Jedna z mála věcí, která je těžší než samotné

Jedna z mála věcí, která je těžší než samotné

říjen 2010, Aru, Indonésie
zabezpěčení všech členů domácnosti před cuminou
L
vita è bella
a
Jedna z mála věcí, která je těžší
než samotné překonávání surovostí,
které před nás život občas postaví,
je snaha pomoci dítěti vypořádat se a porozumět či třeba jen přečkat takovéto
situace. Paradoxně pohled očima dítěte se může stát cestou vysvobození
jak pro dítě, tak i jeho zmáhané rodiče. Film `La vita e bella´ (Život je krásný,
1997) mě opět rozesmál i rozplakat nad svým obsahem i nad naší vlastní situací.
Zemětřas a cumina
Vzpomínám si, když jsme před několika lety zažili
naše vůbec první zemětřesení tady, přišlo mi to celé jako
nějaké zajímavé dobrodružství. Všechno se třese a chrastí
a kymácí a vrže, moře i vzduch je prostě „divné“… Četnost
a síla zemětřesení v posledních dvou měsících, a zřejmě
i fakt, že již máme Sáru, nadobro změnila moje vnímání
(věřte mi, zemětřesení není dobrodružství, natož pak zajímavé).
Koncem září přišlo první zemětřesení, které nám
připomnělo, že se na neočekávané situace a možnou
katastrofu musíme předem připravit. Bezprostředním
prvním krokem je dostat se do bezpečí. V našem případě
to znamená dostat se z kymácejícího se domu. Ihned poté,
minutu po skončení otřesů, je třeba vyhodnotit, o jak
závažnou situaci se jedná, zjistit zda hrozí následné otřesy
nebo velké přílivové vlny (tsunami) a dostat se dle předem
připraveného únikového plánu do bezpečné vzdálenosti od
moře. Pak je třeba vyčkat, zda se (ne)naplní předpovědi a
vrátit se k pokud možno normálnímu životu.
Problém je, že podobně jako každý jiný plán, ani
tento většinou neobstojí již v prvních chvílích. Náš domek
všechny otřesy ustál (zatím – staví se zde ne z pálených
cihel, ale z písko-štěrkových bloků sušených na slunci!
Paradoxně domečky těch nejchudších, postavené ze dřeva
Dobo, Aru
na kůlech, jsou tak tím nejbezpečnějším obydlím). Při
každém zemětřesení jsme se dostali z domu tak rychle,
jak jenom bylo možné, a nenaplnily se moje strachy, že
budeme muset vyskakovat z okna, protože neotevřeme
vzpříčené dveře (vtipnou skutečností je, že po každém
zemětřesení jsou to jiná okna a dveře, které nezavřeme –
momentálně v dílně). Ihned po otřesech přichází krátká
doba velké nejistoty. Přijdou další otřesy nebo dokonce
tsunami? V našich podmínkách, kdy žijeme na pobřeží
velmi malého a nízkého korálového ostrova, nemusí přijít
žádná super-tsunami, ale stačí několik velkých vln ve
špatnou dobu (v době vysokého přílivu) a většina obydlené části je pod mořem. Po celou dobu jsme odkázáni
na informace zvenčí. Na tomto místě se k spolehlivým
informacím lze dostat velmi těžko za normálních podmínek, natož pak po zemětřesení, kdy vypne elektřina a
kolabuje přetížená telefonní síť. Takže zatímco čekáme na
zprávu, co můžeme očekávat, máme několik málo minut
na to, abychom si sbalili to nejnutnější a byli připraveni
k odjezdu co jak nejdál od pobřeží do vnitrozemí. Jediná
spolehlivá ochrana před tsunami je úprk a to co jak nejrychleji. Každý metr a každá minuta je kritická. Po prvním
zemětřesení a poté, co jsme se již sbalili a byli připraveni k
odjezdu, jsme dostali zprávu, že nehrozí další nebezpečí,
takže jsme se mohli vrátit do postele (bylo něco po 22:00
hod). Nicméně dva dny nato, přišlo uprostřed noci (okolo
29. září 2010, 17:11 UTC
-4.92°N, 133.783°E
hloubka 12.3 km
Síla: 7.2
105 km SSZ od Dobo, Aru.
hloubky 0-70-300-700 km
Epicentra zemětřesení: Východní Indonésie je místem s velmi komplexní interakcí zemských desek. Z globálního hlediska, mikro
desky východní Indonésie absorbují energii sbližující se pacifické, australské a euroasijské desky. Zemětřesení 29. září 2010 je
výsledkem klasikého zlomu podél široké hraniční části zemské desky v tomto regioni. Necelých 27 sekund před tímto zemětřesením
se odehrálo jedno menší zemětřesení o síle zhruba 6.2, které se vyskytovalo v téměř identickém epicentru.
V okolí tohoto regionu (zhruba 300 km) bylo za posledních 50 let naměřeno více než 30 zemětřesení o síl 6 a více.
02:00) další zemětřesení, které bylo nepříjemně silné a
do vnitrozemí. Podařilo se nám vyměnit pouze několik
neobvykle dlouhé (šlo o dvě po sobě jdoucí zemětřesení).
zpráv, ve kterých jsme se domluvili, že je třeba se dostat do
Následoval stejný dril – dostat
bezpečí, dokud se situace neuklidní
Život je krásný
poděšenou plačící Sáru z postele,
a nevyjasní, ale v té chvíli celá síť už
vyběhnout z domu, přečkat otřesy
kolabovala – asi také díky hromadně
<<< 26. 9. 2010, 22:00 hod. >>>
odezněly
první
otřesy
(okolo
5
Mag.)
(a následné záchvěvy), sbalit
šířené panické smsce neznámého
Kuba: „Barčo dělej! Sbal věci pro Sáru a
nejnutnější a prchat pryč. Pro děti
původu, že brzy nastane další otřes
odjíždíme…“
(našich kolegů i to naše) to byla do(naštěstí se tak nestalo – jednalo se
cela psina a bezvadná hra – vždyť kdy Barča: „ …kolik vody mám brát…“
pouze o dozvuky silného nočního
Sára: „ …maminko, tatínku, co se děje…“
se jim zase poštěstí noční únik na
zemětřesení).
K: „…Barčo nezapomeň na léky…“
motorce v pyžamu (pozn. v pyžamu B: „…doklady taky?...“
Po nějaké době klidu, má člověk
byli i někteří dospělí) a společné
pocit, že už si „zvyknul“ a napříště si
S: „…maminko, tatínku, kam jedeme?…“
setkání kdesi uprostřed ostrova.
už určitě zachová chladnou hlavu…
K: „…ehm, jo, no…jedeme na takový výlet…“
Onu noc (v ČR bylo
kéž kdyby! Neuběhl ani týden a
S: „…jééé, jedeme na pláž!“
B: „…už jsem sbalená…“
poledne) jsme asi také nechtěně
přišlo další zemětřesení. Naštěstí
S:
„…tak
to
já
se
musím
taky
sbalit…“
poplašili našeho pastora, kterému
jsme už měli poměrně spolehlivý
(o 2 min. později) K+B: „…Sárinko, ten
jsme ihned volali, aby se pokusil
(a ozkoušený) nouzový plán včetně
plavací kruh tady asi opravdu budeme muset
ověřit informace z internetových
znalosti alternativní cesty úniku
nechat…“
služeb, které monitorují aktuální a
kokosovým lesem a mokřadly, pokud
<<< 29. 9. 2010, 02:00 hod.>>>
potenciální hrozby zemětřesení a
by byla poničena infrastruktura a
po dvojitém zemětřesení (6.2 + 7.2 Mag.)
tsunami. Podařilo se nám s ním sice … sedíme před domem a přemýšlíme, jestli
nedalo se použít silnice. Sára už
spojit, ale poté, co jsme vysvětlili naši už je bezpečné se vrátit dovnitř pro základ- poměrně rutinně a v klidu pozorosituaci a dověděli se pár základních
vala své pobíhající rodiče. Uklidňující
ní věci a únik do vnitrozemí…
Sára: „jééé, už zase jedeme sbírat mušličinformací, se spojení přerušilo a
zprávu o nehrozícím následném
dalších kontakt nebyl několik hodin ky?“
nebezpečí jsme dostali velmi rychle
K+B:
„…sbal
si
batůžek
a
jedeme
za
kamarámožný (asi mu za tu dobu zase
a tak tento zatím poslední incident
dy na výlet…“
přibylo pár šedin :) ).
proběhnul pro nás bez větších
<<<Asi před týdnem, 19:30 hod.>>
Děti na další společné
„traumat“ (naneštěstí si však několik
večerní uspávání a modlitby
setkání nemuseli moc dlouho čekat. Sára: „…a modlíme ať nás pan Ješiš ochrání dní předtím dítě (3 roky) jednoho
Bylo evidentní, že „pocuchané
našeho kolegy vyrazilo přední zub (!)
před cuminou…“
nervy“ mají snad všichni. Takže,
a protože zde není dostupná zubařská
Barča: „…před čím Sárinko?“
když jsem druhý den ráno seděl
péče, musel s ním otec odcestoS: „…no cuminou, neboj maminko, pan Ješiš
za počítačem a měl silný pocit, že
vat. Manželka zde zůstala spolu
ochrání…“
se zase země chvěje, tak jsme se
s 2 měsíčním kojencem a 4letým
snažil přesvědčit, že jenom „vyšiluji“ nebo to byl nějaký
chlapcem sama. A pak přišly další otřesy… pokuste se vžít
projíždějící náklaďák. A pak mi přišla sms od Barči, která
do kůže osamocené matky, která se uprostřed noci snaží
v té době byla se Sárou ve městečku nakupovat, že lidé
popadnout do každé ruky jedno dítě a utíká z třesoucího se
panikaří a hromadně opouštějí oblast přístavu a prchají
domu!).
Jak zde vznikají zemětřesení
Kolidující desky: Při kolizi s hranou starého
kontinentu se staré, studené mořské dno noří zpět
do nitra země a vytváří tak mořské příkopy. Vzednutý kontinent stlačuje blízký příkopy a dává
vzniknout pohoří, skrze které sopečnou čiností
uniká vzniké teplo.
Zlomové desky: Jednotlivé desky se o sebe
třou v náhlých záchvěvech a zanechávají tak po
sobě obrovské trhliny, či zlomy. Podél "zaseknutých" desek se tvoří napětí, které se může
uvolnit postupně tisíci mini-zemětřeseními
nebo náhlým katastrofálním trhnutím.
Významná zemětřesní
tohoto regionu
rok - měsíc - den - síla
1914 05 26 7.9
1916 01 13 7.6
1917 07 29 7.6
1918 11 18 7.5
1926 10 26 7.5
1935 09 20 8.1
1938 02 01 8.4
1943 11 06 7.6
1950 10 08 7.5
1963 11 04 7.8
1971 01 10 7.7
1979 09 12 7.5
1996 02 17 8.2
2002 10 10 7.6
2006 01 27 7.6
2009 01 03 7.6
Každodenní pelmel
Definitivně jsme se zabydleli v našem novém místě, kde se nám moc a moc líbí. Doposud jsme sdíleli jeden
větší domek s rodinou našich kolegů. Toto místo však majitel ze dne na den prodal a my si dělali starosti, kde takto
narychlo seženeme nové místo. Díky Bohu jsme brzy našli
naše současné
„nové doma“.
Nejvíce
máme radost z
toho, že je kolem
domku dostatek prostoru a
tak si má Sára s
ostatními dětmi
Sousedovic děti a oblíbení
kamarádi Sáry testují, co
klouzačka vydrží.
...zatím drží!
kde hrát (a to v dostatečné vzdálenosti od cesty). Navíc
jsem v průběhu posledního měsíce téměř dokončil můj
poslední hobby-projekt: dětské hřiště (nenechte se mýlit,
navenek se to může zdát jenom jako 3 houpačky a věž se
skluzavkou, ale ve skutečnosti se jedná střídavě o tajný
hrad, loď a raketu, jak by vám děti potvrdily). Bonusem pro
mě je, že jsem se kvůli stavbě od místních naučil, jak se šije
pravá žraločí rybářská síť (na ohradu) a počet mých prstů
na rukou a nohou po tom všem hoblování a řezání a sekání
a tlučení je stále původních 19,5 :).
Pokračuje také naše zapojení v místním společenství věřících. Máme radost z aktivního života tohoto
sboru i z toho, že jsme již několikrát mohli hostit nejrůznější setkání. Naposledy to bylo setkání ženské skupinky,
nebo spíše bych měl říci „mega-skupiny“ (přišlo 30 dam).
Souběžně běží přípravy na další „evangelizační akci“
tohoto sboru (podobnou té,
o které jsme psali v jednom z
minulých dopisů nazvaném
„KKR“).
"Moudré ženy", tj. oficiální název
ženské skupinky, která naposledy
probíhala u nás doma.
...po jednom jsme se vlezli všichni!
Práce na projektu
Největší novinkou je, že můj místní blízký jazykový
spolupracovník Jon, se kterým jsme se doposud setkávali
spíše neformálně a příležitostně, začal na plný úvazek
pracovat pod záštitou YPSA, místní neziskové organizace
skrze kterou zde působíme.
V praxi to znamená, že máme na sebe 5 dní v týdnu
a 8 hodin denně. Je to sice nápor na moje zrezlé mozkové
závity, ale mám obrovskou radost z hromady práce, kterou
jsme za poslední 2 měsíce mohli udělat. Nejenom, že jsem
udělal citelný (byť subjektivní) pokrok ve vlastní schopnosti domluvit se jazykem Batuley, ale velmi jsme pokročili ve
formální analýze tohoto jazyka. Donedávna byla všechna
ta jazyková data děsně nesrozumitelná a mlhavá – jako
bych skládal puzzle, ale nevěděl, co má být na výsledném
obrázku (což je asi vhodná paralela analýzy dosud nezmapovaného jazyka) – a najednou mi někdo prozradil, že
už nestavím sněhuláka ve sněhové bouři (jaké štěstí), ale
výsledný obraz je mnohem střízlivější. Nejsem zdaleka u
konce, ale obrysy se už jasně rýsují.
Avšak hlavním důvodem Jonova plného zapojení
se do projektu, je jeho
klíčová role při práci
na tvorbě biblických
příběhů formou ústního podání. Společně tvoříme první
ústní příběhy v Batulejštině, které se, jak doufáme, brzy
stanou základem celé série příběhů – jakéhosi biblického
panorama – pokrývající jádro zvěsti Písma. To vše formou příběhu, v ústním předání. Proces tvorby takovýchto
příběhů má poměrně mnoho kroků majících za úkol zajistit věrnost jak původní zvěsti Písma, tak cílovému jazyku.
Pro každý příběh je zapotřebí několika „nezasvěcených“
posluchačů (tj. rodilých mluvčích, kteří dosud příběh
nikdy neslyšeli), od kterých pak sbíráme zpětnou vazbu,
dle které můžeme příběh dále upravit podle potřeby. Je
velmi zajímavé vidět reakce lidí, kteří nominálně patří do
církve, dokonce formálně vyznávají Ježíše, ale poprvé se o
něm z biblického příběhu ve vlastním jazyce dozví, kdo že
to byl a co dělal.
Jinak našim společným ( Jon a já) „vedlejším miniprojektem“ je práce na dvojjazyčném obrazovém slovníku
mořských ryb v oblasti Batuley. Mám z toho opravdu
velkou radost, že můžeme přispět mimo jiné k zachování
původních domorodých znalostí a terminologie nesmírně
bohatého mořského života zde (slovník je v regionálním
obchodním dialektu a v Batulejšině, v současné chvíli
obsahuje asi 100 ručně malovaných obrázků ryb a korespondující
Život je krásný
názvosloví).
Jsem vždy znovu zaskočen, když si uvědo Z osmím, že domov pro naši Sáru znamená tento tropický ostrov a téměř vše co si dosud tatních
osvojila, se váže k tomuto místu. Obzvláště společných
zřetelné to je ve chvílích, kdy s Barčou mu- týmových
síme vysvětlit každodenní věci, se kterými projektů to
se tady setkáváme (a nejsou v ČR) a s tejně je v postak i věci, se kterými se tady nesetkáváme lední době
(a jsou v ČR).
pokračující
<<<Kniha Obrázkové Básničky, kde dítě
práce na
vyhodnocování fungování místních komunitních knihoven
a otevření některých nových míst v jiných částech Aru. Co
se naší oblasti týká, tak jsem asi před 14 dny opět hovořil
s představiteli dvou největších vesnic oblasti Batuley a
vedeme jednání o dalším postupu. Trochu jsme se dostali
do mrtvého
bodu a tak doufám, že se věci brzy
pohnou.
doplňuje říkanku dle obrázků>>>
Barča čte: „Sněží, sněží, na špičky [obrázek] (věž)… kdo si chvíli počká, spadne na
něj [obrázek] (vločka)… spadne na něj celý
mrak, bude z něho [obrázek] (sněhulák)“
Sára: „… a mami, co je to sněží?“
<tatínek si čte zprávy o volbách v ČR>
Sára: „…co to je?“
Kuba: „… to je náš pan prezident…“
S: „…kde je prezident?“
K: „…prezident je na hradě…“
S: „…a co tam dělá?“
K: „… prezident vládne…“
S: „…co vládne?“
K: (hmmm) „...vládne České Republice…“
S: (pauza, přemýšlení) „… a babičce v ČR
taky vládne?“
K: „…taky babičce vládne pan prezident“
<<< míjíme sborovou budovu (kde Sára chodí 3x týdně do školičky)>>>
Sára: „jééé, školička….“
Kuba: „ano, to je školička a sboreček, tam
zpíváme a modlíme se…“
•
míjíme opodál stojící mešitu (probíhá právě večerní modlitba)
Sára: „…a tatínku co tam dělají?“
Kuba: „…taky se modlí…“
S: (konstatování): „… k panu Ješiši se modlí…“
K: „….ehm, no, ehm…“ (ještě nevím kdy a jak
se k tomu vrátím)
<mamince ukradili přilbu na motorku>
...večer se maminka se Sárou modlí:
Barča: „… a ať nám Pán Ježíš pomůže najít
přilbu…“
Sára: „…už ji pan Ješiš našel…“
B: „… to víš, že Pán Ježíš ví kde je…“
S: „… a už tatínek našel pana Ješiše s přilbou?“
Ukázka slovníku ryb a vyhodnocení fungování komunitních knihovem a distribuce
některý potřebných drobností.
Modlitby
• setkání AMT týmu (tj. nás zahraničních pracovníků tady)
a plánování klíčových strategických věcí (rozpočet, cíle
projektů, vízová platforma apod.) Jsou to velmi složité a
důležité věci, ve kterých potřebujeme Boží vedení
• Pro úspěšné pokračování tvorby dalších biblických příběhů
ústní formou potřebuje velké množství externích spolupracovníků, nezbytných k ověření správnosti příběhů, což není
vůbec snadné
• za dobré fungování existujících knihoven i za vyřešení současné patové situace s knihovnou pro oblast Batuley
• za ochranu před nemocemi a úrazy pro všechny naše děti
(naše i kolegů), lékařská pomoc je velmi daleko (viz vyražený zub), ale také za výdrž a moudrost pro maminky
Děkujeme
Kuba & Barča & Sára Pszczolkovi
[email protected]
Prosíme, bez našeho vědomí a svolení, nedistribuujte. Děkujeme.