Rebekah Smith

ZDRAVÁ A NEZDRAVÁ
Hudba
Rebekah Smith
1
Z anglického originálu Music - The Sound and The Unsound
přeložila Monika Nováková.
Kniha přeložena a publikována se svolením autorky.
2
PŘEDMLUVA
„Je mi jedno, v jak dobrém domově dítě vyrůstalo a jak ho naučili jednat
správně; jestliže toto dítě nepřijalo zkušenost Znovuzrození, rock and rollová
hudba získá jeho pozornost hned, jakmile ji uslyší. Je to proto, že je v něm –
zrozen z přirozenosti - tělesný duch. A Satanova moc je dnes tak veliká, že
získává duši toho maličkého.“ 1
Američané jsou závislí na hudbě. Tato závislost, která nás jen v minulém roce
stála sedm miliard dolarů2, také pomohla hudbě stát se nejvýnosnějším
průmyslem na světě.
Nejsme v tom však sami. Celý svět se naladil na stejnou notu jako my, aby se
stal součástí největšího společenského fenoménu v celé historii: Rock’n’rollové
hudby.
Rock je teď jednu generaci starý a to samo o sobě je zázrak, protože ho minulá
generace zamítla jako „záblesk, který pomine“, šílenství mladých, které jde
jedním uchem tam a druhým ven. I když žijeme v čase oslepujících změn, rock
byl schopen přizpůsobit se, integrovat se a dokonce mutovat už téměř pět
desetiletí v něco, co je mnohem více než jen hudbou v uších rockového fanouška.
Vzkříšením hluboce usídlených duchovních atributů svých starověkých praotců
dosáhla rocková hudba statusu zbožňování. V každém smyslu se stala
náboženstvím s celým kontingentem vlastních velekněží a falešných proroků.
Zní to neuvěřitelně, že ano? Ale zastavili jste se alespoň na chvíli a přemýšleli
o tom, co odlišuje rock od ostatní hudby? Proč je tak mocný? Z čeho pramení a
kam nás vede? Naneštěští se většina lidí nezastaví, aby zanalyzovala záplavu
zvuků, které je denně bombardují a mohou se projevit jako fatální. Samozřejmě se
to nestane přes noc. Existuje příběh o tom, že když hodíte živou žábu do hrnce s
vroucí vodou, vyskočí tak rychle, že se ani neopaří. Ale když vezmete tu samou
žábu a dáte ji do vlažné vody a tu vodu pomalu zahříváte až do bodu varu, žába se
pomaličku nechá uvařit zaživa.
Je možné, že my křesťané pomalu přijímáme podmanivé, vše prostupující
přípustné postoje okolo nás bez toho, že bychom si to uvědomovali? Jak jsme my,
kteří věříme Poselství, vůči takovým postojům náchylní?
Toto jsou otázky, na které je třeba si dnes odpovědět a o tom celá tato studie je.
Upozornění: Nebude to snadné čtení a nemůžete tím jen tak prolistovat. Ale až
skončíte, budete vědět, jak vyzkoušet teplotu vody, ve které právě teď sedíte.
Vyzývám vás, abyste si ji zkontrolovali sami – než bude pozdě.
3
KAPITOLA 1
PŮVOD
„Jednou v noci jsem stál s bratrem Woodem a bratrem Sothamannem a
díval jsme se na nebe. Najednou mě pojal velký úžas a já řekl: ,Podívejte
se na ty nebeské zástupy a vše je v dokonalé harmonii!'“ 3
Harmonie patří Jahvemu, protože v ní se
zjevuje jak Jeho přirozenost (charakter), tak
vzah s Jeho stvořením. On, jako Ten Věčný,
ustanovil hranice harmonického vesmíru,
spojujíce hvězdy a sféry v dokonalém
souzvuku s hlasy všech nebeských bytostí.
Smíchal melodie života a rytmy přírody do
rezonujícího chóru. Svědčíce o díle Jeho rukou
„...jitřní hvězdy společně plesaly a všichni
synové Boží propukli v hlahol.“ (Job 38,7)
Hrála se Jeho předehra; Stvořitel byl uctíván
Svým stvořením a uctívání přivedlo Boha na
scénu.
VÍTE, ŽE...?
NEJDELŠÍ
KAPITOLOU V BIBLI
JE ŽALM 119, KTERÝ
MÁ 176 VERŠŮ.
NEJKRATŠÍ KAPITOLOU BIBLE JE
ŽALM 117, KTERÝ MÁ
JENOM DVA VERŠE A
CELKEM 22 SLOV.
Oslavovat Boha je nejvyšším úkolem, jaký může jakékoliv stvoření
vykonávat. Každá živá věc se má radovat nad Božím dílem, vydávat
radostný zvuk, zpívat a vytvářet hudbu, která oslavuje Všemocného. V
minulosti věčnosti byl nebeskou hudbou pověřen pomazaný cherub, bytost
s hudebně vyjadřovacími schopnostmi ode dne svého stvoření (Ezechiel
28,13.15). Byl dokonalý na všech svých cestách a měl jak krásu, tak
moudrost, atributy, které ho podle jeho názoru činily rovným Bohu. Proto
toužil po tom být uctíván jako Bůh – zrádná ambice, která vnesla do
Božího příbytku nepravost – and kvůli tomu byl svržen z Boží nebeské
hory dolů.
„První bitva, která se kdy odehrála, začala v Nebi, když Michael a jeho
andělé bojovali proti Luciferovi (Satanu) a jeho andělům. Hřích nemá svůj
původ na zemi, nýbrž v Nebi a potom byl z Nebe svržen dolů – shozen z
Nebe na zem – a padl na lidské bytosti.“4
4
Ze svého pozemského vyhnanství si tento padlý anděl vytvořil lstivý a
přesto chytrý plán jak zničit Boží ráj a vytvořit si na jeho místě svoje
království. Nemohl nic stvořit, ale mohl kazit. „Co Bůh stvořil pro Sebe, to
Satan přišel zničit. Pak tady na zemi začala bitva a začala v nás. A od té
doby stále zuří.“ 5
S velkou zručností Satan začal nabízet rozkoš jako náhražku za duchovno;
vyvýšil znalosti nad zjevení a svatost přirovnal k tělesné kráse. Každou
svoji schopnost použil k jedinému účelu a cíli – ke svedení lidských duší.
Jaké byly nástroje jeho řemesla? Melodie a rytmus, protože Satan byl
obdarovaný hudebník.
5
KAPITOLA 2
CO NÁS O HUDBĚ UČÍ BIBLE
„Člověk musí uctívat. Musíš něco uctívat. Uctívání je prostě v tobě.“ 6
Bible nám říká, že Hospodin nachází potěšení ve chvalách Svého lidu.
V Bibli je přes 500 specifických odkazů na hudbu a hudební nástroje 7 –
což je důkazem, že to není něco, co by Bůh bral na lehkou váhu. Ve
skutečnosti je nejdelší knihou Bible zpěvník a právě tady Bůh projevuje
Svůj zájem o takový druh hudby, ze které mají Jeho děti radost a kterou
provozují, tím, že nám dal následováníhodný příklad: Knihu Žalmů.
Sbírka 150 básní, která tvoří Knihu Žalmů,
odráží vzor zbožné úcty a obecenství s Bohem.
VÍTE, ŽE...?
Byly napsány Davidem, Mojžíšem (Žalm 90),
NEJDELŠÍ KNIHOU
Šalomounem, Asafem (Davidovým hlavním
BIBLE JE KNIHA
zpěvákem) a dalšími pro výslovný záměr k
ŽALMŮ. MÁ 150
používání při uctívací hudbě. Přidali dokonce i
KAPITOL A CELKEM
notový záznam, aby označili místa, kde se má
2 461 VERŠŮ.
změnit tónina. Například pokyn selah,
znamenající „přejít do další tóniny“, se v Knize
Žalmů objevuje 71x a běžně se při hlasitém čtení Písma nevyslovuje.
Žalmy jsou z hebrejštiny překládány jako „Kniha chval“. Toto byla
kniha modliteb, kterou náš Pán Ježíš používal při službě v synagoze a byla
i Jeho zpěvníkem při chrámových svátcích. Používal ji při svém
vyučování, čelil s ní pokušením, zpíval z ní Hallel (Žalmy 115-118) při
poslední večeři, citoval z ní, když visel na kříži a zemřel s ní na rtech.8
Kniha Žalmů zůstává i dnes knihou chvalozpěvů Izraele.
Žalmy mají daleko k tomu, že by zastávaly jednoduchý styl, nýbrž
sahají od klasických představení napsaných pro chrámové hudebníky až po
jednoduché, ale výstižné balady, které složil David při hlídání ovcí. V
Knize Žalmů najdete písně shromažďovací, pochodové, písně vítězství a
6
naučné; jsou tu i písně pokání, proseb, chvály, obnovy a díkůvzdání; písně
pro svaté i písně pro hříšníky.
Knize Žalmů se říká dveře do chrámu chval a modliteb a ve všech
dobách a ve více než tisící jazycích našla církev v Žaltáři způsob přistupu k
Bohu.
Bible nám často ukazuje, že člověk si je už dlouho vědom dopadu
hudby na svůj každodenní život a její moc ovlivňovat lidi jak tělesně, tak
emocionálně.
V 1 Samuelově 16,14-23 Písmo vypráví o případě, jak se může člověku
ulevit – v těle, v duši a v duchu – skrze hudbu mladého pasáčka.
„Kdykoli na Saula doléhal duch od Boha,
bral David citaru a hrál na ni. Saulovi to
přinášelo úlevu (tělesně) a bylo mu dobře
(duševně), zlý duch od něho odstupoval
(duchovně). verš 23.
VÍTE, ŽE...?
V BIBLI JE 1 897
VERŠŮ TÝKAJÍCÍCH SE
ODDĚLENÍ SE OD
SVĚTA.
Ve 2 Královské 3,15 vidíme, že prorok Elíša
jednou použil hudbu k tomu, aby navodil
atmosféru, ve které se mohl „dotazovat Hospodina“ kvůli králům Izraele,
Judska a Edómu.
„,Ale nyní mi přiveďte hudebníka.' Když hudebník hrál, byla nad
Elíšou Hospodinova ruka.“
Ve 2 Paralipomenon 20,21-22 se dočteme, že když se kmeny Izraele
připravovaly, že půjdou do války proti svým nepřátelům, postavili před
armádu zpěváky a hudebníky.
„Po poradě s lidem rozestavil (Jóšafat) před Hospodinem zpěváky,
aby chválili Jeho velebnou svatost. Šli před ozbrojenci a provolávali:
,Chválu vzdejte Hospodinu, Jeho milosrdenství je věčné.'
V ten čas, kdy se dali do jásotu a chval, vyslal Hospodin zálohy proti
Amónovcům a Moábcům i proti hoře Seíru, proti těm, kteří přitáhli na
7
Judejce; a byli poraženi.“
V Novém Zákoně, v knize Skutků, najdeme v 16. kapitole zprávu o
dvou vedoucích prvních křesťanů, o Pavlu a Silasovi, kteří byli kvůli
kázání evangelia uvrženi do vězení. Využili této příležitosti ke službě skrze
písně a oslavování Boha.
„NEPODÍLEJTE SE
NA NEUŽITEČNÝCH
SKUTCÍCH TMY,
NAOPAK JE
NAZÝVEJTE
PRAVÝM JMÉNEM.“
EFEZSKÝM 5,11
„Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a
zpěvem oslavovali Boha; ostatní vězňové je
poslouchali. Tu náhle nastalo veliké
zemětřesení a celé vězení se otřáslo až do
základů. Rázem se otevřely všechny dveře a
všem vězňům spadla pouta.“ Sk 6,25-26
Pojďme si teď shrnout, co jsme z těchto biblických oddílů zjistili:
1) Ve Starém i v Novém zákoně byla hudba pro věřícího životně
důležitá, jednak jako vyjádření radosti a také jako skutek
poslušnosti Hospodinu;
2) Bůh nám dal (skrze příklady) návod, jaké druhy hudby máme
jako Jeho děti mít;
3) hudba není zdaleka pouhým neutrálním odpočinkem, nýbrž má
moc ovlivňovat nás duševně, tělesně i duchovně;
4) existují jisté druhy hudby, při kterých se démoni cítí velmi
nepříjemně;
5) hudba může vytvořit prostředí, ve kterém Bůh může dělat
zázraky.
8
KAPITOLA 3
HUDBA A NÁBOŽENSTVÍ V PRŮBĚHU
VĚKŮ
„Jakmile vyšli z Hospodinovy přítomnosti, začali stavět města, začali
vyrábět nástroje, začali se zabývat vědou – výrobou mědi a železa a
začali hrát hudbu. Odkud přišli? Kdo se to
objevil? Kain, hadí sémě.“9
V člověku existuje zděděný popud uctívat.
Bůh dokonce poskytl našemu lidskému tělu
nástroj, kterým můžeme projevovat svou
oddanost – lidský hlas. Když svým hlasem
měníme melodie a rytmy, pak vzniká hudba a
nic tak necharakterizuje skutečnou podstatu
uctívání, jako nepřikrášlená píseň člověka.
VÍTE, ŽE...?
I KDYŽ JE ČASTO
ZASTÍNĚN SVÝM
SLAVNÝM STARŠÍM
BRATREM, JE
CHARLES WESLEY
ZŘEJMĚ NEJVĚTŠÍM
SKLADATELEM
CHVALOZPĚVŮ
VŠECH DOB.
Bible nám dává jen pár vodítek na téma
první hudby vytvořené člověkem, ale naše
nejstarší existující hlasové tradice, jako jsou židovští zpěváci, muslimští
muezzinové, svolávající pravověrné k modlitbám, nebo i nápěvy
severoamerických Indiánů, ukazují, že první hudební projevy lidstva byly
nejspíše součástí náboženských zkušeností. Jak se rozvíjely hudební
dovednosti člověka, začal si vyrábět nástroje z toho, co našel v přírodě –
kosti, rohy, vrbová kůra, zvířecí kůže a střeva – a přizpůsobil si tyto
materiály tak, aby vyhovovaly jeho osobním potřebám. Júbal, Kainův
praprapra-pravnuk, byl „praotcem všech hrajících na citaru a flétnu“
(instrumentální hudba) (1 M 4,21) a odrážel lásku ke kráse a k umění,
kterou dostal do vínku.
Časem, jak lidé rozvíjeli své umělecké schopnosti, začala hudba nabírat
mnoho forem a sloužila mnoha účelům, jak svatým, tak bezbožným. Z
generace na generaci hrálo hudební vyjádření v kulturním vývoji tak
důležitou úlohu, že náboženské, morální a společenské hodnoty té určité
komunity se odrážely v kvalitě hudby, kterou tvořila.
Většina hudby hrané lidem Bible nikdy nepřekročila hranice
jednoduchých homogenních písní a zpěvů doprovázených citarami,
9
trumpetami a cymbály. Většina hebrejské hudby byla posvěcená ke službě
chrámového uctívání, ale napříč Písmem je řada příkladů i o jejím
světském použití: písně triumfu po vítězství, písně při oslavě uzavření
manželství a svátcích, písně pro pastýře a pro krále.
Ve vznešených chrámech starověkého Egypta kněží učili pěvecké sbory
zpívat rituální hudbu pohanským božstvům. Jejich písně byly doprovázeny
ťukáním na dřívka a kotoučky.
V té době, ale v jiné části světa, vyvolávaly primitivnější společnosti svá
božstva divokými a nevázanými náboženskými orgiemi a emocionálními
extázemi, doprovázenými údery na dutý kmen v synkopovém rytmu.
Hudba vždy zanechala na dané společnosti své stopy. Vzestup a pád
civilizace se dokonce dá vystopovat tak, že se souběžně udělá studie typů
hudby, kterou lidé v odpovídající době poslouchali.10 Čtyři století před
narozením Krista řekl řecký filosof Platón: „Když se změní forma hudby,
změní se s ní i základní zákony státu. Díky
hlouposti přesvědčili sami sebe, že na hudbě
VÍTE, ŽE...?
není nic dobrého ani špatného a že by se měla
posuzovat podle toho, jaké potěšení přinášela.“
ŘÍKALO SE, ŽE
CHARLESOVY
CHVALOZPĚVY
VEDLY A VYUČOVALY
PRVNÍ METODISTY
STEJNOU MĚROU,
JAKOU TO DĚLALA
JOHNOVA KÁZÁNÍ.
V Kristově době vzkvétala jak vokální, tak
instrumentální hudba. Ježíš a Jeho následovníci
se účastnili tradiční židovské hudby v synagoze
a to bezpochyby ovlivnilo i písně prvních
křesťanů. Zdobené kantonální melodie byly
přizpůsobeny novému učení o Kristu a
vstřebaly se do začínající křesťanské víry. Bylo
běžnou praxí, že kantor (čili předzpěvák)
sloužil v pátek večer v synagoze a potom nabídl své dovednosti v neděli
křesťanům. 11
Instumentální hudba však nehrála v životě prvních křesťanům žádnou
roli. Nástroje byly hodně spojovány se zhýralým životem Říma a mělo se
za to, že hlas má dosti čistoty a vznešenosti, aby byl hoden Božího ucha.
Nápěvy předzpěváků se postupně vyvinuly do pomalých, jednohlasně
zpívaných písní zvaných sborové zpěvy (později známých jako
Gregoriánské chorály), které dominovaly v křesťanském uctívání tisíc let.
Ve středověku tu byl pokus církevního světa získat rozsáhlou kontrolu nad
10
hudbou tím, že prohlásil jisté akordy za neharmonické a proto rouhavé a
nehodné odrážet Boží slávu. Církev odsoudila veškerou hudbu, která
nebyla posvěcena posvátnými texty.
V roce 1517 přibil Martin Luther na dveře Wittenbergského kostela
svých Devadesát pět tezí (v nichž obviňuje katolickou církev ze
zkaženosti), a tak se zrodila Reformace. Luther, vzdělaný hudebník,
vyhodil většinu staré církevní hudby a napsal nové chvalozpěvy, přičemž
začal pro svaté písně používat místo latiny jazyk obyčejného lidu.
Prohlašoval: „Na zemi není nic mocnějšího, než vznešená hudba, která
smutné rozveselí, pyšné umlčí, sklíčeným dá odvahu; okouzlí povýšené k
pokoře a utiší závist a nenávist.“ Luther věřil, že hudba v kostele slouží
jako zvučící kázání12 a připisuje se mu výrok, že ho nezajímalo, kdo kázal,
pokud byl on tím, kdo ty písně napsal. Pochopením moci, která v hudbě při
uctívání přebývala, Luther jednoznačně ustanovil zpěv celého sboru jako
důležitou součást křesťanské bohoslužby.
Prvky harmonie, které byly dříve vyhrazeny
VÍTE, ŽE...?
pouze
vysoce
školeným
církevním
CHARLES WESLEY
hudebníkům, byly nyní ovládnuty a zpívány
NAPSAL 8 989
obyčejnými lidmi. Hudba a náboženské
CHVALOZPĚVŮ,
COŽ JE
uctívání se staly jediným, nerozlučným
V PRŮMĚRU 10 ŘÁDKŮ
zážitkem. Zdálo se, že sounáležitost ve VERŠŮ DENNĚ PO DOBU
společné víře se dala vyjádřit mnohem
50 LET!!
účinněji písní, než nějakým ustanoveným
kánonem, dogmatem nebo církevním
rituálem.
Ve světském používání se hudba stala směsicí zvuků. Střety kultur,
vyvolané křižáckými výpravami v roce 1096, svedly mnoho hudebních
tradic dohromady a postupně si tyto nové harmonie a rytmy našly svoji
cestu do evropské hudby. Na konci 16. století umožnily nové metody tisku
a nově vyvinutý systém notového zápisu rozmnožování jakéhokoli druhu
hudby a její vypuštění na otevřený trh. Byl to úsvit nového dne jak pro
skladatele, tak umělce. Hudba se vydala na svou cestu stát se universálním
jazykem.
S postupem staletí tu byla také temnější, zlověstnější forma hudby
hledající vyjádření a umístění v hudebním bratrstvu lidského pokolení.
Tato hudba obsahovala spletitou primitivní teologii zahrnující fetiše,
11
totemy a magii. Zrodila se v obětních zaříkáváních říčnímu bohu, odkojena
nepředstavitelnými hrůzami otroctví a vypuštěna do Nového Světa, aby
vedla válku s křesťanským Bohem. Její jméno bylo ,voodoo’ a její
pulzující rytmus prorokoval o ovoci zla, které ponese.
Na začátku 17. století si západní kolonizace dalších zemí stávala
rostoucí obavou. Španělské a Portugalské
kolonie v Novém Světě a v Africe už měly
VÍTE, ŽE...?
dobré postavení a armáda lodí patřící
ŽALMY A RANNÉ
obchodníkům s otroky křižovala vody mezi
CHVALOZPĚVY BYLY
Západní Evropou a Africkým pobřežím. Poté,
ČASTO „SEŘAZENY“
PRO SBOROVÝ ZPĚV.
co naložily lidský náklad, pokračovaly lodě ve
KNĚZ NEBO VEDOUCÍ
své pouti přes jižní Atlantik do Brazílie,
ZPĚVÁK NEJDŘÍVE
Střední Ameriky, Západní Indie a Nového
PŘEČETL NEBO
Světa. A kamkoliv byli otroci posíláni, brali si
ZAZPÍVAL JEDEN
svou hudbu s sebou – mučivou inspiraci, která
VERŠ PÍSNĚ, KTERÝ
POTOM ZAZPÍVALO
se stala základním kamenem prakticky každého
CELÉ SHROMÁŽDĚNÍ.
amerického hudebního vyjádření, které
následovalo.13
V době, kdy různí potomci Lutherova reformačního hnutí poznali, že
Nový Svět je kvetoucím misijním polem, se už rytmy a melodie Afriky
spojily s tóninami Evropské hudby, kterou si církev tak pečlivě hýčkala a
zrodila se nová hudební forma.
12
KAPITOLA 4
DUCHOVNÍ KOŘENY
„Nechť ve vás slovo Kristovo přebývá v plnosti veškeré moudrosti;
vyučujíce se navzájem v žalmech a chvalozpěvech a duchovních písních,
zpívajíce s radostí v srdci Pánu.“
Efezským 5,19
VÍTE, ŽE...?
ISSAC WATTS POBÍZEL
Po tři století se do Nového Světa valila
SHROMÁŽDĚNÍ, ABY
záplava lidí. Z Evropy přicházeli
ZPÍVALO TAK, JAK SE TO
dobrovolně, z Afriky nedobrovolně. Byli to
DĚLÁ I DNES, TEDY
páni a otroci a nikdy si nic nevyžádalo na
JEDEN VERŠ
svědomí národa tak vysokou cenu, jako
BEZPROSTŘEDNĚ ZA
DRUHÝM. NAPSAL
právě ustanovení otroctví v Americe. Ale z
TAKOVÉ
EVERGREENY
té agonie a utrpení černých otroků se
JAKO „WHEN I SURVEY
zrodila heroická víra, která po létech THE WONDROUS CROSS“,
dostala hlas, který se ozýval po celé zemi
„JOY TO THE WORLD“,
po všechny následující generace. Otroci jim
„JESUS SHALL REIGN“ A
694 DALŠÍCH.
říkali ,písně smutku’ nebo ,hymny’, ale v
komunitách bělochů se jim začalo říkat
,spirituály’ a právě v nich našla Amerika svůj nejopravdovější,
nejoriginálnější a nejvlivnější hudební projev.
V jižanských plantážnických státech se od nově příchozích otroků
očekávalo, že se naučí mluvit anglicky a přijmou náboženství svého pána.
Ale suchopárná tradice evropské víry nemohla nikdy nahradit emocionální
a mystiké způsoby pohanského kmenového uctívání. Stejně tak se nedaly
rytmy, chóry a kmenové tance africké kultury zkrotit předepsaným zpěvem
žalmů a chvalozpěvů. „Duch neodejde bez písně“, to bylo řčení, které si
otroci přinesli ze své vlasti a právě v hudbě našli brutálně zotročovaní
černoši možnosti osvobození.
Zotročení lidé našli v židovskokřesťanské tradici mnohé, s čím ztotožnit
a v čem zakotvit svoji víru: čtyři století trvající zajetí Židů v Egyptě; zajetí
Izraele v Babylónu; Daniel ve lví jámě a Elijášovo nanebevzetí v ohnivém
13
voze. Naučili se chvalozpěvy svých bílých pánů, poté do nich vetkali
zbytky své africké historie a vznikl tak projev svobody v písních, který se
zaměřil jak na jejich duchovní, tak i společenský život.
Většina otroků pracovala pod bičem dozorců, obdělávali bavlnu a rýži,
které byly základem jižanského průmyslu. Často jim bylo zakazováno při
práci na poli mluvit, ale jelikož jejich práce vyžadovala sjednocené úsilí,
měli dovoleno používat africké tradiční pracovní písně, aby byla jejich
činnost koordinovaná. Jejich kreativní písně typu předzpěvák - sbor byly
zpívány na takové hudební úrovni, že nepotřebovaly notový zápis. Často
byly sestavovány jako kombinace biblických veršů a částí chvalozpěvů,
kázání nebo modliteb, které slyšeli v kostele. Ale na poli bylo mnoho
příležitostí vytvářet nové písně a nápěvy, čerpající z jejich nově nalezené
víry v křesťanského Boha, který nejen že mohl zlomit okovy jejich hříchu
a utrpení, ale také nabízel nebe jako domov. A co bylo nejlepší, tento Bůh
se neomezoval pouze na bělošské církve, ani nepopíral lidství černochů.
Slyšeli zaslíbení svobody a učinili ho tématem svých písní.
Bůh řekl Mojžíšovi, o' Pane!
Běž dolů do Egypta, o' Pane!
Řekni faraónovi, o' Pane!
Propusť lid můj, o' Pane!
V roce 1735 se anglikánský kněz jménem John Wesley plavil do
Nového Světa, aby tam obrátil pohanské Indiány v kolonii Georgia. Po
třech letech uznal, že jako misionář selhal a vrátil se do Londýna,
rozhodnutý najít ten chybějící článěk ve své duchovní cestě. Pak jednoho
dne, když poslouchal čtení předmluvy Martina Luthera k Epištole
Římanům, ucítil, že jeho „srdce se podivně rozehřálo“ a nový způsob víry
v církvi byl na světě.
Nikde nebyly principy víry zvané ,Metodismus’ přijaty rychleji než
právě v koloniích Nového Světa. Wesleyho učení o Druhém požehnání
(také nazývaném Křesťanská dokonalost nebo posvěcení) byla „rozbuškou,
která zažehla soudek potlačované náboženské extáze napříč Amerikou“.14
Do ohně obrození, které vešlo ve známost jako Velké Probuzení, přikládal
14
hlavně metodistický evangelista George Whitefield a další cestující
kazatelé, kteří ustavičně cestovali po koloniích a rozšiřovali doktrínu
naprosté svatosti a dosažitelné dokonalosti. Jejich styl kázání byl smělý a
dramatický, což jim však omezovalo přístup do tradičnějších církví, tak
začali kázat pod širým nebem. Táborová setkání (čili setkání v buši, jak se
jim někdy říkalo) změnila strukturu služby uctívání pro většinu
venkovských církví mladého národa. Kázání ,ohně a zatracení’
povzbuzovalo věřící k nové svobodě projevu. Křičeli, modlili se, tančili a
zpívali jako nikdy předtím.
Znovu
bylo
náboženské
probuzení
VÍTE, ŽE...?
doprovázeno rozvířením hudebních vod.
Wesley byl, stejně jako Luther, hudebním JELIKOŽ ČLOVĚK JE
skladatelem a vydavatelem. Jeho první
BYTOST RYTMICKÁ,
EXISTUJE PŘÍMÝ
zpěvník, Charlestonský sborník žalmů a
chvalozpěvů, vydaný v roce 1735, byl prvním VZTAH MEZI HUDBOU
A SVALOVÝM
zpěvníkem, který byl kdy v Severní Americe
POHYBEM.
vydán. Wesleyho největší starostí bylo to, že
LARSON; THE DAY
zpěv by měl být jak duchovní, tak by měl mít
MUSIC DIED (Den, kdy
jistou hudební úroveň. Jeho pokyny
zemřela hudba)
shromáždění obsahovaly napomenutí jako
„Zpívejte všichni; Zpívejte s chutí; Zpívejte
mírně; Zpívejte včas a nade vše; Zpívejte duchovně.“15 A právě v
neuspořádaném stylu průkopnických táborových setkání duchovní zpěv
dospěl.
Dlouho předtím, než byli černí přijati do společnosti bělochů, se podíleli
na společném soužití, i když někdy nepříjemném, které se vytvořilo díky
přitažlivým silám společného náboženství a hudby. Vedle vzrůstajícího
počtu tradičních chvalo-zpěvů, které vyšly z pera sběhlých skladatelů, jako
byli Charles Wesley a Issac Watts, se černošské spirituály stávaly důležitou
součástí velkých probuzení a táborových setkání 19. st. Zde se totiž duch a
osobitost černošského světa neodděloval od bělošské kultury. I když bílí a
černí chváliči byli obyčejně odděleni, „jejich hlasy a hudba se mísila, zněla
od tábora k táboru, živíce hudební jednotu, jejíž plody zasáhly celý svět.“16
Jeden pozorovatel prvních táborových setkání napsal: „Jak rostlo nadšení,
zapomnělo se na řád, hlasy se rozcházely, každý zpívá svoji vlastní
melodii, každý tančí po svém, přičemž skáče, křičí a jásá s obrovskou
15
radostí.“
Našli něco skutečného, což bylo zjevení inspi-rované novým
pochopením biblické pravdy. A to následně zplodilo nové bratrství svatosti
a posvěce-ných církví – předchůdce Letničního probuzení ve 20. století,
které se chystalo vypuknout na Azusa Street v roce 1906.
Ale ne všichni zneužívaní a ponížení černoši našli v křesťanství útěchu.
Ve ,starých způsobech’ bylo prostě příliš kouzla, které se nedalo s nově
nalezenou vírou sloučit, takže stará víra se udržela, byla skrytá až do konce
19. století a do období Rekonstrukce, které následovalo po občanské válce.
Potom se na rodinném stromě hudby objevila nová větev, která byla
nazvána „Blues“.
I když se blues zrodilo přímo z emocionálního žáru spirituálů, byly jeho
dávné kořeny jedinou věcí, které ho s
VÍTE, ŽE...?
jeho
„duchu-libým“
původem
ZE SLEDOVÁNÍ POHYBŮ,
spojovalo. Pro bluesového zpěváka se
KTERÉ JDOU RUKU V RUCE S
stal námětem každý druh tělesných
HUDBOU, MŮŽETE URČIT,
požitků: zločin, cizoložství, prostituce,
JAKÝ STYL HUDBY TO JE.
hazard, alkohol a vězení. Pouta s
JEDINÉ, CO MUSÍTE UDĚLAT,
africkými elementy synkopických a
JE ZAHRÁT TU PÍSEŇ
TŘÍLETÉMU DÍTĚTI A
rytmických
sil
byly
obnoveny,
POZOROVAT JEHO POHYBY.
vyučovány a provozovány jak černoTAK POZNÁTE, ZDA JE TA
chy, tak i bělochy, kteří naslouchali a
PÍSEŇ ŠPATNÁ. NEMUSÍTE
poučili se z tohoto nového hudebního
DÍTĚ TY POHYBY UČIT, JSOU
hlasu. „Je to právě zde, kdy směsice
AUTOMATICKÉ.
různých kultur znovu začala produGARLOCK; THE BIG BEAT
kovat něco trvalého a prorockého,
rytmickou živost a melodický dar, ze
kterého se nakonec zrodí ragtime a jazz.“17
Souběžně s počátky blues, ragtimu a jazzu procházela proměnou i
duchovní hudba. V roce 1875 vydal skladatel Ira Sankey zpěvník s titulem
Gospelové chvalozpěvy a posvátné písně a pojem ,gosplel music’ byl na
světě. Sankey a jeho společník, evangelista Dwight Lyman Moody, chtěli,
aby jejich písně „zasadily do srdcí lidí evangelium“18 tím, že potlačí
emocionální výlevy a vášnivé zpívání.
Ale i když byli Sankey a Moody schopni ovlivnit jejich prvotní rozvoj,
16
gospelové písně si brzy vytvořili svůj vlastní charakter a tentokrát to byla
„chladnokrevně vypočítavá komerční snaha vydělat na ohromné
přitažlivosti černošských duchovních stylů.“ 19
V roce 1921 se mladý bluesový a jazzový hráč na piano jménem
Thomas Dorsey zúčastnil Národního Baptistického shromáždění a byl
uchvácen silou hudby, kterou tam slyšel. Pro „Barrelhouse Toma“ to bylo
jako rukou psaný nápis na zdi. Mohl by začít psát církevní hudbu a říkat
svým písním ,Gospel’.
Dorsey napsal přes tisíc melodií, včetně takových, jako je „Peace In The
Valley“ (Klid v údolí), „Search Me Lord“ (Prozkoumej mě, Pane) a
„Precious Lord Take My Hand“ (Vzácný Pane, vezmi mě za ruku). „Byla
to hudba, která nejen odrážela kázání a svědectví z černošských
Baptistických a Metodistických sborů, ale také rostoucího počtu
,posvěcených’ shromáždění napříč celou zemí. Také zde bylo úžasné a
svobodné využití melodií, harmonií a rytmů Dorseyho bluesové a jazzové
minulosti.“20
Na svých cestách po Středozápadě a
VÍTE, ŽE...?
Jihu USA na konci 20. let 20. století hrál
V USA JE VELMI
Dorsey svoji hudbu a prodával notové
ROZŠÍŘENÝ OKULTISMUS.
partitury za pár centů za kus. Ale jeho hlas
JE ODHADOVÁNO, ŽE V
postrádal onu přesvědčivost a nadšení,
NEW YORKU JE
které bylo pro zpívání gospelů nezbytné a
AKTIVNÍCH NEJMÉNĚ 5
on věděl, že jestli má mít úspěch, 000 ČARODĚJNIC A V LOS
ANGELES 10 000.
potřebuje novou prodejní techniku.
Vytvořil první ženský gospelový kvartet v
dějinách a brzy se stal jak podporovatelem gospelových zpěváků, tak i vydavatelem černošské gospelové hudby.
Byl na dobré cestě vysloužit si přízvisko „Otec gospelové hudby“.
V polovině třicátých let se díky církevním a probuzeneckým koncertům
zpopularizovalo několik stylů gospelové hudby. Jeden z nejtrvalejších byl
gospelový kvartet – čtyři nebo pět zpěváků, kteří si vytvořili vlastní
identitu díky hlasovým úpravám (jako je výrazný bass nebo falsetto) nebo
díky oblečení (portýrské ůbory, bílé smokingy, atd.). Existoval také
gospelový sbor, tvořený pouze ženami, které tleskaly a byly oblečeny do
sborových rouch v pozadí s dunícím pianem nebo varhanami. A brzy si
17
začali dělat jméno profesionální gospeloví umělci, jako Mahalia Jackson a
Rosetta Tharpe.
VÍTE, ŽE...?
V USA SE POČET
ČARODĚJNIC ROVNÁ
SKORO POLOVIČNÍMU
POČTU LÉKAŘŮ A
KNĚZŮ.
Na začátku 2. světové války bylo
pečlivé
předělání
obalu
otrockých
spirituálů kompletní. Tato nová podoba
,gospelové hudby’ byla hojně posypána
Hollywoodským leskem a začleněna do
mocného a bohatého hudebního impéria.
PETERS, WHY KNOCK
ROCK (Proč je rock špatný)
18
KAPITOLA 5
HUDBA LAODIKEE
„...ta první neslušná písnička, která proklouzla bez jakékoliv cenzury do
rádia, ty ,skulte je, holky, skulte je dolů a ukažte svá krásná kolínka’, to
bylo to první uklouznutí.“21
Psal se rok 1925. William Jennings Bryant a Clarence Darrow vedli v
Tennessee soudní bitvu kvůli evoluci; v Německu vydal bývalý vězeň
jménem Adolf Hitler svoje vzpomínky,
které nazval Mein Kampf; nové taneční
VÍTE, ŽE...?
šílenství jménem Charleston nutilo ruce a
I HLUCHONĚMÍ LIDÉ
nohy létat ve 4/4 taktu a po celé Americe
REAGUJÍ
NA HUDEBNÍ
se rádio stalo hlavním zdrojem rodinné
ZVUKY
A MOHOU
zábavy a uvedlo tak na scénu to, co se
ROZEZNAT NĚKOLIK
proslavilo jako Zlatá éra vysílání.
HUDEBNÍCH NÁSTROJŮ
PODLE JEJICH VIBRACÍ.
Nejrevolučnějším vývojem na začátku
20. století byl bezpochyby záznam zvuku.
Člověk si nakonec pro sebe vynalezl
pozemskou, i když křehkou, nesmrtelnost a síla jejího vlivu proměnila náš
svět a získala v našich životech dominantní postavení. Dobré bylo, že už
jsme se nemuseli spoléhat na paměť nebo dráždit svou představivost,
abychom si vybavili hlas někoho blízkého, vystoupení hudebníka či
intonaci řečníka. Špatné bylo, že se tím otevřely dveře do potemnělé
svatyně a my jsme těmi dveřmi prošli svojí myslí na místa, kam bychom
nikdy našim nohám vstoupit nedovolili.
Hudba nyní zabírala hlavní světové pódium, což byl čin, na který se
nedalo před příchodem fonogramu a rádia ani pomyslet. Její unikátní
schopnosti zaujmout, pobavit, vyučovat, osedlat si a ovlivňovat své
posluchače, si všimli i oplzlí podomní obchodníci tehdejší doby.
Poslouchejte holky, poslouchejte holky
Chci vám něco říct,
Jen proto, že jdete s dobou
19
A děláte to, co děláte,
Nedovolte nikomu, aby vám říkal, že nejste milé
Jste milé zrovna jako babička
Tak dejte na mou radu.
Skulte je, holky, skulte je
Jen do toho a skulte je,
Skulte je a ukažte svá krásná kolínka,
Skulte je, holky, skulte je, všichni je skulte,
Skulte je tak vysoko či nízko, jak se vám chce.
Nedovolte lidem, aby vám říkali, že je to šokující
Namalujte si obrázky svých zlatíček na
punčochy
Smějte se mámě, smějte se tátovi,
Dejte jim své chachá!
Skulte je, holky, skulte je, skulte si je.
Roll ’Em Girls (Skulte je, holky)
autoři Marr, Heath a Fletcher
Copyright 1925, Joe Mords Music Co.
Sobecká, provokativní a vyzývavá písnička „Roll ’Em Girls“ začala
otevřeně střílet na staromódní náboženství novým, výsměšným způsobem.
Bez cenzury vklouzla se svým vzkazem
VÍTE, ŽE...?
nemorálnosti na radiové vlny a do
PRONIKAVÝ ZVUK
podvědomí neopatrné veřejnosti. Na poli
PŘÍSLUŠNÉ HLASITOSTI
vysílání proklestila cestu armádě hudebMŮŽE DENATUROVAT
ních skřítků, která se rychle zvětšovala na
BÍLKOVINY TEKUTÉHO
obzoru.
MÉDIA. KDYŽ DÁME NA
HLUČNÉM ROCKOVÉM
KONCERTU PŘED
REPRODUKTOR SLEPIČÍ
VEJCE, STANE SE Z NĚJ
NATVRDO UVAŘENÁ
SVAČINKA.
Gospelová hudba dále přispívala svým
dílem do hudebního guláše. V roce 1929
nahráli Graves Brothers pro Paramount
Records to, čemu se říkalo „rockové a
kroutivé spirituály“ - volně založené na
způsobu, jakým se na jihu zpívalo ve
shromáždění v posvěcených a letničních sborech. V roce 1934 byly ve
20
sboru v Backwoodu pořízeny nahrávky, kde se zpívalo:
„Ó můj Pane! Ó můj Páníčku! Jo, jo, jo! Já musím zpívat rock! Ty
musíš zpívat rock!“ 22
Se začátkem 40. let bylo zjištěno, že plná polovina všech letničních
křesťanů žila pod hranicí Mason-Dixon (Mason-Dixon hranice rozděluje
severní a jižní kultury v USA, pozn. překl.) a většina té poloviny byli
drnohryzové – velmi chudí farmáři a ti, kteří platili za pronájem pole částí
úrody. Na severu církve rapidně rostly v nižších společenských vrstvách a
kolem roku 1945 se 4/5 z 500 černošských sborů v Chicagu hlásily k
letničním. Tyto sbory „svatých rollerů“ si nemohly dovolit piana či varhany, ale rytmus pro tančící nohy a kymácející se těla, které se nyní staly
nedělitelnou součástí letničního sborového shromáždění, zajišťovaly
kytary, bubny a trumpety.
Jak se snažili získat si svou příčku na žebříku do hvězdného nebe, stalo
se nevyhnutelně to, že hudebníci, kteří vyrostli v církvi, začali kombinovat
známou gospelovou horlivost se světskými texty a vokálními charakteristikami popu (populární) a country (vesnické) hudby té doby. Ale pro
drtivou většinu lidí 40. let byla hudba stále rozdělená na černošskou a
bělošskou stejně, jako bylo toto rozdělení i v jiných oblastech
společenského života. Tato nejnovější hudební nabídka byla pro hlavní
proud hudebního trhu prostě příliš
VÍTE, ŽE …?
,pikantní’. Rozlícení rodiče protestovali,
PODLE NEDÁVNÉ
když se diskžokejové v rádiu snažili mlaSTUDIE UNIVERSITY V
dým bělochům představit ,rytmus džungle’
MINESOTĚ JE PODLE
této ,svádivé’ hudby.
VYJÁDŘENÍ
SAMOTNÝCH
V roce 1947 se zrodil nový pojem:
TEENAGERŮ
„teenager“. Co chtěli mladí poslouchat, to
POSLOUCHÁNÍ HUDBY
s nimi hýbalo. Chtěli tleskat, zpívat a HLAVNÍ ZPŮSOB, JAK SE
tancovat. Chtěli sebou „třást, cloumat a
VYROVNÁVAJÍ S
PROBLÉMY.
válet se“. Svazy mladých, vzpoura a
sexualita (ačkoli stará jako lidstvo samo)
prostě explodovala. Hudebním producentům netrvalo dlouho, než přišli na
to, že kdyby našli bělocha, který by mohl zpívat se stylem, energií a vášní
černého zpěváka, dokázali by uspokojit žádost mladých, ukonejšit ustarané
rodiče a mávnutím ruky převzít kontrolu nad hudebním průmyslem.
21
V té samé době bylo naprosto jasné, že americká hudba prochází znovu
porodními bolestmi. Blues, jazz, ragtime, boogie-woogie, pop, country –
rozšířila se veškerá hnací energie a tělesnost, kterou generace dychtící
zapomenou na válečná léta mohla dát dohromady. A důkazy naznačovaly,
že tento výhonek bude tím nejhlučnějším, co hudba kdy vytvořila – hlučný,
vzpurný, americký fakan, který získal pozornost celého světa. Jeho jméno
bylo „Rock’n’roll“.
V roce 1954 nahrál ve studiu Sama Philllipa v Tennesse mladý řidič
náklaďáku jménem Elvis Presley starou bluesovou písníčku s názvem
„That’s All Right Mama“ (To je dobrý, mami) a kolem 1956 zatřásl
fenomén přezdívaný Presleymania celým hudebním průmyslem. Věděli, že
našli svého člověka.
„ Do Elvisovy hudby byla vmíchána Letničnost tak, jako jsou do
palačinkového těsta vmíchána vajíčka...“23, ale v tomto procesu byla
skořápka, oddělující inspiraci od zneužití, zdravost od nezdravosti, prasklá.
Pravá definice hudby byla rozmazaná a Amerika ochotně naslouchala,
zatímco celé peklo otevřelo své brány.
22
KAPITOLA 6
SATANOVY LETNICE
„Sledování necenzurovaných programů, poslouchání Hollywoodských
sprostých vtipů, poslouchání staré ďáblovy boogie-woogie hudby, kterou
vyseděli lidé choré slávy a ničemné povahy –to jsou ďáblovy nástroje, jak
podnítit ďáblovy skutky.“ 24
Milostný vztah amerických teenagerů k Elvisu Presleymu byl
nekontrolovatelný a nezastavitelný. Mnohé rodiče až mrazilo při
pomyšlení na tohoto boky-houpajícího
VÍTE, ŽE …?
rebela, který se směle dožadoval jejich
BYLO ZJIŠTĚNO, ŽE
omdlévajících dcerušek slovy: „Are You
68% Z 2 000
Lonesome Tonight?“ (Jsi dnes v noci
DOTÁZANÝCH
osamělá?) Ale když se tento kúrový
STUDENTŮ 7.-12. TŘÍD
zpěváček s andělskou tváří obrátil k
POVAŽUJE CELEBRITY,
dospělým a zazpíval gospelové evergreeny
JAKO JSOU ROCKOVÍ
HUDEBNÍCI, ZA
jako „His Hand In Mine“ (Jeho ruka v mojí)
HRDINY.
a „Peace In The Valley“ (Klid v údolí)
THE CHRISTIAN
(výběr z alba, které stále drží rekord za
HERALD, březen 1987
nejvíce týdnů na prvním místě hitparády ve
Velké Británii)25, jejich představa o „svůdci
dětí“ se pomalu začala měnit.
Není pochyb o tom, že to byl vnější lesk křesťanství, který způsobil, že
americká veřejnost Elvise přijala. Kdysi odpadlík – nyní vážený Král
Rock’n’Rollu - byl dokonce schopen dosáhnout vrcholu společenského
přijetí tím, že vystoupil před presidentem Spojených Států Richardem
Nixonem.
„Co se stalo? Stalo se to, že jsme si na Elvise prostě zvykli. Mladí lidé
let padesátých na něm vyrostli a starší lidé si po určité době soužití s ním
řekli, že není až tak špatný. Velmi bohatý a velmi slavný Elvis se stal
lidovým hrdinou.“26
Takový úspěch, jakému se dostalo Elvisovi, má snahu předstírat, že
23
člověk je takového úspěchu hoden, ale Elvis se nezměnil. Bez ohledu na
to, jak moc se duch zahaloval v gospelech, tělo zůstávalo čistě
rockenrolové. Je všeobecně známo, že „rock’n’roll je dlouhotrvající
černošský eufemismus pro sex“ a s Elvisem „to bylo agresivní, uštěpačně
sexuální vystoupení kombinované s hudbou, která přiváděla fanoušky k
šílenství.“27
Náboženský Elvis často říkal: „Bůh mi dal hlas. Kdybych se obrátil
proti Bohu, zničilo by mě to.“
A přesto, jak Gary Herman ukazuje v knize Rock’n’Roll Babylon:
„Často také uznával, že na jeho úspěchu
VÍTE, ŽE …?
má podíl ďábel, říkával, že ,můj hlas je
NERVY V UCHU
obyčejný; kdybych při zpívání jenom
28
(SLUCHOVÉ
NERVY) MAJÍ
stál, jsem mrtvý muž.’“
VYŠŠÍ ROZSAH A DELŠÍ
Další rokenroloví zpěváci se od něho
SPOJENÍ NEŽ NERVY
JAKÉHOKOLIV JINÉHO
poučili. Pat Boone, Chuck Berry, Jerry
Lee Lewis a mnoho dalších (mnozí z nich TĚLESNÉHO SMYSLU. NENÍ
NÁHODOU, ŽE TO, CO
vyrostli v letničních církvích) propa- SLYŠÍME, OVLIVŇUJE CELÉ
govalo vulgaritu, kterou Elvis kázal
NAŠE TĚLO.
stejně jako podvodník Jidáš, používajíce
náboženského bludu. A to zplodilo desetiletí duchovních schizofreniků,
kteří střídali kazatelnu za pódium v nějakém podniku.
Po téměř jedno desetiletí byli rock’n’roll a Ježíš váženi na vahách
finančního zisku a v roce 1964 byly známy výsledky. Ježíš prohrál.
V dubnu 1964 zaútočila na naše pobřeží dvojsečná hudební blesková
válka z Velké Británie. Americký rock’n’roll byl sežvýkán, spolknut a
vyvržen pod novým jménem: Rock. Bylo to jako rock’n’roll, ale tento
nový zvuk se nijak nepodobal západní náboženské tradici. Místo toho
přišel nasáklý drogami a východním mysticismem a klamně svádivý
rock’n’roll musel podepsat naprostou a bezpodmínečnou kapitulaci, kterou
rock požadoval.
První, a možná nejvlivnější vlnou těchto útočníků, byli ti čtyři - drzí,
rozcuchaní, s anglánským přízvukem, kteří si říkali The Beatles. A
společně se svým drzým novým zvukem přinesli i nový zevnějšek.
Perverze vyšla z úkrytu a stala se módní, když milióny rychle přijímali
dlouhovlasý zevnějšek těchto mesiášů – zevnějšek, který dokonale
24
vyjadřoval jejich cynický postoj vůči všem autoritám a tradicím. Posměšný
nihilismus (učení, že vše je nicotné) se téměř přes noc stal módní
náhražkou náboženství mezi rozmazlenými, zmatenými květinovými
dětmi, které zplodila 60. léta.
Hudba Beatles nabízela místo sexu radostné potřásání hlavou a
nakažlivou vtipnost. Na povrchu, tedy alespoň se to zdálo, se zdála chytrá
a dokonce humorná. Pár dospělých si uvědomovalo obsah hudby a většina
teenagerů vnímala poselství Beatles pouze na podprahové úrovni.29 Při
zpětném pohledu se mediální odborníci shodují, že největší přínosem
Beatles pro západní společnost nebyla samotná jejich hudba, ale hudba
jako nosič jejich poselství. A jaké
VÍTE, ŽE …?
poselství to bylo? Psychedelické drogy.
NAŠE UCHO MŮŽE
ZACHYTIT ZVUKY
VYBRUJÍCÍ RYCHLOSTÍ
MÉNĚ NEŽ 20 ÚDERŮ ZA
SEKUNDU, POSTUPNĚ
VZRŮSTAJÍCÍ AŽ NA 20 000
ÚDERŮ ZA SEKUNDU –
ZHRUBA OD NEJHLUBŠÍHO
TÓNU VARHAN AŽ PO
NEJVYŠŠÍ TÓN HOUSLÍ.
Beatles určitě nevynalezli marihuanu.
Její používání se dá vystopovat až k
šamanským
rituálům
Amerických
Indiánů a kroužícím dervišům v Persii v
9. století. Udělali však to, že kulturně
zlegalizovali její používání širokou
veřejností celého světa. Marihuana
rozšířila hranice jak představivosti, tak i
smyslového vnímání a vyzývala uživatele, aby si znovu vytvořil zvuky a
obrazy, které „výřily a šuměly a poskakovaly v předních lalocích jejich
mozku.“30 LSD šla ještě dál, smazala všechny překážky mezi skutečným a
zdánlivým, byla „epicentrem chemicky navozeného zjevení.“ 31 Duchovno
bylo výletem a LSD svátostí nové víry.
„Křesťanství odejde. Zmizí a zcvrkne se. O tom nemusím diskutovat,
mám pravdu a čas to prokáže. My (The Beatles) jsme teď populárnější než
Ježíš Kristus. Nevím, co půjde první, jestli rock’n’roll nebo křesťanství.“
Jonh Lennon, vedoucí zpěvák Beatles; 3. března 1966. 32
Druhá vlna britské invaze zasáhla pobřeží v roce 1966 a když příliv
ustoupil, zmizely i dny zastřených sexuálních narážek a pečlivě frázovaných alegorií. Nastoupila generace rocku a byl „čas to říct tak, jak to je –
ukázat vše“. Mick Jagger z Rolling Stones přesně tohle udělal a postupně
vytvořil model rockové hvězdy, který vydržel 25 let.
25
Vystoupení Rolling Stones byla vždy hrůznou směsicí sexuální
zvrhlosti, sadistického násilí, satanismu a drog. Nejlépe to odhaluje fakt, že
násilí, které se stalo podstatnou součástí každého koncertu, není nic
náhodného, nýbrž je přirozeným důsledkem hudby a způsobu, jakým byla
hrána.
Ve své knize Hudba člověka popisuje proslulý hudebník a historik
Yehudi Menuhin koncert Stonů následnovně: „Slyšel jsme něco, co mi
znělo jako předtucha pekla … Nemohl jsem prakticky rozeznat noty,
tóniny nebo hudební strukturu … Při tak silném zážitku jsem pochopil,
kam je celé toto šílenství nasměrováné. Má za cíl otupit veškerou
pozornost, nedat jinou šanci než se podvolit a podílet se … The Rolling
Stones se zoufale snaží vyprodukovat a osvobodit emoce, ale jelikož toho
vědí málo o těchto oborech a strukturách, skrze které se emoce přeměňují
na umění, dokážou zplodit pouze hysterii. Jejich hudba strukturu spíše
boří, rozmělňujíce vše zpět na surovou hlínu.“33
Dychtíce vzdávat čest komu čest náleží, vydali Stones v prosinci 1968
nahrávku s titulem „Sympathy For The Devil“ (Sympatie vůči ďáblu) sestup do horečnatého světa ďáblů, halucinogenních obrazů a dunících
rytmů voodoo. To nebyla hudba. Byla to kakofonie – ječící bazilišek silně
rozněcující smrt a zkázu. Během jednoho památného vystoupení, kdy si
vedoucí zpěvák Mick Jagger pyšně vykračoval po pódiu ve svém
zosobnění Lucifera, drogami zešílený dav náhle propukl ve vražednou
zuřivost. Během pár minut zemřelo 5 lidí, včetně jednoho muže, který byl
ubodán a umlácen řetězy, zatímco se na to Jagger díval z pódia jen pár
metrů daleko. Bylo to, jakoby „...se Rolling Stones předávkovali
obrovskou dávkou své vlastní medicíny.“ 34
Satan ukázal směle svoji tvář a předložil své požadavky a rockový
umělci se podvolili jako hloupí lumíci. Stali se obětmi svého vlastního
chamtivého životního stylu. Poháněni touhou po větší slávě, moci a
bohatství otevřeně přísahali ďáblu svoji oddanost v hudbě, kterou hráli. A
kam šli, tam je mladí následovali. Nevinní, zvědaví a naivní teeageři se
zastavili a poslouchali a Lucifer se postaral o zbytek.35
V roce 1971 napsal musikolog Frank Garlock, profesor na universitě
Boba Jonese, toto: „To jediné, co každý z nás musí udělat, je vydat se na
výlet na místa, kde má rock’n’roll své kořeny (Afrika, Jižní Amerika a
26
Indie) a pozorovat ceremoniály, které jdou často ruku v ruce s tímto
druhem hudby – voodoo rituály, sexuální orgie, lidské oběti a uctívání
ďábla – a tak poznat, jakým směrem se jako národ ubíráme.“ 36
Jak velkou pravdu měl! Z hitparádových žebříčků poloviny 70. let bylo
naprosto jasné, že v Americe se satanismus prodával opravdu dobře.
27
KAPITOLA 7
VYVOLÁVÁNÍ KAINA
„... rytmem hudby volají do ducha.“ 37
Zlo je nakažlivé a vlna démonických duchů, které The Beatles a The
Rolling Stones vypustili v 60. letech, se v letech 70. stala nezastavitelnou
povodní. Ale to nebylo nic v porovnání s divokým vírem let 80-tých, kdy
rock rozšířil svůj repertoár ještě hlouběji do oblastí bizarního temna.
Satan, který znal zranitelnost lidských sluchových smyslů, své učedníky
chaosu a nepořádku dobře vybavil. Použitím nejnovější technologie
vesmírného věku se podstatou rockového rachotu stalo zesilování.
Elektrické kytary, klávesy a bicí, které patřili k vybavení každého zpěváka,
daly muzikantům schopnost zdvojnásobit mlhavé zmatení a rozostřené
vidění, které doprovázelo jejich „výlety“ pod vlivem psychedelických
drog, zatímco současně rdousili smysly posluchačů těžkým, stálým,
bušícím, mysl umrtvujícím a uši rvoucím bubnováním.
Satan nyní vyslal svoje jednotky na všechna hlavní pole kulturní
zábavy.38 Je faktem, že pokud nejste slepí a hluší, je téměř stoprocentně
jisté, že roková hudba jistým způsobem ovlivnila váš pohled na svět.
Možná si to nebudeme chtít připustit, ale každý z nás je denně
manipulován přesvědčivými technikami reklamních médií – rádiem,
televizí, filmy, billboardy, časopisy, novinami, obaly výrobků, atd.
Reklamy běžně využívají popularity rockových hvězd a rockové hudby k
tomu, aby prosadily svoje výrobky a služby.
Miliony mladých lidí se každé ráno probouzí do rockové hudby. Řídí při
ní, studují při ní, hrají si při ní, jedí při ní a usínají s ní. Studie ukazují, že
průměrný teenager mezi 7. a 12 třídou (v Čechách od 8. tř základní školy
do 4. ročníku střední školy) stráví posloucháním rockové hudby a
sledováním rockového videa 11 000 hodin - tedy víc jak dvakrát tolik času
než stráví ve třídě!39
Lidi závislé na rocku tato hudba doslova konroluje, od způsobu, jakým
28
se oblékají, po způsob, jakým vidí a chápou každodenní záležitosti života.
Časopis National Review prohlásil: „Naprostá rozšířenost rocku způsobuje,
že se stává nejzávážnějším činitelem, který ovlivňuje hodnoty samotné
existence dneška.“40 Jak? Pro účely naší studie se musíme blíže podívat na
mnohé podoby dnešní rockové hudby.
HARD ROCK versus SOFT ROCK – Tak zaprvé, ne všechna rocková
hudba je stejná. Je důležité mít na mysli, že během let bylo na každou
větev rodinného strom Rocku přidáno tolik rockových příbuzných, že je
nelze ani vyjmenovat. Nicméně jsou tu dva dominantví geny, podle kterých
můžeme identifikovat a rozpoznat každý nový výhonek.
Od té doby, co před téměř 40-ti lety rocková válka začala, byla satanova
hlavní útočná síla podvrženým dvouhlavým dítětem, které funguje pod
dvojí identitou Hard Rocku a Soft Rocku. Jestliže nechutné projevy psychotického chování, které tvoří větší část Hard Rockové scény, nejsou váš
styl, pak vítejte do světa Soft Rocku, kde témata všeobecné lásky (chtíče),
míru a bratrství lidstva podbarvují jeho texty, společně s chytře
vyjádřenými odkazy na zábavu při braní drog.
Soft Rock (alias Pop Rock, alias Současný Rock) je potomkem hudby
Beatles a většina viny za to, co je známé jako sexuální revoluce, jde přímo
na jeho účet. A čím je rock starší, tím hlouběji upadají společenské normy
a standardy. Ve třech desetiletých, které od nástupu The Beatles na scénu s
jejich svádivým poselstvím drog a necudnosti uplynuly, viděl náš svět
alarmující nárůst sexuálních zločinů, potratů v masovém měřítku, epidemií
sexuálně přenosných nemocí (včetně zamoření AIDS), společně s
rozšířenou drogovou závislostí a veškerou zkažeností, která k tomu patří.
Mnoho dnešních nejoblíbenějších celebrit, jako je George Michael, Carly
Simon, Prince, Madonna, Dino, Whitney Houston, Michael Jackson a
Barry Manilow, jsou Soft rockeři. Soft rock se stal „hudební kulisou“ 90.
let a ať se vám to líbí nebo ne, bombarduje nás na každém kroku.
Hard Rock byl rodinnému stromu hudební rodiny představen prvním a
stále vládnoucím králem satanistického rocku, skupinou The Rolling
Stone. Vychloubačným jednáním, které je v Bibli popisováno jako jasná
démonická posedlost (a přesto je dnes považováno pouze za umělecké
šoumenství), jsou rockové skupiny přes noc vystřelovány do světla vytoužených reflektorů království megahvězd. Zpěváci a skladatelé upřímně
29
přiznávají, že většinu nápadů pro svou hudbu dostávají při seancích.
Říkají: „To, co děláme, odráží to, čím jsme. Jestli je to démonické, tak
takoví jsme.“41 Skupina si často zvolí jméno, které formuluje její motivy a
záměry: Styx (v řecké mytologii jedna z řek podsvětí); Iron Maiden (v
překladu Železná Panna; ohavný středověký mučící nástroj); W.A.S.P.
(zkratka pro „We Are Sexuals Perverts“ - My jsme sexuální zvrhlíci);
KISS (znamená „Kings In Satan's Service“ - Králové v Satanových
službách); Twisted Sister (Pokroucená Sestra); Judas Priest (Kněz Jidáš);
The Greatful Dead (Vděčný mrtvý); Black Sabbath (Černý sabat), to je jen
pár příkladů z mnoha stovek.42
V poselství dnešního rocku není naprosto nic zakázané – sex, drogy,
čarodějnictví, vražda, sebevražda, spiritualismus, homosexualita, sadomasochismus, sodomie. Je to monstrum, které adoptovalo přezdívku
Heavy Metal – kdysi literární synonymum pro mučení, ale nyní je použito
jako zastřešovací název pro legii vrčících příšer, včetně nejnovějších
rouhání Shock Rocku, Satanova Rocku a Armagedonského Rocku. Hlas
rocku nikdy nebyl tak hlasitý nebo tak plný zla a už není jen na
poslouchání. Už je také na dívání. S příchodem videa a MTV se intenzita
rockového útoku zmnohonásobila a dnes je účast na hard rockovém
prožitku podobná vstoupení do středu epileptického záchvatu. Je to mimo
lidskou kontrolu.
IDENTIFIKACE ROCKU – Veškerá hudba používá rytmus. Například
valčíkový rytmus je ¾ takt a tančí se takto: RAZ dva tři RAZ dva tři. Při
rázném pochodu psaném ve 2/4 taktu musíte počítat: RAZ dva RAZ dva.
Obecný způsob počítání 4/4 taktu je: RAZ dva TŘI čtyři RAZ dva TŘI
čtyři.
Technicky vzato je rockový rytmus ve 4/4 taktu. Ale všechny obecné
principy hudebního zvuku byly odloženy stranou a důraz je zde položen
na offbeat: raz DVA tři ČTYŘI raz DVA tři ČTYŘI. Navíc je obvykle
velmi zdůrazněn „back beat“, přicházející mezi pravidelnými údery a
tvořící tak to, co je známé jako „synkopa“. Ve své knize The Day Music
Died (Den, kdy zemřela hudba) její autor a bývalý rockový zpěvák Bob
Larson píše: „Synkopické rytmy probouzejí v lidském těle ty nejcitlivější
reakce, zvláště jsou-li tyto rytmy elekronicky zdůrazněny.“43
Rocková hudba je psaná a podávaná tak, aby se dala nejen slyšet, ale i
30
cítit a jedním z nepostradatelných nástrojů tohoto typu hudby je elektrická
baskytara. Její superzesílené nízkofrekvenční vibrace dávají rocku tu
instinktivní intenzitu, která se pase na smyslovém vnímání. Tempo může
být rychlé nebo pomalé, ale jestli ty údery jsou rockové, pak základní
reakce bude erotická.
Dalším klíčem k identifikaci rockové hudby je opakování – slova,
refrény, instrumentální části nebo akordové vzorce, které jsou opakovaně
během písně hrány nebo zpívány. Jak vám řekne každý učitel, opakování je
jednou z nejúčinnějších učebních metod, které lze použít. A když si
představíte ty neurotické, rouhavé a sugestivní slova, kterými jsou krmeny
mozky i velmi malých dětí, pak „není divu, že se tolik lidí zblázní. To
úplně stačí k tomu, aby se člověk zbláznil.“44
Třetí důležitou charakteristikou rocku může být jeho hlasitost. Jako
kdyby to přebuzené, cirkulárce podobné ječení kytar a divoké nesouvislé
hlasy zpěváků nebyly dost hlasité, rockoví zpěváci a fanoušci si svou
hudbu užívají nejvíce, když je puštěná na víc jak 100 decibelů (hodnota
blížící se prahu bolesti, kdy se tělo stává naprosto dezorientovaným).
Takové intenzivní, stálé bušení může rychle způsobit, že mysl ztrácí
kontakt s realitou a dokonce vyvolat různé úrovně transu. Dá se zde
aplikovat tento psychologický princip: Čím hlasitější hudba, tím více se
posluchač stává otevřenějším vůči textům, které se zpívají.
Posledním aspektem rocku, na který se podíváme, je skutečnost, že
může mít všechny charakteristiky, o kterých jsme se tu zmínili („heavy“
tempo, opakování, extrémní hlasitost) nebo nemusí mít ani jednu! Je to
proto, že rock už přestal být jen jedinou věcí a ovládl množství sekt a
schismů, z nichž každý odráží svou vlastní versi ateistického principu,
který ovládl mysl svého stvoření. A každé nové zjevení, které rockoví
proroci vyprodukují, rozezní někde na zemi v uších skutečného rockového
věřícího zvučné „Amen“. Je jedno, jakého hudebního principu je k tomu
použito, duch si najde svého věřícího.
KDO PÍŠE PÍSNĚ? - Jak jsme právě zjistili, jsou to údery rockové
hudby, které mačkají emocionální spoušť posluchače, ale není pochyb o
tom, že zbraň je tvořena texty. Bitva o lidské duše se bojuje v mysli, takže
se pojďme podívat na některé nápady, kterými rockoví učedníci denně
krmí mladé lidi:
31
Na začátku písně se ozývá volání malých dětí: „Já tam nechci jít!“ Pak
začíná zpěvák výt své smrtelné kázání:
„Já jsem Pán pustiny
Shromažďuji temnotu, která mě těší
A přikazuji ti, abys poklekl před
Bohem hromu a rock’n’rollu.
Prokletí, pod kterým jsi
Tě pomalu okrade o tvoji panenskou duši...“
God Of Thunder (Bůh hromu), z alba „Destroyer“ (Ničitel) skupiny
KISS45
Celkem přímočaré, co říkáte? Rockové skupiny už dnes nemělní slova,
když dojde na vzdávání pocty ďáblu a hláskování jeho zlých záměrů.
Mnohé z Hard Rockových obětin jsou spíše zaříkávání než písně. Album
„The Number Of The Beast“ (Číslo šelmy) z roku 1982 Heavy Metalové
skupiny Iron Maiden obsahuje tak sentimentální popěvky jako „Children
Of The Damned“ (Děti zatracených), „Hallowed Be Thy Name“ (Posvěť se
jméno tvé) a „Run To The Hills“ (Utíkej do kopců). Jejich kamarádi, Black
Sabbath, zpívají tak zřetelně inspirované písně jako „Nativiti In Black“
(Narození v černém):
Teď tě mám u sebe, pod svou mocí,
Naše láska je silnější každou hodinu,
Podívej se mi do očí a uvidíš, kdo jsem,
Mé jméno je Lucifer, za ruku mě, prosím, vem.“46
Určitě teď někdo říká: „Já ďábla neuctívám. Já ta slova neposlouchám;
prostě se mi jen líbí ta hudba.“ Naneštěstí na takové prohlášení existuje jen
jediná odpověď: Stejně jsi vinen spoluúčastí. V kázání nazvaném „Proč
nejsme denominací?“ popisuje W. Branham situaci velmi výstižně: „Pokud
se zdržuješ v blízkosti někoho, kdo je zlodějem, brzy se staneš zlodějem i
ty. Moje stará máma z Kentucky říkávala: ,Když si lehneš ke psovi, který
má blechy, ráno je budeš mít taky’ … Poznáš se podle toho, s kým se
stýkáš.“47
32
Zajímá vás, jestli to samé varování platí i pro Soft Rock? Odpověď zní
„Ano“, protože zamoření touto blechou je mnohem, mnohem ohavnější (a
mnohem záludnější), než si většina lidí uvědomuje. Pojďme se na to
podívat.
Představ si, že není žádné nebe
Je to snadné, když to zkusíš
Žádné peklo pod námi, jen ohloha nad hlavou
Představ si, jak všichni lidé
Žijí jen pro dnešní den
Představ si, že nejsou žádné státy
Není to tak těžké
Nic, pro co by se zabíjelo nebo umíralo
A ani žádné náboženství
Představ si, jak všichni lidé
Žijí život v míru...
Možná říkáš, že jsem snílek
Ale já nejsem jediný
Doufám, že se k nám jednou přidáš
A svět bude jako jedno.
Představ si, že není žádný majetek
Jsem zvědavý, jestli to dokážeš
Žádný důvod trápení nebo hladu
Bratrství lidí
Představ si, jak se všichni lidé
Dělí o celý svět...
IMAGINE (Představ si) od Johna Lennona
„Imagine“ byla napsána téměř před 20 lety, ale filosofie, které tleská,
zůstává ústředním tématem dnešního Soft Rocku. Říká se jí humanismus a
nezní tak špatně, že? Konec konců bychom všichni chtěli vidět konec válek
a sporů a vládu celosvětového míru a prosperity. Ale přiznejme si to, lidská
představa o pokoji není stejná jako Boží představa o pokoji. Humanistická
hypotéza o „jednotě skrze rozmanitost“ je jen cvičení se v sebeklamu.
Nerovné jho je hříchem. A jak může existovat pokoj bez Knížete pokoje?
33
Humanismus – víra, že člověk, nikoli Bůh, je souhrnem a měřítkem
všech věcí – je jedním ze základních zásad a dogmat víry zvané New Age.
New Age (Nový věk, také zvanýVěk Vodnáře) není jen přechodnou módou
a jediná věc, která je na něm „nová“, je používaná terminologie. Hnutí
samo je starší než hinduismus a budhismus; je starší než věštby starého
Řecka a Egypta; je tak staré jako had v zahradě Eden, který Evu podvedl
slovy „...a budete jako bohové.“
New Age se v jistém smyslu dotklo i vás. Slyšeli jste jeho filosofy,
dívali se na jeho umění, četli jeho literaturu – nejpíše bez toho, že byste
věděli, že je to New Age. Možná jste se účastnili i jeho terapií a podíleli se
na jeho rituálech. Ale téměř určitě jste poslouchali jeho hudbu.
Od té doby, kdy John Lennon (člen The Beatles, který po určitou dobu
užíval titulu kněz/král Věku Vodnáře)48 napsal píseň „Imagine“, se hudba
New Age rozšířila a zahrnuje vše od reggae po současný rock a většinou se
hraje na stanicích, které mají označení „easy listening“ (pohodový
poslech). Nicméně hudební nakladatelství neberou moc ohled na texty,
když určují druh hudby, takže jediný styl, na kterém v hudebních
obchodech najdete nápis ,New Age’, je stále oblíbenější ,meditativní’ a
,vůkolní’ (ambientní) hudba. Je často hraná na citary nebo jiné východní
nástroje a kritikové ji nazývají ,zvukovým valiem’ (valium je droga na
uklidnění – pozn.překl.) 90. let, z větší míry proto, že tvrdí, že přemísťuje
duše do jakési kosmické soudržnosti.49
Na předních místech seznamů populárních umělců, kteří zastávají
takový lyrický humanismus, jsou ti, kteří se spojili, aby kázali evangelium
„rocku-ve-službách-lidstva“. Díky nadačním extravagancím jako je „We
Are The World“ (My jsme svět) a Živá pomoc, se dogma New Age „Vše je
jedno a jedno je vším“ stává legitimním a denně proniká hlouběji a
hlouběji do všeobecné kultury. Pro křesťany to může být ten nejklamnější a
nejnebezpečnější hybrid, který kdy rock zplodil. Hudba je zotročující;
texty jsou úkladné, ale hádejte, kdo ty písně píše?
Já jsem živý navždy
Napsal jsem úplně první píseň
Já skládám slova a melodie
34
Já jsem hudba a já píšu písně.
Já píšu písně, které nutí zpívat celý svět
Já píšu písně o lásce a zvláštních věcech,
Já píšu písně, které nutí mladé dívky plakat
Já píšu písně, já píšu písně.
Mé sevření je hluboko v tobě
A mám ve tvé duši své místo,
Teď, když se podívám skrze tvé oči ven
Jsem znovu mladý, i když jsem velmi stár.
Ó moje hudba tě nutí tančit
A přemluví tvého ducha, aby to zkusil
Trochu rock and rollu, aby ses rozhýbal,
Hudba plní tvoje srdce
Je to fakt prima místo, odkud můžeš začít
Je to ode mě, je to pro tebe, je to od tebe, je to pro mě
Je to celosvětová symfonie,
Já jsem hudba, já píšu písně.
JÁ PÍŠU PÍSNĚ, napsal Bruce Johnson a zpívá Barry Manilow
BLÍZCÍ PŘÁTELÉ ROCKU – Jestli si náhodou myslíš: „Díky Bohu, že
jsem vesnický kluk (nebo holka)“, pak je třeba, abys něco věděl. Země
country music už není místem, kde se pase jelen a kde si antilopa hraje a
nebe je celý den bez mráčků. Některé z těch nejobscénnější, sexem
posedlých textů se dnes zpívají v tónině N dur – což znamená Nashville
(hlavní město country music-pozn.překl.).
Vy, kteří jste na country music vyrostli a mylně si myslíte, že starý
dobrý brach se za ta léta moc nezměnil, byste si ho měli poslechnout
trochu lépe. Jak Al Menconi ve své knize Dnešní hudba: Okno do duše
vašeho dítěte píše: „Když dáte z country music pryč chlast, hádky, smilstvo
a sebelítost, pak nezbyde nic, o čem by se dalo zpívat, teda kromě tvý
mámy a mýho náklaďáku!“50
Samozřejmě existuje jedna strategie široce praktikovaná Nashvillskými
umělci, kterou mnoho zarytých křesťanů považuje za velmi vznešenou, a
35
tou je zpívání známých chvalozpěvů na závěr countryového programu.
Tato osobitá forma pokrytectví se zrodila na prknech Grand Ole Opry
(něco jako Národní divadlo hudby country) a více jak 60 let country
zpěváci od Roye Acuffa po Barbaru Mandrell používali duchovní písně
jako formu hudební ústní vody, aby zklidnili chuťové pohárky po několika
chodech špíny a nečistoty. Ve skutečnosti nemají tyto pseudoduchovní
placeba s křesťanstvím vůbec nic společného.
Nejnovější obětina, která byla pokládána na oltář rocku, je způsob
zaříkávání známý jako Rap. Není tu melodická linie (takže technicky vzato
to nemůže být ani považováno za hudbu), ale monotónní rytmus, který
doprovází mluvené verše, nabízí zřetelnou lekci rytmu – Rock.
Rap vznikl na ulicích mezi černošskými teenagery při soutěžích zvaných„uvidíme, kdo je ten nejhorší“. V souvislosti s tím by nás nemělo překvapit, když slyšíme rappery, jak se dohadují, že k opravdovému rappu je
třeba mít chvástavý a vychloubačný postoj. A zase - tento sobecký
egoismus a přímá arogance se ničím nepodobá křesťanské etice.
I když mnoho dnešních populárních raperů hrdě hlásá svoje postoje
proti drogám, při svých vystoupeních a ve svých nahrávkách stále oslavují
gangy, zločin a násilí (včetně sexuální brutality). Sečteno a podtrženo –
Rap je Heavy Metal v převleku.
36
KAPITOLA 8
FORMY ZBOŽNOSTI
„A když řekl: ,Zde přichází církev dnešní Ameriky, aby se předvedla.’...
skoro jsem omdlel.“51
Náboženství (a množství jeho rekvizit) bylo vždy velkým kšeftem. To je
všeobecně uznávané a přijatelné, protože díky církevnímu ,obchodu’ se
stavějí kostely, jsou vydávány Bible a jiné materiály, jsou podporováni
pastoři a misionáři, je financováno množství dalších ušlechtilých snah. Ale
když je při praktikování náboženství přehlíženo božské vedení, pak je
křesťanská pravověrnost a zbožnost nechána zcela napospas manipulacím
korporačních prospěchářů. Proto být duchovním a nechat se vést Duchem
Svatým nemusí vždy znamenat jednu a tu samou věc. „Bůh jedná skrze
Svého Ducha, ne skrze peníze či talent v církvi.“52
Současná křesťanská hudba (CCM) je průmysl a jako každý průmysl
podléhá její motivace rozhodujícímu farktoru - $$$. Kvůli milionům
dolarů, které jsou na tomto vysoce soutěživém trhu v sázce, se většina
umělců a nahrávacích společností nezdráhá vzít si za vzor své populárnější
světské protějšky, včetně rockových umělců, o kterých jsme se již dříve
zmínili. Výsledkem je, že zděděné Heavy Metalové poselství vzpoury a
Soft Rocková kouřová clona New Age lásky se tak chytře vloudila do
podstaty křesťanské hudby, že teď reprezentuje 90% kazet a CD, které jsou
ve vašem oblíbeném křesťanském knihkupectví k dostání.
Většina zastánců rocku, kteří píší na téma křesťanské hudby, používají
tu samou větu, kterou použil ve své knize Rock tohoto věku Steve
Lawhead. „Rock mluví k rockové generaci. Je to schopnost zasáhnout
populaci, která na něm vyrostla.“53 Otázkou však je: „Čím je zasáhne?“
Prohlídka recenzí, kterých se křesťanským umělcům a skupinám na
stránkách různých CCM časopisů dostalo, možná vrhne na tento předmět
více světla:
37
MICHAEL W. SMITH „Smith svými vřeštícími syntetizátory, hřmícími bubny a ječícími
kytarami uvádí davy mladých v šílenství od začátku až do konce.“
„Za doprovodu světelných paprsků, které přerušovaně bičují jeviště i
hlediště, zaplnil Smith pódium vířivými tanečními kroky, čímž uvedl dav
do kývavého šílenství.“
AMY GRANT „Jediný rozdíl mezi texty milostných písniček Amy Grant a řekněme
Olivie Newton-John je ten, že zájmena v textech Grantové mají často velká
písmena na začátku...“ (např. I love You – česky Miluji Tě [Bože] -pozn. překl.)
„Je důležité pochopit, že některé texty jsou výhradně křesťanské,
zatímco jiné jsou výhradně nekřesťanské … Věříte, že je v nich Ježíš, i
když zpívají o životě a lásce, jako třeba v „Baby, Baby“ [Hit Grantové,
který nedávno dobyl jak křesťanské, tak světské hitparády].“
STRYPER „A hrají rock. Jejich 90 minutové vystoupení obsahuje veškeré vnější
chytáky světského metalu – drzost, styl a bombastickou palbu zvuku, která
otřásá kostmi, jaké jsou v takových světských vystoupeních skupin Motley
Crue, Ratt, Iron Maiden nebo Judas Priest...“
LOVE LIFE „Velmi na mě udělaly dojem originální bluesové reklamní materiály
skupiny. Skupina prokázala své hudební schopnosti několika akusticky
orientovanými skladbami a dokonce přehráním hitu Beatles ,A Hard Day's
Night.’ (česky Noc perného dne).“
38
KIM HILL „Je vskutku povzbudivé vidět někoho, kdo rád zpívá na nekřesťanských
místech, vyhýbajíce se ,křesťanskosti’, která je v dnešní křesťanské hudbě
v tak veliké míře.“
Cílem duchovní hudby je obrátit srdce a mysl člověka k Bohu.
Nepopírám, že CCM je (možná naivně) k tomuto cíli nasměrovaná, ovšem
faktem zůstává, že upřímnost není důkazem křesťanství. Boží dílo je třeba
dělat Božím způsobem!
Pamatujte si, že satan je imitátor, napodobuje a jeho hrou je padělat
každý Boží pohyb. Ale je bezmocný, dokud nemá nástroj (člověka), který
by mohl použít, proto si rekrutuje svoji armádu z každé rasy, každého
vyznání a životního stylu – dokonce i z řad nedbalých křesťanů. Proto dnes
můžeme ve vystoupení současných křesťanských umělců vidět odraz
Jidášova podvodu, který sem byl poprvé uveden v období Rock’n’rollu.
Ale bez ohledu na to, jak moc se snaží zapadnout do svaté hlíny, nikdy
nenasytí duše opravdového znovuzrozeného věřícího. Ježíš v Janovi 3,6-7
svědčí: „Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.
Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.“
Když nedokážeme poznat rozdíl mezi posvěcenou hudbou a světskou
hudbou, když písně, které se zpívají ve svatyni církve, se dají právě tak
efektivně zazpívat vaší milé, pak je načase se zastavit a položit si
důležitou otázku: „Koho tady vlastně uctíváme?“
39
KAPITOLA 9
BOŽÍ ZPŮSOB
„Uvědomujete si, že v celém vesmíru existují jen dvě síly? Všechny
naše rozdíly mezi národy a rozdíly mezi lidmi a všechny ostatní maličkosti
mají souvislost s jednou nebo druhou touto silou. A ty síly jsou Boží moc a
satanova moc – moc života a moc smrti. Satanova moc je pouze převrácená
Boží moc. Smrt je pouze převrácení života; lež je špatně řečená pravda;
smilstvo je zneužití spravedlivého aktu. Vše, co satan má, bylo nějakým
způsobem překrouceno, ale přesto je to moc.“54
Náhradní oběti Kaina a Abela byly prvním přiblížením se člověka k
Bohu skrze specifické chování a rituál. Kain se snažil překlenout propast
mezi známým a neznámým světem a nárokovat si duchovní oblast skrze
krásu a fyzické smysly. Abel obětoval krvavou oběť na odpuštění svých
hříchů. Bůh přijal jednoho a odmítl druhého, protože jenom jedna cesta
byla učiněna na základě zjevení a ta druhá byla tělesnou (překroucenou)
napodobeninou.
Protože Bůh je ve své podstatě neměnný, můžeme na základě Jeho
charakteru a Jeho minulých činů mít dokonalou jistotu ohledně toho, co
učiní v budoucnu. I když člověk ještě stále přináší oběti na základě
estetických principů, Boží nařízení se nezmění. „Před lety jsme nacházeli
lidi v hluboké upřímnosti a uctívání. A dnes se to stalo velkým
Hollywoodským pozlátkem, jen nějaká nacvičená muzika. Ženy na pódiu
mají tak těsné šaty, že jejich kůže je prakticky venku a tak tančí po jevišti.
Už v tom není upřímnost, dělají z toho jen směšnou ostudu, zatímco se
hlásí ke křesťanství. Tak si říkám, jestli se naše oběti nestaly v Jeho nose
opět zápachem?“55
Znamená to, že my jako věřící, bychom měli omezit hudbu, kterou
slyšíme a hrát jenom ty staré klasické chvalozpěvy, abychom se vyhnuli
negativnímu poselství nezdravé hudby? Absolutně ne. Jeden hudební styl
se nikdy nebude líbit všem stejně, nicméně existují objektivní principy,
které jsou založené na pravdě a nejen na chuti, podle které můžeme
posuzovat to, čemu nasloucháme: Rytmus, texty a životní styly.
40
– V pralesních oblastech světa existuje jistý způsob dorozumívání se,
zvaný „mluvící bubny (tamtamy)“ a vybubnováváním jistých rytmů se
mezi vesnicemi posílají vzkazy a zprávy. Hudba, kterou satan překroutil
pro své vlastní záměry, má v naší společnosti tu samou úlohu, protože:
„...rytmem hudby volají do ducha.“56 Musíte se naučit identifikovat rytmus
rocku, abyste před tím, než zvednete telefon, věděli, jaké číslo budete
vytáčet!
Pozorně poslouchejte, co říkají texty. Vyučují se v nich nebiblické
doktríny? Je v nich chytře schvalována nemravnost? Je to poselství svatosti
nebo je prosazovaná láska a mír New Age? „Přestaň synu naslouchat výroky, které způsobí, že zbloudíš od slov poznání.“ Přísloví 19,27 (podle
angl.překladu).
–
V Matoušovi 12,34 Ježíš řekl: „... čím srdce přetéká, to ústa mluví.“
Hudba (rozšířená mluva) je vyjádřením osobnosti a víry skladatele a hráče.
Dnes si musíme pečlivě vybírat, komu dovolíme, aby nám sloužil písní.
Vzpomínáte si na pasáž, kterou jsme četli z 1 Samuelovy, kde se píše o
tom, jak David hrál a zlí duchové, kteří sužovali Saula, odešli? Přemýšlejte
o tom. Saul byl král Izraele a můžete si být jistí, že na jeho dvoře bylo
mnoho výborných hudebníků. K čemu potřeboval Davida? Protože
„Hospodin byl s Davidem.“ Davidova hudba svědčila o Hospodinově přítomnosti v jeho životě a to zlým duchům vadilo natolik, že Saula opustili!
–
Jestliže mohou být zlý duchové vyhnáni hudebním vystoupením
zbožného člověka, není možné se tedy domnívat, že zlí duchové mohou
být skrze hudbu bezbožného člověka povoláni? Ujistěte se, že váš oblíbený
umělec nepřivádí do vašeho domu, auta nebo sboru nezvané hosty.
Nikdy dříve se v historii nestalo, že by se celý svět naladil na jedinou
formu komunikace, jako se to stalo s dnešní rockovou hudbou. A znovu a
znovu rock dokazuje, že je nepřítelem Krista a zároveň jedním z nejúčinnějších nástrojů, kterým ďábel získává kontrolu nad životy lidí a stahuje je do duchovní zkaženosti.57 „A duch [rock’n’rollu] není jen v Americe.
Rozšířil se po celém světě, aby je [lidi] přivedl do bitvy u Armagedonu.“58
V této bitvě jsou dvě strany. Neexistuje neutrální půda. Na čí straně jsi
ty?
41
KAPITOLA 10
JE NAČASE, ABYS ZMĚNIL SVOJE
NALADĚNÍ?
„Pusťte mě do něčího domu a ukažte mi, jakou hudbu poslouchá; ukažte
mi, jaké knihy čte a jaké písně zpívá a jaké má ve svém domě obrazy.
Docela dobře dokážu určit, jakou přirozenost takový člověk má.“59
Žijeme ve vibrujícím vesmíru. Každý jednotlivý hlas a nástroj produkuje tóny, které vibrují ve stanovené frekvenci. Když se tyto frekvence
dostanou k našim uším, způsobí, že naše ušní bubínky začnou vibrovat
podle stejného vzorce jako původní zvuk a tím nám umožní identifikovat
ho. Tento akustický princip je označován jako spřízněné vibrace – schopnost jednoho těla donutit jiné tělo vibrovat v souladu se sebou samým.60
Tento princip spřízněných vibrací můžeme také aplikovat na naši
hudební přirozenost. Aby k nám mohla hudba ,promlouvat’, musí spřízněně odpovídat na to, co v naší bytosti už je. Musí vibrovat na stejné frekvenci jako naše emoce. Jinými slovy člověk reaguje na hudbu, na kterou je
naladěn a naopak hudba, kterou vytváří, odhaluje to, co v něm je.
Takže buďme osobní. Co o tobě říká tvoje hudba? Cítíš, že voda kolem
tebe je trochu teplejší, než byla na začátku tohoto článku? Jestli ano, tak je
možná načase, abys změnil svoje naladění.
Víš, že Bible mluví o ,nové písni’ víckrát než o ,novém člověku’,
,novém nebi’, ,nové zemi’ nebo o ,novém strvoření’? 61 A myslí se tím nová
od základů, nejen částečně. Novou píseň mohou zpívat jenom ti, kdo jsou
vykoupeni krví Ježíše Krista.
V minulosti se ďábel pokusil mnohým z vás namluvit, že hudba není ani
morální, ani nemorální. Možná vás i svedl k myšlení, že poselství o Kristu
se dá účinně kázat pomocí rockové hudby. Už satanovým svodům
nepodléhejte. Ať je vaše svědectví takové, jako žalmisty Davida:
„A do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu. Uvidí to mnozí
a pojme je bázeň, budou doufat v Hospodina.“ Žalm 40,4
42
Použitá literatura:
1. William Branham: „With Out Money Or
Without Price“,(59-0802)
2. Statistická laskavost deníků Los Angeles
Times – Washington Post News Service, čísla pro
Listopad 1991
3. William Branham: „The Greatest Battle Ever
Fought“, (62-0311)
4. Tamtéž.
5. Tamtéž.
6. William Branham: „The Oddball“, (64-0531)
7. Frank Garlock: The Big Beat, A Rock Blast,
Bob Jones University Press, 1971, str. 15.
8. „Kniha Žalmů“, Nový biblický slovník, 2.
vydání, Tyndale House Publishers, 1984, str. 996.
9. William
Branham:
„The
Power
of
Transformation“, (65-1031).
10. Bob Larson: The Day Music Died, Creation
House, 1972, str. 133.
11. Yehudi Menuhin: The Music of Man, Simon
And Schuster Inc. New York, 1979, str. 46.
12. „Katolický svět“, časopis (Leden/Únor 1989),
str. 4.
13. Davin Seay and Mary Neely, Stairway to
Heaven, the Spiritual Roots of Rock’n’Roll,
Ballantine/Epiphany Books, 1986, str. 9.
14. Tamtéž, str. 38.
15. Stanley Burgess and Gary McGee,
vydavatélé, Slovník letničních a charismatických
hnutí, Zondervan Publishing House, 1988, str.
691.
16. Yehudi Menuhin: The Music of Man, str. 205.
17. Tamtéž, str. 207.
18. Paul Oliver: The New Grove,Norton, New
York, 1986, str. 189.
19. Seay and Neely, Stairway to Heaven, str. 23.
20. Tamtéž, str. 24.
21. William Branham: „Why We Are Not A
Denomination?“ (58-0927)
22. Seay and Neely, Stairway to Heaven, str. 10.
23. Tamtéž, str. 57.
24.
25. Tamtéž, str. 53.
26. Steve Lawhead: Rock Of This Age, Inter
Varsity Press, 1987, str. 39.
27. Menuhin, The Music Of Man, str. 282.
28. Dan and Peter Peters: Why Knock Rock?,
Bethany House Publishers, 1984, str. 18.
29. Tamtéž, str. 24.
30. Seay and Neely, Stairway to Heaven, str. 134.
31. Tamtéž.
32. Tamtéž, str. 129.
33. Menuhin: The Music Of Man, str. 287.
34. Seay and Neely, Stairway to Heaven, str. 184.
35. William Branham: „The Greatest Battle
Ever Fought“, (62-1122).
36. Frank Garlock: The Big Beat, str. 22
37. William Branham: „Return And Jubilee“,
(62-1122).
38. Jeff Godwin: „The Devil's Disciples“, Chick
Publications, 1985, str. 240.
39. „Hell's Bells“, video produkce Reel To Reel
Ministries.
40. National Review, časopis, jak je citováno v
„Hell's Bells.“
41. „Rock's Primal Scream“, video produkce
Garyho Greenwalda.
42. Godwin: „The Devil's Disciples“, str. 146147.
43. Larson: The Day Music Died, str. 15.
44. William Branham: „Identified With Christ“,
(59-1220).
45. Godwin: „The Devil's Disciples“, str. 116.
46. „Rock's Primal Scream“.
47. William Branham: „Why We Are Not A
Denomination?“ (58-0927).
48. Seay and Neely, Stairway to Heaven, str. 154.
49. Russel Chandler, Understanding The New
Age, World Publishing, 1991, str. 139.
50. Al Menconi, Today's Music, A Window to
Your Child's Soul. David C. Cook Publishing Co.,
Elgin, Illinois, 1990.
51. William Branham: „Choosing Of A Bride“,
(65-0429).
52. William Branham: An Exposition of The
Seven Church Ages, str. 342.
53. Lawhead: Rock Of This Age,str. 109.
54. William Branham: „The Greatest Battle
Ever Fought“, (62-0311).
55. William Branham: „The World Is Falling
Apart“, (63-1115)
56. William Branham: „Return And Jubilee“,
(62-1122).
57. Garlock: The Big Beat, str. 27.
58. William Branham: „Ashamed Of Him“, (650711).
59. William Branham: „Condemnation By
Representation“, (60-1113).
60. Garlock: The Big Beat, str. 9.
61. „Christian Rock 2000“, video produkce
Sketch Erickson Ministries Inc. 1981.
43