Bulletin 2011 - SPPH - Sdružení pacientů s plicní hypertenzí

Bulletin 2011 - SPPH - Sdružení pacientů s plicní hypertenzí

SDRUŽENÍ PACIENTŮ
S PLICNÍ HYPERTENZÍ, o.s.
Z OBSAHU: Zahraničí – BARCELONA 2011  Životní příběhy  Stravování a pitný režim pacientů s plicní hypertenzí  Specifická medikamentózní
léčba – pumpy  Fyziologie srdce a plic  Sociálně-právní info  Zapište si do kalendáře  Členské příspěvky 2012  Důležité kontakty  Křížovka  Soutěž o ceny
ZE ZAHRANIČÍ – BARCELONA 2011
Vážení přátelé, drazí kolegové
a milí příznivci naší pacientské
organizace SPPH!
Dovolte, abych vás v souhrnu informovala o nejdůležitějších bodech projednávaných na generálním shromáždění
PHA Europe 2011 (GAM PHAE‑Pulmonary Hypertension Association: Evropská asociace pacientů s plicní hypertenzí).
SPPH každoročně usiluje o účast na některé z akcí na mezinárodní úrovni. Nejinak tomu bylo i letos. Setkání se konalo
8.–11. září, znovu v Barceloně, přesněji
v příjemném a klidném městečku Castelldefels těsně za branami katalánské
metropole.
Pro méně znalé či nové čtenáře a pa­
cienty jen připomínám, že G
­ eneral Annual
Meeting (GAM) je každoroční společné setkání představitelů a zástupců národních
spolků a sdružení pacientů s plicní hypertenzí (PH) z Evropy, Turecka a Izraele. Akci
pořádá PHA Europe, jejímiž čelními
představiteli jsou Italka Pisana ­Ferrari
(1. vice­prezidentka PHA Europe, zakládající členka a současná prezidentka italské asociace pacientů s plicní hypertenzí,
sama též pacientka, v minulosti absolvovala dvě transplantace plic) a Rakušan Gerald Fischer (prezident PHA Europe, zakládající člen a stávající prezident rakouské
pacientské organizace, jehož 16letá dcera v raném dětství onemocněla plicní
­hypertenzí).
Po úvodním krátkém a již tradičním
stručném vzájemném seznámení všech
zúčastněných následovala sumarizace
činnosti PHA Europe v roce 2011, plánovalo se hospodaření pro rok 2012, proběhly volby do výboru PHAE pro období let 2012–2014 a ve zbývajícím čase se
pak diskutovalo především o nových tématech či se rozvíjely body nastíněné již
v roce 2010.
Nejstěžejnější aktivity PHAE
za dosavadní období roku 2011
\\ PHAE navázala kontakty s dalšími pacientskými organizacemi v Litvě, Finsku,
Rusku a Rumunsku. V dubnu vznikla asociace pacientů s PH ve Slovinsku a ihned
se připojila k PHA Europe.
\\ Hovořilo se o úspěchu „Breathtaking
campaign“ (dechberoucí kampaň), uspořádané s cílem zvýšit povědomí o PH u široké veřejnosti, nepodceňovat plíživé, nenápadné a nespecifické příznaky nemoci,
jako dušnost, zprvu postupně narůstající
při námaze, nevýkonnost a únavu. Akce
se konala 28. 2. 2011, přičemž datum
nebylo vybráno náhodně, připadl na něj
Den vzácných onemocnění. Podrobně
o průběhu kampaně, které se zúčastnilo celkem 12 zemí, informovalo jarní vydání Mariposa News (časopis vydávaný
BULLETIN 2011
PHAE). V původně zamýšlené podobě
ji uspořádaly Rakousko, Belgie, Bulharsko, Maďarsko, Německo, Norsko, Polsko,
Portugalsko a Španělsko. Důležité téma,
jak upozornit na plicní hypertenzi oko-
jazykové bariéry by se tyto webové stránky www.phaeurope.org zpřístupnily širšímu okruhu pacientů. Rovněž se předpokládá, že v národních jazycích začne
vycházet Mariposa News.
nělsku podpořit žádný z našich pacientů. Nyní je již jasné, že následující
GAM 2012 se opět uskuteční v Barceloně, a proto vás prosím – zamyslete se, zda by snad někdo z vás mohl
lí, pojaly jednotlivé země velmi odlišně.
Na dušnost a cyanózu (modravé zbarvení tkání) upozorňovaly např. plakáty, letáky rozdávané v metru, novinové
články či modře přelakované prostředky MHD. Akce se taktéž účastnili dobrovolníci s modře nabarvenými rty, kteří se
soustřeďovali do rušných prostor, např.
metra či nákupních středisek, aby zde rozdávali letáky, chodili do schodů ve snaze
podtrhnout námahovou dušnost. V Norsku dokonce takto upravení basketbalisté
sehráli standardní zápas přenášený televizí. Česká republika se do projektu zapojila také, a to modifikovanou a méně
vnucující formou – soustředila se na tisk
a eventuálně odborné časopisy. Podobně k akci přistoupily i Slovensko a Itálie.
\\ White paper on PH („Bílá kniha“) znamená setkání expertů u kulatého stolu,
které bylo plánováno a proběhlo 26. 9.
2011 v Amsterdamu. Odborníci z nejrůznějších oborů, lékaři specialisté, sestry, členové vybraných pacientských organizací nejen z Evropy, ale také z USA,
Velké Británie a Latinské Ameriky, reprezentanti EURORDIS (Evropská organizace pro vzácná onemocnění), politici
a zástupci farmaceutického průmyslu, ti
všichni měli řešit zásadní otázky – jak odstranit bariéru v dostupnosti léčby PH,
další rozvoj diagnostiky a terapie a samozřejmě i zdravotní politiku. (Výsledky jednání v době uzávěrky našeho Bulletinu ještě nebyly k dispozici.)
\\ Příprava na Den vzácných onemoc‑
nění v roce 2012, který tentokrát připadá na 29. únor.
Ve volbách do výboru PHA Europe
pro následující tříleté období 2012–2014
nedošlo k výraznějším změnám, prezidentem evropské asociace zůstává Gerald Fischer, nemění se ani post první
viceprezidentky, nadále jej bude zastávat P
­ isana Ferrari, druhou viceprezidentskou byla zvolena Francouzka Mélanie
Gallant‑Dewavrin.
a byl ochoten se setkání PHAE 2012
zúčastnit (podmínkou je znalost angličtiny, povědomí o PH a hlavně aktivní účast při činnosti v SPPH). Na perfektní organizaci mítinku se podíleli
zejména Pisana a Gerald, ale opravdovost a procítěnost akci dodávali především zúčastnění zástupci národních pacientských spolků, jichž bylo
celkem 47 z 22 zemí. Velmi emotivně na mě působila jejich vitalita, elán
a přesvědčení. Současně jsem zde získala inspiraci pro další možné aktivity našeho sdružení. Obdobný dojem
ve mně ovšem zanechalo letošní – pro
mě první – setkání SPPH v nádherné
přírodě v okolí Sečské přehrady. Děkuji vám všem, kteří jste se zúčastnili,
za vytvoření neuvěřitelné atmosféry,
z níž pro mne vyplývá snad smysluplnost mé práce nejen v oblasti medicínské, ale také aktivit konaných tak trochu nad rámec nutného – na úrovni
pacientského sdružení. Dojmy z červnového setkání mi současně dávají pocit odpovědnosti a vybízejí mě k novým plánům a projektům týkajícím se
našeho sdružení. Zatím jen v hrubých
rysech mi na mysl přicházejí některé
nápady, jejichž realizace není jen otázkou finanční, ale především časovou.
Jelikož očekáváme, že toto číslo Bulletinu vyjde již v čase adventním, dovoluji si vám všem popřát příjemné a klidné prožití vánočních svátků s vašimi
nejdražšími, šťastné vykročení do roku
2012 a osobně si přeji, aby se mi v příštím roce podařilo pro SPPH realizovat
alespoň jeden z mých prozatím nevyslovených nápadů.
MUDr. Regina Votavová
Nejdůležitější projekty PHAE
pro další období
\\ TIME MATTERS (doslova: čas je důležitý) je další kampaň, kterou PHAE zahájila. Cílem je vytvořit jakýsi nový mikro­
svět společně s phaeurope.org, který by
pomohl dále přiblížit diagnózu vzácného onemocnění, jakým plicní hypertenze je, zvýšil povědomí u odborné veřejnosti a zlepšil porozumění společnosti.
Současně by mohl být jedním z prostředků, jak zlepšit včasnost diagnostiky a dostupnost léčby. Do projektu by se měli
zapojit sami pacienti, a tak jej realizovat. Na stránkách www.phtimematters.org
by si měli vzájemně předávat zkušenosti,
psát o sobě a svých rodinách příběhy, poskytovat rady ostatním, vyjádřit svůj názor, přání, klást dotazy a podobně.
\\ Vytvořit dvojjazyčné webové stránky
se sekcemi pro každou zemi se PHAE
bude snažit v příštím roce. Překonáním
Bylo mi potěšením zastupovat Českou republiku za SPPH v Barceloně, kde na mne
dýchla nejen velmi vřelá atmosféra celého mítinku, ale také kouzlo samotného
místa konání. Neboť klidné a pro setkání
pacientů klimatickými podmínkami a polohou ideální Castelldefels je prakticky
v celém průběhu lemováno písečnou pláží, kterou zlehounka a při větrnějším počasí s vervou omývají vlny Středozemního
moře. Škoda jen, že mě nemohl ve Špa-
Vážení a milí přátelé!
Když jsme v loňském roce ­připravovali
úvodník do našeho prvního Bulletinu,
shrnuli jsme v něm stručně historii Sdružení pacientů s plicní hypertenzí, o.s.,
naše aktivity a hlavní cíle. V okamžiku,
kdy Bulletin 2010 vyšel a dostal se do rukou mnoha lidem, měli jsme obavy, aby
byl přijat příznivě a líbil se co možná největšímu počtu čtenářů. To se snad podařilo. Musím se vám však k něčemu přiznat:
k tomuto přání všech, kdo se na tvorbě
prvního Bulletinu podíleli, se konkrétně
v mém případě připojil ještě jeden osobní sen – aby první číslo nebylo jen první
a zároveň poslední vlaštovkou, ale abychom v dalším roce navázali a připravili
pro vás číslo další. Tento sen se mi splnil.
Držíte v ruce Bulletin 2011, na kterém
pracovalo několik skvělých lidí – a já jim
tímto chci za spolupráci velmi poděkovat. Snažili jsme se pro vás opět připravit spoustu zajímavých článků a informací a doufám, že se nám to podařilo.
Ostatně, na vaše reakce se již teď velmi
těšíme. A protože v letošním roce se můj
sen stran Bulletinu vyplnil, už se narodil
další: přála bych si, abych nemusela každoročně touto dobou opakovat „mám sen
pro další rok“. Aby se zkrátka vedle aktivit,
které se v našem programu již zabydlely
(účast na výročním sjezdu ČKS, víkendová setkání, rekondiční pobyty v Poděbradech), právě vydávání Bulletinu stalo další pravidelnou aktivitou našeho sdružení.
V roce 2011 se nám podařilo zorganizovat všechny naše plány. Bez pomoci dobrovolníků a nadšenců, kteří jsou
ochotni podílet se na práci pro sdružení,
by se nám to nikdy nepodařilo. Jmenovat
je všechny nemohu, protože pokud bych
jen jedno jméno neuvedla, velmi by mne
to mrzelo. A protože jsem si jista, že tito
lidé vědí, že mluvím právě o nich, dovolte
mi jim na tomto místě velmi, velmi poděkovat. Protože bez nich by se mnoho
věcí vůbec nepodařilo zrealizovat.
Do roku 2012 máme opět spoustu plánů a doufáme, že se nám je podaří uskutečnit. Všichni víme, že k naší činnosti je
nutné mít dostatek finančních prostředků,
což pro nás v dnešní době znamená bezpochyby nejtěžší úkol. Proto uvítáme vaši
pomoc a váš aktivní přístup i v této oblasti.
BULLETIN 2011 se vám všem dostane
do rukou opět na konci roku (zdá se, že
máme novou tradici ☺), a proto mi na závěr dovolte popřát vám příjemné a hlavně
klidné prožití svátků vánočních, bez zbytečného shonu, v kruhu svých blízkých
a přátel. Do roku 2012 pak vykročte tou
správnou nohou. Ať vás doprovází zdraví, klid, štěstí a pohoda.
Kateřina Nováková
a členové rady SPPH
|1|
JAK SE ŽIJE… PARTNERŮM PACIENTŮ S PLICNÍ HYPERTENZÍ
Můj život plicní hypertenze změnila zhruba koncem prvního roku po svatbě, což je
už hodně dávno, tehdy se psal rok 1976.
Manžel Ota v té době onemocněl pro
mne tehdy zcela neznámou plicní nemocí, kterou lékaři na plicním oddělení nejprve označili jako tuberkulózu. Manžela okamžitě hospitalizovali. Asi po třech
měsících léčby, která nesplňovala jejich
očekávání, došli k názoru, že diagnóza
mohla být stanovena chybně, a manžela
proto přemístili do Fakultní nemocnice
v Hradci Králové. Tam mu byla provedena plicní biopsie, neboť lékaři potřebovali mít jistotu, že v organismu neprobíhají procesy vedoucí k chronickému
plicnímu městnání. Jelikož získaný nález
byl zcela atypický pro mistr. stenózu, pozvali mého manžela ještě na katetrizační vyšetření. Toto vše se odehrálo během
zmíněného roku 1976. Po provedených
vyšetřeních nakonec lékaři stanovili výslednou diagnózu a případ uzavřeli jako
plicní hemosiderózu, nejspíše sekundární. Manžel byl z nemocnice propuštěn
domů s tím, že začal užívat předepsané
léky a každoročně absolvoval kontrolu
v Hradci Králové. Vrátil se do zaměstnání, kde pracoval jako traktorista, a trávil
v něm mnoho času, jak se říká „od nevidím do nevidím“, neboť mu bylo skutečně vším. Narodili se nám dva synové,
a z hlediska manželova zdraví se dlouho
nic významného nedělo. Pak ale přišel
rok 1987 a vše bylo náhle jinak. Po operaci páteře se manželův zdravotní stav
zhoršil. Stále více se zadýchával, dokonce musel zanechat nejen povolání traktoristy, ale nakonec práce v zemědělství
vůbec a zvolit méně namáhavé zaměstnání u hlídací agentury. Od zmíněného
roku 1987 byl sledován pouze na plicním
středisku v Chrudimi, a to pro chronickou obstrukční plicní nemoc.
Život běžel dál, děti rostly. Vždy jsem
ráda cestovala a moc jsem toužila po výletech a dovolených strávených společně
s celou rodinou. Nikdy mě nelákalo zahraničí, jen naše republika. Ale ačkoli jsem
se o naplnění svého přání snažila sebevíc a rodinné dovolené pečlivě plánovala
a zařizovala, mé úsilí vždy bohužel skončilo tím, že manžel musel pracovat nebo
byl nemocný. Na první společnou rodin-
nou dovolenou jsme tak jeli až v roce
1995. Na první a bohužel i na poslední.
V té době už byl totiž manžel invalidní
a děti téměř dospělé, a tak mi docházelo, že sen o společném cestování už se
mi nesplní.
Přišla léta 2005 a 2007. Manžel prodělal dvakrát zápal plic, vždy s asi měsíční hospitalizací v nemocnici v Chrudimi.
Nakonec se lékaři rozhodli pro konzultaci u MUDr. Jansy v Praze a mého manžela k ní objednali na březen 2008. Od té
doby byl sledován ve Všeobecné fakultní
nemocnici v Praze. Zde jsme se přihlásili
do Sdružení pacientů s plicní hypertenzí
a od té doby se změnil život nám oběma.
Začali jsme jezdit na společná setkání členů, která se uskutečňují v našem okrese
na Seči, do Poděbrad na ozdravné rekondiční pobyty. Poznali jsme hodně nových
lidí, kteří jsou nemocní stejně jako můj
manžel. Na společných výletech dodržujeme všichni stejné tempo, vyměňujeme
si poznatky o nemoci. Všichni jsme se
naučili cvičit, hlavně provádět dechová
cvičení, bez kterých u nás nezačne den.
S ostatním cvičením je to horší, protože
v předklonu manželovi brání ztuhlá krční i bederní páteř, která se po operaci již
úplně nerozpohybovala.
A mně se najednou začalo plnit dávné přání. Manželovi se popsané zážitky
zalíbily natolik, že od té doby chce jezdit
na výlety i mimo tyto společné akce, a tak
dnes jezdíme po hradech i zámcích. Pro
mě celý výlet pravidelně začíná na internetu, kde čerpám všechny potřebné informace – jak daleko je parkoviště, jestli
je hrad na kopci, nebo k němu lze dojet
atd. A v případě, že se ujistíme, že manžel vše zvládne, vyrazíme. Loni si pořídil pojezdovou koloběžku, a tak se teď
na menším výletě nezalekneme ani mírného kopečku. Překážku pro nás znamenají vlastně jen schody.
Závěrem tedy musím říci, že můj život se změnil až v posledních letech.
­Splnil se mi dávný sen o společném cestování a i když má trochu jinou podobu,
než o jaké jsem snila, danou manželovými limity, přece jen jsme už pár zámků
navštívili. Dokonce jsme si dvakrát dopřáli i dovolenou. Život s plicní hypertenzí má sice svá omezení, ale musíme
pořád věřit a těšit se z každého hezkého
dne. Všechna setkání mě osobně nabíjejí dalšími nadějemi a společně prožité chvilky, ať v tělocvičně, bazénu nebo
na společných besedách s lékařem nebo
s kytarou jsou vždy posilující.
Jana Bočková
JAK JSEM SE POTKALA S PLICNÍ HYPERTENZÍ
Narodila jsem se v roce 1969 se srdeční
vadou. Krátce na to jsem podstoupila katetrizační vyšetření a diagnóza zněla: otevřená Botallova tepenná dučej s mírnou
hypertenzí plic. Po 10 letech jsem k nápravě této vrozené srdeční vady podstoupila svou první operaci. Po ní jsem se cítila lépe, v následujícím roce jsem však
prodělala zápal plic. Léčila jsem se v nemocnici v Pardubicích. V dalších letech
jsem docházela na kontroly a zdálo se,
že vše je v pořádku.
V roce 2002 jsem se vdala a rok na to
se nám předčasně narodila dvojčata –
Soňa a Lenička. Bohužel, Lenička nám
po devíti dnech zemřela a u Soničky se
TEST O DROBNÉ CENY
objevila stejná srdeční vada jako u mne.
Ve svých třech týdnech života prodělala svou první operaci ve FN v Motole
v Praze. Mnozí z vás si ji možná pamatují z letošního setkání v Seči, kam přijela se mnou.
Asi rok po porodu jsem začala mít
problémy s krevním tlakem a dýcháním, praktická lékařka mne tehdy poslala
na vyšetření na kardiologii, kde mi sdělili, že mám plicní hypertenzi. Další dva
roky jsem pak byla léčena u MUDr. Jansy
ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze
a podstupovala jsem různé druhy léčby
k řešení mého zdravotního stavu. V dalším roce se bohužel můj zdravotní stav
zhoršil natolik, že jsem byla indikována k transplantaci plic a zapsána na čekací listinu.
V době, kdy jsem byla na čekací listině zhruba rok, jsem přijela na kontrolu k doktoru Jansovi a při této kontrole u mne došlo k zástavě (selhání) srdce.
Následující rok jsem pobývala ve VFN
v Praze na koronární jednotce intenzivní péče u doktora Bělohlávka.
Třináctka je pro mnohé nešťastným
číslem, pro mne však nikoli. Právě 13. října totiž přišla zpráva, že jsou pro mne
k dispozici vhodné plíce a jsem na řadě.
V tu chvíli jsem měla strach i radost, starost a obavu. Nakonec jsem odjížděla smí-
řena se vším. Transplantovali mne ve Vídni a operace trvala asi devět hodin. Když
jsem se po týdnu umělého spánku probudila a do dveří právě vstupoval manžel
s dcerou, vyhrkly mi slzy dojetím. Když
víte, že na vás čekají vaši blízcí, nezbývá
vám nic jiného než bojovat ze všech sil.
Chtěla bych tímto podpořit všechny pacienty s plicní hypertenzí, ať už
je jejich osud jakýkoli, aby to nikdy nevzdali a dali do boje všechnu sílu, jakou
dát mohou. Přeji všem hodně dobrého
zdraví v rámci možností a věřím, že pokud budou sami chtít, mohou toho ještě hodně dokázat.
Pavlína Vohradníková
Kolos
Opak zdraví
Milí čtenáři!
Pro zpestření nynějšího období dlouhých večerů jsme pro vás v Bulletinu 2011
připravili krátký vědomostní test. Správné odpovědi na všechny otázky nalezne‑
te, pokud si pozorně přečtete články v tomto čísle.
Rez
Chcete‑li se zúčastnit slosování o drobné věcné ceny, zašlete nám své odpovědi nej‑
později do 29. 2. 2012, a to na adresu: Sdružení pacientů s plicní hyper­tenzí, o.s.,
Na Moráni 5, 128 00 Praha 2.
Hovězí dobytek
Obálku či korespondenční lístek označte heslem „Soutěž“.
Vánoční bonboniéra
Ze správných odpovědí vylosujeme na příštím setkání v Seči (16.–17. 6. 2012)
tři výherce.
Mužské jméno (15. 7.)
Soutěžní otázky:
1. Pravá srdeční komora přečerpává:
a) odkysličenou krev z velkého tělního oběhu do aorty (srdečnice)
b) odkysličenou krev přicházející z pravé síně do plicnice, aby se v plicích
okysličila
c) okysličenou krev do plicní tepny (plicnice)
Lékařský zákrok
Mléčný výrobek
Evropský stát
Zmrzlá voda
Dráha pro vlak
Plemeno
Místnost
Nerozvinutý květ
2. Objem krve v lidském těle činí zhruba:
a) 5 litrů
b) 8 litrů
c) 4 litry
Alkoholický nápoj
3. Podle odborných doporučení by denní spotřeba soli neměla překročit:
a) 10 g
b) 3 g
c) 2 g
Ženské jméno (12. 8.)
| 2 |
Jezdec na koni
Prapor
Plakat
Jméno koně (vítěz Velké pardubické)
SDRUŽENÍ PACIENTŮ S PLICNÍ HYPERTENZÍ
STRAVOVÁNÍ A PITNÝ REŽIM
U PACIENTŮ S PLICNÍ HYPERTENZÍ
Články, doporučeními a novými poznatky v oblasti zdravé
výživy v poslední době laické i odborné časopisy, literatura
a média doslova přetékají. Řada z nás se snaží pochytit třeba
jen útržky z propagovaných moderních a „nových“ trendů
v oblasti zdravé výživy, a když už se jimi neřídíme, máme
alespoň dobrý pocit, že jsme informováni, jdeme s dobou
a případně své postřehy můžeme předávat svému okolí.
Realita ale ani zdaleka nekopíruje množství publikovaných informací o zdravé
výživě a správné životosprávě. V čem je
chyba? Myslím, že celá řada současných
tvrzení a „převratných objevů“, co je zdravé a co je pro náš organismus nevhodné či dokonce škodlivé, je až přehnaně
úzkostných a tendence chovat se maximálně zdravě ve všech ohledech, občas
dohnaná ad absurdum, je možná zamýšlenému účinku spíše na škodu. Osobně
dávám za pravdu našim předkům a myslím si, že racionální dieta znamená nevyhýbat se ničemu s tím, že základním
principem je STŘÍDMOST, neboli nepřekročit určitou mez. Tak jako ve všem
v životě však není lehké tuto rovnováhu
či zlatou střední cestu nalézt. A pokud
už z ní vybočíme, je dobré si to uvědomit
a zjištěný výkyv jaksi vyvážit – konkrétně ve stravování myšleno například pohybem, energeticky chudší stravou v dalších dnech a podobně.
Odvrátím se nyní od zcela obecných
a nudných filosofických úvah o výživě,
které jsem si však nemohla odpustit,
­neboť jejich ústřední myšlenku ještě
po­užiji v závěru článku, a přejdu k původnímu tématu. Existují specifické skupiny jedinců, resp. pacientů (např. diabetici, nemocní s celiakií apod.), u nichž
bez striktních dietních úprav ztrácejí
veškerá léčebná opatření, a to včetně
far­makoterapie, smysl. Tito nemocní
musejí být skutečně velmi obezřetní v dietním režimu, prohřešky proti
doporučované výživě mohou znamenat i akutní zhoršení jejich zdravotního ­stavu či dekompenzaci nemoci. Početnější skupinu však tvoří nemocní,
jejichž jídelníček v zásadě nevylučuje zcela ­konkrétní komponenty, strava
tedy může zůstat rozmanitá, nicméně
oproti zcela zdravým jedincům je nutno
soustředit se na složky méně vhodné,
kontrolovat jejich příjem či zcela mini­
malizovat jejich konzumaci. Do této kategorie patří pacienti s plicní hypertenzí. Každopádně i v dietách léčebných
doporučuji dodržovat základní principy sice obezřetněji než u diet preventivních, určených dosud zdravým
jedincům, nicméně žádným směrem
nezabíhat do extrému.
Co je podkladem dietních omezení
u plicní hypertenze?
V zásadě neexistuje potravina, kterou by
odborníci na výživu pacientům s plicní hypertenzí vysloveně zakazovali. Je
však třeba mít pevnou vůli a s některými potravinami to jednoduše nepřehánět
a brzdit se v jejich konzumaci. Dále pak
zásadněji sledovat složení stravy a s pomocí lékaře dodržovat pitný režim, zejména v určitých obdobích – např. při
epizodě srdečního selhání.
Zásady výživy pacientů s plicní hypertenzí mají tři základní opěrné body:
I.Kontrola konzumace (spotřeby) soli
a sodíku
II.Restrikce (omezení) příjmu tekutin
III. Dietní opatření při léčbě warfarinem
BULLETIN 2011
I. K
ontrola konzumace (spotřeby) soli
a sodíku
Prvním cílem je udržení vyrovnané bilance tekutin, případně dosažení bilance
negativní. Sodík je prvek osmoticky aktivní, vázající vodu, a významnou měrou
se podílí na vytváření rovnováhy vodního hospodářství v organismu. Hromadění vody v tkáních je u pacientů s PH
častým problémem, protože klade vysoké
nároky na srdce jako na pumpu, a vzniklým dlouhodobým tlakovým přetížením
srdce bývá porušena právě jeho přečerpávací schopnost. Jednou z nejúčinnějších
cest, jak hromadění vody v organismu
zabránit, je redukovat v dietě množství
soli (chemicky chlorid sodný, NaCl). Jestliže i přes nízkoslanou dietu kombinovanou s omezeným příjmem tekutin zůstává bilance pozitivní a otoky narůstají,
měl by vám ošetřující lékař mimo farmakologická opatření ordinovat dietu
nízko­sodíkovou. Nutno podotknout, že
nízko­slaná nebo neslaná dieta nemusí být
současně nízkosodíkovou!
Je dokázáno, že účinnost nízkoslané
diety se zvyšuje, je‑li strava chudá na sodík současně bohatá na vápník, hořčík,
draslík a fosfor.
Jaké potraviny vybírat a jak se chovat?
Praktická doporučení pro nízkoslanou
dietu a doporučené denní hodnoty
Doporučení pro omezení příjmu soli (NaCl):
1) Řada balených potravin a polotovarů
nabízených v hypermarketech a super­
marketech obsahuje vysoký podíl soli.
Kontrolujte proto hodnoty obsahu soli
deklarované na obalech a sáhněte raději po nízkoslané verzi.
2) Jste‑li zvyklí solit všechny pokrmy, aniž
byste je nejprve ochutnali, zabrzděte!
Zbavte se tohoto zvyku, v mnoha případech zjistíte, že pokrm je slaný dostatečně i bez dalšího přisolování.
3) Nepřisolujte během vaření. K dosažení požadované slanosti často spotřebujete mnohem méně soli, když pokrm dle chuti dosolíte až servírovaný
na talíři. Navíc každý strávník má jiné
nároky na slanost pokrmu a lépe pak
uspokojíte jednotlivce.
4) Naučte se méně přisolovat, nebo ještě
lépe nepřisolovat vůbec. Nikoliv však
naráz, nýbrž po krocích. Zkuste použít dvě párátka a jimi ucpat dvě dírky na slánce, kterou používáte. Každý
den přidejte jedno nebo dvě další párátka. Až takto uzavřete všechny dírky na slánce, zkuste ji úplně vyhodit
nebo odnést ze stolu.
Doporučení pro omezení příjmu sodíku
(Na):
1) Kontrolujte obsah sodíku v potravinách, zejména v polotovarech. Často
jsou zdrojem velkého množství sodíku.
Nenechte se zmást označením „­ light“
či „s nízkým obsahem sodíku“. Pro ilus­
traci: polévková lžíce sojové omáčky
s redukovaným množstvím sodíku jej
ve skutečnosti stále ještě obsahuje více
než 0,5 g, což představuje téměř čtvrtinu doporučené denní dávky.
2) V ideálním případě se poraďte se svým
lékařem nebo lékárníkem, jak moc
musíte příjem sodíku omezit. Požadované rozmezí je velmi individuální, závisí na vašem zdravotním stavu
a medikamentózní léčbě. Řádově se
pohybuje mezi 0,005 až 0,120 g v jedné dávce.
Které potraviny jsou tedy nevhodné
a kterých byste se měli vyvarovat?
Potraviny s vysokým obsahem soli (NaCl):
\\ potraviny konzervované a naložené
ve slaných nálevech: např. olivy, kysané zelí a obecně všechna naložená
zelenina, sledi či nakládaná vejce, ale
také dochucovaná mražená zelenina;
\\ dochucovadla s vysokým obsahem soli
(např. polevy, česneková pasta, kořenicí směsi na úpravu masa, celerová sůl,
bujón, máslové mléko, kečup, sojová
omáčka, worcester, „maggi“);
\\ polotovary, příp. směsi pro přípravu
jídel: instantní polévky, sušené maso,
zelenina či různé pasty, dále uzeniny
(párky, salámy, klobásy), uzené maso,
uzená kuřecí prsa, obalované potraviny, ať už čerstvé či mražené;
\\ pochutiny, jako bramborové chipsy,
popcorn, preclíky, krekry a solené
oříšky;
\\ některé instantní nápoje.
Zdroje s vysokým obsahem sodíku (Na):
\\ některé produkty farmaceutického
průmyslu: ústní vody a zubní pasty,
některá antacida ve formě tablet, Aspirin (50 mg Na/tableta) a některá laxativa nebo léčiva vázaná na předpis;
\\ celerové a petrželové vločky;
\\ kysané zelí, sýry, mléko (doporučené denní množství – 250 ml), párky a uzeniny;
\\ jakékoliv solené krekry a chipsy, rajčatová šťáva, přisolovaná zelenina, olivy.
Konkrétní doporučení
Doporučená denní spotřeba soli by neměla přesáhnout 3 g, v průměru však přitom v ČR činí 10–15 g. Podle Americké
kardiologické společnosti by denní spotřeba samotného sodíku neměla překročit u zdravých jedinců 2,4 g (toto množství odpovídá 1¼ lžičky kuchyňské soli),
u pacientů se srdečním selháním maximálně 2 g sodíku denně.
Pro představu:
¼ kávové lžičky soli = 0,5 g sodíku
½ kávové lžičky soli = 1 g sodíku
¾ kávové lžičky soli = 1,5 g sodíku
1 kávová lžička soli = 2 g sodíku
1 kávová lžička jedlé sody = 1 g sodíku
Na trhu se v poslední době objevují
nové výrobky s nízkým či různě omezeným množstvím sodíku. Jsou zatím dostupné bohužel pouze ve velkých supermarketech nebo speciálních prodejnách
se zdravou výživou.
Co znamenají následující označení
na potravinách a jaká mají splňovat kritéria podle amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (Food and Drug
­Administration, FDA)
\\ Bez sodíku: méně než 0,005 g sodíku/porce
\\ Velmi málo sodíku: méně než 0,035 g
sodíku/porce
\\ Málo sodíku: méně než 0,140 g sodíku/porce
\\ Neslané: znamená pokrm bez přidané
soli, nedosolovaný; tyto potraviny ne‑
musejí být zároveň nízkosodíkové, ne‑
boť určité množství sodíku je přiroze‑
ně přítomno v ingrediencích
\\ Zdravě sodíku: znamená méně než
0,360 g sodíku a ne více než 0,480 g
sodíku na jídlo
(Pozn.: uvedené hodnoty uvádějí ob‑
sah sodíku v jedné porci, je proto třeba
zkontrolovat, jaké množství je míněno jed‑
nou porcí.)
Několik tipů na závěr
\\ Chuť na slané klesá s časem. Solí šetřete a solení omezujte pozvolna,
po krůčcích. Stěží pak zaznamenáte
absenci soli a naučíte se více vychutnat pravou chuť pokrmu.
\\ Zkuste nahradit sůl či doladit neslanou chuť kořením. Použít můžete různé druhy pepře, česnek, cibuli, čerstvé
či sušené bylinky (kmín, fenykl, majoránku, bobkový list, pažitku, jalovec,
kopr, petrželku, nať z cibule).
\\ Sůl obohacená draslíkem se může
stát výhodným potravinovým doplňkem, zejména při nedostatku draslíku ve vaší krvi, což se u pacientů se
srdečním selháním užívajících diuretika nezřídka stává. Avšak při sklonu
k hyperkalémii (nadbytku draslíku) je
naopak nevhodná. O jejím používání
je vhodné raději se poradit s lékařem.
Totéž platí pro potraviny s vyšším obsahem draslíku (z ovoce zejména meruňky, banány, ořechy atd.).
II. Restrikce (omezení) příjmu tekutin
Restrikce denního příjmu tekutin může
zabránit vzniku otoků a významně snížit retenci tekutin u pacientů se srdečním selháním. Denní přívod tekutin
by u těchto pacientů měl být snížen
na méně než 2 litry denně. Rozmezí
je však velmi individuální, řídí se nejen funkcí kardiovaskulárního systému
a přidruženými chorobami, ale i aktuál-
ním zdravotním stavem. Nejčastěji se
pohybuje mezi 1–2 litry denně. Každý pacient by se o konkrétním, pro něj
ideálním, denním příjmu tekutin měl
poradit se svým lékařem.
Několik praktických rad
\\ Měřte si celkovou spotřebu tekutin
(nejen nápojů) každý den, zejména
v prvních dnech. Objem 2 litry představuje asi 8,5 šálků běžné velikosti.
Nezapomeňte do denního příjmu započítat vodu na zapití léků. Polévku,
koktejly, ledové tříště a zmrzlinu počítáme rovněž mezi tekutiny. Jeden
kopeček zmrzliny zhruba odpovídá
0,5 šálku vody.
\\ Jedním z důležitých ukazatelů retence
(zadržování) tekutin je hmotnost. Važte se denně, především zpočátku. Jestliže se vaše hmotnost zvýší o více než
1 kg za den a zvyšování hmotnosti pokračuje v dalších dvou až třech dnech,
upozorněte na to svého kardiologa.
\\ Vytvořte si deník nebo přehled spotřeby tekutin a příjmu sodíku, resp. soli
tak, abyste se lépe orientovali a měli
představu o vaší denní konzumaci.
Naučíte se tak s potravinami lépe zacházet a snadněji si vytvoříte stabilní rovnováhu.
III. D
ietní opatření při léčbě
warfarinem
Strava při antikoagulační léčbě je kapitola sama pro sebe. Většina pacientů s plicní hypertenzí, zvláště s těžkou formou
onemocnění, antikoagulaci podstupuje,
u chronické tromboembolické plicní hypertenze je antikoagulační léčba conditio
sine qua non (podmínkou, bez níž nelze).
Na začátku této velmi důležité léčby, avšak
velmi zranitelné v oblasti dávkování, kdy
drobný nebo zdánlivě nevýznamný inzult
dokončení na straně 4
Tabulka 1 Obsah vitaminu K ve 100 g vybraných potravin
Potravina
Brambory
Brokolice
Celer – lodyha
Celer – hlíza
Cukína
Fazole
Hrách zelený
Hrách – vařený
Chřest – vařený
Kapusta listová
Kapusta růžičková
Kapusta kadeřavá
Květák
Kopr
Kukuřice
Mrkev karotka
Okurka
Paprika
Pažitka
Petržel nať
Pórek
Rajče
Rajčatová šťáva
Rebarbora
Řeřicha
Salát hlávkový
Špenát
Zelí bílé
Zelí červené
Zelí kysané
Avokádo
Jahody
Kiwi
Šípek
Švestka
Obsah vitaminu K Potravina
(μg/100 g)
5
130–200
300
41
11
43
35
23
40
817
570
40
17
400
40
17
16
15
380
620
14
8
4
11
57– 300
130
335
80
25
62
20
14
29
92
12
Cizrna
Oves – zrno
Oves – vločky
Pšenice – otruby
Pšenice – naklíčená
Pšenice – celozrnná mouka
Sója
Sójová mouka
Ořech vlašský
Ořech lískový
Ořech kešu
Pistáciová jádra
Olivový olej
Ořechový olej
Olej z kukuřičných klíčků
Olej z pšeničných klíčků
Saflorový olej
Slunečnicový olej
Sójový olej
Máslo
Mléko
Sýr
Tvaroh měkký 40 % tuku
Vejce
Žloutek
Zelený čaj
Káva
Med
Kuřecí srdce
Játra kuřecí
Játra hovězí
Játra vepřová
Játra skopová
Játra tresčí
Slanina
Obsah vitaminu K
(μg/100 g)
264
50
63
82
131
30
190
200
2
9
26
60
50
15
60
24
11
8
3
30–60
4
25
50
48
147
712
10
25
720
80
75
56
89
100
46
|3|
dokončení ze strany 3
naruší účinek warfarinu ve smyslu plus
nebo minus, bývají pacienti důsledně poučeni o cíli této léčby, možných rizikách
a dietních opatřeních. Často jsou vybaveni praktickými příručkami, jichž existuje
nepřeberné množství. Tento odstavec přináší tedy jen rámcové shrnutí a podtrhuje nejdůležitější principy dietních opatření souvisejících s antikoagulační léčbou.
Antikoagulancia jsou léky zabraňující
koagulaci (srážlivosti) krve, čímž snižují
riziko vzniku krevních sraženin (trombů)
a zlepšují proudění krve v cévách.
Warfarin blokuje účinek vitaminu K v organismu, brání jeho regeneraci
a vytváří tak jeho nedostatek. Nicméně
vazba na příslušný enzym je kompetitivní a vysoký příjem vitaminu K může
překonat antikoagulační účinek warfarinu. Aktivita warfarinu však není ovlivněna jen obsahem vitaminu K v potravě,
ale také např. onemocněním trávicího
ústrojí, teplotou, resp. probíhajícím zánětlivým onemocněním, působením celé
řady jiných léčiv, přívodem vitaminu C.
V důsledku velmi nestabilní aktivity warfarinu je nutné jeho účinnost pravidelně kontrolovat krevními odběry (znáte
jako Quickův test, který zjednodušeně
řečeno informuje, kolikrát je krev naředěna ve srovnání s přirozeným stavem,
tedy se srážlivostí krve zdravého jedince).
Vitamin K patří do skupiny vitaminů
rozpustných v tucích, do krve se vstřebává z trávicího traktu střevní stěnou. Zdrojů vitaminu K je celá řada, vyskytuje se
v rostlinné stravě, vytváří jej bakterie, které přirozeně osídlují lidské střevo, a jeho
regeneraci (obnovu) v organismu zajišťují
složité biochemické pochody, v nichž se
právě střetává s warfarinem. Díky těmto rozmanitým zdrojům bývá jeho nedostatek v organismu vzácný. Vitamin K má
nezastupitelnou úlohu v procesu krevní
srážlivosti, je totiž nezbytný pro tvorbu
koagulačních faktorů, tj. bílkovin potřebných k přirozenému procesu krevní srážlivosti. Nadměrný přívod vitaminu K, jak
již bylo zmíněno výše, může narušit protisrážlivý účinek warfarinu. Cílem dietních omezení při antikoagulační léčbě je
upravit složení stravy tak, aby denní přísun vitaminu K kolísal co nejméně a nenarušoval účinek warfarinu.
Nejbohatším zdrojem vitaminu K jsou
především vnitřnosti (játra tresčí, kuřecí,
hovězí, vepřová či skopová nebo zejména kuřecí srdce), zelenina (brokolice, kapusta, květák, špenát, zelí, petržel), některé druhy ovoce (kiwi, jahody, švestky,
šípek). Hojně je obsažen v různých druzích ořechů a olejích.
Stručný přehled o kvantitativním zastoupení vitaminu K v jednotlivých potravinách přináší tabulka 1.
Důležitá upozornění
\\ Vitamin K je termostabilní, tzn. odolný vůči tepelné úpravě i délce skladování, zpracováním potravin se proto jeho množství podstatněji nemění
(např. smažením snížíme obsah vitaminu K o 10–15 %).
\\ Ke značným ztrátám vitaminu K dochází, je‑li potravina vystavena dennímu světlu (např. v rostlinném oleji potom klesne jeho obsah o 50 % za den).
Pacienti užívající warfarin musejí hlídat svůj příjem vitaminu K potravou. Od‑
borníci radí konzumovat stabilní množství
vitaminu K bez větších výkyvů. Stabilita
v příjmu neznamená restrikci v příjmu.
I lidé užívající warfarin mohou přijímat
90–120 µg/den, což jsou zároveň současná dietní doporučení pro zdravou dospělou populaci.
Co říci závěrem?
Dobrou zprávou je, že odborná výživová doporučení pacientům s plicní hyper-
tenzí v podstatě žádnou potravinu zcela
nezakazují (v kontrastu s dietou diabetickou, bezlepkovou apod.). Jde pouze
o jednoduchou volbu: buď příjem méně
vhodných složek stravy redukovat, nebo
najít pro nemocný organismus jeho únosné množství.
Nevěšte hlavu. Stejně jako by si zdravá populace měla zachovat zdravý rozum ve stravovacích návycích (a nejen
v nich ☺), i v dietě částečně nebo zcela specifické lze najít jistou vyváženost.
Přejídání je zásadně špatné, stejně jako
hladovění.
Nadměrná konzumace příliš tučných
a kořeněných jídel nebo nadměrných porcí
vede k distenzi (roztažení) žaludku a podráždění chemoreceptorů (speciálních detektorů zaznamenávajících složení potravy), což vše může vést k aktivaci centra
zvracení v prodloužené míše, a ve svém
důsledku pokud ne přímo k zvracení, pak
alespoň k nepříjemným pocitům nevolnosti (nausea). Nezoufejte tedy, když se
pacientům s plicní hypertenzí zdůrazňuje
nevhodnost přejídání. Přejídat by se neměl
nikdo. Nausea a zvracení způsobují rozvrat
vnitřního prostředí a narušují v organismu celkové hospodaření s vodou, což pro
jedince se srdečním selháním představuje potenciálně velké komplikace kvůli sní-
ženým kompenzačním schopnostem kardiovaskulárního systému.
Nic nepřehánět znamená nezabíhat do extrému oběma směry. Nemusíte úplně vyřadit sůl, především nikoliv ze dne na den. Významné omezení
příjmu soli platí opravdu jen pro úzkou
skupinu jedinců, protože obecně přesolujeme všichni a rovněž všichni bychom
měli solí šetřit. Stejně tak restrikcí tekutin není míněno, že přestanete pít a budete dehydratováni. Kontrola příjmu vitaminu K v potravě u antikoagulovaných
pacientů neznamená, že se vzdají oblíbených druhů zeleniny či ovoce a budou trpět nedostatkem jiných vitaminů a minerálů.
Nesnažte se rázem překopat svůj jídelníček. Pouze se jej pokuste jaksi přizpůsobit vašim požadavkům. Inspirujte se následujícím přirovnáním – je to
obdobné jako s módou. Všechny ženy
nejsou a nemohou být modelky, nemají dokonalá těla, pravidelné linie a ideální křivky. Přesto se mohou slušivě obléci
za předpokladu, že jim nechybí cit a jistá dávka vkusu. A proto vám vzkazuji –
jednoznačně si pochutnejte, ale nezapomeňte dodržet kulinářské pravidlo číslo
jedna – vždy přidejte špetku rozumu. ☺
MUDr. Regina Votavová
PUMPY PRO PACIENTY S PLICNÍ HYPERTENZÍ
(ČASTO KLADENÉ OTÁZKY)
Plicní hypertenze je obtížně léčitelné chronické onemocnění. Léčebné
přístupy v zásadě dělíme na medikamentózní a chirurgické, vhodné
však jen pro úzkou skupinu pacientů. Farmakoterapii představuje
na jedné straně léčba tzv. konvenční, složená z medikamentů
vysloveně základních ovlivňujících příznaky spojené zejména
se srdečním selháváním, a léků s protisrážlivým účinkem. Druhou
skupinu tvoří léčiva, která různými specifickými mechanismy
rozšiřují plicní cévy – odtud léčba specifická. Řada těchto přípravků
je vzhledem k jejich vlastnostem a dalšímu osudu v organismu
vyráběna v jiné formě než tabletové. Tyto přípravky se potom aplikují
speciálními přenosnými přístroji k tomu určenými – pumpami.
V následujícím textu se budeme zabývat
popisem a ovládáním pump pro podávání treprostinilu (Remodulin®) a epoprostenolu (Flolan®). Pro aplikaci těchto léků
platí specifická pravidla a jisté zásady, které je v rámci prevence možných komplikací třeba dodržovat. Jelikož nejde o léčbu běžnou, nýbrž určenou úzké skupině
pacientů, s řadou možných nežádoucích
účinků či komplikací a v neposlední řadě
také nákladnou, hrazenou zdravotními
pojišťovnami pouze ve striktně vymezených případech, soustřeďuje se do specializovaných center. Z různých důvodů se
doporučuje zahájit tuto léčbu za současné hospitalizace, pod pečlivou kontrolou
lékařů a zdravotníků (měření frekvence
tepu, krevního tlaku, sledování nežádoucích účinků, krevní odběry atd.). Léčebná
množství treprostinilu a epoprostenolu
se pohybují v tisícinách a miliontinách
jednotek, a protože je nutno je většinou
podávat nepřetržitě (kontinuálně), musí
se lék naředit v přesném poměru dle ordinace lékaře, a to do roztoku, který je
pumpou aplikován buď do podkoží, či
přímo do žilního systému.
Po dobu hospitalizace jsou pacienti edukováni vyškolenou zdravotní sestrou. Učí se manipulaci s pumpou a ředit
lék. Velmi důležité je také zaškolení rodinných příslušníků pro případ, že pacient
není v době, kdy se nachází mimo nemocnici, schopen s pumpou manipulovat sám.
Každá pumpa je vybavena návodem
v českém jazyce. Je zde popsán přesný postup při manipulaci s pumpou, vysvětlen
| 4 |
význam alarmů signalizujících problémy
(vybitá baterie, přerušení aplikace léku,
zalomení setu). Pokud se stane, že pumpa
nefunguje nebo alarm hlásí problém, stačí kontaktovat lékaře nebo sestry. Během
telefonického kontaktu se pak pokusíme
odstranit problém, popřípadě zajistíme novou pumpu do další ambulantní kontroly.
Po propuštění jsou pacienti vybaveni
dvěma infuzními přístroji, to pro případ
nefunkčnosti či rozbití jedné z pump. Pokud k takové situaci dojde, musí pacient
ihned kontaktovat lékaře nebo zdravotní sestru v centru pro plicní hypertenzi
a požádat o pomoc.
Zdůrazňujeme nezbytnost kontinuální aplikace těchto léků. Přerušení aplikace v delším časovém úseku může pro pacienta znamenat výrazné zhoršení stavu,
v horším případě může mít i fatální následky. Pokud je léčba přerušena, nemělo
by to být na dobu delší, než jaká je potřeba
k výměně léku či vykonání osobní hygieny.
V rámci prevence závažných infekčních
komplikací je nutné zacházet s pumpou
a manipulovat s roztokem léku co nejobezřetněji a skutečně dodržovat sterilní (aseptické) podmínky. Pravidlem číslo
jedna by mělo být důkladné umytí rukou
před přípravou nebo výměnou roztoku.
Lék s účinnou látkou treprostinil
(Remodulin)
Aplikuje se infuzní pumpou dvěma způsoby. Jednak pomocí tenkého podkožního katétru, který se aplikuje přes speciální jehlu
(jehla se odstraňuje po vpichu) do podkož-
fekci. Pacient se může sprchovat, ale není
možné plavat, a to kvůli zásobníku s účinnou látkou a pumpě (musí zůstat v suchu).
U podkožní aplikace je dokonce možné na krátkou dobu pumpu odpojit, místo
vpichu zajistit (uzavřít vstup do katétru)
a přelepit opět voděodolnými náplastmi.
Pokud je pacient schopen pumpu pořádně zabalit do voděodolného pouzdra, může se vykoupat (plavat) i s pumpou.
ního tuku – nejlépe v okolí pupku, popřípadě stehenní či jiné oblasti, kde je dostatek podkožního tuku. Druhou možností je
přímé podání nitrožilní – katétr se zavádí
v oblasti pod klíční kostí do podklíčkové
žíly. Výměnu katétru se doporučuje provádět jednou za 4–6 týdnů. Rychlost aplikovaného léku se nastavuje v ml/hodinu.
Treprostinil se nemusí chladit, je stabilní při pokojové teplotě do 25 °C, nicméně doporučuje se uchovávat ho až do použití v chladničce, nejdéle však tři měsíce.
Dále lék nesmí být vystaven světlu, proto je
pumpa i s lékem uložena v pouzdře, které
pacienti nosí u sebe.
Nejčastějšími nežádoucími účinky treprostinilu jsou bolestivost a zarudnutí
v místě vpichu. Může se objevit zarudnutí v obličeji, nevolnost, zvracení, průjmy,
bolesti hlavy. O všech těchto nežádoucích účincích informujte svého lékaře.
Některým komplikacím lze předejít podáním prostředků, které např. tiší bolest
v místě vpichu.
Lék s účinnou látkou epoprostenol
(Flolan)
Originální balení léku obsahuje lahvičku
s lékem samotným a lahvičku s rozpouštěcím roztokem (50 ml). Lék se pomocí
jehel a injekčních stříkaček naředí do zásobníku, ze kterého musí být odstraněn
všechen vzduch. Připravit jej lze 3 hodiny před plánovanou aplikací. Epoprostenol je nutné udržovat v chladu a temnu.
Po celou dobu aplikace musí být chlazen pomocí zmrazených chladicích sáčků. Tento fakt je považován za nevýhodu tohoto léku, respektive se tak snižuje
komfort léčby samotné. Epoprostenol má
na rozdíl od treprostinilu velmi rychlý
poločas rozpadu (2–3 minuty oproti 2–3
hodinám), aplikace proto nesmí být přerušena na déle než několik málo minut.
Epoprostenol je aplikován nitrožilně,
a to tzv. centrální linkou přímo do oběhu. Katétr se zavádí v místním znecitlivění (lokální anestezii) do krční (jugulární)
nebo podklíčkové (subklaviální) žíly a cestou žilního řečiště sahá až k pravé srdeční síni. Přechodně může být katétr také
aplikován do žíly na ruce, např. v případě
infekce nebo nutnosti centrální linku vyměnit. Při tomto způsobu je z důvodu velkého rizika infekčních komplikací kladen
velký důraz na hygienu a aseptickou péči.
Nežádoucí účinky epoprostenolu jsou
např. bolesti čelistí (zejména při zahájení léčby, později většinou vymizí), bolesti
hlavy, nevolnost, průjmy, zvracení, bolest
v lýtkách a nohou. Pumpa na epoprostenol je těžší než ostatní pumpy, ale jednodušší k manipulaci.
Zvláštní kapitolou při léčbě pomocí pumpy je vykonávání osobní hygieny.
U nitrožilního podání nelze pumpu odpojit a místo, kde centrální linka vstupuje
do těla, musí být přelepeno voděodolnými náplastmi (nejlépe několik vrstev), aby
byla co nejvíce zajištěna ochrana proti in-
Na závěr několik užitečných rad:
\\ Bezpečnostní smyčky: při úpravě katétru pro infuzní podávání se doporučuje
na závěr na několika místech vytvořit
tzv. bezpečnostní smyčky a přilepit je
k tělu. To aby nedošlo k vytažení celého katétru, pokud byste náhodou
za katétr zatáhli či někde zachytili.
\\ Telefonní číslo: ideální je mít na pumpě
napsané telefonní číslo vašeho centra
pro léčbu PH, aby v případě potřeby
mohl telefonovat někdo z vašich blízkých či právě přítomných.
\\ Ochrana před počasím: pumpy i léky
je nutno chránit před extrémním počasím (mráz, velmi vysoká teplota –
přímé slunce).
\\ Cestování: mějte vždy lék u sebe,
o zásadách při cestování jsme již informovali a krátká stať je dostupná
i na webových stránkách SPPH.
\\ Magnetická rezonance: při vyšetření
je nutné pumpu umístit mimo působení magnetického pole, aby nedošlo
k vymazání jejího naprogramování.
V tomto článku jsme se vám snažili přiblížit
základní informace týkající se kontinuální
medikamentózní léčby pomocí speciálních
pump. V případě jakéhokoliv problému se
vždy obraťte na zdravotníky a lékaře z center pro plicní hypertenzi. Hodně informací
se také dozvíte na pravidelných workshopech, které se konají každý rok na víkendových setkání členů SPPH, kde si zkušenosti vyměňují sami pacienti a kde jim lékaři
či sestry odpoví na dané dotazy.
Bc. Andrea Hýblová
SDRUŽENÍ PACIENTŮ S PLICNÍ HYPERTENZÍ
FYZIOLOGIE SRDCE A PLIC
Fyziologie srdce a plic je svým rozsahem a složitostí tématem,
které by vydalo na celou knihu. Stěží jej může postihnout
v celé šíři jediný článek. Pro zjednodušení, zestručnění a lepší
pochopení snad postačí následující zkratkovitý přehled.
Srdce a plíce jsou uloženy v hrudní dutině. Patří mezi životně důležité orgány,
vzájemně úzce spolupracující. Dalo by se
říci, že srdce představuje pohonný článek,
motor oběhové soustavy, a plíce jsou přirozeným oxygenátorem (okysličovačem)
poháněného média – krve.
Srdce
Samotné srdce je uloženo mezi plícemi,
hrudní kostí a bránicí, u člověka většinou ze dvou třetin na levé straně. Má
tvar kužele, který směřuje svým hrotem
doleva a dolů. Zevně je chrání vazivový
obal – perikard, neboli osrdečník, složený ze dvou tenkých listů (vnitřní se nazývá epikard). Mezi těmito dvěma listy se
nachází úzký tzv. perikardiální prostor,
jenž je fyziologicky vyplněn malým množstvím tekutiny, která chrání srdce před
třením a nárazy. Při některých chorobných stavech se množství tekutiny zvětšuje, což může mít neblahý vliv na srdeční
funkci. Další a nejsilnější vrstvou srdce je
svalovina – myokard. Svalovina je příčně
pruhovaná a není ovlivnitelná vůlí. Nejvnitřnější vrstvu, uloženou pod myokardem a směřující do srdečních dutin, tvoří vazivová blána – endokard. Endo­kard
je pokryt endotelem, což je výstelka cév
bezprostředně omývaná krví.
U dospělého člověka je srdce asi
12 cm dlouhé a 8–9 cm široké. Jeho
hmotnost se liší podle pohlaví, u mužů
se pohybuje kolem 280–340 g, u žen
230–280 g.
Srdce je pumpa, která musí zajistit tělesným tkáním a orgánům dostatečný přísun okysličené krve k pokrytí jejich metabolických potřeb. Funguje jako velmi
výkonné čerpadlo. U dospělého člověka
v klidu za minutu napumpuje do velkého
oběhu kolem 5 litrů krve (srdeční výdej),
a to průměrně 70 stahy. Denně se srdce
tedy stáhne zhruba 100 000krát. Při tělesné zátěži je schopno krátkodobě zvýšit
objem přečerpávané krve až na 15 i více
litrů za minutu.
Aby mohl srdeční sval pracovat, potřebuje také kyslík a živiny. Vlastní zásobování srdce zajišťují dvě koronární
(věnčité) tepny, pravá a levá, odstupující z aorty (srdečnice) těsně nad waortální chlopní. Vytvářejí jemnou krajkovou
síť, která obkružuje celé srdce a svým tva-
BULLETIN 2011
rem připomíná věnec. Odtud pochází název „věnčité tepny“. V podstatě zrcadlový obraz koronárních tepen představuje
systém srdečních žil. Ty mají za úkol odvádět krev ze srdečního svalu zpět. Tyto
žíly jdou paralelně s tepnami a vyprazdňují se do pravé síně, kam ústí jejich nejsilnější kmeny.
Jak je již zmíněno výše, srdce je dutý
svalový orgán rozdělený přepážkami
na celkem čtyři srdeční oddíly – pravou
síň a pravou komoru a levou síň a levou
komoru. Pravostranné oddíly představují
oddíly „nízkotlaké“, levostranné „vysokotlaké“. Znamená to, že tlak v levé komoře je za normálních okolností stejný jako
tlak v aortě (srdečnici) – tj. < 140 mm Hg
(milimetrů rtuti). Protože levá komora
musí při své činnosti překonávat takto
vysoké tlaky, aby vypudila během jednoho stahu potřebný objem krve do velkého oběhu, je tomu přizpůsobena mohutnější svalovinou. Stěna levé komory
dosahuje tloušťky až 15 mm, je tedy asi
třikrát silnější než svalovina komory pravé. Pravá komora je naopak tenčí, pracuje jako pumpa v malém plicním oběhu,
kde normální maximální tlaky nepřevyšují 30 mm Hg. Obě síně mají svalovinu
vyvinutou méně, neboť nevykonávají tak
náročnou funkci. Mezi síněmi a komorami, stejně jako mezi komorami a velkými cévami, se nacházejí chlopně, které
fungují jako ventily a usměrňují tok krve.
Jak dochází k okysličování krve?
Oběhová soustava jako celek
Odkysličená a na živiny chudá žilní krev
se vrací od cílových orgánů do srdce, konkrétně do pravé síně, a to horní a dolní
dutou žilou. Z pravé síně se přes trikuspidální (trojcípou) chlopeň krev dostává do pravé komory, která ji přečerpává
do plicnice (plicní tepna, která má zvláštnost – vede odkysličenou krev)‚ aby se
v plicích znovu okysličila – hovoříme
o malém plicním oběhu. Kyslíkem obohacená krev se potom z plic vrací plicními žilami (rovněž zvláštnost, v ostatních
žilách je vždy krev odkysličená) do levé
síně, odtud je její tok usměrňován přes
mitrální (dvojcípou) chlopeň do levé komory. Levá komora vypuzuje tepennou
krev do aorty, čímž se dostává dále do velkého tělního oběhu, aby vyživila cílové
orgány a tkáně.
Srdeční cyklus se člení do dvou hlavních fází:
\\ Systola je koordinovaný stah srdeční
svaloviny síní nebo komor.
\\ Diastola je uvolnění (relaxace) srdečního svalu.
Oba oddíly, tzn. pravostranný i levostranný, pracují současně. Při diastole
síní (za současné systoly komor) přitéká do pravé síně oběma dutými žilami
krev z velkého tělního oběhu, zatímco do levé síně přitéká krev z plicních
žil. Následuje systola obou síní (současně s diastolou obou komor), při které je
krev ze síní vypuzena do komor. Aby nedocházelo ke zpětnému toku krve z komor do síní, je mezi pravou síní a pravou
komorou trojcípá chlopeň a mezi levou
síní a levou komorou chlopeň dvojcípá.
Tyto chlopně se při následné systole komor uzavřou a krev z komor je vypuzena
do kmene plicnice a do aorty. Zpětnému
toku krve do komor brání poloměsíčité
chlopně uzavírající vstup jak do plicního
kmene, tak do aorty.
Každou systolou je tak ze srdce vypuzeno průměrně asi 70 ml krve. Množství
krve, které jedna komora přečerpá za minutu, se nazývá minutový srdeční výdej.
Minutový výdej = tepový objem × srdeč‑
ní frekvence.
U člověka v klidu je srdeční frekvence
70–80 stahů za minutu. Klidový minutový srdeční výdej je tedy 5–6 litrů/minutu, což zhruba odpovídá celkovému
množství krve v těle. V případě potřeby se ale dokáže zvýšit více než pětkrát,
a to hlavně zrychlením srdeční frekvence.
Za celý život člověka udělá srdce zhruba
2,5 miliardy stahů.
Srdce je do jisté míry orgán autonomní. Podněty ke kontraktilitě (stažlivosti)
srdečního svalu vznikají přímo ve vlastní svalovině, přesněji ve speciálně vyvinutých svalových buňkách, kardiomyocytech, tvořících tzv. převodní soustavu
srdce, jíž se šíří vzniklý vzruch – elektrický potenciál. Vzruch, resp. elektrický
potenciál vzniká rytmicky, fyziologicky
v buňkách sinoatriálního uzlu uloženého v pravé síni, který je udavatelem rytmu, tzv. krokoměrem (pacemakerem).
Této vlastnosti se říká automacie. Elektrickou aktivitu srdce můžeme na povrchu těla snímat pomocí elektrokardiografu (EKG).
Srdeční frekvence je řízena pomocí
auto­nomních nervů nebo humorálně
(hormonálně). Nejvýznamnější řízení
frekvence mají na starosti nervy. Sinoatriální uzel je pod vlivem vegetativního nervového systému, který ovlivňuje
rychlost tvorby vzruchů. Parasympatická nervová vlákna zpomalují srdeční
frekvenci, snižují kontraktilitu a zpomalují vzrušivost myokardu. Zcela opačně působí vlákna sympatiku – zrychlují
srdeční frekvenci, zvyšují sílu kontrakce a vzrušivost myokardu. Srdeční frekvence může být ovlivněna i hormonálně. Katecholaminy, hormony nadledvin
adrenalin a noradrenalin působí stejně
jako sympatikus, acetylcholin má účinky shodné s působením parasympatiku. Vliv na práci srdce mají i hormony
slinivky břišní (pankreatu) – glukagon
zrychluje srdeční frekvenci a zvyšuje sílu
kontrakcí, inzulin také zrychluje srdeční činnost. Ženský pohlavní hormon
progesteron naopak srdeční frekvenci zpomaluje.
Plíce
Plíce jsou párový, houbovitý, velmi křehký a mohutně prokrvený orgán. To, že
jsou plíce značně prokrveným orgánem
je podmíněno dvěma paralelními plicními krevními řečišti. Jedno slouží k výživě samotného orgánu, proto se nazývá nutritivní, a je jím do plic přiváděna
okysličená krev. Druhé řečiště je funkční,
dochází v něm k okysličování krve určené posléze velkému tělnímu oběhu. Toto
řečiště tvoří nejprve plicní tepny, větve
plicnice, které přivádějí neokysličenou
krev. Dále se větví podobně jako průdušnice a průdušinky až na kapiláry, které
opřádají alveoly (plicní sklípky). Cévy nesoucí okysličenou krev se spojují v plicní žíly, které ústí do levé předsíně srdce.
Ze srdce je pak okysličená krev rozváděna po celém těle.
Podobně jako srdce, i plíce jsou obaleny tenkou vazivovou blánou – pleurou.
Pleura má dva listy: vnější – pohrudnici
a vnitřní – poplicnici. Mezi oběma listy se
nachází pohrudniční dutina, fyziologicky vyplněná malým množstvím tekutiny,
která umožňuje hladký pohyb. V pohrudniční dutině je podtlak, který zabraňuje
kolapsu měkkých plic a umožňuje jejich
naplnění vzduchem při nádechu. Při proděravění pohrudnice se tlaky v pleurální
dutině vyrovnají a plíce zkolabuje. Tento
stav se nazývá pneumothorax.
Mezi plícemi je pleurou obalený prostor, středohrudí, ve kterém je uloženo
srdce a ve kterém probíhají důležité cévy,
nervy a jícen.
Každá plíce má zhruba trojúhel­
níkový tvar, levá plíce je menší než
­pravá. Plicní základna se dotýká hlavního dýchacího svalu savců, bránice.
Plicní hrot směřuje směrem k hlavě.
Plíce jsou rozčleněny na laloky, u člověka má pravá plíce laloky tři, menší levá
má laloky dva. Vnitřek plic se skládá
z ­rozvětvujících se bronchů (průdušek),
tedy dolních cest dýchacích a dýchacího oddílu, části, kde dochází k výměně plynů. Průduška, která vstupuje do plic plicní brankou, se u člověka
­větví na průdušky menšího a nejmenšího kalibru, a tvoří tak průduškový strom.
V průběhu větvení se mění stavba stěny průdušek. Hlavní průduška, která
má podobnou stavbu stěny jako trachea (průdušnice), je tvořena chrupavkou. S každým dalším větvením chrupavky ubývá a relativně přibývá hladké
svaloviny. Sliznice je pokryta řasinkovým epitelem. Řasinky kmitají směrem
ven a pomáhají odstraňovat nečistoty
z dýchacích cest.
Jedna terminální průduška ventiluje jeden plicní lalůček, který představuje funkční jednotku. V něm se větví
na bronchioly (průdušinky), které už
patří k dýchacímu oddílu plic. Průdušinky se několikrát rozvětví až na respirační průdušinky, které ústí do plicních
sklípků (alveolů). Každý respirační bronchiolus zásobí vzduchem asi 200 alveolů. Dohromady v obou plicích je přes
300 milionů plicních sklípků a jejich
celkový povrch je 40–100 m2. Alveoly
neboli plicní sklípky jsou tenkostěnné
váčky opředené krevními kapilárami.
Do alveolů se dostává vzduch, kyslík difunduje do krve v kapilárách, a naopak
oxid uhličitý se dostává do alveolů a při
výdechu odchází z těla ven.
Proudění vzduchu v plicích se označuje pojmem plicní ventilace. Inspirium
(nádech) je aktivní proces, při kterém se
stahem bránice a vnějších mezižeberních
svalů zvětší objem hrudní dutiny a plíce
se vlivem podtlaku v pohrudniční dutině roztáhnou a naplní vzduchem. Expirium (výdech) je za normálních okolností děj pasivní.
MUDr. Regina Votavová
|5|
NOVÉ PARKOVACÍ PRŮKAZY
Od 1. srpna 2011 platí nový parkova‑
cí průkaz označující vozidlo přepravu‑
jící osobu těžce zdravotně postiženou
(zákon č. 133/2011 Sb., kterým je novelizován § 67 zákona č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů – Zákon
o silničním provozu). Tento parkovací
průkaz bude platný také v zemích Evrop‑
ské unie. Vyhláška, která nový parkova‑
cí průkaz upravuje, je již hotova, proto
v současné době již lze žádat o výměnu
stávajícího označení O1 nebo O2 (znak
vozíčkáře do auta) za parkovací průkaz.
Označení vozidla O1 a O2 platí až do kon‑
ce roku 2012.
Je samozřejmé, že držitel průkazu
musí v členských zemích EU dodržo‑
vat tamní předpisy o využití parko‑
vacího průkazu. Zatímco se stávajícím
označením invalidy nebylo možné parkovat na vyhrazených parkovacích místech (resp. majitel auta označeného znakem O1 nebo O2 riskoval odtažení vozu),
s novým parkovacím průkazem v zemích
EU na těchto vyhrazených plochách parkovat můžete. Jiná situace ovšem nastává,
pokud se osoba zdravotně postižená v EU
přepravuje na dálnicích. Zatímco v ČR je
majitel parkovacího průkazu osvobozen
od platby dálničního poplatku (nemusí mít dálniční známku, ale musí umístit na dobře viditelné místo parkovací
průkaz), v zahraničí tato úleva neplatí.
Chystáte‑li se cestovat, je dobré zjistit
si předem podmínky toho kterého státu. Ve většině případů však úleva neplatí a i zdravotně postižená osoba si musí
zakoupit zahraniční dálniční známku.
I když v některých zemích můžete narazit na tolerantního policistu, krajně nedoporučuji riskovat.
Nový parkovací průkaz se vztahuje
na občany, kteří dnes používali ozna‑
čení vozidla O1 a O2. Parkovací průkazy
vydávají opět obce s rozšířenou působnosti
(MÚ, OÚ – sociální odbor), které doposud
vydávaly označení O1 či O2. (Od 1. ledna 2012 by však v souvislosti se sociální reformou tyto průkazy měl vydávat
Úřad práce – tuto informaci si však ověřte dříve, než si půjdete průkaz vyzvednout). Parkovací průkaz může být vydán
pouze osobě, která je držitelem výhod
II. a III. stupně (průkaz ZTP a ZTP/P),
s výjimkou postižených úplnou nebo
praktickou hluchotou. U osob s praktickou nebo úplnou hluchotou, které jsou
držitelé mimořádných výhod II. stupně, bude nadále vydáváno označení O2.
K výměně parkovacího průkazu se
musí dostavit osobně osoba zdravotně
postižená, protože bude svůj nový parkovací průkaz podepisovat. Dále potřebuje jednu fotografii a platnou průkazku ZTP nebo ZTP/P. Parkovací průkaz
je zataven do fólie.
Pro využívání parkovacího průkazu
platí i nadále všechna ustanovení, kte‑
rá se týkala označení O1 a O2. To znamená, že parkovací průkaz je nepřenosný
na jinou osobu a může být použit pouze
v případě, řídí‑li vozidlo osoba se zdravotním postižením, nebo je‑li osoba, která je
držitelem parkovacího průkazu, ve vozidle přepravována. Přepravovaná osoba se
zdravotním postižením je na výzvu policisty nebo strážníka obecní policie povinna
Parkovací průkaz
Parkovací průkaz
pro osoby se zdravotním postižením
pro osoby se zdravotním postižením
prokázat, že jí byly přiznány mimořádné
výhody – vždy musí s sebou mít průkaz
ZTP nebo ZTP/P. Nadále také platí, že
v naléhavém případě držitel parkovacího
průkazu nemusí dodržovat zákaz stání,
přitom však nesmí být ohrožena bezpečnost a plynulost silničního provozu. Dále
platí dosavadní ustanovení, která umožňují vjet do míst se značkou „zákaz vjezdu“
pokud je k ní připojena některá z následujících dodatkových tabulek: „jen zásobování“, „mimo zásobování“, „jen dopravní obsluha“ a „mimo dopravní obsluhy“.
Držitel průkazu současně může v naléhavém případě vjet i do oblastí označených
značkou „pěší zóna“. Platí i další ustanovení, která se týkají využívání vyhrazených
parkovišť a zřízení vyhrazeného parkoviště v místě bydliště. (Pokud necháte vozidlo na vyhrazeném parkovišti v místě bydliště a na cesty odjíždíte jiným vozidlem,
měli byste nechat průkaz v zaparkovaném
vozidle. Tím byste ovšem nemohli využít
průkaz na cestách. V tomto případě doporučuji zavolat si na místní oddělení obecní policie a dohodnout se na postupu).
Výměna označení O1 a O2 bude probíhat do 31. prosince 2012, dosavadní
označení O1 a O2 tedy platí beze změny
až do konce roku 2012 (neplatí však v zemích EU, viz výše). Doporučuji ne­otálet
a výměnu zajistit co nejdříve.
Od 1. ledna 2012 dojde v rámci I. části sociální reformy k některým změnám
v oblasti péče o osoby zdravotně postižené, a to například v systému dávkovém, pracovněprávním či při posuzování
zdravotního stavu. Budu se snažit sestavit
srozumitelný přehled v písemné podobě,
Číslo dokladu:
Číslo dokladu:
Parkeerkaart - B
Паркинг карти - BG
Parkeerkaart
B
Parkovací
karta - -CZ
Паркинг
карти -- BG
Parkeringskort
DK
Parkovací
karta- -EST
CZ
Parkimiskaart
Parkeringskort
DK
Pysäköintiluvassa - FIN
- EST
Carte deParkimiskaart
stationnement
-F
Pysäköintiluvassa
Páirceáil cárta -- FIN
IRL
Carte de stationnement
Parking carta--FI
Páirceáil
cárta
IRL
Δελτίο στάθμευσης - CY
Parking
carta- LT
-I
Parkavimo
kortelė
Δελτίο
στάθμευσης
Stāvvietas
karti -- CY
LV
Parkavimo
kortelė - -LT
Carte
de stationnement
L
Stāvvietas
karti
LV
Parkolási kártya - H
Carte de stationnement
L
Parking karta -- M
Parkolási
kártya -- H
Parkausweis
D
Parking karta- -NL
M
Parkeerkaart
Parkausweis- -PL
D
Karta parkingowa
Parkeerkaart - -NL
Cartão de estacionamento
P
Karta parkingowa
Parkausweis- -PL
A
Cartão de
estacionamento
-P
Parcare
carte de - RO
Parkausweis
A
Δελτίο στάθμευσης - GR
Parcare
carte
de -- RO
Parkovacia
karta
SK
Δελτίο
στάθμευσης
GR
Parkirna
kartica - -SLO
Parkovacia
SK
Parking karta
card -- GB
Parkirna
kartica
SLO
Tarjeta de estacionamiento - E
Parking card- -SWE
GB
Parkeringstillstånd
Tarjeta de estacionamiento - E
Parkeringstillstånd - SWE
CZ
CC 123 456
CC 123 456
Platnost do:
Platnost do:
Název a razítko vydávajícího orgánu:
Název a razítko vydávajícího orgánu:
Vzor Evropské unie
Vzor Evropské unie
Tento průkaz opravňuje držitele
k parkování
podle
právníhodržitele
režimu
Tento
průkaz
opravňuje
němž pobývá.
kčlenského
parkovánístátu,
podle vprávního
režimu
členského státu, v němž pobývá.
Fotografie
o rozměru
Fotografie
35
x 45 mm
o rozměru
Při použití musí být tato karta
vystavena
ve vozidle
tak,
Při
použitívpředu
musí být
tato karta
aby přednívpředu
část karty
byla tak,
pro
vystavena
ve vozidle
účelypřední
kontroly
aby
částdobře
karty viditelná.
byla pro
účely kontroly dobře viditelná.
35 x 45 mm
Příjmení:
Příjmení:
CZ
CZ
Jméno:
Jméno:
Podpis držitele:
Podpis držitele:
ČESKÁ REPUBLIKA © Ministerstvo dopravy
V případě nalezení dokladu jej odevzdejte vydávajícímu orgánu.
ČESKÁplease
REPUBLIKA
dopravy
In case of finding this card,
return©itMinisterstvo
to issuing authority.
V případě nalezení dokladu jej odevzdejte vydávajícímu orgánu.
In case of finding this card, please return it to issuing authority.
členové SPPH jej následně obdrží poštou,
popřípadě e‑mailem. Změny budou také
uveřejněny na našich webových strán-
kách. Již dnes však můžete většinu informací nalézt na stránkách www.mpsv.cz.
Kateřina Nováková
ČLENSKÉ PŘÍSPĚVKY 2012
ZAPIŠTE SI DO KALENDÁŘE
Podobně jako doposud, také v roce 2012 se pro vás budeme snažit připravit
zajímavý program. Máte‑li po ruce tužku a papír, hned můžete začít znamenat – některé termíny a místa konání zajímavých akcí jsou známy již dnes.
Vzhledem ke zkušenostem z let minulých si však vyhrazujeme právo na možnost změny. O každé akci budou členové samozřejmě informováni pozvánkou s podrobnostmi a podmínkami účasti.
Pokud již nyní máte k akcím jakékoli připomínky či návrhy, stačí zavolat nebo
napsat:
E‑mail: info@plicni‑hypertenze.cz
Mobil: 731 743 466
Adresa: Sdružení pacientů s plicní hypertenzí, o.s.,
Na Moráni 5, 128 00 Praha 2 (Prosíme, NEZASÍLAT DOPORUČENĚ!!!)
\\ Výše členských příspěvků pro rok 2012 je uvedena níže, nejzazší TERMÍN SPLATNOSTI
ČLENSKÉHO PŘÍSPĚVKU ZA ROK 2012 JE 31. 3. 2012.
VÍKENDOVÉ SETKÁNÍ ČLENŮ SPPH
16.–17. 6. 2012 (sobota a neděle), Hotel Jezerka, Seč‑Ústupky
\\ Číslo účtu sdružení: 2156619001
REKONDIČNÍ POBYT
12.–19. 8. 2012 (od neděle do neděle), Hotel Zimní lázně Poděbrady
\\ Částka: UVEDENO VÝŠE – NĚKOLIK MOŽNOSTÍ
Pořádané akce rozhodně nejsou určeny pouze členům Sdružení pacientů
s plicní hypertenzí, o.s. Rádi ve svých řadách uvítáme pacienty s plicní hypertenzí (a samozřejmě i jejich blízké), kteří mají zájem se na našich akcích
­podílet a účastnit se jich. Stačí jediné – kontaktovat nás a získat tak informace o podrobnostech.
\\ Poznámka pro příjemce: Do poznámky uveďte ČP 2012 A VAŠE ­PŘÍJMENÍ (např. ČP 2012 Konečná – členský
příspěvek za rok 2012 uhrazený paní K
­ onečnou)
\\ 0 Kč děti do 18 let a zdravotní sestry
\\ 200 Kč pacienti
\\ 300 Kč ostatní (rodinní příslušníci, lékaři, přátelé)
Přistupující členové budou příspěvky hradit současně se svým vstupem.
A jak platit?
Úhrady lze provádět dvojím způsobem – převodem z bankovního účtu nebo poštovní poukázkou.
Veškeré údaje, které budou platbu identifikovat, uvádějte velmi pozorně, aby v případě chyby nedošlo
ke zbytečnému nedorozumění.
\\ Kód banky: 5500 (Raiffeisenbank)
\\ Variabilní symbol: datum narození ve tvaru DDMMRRRR (např.: 15121980)
Na počátku roku 2012 bude všem členům rozeslán ještě dopis s podrobnějšími informacemi, a to e‑mailem
a klasickou poštou.
DŮLEŽITÉ KONTAKTY
Kontaktní adresa:
Sdružení pacientů s plicní hypertenzí, o.s.
P. O. BOX 47, 140 21 Praha 4
Kancelář:
Sdružení pacientů s plicní hypertenzí, o.s.
Na Moráni 5, 128 00 Praha 2
Tel.: 731 743 466, 731 743 476
E‑mail: info@plicni‑hypertenze.cz
www.plicni‑hypertenze.cz
Bankovní spojení: Raiffeisenbank, č. ú.: 2156619001/5500
| 6 |
DĚKUJEME TÍMTO VŠEM ZA PODPORU NAŠÍ ČINNOSTI.
© Sdružení pacientů s plicní hypertenzí, o.s., 2011
Pořizování kopií či rozšiřování kteréhokoli článku nebo jeho části či obrazové dokumentace jakýmkoli způsobem
bez předchozího souhlasu Sdružení pacientů s plicní hypertenzí, o.s. je přísně zakázáno.
SDRUŽENÍ PACIENTŮ S PLICNÍ HYPERTENZÍ