Deštivé Rondane a Jotunheimen

Deštivé Rondane
a Jotunheimen - země obrů
(24.7-29.7. 2009)
Když jsme opustili Nordland, rozjeli jsme se plnou parou na jih.
Na jih nebo na sever?
Rozcestník v Jotunheimenu.
(24.-26.7.09)
První nám stál v cestě Rondane, nejstarší norský národní park. Změna proti severu byla
patrná na první pohled. Všude daleko více lidí a taky za všechno chtěli platit. Východisko
pro naše plánované dvě túry jsme zvolili u chaty Rondavasbu. Samozřejmě jsme si sebou
vzali stan a postavili ho asi 20 minut od chaty, u říčky Store Ula.
Pochod do Rondane pohled zpět na cestu a v dáli
na NP Jotunheimen
s bouřkovými mraky…
… a pohled dopředy na
hory NP Rondane:).
Veslesmeden (2015 m.n.m.)
Storronden (2138 m.n.m.)
Rondslottet (2178 m.n.m.)
Nejdál kam to jde autem.
Kdo ovšem nechce platit za tři dny parkování
- už jde nějaký čas pěšky:).
Řeka Store Ula.
Výhled ze stanu …
a pohled do stanu :))).
Přeci jen náš rozpočet není stavěný na norské horské hotely. Předpověď počasí na další den
byla neurčitá a tak jsme ulehli, že se ráno necháme překvapit.
Ráno nebylo úplně šeredně, jen občas mrholilo a tak jsme vyrazili na dvoutisícovku
Veslesmeden.
Nejdříve okolo Rondvasbu u jezera Rondvatnet.
A dále vzhůru
kamenou pustinou.
V Rondane má člověk tu výhodu či spíše nevýhodu, že přesně vidí kam jde, ale je to tam
pěkně daleko. My jsme však o to byli dosti ochuzeni, neb vrcholy a někdy i údolí se stále
schovávali do mraků a deště.
„Ano, na tamten vrchol jdeme“.
Cesta stoupala celkem příjemně, občas jsme zahlédli i okolní vrcholy. Několikrát jsme
zmokli a několikrát sundali bundy.
Okno... zpět do údolí.
Závěrečné metry na vrchol byly opět v dešti a mracích.
Vrcholové foto - Veslesmeden (2015 m.n.m.). :)
Rychlý úprk dolů, než placky hodně
namoknou.
Na zpáteční cestě však na nás dokonce i vykouklo sluníčko a dovolilo nám vyfotit jezero
Rondvatnet pod nejvyšší horou a u stanu usušit promoklé věci.
Rondslottet naproti
stále s „čepicí“.
Sestup k srázu
nad jezerem.
Rondvatnet, kdysi část obchodní
stezky vedoucí skrz Rondane.
Navečer se však zatáhlo a pršelo celou noc. Ráno trochu přestalo, ale všude se honily
dešťové mraky a tak jsme místo naplánované nejvyšší hory Rondane - Rondslottet (2178
m.n.m.) - sbalili batohy a ustoupili k autu.
Sbohem Rondane.
Rondane je jinak park zajímavý, aspoň z toho co jsme mohli vidět. Hory jsou tvořeny
hromadami deskových kamenů. Zdejší žula se láme na parádní placky a místní s nimi
v údolích pokrývají střechy domů.
Hory v Rondane jsou hromady placatých šutrů.
Ukázka (i na místní poměry) extrémní skládačky.
Zblízka na pěšině…
… a na střeše kostela
v Dombas.
Po klidném severu nás však překvapilo dosti lidí i když se srpnovými Tatrami se to nedá
srovnávat. Další věcí je, že se všude platí. Kdo však chce ušetřit způsob najde. Nebude však
parkovat co nejblíže u hor, ale kousek se projde a místo spaní na chatě vezme stan.
V Rondane lákají turisty na stáda
divokých sobů, živící bíložlutým
lišejníkem (téměř jediné co tu
roste).
… ale sobi jsou nejspíš tak divocí,
že je nikdy nikdo kromě pisatelů
brožurek, neviděl.
Nás místo sobů už na parkovišti
a později u stanu uvítaly ovce.
A vůbec se netvářily, že by byly
plaché, divoké, či živící se
lišejníkem :).
(27.-29.7.09)
Z Rondane jsme od deště prchli do národního parku Jotunheimenu a doufali, že předpověď
se zlepší. Plány byly veliké.
Příjezd k NP Jotunheim - sídla nejvyšších norských hor.
Začali jsme na západní straně parku u jezera Gjende, kde je známý hřeben Bessegen.
jezero
Bessvatnet
jezero Gjende
hřeben
Bessegen
hřeben Knutshoe
…foto by foto:).
Obhlídli jsme si terén a vydali se hledat místo na spaní, neboť snad všechna parkoviště po
cestě k jezeru byla opatřena cedulkami No Camping.
Ráno nebylo počasí úplně nejlepší, ale přestalo pršet a tak jsme si vybrali kratší túrku na
hřeben Knutoshoe, který je na druhé straně jezera Gjende a je na něho vidět na slavnější a
vyšší Bessegen.
Nástup na hřeben Knutshoe.
Před začátkem túry jsme si ještě přečetli tabulku, že trasa není značena a je určena jen pro
zkušenné horaly netrpící závratěmi. Vyrazili jsme, rychle nabrali výšku a užívali si parádní
výhledy na jezero a dále do země obrů (Jotunheimen).
První ze dvou
„vzdušnějších“
úseků.
Stříbrná stužka řeky v údolí. V osmé zatáčce, u čtrnáctého
meandru je naše spací/koupací místo.
Na hřebeni.
Na nejvyšším bodu hřebenu.
Ústí řeky do jezírka,
vlevo hřeben Kunsthoe.
Pár super výhledů z Knutshoe směr Jotunheimen.
Jezero Gjende, nad ním hřeben Bessegen.
Gjend, vrchol Besshoe, vzadu dvoutisícovky a ledovce Jotunheimenu.
My:)
Počasí se nám postaralo i o dramatičnost, když přeháňky okolo nás se v údolích jen míhaly
a my jsme nestačili sundávat čepice, nandávat sluneční brýle popřípadě bundy. K našemu
překvapení však pršelo skoro všude okolo, jen „náš“ Knutshoe to zatím vynechalo.
Díky tomu jsme si prohlédli dvojitou duhu s Jotunheimenem v pozadí, jezero bičované
deštěm atd.
Přijde, nepřijde…?
…přišlo. Duha nad jezerem Gjende.
Zvonečky.
Déšť nás však neminul a tak jsme si na závěr užili pochod kolem jezera v blátě a lijáku.
A večer jsme si užili houbovou omáčku :).
Naštěstí naše nepromokavé oblečky nás udrželi v suchu.
A když bude pršet, zmokneme…
Jen boty i když z Gore-texem nejsou asi stavěny na takové podmínky.
Zalezli jsme do auta a přihnal se déšť ještě daleko větší a pršelo a pršelo a lilo až do noci.
Ráno však navzdory předpovědi byla obloha vymetená a tak jsme po snídani vyrazili na
hřeben Bessegen, turistickou atrakci, která přitahuje každodenně davy lidí.
Abychom ušetřili za parkovné nechali jsme auto 2,5 km od jezera a zbytek došli po silnici.
Zrovna nejela žádná loď, kterou jsme chtěli použít, abychom se dostali na druhou stranu
jezera Gjende a po hřebenu Bessegen šli zpátky, tak jsme se vydali opačně - nejdříve na
Bessegen. Počasí bylo stále parádní. Boty při chůzi krásně schnuly a my jsme stoupali na
hřeben.
Loď na jezeře Gjende.
Cestou nahoru jsme si říkali, že s těmi lidmi to není tak hrozné a libovali jsme si jak je
krásně. Dorazili jsme do 1740 m.n.m. na vrchol Veslfjellet a těšili se na samotný hřeben
Bessegen, který připomíná kosu, jak psali v průvodci.
Stoupání suťovištěm, zde
přepychově upraveným.
Tentokrát
hřeben
Knutshoe
z Bessegenu.
Cestou jsme se ještě trochu vrátili, protože Monika ztratila sluneční brýle, které jí stejně
jako mě nedávno telefon emigrovaly do Norska. Také jsme se rozhodli, že ušetříme další
peníze za loď a u jezera Bessvatnet, které leží o 400 m výše než Gjende a hřeben u něj
končí to otočíme a půjdeme stejnou cestou zpět. Třeba najdeme i ty brýle a ještě si hřeben
Bessegen užijeme nahoru i dolů.
Na vršku hřebenu a scházení k 400 metrů vysoké hrázi mezi jezery.
Jestliže doteď jsme potkali sem tam člověka, tak na samotném hřebenu, který je dosti úzký
a exponovaný to byla doslova hlava na hlavě. Někdo se bál a sotva se vlekl, jiný sípal
vyčerpáním.
Nejexponovanější a nejpřelidněnější část.
Tak jsme hopkali dolů a kochali se pohledem na různě položená jezera, která mají navíc
úplně rozdílnou barvu. Nazelenalé vodou z ledovce zbarvené Gjedne a modrý o 400 metrů
výše položený Bessvatnet.
Vlevo Gjende, vpravo Bessvatnet.
U Bessvatnetu jsme si dali svačinku a stejnou cestou vylezli nahoru a pak zpět kudy jsme
přišli, protože davy lidí nás doslova otrávily.
Mezi mužíky a kameny zpátky.
Zpět v „hotelu“, dnes se počasí opravdu vyvedlo, je třeba využít sluníčka:)).
Poslední flaška vínka z čech.
Další den se počasí zase zhoršilo, ochladilo se a tak jsme Jotunheimenské velikány nechali
na příště.. Jestli však na Galdhopigen a Glittertind chodí stejné davy jako na Bessegen,
myslím, že si vybereme vrchol jiný, třeba i trochu nižší a dále, abychom si užili trochu
klidu. Honit se za vrcholy v davech můžeme nakonec i v alpách či tatrách a nemusíme
jezdit tak daleko☺