hnízdící Ptactvo v Přírodní rezervaci diana Po 35 letech

Sborník muzea Karlovarského kraje 22 (2014)
Hnízdící ptactvo v Přírodní rezervaci Diana
po 35 letech
Pavel Řepa
Úvod
V letech 1974–1976 byl proveden vertebratologický průzkum PR Diana (Ř epa 1978). Nejrozsáhlejší a nejdůležitější součástí tohoto průzkumu byla ornitologická část, jejíž výsledky byly
později publikovány (Ř epa 1980). Tyto podklady byly také zařazeny do zprávy o základním inventarizačním průzkumu SPR Diana (Seidl et al. 1980). Nový inventarizační ornitologický průzkum této rezervace byl znovu prováděn v letech 2011–2013. Území PR Diana je ochranářsky
cenné a je ukázkou přírodě blízké lesní fytocenózy vyskytující se v oblasti Českého lesa již
jen velmi vzácně. Proto pokládám za vhodné výsledky průzkumu uveřejnit. Velký význam má
také možnost srovnat složení hnízdní synuzie ptáků na stejném území po 35 letech.
Popis sledovaného území
Přírodní rezervace Diana leží v pohoří Český les v části Kateřinská kotlina na k. ú. obce Rozvadov. Nachází se cca 1 km západně od osady Diana v souvislém lesním celku. Území leží
v okrese Tachov a v Plzeňském kraji. Rezervace se rozprostírá na severním svahu nízkého
pahorku Třískolupského vrchu a severním okrajem se dotýká úzké luční nivy Kateřinského
potoka.
Kateřinská kotlina se nachází přímo u státní hranice mezi bývalou obcí Hraničky a obcí
Železná, mezi horskými masivy Havranu (894 m n. m.) a Velkého Zvonu (863 m n. m.). Na západě na území SRN pokračuje tato sníženina dále do vnitrozemí, ve východním směru se již
nedaleko zvedá masiv Přimdy (848 m). Území je i ploché (mezi 500–550, místy až 570 m n.
m.), protéká jím Kateřinský potok, který má (stejně jako jeho přítoky) vysloveně nížinný charakter s pomalým tokem a původně vytvářel rozsáhlá podmáčená území.
V severní a jižní části Kateřinské kotliny jsou rozsáhlé vlhké louky a pastviny, které byly
v severním úseku po 2. světové válce přeměněny v ornou půdu. Střední část zůstala souvisle
zalesněna. Uměle vysazené hospodářské porosty s borovicí a smrkem jsou silně podmáčené,
místy se nachází bažinaté úseky. Kateřinský potok, včetně některých přítoků, byl na počátku
70. let 20. století velmi necitlivě upraven a napřímen a proběhly zde rozsáhlé odvodňovací
akce. Lidská sídla jsou rozložena řídce, mnohé původní vesnice byly po 2. světové válce zrušeny. Středem Kateřinské kotliny byly v posledních třiceti letech vybudovány významné liniové stavby (dálnice D5, energovod a několik větví plynovodu).
Vlastní sledované území je od roku 1933 dodnes chráněno jako přírodní rezervace (plocha cca 20,5 ha). Tvoří ji lesní porost, obklopený dalšími lesy, pouze na severu se dotýká
úzké luční nivy potoka. Ochranné pásmo nebylo zvláště vymezeno, takže je jím pruh do 50
m od hranice rezervace. Lesní porost je složen převážně z buku lesního jen s vtroušenými
smrky. Fytocenologicky je porost hodnocen jako typická kyčelnicová květnatá bučina asociace Dentario eneaphylli-Fagetum. Porost je velmi starý, věk nejstarších stromů se odhaduje na 250 let. V současné době je nejstarší stromové patro ve fázi rozpadu, v rezervaci jsou
139
140
PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Pavel Řepa
tudíž časté odumřelé pahýly a tlející padlé kmeny a také vznikají a rozšiřují se prosvětlená
místa. Většina dalších stromů má stáří nad 100 let, mladší ročníky jsou zastoupeny velmi slabě. Nejmladší ročníky buku se ještě v 80. letech vyskytovaly ve velmi omezeném rozsahu.
Důvodem byl především silný okus jelení zvěří. Byla provedena opatření na ochranu zmlazení a dokonce i výsadba, takže dnes se mladé buky v keřovém patře rozšířily i na další plochy.
Metodika sledování
Sledování ptáků v rezervaci v letech 2011–2013 bylo prováděno v rámci Jednotného programu sčítání ptáků (JPSP) za použití bodové metody na vytyčeném transektu. Trasa celého
bodového transektu JPSP začíná v prostoru západně od osady Diana a pokračuje směrem
k rezervaci, ve které leží jeho větší část (12 bodů, situovaných podél západní a východní hranice rezervace). Bodové sčítání bylo prováděno třikrát během hnízdní sezóny. Termíny byly
v jednotlivých letech následující:
2011 – 3. května, 19. května a 7. června,
2012 – 23. dubna, 18. května a 11. června,
2013 – 22. dubna, 14. května a 3. června.
Sčítání na jednotlivých bodech trvalo pět minut. Odděleně byli zaznamenáváni jedinci
zjištění do vzdálenosti 100 m a nad tuto vzdálenost. Celé sčítání se řídilo schválenou metodikou pro JPSP (A nonymus 2008). Při hodnocení byli zpívající samci, celé páry a jedinci s projevy hnízdního chování započítáváni jako jeden pár, ostatní zjištění jedinci jako 0,5 páru (Janda & Ř epa 1986). Do celkového hodnocení byl u každého druhu na každém bodě započten
nejvyšší zaznamenaný počet párů ze tří sčítacích termínů v jednom roce. Při hodnocení byl
výpočet denzity omezován pouze na páry zjištěné do 100 m od pozorovatele (takzvaní „blízcí“ jedinci). Abundance v tab. 1 je součet všech „blízkých“ párů zjištěných ve všech třech sledovaných letech. Denzita byla počítána na plochu kruhu o poloměru 100 m. Vypočtena byla
i dominance jednotlivých druhů jako procentický podíl počtu zjištěných párů daného druhu
v celkovém počtu párů všech zjištěných druhů (P ikula 1976). Pro celé společenstvo byl vypočten index druhové diverzity podle Shannon-Weavera a druhové vyrovnanosti podle Pieloua (Odum 1977). Údaje o všech jedincích zjištěných na bodě, tedy i těch kteří byli zjištěni ve
větší vzdálenosti než 100 m, byly použity jen pro stanovení úplného přehledu všech druhů
v rezervaci.
Podle dominance byly druhy děleny na dominantní (dominance 5 % a více), influentní
(od 2 % do 4,9 %) a akcesorické (s dominanci 1,9 % a nižší) (Pikula 1976). Dále byly druhy
děleny na skupiny podle umístění hnízda, byly rozeznávány druhy hnízdící převážně na zemi,
v keřích, na stromech a v dutinách. Také byly odlišovány skupiny druhů podle nejoblíbenějšího biotopu, tedy druhy charakteristické pro listnaté lesy, pro jehličnaté lesy a pro světliny
a paseky. Poslední skupinou pak byly druhy označované jako obecně lesní. Pro zařazení jednotlivých druhů do skupin byly využívány jak obecné údaje z celé ČR (Hudec & Šťastný 2005),
tak i vlastní poznatky o hnízdění a vazbě na biotop získané při dlouhodobém sledování avifauny Tachovska (Ř epa 2011a, b, c, 2012, 2013).
Výsledky
V tab. 1 jsou shrnuty údaje o početnosti všech zjištěných druhů na všech sčítaných bodech
v přírodní rezervaci Diana během tří sledovaných let 2011–2013. Jde tedy o průměrné složení za celé sledované období. Celkem bylo zjištěno 47 hnízdících druhů, které byly při sčítání
zjištěny v okruhu do 100 m od bodu, tedy označovaných jako „blízké“. Vezmeme-li v úvahu
Hnízdící ptactvo v Přírodní rezervaci Diana po 35 letech
i druhy zjištěné při sčítání ve větší vzdálenosti od bodu než 100 m, pak do seznamu přibude
jediný další druh, a to žluna šedá (Picus canus). Byla zjištěna celkem třikrát, vždy sice dosti
daleko od sčitatele, ale protože v jednom případě se vyskytla ve směru do středu rezervace,
můžeme ji považovat za obyvatele PR. Celkový počet zjištěných hnízdících druhů je tedy 48.
Denzita celé synuzie byla 105 párů na 10 ha, diverzita synuzie 3,41 a druhová vyrovnanost
0,89.
Tab. 1: Kvantitativní složení hnízdní synuzie ptáků v PR Diana v letech 2011–2013. AB –
abundance v párech, DE – denzita v párech na 10 ha, DO – dominance v %.
AB
DE
DO
Fringilla coelebs
49
7,68
7,4
Parus major
42
6,59
6,3
Phylloscopus sibilatrix
36
5,65
5,4
Turdus merula
36
5,65
5,4
Periparus ater
34
5,33
5,1
Troglodytes troglodytes
34
5,33
5,1
Sylvia atricapilla
33
5,18
4,9
Columba oenas
32
5,02
4,8
Sitta europaea
31,5
4,94
4,7
29
4,55
4,4
Sylvia borin
26
4,08
3,9
Turdus philomelos
25
3,92
3,8
Cyanistes caeruleus
25
3,92
3,8
Erithacus rubecula
23
3,61
3,5
Prunella modularis
18,5
2,9
2,8
Certhia brachydactyla
18,5
2,9
2,8
Ficedula hypoleuca
16
2,51
2,4
Certhia familiaris
15
2,35
2,3
Regulus ignicapillus
12
1,88
1,8
Hippolais icterina
12
1,88
1,8
Dendrocopos major
11
1,73
1,7
Regulus regulus
10
1,57
1,5
Phylloscopus trochilus
10
1,57
1,5
Pyrrhula pyrrhula
9
1,41
1,4
Ficedula parva
9
1,41
1,4
Poecile montanus
7
1,1
1
Lophophanes cristatus
7
1,1
1
Picus viridis
6
0,94
0,9
Phylloscopus collybita
141
142
PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Pavel Řepa
AB
DE
DO
6
0,94
0,9
5,5
0,86
0,8
Turdus viscivorus
5
0,78
0,8
Columba palumbus
5
0,78
0,8
Muscicapa striata
3
0,47
0,4
Accipiter gentilis
3
0,47
0,4
Jynx torquilla
3
0,47
0,4
Garrulus glandarius
3
0,47
0,4
Locustella naevia
2
0,31
0,3
Motacilla cinerea
2
0,31
0,3
1,5
0,24
0,2
Carpodacus erythrinus
1
0,16
0,15
Anas platyrhynchos
1
0,16
0,15
Cuculus canorus
1
0,16
0,15
Anthus trivialis
1
0,16
0,15
Sylvia curruca
1
0,16
0,15
Strix aluco
1
0,16
0,15
Phoenicurus phoenicurus
1
0,16
0,15
Scolopax rusticola
1
0,16
0,15
663,5
104,08
99,7
Picus canus
Dryocopus martius
Accipiter nisus
Celkem
Postavení dominantního druhu mělo celkem šest druhů, a to pěnkava obecná (Fringilla
coelebs), sýkora koňadra (Parus major), budníček lesní (Phylloscopus sibilatrix), kos černý
(Turdus merula), sýkora uhelníček (Periparus ater) a střízlík obecný (Troglodytes troglodytes). Jde o druhy hojné, které se vyskytují v celé naší oblasti i v celé ČR ve značném počtu.
Všechny můžeme označit jako druhy obecně lesní, pouze budníček lesní je typickým a charakteristickým druhem listnatých lesů, především bučin. Následující čtyři druhy (influentní
s dominancí cca 4 %), jsou rovněž běžné (pěnice černohlavá – Sylvia atricapilla, brhlík lesní
– Sitta europaea, budníček menší – Phylloscopus collybita), pouze holub doupňák (Columba oenas) je druhem jak na Tachovsku, tak v celé ČR méně běžným a pro bučiny vysloveně
charakteristickým.
Druhů zvláště chráněných bylo v hnízdní synuzii v rezervaci Diana zjištěno celkem osm.
Nejvýznamnější z nich je holub doupňák, který patří k důležitým druhům podle početnosti
a je zařazen do kategorie silně ohrožený. Jeho početnost v přírodní rezervaci Diana lze podle
našich sledování odhadnout na cca 10 párů. Tento druh je v ČR sice rozšířen po celém území,
ale je méně početný a výskyt je přerušovaný, což je v souvislosti s jeho vazbou na přítomnost
starých doupných stromů (Šťastný, Bejček & Hudec 2006). V Českém lese se vyskytuje především v ostrůvcích bučin, v ostatním území jen velmi řídce (Vacík 1999, Ř epa 2011a). Významný, i když již mnohem méně početný zvláště chráněný druh, je lejsek malý (Ficedula parva)
Hnízdící ptactvo v Přírodní rezervaci Diana po 35 letech
hnízdící v rezervaci v počtu minimálně 2–3 párů. Na území ČR je rozšířen ostrůvkovitě a je
dosti vzácný (Šťastný, Bejček & Hudec 2006). Také v Českém lese je velmi vzácný a zjišťován je
jen sporadicky (Ř epa 2013). Zařazen je do kategorie silně ohrožený.
Další zvláště chráněné druhy, ať již patří mezi silně ohrožené (krahujec obecný – Accipiter nisus, krutihlav obecný – Jynx torquilla) nebo jen ohrožené (jestřáb lesní – Accipiter gentilis, sluka lesní – Scolopax rusticola, hýl rudý – Carpodacus erythrinus, lejsek šedý – Muscicapa striata), byly v přírodní rezervaci Diana zjištěny jen vzácně. Většinou se vyskytovaly
v jediném páru a některé nebyly zjištěny ve všech sledovaných letech (hýl rudý, sluka lesní).
Zatímco jestřáb lesní a krahujec obecný jsou druhy v okrese Tachov relativně běžné, lejsek
šedý je již méně hojný a krutihlav obecný a hýl rudý, a do značné míry i sluka lesní, jsou
méně časté (Ř epa 2010a, b, 2011b, 2013, 2014).
V rezervaci byly zjištěny i druhy, které nejsou ze zákona chráněny, ale v naší oblasti patří
k méně běžným, takže jejich výskyt je rozhodně zajímavý a přispívá k hodnotě studované ornitocenózy. Především se v počtu minimálně 4–5 párů vyskytoval lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca). V celé ČR má nesouvislé rozšíření, zvláště v jižní polovině státu (Šťastný, Bejček
& Hudec 2006). Na Tachovsku a v Českém lese je rozšířen jen ostrůvkovitě s omezením především na zbytky bučin, velké přírodní parky a podobná stanoviště. Jeho populace na Dianě
je známa již od 60. let minulého století (Tesař 1967). Také byl pravidelně zjišťován výskyt nejméně jednoho páru žluny šedé (Picus canus). Tento druh je v celé ČR rozšířen dosti nepravidelně (Šťastný, Bejček & Hudec 2006) a na Tachovsku je nepočetný (Ř epa 2011b).
Tab. 2: Zastoupení skupin druhů podle dominance v hnízdní synuzii ptáků v Přírodní
rezervaci Diana v letech 2011–2013.
dominantní
počet druhů
dominance
6
34,7
influentní
12
44,1
akcesorické
29
20,9
Celkem
47
99,7
Zjištěná denzita hnízdní synuzie i počet druhů jsou dosti vysoké, rovněž diverzita a druhová vyrovnanost jsou spíše nadprůměrné. V tab. 2 je zachyceno zastoupení skupin druhů,
rozdělených podle výše dominance v synuzii. Šest dominantních druhů tvoří okolo třetiny
celkového počtu párů, naopak 12 influentních druhů dosahuje téměř poloviny všech párů.
Akcesorické druhy pak tvoří zhruba pětinu celkového počtu, do značné míry i proto, že jejich
počet je mimořádně vysoký. Celkem to ukazuje dosti příznivou, významně vyrovnanou skladbu celé ptačí synuzie.
V tab. 3 je uvedeno zastoupení skupin druhů podle umístění hnízda. Velmi vysoký je podíl druhů hnízdících v dutinách, který se téměř shoduje s podílem druhů hnízdících v keřích,
naopak velmi nízký je podíl druhů hnízdících na stromech. V tab. 4 je zachyceno rozdělení
skupin podle preference biotopu. Celkem pochopitelně je vysoký podíl druhů preferujících
listnaté porosty, který je dokonce vyšší než podíl druhů obecně lesních. Druhy preferující
jehličnany jsou málo početné.
143
144
PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Pavel Řepa
Tab. 3: Zastoupení skupin druhů podle umístění hnízda v hnízdní synuzii ptáků v Přírodní
rezervaci Diana v letech 2011–2013.
počet druhů
dominance
dutiny
19
41,0
stromy
9
13,45
keře
13
38,8
zem
6
6,45
Celkem
47
99,7
Tab. 4: Zastoupení skupin druhů podle preferovaného biotopu v hnízdní synuzii ptáků
v Přírodní rezervaci Diana v letech 2011–2013.
počet druhů
dominance
obecně lesní druhy
13
32,5
druhy jehličnatých porostů
6
12,0
druhy listnatých porostů
17
48,0
druhy lesních světlin
11
7,2
Celkem
47
99,7
Diskuse a závěry
Srovnáním se stavem z let 1974–1976 (Ř epa 1980) bylo zjištěno, že počet druhů v hnízdní
synuzii se zvýšil jen nepatrně, a to o tři druhy. Denzita byla v letech 1974–1976 vyjadřována
v exemplářích na 10 ha, zatímco nyní v párech. Protože zjištěné počty (jednou jedinců, podruhé párů) jsou shodné, zdá se, že došlo k silnému vzrůstu denzity. Vezmeme-li však v úvahu, že sčítáni jsou s vysokou převahou zpívající samci (u mnohých druhů až v 90 %) a v hodnocení bodového sčítání je většina párů stanovena podle zpívajícího samce, pak rozdíl bude
jen nevelký. S ohledem na rozdílné metody sčítání v obou obdobích (liniová a bodová) nelze
z takového rozdílu něco zásadnějšího vyvozovat, byť lze aspoň spekulovat o mírném zvýšení
denzity. Naopak diverzita vzrostla zřetelně (z cca 2,9 na cca 3,4).
Při porovnání obou seznamů zjištěných druhů, byly nalezeny rozdíly v zastoupení jednotlivých druhů. V letech 1974–1976 byli navíc proti letům 2011–2013 zjištěni čáp černý (Ciconia nigra), káně lesní (Buteo buteo), hrdlička divoká (Streptopelia turtur), vrána černá (Corvus corone), ťuhýk obecný (Lanius collurio), pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis), mlynařík
dlouhoocasý (Aegithalos caudatus), sýkora babka (Parus palustris) a strnad obecný (Emberiza citrinella). Naopak v letech 2011–2013 byli navíc přítomni jestřáb lesní (Accipiter gentilis),
sluka lesní (Scolopax rusticola), puštík obecný (Strix aluco), datel černý (Dryocopus martius),
žluna zelená (Picus viridis), žluna šedá (Picus canus), sojka obecná (Garrulus glandarius),
cvrčilka zelená (Locustella naevia), pěnice pokřovní (Sylvia curruca), sedmihlásek hajní (Hippolais icterina), rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus), králíček ohnivý (Regulus ignicapillus), lejsek malý (Ficedula parva), lejsek šedý (Muscicapa striata) a hýl rudý (Carpodacus erythrinus). V mnoha případech jde však o druhy s dosti velkým hnízdním okrskem (čáp
černý, káně lesní, jestřáb lesní, sluka lesní, puštík obecný, hrdlička divoká, datel černý, žluna zelená i šedá, vrána černá a sojka obecná), u nichž změny v přítomnosti v rezervaci byly
Hnízdící ptactvo v Přírodní rezervaci Diana po 35 letech
snadno vyvolány jen nevelkým posunem v poloze hnízdního okrsku a také jejich zastižení
je obvykle dílem náhody. U drobných druhů se vesměs jednalo o případy, kdy druh byl v rezervaci zastoupen jediným maximálně dvěma páry, takže lze předpokládat malou stabilitu
výskytu během řady let, zvláště když mezi nimi byly často i druhy, které využívaly biotopy
na okrajích rezervace (pěnice hnědokřídlá, sýkora babka, strnad obecný). Za významný rozdíl
je ovšem nutno považovat výskyt lejska malého. Jeho přítomnost v rezervaci byla již zjištěna
na začátku 90. let minulého století (Ř epa 2011c). Nová populace je sice nepočetná, ale má
značný ochranářský význam. Za zmínku stojí snad ještě výskyt dalších dvou druhů, vyskytujících se ve více než jednom páru, jimiž jsou králíček ohnivý a sedmihlásek hajní.
Tab. 5: Srovnání denzity jednotlivých druhů ptáků v Přírodní rezervaci Diana v letech
1974–1976 a 2011–2013. Druhy dominantní a influentní. A = druh byl v letech 1974–1976
akcesorický (dominance nižší než 2 %).
denzita
dominance
1974–1977
2011–2013
1974–1977
2011–2013
Fringilla coelebs
25,2
7,68
23,8
7,4
Parus major
8,3
6,59
7,7
6,3
Phylloscopus sibilatrix
8,7
5,65
8,2
5,4
Turdus merula
2,8
5,65
2,7
5,4
Periparus ater
4,2
5,33
3,9
5,1
Troglodytes troglodytes
3,8
5,33
3,6
5,1
Sylvia atricapilla
A
5,18
A
4,9
Columba oenas
2,7
5,02
2,5
4,8
Sitta europaea
11
4,94
10,4
4,7
Phylloscopus collybita
3,2
4,55
3,1
4,4
A
4,08
A
3,9
Turdus philomelos
4,3
3,92
4,3
3,8
Cyanistes caeruleus
3,9
3,92
3,7
3,8
Erithacus rubecula
2,7
3,61
2,5
3,5
Prunella modularis
A
2,9
A
2,8
Certhia brachydactyla
2,6
2,9
2,4
2,8
Ficedula hypoleuca
2,1
2,51
2
2,4
Certhia familiaris
2,6
2,35
2,4
2,3
Regulus ignicapillus
2,3
1,57
2,1
1,8
Sylvia borin
Při srovnání kvantit jednotlivých druhů přítomných v obou obdobích byly hodnoceny jen
druhy početnější, tedy dominantní a influentní (tab. 5). Při srovnání denzity vznikají potíže
plynoucí z různých metod sčítání, které byly zmíněny již při srovnávání celkové denzity synuzie. Proto byly především porovnávány hodnoty dominance, tedy byla porovnávána nikoli
absolutní početnost, ale významnost jednotlivých druhů v synuzii. Vůbec nejvýraznější rozdíl
145
146
PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Pavel Řepa
mezi oběma obdobími byl u pěnkavy obecné, kde došlo k vícenásobnému poklesu denzity
i dominance. Jde ovšem o druh velmi silně slyšitelný, zjistitelný na velkou vzdálenost, takže
využití pouze tzv. „blízkých“ jedinců k hodnocení v letech 2011–2013 zřejmě citelně ovlivnilo zjištěnou hodnotu denzity a dominance tohoto druhu. K tomu je třeba přičíst skutečnost,
že na celém Tachovsku vykazovala pěnkava obecná tendenci k mírnému poklesu početnosti
(Ř epa 2014). Přes tyto vlivy je zřejmé, že v rezervaci Diana početnost pěnkavy obecné mezi
sledovanými obdobími značně poklesla.
Citelný pokles početnosti prodělali také budníček lesní a brhlík lesní. Zvláště v druhém
případě jde o druh ozývající se velmi silným, daleko slyšitelným hlasem, proto aspoň část
úbytku lze přičíst rozdílné metodě zjišťování. I brhlík prodělal mírný úbytek početnosti na celém Tachovsku (Ř epa 2013). Přesto i u těchto druhů lze soudit, že aspoň část poklesu početnost byla jevem objektivním.
Pokles početnosti, byť již o něco mírnější, lze najít také u sýkory koňadry, drozda zpěvného, šoupálka dlouhoprstého, králíčka obecného a sýkory parukářky. První dva druhy patří
opět mezi daleko slyšitelné, takže valná část rozdílu může jít na vrub rozdílům v metodice.
Další tři druhy zase vykazovaly tendenci k snižování počtu na celém Tachovsku Ř epa 2013).
Dá se tedy říci, že pokles početnosti nemusel mnohdy být tak výrazný, jak ukazují hodnoty v tab. 5, přesto u většiny zmíněných druhů je nutno určité snížení početnosti hnízdní
populace připustit. Příčinou může být řídnutí nejvyššího stromového patra u pěnkavy obecné, snad i u budníčka lesního. S tím souvisí i ubývání starých stromů s dutinami, což zase
omezuje sýkoru koňadru, brhlíka lesního a snad i šoupálka dlouhoprstého. Vliv mohlo mít
také výrazné snížení podílu smrku v stromovém patře, vyvolané bezpečnostní těžbou v 90.
letech minulého století, které se mohlo dotknout početnosti u králíčka obecného a sýkory
parukářky.
U několika početnějších druhů denzita i dominance v druhém sledovaném období stoupla. Nejvýrazněji se to projevilo u pěnice černohlavé a pěnice slavíkové, které z postavení
akcesorických druhů v letech 1974–1976 dosáhly v letech 2011–2013 postavení téměř dominantních druhů. Pěvuška modrá postoupila z postavení akcesorického druhu mezi druhy
influentní. Také u kosa černého, střízlíka obecného, sýkory uhelníčka a holuba doupňáka
vzrostla početnost významně. U červenky obecné, lejska černohlavého a šoupálka krátkoprstého byla početnost ve druhém období také vyšší, ovšem rozdíl již nebyl příliš velký, takže
u těchto druhů lze pochybovat o skutečném růstu početnosti, i s ohledem na rozdíly v metodě sčítání.
Příčiny uvedených změn mohou být ovlivněny celkovým růstem početnosti druhu v širší oblasti. Tak tomu bylo především u pěnice slavíkové a pěnice černohlavé (Ř epa 2013), ale
také u střízlíka obecného a pěvušky modré (Ř epa 2011c). Dále je možno za příčinu zvyšování
početnosti považovat i změny struktury porostu, především vznik otevřených úseků a také
zvýšení plochy křovinného patra, k němuž došlo převážně zlepšením zmlazování buku. Tento
faktor lze brát v úvahu hlavně u obyvatel keřového patra, tedy u obou druhů pěnic, pěvušky
modré, ale i u kosa černého a střízlíka obecného. Sýkora uhelníček naopak na celém Tachovsku vykazovala mírný pokles počtu (Ř epa 2013), takže přibývání v rezervaci lze těžko vysvětlit
změnami struktury porostu.
Při srovnání zastoupení skupin podle výše dominance (tab. 2) je zřetelné zvýšení druhové vyrovnanosti, neboť jak druhy akcesorické, tak druhy influentní zvýšily svůj podíl na
úkor druhů dominantních. To je také při skoro stejné druhové pestrosti hlavní příčinou vyšší
diverzity synuzie. Srovnání zastoupení skupin podle umístění hnízda ukázalo značný pokles
Hnízdící ptactvo v Přírodní rezervaci Diana po 35 letech
podílu druhů stavících hnízda na stromech a naopak růst podílu obyvatelů křovin. Je to pochopitelný důsledek prořídnutí stromového patra a přírůstku bukového zmlazení.
Současná hnízdní ptačí synuzie přírodní rezervace Diana je tedy nadprůměrně početná,
druhově pestrá a i druhově vyrovnaná. Obsahuje i druhy ohrožené a vzácné, takže má význam pro ochranu ptactva, především v CHKO Český les. Na druhé straně je nutno konstatovat, že složení neobsahuje druhy mimořádně vzácné a druhy pro ochranu přírody významné
činí jen cca 10 % celkového počtu hnízdících párů. Ornitologická hodnota není tedy rozhodně nejdůležitějším důvodem existence rezervace.
Při srovnání ptačí hnízdní synuzie s údaji z let 1974–1976 je vidět, že došlo především
k zvýšení diverzity a snížení převahy stromových druhů nad keřovými. Je to důsledek výše
zmiňovaných změn struktury a porostu. V současné době je třeba tento fakt hodnotit jako
pozitivní, vedoucí k vyšší stabilitě ptačí složky rezervace. Rozdíly v druhové skladbě jsou
v podstatě nepříliš významné pro ochranářskou hodnotu rezervace, jediným výrazným zlepšením z tohoto hlediska je výskyt lejska malého.
Shrnutí
V letech 2011–2013 bylo sledováno kvantitativní složení hnízdní synuzie ptáků v přírodní rezervaci Diana v Českém lese (okres Tachov, západní Čechy). Použita byla metoda bodového
sčítání s rozlišováním jedinců zjištěných do vzdálenosti 100 m od bodu a od vzdálenějších.
V hnízdní synuzii bylo 47 druhů vyskytujících se ve vzdálenosti do 100 m od sčítacích
bodů (48 druhů včetně zjištěných nad 100 m od bodu). Denzita celé synuzie byla 105 párů
na 10 ha, diverzita synuzie 3,41 a druhová vyrovnanost 0,89.
Postavení dominantního druhu mělo celkem šest druhů a to pěnkava obecná (Fringilla
coelebs), sýkora koňadra (Parus major), budníček lesní (Phylloscopus sibilatrix), kos černý
(Turdus merula), sýkora uhelníček (Periparus ater) a střízlík obecný (Troglodytes troglodytes). Velký význam v synuzii měly i nejpočetnější druhy influentní: pěnice černohlavá (Sylvia
atricapilla), brhlík lesní (Sitta europaea), budníček menší (Phylloscopus collybita) a holub
doupňák (Columba oenas).
Druhů zvláště chráněných bylo nalezeno osm. Nejvýznamnější z nich je holub doupňák
a svůj význam má i výskyt lejska malého (Ficedula parva). Další zvláště chráněné druhy (krahujec obecný – Accipiter nisus, krutihlav obecný – Jynx torquilla, jestřáb lesní – Accipiter gentilis, sluka lesní – Scolopax rusticola, hýl rudý – Carpodacus erythrinus, lejsek šedý – Muscicapa striata) byly zjištěny jen vzácně až ojediněle.
Dále zde byli zjištěni lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca) a žluna šedá (Picus canus),
druhy zajímavé alespoň z regionálního hlediska.
Srovnání s výsledky sčítání ptactva v rezervaci Diana v letech 1974–1976 ukázalo mírný
vzrůst denzity a výrazný vzrůst diverzity. Celkem ubylo 9 druhů a naopak přibylo 15 druhů,
vesměs se jednalo o druhy zastoupené jen v nízkém počtu. Byly nalezeny i některé rozdíly
v denzitě početnějších druhů. Celkově se snížil podíl dominantních druhů v synuzii a také
poklesl podíl druhů hnízdících na stromech, naopak stoupl podíl druhů hnízdících v keřích.
Příčinou jsou zřejmě změny struktury stromového porostu (rozpad nejstaršího stromového
patra a zlepšení zmlazování).
147
148
PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Pavel Řepa
Poděkování
Autor se cítí zavázán vděčností dr. Romanovi Vacíkovi ze Západočeského muzea v Plzni za
pomoc při shánění podkladů a dr. ing. Václavu Chvátalovi z Muzea Českého lesa za spolupráci při zajišťování terénních prací. Děkuji také paní Aleně Holubové z Tachova za revizi
anglického textu. Dík patří také paní PhDr. Janě Hutníkové, ředitelce Muzea Českého lesa,
za podporu a umožnění realizace tohoto sledování. V neposlední řadě děkuje autor oběma
recenzentům práce za jejich podnětné doplňky a připomínky.
Literatura
A nonymus (2008): Metodika JPSP pro již sčítající spolupracovníky. – Online, dostupné na
World Wide Web: http//www.jpsp.birds.cz/navod.php?id=metodika [cit. 2014-02-22].
Hudec K. & Šťastný K. (2005): Ptáci II/1. Fauna ČR 29/2. – Academia, Praha.
Janda J. & Ř epa P. (1986): Metody kvantitativního výzkumu v ornitologii. – SZN, Praha.
O dum J. (1977): Základy ekologie. – Academia, Praha.
P ikula J. (1976): Metodika výzkumu hnízdní bionomie ptactva. – SZN, Praha.
Ř epa P. (1978): Obratlovci SPR Diana a Přimda v Českém lese. – Ms., 85 p. [Závěrečná zpráva výzkumného úkolu plánu výzkumu MK ČSR 21/73; depon. in: Západočeské muzeum
v Plzni.]
Ř epa P. (1980): Qualitative und quantitative Zusammensetzung der Vögelsynusien in den Naturschutzgebieten Diana und Přimda im Český les Gebirge /Südwestböhmen/. – Folia
musei rerum naturalium Bohemiae occidentalis, Zoologica 13: 1–27.
Ř epa P. (2011a): Měkkozobí (Columbiformes) Tachovska. – Sborník muzea Karlovarského kraje 19: 253–277.
Ř epa P. (2011b): Šplhavci (Piciformes) okresu Tachov. – Erica 18: 97–130.
Ř epa P. (2011c): Pěvci (Passeriformes) okresu Tachov – 1. část. – Sborník Západočeského muzea v Plzni, Příroda 115: 1–75.
Ř epa P. (2013): Pěvci (Passeriformes) okresu Tachov – 2. část. – Sborník Západočeského muzea v Plzni, Příroda 117: 1–85.
Ř epa P. (2014): Pěvci (Passeriformes) okresu Tachov – 3. část. – Sborník Západočeského muzea v Plzni, Příroda [v tisku].
S eidl K., H ostičk a M. & N esvadbová J. (1980): Státní přírodní rezervace Diana, Inventarizační průzkum provedený v letech 1979–1980 kolektivem pracovníků oddělení základní
ochrany přírody ve spolupráci s externími pracovníky. Krajské středisko památkové péče
a ochrany přírody v Plzni. – Ms., 76 p. [Depon. in: Správa CHKO Český les.]
Šťastný K., B ejček V. & H udec K. (2006): Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice
2001–2003. – Aventinum, Praha.
Tesař J. (1967): Ptactvo Tachovska – Sborník Západočeského muzea, Plzeň., Příroda 1: 1–67.
Hnízdící ptactvo v Přírodní rezervaci Diana po 35 letech
Summary
Nesting birds of the Diana Nature Reserve after 35 years.
Pavel Řepa
In the years 2011–2013 quantitative composition of the nesting birds synusia in a Diana Nature Reserve in the Český les Mountains (District of Tachov, western Bohemia) was studied. The
method of point counting was used with the differentiation of individuals found within 100 m
distance from the census point and more distant ones.
The nesting birds synusia consisted of 47 species occurring within 100 m from the census
points, (48 including those identified in the more than 100 m distance). The density of the whole
synusia was 105 pairs per 10 ha, diversity of the synusia was 3,41 and the species evenness 0,89.
There were found six species with the dominant position (Chaffinch – Fringilla coelebs, Great
Tit – Parus major, Wood Warbler – Phylloscopus sibilatrix, Blackbird – Turdus merula, Coal Tit –
Parus ater and Wren – Troglodytes troglodytes). The great importance in synusia also had the
most numerous influent species: Blackcap – Sylvia atricapilla, Nuthatch – Sitta europaea, Chiffchaff – Phylloscopus collybita and Stock Dove – Columba oenas.
There were found eight specially protected species: The most important of them is the Stock
Dove and the Red-breasted Flycatcher (Ficedula parva) as well. Other specially protected species
were found only rarely: Sparrowhavk – Accipiter nisus, Goshawk – Accipiter gentilis, Wryneck –
Jynx torquilla, Woodcock – Scolopax rusticola, Rosefinch – Carpodacus erythrinus, Spotted Flycatcher – Muscicapa striata). Furthermore, there have been found also Pied Flycatcher (Ficedula
hypoleuca) and Gray-headed Woodpecker (Picus canus), which belong to the interesting species
in this region.
Comparison with the results of the bird census in the Diana Nature Reserve in the years
1974–1976 showed a slight increase of density and a significant increase of diversity of synusia.
Nine species disappeared and 15 species were newly discovered, mainly the species represented
by only a small number of individuals. There were found also some differences in the density of
abundant species. The total number of the dominant species in synusia decreased. Occurrence
of species nesting in the trees decreased as well. Conversely proportion of species nesting in the
shrubs increased. The cause of these phenomena is probably a change in the structure of the
vegetation cover (degradation of the oldest tree layer and faster development of the youngest
tree layer).
149