HROBNÍK

Karel Sabina:
HROBNÍK
I
Byl to krásný den letní; uprostøed oblohy skvìlo se slunce
polední, oudolí a hory støíbrnou záøí svou posívajíc; i tøpytily
se kraje vùkolní, jako by po luzích èeských zlaté bylo se rozvalilo moøe. Bezechmurné klenutí blankytové v obzoru
na vzdálené hory dùvìrnì se podepíralo a zemì i nebe
v èistém plamenu se leskly. Zralé obilí výšku èlovìèí pøesahovalo, zelenými hájemi a luèinami prožloutajíc.Ve stínu stromù kaštanových nìkolik sousedù vesnièky K…. sešlo se, jako
obyèejnì v nedìlní den, uèitele svého oèekávajíce, by jim nìco
z týdennì pøicházejících novin pražských vypravoval nebo
pøedèítal.“Bohudíky,“ pravil konšel, „že dnes den sváteèní jest;
pochybuji, že by kdo byl parnem v poli obstáti mohl.“ „Ba
ovšem,“ odpovìdìl ponocný; „jest se obávati, že vyschnou
potokové okolní, nepøitáhne-li brzo vlažící d隝. Záveský rybník také již ukazuje dno. „ „Ten beztoho již dávno mìl býti
vypuštìn,“ øekl šedivý rychtáø, „ a nebyla by ho vìru žádná
škoda. Ryby se v nìm nerodí a mlýnùm též hrubì neprospívá; i zdá se, jako by staré povìry, proti všemu namítání nových mudrcù, pøec nìco pravdivého do sebe mìly, an se tam
každoroènì, dokud pamì moje sahá, z naší obce nìkdo utopil. Nech tedy vyschne.“ „Nejsem povìreèný,“ promluvil konšel, „a leccos sobì umím pøirozenì vysvìtlit, an jsem
se v potulkách vojenských mnohé vìci pøiuèil, na kterou bych
doma nikdy byl nepomyslil; co se ale záveského rybníka týká,
pochopiti nemohu, proè, buï jak buï, každoroènì z nìho
mrtvola vytáhnouti se musí, jako by obec naše kletbou zavázána byla žravému bahnu obì tu podávati. Již co chlapec
jsem o tom slýchával a matka má mnì pøísnì zapovídala pøiblížiti se k nìmu. Dvacet let jsem zatím na vojnì strávil a dávno
již jsem byl zapomenul na povìru. Navrátiv se opìt domù
pozoruji, že povìst a bohužel i uskuteèòování jí se ještì zachovalo. Proè se asi ten moèál již dávno vypustit neb aspoò
ohradit nedal k odvrácení nového neštìstí?“ „O vypuštìní rybníka nebývala øeè,“ odpovìdìl rychtáø; „teprve nyní, co mladý
pan hrabì nastoupil statek svùj, ustanovilo se na poruèení jeho
hned po žních kalužiny vyèistit a rybník vypustit, kdežto prý
se napotom panská zahrada založí. Ohražen však byl již pøed
šestnácti lety, za nebožtíka pana hrabìte Vìnceslava, a pøece... „ „Jen dopovìzte!“ zvolal jeden z mladších sousedù. „Já
právì tehdហbyl v cizinì a až po dnešní den jsem se náležitì
nedovìdìl, jak se dìlo s otcem našeho pána.“ „Inu, kdož to
ví?“ pravil rychtáø. „Posaváde se to nevysvìtlilo a zùstane to
nepochybnì navždy tajemstvím. Což neznáte celou tu pøíhodu? Tedy poslechnìte; co vím, milerád vám sdìlím. - Právì
se byl utopil mlynáøùv pacholík, když nebožtík pan hrabì
o povìsti obecné se dovìdìl. Rozhorlen nad povìrou selskou
kázal celý rybník kolkolem ohraditi a pøísným slovem celé
obci, zvl᚝ ale školním dítkám, blízký pøístup ke hrázi zapovìdìl. I zachovával se pøíkaz dle vùle jeho, aniž se více jaké
neštìstí pøihodilo. V roce nato však, právì asi v této letní dobì,
nalezla se bezhlavá mrtvola hrabìte, nedaleko bøehu pokraj
meze ležící.Hadové a ještìrky otevøeným chøtánem v tìlo jeho
se zažírali a krvavý potok kolem nìho baøiništì zaèervenil.
Byltì v nejskvostnìjší odìv svùj vojenský obleèen. Žádný nevìdìl, kterak tam byl pøišel. U veèer pøedtím, po stole, již svléknut odešel do komnaty své, nebo míval v obyèeji dlouho
do noci èísti.Hrabìnka nevìdìla, že by ještì nìkam jíti zamýšlel. Zámek byl uzavøen, žádný pána z domu vycházeti nevidìl, a on pøece odešel navždy! Všecko pátrání bylo marné
a smrt hrabìte Vìnceslava až po tu dobu zùstala nevyzkou-
matelným tajemstvím. V krátkém èase nato padly náramné
deštì. Potokové se nadmuli a vystouplí rybníci okolní pøetrhali hráze své, u kteréžto pøíležitosti také plot záveského rybníka odplaval. Paní hrabìnka odjela a od té doby
se na venkovì neukázala. Nato pak opìt rok co rok nìkdo
v záveském rybníku vlnám za obì padl.“ „Bohudíky,“ pravil
konšel, „že nás letos posud podobná nehoda minula. Vbrzce
uèiní se všemu konec: mladý pán bude zde obývati a mnohých
zmìn a oprav oèekávati máme.“ „Co se týká zmìn,“ namítnul
ponocný, „nepochybuji; ale opravy - vìru nevím, zdaž i všechny
k našemu prospìchu budou. Tak dlouho jsme již vytrvali pøi
starém - nechí radìji vše i budoucnì tak potrvá, jak nyní
jest.Nynìjší svìt jako posedlý po samém novotìní
a opravování baží, jako by z toho cos dobrého vykvétalo. Co
se dìlo, stalo se vùlí boží a mocnost lidská toho nepøekoná.
Co se státi musí, proti tomu nᚠpan hrabì nezmùže nièeho;
dùkaz máme na smrti otce jeho. Posaváde ale aniž co udìláno, aniž co odstranìno jest; nežli rybníka zde nebude, ještì
mnoho nepøíjemného pøihoditi se mùže. - Neposmívejte se;
vím já nejlépe, proè právì takto soudím. U ponocování svém
leccos jsem vidìl, o èem se vám ani nezdává. Pamatuje-li
pak z vás kdo, sousedé, že již tenkráte, když pøed šestnácti
lety pan hrabì Vìnceslav rybník ohraditi kázal, jsem vám vypravoval, jak dvì noci pøed úmrtím jeho v pl᚝ zahalenou
osobu jsem spatøil, od rybníka ke høbitovu se beroucí, kdežto
se oku mému ztratila?“ Ještì nìco chtìl ponocný vypravovati, an oèekávaný uèitel pøiblíživ se hovoru konec uèinil. Všickni vstavše pøíchozího vlídnì uvítali. Byl tento muž vzdìlanìjší
a osvícenìjší, nežli páni stejného s ním povolání zvláštì
na venku obyèejnì bývají, proèež i u všech obyvatelù velké
vážnosti požíval.“Jen pokraèujte dále, o èem jste mluvili,“
nabádal uèitel; „beztoho vám dnes žádných novin nepøináším. Klášterní panna Alžbìta již leží v posledních mrákotách,
každého okamžiku povolání z tohoto svìta oèekávajíc; mnì
svìøeny jsou pohøební záležitosti, proèež Ii dnes u vás dlouho
zdržeti se nelze. Pokraèujtež tedy v prvnìjší rozprávce.“ Konšel, jsa zcela jiných náhledù nežli ponocný, vypravoval uèiteli
krátce, o èem bylo mluveno, dokládaje, že mínìní jeho stranu
opravování a obnovování s ponocným se neshoduje.“Nebyl
bych myslil,“ dí uèitel, „že i v naší obci zastaralé povìry tak
pevnì se usadily, a mám za to, že jest brzké opravy duševního života našeho zapotøebí. Takovéto obecné pøedsudky, milí
sousedé, jsou nejen smìšné, nýbrž i celé dìdinì škodlivé.
Ve zkoumání pravdy a odstraòování bludných povìr uèinilo
nynìjší pokolení znamenitý pokrok. Nevšímavost souvìké
vzdìlanosti a patrného postupování èlovìèenstva v osvícenosti není nám pøirozena, nýbrž jen uvyklá, ano se pohodlnìji
zdá staré, èasto i škodlivé zpùsoby zachovávati než namísto
zavržených nové pøijímati. Zdali nepoznáváte z týdenních novin, jak vysoký stupeò vzdìlanosti již jiní národové dosáhli,
jak úsilnì veškeré pøekážky a obtížnosti pøemáhají; u nás pak
lid, nových nálezù si ménì všímaje, k osvícení a oslavení vlasti
nemnoho pøispívá! Co však onìch nepatrných povìr vesních
se týká, ty nás u vzdìlaných lidí v posmìch uvádìjí a bylo by
pøáti, aby se co nejdøíve z koøene vyvrátily „ Zamlèel se,
a pohlížeje vùkol na sousedy, odpovìï oèekával. Bylo však
patrno, že všickni stejného jsouce mínìní jemu pøisvìdèovali,
jediného ponocného vyjma.“Vím,“ dal tento za odpovìï, „že
vám o takových záležitostech dùvtipnìji souditi lze nežli mnì,
nevzdìlanému venkovanu, ale naprosto nepochopuji, proè bychom zavrhovati mìli drahná pøesvìdèení otcù našich. Èili
posmìch nováèkù dostateèným jest dùkazem nepravdivosti
dìjù povìstných? Jesti dùkazem nevìry a lehkomyslnosti
mladých, ne však povìreènosti starých èasù. Nechci
se honositi zkušeností svou, ale vìøte, že by mnohý jináèe
smejšlel i mluvil, kdyby se mnou ponocoval. Nechí ale myslí
a mluví, jak se komu líbí: já potrvám na svém, že povìsti
o záveském rybníku nejsou povìrami.“ „Vidìl jste nìco? Máte
nìjaké pøesvìdèení?“ tázali se všickni, zvìdavì mluvícího obklopujíce.“Dosti vìru na tom, co již každému z nás povìdomo,“ dí ponocný; „nicménì opìt nových mám dùkazù. Již
po nìkolik nocí vycházívám na hájovou stráò, odkud si celou
krajinu, zvláštì za ouplòku mìsíce, snadno pøehlídnouti lze;
tu vždycky, právì o pùlnoci, vidívám postavu, od høbitova
k rybníku kráèející, kdež se mezi chrastím zraku mému ztrácí.
Bùh raèiž chrániti obec naši! Právì takové vidìní míval jsem
pøed šestnácti lety a proroctví mé tehdejší, že nìkdo z obce
v rybníku pochován bude, ukrutnì se vyplnilo na panu hrabìti.“ „Tu máte pøesvìdèení,“ pravil uèitel, „jak èlovìk zcela pøirozenou vìc povìreènì sobì vysvìtluje. Osoba, kterouž v noci
vidíváte, jest nᚠmladý pan hrabì Vilím. Znáte všickni podivné zpùsoby jeho a víte, že s nižádným spolku ani pøátelství
nehledí. Miluje pouze samotu, celý témìø den ètením rozlièných knih se baví a žádný z nás honositi se nemùže, že by
s ním byl kdy promluvil; toliko hrobníku, podobajícímu
se v jednání pánovi, nìkdy s ním hovoøiti lze. Teprv po západu slunce hrabì Vilém procházkou vycházívá a nikam jinam
nežli na høbitov, odkudž se málokdy pøed pùlnocí vrací. Kdož
ví, co se mu tam zalíbilo!To však jisto, že jej ani záveský rybník, ani povìra o nìm tam neláká, nebo aèkoliv velmi mladý,
jest nadobyèejnì osvícený, a dozvìdìv se o povìøe naší
obce, nemálo se durdil, ano, pøísný rozkaz písemní stranu
vyvrácení této pošetilosti mnì zaslal. Možno že i nebožtík pan
hrabì v noèních procházkách sobì liboval, a protož
se nedivím, že ponocný vídal postavu. Mimoto se pamatuji,
že pøi oumrtí hvìzdy a køíže, na prsou jeho pøipnuté, byly mu
odòaty, z èehož uzavøíti se dá, že ho nikoli zlí duchové, nýbrž
zlí lidé pøepadli.“ „Kam se ale podìla jeho hlava, že ji nebylo
nalezti?“ tázal se rychtáø. Nežli však uèitel odpovìdíti mohl,
zaznìl zvonek klášterní umíráèkem. Všickni umlknuvše hledìli, odkud pøicházely zvuky. „Již je v pánu!“ pravil uèitel;“dejž
jí Bùh lehké odpoèinutí! Byla dobrá a milostivá; nezdá
se však, že na tomto svìtì mnohých radostí požívala. Pan
hrabì Vìnceslav, aèkoliv jinak vlídnì jednával, pøece prý ji
pøísným bratrem býval a povídá se, že nevolnì vstoupila v øád
klášterní, donucena jsouc hrdou matkou a pøísným bratrem
svým. - Nyní však musím obstarati pøíkrov a zpìváky
ku pohøbu. Mìjte se dobøe, sousedé! V pøíští nedìli se opìt
sejdeme, snad že do té doby leccos nového vám ku sdìlení
se nahodí.“ Takto øka podával na rozlouèenou sousedùm rukou svých a odcházeje ponocnému kynul, by jej vyprovodil.
Posavád ani obláèek nezastínil jasnou oblohu a v sluneèní
záøi planul záveský rybník a krajina v nìm vyobrazená. Pokraj háje tøpytil se pozlacený køíž klášterní vížky, odkud zádumèivé zvuky umrlèího zvonku, žalostivì a tesknì zaznívajíce,
skvìlým bloudily krajem, jako by odletìlou duši zcmøelé osoby bolestnì zpìt svolávaly a soucitné srdce i slzy lidské vzbuzovaly, by želely s nimi, že pod kvìtnou, záøí objasnìnou zemí
kyne temný hrob a za jasnou viditelnou oblohou že neviditelný, nejistý kryje se svìt. Právì dozníval umíráèek, když uèitel
s ponocným po bøehu rybníka ubírali se ku klášteru, nìkolik
set krokù ode vsi vzdálenému.Uèitel poèal po krátkém mlèení: „Zdaližpak jste ubezpeèen, sousede, že vidìní vaše,
o nìmžto jste mi již pøed nìkolika dny vypravoval, nebylo pou-
hým bludným omylem anebo docela lichým snem?“ „Pane
uèiteli, devaterou mohu na to složit pøísahu, že jsem ani
se nezmejlil v osobì, ani nespal. Dobøe pamatuji každé pohnutí. Právì jedna hodina s pùlnoci odbila, mìsíc stál v ouplòku
a jasno bylo jako ve dne. Vidìl jsem zdálky hrobníka a slyšel
jsem jej kopati. Pøišed blíže spatøil jsem, že sestoupil
ve vykopaný hrob, v kterémžto musel již nìkdo ležeti, nebo
hlasitì praskaly prkna rakve a namáhání hrobníkovo u otvírání
jí Zapøíti se nedalo. Co však dále se dìlo, nemohu øíci, an
mìsíc ukryl se ve chmury a já nièeho více nezoèil.“ „Podivná
vìc! Dávno-li tomu asi, co se to pøihodilo?“ „Stalo se to právì tu noc po pohøbu jeptišky Anny; i zpozoroval jsem druhý
den, že to byl hrob její, neb aèkoliv zase dobøe urovnán byl,
pøece jsem na nìm zmìno poznal, i dubový køíž byl obrácen
k jiné stranì, než jsme jej byli postavili.“ „Neroznášejte toho
po vsi,“ radil uèitel ponocnému, „neopomiòte však èastìji tam
dohlížeti, a spatøíte-li opìt nìco podobného, tedy to mnì soukromì sdìlte. Hrobník je zde cizincem, žádný neví, odkud pøišel a takových zvláštností do sebe má, že za tak mnohá léta
jeho tu pøebývání nikdo jej nevyzkoumal.Takovému èlovìku
nelze dùvìøovati, nebo kdož prohlíží tajemné ouèely jeho?“
„Ano, máte pravdu. Budu jej pilnì pozorovati, neb vìru nevím, co v tom èlovìku vìzí.Chladnì pozdravovává, chladnì
na pozdravení dìkovává, na žádného nepromluví, a ptá-li
se ho kdo na nìco, co nejstruènìji odpovídá. Sešli se to dva
nemluvní lidé, on s naším panem hrabìtem; to jen bych rád
vìdìl, který z nich na druhého døíve promluvil a co as pan hrabì vábného u hrobníka nachází.“ „Nedivil bych se,“ pøejal uèitel øeè, „kdyby byl hrobník pøíliš sprostým èlovìkem, jenž by
svou hloupost pøed lidmi ukrývati chtì jich se stranil; nebo
obyèejnì bývá, že lidé zákonù vzdìlanìjšího spoleèenství ne-
znající spoleènostem se vyhýbají, kde jen mohou; o nìm však
mám pøesvìdèení, že není ani sprostý, ani hloupý, nebo pøed
nìkolika lety, maje pøíležitost v bytu jeho navštíviti jej, nad vybranou knihovnou jeho nemálo jsem se podivil.Prohlížeje ponìkud jeho knihy, veškerá dùmyslná a zádumèivá místa olùvkem zvl᚝ poznamenána jsem shledal. I kdo zná zpùsob jeho
u vychování dcery, pøestává pochybovati o vzdìlanosti hrobníkovì.“ „Vidíte jej, tamhle pøichází!“ pravil ponocný; oba se mimovolnì zastavili, zdaleka na hrobníka hledíce, až se napotom
též k rybníku pøiblížil a onino hovoøíce o nìm ku klášteru odcházeli. Z druhé strany vesnice, tam kde mezi ovocným stromovím rozložitého borku nevysoký strmìl zámek hrabìcí, pøicházel hrobník. Byltì muž nevelké, však mocné postavy; popelavý odìv dodával zpùsobùm jeho zvláštní ráznosti.Pod
èernou soukennou èepièkou mnohý vlas již se mìnil, svìdectví
dávaje, že se hrobník již blíží ke stáøí, ve kterém vášeò dobouøívá a plamen èinného zápalu chladne. Zasmušilý oblièej
jevil nejasnou mysl, nebylo však lze rozhodnouti, zdali mocnost èasu èi nestøídmá starostlivost brázdy mu na èele utvoøila, nebo pod hustým oboèím blýskaly se èerné oèi,
v neumdleném plamenu co žhoucí hvìzdy uprostøed tmavého mraèna; kdykoli èelo mrzutì se stáhnulo, tu vždy jasnìji
se tøpytil zrak, i ousmìch ústy pohrával, že každý pozorující
živost jeho duševní na první pohled uhodnouti musel. Ani
modrý nebes oblouk, ani kvìty a stromy v objasnìné prostoøe nevábily jej. Pevnì pøed sebe hledìl v chladnou zemi, jako
by se v ni chovala tajná ztráta, jejíž objevení se jedinì bylo by
s to veškerou pozornost jeho vzbuditi. Èasto se mu pohybovala ústa a sám se sebou mluviti se zdál; èasto zamyšlen státi
zùstana slzy z oèí sobì stíral. - Divno že kdy blaho ozáøené
zemì v radostných zpìvích hájù a v kvìtuplných luzích
se ozývá, èlovìku jedinému tento utìšený pohled slzu vynucuje.Èi jest to slza radosti?. - Ach nikoli! Jest to výraz želu
nevyslovitelného nad krátkou a poèasnou skvìlostí touto, kteréžto myšlénce žádné jiné stvoøeni podrobeno není.To snad
byl i hrobníkùv stesk. Zhlídnul-li ale nìkoho zdaleka jej pozorujícího, zrychliv kroky postranní pìšinkou k domovu se ubíral.
I I.
Vesnice K... položením i pùvabným vùkolím svým náleží mezi
pìkné vesnice. Hrabì Vìnceslav nepoøádné a staré chaloupky byl z vìtšího dílu na vlastní outraty dal zboøiti a nové, vkusnìjší vystavìti. V celé blízké krajinì nenalézaly se tak èisté
a oupravné silnice i pìšinky jako v K... Nastoupiv nyní syn jeho,
hrabì Vilím, panství, jakožto hodný nástupce otce svého stejnou mìrou o zvelebení a okrášlení místa tohoto peèoval.Aèkoliv se Vilím každého stranil, pokud nevyhnutelná potøeba jej nedonutila osobnì B nìkým jednati: pøece hned
u nastoupení dìdictví svého všem poddaným ouøadníkùm písemními rozkazy oznámil, že Iu na zdokonalování statku jeho
nemálo záleží.Pùvabnou dolinu, v nížto pøívìtivá vesnice ležela, u východu obmezoval háj, tiché stíny své daleko rozprostíraje a teplé údolí chladným dechem provívaje, jako za soumraku vání veèerní ochlazuje luhy. V stínu hájovém vystoupá
starožitný klášter, jehožto vybudování hluboko do støedního
vìku sahá. Za dávných èasù tam býval mnišský øád, èehož
mimo tamìjšího archívu i vysoké, na hrobkách kostelních
v mramoru vytesané postavy dosvìdèovaly, jakož i veliké obrazy, ve dlouhých, u vìèném soumraku dlících chodbách vyvìšené, podobizny to zemøelých tam mnichù.Pozdìji na místì mnichù jeptišky se usadily, až po tuto dobu tam obývají-
cí.Vìž klášterní nehrubì byla vysoká, tím vyšší však se zdál
chrám s klenutím vzhùru se vypínajícím a obrovskými sloupy
dle gotického vkusu z kamene vytesanými. Vysoké okna mnohobarevným sklem pro zastiòování sloupù jen mdlé svìtlo rozsívaly a kamenné sochy, dávnovìké pozùstatky minulých èasù,
z obou stran zdì krášlíce, smutnì hledìly ze stanoviš svých
na šerý chrám, do jiných, dávno uplynulých vìkù mysl pozorujícího zavádìjíce. Nad hlavním oltáøem nevelké okénko silným žlutým sklem pablesky sluneèní do osamotnìlého chrámu pouštìlo a slabé prožloutlé paprsky míhaly se po šedých
stìnách. Jakkoli však zasmušilý uvnitø se jevil kostel, zevnitø,
spojen s klášterem, ráz vznešenosti do sebe mìl. Mezi hustými stromy, s vysokými železnými vraty a èernou, ouzkými
okénkami mnišských bytù posetou zdí, stál tu klášter co starobylý náhrobek pochovaných vìkù, z nìhožto zpìv a znìní
varhan co žalující zvuky sborù podzemních ve kraj se zanášely.
Z jedné strany ke kostelu družil se høbitov, kterýžto nízkou zdí
ohražen, mír a pokoj nerušený v sobì ukrýval. Døevìné i železné køížky v sluneèní záøi zdaleka se skvìly a lilie, rùže i kvìty
amarantové po náhrobkách zachvívaly se v políbení hravých
vìtérkù, v šumot háje mísíce tajný šepot svùj. Zde onde k mladému stromku vinul se jilm a veškeré hroby byly tak pravidelnì uspoøádány a kvítky tak èerstvy zachovány, že bylo patrno,
jak starostlivá péèe se zvláštní opatrností na nì dohlížela.
Naproti klášteru stála chyše hrobníkova mezi novì vysázenými ovocnými stromky; kolem ní rozkvétala malá zahrádka.
U vchodu se klenulo loubí z akácií, takže ratolesti po zdi
se proudily a úponky až do ouzkých oken zasahovaly, z nichž
jedno ke høbitovu, druhé v šírou krajinu hledìlo. Odtud se dal
pøehlídnouti záveský rybník a èástka vesnice K..., takže každého bylo vidìti, kdokoliv ku klášteru neb na høbitov pøichá-
zel.Mezi høbitovem a vesnicí rozložen byl onen povìstný záveský rybník, stálým suchým povìtøím a trvalým parnem tak
vyschlý, že se více baøiništi nežli rybníku podobal. - Smutnì
naò pohlídnul hrobník okolojdoucí a hluboce vzdychna zaslzené oèi vzhùru obrátil k èistému podnebí. Bylo tak ticho
a obloha nad zemí tak velebnì se klenula, jako by i veškerá
pøíroda svìtila den nedìlní.Jen èíže se ozývalo v stromoví
a tisícero skøivánkù nad veselým polem odpovídalo štìbetáním svým, když hrobník k domovu se blížil, ke Kláøe, oèekávající otce svého.Možno-li slovy vìrnì vypodobniti dívku
ušlechtilou, jak se jevila v ouplné spanilosti a milostnosti své?
V oèích jejích planul neumdlený cit a líce se rdìly
na snìhobílém oblièeji co jarní rùže mezi skvìlými liliemi.
Nemám barev van Dyckových, abych vìrnì vyobrazil krásu
její, aniž génius Beethovenùv neroznìcuje slova má, bych
mohl nápìvem vyøknouti, co šeptala ústa kleèící dívky
na matèinu hrobì. Byla velmi nábožná; v samotì dlíc, záležitostem svìtským odcizena, tím více k vyšším pøedmìtùm spanilou duši svou obracovala. Kdy~ mezi hroby kleèela, blíže
zemøelé matky své, milostiplné oko pozvedujíc k jasné oponì nebeské, zdálo se, jako by ochraòující andìl ve skvìlém
odìvu nadzemském dolù se byl snesl na chudobnou zem
opatrovat byty odpoèívajících a oplakávat zemøelých. Spatøíc
ale dívka oèekávaného otce, vycházela mu vstøíc. „Tak dlouho jsi se zdržel v zámku?“ pravila k nìmu a slzy zalily oèi její.
„Víš, že Alžbìta již nežije?“ „Již nežije?“ zvolal rychle hrobník.
„Tedy jí se zvonilo umíráèkem? - Rci, jest jistì umrlá, aniž
se probudí více?“ „Ach, bohužel nikdy více!“ odpovìdìla Klára, uvádìjíc otce do komnaty, kdež obìd pøipraven byl. Hrobník se usadil za stùl a nedotknuv se jídla smutnì pøed sebe
hledìl. I oèi truchlící Kláry lesknuly se slzami a nebylo pochyb-
nosti, že v èistém srdci jejím hluboká bolest se kryla.“Svila
jsem jí vìnec rozmarýnový,“ pravila po chvíli dívka, „a to jest
jedinký dík za všecko dobrodiní mnì od ní proukázané.“ Hrobník neodpovìdìl.,,Ó milý otèe, kdybys vìdìl, jak byla ke mnì
pøívìtiva a milostiva, jak bolestnì se mnou se louèila! -,Pøidržuj se pevnì ctnosti!, napomínala mne;,prvním krokem nepravým blížíš se k bezdnu vìènému!“, Hrobník vstav od stolu
pøecházel po svìtnici se založenýma rukama. „Jiného ti nic
neøekla?“ tázal se po chvíli, ku Kláøe obrácen.“Nic, otèe; jenom -“ „Jenom?“ „Že by s tebou ještì jednou byla ráda mluvila, ale nesmí a nemùže.“ „Ó arci, se mnou nesmí ani ona, ani
žádný, žádný jiný tak mluvit, jako by ona se mnou mluvila!“
Takto øka pohnutý hrobník hlavu o zeï podepøel a z okna pohlížel.“Co jest ti, otèe?“ zvolala Klára pøikroèivši k nìmu; „ty
bledneš!“ „Že blednu? - Ó, cítím, že již brzo doblednu!“ - Oblièej jeho se zasmušil. Rychle se obrátil k dívce a pevnì na ni
hledì pozoroval každé hnutí její.“Kláro,“ pravil, „pøiznej se, co
ještì o mnì mluvila - nezapírej! Rci, èím umírajíc tobì se svìøila?“ „Nièím víc, než jsem ti již byla sdìlila,“ odvece uleknutá
dívka; „ani se nezmínila o tobì od té doby, an jsem ti vypravovala, co šeptala ve snu.“ „Mlè!“ vzkøikl zuøivì hrobník. „Nikdy se neopovažuj ona slova zemøelé opakovati, sice mrtvoly hnìv a kletba. Tá bude tebe pronásledovat!“,,otèe!“ odtušila Klára bolestnì, pojmouc ruku jeho, „èím jsem tebe rozhnìvala? Co jsem zavinila, že již po nìjaký èas tak nemilostnì se mnou jednáš? Ó, jen rci, vždy já všecko chci napraviti,
cokoliv nedobøe jsem uèinila!“ „Ó moje dítì!“ dí umírnìný hrobník; „tys nevinná, ale odpus, nebo to vada pøirozená, že èlovìk bolesti a hoøe své do všech okolièností vkládá, takže kamkoliv pohlídne, všudy jenom své city nalezá.“ Klára nevìdouc,
co ze slov tìch vyrozumìti, upokojila se, jsouc podobnému
jednání otce svého uvyklá.Již po nìkolik dní obyèejné zasmušilé chování se hrobníkovo promìnilo se v nestálou vášnivost,
jejížto pøíèinu nebylo lze Kláøe vyzkoumati. Nyní popocházeje
svìtnici o nìèem dùležitém, Kláry se týkajícím pøemýšleti
se zdál, nebo èasto na ni pohlížeje pozastavoval se, jako by
nìco promluviti chtìl.“Tys bývala žádostiva dosáhnouti pøístupu
do kláštera,“ pravil po dlouhém mlèení, „i èasto jsi mnì pøání
vyjevila stráviti tam život svùj.Posud nebylo pøíležitosti, nyní
však oumrtím Alžbìtiným otevøela se ti cesta. Doufám, že ji
nastoupíc, mnì v stáøí upokojení a sobì bezpeèného místa
zaopatøíš.“ Slova otcova pøekvapila Kláru tak, že leknutím odpovìdíti nemohla. Smutnì jen pohlídnula k zemi a na tváøi její
tøpytila se slza co krùpìj rosná na kvìtu liliovém.“Ty neodpovídáš? - Domýšlel jsem se, že vdìènì a ochotnì pøijmež navržení mé. Proè bysi pominula pøíležitosti této? Vždy vidíš,
že vlasy mé již šedivìjí, že den mùj k západu se blíží! Co bys
poèala, kdybych záhy zemøel?Nezkušená a opuštìná snad
bys klesla v boji se životem a jednou kleslá neokøeješ více!“
„V stáøí bych tì mìla opustit, otèe? Cizinci bych mìla pøepustiti tu službu, která vlastnì mnì náleží? Kdo by tì tak vìrnì obsluhovati mohl jako já a s tebou cítì bolest rozumìl každému kynutí tvému? Ó vìø mi - žádný! - A nyní bych mìla
na sebe se ohlížeti, ana se bìlá hlava a množí starost tvá?
Nikoli, drahý otèe, já zùstanu u tebe a cizí ruka nesmí zavøíti
oèi tvé!“ „A pak? - Kláro, pak - když se oèi zavrou?“ „Vždy
Bùh na žádného nezapomene!“ odpovìdìla dívka.“Jindy jsi
tak nesmejšlívala, dokud veškeré žádosti tvé v jedinké se pojily myšlénce, totiž v odìvu øeholním. Jsem já pøíèinou promìny této, èili kdo jiný? Rci, Kláro, zdali se jen pro mne obìtovati chceš?“ Pøitom jí pevnì hledìl do oèí; i zardìlo se líce
a chvìlo se srdce dívèino, neb zraky otcovy draly se co dvì
dýky do nìžných prsou, tajné, hluboko ukryté city tam pøekvapujíce.
,,Otèe!“ zvolala Klára a obejmula hrobníka; on však ji
od sebe odmrštiv a zuøivì na ni hledì pravil: „Chraò tì Bùh,
dcero, pravé-li jest podezøení mé! Jesti-liž tomu pøece tak,
jak jsem se domníval, že ne pro mne, nýbrž pro Vilíma celou
budoucnost svou i upokojení moje obìtovati chceš? - Ó jen
oplaè, oplaè zaslepenost a marnomyslnost svou, která tì jistì uvede v náruè nešlechetnosti! Jdi a obìtuj se mu, by tobì
odmìnil zlatem a støíbrem, když slova otcovská v neúrodnou
zemi padla!Jdi, já tì zavrhuji, jestliže smejšlení tvé se nezmìní!“ „Ty mì odmršuješ, drahý otèe? Ach, vždy jsem bývala
v každý èas poslušnou dcerou tvojí! Ale zdalipak i možno znièiti cit, od pøirozenosti do srdce vštípený cit, opanující vùli mou?
Zdaliž možno udusiti plamen, jenž se zmocnil mysli mé?“ „K
jakému však ouèeli?“ tázal se hnìvivì hrobník. „Vìz, že on
hrabì Vilím jest, a ty jen dcera sprostého hrobníka!“,,Ouèeli?,.
odvece Klára; „což není láska sama sobì ouèelem? Já jej
miluji a v citu tom se skrývá blaženost má.“ „A on,“ pravil hrobník, „on tebe k sobì vábí, slibuje odplatu nesmírnou za oddanost tvoji a v nevinném srdci vzbuzuje marnomyslnost! - Hle,
opìt poznávám kmen, z kterého pochází - opìt onu nešastnou pøevahu bohatství a stavu jeho, kterýmžto sprostý lid tak
otrocky se klaní. Zde se staví, jako by srdce jeho prosto bylo
vší náruživosti; dokazuje mi, že láska slabostí jest a citlivost
pùvodem nesmyslného jednání lidského, a on sám je svùdcem nevinné dívky! Ó, znám tì, synu Vìnceslava! - Ale zde
nesmí zvítìzit, pokud plane pozorující oko mé!“ „Jak to myslíš, otèe?“ tázala se Klára bolestnì. „Jakákoli vina srdce mé
obtìžuje, Vilíma se netýká. Vìz, že on se mi nikdy ani slo-
vem nepøiblížil, ani jedním milostivým pohlédnutím neprojevil,
že mu na mnì nìco záleží.“
„Jak? - Ty sama jsi se opovážila k nìmu...?“
„Ó lùkoli; já jej miluji vroucnì, však soukromì. Když tichý
veèer se blíží, hvìzdy milostivì kynou hledu mému a on smutnì ke høbitovu pøichází, tu - nevím, proè mi srdce bolestnì
se chvìje - proè hoøí líce mé; ale vím, že bych mu k nohoum
sklesla a projevením nevyslovitelného citu svého zajíti chtìla.
Jeho chladnost však mì žalostnì dojímá a tvùj hnìv, drahý
otèe, množí bolesti srdce mého.“ „Dítì, nešastné dítì mé!“
zvolal hrobník.“Èeho jsem se od prvního vkroèení Vilímova
na høbitov obával, co mì pronásledovalo a znepokojovalo již
v pouhém pomyšlení, to se blíží v úvalu hrozícím k mé i tvé
zkáze! - Ještì však možno vyhnouti se nebezpeèenství.“
I zamlèel se hluboce rozmejšleje, jakým zpùsobem by myšlénka na vstoupení do kláštera u Kláry opìt pøevahy nabyla. Dívka však u vìdomí nevinnosti své vášnivosti otcovy
se obávala, pochopiti nemohouc, proè láska její k Vilímovi
jemu tak protivna jest.
„Kláro!“ dí hrobník po chvíli, „rci upøímnì, co bys uèinila, kdyby i on tebe tak miloval jako ty jeho? Jednala bys proti mé
vùli?“,,on - mne?“ tázala se Klára, pøeslechnouc poslední slova
otcova; „ ó slasti ráje nevyrovnají se blaženosti té!“ „Trýzeò
pekla!“ vykøikl zuøivì hrobník.“Ty jej nesmíš milovati, a kdyby
i on tobì lásku svou vìnoval; kdyby tobì pøi obejmutí jeho
království nebeské se otvíralo, pøece musíte vìènì od sebe
vzdáleni zùstati! Vùle má však musí býti ujištìna, bych pokojnì usnul, až duch mùj zemdlelé tìlo zemi navracovati bude.
Blíží se èas odchodu mého, vím, že mi jen málo dnù života
ještì zbývá; protož meškati nelze.“ Ledva to vyøknuv pøikroèil
k oknu, kdežto na ouzkém prkýnku dvì lebky stály. Vzav jed-
nu z nich pøedstavil ji Kláøe.“Hleï,“ pravil k ní, „tato holá lebka
bývala krásnou hlavou. V tìchto prázdných dìrách tøpytívaly
se dvì oèi co jasné hvìzdy, a kteréhokoliv srdce kdy dosáhly, ranily je pokaždé bleskem svým. Tento neouhledný otvor
býval nìkdy ústama, v jejichžto políbení i mnì blaho nebes
i zemì splývalo. V této lebce obývala duše, èistá jako myšlénka boží, a mluva její dojala každého kouzelnou mocí, kdokoli
hovoru jejího ouèasten byl. Ejhle - èarokrásná hlava ona
ve hnusnou promìnila se lebku, an zatím tìlo nadzemské krásy v hrobì uhnilo.Kam se podìla spanilost, kde jest plamen
oka jejího? Zhynula smyslná krása a v holé kostøe nikdo ji
nepozná více. Jen vzpomenutí nezajde a ctnost, jakož i vina
nezemøe! - Hle, toto jest lebka zemøelé matky tvé! - Zdaliž
neposlušností svou odpoèinutí její znepokojiti a høíšnou láskou svojí z tichého spánku ji vytrhnouti chceš? Nikoli, Kláro,
toho neuèiníš;nebo vìz, že i její srdce nespravedlivou láskou naplnìno bylo, a budiž ona tobì pøíkladem, že vina nezajde smrtí vinného. Protož mi nyní, u lebky dávno zpráchnivìlé
matky své, svatou složiž pøísahu, že s Vilímem nikdy, v žádné
pøípadnosti svého života ve spolek nevstoupíš, a kdyby i on
tebe zamiloval, kdyby ti sliboval veškeré bohatství svoje, ba
i za manželku tì pojmouti chtìl - nikdy se mu smyslnou láskou nepøiblížíš, nikdy jej za manžela nepojmeš! Pøisahej, sice
se dvojnásobná hanba na tebe uvalí, matku tvou v hrobì obtìžující; její stín bude tì pronásledovati a kletba má aniv hrobì neustane! Pøisahej!“ Klára slovy otcovými náramnì ustrašena nevìdìla, co èiniti; strašlivé myšlénky køížily se v mysli
její. Tu hrobník pojav ruku dívèinu položil ji na lebku a dceru
opìt ku pøísaze nutil. Chladná byla lebka a ruka dívèina
se chvìla, an se jí dotknula. Kostlivé èelo zdálo se na ni mraèiti a hnusná brada zdála se oušklebnì pohybovati. Boj srd-
ce dívèina hrozil ji znièiti; zde kletba otcova, tam ztráta nenahraditelná - zavržení nejsladší myšlénky bdìní i snìní jejího.
Otec jí však nedopøál èasu k rozmejšlení. „Pøisahej!“ zuøivì
zvolal a „pøisahám!“ zašeptala Klára, citem pøekonána klesnouc a slzami chladíc bolest svou. „Upokoj se, Kláro!“ pravil
nyní mírným hlasem hrobník. „Nepøicházelo by ti tak za tìžké
obìtovati lásku svou, kdybys vìdìla, proè jsem to od tebe
žádal. Zapomeò na dnešní hovor náš, ale slib svùj vìènì
na pamìti mìj.Pøesvìdèen jsa o dobrém srdci a šlechetné
mysli tvé neobávám se, že bysi se kdy opovážila složenou
pøísahu zrušiti. Zemøelá matka tvá je svìdkyní daného slova
tvého a zajisté se tìší z poslušenství tvého. - Hodláš-li pak
ale ještì odìv øeholnický obléci? Vìz, že mi zde již dlouho
prodlévati nelze. Pøetrhlo se pásmo na tomto místì mne zdržující - na dalekou pou, pryè odtud odebrati se musím, kamž
ty mne doprovoditi nemùžeš. Protož vstoupení tvé do kláštera
ještì dnes tam oznámiti hodlám. Co myslíš, Kláro7«, dívka
po této otázce jako z tvrdého snu se vytrhla. Minulé okamžení opìt v mysli jí procitlo, a když oko její na lebku zaletìlo,s
bolestným vzdychnutím ruce k srdci pøitiskla. - „Vždy jsem
odcizena svìtu - což mi ještì zbývá? Jsem chudá - ale budiž
tomu, za služku mì pøece pøijmou!“ „Nikoliv!“ dal hrobník
za odpovìï; „nesmìjí poznati sestry, že pøijmuly dceru hrobníkovu do øádu svého, aniž ty od milosti jejich záviseti smíš.
Zachoval jsem tobì poklad, jehožto cena bohatství všech
tamìjších panen bezpochyby daleko pøevyšuje. Více však nežli
klenoty zdobí tì ušlechtilé srdce, zlato celého svìta zastiòující.“ Tak domluviv pøikroèil ke skøíni, kdežto z tajného ouložku
skrovnou železnou truhlici vytáhnul. Vyhledav patøièný klíè otevøel pokladnici, z nížto se paprskové adamantù a zlata v záøi
slunce, skrze stromový kvìt oknem ve svìtnici se prodírajícího,
jasnì zaskvívali. Hrobník vysypal veškeren poklad na stùl a aj, tu se mezi tìžkými zlatými øetízky, køížky a prsteny vinuly
perlami poseté diamanty. Paprskové planoucích agátù
a ametystù jiskøili se v blesku odpoledního slunce; a jako tøesoucí se vlnky na jezeru noèním pohybují hvìzdami, jenžto
se jako ve chvìjícím se zrcadle vyobrazeny hladinou tøpytí: tak
se chvìly kameny a klenoty zlaté i støíbrné, na vše strany jiskry pohazujíce.S podivením hledìla uleknutá Klára na poklad;
když se ho ale dotknouti chtìla, pojala ji hrùza nepochopitelná a bylo jí, jako by tajemná mocnost ruku její zadržovala. Blesk
posud neznámý oèi její mámil, takže ani nepozorovala, jak
pohled tento na otce jejího pùsobil. Køeèovitì probírala
se jedna ruka hrobníkova ve zlatì, ana druhá zasmušilé èelo
zakrývala. Oko jeho planulo v ohni neobyèejném a ústa
k ousmìchu se stahovala, kdykuliv na poklad pohlédnul.Navrchu ležel veliký zlatý øetìz, na nìmžto skrovná podobizna pøipnutá visela. Štít a jméno hrabìte Vìnceslava, v zlatì
vyryté, viditelnì se lesknulo. Rychle vyòal hrobník øetìz tento
a zavìšuje ho KIáøe na krk pravil: „Tento øetìz si nech
na památku, tobì pøede všemi náleží, aniž do cizích rukou
pøijíti smí; chraò se však, aby ho lidské oko u tebe nespatøilo!“ „Ne - ne,“ oždvece Klára, øetìz opìt na stùl ukládajíc ;
„nemohu jej snésti, obtìžuje mne, ouží mi prsa a naplòuje
mysl mou strastí.Co mi platno zlato v klášteøe? Nechci se tam
upamatovati, že jsem náležela svìtu! A nevím ani, èí to vše
jest -“ „Èí to jest? - Tvoje, drahý bloudku! Na tebe pamatuje
shromáždil jsem poklady a ukrýval je, abysi volnou zùstala
na zemi, abysi nikdy pøinucena nebyla marnému svìtu v obì
klesnouti. Ty však v tichosti zasvìcených stìn tráviti budeš
dny života svého; tím lépe!Protož vezmi jen tuto památku.
Jestliže by však obtìžoval øetìz hrdlo tvé, ukrej ho, ale nikdy
ho nedávej od sebe. Vìø, že èlovìka èastokráte doba pøepadne, kde bolestným srdcem touží po vìci, kterouž nìkdy
lehkomyslnì zavrhnul. Pomni na tu dobu a nezavrhuj daru tohoto.“
Takto øka vložil øetìz opìt do rukou Kláøiných, a pohlídna
k oknu, spatøil ponocného, an se po høbitovì blíží. Tu klenoty
rychle shrnuv a do železné truhlice uloživ, pøicházejícímu vstøíc
kráèel.Jako u vidìní stála tu osamotnìlá dívka, jejížto první
láska již tak ukrutnì zrušena byla.Znièené vidìla veškeré sny
své o krásné budoucnosti. Ach, ani v myšlénkách jej milovati
nesmìla! Øetìz v ruce držíc pozorovala podobiznu hrabìte
Vìnceslava. I bylo jí, jako by tyto tahy byla již nìkde vidìla,
jako by z cizího oblièeje toho známá osoba se na ni usmívala.“Vždy jest to Vilímùv otec!“ pravila sama k sobì a políbila
obraz. Ze stolu však se na ni šklebila kostlivá hlava a hrùza
pojala dívku tak, že z ouzké komnaty ven vybìhla, ven u volnou prostoru, mezi hroby, kde tichost a pokoj vìèný pøebývá,
kde tisícero mdlých srdcí odpoèívá, kteréžto žádná bolest,
žádné toužení více netrápí. Na náhrobku matky své kleèíc žalovala stínu jejímu bolest svou a hoøeplné srdce její pøekýpìlo
v slzách, nebo slzy jsou jedinká útìcha èlovìka nešastného, hluboký žal v sobì chovajícího. - Jsou v životì bolesti a takové byly i Kláøiny - které se žádnému svìøiti nedají, pro
kteréžto v srdcích jiných žádného soucitu není. Tu èlovìk èlovìka se straní, ku pøírodì se utíkaje, a háje, kvítka i obloha
bývají svìdky citu jeho. Tu hledá zøíceniny a hroby a pustými
krajinami zanáší se žal jeho. neb divoká krajina a zpráchnivìlý, život hrobù podobají se znièenému srdci, v jehožto hlubokosti se kryje svìt, k vìènému toužení, boji a bolesti odsouzený.
III .
Blížil se veèer tichý a pøívìtivý. Ještì jednou pohlídnulo slunce na tichnoucí krajinu, a jako by se louèilo, políbilo na obzoru zem, obloha se zardìla a zlatoskvìlé obláèky hnaly se za
klesajícím milencem, poslední záø jeho prùhledným závojem
ukrývajíce. Hrobník dokopával hrob, a když vykonal práci svou,
odhodiv rýè a motyku pohlížel smutnì k zacházejícímu slunci.
Oèi jeho vlhly a slza se prodrala zasmutnìlým zrakem, jako
krùpìj rosná mlhavou nocí se probírá. Klára zatím polívajíc
hroby èerstvou vodo u obživovala kvítky.“Rdi se, obzore skvìlý,“ poèal hrobník sám u sebe mluviti; „rdi se, slunce milostné,
jenžto jsi dlouhým dnem ozaøovalo zemi a pozorovalo život
náš; rdi se studem nad zoèeným svìtem, v jehožto pùvabném ráji noc viny a pustá temnost srdcí lidských se kryje. Až
tam se záøe tvá neprodrala, tam jiné panuje svìtlo, jehožto
znièující plamen pùvodem jest našich ctností - našich høíchù,
v nichžto setrváme, dokud nás umdlené ve tmavý hrob neuvrhne. - Ó vášni, vášni - co jsi i ze mne uèinila!“ Vtom jej vytrhly kroky lidské z dalšího rozjímání. Obrátiv se a hrabìte Vilíma spatøiv, povstal a uvítav jej právì vykopaný hrob pro jeptišku Alžbìtu mu okázal. „Jesti dosti hluboký,“ pravil, „by zemdlenému èlovìku za skrýš posloužil, aniž v nìm odpoèívající zví, co se nad ním dìje.“ Vilím neodpovídaje hledìl v jámu,
pak jako ze sna vytržen obrátil se k hrobníkovi øka:“Znal jsi ty
Alžbìtu døív, než vstoupila do kláštera?“ „Zdali jsem ji znal?“
odvece hrobník a bledá tváø jeho zardìla se až pod oèi. „Ano,
znal jsem ji - jen tak z èastého vidìní.“ „Lituji, žes ji neznal
lépe!“ pravil nato Vilím, ku kostnici odcházeje.
Hrobník trnul, nevìda, co z toho vyrozumìti má, i zdálo
se mu, že Vilím odcházeje jaksi potmìšile naò se usmál. „Ten
mì zná?“ šeptal hrobník. - „Nikoliv - upokoj se, srdce, to není
možno! Ona mì nevyzradila a krom ní nebylo svìdka èinù
mých!“ „Kdo zde leží?“ tázal se Vilím hrobníka, ukázav na hrob
vkusnì kvítím posetý. „Zde odpoèívá má zemøelá cho.“
„Ona, jejížto lebka ve tvé svìtnici nad postelí stojí? - Vìru,
zdᚠse jí neskonalou lásku proukazovat.“ „Byla velmi šlechetná,“ vece hrobník, bolestnì se usmívaje, „a láska k šlechetným nezavane s životem jejich. Tento hrob mì upomíná na její
lásku, jakož lebka na vnady její.“ „Muži, já tì nenávidím,“ pravil hrabì, „jelikož ti lze bylo dùvìøiti se v èlovìka Vím, že od té
doby, co cho tvá zemøela, zcela jsi se svìta odøekl; vím, že
noci trávívᚠna jejím hrobì, oplakávaje zašlé blaho své. Ubohý, v bludu jsi upevnil vidinu svou - vìz, že ti záhy opadají kvìty a jedovaté ovoce že vyroste.“ „Jak to myslíte, pane hrabì?“ tázal se hrobník s bledou tváøí blíže k nìmu pøikroèiv; „já
vám jen ponìkud rozumím. Zdá se vám chybno vùbec èlovìèenstvu se dùvìøovati, èili jen na šlechetnost zemøelé manželky mé pochybování vaše se vztahuje?“ „Obojí!“ vece hrabì a po krátkém mlèení obou, v nìmžto uleknutý hrobník pevnì a zvìdavì na Vilíma pohlížel, poèal tento, na hrobì se usadiv, takto mluviti:“Ty víš, hrobníku, co smejšlím o lidech vùbec,
jak málo a nerad obcuji s tìmi tvory, kteøí jsou s to s andìlským
okem vyhledávati obì sobìctví svému mezi spolubratry, by
je krvožízní svou tím jistìji znièiti mohli. Já je milovati nemohu,
nebo žádná láska mne hodná neovlažila posud srdce mé.
Kdo však je zrazen a jinému za obì urèen, toho se ujímávám
osvìtlením bludu jeho. I tys byl hanebnì oklamán; a aèkoliv
bych já ze všech lidí nejménì tebe ze sna vybouøiti mìl, pøece opomenouti nemohu protrhnouti závoj, jenž ti tak dlouhý
èas svìtlo zakrýval.“ „Jak?“ zvolal rychle hrobník - „vy nìco
víte?“ Tu však Vilím namístì odpovìdi podával hrobníkovi list,
kterýžto jej pøeèetl a taje své uleknutí Vilímovi navrátil: „Odvanuli jsou dnové minulosti a dávno již opadly kvìty z rùžových
lící vinné ženy. Já jí odpouštím, jelikož provinìní to snad ménì
citu a srdci jejímu nežli lsti a moci svùdce pøièteno býti musí.
Pøece jste mi neodòal ráj mùj, jenžto mi ve vzpomenutí zasvítá, že srdce oné zemøelé náleželo mnì.“ „Ty se zdᚠbýti pøesvìdèen, že jen tebe milovala. Vìz, že onen, jemuž tento list
náležel, na celém svìtì srdci mému nejblíže stál, proèež
se s jistotou domnívám, že by i on, kdyby ještì žil, takovými
dùkazy a tímže právem nás ubezpeèovati mohl, že toliko jej
milovala. Já vidím jasnìji a ni lstivost vymyšleného pøátelství,
ani lhavá láska ženy nepodmaní srdce mé.“ „Jak? Vy, pane
hrabì, již v tak mladistvém vìku citu se odøíkáte, jemužto
se veškerý svìt podrobuje? Vás ještì neohrozila žádná bouøe života a pøeji vám, aby se zdání vaše v jinou opravdivost
nezmìnilo.“ „Ano, jako se stalo s tebou, an tento list, v tajném
ouložku otcovu nalezený, zmìnil snad celé nebe tvé.“ „Mloje?
- Ó nikoliv! Ale co pravíte - že jste list v tajném ouložku nalezl?“ „Jak jsem øekl. Náhoda mnì pøipravila tento nález, i tobì
dùležitý; ale aèkoliv jsem, ochotnì prohledával veškeré písemnosti otcovy, truchlivý osud jeho mi žádná nevysvìtlila.Ještì však doufám, že èasem sama se rozplyne mlha jej
zakrývající.“ „Myslíte? Ovšemže èas ještì málokteré tajemství navždy ukryl a že ze sta jeden zloèinec zaslouženému trestu zaživa ušel. Jen kdybyste vìdìl, z které strany se osud krvavý na otce vašeho pøivalil.“ „Zde opìt jeví se dùkazy, jak
málo lze lidem dùvìøiti. Veøejné setkáni se s ním zdálo se být
podlým vrahùm nebezpeèné, proèež lstivou pomstu vyvolili“
„Kdož ví,“ odpovìdìl hrobník, „zdali sprostí loupežníci jej usmrtili, nebo-li pomsta a z᚝ vedla ruku vražedníkovu?“ „A nezùstane to vždy stejnou vraždou, když jen zvítìzila podlá lstivost
nad dùvìrností? Kdož ví, jakým zpùsobem vylouzen byl otec
mùj v onu noc ze zámku a co tam oèekával, kde jej dohonila
smrt?“ „Kdož ale z nás ví, zdali on sám na nepravé cestì
se nenacházel? Víte, jak nešlechetnì se mnou jednal; neníliž také možno, že s nìkým se sešel, jenžto si sám zadost
uèiniti chtìje, protivníka svého porazil?“ „To všecko pøipouštím, „ vece Vilím, „aniž vinu vlastního otce zakrývám. Pøesvìdèen jsem, že jakýkoliv cíl sobì pøedstavil - pravý i nepravý -,
vší silou se snažil jeho dosáhnouti.“ „A pøece jste se usmíval,
když jsem zastával cho svou. On byl jistì sám svùdcem jejím
a kdo ví, zdali by zpùsob, kterým ji pøemluvil, nebyl s to vinu
její zcela smazati?“ „Jen se tím tìš!“ pravil hrabì usmívaje
se. „Vìø nevinnosti její! Ona se zaprodala a marnomyslnost
byla pùvodem pádu jejího!“ „Marnomyslnost, pane hrabì?“
zvolal hrobník, pojav ruku Vilímovu. „Marnomyslnost jest živel
ženských ctností i ženských pádù; kdo ji podporuje, bývá pùvodcem velikých høíchù.“ „Nuže, a není bídný èlovìk ten, který
se vášnivou marnomyslností podmaniti dá? A není-li tím ještì bídnìjší, an tuto vadu svou nepoznává a vymlouvá? Citem
nazývá slabost - a co jest to, co láskou zove?“ „Láskou? - To
jest pocit vznešenìjší, nežli vám posud dosáhnouti lze bylo,“
dí hrobník hrdì vstana a pevnì na Vilíma hledì. „Já ji cítil a cit
ten nebyl slabosti! Osvìcoval mi temnou dráhu života jako
Severní hvìzda nadìji plavcovu a v plamenu jejím se zahøívalo
osamotnìlé, ve chladnou pouš vyvržené srdce mé. Vy ještì
neznáte život! Vy jen stíháte ukrutnost osudu, sám jí posud
nezkusiv. Ale až se dotknete èíše blaženosti a s medem života i jedu jeho okusíte, pak zajde chladné opovrhování vaše,
pak se mdlé oko vášnivì osvítí a ve vzbouøeném srdci roznítí
se oheò - ach, snad zoufalství!“ Nato se hrobník zamlèel, èekaje na odpovìï;když ale Vilím v myšlénkách pohøížen též ani
slova nevydal, poèal onen opìt mluviti: „Arci, není se èemu
diviti, že cit slabostí nazýváte, an celé vychování vaše
ke znièení jeho cílilo.V bezživotných formách smejšlení i èinìní vaše døíve se vzdìlávalo, nežli na svìtlo vystoupilo, a tak
se udusil i poslední plamínek citelnosti v srdci vašem.“ „Jsi
rozhorlen - upokoj se, hrobníku;zastávᚠnejistou prùpovìï
a nevím, zdali bys byl s to ji vždycky zodpovídati. Pozoruji, že
vychování dcery tvé na jiném základu staveno jest: pochybuji
však, že k jejímu prospìchu.“ „Pøíroda jest vìru nejlepší vychovatelkynì.
Jen kde je stezka ouzká a nebezpeèná, tam provází ruka
má dívku nezkušenou,“ dí hrobník.“Klára jest hezká dívèina,“
pravil Vilím, „a mùže býti na svìtì šastna. Není-li ale v sobìctví dosti vycvièena, bylo by lépe, kdyby do svìta nikdy nevstoupila.“ „Ano,“ odpovìdìl hrobník, „to byla i má vùle, i já
jsem chtìl, aby nyní do kláštera vstoupila; ona však odporuje.“ „Odporuje?“ dí Vilím. „Mìj se s ní na pozoru; snad že již
poèíná rozkvítati, chce také míti svobodnou vùli. Vùle nezkušené ženské jest patrný nesmysl. Èi se v ní již také nìjaký cit
vzbudil? Tím hùøe, jesti to první krok ke sobìctví. V cit se dá
všecko lehèeji obrátiti nežli v èin a pamatuj, že brzy poène
srdce její toužiti po jiných okolnostech, že nedbajíc na šedivou hlavu tvou tebe v stáøí opustí a kteréhokoliv omamujícího
lichváøe následovati bude.“ „Nikoliv!“ zvolal hrobník, „to má
Klára neuèiní - za to ruèím! Vᚠzrak, jinochu, jest porušen.
Vzbudil se v ní mocí veškerou cit první lásky a i na mne ukrutnì pùsobil. Ale jakž vy o lidech smejšlíte, tak se jen bezcitnost znaèí.“ „Aj, pøíteli, jen vzpomeò na nebožku choti svou,
jižto jsi tak pevnì zastával. Není Klára její dcerou - nemají
všecky ženy podobné povahy?“ „Ano, upamatoval jste mne,
že všecko na svìtì možno jest; zdaliž i vy sám se zmìniti
nemùžete?“ „Já?“ vece horlivì Vilím; „tos na velikém omylu.
Nenavštìvuji nadarmo mrtvé, ponìvadž se s živými nesrovnávám. Já nemohu milovati, pøesvìdèen jsa, že není žádné
lásky na zemi že i mne nikdo nemiluje Zde, nablízku zemøelých, jest mi volno, nebo vím, že chladná mrtvola neruší rozjímání, aniž vyzradí myšlénky mé.“ Vzdychnutí nablízku vytrhlo
jej z dalšího mluvení; ohlídnuv se spatøil nedaleko Kláru
na hrobì sedící. Ona slyšela slova jeho a vzdech i slzy byly
svìdkové bolesti její. Spatøivši, že ji otec a Vilím pozorují, odcházela do chyše, s jakým však citem, každý lehce posoudÍ.
Krajina byla se již zatemnila. Mlhy noèní vystupovaly z okolních krajù a mìsíc pohlížel smutnì z temena hory jako zaslzené oko ve hrob pøítele. Vilím i hrobník se zamlèeli, velebnost
pøírody pozorujíce. Svaté, nerušené ticho opanovalo høbitov;
jen listí stromù šumìlo a kvìty na hrobích se pohybovaly. Tu
zaznìli truchliví zvukové kytary a jemný, zádumèivý zpìv
se vinul z chyše hrobníkovy: Jak chladný vír a temná noc
se kvapem v život probírá: jen jedna z výše kyne moc, z níž
hvìzda jasná pozírá.
Poslední záøe plápolá, k temnosti hvìzda klesá zpìt; ó tichá hvìzdo - lásko má, proè v dálku tvùj tì nese let?
Ty spìchᚠpryè? Zas temná noc zapoène chladit líce
mé;nekyne žádná z výše moc, an hvìzda má již neplane! Hrobník hledìl k zemi a již byla Klára dávno dozpívala, když
teprv oèi pozdvihnul. Vilím se procházel mezi hroby.“Pøed tebou jest také jista; ty ji nesvedeš!“ S tìmito slovy odešel hrobník do chyše.Bylo již pozdì v noci, když Vilím dle každodenního zvyku svého k domovu se vracel.Ve svìtnici hrobníkovì
bylo ještì svìtlo. On sám hluboce zamyšlen psal do knihy pøed
ním ležící.
IV
Byltì den pošmourný. Èerná oblaka valila se nad krajinu
co vzbouøené vlny moøské, burácejícím vìtrem prohánìné.
V dálce se køížily blesky a hlukem hromu potøásaly se hory.
Již spadávaly jednotlivé krùpìje deštì na žížnivé listí a vyprahlou zemi. Z vesnice vycházel lid a spìchal ke høbitovu, volán
žalostivì pronikavým hlasem zvonku klášterního ku pohøbu
Alžbìtinu.“Tentokrát se k nám pøihnala bouøe!“ pravil konšel
k rychtáøi, dohoniv jej. „Bùh nás chraniž od ohnì!“ odpovìdìl
tento. „Po mnohá léta nepamatuji takových mrakù, jaké se nyní
nad námi valí.“ „Dnes bude bouølivá noc,“ vece konšel. „Bylo
by potøebí, aby ponocovali dva.“ „Ano,“ odpoví rychtáø., „to
se mùže snadno státi. Uhlídáte-li ponocného na høbitovì, pøipomeòte mu, by ještì nìkterého souseda ku ponocování pobídnul.“,,I já sám se dnes nìkolikráte do vsi podívám“ Vtom
však rozlícený vítr zarazil hovor, zasadiv se do pl᚝ù jejich,
anto divoce pøes pahorek se hnal. Když došli høbitova, èekali
tam již shromáždìní vesnièané na pohøeb.Vichr a d隝 zahnal nìkteré ke zdi a pod stromy, jiní se ukryli v chyši hrobníkovì, an opìt jiní do kláštera utíkali. Jen hrobník nedbal na povìtrnost ; se zasmušilým oblièejem na lopatu podepøen
u hrobu stoje, ve vykopanou zemi smutnì zraky upíral. Vtom
truchlivé zvuky trub, od kostela zaznívající, vzbudily jej
z temného snìní. Spatøiv blížící se sbor zblednul, srdce mu
silnìji poèalo tlouci a celé tìlo jeho viditelnì že tøáslo.- Vesnièané se sbíhali ze skrýší svých, provázejíce mrtvolu
ke hrobu. V pøedu nesl pacholík èerný køížek bílými pentlemi
obvinutý, na dùkaz, že panenské tìlo zemi se podává. Pak
následoval sbor zpìvákù, zádumèivou pohøební píseò pøednášejících. Za nimi neslo šest jinochù zemøelou jeptišku; nyní
vážným krokem následoval duchovní, za nímžto sbor asi dvaceti jeptišek, rouškami opatøených a svíce v rukou držících,
sestru svou poslední cestou doprovázel. Všickni pøítomní
se pak postavili vùkol hrobu. Vítr a d隝 nepolevily, takže svíèky jeptišek uhasly a duchovní obvyklé obøady nad rakví rychleji vykonával. Ledva poslední amen vyøknuto bylo, již
se spouštìla rakev do hrobu;pláè a lkání pøítomných provázely ji. Jakmile si ale každý pospíchal kousek hlíny vlastní rukou ve hrob hoditi a zvuk na rakev hozených hrud dutì zazníval: tu se strhnul šumot a pokøik mezi lidem a všickni spìchali
ku pomoci hrobníkovi, kterýžto neznámou žalostí pøemožen,
omdlelý sklesnul u hrobu Alžbìtina. Ponocný, konšel a jiní
sousedé odnesli jej do chyše, kde starostlivá péèe zkušených mužù a laskavé opatrování žalující Kláry jej vzkøísiti
se snažily.Vesnièané jeden po druhém høbitov opouštìjíce
k domovu se ubírali. Nehoda hrobníkova rozliènì se vykládala,
a jakož obyèejnì u sprostého lidu se stává, mnohému rozjímání a posuzování vzniku dala. Nìkteøí hrobníka lépe pozorující lidé hledali v tom neobyèejné pøíèiny, jakož i ponocný èinil,
kterýžto mínìní své rychtáøi, konšelovi i uèitelovi svìøil. Brzo
však se v obci o tom ménì mluvilo a bylo by se na to zcela
zapomenulo, kdyby stále se horšící nemoc hrobníkova
na poèátek svùj nebyla upamatovala.Smutnì však se dìlo
v osamotnìlé chyši na høbitovì, kde hrobníkova nemoc
a nevýslovná bolest Kláøina bez útìchy zanechány byly.Sousedé, jenž omdlelého do svìtnice byli odnesli, brzo
se odstranili, a nezkušená Klára zùstala sama u bezživotného
otce, nevìdouc v prvním leknutí, co si poèíti. Ubohá dívka
nadarmo se domejšlela, že horké slzy její ovlaží chladnou otce
tváø, že omdlelý uslyší žal opuštìné dìvy a dechem lásky její
že opìt procitne duch jeho. Slunce bylo pod mrakem již dáv-
no za hory kleslo. Na bouølivý den pøišel ještì bouølivìjší veèer a noc. Hrobník nebyl ještì procitnul a snad by byl zahynul,
kdyby se nebyl právì nahodil hrabì Vilím, jak obyèejnì
po slunce západu høbitov navštìvující. Pøièinìním jeho
se hrobník opìt vzkøísil, jelikož i lékaø z blízkého mìsteèka pøivolán byl. Nemoc hrobníkova stala se nebezpeènou a laskavé
starostlivosti dceøiny s nebezpeèenstvím otcovým pøibývalo.
Lékaø usoudil, že nemoc hrobníkova jest více duševní a léky
zhojiti se nedá.Mnoho nedìl uplynulo, a ještì neslyšel žádný
hrobníka promluviti. Na otázky pøedložené odpovídal jen znamením ruky aneb pokynutím hlavy. Koneènì se ponìkud lepšiti poèal, ale lékaø svìøil Vilímovi, že hrobníka napadá šílenost.léto se blížilo ku konci. Zelené listí stromù žloutnulo
a opadávalo vìtrem chladnìjším. Obilí bylo již dávno z polí
odvezeno a v stodolách uloženo; èesání pak ovoce nastalo,
an jeseò rychlým krokem do kraje kvapila. Tu navštívil jednoho dne rychtáø hrabìte Vilíma a žádal jej, by slibu svému stranu vypuštìni záveského rybníka dostál.“Nyní právì“ promluvil
k Vilímovi, „jsou polní práce ukonèeny a dìlníci obecní zahálejí.Pøekvapí-li nás zima, rozmnoží obtížnosti, a práce by
se musela zdržeti až do jara.“ Vilím pozorovav, že péèe obecní
ve pøípadnosti této zvláštì na pøedsudku a povìøe záleží,
odkázal to ještì na pozdìjší èas. Nastaly mlhavé a chladné
veèery. Nezdravé povìtøí v kraji se usadivší neodstrašilo však
Vilíma od denní procházky na høbitov. Záhy zpozorovav, jaká
promìna s Klárou se stávala, pøíchodem svým dívku zkoušeti si umínil.Kdykoli Vilím do svìtnice vkroèil, zardìla se líce
dívèina a èasto pøekvapil jinoch oèi její na tváøi jeho spoèívající. On ale nevšímaje si toho zacházel s ni posud jako obyèejnì s každou cizí osobou, vlídnì sice, ale chladnì.Nemoc
hrobníkova se zmìnila. Den po dni lepšilo se zdraví jeho
a zdravé usudky prozrazovaly, že i rozum jeho opìt se vrací;
když ale nastala noc, tu pokaždé upadl ve hrùznou šílenost,
kteroužto lékaø za nezhojitelnou uznával.Divem se stalo, že
Klára také neznemocnìla.Tato nìžná dívka nechtìla obsluhováni otce svého žádnému pøepustiti. Probdìní nepokojných
nocí a starostlivá péèe její snadno mohla slabé tìlo dívèino
pøemoci, an i citlivé, zoufanlivým hoøem naplnìné srdce
v ukrutném boji postaveno bylo. Klára zaèasté pøeèkala pùlnoc u lože otcovského, pozorujíc dech spícího starce. Tu on
ze spaní mluviti poèal; ale dívka nerozumìla slovùm jeho, jen
jednotlivé výrazy zaslechla, jakož Vìnceslav - Alžbìta-vrah
a jiné, jichžto smyslu a spojení nepochopila.Bylo jednou zveèera, když Vilím v soumraèné chyši hrobníkovì sedì dùležitý
hovor s Klárou vésti poèal. Hrobník se zdál tišeji spáti nežli
kdy jindy, aniž ze snu mluvil.Jinoch ohlížeje se po svìtnici
a spatøe lebky nad ložem Kláøiným vyptával se dívky, jaké jsou
to lebky. Klára odpovídala jen polohlasnì, obávajíc se, by spící
otec neprocitnul a nezvìdìl o hovoru jejím.“Kdyby tvùj otec
zemøel,“ dí hrabì, „já sám se postarám o pøijmutí tebe do kláštera.“ Klára zardíc se neodpovìdìla.“Èi hodlᚠvstoupiti
do svìta? To bych ti neradil, nebo svìt jesti bídný, èlovìèenstvo zlé a ty nezkušená. Vìru, záhy bys oplakávala první výkrok z této chyše.“ „Vùle vaše, pane hrabì, jest mi povinností,“ vece Klára. „Mám dùvìru v milost vaši, kterážto peèuje
o sirotka opuštìného. I mùj otec již o tom se mnou mluvil, ale
-“ „Ah, již ti rozumím!“ pravil nato Vilím.“Jsi ještì mladá a srdce
tvé se nenauèilo poslouchati rozum. Zamilovala jsi sobì nìkoho a bojíš se s ním navždy rozlouèena býti. Pøirozená slabost pohlaví tvého tì zavedla; chraò se však dráhy vášnì podle ní kryje se zkáza a smrt!“ Klára nevìdouc, co má odpovìdíti, opìt mlèela; ale slova Vilímova se jí bolestnì do-
tknula. Tváøe její se rozpálily, jako se jitøenka rdívá, když ranní
slunce obzoru se dotkne.“Z mlèení tvého pozoruji, že mì mínìní mé neoklamalo. Lituji tebe, žes bludu lásky tak brzo víru
dala. Rci, na koho jsi obrátila zøetel svùj? - Možno-li ještì,
odvra myšlénky své na pøedmìt jiný. Zemøe-li otec tvùj
a milenec tì opustí, pozdì oželíš života svého. Uposlechni
rady mé a jdi do kláštera!“ V oku Kláøinu se zalesknula slza
a kanouc po tváøi ochladila ji. Smutnì hledìla k zemi; nemožno jí bylo pozdvihnouti oèi k tomu, kterýžto nevìda tak jí ublížil. Více a více v oblièeji blednouc a bolestnì se usmívajíc
nadarmo tajila vnitøní boj i žal - až pak zvítìzila bolest, a tok
slzí vyrazil z oèí jejích. I ukryla rukama líce své, skloníc hlavu
k otcovu loži.“Jen pak neplaè, Kláro, nebudiž dìtinská! Upokojení tvé budiž starostí mou. Oznam mi svého milence, já
pak doufám, že tì ve spojení s ním šastnou uèiním. Jest-li
na statcích mojích, nech pøijde ke mnì, o vìno se ti postarám, takže po celý život svùj oba zaopatøeni budete.“ Tato poslední slova dívku znièila. To uèiniti nemohla. Sebravši všecku sílu vstala a s hledem vše, co v ní žilo, prozrazujícím,
na jinocha upøeným, ze svìtnice odcházela.“Zùstaò, Kláro,
aniž se obávej, že by se ti zvìdavost má více obtížnou stala.
Odpus, pakli ti otázky mé nepøišly vhod. Byltì to jen okamžitý rozmar, jakých málo poèítám v živobytí svém. Ublížil-li jsem
ti, tedy odpus; mínìní mé tì nikdy více obtìžovati nebude.
Slibu svému ale vždy dostáti chci, kdykoliv toho žádati budeš. Dobrou noc! Opatruj otce, zejtra jej opìt navštívím.“ Ledva
to vyøknuv odešel, aniž èekal na odpovìï. Klára po chvíli klekla u otcova lože.On ještì spal. Zdali se modlila, zdali plakala,
zda se kochala v rozjímání osudu svého rozhodnouti nelze. Pøišla noc temná a hrozná. Ponocný ve vsi jedenáctkráte zatroubil. Ukrutný vítr se strhnul, lámal vìtve stromù, až hlasitì
praskaly, a tak divoce krajinou vál, že se i zvìø ukrývala
v chrastí a roklích a vrány žalujíce povìtøím uletovaly. Vilím
na høbitovì se opozdiv chtìl jíti domù. Bylo ale tak temno, že
stezku ze høbitova najíti nemohl, proèež sobì umínil oèekávati tam ponocného, kterýžto vždy i na hoøejší stráni dohlížeti
mìl. Tehdហale temnost noci a protivné povìtøí i ponocného
od obyèejné chùze zdržovalo. Již se rozléhala po vesnici hodina pùlnoèní a dvanáctero smutných tónù z rohu ponocného
probíralo se krajinou temnou, zanášejíc se jezerem a pahorky
za háj a za hory obzorní, až se v nedohledné dálce rozplynulo. Vilím chladnou tmavou nocí bloudì pravou cestu najíti nemohl. Obešel høbitov a opìt se nacházel na tom samém místì, z kterého byl vyšel. Zima jím tøásla. Chladná hustá mlha jej
obklíèila, takže na krok pøed sebe nevidìl.
Byltì tak zmaten, že se vzpamatovati nemohl, a hlava se mu
zdála tak tìžkou, že by pøi každém kroku v chladnou mokrou
trávu byl sklesnul.Žádná hvìzda nad ním nesvítila. Celá obloha byla èernou chmurou potažena a klenula se nad zemí co
temný pøíkrov nad mrtvolou v rakvi.Umdlelý Vilím ještì jednou
oèi zvedna spatøil, jak slabé mžení lampièky z hrobníkovy chyše vstøíc mu svítilo. Zmoha se tedy kráèel tam a umínil
u hrobníka pøenocovati.Více dolezl nežli došel k chyši a pozastaviv se u okna do komnaty hledìl. Klára usnulá kleèela
u lože otcovského. Uleknutý Vilím však trnul, spatøe, jak hrobník procitnuv vstával a divoce po svìtnici zíraje zlehka postel
svou opustil. Dívka se nehnula. Hrobník se ohlížel na vše strany. Køeèovitì zatknul ruce v prsa a oušklebný, hrùzoplný výraz oblièeje znaèil nejvyšší stupeò zoufalství. Zasmušilé oèi
divoce bloudily po svìtnici, vlasy mu stály vzhùru; na stáhnutém
èele jevily se krví nabìhlé žíly jako u nejvìtším vzteku, èemu
však ousmìch úst ïábelského rázu dodával.Vilím se tøásl
po celém tìle, srdce mu poèalo silnìji tlouci a každý oud nabyl obzvláštního života a strachu. V tom okamžení byl tak hrùzou pojat, že nebyl s to ani jedné jasné myšlénky se zmocniti;
jako omámený stoje hledìl, co se dále podìje.Hrobník
se zatím vzchopiv do jedné ruky vzal lampièku, do druhé motyku v koutì stojící a ubíral se ven z komnaty. Ledva vyšel
z chyše, lampièka mu zhasla. Vilím ustoupil stranou. Nicménì hrobník pøece mezi hrobami kráèel, a kde Alžbìta odpoèívala, kopati poèal.Odbila první hodina s pùlnoci - hrobník
ještì kopal. Tu se høbitovem míhala mdlá záøe z okna chrámu klášterního, an jeptišky k hóøe se scházely, a hlasy pìjících i modlících se zavívaly krajem jako šepot duchù noèních.
Vilím nevidìn více a více hrobníkovi se blíživ pozoroval, pokud záøí rozeznati lze bylo, co se dìje.Hluboko byl již hrob
vykopán; motyka se dotýkala rakve, kterážto po každé ránì
dutì zaznìla, až prkna praskati poèaly. Vilím zoèil hrobníka,
jak v jámu skoèiv vlastníma rukama víko rakve odlamoval
a dostihnuv mrtvolu Alžbìtinu žalostivý pláè vésti poèal.
Po chvíli se utišiv sám s sebou mluvil; pak jí odòal prsteny
s prstù i zlatý øetìz s krku. Uhodila druhá - opìt hlasité hrobníkovo lkání se mísilo v žalující vání vìtrù pùlnoèních, až pøekonaný hrobník u mrtvoly sklesnul.
V
V èeských krajích usadila se zima. Dávno již bylo opadalo
listí stromù a tažné ptactvo k jihu odletìvši opustilo chladnou
zemi. Háje a luèiny snìhem pokryté bìlaly se až k horám obzorním.Vesnièané konajíce práce domácí nevycházeli z chyší svých. Osamotnìly cesty, jenom nìkdy bylo vidìti vùz døívím naplnìný z lesa k vesnici pøijíždìti,což mtrvé krajinì ži-
vosti dodávalo.Jasné nebe se modralo a slunéèko èistou záøí
se lesknulo, mdlé však paprsky jeho nemohly zemi zahøíti.Uzdravený hrobník zase jako kdy jindy v samotì se bavil.
Jenom èasem, když se temná noc nad krajinou rozložila, znaèila tváø a èinìní jeho, že chvíle šílenosti nastala. Na høbitovì
opìt slyšán býval hlasitý pláè a povìreèný ponocný poèal
se pokaždé køižovati a za duše v oèistci modliti. Ostatnì si
poèínal hrobník jako v minulých èasech. Vilím, kterýžto po oné
temné noci z nastuzení v tìžkou nemoc byl upadl, ještì
se nepozdravil, ba více a více se horšil. Vidìní své na høbitovì nesvìøil žádnému, domejšleje se, že za jednáním hrobníkovým se kryje znamenité tajemství, ježto Vilím vyzkoumati
hodlal.Ve vsi se zatím roznášely všelijaké hrùzné a bájeèné
povìsti, a ledva se vyskytnul veèer, již nikdo samoten z chalupy nevycházel.Klára, dovìdìvši se o nemoci Vilímovì, oèekávala dennè s bolestnou starostlivostí lékaøe a vyptávala
se na zdraví pana hrabìte, an Vilím doma pøemejšlel, jakým
zpùsobem by se daly vyzpytovati okolnosti hrobníkovy. Na radu
lékaøe svého, více však vlastním povzbuzením, dal k sobì pøivolati Kláru, žádaje, by jej v nemocném stavu jeho obsluhovala. Zbyteèno bylo by svìdectví, s jakou ochotností i laskavou
pozorlivostí dívka službu tuto vykonávati sobì pøedsevzala.
Proè to Vilím uèinil, snadno uhodnouti. Litovaltì ubohou Kláru, kterហnablízku šíleného otce v nebezpeèenství vlastního
zdraví i života vìzela.Mimoto se domejšlel, že zví od dívky
mnohé okolnosti, sloužící k vysvìtlení záležitostí hrobníkových.
Hrobník tomu pøipustiv odeslal Kláru k Vilímovi, pøipomínaje
jí pøi odchodu slib a pøísahu složenou.Nemoc Vilímova stávala se dennì nebezpeènìjší. Lékaø všecko umìní své i práci
vynaložil, též i Klára více èiniti se snažila, nežli by se tìlesné
síle její bylo svìøiti mohlo; ale vše nadarmo. Vilím zeslábnul
tak, že již sotva mluviti mohl.“Kláro!“ promluvil jednou slabým
hlasem, dívku k sobì volaje, „vdìèen ti budu, žes mì až
k nynìjšímu okamžení tak starostlivì obsluhovala. Cítím, že
se blíží doba odchodu.Ještì jednou tì žádám - vyznej, co jest
ti povìdomo o tvém otci; nezapírej, že znᚠdávné okolnosti
jeho. Až posud jsi mlèela, nyní tì prosím, bysi se vyjádøila;
nebo domnìní mé jesti truchlivé i hrozné. Upokoj mì v poslední chvíli, bych pøesvìdèení s sebou nesl v jiný svìt. Rci,
èasto-lis pozorovala noèní chùze otcovy a cos vyrozumìla
z øeèí jeho?“ Klára se pøiznala, že na otcovy øeèi v nemoci jeho
zvláštní pozor nedávala, pøièítajíc je pomatené mysli. Všecko
ostatní ale, naè se koliv upamatovati mohla, Vilímovi sdìlila.
To však zvìdavosti jeho zadost neuèinilo.“Uznávám, že tajné
okolnosti zastiòují minulost otce tvého. Co však jsi mi sdìlila,
nestaèí k objasnìní jich, ano ještì více je temní.Proè se obávᚠvyjeviti, cokoli ti povìdomo jest? - Vidím, že jsem se klamal v jasné tváøi tvé, ana pøede mnou ukrývᚠtajnosti podezøelé. Ó, byla to tedy poslední dùvìru v životì mém!“ Zamlèev
se a hluboce pøemítaje na stìnu hledìl; Klára u postele stojíc
slzela. „Tamto ve druhé komnatì -“ jal se Vilím po chvíli mluvit
- „v ouložku najdeš sáèek s penìzi. Jdi a vezmi je za odmìnu
tak bedlivého mne obsluhování.“ Klára zaslechnouc to zbledla a uleknuta státi zùstala.“Nuže, jdi a vezmi!“ zašeptal Vilím
horlivì. Dívka odešla smutnì do druhé komnaty, ouložek ale
neotevøela. Hluboce želela, že ten, jemuž tak vroucí láskou
se byla oddala, jehož kynutí zákonem jí bylo - ten, k nìmužto
srdce její nepochopitelným pásmem se pnulo,že on penìzi
zaplatiti chce, co nejèistší láska i nejvroucnìjší cit proò uèinily. Takoví jsou lidé! Kdo se jim obìtuje èinem a myslí, pot
èela a krev srdce svého jim podávaje: tomu penìžitou odplatou zadost uèiniti se domnívají!Milostivé však srdce Kláøino
Vilíma pøece omlouvalo. „Vždy mì nezná, vždy neví a nesmí zvìdìti, co pro nìj cítím! Snad jej zkušenost pøesvìdèila,
že vdìènost lidská obyèejnì jen tenkráte se uzná, když v rychlé
odplatì se prokáže. - Ne,“ pravila dále k sobì, „toho na mnì
nesmí žádati - platem odmìniti se nedám! Aj, což nebylo povinností mou, posloužiti pánu svému? Ó, že povinnost tato
mnì nejvyšší jest blažeností - to mu nemohu, nesmím nikdy
svìøiti!“ Když pozdìji opìt do pokoje vešla, ležel Vilím tiše,
ani sebou nehýbaje, na posteli.Zdálo se, že spí, což dívka
zpozorovavši k oknu se obrátila a poloumrzlým sklem do polí
pohlížela. Oèi jejž bloudily po kraji a myšlénka za myšlénkou
se tratila, by opìt v novém odìvu procitla. V celém okolí bylo
ticho jako na poušti, a pokud hled jejž doniknul, vše jevilo
se tak jednotvárným a smutným, jako by pøíroda dlela v soucitu
se srdcem dívèiným, kdežto zhubený kvìt nadìje a lásky jenom jeden ještì cit zanechal - cit truchlivého odøeknutí se.Tam
na pahorku strmìla chyše otcovská pokryta snìhem a na
vìtvích nahých stromkù schvíval se sníh, jako støíbrné kvìty
se chvìjí v dechu jarního vìtru. Pohled na jednotvárnou mrtvou pøírodu smutnì pùsobil na zádumèivé srdce Kláøino. Hled
její pøelítnul zem, i cítila živé toužení po cíli vznešeném - neznámém a bolestnì pohlížela k obloze, velebnì a jasnì nad
obzorem se klenoucí. Duše její povznášela se tam v onìch
modrých øíších, kde zahyne všecka bolest i veškeré hoøe pomine. Obrazivost dívèina, èistá jako ona nepochmuøená krajina éterská, na perutích snù provádìla dívku od svìta k svìtu, objasnìna jsouc sluncem vroucí lásky, z jehožto blahoplodné záøe obraz milovaného Vilíma kynul. Ach, na nìm milostnì spoèívalo oko Kláøino. Ó, že každému zdání jen tak krátká
bytost dopøána jest! Otevøely se dvéøe a lékaø vstoupil
do pokoje. Klára uleknuvši se jedním okamžením ze snù svých
procitla.“Tiše,“ pravila ku pøicházejícímu - „on spí!“ Lékaø pøikroèiv blíže ku posteli, kde ležel Vilím s oblièejem ke zdi obráceným, chtìl pozorovati dech nemocného. I dotknul se tìla;
bylo však chladné. Njevil se dech žádný a srdce netlouklo. „Neprocitne více -“ dí lékaø - „usnul v pánu!“
VI
Vilím byl upadl v tìžké mdloby. Zavøely že oèi, zastavila
se krev i srdce mu pøestalo tlouci. Bez vìdomí leže byl opravdu mrtev, ale ne navždy. Jedna ještì jiskra života planula v nìm,
obèerstvujíc jej a budíc vìdomí, že žije. Ale bludné i temné
byly obrazy vnitønímu hledu jeho že pøedstavující. Náležely
svìtu jinému, jakýžto se otevøe jenom duchu posvìcenému
zápalem vyšším, nežli všedním lidem dosáhnouti lze.Vilím
nebyl s to jasný pojem vidìní svého udržeti, any se pøed ním
bystrostí blesku míhaly a støídaly obrazy nepochopitelné, posud nespatøené. Svobodná duše jeho tak lehce poletovala
k nebesùm, jako by nikdy nebyla zemi náležela, jako by obtìžující jho tìla ze sebe byla shodila. Bylo mu ale, jako by neznaná tíže zdržovala ducha od letu prudkého. Mocnì
se vypínaje vždy výše a výše vznésti se chtìl, mocnìji však
obtížen vždy hloubìji klesati se domníval.Tu osamotnìlá bloudící duše z nedohledné výše sklesla v temnou pustinu, kde
žádné svìtlo neosvítilo tmu vìènou. Zdálo se mu, že se jako
slabý svìtýlka kmit tu v oudolí, tu na skále, tu v šírém lese
octnul, a všudy bylo tak temno, tak tesklivo, až posléze divoký praskot a šumot Vilíma probudil. Opìt zvìdìl, že žije, ana
s procitlým vìdomím obživla i síla a mocnost duševní; jen tìlo
zùstalo nepohnuto. I pozoroval, že jej kladou do rakve,
a slyšel se hoøce oplakávati;ale chtìje promluviti - nemohl,
aniž mu bylo lze hnutím oudù znamení dáti, že žije.Zaslechl,
jak vesnièané, poddaní jeho, usnesše se mezi sebou, že jej
do rodinné hrobky odnesou, na tøetí den pohøeb urèili. Ze pøítomných jeden po druhém odcházel, jenom ponocný a konšel
ještì zùstali.“Smrti mladého pána nebyl by se žádný nadál,“
pravil konšel; „byla to však vùle boží a Bùh nejlépe ví, proè tak
uèinil.“ „Byla to vìru nešastná rodina,“ jal se mluviti ponocný;
„otec ukrutnì ze svìta sešel a syn v tak mladém vìku za ním
se odebral. Nemejlím-li se, byl hrabì Vilím poslední vìtví
kmene svého.“ „Ano, po nebožce Alžbìtì poslední.“ „Škoda
jich, byli hodní páni, jen ponìkud hrdým se mi zdál býti hrabì
Vilím i otec jeho ; neutiskovali však nikdy poddaných, jako
se zaèasté stává. Škoda že si tak málo lidu svého všímali.“
„Tomu se nedivte, pøíteli! Hrabìte Vilíma dìd byl pán dle pravého èeského kroje. Tìšil se z vychování pøirozeného, které
nebylo cizinskými pìstouny porušeno. Mùj strýc jej pamatuje
na vysokých školách v Praze, kde prý se ve spoleènostech
honosíval jmenem èeského šlechtice. Hrabì Vìnceslav, syn
jeho, jiným vychováním i jiné povahy nabyl.Nebožka Alžbìta
se více otci podobala než hrabì Vìnceslav. Tento pojav manželku cizozemskou, nespokojený život s ní ve kraji trávil, a pak
záhy usmrcen byv, zanechal vychování jednorozence svého
Vilíma hrabìnce a cizím pìstounùm. Tito mìnili a mudrovali
na zdravé pøirozenosti jinochovì tak dlouho, až z nìho vyvedli
nìco zcela jiného, nežli vlohy a dobrosrdeènost jeho pøislibovaly.“ „To bych ale rád vìdìl, proè asi pan Vilím se k hrobníkovi
tak pøátelsky mìl jako k žádnému jinému z obce.“ „To vìru
snadno lze uhodnouti,“ pravil konšel, usmívaje se. „Vždy víte,
že má hrobník hezkou dceru, a celá ves o tom mluví, že ona
do nìho až k zbláznìní zamilována byla.“ „Hm, milý konšeli,
jᝠbych myslil, že v tom vìzí ještì jiná pøíèina. Ten hrobník
jest mi podezøelý èlovìk a dostal jsem ouøadní poruèení,
o kterém patrnì vím, že pocházelo jen od pana hrabìte, bych
v noci èastìji obcházel okolo høbitova a pilnì pozoroval, co
se tam dìje. Kdybych prý nìco neobyèejného zhlídnul, mám
o tom ouøadu bez meškání tajnì zprávu podati. Co myslíte,
proè to asi jest?“ „Ticho - nìkdo pøichází!“ pravil konšel;“bude
to hrobník, pojïme radìji odtud. Já se tomu èlovìku vyhýbám,
kde jen mohu.“ Oba odešli. Vilím v ukrutném stavu svém opèt
samoten pozùstal. Necítì, když se ho nìkdo dotknul, nevidì,
co se vùkol nìho dìlo, pøece zvìdìl, co se o nìm mluvilo,
a ani slovo mu neušlo z hovoru vesnièanù. Jakkoliv se ale
snažil tìlem žití své projeviti, bylo vše namáhání duševní nadarmo. Oudy jeho neuposlechly vùle, a on zùstal živým umøelcem jako zprvu.Vážným krokem se nìkdo k nìmu blížil a u
rakve státi zùstal. Byltì to hrobník, myšlénky a city své dosti
zøejmì jevící. „Spi, spi, jinochu! Pokojná jako život tvùj byla
i tvá smrt. Zlý osud nepronásledoval tì, vášnivost neporušila
srdce tvoje! - Bývaly doby, kde jsi v pøátelském hovoru
se mnou se bavì vyznal, že pohrdᚠživotem, aniž miluješ èlovìèenstvo: kde jsi smrt nazýval jedinkou nadìjí hlubokomyslného èlovìka. Kdybys byl vìdìl, že ten, jemuž jsi nad jiné
dùvìøoval, kletby a pomsty tvé hoden jest, že vina jeho slavné
rodiny tvé se dotknula, byl by se probudil v tobì cit pomsty
na vrahovi a kletba tvá byla by mne pronásledovala po všecky
vìky! Zde ležíš mrtev a nelze tobì pomstiti se nad nejhlavnìjším viníkem svým. Odpus, mrtvolo, co živý odpustiti nemohl! Hleï, zoufanlivost mì již dosti tresce. Ó, bych radìji
odpoèíval tak pokojnì a svatì jako ty!“ Zamlèel se, zaslechnuv hlasy blížících se sousedù. Odstoupil od rakve a na žádost pøíchozích šel otevøíti rodinnou hrobku hrabìcí, kterážto
se v klášteøe pod chrámem nacházela. Sousedé pak víkem
rakev pøikryvše a høeby pøipevnivše na ramenách mrtvolu tam
odnesli.
Vilím pozùstal samoten ve hrùzné spoleènosti dávno
zpráchnivìlých praotcù - on jediný živý mezi tolikerými mrtvými! Tito již dávno byli zesnuli; dávno bylo znièeno vìdomí jejich, aniž cítili více touhu po životì. Jinak bylo Vilímovi. On,
v jehožto žilách mladistvá krev se ještì probírala, jehožto duch
teprv dobu procitnutí svého k èinu oèekával: on musel zaživa
mezi mrtvými obcovati a nejukrutnìjší zahynutí oèekávati. Pøáltì si v duchu, kdyby nìjaká milostivá ruka až v hlubokost srdce jeho dýku vrazila a jedním okamžením trápení jeho konec
uèinila. V rakvi ubednìný, všech smyslù zbavený jinoch cítil
se tak stísnìna tíží jha neznámého, že mu smrt jediným pøáním byla, an vìdìl, že žádného procitnutí oèekávati nelze.
Kdyby byl jen jednou ještì pohlédnouti smìl na kraje zemské, jen jednou ještì dotknouti se nìèeho, tøeba i své vlastní
rakve, bylo by mu lehèeji bývalo. Jen ještì na jediný den jedinou hodinu - ach, jen na jedno okamžení kdyby byl mohl
procitnouti; v to jedno okamžení chtìl vložiti život bohatý, nový,
jaký posud ještì neznal, život èinù, jehožto pojem teprva v rakvi
mu vysvítal.
Dlouho tak snil v ukrutném bdìní, živ a mrtev, dvìma svìtùm náležeje. Hodiny ucházely a každá se mu zdála v sobì
chovati vìènost. - Již snad se byla nad zemí tichá noc rozložila; již snad i ten nejsprostìjší z poddaných jeho odpoèíval
po vykonané práci aneb se kochal ve slastech podlé milované choti; již snad i zlosyn spal a vzbouøené, svìdomí jeho
na chvilku se upokojilo, vìzeò o svobodì snù a celá zemì
v závoji noci vìtrem se nesla v pohledu støíbrných hvìzd
a bledé. jen Vilímovi nelze bylo spáti ani bdíti, luny.ani pouze
sníti! Pustá temnost, temná vìènost strašlivou mu hrozila jis-
totou a nekynula nadìje procitnutí nového. - Dutým zvukem
zaznìla pùlnoc z vìže klášterní. Vichr skuèel chodbami
a šumot a rachot nad hrobkou v kostele znamenal pøicházející do hóry jeptišky. Zvuky varhan rozléhaly se úpìnlivì klenutím, provázené slabým jednozvuèným zpìvem øeholních panen. Až do hrobky a tam až do hlubiny srdce v rakvi ukrytého
draly se tóny, ozvìnou doznívajíce. Byl to hrobní nápìv Vilímovi.Ještì nikdy nepùsobily podobné zvuky tuk mocnì
na Vilíma jako nyní. Bylo mu, jako by ve znìní varhan a zpìvù
nábožných panen nový, duši jeho dosaváde neznámý citù svìt
se byl objevil. Co dítì pohnut byl by se hlasitì modlil, kdyby
ústa se byly pohnouti daly; byl by plakal, kdyby vyschlý nebyl
pramen slz jeho.Tak uplynula noc a den, a opìt noc opanovala kraj, již druhá, kteroužto Vilím v rakvi trávil. Opìt byla vykonánu pùlnoèní pobožnost jeptišek a vùkol se rozložilo hrobové ticho. Vtom se zlehounka otvíraly dvéøe u hrobky. Slabým krokem se nìkdo blížil.Byla to Klára, jenžto slzy roníc pøicházela, obejmouc pak rakev a hlavu svou na ni položíc, žalostnì lkáti poèala. Kdo zná bolest a žal nešastné lásky, tomu
nelze diviti se poèínání dívèinu. Ona plakala hoøce - a jakž
nemìla plakati? Jinochu zbývá zoufalství, muži síla, ženì msta,
ale nìžná dívka má jen slzy, jedinké to znamení jizlivé bolesti
jcjí. „Proè jsem ti nikdy nesmìla øíci, že tì nadevšecko miluji?
Proè jsem ti nesmìla vyjeviti cit svùj, život srdce svého? Ó,
láska má, vroucí jako plamen sluneèní, skrývala se byvši udušená a ukrutný slib navìky ji zatajil! Nyní smrt pøetrhla závoj
a mrtvému smím svìøiti, co živému tajiti jsem musela. Vždy
mì duch tvùj oblétá u ty nyní uvidíš umírající srdce mé po tobì
prahnouti, v neobmezené lásce a mocném toužení po tobì
zacházeti!“ - Toužení - zacházeti - dala ozvìna za odpovìï,
když byla Klára mluviti pøestala, a uleknutou, na vše strany
pohlížející dívku v osamotnìlé hrobce pojala hrùza. Vzpamatovavši se klekla u rakve a vykonávala vroucnou modlitbu.Vilím zaslechl žal i modlitbu její. To byla ta láska, kterou on
neznal, o které jen slýchal, ve kterou však jindy nevìøil. Srdce
jeho bylo pohnuto, mysl pøekonána - ale již pozdì! Klára ještì u rakve kleèela, když na železné dvéøe hrobky mocným
rázem udeøeno bylo. dívka trnula v novém leknutí, nevìdouc
co èiniti, any se otevøely dvéøe a hrobník s lampièkou
k mrtvému se blížil. Klára se rychle ukryla v kout za rakve dávnovìké, se strachem oèekávajíc, co otec její èiniti bude. Hle,
tu on pøistoupiv k Vilímovi násilnì víko rakve odrazil, až praskot prken všemi stìnami se ozýval.Strašlivý byl pohled chodce noèního. Mdlá záøe lampièky slabé svìtlo pohazovala
na bledé, v bolestném usmívání stahující se tváøe. Zoèiv Vilíma v tak ouzkém bytu uloženého, poèal se tøásti a co bledá
socha s jiskøícíma se oèima pozoroval zesnulého mladíka, až
pak ruku na srdce své položil, jako by vnitøní boj utišiti chtìl,
a zoufanlivý ráz oblièeje v lítostný se promìnil. „Pevnì spíš
a vìènì, vìènì tak budeš spáti! - Blaze tobì, blaze oku tvému, že nevidí, co tobì pøináším; neb kdybys živ byl a vidìl,
stydla by krev tvá a srdce by pøestalo tlouci, nebo i hrùzný
jesti dar mùj!“ Tu vytáhnul z òader lebku èlovìèí! Klára poznala hned, že jest to ona, jenž nad postelí její vedle hlavy matèiny se nacházela, o které však nevìdìla, komu náleží. Ošklivý
byl pohled hrobníkùv, když ji vzhùru vyzdvihnul; v divokém pohledu a chvìjícím se tìle opìt procitlá šílenost dosti ráznì
a hrùznì se jevila.“Aj, zde ti navracuji dluh svùj - pøijmi, po èem
jsi tak dlouho toužil. Já ukrýval ten klenot, který jsi hledal, já
pøechovával hlavu otce tvého. - Nuže, nyní jsme všickni vespolek smíøeni. Sem náleží ta hlava, jenž mi povržením ubližovala, a já vraždou pomstìn vám ji navracuji, stìny truchli-
vé! Synu, chovej otce svého!“ Takto øka ukládal lebku
do Vilímových rukou, na nichžto se jiskøily skvostné prsteny
v lesku brilantovém.“Znám já dívku,“ vece polohlasnì hrobník dále, „jížto povinována jest rodina tvá.Jí jste nièehož nezanechali a mnì pozùstala starost o ni. Beze zlata jsi se vyvinul
z prachu, bcze zlata se opìt k nìmu vra! V hrobì neplatí
marnost: klenoty náležejí živým.“ I odòal Vilímovi prsteny až
na jeden, jenžto byl ze všech nejvìtší a na kterém se skvìl
vyrytý znak hrabìcí. Ten vìzel na prstì jako pøirostlý a nemožno jej bylo stáhnouti, až koneènì rozhorlený šílenec vytáhnuv
ostrý nùž Vilímovi do prstu zaøíznul.,,Otèe!“ vykøikla v stínu
sklesnuvší Klára.Uleknutý hrobník obrátiv se míøil nožem k té
stranì, odkud zaslechl zvolání, až se mu ostøí nad hlavou zablesklo. Tu však pøevrhnutá lampièka spadla a hrùzná tma
nastala. U dveøí hrobky se ozvaly hlasy ponocného a jiných
sousedù; rakev poèala hluènì praskati a øíznutím procitlý Vilím z ní povstával.
VII
V domì hrabìcím bylo živo. Panstva pøijíždìlo ze všech
stran na pozvání mladého pana hrabìte ke skvostným hostinám v K... Zdaleka se rozlehal praskot bièù a znìní zvonkù
koòùm i saním pøivìšených. Poèínalo se zveèera soumraèiti
a vesnièané vybíhali z chalup svých, kdykoli veselý bøinkot
nového hosta oznamoval. Dìti obskakujíce sanì doprovázely je až ke vratùm zámeckým, kde nedbajíce na mráz bosy
ve snìhu stály zvìdavì pøíchozí prohlížely, kteøížto v pláštích
i kožichách zaobaleni spìšnì do hoøejších síní ubíhali. Již
se více a více šeøilo a nastávala temná noc. Záøe nesèíslných
svìtel z oken zámeckých se míhala temností. Zvuènou hud-
bou poèaly se plesy, kde po mnohá léta panoval smutek.
„Tomu nech rozumí, kdo chce, já nejsem s to,“ pravil jeden
vesnièan k ponocnému, obcházeje s ním po vsi okolo zámku
„Tyhle lidièky tam se mìní jako mìsíc; brzy jsou rohatí a trkají
jiné, brzy jsou kulatí a toèí se na jejich hlavách. Zámek náš
podobal se jindy klášteru, a nyní se stala z nìho tanèírna; pan
hrabì jindy sotva chodil, a teï si poskakuje jako pražský študent. Co jej k tomu pøivedlo? Kdož ví, co na té celé historii,
o které se tak mnoho mluví a mnoho lže, pravdivého jest!“ „Ticho, ticho!“ napomínal ponocný, ohlížeje se na vše strany.
„Není zde radno o tom mluviti; až budeme za vsí, povíme si
o tom více. Pøi dnešním mrazu by vìru neškodilo zajíti na chvilku do krèmy. - He, kdo to?Rychle, sousede, za mnou; to jest
on!“ Ledva to vyøknuv utíkal vpravo mezi chalupy.“A kdo to
má býti? „tázal se vesnièan za ním utíkaje. „Spatøil jste nìkoho podezøelého?“ „Jen rychle za mnou! Kdož by to byl jiný
nežli hrobník? Zde mezi zdìmi se mi ztratil.“ „Pozorujte šlápìje v snìhu, pak nám neujde - máte již stopu jeho?“ „Mám,
tudy vede za konšelovu zahradu.“ „Tím lépe; u lípy se spojuje
zeï s uèitelovou stodolou a není tam žádného prùchodu.“ Celá
tato rozmluva trvala jen okamžení a ponocný byl již daleko
vpøedu, neslyše poslední slova mluvcova. Nemohl však nikoho dohoniti a tìžké padnutí za zdí pøesvìdèilo jej, že pøedchùdce jeho neoèekávanou a obtížnou cestu si vyvolil, totiž
pøes zeï, kamž jej ponocný tak snadno následovati nemohl.“To jsem se nadarmo ubìhal,“ dí ponocný k blížícímu
se sousedu; „takový skok pøes zeï by hrobník nebyl vyvedl;
mám za to, že to byl nìkterý pacholík ze vsi.“ „Anebo také,“
vece soused, „že nìjaký pøespolní taškáø, použiv hostiny
v zámku, zde nìco vyvésti chce. Nesmíme se odtud vzdáliti;
kdož ví, co z toho pojde!“
„Dobøe máte!“ svìdèil ponocný. „Vy zùstaòte zde, já pùjdu
druhou stranou, a kdyby se nìco vyskytlo, jen na mne zahvízdnìte.“ Ponocný odešel, zanechav souseda v ouvozu o samotì.Šedivý mrak se zatím na celém podnebí rozložil, zakrývaje
tváøi spanilého mìsíce a jasné zraky skvoucích se hvìzd. Pùlnoèní vichr zuøil krajinou a sníh se poèal sypati z oblak, ochladlou zem v bílé umrlèí roucho zaobaluje. Za vsí se rozléhalo hvízdání ponocného, ale jenom štìkot psù odpovídal, an soused
opustiv strហdo krèmy se byl odebral.Asi pùl hodiny bylo uplynulo, an ponocný sám též do krèmy vstoupil.“Sousede, vás
by mìl èlovìk postaviti do hrachu proti vrabcùm, ne však
na strហobce! Prsa jsem si mohl vyhvízdati - nu, zde byste
mì arci nebyl doslechl.“ „Kmotøe,“ odtušil soused, „byl by høích,
psa tam nechat déle státi, neøkuli èlovìka!Nemohl jsem vydržeti v snìhu a chumelici, proto jsem odešel, domnívaje se,
že vás zde již najdu. Mámtì za to, že by naše dnešní hlídka
zbyteèna byla.“ „Já ale nemám za to!“ dí ponocný. „Kdybyste
byl zùstal, mnoho byste byl získati mohl. Dvacet tolarù bysme
mìli v kapse -já vidìl hrobníka!“ „Hrobníka?“ zvolal hospodský, pøisednuv blíže k ponocnému; „prosím vás, kde jste jej
vidìl a v jakém stavu?“ „Za vsí. Právì odtamtud pøicházím.“
„A proè jste se ho nezmocnil?“ vece soused.“Proè vy jste utekl? Já samoten se nemohu s ním rváti. Vždy každý dobøe ví,
jaký strach jde z toho šílence; on se nazývá tygrem a hrozí
smrtí, kdokoliv se ho dotkne.“ „A jak jste jej zahlídnul?“ „Postaviv se za zeï -“ vypravoval ponocný-“abych se ponìkud
uchránil pøed vìtrem a snìhem, zaslechl jsem nablízku šumot. I ohlídnu se, a hle, hrobník se škrábal po zdi a nespatøe
mne skoèil dolù. S obnaženou hlavou, v otrhaném odìvu, bos,
rázný kej v ruce, zimou se tøesa utíkal ke høbitovu. Zpoèátku
jsem nevìdìl, co èiniti, pak jsem hvízdal dle možnosti, vy však
jste mì neslyšel. Hrobník ale zaslechnuv hlas mùj obrátil
se a dal se na outìk k rybníku.“ „Kdo by se byl nadál,“ pravil
soused, „že se tu ještì ukáže!“ „Vždy ho již mnozí lidé vidìli
zde pobìhávati!“ øekl hospodský. „Ano, kdyby pan hrabì
a páni ouøedníci nevìdìli, že je zde, nemusel bych k ponocování ještì nìkoho k sobì jednati, aniž by byli vysadili odmìnu dvaceti tolarù pro toho, kdo by jej pøivedl“ „Nuže sousede,“
jal se mluviti hospodský, „zdalipak jste se opìt nìèeho nového dovìdìli o tom vytrženci?“ „Nového nic,“ odtušil ponocný,
„dosti však na starém. Pan hrabì co ví, nezjeví a u ouøadu
panuje takové tajení, že se i nám svìdkùm zapovìdìlo v obci
mluviti o tom, co se bylo pøihodilo. Jen to je jisto, že hrobníkovy cesty již odedávna nepravé bývaly.“ „Tomu rád vìøím,“ pravil na to hospodský. „Dávno jsem se vás již chtìl ptáti, jak
se tehdហdìlo s panem hrabìtem. Žádný se o tom dosti jasnì nevyjádøí; vy byste mi to mohl povìdíti, pokud jsme tu sami
a žádný nás neposlouchá.“ „Bude vám povìdomo,“ poèal
opìt ponocný, „že jsem dostal rozkaz zvláštì na høbitov dohlížeti; a právì v oné pamìtihodné noci, kdy nᚠpan hrabì
náhodou aneb bùhvíjakým èarodìjstvím z mrtvého spaní procitnul, stalo se, že konšel se mnou ponocoval. Ke høbitovu
se blížíce spatøili jsme bílou ženštinu k hrabìcí hrobce kráèeti. Nedùvìøuje sobì zùstal jsem státi, ale konšel mì za sebou
táhnul. Když jsme pøišli ke vratùm høbitovním, vycházel hrobník právì z chyše své a s lampièkou v ruce také se ke hrobce blížil. Zlehka za ním šedše u vchodu jsme státi zùstali, oèekávajíce, co se díti bude.“
„A co jste vidìli?“ dí hospodský.
Ponocný vypravoval, co tam byl spatøil, litoval však, že samomluvì hrobníkovì neporozumìl. „Jak nám ale uskoèil,“
doložil nato, „a kam se v okamžení podìl, nevím.“ „Podivná,
nepochopitelná vìc!“ pravil soused. „Nejdivnìjší ale jest promìna celého chování, a jak se zdá, povahy našeho pana hrabìte.“ „Tomu se diviti nelze,“ vece ponocný; „pøíchod cizích
mìní život domácích. Když pøátelé pana hrabìte o zázraèném procitnutí jeho se dovìdìli, ze všech všudy stran jej navštívivše nový život v zámku zavedli. Podivnìjší jest chování
se jeho ku Kláøe: každodennì k ní dochází na høbitov. Chtìl
prý, aby se pøestìhovala do zámku, ona však odporuje.“ „Já
doslechl, že po velikonoèních svátcích do kláštera vstoupí.“
„Kdož ví, jak se to ještì podivnì skonèí!“ „Ba arci!“ pøisvìdèil
ponocný. „Víte-li pak ale, že pan hrabì knihy, písemnosti a jiné
hrobníkovi náležející vìci na ouøad odnésti dal a že usouzeno jest a veøejnì se ohlásí: ncdostaví-li se stíhaný hrobník
do konce bìžícího mìsíce, prohlídnuté spisy jeho hrdelnímu
právu do Prahy se odešlou; z èehož vysvitá, že záležitosti hrobníkovy dùležité jsou.“ „Tomu rád vìøím,“ dí hospodský. „slyšel
jsem, že pochází z rodu našich hrabat.“ „Aj - kdo to?“ zvolal
ulekaný soused, ukázav na dvéøe, anyžto se otvíraly - a hrobník vstoupil do svìtnice. Všickni byli jako omámeni. Strašlivý
byl pohled na hrobníka. Uprostøed svìtnice na ukrutný kyj
podepøen, divoce vùkol sebe pohlížel. V oblièeji šílence však
se jevila bolest, jakហse neskrývá v žalosti obyèejné - jaká
se jevívá jen u velikém hoøi vznešených duchù, an šílenost
s velikostí v nìkterém ohledu sobì podobny jsou, pøestupujíce totiž meze všedního života. I v šílenosti døímá poezie, ale
hrùzná u vyjevení svém. Kde planoucí, umírající oko co mdlá,
ale podpalující jiskra od stínu k stínu pobluzuje, kde vystoupivší duch opravdivosti žádné oblohy nenalezá, by horoucí
želání své ve chladných oblacích zmírnil, žádného nebe, ve kterém by zapomnìl na zem, kteréžto by mu vrátilo, co mu odòala zem: tu omdlená toužící a bloudící duše zpìt se utíká v hlu-
bokost srdce, ukrývajíc se tam svìtu nešlechetnému. Ach,
kdož podobný stav bez bolesti pocítil? A v bolesti té až
k šílenosti povýšené døímá hluboká, truchlivá poezie!Takový
byl výraz tváøe hrobníkovy. Divoce se zachechtal a ke smíchu
tomu celé tìlo se mu tøáslo. Otrhaný odìv zvýšil strašlivý pohled jeho. Obnažená prsa viditelnì se dmula, ve vlasech lesknul se sníh a krùpìje jeho chladily mu èelo. Bosé nohy krvácely zde onde, kamením a trnem natrhnuty.“Hahaha!“ zachechtal se šílenec. „Vidìli jste - krásná luna v okénku klášterním
jak se ouplnì skvìla nad pahorkem? Vidìli jste blcdou tváø
její, jak na tygra se usmívala?O nikoliv! Vy sprosáci plazíce
se v prachu nezíráte vzhùru! Tygr ji vidìl, on krvavým pazourem svým ji zachvátil a ona se škaredá ukryla ve hrob a krásné
líce její ve hnusnou potvoru se zmìnilo. Tygr, tygr ji zachvátil
krvavým pazourem tímto, a ona nezírá více, nesmìje
se a nesvítí! Hahahaha! Slyšte, strašliv je tygr, když se smìje.
Dlouho bloudiv lesem pustým opustil nyní brlohu svou. Dejte
mu jísti - jísti chce tygr, by nasycen mohl se vrátit do brlohy
své, do èerného lesa. Jísti mu dejte, sice i vás zachvátí a znièí
jako lunu svou!“ Ledva to vyøknuv kyjem svým vùkol sebe švihal a ustrašení sousedé nehýbali se z míst.“Nuže, nedáte-li
tygru jísti, roztrhá skrýše vaše!“ Tu hospodský, nejzmužilejší
mezi všemi pøítomnými, vstana popuzoval ponocného
i souseda, aby násilím hrobníka se zmocnili. Ponocný poèal
hlasitì køièeti, by vzbudil domácí lid, hrobník ale kyjem svým
tak silnì na stùl udeøil, až jej vedví rozrazil a jedinká svíce
ve svìtnici zhasla.
„Tygr je hladov; hladem-liž jej zajíti necháte? - Tygr se pomstí, haha!“ Tu se hømotem se obrátiv utíkal šílenec z domu
a chechtot jeho tichou nocí strašlivì se rozléhal. -V zámku
se zatím hosté vesele zabývali, a nedbajíce na èas i neèas,
hluènì si poèínali, hudba hráti, jinoši a dívky tancovati nepøestávali. Jenom jeden ze všech u okna stoje, ve hlubokém pøemítání v temnotu noèní hledìl.Zdaleka se míhalo skrovné svìtýlko z chyše hrobníkovy, jižto Klára samotná obývala.- „Proè
bdí osamotnìlá tam dívka, vší spoleènosti se straníc? Proè
nechce ta, jenž srdce své mi odkryla, zde pøebývati, kde by
pøátelská i snad jiná vyšší moc ji ochraòovala? O èerný osude! Když jsem ji neznal, tu se dennì blížila ke mnì a já se jí
stranil; nyní, když já ji hledám, skrývá se dívka pohledu mému!“
Odbila pùlnoc. Svìtýlko na høbitovì nebylo ještì uhaslo. Tu
se zdaleka ve snìhu vyskytla postava po pahorku bìžící.
Nedalo se rozeznati, byla-li to postava èlovìèí. Brzy se zdála
ve snìhu se váleti jako divoké zvíøe, brzy opìt zcela zmizela
z oèí; brzy zase vzhùru bìžela a napotom pahorkem dolù
se valila.“Aj, co to?“ zvolal pozorující Vilím, a ledva to vyøknuv,
hodil na se pl᚝, ozbrojen pak dvìma bambitkami a nepozorován spoleènost opustiv ku høbitovu spìchal. Krajina byla
tichá, ani jeden živý tvor nerušil spaní mrtvé prostory. Èlovìèí
stopa se nikde nejevila a pahorek se bìlal nad pustou rovinou. Záveským rybníkem napolo zamrzlým táhly se pablesky
ze síní hrabìcích a slabé lampièky svìtlo kmitalo se z chyše
hrobníkovy. Mrtvé ticho oblehlo krajinu; jen když hudci v zámku hluènìji si poèínali, tu rozvinuté zvuky truchlivì se v dálce
ozývaly, nebo smutno jest i nejveselejších zvukù v dálce umírání.Vùkol žádného nespatøiv k chatrèi na høbitovì se pøiblížil,
kde Kláru, v nábožné knížce ètoucí, pozdní návštìvou svojí
pøekvapil.“Ty ještì bdíš?“ pravil k ní zticha. „Že jsem v okénku
svìtlo spatøil, pudilo mne ouzkostné tušení dohlídnouti, zdali
zde bezpeèno jest. Proè jsi nešla již spat, Kláro?“
„Tichá noc je pøítelkynì opuštìných,“ vece dívka; „slova dávno zemøelých, pøi ètení spisù jejich, útìchy poskytují bolestné-
mu srdci mému.“ „Však i v životì samém nalezla bys útìchy,
milá Kláro, jakové tobì ani mrtvá slova knih, ani jednotvárná
samota nedopøeje.“ „Ó nikoliv, pane hrabì! Tam v nepokojném svìtì nezasvitne tak jasnì oblažující onen cit - útìcha
nebeská, any hluèné plesy na okamžení odvrací duši od pozorování svìta vnitøního. V tìchto okamženích se chová veliká ztráta, jakoužto radosti života pospolitého nikdy nenahradí.“ „Myslíš? Kde však zùstává ouèel žití pozemského? Trvanlivý žal oslabí èinnost naši; beztìlesné myšlénky, kteréžto
v život neuvádíme, stanou se prázdnými sny, a komu vezdejší dnové bez èinu uplynou, nad toho ztraceným vìkem vstane
jitro se zoøí studem zardìnou.“ „Aj, jakýž by mne ještì èin oèekával? Síla má nestaèí k o odvrácení osudù protivných a i
k tichému, trpìlivému snášení jsem slaba. Neznám žádného
na zemi, kdo by mì tam oèekával. Matka má jest již dávno
pochována a každé jaro vzbuzovalo slzy mé na jejím hrobì.Ty
slzy a ty kvítky bývaly jedinkým utìšením mým. Pramen slz již
vyschnul a i poslední kvìty zvadnuly. Ana radosti neznám a v
žalu plakati nemohu - zdali znièeno není srdce mé? Jakýž èin
ještì kyne na zemi srdci znièenému?“ „Znám i ctím hoøe tvé,
nepochopuji však, proè bysi v nìm zajíti mìla. V onom svìtì,
kterého se obáváš, mnohé nalezneš okolnosti, jenž tebe tìšiti budou, nerušíce duševní život tvùj. I já jsem dlouho ve bludech žil. Z jiné strany se mnì otevøel život a ten svìt, kterým
jsem neznaje ho dlouhý èas opovrhoval - svìt citù ovlažuje
nyní chladné srdce mé. - Opustil tebe hluboký cit tvùj? Pokud
cítilo srdce tvé, nebylo znièeno a vìz, že v citu nejhlavnìjší
èinnost pohlaví tvého se chová. Miluj, jako jsi jindy milovala,
a budeš utìšenìjší; a mùže-li tì oblažiti vìdomí, že jsi jiného
šastným uèinila, obra srdce své tam, kde mu soucit kyne
a kde se láska láskou odmìòuje!“ „Jak to myslíte, pane hra-
bì?“ tázala se Klára a líce její se zardìla, jako by tajemství
srdce planoucí tváøí vyjeviti se chtìlo. „Pamatuji, že jste jinak
smejšlíval, zavrhuje srdce lidské a cit slabostí nazývaje.“ „Ó,
bohužel tomu tak bývalo! Byli to dnové zatemnìní, vìk smutnìjší nežli ona ve hrobì probdìná doba, kde jsem teprv ztrátu svou poznal a nového života nabyl. Prvnìjší smejšlení své
pochoval jsem ve tmách jediné strašlivé, mnì nezapomenutelné noci. Mrtvému tehdហtìlu dopøáno bylo v hlubokost svìta
i srdce zøíti, až vnitøní hled mùj k jádru života se prodral a pøesvìdèil, že cit božskou zajisté mocnost a vnady rajské do sebe
má.“ „Jak?- Vy jste zaslechl -“ „Ano!“ vece Vilím, ruku dívèinu
na srdce tiskna; „slyšel jsem pøiznáni tvé a každé slovo
se ujmulo v srdci mém. Ó, proè jsem musel umøíti, abych
se znovu narodil? Proè v rakvi ležeti, bych poznal tebe a lásku
tvou?Zde se jevila vùle vznešenìjší, bylo nám to obìma souzeno. Však proè se mì nyní straníš?Vìz, že tì miluji, jakož
i pøesvìdèen jsem, žes i ty mne milovala. Ten samý osud, kterýžto mne uvedl k novému èerstvému života pramenu, ten
i tebe uvedl ke mnì; mohla bys odepøíti volání jeho a prosbì
mé? - Ty se ode mne odvracuješ, Kláro? Oèi tvé slzí? - Ó arci
- já nezasluhuji milost tvou! - hleï, u nohou tvých ti vyjevuji
vìrnou, vroucí lásku svou, jakož i ty jsi se svìøila u rakve mé!
Budiž stálá v citu svém! - Ach, žádným, žádným milostivým
pohledem mnì nepøisvìdèuješ? Proè, Kláro, milovaná dívko, proè se zapomínᚠnyní nade mnou?“ Klára se dlouho
nemohla vzpamatovati.Co ani ve snu neprocitnulo tak skvìlé
v mysli její, co veškerou nadìji srdce jejího daleko pøevyšovalo, toho se jí nyní dostalo; blahostí naplnìná èíše lesknula
se pøed okem jejím, nevýslovnì smutným. Mocností okamžení tohoto byla omráèena.Nad sebou spatøila jasnou hvìzdu
lásky, k ní však vidìla se blížiti èernou, tmavou chmuru a da-
leko, daleko v hlubinì její planula slova kletby otcovské. Krásná hvìzdo lásky, jakkoli pøívìtivì kyneš z temnomodré dalekosti noèní - zajdi, ach zajdi, skryj se za obzorem ;v usmívání
tvém budí se žal a záøe tvá loudí jen slzy z oèí našich! Nemožno bylo dívce zodpovídati slova Vilímova. Cokoliv øíci se snažila, v procitnutí již udusiti musela.“Aj, odvrácena ode mne ani
neodpovídáš?
Tedy mì zcela zavrhuješ?“ „Ó nikoliv,. Nechte mì, pane hrabì, opuste chyši tuto, probùh vás prosím! Ach - slova vaše
jsou tak vášnivá, a já vám je zodpovídati nemohu - nesmím!
Opuste mì, neb ústa má zavøena jsou pøísahou a srdce mé
odvráceno jest od svìta!“ „Tebe opustit? Nikoliv - okamžení
blažených málo èítá život mùj! Jak bych mohl nyní odejíti, kdy
nejblaženìjší chvíle mnì kyne?Nebyla by tu ztracena nejkrásnìjší èástka žití mého? Slyš, mì sem hnala nevýslovná touha, bych z úst tvých nabyl opìt pøesvìdèení o lásce tvé jako
tehdហve tmavé hrobce. Ó rci, dívko, proè mnì nyní všecku
dùvìru svou odpíráš? Èili nepochopuješ zmìnu jednání
mého? „, Hluboko se drala slova jinochova do srdce Kláøina.
Jaký to boj pro milující dívku! Vidìla milence u nohou svých;
vìdìla, že jediné laskavé pohlédnutí jej oblaží - a ústa ni oèi
nesmìly vyjeviti žádost srdce! Sebravši ale veškerou sílu svou
umínila sobì Vilímovi uèinìný slib a otci složenou pøísahu vyjeviti. Když byl Vilím s hrùzou dívku vyslechnul, pøesvìdèoval
ji všemožnì o neplatnosti pøísahy vynucené, dokazuje jí, jak
nerozumné bylo by splniti slib šílenci uèinìný.“Co žádá otec
tvùj ode mne? Proè na všech stezkách se potkáváme? On
byl jediný, ku kterémuž jsem za temných èasù života svého
ze samoty své docházíval. Dobøe jsem pozoroval, jak za pøívìtivou tváøností jeho nedùvìra se kryla. Jaká toho byla pøíèina, tobì vyjeviti nelze; až však vyzkoumány budou sledy jeho
a jednání jeho sluncem pravdy se osvítí, pak snad odvrátíš
navždy srdce své od otce milovaného. To však nesmí zrušiti
aniž oslabiti lásku naši. Což medle této po otci tvém? Sprostí otcové, ouplnému opanování rodiny své uvyklí, sobìctví svoje
až na vzrostlé dìti vztahují a i v záležitostech srdce jim pøedpisovati se osmìlují! - Zatvrzelci! Oni necítí v žilách svých
zmužilosti ni citù mladistvých;nevìdí, jak daleko je pøevyšuje
nynìjší mladý svìt! - Má jsi, Kláro, a kdyby desatero pøísah tì
poutalo ku svévolnosti šílencovì!“ Ještì mnoho mluvil Vilím
u vášnivém zápalu. Více a více pøesvìdèoval Kláru o neplatnosti slibu jejího; ona pak, uznávajíc pravdivost dùvodù jeho,
dlouho trvala v rozpacích.Vítr huèel krajinou a slabý èervený
požár dále a dále po nebi se vinul. Lampièka v chatrèi dohoøívala. Vilím obejmul milenku, kterážto zpoèátku jen slabì mu
odporovavši vroucím napotom políbením vše a více vyøknula,
nežli ústa její zamlèeti mìla.“Hled, milenko, již se i nebe rdí.
Jitro nám osvìcuje svatební pochodeò a žádná mocnost nás
nerozdvojí více!“ A hle, dále a dále planulo nebe a více a více
rdìly se líce dívèiny. V náruèí milence zapomnìla na minulost
a budoucnost, nový krásný život se jí objevil. Ústa Vilímova
plamenem žhoucím posívala ústa i líce Kláøiny. Oko hledìlo
v oko, jako by oba i duše své k obejmutí vábili; srdce se vinulo
k srdci, jako by v jedno splynouti chtìla ke spojeni vìènému.
Tu silná rána udeøila na okno, že se sklo s bøinkotem v tisícero kusù rozlítlo, a kyj nad hlavou Vilímovou zarazil se v zeï.
Uleknutý jinoch vyskoèil, a hle-za oknem stál hrobník se strašlivým oblièejem. Jednou rukou vzhùru na lebku nad Kláøiným
lùžkem ukázav, druhou na srdce položil.“Ha!“ vykøiknul Vilím;
„ïáble, co to?“
„Tak se pomstil tygr!“ zvolal hrobník a zmizel. Celá vesnice
stála v jednom plamenu. Na nebi to nezasvítalo jitro, nýbrž po-
žáry hoøících stavení. Vichr divoce vál, dítky a ženy køièely, muži
nosili a hasili, v to se mísily zvonky z celého okolí a žalostný
zvuk trouby ponocného se zanášel vìtrem, jako by i mrtvé
z hrobu vzbuditi chtìl.Vilím pádil za hrobníkem, kterýžto divokým letem k háji ubíhal.
VIII
Po vyhoøeni vesnice K... uplynulo nìkolik mìsícù; hrobníka
nebylo v krajinì, aniž kdo vìdìl, kam se podìl. Do všech krajù
rozeslaly se pøíkazy od ouøadu, aby se šílenec stíhal, a znamenitá odmìna slibovala se tomu, kdo jej pøivede nebo udá,
kde se zdržuje; ale všecko nadarmo. K vysvìtlení okolností
prchlíkových, aèkoli všickni skoro sousedé vesniètí na ouøad
voláni byli, nicménì málo pøispìli. Nìkteøí o hrobníkovi zcela
nic nevìdìli, jiní dosvìdèovali, co ponocný udával, opìt jiní
mìli jej za èarodìjníka. Ze všeho udání však jen ta jistota vyplývala, že hrobník otvírav hroby olupoval mrtvé, kteréhožto
mínìní pravdivost z nalezených ve pøíbytku jeho zlatých øetízkù, prstenù a penízkù vysvítala; nacházel se mezi nimi mnohý klenot hrabìcí rodinì náležející.Ale i jiné vynašly se ještì
pozùstatky, temnou minulost osvìtlující. Tu hrozné podezøení,
v jakémž hrobník vìzel, více a více se objasòovalo, až pak
dostateèné dùkazy o pravdì pochybovati nedaly.Pøi prohledání zanechaných pozùstatkù pøedevzal sobì Vilím prohlídnouti knihy, rukopisy a listy hrobníkovy, a tu se jevila hrùzná
tajemství. Jednotlivé psané listy, nìkterým knihám pøivtìlené,
všelijaké poznamenání zde onde na deskách a nepotištìných
listech - jak bylo patrno, od hrobníka sepsané - tvoøily, když je
byl Vilím v poøádek uvedl, dokonalý pamìtník šílencùv.Nyní
byla nalezena dráha, kteroužto právníci dokonalého pøesvìd-
èení nabýti mohli. Po dalším poptávání vyskytlo se dosti dùkazù o mnohostranných zloèinech hrobníkových.Ale mnohem
více nalezalo se v pamìtníku, nežli právo zvìdìti chtìlo. Jako
by temný závoj se byl roztrhnul, vyjevila se mu hrùzyplná minulost. Odporující sobì city bolesti a soucitu, zošklivení
a zavržení provívaly srdce ètoucího a tragická èinnost hrobníkova i odporný osud jeho mnohou slzu mladému hrabìti vynutily a pøísné soudce ku podivu pøivedly I na dávno zašlé
nehody se pøece jedna ještì myšlénka bolestnì pøipíná: že
nepravým jednáním a odporným osudem vzbuzený nesouzvuk
pøirozenství i v nejvzdálenìjší budoucnosti ještì zaznívá a nikdy více navždy nezajde. Jako pøi každém i nejnepatrnìjším
pohnutí daleké svìty se zachvìjí - aè neviditelnì; jakož i dosti
malý kamínek v oceán hozený dalekým moøem pohne - aè
nepoznatnì: tak i èiny minulosti co neukojitelní duchové pronásledují vìky i rodiny, vždy se opakujíce. „Ach!“ dí Vilím
k sobì, „co i mne ještì oèekává - a Kláru - a jeho? Ó kýž by
ho již nebylo; hanebná smrt oèekává jej - nech radìji ukrutnou zajde!“ -