E v a n g E l Ík 4 0 - Farní sbor Českobratrské církve evangelické

E v a n g E l Ík 4 0 - Farní sbor Českobratrské církve evangelické

Sborový program
Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem.
(Titovi 2,11)
Zveme Vás na bohoslužby v adventním a vánočním období
28.11. 1. neděle adventní
9:30 slavnost konfirmace
bohoslužby s vysluhováním sv. Večeře Páně
19.12. 4. neděle adventní
9:30 bohoslužby s vánočním zvěstováním (divadlem) dětí
16:00 tradiční pohádka pro velké i malé děti
E VANG E L Í K 4 0
v Praze 6 - Stfie‰ovicích,
námûstí Pfied Bateriemi 22, 162 00 Praha 6
FARNÍ SBOR
ČESKOBRATRSKÉ CÍRKVE
EVANGELICKÉ
Úterý
20:00 třicátníci (1x měsíčně)
20:00 studijní biblická hodina (1x měsíčně)
Středa10:00 klub maminek (sudé týdny)
15:00 děti
Čtvrtek15:00 senioři (1x měsíčně)
17:00biblická hodina
19:00 mládež
Pátek16:00 konfirmandi
18:00 pátečníci (1x měsíčně)
Neděle 9:30 bohoslužby
(souběžně Nedělní škola pro děti)
V a Š E P Ř Í S P Ě VKY
NA S BOROV É POT Ř E BY
Do sbírek můžete přispívat při návštěvě kostela,
všechny ostatní formy včetně saláru (s výjimkou
nedělní chrámové sbírky) je možno vyřídit též
individuálně u br. pokladníka (br. Miloš Janáček nebo
ses. Ludmila Pospíšilová) nebo bankovním příkazem
či poštovní složenkou (které je možné si vyzvednout
ve sboru) přes náš bankovní účet u České spořitelny
č. 19 23 45 13 49 / 0800.
Variabilní symbol (vyjadřuje účel)
salár
684
varhany
682 007
682 008
stavební fond
sborová diakonie
682 011
stavba 2010
682 009
Vánoční bohoslužby:
24.12. Štědrý den
15:00 nešpory (čtení z Písma, modlitby, hudba a zpěv)
25.12. Boží hod vánoční
9:30 bohoslužby s vysluhováním sv. Večeře Páně
26.12. svátek Štěpána
9:30 bohoslužby s vysluhováním sv. Večeře Páně
Specifický symbol (není povinný, napomáhá však
identifikaci dárce) – použijte své osobní číslo(pod
kterým jste evidováni jakožto členové našeho sboru).
Toto osobní číslo najdete na titulní straně velkého
Evangelíka na adrese vedle svého jména. Také vám ho
na požádání sdělí br. pokladník nebo br. farář.
Všechny evidované dary včetně saláru můžete
odečítat ze základu pro výpočet daně z příjmu (pokud
jejich celoroční souhrn přesáhne 1 tisíc Kč).
k o l i k át ý ? 4 0 !
K o n ta k t y
Milé sestry, milí bratři,
právě držíte v ruce jubilejní číslo střešovického EVANGELÍKA.
Začal vycházet před dvěma desítkami let, sice s nepravidelnou frekvencí, ale zato vytrvale. Zakladatel sborového občasníku,
bratr farář Jaroslav Vetter (mimochodem, také letošní jubilant)
pro něj vytvořil logo s kostelem na kopci a vymyslel jméno.
Doufáme, že střešovický EVANGELÍK Vám bude přinášet dobré zprávy ještě hodnou řadu let a dožije se dalších významných
výročí.
Lydie Roskovcová, kurátorka
Farní sbor Českobratrské církve evangelické
v Praze 6 - Střešovicích
(162 00), náměstí Před Bateriemi 22
fara a farář Pokorný: 224 312 107
kurátorka Roskovcová: 224 315 482
farářka Ridzoňová: 222 361 121, 605 081 279
e-mail sboru: [email protected]
sborové stránky: www.evangelik.cz
Osobní setkání a úřední záležitosti po telefonické
domluvě.
a d v E n t n Í Ú va h a
podle L 12,35-46
Advent znamená česky příchod. A protože doba adventní
předchází svátkům vánočním, každého asi napadne, že o adventu
očekáváme příchod Ježíše Krista, že očekáváme narození Mesiáše.
Jenže advent nemyslí jen na Kristovo narození. Církev za celá ta
staletí na základě svých zkušeností promýšlí i jiné Kristovy příchody (třeba když se najednou zrodí víra - to je, jako by do života
vstoupil Kristus).
Jedna z těch myšlenek vidí náš svět jako hospodářství, jehož
pán není přítomen. Snad odcestoval neznámo kam a nikdo neví,
kdy se vrátí. Zůstali jen sami služebníci. Pro mne je to docela
výstižný obraz - svět bez Boha, který se vzdálil.
V pánově nepřítomnosti mají služebníci možnost volby. Mohou
se třeba začít flákat. Mohou se přestat starat o hospodářství, když
je nikdo nehlídá. Nebo se mohou snažit dělat svou práci, mohou
bdít a očekávat, až se pán vrátí. Vzít na sebe odpovědnost, chopit
se vlastní iniciativy. Tohle je volba mezi vírou a nevěrou, jak ji
předkládá adventní podobenství o nepřítomném pánu.
Co dělat, když pán je pryč? Věrní služebníci si mohou připomínat jeho poslední rozkazy a plnit je. Ale co když si je už tak
dobře nepamatují? Anebo se změní situace? Co když se objeví
nové úkazy v přírodě a nové problémy ve vztazích mezi lidmi?
Myslím, že služebníci si nemusí tak docela zoufat. Mohou si vybavit nejen něco z pánových slov, ale raději jeho osobnost, jeho
ducha. A snažit se jednat právě v jeho duchu - ovšem podle svých
schopností a na vlastní odpovědnost. Není to jednoduché. Ale nejhorší je pochybnost, jestli je ten nepřítomný pán stále ještě pánem
domu. Co když už se nevrátí?
Vlastně se není co divit, když si někteří služebníci řeknou:
„Pán tu není, já jsem pán,“ a začnou týrat a bít ostatní služebníky, opíjet se . . . . Avšak zvláštní věc – ti, kdo se chovají zpanštěle,
v ničem skutečného pána nepřipomínají . . . Utlačují slabší kolegy
a zanedbávají péči o dům i statek.
Advent ujišťuje: ale ano, pán se vrátí. Nevzdal se svého hospodářství. Lidé kolem vás nejsou ani vašimi pány ani vašimi poddanými. Jsou to vaši kolegové, bratři a sestry ve společné službě.
Procházíte jen obdobím tmy a nejistoty a musíte zápasit o víru,
o věrnost. Nenechte se zviklat a držte se pánova ducha. Vždyť
pána znáte - dítě v jeslích, vtělená Boží láska. Vypadá tak křehce
a bezmocně, ale nenechá se zničit ani zavřenými dveřmi lidských
příbytků ani křižováním. Ani násilím ani lhostejností. Jistě zase
přijde.
Pavel Pokorný
farní sbor ČCE v Praze 6-Střešovicích zve všechny na
Slavné drobnosti klasiky
zahraje
Trio Rosti Tvrdíka
skladby J. S. Bacha, A. Vivaldiho, A. Dvořáka a d.
úterý 7. prosince
v 19.30 hodin
Vstup volný
rok 2010: prácE Jako na koStElE
Na konci roku 2009 jsme získali velký finanční příspěvek
Městské části Praha 6, který nám umožnil pokračovat v opravách
interiéru i exteriéru našich sborových budov.
O průběh prací se stará stavební komise, kterou tvoří Ivan
Hozák, Radek Matulík, Pavel Keprta, David Kupilík, Tomáš Fendrych; na organizaci prací se podílí samozřejmě i náš farář Pavel
Pokorný. Vzhledem k potížím s dodavateli v loňském roce a k rozsahu prací (rozpočet oprav na letošek činí 1,056 milionu Kč) jsme
uzavřeli smlouvu na stavební dozor s panem Piskáčkem. Od zahájení prací se každé pondělí koná kontrolní den, kdy hodnotíme, co
se udělalo, a domlouváme další postup.
Jaké práce se tedy při opravě kostela prováděly? Pojďme si
projít jednotlivé prostory:
1. Kostelní věž.
Až nahoře, v lucerně věže jsme vybourali betonovou konstrukci pozorovatelny CO z 50. let.
Opravíme měděné žaluzie, ve kterých vzniknou
malá okna, která umožní výhled z věže na sever
a východ. Opravíme skleněné tvárnice, aby do lucerny nezatékalo.
2. Varhany.
Varhany prošly střednědobou nutnou opravou
mechanických částí a rozvodů a jsou nyní plně provozuschopné, lze na nich opět nejen doprovázet písně při bohoslužbách, ale i koncertovat.
3. Rekonstrukce WC pod schody ve věži.
Prostor, který dlouhá léta ničemu kloudnému
nesloužil, jsme zrekonstruovali, zavedli vodu a odpady a tak po dlouhých letech opět vzniklo docela slušné WC vybavené i výlevkou pro úklid.
4. Interiér kostela.
Provedli jsme opravu kostelních lavic po 70
letech jejich existence. Vyměníme katedrální okno
v prostoru za stolem Páně a obnovíme na něm
nápis.
5. Sborová místnost, kanceláře a chodba.
V těchto prostorách byla dokončena výměna
elektroinstalace, byly nově vymalovány a opraveny
nátěry oken a dveří. Na WC navíc kromě nové malby
vyměněny poškozené dveře a namontován průtokový ohřívač na teplou vodu k umyvadlu.
6. Venkovní schodiště na faru a do kostela.
Byla provedena rekonstrukce žulových schodišťových stupňů a dlažby na podestách, navíc položena
žulová dlažba i na rampě pro vozíčkáře. Zbývá dokončit opravu betonových pylonů a zídek před kostelem,
které chceme vzhledově uvést do původního stavu.
Protože i letos narušovaly stavební práce běžný
chod sborového života, chceme všem členům poděkovat za trpělivost v naději, že příští rok bude klidnější. K tomu narušování patřil prakticky po celou dobu
provádění prací intenzivní úklid kostela, který prováděly brigády dobrovolníků: všem těmto pomocníkům
stavební komise moc děkuje.
Tomáš Fendrych
Z a Ně m c i a z a Č e c h y
směrem východním
Že jsme si již před několika lety namluvili další přátele z církevního prostředí za hranicemi naší
země, většina z vás, kteří střešovický kostel navštěvujete, už ví. Víte, že jsou z Rumunska, z města Sibiu;
jsou to ale Němci, kteří se v Rumunsku objevili už
někdy ve 12.století, svému městu říkají Hermannstadt.
O tom, jak se do Rumunska dostali, a o jejich dalších osudech jsme mluvili v kostele už víckrát, o rozvíjení našich vztahů i předchozích výletech za nimi
do Sibiu i na jiná zajímavá a krásná místa Rumunska jsme ve starších vydáních sborového zpravodaje
Evangelík psali.
Naše minulá (v pořadí druhá) výprava za nimi se
uskutečnila v září roku 2007, o rok později, v květnu
roku 08, sibiňští Němci přijeli naopak do Prahy za
námi, a tehdy se dokonce podařilo setkat se dohromady s nimi i s našimi přáteli z holandského Oss.
Letos na konci září jsme se tedy za nimi vypravili
už potřetí a podařilo se nám všechno, co jsme si přáli
a co se naplánovalo.
Po noci strávené v maďarském městečku Makó
jsme všichni (dvanáct lidí ve třech autech) bez úhony
dojeli do Sibiu. Pohostinní přátelé nás ještě týž večer
odvezli asi 20 km za město do oblasti kdysi osídlené převážně
místními Němci, a ubytovali nás na dvě noci v ekologickém penzionu ve vesnici Nucet. Kromě toho, že jsme bydleli na kopcích
a v krásné přírodě, jsme také ráno i večer jedli výtečná jídla, která nám milí majitelé penzionu nachystali z venkovských surovin.
V sobotu nás skupina sibiňských vzala do nedalekého městečka Agnita na „sedmihradský brunch“ (novodobý výraz značící
„breakfast“ a „lunch“), tedy něco více než jen občerstvení; odehrávalo se ovšem pod širým nebem a sestávalo opět z pokrmů
z venkovských zdrojů, navíc s přívlastkem „bio“(!). Taková setkání pořádají místní nevládní organizace na podporu znovuobnovení tamní úzkorozchodné železnice. Na strání nad vsí, kde jsme
měli s místními po ránu sraz, nás ohromil velký dobytčí trh. Kdo
z nás něco takového kdy viděl? Během odpoledne jsme si v Agnitě prohlédli pro tuto oblast typický opevněný kostel a cestou zpět
se zastavili ještě ve dvou dalších. Kostel ve vsi Hosman jsme si
prohlédli už jen zvenčí, abychom měli čas urazit posledních asi 6
km do Nucetu přes pastviny pěšky.
V neděli ráno jsme sjeli z kopců zpátky do města na bohoslužby. V lutherském kostele, kam naši přátelé patří, kázal tentokrát
(a německy) náš bratr farář Pavel Pokorný. Prý byl prvním Čechem,
který se v tomto chrámu takové služby zhostil. Sibiňští jej pak
velice chválili, a měli radost i z dárku, který jsme jim dovezli
– z hrníčků s obrázkem nám všem známým: kostelíkem v břiše
velryby, který zdobí také naše „kostelní“ trička.
Bratr farář Dörr nás potom provedl kostelem a zahrnul
„vyčerpávajícími“ informacemi o jeho bohaté historii i o všem,
co ho zdobí. I letos jsme vystoupali na kostelní věž, z níž je vidět
celé město, k tomu obklopené impozantními pohořími (Făgăraş
a Cindrel). Výstup, zvlášť horní částí věže, je opravdu nevšední
zážitek! A i tentokrát jsme samozřejmě prošli krásným a vpravdě
historickým starým městem s citlivě opravovanými domy.
Když jsme se v Sibiu v neděli odpoledne rozloučili, projeli
jsme údolím řeky Olt do historického Valašska na jižním úpatí
Karpat, kterým jsme pak po další dva dny projížděli směrem na
západ. Nebylo by správné vměstnat sem popis všeho, co jsme
viděli. Přesto ale zmíníme alespoň půvabný klášter Govora s ještě
půvabnější matkou představenou, která se nám mile a nevtíravě
věnovala. Nebo majestátní klášter Horez, zařazený do seznamu
světového dědictví Unesco, kde nás místní jeptišky po nesmělém
dotazu pohotově počastovaly dobrým obědem. Bizarní kostelík
u obce Densuş, v jehož zdivu jsou zabudovány kameny ruin z římských dob, byl posledním místem, kam jsme (v úterý odpoledne)
dojeli pohromadě. Osm lidí se pak s přespáním v městě Timišoara už blízko hranic s Maďarskem vracelo do Prahy, ovšem jenom
proto, že muselo. Poslední čtveřice se vydala dál, do oblasti zvané
jižní Banát, kopcovité, dost pusté, ale o to krásnější krajiny v jihozápadní části Rumunska, ve které je šest vesnic obydlených od
dvacátých let devatenáctého století českými přistěhovalci.
Rumunsko se svým exoticky rozevlátým duchem, v němž
se i Němci nebo Češi stávají jaksi bezprostřednějšími, nás opět
„zasáhlo“ z mnoha směrů. I když se naše vazba v Sibiu asi soustřeďuje a zároveň i tak trochu omezuje převážně na dva mladé,
vzdělané a přemýšlivé faráře a několik obdivuhodných starších
dam, má tento „Partnerschaft“ zřetelně svoji cenu. A nejspíš
i svoji neokázalou budoucnost.
Jana Plíšková, s přispěním manžela
CHOT Ě BO Ř
Proč jsme před čtyřiceti lety postavili Evangelické středisko v Chotěboři jako letní tábor pro děti
naší církve?
Protože před šedesáti lety měla naše církev
široce a rozmanitě rozvinutou práci pro děti a mládež, ale během následujících dvaceti let režim
komunistické diktatury většinu této práce zakázal,
nebo jinak znemožnil a její zařízení zabavil, nebo
v něm naší činnost pro děti a mládež nedovolil.
Pro příklad: V našem kostele se před šedesáti lety
scházelo v Nedělní škole pravidelně 120 dětí (12
skupinek) a na faře každý týden mládež v Dorostu
(13-16tiletí), skoro 40, a mládež ve Sdružení (1721letí) také skoro 40. Za dalších 20 let se v některých sborech Nedělní škola už nekonala, v ostatních sestávala z malé skupinky, nanejvýš ze dvou.
Podobné to bylo s mládeží.
Zvláště děti a mládež ve sborech, kde šlo spíš
o jednotlivce, potřebovali zažít, že evangelické děti
a evangelická mládež existuje a že oni k tomu většímu celku patří. S mládeží to ještě šlo uskutečnit,
protože jsme vymýšleli různé nové formy. Osvědčilo
se, když jsme organizovali brigády. O prázdninách
jsme s mládeží pracovali v lese a po práci jsme měli
evangelický program. Děti takto pracovat nesměly,
ale zjistili jsme, že o program mají zájem.
Když jsme si v 68. roce mysleli, že se v naší
zemi bude rozvíjet občanská svoboda, chtěli jsme
založit nějaký spolek rodičů, který by za vlastní
peníze a vlastní prací pořádal a budoval nějaké letní tábory
pro děti, třeba i chatovou osadu. Ale v srpnu nás obsadila vojska
Varšavské smlouvy a bylo jasné, že z rozvoje svobody nic nebude. Měli jsme naději, že v rámci té už nabyté, by tábor pro děti
mohla vybudovat stávající církev. V prosinci jsme navrhli Synodní radě, aby tábor vybudovala uprostřed církve, v Chotěboři.
V únoru následujícího roku vyjádřil synod přání vybudovat
zařízení pro děti, zařízení pro mládež a zařízení (spíš školící) pro
dospělé. Propracovaný návrh jsme měli jenom pro ten dětský
tábor. S potížemi a překážkami jsme tedy stihli získat povolení
a postavit jen Evangelické středisko v Chotěboři. To splňovalo
tehdejší náročnější hygienické podmínky pro letní tábor pro
děti, ale počítali jsme s tím, že je bude církev užívat mimo školní
prázdniny (a mimo zimní měsíce) také pro jiné akce. Všechny tři
budovy byly zkolaudované v roce 1971 a s životností 25 let.
Tehdy se tam prvně a naposled úspěšně konal letní tábor pro
děti ve třech bězích, vždy po 120 dětech. Pak to státní správa
zakázala a různě a po řadu let se pokoušela toto Středisko zlikvidovat. S Boží pomocí jsme tomu zabránili. V roce 1972 nám
povolili konat brigádu evangelických rodin na dostavbu Střediska. Den jsme začínali a končili pobožností.
V letech 1973-78 jsme museli pronajmout budovu pod jídelnou jako ubytovnu pro horníky. To jsme vždy znovu museli žádat
o souhlas, abychom ve zbývajících domech mohli pořádat rodinnou rekreaci. Rodiny byly ubytované v pokojích 5 x 5 metrů s 5
palandami. Všech 10 lůžek bylo vždy obsazeno. V jednom pokoji
bydlely rodiny sourozenců nebo přátel, rodiče s různě starými
dětmi i prarodiči. Všechny generace, jako ve sborech. Učili jsme
se dělat pobožnosti srozumitelné, záživné, přitažlivé a užitečné
pro všechny pohromadě. Všichni jsme hledali a tvořili rozmanitý denní program. Podle těchto svých nových poměrů a potřeb
jsme se pustili všichni i do stavebních úprav a nejprve jsme většinu velkých pokojů rozpůlili. Když nám pak pronajatou budovu
vrátili poničenou, postavili jsme 1979 náhradou čtvrtou budovu
pod dlouhou ubytovnou. Ta už měla rovnou pokoje pro menší
rodiny a také klubovnu, střechu plechovou (původní byly eternitové, mrazem praskaly a do domů zatékalo), umývárny s umývadly (původně byly na mytí žlaby), stropy tepelně izolované, ale
příčky mezi pokoji stále ještě zvukově plně prostupné.
Už od roku 1972 přijížděly sbory mimo školní prázdniny na
víkendové pobyty autobusy (osobních aut bylo mnohem méně).
Od druhé poloviny sedmdesátých let pořádaly senioráty těsně
před prázdninami a po prázdninách ve Středisku 10ti až 14tidenní pobyty pro důchodce. V osmdesátých letech začala církev
dostávat povolení konat v Chotěboři i různá školení, semináře,
symposia. Jak se měnily poměry, měnily se i naše potřeby. Podle nich až dodnes církev postupně Středisko přebudovává, aby
dobře sloužilo.
Jaroslav Vetter
(Do Chotěboře jezdíme se sborem každoročně na jeden zářijový víkend a letos jsme tam večer u ohně mluvili o tom, jak ta
Chotěboř vlastně začínala - nebylo nás tam pamětníků, tak jsme
vzpomínali jen útržkovitě. Proto jsme poté požádali jednoho velmi zasvěceného... a vznikl tento článek. Kdo jste v Chotěboři
ještě nebyli, přijměte tento text také jako pozvání - na sborový
víkend nebo prázdninový pobyt, který tam pořádá naše církev.)
Lenka Ridzoňová
V d ěč n á r a d o s t a p o d ě k o v á n í
k 75. narozeninám faráře Jaroslava Vettera
Tento měsíc oslaví své 75. narozeniny bratr farář Jaroslav Vetter.
Pro mne byl a je farářem, který mnoho vykonal, koná a tím méně
o tom mluví. Stopy a ovoce jeho služby není možné přehlédnout.
Měla jsem tu čest,že jsem s ním mohla pracovat ve sboru PrazeStřešovicích. Pro mne byl především velkým učitelem na počátku
mé nesmělé služby v církvi. Učitelem, který nepoučuje a nedává
najevo, že on toho ví víc. Ve svých zkušenostech a moudrosti konal
svou službu tak, že jsem se z ní naučila velmi mnohému.
Dovedl se spravedlivě hněvat, dovedl povzbudit, podepřít, stát
docela tiše a na modlitbách při všech těch, kteří mu byli svěřeni
s velkým osobním nasazením a odpovědností. A tak to zůstává až
doposud. Již deset let není farářem v činné službě a přesto je tolik
činný. Ale opět v tichosti a pokoře. Ti, kteří mohli a mohou jeho
přítomnost zakoušet, ví své. Jsem vděčná a děkuji, že nám Pán
Bůh takové služebníky a svědky o sobě daroval, obdaroval, vede
a zachovává. Jsem vděčná , že bratr farář se svou manželkou Pavlou mohli zůstat bydlet v blízkosti střešovického sboru a žít dále
v jeho společenství. Mám dobrou naději, že z toho mají potěšení,
radost a užitek mnozí.
Bratře faráři Jardo, děkuji Ti za Tvoje svědectví života, za Tvoji
službu. Přeji Ti k tvým narozeninám vše dobré. Prosím, ať je Ti Pán
Bůh stálým průvodcem do všech dní a let, které Ti budou z jeho
milosti přidány.
Marta Zemánková (psáno pro Českého bratra)
Na 1. adventní neděli 28. listopadu bude v našem
sboru konfirmace.
Konfirmováni budou: Jana Eisenhammerová, Tereza
Jankovská, Iva Klimešová, Markéta Marunová, Ráchel
Ridzoňová, Stanislav Dračka, Adam Pokorný, pokřtěni
budou Matěj Dvořák a Vláďa Votava.
Na jedné ze svých posledních schůzek konfirmandi
sepsali pro sbor dva dopisy - epištoly:
E PI Š TOLA KON F IRMAND Ů
V E S T Ř E Š OVIC Í CH
BRAT Ř Í M
Konfirmandi z vůle Boží všem ve Střešovicích, bratřím v Kristu:
Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
Vážíme si míst, kam můžeme bez placení a bez okolků vejít
a odkud nás nevyhodí, když si nekoupíme pití. Dveře jsou otevřeny.
Jsme rádi, že je někde otevřené místo, kde můžeme v klidu přemýšlet, aniž by nás někdo odsuzoval.
Oceňujeme sborovou snahu o integraci a zapojení malých dětí
i jejich seznámení s náboženstvím. Jejich uvedení na správnou cestu. Stojí to mnoho námahy a financí, avšak hodnota práce je vysoká,
protože pokud se mladí neseznámí s náboženstvím, církev zanikne.
Káráme proto současnou politickou filosofii, kde je kultura
a vzdělání odsouzena na post toho přebytečného. Státníci pumpují miliony do nových tanků a stíhaček. Pokud budou lidé alespoň
trochu vzdělaní, pochopí zbytečnost této věci, a ujasní si, co je
vlastně pro život důležité. Vyšší platy farářům a učitelům by bylo
lepší - a nižší náklady na armádu a podobné věci, jež stejně situaci
nezlepší.
Tak tedy žijte v radosti a klidu a míru, povzbuzujte se navzájem a doufejte v napravení a zlepšení současné situace v politice.
1 . LI S T S T Ř E Š OVICKÝM
1 Zvěstovatel Slova Božího, pověřený Bohem Otcem, který
nás skrze Ježíše Krista, Pána našeho, vysvobozuje z hříchů, Pavel
z Pokoru píše sboru Střešovických.
2 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše
Krista.
3 Napřed bych chtěl poděkovat svému Otci i jeho Synu za
vás. Děkuji Otci i vám za krásné vzpomínky mého mnohaletého
pobytu u vás.
4 Bůh mi buď svědkem, že se za vás vroucně modlím. Děkuji Bohu Stvořiteli za vaši lásku a dobrotivost vůči sobě i vůči
druhým.
5 Díky mu také, že nad vámi i jinými ostatními našimi bratry a sestrami včetně dětí, konfirmandů i mládeže drží ochrannou ruku.
6 Děkuji za to všechno.
7 Slyšel jsem, že nad vás není žádného sboru v celém kraji
Střešovicově. Jsem rád, že vás náš Pán, Bůh Hospodin a jeho Syn
obdařili dary ušlechtilými a ne takovými, jako jsou povolnost
k pokušením, hádavost, hamižnost a jiná hříšnost.
8 Chválím vás za vaši věrnost Hospodinu. Ovšem buďte vytrvalí a opatrní, neboť i to nejlepší se může zvrhnout v opak.
9 Nezanevřete ovšem na ostatní sbory a nezpychněte, ale
místo toho mějte mezi sebou spolupráci a lásku.
10 Pokračujte v dobře započaté práci. Nechť vám v tom
pomáhá ten, jenž nás stvořil a podporuje nás.
11 Modlím se, abych vás zase co nejdříve spatřil a mohl
s vámi v lásce pobýt.
12 Pomáhej vám Hospodin, v modlitbách jsem s vámi.
M i lý Pav l e
V neděli 3.10. odpoledne jsme se sešli v kostele na oslavě padesátin střešovického faráře Pavla
Pokorného. Mezi hudbou, vzpomínkami a přáními
zazněla také slova z úst bratra faráře Vettera, která
otiskujeme:
Milý Pavle, protože mám a chci říct pár slov za
starou generaci sboru, za nás staré, samozřejmě i za
sebe, budu Tě oslovovat: bratře faráři. Tak tedy bratře
faráři, ke Tvým narozeninám Ti chceme popřát a říct
proč Ti chceme popřát.
Protože toto byl náš sbor a je i nadále. Málokdo
mladší asi dokáže pochopit, jak velice jsme Ti za to
vděčni. Mnoho věcí pro nás už totiž přestává. Mnoho
věcí bývalo na světě za našich mladých let jiné než
je dnes a my se v tom novém necítíme dobře. Už se
v tom nedokážeme vyznat; nejsme v tom doma. Ale
tady jsme pořád doma.
A v živém domově. Pro staré lidi je to občerstvující radost, když jsou obklopeni všemi generacemi.
O novém pochybujeme, ale nepropadáme stařeckému škarohlídství, protože tu vidíme děti, a že je
jim na tomto světě dobře; mladé rodiny, které se
v tomto světě dovedou orientovat; vidíme ty v plné
síle, kteří dovedou na tento svět působit a svou
službou ho ovlivňovat k dobrému. To nás posiluje
a dává naději pro budoucnost. Jako dobrý hospodář vynášíš z pokladu Písma nové a staré a každého
z nás sytíš tím, co kdo k životu a službě potřebuje. To
nám neuniklo, to víme, nepřeslechli jsme, že i nám
představuješ celý tento svět jako Bohem milovaný.
Děkujeme Ti.
A děkujeme Ti, že nasloucháš i našim osobním
hlasům a jednáš také s námi jednotlivými a to jako
s otci nebo s matkami, s porozuměním, napomenutím, povzbuzením, vždy jak je třeba. Bratře faráři, my
Ti věříme, spoléháme se na Tebe, máme Tě rádi.
Tak proto Ti dnes taky srdečně přejeme. Myslíme si, že nejlepší je, co Ty přeješ každou neděli nám.
Není to fádní, ale zásadní. Přejeme Ti tedy: Boží
ochranu, milost a pokoj.
Jaroslav Vetter
Jdu do kopce
S LADKÝ BIBLICKÝ KOLÁ Č
Film 1984
Neděle ráno, jdu do kopce. Velká ručička na kostelních hodinách visí směrem dolů, malá je na půli
cesty k desítce. Co mě čeká?
Jdu na bohoslužby. Služby Boží. Je neděle, nepracuje se... Nejdu sloužit Bohu. Jdu si nechat posloužit.
Při bohoslužbách dostávám. Neděle je dárek od
Pána Boha. Šest dní budeš dělat svoji práci, ale dne
sedmého... jsme se učili už v nedělní škole.
Jdu do kopce. Obzvlášť v zimě to není jednoduché. Stojí to za to?
V době před Vánocemi nám doma voní nejen svíčky na adventním věnci, ale také libé vůně z trouby, kde se peče cukroví a jiné
dobroty. Nabízíme Vám recept, který není úplně jednoduchý, ale
stojí za to se do něj pustit. Pochází od Hanky Gottwaldové.
V pátek 12. listopadu se sešla mládež. Obvyklé čtvrteční schůzky chceme takto doplňovat jednou za měsíc mimořádným pátečním
večerem - se společnou večeří, krátkým biblickým programem, promítáním filmu s následným rozhovorem. Mládež má potom možnost na faře přespat, protože večer se protáhne dlouho do noci.
Listopadový start měl celou řadu poruch. Už při pozvání jsme
chaoticky uváděli čas začátku, biblický program nebyl zas až tak
krátký a při spuštění filmu jsme narazili na neočekávanou technickou závadu. I když se nakonec podařilo ji odstranit, někteří
nevydrželi do konce promítání a rozhovor, jehož vedení promysleli
a připravili Ben s Matějem, už jsem s užitím farářské autority neotevřel. Pak mne to mrzelo, protože by mne vlastně velmi zajímalo,
jak tenhle film mladí vnímají.
Film 1984 byl natočen roku 1984 podle stejnojmenné románové předlohy George Orwella, kterou napsal roku 1948. Je obrazem totality dovedené k dokonalosti. Orwell zkombinoval prvky
z nacismu a bolševismu a vytvořil systém, v němž lidský jedinec
nic neznamená. Vše je pod naprostou kontrolou, ze které není
úniku. Anonymní moc ztělesněná tajemným Velkým Bratrem (je
vůbec?, ptají se sami aktéři filmu) si dělá nároky i na lidské myšlení a cítění. Systematicky devastuje rodinné a citové vazby a neponechává žádnou skulinku pro lidskost.
Když se na ten film dívám pár dní před 17.listopadem jako na
svého druhu dokument o obavách z počátku studené války, mohu
říci, Bohu díky, že komunismus nedokázal své totalitní nároky
dotáhnout k dokonalosti.
Jenže film na mne působí stejně jako kdysi při prvním přečtení
(ještě za vlády komunistů v Čechách) kniha – naprosto děsivě,
neboť záblesk touhy po pravdě, soucitu a lásce, který se v příběhu
objeví, je nemilosrdně zardoušen a závěr už nedává sebemenší
naději. Je to obraz světa bez Velkého Pátku a bez Neděle Vzkříšení. Je to zobrazení hříchu a pekla. I když se ve filmu o duchovních
tématech nemluví, je duchovní rozměr přítomen – svou naprostou
absencí, svým popřením. Velmi přesvědčivě nás příběh konfrontuje s možností ne-víry, ztráty všeho, co je nám svaté, s prázdnotou
a beznadějí. Náhle si uvědomuji, že advent, očekávání Božího příchodu do tohoto světa, je něčím zcela nesamozřejmým.
Další páteční večer mládeže s promítáním (a večeří a krátkým
biblickým programem a rozhovorem a bez technických závad) se
bude konat v pátek 3. prosince od 19:00 (ten čas je jistý).
Co v kostele dostanu? Čím mi dnes Pán Bůh
poslouží? Budu slyšet (slova, hudbu, zpěv), zpívat
(děkovat, chválit, prosit slovy písní), modlit se (protože doufám a věřím, že to někdo slyší), budu s lidmi
(po tom, co jsem třeba byla sama), budu přijímat
(posilu, požehnání, napomenutí, povzbuzení, podanou ruku od lidí, kterým říkám bratři a sestry, někdy
budu přijímat i chleba a víno při Večeři Páně). Budu
i dávat (svůj čas, energii, peníze do sbírky) - a není
špatné vědět, že o mě a moje dary někdo stojí.
Jdu do kopce. Možná nejen v neděli ráno se zadýchávám a je mi těžko. Dosednu na lavici. Pane Bože,
sotva dechu popadám... Nemám čím Ti posloužit, co
Ti dát... Prosím, Ty mi posluž. Teď v neděli.
Modlím se. Pánu Bohu říkám, kdo jsem a co mě
trápí. Raduji se a děkuji. Slovy svými i slovy společné
modlitby. A dodám amen. Ano, tak to myslím a věřím.
Ano, to jsou i moje slova. Ano, je to pravda. Pán Bůh
má pravdu. Ano, na to se spoléhám. Nebojme se to
říct nahlas. Každý sám za sebe a zároveň to zazní
celým kostelem - amen.
Vyšla jsem do kopce. Stálo to za to. Děkuju, Pane
Bože. Že jsi mi dal sílu a že jsi taky přišel.
Lenka Ridzoňová
SLADKÝ BIBLICKÝ KOLÁČ (Lutherský Bibelkuchen)
překlad z němčiny: český ekumenický + Hana Gottwaldová
S pomocí Bible může člověk i péct dobroty! Recept ovšem
vyžaduje trochu listování v Bibli. Tam, kde není pokyn jednoznačný, může se kuchař/ka řídit svým nejlepším svědomím. Při pečení
platí doporučení Matouše 19, 12d. (pozn. teoložky: pozor na písmenka za číslem verše, někdy je surovina v pořadí až několikátá
- podle písmene abecedy.)
Suroviny:
1 1/2 hrnečku 5. Mojžíšova 32, 14a
6 kousků Jeremiáš 17,11
2 hrnečky Soudců 14, 18a
4 1/2 hrnečku 1. Královská 5, 2
2 hrnečky 1. Samuelova 30, 12b
1/2 hrnečku 1. Korintským 3, 2
2 hrnečky Nahum 3, 12
1 hrneček 4. Mojžíšova 17, 23b
1 špetka 3. Mojžíšova 2, 13
3 čajové lžičky Jeremiáš 6, 20b
1 balíček prášku do pečiva, pro který se špatně
hledá biblická nápověda
Těsto je dost tekuté.
Při přípravě je třeba se řídit Příslovím Šalomounovým 23, 14a.
Potom se dá na plech a dle Daniele 3, 23 na asi 1 a půl hodiny.
Když je koláč hotov, pak při jedení nezapomeňte na radu
Lukáše 14, 12 - 14.
Což takhle začít nový rok u sporáku s Biblí v ruce?
Dobrou chuť přeje Hanka Gottwaldová
Pavel Pokorný