Dějiny čar a kouzel

Dějiny čar a
kouzel,
aneb o
věcech kouzelných, lidech
okouzlujících
a událostech,
které vám učarují
Sepsala a vydala Nyah Krápníková
Když čteš jiné knížky v světě,
Na podzim, z jara i v létě,
Štilfrida, Bruncvíka, snáře
a k těm podobné fatkáře,
postrp mne, čtenáři milý,
a nebuď tak rozmařilý,
přijmiž i toto mé psaní,
nechciť v něm tvého sklamání,
není-liť oněch mrštnější,
ale jest užitečnější.
2
Obsah,
aneb co všeckno se zde, čtenáři milý
dozvěděti můžeš a kde to všeckno
nalezneš..
Kapitola první: ................................................................
...............................................................................................
............................................................... 4
První .............................................................................................................. 4
Druhý............................................................................................................. 4
Třetí ............................................................................................................... 4
Čtvrtý............................................................................................................. 4
Pátý................................................................................................................ 4
Šestý .............................................................................................................. 5
Sedmý ............................................................................................................ 5
Osmý .............................................................................................................. 5
Kapitola druhá:................................
druhá: ................................................................
..............................................................................................
.............................................................. 6
Merlin, ........................................................................................................... 6
Médeida, ........................................................................................................ 8
Freya,........................................................................................................... 10
Sibila,........................................................................................................... 11
Nostradamus, .............................................................................................. 12
Edward Kelley ............................................................................................. 13
Harry Houdini, ............................................................................................ 15
Kapitola třetí: ................................................................
..............................................................................................
.............................................................. 17
Robert Baden Powell,.................................................................................. 18
Ernest Thompson Seton,............................................................................. 20
Antonín Benjamín Svojsík, ......................................................................... 21
Svatý Jiří z Kapadokie,............................................................................... 23
Pavel z Tarsu,.............................................................................................. 24
Alžběta Durinská, ....................................................................................... 24
František z Assisi,....................................................................................... 25
3
Kapitola první:
Kterak lidem oči z důlků vytáhnouti
samým udivením nad kejklemi
rozmanitými
aneb o věcech kouzelných
Na tyto stránky, čtenáři milý, zapisuj si dle své
libústi všelikeré kouzelné umění, kterému se kde naučíš.
Pro tvé potěšení připsáno jest několikero divů, čili
poboňků, které si můžeš osvojiti.
První
jest o tom, kterak ze tří ruozně dlouhých špagátků stejné
udělati…
Druhý
naučí tě slánku vejpůl přestříhati a špagátek přesto
vcelku zachovati…
Se třetím
zvíš, kterak se zauzlované lano přestříhati a znovu
uceliti dá…
Čtvrtý
ukáže ti, kterak ještě lépěji lano nadvakrát přestříháš,
pročež ani poté rozděleno jej neuzříš…
Pátý
jest základním uměním karetním. Uhlídáš, kterak čtyři
esa navrch štuclíků přemístiti…
4
O šestém
budeš si ještě dlouho povídat, neb minci, tobě tolik
drahocenou, nechat zmizeti se naučíš…
Díky sedmému
zvíš, kterak leituch rozcupovati a posléze opět zacelený
jej nalézti…
Osmý
a poslední div odhalí tobě tajemstvo, kterak se z poutání
dostati a zase do něj se navrátiti, dle libosti tvé…
5
Kapitola druhá:
Vyprávění poslyš, čtenáři milý, o tom,
jací ruozní erbovníci ušlechtilí po krajích
všelijakých chodili a divy činili,
aneb o lidech okouzlujících
Vyprávění naše započne se v dobách pradávných,
kdy ještě obyčejní mudlové v poboňky věřili a divotvůrce
jejich za uctivé mívali, pokračovat bude přes doby,
kdy alchymisté a šibalové ruozní poctivé řemeslo
uluzovali a jeho vážnost tak snižovali a končí se v dobách
nedávných, když kejklíři nové řemeslo podle pravidel
starých umouv našli a hojně provozovati začali.
První ctnostný divotvůrce sluje
Merlin,
největší čaroděj všech věků.
Život jeho započal se ve století pátém po narození
Krista v zemi slující Britanie.
Jeho matka, ctnostná panna Dyfeda, svěřila mu
tajemství, že je synem převelice mocného proroka, jenž
není obyčejným smrtedlníkem. Merlin po něm podědil
neobyčejný dar okouzlující činy konati a divy
překvapující činiti.
Jeho sláva a věhlas započal se známým stávati, když
příčinu otravné události v kraji Waleském v pouhých
sedmi letech stáří odhalil.
Událost byla to velice podivná. Zdejší mocipán
usmyslil si nedobytnou věž postaviti. Jenže ejhle! Každé
kuropění na místě vysoké zdi stála jen zbořená hromada
a puovodce toho žádný objeven nebyl. Všelijací hlídači
usmyslili se toho zbořitele ostříhati, ale nepodařilo
6
se to žádnému. Až povolali Merlina, zkrze to, že měl tak
velikého otce, a ten jim velikou jámu pod staveništěm
vykopati poradil. Hle, na samém dně té jámy dva draci
strašliví v sobě zaklesnuti byli. Tak přestrašlivě se ti dva
byli, až základy vížky postavené nad nimi udržeti v stání
se nemohly. Po jejich vykopání rozlétli se oba draci do
širého nebe a v lítém boji pokračovali, dokud jeden
druhého plně nezamordovali.
Protože událost tato mnoho bázně u lidí prostých
vzbudila, na její paměť stojí vladařova věž dodnes.
Merlin pak byl na počest toho za učeného mudrce
pokládán a až do své smrti takto nazýván.
Dalším okouzlujícím činem Merlinovým byla služba
udatnému králi, jež slul Artuš. Merlin Artuše k pevnému
kameni dovedl, a která meč Excalibur z něj vyndati mu
poradil. Protož Artuš stal se králem Waleským a mužem
velmi slavným.
Žena, jež se stala Merlinovi osudem, slula Vivian a
jezerní pannou byla. Merlin cítil k ní lásku tak horoucí,
že se uvolil vyzraditi jí všechna svá divotvorná umění. Ta
šlundra a osoba nízká však jeho důvěry zneužít
si usmyslila a kouzla jeho proti jemu samému použila.
Merlin tak skonal pohřben zaživa v neprostupné věži, jež
okolo něj ta důra postavila.
Prostí lidé však do dnešních časů věřiti a doufati
chtějí, že smrt Merlinova nebyla zcela dokonána a on na
ostrově Avalon prodlívá a čeká až ho síly nadpozemské
propustí zpět.
Věz, že nejoblíbenější kratochvílí jeho hra na všeliké
hudební nástroje byla.
7
Druhá, neméně ctnostná a divotvorná osoba je
Médeida,
čarodějka sobě rovné nemající.
Médeida žila v předávných dobách, kdy ještě bohové
v zemi zvané Řecko s lidmi obcovali a jinak se pachtovali.
Byla dcerou krále kraje Kolchidského, jež slul Aiétus.
Jednoho dne k břehům jejich ostrovního království
připlul udatný jinoch zvoucí se Iáson se svými druhy
Argonauty. Z vůle bohů se do něj Médeida bezbřeze
zamilovala a jej za manžela pojmouti si usmyslila. Iáson
však měl úkol sobě svěřený, a tož zlaté rouno od jejího
otce sobě vyprositi a svému králi ho odevzdati. Otec
Médeidy si tak převelice roucha cenil, že Iásonovi
nemožný úkol zadal, jen aby jej pryč odehnal. Tu však
Médeida svému milci s kouzli všelikými a divy divoucími
pomohla a on splnil. Pročež otec ale, nehodlaje se rouna
vzdát s ničím nesvolil, ukradli rouno oba spolem a pak do
Iásonovi země utekli. Pročež při všech strastiplných
návnadách, které jim cesta uchystala, Medeida vždy
svými mocnými kejkly uniknouti z nich oběma umožnila.
Odměna její za to byla však trpká. Iáson sice za
manželku ji pojal, ale tak ukrutně pomoci toužil, že se
rozhodl ji zapuditi a za dceru krále ji vyměniti. Tu
Médeina láska v ohromnou nenávist se změnila a ona
Iásona i své dva syny zamordovala, za což byla ze země
do veliké bídy vyhnána.
Věz, že aby čas svůj ukrátila a ve vyhnanství se
trochu povyrazila, často hru zvanou Tangram hráti
8
s pocestnými chtěla. Za odměnu jim ochranná kouzla
na další vandrování dávala.
Médeida
9
Z dalekých severských krajin pochází třetí okouzlující
osoba, jež sluje
Freya,
dcera bohů, jenž převeliké skutky dokázala.
Její jméno znamená Milovaná. Kdy započal se její
život, není známo, její smrt však byla velice udatná a je
zaznamenána mnohými z písmáků té doby.
Freya padla v boji po boku svého manžela Ódina.
Pro svůj božský původ, ale neskonala zcela. Stala se
strážkyní posmrtného života všech bojovníků, jenž padli
v při o pannu svího srdce. Všechny tyto nešťastné milce
uvádí Freya do svého království, slujícího Fólkvang a
tam má za úkol je ostře stříhati.
Díky divotvornému plášti, který vlastní, se může
proměnit v dravého ptáka, sokola.
Tento divutvorný plášť jednou půjčila Thorovi, bohu,
jemuž ukradli mocné kladivo. Pomocí pláště Thor
vypátral, kde kladivo vězí a že podmínkou pro jeho
nevrácení je sňatek Freyi se zlodějem, Prymrem.
Nápaditou lstí však Prymra přechytračili, když je
napadlo Thora za nevěstu převléci a na místo Freyi jej
vydávati. A tak Thor, díky Freye získal své kladivo
nazpět.
Věz, že od té doby její milou kratochvílí vití
svatebních věnců, jako přátelský posměšek Thorovi bylo.
10
Ještě v dobách dávných po celá staletí žila v zemi římské
osoba, jež sluje
Sibila,
Prorokyně, aneb věštkyně, aneb předpovídačka nad níž
větší není.
Vidoucí ta osoba, dcera bohů, žila v Delfách,
překrásném to ostrovním městě.
Věz, že všickni učení páni těch časů za ní chodili a o
proroctví ji zádali. A ona vždy přesně jim předpověděla,
jaký úděl musí nésti.
Věz dále, čtenáři milý, že nejmilejší její věc k věštění
obrazy z provázků po papíře tažených byly.
Sibila
11
Přenes se nyní, čtenáři milý, o několik století dále, do
doby renesanční, kdy žil
Nostradamus,
Nostradamus,
další, o kterém vyprávěno bude, alebrž prorokem hrubě
uctívaným byl.
Francouz tento slovutný po všelikých zemích
cestoval a mnohé dobré předpovědi trousil. Protož všemi
obdivován byl a ctěn.
Nebylo to však jen jeho věštecké nadání, které mu
slávu trvající zajistilo, avšak on se také mocně
lékařstvím a dryjáčnictvím zabýval a léky na potlačení
moru vyráběl.
Věz, že oblíbená kratochvíle jeho byla jedinou
nectností jeho, totiž že v kostky tuze rád hrával.
Nostradamus
12
Osoba, o které se nyní bude, milý čtenáři, vyprávěti, sluje
Edward Kelley
a zasluhovala by políček pěkný uštědřiti, za to, jak
řemeslo kouzelniké velice svou činností pohaněla.
Narodil se tento filuta roku patnáctistého
padesátého pátého, tedy v době zvané renesanční.
Tento anglický šejdíř hrubě se ve své vlasti provinil,
když falešné listiny za ověřené vydávati se odvážil. Jako
trest výstražný jedno ucho odňato neřkuli odříznuto mu
bylo, pročež po zbytek života čapkou ten nedostatek
musil skrývati.
Skrze tento hanebný čin musel z vlasti odejíti a
vypravil se do království českého své štěstí zkusiti.
Považ, milý čtebáři, že zde se ten hanebník za urozeného
erbovníka a magistra študovaného na slovo vzatého
a fundovaného vyával a všeliké lidi tak obloval, aby
svého dosáhl a bohatým se stal.
Nejprve přidal se k učenému a urozenému pánovi
panu Johnu Dee, jež ze stejné vlasti pocházel, a na dvoře
Rožmberském zdejšího vladaře dlouze obrati se pokoušel.
Jeho kejkle došly až za takovou mez, že pán zdejší pan
Vilém málem v mocnost opravdové a čisté magie věřiti
přestal. K vladařově štěstí, se ale Dee se svým brachem
nepohodl, jeho úlisnost prohlédl a jej od sebe odehnal.
Podruhé zkoušel ten proradník svou fortunu nemálo
opovážlivě, až na dvoře císařském. Rudolfu II. namluviti
se opovážil, že stejně, jako slovutný Nikolas Flamel,
obyčejný kov v ryzí zlato proměniti dokáže. Troufalost
jeho však byla záslužně potrestána, když se díky uchu
chybějícímu jeho pravá podstata odhalila.
Edward Kelley skončil svůj život, když se pokoušel
marně utécti z hradu Hněvín, kde byl ostře stříhán. Při
pokusu tom zlomil si svou jedinou zdravou nohu. Nesnesl
13
však povědomí býti mrzákem a vypil jedu a sám
se zamordoval.
Věz, že nejmilejší jeho pochoutkou pečení hadi se
stávali, neboť svůj svého si hledá.
Edward Kelley
14
Po tak ohavném vyprávění záhodno jest, milý čtenáři,
spravit si chuť. Proto vyhnouti se temné době a ještě
temnějšímu vyprávění o honech na čarodějnice a
mordování lidí ubohoučkých, zdá se věru potřebné. Je
protož necháno na tvé laskavé vůli nastudovati si tuto
kapitolu z jiných učených bychlí. Doporučeno tvé ještě
laskavější pozornosti jest dílo převeliké Jindřicha
Francka, jež nazvati ráčil Čarodějnické příběhy. Zde
dozvíš se události hrozné, z knih Smolných opsané, jež by
něměly v zapomenutí vejíti.
Přistoupiti k dobám pro čaroděje radostnějším jest proto
nyní žádoucí.
Prvním tobě,
velikánů jest
milý
čtenáři,
představeným
z těchto
Harry Houdini,
mág,
který
dokázal
čarodějnickému řemeslu.
navrátit
dobrou
pověst
Tento obratný a zručný divotvůrce se narodil již
v dobách, které možná nejeden opravdu starý kmet
pamatuje z vyprávění svého děda. Narodil se v zemi
zvané Maďarsko, postaru Uhry.
Svůj okouzlující talent ale předvedl až v zemi
americké, kde vytupovati začal, nejprve jako král
vzduchu, kdy prováděti ruozné krkolomné vývrty na
hrazdě se odvážil. Proslul také svým přízviskem král
karet, ale nejhruběji se mu proslaviti se podařilo
s přízviskem král úniku.
Mezi jeho nejpřitažlivější divy patřil únik úplně
odevšad. Jako první ze všech se dokázal dostati ze
skličujícího obleku známého jako svěrací kazajka.
Dokázal se také dostati ze všech pout a pomni, že i
z nádob až po vršek naplněných vodou.
15
Věz, že mimo úniky a kejkle všelijaké blízkou jemu
činností pobíhati pěkně zčerstva pro zdraví bylo.
Harry Houdini
16
Považ ještě, milý čtenáři, poslední zastavení v této
kapitole…
Na počest slovutného Merlina jest každoročně udělováno
několikero vyznamenání,
aneb Merlinovy řády.
Řád nejvyššího stupně jest pro ty nejzběhlejší v řemesle
určené. Získat jej mohou pouze po posouzení a
důkladném prošetření Consortiem, aneb Čarodějnickou
radou. Tato zasedá vždy v měsíci červenci v den výročí
Merlinova narození. Velmistři tohoto nejvyššího stupně,
poté disponují bezbřehou vážeností.
Řád druhého stupně jest určen právě vyučeným
tovaryšům, kteří již se odvážili vydati na kavalírskou
cestu a tuto úspěšně splnili. K tomu všemu ještě veliký a
divutvorný čin dokázali a mnoho radosti svým uměním
nadělati byli hotovi. I tyto členy, nyní mistry, vybírá
ctihodné a spravedlivé Consortium, pročež se stávají
váženými.
Řád obecný jest nejnižším, avšak nikterak méně
důležitým stupněm. Získati jej mohou všichni učňové po
úspěšném
zdolání
zkoušek
a předvedení
svých
dovedností. I zde působí Consortium a jen ono může se
usnášeti na jeho udělení. Po získání řádu pobírá držitel,
nyní již tovaryš, úcty a obdivu.
Kapitola třetí:
Zprávy o skutcích, které uchovány
v paměti si zasluhují býti,
17
o činech, které hodny napodobení se zdají
býti a tradicích, které přetrvati navěky
by měly,
aneb o událostech, které vám učarují
Pozři, milý čtenáři na osoby, jež na první vhled naprosto
mudlovské zdají se býti, avšak mnoho s čaroději
společného mají. Neb co se větším kouzlem než úsměv
z radosti a větším divem nad pomoc a lásku bližním.
První, kdo zasluhuje nesmazatelně zapamatován býti,
sluje
Robert Baden Powell,
člověk, který to všechno začal.
Tento knecht neboli voják, žil, milý čtenáři, za dob
tvých prapradědů. Narodil se v kraji anglickém a
študoval školy učené. Dostal se o do velkých bojů a bitev
a stal se z něj knecht hrubě ostřílený.
Dotáhl to tak daleko, že bylo rozhodnuto uděliti mu
hodnost brigádního generála, kterou ráčil přijmouti jako
vůbec nejmladší ze všech. Dalším jeho titulem ráčil jej
obdařiti sám král
V době lítých bojů potkal navíc spojence věrného a
hrubě nečekaného, mladé jinochy. Protože byl nadmíru
překvapen jejich umem a láskou k přírodě, rozhodl se jim
se věnovati a je vyučovati i po skončení svého
knechtování. Vypraviti se proto spolu na první campus,
aneb tábor se rozhodli a zahájili tak tradici dodnes
trvající.
Aby se zvyky jejich bohulibými mohl kterýkoliv jiný
žádostivec zabývati, sepsal knihu nad jiné vyčnývající,
jež sluje Scouting for Boys.
18
Nemálo záslužná je i role sestry jeho, slovutné
Agnes, která se podobně libě věnovala ctnostným
pannám spolu s manželkou jeho Olave.
Věz, že nejoblíbenějším pokrmem jim spolem bylo
vejce na ohni pečené.
Olave Powell
19
Další z velmi dlouhé řady urozených pánů jest
Ernest Thompson Seton,
muž, který všemu předcházel?
Ještě o několik let dříve, než se narodil předchozí
všem milý knecht, přišel na svět Skot, který byl
k lumpárnám a skutkům podobným bláznovým, jako
udělaný. Nebylo kaluže, kde by nohy smočiti nechtěl,
nebylo lesa, do kterého by nechtěl zavítat. Také nebylo
dne, kdy by neměl touhu něco nového z přírody se
dozvěděti. Co víc, dokonce z domova utíkati se mu
zachtělo, protože nebylo tam pro něj pochopení.
Protože za svou životní pouť potkal mnoho podobně
myslících lidí, rozhdl se sepsati pro ně všech poznatků,
jenž za svůj živo nashormáždil. Tento blahý spis ráčil
slouti Woodcraft, neboli Lesní moudrost a ostříhati jako
oko ve své hlavě.
Nejznámější dílo jeho pak sluje Dva divoši.
Věz, že co jako oblíbenou kratochvíli provozovati
ráčil, bylo všeliké rostlinstvo buď z hlavy vlastní, neb
z herbářů učených poznávati.
20
Poslední, koho život ráčíte v této bychli čísti jest
Antonín Benjamín Svojsík,
jež rozšířil myšlenky do našich zemí.
Narodil se jen o málo později, než předcházející dva
erbovbníci. Již od útlého jinošství byl hrubě pohybem
hbitým nadán, a proto tomuto umění začal také další
jinochy vyučovati.
Při své kavalírské cestě do anglické země seznámil
se s myšlenkami skautování a byv jimi nadšen, rozhodl
se zavésti je i v našich zemích.
Sepsal pro tento bohulibý účel i knihu převzácnou
nesoucí název Základy Junáctví. Kniha jest o to
převzácnější, že kapitoly do ní připsati se uráčili i mnozí
jiní ušlechtilí páni.
Myšlenky v knize zapsané i dobrá pověst jeho
rozšířily se rychle po celém kraji českém a dodnes je
zastaviti nikdo nedokázal. On sám pak je uctíván a na
jeho počest, startuje dodnes závod Svojsíkův.
Věz, čtenáři milý, že oblíbenou jeho činností byl zpěv
a dokonce i se zpěvem vystupování veřejné.
21
Antonín benjamín Svojsík
22
Než bichle tato se skončí, zbývá pověděti něco o
událostech natolik učarujících a lidech přešlechetných, že
mají tu čest vybráni za patrony býti. Protož, milý čtenáři,
laskavě přečti o nich ještě pár řádků, neb oni zasluhují
toho více, než mnozí jiní.
První přešlechetný erbovník jest
Svatý Jiří z Kapadokie,
patron všech skautů.
Římský voják, jemuž ve století čtvrtém žíti souzeno
bylo, převelice udatný byl.
Známým jeho činem jest přemožení draka
zákeřného, jež princeznu kyrénskou usmyslil si snísti a
na vodě pro město také seděti. Protož bývá právě
s pobitým drakem u nohou zobrazován.
Protože zalíbení v Bohu nalezl, odmítl nechati pobíti
další křesťany, kteří v té době hrubě stíháni byli. Za to, a
protože se vzepřel vůli císařově, popraven byl stětím. Od
těch dob uctíván jest jako svatý.
23
Druhým jest apoštol
Pavel z Tarsu,
patron veškerých roverů i rangers.
Autor nejméně sedmi listů z biblického Nového
zákona žil již na samém počátku našeho letopočtu. Je
pravým šiřitelem víry křesťanské, kteroužto rozséval po
rozlehlých krajinách.
Právě za své misijnictví byl zajat dva roky vězněn a
poté sám císař nakázal jej popraviti. Právě pro svou
hrdinnou smrt a ještě hrdinnější život, začal jako svatý
uctíván býti.
Nespěchej, čtenáři milý do konce bichli dočísti, raděj
poslyš o krásné dívčici, kterouž jest
Alžběta Durinská,
toliko patronka žabiček i světlušek.
Královská panna ctnostná v době středověké žila a
zemřela, za krátký život svůj však mnoho dobrot
napáchala.
Protože celý zůstatek svůj chudým a potřebnějším
rozdala, o choré se starala a mnohé divutvorné skutky
vykonala, odtud hned po smrti za svatou považována
začala býti.
24
Již dobíráš se k cíli, milý čtenáři, teď vskutku posledním
šlechetným jest
František z Assisi,
který jest za patrona všeckněch vlčat uznáván.
Chudý mnich, jež jeden z prvních řádů založil,
chodil po zemi mezi živými v době středověké.
Krédy jeho životními láska, chudoba a pomoc
bližnímu byli. Za to, a že celý život chříhu nepodlehnouti
dokázal, za svatého považován jest.
Věz, milý čtenáři, že všickni šlechetníci výše zmiňovaní
za nejoblíbenější činění dobrých skutků si považují.
25
svatý Pavel
svatý Jiří
svatý František
svatá Alžběta
26
27
Až ke konci dobral ses, čtenáři milý,
vidím, že stačili ti na to síly,
nynís o více moudřejší, než sis zvykal býti,
už nemusíš se bát mezi mudrce jíti,
sám jednou jistě psaní podobné sobě
stvoříš,
a památku mou tak věru poctíš,
vždyť věz,
že neradno tobě na vavřínech usnouti jest,
rač, vydej se na tu nejdelší z cest,
protože mistrem jen ten býti může,
kdo tuto destu zdolati zmůže,
kdo ví, že učit se musel včera i dnes.
Velké Hydčice
léta páně dvoutisícího jedenáctého
28
29