Duben 2012 - farnost

D u b e n
f a r n o s t i s v. A n e ž k y ý e s k é n a S p o Ĝ i l o v Č , r o þ n í k
XIII
2 0 1 2
noviny
C e s t o u k Ve l i k o n o c ů m
KvČtnou nedČlí vstupujeme do posledních dnĤ Ježíšova života. Na Zelený þtvrtek
usedáme s ním k slavnostní veþeĜi. PĜipomíná osvobození IzraelitĤ z egyptského
otroctví. Ježíš ji zakonþí velkým gestem: v Chlebu a Vínu se nabízí uþedníkĤm i
nám za pokrm. „Chléb, který vám dávám, je moje tČlo obČtované za život svČta.“
Své utrpení zaþíná Ježíš na hoĜe Oliv. Jako jeden z nás lidí pĜijímá všechnu zlobu
svČta, všechen lidský nevdČk, všechno pohrdání jeho láskou. „Vzal na sebe hĜíchy
nás všech.“ V tento den se vyhýbáme hluku svČta a snažíme
se být s naším Pánem v jeho
tČžké hodinČ a podČkovat mu
za obČĢ mladého života.
Bílá sobota je dnem Ježíšovy
i naší radosti. KĜtem jsme byli
pĜijati do boží rodiny
j a pomazáni jeho silou. S vdČþností znovu si uvČdomujeme,
„co krve to stálo, za jakou cenu
jsme byli vytrženi z našich
špatností a pĜevedeni ze smrti
do života.“ Je to den kĜesĢanské
j radosti, ve které žijeme þtyĜicet
dnĤ se vzkĜíšeným Pánem.
Nám všem BĤh požehnej tyto
velké dny.
otec ěehoĜ
2. strana
farní noviny duben 2012
Vážení pĜátelé,
Od dubna 2012 zavádíme ještČ jednu novou službu, a tou je PodpĤrná skupina pro rodinné pĜíslušníky, kteĜí dlouhodobČ peþují
o chronicky nemocné klienty, pĜedevším s chronickým onemocnČním Centrální nervové soustavy. Myslíme pĜedevším na rodinné
pĜíslušníky klientĤ s rĤznými formami senilních demencí napĜ. Alzeimerova choroba,
dále Parkinsonova choroba, skleróza multiplex, apod. Péþe o tyto klienty je velmi psychicky i fyzicky nároþná a pro rodinu vyþerpávající. Peþující þlenové rodiny
jsou þasto vyþerpaní a ztrácí i své sociální vazby, protože vČtšinu þasu tráví péþí
o nemocného þlena rodiny. Smyslem PodpĤrné skupiny je nabídka prostoru pro
setkávání lidí s podobnou životní zkušeností. Skupina by mČla poskytnout prostor
a pĜíležitost pro sdílení potĜebných informací a vzájemné podpory. SouþasnČ by
mČla podpoĜit jistotu þlenĤ skupiny v tom, že právČ oni jsou tČmi nejlepšími odborníky na péþi o své blízké, a jsou ti, „kdo rozumí a umí pomoci“. BČhem jednotlivých
setkání þlenové skupiny získají odborné informace a doporuþení: Jak pĜistupovat
k þlovČku s Alzheimerem (popĜ. Parkinsonem nebo roztroušenou sklerózou) i k lidem v okolí tČchto klientĤ. Skupina by mČla mít zhruba 12 þlenĤ a v prĤbČhu setkávání by se její složení nemČlo pĜíliš obmČĖovat.
Skupina se bude scházet v podveþerních nebo veþerních hodinách v provozním
zázemí Farní charity Praha 4 – Chodov v Komunitním centru Matky Terezy, U modré
školy 1/2337, 149 00 Praha 4. První schĤzka se bude konat v dubnu 2012. PĜesné
datum a hodina setkání bude stanoveno po dohodČ se zájemci o úþast ve skupinČ.
Skupinu povede naše sociální pracovnice Petra Bérová za podpory a úþasti našeho pana supervizora Ivo Kalvínského. Na setkání skupiny bude pĜítomen i nČkdo
ze zdravotnických pracovníkĤ naší Charity, s nejvČtší pravdČpodobností to budu já.
PĜítomnost zdravotníka rozšíĜí nabídku skupiny i o doporuþení a rady související
s odbornou zdravotnickou péþí a ošetĜovatelskou službou. V pĜípadČ zájmu ze strany þlenĤ skupiny mĤžeme požádat o návštČvu i další spolupracující odborníky.
Pokud byste mČli zájem se setkání skupiny úþastnit, kontaktujte Petru Bérovou na
telefonu 272 941 972 nebo 731 926 943. Není nutné, aby váš nemocný byl klientem nČkterého z našich projektĤ. Skupina je otevĜena všem potĜebným, kteĜí jsou
v situaci, kdy dlouhodobČ peþují o chronicky nemocného þlena rodiny. Snad by bylo
dobré ještČ napsat, že úþast ve skupinČ není nijak zpoplatnČna. Tato služba bude
pro zájemce zcela zdarma.
VČĜím, že tato nová aktivita opČt pĜispČje k podpoĜe domácí péþe v regionu, kde
poskytujeme své služby, zkvalitní péþi pro pár vážnČ nemocných pacientĤ a pomĤže
vyþerpaným þlenĤm rodiny, kteĜí o nČ peþují.
PĜeji vám požehnané Velikonoce.
Eva ýerná
farní noviny duben 2012
strana 3
‘
Pout do Poříčí nad Sázavou 2012
V PoĜíþí nad Sázavou v kostele svatého Havla (u Ĝeky), bude obČtována mše svatá za dr. Františka Noska (1886-1935), františkánského terciáĜe a významného pĜedváleþného katolického politika a národohospodáĜe. PouĢ bude v sobotu
14. dubna, mše svatá bude v 15 hodin. Hlavním celebrantem bude Mons. Jan
Vokál, biskup královéhradecký.
Národní rada Sekulárního františkánského Ĝádu spolu s farností v PoĜíþí zvou srdeþnČ na pouĢ Vás i Vaše pĜátele. Spojení do PoĜíþí je vlakem; v ýerþanech se
pĜestupuje.
9.16
9.58
12.20
13.20
Praha hl. n.
17.36
18.36
19.06
13.13
14.13
ýerþany
16.43
17.43
18.13
14.17
ýerþany
16.30
18.08
14.21
PoĜíþí n.S.
16.25
18.03
Benešov (pČší pouĢ)
Poznámky:
a) KromČ 1. sloupce (rychlík do Benešova) jde o zastávkové vlaky.
b)
Z ýerþan do PoĜíþí jsou asi 2-3 km. Je možno putovat i z Benešova, kde je sraz
asi v 10.10 hodin u východu z nádraží ýD ve smČru na KonopištČ.
c)
Na trati Praha – Benešov bývají nČkdy výluky. Informace o nich jsou na webové
stránce ýeských drah www.cd.cz. Nebo je možno zavolat jejich informaþní službu na tel. 840 112 113.
d)
Bližší informace o pouti: [email protected], tel.272 76 50 83,
mobil 732 74 49 53.
Miloslav Müller
BOHOSLUŽBY VE SVATÉM TÝDNU
Zelený þtvrtek . . . . . . . . . . . 18.00
Velký pátek . . . . . . . . . . . . 18.00, 23.00 kĜížová cesta (vede mládež)
Bílá sobota . . . . . . . . . . . . 19.00
NedČle Zmrtvýchvstání PánČ . .
7.30
10.30
Velikonoþní pondČlí. . . . . . . . 10.30
PĜíležitost ke svátosti smíĜení ve Svatém týdnu od stĜedy do pátku vždy od 17 hodin
Mohli byste se jednotlivě představit?
Moje jméno je JiĜí Petrus. Petrusova
rodina pochází z LibnČ a byla tam vždy
dost aktivní. Tatínek a maminka jeden
þas i vedli libeĖského Orla (byli náþelníci). Maminka mČla v mládí duchovní vedení pátera Kubeše SJ. MČl jsem 2 bratry. Antonín byl knČz a ve zdejším kostele
sv. Anežky mČl primici. Druhý bratr Jan
je celý život svobodný, velmi manuelnČ
šikovný. Všichni 3 bratĜi a celá rodina
jsme spojeni s kobyliskými salesiány,
kde jsme ministrovali a nasávali ducha
Dona Boska. Proto tady ve stĜedu vždy
chybíme, jsme v Kobylisích u sv. Tereziþky. Obþas jsme tam i v jiných dnech. Od
roku 1956 jsem trávil þas pod kazatelnou
pátera Reinsberga v Týnském kostele
a pĜijímal jeho rady do života.
Jmenuji se Eva Petrusová. Do 22 let
jsem žila na SpoĜilovČ pod jménem Eva
ýerná. MĤj tatínek byl akademický malíĜ
(Jan ýerný Klatovský), maminka uþitelka
mateĜské školy. Mám bratra Jana. Víra
v Boha byla v naší rodinČ zakotvena.
Páter Cyril Kadlec nás doma þasto navštČvoval. Maminka byla a je praktikující
katoliþka. Tatínek už zemĜel. MnČ bude
v dubnu 63 let. Vystudovala jsem po
maturitČ na gymnáziu sociálnČ-právní
školu, dnes by to byla vyšší odborná
škola. Pracovala jsem v mnoha profesích jako sociální pracovnice peþující o staré lidi, kostelnice u sv. Voršily,
prodavaþka v lahĤdkách, vedoucí kanceláĜe a knihovny ETS – Evangelikální teologický semináĜ, jako vedoucí
referátu organizace a kontroly stĜedoþeského kraje u ýeské pošty, vedoucí
studijního oddČlení a tajemnice pro styk
s absolventy na Vyšší odborné škole
publicistiky. Odtud jsem odcházela do
farní noviny duben 2012
dĤchodu. Nabídky k práci v Národním
muzeu a na Ministerstvu školství jsem
s díky odmítla. Na osmihodinovou, þi
delší pracovní dobu si již netroufám.
Jak dlouho žijete v manželství, máte
nějaký recept na překonávání vztahových krizí, které potkají v určité míře
každé partnerství, co myslíte, že je
v manželství nejdůležitější?
EP: V manželství žiji 41 let. Jakékoliv
krize se dají pĜekonávat jen v upnutí se na
Boha, v modlitbách,
které neustávají ve
dne ani v noci - tedy
je-li þlovČk v bdČlém
stavu. Další je snaha
o komunikaci. Bez rozhovorĤ to ve vztazích
prostČ nejde. Takže
BĤh, manžel a já. My
tĜi to tzv. „dáme“, jak se
dnes Ĝíká. Jen dva (neĜku-li jeden!) je málo.
FARNÍCI
4. strana
KO
JP: U Týna jsme se
s Evou našli a 6. 6. 2012 tomu bude
již 41. let, co jsme vypluli do spoleþného proudu života. Naše vyplutí mČlo
reálnou podobu – vypluli jsme s celou
farností na lodi Odra tehdejší pražské
paroplavby. Od tČch dob se nám mČĜí
þas „od parníku do parníku“. Tenkrát
byl parník úplnČ plný. Celou dobu nás
provází havelské spoleþenství. (Pro
ty, kdo by nevČdČli, chrám Panny Marie pĜed Týnem a kostel svatého Havla
tvoĜí jednu farnost). Když se nám narodily dČti, navštČvovali nás pĜátelé ze
spoleþenství, napĜ. aby pohlídali dČti
a my s manželkou mohli navštívit nČjaký
ten koncert.
S
farní noviny duben 2012
Spoleþné dovolené a jiné duchovní
vzpruhy (duchovní cviþení buć pro otce,
nebo pro matky na chalupách nČkde
v horách) jsme podnikali „pod pokliþkou“.
Pro mne jsou hybnou silou slova, která
nám páter Reinsberg Ĝekl pĜi svatbČ:
„Láska Boží je nám vylita do srdce, skrze
Ducha svatého, který nám byl dán“ (ěím
5,5). Naše dČti pĜijaly víru každý svým
zpĤsobem, ale víru mají. V naší rodinČ
byla vždy nČjaká aktivita. NapĜ. já jsem
od roku 1946 skautem. Od své dospČlosti donedávna jsem
vedl postupnČ ve dvou
oddílech vlþata.
OLEM
NÁS
Podařilo se vám předat víru svým dětem,
jak vnímáte rozdílnost
rodinného života věřících dříve a dnes?
EP: Ano. DČti vČĜí
v Boha a podle víry
ROZHOVOR
žijí. Zase platí: není
S JIěÍM A EVOU
to naše zásluha, je
PETRUSOVÝMI
to Boží dílo, ale urþitČ i síla spoleþenství vČĜících lidí, kteĜí je obklopují. MČli
jsme pČt dČtí. ProstĜední syn Marek
byl oddán na VyšehradČ u sv. Petra
a Pavla (JiĜí tam byl jeden þas kostelníkem). Marek zemĜel se snachou a
vnuþkou (v domku, kde teć bydlíme)
po výbuchu plynu dne 11. 6. 2003.
V katolické církvi ministruje a aktivnČ
žije nejmladší syn Lukáš. Jeho bratr
dvojþe Matouš se zúþastní všech kĜtin,
svateb a dalších výroþí, která se slaví pĜi bohoslužbách. Dcera Hedvika je
manželkou kazatele Církve bratrské
v Rakovníku a rovnČž pracuje v duchovní službČ, zejména s dČtmi. Nejstarší syn Šimon je aktivním þlenem
strana 5
staršovstva (což je obdoba farních rad)
v téže církvi zde v Praze na Vinohradech.
Rozdílnost v životČ dĜíve a nyní vidím
v atomizaci spoleþnosti. Lidé žijí osamocenČ (témČĜ nikdy dvČ þi tĜi generace pospolu), zajímají se nanejvýš o své rodiny,
málokdy o širší spoleþenství, což se mi
zdá, že platí i v církvi.
Před lety jste se přistěhovali na Spořilov. Jak jste se sžívali s farností, podařilo se vám zapojit se do jejího života?
EP: Na SpoĜilovČ jsme od záĜí 2009. Což
je relativnČ krátká doba. Ze zaþátku jsme,
mimo mše svaté, chodili na všechny
koncerty a pĜednášky, pak jsme dostali
pozvání, abychom chodili mezi terciáĜe,
což s radostí využíváme. NovČ jsme se
zapojili do úklidu. Na farnosti mi záleží.
DennČ se za ni s manželem modlíme.
(V pátek 23. 3. jsem za ni dala sloužit mši
svatou.) S jedním manželským párem
jsme se dokonce vzájemnČ navštívili.
JP: Od té doby co jsme se vrátili bydlet
na SpoĜilov, jsme se pĜipojili k terciáĜĤm
a už jsme pĜišli i v pátek uklízet.
Co podnikáte ve svém důchodovém
věku?
EP: VČnujeme se vnouþatĤm (bohužel
když byla malá, byli jsme v plném pracovním nasazení) i dČtem a oni nám.
NavštČvujeme nČkolik farností. NapĜ.
manžel na VyšehradČ vytváĜí u kostela
sv. Petra a Pavla nástČnky s tématikou
k jednotlivým þástem liturgického roku
a spolupoĜádá akci PĜíjezd svatého Martina na bílém koni – vždy 11.11., kterou
tam vlastnČ zavedl. Také se scházíme
se spoleþenstvím manželských párĤ od
PMS. Koná se pravidelnČ jednou za tĜi
týdny v nČkteré z domácností. Hostitelé také vedou duchovní program. DĜíve mezi nás chodili i otcové františkáni.
6. strana
farní noviny duben 2012
Co pro vás znamenají Velikonoce,
máte nějakou tradici v jejich prožívání, jak budete slavit ty letošní?
JP: Díky páteru Reinsbergovi jsou pro
nás Velikonoce celé triduum, nabyté
vjemy a prožitky, které nás vedou velikonoþní dobou až k svátku NejsvČtČjší
Trojice (to byl náš svatební den) a ve mši
svaté celý rok. Letošní Velikonoce asi
prožijeme v „týnském spoleþenství“. Zde
má liturgie svou gradací zpČvĤ a liturgických textĤ svĤj þas, na Bílou sobotu se
napĜ. þte všech sedm þtení.
kevního roku. Trávíme je vždy pĜi bohoslužbách. Letos nejspíš budeme i v
Týnském chrámČ. V této farnosti jsem
strávila asi 28 let. Liturgie je tam dosud
velmi obohacující, pĜestože páter Reinsberg je již dlouho mrtev. Jádro farnosti ale zĤstalo i s dČtmi a vnouþaty, no
a my jsme srdeþnČ zváni. Liturgické zpČvy se tam týkají všech, tedy nejen tČch
na kĤru. Poslední roky jsem trávila Velikonoce hodnČ u svaté Anežky. Bohoslužby s otcem Mareþkem se mi velmi
líbily. On jde vždy k „jádru vČci“. Sbor
i orchestr je tu také vynikající. A tak závČrem pĜeji všem ve farnosti, aby byli:
„S Ježíšem, v Ježíši, skrze Ježíše“, jak
Ĝíkává otec ěehoĜ, a to nejen o tČchto
svátcích.
EP: Velikonoce jsou základem naší víry.
Jsou nejdĤležitČjšími svátky celého cír-
PĜipravila M. Tuþková
Máme s manželem rĤzné okruhy známých, aktivní jsme oba. Úþastníme se
buć v páru, nebo jednotlivČ, podle toho
kam patĜíme, þi kam jsme zváni.
Křížová cesta v Hejnicích
PĜi kĜížové cestČ rozjímáme o KristovČ utrpení a snažíme se myslet na hĜíchy své
i celého lidstva s lítostí. Já si ale pĜedstavuji také skuteþnou jeruzalémskou cestu na
Golgotu, která se opakovala i v roce 1950. Komunistický režim hledal k upevnČní
své moci vnČjší i vnitĜní nepĜátele z Ĝad duchovní inteligence. V bĜeznu 1950 zaþal
proces s pĜedstaviteli Ĝeholních ĜádĤ. Byl mezi nimi i spoluzakladatel našeho kostela
P. Jan Evangelista Urban, OFM.
Blížily se Velikonoce. Na KvČtnou nedČli zpíval chrámový sbor Matoušovy pašije.
Když zaznČl hlas „Políbením zrazuješ Syna þlovČka“, mocnČ to zapĤsobilo na vČĜící.
Už dávno se proslýchalo, že Velikonoce budou spíše bolestné. Také blížící se jaro
bylo mrazivé, až temné a spoĜilovské zahrádky zatím nerozkvétaly. O Svatém týdnu
pomáhali otci Cyrilovi mladí knČží BartolomČj Kolek a Norbert Šamárek od Panny
Marie SnČžné. A tady na JungmannovČ námČstí to zaþalo.
V noci na Zelený þtvrtek 13. dubna obklíþily policejní oddíly a lidové milice jako
v Getsemanech františkánský klášter Panny Marie SnČžné. Otec Benedikt vzpomíná: „VstaĖ a sprav se!“ prohlásil kategoricky kvardián, když vstoupil bez zaklepání do
mé cely. Za ním vešel do cely uniformovaný þlen SNB se samopalem v ruce. OtevĜenými dveĜmi cely jsem zahlédl na chodbČ stát civilistu s pistolí v ruce. „MĤžete si vzít
farní noviny duben 2012
strana 7
s sebou dvČ knížky“, Ĝekl esenbák. ChtČl
jsem si vzít tĜi: Písmo a dva díly breviáĜe. To mi nedovolil: „Jen dvČ!“ Vzal jsem
si tedy Písmo a jeden díl breviáĜe a vyšli
jsme z cely. Když byl takto shromáždČn
celý konvent, vyvedli nás pĜes nádvoĜí
hlavním vchodem k autobusu. Nastoupili jsme a odjeli. Nebe bylo plné hvČzd.“
Je tĜeba zdĤraznit, že první úder byl neþekaný a probČhl v ýeských zemích i na
Slovensku najednou na zpĤsob váleþné
operace.
Za úsvitu na Velký pátek 14. dubna pĜijíždČly autobusy z celé republiky do Hejnic. Ty známe pĜedevším díky bazilice
Navštívení Panny Marie. V nejznámČjším poutním místČ v Jizerských horách Hejnický kĜíž na skále OĜešníku v Jizerských horách
je umístČna gotická socha P. Marie z 80.
let 14. století a františkánský klášter. Z autobusĤ vystupovali odsouzenci spíše jako
litující lotr po pravici. Nad klášterem se zvedá hora OĜešník. Na vrcholové skále je široko viditelný kĜíž, který sem donesl prý páter Mikuláš Šus, OFM. PĜi pohledu na kĜíž
zaþala cesta františkánĤ do stísnČných prostorĤ vČznic, ale také do svobody Ducha.
Do jihlavské vČznice, kde vyšetĜovaní vedli pĜíslušníci StB povČstní svou brutalitou
(dlouhé hodiny chození, nČkolikadenní odpírání spánku, jídla, pití, stále se opakující
výslechy, Ĝvaní, bití, vyhrožování vyšetĜovatelĤ) byl pĜivezen i otec Ambrož Tobola.
P.ThDr Jaroslav Ambrož Tobola, OFM sloužil u sv. Anežky na SpoĜilovČ nepravidelnČ nedČlní mše. Od otce Cyrila Kadlece jsem se dozvČdČl, že s Ambrožem byli
spolubratĜi pĜi františkánské formaci v Innsbrucku a pĜi doktorském studiu v ěímČ.
Otec Ambrož podle mne mČl pĜed sebou velkou teologickou budoucnost, ale pĜijal z Božích rukou vlastní obČĢ s Kristovým ukĜižováním. Otec Inocenc Kubíþek mi
pozdČji vypravoval: Jeden Ĝeholník ležel pozdČ veþer v cele na pryþnČ. Tu se rozlétly dveĜe jeho cely a esenbáci k nČmu strþili otce Ambrože. Byl zkrvavený a velmi unavený. Chvíli odpoþíval a pak Ĝekl: „Tak mne odsoudili na 25 let.“ V tom se
opČt otevĜely dveĜe a esenbáci zaĜvali: Tobola, ven! Popadli ho, že ho dají do jiné
cely. Naþež se otec Ambrož vyvrátil a v rukou esenbákĤ zesnul.“ Urna s popelem
P. Toboly nemohla být ještČ Ĝadu mČsícĤ uložena, jak by se slušelo. Pro rodinu nebylo jednoduché zajistit ochotného knČze, který by provedl u nich doma vykropení
a pomodlil se za zemĜelého. Nakonec až v roce 1955, když zemĜel otec P. Toboly,
byla na jeho pĜání vložena urna s popelem syna do jeho rakve a pohĜbena ve spoleþném hrobČ na hĜbitovČ v Uherském Ostrohu. Ke þtrnácti ĜeholníkĤm usmrceným
za víru z roku 1611 pĜibude i otec ThDr. Ambrož Tobola, kandidát na blahoĜeþení.
Pavel Roþek