Historie a současnost Bidúnů v Kuvajtu - ČLOVĚK

Historie a současnost Bidúnů v Kuvajtu - ČLOVĚK

Klára Dvořáková. Historie a současnost Bidúnů v Kuvajtu: pravně politické aspekty otázky lidí bez národnosti v
Kuvajtu (ČLÁNEK)
ČLOVĚK – Časopis pro humanitní a společenské vědy č. 15 (30.6.2009)
Historie a současnost Bidúnů v Kuvajtu :
právně-politické aspekty otázky lidí bez
národnosti v Kuvajtu
Klára Dvořáková
Bc. Klára Dvořáková (1984) je absolventkou bakalářského studia oboru politologie a
mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V současnosti studuje
obor arabistika a dějiny a kultura islámských zemí na Filosofické fakultě Univerzity
Karlovy. Zabývá se islámskou klasickou i moderní filosofií a sociopolitikou zálivových
států.
Posudky:
prof. PhDr. Rudolf Veselý, CSc. (Ústav Blízkého východu a Afriky FF UK)
PhDr. Viktor Bielický (Ústav Blízkého východu a Afriky FF UK)
Obsah:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
Úvod ................................................................................................................................... 2
Kdo je Bidún?..................................................................................................................... 3
Identifikace Bidúnů dnes.................................................................................................... 4
Počet Bidúnů v Kuvajtu ..................................................................................................... 4
Jak se v Kuvajtu Bidúni objevili? ...................................................................................... 4
Bidúni v arabských státech................................................................................................. 5
Organizace a instituce, které se věnují problematice Bidúnů v Kuvajtu............................ 5
Mezinárodní smlouvy dotýkající se problematiky Bidúnů ................................................ 6
Periodizace vývoje problematiky Bidúnů v Kuvajtu ......................................................... 6
Bidúni a počátky kuvajtské státnosti .............................................................................. 6
Osmdesátá léta................................................................................................................ 8
Bidúni a irácká invaze, válka v Zálivu a doba po ní .................................................... 10
Politika posledních let .................................................................................................. 11
Závěr............................................................................................................................. 13
Abstrakt:
Tento článek se zabývá problematikou lidí bez národnosti, tzv. Bidúnů v Kuvajtu. Na vývoji
fenoménu v jedné konkrétní zemi tak poukazuje na problém, jenž je vlastní více zemím
v oblasti Zálivu, mezi něž patří Saudská Arábie, Sýrie, Irák, Spojené arabské emiráty a další.
Kořeny otázky Bidúnů sahají do doby, kdy dané státy získávaly samostatnost. V těchto letech,
kdy obyvatelé nově vznikajících politických suverénních celků získávali občanství
(národnost), se mnoho z nich ocitlo bez nároku na ně. Stalo se tak z více důvodů, mezi nimiž
jmenujme fenomén kočovné společnosti – beduínů, kteří byli zvyklí se pohybovat bez ohledu
na jakékoli hranice –, ale i nedostatek povědomí obyvatel o událostech a povaze budoucího
-1-
Klára Dvořáková. Historie a současnost Bidúnů v Kuvajtu: pravně politické aspekty otázky lidí bez národnosti v
Kuvajtu (ČLÁNEK)
ČLOVĚK – Časopis pro humanitní a společenské vědy č. 15 (30.6.2009)
politického uspořádání. Téma lidí bez národnosti je možné pojímat z mnoha zorných úhlů. Ve
své práci se soustřeďuji na politicko-právní aspekty dané problematiky, a do pozadí tak
odsouvám sociologické či psychologické rozměry otázky Bidúnů. V prvních kapitolách se
věnuji vymezení termínů, obecným ustanovením týkajících se Bidúnů a uvádím i přehled
organizací a institucí, jež se problematiky dotýkají. Další kapitoly vykládají historii lidí bez
národnosti, lidí, jež nedisponují žádnými politickými, resp. občanskými právy. V textu
vysvětluji důvody a principy charakteristické pro kuvajtské prostředí, které vedly a vedou
k současné situaci dané skupiny obyvatel. Všímám si nebezpečí, které by Bidúni mohli
představovat pro pozitivní vývoj mladé parlamentní demokracie, a zároveň objasňuji i úskalí
tohoto státu, jež se odráží ve uskutečňování své agendy, mezi niž patří i otázka Bidúnů.
Abstract:
This paper focuses on the phenomenon of Stateless People in the State of Kuwait. It aims to
analyze from the political-legal point of view the history and challenges of the people who
were excluded from political and civic life of the country where they live. The roots of this
problem go back to the origin of sovereign Kuwait. In that time it happened that huge amount
of people were not obtained with the citizenship. This led to the continual setting apart and
forming of this specific community. Beside the fact that stateless people do not dispose with
any civic rights, there are many other urgent problems Kuwait is facing now. In the young
democracy dwells a mass of people who do not have anything to lose. They are poor, without
social securing, without any prospects of future lives. This situation is very easy to misuse by
some political or other group who can easily manipulate them towards their particular
interests under the price of any kind of promise for better position of stateless people.
Klíčová slova:
bidún, beduín, bezpečnostní průkaz, občanství původem, občanství naturalizací, případ 17
1 Úvod
V dubnu roku 2008 proběhly volby do Národního shromáždění státu Kuvajt. Počet obyvatel,
kteří byli oprávněni volit, se pohyboval kolem 361 685. Toto číslo představuje méně než 14 %
z celkového počtu obyvatel Kuvajtu (2,6 mil.). To znamená, že 86 % obyvatel Kuvajtu je
vyloučeno z jeho politického dění. Ne všichni z těchto 86 % jsou lidé jiné státní příslušnosti.
Tyto reference se navíc týkají pouze aktivního volebního práva. Pasivním volebním právem
disponuje v Kuvajtu skupina ještě daleko užší. S předvolební kampaní a především
s ustanovením nové vlády se staly aktuálními ony otázky, které jsou staré tak jako sám Kuvajt
a které s předchozími čísly úzce souvisí.
V červnu téhož roku vypracoval Občanský (lidový) výbor pro záležitosti „Bidúnů“1 návrh
zákona, který by vymezil postavení „Bidúnů“ v Kuvajtu. Tento zákon měl být předložen
Národnímu shromáždění a projednáván v říjnu roku 2008. Znovu se tak otevřela otázka, jejíž
kořeny sahají do data vzniku státu Kuvajtu, resp. do roku 1959 (a do roku 1948, kdy Kuvajt
pod britským mandátem poprvé řešil otázku, kdo je „Kuvajťanem“), kdy byl vypracován
1
Nevládní organizace vzniklá z občanské iniciativy.
-2-
Klára Dvořáková. Historie a současnost Bidúnů v Kuvajtu: pravně politické aspekty otázky lidí bez národnosti v
Kuvajtu (ČLÁNEK)
ČLOVĚK – Časopis pro humanitní a společenské vědy č. 15 (30.6.2009)
Zákon o občanství v Kuvajtu. Přes nečinnost vlády a malý zájem ze strany mezinárodních
organizací se otázka „bidúnů“ v Kuvajtu stává stále naléhavější, a to jak z hlediska
politického, tak společenského i ekonomického.
Tato práce si klade za cíl popsat a vysvětlit kořeny a vývoj problematiky „Bidúnů“ – lidí bez
národnosti, státní příslušnosti, občanství – v Kuvajtu. Zaměří se především na aspekty právněpolitické, které se týkají změn v zákonech – co za těmito změnami stálo, jaké mezinárodní i
domácí souvislosti, a jaké měly reálné dopady na politickou, ekonomickou a společenskou
situaci v Kuvajtu.
2 Kdo je Bidún?
Slovo „Bidún“ je zkrácením arabského termínu „bidoon jinsyia“, jež znamená bez národnosti,
státního občanství.2 Přestože je dnes – od roku 1985 – tento termín neoficiálním označením,
můžeme se s ním setkat ve většině materiálů zahrnujících tuto otázku. Oficiálně mluvíme o
obyvatelích bez vymezené či určené národnosti nebo, jak tomu bylo v osmdesátých a
devadesátých letech, jednoduše o ne-Kuvajťanech (Non-Kuwaiti), ilegálních rezidentech.3 Ve
vládních, parlamentních dokumentech se můžeme setkat s arabským termínem „`aadem
jinsíyia,“ `aadem doslova znamená nejsoucí – ten, kdo není – občanem. Anglicky bývá
přepisováno slovo Bidún více způsoby, z těch nejčastějších jmenujme bidoon, bedoon, bedun,
bidun. V anglických dokumentech se nachází i souhrnné označení stateless people. V tisku
občas dochází k záměně s pojmem beduín, který označuje kočovné Araby, nomády žijící
v poušti.4 Anglickým ekvivalentem je bedouin (plurál badawa, bidwaan – z arabštiny), jenž
se slovu bedoon velice podobá. Jedná se však o naprosto odlišné termíny. Mnoho z Bidúnů
pochází z beduínských kořenů, avšak mnoho beduínů naopak disponuje plnoprávním
kuvajtským občanstvím, a jejich beduínský původ tak v jejich osobních dokumentech není
nikde zaznamenán.
Kuvajtská společnost se dá dělit podle několika klíčů. Jedním z nich je rozdělení na badawu a
hadar. Badawa je okruh obyvatel žijících dříve kočovným životem, jak bylo výše zmíněno, a
živících se především chovem zvířat a lovem. Naopak hadar je okruh obyvatel, kteří žili
v minulosti ve městech, vesnicích a živili se převážně rybolovem, perlolovem a obchodem.
Z tohoto dělení vychází vymezení na základě příslušnosti ke kmenům. Kmenová příslušnost
je zásadní pro veškeré politické a společenské dění v Kuvajtu a je třeba ji zohledňovat při
jakékoli studii či analýze místního prostředí. Dalším klíčem, kterému bude věnován větší
prostor v další kapitole, je rozdělení podle typu národnosti. Kuvajťané disponují dvěma
základními typy národnosti, přičemž držitelé druhého typu národnosti nejsou oprávněni volit5
2
Občanem státu Kuvajt může být pouze Kuvajťan, tedy někdo, jehož národnost je kuvajtská. Zákon o nabytí kuvajtského
občanství (naturalizace) je velice přísný, o čemž bude pojednáno níže. Dále je třeba brát v úvahu skutečnost, že arabské státy
často manipulují s termínem „arabská“ národnost. I v Kuvajtu je snazší získat občanství z pozice příslušnosti k arabskému
„národu“. Národnost a státní občanství, příslušnost v Kuvajtu splývá. V této práci bude používáno obou termínů podle toho,
jak jsme výrazy zvyklí používat v Evropě. V souvislosti s identifikačními dokumenty bude používáno termínu státní
občanství, příslušnost, ve společenských oblastech národnost.
3
Tento termín byl používán především v době, kdy politika vůči Bidúnům náhle přitvrdila – od přijetí zákona v roce 1993.
4
Jen minimální procento původních beduínů dnes v Kuvajtu stále vede kočovný život. Ten je znemožněn právě i státními
hranicemi. Přesto je povědomí o původu jednotlivých kmenů v kuvajtské společnosti velice silné a s označením beduín se
můžeme setkat velice často, a to jak v běžném rozhovoru, tak i v tisku.
5
Přesněji – viz kapitola 7.1.
-3-
Klára Dvořáková. Historie a současnost Bidúnů v Kuvajtu: pravně politické aspekty otázky lidí bez národnosti v
Kuvajtu (ČLÁNEK)
ČLOVĚK – Časopis pro humanitní a společenské vědy č. 15 (30.6.2009)
a být voleni a snáze mohou o národnost přijít. Mezi příslušností ke kmenu a typem národnosti
či bez-národnosti není žádná vazba, a nedá se proto spolehnout na rozpoznání Bidúnů na
základě kmenové příslušnosti. Často se stává, že v jednom kmenu či klanu, či dokonce jedné
rodině se nacházejí Kuvajťané prvního, druhého typu a zároveň i Bidúni. Obecně se dá říci, že
většina Bidúnů patří ke dvěma velkým kmenovým svazům `Anezi a Shammar.
3 Identifikace Bidúnů dnes
V současnosti kuvajtští Bidúni nadále zůstávají nelegálními rezidenty Kuvajtu, tzn. nemají
obvyklý identifikační průkaz. Jejich průkaz, vydávaný ministerstvem vnitra, má zelenou
barvu a nazývá se bezpečnostní průkaz (bitaaqa al-amniiya). V řidičských průkazech, které
jsou jim vydávány, jsou označeni jako ilegální rezidenti. Bidúnům nejsou vydávány rodné,
oddací ani úmrtní listy. Stejně tak jim nejsou vydávány žádné cestovní pasy. Namísto toho
mohou získat jednorázové, či dlouhodobější – záleží na rozhodnutí ministerstva vnitra –
cestovní dokumenty. Ty mají na rozdíl od kuvajtských modrých cestovních pasů šedou barvu
a je v nich udáno číslo „17“ (podle článku v zákonu o rezidenci – „případ 17“ – „maadda
17“).
4 Počet Bidúnů v Kuvajtu
V roce 2000 bylo registrováno u Komise pro záležitosti Bidúnů při ministerstvu vnitra
76 591 Bidúnů. V dokumentech organizací jako je HRW či UNHCR se udává počet Bidúnů
kolem 120 000 žijících v Kuvajtu a více než 240 000 Bidúnů žijících mimo Kuvajt.
Organizace se však nemohou opřít o přesná čísla, a to především kvůli nepřesnému vedení
statistik Centrálního statistického úřadu ministerstva plánování. Až do roku 1988 udával
jediný údaj týkající se počtu obyvatel, jenž v sobě zahrnoval jak „Kuvajťany“, tak Bidúny.
Většina statistik se dnes opírá o základní číslo, jež představuje rozdíl v součtu obyvatel z roku
1988, jak byl zveřejňován a upravován v následujících letech. V publikacích z roku 1989 je
celkový počet obyvatel 767 295. V publikacích z roku 1990–1991 je celkový počet obyvatel
za stejný rok (1988) vyčíslen na 527 448. Rozdíl 238 847 (31,3%) představují Bidúni, kteří od
tohoto roku začali být vyjímáni ze sčítání obyvatel. Toto číslo se následně násobí přirozeným
přírůstkem obyvatel v Kuvajtu. Přirozený přírůstek Bidúnů je však vyšší než kuvajtský, a i
proto jsou čísla nepřesná.6
5 Jak se v Kuvajtu Bidúni objevili?
Ke konci 50. let se Kuvajt začal připravovat na samostatnost. S tím přišla otázka, kdo bude
disponovat kuvajtským občanstvím – kdo se stane Kuvajťanem a jaká bude podoba zákona o
občanství vůbec. Byl vypracován zákon, na jehož základě vznikly dva základní typy
občanství, již od počátku samostatných dějin Kuvajtu mluvíme o právem přesně
hierarchizované společnosti. Aby mohli být potencionální Kuvajťané zařazeni do následné
„distribuce“ občanství, museli se do určitého data zaregistrovat na příslušných úřadech.
Pro jasnější představu je třeba přiblížit, jak vypadala struktura společnosti a každodenní život
6
Viz. kapitola 7.2.
-4-
Klára Dvořáková. Historie a současnost Bidúnů v Kuvajtu: pravně politické aspekty otázky lidí bez národnosti v
Kuvajtu (ČLÁNEK)
ČLOVĚK – Časopis pro humanitní a společenské vědy č. 15 (30.6.2009)
v Kuvajtu na sklonku 50. let. Obyvatelstvo se dělilo, jak bylo zmíněno v úvodu, na městské
obyvatelstvo koncentrované ve výběžku, kde se dnes nachází Kuwait City, a na beduínské do
jisté míry stále kočující obyvatelstvo žijící v poušti. Tito lidé často kočovali na území, které
dnes přetnuly hranice s Irákem, Saudskou Arábií, Sýrií, Íránem. V době registrace obyvatel
bylo mnoho příslušníků především této druhé skupiny negramotných, neobeznámených
s posledními událostmi, a to včetně těch, kteří žili na území Kuvajtu po dlouhá léta.
Mnoho beduínů se rovněž obávalo ztráty možnosti vést svůj obvyklý život poté, co budou
označeni za Kuvajťany, resp. mnoho z nich naprosto nechápalo, co znamená státní občanství,
státní hranice, stát.
Tak došlo k tomu, že poté, co byla vyhlášena nezávislost Kuvajtu a přijaty první zákony, stala
se přibližně třetina obyvatel „prvotřídními“ (první typ občanství) Kuvajťany, přibližně třetina
„druhotřídními“ Kuvajťany a přibližně 200 000 obyvatel zůstalo bez státního občanství. Bez
státního občanství nezůstali pouze ti, kteří se nestihli zaregistrovat, ale rovněž někteří, jež přes
včasnou registraci nebyli shledáni oprávněnými pro udělení kuvajtského občanství. Na
začátku šedesátých let vláda však věřila, a tak to také i prezentovala, že tento stav je pouze
dočasný, že v krátké době Bidúni občanství získají, a začlení se tak do společnosti i de iure.
De facto vedli v této době Bidúni stejný život jako Kuvajťané druhé kategorie. Byly jim
poskytovány veškeré výhody, jako bezplatné školství, bezplatné lékařské ošetření atd. Jedinou
výjimku představovalo volební právo. Tak tomu bylo až do poloviny osmdesátých let.
6 Bidúni v arabských státech
Většina států Zálivu (vyjímaje Omán) a stejně tak např. Sýrie čelí problematice Bidúnů.
V posledních letech přijímají jednotlivé vlády opatření, která se tuto problematiku snaží řešit.
Království Saúdské Arábie (KSA) vydalo v roce 2004 dodatek k naturalizačnímu zákonu, jenž
umožňuje Bidúnům získat občanství. Podobně Spojené arabské emiráty (SAE); na základě
výzvy prezidenta SAE z října 2006 se usnesla Nejvyšší federální rada SAE na udělení prvních
1 294 občanství pro Bidúny. Tím by měl začít proces, který poskytne občanství všem cca 10
000 Bidúnům žijícím v SAE.7
7 Organizace a instituce, které se věnují
problematice Bidúnů v Kuvajtu
Vládní kuvajtské instituce:
•
•
•
Centrální výbor pro záležitosti Bidúnů ministerstva vnitra
Výbor pro pasové a národnostní záležitosti ministerstva vnitra
Výbor pro záležitosti Bidúnů Národního shromáždění
Nevládní kuvajtské organizace:
•
7
Lidový (občanský) výbor pro záležitosti Bidúnů (Lagna shaabiiya li qadayia al-bidun)
Regional Operations Plan 2008 Saudi Arabia, Kuwait, UAE, Qatar, Bahrain, Oman UNHCR.
-5-
Klára Dvořáková. Historie a současnost Bidúnů v Kuvajtu: pravně politické aspekty otázky lidí bez národnosti v
Kuvajtu (ČLÁNEK)
ČLOVĚK – Časopis pro humanitní a společenské vědy č. 15 (30.6.2009)
•
•
Kuwait Human Rights Society (KHRS)
Kuwaiti Society for Fundamental Human Rights (KSFHR)
Mezinárodní organizace:
•
•
•
•
Human Rights Watch
United Nations High Commissioner for Refugees
Red Cross
Amnesty International
8 Mezinárodní smlouvy dotýkající se
problematiky Bidúnů
podepsané Kuvajtem
•
•
•
•
•
17. 7. 1980 (účinná od 3. 9. 1981) Convention on the Elimination of all Form of
Discrimination Against Woman (CEDAW), 2. 9. 1994 podepsáno Kuvajtem
20. 11. 1989 (účinná od 2.9.1990) United Nation Convention on the Rights of the
Child, přijatá v rámci OSN, nepodepsané Kuvajtem
28. 9. 1954 (účinná od 6. 6. 1960) Convention relating to the Status of Stateless
Persons
30. 8. 1961 (účinná od 30. 12. 1975) Convention on the Reduction of Statelessness
31. 1. 1967 (účinný od 4. 10. 1967) Protocol relating to the Status of Refugees
9 Periodizace vývoje problematiky Bidúnů
v Kuvajtu
Doba od vydání Zákona o občanství (15/1959) a o trvalém pobytu (17/1959) do roku 1985,
kdy byli Bidúni na základě zákona zbaveni možnosti získat v budoucnosti státní občanství.
Doba od roku 1985 do osvobození Kuvajtu po válce v Zálivu v únoru 1991. Tuto etapu
charakterizuje vydávání dalších zákonů ztěžujících životní situaci Bidúnů.
Doba od osvobození Kuvajtu (únor 1991) po první léta nového století. V této etapě byli
Bidúni postaveni mimo zákon (1993), a stali se tak de iure ilegálními obyvateli Kuvajtu.
Od počátků nového století dochází ke smírným krokům vůči Bidúnům ze strany vlády. Pro
současnost je charakteristické zakládání výborů – vládních, parlamentních i nevládních,
vycházejících z občanských iniciativ – zabývajících se danou problematikou hledajíce řešení.
10 Bidúni a počátky kuvajtské státnosti
-6-
Klára Dvořáková. Historie a současnost Bidúnů v Kuvajtu: pravně politické aspekty otázky lidí bez národnosti v
Kuvajtu (ČLÁNEK)
ČLOVĚK – Časopis pro humanitní a společenské vědy č. 15 (30.6.2009)
Kuvajtský Zákon o občanství (15/1959) vymezuje dvě základní kategorie občanství. První
článek zavádí občanství původem (jinsiiyatu ta`assis). Občanem původem se stává ten, kdo je
schopen doložit nepřetržitý pobyt svých předků na území Kuvajtu sahající do doby před
rokem 1920. Občané původem disponují všemi politickými právy, tzn. aktivním i pasivním
volebním právem, dále těží z bohatství státu, mají zaručeno bezplatné vzdělání, lékařskou
péči, sociální dávky. Článek druhý zavádí občanství naturalizací (jinsiiyatu tajnees). Do druhé
kategorie spadají všichni ti, kteří dokládají svůj pobyt v Kuvajtu do doby po roce 1920, dále
ti, jejichž otcem je Kuvajťan a narodili se na území Kuvajtu nebo mimo něj. Tito občané
disponují podobnými právy jako občané první kategorie. Není jim však umožněno volit a být
voleni. Aktivní volební právo získávají až po patnácti, resp. dvaceti letech.8
Když vznikl stát Kuvajt a bylo určeno, kdo získává to které občanství, zůstala bezmála třetina
populace bez jakéhokoli občanství. Počítalo se však s tím, že tento stav je pouze dočasný.
Byly ustanoveny komise pro prošetření udělení občanství Bidúnům na základě jejich žádostí.
Mnoho z těchto žádostí dokládaly nepřetržitý pobyt předků žadatele v Kuvajtu ještě před
rokem 1920, tzn. mělo jim být uděleno občanství první kategorie.9
Ve skutečnosti k žádnému přešetřování nedošlo, a tak jediná cesta, jak by Bidúni mohli získat
občanství, vedla přes proces naturalizace, jehož podmínkami se zabývá čtvrtý a pátý článek
Zákona o občanství. Tyto dva články jsou klíčové pro vývoj osudů Bidúnů, a pokud budeme
sledovat jeho hojné změny a dodatky, vyjde napovrch kurs vládní politiky v otázce Bidúnů.
Podle článku 4 získá občanství každý, kdo nabyl dospělosti a splňuje následující podmínky: je
legálním rezidentem v Kuvajtu po dobu patnácti let, pokud pochází z arabských zemí, či po
dobu dvaceti let pro ostatní, vykonává v Kuvajtu legální zaměstnání, je bezúhonným,
přínosným pro zemi, ovládá arabský jazyk a je muslimem minimálně pět let před zažádáním o
občanství.
Všechny tyto podmínky by Bidúni splňovali, s jedinou výjimkou: Bidúni nikdy nebyli
legálními rezidenty de iure, tedy takovými, kteří by disponovali identifikačními dokumenty
označující je za rezidenty. Tak se dostáváme k druhé straně ranných zákonů Kuvajtu. Zákon o
rezidenci (trvalém pobytu) (17/1959) nepokrývá, či přímo vylučuje ze své působnosti Bidúny.
Neméně podstatnou je skutečnost, že politika přidělování a zbavování občanství od začátku
spadala výhradně do pravomocí vlády, resp. ministra vnitra. Proti jeho rozhodnutí nebylo a
není možné se obrátit na soudy, které bez jiného důvodu případ ani nesmí otevřít. Veškerá
politika vůči Bidúnům ležela a leží čistě v rukou ministerstva vnitra – vlády, která může
využívat obecně vyjádřených principů, jako je bezpečnost státu, totiž deklarovat své postoje
vůči Bidúnům jako jediné možné pro zachování bezpečnosti státu.
Přes vyčlenění Bidúnů ze zákonných struktur jim byl umožněn normální život, včetně výhod
vyhrazených pro Kuvajťany (bezplatné vzdělání, lékařská péče). Byly jim vydány speciální
doklady „totožnosti“ s identifikací: Bidún. Statistiky Centrálního statistického úřadu
ministerstva plánování počítaly Bidúny mezi ostatní Kuvajťany.10 Bidúnům byly vydávány
„pasy“ – cestovní dokumenty s administrativním číslem 17 na dobu pěti let, řidičské průkazy.
8
Zákon o státním občanství.
V roce 1986 bylo na ministerstvu vnitra 25 522 žádostí o udělení první kategorie občanství a 37 689 žádostí o udělení druhé
kategorie občanství.
10
Tak tomu bylo až do roku 1988.
9
-7-
Klára Dvořáková. Historie a současnost Bidúnů v Kuvajtu: pravně politické aspekty otázky lidí bez národnosti v
Kuvajtu (ČLÁNEK)
ČLOVĚK – Časopis pro humanitní a společenské vědy č. 15 (30.6.2009)
Velké množství Bidúnů po vzniku Kuvajtu nastoupilo do služeb policie a armády. Udává se,
že až do Války v Zálivu bylo přes 80 % policie a armády složeno z Bidúnů. Mnoho jich
v armádě hledalo sociální jistoty, zbavení se mnoha administrativních povinností, které za ně
řešil zaměstnavatel, či se jednoduše toto zaměstnání slučovalo s jejich beduínskými principy a
způsobem života. Vláda Bidúny čile podněcovala k službě v bezpečnostních složkách.
Odsouvala tak problematiku Bidúnů a její řešení do pozadí a zároveň disponovala spolehlivou
silou, která byla právně vyčleněna z kuvajtské společnosti a jejíž osud závisel čistě na
rozhodnutí ministerstva vnitra.
V průběhu 60. a 70. let se situace Bidúnu nijak neměnila, resp. nebyla řešena. Články 4 a 5
Zákona o občanství byly několikrát revidovány.11 Většina dodatků zpřísňovala kritéria pro
zisk kuvajtského občanství do té míry, že získat občanství se stalo téměř nemožným. Vláda to
ospravedlňovala nutností chránit se před těmi, kdo by chtěli využívat kuvajtského nerostného
bohatství a štědrosti státu, aniž by se o ně nějak zasloužili.
Základní změnou vstříc Bidúnům byl zákon z roku 1972, který do pátého článku přidával
možnost udělení občanství těm, kteří vedle dalších podmínek studovali a dokončili v Kuvajtu
střední vzdělání. Tuto podmínku Bidúni ve velké splňovali a zdálo se, že nyní se jim otevřely
dveře do kuvajtské společnosti. Avšak navzdory tomuto zákonu bylo uděleno minimum
občanství a zákon byl posléze zrušen v roce 1980 (100/1980). Zároveň byl v roce 1980
změněn třetí článek Zákona o občanství. Ten doposud přiznával občanství dítěti, jehož matka
disponuje kuvajtským občanstvím, avšak otec je neznámý, či patří do kategorie Bidúnů. Na
základě změny zákona z roku 1980 se dítě „bidúnského“ otce ocitlo rovněž bez občanství.12
11 Osmdesátá léta
Situace se vyhrotila v roce 1985, kdy vláda definitivně zrušila statut „Bidún“. Od této doby
existovaly pouze dvě kategorie obyvatel Kuvajtu – Kuvajťané a Ne-Kuvajťané (ghairKuwaitee). Bidúni se stali cizinci bez rezidence. Byli nuceni odevzdat své dosavadní doklady
(bidúnské) totožnosti. Bylo jim odejmuto právo užívat bezplatného školství, lékařské péče.
V dubnu 1986 byla zpřísněna kritéria pro získání cestovních dokladů (laissez passers) pro
Bidúny. Povolení vycestovat s nárokem na návrat do Kuvajtu se nyní omezovalo pouze na
případy oficiálně sponzorovaného lékařského ošetření v zahraničí. Vycestovat bylo dále
povoleno dlouhodobým členům policie a armády. Cestovní doklady byly určeny pouze pro
jednu cestu.
Paradoxně byl dříve roku 1986 vydán zákon, na jehož základě museli mít všichni
zaměstnanci, včetně soukromých firem, cestovní pasy. To znamenalo první vlnu propouštění
Bidúnů ze zaměstnání. Tak byli Bidúni odříznuti od jakýchkoli zdrojů a stali se závislými
čistě na skromné podpoře nadací, charity. Zákon z roku 1987 dále zakazoval vydávání a
obnovování řidičských průkazů pro obyvatele bez totožnosti a stejně tak i registraci aut na
tyto osoby. Bidúni tak zůstali odříznuti od práce v odlehlých čtvrtích Kuvajtu jako Sulaibiiya,
Jahra, Ahmadi, Jleeb al-Shuyuukh. Od roku 1988 bylo Bidúnům rovněž odepřeno studium na
univerzitě. Jedinými, kdo byli ušetřeni těchto opatření, byli Bidúni v řadách obranných
11
čl. č.4: emírovým dekretem č. 2/1960, dodatkem zákona č. 70/1960, dod.zák. č.100/1980, dod.zák. č.1/1982.
čl. č. 5: emírovým dekretem č. 2/1962, dod.zák. č. 70/1966, dod. zák. č. 41/1972, dod.zák. č.100/1980, dod.zák. č.1/1982.
12
To je v rozporu s mezinárodní smlouvou (OSN) o právech dítěte, jíž je Kuvajt signatářem.
-8-
Klára Dvořáková. Historie a současnost Bidúnů v Kuvajtu: pravně politické aspekty otázky lidí bez národnosti v
Kuvajtu (ČLÁNEK)
ČLOVĚK – Časopis pro humanitní a společenské vědy č. 15 (30.6.2009)
složek. Armáda a policie jim nadále zaručovala identifikační doklady včetně řidičského
průkazu a cestovních dokladů.
Důvody vládní politiky ve věci Bidúnů v osmdesátých letech
Počet přistěhovalců (expatriots – expats) v Kuvajtu několikanásobně převyšuje počet
Kuvajťanů. Jejich příchod se datuje do doby, kdy se výrazně zvýšil příjem Kuvajtu z těžby
ropy. Země nabízela velké množství pracovních příležitostí, které nebylo kuvajtské
obyvatelstvo schopno pokrýt. Do Kuvajtu přicházeli především Arabové z Egypta, Palestiny,
Sýrie a nacházeli práci placenou tak, jak by doma nikdy nenašli. Přistěhovalci získávali
kuvajtskou rezidenci na dobu jejich pracovní smlouvy.13 Po skončení smlouvy byli nuceni
neprodleně opustit Kuvajt. V průběhu íránsko-irácké války se výrazně zvýšil počet
přistěhovalců z těchto zemí.14 Především Iráčané prchající před válečnými útrapami hledali
útočiště v sousedním státu, a podle vládních dokumentů mnoho z nich chtělo využít statutu
Bidún, aby si zaručilo výhody jim náležící, tedy bezplatné vzdělání atd. Proto po překročení
hranic zahodili své doklady totožnosti, cestovní pasy a začali se vydávat za Bidúny s cílem
získat po čase kuvajtské občanství. Přestože se tyto informace zakládají na pravdě a bylo
odhaleno mnoho takových případů, začala jich vláda využívat tak, že označila téměř všechny
Bidúny za lháře, kteří se pouze snaží zneužívat kuvajtské štědrosti.15
Kořeny obratu ve vládní politice můžeme hledat v souvislostech s íránsko-iráckou válkou i
v jiné rovině. Během války Kuvajt, stejně jako USA podporoval Irák v čele se Saddámem
Husajnem. Dostal se tak do sporu se svou silnou (cca 30%) šíitskou menšinou. Tento spor se
projevil i na půdě parlamentu, když šíitští poslanci vystoupili proti podpoře Husajnova
sunnitského režimu. Z bezpečnostních důvodů byl poté parlament na dobu čtyř, resp. šesti let
rozpuštěn kuvajtským emírem.16 V porevolučních letech (velká íránská islámská revoluce,
1979) se Írán soustředil na perspektivy vývozu revoluce do zahraničí. Státy, v nichž šíité
představují silnou menšinu či upozaděnou většinu, patřily mezi hlavní cíle Chomejního teorie.
Velké množství Bidúnů jsou šíité pocházející z velkých šíitských kmenových klanů. Pro vládu
tak začali společensky vyčleňovaní Bidúni představovat nebezpečnou masu potencionálních
občanů, kteří by se spojili s šíitskými Kuvajťany. Tento fenomén je velice aktuální dodnes a
nadále představuje jeden ze zásadních hybatelů kroků vlády.
Z ekonomického hlediska by naturalizace Bidúnů znamenala nemalou zátěž pro stát.
S přirozeným přírůstkem obyvatel, oficiálně udávaným jako 3,5, neoficiálně spíše kolem 3,8,
se počet Kuvajťanů zvyšuje. (Alert Series Kuwait Human Rights after February 28,1991
(ALKWT92.001)) Díky exkluzivitě kuvajtského občanství stát nabízí svým občanům četné
výhody, mezi něž patří vedle peněžních odměn i právo na přidělení domu ženatým
Kuvajťanům. Vzhledem k velikosti Kuvajtu je kapacita půdy a potažmo bydlení jasně
omezena.17 Kdyby Bidúni získali občanství, očekávalo by se, že jim budou nabídnuty stejné
výhody jako ostatním občanům.
13
Narozdíl od nich v druhé etapě byli ti Bidúni, kteří setrvali v zaměstnání nadále zaměstnáni na dobu neurčitou, podobně
jako kuvajtští občané. To se změnilo po roce 1993.
14
Do války v Zálivu přicházeli do Kuvajtu pracovat především Arabové z Egypta, Palestiny, Sýrie. Dnes jsou to především
Indové, Bangladéšané, Srílančané…
16
Emír rozpustil parlament jako obranné opatření v roce 1986. Parlament byl formálně obnoven v saudském exilu v říjnu
1990.
17
V současnosti Kuvajťané čekají na přidělení domu i přes deset let.
-9-
Klára Dvořáková. Historie a současnost Bidúnů v Kuvajtu: pravně politické aspekty otázky lidí bez národnosti v
Kuvajtu (ČLÁNEK)
ČLOVĚK – Časopis pro humanitní a společenské vědy č. 15 (30.6.2009)
V polovině osmdesátých let vláda tedy začala s politikou, jejímž cílem bylo vytlačení Bidúnů
ze sociálního života v Kuvajtu. Mnoho Bidúnů hledalo východisko v získání státního
občanství v cizích zemích. Jejich zaměstnavatelé jim často slibovali, že poté jim obnoví jejich
pracovní smlouvy. Bidúni získávali občanství států jako Dominikánská republika, Eritrea,
Somálsko, Jemen, a tak se nadobro vzdali možnosti stát se Kuvajťany.
Další pohromou v krátkých dějinách Bidúnů v Kuvajtu se stala irácká invaze v srpnu 1990 a
následná válka v Zálivu.
12 Bidúni a irácká invaze, válka v Zálivu a
doba po ní
Když Irák obsadil během několika hodin Kuvajt a především po vypuknutí války 17. 1. 1991,
většina Kuvajťanů začala opouštět zemi. Většina z nich utíkala do zálivových států a
především do Království Saúdské Arábie.18Bidúnům byl útěk do těchto zemí zapovězen
vzhledem k tomu, že se nemohli prokázat žádným cestovním pasem. Irák představoval jediný
stát, kam se mohli uchýlit, a to proto, že Kuvajt se stal formálně iráckou 19. kolonií a pro
vstup na jeho území pasy pochopitelně nebyly vyžadovány. V obsazeném Kuvajtu byli zatím
všichni cizinci-nekuvajťané vyzvání ke vstupu do Lidové armády, milice vybudované iráckou
vojenskou správou, pod hrozbou trestu smrti při neuposlechnutí. Část Bidúnů vskutku do
Lidové armády vstoupila. V rozhovorech, které provádělo UNHCR s Bidúny, všichni ti, kdo
do Lidové armády vstoupili, uváděli, že tak učinili ze strachu o svůj život a život svých rodin.
Někteří však dále uvedli, že znají některé Bidúny, kteří tak učinili i vzhledem k tomu, jak
s nimi Kuvajt v posledních letech zacházel…(Barbieri, 2007)
Ve skutečnosti mnoho „bidúnských“ vojáků a policistů bojovalo a zemřelo při odporu proti
invazi.19 Mnoho jich bylo zajato.20 Po osvobození Kuvajtu 26. února 1991 bylo vyhlášeno
stanné právo,21 zřízeny vojenské soudy, jejichž úkolem bylo soudit kolaboranty, vlastizrádce.
Byly oprávněny zadržet kohokoli bez udání důvodu. Vzhledem k případům kolaborace z řad
Bidúnů začal Kuvajt považovat všechny Bidúny za kolaboranty a nepřátele země. Těm, kteří
utekli před válkou do Iráku22, byl odepřen návrat do země. Na 5 000 Bidúnů, včetně starých
lidí a dětí, bylo zadržováno v táboře v Abdali a pouze minimum z nich získalo možnost vrátit
se do Kuvajtu. Tak se asi 2/3 celkové aglomerace kuvajtských Bidúnů ocitlo mimo Kuvajt.
V říjnu 1992 se sešel po dlouhé době parlament.23 Začaly přípravy k novým volbám. Přes
18
Uvádí se, že 570 000 Kuvajťanů uteklo do KSA a dalších států Zálivu. Do KSA přecházeli přes přechod Al-Khalfji, kde
byl zároveň vybudován provizorní záchytný tábor, kam se Bidúni při snaze o azyl v KSA dostali. Minimum z nich bylo
vpuštěno do KSA.
19
Uvádí se, že v odboji proti irácké invazi padlo 320 „Kuvajťanů“, z nich 82 bylo Bidúnů. Mnoho dalších bylo prohlášeno za
nezvěstné.
20
Podle svědectví Bidúnů byli zajatci tázáni, zda jsou Bidúni, a pokud ano, že mohou odejít. Oni však zůstali považujíce se
za Kuvajťany jako ostatní (Barbieri, 2007).
21
Stanné právo bylo odvoláno 26. 6. 1991.
22
Většina Bidúnů, kteří uprchli, tak učinili teprve po vypuknutí války, tj. po 17. 1. 1991.
23
Emír rozpustil parlament jako obranné opatření v roce 1986. Parlament byl formálně obnoven v saudském exilu v říjnu
- 10 -
Klára Dvořáková. Historie a současnost Bidúnů v Kuvajtu: pravně politické aspekty otázky lidí bez národnosti v
Kuvajtu (ČLÁNEK)
ČLOVĚK – Časopis pro humanitní a společenské vědy č. 15 (30.6.2009)
předvolební sliby, které se snažily zmírnit gradující tlak na Bidúny, např. slib udělení
rezidence těm Bidúnům, kteří mají za ženu Kuvajťanku, nabral politický kurs po volbách
opačný směr. Za předvolebními sliby stál fakt, který byl zmíněn v začátku studie. Mnoho
Bidúnů má za příbuzné plnohodnotné Kuvajťany. Tito Kuvajťané mají zájem na osudu svých
příbuzných a vzhledem k tomu, že např. v roce 1992 disponovalo volebním právem pouze 84
000 Kuvajťanů, mohl každý hlas značně změnit výsledky voleb.
V roce 1993 byl přijat zákon, který definitivně postavil Bidúny mimo zákon. Bidúni byli
označeni za ilegální rezidenty. Probíhala další masivní propouštění ze zaměstnání, kterým se
nyní nevyhnuli ani příslušníci bezpečnostních složek. Těm bylo dovoleno zůstat, pouze pokud
se za ně zaručí dva Kuvajťané s hodností major a výše. V následujících letech se podíl Bidúnů
v kuvajtské armádě snížil z 85 % na méně než 25 %.
Ministerstvo vnitra získalo právo vyhostit kohokoli z Bidúnů ze země, a to bez možnosti se
proti rozhodnutí obrátit na soudy, či alespoň obhájce. Poté, co vyhoštěného Bidúna nepřijme
žádný stát, dostane se většinou do Deportačního centra Talha, či do vězení, kde čeká. Červený
kříž detekoval ještě v roce 2007 čtyři až patnáct Bidúnů zadržovaných ve vězení včetně
sedmdesátipětiletého muže čekajícího ve vězení již patnáct let. (Kuwait, Country Reports on
Human Rights Practices - 2007, Released by the Bureau of Democracy, Human Rights, and
Labor, March 11, 2008). Od roku 1995 vydalo ministerstvo vnitra přes 24 000 rozhodnutí o
vyhoštění Bidúnů ze země.
Možnost získat cestovní dokumenty téměř zmizela (i v případě nutnosti lékařského ošetření,
v případě náboženské povinnosti vykonat pouť do Mekky, v případě studia v zahraničí – které
znamenalo jedinou možnost, jak Bidún mohl studovat). Bidúnům nebyly vydávány řidičské
průkazy, identifikační průkazy, rodné, úmrtní či oddací listy.24
V devadesátých letech vláda pokračovala v rétorice, v níž jsou Bidúni pouze podvodníci, kteří
se snaží zneužívat bohatství země. Důsledkem této politiky započaté v polovině osmdesátých
let bylo vyhnání Bidúnů na okraj společnosti. Podle statistik Centrálního statistického úřadu
Ministerstva plánování z roku 1990 je 3 024 Kuvajťanů oddáno s ženami bez určené
národnosti a 4 036 Kuvajťanek oddáno s muži bez určené národnosti. Děti těchto Kuvajťanek
nemají nárok na kuvajtské občanství. 85 % Bidúnů jsou děti do patnácti let. Mnoho Bidúnů je
negramotných, 87 % z nich nedosáhlo středního vzdělání. Průměrný počet dětí na bidúnskou
rodinu je 7, přičemž u kuvajtské rodiny je to 4,5. 12,5 % (27 470) Bidúnů patří k těm, kteří
zahodili svou příslušnost k určité zemi a začali se vydávat za Bidúny.
Zákony přijaté po roce 1985 a činnost ustanovující Komise pro záležitosti Bidúnů dosáhly
toho, že se 16 900 a později dalších 15 000 údajných Bidúnů přihlásilo ke své původní státní
příslušnosti. Přestože je dodnes využíváno příkladu tohoto „typu“ Bidúnů, je jejich zastoupení
v Kuvajtu marginální, a to důsledkem dalších tlaků po roce 1991 a dále po registracích
Bidúnů v roce 2000.
13 Politika posledních let
1990.
24
Bidúni se však směli a smí oddávat vzhledem k islámskému právu, které vyžaduje pouze dva svědky a oddávajícího –
ochotného ma`thoun. Právně však sňatek není platný. Úplatky, které Bidúni za sňatky platí, dosahují 1000 KD.
- 11 -
Klára Dvořáková. Historie a současnost Bidúnů v Kuvajtu: pravně politické aspekty otázky lidí bez národnosti v
Kuvajtu (ČLÁNEK)
ČLOVĚK – Časopis pro humanitní a společenské vědy č. 15 (30.6.2009)
Koncem 90. let si vláda začala uvědomovat nebezpečí, jaká skýtá opatření a jejich následky
na bidúnské obyvatelstvo. Z většiny Bidúnů se stala nevzdělaná, nezaměstnaná vrstva
obyvatel, jenž se shromažďuje ve čtvrtích pověstných obchodem s drogami a vysokou mírou
zločinnosti. Druhá a třetí generace Bidúnů nemá nic a zároveň klesá její loajalita vládě, od níž
se jí ničeho nedostává. Vyřešení bidúnské otázky se stalo hlavní prioritou ministerstva vnitra.
Kuvajtský emír šejch Jaber Ahmed Jaber Al-Sabah vydal koncem roku 1999 dekret, podle
něhož má být od nyní každý rok uděleno 2000 (maximálně) občanství Bidúnům. Byla
ustanovena další komise (1999) – Ústřední komise pro záležitosti Bidúnů, jejímž úkolem bylo
postupné, ale rychlé řešení situace. V roce 2000 proběhla na základě přijatého zákona nová
registrace Bidúnů u výše zmíněné komise. Záznamy Bidúnů od té doby obsahují i jejich
vzorky DNA.
Od roku 2002 se částečně uvolnilo vydávání cestovních dokumentů pro Bidúny. Oficiálně
jsou vydávány pouze za účelem lékařského ošetření či studia v zahraničí. Je však plně v
pravomoci Ústřední komise pro záležitosti Bidúnů ministerstva vnitra rozhodnout o
žádostech, jak uzná za vhodné, resp. na základě povinného bezpečnostního prošetření
žadatele. Bidúnům mohou být vydány cestovní doklady jednorázové, či s delší dobou
platnosti.
Od ledna 2006 probíhaly debaty v parlamentu žádající na vládě řešení problematiky Bidúnů
do půl roku. V červenci 2006 vznikl stálý parlamentní výbor pro záležitosti Bidúnů.
V roce 2007 mělo získat 2000 Bidúnů občanství, rovněž univerzita uvolnila 100 míst pro
bidúnské studenty. V červnu prohlásil nový asistent náměstka ministra vnitra pro národnostní
a pasové záležitosti, že do půl roku bude problém vyřešen. Úlevy se měly projevit především
v poskytnutí lékařské péče a vzdělání, stejně tak jako umožnění Bidúnům najít si stálé
zaměstnání bez administrativního omezování.
Problém vyřešen nebyl. V květnu 2008 se konaly v Kuvajtu předčasné volby. Novým
ministrem vnitra se stal Sheikh Jaber Al-Khaled Al–Sabah, důstojník armády (generálmajor),
který byl s Bidúny po dlouhou dobu v každodenním styku. Problematika Bidúnů zůstává
prioritou vlády i parlamentu. V posledních týdnech parlament znovu apeloval na vládu, aby
pokročila s vydáváním cestovních dokladů pro Bidúny, a to bez bezpečnostních prověrek.
V srpnu 2005 vznikl Lidový výbor pro záležitosti Bidúnů, občanská organizace, která se snaží
pomáhat Bidúnům jak k získání práv, tak v každodenním životě. Výbor pořádá školení pro
Bidúny, zaznamenává a snaží se řešit problémy, jimž Bidúni čelí. V květnu vypracoval výbor
návrh zákona, který by částečně vyřešil tuto otázku. Návrh byl prostřednictvím skupiny
poslanců předložen vládě a měl být projednáván v říjnu roku 2008. Podle návrhu by Bidúni
získali trvalou rezidenci v Kuvajtu, cestovní pasy, rodné, úmrtní, oddací listy (právní rozvod),
řidičské průkazy všech typů. Byly by jim poskytnuty sociální jistoty, jako je bezplatné
vzdělání včetně vysokoškolského vzdělání a lékařská péče, nárok na důchod, prémie a
bonusy, dále právo vybrat si zaměstnání v státním i soukromém sektoru, vlastnické právo,
právo obrátit se k soudům, dědické právo. Nezískali by však občanství.25
25
Návrh zákona předkládají poslanci Hasan Jauhar, Ahmad Larii a Jam`aan Al-Harbash, `Adnaan `Abdussamad a Muslim
Al-Baraak.
- 12 -
Klára Dvořáková. Historie a současnost Bidúnů v Kuvajtu: pravně politické aspekty otázky lidí bez národnosti v
Kuvajtu (ČLÁNEK)
ČLOVĚK – Časopis pro humanitní a společenské vědy č. 15 (30.6.2009)
14 Závěr
Problematika Bidúnů provází celé dějiny samostatného státu Kuvajt. Ze skutečnosti, která
vyvstala z důvodu nepřipravenosti společnosti začlenit se a přizpůsobit se novému
společenskému uspořádání, se necitlivostí státních institucí a jejich neochotou problematiku
řešit vyvinul problém, jenž na sebe poutá otázky týkající se dalšího vývoje státu Kuvajt.
Vláda byla zvyklá řešit otázku Bidúnů nárazově, aniž by se snažila hledět na problém v jeho
dlouhodobém rozměru, aniž by si uvědomovala jeho následky. Často využívala Bidúnů pro
své krátkodobé cíle. Ze strachu před přílivem velkého množství občanů, jimž by byla nucena
poskytnout stejná sociální privilegia jako ostatním Kuvajťanům, si neuvědomovala vazby na
další stránky politiky vyvíjející se demokracie. Strach před tlakem na sociální politiku státu
stojícího na systému přímého obdarovávání občanů ze zdrojů nerostného, „přirozenného“
bohatství zastínil naléhavost řešení pro zaručení demokracie. V demokratickém státu existuje
skupina obyvatel, jež nedisponuje žádnými právy, a přitom si tato práva nárokuje a jsou jí
přiznávány i dalšími domácími a mezinárodními organizacemi. Tito lidé – Bidúni – nemají co
ztratit. Čekají, kdo jim nabídne a uskuteční jejich představy. Jedna ze „stran“ polarizované
politické scény, o jejíž nestabilitě svědčí neustálé parlamentní krize, tak velice snadno může
využít Bidúnů, a získat tak na svou stranu mnoho příznivců, jejichž zájmy se omezují na
získání občanství, a nehledí tak na jejich další program. Kuvajt je přitom stát, jenž se neustále
potýká s nejednotností parlamentu v základních názorech na směřování státu, jímž se bude
v budoucnosti ubírat, a to na poli politickém, ekonomickém i sociálním.
Zdroje a použitá literatura
Internetové zdroje:
Národní Shromáždění státu Kuvajt. [online] [cit. 2008-07-02]. Dostupné z www:
http://www.majlesalommah.net/default.asp
Ministerstvo vnitra státu Kuvajt. [online] [cit. 2008-07-02]. Dostupné z www:
http://www.moi.gov.kw/portal/varabic/
Lidový výbor pro záležitosti Bidúnů a sympatizující sdružení. [online] [cit. 2008-06-28].
Dostupné z www:
http://www.bedoonkw.org/
http://www.bedoon.net/vb/index.php
http://www.kuwaitibedoons.com/vb/archive/index.php?t-2580.html
Mauqa` Muhammad `Enezi. [online] [cit. 2008-07-02]. Dostupné z www:
http://www.kuwbedmov.org/
Human Rights Watch. [online] [cit. 2008-07-02]. Dostupné z www:
http://www.hrw.org/doc?t=mideast&c=kuwait
http://www.hrw.org
- 13 -
Klára Dvořáková. Historie a současnost Bidúnů v Kuvajtu: pravně politické aspekty otázky lidí bez národnosti v
Kuvajtu (ČLÁNEK)
ČLOVĚK – Časopis pro humanitní a společenské vědy č. 15 (30.6.2009)
UN Refugee Agency. [online] [cit. 2008-07-02]. Dostupné z www:
www.unhcr.org/
Studie:
Alert Series Kuwait Human Rights after February 28,1991 (ALKWT92.001). [online] [cit.
2008-06-22]. Dostupné z www:
www.uscis.gov/files/nativedocuments/alkwt92-001.pdf
The Bedoons of Kuwait "Citizens without Citizenship", Human Rights Watch, srpen 1995.
[online] [cit. 2008-06-27]. Dostupné z www:
http://www.hrw.org/reports/1995/Kuwait.htm
Civil and Political Rights Violations in Kuwait, Background Briefing, 1. července 2000.
[online] [cit. 2008-06-22]. Dostupné z www:
http://www.hrw.org/backgrounder/mena/kuwait-iccpr.htm
Kuwait Country Reports on Human Rights Practices - 2006, Released by the Bureau of
Democracy, Human Rights, and Labor, March 6, 2007. [online] [cit. 2008-07-02]. Dostupné
z www:
http://www.state.gov/g/drl/rls/hrrpt/2006/78856.htm
Kuwait, Country Reports on Human Rights Practices - 2007, Released by the Bureau of
Democracy, Human Rights, and Labor, March 11, 2008. [online] [cit. 2008-06-22]. Dostupné
z www:
http://www.state.gov/g/drl/rls/hrrpt/2007/100599.htm
Regional Operations Plan 2008 Saudi Arabia, Kuwait, UAE, Qatar, Bahrain, Oman UNHCR.
[online] [cit. 2008-06-22]. Dostupné z www:
http://www.unhcr.org/cgibin/texis/vtx/refworld/rwmain?page=type&type=COP&skip=0&querysi=Kuwait&searchin=ti
tle&display=10&sort=date&x=3&y=10
BARBIERI Patrick, LYNCH Maureen. State of exclusion, Refugees International Bulletin, 25
July 2007. [online] [cit. 2008-06-20]. Dostupné z www: http://www.refugeesinternational.org/
files/10123_file_kuw_stateless072507.pdf
BARBIERI, Patrick. About Being without - BIDUN, Refugees International, říjen 2007. [cit.
2008-06-20]. Dostupné z www: http://www.refugeesinternational.org/
files/10243_file_Kuwait_statelessrpt.pdf
LYNCH, M. Lives on Hold: The Human Cost of Statelessness, Refugees International, únor
2005. [online] [cit. 2008-06-28]. Dostupné z www:
http://www.refugeesinternational.org/ files/5051_file_stateless_paper.pdf
AL-NAGAAR, Ghaanim, Diraasa daqiiqa `an il-bidoon fi-l-kuwait, 9. 3. 2008
- 14 -
Klára Dvořáková. Historie a současnost Bidúnů v Kuvajtu: pravně politické aspekty otázky lidí bez národnosti v
Kuvajtu (ČLÁNEK)
ČLOVĚK – Časopis pro humanitní a společenské vědy č. 15 (30.6.2009)
Periodický tisk:
Kuwait Times. [online] [cit. 15. 6. – 12. 7. 2008]
http://www.kuwaittimes.net
Al-Watan. [online] [cit. 15. 6. – 12. 7. 2008]
http://www.alwatan.com.kw/
Al-Qabas. [online] [cit. 15. 6. – 12. 7. 2008]
http://www.alqabas.com.kw/
Al-Anbaa. [online] [cit. 15. 6. – 12. 7. 2008]
http://www.alanba.com.kw/AxCMSwebLive/Home.alanbaa
Al-Rai` Al-`Aam. [online] [cit. 15. 6. – 12. 7. 2008]
http://www.alraimedia.com/Templates/home.aspx
Tento výstup vznikl za podpory Univerzity Karlovy v Praze, Filozofické fakulty z
prostředků specifického výzkumu na rok 2009, číslo projektu GRANTY/2009/224126.
- 15 -