Podolský sokolík Jaroslav Míth:
Transkript
Podolský sokolík Jaroslav Míth:
PRAHA 4 místo pro celý život | www.pravaadresa.cz | Pro obyvatele Prahy 4 ZDARMA | Podolský sokolík Jaroslav Míth: Nechci o věcech jen mluvit, chci je dělat! Podolí a Praha 4 je dnes živá a rozvíjející se čtvrť, poskytuje krásná místa k bydlení a dobré podmínky pro obchod a podnikání. Jako první bych vám rád zprostředkoval příběh domu Hanzlberg, jehož historie je košatá a jsou s ní spojeny osudy mnoha osobností naší umělecké sféry. Jsem rád, že dnes mohu v tomto domě bydlet a díky svému tchánovi fotografu Ivo Gilovi tak být alespoň symbolicky součástí jeho odkazu. Hanzlberg aneb legendární umělecká kolonie v Podolí V ždy jsem se zajímal o veřejné dění, spoluvytvářel místní společenské aktivity a vyznával morální hodnoty. Snažím se tyto hodnoty naplňovat mimo jiné i jako starosta místního Sokola. Do komunální politiky chci vstoupit, protože mně jako obyvateli a nyní již i patriotovi záleží na mém bydlišti a chci přispět k rozvoji naší obce. Nechci o věcech jen mluvit, chci je dělat. Společně s předními kandidáty ODS v dalších volebních obvodech, kteří jsou stejně jako já místními patrioty, vám chce- Kdo jsem? Je mi 40 let a jsem otec dvou dětí školou povinných. Zajímám se o veřejné dění a historii. Rád sportuji a zahradničím. Vystudoval jsem VŠE a pracuji jako manažer ve finančnictví v mezinárodní divizi. Bydlím v Podolí v rodinném domě, který zde stojí téměř tři století. me pro volné letní chvíle přinášet zajímavé čtení o nějaké zajímavosti nebo oblíbeném místě z volebních obvodů, kde žijeme, pracujeme a vychováváme děti. Podolí má 13 913 obyvatel, 76 ulic a 1147 domů. V jednom zdánlivě nenápadném domě v romantické uličce Pod Vyšehradem, hned naproti klasicistní katovně bývalo v šedesátých letech pěkně rušno. V ruině určené k demolici zvané Hanzlberg podle duchovního otce Leo- Letní magazín 1/2014 Jestli si myslíte, že rok 1989 byl počátkem úpadku naší země, pak nás nevolte! Neuvěřitelným společenským kýčem poslední doby je absolutní zpochybňování všeho a všech za poslední desetiletí. My na to odmítáme přistoupit. Myslíme si, že ještě nikdy v historii jsme se neměli tak dobře a svobodně jako v uplynulých dekádách. A pokud nám někdo tvrdí, že většími veřejnými zásahy tento stav zlepší, pak se mýlí. Společně jsme na Praze 4 prožili již téměř 25 let svobodné společnosti. Po celou tu dobu byla ODS vedoucí silou na radnici Prahy 4. Udělali jsme nepochybně i spoustu chyb a nechali se mnohokrát reprezentovat lidmi, kteří si naši důvěru nezasloužili. Praha 4 se za tato uplynulá období stala opravdu „dobrou adresou“. Z původního místa pro přespávání bez pracovních příležitostí i občanské vybavenosti je dnes nejrychleji se rozvíjející čtvrť s nejnižší mírou nezaměstnanosti a s nejvyšším průměrným příjmem na hlavu. Víme, že to není zásluha politiků, ale každého jednotlivce, který je aktivní a usiluje o štěstí své a svých blízkých. Úkolem politiků, a to i těch komunálních, je především nepřekážet: spravovat jen to nejnutnější a nevytvářet zbytečné překážky ke svobodné a tvořivé práci každého z nás. Náš program vychází přesně z těchto zásad. Obec není podnikatel, ale pokorný správce věcí veřejných ve prospěch každého obyvatele Prahy 4. Neslibujeme vám „modré z nebe“, jak to dnes činí mnozí naši konkurenti. Slibujeme dobrou správu a maximální prostor pro každou soukromou iniciativu. Předkládám nám všem reprezentanty „pravé ODS“, jak ji definoval pan profesor Fiala. Strany vycházející ze své tradice zásad, ale kterou už nereprezentují představitelé se špičatými botami a zlatými řetězy. Budu rád, pokud si tyto kandidáty vyberete a dáte jim v komunálních volbách svůj hlas. Váš Marek Benda, předseda ODS Praha 4 a poslanec Parlamentu ČR Jak vzpomínal jeden z tehdejších účastníků Ludvík Hess (šéfredaktor Divokého vína a nynější zakladatel baby boxů), „pilo“ se rozdávané divoké víno a při avantgardních kreacích občas tuhla krev v žilách. Zkrátka vedle alkoholu tekla občas i krev a dům přetékal emocemi. Jaroslav Míth | volební obvod číslo 1 | Pamětní deska nejméně padesáti osobností še Hanzla (loutkáře a rekvizitáře v divadle J. Wolkera, později Vinohradského divadla) vznikla dnes již legendární umělecká kolonie s životním stylem blízkým hippies. Právě za Hanzla zde byl zaveden princip otevřených dveří, nikdy se nezamykalo, kdo přišel, najedl se, vyspal se a mohl jít zase dál, jak popisuje situaci jeden z tehdejších obyvatel komunity a dnešní spolumajitel domu fotograf Ivo Gil. Happeningy a bujaré večírky Tento mýtický dům objevila z kraje šedesátých let ilustrátorka Jarmila Halámková, která se znala s majitelkou paní Marií Vogelovou, dříve Šaškovou, svéráznou, do předklonu ohnutou starou paní, jejíž rodina údajně spoluvlastnila i další dva sousedící domy. Dům stavěl jeden z jejích předků, v přízemí byla konírna a kromě bydlení sloužil také jako přepřahací Jakub Kohák P raha 4 je s mým životem spojena přímo fatálně. Kdysi náš dům v Karlíně — v Dobrovolného ulici — musel ustoupit dnešnímu metru Florenc, a tak byla naše rodina, přesídlena na jedno z nově budovaných sídlišť. Ano — tušítě správně — na Prahu 4. Právě tam jsme s dalšími malými chlapci bojovali o svá území. Pokaždé mě ohromí rozlehlost, jakou se Praha 4 pyšní. Od panelákových propletenišť až ke klasickým vilám z první republiky v Hodkovičkách a Braníku. A právě posledně jmenované čtvrti mám nejraději — nejen proto, že tam žije můj tatínek. Ta místa totiž skýtají rozličná tajemná zákoutí, ve kterých jakoby se zastavil čas, a která mě i po letech nepřestávají fascinovat. | režisér, multimediální umělec | 2 stanice pro formanské potahy na pražských stavbách, např. Palackého mostu. Majitelka neměla děti ani rodinu a většinu času trávila se svým druhem na chatě v Modřanech. Celý zchátralý dům se suchým záchodem a vodou dostupnou jen z pouličního stojanu připojeného na městský vodovodní řad tak byl plně k dispozici bujarým večírkům, happeningům a různým tvůrčím kreacím. Od Borise Hybnera, Jaroslava Myslivečka až k Pavlu Hudec-Ahasverovi Začátkem sedmdesátých let dostal Leoš Hanzl služební byt od Vinohradského divadla a otevřená komunita, která se zapsala do duší řady našich významných umělců, nadobro zanikla. Obyvatelé po dokončení studií na uměleckých školách postupně odcházeli, někteří z nich se rozhodli dům koupit a začali v domě budovat rodinné zázemí pro své blízké. Střední věk a nutnost existenčního zajištění přispěly k utlumení nevázaných aktivit. Zůstal jen název, který se k domu stále váže. Do dnešních dnů v něm stále bydlí dva tehdejší protagonisté komunity fotografové Pavel Hudec-Ahasver a Ivo Gil se svými rodinami. Jak oba říkají, rádi by na domě umístili pamětní desku se jmény osobností, které jím prošly. Bylo jich nejméně padesát. Inspiraci tu hledaly nebo azyl našly kulturní osobnosti všech možných uměleckých oborů. V domě pobývala celá generace umělců se společným pocitem tvůrčího neklidu, vzdoru a rebelství, jak uvádí ve vzpomínkách fotograf Jan Reich. Trvalý pobyt zde měli fotografové Pavel Hudec-Ahasver, Ivo Gil, malíř Jaroslav Mysliveček, jediný s rodinou, televizní režisér Eduard Sedlář, mim Boris Hybner, grafici Ivana Pavlová, Ivo Pošmourný a sochař Bohouš Zemánek. Krátkodobé přístřeší poskytl Hanzlberg řadě mladých hereček, herců, básníků a malířů, kteří zrovna neměli kde složit hlavu. Střed Evropy podle Hrabala Hanzlberg žil bohatým kulturním životem a vždy se tam něco zajímavého a extravagantního dělo. Pořádaly se koncerty, ve světlíku se hrálo divadlo, pantomimické kreace, absurdní dramata, dadaistické a avantgardní happeningy. Pilo se pivo a hodně debatovalo. Tyto aktivity přitahovaly na Hanzlberg i další pravidelné návštěvníky, jako byl spisovatel Bohumil Hrabal, historička fotografie Anna Fárová, Lubomír Hess, Václav Havel, režisér Ján Roháč, Pavel Landovský, rocker Pavel Sedláček, mim Ctibor Turba nebo dokonce i básník Allen Ginsberg, král Majáles v roce 1965. Při jednom z těchto dýchánků vyhlásil Hrabal Hanzlberg za „Střed Evropy“. Víte že... Šéfka z Dvorců Eva Kárníková: Na legendární Dobešku nedám dopustit. B ydlím v Podolí a není mi lhostejné, co se kolem mě děje, kam směřuje celá společnost. Jak se bude vyvíjet prostředí, ve kterém žijeme, a jaká budoucnost čeká naše děti. To je také hlavní důvod, proč jsem se rozhodla kandidovat v letošních komunálních volbách. Můj zájem o komunální politiku pramení z obav z budoucnosti, která by mohla přijít, a zároveň z poznání možností komunální politiky ze zahraničí. Chci se aktivně zasadit o to, aby se měly dobře nejen naše děti, ale i naši rodiče. Aby místo, ve kterém žijeme, bylo co nejhezčí, naše sousedské vztahy co nejlepší a aby nám naše komunita vedle bezpečí nabídla také aktivní život s možností vzdělávaní, komunikace i rodinné zábavy. Ráda bych vás blíže seznámila s Dobeškou, ke které mě vážou krásné vzpomínky z mládí spojené s prvními láskami, ale i pravidelnými návštěvami koncertů a představení v Branickém divadle a hlavně „Sklepáků“ v divadle Na Dobešce v osmdesátých letech. Stavět se na Dobešce začalo před 100 lety Pojďme se vydat proti proudu času do hlubší historie Dobešky. První osadníci se zde objevili v roce 1913. Založili na Dobešce stavební spolek, aby mohli stavět společně svá obydlí. Každý stavebník si musel najit svého stavitele, nebylo možné stavět svépomocí, podle vlastního stavebního projektu, to bylo podmínkou. Na kopci nad Branickou skálou se začalo stavět na jaře, roku 1914. Téhož roku ale vypukla první svě- tová válka a stavební činnost byla utlumena až do roku 1919. Keltové a Libuše na Dobešce Za zmínku jistě stojí i legendy, které se k Dobešce vážou. První z nich praví, že v místě dnešní ulice U Dubu stával vysoký dub a v jeho blízkosti se údajně nacházelo jezírko, odkud měla bájná Libuše věštit slávu Prahy. Podle jiné legendy zanechali na Dobešce své stopy Keltové, Fifinka z Čtyřlístku Já i moje manželka Lucie bychom mohli vyjmenovat opravdu spoustu důvodů, proč se cítíme nejlépe právě v Praze 4. Zde jsou alespoň čtyři nejdůležitější. Žijeme téměř v centru a přitom v zeleni. Jako vášniví cyklisté to máme coby kamenem dohodil k cyklostezce podél Vltavy na Zbraslav. Stejně tak rádi využíváme plavecký areál a Žluté lázně. A v neposlední řadě náš těší výborná spolupráce s radnicí Prahy 4. Zejména si vážíme jejího odmítavého postoje k neuváženým projektům. Zdraví vás Jaroslav a Lucie Němečkovi protože jedním z dominantních prvků tohoto místa byl i velký lesklý černý kámen. Černá barva je totiž označovaná slovem „dubh“ ve všech keltských jazycích.1 © Jaroslav Němeček Kdo jsem? V prvé řadě jsem matkou dcery Klaudie. Dále rovněž vystudovanou ekonomkou, která pracuje ve finančním sektoru a v roce 2007 získala titul Manažerka roku. Ve volných chvílích ráda sportuji, cestuji a poznávám nové lidi. Jedinečná Dobeška se musí dál rozvíjet Ať tak či onak, legendami a teoriemi opředená Dobeška je místem opravdu mimořádným. Pravdou ale je, že na Praze 4 jsou i jiná místa, mající, nejen pro obyvatele Prahy 4, legendární, historickou či významovou hodnotu. Já a moji kolegové chceme, aby tato místa byla nejen zachována, ale i rozvíjena tak, jak se o rozvoj Dobešky zasloužil architekt David Vávra, jeden ze spoluzakladatelů divadla Sklep. 1 Svoboda, Jiří: Braník nebo Bráník, internet 2011 Eva Kárníková | volební obvod číslo 2 | Hana Hegerová P raha 4 vždy patřila k mým oblíbeným pražským čtvrtím. Ráda navštěvuji své přátele v Podolí a Braníku. V raném mládí i zralém věku jsem v malebných zákoutích Prahy 4 prožila žila skutečně skutečně nezapomenutelné nezapomenutelné chvíle. chvíle. Ať Ať už už se se svými svými láskami láskami či či s přáteli, s přáteli, které které sem sem jezdím jezdím navštěvovat navštěvovat dodnes. dodnes. V neposlední V neposlední řadě řadě jsem jsem se se setkávala setkávala s Prahou s Prahou 44 i profesně. i profesně. Na Kavčích Na Kavčích hohorách rách v tehdejší v tehdejší Československé Československé televizi televizi jsem jsem natočila natočila mnoho mnoho svých svých oblíbených oblíbených písní písní a šansonů. a šansonů. Vystupovala Vystupovala jsem jsem rovněž rovněž snad snad ve všech ve všech sálech, sálech, které které má má tato tato pražská pražská čtvrť čtvrť k dispozici. k dispozici. Nejenom Nejenom proto proto si si přeji, přeji, aby aby se se v Praze v Praze 44 i nadále i nadále žilo žilo blaze blaze a její a její obyvatelé obyvatelé mohli mohli být být pyšní pyšní na to, na to, že že je je to to právě právě „jejich“ „jejich“ čtvrť. čtvrť. || šansoniérka šansoniérka || ...Spořilovu, kde po celý život žil, věnoval Adolf Branald knihu Převleky mého města? 3 Pražák z „konce světa“ Zdeněk Kovařík: Mým životním krédem je svoboda a zodpovědnost. J sem lokální patriot, chci se starat o místa, která mám rád. Chci, aby nám všem, kteří jsme s těmito místy spojeni, přinášela radost a spokojenost. Narodil jsem se v Praze, více než půl století si svůj život bez ní neumím představit. Být krčský patriot není jednoduché. Co je vlastně Krč? Docela hezké sídliště na místě někdejších polí a hájku. Thomayerova nemocnice, která byla Masarykovým domovem pro starší a potřebné obyvatele Prahy. Domov pro novorozence, co býval luxusním sanatoriem. Nádraží, kde většina z nás nikdy nenastoupila do vlaku. Několik rybníků, zámeček, kaplička a sokolovna. To všechno památky na dvě stanice metra, ke kterým se stále obtížně dostáváme plnými autobusy okolo nemocnice. Jedna z nich nahradila idylickou dřevěnou konečnou tramvají tehdy skutečně „na konci světa“. Moderní rodinné domy byly postaveny na krásném místě jižního svahu, kde ještě začátkem šedesátých let byly nouzové kolonie. Nekonečné množství zeleně v údolí už vymazalo tvář původního krčského jádra. Mám Krč rád, má tolik tváří, že si každý může vybrat svůj nejlepší kout! Jsem lokální patriot, chci se po pár letech znovu starat o Prahu 4. Chci, aby nám všem přinášela prosperitu, dávala nám prostor pro naše sny i každodenní aktivity. Aby nás neobtěžovala a nepletla se nám do života, když nechceme. Aby nám dokázala pomoci, když si nedokáže- Kdo jsem? Je mi 52 let, jsem ženatý, spokojený otec dvojčat. Podnikám v oblasti technologického řízení. Jako odborník na veřejné rozpočty jsem zástupcem tajemníka MČ pro finance a majetek. Považuji se za vytrvalého milovníka Prahy, hor, dobrého jídla, čísel a sportu. me nebo nemůžeme pomoci sami. Aby ctila naši svobodu i naši zodpovědnost! Být patriotem Prahy 4 je nesmírně obtížné. Vždyť co je Praha 4? Historická zástavba Nuslí a Michle s neprávem opomíjeným geniem loci. Skromný starý Spořilov, vystavený z peněz střádalů, vyhledávaný ctiteli rodinného bydlení. Domky ve Lhotce a Hodkovičkách s kouzlem města v zeleni. Starý Braník s trampským nádražím i kouzelnými hospůdkami a malebné Podolí na krásném břehu Vltavy s porodnicí, odkud mnoho z nás poprvé spatřilo svět. historické Krče vedly z kopce do kopce jako dlouhé nudle. Mám Prahu 4 rád, protože jde kupředu a nečeká na dary! Kdysi byl v Krči „konec světa“ Jsem prostě Pražák. Nikdo mi nerozmluví to úžasné město s nezapomenutelným kouzlem historického i nového. Město s úžasnou polohou, která nepřeje do- Dnes Krčí prochází dálnice nazývaná spojkou, co nás kdysi rozdělila. Máme 4 Jsem připraven se opět starat o Prahu 4 Chci jít dál, starat se o budoucnost města. Hledat taková řešení, která dokážou spojit nádherný odkaz našich předků s dostatkem příležitostí uspět v konkurenci pro naše potomky! Náš jedinečný kousek města za trochu námahy a obětovaného času přece stojí, co říkáte? Zdeněk Kovařík | volební obvod číslo 3 | Park Jezerka P odle legendy se sem jezdila kněžna Libuše z Vyšehradu koupat se svými družkami v lázni. Pravdou je, že odtud bylo vedeno dřevěné potrubí zásobující vodou Vyšehrad. Dodnes zde vyvěrá pramen zvaný Libušina lázeň. Zachována zůstala původně klasicistní zemědělská usedlost z konce 18. století. Začátkem 20. století byla budova upravena jako výletní hostinec, kde hrával i promenádní orchestr. Později v majetku Sokola a nakonec města: Osvětová beseda a televizní studio Jezerka. Dnes Divadlo Na Jezerce. Gusta Bubník Nové centrum Prahy 4 na Budějovické. čas, kdy v údolí bylo ještě centrum Dolní i Horní Krče i s kinem Oddech s lavicemi a mohutnými kamny uprostřed sálu. Mimochodem víte, že Dolní Krč nikdy nebyla dole a Horní Krč nebyla nahoře. Obě pravě, ale o to více potěší svou krásou a různorodostí! P raha Krč je pro mě, řečeno ve sportovní terminologii, „mateřským klubem“, na který nedám dopustit. Za svoji dlouholetou kariéru obyvatele této pražské čtvrti jsem zde sehrál spoustu přátelských i soutěžních zápasů. V letech 1998 až 2002 dokonce na půdě radnice, kde jsem působil jako zastupitel. Na většinu těchto zápasů vzpomínám rád a s patřičnou nostalgií. Dnes už sice nemám patřičnou rychlost v tahu na bránu, ale přesto mě dění v naší čtvrti zajímá. Troufnu si říci, že na zdejším hřišti mám ještě stále větší přehled než spoluhráči o několik generací mladší. Věřím, že Praha 4 se bude i nadále držet v lize na nejvyšších příčkách, kam bezpochyby patří a vždy patřit bude. | hokejová legenda | Víte že... Keny a Kuba Hradilů Kuba: Pche, rybník, těch my u nás máme, jen vyběhnu z domu a hned můžu do jednoho hupnout, jdeme dál. Keny: Ok, zavedu tě do Třešňovky, tu jsem u vás neviděl. Kuba: Jé, tady je to prima! A hele, cy klista. A jede po trávě, ulovím ho! Keny: Paničko skákavá! To nééé! To je tady běžný! Kuba: Vážně? Zvláštní, u nás jezděj kolaři po silnicích, chtěl jsem ho teda trochu proškolit, ale když říkáš… Keny: Jasně, to je město, vidloňi! Jen pojď hezky mezi lidi, vemu tě na Starák. Rybník Hamrák – klidná oáza uprostřed moře kamionů Psí zpravodajka Klára Cingrošová: Jsem patriot a nadšenec zajímající se o vše, co se v mojí čtvrti děje. Apatii nesnáším. M ám ráda místo, kde žiju. Protože se tady, na Spořilově a v jeho okolí, pohybuji už poměrně dlouho a všechno mi přijde důvěrně známé a „normální“, myslím, že by bylo dobré slyšet názor nové krve. Požádala jsem proto věhlasného žurnalistu VM, aby položil pár otázek mému psovi Kenymu, abychom se od něj dozvěděli, jak tu jde život. Takhle to dopadlo: VM: Nazdar Kenouši! Mimochodem: doufám, že ti můžu tykat. Keny: Samozřejmě, Václave. Jsem sice šlechtic, pravda, ale je mi teprve rok. VM: Kenouši, přistěhoval ses do Prahy z Moravy, jak se ti tu líbí? Keny: Moc, bydlíme s paničkou blízko Hamráku, tam je to prostě báječný! Kdo jsem? MUDr. Klára Cingrošová, 47 let, manažerka klinických studií. Pocházím z Františkových Lázní a od toho se odvíjí moje „orientace“: Je naprosto nezbytné, aby prostředí, ve kterém žijeme, bylo čisté, klidné a zalité sluncem… Hlavně ráno: čmuchanda, klídek, koupání, kačenky… Občas sice panička hlasitě pronáší cosi o dobytku, ale to mě nevzrušuje a procházku si pokaždý parádně užiju. Pozdějc už začíná přibývat lidiček a kolařů, panička po- každý říká, že se těší na ty karamboly… Já sice nevim, co to znamená, ale těšim se teda taky. VM: Kenouši, když je u rybníka hodně rušno, kam paničku odvedeš? Keny: Pak rychle pelášim do Třešňovky. Když se v trávě nepovalujou vagabundi, je tam taky pěkně. Tudle panička na někoho řvala, že láme větve. To sem teda nepochopil, já mám klacíčky tuze rád, ty pánové teda určitě taky… VM: To byli vandalové, Keny. Keny: Hmm, to se mi moc nezdá, panička jim řikala nějak jinak, začínalo to myslím na k… Panička: Brzdi, Kenysi!!! VM: Nedal jsem vám slovo, mlčte! Kenouši, kam ještě se rád podíváš? Keny: O víkendech chodíme na Starák. V sobotu na trhy, tam je krásně rušno a voňavo. V neděli odpoledne se procházíme mezi domama, já nakukuju do zahrad, už je dobře znám. Zvlášť teď v létě je tam úžasně zeleno, to se mi líbí úplně nejvíc, to si pak vzpomenu na Moravu… A víte co? Mě to tlachání nebaví, končíme, paničko, hybaj na procházku. Teď už stejně všichni víte, kde pobíhám, tak si mě klíďo píďo zastavte, až se pot káme, a můžeme se bavit dál. VM: Děkuji za rozhovor, konečně víme, o čem se začne toto léto mluvit! Samozřejmě že se Keny rozhovorem pochlubil. Ozval se i kámoš od Třeboně, že by se na tu krásu přijel podívat a oplatil tak Kenymu minulou návštěvu… Klára Cingrošová | volební obvod číslo 4 | Keny vyhlíží Kubu z balkonu Kuba: Krůtí brko, co to tady je? Hrůza, příšery co řvou a smrděj! Paničkoooo, chci domů! Keny: Neblázni, kámo, to jsou přece kamiony! Kuba: Cože? To slovo neznám, takoví smraďoši u nás doma nejsou, jak tu můžeš žít? Někomu se to snad líbí, nebo co? Kuba Hradilů v Třešňovce Keny: Taky jsem se nejdřív bál, pak jsem je chtěl pochytat, aby zmizely, ale panička mi vysvětlila, že to musej lidi zařídit, aby kamiony jezdily tudy, co nikdo nebydlí. Tam kde jsou psi a lidi nemůžou jezdit kamiony! Kuba: Tak dost, dál nejdu. Zpátky k rybníku, potřebuju se zchladit, utrpěl jsem šok! Chci pryč! Keny: Paničko, udělej něco! Já chci, aby za mnou Kuba zase přijel… Tak vidíte, a mám další důvod, proč bojovat s kamiony dál, současný stav evidentně není normální. Globus nad Spořilovem, zástavba Trojmezí… Proboha, vždyť to všechno pojede zase přes Spořilov! Zdravý rozum přece musí vyhrát. A aby se na mě Kuba s Kenym mračili? No to bych nepřežila! ...do parku Jezerka prý jezdila již kněžna Libuše? 5 Restaurace Na Paloučku na dobové pohlednici Sběratel příběhů František Nikl: Historie hostince Na Paloučku je už 22 let také mojí historií. R ád bych vám představil jedno místo, pevně věřím, že většina Nuseláků jej dobře zná. Jedná se o hostinec Na Paloučku, jenž se stává v horkém létě oázou, kde lze najít příjemné osvěžení. Na Paloučku se čepuje již 82 let Historie malebného hostince sahá až do roku 1932. O šedesát let později moje rodina zakoupila budovu, ve které se tato osvěžovna nachází. V té době mi sice bylo teprve devět let, ale už tehdy mě zajímalo, jak hostinec dříve fungoval, kdo jej navštěvoval a jestli se s ním nepojí nějaké zajímavé historky. Oblíbený podnik propuštěných trestanců Dozvěděl jsem se například, že jej kdysi s oblibou navštěvovali propuštění trestanci z nedaleké Pankrácké věznice, kteří zde nejspíš zapíjeli znovu nabytou svobodu. Vedle této svérázné sorty hostů sem s oblibou zajížděli také mimopražští návštěvníci. Důvodem byl patrně fakt, že před druhou světovou válkou byly Nusle ještě okrajovou částí Prahy a končila zde tramvajová linka. Rozlehlá zahrádka a pivo jako křen Právě v předválečných Nuslích začínaly zájezdy mimopražských diváků, kteří do hlavního města přijížděli na divadelní představení. Na Paloučku se mohli občerstvit a díky dobré dostupnosti do centra být za chvíli v Národním či Vinohradském divadle. Vedle výhodné polohy je do hostince bezpochyby lákala rozlehlá zahrádka s kuželnou a podle pamětníků rovněž pivo jako křen. To v neposlední řadě. Budoucnost Nuslí i celé Prahy 4 mi leží na srdci Také dnes patří hostinec Na Paloučku k oblíbeným zastávkám Pražanů. Sejdeme se Na Paloučku? 6 Přijďte si sousedsky poklábosit o Praze 4 do hostince Na Paloučku. U piva za „desítku“ můžeme společně mluvit otevřeně a bez zbytečných formalit s kandidáty ODS. Ostatně tak, jak by to také dobří sousedé měli dělat. Na oběd či večeři si sem s celou rodinou rád zajdu i já osobně. Z devítiletého chlapce jsem dospěl a vybudoval Kdo jsem? Je mi 31 let a s manželkou právě očekáváme narození našeho prvního potomka. Vystudoval jsem Veřejnou správu a regionální rozvoj a následně Evropskou agrární diplomacii. Studia jsem završil na University of Northern Virginia, kde jsem získal titul MBA. V profesním životě se věnuji podnikání v oblasti cestovního ruchu. Žiji v Nuslích a jsem lokální patriot. jsem si hluboký vztah nejenom k tomuto hostinci, ale vůbec k celým Nuslím a Praze 4. Stal se ze mě lokální patriot, kterému záleží na místě, kde moje rodina a vůbec my všichni žijeme. Věřím, že naše čtyřka bude místo, kde se bude dobře žít! František Nikl | volební obvod číslo 5 | Na Paloučku Na Paloučku Na Paloučku Pivo za Pivo za Pivo za 10 Kč 10 Kč 10 Kč Platí dne 9. 9. 2014 Platí dne 23. 9. 2014 Platí dne 7. 10. 2014 Strážce zeleně Petr Fifka: Chci, aby i moje děti vyrůstaly v moderním městě plném přírody. K dyž jsem před téměř čtvrtstoletím přišel po studiích na univerzitě do našeho hlavního města, věděl jsem, že jsem zde nalezl nový domov. Měl jsem to štěstí, že jsem se usadil v Podolí, v jedné z nejpříjemnějších lokalit nedaleko od vltavského nábřeží. Podolí se mi za ty desítky let dostalo pod kůži a mám s touto báječnou lokalitou spojené nejdůležitější životní události. Jak by také ne, když se v blízké podolské porodnici narodily všechny tři mé děti. Komunální a celostátní politika se liší Postupem času jsem se v místě svého bydliště začal intenzivněji zajímat o politiku a v roce 2000 jsem vstoupil do ODS, která mi tehdy přišla jako strana nejlépe reprezentující moje názory a můj životní styl. Při své politické činnosti v komunální politice jsem záhy pochopil, jak je důležité, kdo a jak dobře pracuje na radnici a jaký z toho má obec a její obyvatelé užitek. Každý z nás by se měl čas od času rozpomenout, jak jeho okolí vypadalo před deseti či patnácti lety a zamyslet se, kdo v té době seděl v křesle starosty a jakou stranu reprezentoval. Pro velké město a jeho obyvatele je někdy těžší rozlišit mezi momentální popularitou politické strany na celostátní úrovni a dlouhodobou viditelnou prací jejích komunálních představitelů. Celý život se zajímám o přírodu Rád bych ve své další politické práci uplatnil nejen svoje odborné a řídící znalosti osvojené praxí v oblasti zdravotnictví, ale především občanské postoje například v oblasti ochrany přírody a zdravého životního prostředí. Od dětství se o příro- Víte že... du zajímám. Patřím mezi ty, kterým není jedno, že náhle zmizel vzrostlý strom či dokonce celý park. Během své profesní dráhy jsem navštívil mnoho evropských velkoměst, takže inspirace, jak velkoměsto pečuje o své zóny zeleně ve prospěch občanů, mám dostatek. A nejde jen o důslednou ochranu a kultivaci městských parků, jako jsou u nás park Družba, park Jezerka či drobné parčíky v obytných zónách, ale i vhodný a ekologicky citlivý rozvoj přirozených přírodních lokalit jako Michelský les, Kunratický les nebo Modřanská rokle. Rovnováha města a přírody udělá Prahu ještě krásnější Po zkušenostech získaných ve dvou volebních obdobích v Zastupitelstvu MČ Praha 4 jsem se v letošních volbách rozhodl kandidovat do Zastupitelstva hlavního města Prahy. Myslím, že v Praze musí být dostatek prostoru pro odpočinek jejích obyvatel, ať již je to klidné posezení nebo aktivní sportování v přírodě. I naše rodina miluje procházky nebo projížďky v pražské přírodě. Právě ten úžasný pás podél pravého břehu Vltavy, začínající náplavkami na Výtoni a končící až za soutokem s Berounkou, je pro mě stále tím nejoblíbenějším místem k relaxaci. Přestože se zde již vytvořily mnohé zajímavé podmínky pro trávení volného času obyvatel Prahy, tento rozsáhlý prostor stále poskytuje možnosti na vytvoření dalších sportovišť, klidových zón, ale i míst, kde se dá dobře najíst, napít a koneckonců i zaparkovat. To vše udělá naši městskou část i celou Prahu skvělým místem pro bydlení, místem pro kvalitní aktivní život a třeba ještě atraktivnějším místem pro ekonomicky přínosný turistický ruch. A právě s takovými představami bych rád pracoval v Zastupitelstvu hlavního města Prahy. Prof. MUDr. Pavel Dungl, DrSc. U ž dávno se považuji za branického starousedlíka. Když jsem na své zahrádce u domu založil vinici, všichni přátelé si mysleli, že se mi tam nikdy nic neurodí. Naštěstí se mýlili a posledních deset let tak můžeme pořádat oslavy na počest našeho Branického burčáku. Víno navíc chutná tak dobře, jako kdyby se urodilo na mém rodném Znojemsku. Nejen kvůli tomu je pro mě domovský Braník ideálním místem k bydlení. Není to daleko od centra a přitom kousek do přírody. Braník si stále uchoval něco starosvětského. Je to místo, kde se cení sousedské vztahy. Stačí se projít kolem řeky, zaskočit k našemu „posvátnému“ dubu v Branickém mezivrší, posedět se sousedy a přáteli... My místní prostě máme jasno. Tady jsme doma a nic na tom rozhodně nehodláme měnit! | přednosta ortopedické kliniky | Petr Fifka | kandidát do ZHMP | Kdo jsem? Je mi 47 let, jsem ženatý a mám tři děti. Vystudoval jsem Farmaceutickou fakultu UK a později také management na Open Business School. V roce 2000 jsem vstoupil do ODS, za kterou jsem byl dvakrát zvolen do Zastupitelstva MČ Praha 4. Zajímám se zejména o oblast zdravotnictví, které se věnuji ve svém profesním životě, a o ochranu životního prostředí, která je mi blízká jako občanovi. ...pivo se v Praze 4 vařilo již v 17. století? Nuselský pivovar H rabě Jan Josef Sezima z Vrtby (majitel Nuslí) postavil na místě dnešního náměstí Bratří Synků Nuselský dvůr, Nuselský zámek a o něco níže u Botiče Nuselský pivovar (1694), pouze ten je zachován dodnes. Byl to ve své době největší pivovar ve střední Evropě. Pivo se v něm přestalo vařit v roce 1960. 7 Křížovka na závěr Vyluštěnou tajenku nám pošlete na adresu: Oblastní sdružení ODS, Pujmanové 1219/8, 140 00 Praha 4 – Krč. Tři vylosované správné odpovědi odměníme věcnou cenou – stostránkovou fotoknihou formátu A4 s fotografiemi podle vlastního výběru. Ceny do soutěže věnovala společnost eFotokniha, s.r.o. www.efotokniha.cz Nápověda: DNK, IM, PSA, VINTA STRHNI NA ZEM 1. TAJENKA OBYVATELKA LEŠAN KLUB SBĚRATELŮ KURIOZIT DĚLALA PODKOVY BOUŘLIVÝ POTLESK 3. TAJENKA ALKOHOL VRCHOL 5. TAJENKA ZTRÁCET BONUS TAJENKA DROGY SPISOVÁ ZNAČKA TROPICKÉ OVOCE VÁCLAVOVA latinská PŘEDPONA PŘEDLOŽKA RUČIČKA CITOSLOVCE POCHOPENÍ angl. JEZERO CHUŤ CITRON něm. DLOUHÝ SPÍLAT angl. TENIS TRUHLÁŘSKÝ KOLOVRÁTEK ŽVÁSTY KOVÁNA angl. KOUPIT 2. TAJENKA LOUKY latinská SPOJKA CITOSLOVCE PLÁČE V OBDOBÍ STRAŠIT ZNEČIŠŤUJÍCÍ LÁTKY SMYČKY JEHLIČNAN SEKATI angl. TO TENISOVÁ ORGANIZACE LUPENÍ PUNČOCHY ČÍSLOVKA NEJVYŠŠÍ KVALITA POČÍTAČOVÁ JEDNOTKA římská ČÍSLICE OSLOVENÍ MUŽE AUTOR INDIÁNEK česká SPZ OBUTÍ STRČENÍ SADA STAROŘEKOVÉ SPÁT DLOUHO ZVÝŠENÝ TÓN OPAK NAPRAVO TELEVIZE UHLOVODÍK BRÁZDIT PLUHEM TADY MÁTE POSLANEC ODS TVRDÝ BONBON NEVOLNOST BOŽSKÝ POKRM SPOJKA LIDSKÝ KÓD česky HUMANITNÍ ORGANIZACE ŠIKOVNOST ŠVÝCARSKÝ KANTON A PODLE DODAVATEL ENERGIE SPZ MOSTU FIRMA PEUGEOT OTCOVÉ nářečně KNEDLÍKY hovorově PRACÍ PRÁŠEK ZVUKOVÉ ZNAMENÍ ZNAČKA KOSMETIKY STAROČESKÉ ZÁJMENO ZBOŽŇOVAT ZOLŮV ROMÁN VPRAVEN DO PŮDY PAPOUŠEK NARYCHLO OPÉCT fr. URČITÝ ČLEN 4. TAJENKA MEZINÁRODNÍ POZNÁVACÍ ZNAČKA OHRADA PRO PSY VYŠŠÍ DŮSTOJNÍK (Zkratka) angl. MUŽ ZAZVONIL LÉČKY HOBBY MARKET Vydalo: Oblastní sdružení ODS, Pujmanové 1219/8, 140 00 Praha 4 – Krč. Fotografie: archiv autorů a www.wikipedia.org ÚSILÍ