Speciální sociologické teorie

Transkript

Akademie managementu a komunikace
PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D.
22. 10. 2014
Speciální sociologické teorie: anotace
Anotace
• Tento předmět nabízí studentům přehled speciálních sociologických
teorií s ohledem na otázky mediálních studií. Studenti získají
poznatky z historie a typologie masové komunikace, sociologických
přístupů k masové komunikaci, a přehled o hlavních představitelích
jednotlivých škol a koncepcí, tématech mediálních studií (např.
účinky, globalizace, sociální média, atd.) a také o etice médií a
mediálním vzdělávání. Studenti získají zápočet za seminární práci,
kterou tvoří písemné podklady příspěvku do společné diskuse,
blogu, kolokvia, na jedno z témat pro závěrečné práce (teze pro
kolokviální diskusi).
Více zde:
http://mediaanthropology.webnode.cz/kurzy/specialni-sociologicketeorie/
Speciální sociologické teorie: přehled témat
Tematické okruhy:
1. Historie masové komunikace a předchůdci vědy o masové
komunikaci (hlavní vývojové trendy masové informace a komunikace,
politická a společenská komunikace, Max Weber, Walter Lippmann,
John Dewey, Harold Lasswell)
DEFLEUR, Melvin l. – BALLOVÁ-ROKEACHOVÁ, Sandra J. Teorie masové
komunikace. Praha: Univerzita Karlova, 1996.
KUNCZIK, Michael. Základy masové komunikace. Praha : Karolinum,
1995.
Tematické okruhy:
2. Matematická a systémová teorie komunikace (Claude Shannon,
Warren Weaver, Ferdinand de Saussure, Roman Jakobson, Niklas
Luhman a tři základní sociální systémy: archaický, městský,
technickoprůmyslový, Karl Deutsch a vliv kybernetiky na komunikaci)
ČERNÝ, Jiří – HOLEŠ, Jan. Semiotika. Praha: Portál, 2004.
LUHMANN, NIKLAS. Sociální systémy: nárys obecné teorie. Brno: CDK
Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2006. ISBN 80-7325100-0.
SHANNON, Claude E. – WEAVER, Warren. The Mathematical Theory of
Communication. USA: The University of Illinois Press, 1964. 125 s.
Tematické okruhy:
3. Kritický výzkum a Frankfurtská škola (Theodor Adorno, Max
Horkheimer, kultura, masová kultura, kulturní průmysl, komodifikace a
komercionalizace kultury)
MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál,
2007.
Tematické okruhy:
4. Příjemci a publikum, Birminghamská škola (Stuart Hall, Dennis
McQuail, Jürgen Habermas, zakódování a dekódování, recepce a
interpretace sdělení, preferované čtení mediálních obsahů, koncepce
veřejnosti, masového a mediálního publika, difuzní podoby publika)
HABERMAS, Jürgen. Strukturální přeměna veřejnosti: zkoumání jedné
kategorie občanské společnosti. Praha: Filosofia, 2000. ISBN 80-7007134-6.
HALL, Stuart. (ed.) Representation: Cultural representations and
signifying practices. London – California : Sage, 1997 (2003). ISBN 0
7619 5432 5.
2007.
Tematické okruhy:
5. Funkcionalismus, symbolický interakcionizmus, sociální konstrukce
reality (Talcott Parsons, Robert K. Merton, Herbert Blumer, John B.
Thompson, George H. Mead, Charles H. Cooley, Peter Berger, Thomas
Luckmann)
BERGER, Peter Ludwig – LUCKMANN, Thomas. Sociální konstrukce
reality: pojednání o sociologii vědění. Brno: Centrum pro studium
demokracie a kultury, 1999. ISBN 80-85959-46-1.
MEAD, George Herbert. Mind, self and society: from the standpoint of
a social behaviorist. Chicago: University of Chicago Press, 1997. 401 s.
ISBN 0-226-51668-7.
MERTON, Robert K. Social Theory and Social Structure. Glencoe, IL:
Free Press, 1957.
VYMAZAL, Jiří. Koncepce masové komunikace v sociologii. Praha:
Univerzita Karlova, 1991. 120 s.
Tematické okruhy:
6. Postmoderní znaková situace – virtualita, mýtus; ideologie vs.
postindustriální společnost, globalizace, Torontská škola (Roland
Barthes, Jean Baudrillard, Daniel Bell, Marshall McLuhan)
BARTHES, Roland. Mytologie. Praha: Dokořán, 2004. 170 s. ISBN 8086569-73-X.
BAUDRILLARD, Jean – POSTER, Mark. (ed.) Selected Writings.
California: Stanford University Press, 2001. 304 s. ISBN 0-8047-4272-3.
McLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím. Praha: Odeon, 1991. 348 s.
Tematické okruhy:
7. Účinky médií, etické a vzdělávací aspekty působení médií na
společnost (PR aktivity, reklama a působení zadavatelů reklamy, skrytá
reklama, podprahová sdělení, společenská odpovědnost a právní
regulace médií, objektivita, mediální výchova)
2007.
8. Mediace – medializace – sociální média (pojetí masové komunikace
ve 20. a ve 21. století, technologická a obsahová specifika digitální
komunikace, síťová komunikace, konvergence médií, internetová
žurnalistika, videožurnalistika, infotainment, seriózní a bulvární média)
2007.
Speciální sociologické teorie: doporučená studijní literatura
BARTHES, Roland. Mytologie. Praha: Dokořán, 2004. 170 s. ISBN 80-86569-73-X.
BAUDRILLARD, Jean – POSTER, Mark. (ed.) Selected Writings. California: Stanford University Press, 2001. 304 s.
ISBN 0-8047-4272-3.
BERGER, Peter Ludwig – LUCKMANN, Thomas. Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění. Brno:
Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999. ISBN 80-85959-46-1.
ČERNÝ, Jiří – HOLEŠ, Jan. Semiotika. Praha: Portál, 2004.
DEFLEUR, Melvin l. – BALLOVÁ-ROKEACHOVÁ, Sandra J. Teorie masové komunikace. Praha: Univerzita Karlova,
1996.
HABERMAS, Jürgen. Strukturální přeměna veřejnosti: zkoumání jedné kategorie občanské společnosti. Praha:
Filosofia, 2000. ISBN 80-7007-134-6.
HALL, Stuart. (ed.) Representation: Cultural representations and signifying practices. London – California : Sage,
1997 (2003). ISBN 0 7619 5432 5.
KUNCZIK, Michael. Základy masové komunikace. Praha : Karolinum, 1995.
LUHMANN, NIKLAS. Sociální systémy: nárys obecné teorie. Brno: CDK Centrum pro studium demokracie a kultury
(CDK), 2006. ISBN 80-7325-100-0.
MEAD, George Herbert. Mind, self and society: from the standpoint of a social behaviorist. Chicago: University of
Chicago Press, 1997. 401 s. ISBN 0-226-51668-7.
MERTON, Robert K. Social Theory and Social Structure. Glencoe, IL: Free Press, 1957.
McLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím. Praha: Odeon, 1991. 348 s.
MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2007.
SHANNON, Claude E. – WEAVER, Warren. The Mathematical Theory of Communication. USA: The University of
Illinois Press, 1964. 125 s.
VYMAZAL, Jiří. Koncepce masové komunikace v sociologii. Praha: Univerzita Karlova, 1991. 120 s.
Speciální sociologické teorie: témata pro závěrečné práce
1. Vysvětlete pojem frankfurtská škola a pozice, ze kterých redefinovala pojmy
kultura, masová kultura, kulturní průmysl, proces komodifikace a
komercionalizace kultury. Jakou úlohu ve společnosti přisuzují masovým
médií? V čem je tento přístup dnes překonán?
2. Analyzujte historické kořeny vzniku teorií evolucionismu a
neoevolucionismu a příslušným modelům vývoje společnosti s akcentem na
kulturní a sociální prvky. Přibližte základní teze těchto teorií. Vysvětlete
tvrzení, že prostředky mediální komunikace jsou dnes podstatným nositelem
evoluční změny.
3. Vysvětlete podstatu teorie strukturálního funkcionalismu a charakterizujte
základní myšlenky Talcotta Parsonse (koncepce AGIL) jako jejího výrazného
představitele. Jakou úlohu plní podle tohoto schématu masová média v
moderní společnosti?
4. Vymezte pozice, ze kterých byla kritizována teorie strukturního
funkcionalismu a její korekce ze strany Roberta King Mertona, včetně
vymezení pojmu teorie středního dosahu. Jakou úlohu v poznávání sociální
reality přisuzuje Merton empirickým šetřením? Diskutujte o tom, s jakým
možným efektem působí masová média na své publikum.
5. Charakterizujte transformační procesy proměny společnosti moderní ve
společnost postmoderní – postindustriální na základě základních tezí Daniela
Bella, včetně proměny sociální mentality a role masových médií v tomto
procesu.
6. Vysvětlete proměny sebepojetí v mediovaném světě, procesy
individualizace a institucionalizace ve spojení s problematikou zviditelňování
jako všudypřítomného fenoménu, úlohu masových a sítových médií v tomto
procesu.
7. Vysvětlete na příkladech pojem symbolická interakce a v souvislosti s ním
pojem mediovaná kvaziinterakce podle Thompsona, charakterizujte zejména
postavení televize v tomto procesu. Jaké typy interakce a jejich
charakteristické rysy obecně znáte?
8. Vymezte východiska teorie sociální konstrukce reality, význam jazyka a
jazykového kontextu jako nástroje konstruování světa. Jak problematická je
úloha médií v tomto procesu a posouvání hranic mezi realitou a virtualitou.
9. Objasněte systémovou teorii a její charakteristické znaky, mediální systém
jako subsystém sociálního systému. Klíčové otázky způsobu fungování
systému a jeho základní funkce. Niklas Luhman jako významný představitel
systémové teorie a jeho vymezení tří základních sociálních systémů (archaický,
městský, technicko-průmyslový) a jejich dominantních komunikačních
postupů.
10. Vymezte vztah mezi vědou a ideologií a problém ideologizace humanitních
a sociálních věd. Vysvětlete pojem ideologie v kontextu studia společnosti.
Diskutujte o médiích jako nositelích určitého souboru idejí a jako možných
nástrojích prosazování těchto idejí ve společnosti.
11. Co znamená a jaké podoby má konvergence médií?
12. Diskutujte o dnešním pojetí koncepce veřejnosti, masového a mediálního
publika, představte pojem difuzní podoby publika. Jak se tyto představy
proměňují v návaznosti na nástup internetových médií?
13. Objektivita a pravdivost v médiích v éře globalizace: sen, chiméra, nebo
prázdný pojem? Vysvětlete na příkladech.
14. Technologická a obsahová specifika digitální komunikace, internet jako
pracovní nástroj, zdroj a prostředník přenosu informací, webová stránka jako
efektivní a účinný komunikační nástroj, ekonomické aspekty internetového
vydávání, regulace internetu – ano-ne?
15. Specifika internetové žurnalistiky – příklady a srovnání s žurnalistikou v
tiskových médiích, etika internetové žurnalistiky, specifické internetové žánry,
hypertext, interaktivita, práce se čtenáři, Internet jako pracovní nástroj
novináře (zdroj informací, email jako komunikační nástroj, online konference
atd.)
16. Historické postavení médií ve společnosti, hlavní vývojové trendy masové
informace a komunikace a jejich vazba na vývojové trendy lidské společnosti,
politiky a ekonomiky.
17. Uveďte některé teorie o dopadu, možném vlivu a míře účinku médií na
společnost, společenské instituce a jednotlivce. Jak se tyto představy vyvíjely
v čase? Jak se konkrétně projevují snahy o řízení a kontrolu mediálního vlivu?
18. Představte základní myšlenky tzv. torontské školy a historické souvislosti
jejího vzniku, zejména úvahy McLuhana o vzájemné determinaci uspořádání
společnosti a dominantního komunikačního média. Jak rozumíte jeho
výrazům - ,,médium je poselstvím“ a ,,globální vesnice“.
19. Vysvětlete základní rysy a východiska tzv. birminghamské školy. Definujte
základní představy modelu zakódování a dekódování vzhledem k procesu
recepce a interpretace sdělení. Vysvětlete představu preferovaného čtení
mediálních obsahů.
20. Analýza mediálních obsahů - mediální obsah jako specifický druh
informace. Informace a dezinformace, realita a virtuální realita, společenské
instituce, které se podílejí na vytváření a transformaci komunikačního
kontextu v masové komunikaci. Komunikační kontext. Metafora v pojmovém a
audiovizuálním vyjádření.
21. Média tzv. seriózní a tzv. bulvární, jejich srovnání, rozdílné důvody vzniku a
metody fungování. Jak působí tatáž informace v seriózním a v bulvárním tisku,
kdo, jak a proč ji vybírá, priorizuje, umísťuje a prezentuje. Infotainment.
Příklady.
22. Sociální a ekonomické podmínky vzniku a rozvoje rozhlasového a
televizního vysílání, diferenciace rolí rozhlasu a televize. Role audiovizuálních
médií v modelování postmoderního světa. Vytváření umělých a virtuálních
kontextů, krize hodnot, mediální mytologie.
23. Základy dramaturgické skladby v auditivních a audiovizuálních médiích.
Cesta od nápadu k hotovému dílu. Část a celek v programové skladbě.
24. Politika, komunikace a ideologická kontrola – pojem, pojetí a modely
politické komunikace, liberální koncepce demokracie a mediální průmysl tvorba veřejného mínění. "Moc" médií - mýty a realita. Příklady z historie,
aktuální srovnání.
25. Význam masových médií v politické komunikaci – role médií v politické
komunikaci, metody, techniky a zásady manipulace a přesvědčování, politická
korektnost, newspeak
26. Etika ve sdělovacích prostředcích – Komparace etických kodexů českých
médií, dokumenty, normy, zákony ČR a EU
27. Zásady mediální výchovy – pojem, cíle, metody a prostředky, vliv médií na
osobnost člověka, funkce postojů a jejich změn
28. Jaký je vzájemný vliv politiky a médií z hlediska teorie masové
komunikace, svoboda projevu a svoboda médií z pohledu politických a
ekonomických institucí, PR aktivity a komerční sektor a jejich vliv na charakter
médií (vlivové a PR aktivity, reklama a působení zadavatelů reklamy, skrytá
reklama, podprahová sdělení)
29. Jaký je vliv technologického vývoje v médiích na jejich postavení a
fungování ve společenském systému; digitalizace, virtuální prvky a
interaktivita, regulace elektronických médií z pohledu českých zákonů a
evropských směrnic.
30. Vysvětlete základní pojmy Deutschovy sociologie: informace, její hodnoty,
systémy a struktury přijímání informací, informační kanál, vliv kybernetiky na
komunikaci.
31. Média jako účastník politického procesu z pohledu vývoje: vyložte ve
stručnosti hlavní zlomové body vztahu médií k politické komunikaci – z
hlediska historie, politiky, technologií atd.
Speciální sociologické teorie: Administrativní výzkum a
Chicagská škola (Lazarsfeld, Katz)
Oddělení sociologie na Chicagské univerzitě bylo zřízeno roku
1892. Jeho vedoucím se stal Albion Woodbury Small (18541926). Studoval mimo jiné historiografii v Berlíně a Lipsku.
Jeho znalosti německé právní a ekonomické historické školy,
shrnuté v knize Origins of Sociology (Small 1924).
V prvních fázích vývoje tohoto oddělení, tj. od roku 1910, se
stal její vůdčí osobností William Isaac Thomas (1863-1947).
Musil, Jiří. Chicagská škola a sociologie. Dostupné elektronicky na: http://lidemesta.cz/index.php?id=877
Definoval pojmy jako sociální postoje (attitudes) a hodnoty
(values), sociální původ (origin), sociální změna (change),
disorganizace, sociální situace, osobnost...
Zkoumal společně s Florianem Znanieckim vznik sociálních
vztahů u vesnických a primitivních společenství.
Bogardus, Emory S. The Sociology of William I. Thomas. Dostupné elektronicky na:
http://www.brocku.ca/MeadProject/Bogardus/Bogardus_1949.html
Teorie 4 potřeb (4 wishes)
1. touha po nové zkušenosti a čerstvých podnětech
2. touha po uznání (od sexuální reakce po všeobecné společenské
uznání)
3. touha po ovládnutí, vůle k moc (vlastnictví, domácí tyranie či
politický despotizmus)
4. touha po bezpečí (strach, negativní příklad člověka, který
odstoupí ze sociální participace a žije v osamění)
Po revizi: touha po nových zkušenostech (zvýšení stimulace,
fyziologické změny, rozšíření, dobrodružství, vzrušení,
senzacionalizmus, lov – hunting game), po bezpečí (opak novýchn
zkušeností), po sociální responzi (odpovědi, láska, kamarádství,
intimita) a po uznání (recognition, slává=vrchol uznání).
Sociální kontrola
• Thomas a Znaniecki jí připisovali dalekosáhlý význam
• kontrolou se dají vyjádřit sociální aktivity, nebo se k ní vztahují
• Účelem který vykazuje každý organismus, je mít určitou kontrolu
nad svým okolím.
• Kontrola prostředí probíhá přes pozornost (attention) a ta je
aktivována, když se něco pokazí, když zavedenými způsoby
selžou, když nastanou nové zkušenosti. Tento vývoj vytváří
„krize“, vzbuzení pozornosti, a výsledek je přizpůsobení se
organismu na životní prostředí. Tento proces je hlavní vysvětlení
růstu, a to i osobnosti růstu. Lidský ideál je podle Thomase
„úplně ovládat prostředí“. Jazyk vytváří víru a přání.
• Vzdělání hraje určující roli v míře kontroly nad prostředím.
Sociální situace
• situace je souborem hodnot a postojů, se kterými má
jednotlivec nebo skupina jednat v procesu činnostia vzhledem k
nimž je tato činnost plánována a její výsledky oceněny
• definice situace: jakémukoli úsilí předchází rozhodnutí jednat
nebo nejednat podle daného přístupu, kterému předchází
definice situace (výklad úhlu pohledu), politika a vzorce chování
• situace hraje klíčovou roli v lidském rozhodování zahrnujícím
mezilidské vztahy, intelektuální metody kontroly
situace=charakter na základech temperamentu
• Pelištejec (filištín, chytrák) – praktické, fixované postoje, sociální
tradice // Bohémský typ – temperamentní momentální reakce,
změny v postojích, neuzavřené možnosti vývoje // Kretaivní typ
– určený rozsah osobnosti, reflexe, plány produktivity, změny
Sociální instituce
• pravidla chování a konání vnímané jako vyhovující nebo v
rozporu s těmito pravidly vytváří systém sociální instituce
• souhrn sociálních institucí v dané sociální skupině představuje
sociální organizaci této skupiny
• sociální instituce a osobní zkušenost členů sociální skupiny a vliv
na jejich životy (zážitek, zkušenost, interpretace Překračují
formální organizaci)
Sociální dezorganizace
• snížení vlivu stávajících sociálních pravidel chování na jednotlivé
členy sociální skupiny; je to niverzální fenomén
• může vést k rozpadu sociálních skupin
• učení se odlišným normám jiné skupiny=zákonitá dezorganizace
Robert Ezra Park (1864-1944) také studoval v Německu
(Heidelberg), v r. 1915 napsal práci Město: Náměty na zkoumání
chování lidí v městském prostředí, r. 1925 se spoluatory vydal
publikaci The City, kde se zabývají:
• chováním lidí v Méstském prostředí
• růstem města a modely koncentrických zón
• ekologickým přístupem ke studiu lidských společenství
• přirozenými dějinami novin
• zločinností mláděže a organizací lokálních společenství
• vztahem mezi organizací společnosti a romantickým naladěním
(„Magika, mentalita a život města“)
• studiem městké komunity a jiných komunit (tuláctví), sociálního
chování a etnografí města
• empirický přístup: výzkum společenské reality
Musil, Jiří. Chicagská škola a sociologie. Dostupné elektronicky na: http://lidemesta.cz/index.php?id=877
Empirický výzkum zastávající kvantitativní metody zkoumání
účinků médií
- užití kvantitativní metodologie a analýza tvrdých dat
- propojení problémů s nástroji jejich řešení s výsledky podporující
nebo nenarušující status quo, spolupráce s jinými směry,
zakládání výzkumných institucí, výuka postgraduálních studentů
Paul Lazarsfeld - 1940: volební studie z Erie County - první model
behaviorálního výzkumu, teorie o dvoustupňovém toku
komunikace a názorových vůdčích (opinion leaders)
1935: analýza rozhodování o nákupu, podněty okolí k
nákupu, vlivy médií, doporučení reklamy či přátel; charakteristiky
nakupovaného produktu; podněty přicházející od samotného
nakupujícího, například účel nákupu
- reason analysis
- latent structure analysis
Empirický výzkum zastávající kvantitativní metody zkoumání
účinků médií
Elihu Katz – názoroví vůdci selektivně filtrují sdělení z médií,
jedno z médií masové komunikace: pokrytí, účinek, obsah
vysvětlování a difuze obsahu názorovými vůdcemi
názoroví vůdci mají podobnou strukturu jako ti, které ovlivňují:
osobnost, zájmy, demografie, socioekonomické faktory
Gabriel Tarde: aktivita/pasivita konzumentů,
model účinků: média/konverzace/názor/jednání
inovativní prvky ve společnosti jsou napodobovány, šíří se z centra
inovace
Speciální sociologické teorie: Kritický výzkum a Frankfurtská
škola (Adorno, Horkheimer)
Mezi důležité zdroje kritické teorie patří zejména:
• Jean-Jacques Rousseau kritikou společnosti, v níž „člověk
se rodí svobodný, ale všude žije v okovech“;
• Immanuel Kant svým pojetím autonomie člověka a
racionální kritiky jako prostředku k jeho osvobození;
• Georg Wilhelm Friedrich Hegel pojetím světa jako dějinné
dialektiky;
• Karl Marx metodou historického materialismu a odhalování
mocenských zájmů;
• Sigmund Freud metodou odhalování falešného vědomí.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kritická_teorie
Institut für Sozialforschung (IfS) an der Johann Wolfgang
Goethe-Universität in Frankfurt am Main bylo založené v roce
1923 s podporou nadace Stiftung des Kaufmanns und Mäzens
Hermann Weil a jeho syna Felixe Weil-a. V roce 1931 se stal
ředitelem Max Horkheimer.
Prvním ředitelem měl být Kurt Albert Gerlach, který v roce
1922 zemřel. Prvním ředitelem byl Carl Grünberg. Mezi první
členy patřili „západní marxisté“ Felix Weil a Karl Korsch,
významní teoretikové „kritických seminárů“ byli Friedrich
Pollock, Karl August Wittfogel, Karl Korsch a Georg Lukacs.
Programovým cílem institutu bylo „poznávání a rozpoznávání
sociálního života v celém rozsahu“.
http://de.wikipedia.org/wiki/Institut_f%C3%BCr_Sozialforschung
Od roku 1932 vydával Institu časopis Zeitschrift für
Sozialforschung, který v emigraci v r. 1939 až 1941 vycházel
pod názvem Studies in Philosophy and Social Science. K
autorem v prvních rocích vydávání patřili: Leo Löwenthal,
Friedrich Pollock, Erich Fromm, Theodor W. Adorno, Walter
Benjamin a Herbert Marcuse.
Pod vedením Ericha Fromma Institut zpracoval studie o
německých dělnících, autoritě a rodině.
Pod vlivem německého národního socialismu bylo mnoho
pracovníků Institutu vyloučeno a pracovali v exilu. Dne 13.
května 1933 byl Institut zavřen a budova Institutu byla později
během bombardování zničena. Již v únoru 1933 byla ale v
Ženevě založena společnost Gesellschaft für Sozialforschung
prostřednictvím „Société Internationale de Recherches
Sociales“.
Později byl Horkheimerem Institut přesídlen do New Yorku, za
podpory Kolumbijské univerzity. Kromě Horkheimera se do
New Yorku přesídlili také další členové: Pollock, Fromm,
Löwenthal, Marcuse, Neumann, Kirchheimer a v roce 1938 i
Adorno. Na Kolumbijské univerzitě fungoval Institut pod
názvem Institute for Social Research (ISR).
Adorno například spolupracoval na půl úvazku také s Radio
Research Project založeném Paulem Lazarsfeldem.
Adorno s Horkheimerem vydali v roce 1947 Dialektiku
osvícenství, základní dílo kritické teorie.
Začátkem 50. let byl Institu ve Frankfurtu obnoven na
Frankfurter Universität jako soukromá nadace. Ze současných
sociologů byl jeho členem Jürgen Habermas (vedl jej od r.
1964, společně s Ludwigem von Friedeburgem a Rudolfem
Gunzertem).
Tři základní pilíře kritické teorie jsou:
• Ekonomie,
• Rozvoj jedince,
• Kultura
V centru zájmu byla „socializace“ a to nejen v rodině, ale také
v masové kultuře. Dále byly tématy kritika masového
průmyslu a odhalování její rozporů (dialektik), ztráta
autenticity (resp. i lidského rozměru – proto Jednorozměrný
člověk Herberta Marcuseho), kritika fetišizace umění a
kultury.
„Kultura dnes orazítkovává vše stejně... Estetické manifestace,
stejně jako manifestace všech politických forem odporu se stejnou
měrou připojují k chvále ocelového rytmu“
Adorno, Theodor – Horkheimer, Max. Dialeketika osvícenství, s. 123.
Ocelový rytmus masové kultury – to je jednohlasná, unisono,
chvála strojového řízení (kybernetiky), umělých systémů,
mechanizace a technokratizace kultury. Chladná a nelidská ocel,
která spoutala lidskou bytost – kritika masové kultury a rozbor
jejího působení na člověka by se daly historicky hledat až v samé
Guttenbergovské revoluci – nadšení z masové produkce vyprchá,
když člověk zapláče nad její ne-originalitou, případně řečeno
pojmem frankfurtských kritiků: nad ztrátou autentičnosti.
Intelektualita a atonalita v hudbě podle Adorna nebudou
tolerovány masou (homogenním publikem, které vnímá hudbu
„bezcitně“), Adorno zdůraznil, že „jako hudba zní, o tom to není“ a
stejně tak degraduje hudbu její fetišizace – hudebníkův talent byl
transformován do prostředku (výdělku), cena lístku je mnohem
důležitější a představuje uctívání stavu, nad radostí a výsadu
zúčastnit se hudební události. Adorno, Theodor. On the Fetish-Character, s. 271.
Adorno, Theodor. Philosophy of Modern Music, p. 87, cit. podle
http://www.moyak.com/papers/adorno-schoenberg-atonality.html
Adornova kritika kulturního průmyslu: „populární umění se stává
pouhým představitelem společnosti, spíše než katalyzátorem
změn ve společnosti“ Adorno, T. Philosophy of Modern Music, s. 25.
Produkce kultury v kapitalismu je oslavou komodifikace.
Falešná identifikace s falešnými potřebami (ne-autentickými, neproduktivními, nikoli nesprávnými).
Od sedmdesátých let věnují představitelé kritických teorií stále
větší pozornost „skutečné demokracii“, kterou chápou jako
uspořádání, v němž „všechny společenské podmínky, jež jsou v
lidských rukou, musí záviset na reálném souhlasu všech“.
Horkheimer, M. Critical theory. New York 1982, p. 249.
S tím pak úzce souvisí i koncept „komunikativního jednání“ a
„diskurzivní etiky“, od autorů K.-O. Apela a J. Habermase.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kritická_teorie
Theodor Ludwig Wiesengrund Adorno
(* 11. September 1903 Frankfurt am Main;
† 6. August 1969 Visp, Schweiz)
Max Horkheimer
(* 14. Februar 1895 Zuffenhausen
† 7. Juli 1973 Nürnberg)
http://de.wikipedia.org/wiki
/Theodor_W._Adorno
http://de.wikipedia.org/wiki/Max_Horkheimer
Herbert Marcuse
(* 19. Juli 1898 Berlin;
† 29. Juli 1979 Starnberg)
Jürgen Habermas
(* 18. Juni 1929 Düsseldorf)
http://de.wikipedia.org/wiki
/Herbert_Marcuse
http://de.wikipedia.org/wiki/Jügen_Habermas
Děkuji za pozornost!
Studijní podklady v elektronické formě:
http://mediaanthropology.webnode.cz/kurzy/specialnisociologicke-teorie/
Akademie managementu a komunikace
PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D.
22. 10. 2014

Speciální sociologické teorie

Transkript

Podobné dokumenty

Ludwig Wittgenstein a jeho dědicové

Speciální sociologické teorie

Anketa o největší židovskou osobnost 20 století.

HOLOGRAFIE

Sociální patologie Sociální patologie = souhrnné označení