Svatební obřady pro Vyvolené

Svatební obřady pro Vyvolené
Moc tradice se projevuje v emocích lidí spojených s různými činy, symboly a praktikami. Tradice předávané od
generace na generaci nesou s sebou pocit spojitosti. Produkují v mysli emoce dřívějších zážitků a poskytují
silné citové pouto napříč času a vzdálenosti. V dobách ztráty mohou tradice dokonce přinést i pocit útěchy.
Různé kultury a dokonce i individuální rodiny mají chráněné tradice, kterých si váží pro svůj význam.
Tradice přinášejí krásu a význam do mnoha oblastí života. Zatímco náboženská věrouka by měla být založena
na Písmu více než na tradici, existuje mnoho jiných oblastí, ve kterých může tradice velmi obohatit životy těch,
kterých se týká. Svatba je jeden z obřadů, který má mnoho tradic.
Pro páry, které chtějí své manželství postavit na Bibli a
to Bibli samotné, odložit stranou všechno, co má
podtext „Babylon“, vyvstává mnoho otázek. Jaký je
správný Biblický svatební obřad? Musí se svatba konat
v kostele? Může se konat na radnici? Je špatné získat
„legální“ úřední doklad o sňatku, nebo by měl člověk
jen složit manželský slib před svými přáteli a rodinou?
Určuje Bible, v jakou dobu dne by se měla svatba
konat? A jak je to s „tradičním“ svatebním oděvem?
Mají Yahuwahovi lidé nosit svatební prstýnky?
To jsou všechno důležité otázky. Bible neposkytuje
konkrétní instrukce o tom, jak by měla svatba probíhat.
Avšak zásady, které jsou v Bibli uvedeny, poskytují
základ pro odpověď na každou otázku.
Různé kultury mají odlišné definice o tom, co
představuje svatba. Protože Bible mlčí o tom, jak by
měl vypadat svatební obřad, je naprosto přijatelné
začlenit do svatby různé tradice, které ve tvé kultuře
dávají smysl a krásu.
Není to místo, květiny, šaty, dort ani svatební
prstýnky, co spojuje dva jednotlivce v jeden manželský
pár. Je to slib, který vysloví před Yahuwahem a
svatebními hosty, kteří slouží jako svědkové z lidí při
obřadu.
Spojení muže a ženy v manželství je často nazýváno
„svatým manželským svazkem“. Je to posvátný vztah, který se liší od každého jiného přátelství nebo
partnerství, které člověk má. Při Stvoření stvořil Yahuwah obě pohlaví. Právě ve spojení muže a ženy měl být
charakter Yahuwaha odhalen všem stvořeným bytostem:
Řekl opět . . . [Elohim]:Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a ať panují
. . . nade vší zemí, i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi. I stvořil . . . [Elohim]
člověka k obrazu svému, k obrazu . . . [Elohimovu] stvořil jej, muže a ženu stvořil je. (Genesis
1,26.27)
Manželství je proto daleko více než jen právní smlouva mezi dvěma stranami. Je to smlouva dosvědčena a
požehnána Stvořitelem.
V lidském právním systému se na manželství pohlíží jako na právní kontrakt. Proto ne každému je dovoleno
vykonávat náboženské obřady. Jen ti, kterým byla dána potřebná autorita státem, mohou vykonávat svatební
obřady.
Pro věřící je manželství daleko více než
jen právní kontrakt. Je to smlouva –
dohoda zavazující pod zákony Nebeského
království, a dosvědčena a posvěcena
velkým Zákonodárcem. Kontrakt je
zavazující v lidských síních zákona, ale
smlouva učiněná slavnostním slibem a
dosvědčená samotným Vládcem vesmíru
je daleko závaznější. Zákony lidských
soudů mohou zrušit „právní kontrakt“
manželství, ale tato smlouva je stále
závazná pod zákony Nebeského soudu.
Uvědomění si skutečnosti, že je to právě
slib před Yahem, který dodává vážnost
každé svatbě, vedla mnohé k otázce, zdali
je nezbytné nebo dokonce vhodné být
„legálně“ oddán a obdržet oddací list při
obřadu vykonaném úředníkem státu, který je zmocněn vykonávat svatební obřady. Když vláda vydá nějakou
„listinu“, zahrnuje tento akt uznání toho, že vláda může dát k tomu svolení, ale že může také odvolat nebo
odmítnout ti právo se oženit. Obyčejně má vláda určitá omezení ohledně manželství. Většina vlád odmítá
povolit manželství:





Mezi jednotlivci úzce příbuznými jako jsou sourozenci, rodič / dítě nebo někdy bratranci a sestřenice.
Mezi osobami stejného pohlaví
Mezi člověkem a zvířetem nebo jinou nelidskou entitou
Pokud je jeden z nich pod hranicí jistého věku, aby byli ochráněni nezletilí před pohlavním zneužitím
Pokud je jeden nebo obě strany již v manželském svazku
Je pravdou, že oddací list tě neučiní ženatým nebo vdanou z pohledu Nebes. To však neznamená, že pár, který
spojí své životy v manželství, by měl odmítat následovat právní požadavky manželství, které vládnou v zemi,
ve které žije.
Každá duše vrchnostem povýšeným poddána buď. Neboť není vrchnosti, jediné od . . .
[Yahuwaha], a kteréž vrchnosti jsou, ty od . . . [Yahuwaha] zřízené jsou. A protož, kdož se
vrchnosti protiví, . . . [Yahuwahovu] zřízení se protiví; kteříž se pak protiví, tiť sobě odsouzení
dobudou. (Římanům 13,1.2)
O několik století dříve bylo v Anglii
manželství
uzavíráno
tradičním
způsobem tak, že došlo k výměně pásků
na zápěstí a bez přítomnosti kněze. To se
nazývalo “obecným právem” manželství.
Takto sezdaná manželství se považovala
za právně zavazující a došlo k
obrovskému skandálu, když jeden saský
král zavrhnul svou manželku podle
obecného práva, aby uzavřel nový
svazek s jinou ženou, kterému požehnal
kněz. Všechny země měly nějakou
formu takového druhu manželství.
S rozšířením Římsko katolické církve po
celé Evropě upadla manželství podle
obecného práva v nelibost. Jen
manželství “požehnaná” knězem, byla
považovaná za morálně zavazující. Nakonec v roce 1753 zakázala Anglie manželství podle obecného práva
svým Marriage Act (Manželský Čin). Od té doby musela být manželství uzavírána knězem Church of England
(Anglické církve), což se však netýkalo Židů nebo Quakerů.
I dnes mnoho zemí dovoluje manželství podle “obecného práva”, protože rozpoznávají, že právo oženit se
existovalo dříve, než byly ustanoveny vlády, a tak manželská instituce existovala dříve než ustanovený zákon. I
ty vlády, které uznávají manželství uzavřené obecným právem jako správné, ne vždy uznávají jako manželskou
entitu ty, kteří nevlastní státem vydaný oddací list. To je znepokojivé, protože to má vliv na další právní
záležitosti.
Manželský vztah ovlivňuje majetkové vlastnictví, práva na pozůstalost, manželské výhody a mnoho dalších
manželských výhod, jako např. daňová úleva. Registrace manželství u řádných právních úřadů je závazné pro
ochranu zúčastněných osob. Pokud by měl mít manželský pár děti, je také právní ochranou pro děti a neměla by
být ignorována jen proto, že se jedná o právoplatný oddací list vydaný lidskou vládou.
Oddací list poskytuje určitou úroveň ochrany pro případ úmrtí partnera nebo rozvod. Vlády, které uznávají
manželství podle občanského zákona, typicky vyžadují nějakou formu důkazu takového manželství, pokud je to
vyžadováno u soudu nebo pokud je takový důkaz manželství nezbytný k majetkovému vypořádání zesnulého
partnera.
Obecné právo až tak “nekontroluje” samotný čin svatby, ani “neustanovuje” manželství pomocí
nějakých ukazatelů, které by mohly rozhodnout, zdali jsou muž a žena skutečně manželé, nebo
jestli jen nepoužívají slovo “manželé” bez existence nějakých podložitelných základních
elementů, které společnost přijímá jako důkaz pravého manželství. Stručně řečeno, běžné právo
se nezaobírá manželstvím, dokud není platnost manželství zpochybněna u soudu. V takovém
případě použije soud běžné právní normy, které byly vytvořené, aby rozhodly o tom, zdali je
dané manželství skutečně ustanovené jako manželství.1
I když jsou manželství podle “obecného
práva” v některých zemích legální,
existuje širší princip, který by se měl
zvážit. Je to důležitost vyvarovat se
zdání zla. S klesající morálkou v dnešní
společnosti žije stále více lidí pospolu
bez výhod manželství. Když pár žije
spolu
bez
nezbytných
papírů
požadovaných jejich vlastní vládou,
prokazujících
státem
uznávané
manželství, vypadá to před druhými
lidmi, že “žijí v hříchu”. I když mohou
příbuzní a rodina dosvědčit sliby
vyřčené před Yahuwahem, před dalšími
lidmi to vypadá, že pár není sobě
navzájem oddán, ale žijí spolu jen pro to,
aby nebyli “sami v posteli”.
Yahushua rozpoznal důležitost vyvarovat se zdání zlého. Pro takové případy, ve kterých není přestupován
Yahuwahův zákon, ale ignorace zvyklostí je považovaná za přestupek, učí Yahushuův příklad, že lidské zvyky
mají být následovány.
Jednoho dne „přistoupili, kteříž plat vybírali, ku Petrovi a řekli: Což mistr váš neplatí chrámovou daň?“
(Matouš 17,24)
Petr si povšiml naznačené kritiky svého milovaného Mistra a rychle se postavil na Jeho obranu. Yahushua nebyl
žádný přestupník zákona! A proto řekl: „Ano!“
Petr si to neuvědomoval, ale k velkému uspokojení Spasitelových nepřátel právě připustil, že Yahushua nebyl
Mesiášem [Pomazaným]! V hebrejském hospodářství žádný „pomazaný“, ať už král, princ, kněz nebo rabín,
nemusel platit chrámovou daň. Jakožto Mesiáš a uznávaný rabín neměl Yahushua technicky platit tuto daň.
Yahushua nepokáral Petra. Věděl, že Petr udělal chybu, když se Ho snažil bránit. Trpělivě vysvětlil Yahushua
Petrovi, proč se ho daňoví výběrčí ptali a proč Spasitel nebyl právně povinnen platit tuto daň. Jeho následující
slova obsahují instrukce pro všechny, kdo zpochybňují legální právo vlád vyžadovat to, co božská vláda
nevyžaduje:
„Ale abychom je nepohoršili, jdi k moři, hoď udici; vytáhni rybu, která se první chytí, otevři jí
ústa a najdeš peníz; ten vezmi a dej jim za mne i za sebe.“ (Matouš 17,27)
„Abychom je nepohoršili“. Yahushua jako Mesiáš nepotřeboval platit tuto daň. Avšak aby zabránil pohoršení,
poradil Petrovi, aby tu daň zaplatil – a učinil zázrak, když poskytl peníze na tuto daň způsobem, který potvrdil,
že On vlastní postavení, kdy nepotřebuje tuto daň platit!
To je postoj, který mají zaujmout všichni, kdo
chtějí ctít Yahuwaha. Vláda Nebes nemusí
požadovat státní oddací list, avšak „abychom je
nepohoršili“, mělo by být učiněno veškeré
opatření, které zabrání zdání zla. Pokud
jednoduchý oddací list zabrání pohoršení, nikdo
by neměl odmítat jeho získání.
Další otázkou je, kde mít svatbu a kdo ji má
řídit? Je nezbytné mít svatbu v kostele, aby bylo
získáno Yahuwahovo požehnání? To je problém
obzvláště
pro
ty,
kdo
vystoupili
z organizovaných dominací.
Zde mohou různé zvyky a zákony do jisté míry
regulovat odpověď. V Severní Americe jsou
pastoři vybaveni autoritou státu k vykonávání
svatebních obřadů. Pokud má pár nějakého
příbuzného, který je pastorem, a mělo by
význam, aby je tento příbuzný oddal, není nic
špatného nechat se oddat tímto způsobem.
Jakmile však člověk chápe padlý stav církví,
není vhodné nechat se oddat v takové církvi.
Žádný Izraelita by se nenechal oddat v chrámu
Venuše, bohyně lásky, jen proto, že to bylo
krásné místo ke svatbě. Podobně Yahuwahovi
lidé, kteří následují výzvu vyjít z Babylona, si
nezvolí svatbu v kostele či církvi.
Jedny z nejkrásnějších svateb se nacházejí venku
v přírodě. Svatba Adama a Evy se udála
v zahradě. Dalšími vhodnými místy jsou rodinné
domy, nebo když je dům malý pro všechny hosty, pak se dá pronajmout nějaká hala nebo hotelový sál, kde je
možné se nechat oddat.
Mnoho zemí neposkytuje pastorům legální autoritu vykonávat oddací obřady. V takových zemích mají ti, kteří
si přejí náboženský obřad, obřady dva: první obřad proběhne na radnici za vedení ustanovené autority a potom
je jejich svazek požehnán náboženským obřadem někde jinde. Není nic špatného na tom, že jsou oddáni na
radnici skrze soudce nebo stanoveného úředníka. Ať už svatební obřad proběhne kdekoliv, provádí ho nějaký
duchovní nebo státní úředník, důležité je rozpoznat jeho vážnost a jako svatou událost, kde je smlouva
ratifikována. Přítomnost přátel a rodiny jako svědků je obyčejně důležitou součástí takové události.
Existují další faktory, které by neměly
být opomíjeny jen proto, že nejsou
Biblickými „příkazy“. Každá kultura má
své vlastní tradice, které dodávají
svatebnímu obřadu krásu a význam.
Izraelský ženich by napsal manželskou
smlouvu, kterou by předložil své
budoucí
nevěstě.
Tato
smlouva,
nazývaná ketubah, bývá darována
nevěstě při zvláštní večeři připravené její
rodinou.
Ženich v ní vyjadřuje svou lásku ke své
nevěstě a předkládá své sliby nevěstě a
její rodině. Uvádí, jak plánuje chránit a
starat se o ní a o děti, které mohou mít,
jak si přeje, aby jejich domácnost
fungovala a děti byly vychovány.
Poté, co by daroval manželskou smlouvu nevěstě, nalil by sklenici hroznového džusu té nejlepší kvality, kterou
si může dovolit, a upil by malý doušek. Mladá žena pak vezme ketubah a prostuduje si ji. Pečlivě zváží každý
bod a zdali to je smlouva, kterou je ochotná přijmout a žít podle ní. Může to trvat nějakou chvíli, než si všechno
projde a ujasní. Není kam spěchat. Když se po pečlivém uvážení rozhodne přijmout ketubah, taktéž upije
z hroznového džusu a od této chvíle jsou považováni za zasnoubené.
Různé svatební tradice různých kultur napomáhají vážnosti této smlouvy, která je právním kontraktem stejně
jako božskou svědeckou smlouvou. Během dnů krutého pronásledování ze strany Římsko katolické církve
nesměli Hugenoti ani Waldenští vykonávat žádné náboženské úkony. Jedině svatby a pohřby. Za těchto
okolností byly svatby velmi náboženským a svatým obřadem, protože to byla příležitost, kdy se praví věřící
mohli bezpečně sejít pospolu. Taková posvátná vážnost u svatebního obřadu je velmi vhodná a zajisté nese
s sebou více Nebeského požehnání než
dnešní běžné, žertováním naplněné
obřady.
Různé kultury vykonávají svatební
obřady v odlišné doby dne. Hebrejské
svatby se konaly v noci. Obloha plná
hvězd nad hlavami byla všem
připomínkou Yahuwahova zaslíbení
Abrahamovi, že jeho potomků bude jako
mořského písku a bezčetných hvězd na
obloze. To však není Biblický příkaz.
Byla to pouze tradice, která přidala krásu
a význam k hebrejským svatbám.
V Anglii je běžné provádět svatby
dopoledne. V jednu dobu bylo dokonce
nezákonné provádět svatební obřad odpoledne. Naproti tomu v Severní Americe se svatby konají odpoledne a
většina formálních svateb se koná večer. Žádná praxe není ta jediná správná a všechny ostatní špatné. Pár by se
měl oddat v pro ně nejvhodnější a nejvýznamnější čas.
Nikdo by neměl podléhat pocitu, že musí za svatbu utratit více peněz, než si může dovolit. Přesto by měla být
věnována péče tomu, aby každý, kdo vstupuje do manželství, ctil toho druhého. V mnoha kulturách se obléká
červená barva pro oslavu manželství a bílá v době zármutku. V západních společnostech je černá barva barvou
smutku a bílá symbolem čistoty. I když není zapotřebí utratit hodně peněz za svatební šaty, sváteční oblečení je
způsob, jak může ženich uctít svou nevěstu a ona svého budoucího manžela.
Svatební prstýnky pochází z pohanství a nejsou nutné pro uzavření manželství. Zlatý kroužek byl symbolem
slunce. Navlékal se na „prsteníček“ levé ruky, protože se věřilo, že žilka vycházející z tohoto prstu putuje přímo
do srdce, místa citů.
Takový symbol, založen na pohanství, není vhodný pro Povolané, kteří chtějí opustit Babylon. V mnoha
kulturách ale nepřítomnost snubního prstenu vede k domněnce, že pár žije spolu bez svazku manželského.
Pokud se nový manželský pár nalezne v takové situaci, jednoduchý prsten nošený ženou po několik týdnů,
dokud si nezíská reputaci vdané ženy, je dostačující k tomu, jak sdělit druhým svůj status a zabránit zdání
zlého. Jakmile toho bylo dosaženo, snubní prstýnek může být odložen jako nepotřebná ozdoba.
Každé úsilí by mělo být učiněno pro to, aby byl dodán význam a důležitost této zvláštní události. Malé dívky
sní o dni, kdy se stanou nevěstou a milující ženich udělá vše v jeho moci, aby podporoval a živil svou
vyvolenou, která se stane ženou jeho snů.
Zatímco mladé páry se těší na svatební
obřad
jako
na
počátek
jejich
manželského života, starší páry, které
jsou spolu delší dobu, si uvědomují
pohledem zpět, že pravý manželský
život začíná během prvních dnů
manželského života. Svatební cesta je
skutečně začátkem jejich života jako
manžela a manželky. Nákladné svatební
cesty nejsou vůbec nezbytností a nikdo
by se neměl zadlužit jen proto, aby měl
krásnou svatební cestu. Avšak je dobré
vyvinout úsilí podle svých nejlepších
možností, aby měl pár nějaké soukromí
právě na počátku manželství.
Celoživotní
návyky
mohou
být
ustanoveny během svatební cesty, která
bude požehnáním pro každého po zbytek jejich životů. Ranní a večerní „rodinná bohoslužba“ hned od počátku,
ustanovení času pro společnou modlitbu, návštěva a naslouchání jeden druhého, posílí manželské pouto a sklidí
bohatou odměnu v nastávajících letech.
Yahuwah potvrdil důležitost posílení nového vztahu od prvních dnů. Přikázal, aby žádný muž nebyl poslán do
války během prvního roku manželství. Měl zůstat doma a učinit ženu šťastnou. To však neznamenalo, že by měl
být pohodlný a nepracovat. Přesto byl první rok zvláštní dobou, jak stojí v Bibli, kdy ti dva se stávají „jedno
tělo“. Jedině skrze sdílené zážitky je takové pouto posilováno a každý nový manželský pár by měl usilovat o
posílení jejich vztahu v bázni Yahuwahově.
Manželský vztah byl ustanoven Yahuwahem. Je-li Stvořitel hlavou domova, manželství může být skutečně
požehnáním. Tak jako bylo zapotřebí muže a ženy, aby byl zjeven „obraz Yaha“, stejně tak spojení muže a ženy
může odhalit vzácné pravdy o nebeském Otci. Pár oddaný Yahuwahovi může být zářícím světlem v tomto
hříchem zastíněném světě. Úžasný vliv pro dobro může být šířen skrze božské manželství a domov, kde vše
směřuje k Yahushuovi.
Nejbohatší požehnání Nebes mohou spočinout na těch, kteří společně zasvětí své životy do služby pro
Stvořitele.
1
http://www.originalintent.org/edu/marriage.php, emphasis supplied.