standard plemene

P Ů V O D : belgicko-francouzský
D A T U M Z V E Ř E J N Ě N Í P L A T N O S T I S T A N D A R D U P Ů V O D Ů : 25. 10. 2000
VYUŽITÍ:
Původně byl flanderský bouvier používán jako pr ůvodce stád, pes k tahu a k pohonu máselnic. Modernizace zem ědělství
změnila jeho prvotní využití a dnes slouží flanderský bouvier zejména k hlídání nemovitostí a zem ědělských usedlostí,
jako pes obrann ý a policejní. Jeho fyzické a povahové vlastnosti, jeho velk é čichové kvality, samostatnost a inteligence
jej předurčují k využívání jeho práce na stop ách, jako spojky a proti pytláctví.
Klasifikace FCI:
Skupina 1 psi pastevečtí a honáčtí (kromě š výcarských salašnických psů); sekce 2 psi hon áčtí s pracovní zkouškou
(kromě š výcarských salašnických ps ů)
STRUČNÝ POHLED DO HISTORIE:
Flandersk ý bouvier, jak nazna čuje jeho jméno, je původem z Flander, jak belgických tak francouzských, tyto dv ě krajiny
nejsou odděleny žádnou přirozenou hranicí. Honáci nebo pohan ěč i dobytka z Flander, kte ří potřebovali dobré psy pro
vod ění st ád, vyb írali ve své okolí jen ty psy, kte ří měli odpovídající povahové a tělesné kvality, jež jsou zachovány i u
dnešního flanderského bouviera.
VŠEOBECNÁ CHARAKTERISTIKA:
Kompaktní. Tělo krátké a zavalité, kon četiny silné a dobře ovalené. Flandersk ý bouvier budí dojem mohutnosti, ale není
těžkopádný. Při posuzování mus í flanderský bouvier ukazovat sv ůj přirozený postoj aniž by mu v tom vystavovatel
jakkoli pomáhal.
NEZBYTNÉ ROZMĚRY:
- Délka těla od vrcholu ramen k sedacímu hrbolu musí být viditeln ě stejná jako kohoutková výška.
- Poměr d élky lebeční a čenichové partie je 3:2.
POVAHA:
Flandersk ý bouvier má klidnou a rozvážnou povahu, je velmi ovladatelný. Jiskra v oku ukazuje na jeho inteligenci,
energii a odvahu. Flanderský bouvier si mus í udržet své pracovní schopnosti. Všechny odchylky, které tomu
neodpovídají musí být penalizovány.
HLAVA:
Je masivního vzhledu, ještě zvýrazněná vousem a knírem, velikost je úměrná mohutnosti psa, dobře modelovaná na
pohmat.
Lebeční čá st:
Dobře vyvinut á a plochá, jen o málo delší než širší, horní linie lebky a nosního h řbetu jsou rovnoběžné. Čelní rýha je
málo vyzna čená.
Čelní sklon (stop):
Málo výrazný; než ve skute čnosti je, ho d ělá zvednut é obo čí.
Obličejová část:
Nosní houba:
zakončuje hřbet nosu lehkým zaoblením. Musí být dob ře vyvinut á, má kulaté okraje, je vždy černé barvy.
Čenichová partie:
široká, silná, kostnatá, přímá ve své horní linii, zužuje se sm ěrem k nosní houbě, nikdy ale nesmí být špi čatá. Délka
čenichové partie je kratší než délka lebky v pom ěru 2:3 a její obvod m ěřený těsně před očima téměř odpovídá délce
hlavy.
Pysky:
dob ře přilehlé a siln ě pigmentované.
Čelisti:
čelisti musí být mohutné a stejné délky. Zuby jsou silné, zdravé, bílé a pravideln ě vsazené. Řezáky v nůžkovém nebo v
klešťov ém skusu. Chrup mus í být kompletní.
Líce:
ploché a suché, lícní kosti málo zřetelné.
Oči:
výraz upřímný a energický, nevystupují ani nejsou hluboce uložené. Jejich tvar je lehce oválný a osa vodorovná. Barva
musí být co nejtmavší v závislosti na barv ě srsti. Světlé oči stejně jako oči s vyděš eným v ýrazem musí být přísně
penalizovány. Oční víčka černá bez stopy depigmentace. O ční spojivky nesmí být nikdy viditelné.
Uši:
střižené do trojúhelníku, držené vzp římeně, vysoko nasazené a velmi pohyblivé, doporu čuje se krátit je úměrně k
objemu hlavy.
Nekupírované uši:
poloha - nasazené vysoko nad úrovní očí , ušní boltce položeny svisle, ohyb nesmí p řevyšovat temeno hlavy.
Tvar a držení:
středně dlouhé, ve tvaru rovnostranného trojúhelníku, lehce zaoblená špi čka, přiléhající naplocho k tváří m, kromě
lehkého odklopení v nejvyšším bod ě jejich nasazení; ani ložené ani svinuté; úm ěrné velikosti hlavy, pokryté krátce
ostříhanou srstí.
KRK:
Musí být volný a dostatečně vzpřímený. Silný, osvalený, rozši řující se postupn ě k ramenům, jeho délka je o n ěco kratší
než délka hlavy. Šije mohutná a lehce klenutá. Bez volné k ůže.
TĚLO (TRUP):
Mohutné, podsadit é a krátké
Horní linie:
vrchní linie h řbetu a beder vodorovná, pevná a silná.
Kohoutek:
lehce vyznačen
Hřbet:
krátký, široký, osvalený a pevný, bez náznaku slabosti, p řitom z ůstává pružný.
Bedra:
krátká, široká, osvalená, musí být pružná bez náznaku slabosti.
Záď:
musí být, jak je to jen možné ve vodorovné linii s h řbetem a pozvolna přechází do oblouku zadku. Dostate čně široká u
samců, prostorn ější u fen. Záď sražená, nebo stolová je t ěžkou vadou.
Hrudník: široký a dobře klenutý až k úrovni loktů, nesmí být válcovitý. Přední žebra mírně obloukovitá, tím je dána
žádoucí délka hrudníku. Plochá žebra jsou p řísně penalizována. Odstup od hrudní kosti k poslednímu žebru má být velk ý
asi 7/10 kohoutkové výš ky.
Spodní linie:
spodní čá st hrudníku přechází pozvolna k břichu, které je trochu vtažené. Slabiny by m ěly být krátké, hlavn ě u samců.
Ocas:
nasazen poměrně vysoko, má být v rovin ě s páteří. Psi narození bez ocasu by kv ůli tomu neměli být penalizováni. Ocas
musí být kupírován do týdne od narození, ponechávají se 2 nebo 3 obratle.
V zemích, kde je kup írování zakázáno, je dlouhý ocas obvyklý.
KONČETINY:
Hrudní končetiny:
Celkový vzhled:
hrudní končetiny mají silné kosti a jsou dob ře osvalené. Viděny ze předu jsou naprosto rovné a rovnob ěžné.
Ramena:
poměrně dlouhá, svalnatá, bez t ěžkop ádnosti a mírn ě šikmá. Kost ramenní a lopatka jsou téměř stejné délky.
Lopatka:
mírně šikmá
Lokty:
dob ře přilehlé k tělu a rovnoběž né, lokty vybo čené nebo vbo čené, jak v postoji nebo v pohybu jsou vadou.
Předloktí:
při pohledu jak ze strany tak zep ředu musí být dokonale rovná, vzájemn ě rovnoběž ná a kolmá k zemi. Mají být dob ře
osvalená a mít silné kosti.
Zápěstí:
svislá v prodloužené předloktí. Kost hráš ková tvo ří na zadní straně zápěstí výběž ek. Kosti jsou silné.
Záprstí:
silné kosti, pom ěrně krátké, velmi málo sklon ěné dopředu.
Přední tlapky:
krátké, kulaté a uzavřené. Nevyto čené ani ven ani dovnit ř. Prsty musí být sevřené a klenuté se silnými černými drápy.
Polštářky tlusté a tvrdé.
Pánevní končetiny:
Celkový vzhled:
mohutné, výrazně osvalené, kolmé. Z pohledu zezadu dokonale rovnob ěžné, musí se pohybovat ve stejné ose jako
hrudní končetiny.
Stehna:
široká, dobře osvalená. Jsou rovnob ěžná se středovou osou těla. Stehenní kost nemá být ani p říliš rovná ani p říliš
skloněná. Zadek spáditý, osvalený a pevný.
Koleno:
je umístěno na pomyslné přímce spuštěné z nejvyššího bodu kosti ky čelní kolmo k zemi.
Lýtka:
přiměřeně dlouhá, dobře osvalená ani moc rovná ani moc široká.
Hlezna:
sp íše nízko u země, široká, dobře držená. Při pohledu zezadu jsou rovná a dokonale rovnob ěžná v postoji. Při pohybu
nesmějí být sbíhavá ani rozb íhavá.
Nárty:
silné a suché, spíše válcovité, v postoji jsou kolmo k zemi, bez paspárk ů.
Zadní tlapky:
kulaté, pevné, prsty dobře sev řené a okrouhlé se silnými černými drápy. Polštářky tlusté a tvrdé.
POHYB:
flandersk ý bouvier mus í být celkov ě harmonický, vyvážený tak, aby jeho pohyb byl nenucený, volný a sebev ědomý. Krok
a klus jsou obvyklým pohybem, a čkoliv vyskytuje se i mimochod.
KŮŽE:
dob ře přiléhající, bez v ýrazné ochablosti. Okraj v íček a pysků je vždy velmi tmavý.
OSRSTĚNÍ:
Kvalita srsti: osrstění je velmi hust é, krycí srst s podsadou tvo ří dokonalou ochranu v ýborn ě přizp ůsobenou náhlým
klimatick ým zm ěnám v oblasti původu rasy. Srst musí být hrubá na dotek, suchá a matná, ani p říliš dlouhá, ani p říliš
krátká (asi 6 cm) mírně rozcuchaná, nikdy zvln ěná ani zkade řená. Je kratší na hlavě a téměř dohola ostříhaná na vnější
straně uší. Vnitřek uší je chrán ěn p řiměřeně dlouhou srstí. Horní pysky mají knír, brada má drsný vous, dodávající
odstrašující výraz, tak charakteristický pro toto plemeno. Obo čí je tvo řeno zvednutými chlupy, zvýraz ňujícími tvar
nadočnicových oblouk ů aniž by zakrývalo o či. Srst je zvláště drsná a šustivá na vrchní partii hřbetu. Stává se pozvolna
kratší na končetinách, ale stále je drsná. Je t řeba se vyhnout rovné srsti, ta ukazuje na nedostatek podsady. Podsada je
tvořená jemnými a hustými chlupy, které vytv ářejí spolu s krycí srstí nepromokavý pl ášť jako ochranu proti vlhku.
Barva: barva srsti flanderského bouviera je p řeváž ně šedá, žíhaná nebo barvy dřev ěného uhl í. Srst celá černá je
rovnocenná aniž by se upřednostnila. Srst světlá, jako by zřed ěná, není žádoucí. Bílá hv ězda na předhrudí je tolerována.
VÝŠKA A VÁHA:
Výška v kohoutku:
62 - 68 cm u psů , 59 až 65 u fen s tolerancí +/- 1 cm.
u každého pohlaví je ideál výškou střed těch dvou limitů, buď 65 cm u psů a 62 cm u fen
Váha:
přibližně od 35 do 40 kg u ps ů, od 27 do 35 kg u fen.
VADY:
každá odchylka vzhledem k p ředcházejícím údaj ům by měla být považována jako chyba a penalizována podle stupn ě své
záva žnosti;
Těž ké vady:
pes ned ůvěřivý, molosoidní vzhled, pes p říliš těžký; tělo zřetelně příliš dlouhé, mírná tolerance u fen), příliš lehké;
Hlava p říliš masivní, znatelný stop, z řetelná čelní rýha, příliš vystouplé lícní kosti;
Lebka vyklenutá, lebka úzká, lebe ční hrbol příliš vyčnívající, stejný pom ěr lebky a čenichové partie;
Čenichová část = příliš dlouhý čenich, nosní houba příliš špičatá;
Pysky měkké, tlusté a nevýrazné;
Čelisti zkříž ené - špatn ě uzavřené;
Zuby malé, nezdravé, nevyrovnané;
Oči sv ětlé, kulaté, pohled netypický;
Uši svinuté, složené;
Krk v álcovitý, volná kůže = lalok;
Hřbet velmi prosedlaný, nebo velmi vyklenutý;
Závažné vady: málo sebevědomí, přílišná mohutnost, hlezna p říliš zaúhlená;
Hedvábná srst, chybějící podsada;
Osrstění načechrané, lesklé, ostré;
Chybějící srst na hlavě;
Chyby v pigmentaci (nosní houby, pysk ů, víček); 3/4
Vylučující vady:
bázlivost nebo nadměrná agresivita;
Chybí skute čný typ plemene;
Nosní houba trudovitá, nebo jiné barvy ne ž černé;
Špičatá čenichová partie;
Zřetelný předkus nebo podkus;
Absence jiného zubu než P1;
Skvrnité oči, nebo mající plachý výraz;
Entropium, ectropium, trudovitost o čních víček;
Srst hnědě čokoládová, bílá, pep ř a s ůl, rozředěná barva, jak ákoliv plavá barva p řecházející od světlé do rezav é ani do
barvy d řevěného uhlí;
Jiná výška než připouští standard;
Kryptorchismus:
Jedno nebo oboustranný;