Mateřské školky Liberecka
Transkript
Mateřské školky Liberecka
Všechno lepší než voda Procházím se ulicí s polorozpadlými domy. Některým chybí dveře nebo omítka, jiným třeba kus zdi nebo střechy. Teď ale stojím před větší budovou s novými okny, s lešením a z části novou omítkou. Do zahrady vstoupím brankou a zároveň se mi naskytne pohled na dvůr. Vypadá zanedbaně, tu a tam leží kus nějakého dřeva, písek, listí, a když popojdu o kousek dál, už vidím do celé zahrady. Naskytne se mi šokující pohled – rozbité houpačky, špinavá kůlna. Za mnou dva dělníci pracují na omítce. Ale to už vychází ze dveří školnice a posadí se se mnou na provizorní lavičku. Tato milá, temperamentní paní mi ukazuje jakési rozpuštěné, mokré složky s náznaky textu a obrázků. Po chvilce se k nám připojuje ředitelka mateřské školky v Doníně Martina Brošíková. Zdvořile mě přivítá a přisedá k nám na lavičku. „Ukázaly bychom vám fotky, ale všechno to vzala voda,“ říká. A opravdu. V roce 2002 tuto školku postihla povodeň, a proto byla rekonstruována. Ale 7. 8. 2010 přišla voda znova. „Celé přízemí zničila. Půlka zahrady je pryč a s ní i některé prolézačky pro děti. Jediné první patro, ve kterém jsou pouze herny, zůstalo skoro nezasažené.“ Přízemí vypadá opravdu hrůzostrašně. Všechno bude potřeba nové – zdi, dlažba, vybavení, nábytek. Ředitelka školky odhaduje škodu na vybavení přes 1 000 000 Kč. A to je řeč pouze o zařízení, nikoli o nové fasádě, celé zahradě a řadě dalších věcí, které je nutno zrekonstruovat. Voda zde dosahovala až do výše 180 cm. Paní ředitelka mi také vypráví, jak to v osudný den probíhalo. „7. 8. mi v šest hodin ráno přišla SMS, že se blíží povodeň. A už v sedm třicet ráno jsme měli vodu na prvním schodě ve sklepě. Dostali jsme okamžitou pomoc od místních hasičů,“ komentuje. O pomoc tedy nouze nebyla. „Bylo to opravdu obdivuhodné. Na účet nám chodily peníze od neznámých lidí, ani jsme nevěděli, komu poděkovat.“ Poté mě paní ředitelka vezme dovnitř. „To je hrozné,” komentuji to hned v první místnosti, v bývalé šatně. Všechno odnesla voda, místnost je tedy prázdná. Zdi se musely oškrábat téměř do výše dvou metrů a podlaha musela být odstraněna celá. Všechny ostatní místnosti v přízemí vypadají podobně. „Zedník Johnny říká, že by to mělo být hotovo okolo listopadu,” dodává školnice. Obě ženy mi ukážou i první patro. To teď prý funguje jako skladiště věcí, které se podařilo zachránit z přízemí. Není jich ovšem mnoho. Při odchodu přeji paní Brožíkové hodně štěstí při rekonstrukcí a celkové obnově školky. Po návštěvě zaplaveného objektu jsem dospěla k názoru, že všechno je lepší než voda. Kateřina Táborská