Žahavci (Cnidaria)

Transkript

Žahavci (Cnidaria)

Žahavci (Cnidaria)
Milan Dundr
Žahavci
• asi 9000, převážně v
moři
• základní znak:
– žahavé buňky
(knidocyty,
knidoblasty)
• vnitřek odvozen z
Golgiho komplexu
Žahavci
• žahavé buňky
(knidocyty,
knidoblasty)
• dlouhé duté vlákno
vchlípené dovnitř
• bičík změněn ve
„spoušť“ (knidocil)
• jed hypnotoxin (omráčí
kořist)
• neregenerují, vznikají
nově
Žahavci
• tři skupiny
embryonálních
buněk
– buňky
ektodermálních
epitelů
– buňky
endodermálních
epitelů
– migrující kmenové
buňky
Žahavci
• z migrujících
kmenových buněk:
–
–
–
–
žahavé buňky
gamety
nervové buňky
žláznaté buňky
endodermu
Žahavci
• „gastrulovitá“ stavba
těl:
– ektoderm
– endoderm
– trávicí dutina („láčka“ –
láčkovci)
• s jediným otvorem
(blastoporem)
– = zároveň ústní i řitní
otvor
Žahavci
• mezi ekto- a
endodermem vzniká
– mezoglea s
kolagenními vlákny
• vzniká z bazálních
lamin obou epitelů
• někdy v ní buňky
Žahavci
• 2 typy:
– polyp
• přisedlý
• s tenkou mezogleou
• s věncem chapadel
kolem blastoporu
– medúza
• plovoucí
• s želatinovou
mezogleou
Žahavci
• u některých se stadia polypa a medúzy
pravidelně střídají
– polyp = nepohlavní generace
– medúza = pohlavní generace
• u jiných existuje buď jenom polyp nebo
jenom medúza
Žahavci
• síťovitá (difúzní,
rozptýlená) nervová
soustava
– bez mozkového centra
– s prstencovými
koncentracemi
nervových buněk
• kolem ústního otvoru
polypů
• po obvodu zvonu
medúz
síťovitá (difúzní, rozptýlená)
nervová soustava
Žahavci
• svalová tkáň
– některé přetvořené
buňky epitelů se
svalovými vlákny
Žahavci
• pohlavní buňky
– většinou z
endodermu
– u většiny – planktonní
klarva „planula“
• obvykle žloutkožravá
– metamorfuje v
polypové stádium
• přisedne apikálním
pólem k substrátu
Žahavci
• medúzové stádium:
– u medúzovců vzniká
strobilací
• = odškrcením medúzy z
ústní části polypa
• jedna za druhou
– u polypovců vzniká
• z postranních pupenů
polypa
Systém:
Polypovci
• Třída: Polypovci
(Hydrozoa)
– převládá stádium
polypa
– nožní terč, tělo,
chapadla
Polypovci
Řád: Nezmaři (Hydrida)
• nezmar obecný
(Hydra vulgaris)
– stojaté čisté vody,
přisedlý na rostlinách
– mívá 6 chapadel – na
nich na hrbolcích –
žahavé buňky
Polypovci
• nezmar obecný
(Hydra vulgaris)
– může se pohybovat
směrem ke světlu:
• leze jako housenka
píďalky
Polypovci
• nezmar obecný
(Hydra vulgaris)
– může se pohybovat
směrem ke světlu:
• někdy se obrátí ústním
otvorem k podkladu a
leze pomalu pomocí
chapadel
Polypovci
• nezmar obecný (Hydra vulgaris)
– schopnost regenerace (proto „nezmar“)
– zručný zoolog – vsunováním cizího předmětu
do ústního otvoru dokáže nezmara „převrátit
naruby“ a propíchnutím jemnou štětinkou
zabránit, aby se převrátil zpět
– buňky nezmara se dají na pochod a každá se
nastěhuje tam, kam patří (ektoderm přeleze
na povrch a entoderm zase dovnitř !)
– vznikne nový životaschopný nezmar
Polypovci
• nezmar obecný
(Hydra vulgaris)
– nervová soustava –
rozptýlená (difuzní) –
síť
• reakce na podněty –
všesměrná
• při podráždění se
stáhne do kuličky
velikosti špendlíkové
hlavičky
Polypovci
Polypovci
• nezmar obecný
(Hydra vulgaris)
– svalové buňky
• v nich smrštitelná
vlákénka (myofibrily)
Polypovci
• nezmar obecný
(Hydra vulgaris)
– trávení:
• láčka – v ní buňky
bičíkaté a žláznaté
• extracelulární trávení
– dokončeno uvnitř
buněk
• nestrávené zbytky
vyvrhovány přijímacím
otvorem
Polypovci
• nezmar obecný
(Hydra vulgaris)
– trávení:
• trávicí dutina i s ústy
se může hodně
rozšířit, takže při větší
kořisti vidíme místo
obrysu nezmara obrys
kořisti, potažené
povlakem nezmarovy
tělní stěny
Polypovci
• nezmar obecný
(Hydra vulgaris)
– rozmnožování:
• nepohlavní – pučení
– na jednom nezmarovi
až tři generace
zároveň
– nejmladší potomci se
vyživují z trávicí
dutiny matky
– starší už také
přispívají svými
úlovky
Polypovci
• nezmar obecný
(Hydra vulgaris)
• pohlavní
– v různých ročních
obdobích
– v době pohlavní
zralosti se vyrojí
semenné buňky do
vody a samy si
vyhledají neoplozená
vajíčka, která sedí na
dolní části nezmarova
těla
Polypovci
• nezmar obecný
(Hydra vulgaris)
• někteří nezmaři
jsou hermafroditi,
jiní gonochoristé
Polypovci
Polypovci
• nezmar hnědý
(Pelmatohydra
oligactis)
– dlouhá stopka
– dlouhá chapadla
Polypovci
• nezmar zelený (Chlorohydra
viridissima)
– max. 10 mm
– 8 chapadel
Polypovci
• nezmar zelený
(Chlorohydra
viridissima)
– symbióza s řasami
rodu Zoochlorella:
• řasy zužitkovávají odpadní
v tělní šťávě rozpuštěný CO2
• kyslík vzniklý při fotosyntéze
řasy využívá nezmar
k dýchání svých tkání
• oba organismy mohou žít
odděleně
Polypovci
• nezmar zelený
(Chlorohydra
viridissima)
– výskyt:
• nejčastěji zjara
v čistých tůňkách, které
zbudou na lukách po
odchodu velké jarní
vody
Polypovci
Řád: Hydromedúzky (Trachylina)
• medúzka sladkovodní (Craspedacusta
sowerbyi)
– jediný náš žahavec s rodozměnou (!!!)
– Vltava, přehrady, dřív pilíře pražských mostů
– dnes zatopené lomy
• nejspíš zavlečena ze Severní Ameriky, patrně
s vodním morem kanadským (rostlinou)
• v Evropě popsána už 1880
Polypovci
• medúzka
sladkovodní
(Craspedacusta
sowerbyi)
– polypové stádium:
• 2 mm, nemá chapadla
• dokáže však udolat i
proti němu obrovské
nitěnky
Polypovci
• medúzka
sladkovodní
(Craspedacusta
sowerbyi)
– medúza:
• až 2cm
• v dospělosti ověnčena
350 až 400 chapadélky
medúzka sladkovodní
Polypovci
Řád: Trubýši (Siphonophora)
• teplá moře
• celý trs trubýšů vzniká
z larvy zvané planula
• mnohotvárné
(polymorfní) kolonie
• členové propojeni
stvolem – v něm
trávicí dutina
Polypovci
• pneumatofor
– nahoře
– hydrostatický
ústroj
• medúzomy
– pohyb kolonie
Polypovci
• daktylozoidi
– se žahavými buňkami
– zachycování potravy
– koupajícím se lidem
mohou být nebezpeční
(silně pálí !)
• gonozoidi
– rozmnožování (jen
pohlavní)
Polypovci
• měchýřovka
vznášivá
(Physophora
hydrostatica)
– Středozemní moře,
Atlantský oceán
– až 20 cm
– průhledná, nádherně
žlutočervená
měchýřovka vznášivá
Polypovci
• měchýřovka portugalská (Physalia
physalis)
– nejnebezpečnější ze všech trubýšů
– na hladině veliký vzdušný měchýř
měňavých barev
• pod ním modrá ramena dlouhá až 30 m (!)
• na nich velmi účinné žahavé buňky
• hrozí utonutí (srdeční komplikace)
Polypovci
• měchýřovka
portugalská
(Physalia physalis)
– rybářské označení:
„portugalská galéra“
– houfy až o tisících
jedinců
• bývají vyvrženy na břeh
• pozor, i tam jsou
nebezpeční (!)
měchýřovka portugalská
Medúzovci
• Třída: Medúzovci
(Scyphozoa)
– pouze v moři
– pravidelně ve
vývojovém cyklu
střídají stádium polypa
a medúzy
(rodozměna,
metageneze)
Medúzovci
• polyp:
– do 5 mm
– volně
Medúzovci
• medúza: (tzv.
skyfomedúza)
– průměr zvonu 5 – 60
cm
• (největší známá má
zvon v průměru 2 m a
rozpětí chapadel až 40
m)
– pokročilejší organizace
těla než polyp
• (odvozeny zkrácením
polypa a zmnožením
mezogley)
Medúzovci
• medúza: (tzv.
skyfomedúza)
– část odpovídající
nožnímu terči =
vypouklá strana zvonu
– ústní otvor, chapadla a
pohlavní orgány –
vespodu
Medúzovci
• medúza: (tzv.
skyfomedúza)
– gastrovaskulární
systém:
• trávicí dutina uprostřed
– z ní radiálně kanálky
– spojené na obvodu
okružním kanálkem
• trávení i rozvádění živin
Medúzovci
• medúza: (tzv.
skyfomedúza)
– pohyb:
• reaktivní
– vypuzováním
vody
z prostoru
zvonu
• na obvodu zvonu
je svalovina
Medúzovci
• medúza: (tzv.
skyfomedúza)
– smyslová ústrojí:
• na obvodu zvonu 8
výběžků (ropálií) –
v nich:
– statocysta
– jamkové oči
– chemoreceptory
Medúzovci - ropalia
Medúzovci – ropalia
ploché, miskovité a váčkovité oko; statocysta
Medúzovci
• medúza: (tzv. skyfomedúza)
• gonochoristé
• pohlavní buňky do gastrovaskulární dutiny a
ústním otvorem ven
• oplození ve vodě – zygota – rýhování – obrvená
pohyblivá larva planula – za několik dnů přisedne
– polyp
Rozmnožování medúzy
Medúzovci
• medúza: (tzv. skyfomedúza)
• ten se pak množí nepohlavně: strobilací
– odškrcují se malé medúzky (efyry)
» dorůstají
» zdokonalují svoji stavbu
» mění se ve skyfomedúzy
Rozmnožování medúzy
Medúzovci
• medúza: (tzv.
skyfomedúza)
– výživa:
• jen dravě
• kořenoústky filtrují
plankton
Systém:
Medúzovci
řád: Čtyřhranky
– čtyřhranné zvonce
– kromě žahavých
buněk na ramenech i
buňky lepkavé
(chytání kořisti)
Medúzovci
řád: Čtyřhranky
– žahavé buňky
mnohem silnější než
ostatní žahavci
• u člověka otoky,
puchýře, svalové
křeče
• při popálení nutno jít
rychle na břeh
(utonout lze i v mělké
vodě)
• jsou doloženy smrtelné
případy
Medúzovci
řád: Čtyřhranky
– jen teplá a teplejší
moře
– tělo jen několik cm
• ale dlouhá ramena
Medúzovci
řád: Čtyřhranky
– čtyřhranka
středomořská
(Carybdea
marsupialis)
• u evropských břehů
poblíž Neapole
• 4 dlouhá chapadla
Medúzovci
řád: Talířovky
– chobotovitě
prodloužený ústní
okraj tvoří 4 velmi
protažitelné laloky
k lapání potravy a její
dopravě do úst
– roztažený zvonec –
podoba talíře
Medúzovci
řád: Talířovky
– talířovka ušatá
(Aurelia aurita)
• nejznámější
• 4 prosvítající
podkovovité pohlavní
žlázy uprostřed
(nažloutlé nebo
načervenalé)
• průměr 5 – 50 cm
• polypi v půli léta na
chaluhách
Medúzovci
řád: Talířovky
– talířovka ušatá
(Aurelia aurita)
• žahavé buňky tak
slabé, že je na kůži
necítíme
– hrají si s ní u moře
děti
– (žahnutí lze prý cítit
na jazyku –
neověřeno)
• loví ráčky a rybí potěr
Medúzovci
řád: Talířovky
• talířovka ušatá
(Aurelia aurita)
– velmi hojně po celém
evropském pobřeží
– dokonce i ve
východní části
Baltského moře, kde
je voda velmi málo
slaná
– jinak téměř
kosmopolitní
Medúzovci
řád: Kořenoústky
• místo zarostlého ústního otvoru na
ústních ramenech mnoho drobných
otvůrků
• potrava buď mikroskopická nebo
natrávená vně těla
• laločnatě srostlá ústa s rozvětvenou a
zkadeřenou ústní trubicí visí dolů a
připomínají kořeny rostlin (odtud název)
Medúzovci
• teplá i teplejší moře
• ve východní Asii –
potrava
– nakládají se do soli a
kamence
– nebo balí do listů
některých rostlin
– pojídají se uleželé a
silně prokořeněné
Medúzovci
• kořenoústka
plicnatá
(Rhizostoma pulmo)
– až do Severního
moře
– zkadeřená ramena
připomínají plíce
nějakého obratlovce
– největší známá
kořenoústka – průměr
až 80 cm
Medúzovci
• kořenoústka
plicnatá
(Rhizostoma pulmo)
– pohlcuje mořský
plankton
• ale umí vylít trávicí
šťávy i mimo tělo na
chycenou kořist a
natrávenou ji pak nasát
– v chladnějším ročním
období i ve
Středozemním moři
Kořenoústka plicnatá
Korálnatci
• Třída: Korálnatci
(Anthozoa)
• potlačena metageneze,
není medúza
– pouze polyp (!)
• jen moře
• většina přisedlá
Korálnatci
• kromě sasanek
– kosterní útvary
z koralinu nebo
CaCO3
• mělká teplá tropická
moře mezi obratníky
Korálnatci
• význam:
– geologický
• masivy, bradla, ostrovy
• útesy (atoly)
– vznik atolu
– uprostřed laguna
– (první možný výklad –
už Darwin)
Korálnatci – vznik atolu
Korálnatci – atolu
Korálnatci – atolu
Bikini – nechvalně proslulý atol
Korálnatci
• význam:
– šperkařství
– prodej turistům
– jsou ohroženi
znečišťováním
mořské vody
Korálnatci
• rozmnožování:
– většinou hermafroditi
– nepohlavně – pučení
• noví jedinci se
neoddělují – kolonie
– všichni spojeni
společnou trávicí
soustavou
Korálnatci
• stavba:
– válcovitý polyp
s příústními
chapadly
• i několik soustředných
věnců
– trávicí dutina
rozdělena svislými
přepážkami (septy)
• na nich buňky
produkující enzymy a
buňky vstřebávací
Systém
Korálnatci
Podtřída: Osmičetní (Octocorralia)
• 8 chapadel
• 8 přepážek
• vždy kolonie
Korálnatci
• varhanitka červená
(Tubipora
hemprichi)
– červené trubičky
– připomíná píšťaly
varhan
– v každé trubičce
jeden smaragdově
zelený polyp
– Rudé moře
varhanitka červená
Korálnatci
• korál červený
(Corallium rubrum)
– stromečkovité málo
rozvětvené červené
trsy – v nich bělostní
polypi
– 20 cm – 1 m v průměru kmene asi 4
cm
Korálnatci
(Corallium rubrum)
– v hloubce 80 – 200 m
• potřebuje klidnou vodu
• v mělčích vodách na
chráněných místech
mezi skalami apod.
Korálnatci
(Corallium rubrum)
– obtížný lov sítěmi –
na nich až 3 m dlouhá
dřeva ve tvaru X,
zatížená a vlečená po
dně – každou chvíli
uvízne
– též potápěči
Korálnatci
(Corallium rubrum)
– Středozemní moře
(evropské i africké
břehy) – naleziště
mnohdy zpustošena –
nejlepší šperkařská
kvalita
Korálnatci
(Corallium rubrum)
– též u ostrova
Madeiry, v Indickém
oceánu a Tichém
oceánu (u
japonského pobřeží)
– horší kvalita
Korálnatci
(Corallium rubrum)
– šperkařství – přírodní
nebo broušené –
nejvíce ve Francii a
Itálii
– s korálovými šperky
obchodovali již staří
Keltové
korál červený
korál červený
korál červený
Korálnatci
• pérovník svítivý
(Pennatula
phosphorea)
– podoba ptačích per
– osou je hlavní
polyp (z planuly)
pérovník svítivý
Korálnatci
Podtřída: Šestičetní (Hexacorallia)
- chapadel 6 nebo
násobky šesti
Korálnatci
Řád: Sasanky (Actiniaria)
• nikdy netvoří
kosterní útvary
• žijí jednotlivě
• často symbióza
s korýši
– např. s rakem
poustevníčkem
mořským
• rak sasanku vozí
z místa na místo
• ona ho chrání
Korálnatci
• sasanka koňská
(Actinia equina)
– nejběžnější
v evropských mořích
– silný nožní terč
– snese i několik hodin
na suchu při odlivu a
příboj
• naplní instinktivně trávicí
dutinu vodou
• zatáhne ramena
• přikryje ústní otvor
Korálnatci
(Actinia equina)
– výška až 7 cm
– kolem úst 192
ramen v 6 kruzích
– nejčastěji jasně
červená
• ve stínu hnědá až
zelená
Korálnatci
(Actinia equina)
– požírá rybky, ráčky a
měkkýše
– léta vydrží v mořském
akváriu (pouze
pobledne)
• existuje údaj, že jedna
strávila v mořském
akváriu 66 let (!)
• skvělý objekt pro
pozorování
Korálnatci
(Actinia equina)
– mají smysl pro čas
přílivu a odlivu
• i v akváriu se ještě
několik dní po
přemístění z moře
budou pravidelně
zavírat a otvírat
– má 24 vychlípenin
s modrými žahavými
buňkami
Korálnatci
(Actinia equina)
– lezou pomocí vlnivého
pohybu spodní
přísavky
– asi 8 cm za hodinu
sasanka koňská
sasanka koňská
Korálnatci
Řád: Větevníci (Madreporaria)
• teplé mělké
pobřežní vody
• masivní vápencová
vnější kostra
• z jedné planuly polyp
– z něj pučením
mnohamilionová
kolonie
Korálnatci
- z nich je Velký
bradlový útes na SV
Austrálie
- dlouhý asi 2000 km
- široký několik km
Korálnatci
• větevník mozkový
(Diploria
cerebriformis)
– budí dojem bohatě
rýhovaného lidského
mozku
– Karibské moře,
západoindické
ostrovy ??
větevník mozkový
větevník mozkový
větevník mozkový
Korálnatci
• houbovník obecný
(Fungia fungites)
– kostra vypadá jako
spodní strana
klobouku
muchomůrky
– v průměru až 25 cm
– leží volně na dně
• obrátí-li ho vlny vzhůru
nohama, je schopen se
nabobtnáním zase
obrátit
Korálnatci
• houbovník obecný
(Fungia fungites)
– mělčí místa mezi
korálovými útesy
Indického a Tichého
oceánu
– nejčastěji barva
svítivě zelená nebo
zlatohnědá
• způsobeno
symbiotickými řasami
v těle
houbovník obecný
houbovník obecný
houbovník obecný
houbovník obecný
Korálnatci
• větevníky
– mnoho druhů
v oblastech útesů
větevníci
větevníci
větevníci
větevníci
větevníci
větevníci

Žahavci (Cnidaria)

Transkript

Podobné dokumenty

OBECNÍ ÚŘAD STARÉ MÍSTO

Savci (Mammalia) jsou vývojově velmi pokročilá třída

TŘÍDA: PTÁCI Aves