OSE_VSK42_Paliativni pece_2

Tvorba elektronické studijní opory
Záhlaví:
Název studijního předmětu
Téma
Název kapitoly
Autor - autoři
Paliativní péče
Vývoj péče o umírající
13. až 19. století
PhDr. H. Kisvetrová, Ph.D.
Vlastní opora:
1. Motivační úvod ke kapitole
Péče o umírající se v průběhu dějin vyvíjela v kontextu kulturních, filozofických,
náboženských i sociálních determinant společnosti. V čele změn stály často ženy, které se
významně zapsaly do historie vývoje ošetřovatelské péče o terminálně nemocné a umírající.
2. Studijní cíle, vztahující se k obsahu kapitoly
Student bude umět: vysvětlit rozdílnost přístupu k péči o terminálně nemocné v jednotlivých
historických epochách
Student získá: základní přehled o významných ženách, které se podílely na rozvoji péče
o terminálně nemocné od středověku do 19. století
Student bude schopen: popsat charitativní aspekt počátků hospicového hnutí 19. století
Student bude znát: změny, které ovlivnily počátky hospicové péče v 19. století
3. Vlastní obsah kapitoly
STŘEDOVĚK
Fenomén ženského léčitelství a péče
Ve středověku špitály zajišťovaly péči o pocestné, sirotky, chudé, nemocné, staré a umírající.
V této souvislosti se setkáváme tzv. fenoménem ženského léčitelství a péče, který byl
definován třemi charakteristikami (Student, 2004, s. 141):
• schopnost pozorovat a vnímat i to, co mnozí přehlíželi (v dnešní terminologii bychom to
nazvali stanovení diagnózy)
• schopnost setrvávat v blízkosti nemocného, i když vzbuzoval strach a odpor (v dnešní
terminologii bychom to definovali jako empatie)
• znalost tradičních způsobů mírnění obtíží a bolesti (podstata terapie a ošetřovatelských
intervencí)
Ve středoevropském regionu, kde se ve středověku prolínal politický a kulturní vliv
německý, český a polský, byl fenomén ženského léčitelství reprezentován především:
 Anežkou Českou
 Alžbětou Durynskou
 Hedvikou Slezskou
Spojovala je nejen obětavá péče o nemocné a chudé, ale také příbuzenské vazby. Anežka
Česká byla sestřenicí Alžběty Durynské a neteří Hedviky Slezské. Další českou
představitelkou tohoto období je Zdislava z Lemberka.
 ANEŽKA ČESKÁ (1207/1211? - 1282)
• dcera českého krále Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské
• 1231 - zahájila z vlastního rodového majetku výstavbu mužského kláštera minoritů
a ženského kláštera klarisek, kam později vstoupila. Tento klášterní komplex nazvaný „Na
Františku“ byl tehdy první gotickou stavbou v Čechách.
• 1233 - vybudovala v Praze první špitál v českých zemích a založila laické špitální
bratrstvo, které zajišťovalo péči o nemocné a umírající. Ve špitále byla nemocnice,
chudobinec a útulek pro pocestné. Anežce se tak podařilo založit první síť „sociálních
služeb“.
• 1237 - povýšil papež Řehoř IX. špitální bratrstvo na řád s řeholními pravidly. Vznikl
rytířský řád Křížovníků s červenou hvězdou (jeho hlavním posláním byla špitální
činnost). Je to jediný ryze český rytířský řád a jediný výlučně mužský řád založený ženou
v celých dějinách katolické církve.
• 2. března 1282 - zemřela v Praze. Je považována za zakladatelku organizované péče
o nemocné a umírající v českých zemích ve středověku.
(Jirásko, 1991; Kybal, 2001)
 ALŽBĚTA DURYNSKÁ (1207 – 1231)
• dcera uherského krále Ondřeje II. a Gertrudy z Andechs-Merano. Od pěti let vychovávána
na dvoře durynského lankraběte Hermanna I.
• 1221 - provdala se za Ludvíka, syna durynského lankraběte Hermanna I.
• s podporou manžela zřídila špitál pod hradem Wartburgem, kde pečovala o těžce
nemocné
• 1227 - ovdověla a byla příbuznými z Wartburgu vyhnána
• za pomoci Konráda z Marburku založila v Marburku (Hesensko) chudobinec a špitál
sv. Františka. Zde pečovali o nemocné, kteří nebyli jinde přijati. Alžběta sama ošetřovala
zejména nemocné, kterých se ostatní štítili nebo je kvůli zápachu odmítali ošetřovat.
• zemřela 17. listopadu 1231
• Špitál v Marburku se stal inspirací pro Anežku Českou při stavbě pražského špitálu
(Tomáš ze Štítného, ed. Kolář, 2006; Hanzlíková, 2011).
 HEDVIKA SLEZSKÁ (1174-1243)
• dcera bádenského markraběte a meranského knížete Bertholda IV., který pocházel
z jihoněmeckého rodu Andechsů. Ve dvanácti letech se provdala za Jindřicha I. Bradatého
(1163-1238), vratislavského a opolského knížete z rodu Piastovců.
• snažila se organizovat a stabilizovat péči o nemocné; pečovala o nemocné a umírající,
které navštěvovala v jejich domovech.
• 1241 - společně s manželem založila ve Vratislavi špitál sv. Ducha, první špitál ve
Slezsku.
• 1243 - zemřela v Třebnici.
(Nigg, 1994; Tomáš ze Štítného, ed. Kolář, 2006)
 ZDISLAVA Z LEMBERKA (1220? – 1250/1252)
• dcera Přibyslava z Křižanova a Sibyly ze Sicílie, dvorní dámy královny Kunhuty,
manželky krále Václava I.
• inspirátorkou zájmu Zdislavy o špitálnickou činnost byla její matka Sibyla
• v patnácti letech se Zdislava provdala za Havla z rodu Markvarticů
• společně s manželem postavila špitál v Jablonném v Podještědí, kde sama obětavě
pečovala o nemocné, chudé a poutníky.
• 1250/1252 - zemřela, pravděpodobně na tuberkulózu.
(Kalista, 1991)
17. STOLETÍ
I v dalších stoletích umírali lidí většinou v domácím prostředí ošetřováni členkami rodiny
nebo v církevních zařízeních lokálního nebo regionálního charakteru. Jednou z žen, která se
inspirovala aktivitami Alžběty Durynské, a snažila se v 17. století zlepšit péči o umírající
v Německu, byla Apolónie Radermecherová.
 APOLÓNIE RADERMECHEROVÁ
• 1622 - spolu s dalšími ženami začala pečovat o nemocné a opuštěné v Cáchách a snažila
se zmírňovat jejich utrpení
• 1626 - vstoupila do řehole sv. Františka; ve stejném roce zemřela na morovou infekci.
• zakladatelka Řádu sv. Alžběty (Alžbětinek), jehož hlavním posláním byla péče
o nemocné ve špitálech, které sestry zakládaly u svých klášterů. Řád se i v současné době
věnuje péči o nemocné a umírající v mnoha zemích.
(Jirásko, 1991; Hanzlíková, 2011)
19. STOLETÍ
Charitativní aspekt počátků hospicové péče
V Evropě a Severní Americe se až do 19. století pečovalo o umírající v prostředí rodiny (tzv.
domácí model umírání, ritualizované umírání). Smrt byla chápána jako přirozený závěr života
jedince. V péči o umírající, která vycházela z křesťanských tradic, převažoval charitativní
aspekt péče. V důsledku zlepšení hygienických služeb a medicínského pokroku se postupně
měnily i dominantní příčiny smrti, což vedlo k následujícím změnám (Stevens et al., 2009):
• Snížení počtu smrtelných infekcí s rychlou progresí
• Zvýšení počtu chronických chorob s déle trvající a někdy zdlouhavou terminální fází
• Identifikace sociální kategorie pacientů označovaných jako „umírající“
• Snaha poskytnout institucionální ošetřování i této skupině pacientů
• Snaha vytvořit nový typ institucí, které by pečovaly o nevyléčitelně nemocné
• Zaměření těchto institucí bylo charitativní, neposkytovaly odbornou lékařkou
a ošetřovatelskou péči.
1890 - vydání Průvodce po oblasti ošetřovatelství a domácí péče od Dacre Cravenové.
Obsahoval i kapitolu o „nejlepších místech pro umírající podle jejich nemoci“ (Payneová
a kol., 2007).
Hospic - instituce pro umírající
Výraz je odvozen z latinského termínu hospitum (přístřeší, ubytovna) a z historické křesťanské tradice
xenodochií (domovy pro cizí), které byly budovány v Malé Asii a později ve středověku sloužily jako
špitály (Student a kol., 2004; Stevens et al., 2009)
• První označení domu pro umírající termínem „hospic“ se připisuje francouzce Jeanne
Garnierové
• 1842 - založila ve francouzském městě Lyon sdružení „L´Association des Dames du
Calvaire“. V roce 1843 zřídily členky sdružení tzv. Dům pro umírající.
• Při péči o umírající vycházela Jeanne Garnierová ze svých osobních zkušeností a snažila
se určit potřeby umírajících
• 1853 - zemřela, ale její idea byla v letech 1874 – 1899 impulsem pro vznik dalších
zařízení zaměřených na péči o umírající v Paříži a v New Yorku.
(Bruera et al., 2009; Payneová a kol., 2007; Stevens et al., 2009)
Průkopnice charitativních počátků hospicové péče v Evropě a USA
Průkopnice charitativních začátků hospicové péče v 19. století spojoval zájem o zlepšení
situace v ošetřování umírajících, především chudých. Přímo nebo nepřímo se podílely na
vzniku institucí pečujících o umírající. Svým dílem inspirovaly zřizování a rozvoj domovů
pro umírající a hospiců v dalších desetiletích. Položily tím základy rozvoje paliativní
a hospicové péče 20. století, kdy charitativní přístup byl doplněn kvalifikovanou lékařskou
a ošetřovatelskou péčí (Payneová a kol., 2007).
 MARY AIKENHEAD (sestra Mary Augustina)
Narodila se v Corku (Irsko) v roce 1787. Celý svůj život se snažila o zlepšení péče o umírající.
Založila v Irsku 13 domů, kde se věnovali péči o chudé, nemocné a umírající. (Payneová a kol.,
2007; Stevens et al., 2009)
• 1815 - založila v Dublinu Kongregaci milosrdných sester (reakce na šířící se chudobu
a výskyt tuberkulózy ve městě)
• 1834 - založila v Dublinu Nemocnici sv. Vincence (první nemocnice v Irsku vedená
a personálně zajištěná ženami)
• 1858 - zemřela Dublinu
Doplňující materiály - odkazy
Our Lady´s Hospice for Dying
• Po několika letech Kongregace milosrdných sester začala uvažovat o otevření hospice
v Dublinu.
• 1879 - byl klášter v Harold´s Cross v Dublinu přeměněn na hospic Panny Marie pro
umírající - „Our Lady´s Hospice for Dying“ (v roce 1880 byla kapacita hospice 40 lůžek).
• Další informace - http://www.olh.ie/6-about-us/38-our-heritage/#
The Mary Aikenhead Heritage Centre
• nachází se v areálu hospice Panny Marie, na Harold Cross v Dublinu
• představuje místo, kde strávila Mary Aikenhead posledních 27 let života
• centrem výstavy je místnost, kde Mary žila od roku 1845 až do své smrti v roce 1858
• Další informace - http://www.rscmaheritage.com/
Hospic sv. Josefa v Hackney
• V roce 1890 odešlo pět členek Kongregace do East Endu v Londýně pečovat o terminálně
nemocné.
• Výsledkem jejich působení bylo otevření hospice sv. Josefa v Hackney, v Londýně v roce
1905.
• Další informace - http://www.stjh.org.uk/About-stjosephshospice/
Hostel of God
Významnou událostí v počátcích vývoje hospicové péče v 19. století v Anglii bylo založení
tzv. Božího útulku (Hostel of God) roku 1891 v Londýně.
• O umírající se staraly anglikánské sestry Služebníků chudých sv. Jakuba.
• 1900 - rozšíření domova (kapacita 36 nemocných)
• V současné době se domov nazývá Hospic Nejsvětější Trojice (Trinity Hospice), má
celkovou kapacitu 28 lůžek a je nejdéle působícím zařízením hospicové péče ve Velké
Británii.
• Další informace - http://www.trinityhospice.org.uk/history
 ROSE HAWTHORNE LATHROP (sestra Alfonsa)
Narodila se v roce 1851 v Lenoxu, ve státě Massachusetts v USA a zemřela v roce 1926.
V USA se jí připisuje zřízení prvního domova pro péči o nevyléčitelně nemocné trpící
rakovinou.
• dětství prožila s rodiči v Evropě. Provdala se za Georga Lathropa, amerického básníka
a romanopisce. Po smrti syna Francise (zemřel v pěti letech na záškrt) se Rose vrátila do
New Yorku, kde žila odloučeně od svého manžela až do jeho smrti v roce 1898.
• Absolvovala tříměsíční ošetřovatelský kurz v New York´s Cancer Hospital a začala
pečovat o chudé terminálně nemocné. Otevřela útulek bezplatné péče pro nevyléčitelné
oběti rakoviny.
• 1900 - vstoupila do duchovního stavu, přijala řeholní jméno sestra Alfonsa a založila
kongregaci Dominikánských sester sv. Rosy z Limy, později nazývané Služebnice úlevy
od nevyléčitelné rakoviny „Servant for Relief for Incurable Cancer“.
• 1901 - otevřela v Hawthorne (New York) lůžkové zařízení pro péči o umírající, tzv.
Rosary Hill Home.
(Bruera et al., 2009; Payneová a kol., 2007)
Doplňující materiály - odkazy
Rose Hawthorne Lathrop
• Další informace - http://www.gratefulness.org/giftpeople/RoseHawthorne.htm
Rosary Hill Home
• Další informace - http://rosaryhillhome.org/about.htm
4. Shrnutí kapitoly
Kapitola přináší základní informace o vývoji péče o umírající od středověku do 19. století.
Stručný přehled zahrnuje období středověku charakterizované tzv. fenoménem ženského léčitelství
a péče, které je reprezentováné významnými šlechtičnami středověké Evropy – Anežkou Českou,
Alžbětou Duryňskou, Hedvikou Slezskou a Zdislavou z Lemberka. Dále pak přibližuje charitativní
aspekt počátků hospicového hnutí 19. století spojený se jmény Mary Aikenhead a Rose Hawthorne
Lathrop.
5. Evaluační a autoevaluační a aktivizační prvky
Vysvětli, co charakterizovalo fenomén ženského léčitelství ve středověku:
…………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………
Spoj hesla ze tří sloupců a vytvoř pět pravdivých tvrzení
Hedvika Slezská
Cáchy
Křížovníci s červenou hvězdou
Anežka Česká
Ondřej II.
Špitál v Jablonném v Podještědí
Apolónie Radermecherová Přibyslav z Křižanova
Špitál v Marburgu
Alžběta Durynská
Jindřich I. Bradatý
Špitál ve Vratislavi
Zdislava z Lemberka
Přemysl Otakar I.
Řád sv. Alžběty
1
2
3
4
5
U každého tvrzení o situaci v 19. století označ, zda je považuješ za pravdivá nebo
nepravdivá
• Péče o umírající měla pouze charitativní charakter
PRAVDA/NEPRAVDA
• Změna dominantních příčin smrti vedla ke snaze vytvořit nový typ instituce pro
umírající
PRAVDA/NEPRAVDA
• Mary Aikenhead poprvé použila termín hospic pro označení domu pro umírající
PRAVDA/NEPRAVDA
• Vznik Kongregace Milosrdných sester v Dublinu iniciovala F. Nightingel po
zkušenostech z Krymské války
PRAVDA/NEPRAVDA
• Rose Hawthorne Lathrop otevřela v New Yorku útulek pro umírající nemocné
tuberkulózou
PRAVDA/NEPRAVDA
6. Pojmy k zapamatování
• Alžběta Duryňská
• Anežka Česká
• Apolónie Radermecherová
• Hedvika Slezská
• Hospic
• Jeanne Garnierová
• Křížovníci s červenou hvězdou
• Mary Aidenhead
• Rose Hawthorne Lathrop
• Špitál
• Zdislava z Liberka
7. Literatura
BRUERA, E., HIGGINSON, I., RIPAMONTI, C. et al. 2009. Texbook of Palliative Medicine.
1st ed. London: Edward Arnold, 2009. ISBN 978 0 340 810 187.
HANZLÍKOVÁ, A.2011. Profesionálne ošetrovateľstvo a jeho regulácia. 1.vyd. Martin:
Osveta, 2011. ISBN 978-80-8063-360-8.
JIRÁSKO, L. 1991. Církevní řády a kongregace v zemích českých. 1. vyd. Praha: Strahov,
1991. ISBN 80-85245-11-6.
KALISTA, Z. 1991. Blahoslavená Zdislava z Lemberka. 1. dopl. vyd. Praha: Zvon, 1991.
ISBN 80-7113-042-7
KYBAL, V. 2001. Svatá Anežka Česká. 1. vyd. Brno: L. Marek, 2001. ISBN 80-86263-14-2.
NIGG, W.1994. Svatá Hedvika Slezská. 1. vyd. Český Těšín: Cor Jesu, 1994.
PAYNOVÁ, S., SEYMOUROVÁ, J., INGLETONOVÁ, C. 2007. Principy a praxe paliativní
péče. Brno: Společnost pro odbornou literaturu, 2007. ISBN 978-80-87029-25-1.
STEVENS, E., JACKSON, S., MILIGAN, S. 2009. Palliative Nursing, Across the Spectrum
of Care. 1st ed. Oxford: Wiley-Blackwell, 2009. ISBN 978-1-4051-6997-4.
STUDENT, J.CH., MÜHLUM, A., STUDENT, U. 2006. Sociální práce v hospici a paliativní
péče. 1. vyd. Jinočany: H&H Vyšehradská, 2006. ISBN 80-7319-059-1.
TOMÁŠ ZE ŠTÍTNÉHO. (editor Kolár, J.) 2006. Život svaté Alžběty. 1. vyd. Praha: Paseka,
2006. ISBN 80-7185-643-6.