Lettered – V dopisech

Lettered – V dopisech
Autor: Pir8fancier
Překladatel: KalamityJane
Souhlas k překladu: Ano (originál)
Beta: SarkaS
Obrázek: Drarry by AnnGeea
10. září
Myslíš si, že McGonagallová nosí kostkované kalhotky?
11. září
Já jo. Jsou vyrobené z kousavé černé vlny s širokými, ohyzdnými červenými a žlutými
pruhy. A vsadím se, že na zadku má ošklivou vyrážku od prvního ledna až do posledního
prosince. Ne, že bych na to musel myslet, zrovna když jím uzenáče.
12. září
1
Dobré ráno, Pottere. Měl jsi hezké léto? Docela o tom pochybuju, pokud jsi léto opět
strávil s těmi hororovými postavami, kterým říkáš příbuzní. Upřímně, vypadáš příšerně.
Unavený. Smutný.
Viděl jsem je jednou, když tě vyzvedávali na nádraží. Ten tvůj bratranec s prasečíma
očkama je tak tlustý, že by si s Hagridem mohli půjčovat oblečení. Tvoje teta – scvrklina
s věčně našpulenými rty, jak se jí hnusí pohled na tebe. A tvůj obrovitý strýc. Měl vůbec
někdy nějaký krk? Víš, že to vypadalo, jako by tě chtěl praštit? Jako by v něm už jen tvá
pouhá přítomnost vyvolávala touhu tě praštit. Mám pravdu?
15. září
Moje léto bylo lehce nad průměrem. Hodně času o samotě. Hodně masturbace.
16. září
Vidím, jak se rozhlížíš, představuješ si, kdo ti posílá sovy s těmito dopisy. Nemám
sebemenší zájem prozradit ti, kdo jsem. Říkej tomu třeba rozmar. Dost často jsem se díky
svým rozmarům dostal do problémů, ale kdo mečem zachází, mečem schází; nebo jako
v tomto případě – perem. Mám rád ten pocit, kdy držím pero v dlani a jeho chmýří tu a tam
políbí mou bradu.
17. září
U Merlina, Grangerová dokáže být vážně vlezlá, že? Nikdy by mě nenapadlo, jak by si
tví přátelé mohli tyhle malé hloupé dopisy vykládat. Abych to uvedl na pravou míru: Nejsem
Voldemort. Nejsem Voldemortův špión. Pokud chceš, abych ti dál psal, pokývej hlavou.
21. září
Dobře, ale místo sov ti budu dopisy nechávat v hledí brnění ve třetím patře vedle
učebny Kouzelných formulí.
22. září
Nikdy jsem nepočítal s tím, že odpovíš. Možná by bylo moudřejší, kdybys
neodepisoval. Odpovím na pár tvých otázek. Jsem sedmák. Nejsem Nebelvír. Neřeknu ti,
v jaké jsem koleji. Neřeknu ti ani, jestli jsme přátelé, nebo ne. Na tom nezáleží.
Cítil jsem tu dnešní změnu počasí. Ze všech ročních období mám podzim nejraději,
přestože mám trochu slabost pro květiny. Myslím, že tohle je znamení nástupu schizofrenie.
Moje duše se těší z konce roku, zatímco mé smysly pátrají po vůni a náznacích příchodu toho
nového.
2
Proč si s tebou píšu? Protože tohle je náš poslední rok, naše poslední šance spolu
„mluvit“. A k tomu si připiš, že jsem neuvěřitelně nesmělý. A mimořádně zvědavý.
Miluju psaní dopisů. Pokud budeš nadále ignorovat mé protesty a budeš mi psát, zjistíš,
že pokaždé, když zvedneš pero, něco v sobě objevíš. Že pero téměř kouzlí. Na papíře jsem
mnohem upřímnější a nápaditější než osobně. Samozřejmě je také na papíře mnohem snazší
lhát. Nápaditost a lhaní jdou ruku v ruce.
Je to levná závislost. Pergamen a inkoust stojí méně než cigarety, to je jasné. A když
pomineme finanční stránku, jsem na pergamenu i méně vzteklý. Na rozdíl od veřejné
komunikace tady přemýšlím, než něco napíšu. Často říkám různé věci a později si přeju,
abych je nevyslovil; většinou ze vzteku, který hledá nějaký cíl. A existuje řada vhodných cílů.
Byl jsi někdy vzteklý a pak se za to nenáviděl? Nebo naopak – byl jsi vzteklý a myslel
si: „Mám všechna práva být naštvaný. Jděte do hajzlu.“?
28. září
Pár dní jsem teď nepsal, protože jsem si říkal, jestli to třeba celé nebylo unáhlené. Je
vůbec něco, co by si dva lidé ještě nestihli říct během šesti let? Pak jsem, naštěstí, dostal tvůj
hysterický dopis o tom, jak jsi nafoukl svou tetu Marge. Přísahám, že ji úplně vidím vznášet
se nad Zakázaným lesem. Kde je pistole, když ji člověk potřebuje?
1. října
Proč jsem se naštval? Příliš mnoho důvodů, než abych je vypisoval. V celých
Prasinkách ani není tolik pergamenu. V první řadě jsou to očekávání mé rodiny vůči mně.
Představuji si, že jsi na tom vlastně podobně. Kouzelnický svět očekává, že ho zachráníš, je
víc než ochotný obětovat tělo a duši sedmnáctiletého chlapce Voldemortovi. Za předpokladu,
že uspěješ. Ale tihle lidé tě nemilují. Jsou to lidé bez tváře a beze jména. Mí rodiče nejsou
s mými výsledky nikdy spokojení. Nikdy to nestačí. Drží svou lásku jako rukojmí.
Nevím, co je horší: truchlit pro lásku, která je jenom prchavou vzpomínkou, nebo
truchlit pro lásku, která je sice skutečná, ale nedosažitelná.
5. října
Proboha, Pottere, to jsi to psal během letu na koštěti? Musel jsem použít překládací
kouzlo, abych to dešifroval. Neomluvitelné. Už takhle nečmárej. Je neslušné očekávat od
příjemců tvých dopisů, že budou používat kouzla na kus pergamenu, který vypadá jako
vystýlka hnízda hipogryfů. Nedělám si legraci. Dopisy, které ti posílám, stojí čas. Pohlížej na
ně jako na dárek. Pokud nedokážeš obětovat čas, který zabere napsání přijatelného dopisu,
nepiš vůbec. Nemáš žádnou povinnost mi psát a nemám zájem o předvádění se. Musíme
k sobě být upřímní, nebo to celé půjde do kytek.
3
Ne, nikdy jsem nebyl zamilovaný a ani nechci být. Láska je v mém světě synonymem
pro závazek, nároky, povinnost. Ano, umím si představit, že ve tvém světě je to trochu jinak;
cítíš se jako bez tíže, neukotvený. No, můžu ti přenechat některou ze svých kotev. Četl jsi o
Salemském čarodějnickém procesu (proč je pravda o tolik děsivější než příběhy?), během
kterého vraždili kouzelníky a čarodějky tak, že na jejich těla umístili desku a na tu pak vršili
kameny, jeden za druhým, dokud je tím neusmrtili? Některé dny sotva zvládám pokládat
jednu nohu před druhou, jak jsou ty kameny těžké.
15. října
Jestli s někým chodím? Hádám, že to tak asi můžeš nazývat. Ale výstižnější by bylo
hledání kořisti. Mám reputaci, poněkud zaslouženou, ale, do prdele, jsem sedmnáctiletý kluk.
O sexu přemýšlím pořád. Ta touha je tak intenzivní, že jsem minulý rok začal kouřit, jen
abych měl něco v puse. Strávil jsem hodiny představami o tom, jak lidé vypadají pod
oblečením. Jak by se asi mohli cítit pod mými doteky, mými polibky. A ne, netoužím po
McGonagallové a jejích vlněných kalhotkách. Je jedno, kolikrát si ho vyhoním, což dělám
aspoň dvakrát denně, pořád o sexu přemýšlím. Ty ne?
18. října
Průměrně třikrát denně. Jsem ohromený, Pottere. Kdo by si byl pomyslel, že za těmi
vytáčkami a ruměncem se skrývá zvrácený perverzák?
22. října
Moje sexuální zkušenosti? Uvažoval jsem, jestli ti to říct, protože na jedné straně by to
mohla být tak trochu úleva, pokud by se ukázalo, že jsi správňácký fanatický homofob, ale
pokud nejsi, pak jsi poskočil o několik příček na žebříčku mého mínění o tobě. Což by mohl
být problém.
Jsem gay.
Spal jsem s několika dívkami a pokaždé mi to připadalo dobré a špatné zároveň. Hezký
způsob, jak říct, že jsem se udělal, ale co je to za prohlášení. Dospívám. Pravděpodobně bych
se udělal, i kdybych píchal láhev od mlíka. Každopádně jsem po každé sexuální zkušenosti
s dívkou skončil vzteklý a tak nějak prázdný a hladový. Což není o moc lepší, než kdybych si
ho vyhonil se zlomeným prstem. Proč v tom nebylo něco víc? Bylo se mnou něco špatně?
Strávil jsem s jednou holkou hodiny, několikrát jsem ji přivedl k orgasmu a můj orgasmus byl
vždycky tak nudný. Bylo to lepší, než abych dělal návrhy McGonagallové, ale ne o moc.
Rukou, pusou, i stykem. Bylo to jedno. Pořád jsem byl tak nadržený, že bych mohl přirážet i
do zábradlí, akorát můj penis už byl měkký. Příšerné.
Spása přišla o prasinkovém víkendu v našem šestém ročníku. Stál jsem před Medovým
rájem a čekal na přátele, když jsem na ulici uviděl mladého kouzelníka. Bylo mu asi dvacet a
na sobě měl ty nejupnutější kožené kalhoty, jaké jsi kdy viděl. Mohl bych říct, kde začínala
4
rýha mezi jeho půlkami. Já ho, u Merlinových koulí, chtěl. Chtěl jsem, aby se mé ruce po tom
zadku rozeběhly, chtěl jsem ho štípat do bradavek a jazykem prozkoumat každou část jeho
těla. Nikdy jsem po žádné dívce, kterou jsem poznal, netoužil tolik jako po něm a pochopil
jsem. Pochopil jsem, že kdyby mi ho vyhonil, vykouřil, nebo mě nechal ho píchat, můj hlad
by byl ukojen. Pro jednou. Dobře, možná na pár hodin, ale každopádně bych necítil tenhle
šílený hlad aspoň na chvíli.
Dokážeš si představit, že bych to nechtěl?
26. října
Takže nejsi fanatický homofob.
A myslíš si, že bys mohl být taky gay.
Jsem trochu v šoku, ale ty mě překvapuješ neustále. Což je hezčí způsob, jak říct, že tě
neustále podceňuju.
Takže líbat tu děvku Changovou bylo trapný? Nesmíš se na to dívat takhle. Je to kráva.
Jak si mohla dovolit použít tě jako ubohou náhražku Diggoryho? Buď rád, že ses jí zbavil.
Nedělej žádná rozhodnutí týkající se tvých sexuálních preferencí. Jakožto Nebelvír
nepochybně toužíš po pravé lásce. Harry, někdy prostě potřebuješ jen dobrý sex. Navrhuji,
abys to zkusil s kluky i děvčaty abys mohl definitivně určit, jakým směrem tě to táhne. Možná
budeš nakonec kopat za oba týmy. Až Zabini skončí školu, pravděpodobně povede nové
ministerstvo: Ministr bisexuálních vztahů.
30. října
Ne, nebyl jsem ohledně Changové zrovna milý. Nejsem milý člověk. Raději by sis to
měl zapamatovat. Nejdříve ze všeho – Diggory byl příšerný otrapa. Ne, že by si zasloužil být
zavražděn… ale vážně. Ďasovec má větší osobnost než on. Podle ní bys měl pokračovat
v cestě, kterou ti vyšlapal, a být jen obyčejný přítel. Ty, který jsi všechno, jen ne obyčejný.
Nedokážu o tom napsat už ani větu, je to prostě příliš směšné. Mohla tě požádat o útěchu, a
protože šlechetnost je tvé prostřední jméno, jistě bys jí nabídl rameno, na kterém by mohla
příštích deset let brečet, a ani bys za to nechtěl žádné intimnosti na oplátku. Ale ne. Očekávala
od tebe, že vzkřísíš Diggoryho. Tak zbabělé. Tak hloupé. Dokonce i po smrti bychom si měli
zachovat důstojnost. Ublížila vám oběma.
Uvidíme se na večírku.
PS.: Doufám, že si svou důstojnost zachovám i po smrti. K čemu by jinak byla?
3. listopadu
Ano, byl jsem tam. Chodím sem do školy, pamatuješ? Upřímně jsem se rozesmál, když
byl Levanduli Brownové odčarován kostým. A neudělala to Parkinsonová, ale Grangerová.
Viděl jsem to. Brownová v rohu místnosti hučela do Weasleyho a Grangerová po ní
5
v záchvatu žárlivosti vrhla kletbu (jak zmijozelské). Ach ano, poněkud se jí to vymstilo,
protože Weasleymu dopřála velmi dobrý výhled na ta přitažlivá prsa, jaká Brownová má… no
ano, běh věrné lásky nikdy nespěl hladce.*
7. listopadu
Ano, pořád píchám holky. Na oko. A ne, oficiálně nejsem přiznaný gay. Otec by mě
zabil.
9. listopadu
Dnes jsou ty kameny obzvlášť těžké, Harry. Ještě jeden a myslím, že umřu. Sotva
dýchám.
12. listopadu
Snape k tobě dnes byl příšerně nespravedlivý? Snape je k tobě příšerně nespravedlivý
každý den. Přestaň kňourat. Uděláš OVCE z lektvarů, Grangerová získá nejlepší hodnocení.
Jako obvykle. Weasley bude někde na konci žebříčku. Jako obvykle. Odmítám se s tebou
bavit o třídní politice. Šíleně nudné. Vážně chceš, abych začal sestavovat seznam všech
pravidel, která jsi porušil, a nikdy za ně nebyl ani napomenut? Vlastně, pokud si dobře
vzpomínám, dostal jsi za obcházení řádu pro svou kolej extra body.
Pojďme se bavit o sexu. Kdo tě přitahuje? Myslím, že Finch-Fletchey má úžasné nohy,
Finnigan by mohl mít obrovský penis (řekni to, řekni to!) a nikdy, ani za milion let, bych si
nedokázal představit píchat Weasleyho. Ta představa rezavého pubického ochlupení! To sakra
ani náhodou. Jo a máš docela pěkný zadek. Hodně pěkný. Tvoje ramena se přes léto zaoblila.
Jsi opálený úplně celý? A taky máš sexy ruce.
15. listopadu
Jestli mám hezký zadek? Zatím si někdo nestěžoval.
Ano, pár kluků jsem píchal. Blaise je v posteli bůh; jeho pták je velký jako Wales. Ne,
nepřeháním. Šíleně nadšený (i když trochu hlasitý) a vždy svolný. Nenech ho nahoře, nebo si
nebudeš moct týden sednout na koště. Možná bych se mohl přiznat; měli jsme krátkou, ale
zato žhavou aférku. Má v sobě nejlepší z obou světů – dominantní spodek. A to mám rád.
Občas přemýšlím, jestli bych kopal za oba týmy, kdybych třeba spal se skutečně dominantní
holkou. To škrtni. Jsem zarytý gay. Zapomněl jsem na Pansy. Dominantní chlap v ženském
těle.
Drž se dál od Terryho Boota; je zvrácený. Má to rád drsně a rád to dělá drsně.
Pokud se budeš řídit mou radou a budeš experimentovat s něžnějším pohlavím,
Levandule Brownová má vážně pěkný kozy (pokud máš takové věci rád) a nejspíš by ojela
6
všechno, co má dvě nohy a žádné fleky. Ty, Harry, nemáš žádné viditelné fleky, takže by to
mohlo klapnout.
Začnu si za ty rady účtovat, Pottere.
20. listopadu
Finniganův pták je jako nakládačka. Sakra škoda. Žil jsem pod falešným přesvědčením,
že každý Ir má péro jako kůň. Je dobrý aspoň v kouření? Příroda nemá ráda vakuum.
26. listopadu
Víš, Harry, pokud Finnigana požádáš, aby ti ho vykouřil, budeme z tvé zkušenosti těžit
oba. 1. Budeš ho mít v něčí puse – pevně věřím, že se na tom nedá nic zkazit, i Longbottom
by to mohl zvládnout; a 2. Já si o tom budu moct detailně přečíst. Líznutí. Za. Líznutím.
1. prosince
Nemáš se za co stydět. Tvoje nevinnost je vlastně docela okouzlující a dost sexy. Pokud
spolu dva muži mají sex, jeden je dominantní. Nahoře. Ten, co ti do zadku strká svůj penis.
Ten, který má moc. Ten, který si nechá strkat ptáka do zadku je submisivní. Někdy taky vršek
a spodek. Proč? Protože příroda vlastně neplánovala, že někdo bude strkat ptáka někomu
jinému do zadku. Zní to, jako by byl anální sex bolestivý a jako by ten, kdo je vespod, křičel o
smilování. To není pravda. Můžu říct, že kdybych věděl, že už nikdy nebudu moct mít sex
s mužem, zabil bych se. Je to všechno o důvěře. Věříš tomu, kdo je nahoře, že ho do tebe
nenarve. Načasování, mírné dráždění a lubrikant s tím mají taky co do činění. Nejsem si jistý,
co bys byl ty. Dole nebo nahoře? Jsi velmi důvěřivý člověk, vlastně až příliš důvěřivý, ale
máš ostré lokty. Nikdo, kdo tě kdy viděl na koštěti, by tě netipl na spodek.
Zajímavé.
2. prosince
Lízání? Tak například dráždění análního otvoru jazykem. Vlastně se s ním spíš mazlíš.
A dřív, než zaječíš a zahodíš tenhle pergamen v naprostém znechucení, řeknu ti, že kdyby to
někdo dělal tobě, budeš křičet a rozhodně to nebude znechucením. Mnohem spíš to bude „Oh,
sakra, nepřestávej! Nepřestávej!“ To mi věř.
Lubrikant? To je něco, co usnadňuje průnik. Existuje několik kouzel, která se dají
použít, aby něčí zadek přijal nedočkavý penis, ale já mám nejradši mudlovský způsob. Asi
jsem staromódní. Nejdřív dráždění jazykem, potom ten, co je nahoře, ponoří svoje prsty i
penis do lubrikantu (cokoliv, co je kluzké) a pak zasouvá nejdřív jeden, pak dva, pak tři prsty
do zadku toho dole – nebo čtyři prsty, pokud jsi tak hloupý, že děláš spodka Zabinimu – aby
se uvolnily svaly. Pokud je dostatečně volný, nebo dostatečně a upřímně škemrá, strčí do něj
ten nahoře svůj penis. Pak teprve začíná skutečná zábava.
7
Proč musí být jeden nahoře a jeden dole? Proč prostě nemají sex? Nejsou si rovni?
Nevím, myslím, že to má co dělat s tím, že jsme původně žili ve smečkách; vždycky je někdo
alfa, má rozhodující slovo. Možná bys ale mohl být tím, kdo celou tuhle zvyklost převrátí.
Pro tvé vlastní potěšení. Nasliň si prst, a pomalu, myslím tím opravdu pomalu, si ho
zasuň do zadku a pohybuj tím prstem, až si ho budeš honit.
3. prosince
Použil jsi dva prsty? Perverzáku. Věděl jsem, že si to užiješ. Který teplouš, co má
nějakou sebeúctu, by si to neužil?
5. prosince
Jsem v posteli dobrý? Nevím, jak na tuhle otázku odpovědět. Šoustal jsem Zabiniho,
celou dobu byl v sedmém nebi. Boot zase šoustal mě a nejspíš by řekl, že jsem byl posedlý a
odporný milenec.
Jestli bývám nahoře? Ano, rozhodně jsem dominantní, ale poslední události ve mně
vyvolávají otázky, jestli to není tím, že jsem ještě nenašel svůj vršek. Ale vím, že to není
Boot!
Rád bych ti řekl, co bych s tebou dělal, kdybys byl můj partner. Samozřejmě
hypoteticky a tvoje jméno používám jen jako příklad.
Představ si, že ležíme na posteli. Tvojí nebo mojí. Mám rád pohodlí. Rychlovka proti
dveřím je super a vždycky vítaná, ale pro naše první setkání bych preferoval, abychom se
soustředili jeden na druhého, a ne na třísky v zadku.
Jsme oblečení a nervózní. I já. Ruce se třesou. U Merlinových koulí! Tak moc jeden
druhého chceme. Nejdřív přejedu dlaní po tvé tváři, ukazovákem jemně sleduji linii čelistí a
brady i křivky tvých rtů. Sundám ti brýle. Potřeseš hlavou, protože se cítíš příliš zranitelný,
když nic nevidíš. Tomu rozumím. Odložím je na noční stolek. Vezmu tvou ruku do své, ukážu
ti, kde leží, a zašeptám: „Jsou hned vedle tebe na stolku. Je to v pořádku.“ Uvolníš se
v ramenou a zašeptáš nazpět: „Dobře.“
Opírám se o loket a pár minut si tě prohlížím. Vážně jsi nádherný, Harry. Když ucítím,
jak se znovu objevuje napětí ve tvých ramenou, jak přemýšlíš, co dělám (nepřemýšlel jsi o
tom, že by sis očaroval oči, abys viděl pořád normálně, ty moulo?), položím se zpátky na
postel a políbím tě na koutek rtů. Nechci tě škádlit, jen se tím ptám: „Chceš, abych tě znovu
políbil?“ Odpovíš souhlasně (to znamená zasténání, syknutí, něco takového). Jazykem přejedu
tvůj spodní ret. A znovu, další otázka. Chceš můj jazyk ve svých ústech? Předpokládejme, že
souhlasíš prostřednictvím nějaké hmatatelné fyzické reakce (třeba proti mně přirazíš boky).
Potom se jazyky seznamujeme s ústy toho druhého. Začíná to pomalu, možná trochu
ostýchavě, protože jsi nejistý a stydlivý a já tě nechci vyděsit; nicméně protože jsi nadržený,
velmi rychle prohloubíš intenzitu polibku a já následuju tvého příkladu.
8
Odtrhneme se, protože oba sotva popadáme dech a jsme vyděšení (ano, já taky), protože
to bylo tak intenzivní!
Musím vědět, jak chutnáš. Posunu se nad tebe a ochutnávám, líbám a něžně okusuju
tvůj ušní lalůček, tvůj krk, klíční kosti… To všechno, zatímco tlačím svou erekcí proti tvé
malými něžnými krouživými pohyby. Nechám své ruce rozeběhnout po tvém těle, pod to
ošuntělé tričko (koupíš si taky někdy něco slušného?), štípnu tě do bradavek, zatímco
ochutnávám kůži na tvém krku. Jednou jsem tě viděl ve sprše. Máš úžasné bradavky. Jsou
citlivé? Doufám, že ano. Předpokládejme, že tě políbím a ty mi začneš sténat do úst, protože
mé prsty nezbedně dráždí tvé bradavky. Skloním se a začnu je ještě víc dráždit svým jazykem.
Zatímco jednu laskám palcem, druhou laskám jazykem. Vezmu ji mezi zuby a zlehka
zatahám.
Vykleneš se proti mně, tvůj pták je proti mně tak tvrdý, Harry. Nemůžu to vydržet.
Vracím se zpátky k tvým rtům, abych tě znovu políbil. Nevěděl jsem, že je možné někoho
líbat takhle, jako bychom chtěli jeden druhému rozedrat rty. Oběma rukama mě chytíš za
zadek a přirazíš na sebe. Tvrdě. Kriste. Přetočím nás tak, abychom každý leželi na boku, a
dlaň přitisknu na tvou erekci. Pevně ji obemknu a cítím to teplo, které z tebe sálá, i přes látku
kalhot. Voláš moje jméno a šeptáš: „Prosím, ano, prosím.“ Víš vůbec, že něco takového říkáš?
Rozepnu tvé kalhoty, odstrčíš moje ruce a svýma vlastníma se snažíš vyvléknout z kalhot i
spodků. Svou rukou obemknu tvůj penis. Zasténám. Jsi tak jiný než ostatní, Harry. Je tak
dobré tě cítit ve své ruce. Zatímco jednou rukou masíruji tvé koule, druhou tě začínám
pomalými vláčnými pohyby hladit po celé délce tvého penisu s drobným zakroucením na
vršku. Sleduju tvůj obličej. Začneš mi přirážet do dlaně rychlejším tempem. Teď už vím, jak
budeš vypadat, až budeš někoho píchat, protože ty jsi vršek, Harry, o tom už nepochybuju.
Někdy jindy na to půjdeme pomalu, ale ne teď. Jsi bezradný. Vyostřuješ tempo a já nedokážu
své oči odtrhnout z tvého obličeje. A když se uděláš, je to to nejkrásnější, co jsem kdy viděl.
Tvá radost a fakt, že jsem to byl já, moje ruka, má ústa, které tě sem dovedly. Já.
Myslím, že poslat tenhle dopis byla kolosální chyba. Vím, že toho budu litovat.
9. prosince
Měl jsem věřit svým instinktům. Omlouvám se. Nesnažím se tě svést. Vlastně, nech mě
to říct ještě jednou: Byla by fatální chyba, kdybychom se potkali. Vůbec by to nebylo jako
předchozí dopis, tím si buď jistý. Byl bych rád, kdybychom se už znovu nebavili o svých
sexuálních životech. A protože ty ještě sexuální život nemáš, měli bychom přestat probírat ten
můj.
Ano, dopisy si vyzvedávám a posílám, když vím, že jsi zaneprázdněný. Proč tolik trváš
na tom, abychom se setkali? Odhalujeme se navzájem. To není dost? Žádná očekávání, žádné
předem formulované představy o pisateli, pisatel definovaný jenom tím, co píše. Připadá mi to
ohromně osvobozující. Ty si to neužíváš? Já ano.
10. prosince
9
Ano, jsem sobec. Ano, vím, kdo jsi ty, ale ty nevíš, kdo jsem já. Přesto tvrdím, že jsme
si rovni. Nic od tebe neočekávám. Jsem k tobě upřímnější, než jsem byl ke komukoliv jinému
za celý svůj život. Což pro tebe asi nic neznamená, vzhledem k tomu, že ty jsi upřímný od
přírody. Možná ve skutečnosti ty nepotřebuješ tenhle závoj diskrétnosti, ale já ano. Mohl bys
to akceptovat?
Jsem překvapený, že jsi ještě neodhalil mou identitu. Zdá se mi to celkem zřejmé. Když
o tom tak přemýšlím, dospěl jsem k závěru, že buď (a) jsi totální pitomec nebo (b) tvůj pohled
na pisatele dopisu je naprosto odlišný od toho, jak mě vnímáš ve skutečnosti. To druhé,
předpokládám.
Ve světle tohoto obrovského rozporu pochybuju, že vůbec někdy odhalím svou identitu.
Pro dobro nás obou. Pokud se pro tebe moje trvání na anonymitě stane svazující a budeš chtít
přestat psát, prostě to řekni. Není to fér. S tím souhlasím. Nejsem férový člověk. Všechno, co
mohu na svou obhajobu říct, je, že osoba na těchto stránkách je někdo, koho nikdo jiný neměl
tu čest poznat.
15. prosince
Děkuji.
Co chci dělat po škole? To je mnohem víc ve tvých rukách než v mých. Všechno, co
chci udělat, je přežít tuhle válku, ačkoliv nejsem přesvědčený, že přeživší budou ty šťastní.
Nejsi někdy naštvaný, že jsi nikdy nemohl být dítě? Na tvém místě bych už pravděpodobně
byl hospitalizovaný u Sv. Munga. Nejdřív odložený u těch odporných příbuzných, když byli
tví rodiče zavražděni, a pak ti na krk hodili záchranu kouzelnického světa, i když jsi byl ještě
dítě. DÍTĚ!
Zatímco ty jsi dokonalý idol sebeobětování, my ostatní jsme věnovali většinu svých
duší téhle nadcházející bitvě. V Bradavicích není dítě, které nepoužívá „před válkou“, „za
války“, „po válce“. Válka je naším měřítkem. Na všechno.
Ty i já jsme přes léto dospěli. Naše těla nás zradila. Ale necítím se jako muž, jako jsem
se nikdy necítil jako dítě. Nikdy. Nemyslím, že ty ano.
Ale to jsem si uvědomil až nedávno.
Když jsem se v létě procházel mudlovským Londýnem, narazil jsem na tu nejotravnější
mudlovskou rodinku. Muselo jich být tak dvacet. Dobře, tak pět. Rodiče byli neobyčejně
šílení, dělali obličeje, vyplazovali jazyky, dělali vtipy, které pokaždé začínaly „ťuk, ťuk.“
Nekecám. Bylo to absolutně nepochopitelné. Děti se tím ale překvapivě bavily, dobu se
hihňaly každému fóru. Moje první myšlenka byla, že kdyby něco takového udělali mí rodiče,
okamžitě bych poslal sovu ke Sv. Mungovi a bez zaváhání pro ně žádal polstrovaný pokoj.
Druhá myšlenka však byla, že tyhle mudlovské děti nesnáším, protože mají nervy na to být
takhle bezstarostní. Cítil ses někdy bezstarostný?! Skoro jsem je proklel, jak moc jsem žárlil.
Stál jsem před děravým kotlem, sledoval tuhle rodinu, jak se ode mě vzdaluje, zvuk
jejich smíchu postupně utichal s každým dalším krokem, který udělali, a napadlo mě, jestli
10
jsem jediný 17letý kluk, co se ráno probouzí sice 17letý, ale cítící se na sedmdesát. A tehdy
mě napadlo, že ty bys chápal, jaké to je.
Dětství naší generace jsou považována za dar Brumbálovi nebo Voldemortovi.
Pozabíjeli jednu generaci a pak museli čekat, až potomci dorostou. Museli být tak nedočkaví!
Nemohli nás ani nechat být dětmi. Loajalita od nás byla vyžadována od prvního nádechu.
Hodovali na našem mládí, aby udrželi válku. A teď jsme muži. Zralí na zabíjení. Držíš
alespoň kousek svojí duše jen ve svých rukách, Harry? Abys měl něco, až bude po všem?
Něco, co bys mohl sdílet? S někým?
18. prosince
Nejsem chytrý. Jsem hořký.
20. prosince
Ano, vracím se domů na Vánoce. Ty, předpokládám, jedeš k Weasleyovým. Miluju
Vánoce. A ne pro to, co si myslíš. Ačkoliv přiznám, že na dárky jsem vážně vysazený. Ale to
není vše. Moji rodiče, jejichž vztah je pravděpodobně hoden studie u Sv. Munga, se o svátcích
vážně snaží. Pořádají velkolepou Silvestrovskou párty a je to jediná věc v celým podělaným
vesmíru, o které se nehádají. Vlastně se chovají, jako že se vážně milují, baví se o tom, co se
bude servírovat, jaké upomínky se budou rozdávat a v jakých barvách by letošní párty měla
být. Tyhle debaty jsou nekonečné a trvají celý týden dlouho do noci. A je to celkem vtipné,
protože párty je každý rok stejná. Žádné detaily se nezmění. Ani jediná věc. Ale je to jako,
když jim tyhle nekonečné debaty připomínají, jaké to bylo, když se nehádali a jeden na
druhého mluvili místo křiku, a všichni na týden nebo dva předstíráme, že přesně takhle to je, a
ne že to tak jen kdysi bylo.
Vždycky dostanu tunu vážně super oblečení. Což miluju. A vypadám v něm velmi
dobře. Vlastně v něm vypadám jako kanec.
Veselé Vánoce, Harry. Doufám, že máš hezké prázdniny.
4. ledna
Jsem rád, že se ti rukavice líbily. Tvoje ruce vždy vypadaly tak zmrzle.
Šťastný Nový rok, Harry.
Chyběl jsi mi.
6. ledna
Jaký hrozný začátek roku. Vůbec nikdy ani nepřemýšlej o tom, že by ses vyspal
s Finch-Fletcheym. Pravděpodobně nejhorší milenec, jakého jsem kdy měl. Co jsem si
myslel? Mrzimor!
11
7. ledna
Ano trochu jsem uklouzl. Dvakrát. (a) bavím se o svém sexuálním životě (b) je to
Mrzimor. Ale upřímně, ty si myslíš, že autor těchhle dopisů je Mrzimor? To je
pravděpodobně ta nejurážlivější věc, jakou jsi mi kdy mohl napsat.
Takže jsme mou identitu skrouhli na dvě koleje: Havraspár a Zmijozel. Rozhodně jsem
natolik inteligentní, abych mohl být Havraspár – a rozhodně dostatečně prohnaný na
Zmijozela.
Malfoy balil Brownovou, takže jsi nemohl projít? Tohle je ten věhlasný Harry Potter,
nejmladší chytač století, ustupující Dracu Malfoyovi? Ačkoliv musím přiznat, že co se sexu
týče, je to impozantní konkurent.
Buď upřímný. Koho bys chtěl píchat? Havraspára, (a) který se ujistí, že má k dispozici
minimálně gauč, na kterém byste si to mohli rozdat; (b) který bude mít dvě tuby lubrikantu
pro každý případ; a (c) který ti postkoitálně bude v extrémních detailech vysvětlovat, proč sis
to tolik užil. Nebo. Nebo… Zmijozela, (a) který se rozhodně nebude zajímat o to, kde hodláte
píchat, hlavně když to bude právě teď; (b) který tě, pokud nebude k dispozici žádný lubrikant,
bude lízat, dokud nebudeš žebrat; a (c) koho komentář bude „jestli si to nerozdáme hned teď,
tak ti urvu koule.“
To je vše, co k tomu mohu říct.
Nebuď na pana Malfoye tak tvrdý. Nebude tě nutit hledat gauč, zatímco budeš trpět
bolestí kvůli oddalování.
10. ledna
Vypadá to, že se nemůžu držet dál od debat o mém sexuálním životě. Nebo bych měl
říct, že ty nemůžeš. Ne, není v posteli největší bastard tak jako v každém aspektu života. Ve
skutečnosti si myslím, že mohu upřímně říct, že bys byl velmi překvapený, pokud by ses,
v nějaké noční můře, ocitl v jeho (nebo on v tvojí) posteli. Je to extrémně ohleduplný milenec
a, ačkoliv jsem si jistý, že by to popřel, celkem hravý. Užil by sis to. Věř mi. A má úžasné
tělo. Nemusíš mi věřit; zeptej se Zabiniho nebo Brownové.
14. ledna
To mě vážně překvapuje. Nesnášíš Malfoye. Ano, souhlasím, že je to… jak jsi napsal…
„Zasraný povýšený zmetek, který měl být utopen už při narození.“ Ano, často je povýšený a
většina z jeho vzteku je namířena na tebe a tvé přátele. Bylo by nemožné tohle popřít. Ačkoliv
bych poukázal na fakt, že z něj Brumbál udělal prefekta. Tudíž není tak hrozný a tak
omezený, jak si o něm myslíš. Možná jsi jen vhodný cíl.
16. ledna
12
Proč jsi jeho cíl? Nevím. Zeptej se ho. Třeba ti bude sympatičtější, než by sis myslel.
Jeho přirozená práva jej zanechala bez možnosti volby stejně jako tebe.
20. ledna
Malfoy na tebe byl dnes v lektavrech milý? Celých třicet sekund? Nech mě hádat. Řekl
něco hezkého. Byl jsi tolik zaskočený tím, že se Malfoy ukázal skoro jako člověk, že jsi
pokazil lektvar, na kterém jste spolu vy dva pracovali. Nazval tě hňupem, dali jste si pěstí a
skončilo to tak, že Vám Snape dal oběma školní trest.
21. ledna
Dobře, takže tě nazval idiotem namísto hňupem… Trest strašný jako obvykle? A co
oko?
22. ledna
Máš strach? Všichni máme strach. Ale nikdy si nesmíš myslet, že jsi sám. Jsem tady.
23. ledna
Správná strana? Představ si, že stojíš vedle hrobu Grangerové nebo Weasleyho. Nebo
obou. Ty si vážně myslíš, že smrtijedi nemilují své děti? Věří, že jejich důvody jsou stejně
„správné“ jako tvoje. Není všechno jen o moci. No tak, ty nejsi tak hloupý.
Proč věřím, že není žádná strana „správná“? Protože každá strana bude kopat hroby.
Každá strana bude spalovat své děti, manžele, ženy, přátele. Vážně doufám, že tvé
přesvědčení, že to bylo „správné“ tě bude uklidňovat, až ucítíš vůni čerstvě obrácené hlíny
z nově vykopaných hrobů.
26. ledna
Ano, jsem naštvaný. Nikdy se nedozvíme, jaký by byl život bez soupeření Voldemorta a
Brumbála o nadvládu nad kouzelnickým světem. Je téměř nemožné představit si svou
budoucnost bet tohoto konfliktu, který se stal měřítkem pro všechny mé zkušenosti.
Brzy budu mít narozeniny. Pročítal jsem si své dopisy tobě. Zním tak staře.
Když jsou kameny tak hrozně těžký, když se cítím, že už ve mně zbyl jen poslední
nádech, představuju si sám sebe v Římě, jak sedím na rohu Fontány di Trevi. Je nesnesitelně
horký den a jednu nohu máchám ve vodě. Čtu si román. Ledové espresso stojí na schodu hned
vedle mé nohy. Kolena mám opřená o sebe, ruka nepřítomně klouže po stehně.
A já mohu znovu dýchat.
13
28. ledna
Řeknu to takto. Věřím, že vyhraješ. Ne proto, že jsi na správné straně, nebo proto, že je
na ní Brumbál, ale proto, že jsi mnohem mocnější, než si připouštíš. Mocnější než Voldemort.
Brumbál to ví. Já to vím. A vím to proto, že jsem také velmi mocný kouzelník. Mocnější, než
by mi kdokoliv hádal. Přebírám si tvé dopisy a tvou magii cítím v prstech. Reaguje na tu mou.
Volá ke mně. Pokaždé, když od tebe dostanu dopis, přitisknu si jej k tváři a je to, jako bys mě
líbal.
29. ledna
Prosím, ignoruj předchozí dopis.
5. ledna
Jestli jdu na Valentýnský ples? Ano, budu tam. S kým jdeš?
7. února
Nechci slyšet tyhle „příliš stydlivý“ kecy. Někoho se zeptej, ty pitomče.
8. února
Ne, nemůžeme se potkat. Litoval bys toho. V tomhle mi musíš věřit. Nemůžu uvěřit, že
stále ještě nevíš, kdo jsem.
9. února
Takže Zabini tě pozval? Předtím nebo potom, co jsi ho obvinil z posílání těchto dopisů?
A jsi si jistý, že to bylo upřímné pozvání? Jsi v těchto ohledech poněkud naivní. V dobrém
slova smyslu.
10. února
To se ti povedlo, Pottere. Ano, ruka v rozkroku se považuje za žádost. Nemůžu uvěřit,
že jsi ho odmítl.
11. února
Říkal jsem ti, abys ten dopis ignoroval.
15. února
14
Chci se vážně omluvit za minulou noc. Bylo neodpustitelné, co jsem udělal. Ne, že jsem
tě ztrapnil. Že jsem tě proklel.
Vychutnával jsem si cigaretu ve stínech věže a viděl jsem tě sedět tam ve tmě. Veselý
cinkot hudby z Velké síně zněl téměř obscénně v kontrastu obrazu tvých svěšených ramenou.
Věděl jsem, že je něco příšerně špatně, a když jsem se k tobě přiblížil, slyšel jsem tě brečet.
Lituji, že jsem na tebe seslal znehybňující kletbu, ale jak jinak bych tě mohl utěšit? Nelituji,
že jsem tě držel. Moje máma mi šeptala do ucha úplně stejnou ukolébavku, když jsem byl
malý. Vždy jsem se pak cítil milovaný a v bezpečí. Cítil ses milovaný a v bezpečí?
16. února
Dobře.
20. února
Hrál jsi výbornou hru. Gratuluji! Vždycky jsi výborný. Ne, neviděl jsem Malfoyův
obličej. Když jsi v poslední vteřině chytil zlatonku, ale umím si představit ten vztek a
frustraci. Nemyslím, že by tě někdy dokázal porazit, ale musíš mu přiznat k dobru, že to nikdy
nevzdá. Necítím se moc dobře, musím končit.
24. února
Ano, cítím se lépe. Nepatrně.
26. února
S matkou jsme loni v létě navštívili Londýn, taková každoroční nákupní tradice matky
se synem. Protože jsme si v té době tak nějak neměli moc co říct, točila se celá naše diskuse
kolem řečí o tom, že letošní móda je ohyzdnější než loňská. Což je, ale to nás neodradilo,
abychom utratili zlata, co by se vyrovnalo váze skřeta. Oblečení je jedno z bezpečných témat,
co nám zůstala. Jiné komentáře, jako třeba „U Merlinových koulí, tenhle zadek přímo prosí,
abych si ho vzal,“ by asi nedopadly tak dobře.
Zatímco mojí mámě brali míry, zašel jsem si do mudlovského obchodu, abych si koupil
černé kožené kalhoty. Záhada: Proč jsou italští mudlové jediní krejčí na planetě, kteří dokážou
ušít decentní kožené kalhoty? Jinak řečeno: pozvánka do kalhot. Chodící vlhký sen.
Každopádně, zatímco jsem porovnával barvu jedněch černých kalhot s jinými černými
kalhotami – ano, existuje víc odstínů černé, takže přestaň protáčet oči, Pottere – hudba, co
v obchodě hrála, se změnila. Zůstal jsem uhranutě stát po celou písničku. Když skončila,
odchytil jsem prodavače, mimochodem rozhodně by nestál za hřích, a zeptal se ho, jestli zná
název kapely. „Beatles,“ ušklíbl se. „Na jaké planetě jste vyrůstal?“ Poplácej mě po rameni,
Harry. Neproklel jsem ho tak, aby jeho penis vypadal jako oliva. Ačkoliv jsem moc chtěl. Ten
15
jeden verš mě od té doby pořád dohání. „A nakonec láska, kterou bereš, je rovna lásce, kterou
děláš.“
Není to perfektní popis vztahu mezi Nebelvírem a Zmijozelem? Přestaň se mračit,
Harry. Světlo a tma. Dávat a brát. Už se zase mračíš. Přemýšlej o tom. Nebelvíři učí
Zmijozely lásce a Zmijozelové učí Nebelvíry vášni.
27. února
To byla první hezká věc, kterou jsi o něm řekl. Už jsem si začínal myslet, že máš, co se
Malfoye týče, poměrně nezdravou posedlost. Ztělesněná elegance na koštěti. Tenhle popis by
se mu líbil.
1. března
Protože o něm píšeš v každém zkurveném dopise. O něm nebo o mém sexuálním životě.
Ne, už týdny jsem s nikým nebyl. Dobře, to není pravda. Jednou jsem byl se Zabinim. A bylo
to příšerný. Moje chyba. Pořád si ho honím. Dělám to, abych se nezbláznil.
Přestaň otravovat se setkáním.
8. března
Jdi do prdele, Pottere. Ty a ten tvůj zasraný neviditelný plášť. JÁ TĚ VAROVAL!
Skoro v každém dopise. Jaká obrovská chyba bude setkání. Jak toho budeš litovat. Ale ne,
všetečný, nesnesitelný nebelvírský idiot, co nikdy nenechá nic být, musel dosáhnout svého.
Musel to zjistit.
Neopovažuj se říct, že jsem tě klamal nebo ošálil. Všechno, co jsem ti během
posledních pár měsíců napsal, bylo pravdivé a upřímné. Všechno. Byl jsem k tobě upřímnější,
než jsem KDY byl ke KOMUKOLIV jinému za celý svůj život, a ty jsi to dokázal smrsknout
na nějakou ubohou pomstu. Jako kdybych měl vejít do Velké síně a oznámit, že Harry Potter
je zkurvený buzerant. Že si rád strká prsty do prdele, když si ho honí. Jestli si po všech těch
měsících myslíš, že bych to udělal, jdi do hajzlu!
Jak jsi mohl nepoznat, že jsem to byl já? To jsi tak nechápavý? Praktický každý dopis
křičel „TOHLE NAPSAL DRACO MALFOY!“
Vím, proč jsi tak naštvaný. Zjistil jsi, že nejsem ten člověk, za jakého jsi mě měl. Jsem
celkem snesitelná lidská bytost, někdo, koho máš vlastně rád. Jak zatraceně rozčilující!
Obětoval bys život, jen abys mě mohl píchat. Chceš mě píchat, že jo? Ojet toho odpornýho
Malfoye. To je to, co ti leží v žaludku, že? Proto se tolik zlobíš. Ne na mě, ale sám na sebe.
Můžeš se jít vycpat, Potter. Klidně všema deseti.
1. dubna
16
Ne, nechci se s tebou potkat. Je konec.
4. dubna
Tenhle dopis ti posílám, protože si ho MUSÍŠ přečíst. Pokud ho nedočteš až do konce,
příště ti pošlu huláka a celá škola uslyší, co ti musím říct. Znáš mě. Udělám to.
Snažíš se mě vytočit záměrně? Říkal jsem ti, ať necháš Boota na pokoji z velmi dobrých
důvodů. Když jsme to spolu dělali potřetí, prakticky mě znásilnil. Už předtím byl trochu
hrubý, když se blížil vrcholu, ale pořád ne tak šíleně. Potřetí se neudržel. Užívá si, když může
svého partnera ponížit, ublížit mu. Myslím, že je to proto, že se nesnáší za to, že je gay,
nenávidí své partnery za to, že po nich touží. Drž se od něj dál. Ublíží ti.
Chceš krvavé detaily? Hodil mě na zem, tlačil mě na břicho a pronikl do mě bez
lubrikantu nebo čehokoliv jiného. Narval se do mě. Oslovoval mě spoustou názvů, příšerných
názvů, zatímco mě bil přes zadek a ledviny. Víš proč? Aby mě potrestal. Protože můj zadek
byl tak sladký, že se udělal. A on mě za to nesnášel. Chceš víc? Chceš slyšet, jak jsem několik
dní krvácel, týden močil krev. Víc?
Nemám žádné právo tě o to prosit, ale žádám tě. Prosím, drž se od něj dál.
7. dubna
Ano, shodil jsem ho z koštěte. U Tří košťat jsem viděl, jak tě osahává pod stolem. Může
být rád, že si jenom zlomil ruku. Jen se ještě někdy podívá tvým směrem a zlomím tomu
parchantovi druhou paži. Holýma rukama.
9. dubna
Přestaň mi posílat sovy, ty pitomče! Chceš se omluvit osobně. Dobře. Dám ti tři minuty.
Astronomická věž, 23:00.
10. dubna
Jak jsem to věděl? Jen jsem doufal, že to bude takovéhle.
10. května
Ano… udělám. Ne, nemůžu to říct, nemůžu to ani napsat. Jen vím, že to udělám.
3. června
Viděl jsi sovu mého otce. Obsílka. Ano, měl bych přijmout své Znamení zla. Pochvalně
píše o radostech ve službě Pánu zla. Můžeš číst mezi řádky. Zkrátka je čas, abych světu
ukázal, že Lucius Malfoy vychoval správného malého Smrtijeda.
17
Musím si zvolit. Před několika měsíci jsem ti napsal, že se cítím v pasti, že nemám
možnost volby. A nyní mi nabízíš možnost a já tě za to nenávidím. Musím si vybrat mezi
tebou a svou minulostí, rodinou, pravděpodobně i mým osudem.
Jsi bezohledný, Harry. Vidím bezohlednost, jakou obvykle ukazuješ jen na
famfrpálovém hřišti. Ale pak také, nikdy jsem tě neviděl zamilovaného. Poslal jsi mi obrázek
Fontány di Trevi. Víš vůbec, o co mě žádáš? Myslíš si, že celý tenhle „bordel“, jak jsi to
nazval, nic neznamená. Jen nějaké aranžmá ve výloze. Ale je to něco, co mě během těch
dvaceti let poznamenalo. Jsem to já. Je to něco, co jsem od narození, jako ty jsi syn Svatého
Jamese Pottera a Svaté Lily Evansové. Nechceš po mně, abych se vzdal hodně věcí. Chceš po
mně, abych se vzdal všeho.
Předpokládejme, že budu souhlasit. Myslíš si, že by mě Grangerová s Weasleym
dokázali akceptovat ve tvém životě? Grangerová? Možná za dvacet let. Weasley? Nikdy.
Bude mě nenávidět až do dne, kdy zemře. A nikdy ti neodpustí, že jsi ho postavil do pozice,
kdy se musel rozhodovat mezi svou nenávistí ke mně a svou láskou k tobě.
Sedím na břehu jezera, cigareta mi visí z pusy. Ti hajzlové mě zabijou. Jedním prstem
kroužím kolem modřiny, kterou jsi mi minulou noc zanechal na krku. Je to připomínka tvé
vášně. Vášně, kterou vůči mně chováš. Zírám na svou druhou ruku, tu, na které nosím prsten
s rodinným znakem.
Já nevím, co udělám. Vím, že tě miluju. Velmi.
Cítím se jako zlatonka. Jsi tu ty a můj otec, oba chytači. V týmu mého otce je šest set let
moci, tradicí a historie. Ve tvém týmu hrají příslib ledového espressa, vášeň a láska. Oba se
zároveň blížíte ke zlatonce, je jen otázka, kdo bude rychlejší. Ale ty jen málokdy prohráváš,
nemám pravdu, Harry?
To si žádá otázku. Vybírá si muž svého milence, nebo si chlapec vybírá svého otce?
Je horko a prsty mi z toho tepla otékají. Sundám si boty a vlezu do vody, až mi sahá po
kotníky. Podél páteře mi proběhne zachvění, chladná voda olizuje mé palce. Představuji si
Řím, tebe po svém boku, naše chodidla ve vodě a všechny příjemné pocity pramenící z faktu,
že jsem tam. Že jsme tam. Spolu. Zavřu oči a představuji si vůni historie, která je pro Řím
typická. Nechám do vody sklouznout ruku v naději, že chlad smyje tlak z mých prstů. Z těch
bez prstenu.
Víš, že „ciao” je v italštině zároveň ahoj i měj se?
18