Management znalostí

Transkript

Management znalostí
Management znalostí
Marcel Horák
Obsah
ÚVOD .......................................................................................................................................................... 3
1. ZÁKLADNÍ POJMY MANAGEMENTU ZNALOSTÍ...................................................................... 4
1.1 DATA ................................................................................................................................................. 4
1.2 INFORMACE ........................................................................................................................................ 5
1.3 ZNALOSTI ........................................................................................................................................... 5
2. EXPLICITNÍ A TACITNÍ ZNALOSTI, KONVERZE MEZI NIMI................................................ 6
2.1 EXPLICITNÍ ZNALOSTI......................................................................................................................... 6
2.2 TACITNÍ ZNALOSTI ............................................................................................................................. 6
2.3 KONVERZE ......................................................................................................................................... 6
3. PODNIKOVÉ PROCESY, ZNALOSTNÍ AKTIVITA A INTELEKTUÁLNÍ KAPITÁL ............. 8
3.1 INTELEKTUÁLNÍ KAPITÁL A JEHO SLOŽKY .......................................................................................... 8
3.2 LIDSKÝ KAPITÁL ................................................................................................................................ 9
3.3 ORGANIZAČNÍ KAPITÁL .................................................................................................................... 10
3.4 ZÁKAZNICKÝ KAPITÁL ..................................................................................................................... 10
3.4 ŘÍZENÍ SLOŽEK INTELEKTUÁLNÍHO KAPITÁLU .................................................................................. 11
4. PRÁCE SE ZNALOSTMI, NÁSTROJE MANAGEMENTU ZNALOSTÍ .................................... 12
4.1 PŘÍBĚH ............................................................................................................................................. 13
4.2 KOMUNITY ....................................................................................................................................... 14
4.3 UČŇOVSTVÍ ...................................................................................................................................... 14
5. UCHOVÁVÁNÍ ZNALOSTÍ .............................................................................................................. 15
6. ZNALOSTNÍ STRATEGIE ORGANIZACE.................................................................................... 16
ZÁVĚR ..................................................................................................................................................... 18
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ ........................................................................... 19
MONOGRAFIE ......................................................................................................................................... 19
ELEKTRONICKÉ ZDROJE ......................................................................................................................... 19
ÚVOD
Znalosti jsou v současné době základním kapitálem společností a firem, na kterém lze stavět
úspěch v neustále rostoucím konkurenčním prostředí a ve společnosti stálých a stále
dynamičtějších změn. Znalosti jsou komoditou, kterou je nutné chránit, udržovat ji stále
čerstvou a zdravou a v neposlední řadě s ní nakládat na výsost ekonomicky. Znalosti
samozřejmě nemohou existovat samy o sobě ale pouze v těsné symbióze s kapitálem lidským.
Se znalostmi, které jsou pro každou firmou stěžejní, se musí efektivně pracovat a musí se řídit
jejich tok a sdílení příslušnými zaměstnanci. K této činnosti slouží management znalostí.
Management znalostí (angl. knowledge management) jako pojem obsahuje řízení organizace,
resp. lidské činnosti obecně, na bázi využití znalostí jako nového produktivního
ekonomického zdroje. Je to efektivní propojení těch, kteří vědí, s těmi, kteří vědět potřebují, a
to přeměnou osobních (převážně skrytých čili tacitních) znalostí na znalosti organizační
(převážně explicitní), neboli formální, a to formou komunikace, zapojení a sdílení.1
Management znalostí neboli knowledge management se definuje jako tvorba a údržba
znalostí. Hlavním cílem knowledge managementu je identifikovat a uchopit specifickou
znalost, know-how, zkušenosti či jiné dovednosti a umožnit jejich transfer a reprezentaci tak,
aby byla dostupná k použití širšímu okruhu uživatelů, kteří vytvořenou znalost využijí.
Použití znalosti zvyšuje jejich kvalitu, efektivitu a produktivitu práce2. Existují tři základní
způsoby produkce nových znalostí:
1. Zdokonalování stávajících znalostí a postupů, neustálé vylepšování, produkování z
dobrých na lepší.
2. Zužitkování jako nepřetržité využívání stávajících znalostí v nových oblastech, k vyvíjení
nových a odlišných produktů, služeb a postupů, exploatace znalostí v jiném oboru a pro
jiné zákaznické segmenty.
3. Inovování, tedy inovace založené na nových znalostech jako dosahování skutečně
zásadných a převratných novinek, směrujících novými a jinými směry než doposud.
Zásadou je, že všechny tři způsoby je nutno rozvíjet společně. Znalosti musí mířit vysoko,
aby přinášely výsledky. Znalosti jsou produktivní pouze tehdy, jestliže jsou aplikovány tak,
aby přinášely něco nového a významného. Zajistit produktivitu znalostí vyžaduje, aby
1
Management znalost%C3%AD. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) :
Wikipedia Foundation, 24. 2. 2010, 14:26, last modified on 21. 6. 2011, 11:29 [cit. 2011-06-22]. Dostupné z
WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Management_znalost%C3%AD>.
2
Systemonline [online]. 2011 [cit. 2011-06-22]. Management znalostí. Dostupné z WWW:
<http://www.systemonline.cz/clanky/management-znalosti.htm>.
3
znalosti byly jasně zaměřeny. Musí být vysoce koncentrované. Úsilí o produktivní využití
znalostí musí být cílevědomé a organizované, ať už je vynakládá jednotlivec nebo tým. Nejde
o záblesk génia, ale o práci. Manažer v organizaci řídí znalosti jako ekonomický zdroj
obdobně jako řídí jiné zdroje, tzn., plánuje je, obstarává je, nebo se podílí na jejich tvorbě,
eviduje je, organizuje jejich využívání v procesu výroby nebo v provozu, kontroluje jejich
aplikace a využití, hodnotí je a rozhoduje o jejich použití jako živých vitálních znalostí.
Manažer znalostí (Chief Knowledge Officer) plánuje strategii využívání znalostí a hodnotí
jejich přínos. V případě kvalifikované i obslužné práce rozhoduje, jak by práce měla být
organizována. Jaký druh týmu je vhodný pro tento druh práce a její postup. Je to práce v
týmech a v organizaci.
1. ZÁKLADNÍ POJMY MANAGEMENTU ZNALOSTÍ
Základním požadavkem managementu znalostí je především rozlišovat rozdíl a vztahy mezi
pojmy data, informace a znalosti. Na první pohled se zdají tyto pojmy velmi podobné, ale
každý má trochu jiný význam a také nástroje pro řízení těchto jednotlivých pojmů jsou
odlišné.
1.1 Data
Za data považujeme všechno, co můžeme monitorovat smysly. To je všechno, co můžeme
obsáhnout zrakem, sluchem, hmatem, chutí a čichem. Data jsou také objektivní fakta o
událostech nebo posloupnost znaků. Data bývají dobře strukturovaná a obvykle jsou vázána
na nějakou technologii.3 Data je výraz pro údaje používané pro popis nějakého jevu nebo
vlastnosti pozorovaného objektu. Data se získávají měřením nebo pozorováním. Data mohou
být kvantifikována pomocí nákladů, rychlosti, tj. času potřebného k jejich získání, a kapacity,
tj. jejich množství. Můžeme je ale také hodnotit pomocí kvalitativních ukazatelů. V tomto
případě se sleduje, zda k datům máme přístup, zda data splňují naše nároky a zda rozumíme
zprávě, která je v nich obsažena. Data mají objektivní charakter, existují nezávisle na lidském
vědomí. Jejich objektivní charakter znamená to, že data například o bitvě na Bílé hoře
3
Mládková, L. Management znalostí v praxi, Praha: Professional Publishing, 2004. 212 s. ISBN 80-86419-51-7.
4
existují, ačkoliv ne všichni lidé o nich vědí. Jejich existence není závislá na tom, zda mají lidé
tato data ve svém vědomí.
1.2 Informace
Informace jsou data, kterým jejich uživatel při interpretaci přiřazuje důležitost a význam.4
Mohou být tedy chápána jako data, která jsou pro uživatele důležitá, mají pro něho význam, a
která mají jistý vztah k jeho potřebám a požadavkům. Informace je tedy vázána na lidského
činitele a má subjektivní charakter. Informace má hodnotu, která závisí na dvou faktorech, a
to na ceně, kterou je nutné zaplatit, aby byla informace získána, a na osobním vztahu, který k
informaci uživatel má. Kvalitní informace by měla být přesná, neměla by obsahovat chyby,
měla by být jasná a reflektující význam dat, na kterých je založena a měla by být včasná, tedy
k dispozici ve vhodném čase. Dále by informace měla být relevantní a přiměřená a
srozumitelná.
1.3 Znalosti
Znalost je vždy svázána s lidskou činností a emocemi. Vzniká a je využívána v lidských
myslích. Znalosti jsou vázány na konkrétního člověka, ale nejenom na něj. Jsou vázány na
jeho pocity, emoce, smysly, a na veškerou lidskou psychiku. Znalost bývá velmi křehká a je
proto téměř nemožné ji zachytit, skladovat, transportovat nebo jakkoliv vyjadřovat
prostřednictvím technologie. Řízení znalostí proto nemůže být orientováno na práci s
informačními systémy (jako je to u řízení dat a informací), ale na uvědomělou práci s lidmi
(nositeli a vlastníky znalostí). Znalosti bývají používány v procesech výběru, interpretace a
rozhodování. Cílem je znalost přetvořit na informaci, která bude zorganizována a analyzována
tak, aby byla srozumitelná a použitelná pro řešení problémů nebo rozhodování a učení5.
4
Mládková, L. Management znalostí v praxi, Praha: Professional Publishing, 2004. 212 s. ISBN 80-86419-51-7.
Kip.zcu [online]. 2011 [cit. 2011-06-22]. Management znalostí. Dostupné z WWW:
<http://www.kip.zcu.cz/kursy/imi/www/10_znalosti/10.html>.
5
5
2. EXPLICITNÍ A TACITNÍ ZNALOSTI, KONVERZE MEZI NIMI
Znalost může existovat ve dvou základních formách – explicitní a tacitní. Rozdíl je v tom, že
explicitní znalost můžeme vyjádřit nějakým formalizovaným způsobem, například slovy
zatím co tacitní znalost zůstává skryta a je vázána na podvědomí svého nositele nebo na
činnost, při níž je využívána.
2.1 Explicitní znalosti
Explicitní znalosti můžeme vyjádřit formálním a systematickým jazykem. Můžeme ji
vyslovit, napsat, nakreslit nebo jinak znázornit. Je možno ji také formalizovat například
pomocí různých formulí, specifikací, manuálů nebo směrnic. Můžeme ji skladovat nebo
přenášet a lze ji vyjádřit pomocí dat. V některé literatuře se explicitní znalost považuje vlastně
za informaci.
2.2 Tacitní znalosti
Tacitní znalosti vycházejí z explicitní znalosti, která je doplňována zkušenostmi,
dovednostmi, intuicí, osobními představami nebo mentálními modely jedince. Je velmi těžké
(a téměř nemožné) vyjádřit je pomocí formalizovaného jazyka. Mají velmi osobní charakter a
člověk, který je jejich nositelem o nich nemusí ani vědět. Většina tacitních znalostí je skryta v
podvědomí lidí, ale jejich význam pro organizace je velký. Jsou to právě tacitní znalosti,
jejich speciální charakter a schopnost sdílet je, co předurčuje úspěch či neúspěch našeho
jednání6.
2.3 Konverze
Vztah mezi explicitní a tacitní znalostí je dynamický a kontinuální. Změna formy znalosti se
označuje jako konverze. V rámci učení i práce se neustále mění jedna forma znalosti v druhou
6
Mládková, L. Management znalostí v praxi, Praha: Professional Publishing, 2004. 212 s. ISBN 80-86419-51-7.
6
a tím vznikají nové znalosti. Vždy, když se učíme něco nového, probíhá proces konverze
stejným způsobem. Proces konverze můžeme také nazývat procesem SECI, jehož autorem
jsou japonští vědci Nonaka a Takeuchi7. Název modelu je zkratkou slov socializace,
externalizace, kombinace a internalizace. K pochopení modelu nám pomůže následující
schéma: Podle modelu SECI procházejí znalosti během svého životního cyklu čtyřmi fázemi:
Socializace - Z již existujících tacitních znalostí vzniká nová tacitní znalost. Jde o proces
sdílení znalostí a klasickým nástrojem socializace je učňovství a předpokladem pro
úspěšnou socializaci je vzájemná důvěra, náklonnost a přátelství mezi pracovníky
organizace.
Externalizace - Z tacitní znalosti vzniká znalost explicitní. Snažíme se tacitní znalost
nějakým způsobem formalizovat a vyjádřit, protože s explicitními znalostmi se pracuje
mnohem lépe než s tacitními. Lze ji rozšiřovat mezi větší množství lidí. K tomuto převodu
slouží různé metafory, analogie a modely. Vhodným nástrojem externalizace je také
vyprávění příběhů. Tento krok konverze způsobuje největší problémy, protože je běžné, že
při formalizaci tacitní znalosti můžeme její část ztratit, nebo ji úplně zničit.
Kombinace - Z již existujících explicitních znalostí vzniká nová explicitní znalost. Jedná se
o proces spojování oddělených explicitních znalostí do nové explicitní znalosti, která je
širší a komplexnější než znalosti, ze kterých vznikla. Tento krok dělá obvykle organizacím
i jednotlivcům nejmenší problémy, protože jsme v ní trénovaní již odmala.
Internalizace – Je transformací explicitní znalosti na tacitní. Při internalizaci vznikají
mentální modely a různé typy know-how. Internalizaci je možno provádět pomocí
praktické činnosti.
V praxi probíhají obvykle všechny kroky postupně i najednou a nejde je od sebe úplně
oddělovat. Práce s explicitními znalostmi obvykle nedělá firmám problémy. Pracuje se s nimi
obdobně jako s informacemi. Většina dnešních organizací zaměřuje spíše na práci s
explicitními znalostmi a práce s tacitními znalostmi bývá podceňována. Důvodem je to, že se
explicitní znalosti dají vyjadřovat pomocí formalizovaného jazyka, dají se skladovat, přenášet
a jinak s nimi manipulovat. Explicitní znalosti jsou sice pro podniky a firmy důležité, ale ani
na tacitní znalosti by se nemělo zapomínat. Nositelem tacitních znalostí je člověk a tyto
znalosti není vůbec lehké zachovávat v organizaci. Tyto znalosti totiž nepatří organizaci jako
takové, ale právě jejím pracovníkům. Pokud zaměstnanec odejde, většinou s ním odcházejí
také jeho tacitní znalosti.
7
Hubpages [online]. 2011 [cit. 2011-06-23]. Nonaka and Takeuchi knowledge management cycle. Dostupné z
WWW: <http://hubpages.com/hub/Nonaka-and-Takeuchi-knowledge-management-cycle>.
7
3. ZNALOSTNÍ AKTIVITA A INTELEKTUÁLNÍ KAPITÁL
3.1 Intelektuální kapitál a jeho složky
Dříve se organizace orientovaly spíše na otázky naturálních zdrojů. V posledních desetiletích
však ekonomika postupně mění svoji závislost na naturálních zdrojích na závislost na
znalostním a intelektuálním kapitálu. Intelektuální kapitál je jednou ze složek nehmotného
kapitálu firmy. Je možné jej definovat jako sumu znalostí, které má organizace k dispozici a
jejich praktické využití. Intelektuální kapitál nezahrnuje pouze znalosti, ale patří do něj také
schopnost a ochota pracovníků tyto znalosti použít při práci ve prospěch organizace8.
Intelektuální kapitál představuje potenciální efekt, který se projevuje teprve po spojení s
hmotnými aktivy. Pomáhá zvyšovat konkurenceschopnost firem a přispívá ke zvyšování
inovační způsobilosti firmy. Intelektuální kapitál firmy není snadné změřit. Dá se však
přibližně stanovit například jako rozdíl mezi tržní a účetní hodnotou v organizaci a u
některých firem představuje intelektuální kapitál značnou část tržní hodnoty. Intelektuální
kapitál je možno dělit podle různých kritérií na různé složky, jako například9:
lidský (soubor produktivních znalostí, dovedností a motivací),
strukturní (mechanismy a procesy podporující efektivitu práce a inovaci, informační a
komunikační systémy, patenty, vynálezy a obchodní značky),
vztahový kapitál (kontakty se zákazníky, dodavateli a dalšími partnery včetně investorů,
vlastníků a věřitelů).
nebo
Pravomoci a zodpovědnost, vnitřní a externí struktura.
nebo
Lidský kapitál, strukturní kapitál a zákaznický kapitál.
nebo
Lidský, organizační a zákaznický kapitál.
Pro management znalostí je nejdůležitější posledně jmenované dělení.
8
Mládková, L. Management znalostí v praxi, Praha: Professional Publishing, 2004. 212 s. ISBN 80-86419-51-7.
BusinessInfo.cz [online]. 31. 05. 2009 [cit. 2011-06-23]. Využití intelektuálního kapitálu organizace k rozvoji
jejích inovačních aktivit. Dostupné z WWW: <http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/managementmsp/intelektualni-kapital-organizace-aktivit/1001663/52283/>.
9
8
3.2 Lidský kapitál
Lidský kapitál bývá tvořen pracovníky organizace a jejich znalostmi. Nemusí jít vždy nutně o
stálé zaměstnance, ale také o pracovníky, kteří jsou najati, aby pro firmu vykonali určitou
práci. Do lidského kapitálu patří také schopnosti, dovednosti, přístup k práci nebo motivace
pracovníků. Všechny tyto složky jsou potřebné k práci a bez nich by pracovník nemohl
vykonávat své úkoly. Jde o potenciál skrytý v hlavách lidí, který nemusí být nijak zachycen,
ale pro organizaci je navýsost žádoucí umět tento potenciál sdílet a využívat. Organizace
lidský kapitál nikdy nemůže vlastnit. Nevlastní ani tacitní znalosti, ani lidské bytosti, které
jsou jejich nositeli. Zaměstnanci jsou v určitém smyslu vlastně investory, kteří investují do
firmy svůj čas, energii, inteligenci a veškerou svoji sumu znalostí a dovedností. Lidský kapitál
tedy obsahuje všechny znalosti, schopnosti, kompetence, expertizu a kreativitu zaměstnanců.
Jedná se o nejnápadnější komponentu intelektuálního kapitálu. Důležitým faktem je, že s
každým odcházejícím člověkem odchází i část lidského kapitálu organizace. Pro organizace je
velmi důležitý rozvoj tohoto lidského kapitálu. Za ten bývají zodpovědní personalisté a
personální oddělení. Personalisté mohou přispět ke snadnějšímu, efektivnějšímu a rychlejšímu
vykonávání všech aktivit znalostního managementu. K tomu je potřeba si uvědomit, že se toto
řízení zaměřuje především na zařazení správného člověka na správné místo ve správný čas,
optimální využívání pracovních sil v podniku, formování týmů, efektivního stylu vedení lidí a
zdravých mezilidských vztahů a nakonec personální a sociální rozvoj pracovníků podniku10.
Je potřeba vytvářet příležitosti pro rozvoj lidského kapitálu pomocí dalšího učení se,
vzdělávání a výcviku. Tím se zvyšují odborné způsobilosti jednotlivců, pracovních kolektivů i
celé organizace. Personalisté vykonávají práci s lidským kapitálem prostřednictvím různých
personálních nástrojů, jako například analýza pracovního místa, personální plánování,
získávání, výběr a přijímání pracovníků, interní mobilita zaměstnanců, hodnocení pracovníků,
vzdělávání pracovníků a jejich rozvoj, motivační program.
10
BUREŠ, Vladimír. Znalostní management a proces jeho zavádění. Praha: Grada, 2007. 216 s. ISBN 978-80247-1978-8.
9
3.3 Organizační kapitál
Organizační kapitál zahrnuje patenty, intelektuální vlastnictví, databáze, informační
technologie, kulturu organizace11. Příspěvek této složky je posuzován podle rychlosti šíření
znalostí potřebných pro zajištění kvality kritických procesů ve vnitřním prostředí organizace.
Je chápán jako systémy a pracovní procesy, které zvyšují konkurenční výhodu firmy.
Odpovídá hodnotě, která vyplývá z produktů, systémů nebo služeb, které organizace
vybudovala. Mohl by sloužit po určitou dobu bez lidského kapitálu, ale brzy by bez přispění
lidského kapitálu ztrácel svoje schopnosti. Organizační kapitál lze dále dělit na tyto tři složky:
Procesní kapitál – znalosti týkající se procesů organizace, povědomí o procesech v
organizaci, informační technologie, tréninkové programy, knihovny…,
Inovační kapitál – firemní know-how, obchodní značky, patenty, kultura
organizace…,
Kapitál na obnovu a inovace.
3.4 Zákaznický kapitál
Zákaznický kapitál je znalost organizace o potřebách zákazníků, jejich preferencích,
normativech výrobků, kvalitativních hodnotách atd. Zahrnuje jednak vztahy se zákazníky a
také databázi zákazníků12. Pomáhá firmě vytvářet vztah se zákazníky a také napomáhá jeho
vývoji k lepšímu. Pro práci se zákaznickým kapitálem slouží systém CRM (Consumer
Relationship
management).
Jde
o
databázovou
technologií
podporovaný
proces
shromažďování, zpracování a využití informací o zákaznících firmy. Umožňuje tak poznat,
pochopit a předvídat potřeby, přání a nákupní zvyklosti zákazníků a podporuje oboustrannou
komunikaci mezi firmou a jejími zákazníky. Jako CRM v přeneseném smyslu se též označuje
softwarové, hardwarové a personální vybavení firmy, které je výkonem těchto funkcí
pověřeno. Dalším souvisejícím systémem je např. CVM (Consumer Value Management).
Jedná se o analytický systém pro hodnocení zákazníka pro společnost vypočítáním jeho
11
PETŘÍKOVÁ, Růžena. Moderní management znalostí: principy, procesy, příklady dobré praxe. Praha:
Professional Publishing, 2010. 323 s. ISBN 978-80-7431-011-9.
12
TRUNEČEK, Jan. Management znalostí. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004. 135 s. ISBN 80-7179-884-3.
10
finančního přínosu (ziskovosti). Tento postup je založen na segmentaci, scoringu a dalších
metodách. CVM je extenze nebo spíše zapouzdření analytické části CRM13.
3.5 Řízení složek intelektuálního kapitálu
V mnohých firmách je možno se setkat s tím, že jsou jednotlivé složky intelektuálního
kapitálu řízeny odděleně. Tento problém bývá způsoben organizačním oddělením
odpovědných útvarů. Komunikace je blokována pevnými hranicemi mezi jednotlivými
odděleními ve společnosti. A právě komunikace je v řízení velmi důležitá. Je nutné vhodně
koordinovat rozvoj a využití intelektuálního kapitálu. V organizaci jsou důležité všechny
složky intelektuálního kapitálu. Je tedy třeba, aby firma věnovala pozornost všem třem
složkám intelektuálního kapitálu. Všechny mají svoji důležitost a význam. Důležité je vědomí
důležitosti snahy o udržení si stávajících zaměstnanců, než neustále získávat nové protože s
každým zaměstnancem firma ztrácí tacitní znalosti a také část lidského kapitálu, který je pro
ni velmi potřebný a jeho předchozí budování je navíc vždy nákladné. V našem
podnikatelském prostředí je si zapotřebí opravdu bytostně uvědomit, že se jedná o
problematiku spojenou často s otázkou přežití firem na stále dynamičtějším a nestabilnějším
trhu se stupňující se konkurencí. Analýza úspěchů a neúspěchů našich podniků v posledním
období stále jasněji ukazuje na význam a působení lidského faktoru a potažmo faktoru jejich
znalostí, což dokladuje i řada nově přijatých dokumentů na národní i mezinárodní platformě,
které tyto aspekty zmiňují stále častěji a se stále větší naléhavostí14. Vysoká pozornost se tak
pomalu přesouvá do oblasti lidského, intelektuálního kapitálu představujícího souhrn hodnot a
schopností rozvíjení znalostí. Pojem intelektuální kapitál je na místě zejména tam, kde člověk
projevuje kreativitu, originalitu tvůrčího myšlení a je s to nalézat stále nové formy přidávání
hodnoty. Z této skutečnosti je však možno odvíjet dále, že ne každý člověk je v tom pravém
slova smyslu „intelektuálním kapitálem“ pro svůj podnik. Vyšší hodnototvorná schopnost
intelektuálního kapitálu v tom kterém podniku tak není rozložena nijak rovnoměrně. Části
pracovníků je vlastní, umí ji maximálně inteligentně využívat a kombinovat s cílem stále
vyššího poznání, části pracovníků však osvojena není a řadě z nich ani nikdy nebude.
13
CIO Business world [online]. 2011 [cit. 2011-06-23]. Customer Value Management. Dostupné z WWW:
<http://businessworld.cz/ostatni/customer-value-management-cvm-3322>.
14
PETŘÍKOVÁ, CSC. , Doc. Ing. Růžena . IDOC [online]. Září 2001 [cit. 2011-06-23]. Knowledge
management v managementu jakosti. Dostupné z WWW: <http://katedry.fmmi.vsb.cz/639/qmag/mj21-cz.htm>.
11
4. PRÁCE SE ZNALOSTMI, NÁSTROJE MANAGEMENTU ZNALOSTÍ
Úkolem znalostního managementu je především shromažďování, třídění, využívání znalostí a
přeměna individuálních znalostí na sdílené znalosti. Sdílení a výměna znalostí mezi
zaměstnanci jsou jedním z faktorů, které podporují inovační aktivity firmy. Budování vysoce
výkonné organizace je v podstatě založeno na schopnosti sdílet a využívat profesionálních
znalostí zaměstnanců lépe a rychleji než konkurence. Sdílené a formalizované znalosti jsou
klíčem k výkonnosti, aktivitě a úspěchu organizace. Je důležité sdílet nejenom explicitní
znalosti (formalizované s možností je formálně vyjadřovat), ale především tacitní znalosti,
které se vážou na konkrétní osoby. Když členové organizace spolupracují a sdělují si svoje
myšlenky a vzdělávají se, oba druhy znalosti jsou měněny, aktualizovány a přenášeny mezi
jednotlivci. V případě, že lidé opouští organizaci, berou si svoje znalosti s sebou. Jedním z
klíčových úkolů znalostního managementu je udržet toto hodnotné know-how v podniku.
Explicitní znalosti je velmi jednoduché uchovávat a přenášet. Mohou být skladovány v
databázích firem. Využívají se informační systémy, které je dokážou nejenom uchovávat, ale
také různě třídit, filtrovat, apod. Explicitní znalosti se tedy přenášejí tím, že si je někdo přečte
v počítači, podívá se na video, projde si plány a výkresy a dalšími metodami. Uchovávat
tacitní znalost není už tak jednoduché. Abychom mohli uchovávat tacitní znalosti, je možné je
nejprve převést na znalosti explicitní, tzn., že je vyjádříme pomocí formalizovaného jazyka.
Tento převod tacitních znalostí na explicitní se nazývá externalizace. Tento převod není vůbec
jednoduchý, protože se často stává, že při převodu alespoň část tacitní znalosti ztrácíme.
Externalizace je přínosná z toho důvodu, že explicitní informace lze snáze a rychleji šířit.
Tacitní znalosti mohou být sdíleny mezi dvěma lidmi nebo skupinou lidí, třeba i mezi národy.
K šíření tacitních myšlenek dochází spíše ústní formou. Často se spoléháme na rady kolegů a
spolupracovníků. Nejčastější bariérou sdílení tacitních znalostí je neochota znalostních
pracovníků sdílet své znalosti s ostatními spolupracovníky. Lidé jsou stále méně ochotni
sdílet své znalosti a kontakty ve prospěch organizace a ostatních spolupracovníků. To, že
organizace dnes nenabízí sociální jistotu, je kompenzováno tím, že zaměstnanci zase
neposkytují dříve obvyklou a ceněnou loajalitu. Trh pracovních sil a konkurenční prostředí
znalostních pracovníků působí proti sdílení znalostí15. Organizace by měla hledat takové
motivační prvky pro své znalostní pracovníky, kterými by motivovaly k většímu sdílení
15
VYMĚTAL, Jan. DIAČIKOVÁ, Anna. VÁCHOVÁ, Miriam. Informační a znalostní management v praxi.
Praha: LexisNexis CZ – Orac, 2005, 399 s. ISBN 80-86920-01-1.
12
tacitních znalostí. Ke sdílení tacitních znalostí se používají tři základní nástroje, a to
vyprávění příběhů, komunity a učňovství.
4.1 Příběh
Jedním zřejmě z nejstarších nástrojů používaných ke sdílení a přenášení tacitních znalostí je
příběh. Jedná se o vyprávění skutečné nebo smyšlené události. Může mít psanou nebo ústní
formu. Pomáhá sdílet tacitní znalosti mezi dvěma lidmi, ale také mezi větším množstvím
posluchačů. Příběh umožňuje překonávat bariéry v myslích lidí. Vytváří přirozené a nenásilné
podmínky ke sdílení znalostí. Umožňuje nám vykreslit realitu pomocí analogií a symbolů. Je
důležité, aby sdílející i posluchač měli něco společného a aby si důvěřovali. Lidé mývají
odlišné názory, mentální modely, zkušenosti i předsudky a ty většinou komplikují nebo
dokonce brání k přenosu tacitních znalostí. Vyprávění příběhu dokáže tyto rozdílné názory
překonat a přirozeně umožní sdílení tacitních znalostí. Pokud se snažíme někoho o něčem
přesvědčit, většinou se tomu náš posluchač brání. Má hodně argumentů proti. Intuitivně se
brání proti sdílené myšlence. Pomocí vyprávěného příběhu našeho posluchače podvědomě
navedeme na náš úhel pohledu, až jej sám začne považovat za svůj. Hlavním úkolem příběhu
je překonat obranné mechanismy a nenásilnou formou synchronizovat postoj toho, kdo
prezentuje své myšlenky s tím, koho se snaží ovlivnit. Úkolem příběhu je především uvést
posluchače do světa vypravěče, navodit atmosféru, vyvolat vlastní vzpomínku. Příběh nemusí
být příliš detailní. Měl by dávat posluchači určitou svobodu, aby si mohl na základě
vypravěčova příběhu vytvořit svůj vlastní příběh. Příběh může být krátký, protože jde
především o navázání kontaktu s posluchačem, přičemž musí splnit tři základní předpoklady:
1. Mít vazbu na posluchače – vytvářet společný základ. Příběh musí obsahovat nějaký
společný prvek, který pomáhá posluchačům vcítit se do „kůže“ vypravěče.
2. Obsahovat cizí prvek. Většinou se za cizí prvek považuje překvapení. Tento cizí prvek
vychyluje posluchače z jejich vlastních zažitých modelů myšlení, je hrozbou pro
posluchačovo chápaní reality a vyvolává emoce, které jsou důležité pro tvorbu jeho vlastního
příběhu.
3. Být srozumitelný. Vyjádření myšlenky příběhu musí být jednoduché a jasné16.
16
Mládková, L. Management znalostí v praxi, Praha: Professional Publishing, 2004. 212 s. ISBN 80-86419-51-
7.
13
4.2 Komunity
Komunity jsou malé nebo větší skupiny či sítě lidí, kteří se scházejí za účelem sdílení znalostí
a učení se jeden od druhého. Komunity mohou fungovat na základě osobního styku nebo jsou
virtuální. Členy sdružuje do komunity nějaký cíl. Tímto cílem může být práce na řešení
problému, zájem, touha naučit se něco nového atd. Pro vznik komunity je důležitý pocit
sounáležitosti (potřeba sdílet něco s ostatními), angažovanost členů (komunita se chová jako
sociální jednotka) a sdílené zdroje17. Mohou existovat formální komunity (vzniklé na
pracovišti k řešení nějakého problému), nebo neformální komunity, které vznikají na základě
dobrovolnosti neformální komunikace mezi členy. Mohou však pracovat efektivně pouze
tehdy, pokud jsou mezi členy dobré vztahy a bezproblémová komunikace. Organizace by
měla napomáhat ke vzniku komunit, měla by pracovníky vhodné pro práci v komunitách
aktivně vyhledávat, protože přínosy komunit v organizaci jsou značné. Přínosy komunit:
Pomáhají pracovníkům plnit jejich úkoly, řeší problémy.
Vytváří si vlastní znalostní základny a přirozené prostředí pro sdílení znalostí.
Členové komunit mají jednoduší přístup ke znalostem.
Komunita nutí své členy k učení a získávání nových znalostí.
Komunita může být stabilním prvkem v životě pracovníka.
Přispívá k lepší motivovanosti organizace, zlepšuje spolupráci, zvyšuje rychlost a
kvalitu rozhodování.
Přispívají k lepší motivovanosti organizace, vytvářejí kreativní prostředí.
4.3 Učňovství
Učňovství je nástroj sdílení znalostí na základě formalizované společenské smlouvy mezi
mistrem a učněm, která je závazná pro oba. Mistr se zavazuje, že po určitou dobu bude
předávat učni své znalosti a učeň se naopak zavazuje, že udělá vše pro to, aby tyto mistrem
předávané znalosti zachytil a přetransformoval na své vlastní. Mistr předává učni explicitní
znalosti a snaží se po několik let v různých situacích a činnostech vytvářet podmínky pro
předávání a přebírání znalostí a tyto podmínky definovat také jako pedagogický proces a
proces učení. Celý tento systém je realizován na reálném pracovišti, jako jsou dílny,
17
Mládková, L. Management znalostí v praxi, Praha: Professional Publishing, 2004. 212 s. ISBN 80-86419-51-
7.
14
laboratoře apod. Jedná se většinou o pomalý a dlouhodobý proces, který vyžaduje nejprve
předávání explicitní znalosti a terminologie. Až později následuje výuka, kdy by si měl učeň
vytvářet a osvojovat tacitní znalosti. V dnešní době se často hovoří o mentoringu, trainingu,
counselingu, couchingu atd. Jedná se o moderní metody předávání znalostí a dovedností mezi
zkušeným pracovníkem a nováčkem, bez ohledu na věk a pracovní zařazení. Rozdíl je
zejména v míře samostatnosti a případně v místě, kde se proces odehrává.
5. UCHOVÁVÁNÍ ZNALOSTÍ
Důležitou součástí firemní kultury je snaha o uchovávání znalostí v organizaci, budování
paměti organizace a zamezení jejich úniku odchodem klíčových zaměstnanců. Některé
organizace mohou být velmi zranitelné v případě fluktuace zaměstnanců disponujících
významnými tacitními znalostmi, pokud nejsou schopné tyto znalosti nějakým způsobem
uchovat v organizaci. Organizace by se měly snažit udržovat si kontakt se zaměstnanci, kteří
od ní odešli dobrovolně. Může je využívat při externí spolupráci a tím si alespoň částečně
pracovníkovi znalosti uchová. Dalším způsobem, jak uchovávat znalosti ve firmě je
spolupráce s bývalými zaměstnanci alespoň na zkrácený pracovní úvazek. K uchovávání
znalostí ve firmě napomáhá také demografické složení pracovníků. Důležité je, aby v
pracovním kolektivu byly vyvážené všechny generace (od těch nejmladších až po ty
nejstarší). Každá generace má své přednosti, vědomosti, znalosti a zkušenosti18. Tyto
generace si mezi sebou mohou vyměňovat své znalosti a průběžně si předávat zkušenosti,
čímž mohou společně zvyšovat a uchovávat intelektuální kapitál organizace. Značným
rizikem pro uchovávání a řízení znalostí v organizaci je současný trend nedostatečného
využívání znalostí seniorů, jejich propouštění do důchodu a jejich přímá i nepřímá
diskriminace.
Sdílení a uchovávání znalostí je velmi důležitou součástí znalostního managementu v
organizaci. Čím více znalostí, tím je firma konkurenceschopnější. Díky velkému množství
znalostí může flexibilně reagovat na měnící se prostředí. Díky velkému množství znalostí
může vytvářet různé variace plánů, může být připravena na neočekávané události. Protože
firma nemůže tacitní znalosti vlastnit, je důležité, aby alespoň umožňovala a pomáhala ve
18
VYMĚTAL, Jan. DIAČIKOVÁ, Anna. VÁCHOVÁ, Miriam. Informační a znalostní management v praxi.
Praha: LexisNexis CZ – Orac, 2005, 399 s. ISBN 80-86920-01-1.
15
sdílení a uchovávání znalostí. Pokud odejde pracovník, odchází s ním také jeho tacitní
znalosti.
6. ZNALOSTNÍ STRATEGIE ORGANIZACE
Znalostní strategie mohou určovat směr a zajišťovat praktickou realizaci jednotlivých stylů
znalostního managementu. Znalostní strategie je velmi důležitá a její definice má pro
organizaci zásadní význam. Pomáhá totiž jednotlivým pracovníkům provádět správná
rozhodnutí týkající se klíčových aspektů znalostního managementu v jejich práci a pracovním
prostředí19. Strategie znalostního managementu můžeme rozlišit na dvě základní skupiny:
Systémově orientované - Tento typ strategie používají firmy, které se zaměřují na
explicitní znalosti. Tyto strategie jsou zaměřeny na tvorbu, ukládání, sdílení a používání
explicitních znalostí, které jsou v organizaci dokumentovány. Znalosti jsou běžně
kodifikovány pomocí ICT. Důvodem je skutečnost, že u kodifikované znalosti je mnohem
vyšší pravděpodobnost, že bude znovu použita.
Lidsky orientované - Lidsky orientované strategie jsou zaměřeny na neformulovatelné (tj.
tacitní) znalosti. Zdůrazňují sdílení znalostí přes lidskou interakci. Využívají se například
dialogy v různých sociálních sítích, jako jsou pracovní týmy nebo skupiny. Podobné
dialogy pomáhají sdílet neformulované znalosti pomocí kontaktu člověka s člověkem.
Znalost tak může být získána například od zkušených nebo kvalifikovaných lidí.
V literatuře se můžeme setkat také s jinými názvy pro tyto strategie, a to např. kodifikační
strategie a personalizovaná strategie20.
Kodifikační strategie - Pokud firma používá kodifikační strategii, znamená to, že jsou pro
ni nejdůležitější a nejrozšířenější explicitní znalosti. Tyto znalosti jsou důsledně sepsány
(kodifikovány) a uskladněny v podnikovém informačním systému. Kodifikační strategii
můžeme najít především v podnicích, které prodávají standardizované produkty pro běžné
použití a v organizacích, které ke své práci potřebují široké databáze obsahující velké
množství dat. Tato data pak kombinují podle charakteru a potřeb konkrétního úkolu.
Protože tyto organizace řídí především znalosti v explicitní formě, orientují svou strategii
19
BUREŠ, Vladimír. Znalostní management a proces jeho zavádění. Praha: Grada, 2007. 216 s. ISBN 978-80247-1978-8.
20
Mládková, L. Management znalostí v praxi, Praha: Professional Publishing, 2004. 212 s. ISBN 80-86419-517.
16
na budování kvalitních databází. Z těchto databází organizace data opakovaně čerpá a
využívá rovněž historických záznamů a statistik. Právě obsáhlá databáze přináší organizaci
úspory, protože nemusí data často nákladnými způsoby znovu získávat. Množství cenných
znalostí se dá snadno vyjádřit, protože produkt i služby mají standardizovaný charakter.
Tato strategie není zaměřena na snahu o zachycení tacitních znalostí, které pro činnost
těchto podniků nejsou podstatné21. Pro znalostní management orientovaný na kodifikační
strategii je typický zvýšený zájem o explicitní znalosti, které jsou snadněji použitelné a
dostupné. Kodifikační strategii zpravidla využívají organizace, v nichž probíhají opakující
se procesy a postupy s jen drobnými změnami. Často se jako příklad uvádí zdravotnictví,
kdy například lékař žádá telefonicky od svého kolegy pomoc při stanovení diagnózy.
Druhý lékař využije například rozhodovací strom a údaje z databáze a na základě
popsaných příznaků chorobu určí a doporučí i postup léčby.
Personalizovaná strategie - Personalizovaná strategie znalostního managementu se
především uplatňuje v podnicích, které nabízejí jedinečné služby a produkty šité
zákazníkovi přímo na míru. Tento typ organizací dává přednost tacitním znalostem, které
se obtížně získávají, vyjadřují i spravují. Tyto organizace by se měly soustředit na
budování kultury a klimatu podporujícího spolupráci a důvěru. Často spolupracují s
experty a snaží se vytvářet lidské sítě. V této strategii se znalosti sdílí spíše v osobním
kontaktu a důraz je kladen především na lidi (nositele tacitních znalostí). Explicitní
znalosti jsou uchovávány ve formě odkazů na tacitní znalost, a tím je pomáhají uchovávat
a vyjadřovat. Tyto firmy investují velké množství finančních prostředků do komunikačních
technologií jako telefon, e-mail a zařízení pro pořádání videokonferencí, které tak společně
s lidmi vytváří hustou znalostní síť uvnitř organizace. Personalizovanou strategii využívají
organizace, jejichž činnost je spíše kreativní. Jako příklad lze uvést reklamní agenturu,
která se snaží ke každému produktu vytvořit zcela originální kampaň. Využívá přitom
spolupráce grafiků, odborníku na marketing, copywriterů, režisérů reklamních spotů apod.
Úspěch organizace v praxi závisí na tom, jakou formu znalostní strategie zvolí a tím tedy na
tom, jakou formu znalostí bude pro svoji práci využívat. Správná volba je důležitá nejenom z
hlediska strategie, ale také z hlediska nákladů a návratnosti. Volba vhodné znalostní strategie
musí vycházet především ze strategie a cílů organizace. Dalším důležitým faktorem, jemuž by
při hledání znalostí strategie měla být věnována pozornost, je typ organizace a její organizační
21
BROŽOVÁ, H. Rozhodovací modely a znalostní management. [online]. Cit. [2011-06-23]. Dostupné na
www: <http://etext.czu.cz/php/skripta/skriptum.php?titul_key=78>.
17
struktura. Odlišné organizační struktury poskytují odlišné možnosti řízení znalostí a
znalostních informačních toků22. Je mnoho názorů, zda tyto znalostní strategie kombinovat, či
nikoliv. Někteří autoři se přiklánějí k názoru, že se obě tyto strategie nedoporučuje
kombinovat. Ukázalo se totiž, že kombinace personalizované a kodifikační strategie vede k
selhání znalostního managementu. Je doporučováno orientovat se pouze na jednu z těchto
strategií, a druhou mít pouze jako doplňkovou. To, který druh strategie si organizace vybere,
záleží na každé organizaci. Jiní autoři však zase předpokládají, že je vhodné tyto strategie
používat v organizaci rovnoměrně. Doporučují, aby si společnosti našly cestu mezi dvěma
extrémy, tzn. mezi extrémní kodifikační orientací a mezi extrémní personalizovanou orientací.
Podle těchto autorů organizace získávající a sdílející znalosti pomocí kombinace lidské a
systémové orientace mají tendenci být více profitní. Poslední skupina autorů říká, že by firmy
měli přizpůsobit zvolenou strategii různým charakteristikám znalostí, které se v organizaci
vyskytují.
ZÁVĚR
Knowledge management zahrnuje kulturní, organizační a technické otázky. Proces zavádění
systémů knowledge managementu do praxe vyžaduje zásadní změnu postoje ke sdílení
znalostí a zkušeností. Pouhá informace jako taková nevytváří znalost a neumožňuje její
sdílení. K takovému účelu je třeba vytvořit příslušné prostředí a procesy. Jestliže to není
možné, je daleko účelnější umožnit přístup k lidem, kteří „znají“, než nahrnout velké
množství informací z různých systémů.
Technologie pro knowledge management se liší od konvenčních databází a datových skladů –
musí být integrovaná a integrující. Přesto však centralizovaný přísun informací dodávaný k
desktopům obyčejně nefunguje, jak by měl. Vhodnějším přístupem je princip, kdy se znalost
vytváří a sdílí na základě iniciativy jednotlivců.
Znalost má značný společenský charakter, který dokáže integrovat společnost či profesionály
v daném oboru. Dat a informací je všude okolo více než dost, ale se znalostmi již to tak slavné
není. A znalosti jsou skutečně tím, s čím firma či podnik stojí nebo padá. Kdo nepochopí, že
znalost je bohatství a silný konkurenční kapitál, ten na trhu přežije jen s velkými těžkostmi.
22
MÁLKOVÁ, L. Management znalostí. Praha: Nakladatelství VŠE, 2005. 165 s. ISBN 80-245-0878-8.
18
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ
Monografie
BUREŠ, Vladimír. Znalostní management a proces jeho zavádění. Praha: Grada,
2007. 216 s. ISBN 978-80-247-1978-8.
MÁLKOVÁ, L. Management znalostí. Praha: Nakladatelství VŠE, 2005. 165 s.
ISBN 80-245-0878-8.
Mládková, L. Management znalostí v praxi, Praha: Professional Publishing, 2004. 212
s. ISBN 80-86419-51-7.
PETŘÍKOVÁ, Růžena. Moderní management znalostí: principy, procesy, příklady
dobré praxe. Praha: Professional Publishing, 2010. 323 s. ISBN 978-80-7431-011-9.
TRUNEČEK, Jan. Management znalostí. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004. 135 s.
ISBN 80-7179-884-3.
VYMĚTAL, Jan. DIAČIKOVÁ, Anna. VÁCHOVÁ, Miriam. Informační a znalostní
management v praxi. Praha: LexisNexis CZ – Orac, 2005, 399 s.
ISBN 80-86920-01-1.
Elektronické zdroje
Management znalost%C3%AD. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St.
Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 24. 2. 2010, 14:26, last modified on 21.
6. 2011, 11:29 [cit. 2011-06-22]. Dostupné z WWW:
<http://cs.wikipedia.org/wiki/Management_znalost%C3%AD>.
Systemonline [online]. 2011 [cit. 2011-06-22]. Management znalostí. Dostupné z
WWW: <http://www.systemonline.cz/clanky/management-znalosti.htm>.
Kip.zcu [online]. 2011 [cit. 2011-06-22]. Management znalostí. Dostupné z WWW:
<http://www.kip.zcu.cz/kursy/imi/www/10_znalosti/10.html>.
19
Hubpages [online]. 2011 [cit. 2011-06-23]. Nonaka and Takeuchi knowledge
management cycle. Dostupné z WWW: <http://hubpages.com/hub/Nonaka-andTakeuchi-knowledge-management-cycle>.
BusinessInfo.cz [online]. 31.05.2009 [cit. 2011-06-23]. Využití intelektuálního
kapitálu organizace k rozvoji jejích inovačních aktivit. Dostupné z WWW:
<http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/management-msp/intelektualni-kapitalorganizace-aktivit/1001663/52283/>.
CIO Business world [online]. 2011 [cit. 2011-06-23]. Customer Value Management.
Dostupné z WWW: <http://businessworld.cz/ostatni/customer-value-managementcvm-3322>.
PETŘÍKOVÁ, CSC. , Doc. Ing. Růžena . IDOC [online]. září 2001 [cit. 2011-06-23].
Knowledge management v managementu jakosti. Dostupné z WWW:
<http://katedry.fmmi.vsb.cz/639/qmag/mj21-cz.htm>.
BROŽOVÁ, H. Rozhodovací modely a znalostní management. [online]. cit. [2011-0623]. Dostupné na www: <http://etext.czu.cz/php/skripta/skriptum.php?titul_key=78>.
20

Podobné dokumenty

UNICORN COLLEGE BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

UNICORN COLLEGE BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Dalším faktorem jsou znalosti a dovednosti obyvatel. Tento problém je úzce spjatý s určitou počítačovou negramotností obyvatel. Je logické, že mezi staršími občany je úroveň těchto znalostí nízká, ...

Více

management znalostí - Personalizace výuky prostřednictvím e

management znalostí - Personalizace výuky prostřednictvím e Dalším pojmem informačního procesu jsou znalosti, resp. poznatky. Znalosti vznikají odvozením z informací pomocí určité posloupnosti formálních pravidel, do nichž můžeme zahrnout porovnávání inform...

Více

Internetové zdroje Zdroj obrázků

Internetové zdroje Zdroj obrázků http://pitka.signaly.cz/0804/filipojakubska-noc-a-hon http://www.keltove.cz/view.php7cisloclanlaF2005121701 http://www.draidstvi.cz/view.php7cisloclanloF2007060005 http://www.wicca.cz http://astro....

Více

Jiří Bejtkovský, Ph.D., Tomas Bata University in Zlín, Czech Republic

Jiří Bejtkovský, Ph.D., Tomas Bata University in Zlín, Czech Republic 3. BEJTKOVSKÝ, Jiří, 2009. Why Aren’t Czech Companies Able to Use the Potential And Experience of Employees 50+? In Zborník príspevkov v elektronickej forme z 18. medzinárodné vedecké konferencie „...

Více