nadání a máte Bábi Zlopočasnou.
Několik čtenářů mi napsalo, ţe se jim nelíbí podoba Bábi Zlopočasné,
jak ji zachytil Paul, protoţe vypadá jako mrzutá stará ţenská.
To je ale nějaká mýlka, protoţe Bábi Zlopočasná, ať uţ je jinak
jakákoliv, je mrzutá stará ţenská. Je nabroušená, nevrlá, prohnaná a od
přírody nestydatá podvodnice s obrovským egem, které ji hlodá zevnitř. Je
dobrá čarodějka, protoţe je příliš pyšná, neţ aby byla jiná, ale to
neznamená, ţe kvůli tomu musí být i milá. Ale jak řekli jiní, mít ji na své
straně je lepší neţ mít moţnost nechat si splnit tři přání.
Není přísnějšího kritika Bábi Zlopočasné, neţ je sama Bábi Zlopočasná.
Paul podle mě vystihl podobu Bábi Zlopočasné aţ se šokující přesností.
Zpodobnění Bábi zamlada mě překvapilo, protoţe to je nepopiratelně ona.
Podívejte se jí do očí a najdete v nich její budoucnost.
Bábi je onen příslovečný starý pistolník, který musí jednou denně projít
hlavní ulicí. Je ze všech nejlepší, ale svět se mění a za ní se do fronty
stavějí zástupci několika generací...
121
Ze všech postav v celé řadě se snad právě ona vyvíjela nejvíc. Opravdu
nevím, kd e se většina z ní vzala.
Myslím, ţe Magráta vyšla z nějaké hipícké komuny konce
sedmdesátých let. Takových, jako byla ona, se pak objevilo hodně, kdyţ
„Květinová síla"" uvadla. Myslím, ţe Paulova Magráta ještě není konečná,
ale kaţdá Magráta, kterou jsem viděl nakreslenou, vymodelovanou nebo na
jevišti, jí byla hodně blízko.
122
123
124
Magráta je stav mysli.
Kdysi jsem měl tu čest předat
cenu Magrátě roku a myslím,
ţe mohly vyhrát všechny
soutěţící (kromě toho mladíka,
ale i ten zcela přesně chápal, o
co jde).
Agnes Nulíčková je citlivá
dívka. Napadlo mě, ţe musím
najít jinou mladou ţenu, kdyţ
se Magráta stala matkou, a
myslím, ţe ještě není docela
hotova. Třetí členka malého
lancreského sabatu je od toho,
aby dělala ty obyčejné práce.
Jako Magráta je i Agnes
vytvořena na základě
všeobecných pozorování, aniţ
má - alespoň co já vím nějaký reálný protějšek v
tomto světě (i kdyţ myslím, ţe jich denně potkáváme celou řadu, zvláště v
USA).
Na druhé straně Stařenka Oggová měla v tomto světě svou předlohu,
starou paní, která milovala dobrý doutník a ráda se od srdce zasmála, ale
tolik čtenářů mi tvrdilo, ţe znalo Stařenku, ţe Stařenka byla jejich
příbuznou, nebo, v některých případech, dokonce jsou Stařenkou Oggovou,
ţe uţ si myslím, ţe nějakou Stařenku Oggovou najdeme skoro v kaţdé
ulici. Je maličko jako z kreslených vtipů, ale ne zase tolik, jak někteří
američtí čtenáři tvrdí. U nás pořád ještě takové staré dámy vyrůstají, věřte
mi. Pijí guinness nebo podobné místní pivo. Jejich smích snadno
zaslechnete. A pak tady máme i mladou Stařenku (Monu Oggovou). Cítíte,
jak právě ta pomáhá Stařence utrhnout ze ţivota to nejlepší.
125
Vţdycky jsem měl své podezření,
ţe Stařenka je ta nejmocnější
čarodějka a část jejího kouzla spočívá
ve způsobu, jak dokáţe lidem zabránit
v tom to zjistit. Stařenka nepovaţuje
svou rodinu za zátěţ, naopak je
mnohem šťastnější, kdyţ můţe být
zátěţí pro svou rodinu.
Taková osoba, se svou tolerantní
myslí a slovníkem plným (velmi mírně
řečeno) ostrých a úderných slov, je
postavou, o níţ psát je radost. Jejím
úkolem je udrţovat příběh v chodu,
zatímco Bábi Zlopočasná je hrdinkou
Velkých scén.
126
127
128
Oggfakta 1: Kuchařka Stařenky Oggové byla takový malý úspěšný
pokus vydělat nějaké peníze 11a Fond orangutanů a původně neměla být
napsána v lidovém jazyce Stařenky Oggové. Kdyţ ale všichni říkali: „Tak
by to znělo mnohem líp!", přetlumočil jsem to během jedné neděle s
pomocí láhve Brown Brothers Flora Muskat. která nepochybně napomohla
autentičnosti.
Oggfakta 2: Gaelský výraz pro jeţka zní Granniéhog4. To je čiročirá
náhoda.
Oggfakta 3: Čtenáři Zeměplochy se občas najdou na velmi podivných
místech, kde vládnou neméně podivnými silami. Proto se jeden ze
zkamenělých druhů mesozoické flóry úředně jmenuje Gingoites
nannyoggiae.
Stařenka Oggová
Je to jedna z těch několika
postav, které se kreslí velmi
snadno, je dokonale přímočará,
a co se její podoby týkalo, měl
jsem o ní vţdycky velmi jasnou
představu. Vrásky jsou moc
vhodné pro doladění výrazu,
zvláště ty od smíchu, a těch má
Stařenka hodně. Rád si
myslím, ţe kaţdý z nás zná
někoho, jako je Stařenka,
osobu, která se ráda napije a
vedla slastný a plný ţivot.
Podoba Stařenky Oggové
vytváří dobrý kontrast k Bábi
Zlopočasné a jako by odráţela
rozdíl v jejich temperamentech.
4
Pozn. překl.: V angličtině se jmenuje Stařenka Oggová Nanny Ogg.
129
130
Silver
Silver
Inspirací pro jeho podobu
byl náš kocour Dan, který má
výraz a povahu, s jejichţ
pomocí jsem načrtl Silvera.
Pozoroval jsem ho mnoho let, a
proto se mi dařilo celkem
snadno zachytit jeho typickou
kočičí podobu, pozice a výrazy.
Zeměplocha je plná
vedlejších postav a postaviček,
které se občas objevily jen pro
danou chvíli, aby oţivily příběh
nebo ho poposunuly kupředu a
uţ zůstaly. Silver začal jako
kocour čarodějky. Krutý,
zlomyslný tvor, který se snaţí
manipulovat s lidmi kolem, a
taková je mimochodem většina
koček, ale stejné jako mnoho
koček, které u někoho vyrostly,
jsou pro svého majitele pořád
tím malým chlupatým
klubíčkem a hravým koťátkem
jako před lety. Jeho kariéra začala strmě stoupat ve chvíli, kdy dostal
schopnost proměnit se v dobách nouze a zmatku v člověka, kterou ovšem
131
nedokáţe ovládat. Jeho tělo prostě ví, ţe musí mít tu podobu a tvar, která
ho dostane z nesnází.
Vytvořil jsem ho podle starého kocoura, který uţ prošel tolik rvaček, ţe
jeho hlava vypadala jako sevřená pěst porostlá tu a tam srstí. Umí v tom
chodit. Vţdycky se nejdřív vlichotí do přízně lidí, pak vyrazí ven a
přizabije kaţdého kocoura, na kterého narazí. Na první pohled vypadá jako
náš elegantní kocour známého plemene Ruská modrá, který nedávno
proskočil do domu oknem metr nad zemí s velkým divokým králíkem v
tlamě, dokáţe přeběhnout patnáct metrů trávníku, neţ stačí holub
roztáhnout křídla, a mozek má sloţitý asi jako kancelářská sponka, i kdyţ
bych se nedivil, kdyby mě výrobci kancelářských potřeb obvinili z
nactiutrhání. V přítomnosti lidí, které zná, však propadá doslova
záchvatům mazlení a hravosti, jimiţ projevuje náklonnost.
Paulův obrázek Silvera v lidské podobě je jedním z těch, které povaţuje
za nejdefinitivnější. Udělal velký dojem na mnoho fanynek, které mně o
něm psaly velmi roztouţeným tónem. Mám takové tušení, ţe právě on je
tím hlavním důvodem, proč dostáváme spoustu ţádostí od různých skupin,
abychom připravili divadelní verze románů Maškaráda a Dámy a pánově,
protoţe tam se Silver objevuje hrdinsky a chvástavě okalhotován.
Já osobně ale nevidím nic smysluplného na tom mít přítele, který seţere
své jídlo pod stolem, a kdyţ chce ven, začne škrabat na dveře. Ale moţná,
ţe je v tom něco, co mně uniklo.
132
133
Silver, pohlednice
Tenhle obrázek jsem nakreslil v r. 1995jako druhý ze série samostatných obrázků určených pro tisk.
Uţil jsem si dost zábavy, kdyţ jsem vymýšlel, co všechno na ilustraci umístím. Všechny předměty mají
nějaký vztah k čarodějkám, Bábi, Stařence a Magrátě.
134
Skuteční lidé
Velmi častá otázka, kterou lidé autorovi kladou, zní: „Jsou ve vašich
knihách nějací skuteční lidé?" Pokud autor aspoň trochu myslí, musí znít
jediná logická odpověď: „To doufám."
Některé z postav jsou ovšem poněkud skutečnější a objevují se v obou
světech.
Tak například Dave Hodges je Hodgesaargh (v češtině Červenka Červenkauva), protoţe jsem potřeboval do příběhu nějaké informace o
sokolnictví, on mi poradil a pak uţ nějak v knize zůstal. Je pořád ještě
sokolníkem, ale teď ještě navíc stlouká dohromady velké kusy kovu.
Vypadá přesně jako Hodgesaargh, coţ není nic divného, a má jako on
stejně přímý přístup k ţivotu.
Je tady ještě několik podobných. Klíčem k tomu je mít zajímavé jméno
a/nebo zajímavou podobu a zkříţit mi někdy cestu. Oni se poznají.
135
Dostávají ale malé role, protoţe kdyby to bylo jinak, nebylo by to fér k
poměrně velké skupině dalších, kteří se do příběhů Zeměplochy dostávají
díky procesu, jemuţ říkáme „přislazování", coţ znamená, ţe přispějí
značnou částko u na dobročinné účely. To není v tomto ţánru nic
výjimečného, naopak, v posledních letech se to stává stále populárnější.
Ken Follett zaplatil skutečně velkou částku peněz za to, aby se mohl stát
politicky mazaným dr. Follettem (česky dr. Šoulet), představeným Cechu
vrahů.
Je to celkem zábavné, aleje třeba to provádět opatrně, aby postavy do
příběhu hladce zapadly.
Jeden americký novinář se kdysi zmínil o „legračních jménech", která
se v příbězích o Zeměploše objevují. Jak jsem řekl, jakkoliv legračně
mohou znít, vsadil bych se, ţe bych alespoň jedno z nich našel během
několika vteřin v telefonním seznamu. Rozhodně bych nepotřeboval více
136
neţ minutu, abych tam našel nějakého Weadierwaxe (česky
Zlopočasného).
V New Yorku jsem se kdysi setkal s finančníkem, který se jmenoval
Preserved Fish (česky asi Trvanlivá Ryba). Tak to by si člověk těţko
vymýšlel.
Lancreští lidoví tanečníci
Tančí lidové neboli
Morrisovy tance v
kostýmech a s rolničkami.
Je to vlastně soutěţivý
sport, ty hole, které nosí,
mají svůj účel. Proto je v
oněch krajích samozřejmé,
ţe kdyţ se ozvou rolničky
morrismanů, zděšení opilci
berou nohy na ramena, ale
v Lancie prchají proto, aby
se náhodou neocitli mezi
morrismany a barem. A
lancreští tanečníci jsou
jedinou skupinou, která
umí tančit Temného
Morrise, toho, jehoţ je
třeba tančit na uvítání
zimy...
Nebo to alespoň dokázali. Od chvíle, kdy jsem se o něm poprvé zmínil
v Sekáči, byl tančen několikrát dokonce i na planetě Zemi. Viděl jsem ho
provést jednu taneční skupinu tak, ţe tančila v černém oblečení, s
umlčenými rolničkami a po prvních několika úderech bubnu mlčky, bez
hudebního doprovodu. Přísahám, ţe se na tom místě citelně ochladilo...
137
Nejistě leží hlava...
... na níţ spočívá koruna lanereská, zvláště kdyţ ta hlava ví, kolik toho
dluţí čarodějkám, které na ni tu korunu vloţily. Jenţe král Verence byl
podle velmi nenáročných měřítek kladených na královské funkce velmi
dobrým panovníkem a za jeho opatrný přístup k mnoha věcem můţeme
děkovat jeho výchově v Cechu šašků a kašparů, která dokáţe vymazat
smích z duše kohokoliv. A co je nedůleţitější, ţe v té době získal morbidní
hrůzu ze šlehačkových dortů. Král Verence je tady zachycen se Stařenkou
Oggovou, která je v hravém rozmaru.
138
Ti, kterým je nutno se vyhýbat
Nejsem si jist, zda existuje
jediná královna elfů nebo zda
jejich mnoho, které jsou
vlastně všechny dohromady
královnou jedinou. Nemá ve
skutečnosti podobu, v níţ se
vám ukáţe. Není totiţ jen
nějakou obyčejnou
královskou osobností.
Královna elfů nikdy
nenavštívila jedinou
nemocnici a nepokřtila
jedinou loď.
Mým zdrojem nejspíše
byla irská mytologie zčásti
ovlivněná rozborem a
podstatou slova „fey". Jak
říká, myslím, Bábi
Zlopočasná: Démonům
můţete důvěřovat. Můţete
věřit alespoň tomu, ţe budou
démoničtí. Elfům nemůţete
věřit vůbec nic.
Zcměplošští elfové jsou
zlomyslní a neznají lidské
city. Stejně jako jejich
protějšky v „lidském světě" nevidí nic špatného v tom, unést dítě jen proto,
aby si z něj udělali hračku. Jejich přístup k věcem je stejně egocentrický
jako u běţné kočky. Protoţe dostali do vínku kouzlo, krásu a styl a protoţe
jejich ţivot je snadný, nemusí prakticky myslet. A znovu, jako u koček,
139
jakmile se vám jednou podaří uniknout jejich drápům a narušit jejich klid,
nepodlehnout omamnému zpěvu a osobnímu kouzlu, dají se snadno
oklamat.
Královna není nijak zvlášť uţitečná a
nemohu ji pouţít častěji. Je to atraktivní
nepřítel, ale pro toho, kdo jednou odhalí
její nitro, uţ není příliš nebezpečná.
Zajímavá je aţ ve chvíli, kdy začíná
přemýšlet. Mám p odezření, ţe mnoho
celebrit na seznamu C jsou vlastně
elfové - nehledě na to, ţe sám koncept
celebrity je elfského původu: Jsem
proslulý, protoţe existuji. Elfové si
myslí, ţe by se tím měl řídit celý
vesmír.
140
141
Nac mac Fíglové
Svobodnej národ se vynořil, kdyţ jsem byl na podpisové akci v
Invernessu, aby dohlédl na to, abych přeţil. Přeţil jsem.
Fíglové dluţí za mnohé Arturovi Lulu Pošukovi, lovci hlodavců a
jiných malých tvorů, z příběhu Nohy z jílu. Byl velmi malý, velmi silný,
neustále vzteklý a schopný porazit dospělého člověka, natoţ nějakou tu
krysu. Artur je jedna z těch vedlejších postav, která se prostě nedala
vypudit.
V románu Carpe Jugulum uţ jich byly stovky a Nac mac Fíglové se
začali vyvíjet. Je dost pravděpodobné, ţe jejich vzdálení prapředci byli
skřítci z knih Denyse Watkins-Pitchforda Malí Šedí mužíčci a Po třpytivém
proudu. Umí mluvit se zvířaty, ale není v nich moc pohádkového, ţijí ve
světě plném nebezpečí.
Fíglové museli být obyvateli pahorkatiny a museli zhruba naplňovat
představy, které mají o skřítcích v severozápadní části Evropy - to
znamená, nejsou automaticky přátelští a potrpí si na pití. Protoţe, jak se
zdá. se mezi nimi ţeny vyskytují jen výjimečně, musel jsem vytvořit
společenskou strukturu podobnou včelímu úlu. Pak jsem cílil, ţe bych měl
vysvětlit, proč jsou aţ nepřirozeně odváţní a bojovní, a vymyslel jsem
142
tohle: Myslí si, ţe jsou mrtví a ve svém ekvivalentu Valhaly, kde patří pití
a boj ke kaţdodenním radovánkám. Uţ nemusíte být tiší a hodní a
poslušní, to všechno uţ jste byli a teď jste tady, abyste si uţili svou
odměnu. To je alespoň to, co si Fíglové myslí, a kdyţ jde o to, jestli je
někdo ţiv nebo mrtev, pak musí názor onoho dotyčného něco znamenat. A
kromě toho se mi docela zamlouvala představa, ţe jeden svět je pro někoho
světem a pro druhého nebem.
Nejsem si jist, kde se v jejich řeči vzal ten kousek Glasgowanů, ale
nějak se tam objevil, jako kdyby tam byl neustále. Jejich řeč je hatmatilka
vytvořená z upravené gaelštiny, lámané staré skotštiny, jisté dávky
glasgowského slangu a nějakých nesmyslů, ale nesmyslů vycházejících ze
skutečných ingrediencí (v češtině pak ze směsky nářečí brněnského,
moravskoslezského a nářečí Moravského Slovácka doplněných nějakými
nesmysly, ale nesmysly atd. viz výše).
Jsou odváţní, nebojácní a věrní, ale nejsou milí. Malý národ, jak se říká,
nikdy milý nebyl. Fíglové by jen těţko pózovali dvojici malých děvčátek s
fotoaparátem, ale kdyby došlo k boji, rozhodně by byli mnohem uţitečnější
neţ armáda květinových víl.
Paul je vystihl velmi
dobře. Roba Kterýtena
dokonce vymodeloval a
ten mi teď sedí na
knihovně a hrozí mi.
143
Potom, co jsem přečetl Carpe Jugulum, všechno mě nutilo k tomu, abych začal
pracovat na Nac mac Fíglech. Chtěl jsem, aby vypadali jako kmen se silným
skotským vlivem. Jejich vzhled je směskou podob proslulých skotů - Billyho
Connollyho, Ewana McGregora a Lulu. Mac Fíglové mají šlachovité postavy,
velké ruce a velké nohy, vystouplé ţíly, vystupující nadočnicové oblouky a
klouby a to vše jim dodává onu příslovečnou
144 sílu. Navzdory tomu, ţe jsou jen
patnáct centimetrů vysocí, chtěl jsem, aby drţení jejich těl vyjadřovalo jejich
potenciální sílu, stejné jako stočené pero.
Dokonalý pendl
Zemčplošské
čarodějky - kaţdopádně
alespoň ty starší pouţívají prakticky
cokoliv, jako kdyby to
bylo jejich vlastní.
Čarování je něco, co
děláte, nekupujete.
Náhodné sebraná hůl se
stane kouzelnou
hůlkou, blátivá kaluţ se
stane křišťálovou koulí.
Kdyţ na něco přilepíte
hvězdu, nebude to pak
magické, jen drahé.
Jenţe kdyţ paní
Klíšťová sestavila ve
Svobodném národě
pendulu (tam to ještě
bylo „zařízení"), zdálo
se, ţe je to... na místě,
jak by řekla Bábi
Zlopočasná, je to
všechno jenom
hlavologie, způsob, jak
si srovnat vědomí.
Pendula je kříţenec
mezi kolébkou z
provázků, kterou jsme
přebírali jako malí, a
145
mobilem, vyrobeny v potřebném okamţiku z čehokoliv, co máte právě v
kapsách. Musí ovšem obsahovat něco ţivého, třeba čerstvé vajíčko nebo
brouka, kterého máte sice čiročirou náhodou, ale neobyčejné vhodně v
kapse v krabičce od sirek. V tom ale samozřejmě spočívá umění penduly:
Byt s ledabylou jistotou přesvědčen, ţe mám v kapse natolik zajímavou
sbírku předmětů, ţe mi kdykoliv umoţní sloţit nějakou pendulu s pocitem,
ţe to dělám úplné náhodou.
Hotová pendula se pouţívá jako magický vyhledávač, prostředek k
přivolávání nebo k obraně, je to lancreský armádní noţík magických
situací. Mladší čarodějky rády nosí malé penduly, aby se ukázaly a
vypadaly zajímavější, ale fungující pracovní pendula se musí vytvořit
pokaţdé znovu.
Mágové by nejspíše řekli, ţe je to jen jednoduchý způsob, jak ustálit
zvratné postavení v magickém fázoprostoru, ale co ti vědí?
Poznámka k pendulám: Paul přišel s myšlenkou, ţe ta zkamenělina v
Toniččině pendule by měl být onen prastarý druh mořské jeţovky jménem
Pastýřova koruna. A já s ním souhlasím.
146
Tonička Bolavá
...začalo to na první straně knihy Svobodnej národ dívenkou leţící na
břehu řeky. Moţná by to znělo amatérsky, kdybych řekl, ţe postavy se
vytvářejí samy, a v pravém slova smyslu to tak není. Je to jen taková
zkratkovitá fráze. Je samozřejmé, ţe si je vymýšlí autor, ale zatímco tvůrčí
proud plyne, vyplují s ním různé zasuté vzpomínky a myšlenky, někdy k
upřímnému úţasu jejich vlastníka. Kdyţ jsem jako malý chodil do školy,
musel jsem projít kolem velké křídové jámy. To byl můj úvod do geologie.
Ten pomačkaný, měkký bílý kámen s drobnými zkamenělinami byl kdysi
dnem prastarého moře. Vzniklo z
kostí bezpočtu mrtvých malých
věcí. Tedy, nemyslel jsem tím... No
nic. Jednoduše mě to fascinovalo.
Neustále jsem byl přesvědčen o
tom, ţe ještě slyším hukot moře. A
také jsem se naučil přečíst mnoţství
slov, aniţ jsem věděl, jak se
vyslovují. Celé roky mi trvalo, neţ
jsem zjistil, ţe ty odporné obludy v
mnoha tradičních pohádkách a
pověstech se nejmenují ogaři.
V popisech krajiny je hodně z
mé minulosti, na podrobné mapě
bych vám dokázal ukázat dokonce i
ten břeh řeky z drobného štěrku.
Mnoho míst z té knihy patří k
místům, kam bych mohl zajít teď.
Mám rád Toničku a ráda ji mají i
děvčátka z oddílu nejmladších
skautek, jehoţ jsem čestným
členem, která se usnesla, ţe jsem
147
napsal skutečnou devítiletou holčičku (podívejte, pomáhal jsem jim s
přípravou výstupu na oddílovém odpoledni a ony mě za to jmenovaly
čestným členem, jasné? Šátek mám schovaný!). Je chytrá, ale zase ne
přespříliš, tichá, všímavá, umí udělat dobrý sýr a vlastní odhodlání pevné
jako kus dubového dřeva. Napadlo mě, ţe bude zajímavé sledovat její
vývoj přes... dejme tomu... nějaké tři čtyři knihy a v kaţdé jí přidat dva tři
roky.
Také jsem si
pomyslel, ţe by její
příběh mohl
poslouţit k
přeformulování
zeměplošského
pohledu na magii
(magije je hlavně o
tom, jak ji
nepouţívat, kdyţ se
tomu můţete jen
trochu vyhnout) a
vztahů mezi mágy,
čarodějkami a mezi
těmi, kterým
můţeme s jistou
rezervou říkat
obyčejní lidé. A
konečně je to
způsob, jak se
podívat na Zeměplochu z jiné strany, a jiný úhel pohledu je vţdycky
uţitečný.
Knihy Wintersmith a I Shall Wear Midnight (druhá kniha v řadě se
jmenuje Klobouk s oblohou, vyjde česky pravděpodobně do konce tohoto
148
roku) moţná budou napsány, a moţná taky ne, a pokud ano, mohou se
jmenovat úplně jinak. Jak se říká: tolik knih a tak málo času...
Paulova představa Toničky je naprosto konečná - vidíte, jak se jejím
strachem dopředu prodírá vzdor.
149
150
151
Vítejte v Überwaldu, zemi tuku
Überwald je samozřejmě zeměplošská verze Transylvánie a její jméno
znamená více méně totéţ. Na zeměplošské mapě je uţ mnoho let, ale
viditelnou podobu na sebe začínala nabírat aţ v románech Carpe Jugulum
a Pátý elefant.
Není celá zaloţena na jediné zemi, ale doly na tuk a celá legenda o
pátém slonovi mě napadly, kdyţ jsem byl na návštěvě v Polsku. Navzdory
varování svého vydavatele jsem se rozhodl zajít do typické polské
restaurace. Menu obsahovalo mnohem více tuku, neţ s jakým se obvykle
setkávám, a to včetně předkrmu, který se skládal ze dvou potravin (tuku a
krémového sýra). Pak jsme se vyjeli podívat na venkov, kde jsem viděl v
polích opuštěné staré továrny z oné úţasné, ekologii nakloněné
komunistické éry, kdy šlo především o člověka. Není divu, ţe při pohledu
152
na ně se lidé dostávali do zvláštního stavu
mysli a nakonec je pokřtili „doly na sádlo".
Überwald je směska různých zemí.
Většina z nich je hornatých a plných řek. Je
tam řada horkých pramenů. Podzemí celé
oblasti je pravým bludištěm trpasličích dolů,
cest a chodeb, které ani za mák nedbají
hranic zemí tam nahoře na povrchu. Ještě
dále pak jsou dědičné trollí země a domovy
ještě mnohem podivnějších věcí.
Pochopitelně, ţe tam ţijí i upíři a vlkodlaci,
jichţ jsou tam celá společenstva. Nejsou tam povaţováni za nadpřirozené, i
kdyţ to není totéţ, jako kdyţ je někdo povaţován za populárního.
V horách také často zuří bouře. Opravdu mnoho bouří.
Jinak řečeno je Überwald zaloţen na většině hororových filmů, které
jste viděli, především na těch, které vyrobily Hammer Films, v nichţ ţádný
povoz nemůţe cestovat po podezřelé venkovské cestě, která neskýtá jediný
úkryt, rychleji neţ osm kilometrů za hodinu, polovina obyvatel jsou
pomilováníhodné osmnáctileté dívky a přísahal bych, ţe tam mají jeden
jediný obrovský zdobený svícen, který se objevuje v kaţdém filmu. Na
sedadlech za dolar a šest pencí (v nových penězích asi 500 £) jsem viděl
Christophera Leeho zemřít snad tuctem
různých způsobů. Tam jsem taky zjistil, ţe
kdyţ se změníte na hromadu větrem hnaného
popela, nemusí to ještě nijak zvlášt změnit
vaše plány do budoucna.
Tak vznikl i hrad Drţsedál. Hradním
příkopem pochopitelně protéká voda. Uvnitř
najdeme celou řadu předmětů, které se dají
snadno přeměnit v náboţenské či magické
artefakty, a velké okno obrácené k východu,
které je zataţeno nepříliš pečlivě
153
připevněnými závěsy. Bylo jasné, ţe Dracula byl celkem fér chlap.
Všechno to byla hra.
Filmy společnosti Hammer, na celý svět vzdálené filmům společnosti
Slasher, mi teď, při zpětném pohledu připadají jako velmi krotké a
stylizované lidové veselice. Víte přesně, co dál uvidíte, a to včetně
zmíněného svícnu. Hammerovy horory byly zasazeny do Überwald, kde je
krev jasně červená a moc se jí neprolévá...
Überwald začal vznikat nejspíše v době, kdy mi bylo čtrnáct. Někde tam
nahoře na půdě moţná pořád ještě leţí ten starý sešit na domácí úkoly, kde
jsem si je nahrubo načrtl. Byl tam tajemný hrabě, to je jasné, a Igor - v té
době ještě jediný, a celá společnost trollů, a to aţ ke trollím koním a trollím
kachnám. Trollí kachny neplavaly, a proto chodily po dnech rybníků. Byla
tam také rasa maličkých tvorů, většinou muţského pohlaví, kteří se ţivili
těţbou sýra. Byla tam dokonce oblast, která, jak mi to dnes připadá, se
hodně podobala Lancre. Hmm. To by byl moţná vhodný materiál pro něčí
literární výzkumy. Asi bude nejlepší, kdyţ sešit zůstane tam, kde je.
154
Igor: Muž mnoha podivných kousků
Kaţdý šílený vědec má asistenta jménem Igor. To ví kaţdý (a i kdyţ to
není pravda, na Zeměploše ví kaţdý, ţe je to velmi důleţité). Takţe jich
musí být hodni, a touhle dobou uţ jistě povýšili chirurgii na krásné umění.
Řekl bych, ţe v zemědělsky orientované společnosti, kde se neustále
pouţívají ostré nástroje všeho druhu, si jistě lidé uvědomují, ţe znát
takového Igora můţe být velmi výhodné. Kdyţ vám pásová pila právě
nešťastnou náhodou uřízla ruku, pak hlas, který se vám ozval za zády:
„Mhohl bhych vám nhějak bhomoct, bháne?" bude hlas velmi vítaný.
Samozřejmě součástí ceny pak bude to, ţe dovolíte, aby si Igor, pokud
zesnete, poslouţil několika potřebnými kousky, ale to uţ budete mrtev, ne?
Igorové jsou uţiteční. Ovládají základy elektřiny, dovedou mţikem oka
obvázat, zalepit a sešít raněného hrdinu a jsou velmi chytří. Moţná bych
dokázal napsat knihu, v níţ by byl Igor hlavním hrdinou, ale oni by si to
asi nepřáli, protoţe oni „exhistují, jen abhy shlouţili".
155
156
157
Zmírající světlo
Z některých míst se ozvaly námitky a kritiky, které se týkaly přebalu
knihy Poslední hrdina, protoţe je na něm zamračený stařík s kloubnatými
končetinami a vůbec nesignalizuje „fantasy". Mně se naopak zdálo, ţe to
naprosto jasně říká „humoristická fantasy". Nedokáţu si představit, ţe by
byl nějaký jiný přebal pro tento účel lepší.
Staří muţi, kteří se chovají, jako kdyby byli tak mladí, jak se cítí, jsou
legrační (to si často říkám, kdyţ se mi začnou po delší chůzi třást kolena).
Kdyţ jsem v Zajímavých časech poprvé představoval Stříbrnou hordu,
bylo mi jasné, ţe jim stačí jednou natáhnout pero a oni uţ půjdou sami. To
se stalo a já pak hledal příleţitost, jak je dostat do nějaké další knihy. Je na
nich něco neodolatelného. Byli všude, dokázali všechno a ukradli, co se
dalo, jen aby to vzápětí zase
rozfofrovali. Jediné, co je
zajímá, kdyţ se někdy mluví
o Temném údolí smrti, je,
jestli tam mají záchod. Ano,
museli zemřít a já byl velmi
smutný. Na druhé straně, on
zemřel i král Artuš, ale nezdá
se, ţe by to jeho kariéru nějak
poškodilo, a navíc jsem měl
pocit, ţe smrt by pro tuhle
partu ještě nemusela být
konečnou stanicí.
Jedna z těch skvělých věcí
na Paulově práci je to, ţe si
přesně pamatuje podrobnosti,
takţe do ilustrací automaticky
zahrnuje drobnosti zmíněné
ve většině předchozích knih.
158
159
160
Zvláštní bohové
Zeměplošský panteon začal v
helénském duchu a postupně se
vyvíjel. Nemá ţádnou logiku,
protoţe to je oblast, v níţ ţádná
logika neplatí. Na druhé straně,
protoţe v ní přece jen trochu logiky
je, funguje to tam takto: Bohové
(oproti Stvořitelům) se vyvíjejí, aby
naplnili něčí potřeby. Jenţe staří
bohové teď vykonávají nové
činnosti. Otec prasátek, ten bodrý
duch Svátku prasečí hlídky, býval kdysi temným bohem obětišť, zrozeným
v modrých stínech nejtemnějšího období roku. Teď nosí marcipánové
párečky a šunčičky dětem a jeho divocí kanci jsou tak krotcí, ţe uţ celá
staletí nikoho neporazili a neohlodali na kost. Krev rozlitá ve sněhu se
změnila ve veselý červenobílý
kostým. Přeškolení a pře- cvičení
jsou klíčem k přeţití. (Stejné jako v
tom světě, kterému my tak potěšené
říkáme reálný, se museli staří bohové
Británie vykoupat, převléci, udělat si
něco s vlasy a stát se svatými nové
generace. Je nutné chovat se neustále
zaměstnaně a ukazovat se co nejvíce
na veřejnosti, aby na vás
nezapomněli.) Kdyţ vám pak
kaţdoročně napíše několik milionů
dětí, vaše přeţití bylo zajištěno.
Méně jisté je to u takového skřeta
Bradavčáka. Ta základní myšlenka je
161
ale správná: Kdyţ můţe tak dlouho existovat víla Zubnička, která odnáší
vaše vytrţené zuby, proč by nemohl stejně dlouho fungovat vše pronikající
duch, který by věci přinášel? Nikdo přece netvrdí, ţe víly musí být hodné.
Kdysi lidé věřili v domácí bůţky, láry a penáty. Ti potřebovali, jen to, aby
na ně člověk nezapomínal a tu a tam jim
obětoval nějakou tu maličkost.
Janek Mrazík má mnohem zdravější
původ. Kolik dětí ve vytápěném
západním světě vidělo na okně mrazivé
květy? A je jasné, ţe ty květy někdo
malovat musí, protoţe není moţné, ţe by
při normálním procesu mrznutí vody
mohly vzniknout ty úţasné, kapradinám
podobné kresby na skle. Kromě toho, jak
by mohla voda vědět, jak vůbec takové
kapradiny vypadají.... no řekněte?
162
163
164
Leonardo z Quirmu
Leonardo z Quirmu je evidentně zeměplošský Leonardo da Vinci, který
je nepochybně sám o sobě postava, která jako by vystoupila z fantasy.
Zapadl na Zeměplochu velmi snadno. Muţ, který vynalezl zámky,
kuličková loţiska, nemluvě o tancích a helikoptérách, by jistě jen vzkvétal
na světě, kde je dokonce i kosmická cesta jen jeden neopatrný krok
stranou.
Báječná věc na da Vincim, jako na modelu, je to, ţe kolem sebe trousil
nápady jako jiskry. Kdyby si byl nějaký Medici vzpomněl, ţe chce
ponorku a byl by za ni ochoten zaplatit, Leonardo by mu ji zřejmě
vymyslel a dal postavit. Leonardo z Quirmu je jen Leonardo da Vinci,
který má potřebné vybavení a jemuţ někdo dodává odvahy. Část
sebevědomí mu moţná dodala Gytha „Stařenka" Oggová, dáma výjimečně
ctnostná (to znamená, ţe nějaká ta ctnost u ní byla jen výjimkou). Jeho dva
obrazy, Mona Ogg zamlada a Mona Ogg teď, a jeho náčrt k dalšímu dílu,
který nápadně nenápadně připomíná obraz Holmana Hunta The Hireling
Shepherd (Nájemný pastýř), naznačují, ţe za svých mladých dnů strávil
jisté velmi šťastné období v Lancre.
(Zeměplošský Leonardo v sobě má navíc i kousek sira George Cayleye.
To byl skutečný otec aeronautiky, shrnul vědecké poznatky, provedl
mnoţství výpočtu a důvod toho, ţe se inu nepodařilo postavit první létající
stroj, který by unesl člověka, byl jen v tom, ţe spalovací motor byl
vynalezen aţ po jeho smrti. Zkoumal ale, stejně jako Leonardo, moţnosti
stroje poháněného střelným prachem.)
165
A tak zatímco slunce pomalu klesá pod okraj...
... říkáme sbohem.
Nikdy si nejsem jist, kam Zeměplocha zamíří příště. Kdysi jsem si
myslel, ţe je to fantasy. Teď si myslím, ţe vyuţívá fantasy a dělá za mě
spisovatele fantasy stejným způsobem, jakým jsou Donald Westlake nebo
Carl Hiassen spisovateli detektivek. No, vlastně, koho to zajímá?
Spisovatelé by o takových věcech asi neměli přemýšlet.
Na začátku jsem řekl, ţe to pro mě byl vţdycky vizuální svět. A zdá se,
ţe stejné je to se čtenáři. Uţ dávno jsem ztratil přehled o počtu
zeměplošských kostýmů, které jsem viděl, a kdyţ uţ o tom mluvím, i o
166
počtu zeměplošských her, které byly odehrány a jsou ještě hrány po celém
světě, na kaţdém světadíle včetně Antarktidy (pokud jsem dobře
informován, tak právě tam Australany.). Existují divadelní skupiny, které
je berou jednu po druhé. Lidé vidí Zeměplochu. Moţná biograf zase tak
moc nepotřebujeme. Moţná, se objeví knihy, v nichţ uţ bude biograf
zabudován.
Terry Pratchett
167
168
169
Možné představy budoucnosti, neboli duchové z
minula
Hledání nové podoby přebalů knih nikdy nekončí. Působí lépe nějaké
grafické kompozice, nebo by bylo lepší něco podobného ikonám? Jdeme s
časem, nebo s námi čas uţ vyběhl?
Můţe se to stát nebo také ne. Budoucnost je zavřená kniha...
170
171
172
173