Chlumeček 2016/4

Červenec - srpen
4/2016
Noc kostelů
Kostel v Jenišovicích
Křtiny a svatby
První svaté přijímání
Blahoslavená Matka Tereza z Kalkaty
Zakladatelka kongregace misionářek
milosrdenství * 26.8.1910, + 5.9.1997
bude svatořečena 4.9.2016
Svatý rok milosrdenství
Dvouměsíčník farnosti Luže
Mariánská ikonografie
Úvodní stránka poezie
CHLUMEČEK 4/2016
Poklona
Na skále Vraní mohyla stojí,
nejeden příběh k místu se pojí.
Řepnický ženich Hejdar s nevěstou svojí
na svatbu do Luže na Chlumek se strojí.
Na cestě za vsí, když ke svahu se blížili,
uvítací zazněl výstřel, koně se náhle splašili.
Udatný občan ze sousedních Střemošic,
vrhl se k spřežení, koně zkrotil jako nic.
Od těch dob zázrakem čin ten nazývali,
příštímu pokolení jej stále předávali.
Že Prozřetelnost Boží to byla,
na poděkování stojí zde tato Mohyla.
Z Mohyly Boží oko do kraje dívá se,
z místa, kde poutníci odedávna klaní se.
Klaní se k Panně Marii Pomocné,
o požehnání prosí, zvlášť za nemocné.
Tato událost se udála dle Kroniky obce Řepníky v polovině XVIII. století. V této záchraně viděli
svatebčané Boží řízení a dali zde postavit na poděkování tento památník. Je vysoký 8 m a má
podobu trojbokého hranolu. Zdobí jej barokní plastika s vyobrazeným Božím okem a třemi anděly
v rozích.
Veršovaný příběh – Anna Severová
Chlumeček číslo 4/2016 (červenec-srpen)
Redakce: P. J. Hubálek (oJ), Š. Kostelecká (ŠK),
M. Doležalová (MD), K. Vodvárková (KV) P. Remeš ( PR ),
Uvítáme vaše příspěvky i pomoc při tvorbě časopisu – kontaktní email
[email protected]
uzavírka příspěvků na září 2016 je 25.8.2016
Neprodejné, pro vlastní potřebu. Všechna čísla časopisu jsou dostupná v pdf
na webu farnosti www.chlumek.net
Vydává: Římskokatolická farnost Luže, Komenského 137,
tel: 469671110, č.účtu 1142883309/0800, web: http://www.chlumek.net
strana 2
Úvodník Otce Josefa
CHLUMEČEK 4/2016
„Vstanu a půjdu k svému otci...“/Lk 15,18/
Milí čtenáři časopisu Chlumeček,
v letošním roce přemýšlíme nad tématem milosrdenství, protože
prožíváme Svatý rok. Asi nejvíce citovaná pasáž evangelia v Jubilejním
roce je podobenství o ztraceném synu. Alegorie v době Ježíšově byly
běžnou formou obrazné řeči a tak se přímo nabízelo, aby se podobenství
vykládala podle tohoto vzoru. Budeme přemýšlet nad navrženým
tématem. Dnes se trošku diskutuje, zda je název o marnotratném synovi
správný, jsou tam celkem tři postavy. To ale pro nás v této chvíli není
důležité. 1) Písmo sv. zde navazuje na velmi starou tradici. Tématika dvou
bratří se táhne celým Starým zákonem, začíná u Kaina a Ábela, pokračuje
Izmaelem a Izákem až po Ezaua a Jakuba. Podobenství jsou pro nás
důležitá proto, že nám neukazují Boha abstraktního, ale Boha
konkrétního, jednajícího, který vstupuje do našeho života a chce nás vzít
za ruku. Téma podobenství je tak rozsáhlé, že by to dalo psát na několik
stran a tak vám nabídnu jen několik myšlenek pro inspiraci na dovolenou
a prázdniny.
Podobenství je vlastně velmi znepokojivé, protože testuje naši
víru. 2) Přemýšlejme, jak se zachoval otec vůči synovi, který odešel z
domu do daleké země, aby majetek, který dostal, prohýřil. Otec mu
vyběhl naproti a políbil ho. Asi řeknete, bylo to na místě? Vždyť musel
smrdět od těch prasat, která pásl. Každý, kdo se pohyboval, byť by to bylo
jen krátce, v takovém to prostředí, tak ví, o čem mluvím. Nic příjemného.
Otec mu dal prsten, oblékl ho, a dal mu novou obuv na nohy. Není tam řeč
o tom, že by se před tím vykoupal. Zúčastnili bychom se takové slavnosti,
pokud by se něco takového stalo v naší rodině? Radovali bychom se
upřímně? Neměli bychom pocit, že to otec přehnal s tou láskou? Naše víra
je hluboká úměrně tomu, jak je široké naše srdce. Toto podobenství nám
názorně předvádí nesmírnou Boží lásku a zkoumá, zda nás její závratnost
pobouří, či nikoliv. Je docela těžké o tom všem psát, když sám vím, že i
pro mne je tento ideál daleko přede mnou. Ale přesto se odvažuji. Papež
František toto podobenství velmi často cituje, a říká: „Skrýší
milosrdenství pro nás, pro každého z nás, je náš hřích. Vyznávat Boha,
který je spravedlivý, s tím asi nemáme problém, takového Boha
strana 3
Úvodník Otce Josefa
CHLUMEČEK 4/2016
přijímali lidé bez problému, ale přijmout Boha, který je láska není
snadné.“ „ Poznali jsem lásku, jakou má Bůh k nám“. /1 Jan 4,16/
Četl jsem jednu slohovou práci, kde se jeden student pokusil psát o
marnotratném synovi. Píše: „Zneuctil jsi náš dům. Děláš naší rodině
ostudu! Takhle jsem si klidné stáří nepředstavoval! Na to, co budou říkat
lidé, na to jsi nepomyslel! Podívej se na bratra, jak je pracovitý, věrný,
poslušný, zatímco ty ... škoda slov! Teď když nemáš ani vindru, a když
se k tobě tvoji kamarádíčkové otočili zády, lezeš ke křížku. Ale svoje
místo v našem domě si budeš muset znovu zasloužit. Potrvá to hodně
dlouho, než ti zase budu moci důvěřovat. Čeká tě perná práce! Nepustím
tě z očí, protože jedno zkažené jablíčko může pokazit spoustu dalších.“ A
tak by asi následovalo závěrečné poučení a trest. To je pohled na Boha,
který je přísně spravedlivý. Jenže on je jiný. Z takové práce by student od
Pána Boha dostal pětku. Tak se ten student nakonec sám ohodnotil. /Cituji
zde pasáž z knihy - Provokující evangelia od A. Pronzato/ U sv. Lukáše
čteme: „Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl,
objal ho a políbil. A syn mu řekl: „Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti
tobě... honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a
obuv na nohy... byl ztracen a je zase nalezen. A začali se veselit“. Není
snadné uvěřit v Boží lásku. Že by Boží srdce bylo tak dobré, plné lásky?
Dá se tomu uvěřit? V podobenství je také postava staršího bratra, který
když se dověděl, že se vrátil jeho bratr, nechtěl jít dovnitř a zatvrdil se.
Přemýšlejme nad textem? Nejsou dost často moje reakce reakcemi toho
staršího bratra? Naše víra se měří tím, jak mám široké srdce. V otcově
domě je místo i pro zbědovaného špinavého člověka.
Co vedlo tohoto - řekněme mladého člověka k odchodu z domu
svého otce, který ho přece miloval? Proč vlastně odešel, kým se cítil
nepřijatý? Zdálo se mu, že má málo svobody? Mohu i já sám zapříčinit, že
někdo odejde? Nebo odešel? Jistěže nemůžeme všechnu vinu dávat jen
sami na sebe. Co asi vedlo marnotratného syna, k návratu? Prožil
prázdnotu hříchu, že nemůže nic z věcí světa naplnit jeho srdce a udělat
ho šťastným? Najednou viděl, rozpor mezi tím, co je a čím by měl být..
Uvědomil si, že byl stvořen k něčemu velkému a krásnému. To, co píšu,
jsou vlastně velmi osobní a důvěrné věci. Don Mazzolari poznamenal, že
člověk má takovou hodnotu, jakou má cenu to, co postrádá.
Zkusme zapřemýšlet, co by se stalo, kdyby se tento syn (dosaďme
si tam jakéhokoliv člověka) vracející se z ciziny nesetkal s otcem, (ale se
mnou) co kdyby se setkal nejprve se svým starším bratrem, jak by celý
strana 4
Úvodník Otce Josefa
CHLUMEČEK 4/2016
příběh dopadl? Naštěstí, starší bratr vstoupil na scénu až když byla
hostina v plném proudu, tele bylo poraženo a otcovo milosrdenství slavilo
naprostý úspěch. Uvědomil si, že nic nedovede naplnit jeho srdce, z toho,
co ve světě poznal. Proto řekl, já tady hynu hladem. Vrátím se. Člověk se
tady v tom příběhu může snadno najít, pokud bude chtít, pokud bude
hodně upřímný. Největší nebezpečí, které tomuto synovi hrozilo, bylo v
tom, že na zpáteční cestě potká svého staršího bratra, neúnavného dříče a
dobrého katolíka. Asi řekneme, člověku, který všechno zahodil a odešel,
se přece vyhneme obloukem. Proto se říká, jakmile člověka zařadíme do
určité škatulky, přestane pro nás být člověkem z masa a kostí. A o
škatulky nemáme nouzi. Je to materialista, ateista, liberál, komunista,
progresista,...atd. Tyto nálepky pak člověku brání vidět, živého bratra či
sestru. Asi už chápete, proč je těžké o tomto podobenství psát, kdo by se v
něm nenašel...A proč tolik leží na srdci papeži Františkovi. Obvykle
řekneme, že ten starší bratr je bohatý, poctivý člověk, a tady bychom měli
přemýšlet, zda také ten mladší syn nemá něco, čím by nás mohl obohatit.
Jeho srdce je prohloubené o utrpení a drsnou životní zkušenost, kterou si
prošel. Je duchovně bohatý, protože v otcově srdci našel pravou lásku. Jak
to, že starší bratr, který žil celý život vedle otce ji neznal? Jak je to
možné? Uvědomme si, komu Ježíš toto podobenství adresuje a vypráví!
Jsou to farizejové! Patřit mezi devětadevadesát spravedlivých, kteří
obrácení nepotřebují, nemusí být žádná výhra, protože takový člověk
může žít skutečně v přesvědčení, že obrácení nepotřebuje...Jak se
propracovat k hlubší víře?...Bude dostačující víra spravedlivých, aby došli
spásy? A jak to pokračovalo dál s mladším bratrem? Otec mu dal dobré
místo? Jak pokračoval jeho vztah s otcem? Objevil starší bratr, jaký je
jeho otec? To jsou otázky, které se nás mohou dotýkat, protože
podobenství je adresováno právě tobě, který čteš tento článek.
o. Josef
1) Papež Benedikt XVI. Ježíš Nazaretský
2) A. Pronzato – Provokující evangelia
strana 5
Otázky a odpovědi
CHLUMEČEK 4/2016
OTÁZKY A ODPOVĚDI PRO KŘESŤANA
Pokračování ke svátosti kněžství
323. Proč se nazývá svátostí kněžského svěcení?
Kněžství označuje církevní sbor, do něhož se vstupuje prostřednictvím
zvláštního svěcení, které skrze zvláštní dar Ducha svatého, umožňuje
vykonávat posvátnou moc ke službě Božího lidu.
324. Jaké místo zaujímá svátost kněžského svěcení v božském plánu
spásy?
Ve Starobylé Úmluvě jsou předobrazy takové svátosti: služba levitů, jakož
i Áronovo kněžství a ustanovení sedmdesáti starších ( Nm 11,25 ). Tyto
předobrazy nacházejí své naplnění v Ježíši Kristu, který svou obětí na
kříži je jediným prostředníkem mezi Bohem a lidmi ( 1 Tim 2,5 ),
velekněz podle řádu Melchizedechova ( Žid 5,10 ). Jediné Kristovo
kněžství je zpřítomněno ve služebném kněžství. Pouze Kristus je pravý
kněz, ostatní jsou jeho služebníci.( sv. Tomáš Akvinský )
325. Kolik stupňů má služebné kněžství?
Je složeno ze tří stupňů, nenahraditelných pro organickou strukturu
církve: biskupství, kněžství, jáhenství.
326. Jaký účinek má biskupské svěcení?
Biskupské svěcení uděluje zvláštním vylitím Ducha svatého plnost
svátosti kněžství, dělá z biskupa právoplatného nástupce apoštolů a
zařazuje ho do biskupského sboru tím, že sdílí s papežem a ostatními
biskupy starost o celou církev a uděluje mu úřad učit, posvěcovat a
vládnout.
(
strana 6
pokračování
příště
)
CHLUMEČEK 4/2016
stalo se...
Noc kostelů
Letošní Noc kostelů se konala
nezvykle pozdě, a to až v
pátek 10. června. Program již
tradiční, a přesto vždy
jedinečné
Noci
kostelů
připravilo více než 1200
kostelů a modliteben v celé
České republice. Duchovní a
umělecké
bohatství
křesťanských chrámů během
této tradiční akce každoročně
přitahuje pozornost tisíců
návštěvníků po celé zemi. Podle odhadů organizátorů bylo letos v celé
republice zaznamenáno kolem 450 tisíc návštěvnických vstupů.
Letos se v České republice Noc kostelů konala poosmé, naše
farnost se zapojila do této akce již pošesté. Zpřístupnila kostel Sv.
Bartoloměje a poutní chrám P. Marie Pomocné na Chlumku v Luži. Ve
spolupráci s farností Skuteč se podařilo zpřístupnit i kostel Zvěstování
Panny Marie v Janovičkách. Tímto také děkujeme městu Luže za
spolupráci při propagaci akce.
V poutním chrámu P. Marie na
Chlumku v Luži proběhla mše sv.,
po ní pan farář Mgr. Josef Hubálek
zahájil Noc kostelů. Následovala
přednášku
„O
DOKONČENÉ
OPRAVĚ
A
VYBAVENÍ
POUTNÍHO CHRÁMU P. MARIE
NA CHLUMKU V LUŽI“, kterou
připravila PhDr. Zdenka Paukrtová
a fotodokumentaci Mgr. Veronika
Cinková. Tyto odbornice jsme oslovili, protože PhDr. Zdenka Paukrtová
jako odborný restaurátorský dohled kontrolovala průběh opravy interiéru
chrámu a Mgr. Veronika Cinková prováděla dohled nad opravou za
Národní pam. ústav. Během tohoto programu do kostela nahlédlo cca 120
strana 7
CHLUMEČEK 4/2016
stalo se...
lidí. Do skladeb J.S. Bacha, W.A. Mozarta apod. v podání Kláry Křivské
(housle) a Aleše Křivského (viola) se zaposlouchalo cca 110lidí. Celkově
během večera tento chrám navštívilo cca 250lidí.
Myšlenka Noci kostelů k nám přišla ze
sousedního Rakouska, kde v roce 2004 jeden z
laiků, kostelník ve vídeňském kostele, nechal
kostel večer otevřený, rozsvítil svíčky a zjistil, že
návštěvníkům se tato atmosféra líbí a do kostela
přišla spousta lidí. Podobná atmosféra, v kostele
Zvěstování
Panny
Marie
v Janovičkách
osvíceném svíčkami, přilákala celkově cca 110
lidí. Na mši sv. s hudebním doprovodem z farností
Raná - zpěvy v podání chrámového sboru ŘKF
Raná, meditaci a rozhovor s kněžími P. A.
Vidourkem a P. T. Kvasničkou. přišlo cca 50lidí.
Na následující program - večer při svíčkách s
hudebním doprovodem na harmonium a hudbou manželů Klusoňových
navštívilo průběžně cca 60lidí. Návštěvníky zde zaujala také ochutnávka
mešního vína.
V kostele sv. Bartoloměje cca 55 návštěvníků přivítal průvodce ve
stylovém dobovém kostýmu k programu nazvanému Kostel Sv.
Bartoloměje od dob Karla IV. dodnes. Pro zájem návštěvníků, byl chrám
otevřený déle, než jsme plánovali. Návštěvníci měli zájem podívat se také
na kůr k varhanám.
Doufáme, že i v příštím roce přijmete pozvání a využijete možnost
nahlédnout do kostelů v Luži a okolí.
Anna Zárubová
strana 8
CHLUMEČEK 4/2016
stalo se...
Poutní pobožnost na Pokloně
Už se pomalu stává příjemnou
tradicí, že v neděli na slavnost
Nejsvětější Trojice se setkáváme při
děkovné pobožnosti u sloupu na
Pokloně nad Střemošicemi. Letos bylo
opět velmi větrné počasí, ale přesto
jsme se sešli v poměrně hojném počtu
a společnou modlitbou a zpěvem jsme
si vyprošovali milost od Trojjediného
Boha i od jeho Matky Panny Marie. Je
to pěkné symbolické místo setkání
našich dvou farností – Luže a Řepníků
– takzvaně na půli cesty.
strana 9
CHLUMEČEK 4/2016
stalo se...
Křtiny a svatba
Další radostné události jsme prožili v těchto 2 měsících
V neděli
19.6.2016
jsme doprovodili naši
novou farnici Štěpánku
Marii
Hálovou
ke
svatému
křtu
a
společně
s rodiči
Václavem a Pavlou ji
přivítali do rodiny
Božích dětí. Štěpánka
Marie
se
narodila
6.5.2016 a kmotrou a
pomocnicí do života se
jí stala Marie Hálová.
strana 10
CHLUMEČEK 4/2016
stalo se...
O týden později, 26.6.2016 přijala svátost křtu Eliška Marie
Košňarová narozená 12.5.2016. Kmotrami jsou Kateřina Dopitová a
Marie Rejmanová.
Rodičům
Tomášovi a Lence gratulujeme.
Přejeme oběma dětem do
života, a také rodičům a kmotrům,
vše dobré, pevné zdraví a růst v
milosti Boží. Gratulujeme!
strana 11
CHLUMEČEK 4/2016
stalo se...
V nově opraveném kostele v Janovičkách si dne 11.6.2016 udělili
svátost manželství Martin a Kateřina Jonášovi. Novomanželům přejeme
do života hodně štěstí, zdraví, lásky, tolerance a Božího požehnání.
strana 12
CHLUMEČEK 4/2016
stalo se...
První svaté přijímání
V neděli 5.6.2016 přistoupily čtyři děti z naší farnosti k prvnímu
svatému přijímání - Veronika Frenclová, Jakub Maršík, Cyril Doležal a
Tomáš Tesař. K první svátosti smíření přistoupily děti o den dříve,
v sobotu, i s rodiči a sourozenci. Po promluvě otce Josefa a zpovědi,
doprovázené písničkami, jsme toto příjemné dopoledne ukončili
výborným společným obědem na faře. Děkujeme otci Josefovi za
pečlivou přípravu dětí a dobré vysvětlení podstaty těchto důležitých
okamžiků v životě křesťana. Děkujeme také všem, kteří přispěli ke
slavnostní atmosféře při nedělní mši sv.
Za vděčné rodiče – Tomáš Tesař
strana 13
CHLUMEČEK 4/2016
stalo se...
HLUBOČICE A FARNÍ DEN
V neděli 8.5.2016 se již tradičně v měsíci květnu naše farní
společenství vydává ke kapličce v Hlubočicích, kde se v kouzelném místě
společně obracíme k naší mamince P.Marii, prostřednici všech milostí,
aby nás všechny vzala pod svou ochranu a vedla nás CESTOU LÁSKY.
Je to čas, který dostáváme jako vše ostatní. Čas se sejít, zasmát se, sdílet
se se svými starostmi, pochutnat si na krásně opečené klobásce, vypít si
pivo, děti malinovku... prostě se zastavit a být s těmi, které mi Pán dává,
se svou farní rodinou. Je krásné vidět děti. A těch v této farnosti opravdu
požehnaně přibývá. Bohu díky za to. Kde jsou děti, tam Pán Bůh vždy
mocně žehná, a tak je dobré si to stále uvědomovat a nepřestávat za to
děkovat. Uvědomovat si, že žádná dobrá rodina se nevytvoří sama, že je
nutné být spolu... a tak kéž každý z nás usilujeme o vytvoření dobrých a
pevných vztahů, kéž jednou každý z nás zakusí, že nás rodina církve,
kterou tím pomáháme tvořit, také s jistotou ponese, že nikdo není nikde
sám a bez pomoci.
Děkuji za toto setkání. Pane, žehnej nám. Matko Boží, P.Maria, oroduj za
nás.
( ŠK )
strana 14
CHLUMEČEK 4/2016
stalo se...
MODLITBA K PANNĚ MARII
ROZVAZUJÍCÍ UZLY
Svatá Maria,
Božích milostí plná, během dnů svého života jsi s naprostou pokorou
přijímala Otcovu vůli a ďábel nebyl nikdy schopen svázat tě svým
zmatkem. U svého Syna oroduješ za naše nesnáze a naplněná laskavostí
a trpělivostí dáváš nám příklad, jak rozvázat uzly našeho života. A tím, že
zůstáváš stále naší Matkou, spravuješ a vyjasňuješ vazby, které nás
spojují s Pánem.
Svatá Maria, Matko Boží a Matko naše, svým
mateřským srdcem rozvazuješ uzly našeho života. Prosíme tě, abys vzala
do svých rukou (jméno osoby, pro jejíž potřebu se modlitba koná) a
osvobodila ho (ji) od uzlů a zmatků, jimiž útočí náš nepřítel.
Pro své milosrdenství, svou přímluvou a svým příkladem nás
osvoboď od všeho zlého, Paní naše, a rozvaž uzly, které nám brání
sjednotit se s Bohem, tak, abychom ho, osvobozeni od hříchu a chyb,
mohli nalézat ve všech věcech, mohli mít svá srdce v jeho Srdci a mohli
mu vždy sloužit v našich bratřích a sestrách.
Amen.
Modlitba kardinála Jorge M. Bergoglia,
nynějšího Svatého otce Františka
A JEŠTĚ JEDNO SETKÁNÍ - NEJEN FARNOSTI
Ano, díky velkorysosti a otevřenému srdci Marušky Hubálkové se
mohla farnost sejít opět, ještě v měsíci květnu (28.5.), na oslavě jejích
narozenin.
Veliká oslava a díkůvzdání Pánu Bohu za život a dar povolání.
Maruško, díky za tvé stále trvající ANO Pánu Bohu, které ve svém srdci
vyslovuješ. Tvé ANO nemůžeme slyšet, ale můžeme vidět a zakoušet, co
způsobuje. Děkujeme za tebe a provázíme tě modlitbou. Právě tou
modlitbou k Panně Marii rozvazující uzly. Kéž i tobě rozvazuje všechny
uzly na cestě ke svatosti.
( ŠK )
strana 15
CHLUMEČEK 4/2016
stalo se...
Chlumek - brána k Božímu milosrdenství
Čas plyne a my se zamýšlíme s P. Janem Pasekou při první pouti k
Božímu milosrdenství, čím pro nás vlastně toto místo je - chrám Matky
Boží P.Marie a současně Svatá brána? Ten, kdo přichází na Chlumek do
tohoto chrámu, tak hluboko uvnitř vnímá, že se vrací DOMŮ. Ano,
skutečně přicházíme domů, kde nás čeká milující Maminka. Ten, kdo se
rozhodne sem přijít, rozhodl se pro návrat DOMŮ. Domů k Mamince a
skrze maminčinu náruč se ocitáme v náruči milosrdného Boha-Otce, který
na nás stále trpělivě a s láskou čeká...
Proto sem všichni chodíme, toužíme po skutečném láskyplném
domově, který nalézáme právě zde. Zde jsou všichni doma. Přicházíme z
titulu Božích dětí a jsme na to patřičně hrdí. Toto zakoušeli i naši
předkové, naše babičky, které sem tak rády putovaly.
My bychom si však měli uvědomovat jinou, významnou
skutečnost, a tou je jedinečná historická událost. Touto událostí je právě
vyhlášení Svaté brány pro tento rok právě tady na Chlumku. To žádný z
našich předků nikdy nemohl zažít. Je to pro nás nesmírně veliký dar. A
proto přemýšlejme, zda dobře využíváme tohoto daru, který nám byl
velkoryse dán. Znovu si pročítejme podmínky k získání plnomocných
odpustků pro sebe, své blízké živé i zemřelé...
Všichni společně zpívejme: ,,Svatá brána otevřena,
svatým klíčem odemčena,
kdo do ní vejde, k Pánu Ježíši dojde.
Ať je to ten, nebo ten,
nechť je Božím dítětem ! "
A tak nám všem přeji, pokud ještě máme čas, využijme ho dobře.
Procházejme Svatou branou co nejčastěji, modleme se, rozjímejme o
Božím milosrdenství...
Chlumek - chrám Matky Boží P.Marie je stále pro vás otevřen. Už na nic
nečekejte - zastavte se - obraťte se - a navraťte se DOMŮ !!!! Bůh vám
odpustí a požehná vám i vašim dětem.
(ŠK)
strana 16
Historie farnosti – Kostel v Jenišovicích
CHLUMEČEK 4/2016
Kostel Nejsvětější Trojice v Jenišovicích
Hlavní dominantou naší obce, nezaměnitelně spojující naší
přítomnost s dějinnými momenty našeho vývoje, je kostel zasvěcený
Nejsvětější Trojici. Je v našem regionu vedle voletického kostelíka jeden
z nejstarších. Svou panoramatickou siluetou, danou věží a dvěma
věžičkami, zvláště po opravě a rekonstrukci, která trvala 8 let, vyžádala si
velké finanční náklady a byla dokončena v roce 2002, skutečně zdáli
připomíná symbol Trojice Boží, nebo velmi volně symbol tří
křesťanských principů: víry, naděje a lásky.
Kostelík byl výmluvným a němým svědkem života našich předků,
jejich základních životních okamžiků, narození, svateb a pohřbů už od 14.
století. První zmínka o farním kostele Nejsvětější Trojice v Jenišovicích
pochází z roku 1349 v souvislosti se založením litomyšlského biskupství.
Jeho původní dispozice je jasně gotická. Už ve 14. století to byl kostel
farní. V roce 1585 kostel údajně vyhořel, v roce 1623 se stal filiálním (byl
přifařen) do Luže. Od roku 1787 byla v Jenišovicích tzv. fara lokální
(lokálie), tj. fara menší, určená pouze pro jednu obec. Farnost Jenišovická
byla zřízena 1855 a trvala do období první republiky ve 20. století.
Kostel je jednolodní, vystavěný z opuky na návrší, kolem byl
původně hřbitov. Má gotické (a snad dokonce románské) jádro, barokní
klenba byla nahrazena novou v roce 1893. Poslední velké rekonstrukce
proběhly v letech 1995–2002. Zvláštností kostela je zvonice, jež byla
strana 17
Historie farnosti – Kostel v Jenišovicích
CHLUMEČEK 4/2016
přistavěna ke starší věži, aby nesla její zvony. Oltář z roku 1787 od
řezbáře Víta Čermáka z Chrasti nahradil v roce 1909 nový, kamenný.
Hřbitov kolem kostela byl zrušen roku 1894, kdy byl v Jenišovicích zřízen
hřbitov nový. Rovněž budova fary podlehla v 16. nebo 17. století ohni a
až v roce 1787 byl do Jenišovic dosazen alespoň lokalista. Pro něj byla o
rok později zbudována přízemní kamenná stavba krytá šindelem, jež
zahrnovala tři pokoje, kuchyň, komoru a sklep. Interiér byl na náklad
náboženského fondu částečně opraven v roce 1887, v roce 1893 snad
došlo i k vnějším opravám včetně pokrytí střechy břidlicí. Po obnovení
farního úřadu v Jenišovicích v roce 1855 se budova stala farou. Fara byla
dlouhou dobu neobsazena a v 90. letech církví prodána. Nyní je v
soukromém vlastnictví.
Od rekatolizace v 17. století u obyvatelstva převažovalo katolické
vyznání. V roce 1921 se hlásilo k církvi římsko-katolické 384 osob,
k církvi československé 29 osob, k církvi evangelické 15 obyvatel, bez
vyznání bylo 14 občanů.
Vnitřní vybavení kostela je velmi prosté, v podstatě z barokní
doby. Tři gotická okna s lomeným obloukem mají barevné vitráže, nalevo
je v okně vyobrazen sv. Václav, patron české země s praporcem a
strana 18
Historie farnosti – Kostel v Jenišovicích
CHLUMEČEK 4/2016
přemyslovskou orlicí na štítě, napravo je sv. Vojtěch, v prostředním okně
je znázorněna sv. Trojice. V kněžišti nalevo je socha sv. Petra s klíčem
v ruce, naproti němu na druhé straně je socha sv. Pavla s mečem. Nalevo
ke kněžišti přiléhá tzv. Mravínská kaple. V ní se od nepaměti nachází
velká křtitelnice. Zprava ke kněžišti přiléhá sakristie. Na levé straně je
rokoková kazatelna se jmény čtyř evangelistů (Matouše, Marka, Lukáše a
Jana) v latinské podobě. Hlavní oltář zhotovil 1787 řezbář Vít Čermák
z Chrasti. Je na něm obraz sv. Trojice od malíře Šlechty z Chrudimi. Nový
oltář je z roku 1909. V lodní síni jsou dvě středověké korouhve, používané
kdysi k procesím, nalevo s obrazem sv. Jana Nepomuckého, napravo
s vyobrazením sv. Václava. Za lavicemi po levé straně je socha sv.
Terezie. V lodní síni je tradičním způsobem rozmístěno čtrnáct obrazů
křížové cesty.
K vybavení jenišovického kostela patří i varhany na kůru
v relativně dobrém stavu. Ve výbavě kostela zůstaly - na rozdíl od jiných
chrámů v naší zemi – dva velké zvony (jejich výška a průměr činí 124 a
110 cm) z 16 století, umístěné ve zvonici za věží s příslušným historickým
popisem. Dva menší zvony (tzv. poledníček a umíráček) se kvůli
pohnutým dějinám 20. století nedochovaly.
strana 19
Historie farnosti – Kostel v Jenišovicích
CHLUMEČEK 4/2016
V jenišovické farnosti se vystřídala řada duchovních správců, ať už
lokalistů v době 18. – 19. století, nebo farářů spravujících celou farnost.
Od roku 1855 k této farnosti patřily a stále formálně patří: Mentour,
Poděčely, Zalažany, Martinice, Štěnec, Mravín, Popovec a Pěšice. Tyto
obce dodnes pohřbívají své nebožtíky na hřbitov v Jenišovicích.
Ve funkci samostatných jenišovických farářů se vystřídali od roku 1855
tito kněží F. Hyhlík, Josef Jakl, Václav Šimerka, František Kovařík,
František Lichtenberk František Donát, Josef Zajíc., Josef Andrle, Josef
Marek. Poté byla Jenišovická farnost od 20. let 20. století spravovaná
kněžími z jiných farností: z Vraclavi, Řepníků, Chroustovic, ponejvíce
pak z Luže.
Vedle kostela je nejvýznamnější památkou Jenišovic pískovcový kříž
s plastikou Ukřižovaného z roku 1808 provedený ve zlidovělém rokoku.
Kříž byl v roce 2003 prohlášen za kulturní památku, při jeho restaurování
v roce 2005 v něm byla nalezena schránka s pamětním zápisem a
předměty náboženského významu.
V blízkosti kříže je památník
obětem první světové války,
vyrobený sochařem Fr. Antochem
z V. Mýta. Byl zřízen v roce 1927.
Na památníku jsou uvedena jména
jenišovických občanů, kteří se
nevrátili z bojišť světové války
v roce 1914 – 18.
V roce 2006 byla odhalena
v blízkosti tohoto památníku také pamětní deska s fotografií rodáka
z Jenišovic plk. Josefu Koukalovi, D. F. C. (1912 – 80), válečnému
hrdinovi z letecké bitvy o Británii v roce 1940.
Pokračování příště
strana 20
Akce
CHLUMEČEK 4/2016
Otcova shovívavost – odpustky
latinský název indulgentia označuje jak Otcovu shovívavost, tak
odpustky, které jsou jejími plody (toto jedním slovem v češtině
nevyjádříme)
Proč se zajímat o odpustky?
jedná se o důvěru k Otci, kterému věříme,
že své odpuštění rozšíří na celý náš život
že nás vysvobodí ze zbývajících důsledků hříchů, které
již odpustil ve svátosti smíření
že nás uschopní k činům lásky a růstu v lásce spíše než
k opětovnému pádu do hříchu
že rozšíří své odpuštění až tam, kam dovolíme, aby
dosáhla jeho láska
že osvobodí zemřelé od pozůstatků viny a dá jim podíl
na věčné blaženosti
Jak získat odpustky pro sebe či pro zemřelé?
poutí ke Svaté bráně
prožíváním nemoci a utrpení jako zkušenosti Pánovy blízkosti
skutkem tělesného či duchovního milosrdenství
k získání odpustků dále patří:
slavení svátosti smíření
slavení eucharistie
vyznání víry
modlitba za papeže a na jeho úmysly
Z buly Misericordiae Vultus, č. 22
strana 21
Akce
CHLUMEČEK 4/2016
strana 22
Ostatní
CHLUMEČEK 4/2016
Misijní klubko
Fotografie ze setkání Misijního klubka. Všechny děti jsou srdečně zvány.
strana 23
Ostatní
CHLUMEČEK 4/2016
Farnost - rodina
Jedna ze základních věcí, která by nám křesťanům měla být vlastní, že
žijeme ve farnosti, která je pro nás rodinou. Nejde na prvním místě o
dokonalost, ale o lásku a růst v této ctnosti. Nikdo nemá větší lásku než
ten, kdo položí život za své přátelé, velmi často tato slova opakoval Mons.
D. Duka, kdykoliv jsem s ním celebroval mši sv. Můj tatínek občas říkal:
„Vlaštovky, které si postaví hnízdo pro svá mláďátka, neukládají trus do
svého hnízdečka. Padá to mimo hnízdo.“ A kladl si přitom otázku: „Proč
je člověk tak hloupý a mluví proti své duchovní rodině?“ Dříve se přece
říkalo, co se doma upeče, to se tam také sní! Občas mne znepokojuje,
když vidím tyto snahy, jak lidé vynášejí ze svých životů různé záležitosti
na veřejnost, a měli by to zpracovat ve své rodině. Bůh nám dal do rukou
tak úžasné zbraně, modleme se za problémy, se kterými si nevíme rady!
Využívejme jedinečné příležitosti Svatého roku. Znepokojuje mě, když to
vidím, jak věřící lidé mluví proti své vlastní rodině, kterou je farnost
(církev) a přitom právě tam se narodili pro nebe, a také uprostřed farnosti
budou očekávat, že i přes své hříchy nebudou od Boha zavrženi. Farnost
je rodina, která i přes své chyby a selhání, pro nás udělala a dělá tolik
dobrého, ale jako když to neexistuje. Vidíme to? Nepíšu o nikom na
objednávku, je to dnes tak trochu všeobecný nešvar. Spíše chci využít
toho, že na prázdniny na naše poutní místo přichází mnoho lidí z české i
moravské provincie. Pokud se něco ve farnosti povede, není potřeba to
zpochybňovat, ale děkovat za to a radovat se z toho. Bůh je ten, který
vytváří jednotu i v tom, co je těžko sjednotitelné. Rodiče, by se měli snažit
rodinu spojovat, a stejně tak i starosta v obci či městě. Rozdělených a
rozhádaných lidí je v naší společnosti dost a dost. Já jsem přemohl svět,
čteme v Písmu sv. To jsou slova Ježíše Krista, v něm je naše naděje.
Protikladnost, která nás možná znepokojuje, spočívá v tom, že se sami
nespasíme, ale na druhé straně bez naší snahy to také nepůjde. Každý den
potřebujeme hledat cestu, kterou je Ježíš Kristus a který nám připravil
místo v nebi. Stále musíme mít na paměti, že jsou tady zlé síly, které nás o
toto místo chtějí připravit. Ježíš přemohl svět, přemohl všechno zlo, ale
aby to mohl učinit i v našem životě, musíme mu to zlé v nás (naše hříchy)
odevzdávat. On miluje naše lidství, pro naše hříchy nás miluje, proto za
nás zemřel. Radujme se z jeho lásky, kterou nic a nikdo nemůže
zpochybnit a zničit, jen my sami, jen naše nevíra v jeho lásku.
Otec Josef
strana 24
Ostatní
CHLUMEČEK 4/2016
Typy zobrazení Panny Marie v umění – ikonografie – 4.část
Pokračování ad 2 – Panna Maria s dítětem
4. Apokalyptická žena
Podle popisu ze Zjevení svatého Jana, zobrazována obdobně jako
Immaculata, ale na rozdíl od tohoto zobrazení může držet Ježíška. Žena,
stojící na měsíčním srpku obklopena sluneční září - Panna sluncem oděná.
5. Matka dobré rady
Evangelium sv. Jana popisuje
příběh o svatbě v Káni
Galilejské, kde svatebčanům
došlo víno a Panna Maria
poprosila Ježíše o pomoc.
Poradila tehdy služebníkům:
"Udělejte, cokoli vám On
nařídí". Tak došlo k prvnímu
zázraku, který Ježíš vykonal.
Proměnil vodu ve víno a jeho
učedníci v Něho uvěřili. Rada
Panny Marie je chápána jako
poselství, které přivádí lidstvo
ke Kristu a ona se stala jeho
matkou.
Historie obrazu Matky
Dobré Rady začíná v římské
provincii Genazzano. Podle
legendy se tam 25. dubna
1467 při prosebném procesí
rozezněly zvony v kapli sv.
Jedna z kopií - Pasquale Sarullo – Mater boni consilii,Asissi
Blažeje u augustiniánů bosých eremitů. Nad kaplí se objevil mrak a po
jeho rozplynutí se objevil obraz Panny Marie, snesl se na římsu kaple a již
tam zůstal. Odkud sem byl obraz přivanut, osvětlili až dva Albánci, kteří
sem přišli. Vyprávěli, že freska s Pannou Marií se nalézala na zdi kostela
v albánském městečku Scutari, které však bylo okupováno a drancováno
muslimy. Ve strachu se k madoně modlili a prosili o radu. Tu se její obraz
strana 25
Ostatní
CHLUMEČEK 4/2016
začal vznášet a putovat městem na západ a oni šli za ním, až došli do
Genazzana, kde ho nalezli na zmíněné římse kaple.
Autor obrazu není znám. Ikonograficky se jedná o typ Mater
amabilis - Panny Marie milující. Ježíškova tvář je těsně u matčiny, jednou
ručkou matku objímá a druhou se přidržuje jejího výstřihu. Matka Dobré
Rady se stala patronkou řádu augustiniánů a Genazzano slavným poutním
místem. V 18. století bylo zhotoveno 70 tisíc reprodukcí tohoto obrazu a
tak se Matka Dobré Rady dostala do mnoha evropských kostelů.
Dnes je obraz o rozměrech 45 x 40cm, zhotovený na plátu
porcelánu, tenkém jako skořápka vejce, umístěn ve svatyni Madonna del
Buon Consiglio v Genazzanu, městečku nedaleko Říma.
6. Matka ustavičné pomoci
Obraz Panny Marie, Matky ustavičné pomoci, je jednou z
nejrozšířenějších podob Panny Marie vůbec, nalezneme ho v kostelích,
kaplích i domech. Matka ustavičné pomoci je uctívána na celém světě, o
což se zasloužili především redemptoristé, vždyť postavili více než sto
kostelů nesoucích tento mariánský titul. Počátky historie této ikony se
ztrácejí v mlhách dějin. Nyní se nachází v kostele sv. Alfonse v Římě. Na
zlatém pozadí vyniká postava Panny Marie, která drží na levé ruce dítě. Je
to východní typ ženské krásy. Z pravé Ježíšovy nožky visí uvolněný
sandál. Na ikoně jsou i dva archandělé, kteří drží nástroje umučení. Na
pravé straně drží archanděl Gabriel v rukou, zakrytých pláštěm, kříž a
hřeby. Na levé straně je v podobném postoji archanděl Michael, a drží
nádobu, do níž je vloženo kopí a houba. U jednotlivých postav jsou
nápisy, které popisují, koho zobrazují: Méter Theou - Matka Boží, Iesous
Christos - Ježíš Kristus, Ho Archangelos Michael - archanděl Michael, Ho
Archangelos Gabriel – archanděl Gabriel. Obraz
Matky
ustavičné
pomoci pochází z Kréty. Naneštěstí se dostal ostrov pod nadvládu Arabů.
Nové náboženství, které přinesli, tak ovládlo místní obyvatelstvo, že
během 140 let nezbyla po křesťanství ani stopa.
Arabská nadvláda na Krétě trvala v letech 823-966. Vítězství byzantského
císaře nad Araby mělo za následek, že dobyvatelé museli Krétu opustit.
strana 26
Ostatní
CHLUMEČEK 4/2016
Po jejich odchodu se na ostrově začalo znovu probouzet křesťanství. Na
tom měli velký podíl mniši. Velké slávy dosáhli "ikonopisci" - malíři
ikon, historikové umění zde hovoří o benátsko-krétské škole. Ti malovali
ikony, se kterými se
setkáváme dodnes na
balkánském
poloostrově. V tomto
období vzniklo tolik
ikon, že ještě dnes jich
existuje více než sto.
Určitá fakta ale
ukazují na to, že je
ikona starší. Poukazují
na to, že obraz Matky
ustavičné pomoci byl
namalován
v
Konstantinopoli nebo v
jejím blízkém okolí
dříve než v 10. století.
Všechny tyto představy
vedou k jediné, která
byla inspirací pro ikony
Panny Marie, tzv.
"Hodegetrie". Koncem
15. století se na Krétě
ikona Matky ustavičné pomoci ztratila. Z obavy před muslimy byly
nejznámější ikony vyváženy na Západ, do bezpečnějších míst.
Ikonu Matky ustavičné pomoci "ukradl" jistý kupec, který
pravidelně cestoval obchodně do Itálie. Nikdo není schopen říci, co bylo
příčinou tohoto činu. Kupec ukryl obraz mezi zboží a lodí jej vezl do
Itálie. Cestou se zastavil v různých přístavech. Jistého dne se strhla bouřka
a všem na lodi hrozilo nebezpečí. Jak námořníci, tak cestující se začali
modlit k Panně Marii. Moře se utišilo a všichni byli zachráněni. Uznali to
jako znamení zvláštní ochrany Matky ustavičné pomoci, jejíž ikonu vezli
s sebou. Po roce plavby se námořníci dostali k římskému pobřeží. Do
města vešli se zázračnou ikonou. Kupec si nejprve ikonu nechal doma a
nepomýšlel na to, že by ji věnoval některému kostelu. Po určité době
strana 27
Ostatní
CHLUMEČEK 4/2016
onemocněl a jeho zdravotní stav se den ze dne zhoršoval. Na konci života
se se slzami v očích přiznal, že ikonu ukradl a prosil, aby ji po jeho smrti
darovali některému z kostelů. Kupcova žena, očarovaná krásou ikony, se
ale rozhodla, že si ji nechá. Uschovala ji ve své ložnici a pečlivě ji
střežila, aby ji nikdo neodnesl. Ale přesto měla výčitky svědomí a ve snu
ji napomínala sama Panna Maria: "Jestliže nedáš obraz do některého z
kostelů, zemřeš." Žena byla tvrdohlavá a nechtěla o tom ani slyšet.
Znovu se jí zdálo, že Panna Maria se domáhá splnění své vůle. Používá
přitom dítě, šestiletou dceru této Římanky. Jednoho dne, když byla dívka
sama v místnosti, v níž se nacházela ikona, zpozorovala, že se nad ní
sklání jakási krásná paní a říká: "Jdi a řekni své matce: Matka ustavičné
pomoci vás upozorňuje. Protože nechcete ikonu darovat, zemřete." Dítě
pospíchalo k matce a všechno jí vyprávělo. Ale matka byla i nadále
tvrdohlavá a nic ji nedokázalo změnit. Když se však večer cítila nemocná,
pochopila svou chybu. Darovala ikonu kostelu sv. Matouše. 27. března
1499 byl obraz v procesí přenesen do kostela sv. Matouše. Tehdy začíná
veřejná úcta Panny Marie s titulem Matka ustavičné pomoci, která byla ve
Věčném městě nazývána také madonou sv. Matouše. Ikona Matky
ustavičné pomoci byla uctívána v kostele sv. Matouše.
Kostel sv. Matouše v průběhu staletí stále více chátral.
Augustiniáni se přestěhovali nejprve k sv. Eusebiovi, později potom do
kostela S. Maria in Posterula. Spolu s nimi putovala i ikona Matky
ustavičné pomoci. Staří mniši umírali a mladí o zázračné ikoně už nic
nevěděli. To bylo jednou z příčin, proč ikona upadla do zapomenutí a kult
skoro úplně vyhasl. Napoleonova armáda zničila čtyřicet kostelů v Římě
po jeho dobytí. V letech 1798-1799 byla zničena nemocnice, kostel sv.
Matouše byl rozebrán a pozemek byl roku 1811 prodán. Ikonu Matky
ustavičné pomoci umístili do klášterní kaple, v níž se mniši
shromažďovali při modlitbě. Na zázračné události se zapomínalo.
Ke starému bratru augustiniánovi Agostinu Orsettimu přišel mladý
chlapec, Říman Michele Marchi. Mnich mu vyprávěl dějiny ikony, která
se nacházela v kapli. Bratr Agostino zemřel roku 1853. V témže roce
přichází do Říma redemptorista, konvertita, P. Eduard Douglas spolu se
svým spolubratrem P. Bruxie Quelasem. Oba hledají místo, kde by mohli
vybudovat klášter, v němž by měli sídlit nejvyšší představení Kongregace
Nejsvětějšího Vykupitele. Vybrali si místo u Via Merulana, přesně tam,
strana 28
Ostatní
CHLUMEČEK 4/2016
kde stával kostel sv. Matouše. Postavili zde klášter a kostel, který zasvětili
sv. Alfonsovi Liguorimu. Roku 1862 se během přátelského posezení
hovořilo o tom, že v bývalém kostele sv. Matouše byla uctívána ikona,
pocházející z Východu, která upadla v zapomenutí. Mezi účastníky
rozhovoru byl i P. Michele Marchi, který k údivu všech začal vyprávět o
svých setkáních a rozhovorech se starým bratrem Agostinem. "Vím, kde
se nachází ikona, je v klášterní kapli augustiniánů, kam jsem často
chodíval." V tom okamžiku se zrodila myšlenka, že obraz by mohl být
umístěn v nově postaveném kostele sv. Alfonse. 26. dubna 1866 byla
ikona slavnostně přinesena do kostela. Tímto okamžikem začala nová éra
úcty k Matce ustavičné pomoci.
7. Hortus marianus ( mariánská
zahrada ) – madona sedící na trávníku
Z
okruhu
blízkého
Mistru
vyšebrodského oltáře vzešlo několik děl
tehdy převratného italizujícího slohu, který
byl v Čechách nadšeně přijat, následován a
zdokonalován, což je samo o sobě v
Evropě nebývalým fenoménem. Jedním z
těchto obrazů je desková malba Madony
vyšehradské. Jde o nový typ takzvané
madony pokorné, přicházející do Čech z
Itálie a představující další stupeň
humanizace
mariánského
námětu.
Překrásná madona se zlatými vlasy je
dodnes k vidění v kostele sv. Petra a Pavla
na Vyšehradě.
Vyšehradská madona, též zvaná Madona dešťová
neznámý mistr, blízký mistru vyšebrodského
oltáře, tempera na dřevě, kostel sv. Petra a Pavla, Praha
Panna Maria Pokorná (tzv. Madonna del’umiltá), sedící na louce posázené
rostlinstvem symbolického významu a kojící své dítě. V tomto případě
Madony Vyšehradské je však prs zakryt, což je motiv dost neobvyklý. V
Itálii přichází poprvé tento typ Madony na obraze Bartolomea da
Camoglio z roku 1346. S obrazem tohoto janovského malíře má Madona
Vyšehradská hodně společného jak kompozičně, tak v umístění Madony
na květnatém trávníku i v zakrytí Mariina prsu. Motiv zakrytí prsu známe
strana 29
Ostatní
CHLUMEČEK 4/2016
jen z těchto dvou příkladů. U všech ostatních obrazů je Madona zobrazena
s obnaženým prsem. Důvody tohoto motivu nejsou nikde uvedeny a jdou
těžko vysvětlit. V severní Itálii se těšil velké oblibě námět Panny Marie
Pokorné, sedící na zemi nebo na rozkvetlé louce s květinami, symbolicky
poukazujícími na vlastnosti Panny Marie. Z tohoto typu se pak vyvíjí
námět Panny Marie sedící v rajské zahradě (s růžovým keřem), oblíbený
zejména v Porýní a Vestfálsku, případně námět Hortus conclusus (např.
Madona v uzavřené zahradě od Mistra tiburtinské Sibyly).
Ikonograficky je Madona Vyšehradská zobrazením typu Madony
kojící (Galaktotrofusy), který sahá až do koptického umění v 7. století.
Koptské malířství ikon velmi ovlivnilo byzantské a italské malířství. Do
Itálie přichází námět Madony kojící snad poprvé ve 12. století. Objevuje
se ve známé mozaice v Santa Maria Trastevere v Římě, která časově i
slohově zapadá do období benediktinských styků s byzantským uměním.
Všechna vyobrazení Madony sedící na zemi a kojící své dítě jsou
obyčejně vybavena určitými symboly. Je to především půlměsíc, který je
namalován vypouklou stranou vzhůru u nohou Madony na úzkém pruhu
půdy. Druhým symbolem je forma svatozáří, které jsou složeny z
jednotlivých světelných paprsků, jež nebývají spojené v disk jako
obvykle. Kromě toho se ke svatozáři přidružuje ke každému čtvrtému
hrotu hvězda. Počet hvězd je vždy stejný. Je jich dvanáct. Dvanáctka je
symbolem úplnosti a božího řádu. Rok je dělen na dvanáct měsíců.
Dvanáct hodin mají den i noc. Dvanáctka je jednoznačně spojena se
sborem apoštolů a stává se tak znamením pro zvěstování evangelia.
Hvězdy patří k nejstarším symbolům nebes či Boha. Hvězdy od pradávna
zjevovaly člověku boží tajemství či poselství. Dvanáct hvězd okolo hlavy
má v knize Zjevení apokalyptická žena. Svatozář s dvanácti hvězdami
patří k nerozlučným atributům Panny Marie Immaculaty
(Neposkvrněného početí), jejíž postavy zdobí řadu mariánských sloupů po
celé Evropě. Ze světců uznávaných katolickou církví se pouze Janu
Nepomuckému dostalo té cti, že součástí jeho svatozáře je pětice hvězd. V
případě Jana Nepomuckého počet pěti hvězd poukazuje na pět písmen
latinského slova tacui (mlčel jsem) nebo pravděpodobněji znamená pět
ran Kristových, neboť sv. Jan se vydal na mučednickou cestu následování
Krista.“ Symbolika hvězd i měsíce je mnohoznačná.
strana 30
Ostatní
CHLUMEČEK 4/2016
Madona Vyšehradská byla namalovaná na desce z jedlového
dřeva. Je dvanáct až čtrnáct milimetrů silná. Je složená ze tří částí
dřevěných prken. Na přední straně je klihem přilepené plátno.
Obraz Madony Vyšehradské pravděpodobně nechal namalovat Jan
Očko z Vlašimi. Ještě jako olomoucký biskup založil špitální kostel
Pokory Panny Marie, který stával ve vyšehradském podhradí. A pro tento
kostel byl obraz určen. Kostel byl předmětem sporů mezi vyšehradskou
kapitulou a novoměstskými měšťany a místo rozkvětu pustl, až se v 18.
století sesul úplně. Obraz byl namalován kolem roku 1355. Namaloval ho
neznámý autor z dílny mistra Vyšebrodského oltáře. Dlouhou dobu bylo
autorství tohoto obrazu připisováno přímo samotnému mistru. Bohužel
přímé důkazy o autorství nemáme. Ve čtyřicátých a padesátých letech 14.
století dílna Vyšebrodského mistra nabyla velkého postavení. Byla sama o
sobě velmi produktivní a procházeli touto dílnou dočasní pomocníci,
spolupracovníci a mladí malíři, kteří se později osamostatňovali. Shody
mezi Madonou a pracemi Vyšebrodského mistra jsou opravdu veliké.
Jednak typ dítěte, jeho nožka vytočená chodidlem k divákovi, stylizace
portrétů a terén oživený drobnými květy. Právě díky tak velké podobě
Madony Vyšehradské s italskými obrazy je velmi pravděpodobné, že
malíř vyšehradského obrazu byl nejen z okruhu Vyšebrodského mistra, ale
cestoval také po Itálii, kde tyto obrazy a italské malířství mohl studovat.
Obraz madony od Bartolomea Camoglio je přímo na desce signován a
datován. Tato datace nás jen upevňuje v tom, že Madona Vyšehradská
byla namalována až po roce 1346. Koncem 17. století byly hlavy Marie a
Krista obroubeny obroučkem s nasazenými drahokamy a v roce 1769
doplnil pražský zlatník Jan Jiří Bruelus ml. dvojici korunek ze zlaceného
stříbra.
Vyšehradská madona bývá nazývána též Madonou dešťovou. A
proč? V 18. století byla k němu vypravována procesí z celé země s
prosbami za déšť. Proto se jí tak říká.
pokračování příště ….( PR )
strana 31
Ostatní
CHLUMEČEK 4/2016
Trocha nekorektního humoru…
Co udělala Eva, když Adam přišel domů až ráno? Spočítala mu žebra.
Jeptiška je jediná ženská, která ráno ví, co si vezme na sebe.
Jednou se ptali se papeže, proč v kněžském stavu nemohou být také ženy.
Odpověděl: "Protože by tak zaniklo zpovědní tajemství."
Mojžíš, Ježíš a Bůh Otec spolu hrají golf. Mojžíš odpálí míček, ale ten
padne do jezírka. Mojžíš však zvedá hůl, vody se rozestupují a míček se po
dně dokutálí na břeh dva metry od jamky. Na řadě je Ježíš. Odpálí míček
a ten padá do jezírka. Dopadne však na hladinu a po ní se dokutálí na
břeh a zastaví se jeden metr od jamky. Na řadě je Starý pán. Ledabyle
ťukne do míčku a ten se odrazí od hladiny jezírka, pak letí k nebi a odrazí
se od letadla, které letí nad golfovým hřištěm, dopadne na dálnici a tam se
kutálí v levém pruhu, předjede tirák s návěsem, odbočí zpět k hřišti,
proletí branou, a dokutálí se k jamce a spadne přímo do ní.
Mojžíš se nakloní k Ježíšovi a zašeptá: "Já opravdu nerad hraju golf s
tvým taťkou."
( PR )
strana 32
Ostatní
Ahoj holky a kluci!
strana 33
CHLUMEČEK 4/2016
Ostatní
CHLUMEČEK 4/2016
strana 34
Ostatní
CHLUMEČEK 4/2016
( KV )
strana 35
CHLUMEČEK 4/2016
Informace
INFORMACE
 Misijní jarmark se uskuteční na 1. chlumeckou pouť 3. 7. 2016.
Přijďte si vybrat něco hezkého a podpořit chudé děti v misiích.
 Hledáme šikovného fotografa pro potřeby farnosti a farního časopisu
 Zkoušky Lužského chrámového sboru - každý čtvrtek ( není-li určeno
jinak ) od 18.00 v sále ZUŠ v Luži – přivítáme každého, kdo zpívá rád
a má chuť sloužit zpěvem Pánu – muže, ženy, dospívající i děti –
sbormistr sl. Irena Čimborová.
 Svátost smíření – dle možností 1/2hod. před každou mší sv.
 Slavnost sv. Cyrila a Metoděje – mše sv. u Sv. Bartoloměje v 8.30 –
celebruje o. Stanislav Hájek
 Vzadu v kostele na Chlumku je k rozebrání nový Informační oběžník
Hnutí pro život ČR

Světové dny mládeže Krakov 2016

Předprogram 20.-25.7. - pobyt v diecézích v Polsku

Světové dny mládeže 25.-31.7.2016

Více informací, program, ceny na webu
www.krakov2016.signaly.cz
Pamatujte na naše mladé i mladé z celého světa modlitbou, aby načerpali
hojnost milosti Boží a odvahu a sílu být v dnešní době křesťanem.
Modleme se také za bezpečný průběh setkání a šťastný návrat všech
účastníků domů.
strana 36