Systém prvoků

Prvoci – systém (zástupci a jejich charakteristika)
Pozn. Systém prvoků doznává v posledních letech velkých změn. Celá řada z nich je dnes řazena do samostatné říše Protista.
Zde uvedený systém vychází z publikace Papáček a kol.: Zoologie, Scientia Praha; kterou používáme jako doporučenou učebnici.
kmen: Praprvoci
kmen: Výtrusovci
kmen: Hmyzomorky
kmen: Nálevníci
kmen: Výtrusenky
podkmen: Bičíkovci
třída: Živočišní bičíkovci
řád: Trubénky; řád: Bičivky; řád: Bičenky; řád: Brvitky
podkmen: Opalinky
podkmen: Kořenonožci třída: Měňavky; třída: Krytenky; třída: Dírkonožci; třída: Mřížovci; třída: Slunivky
třída: Kokcidie; třída: Hromadinky; třída: Krvinkovky
Kmen: Praprvoci
Podkmen: Bičíkovci
Tělo bičíkovců je kryto pelikulou. Pohybují se pomocí jednoho nebo více bičíků. Tvar těla je různý: např. vejčitý,
kulovitý, vřetenovitý. Bičíkovci mají jedno nebo více rovnocenných jader. Rozmnožují se většinou nepohlavně podélným
dělením. Potravu přijímají osmoticky celým povrchem těla nebo pomocí pinocytózy či fagocytózy.
řád: Bičivky
Patří sem velké množství zástupců způsobujících vážná onemocnění člověka a hospodářských zvířat. Volně žijící druhy
najdeme v silně znečištěných vodách. Jsou to bezbarví bičíkovci, rozmnožují se podélným dělením.
Monádka rybniční žije v planktonu zahnívajících vod. Pluje obráceně, tj. tělem napřed, bičíky vzadu.
Bičivka rybí způsobuje škody zvláště v uzavřených bazénech a akváriích. Velká je až osmdesátinu mm a
široká až 0,25 mm.. Její zhoubné působení se objevuje tam, kde jsou ryby oslabeny převozem, sádkováním,
komorováním. Onemocnění se projevuje mléčně zakalenou pokožkou nebo mléčným zabarvením na žábrách.
Mléčný zákal je způsoben nadměrným vylučováním slizu. Choroba se mezi rybami šíří dotykem. Bičivka, která
opustí svého hostitele, do 60 minut zahyne. Dospělým rybám neškodí (ochrana dehtová barviva).
Ničivka útrobní žije uvnitř bílých krvinek. V lidském těle žijí nejčastěji v játrech, ve slezině, v kostní dřeni a
mízních uzlinách. V těle člověka nevytváří bičík. Nemoc, kterou ničivky u lidí vyvolávají, je známa jako
„černá nemoc“. Kromě zduření jater, sleziny a následného zvětšení břicha se projevuje i ztmavnutím pokožky.
K dalším příznakům patří horečky, bolesti hlavy, zvracení a průjmy. Proti nákaze neexistuje lék, pouze
podpůrná léčba.
Ničivka kožní vyvolává na pokožce obličeje a končetin hnisavé vředy. Po jejich zhojení zůstávají jizvy. Nemoc
je rozšířena od Středomoří, přes Indii až po Austrálii.
Pozn. Podle latinského označení tohoto rodu – Leishmania – je souhrnný název pro parazitická onemocnění
způsobená ničivkami leishmanióza. Přenos na člověka probíhá štípnutím bodavého hmyzu rodu Phlebotomus a
Lutzomyia, tyto rody komárů jsou rozšířeny především v lesnatých územích tropického a subtropického pásu.
V posledních letech v souvislosti s rozvojem turistiky přibývá případů leishmaniózy i v ČR.
Trypanozoma spavičná je rozšířena v tropické Africe. Kromě bičíku má ještě další pohybovou organelu –
undulující membránu (jde o vychlípeninu pelikuly přirostlou k bičíku). Je původcem spavé nemoci.
K příznakům nemoci patří ospalost, horečky, apatie a úbytek na váze. Onemocnění může trvat několik měsíců
až let a může končit i smrtí nemocného. Trypanozóma spavičná se vyskytuje v krvi domácích i divokých zvířat.
Přenašečem onemocnění je krev sající bodalka tse-tse.
Bodo zahrocený žije v tůních a mělkých rybnících. Vyskytuje se i ve znečištěné vodě a ve vlhkých půdách.
Živí se bakteriemi a zbytky organických látek. Má dva bičíky.
řád: Bičenky
Na rozdíl od bičivek mají zpravidla čtyři až šest bičíků. Ty jsou opřeny o parabazální ústrojek. Mají také undulující
membránu. Oporou těla je axostyl – tyčinkovitý výztuha uvnitř těla, která je tvořena mikrotubuly. Bičenky žijí volně nebo
v symbióze.
Bičenka poševní - je původcem vaginální trichomoniázy. Přenáší se pohlavním stykem, přenašeči jsou muži.
Nákaza se projevuje u žen zánětlivým onemocněním pohlavních cest. Někdy může vyvolat i neplodnost.
Lamblie střevní má osm bičíků a dvě jádra. Při pozorování lamblie nás zaujmou dvě přísavky. Pomocí nich se
přichytává na stěnu tenkého střeva člověka, zejména dětí, a způsobuje horečnatá a průjmová onemocnění.
Přenášejí se nejčastěji vodou a fekáliemi znečištěnými potravinami.
řád: Brvitky
Větší počet bičíků buď vpředu těla nebo po celém těle. Mají velké jádro bohaté na chromatin. Rozmnožují se i pohlavně.
Uvnitř cysty vzniknou samčí i samičí gamety a ty po opuštění cysty spolu kopulují. Žijí v trávicí soustavě termitů a švábů;
umožňují jim živit se dřevem - umí rozkládat nestravitelnou celulózu na stravitelné sacharidy.
Brvitka švábová - žije ve střevech švábů.
řád: Trubénky
Trubénky jsou organizmy obývající mořské i sladkovodní biotopy. Jsou obvykle přisedlé, často s želatinovým obalem,
někdy i s jemnými křemičitými šupinkami. Žijí jednotlivě nebo v koloniích; pak jsou jednotlivé buňky propojeny
cytoplazmatickými můstky, jejichž ultrastruktura není známá; zdá se ale, že to nejsou ta skutečná mezibuněčná spojení,
jaká známe u mnohobuněčných živočichů. Mají jeden bičík, který je u báze lemovaný límečkovitou obrubou vytvořenou
z pelikuly.Vířivým pohybem bičíku je potrava přiháněna do límečku a odtud putuje do buňky.
Trubénka Haeckelova žije na dně sladkovodních nádrží.
Podkmen: Opalinky
Vícejaderní prvoci žijící v kloakách obojživelníků nebo ryb. Tělo je pokryto velkým množstvím krátkých bičíků, které
připomínají brvy. Nepohlavně se množí příčným dělením. Při pohlavním rozmnožování se mnohojaderný jedinec rozpadá
na několik vícejaderných. Ti se zapouzdří a dostávají se do vody, kde je pozřou pulci. Z cyst v pulcích se uvolňují
opalinky dvojího typu odpovídající mikrogametám a makrogametám. Kopulací vzniká zygota, z té se vyvíjí dospělá
opalinka.
Opalinka žabí – má ploché tělo, žije v kloace zelených skokanů.
Podkmen: Kořenonožci
Kořenonožci jsou skupinou prvoků, kteří se pohybují pomocí panožek (pseudopodií); ty vznikají vychlipováním
cytoplazmy. Panožky jim slouží i k příjmu potravy. Způsob přijímání potravy prostřednictvím panožek nazýváme
fagocytóza. Na rozdíl od bičíkovců mají kořenonožci slabou pelikulu, nebo jim pelikula chybí. U některých kořenonožců
se mohou během vývoje vytvářet jeden či dva bičíky; někteří vytvářejí na svém povrchu schránky. Rozmnožují se
nepohlavně. K největším zástupcům patří měňavka bahenní, jejíž plazmódia dosahují velikosti kolem 5 mm.
třída: Měňavky
název dostaly podle schopnosti měnit svůj tvar těla. Dosahují toho přeléváním cytoplazmy a vytvářením
panožek při pohybu a příjmu potravy. Potravu přijímají měňavky nejenom fagocytózou, ale i celým povrchem
těla na základě difúze. Žijí ve vodě i v půdě. Některé druhy měňavek vytváří klidová stádia – cysty.
Měňavka velká dosahuje velikosti až 1 mm. Živí se řasami, bakteriemi, nálevníky i jinými měňavkami. Tento
druh měňavky nevytváří v nepříznivých podmínkách prostředí cysty. Žije ve vlhkém mechu a v rašeliništích.
Měňavka úplavičná – způsobuje nebezpečné střevní onemocnění projevující se krvavými průjmy a horečkami
- úplavici. Úplavicí ročně onemocní desítky milionů lidí; desetitisíce jich umírají. Potravu si obstarává tak, že
vyloučí do svého okolí trávicí enzymy, těmi naruší buňky střevního epitelu, natráví je a natrávené živiny z nich
pohlcuje.
Měňavka bahenní - vytváří velké mnohojaderné plazmódium. Vyskytuje se především v zahnívajících vodách.
třída: Krytenky
Kořenonožci, kteří si na povrchu tělíčka vytvářejí polysacharidovou ochrannou schránku. Na schránce bývají často
nalepeny úlomky nerostů, schránky rozsivek, rostlinné zbytky. Schránka má jeden otvor, kterým vysunují panožky.
Krytenky žijí v rašelinných vodách, v mechu a ve vlhké půdě.
Rozlitka hruškovitá u nás patří k nejběžnějším zástupcům.
třída: Dírkonožci
jsou zástupci mořských kořenonožců. Vytvářejí si vápenité schránky s mnoha otvůrky na povrchu, kterými vysunují
panožky. Ty jsou na rozdíl od krytenek a měňavek vyztužené osním vláknem. Takovéto panožky označujeme jako
axopodie. Schránky dírkonožců se usazují na dně moří a v průběhu vývoje Země vytvořily mohutné vápencové vrstvy.
Nummulites (penízek) dnes již vyhynulý zástupce prvoků. Dosahoval velikosti až 10 cm a byl pravděpodobně
největším prvokem, který kdy na Zemi žil.
Globigerina (kulovinka) - schránky tohoto prvoka jsou složeny z mnohých, silně klenutých komůrek, na
jejichž povrchu je mnoho dlouhých osténků. Po odumření se kulovinky hromadí od dávných geologických dob
na mořském dně, kde vzniká vápenaté (globigerinové) bahno.
třída: Mřížovci
patří také k mořským zástupcům prvoků. Schránky, které si vytváří, jsou z oxidu křemičitého a vynikají pestrostí tvarů.
Panožky mají stejně jako dírkonožci vyztužené osním vláknem (axopodie). Ve vzájemném soužití s mřížovci žijí řasy
zooxantely. Mřížovci poskytují řasám oxid uhličitý a řasy kyslík, který produkují při fotosyntéze. Většina mřížovců žije
jednotlivě. Jsou draví a potravou jsou jim jiní prvoci, mikroorganizmy nebo drobné řasy. Křemičité schránky se vyznačují
trvanlivostí a používá se jich jako „vůdčích zkamenělin“ při určování stáří geologických vrstev. Ze schránek mřížovců
jsou tvořena i celá pohoří (např. na ostrově Barbados, kde pohoří dosahuje výšky přes 360 m). Jejich odumřelá těla tvoří
na dně moří rudě zbarvené radioláriové bahno (chybí v Atlantiku).
třída: Slunivky
sladkovodní zástupci kořenonožců, kteří se zdržují v povrchových vrstvách vod, zvláště rašelinných.žijí v rašeliništích;
kulovitá tělíčka jsou kryta schránkou, z níž paprskovitě vycházejí tenké panožky.
Slunivka obecná je velká až 1 mm, žije mezi vodními rostlinami a v rašelinách.
Mříženka ozdobná
Kmen: Výtrusovci
Výtrusovci jsou specializovaní cizopasníci, většinou endoparazité. Do buněk napadeného orgánu se dostávají za pomoci
tzv. apikálního komplexu organel (soubor organel na předním pólu buňky), který umožňuje invaznímu stádiu tohoto
parazita proniknutí do hostitelské buňky. V průběhu rozmnožování dochází k rodozměně - metagenezi, kdy se střídá
nepohlavní a pohlavní rozmnožování. Při nepohlavním rozmnožování dochází k rozpadu plazmódia a vniklí jedinci
pronikají do buněk hostitele. Při pohlavním rozmnožování produkují výtrusovci pohlavní buňky – gamety, které vzájemně
splývají nebo dochází ke splývání celých jedinců. Vývoj probíhá v těle jednoho hostitele nebo dochází ke střídání
hostitelů.
Pozn. Plazmódium je mnohojaderný útvar, který vzniká dělením jader bez následného dělení buňky. Rozpad plazmódia na
jednojaderné útvary se označuje jako schizogonie; jedince takto vzniklé označujeme jako schizonty nebo merozoity..
třída: Hromadinky
Cizopasní prvoci rozmnožující se nepohlavně schizogonií; mohou se rozmnožovat i pohlavně. Žijí v trávicí trubici a tělní
dutině bezobratlých.
Hromadinka potemniční – její schizonti mají kořenovité výrůstky, kterými se přidržují malphigických žláz
potemníka moučného.
třída: Krvinkovky
Specializovaní cizopasníci červených krvinek obratlovců.
Zimnička – tento rod zahrnuje několik druhů, které jsou v tropických oblastech původci závažného
onemocnění - malárie. Zimnička je přenášena na lidi štípnutím infikovaným komárem rodu Anopheles. V jeho
trávicím ústrojí probíhá pohlavní část vývojového cyklu. Zpočátku se paraziti v lidském tělemnoží v játrech,
pak jsou uvolňováni do krevního oběhu, kde pronikají do červených krvinek. Zde proběhne schizogonie.
Červená krvinka naplněná schizonty praská, paraziti z ní uvolnění napadají další červené krvinky. Současně
s parazity se do krve uvolňují i jejich metabolity, jsou to pyretika, která vyvolávají vysoké horečky hostitele.
Jimi se záchvaty malárie projevují v intervalech 24 – 72 hodin a trvají 2 – 20 hodin, (v závislosti na druhu
parazita). Dalším projevem onemocnění je pocení, zimnice, zmatenost a únava. K léčbě malárie se používá
chinin. Na malárii ročně umírají asi 3 miliony lidí. V oblastech, kde se malárie vyskytuje, se lidé snaží
zlikvidovat její přenašeče – komáry, a to především vysoušením bažin, kde se vyvíjejí jejich larvy. Ke snížení
množství komárů a jejich larev se používají také insekticidy.
třída: Kokcidie
Endoparazité členovců a obratlovců.
Kokcidie jaterní - cizopasí ve žlučovodech králíků a zajíců. Vyvolává onemocnění kokcidiózu. Napadená
zvířata mají žlutavé uzlíčky na játrech. Hubnou, nepřijímají potravu, mají matnou naježenou srst.
Toxoplazma gondii – její životní cyklus probíhá ve dvou fázích. Pohlavní fáze funguje výhradně v kočkovitých
šelmách, které jsou definitivními hostiteli toxoplazmy. Rozmnožuje se v jejich střevní sliznici. Zdrojem další
nákazy jsou její cysty, které jsou vylučovány stolicí koček, nebo syrové a nedostatečně vařené maso zvířat,
která požila cysty ze stolice nakažených koček. Nepohlavní fáze cyklu může proběhnout v podstatě u
jakéhokoliv teplokrevného mezihostitele, tedy u ptáka nebo savce, člověka nevyjímaje. Toxoplazmóza v
naprosté většině případů proběhne v akutní fázi jako delší chřipka se zduřením lymfatických uzlin a s bolavými
svaly. Pak přejde do latentní fáze, kdy se cysty usadí v mezihostitelově nervově a svalové tkáni, ve většině
případů nadosmrti. Nové studie ukazují, že toxoplazma dokáže manipulovat svého hostitele – byl prokázán
vyšší výskyt cyst toxoplazmy u účastníků dopravních nehod oproti běžné populaci. Zdá se, že lidé s
toxoplazmou o něco pomaleji reagují v kritických situacích, jsou méně opatrní; jsou také mnohem náchylnější
k onemocnění schizofrenií. Nebezpečná je pro těhotné ženy, může vyvolat vývojové poruchy plodu. Ve Francii
a Německu je toxoplazmou nakaženo dle některých odhadů až 80% populace, celosvětový průměr je kolem
50%, u nás ji má přibližně jedna třetina obyvatelstva.
Kmen: Hmyzomorky
Parazité bezobratlých i obratlovců (název skupiny souvisí s dřívější domněnkou, že jde pouze o parazity hmyzu)
se složitými vývojovými cykly.
Hmyzomorka včelí – původce včelí úplavice.
Kmen: Nálevníci
Prvoci pohybující se pomocí řasinek (brv). V pelikule zesílené dvojitou membránou mají zeslabená místa sloužící
k příjmu potravy (buněčná ústa) a vylučování odpadních látek (buněčnou řiť). Koordinaci pohybu řídí jemná bílkovinná
vlákna, která jsou pod pelikulou a která spojují báze řasinek (neuromotorický aparát). V pelikule jsou také drobné
váčkovité organely obsahující jedovaté látky – trichocysty. Při podráždění svůj obsah vystřelují do vodního prostředí, kde
tuhne v rosolovité vlákno. Mezi buněčnými organelami jsou nápadné i pulzující vakuoly, které regulují množství vody
v těle.
Tělo nálevníků má dvě nestejně velká jádra. Velké (vegetativní) jádro (makronukleus) ovládá pohyb, přijímání potravy a
trávení. Malé (generativní) jádro (mikronukleus) bývá viditelné před dělením nebo před spájením a hraje významnou roli
při pohlavním rozmnožování. Rozmnožují se nepohlavně i pohlavně. Nepohlavně se rozmnožují příčným dělením nebo
pučením (rournatky). Pohlavně konjugací.
Trepka velká se v přírodě zdržuje v rybníčcích, tůních, rašeliništích, v loužích a příkopech. Živí se bakteriemi.
Je indikátorem organického znečištění vod.
Bobovka a vejcovka žijí v podobném prostředí jako trepky.
Vířenka maloústá žije v silně znečištěných vodách, přisedlá na různých živočiších.
Mrskavka modrá má více vegetativních i generativních jader. Dosahuje velikost 1 až 2 mm. Žije v malých
tůňkách a zarostlých akváriích.
Bachořci žijí v žaludku (bachoru a čepci) přežvýkavců. Řasinky jsou soustředěné pouze v několika kruzích.
Pelikula vytváří rozmanité výběžky. Štěpí celulózu na sacharidy.
Kmen: Výtrusenky
Parazitují v mezibuněčných prostorách tkání bezobratlých a studenokrevných obratlovců, zejména ryb (proto se
pro ně také používá označení „rybomorky“). Jejich aktivní stádia jsou měňavkovitá. Některé výzkumy ukazují,
že výtrusenky mohou být extrémně zjednodušenými mnohobuněčnými živočichy.
Rybomorka pstruží – parazituje v hlavové chrupavce mladých pstruhů v blízkosti statického ústrojí → ztráta
koordinace.
Červomorky – paraziti máloštětinatců – např. nitěnek.