Duchovní péče při mimořádných událostech

Duchovní péče při mimořádných událostech

Diecézní charita Plzeň
DUCHOVNÍ PÉČE
PŘI MIMOŘÁDNÝCH
UDÁLOSTECH
sborník ze semináře
Plzeň 22. února 2005
OBSAH:
Předmluva (Mgr. Karel Šimr, Diecézní charita Plzeň) … str. 3
Integrovaný záchranný systém, ochrana obyvatelstva a možnosti
duchovní péče při řešení mimořádných událostí a krizových stavů (Ing.
Zdeněk Procházka, Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského
záchranného sboru ČR) … str. 4
Role duchovního při mimořádných událostech (Vítězslav Vurst, ADRA,
Psychosociální intervenční tým) … str. 10
Duchovní služba v krizových situacích (pplk. Mgr. Tomáš Holub, hlavní
kaplan Armády ČR) … str. 14
Duchovní péče a krizová intervence při mimořádných událostech
v Německu (Diakon Reiner Fleischmann, Notfallseelsorge, Biskupství
řezenské)… str. 18
Úvod do psychologické pomoci lidem, kteří prožili traumatizující
událost (Mgr. Blanka Nechvátalová, Psychologická služba Hasičského
záchranného sboru PK) … str. 21
Duchovní péče při mimořádných událostech
Plzeň, 22.února 2005
sborník ze semináře
Kde hledat pomoc při řešení jednotlivých krizových situací? (Ing.
Štěpánka Syrovátková, Občanská poradna Plzeň)… str. 23
Supervize jako pomoc pomáhajícím (MUDr. Jan Freml) … str. 26
editor sborníku: Karel Šimr
Vydala Diecézní charita Plzeň
V Plzni, 2005
Diecézní charita Plzeň
Hlavanova 16, 326 00 Plzeň
http://www.charita.cz/plzen
email: [email protected], [email protected]
-1-
PŘEDMLUVA
Mgr. Karel Šimr, Diecézní charita Plzeň
Co si představit pod spojením „duchovní péče při mimořádných
událostech“? Jaká je role duchovního v pomoci při a po individuálním či
hromadném neštěstí? Co by měl člověk, poskytující duchovní pomoc, vědět
a umět, aby postiženým jednotlivcům a společenství církve i obce pomohl
vyrovnat se se zraňující událostí? Na tyto a podobné otázky hledalo v Plzni
22. února 2005 odpovědi několik desítek účastníků odborného semináře,
pořádaného Diecézní charitou Plzeň.
Zahraniční i domácí zkušenosti ukazují, že nejen v nemocnicích, v armádě
či ve vězení, ale i v rámci integrovaného záchranného systému má
duchovní pomoc své místo. Dotvrzuje to i dohoda o spolupráci „při přípravě
a realizaci opatření v oblasti ochrany obyvatelstva, zejména humanitární,
psychologické a duchovní pomoci“, uzavřená v lednu 2003 mezi
Ministerstvem vnitra – generálním ředitelstvím Hasičského záchranného
sboru ČR na jedné straně a Ekumenickou radou církví v ČR a Českou
biskupskou konferencí na straně druhé. Na základě uvedené rámcové
smlouvy probíhá proces dotváření konkrétních podob spolupráce na
regionální úrovni.
V ČR jsme v této oblasti stále na počátku, ve fázi učení se a sbírání
zkušeností. Doufáme, že k tomuto procesu přispěl i plzeňský seminář, který
farářům, studentům teologie i pracovníkům charitativních organizací nabídl
základní orientaci v problematice a impulsy pro vlastní práci s lidmi, do
jejichž života zasáhla mimořádná událost. Sborník příspěvků z něj právě
dostáváte do rukou.
Náš dík patří všem přednášejícím, kteří se svého úkolu zhostili bez nároku
na odměnu, a také Biskupství plzeňskému, které účastníky semináře hostilo
ve svých prostorách.
Dovolujeme si vás ještě odkázat na stránky Diecézní charity Plzeň
(www.charita.cz/plzen), kde pod odkazem „KRIZOVÁ SLUŽBA“ najdete
nejen elektronickou podobu tohoto sborníku, ale i další materiály a
informace, které vám mohou být k užitku.
-2-
INTEGROVANÝ
ZÁCHRANNÝ
SYSTÉM,
OCHRANA
OBYVATELSTVA A MOŽNOSTI DUCHOVNÍ PÉČE PŘI
ŘEŠENÍ MIMOŘÁDNÝCH UDÁLOSTÍ A KRIZOVÝCH STAVŮ
Ing. Zdeněk Procházka, MV – generální ředitelství Hasičského záchranného
sboru ČR
1. Integrovaný záchranný systém (dále jen IZS)
Integrovaný záchranný systém (dále jen "IZS") je určen pro koordinaci
záchranných a likvidačních prací při mimořádných událostech včetně havárií
a živelních pohrom. IZS není institucí. Je to systém s nástroji spolupráce a
modelovými postupy součinnosti (typovými činnostmi) a je součástí systému
pro zajištění vnitřní bezpečnosti státu. Je jím naplňováno ústavní právo
občana na pomoc při ohrožení zdraví nebo života.
1.1. Charakteristika IZS
Základním předpisem IZS je zákon č. 239/2000 Sb. o IZS a změně
některých zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. (dále jen "zákon o
IZS"). Zákonem o IZS se upravuje problematika ochrany obyvatel na úrovni
státní správy a samosprávy, fyzických osob, právnických osob a
podnikajících fyzických osob. Ochrana obyvatel (OO) zde stojí vedle IZS.
OO, v pojetí zákona o IZS znamená varování, evakuaci, ukrytí, nouzové
přežití obyvatel, je součástí záchranných a likvidačních prací při řešení
mimořádné události (MU) a tedy součástí IZS, její úkoly jsou soustředěny i
na fázi řešení MU, které je za hranicí záchranných, likvidačních prací a je
využívána i pro řešení krizových situací.
1.2. Některé pojmy v IZS
Záchrannými pracemi se rozumí činnost k odvrácení nebo omezení
bezprostředního působení rizik vzniklých mimořádnou událostí (ohrožení
života, zdraví, majetku, životního prostředí).
Likvidačními pracemi jsou činnosti k odstranění následků způsobených
mimořádnou událostí.
Havárie je mimořádná událost vedená v souvislosti s provozem technických
zařízení, budov, při nakládání s nebezpečnými chemickými látkami,
nebezpečnými odpady či jejich přepravě.
IZS se zabývá koordinací záchranných a likvidačních prací při mimořádných
událostech (působení sil a jevů vyvolaných člověkem či přírodními vlivy).
-3-
1.3. Složky IZS
Základními složkami IZS podle § 4 odst. a) zákona o IZS jsou Hasičský
záchranný sbor ČR a jednotky požární ochrany zařazené v plošném pokrytí
území kraje, Policie ČR a Zdravotnická záchranná služba ČR, které jsou
schopny rychle a nepřetržitě zasahovat, mají celoplošnou působnost na
území celého státu, provozují telefonní linku tísňového volání.
Ostatní složky IZS podle § 4 odst. 2 zákona o IZS jsou vyčleněné síly a
prostředky ozbrojených sil armády, ostatní ozbrojené bezpečnostní sbory
ostatní záchranné sbory, orgány ochrany veřejného zdraví (hygienická
stanice), havarijní, pohotovostní, odborné a jiné služby, zařízení CO,
neziskové organizace a sdružení občanů, s nimiž jsou uzavřeny smlouvy a
které jsou zařazeny do havarijních plánů.
1.4. Osobní a věcná pomoc
Zákon o IZS kromě toho, že sdružuje složky k řešení mimořádných událostí,
může ke spolupráci využít také princip osobní a věcné pomoci.
Věcnou pomocí je poskytnutí věcných prostředků při provádění
záchranných a likvidačních prací a při cvičení na výzvu velitele zásahu,
hejtmana kraje nebo starosty obce; věcnou pomocí se rozumí i pomoc
poskytnutá dobrovolně bez výzvy, ale se souhlasem nebo s vědomím
velitele zásahu, starosty obce.
Osobní pomocí je činnost nebo služba při provádění záchranných a
likvidačních prací a při cvičení na výzvu velitele zásahu, hejtmana kraje
nebo starosty obce; osobní pomocí se rozumí i pomoc poskytnutá
dobrovolně bez výzvy, ale se souhlasem nebo s vědomím velitele zásahu,
starosty obce nebo hejtmana kraje.
Důležitou roli zde hraje plánovaná pomoc na vyžádání (§ 21 zákona o IZS)
na základě dohody uzavřené mezi HZS a ostatními složkami IZS.
1.5. Financování zapojení v IZS
Za poskytnutí věcné nebo osobní pomoci náleží právnické nebo fyzické
osobě peněžní náhrada. Náhradu poskytuje krajský úřad, v jehož územním
obvodu byla pomoc poskytována. Vyplácí se do 6 měsíců od ukončení
záchranných nebo likvidačních prací.
-4-
Jde-li o vykonání osobní pomoci, u níž nelze určit výši náhrady dohodou
nebo postupem podle zvláštních právních předpisů, stanoví se náhrada ve
výši, která odpovídá obvyklé mzdě za stejné či podobné práce nebo služby.
Při stanovení náhrady za věcnou pomoc se vychází z výše výdajů vzniklých
povinnému nebo z výše náhrady obvykle účtované za použití stejného nebo
obdobného věcného prostředku v době jeho poskytnutí, zjištěné podle
zvláštního právního předpisu.
1.6 Úkoly územních správních úřadů.
Působnosti stanovené krajskému úřadu, obecnímu úřadu obce s rozšířenou
působností a obecním úřadům ostatních obcí při koordinaci záchranných a
likvidačních prací zákonem o IZS jsou výkonem státní správy v přenesené
působnosti.
Usměrňování a výstavba IZS přísluší Ministerstvu vnitra podle § 12, odst. 1,
písmo m) tzv. kompetenčního zákona a § 7 zákona o IZS.
Úkoly Ministerstva vnitra, a rozhodující část úkolů krajského úřadu a obcí s
rozšířenou působností v IZS a v ochraně obyvatel plní Hasičský záchranný
sbor ČR jeho generální ředitelství na Ministerstvu vnitra, HZS krajů vůči
orgánům krajských úřadů a orgánům obcí s rozšířenou působností.
Poskytuje krajům a obcím s rozšířenou působností "servis". Hejtmani krajů
a starostové obcí s rozšířenou působností tak mají zejména kontrolní funkci
a výkonnou funkci mají v případě, že převezmou koordinaci záchranných a
likvidačních prací.
1.7 Obecní úřady s rozšířenou pravomocí, obce
Starosta obce s rozšířenou působností vedle pravomocí a úkolů starosty
každé obce podle § 16 zákona o IZS má podle § 13 zákona o IZS navíc,
následující úkoly:
Koordinuje záchranné a likvidační práce při řešení mimořádné události
vzniklé ve správním obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností,
pokud jej velitel zásahu o koordinaci požádal. Zákon o IZS stanoví
orgánům obce, aby zajišťovaly připravenost obce na mimořádné události a
podílely se na provádění záchranných a likvidačních prací a na ochraně
obyvatelstva.
-5-
1.8 Obecní úřad každé obce
Organizuje přípravu obce na mimořádné události, podílí se na provádění
záchranných a likvidačních prací s IZS, zajišťuje varování, evakuaci a ukrytí
osob před hrozícím nebezpečím, pokud zvláštní právní předpis nestanoví
jinak, hospodaří s materiálem CO, poskytuje HZS kraje podklady a
informace potřebné ke zpracování havarijního plánu kraje nebo vnějšího
havarijního plánu, podílí se na zajištění nouzového přežití obyvatel obce,
vede evidenci a provádí kontrolu staveb civilní ochrany nebo staveb
dotčených požadavky civilní ochrany v obci.
1.9 Spolupráce mezi starostou obce s HZS kraje
Organizační složky HZS ČR navazující na územní a správní členění jsou:
Krajské ředitelství HZS kraje - má sídlo v kraji, plní úkoly krajského úřadu
v oblasti koordinace záchranných a likvidačních prací, které mu ukládá
zákon o IZS, a pomáhá ve strategickém řízení IZS hejtmanům krajů.
Územní odbory HZS kraje - mají sídlo zpravidla v bývalém okresním
městě, které je současně obcí s rozšířenou působností. Územní odbor je
podřízen ředitelství HZS kraje a v jeho čele stojí ředitel územního odboru
HZS kraje.
Stanice je podřízena územnímu odboru HZS kraje a její činnost řídí velitel
stanice.
Psychologická služba HZS - hlavními úkoly psychologické služby u HZS
ČR je zajišťovat posttraumatickou péči o příslušníky, odstraňovat
pozásahový stres příslušníků, záchranářů, provádět školení a výcvik ke
zvýšení psychické odolnosti a sociální kompetence řídících a výkonných
pracovníků, participovat na odborné přípravě příslušníků HZS ČR,
poskytovat psychologické služby příslušníkům v rámci rekondičních
programů při ozdravných pobytech.
Psychologové u HZS mají dále pomáhat obětem mimořádných
událostí, poskytovat psychologickou pomoc obětem nehod a katastrof,
podílet se na přípravě zdrojů psychosociální pomoci v regionu a koordinovat
jejich využití při mimořádných událostech většího rozsahu, při této činnosti
musí využívat neziskových organizací a občanských sdružení pracujících v
oblasti psychosociální pomoci, podle potřeby, související s výkonem služby,
poskytovat psychologické služby rodinám příslušníků a ostatních
záchranářů.
-6-
Jejich úkolem je také připravovat podklady pro personální práci,
ověřovat osobnostní způsobilosti nováčků, provádět psychodiagnostická
vyšetření hasičů, zjišťovat osobnostní kompetence příslušníků pro zařazení
do řídících a speciálních funkcí, podle zadání provádět psychologická
vyšetření a odborná stanoviska při rozhodování v personálních otázkách.
2. Ochrana obyvatelstva
2.1. Úvod
Humanizace jako kulturně etická stránka života lidského rodu má své
kořeny ve středověku. Předmětem jejího zájmu je člověk. Bojuje proti tomu,
co páchá násilí na lidskosti. Humanitární pomoc je projevem sounáležitosti
lidského rodu, jejímž výsledkem je pomoc lidem, kteří se ocitli v nesnázích,
ohrožení života, nebo zdraví.
2.2. Základní pojmy
Humanitární pomoc (HP)
Domácí humanitární pomoc
Zahraniční humanitární pomoc
Finanční humanitární pomoc
Humanitární pomoc formou poskytování služeb
Základní životní potřeba
Zákonná podpora:
Zákon č.:239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně
některých zákonů ve znění zákona ve znění zákona č.320/2002 Sb.,
Zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o
změně některých souvisejících zákonů
Nařízení vlády č. 463/2000 pravidla přijímání a poskytování HP ve znění
nařízení č. 527/2002 Sb.,
Usnesení vlády č. 153/1995, 324/1996 - zásady poskytování zahraniční
humanitární pomoci a další
Vyhláška 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení IZS
Vyhláška 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva
2.3. Zahraniční humanitární pomoc
Formy zapojování do mezinárodních záchranných operací jsou:
•
vyslání záchranné jednotky
•
vyslání odborníků
•
poskytnutí odborných informací
•
poskytnutí materiální, finanční případně jiné formy pomoci
Zásady rozhodování o poskytnutí HP do zahraničí:
Dodržet proporcionalitu mezi celkovými disponibilními finančními a
technickými prostředky a prostředky, které jsou k dispozici. Teritoriální
hledisko upřednostňuje realizaci HP v blízkém okolí ČR. Do vzdálenějších
regionů pak upřednostňovat finanční či poradenskou pomoc.
HP bude přednostně zajišťována ve spolupráci s mezinárodními
humanitárními organizacemi s cílem dosažení maximálního využití
dostupných zdrojů.
2.4. Vnitřní humanitární pomoc
Zdroje Nouzového přežití (humanitární pomoci):
•
vláda prostřednictvím Státní správy hmotných rezerv podle zákona
241/2000 Sb., (vyčleněno 3500 balíčků HP),
•
jednotlivé resorty,
•
orgány státní správy a samosprávy,
•
nevládní církevní a charitativní organizace
•
právnické a fyzické podnikající osoby,
•
jednotlivci
Obsah humanitární pomoci:
•
HP věcná, materiální zahrnuje poskytování základních předmětů
pro zabezpečení a záchranu postiženého obyvatelstva (nejnutnější
potřeby)
•
HP finanční zahrnuje poskytnutí finančních prostředků postiženým
a je vždy účelově vázána
•
poradenská pomoc
•
duchovní a psychologická pomoc,
•
kombinovaná pomoc
2.5. Způsob realizace nouzového přežití v ČR
Nouzové přežití představuje souhrn činností a postupů věcně příslušných
orgánů, dalších zainteresovaných subjektů a samotných občanů,
prováděných s cílem minimalizovat negativní dopady mimořádných událostí
na zdraví a životy postiženého obyvatelstva. Opatření nouzového přežití
navazují na evakuaci obyvatelstva z postiženého území nebo jsou
realizována přímo v prostoru ohroženém následky mimořádných událostí.
Opatření nouzového přežití se plánují pro řešení událostí, které vyžadují
vyhlášení třetího nebo zvláštního stupně poplachu a zapracovávají se do
havarijního plánu kraje ve formě plánu nouzového přežití a zahrnují :
-8-
a) nouzové ubytování,
b) zásobování základními potravinami,
c) nouzové zdroje pitné vody,
d) nouzové zásobování pitnou vodou,
e) nouzové základní služby obyvatelstvu,
f) nouzové dodávky energií
g) organizování humanitární pomoci
Stanice HZS kraje
Pro potřeby každé stanice HZS kraje bude vytvořena jedna základní
souprava materiálu k okamžitému použití, která bude v případě potřeby
vyvezena silami a prostředky stanice. Její použití se předpokládá zpravidla
po vyhlášení prvního nebo druhého stupně poplachu. Souprava bude
obsahovat nejnutnější vybavení minimálně pro 20 osob. Kompletace
souprav dokončena v roce 2003.
Územní odbor
Pro potřeby územního odboru HZS kraje bude vytvořena jedna souprava
materiálu k následnému použití a bude vyvážena silami územního odboru.
Její využití se předpokládá při vyhlášení druhého a vyššího stupně
poplachu. Bude obsahovat materiál nouzového přežití pro minimálně 50
osob. Kompletace a doplnění do roku 2005.
Na krajské úrovni bude provedeno vybavení kontejnery nouzového přežití
pro 25-50 osob. Kraje budou mít 15 kontejnerů s celkovou kapacitou 375 750 osob.
K zabezpečení nouzového přežití obyvatelstva na centrální úrovni se
vytvoří pohotovostní kapacity pro 3 000 postižených: základny humanitární
pomoci pro 2 250 osob v působnosti Ministerstva obrany, pro 750 osob
v působnosti Ministerstva vnitra.
3. Zásady pro poskytování náboženské pomoci
3.1. Zákonná východiska a odůvodnění zařazení náboženské pomoci
do úkolů civilní obrany
Dodatkové protokoly I a II k Ženevským úmluvám ratifikované Českou
republikou v roce 1990 a vydané ve sbírce zákonů č.168/1991, čl.61.
-9-
Zmínka o náboženské pomoci byla doplněna na čtvrtém zasedání
Diplomatické konference. Při předkládání bylo uvedeno, že ztráty civilního
obyvatelstva v konfliktu opravňují přítomnost duchovního personálu,
poskytujícího duchovní pomoc umírajícím a raněným. Není úmyslem vnutit
duchovní personál civilním obranám států, nýbrž jen zajistit, aby tam, kde
existuje, byl respektován.
3.2.Definování pojmu „náboženská pomoc“
Duchovní pomoc lze chápat jako poskytnutí duchovní služby, náboženské
posily člověku ve vyhraněných životních situacích, kterou poskytují
výhradně duchovní, resp. kněží.
Stejně jako duchovní pomoc lze chápat psychosociální pomoc pro ostatní
populaci.
Nejde o žádnou z forem materiální pomoci.
3.3. Absence opatření krizového managementu k poskytování
duchovní pomoci
Aktuálnost řešení této otázky vyplývá z poznatku, že dosud na jednotlivých
úrovních orgánů krizového managementu nebyla plánována ani v praxi
nějakým způsobem realizována krizová opatření týkající se poskytování
duchovní pomoci.
Otázka duchovní pomoci není zmíněna v žádných stávajících zákonných
normách (v zákoně 239/240/2000 Sb., o IZS a změně některých zákonů o
krizovém řízení, ani v Nařízení vlády 463/2000 o stanovení pravidel
zapojování do záchranných operací, poskytování a přijímání HP).
3.4. Účel
Stanovit základní pravidla k vytváření prostředí pro organizování a
zabezpečování poskytnutí duchovní pomoci postiženým a strádajícím
osobám při mimořádných událostech, resp. krizových situacích spojených
s válečným konfliktem, velkými živelními pohromami, průmyslovými
haváriemi a sociálními konflikty (dále jen krizovými situacemi).
Vytvořit pro duchovní resp. církevní personál (dále jen duchovní personál)
nezbytný status umožňující jim poskytnout duchovní pomoc.
Při vzniku krizové situace informovat zástupce církví o stavu, a to
v nezbytném rozsahu z hlediska poskytování duchovní pomoci.
K zabezpečení duchovní pomoci krizovými štáby, dle konkrétních potřeb a
zvážení příslušného orgánu krizového řízení: pověřit člena (nebo skupinu
pracovníků) krizového štábu, který bude pracovat se zástupci církví jak
v období „klidu“ tak v době krizové situace, nebo začlenit zástupce církví do
krizového štábu a tím informovat tyto subjekty přímo.
3.6. Předpokládané cílové skupiny osob pro poskytování duchovní
pomoci
Duchovní pomoc je určena a chápána jako pomoc a podpora raněným,
umírajícím a evakuovaným osobám. Cílovou skupinou je také postižené a
strádající obyvatelstvo a pozůstalí. Dalším polem působnosti duchovní
pomoci je pohřbívání, zejména pak hromadné pohřbívání osob.
V neposlední řadě je cílovou skupinou této pomoci také výkonný
záchranářský a řídící personál.
3.7. Předpokládaná místa pro poskytování duchovní pomoci
Duchovní pomoc bude poskytována v místech nouzového ubytování,
stravování apod., v evakuačních střediscích, nástupních a výstupních
evakuačních stanicích, nemocnicích a obdobných zařízeních, kde jsou
umísťovány postižené osoby. Dále bude duchovní služba působit v místech
kolektivní ochrany osob, především ve velkokapacitních úkrytech, v místech
pohřbívání, zejména hromadného pohřbívání osob, v místech provádění
záchranných prací, kde již nehrozí bezprostřední riziko ohrožení života.
3.5. Úkoly orgánů krizového řízení v oblasti náboženské pomoci
Uskutečnit konzultace se zástupci církví s cílem stanovit vzájemné
součinnostní vazby při poskytování duchovní pomoci.
Do krizových (havarijních) plánů zapracovat opatření k poskytování
duchovní pomoci.
-10-
-11-
ROLE DUCHOVNÍHO PŘI MIMOŘÁDNÝCH UDÁLOSTECH
Vítězslav Vurst, ADRA, Psychosociální intervenční tým
Základní otázky
Jaká je společnost, které chceme pomáhat
Má-li být působení duchovního přijato, je důležité uvědomění si stavu a
vztahu společnosti k hodnotám, které jsou pro duchovního důležité.
Zajímavé informace v tomto směru přinesl průzkum týkající se víry v Boha
v jednotlivých územích ČR a SR. Z průzkumu vyplývá, že pomoc
duchovního bude společností málo přijímána, bude-li obsahovat pouze
nabídku církevních obřadů, atd.
Pojem „krizová (mimořádná) událost“ a „krizová pomoc“
Je to jakákoli událost, která zasluhuje zvláštní pozornosti. Rozlišujeme je
podle „spouštěče“ a rozsahu. Jiná definice říká, že je to událost vzbuzující
nepokoj, při které jsou ovšem nezbytné dvě další podmínky: vnímání
jednotlivců a jejich neschopnost vyřešit tuto krizi.
Krizová pomoc je komplexem služeb, které odpovídají na klientův prožitek
vlastní životní situace, již vnímá jako neodkladnou a naléhavou a ve stavu
nouze ji není schopen řešit vlastními silami a z vlastních zdrojů. Cílem je
poskytnout klientovi bezpečí, podporu, naději a vedení, aby pocítil úlevu,
aby se zvětšila jeho schopnost zvládání situace a aby se vrátil na
předkrizovou úroveň žití (Baštecká).
Kdo je obětí?
Pojmu „oběť“ události je třeba rozumět v širším významu. V tom případě je
obětí:
•
bezprostřední účastník („oběť“)
•
případný viník události
•
nejbližší (rodina, přátelé…)
•
ale také členové pomáhajících profesí (hasiči, policie, záchranka,
ostatní složky IZS, ale i humanitární pracovníci)
•
další účastníci události (pozorovatelé, sousedé, atd…)
A další…
Hranice působení a odpovědnosti duchovního
Duchovní, který chce pomáhat při krizových událostech si musí odpovědět
na otázky týkající se okruhu jeho působnosti. Jak sám sebe vnímá. Je jeho
poslání a odpovědnost dána hranicemi církve, věřících, atd… nebo se
vnímá jako součást společnosti (města, kraje, atd…)? Od tohoto vnímání se
odráží jeho ochota vnímat a následně reagovat.
-12-
10
SEV. ČECHY
15
ZÁP.ČECHY
20
STŘEDNÍ ČECHY
21
PRAHA
26
VÝCH. ČECHY
28
SEV.MORAVA
29
JIŽ.ČECHY
38
JIŽ.MORAVA
ZÁP.SLOVENSKO
49
STŘ.SLOVENSKO
49
56
VÝCH.SLOVENSKO
0
10
20
30
40
50
Obsah zvěsti při mimořádných událostech
Jako by v příběhu o milosrdném samaritánovi Ježíš naznačil priority
v kontaktu s obětí mimořádné události. Služba u oltáře (kněz), stejně jako
služba slova (lévita) je zastíněna empatií, v jejímž důsledku je konkrétní
pomoc Dokonce jako by v té chvíli byly dány do pozadí věroučné otázky
(samaritán).
-13-
6
Tím není snížena role kněze ani lévity, stejně jako není prohlášena za
bezvýznamnou jakákoli teologická diskuse mezi církvemi. Jen v určitých
chvílích, v opravdovém zájmu o člověka, musí ustoupit stranou. Poučení
lze formulovat v následujících konstatováních:
•
•
•
•
•
ne dogma, ale skutečné evangelium
ne „církev“, ale společenství, které dokáže nezištně milovat
ne misie, ale nepodmíněná láska
ne slova, ale čin
atd…
Jaká je role duchovního při mimořádné události
Pomoc bezprostředně po mimořádné události
Většina duchovních je schopna citlivého přístupu k těm, kteří prožívají
jakýkoli druh problémů. V armádě ČR, kde má služba duchovních delší
tradici, potvrdí většina velitelů, že už sama přítomnost duchovního má
zklidňující vliv. Podobné zkušenosti popisují účastníci pomoci po záplavách
v roce 2002, kdy mezi pomáhajícími byla již celá řada duchovních,kteří před
tím prošli výcvikem.
Několik dnů po záplavách, po několikateré návštěvě duchovního u
muže, který při záplavách přišel o poměrně velký majetek, (nikdo z
účastníků ani nevěděl, že se jedná o duchovního), došlo ke změně
postoje, který dotyčný hodnotil slovy: „pomohl mi to rozchodit..“
Jiný příklad: Těsně po tom, co opadla voda se všichni pustili do
odklízení bahna a znehodnocených věcí – za pomoci hasičů,
vojáků, dobrovolníků. Zástupce obce upozornil duchovního,
působícího v týmu dobrovolníků na staršího muže, který seděl
před domem, bezmocně hleděl na všechnu tu spoušť a nikoho
nechtěl pustit do svého domu, aby mu s odklízením pomohl. Ten jej
navštívil. Poseděli spolu na lavičce před domem. Výsledkem více
jak dvouhodinového naslouchání byl souhlas s pomocí při vyklízení.
Druhý den se v jeho domě už pracovalo tak, jako ve všech
ostatních kolem.
Naslouchání, společné mlčení, ale i vhodné slovo, které dovede přinést
uklidnění, je bezprostředně po prožité události důležitým prvkem pro
zvládnutí mimořádné události. Účastníci mimořádných událostí tuto pomoc
velmi oceňují.
-14-
Duchovní, který byl součástí týmu dobrovolníků připomoci obětem
povodní, vzpomíná: „V jednom městě jsem měl na starosti
koordinaci dobrovolníků. A zvlášť jsme se věnovali lidem, kteří byli
osamělí, nedovedli si sami poradit a byli dost bezradní. Tyto lidi
jsem také pravidelně navštěvoval a mluvil s nimi. Po týdnu mně
jedna paní své sousedce představila: „To je náš farář, naše
duchovní vzpruha.“ (ačkoli jsem se jí nikdy jako farář nepředstavil a
o církevních věcech jsme se nikdy nebavili).
Jsou situace, které vyžadují mimořádně citlivý přístup. Většinu lidí zastihuje
setkání s nenadálou událostí nepřipravené. Zvlášť dojde-li k těžkým
zraněním či dokonce k úmrtí. A právě v těchto případech může být
přítomnost a pomoc duchovního velmi cenná. Podobně jako při všem, co se
týká zařízení posledního rozloučení, vlastního pohřbu a všeho, co s tím
souvisí.
Významným prvkem pomoci je také úzká návaznost na křesťanské
humanitární a charitativní
organizace, které jsou schopny urychleně
organizovat pomoc. Předností v praktické pomoci je také provázanost
duchovního se společenstvím
sboru nebo farnosti, díky které může
docházet k rychlému zprostředkování pomoci. Z období záplav lze uvádět
řadu zkušeností, kdy zjištěná potřeba z terénu, která se nedala okamžitě
nahradit z humanitárního skladu, byla přenesena na kněze vedlejší farnosti.
Ten ji oznámil při večerní bohoslužbě a druhý den mohlo dojít ke
zprostředkování pomoci mezi dárcem a potřebným.
Doprovázení při truchlení
Zpracování prožitého traumatu se odehrává v poměrně dlouhé době.
Nedotýká se pouze přímých účastníků, ale i jejich rodinných příslušníků,
kamarádů, známých, spolupracovníků a podobně. Ze zkušenosti víme, že
pomoc duchovního v těchto situacích nevyhledávají pouze aktivně věřící, u
kterých bychom s tím počítali, ale i ti, kteří v běžném životě společenství
věřících nenavštěvují. Už samotná skutečnost, že je možné za někým přijít,
že je někdo ochoten naslouchat, je velmi důležitá. Osobní účast při přípravě
pohřbu, ale i na samotném rozloučení otevírá možnost pro další pomoc při
doprovázení těch, kteří truchlí a prožívají ztrátu někoho blízkého.
-15-
Přínosem je také pomoc v sociální rovině. Duchovní není osamocený
jednotlivec, ale vždy patří k širšímu společenství lidí, kteří jsou většinou
citliví na lidskou bolest a ztráty. Toto společenství je zpravidla připraveno
nabídnout pomoc v překonávání možného pocitu izolace a vyčlenění.
Dlouhodobá pomoc
Členové záchranných týmů skončí svou práci, humanitární pracovníci
odejdou, zájem médií opadne, problémy obětí mimořádných událostí však
neodezněly. Někdy se může jednat o pomoc v oblasti materiální a fyzické.
Ze vzpomínek jednoho z duchovních z období návštěv po
záplavách: „V jednom domě, několik týdnů po záplavách, jsme
navštívili jednu důchodkyni. Bezradně seděla uprostřed
vystěhovaného bytu, stěny byly vlhké metr a půl vysoko a začínaly
silně plesnivět. Hasiči, vojáci i dobrovolníci město opustili a ona byla
bezradná a zcela bezmocná. Podařilo se nám dát dohromady
skupinu mladých lidí z církve, která vzápětí pomohla situaci řešit.“
Nejde však jen o materielní nebo fyzickou pomoc. Odpuštění, smíření,
hledání nového smyslu života, nového nasměrování nebo naděje, to je také
důležitou součástí procesu uzdravování. Možnost někam přijít, s někým o
těchto otázkách hovořit, bez ohledu na to, zda takový rozhovor vznikne
spontánně nebo je vědomě vyvolán, je velkou pomocí.
Jsou události, které jasně vymezují dvě skupiny: viníka(ky) a oběti. Pro obě
skupiny je následující období po události velmi těžké. Je to další z oblastí,
kde díky dlouhodobému působení duchovního může dojít k překonání
bolesti, strachu, nenávisti, potřeby pomsty a celé řadě pocitů, které
znesnadňují život oběma stranám.
Mnohé události také zcela logicky nastolí téma viny. Především ze strany
obětí. Sám viník ale může být tragickou událostí tak ochromen, že nebude
schopen svou vinu zpracovat a jakkoli ji přiznat (řidič autobusu – Nažidla) .
Nesmířená vina také ochromuje proces uzdravení. Tady je další oblast, kde
díky dlouhodobému působení duchovního může dojít k překonání bolesti,
strachu, nenávisti.
-16-
Viník autonehody, při níž přišlo o život několik lidí, byl navštíven doma
duchovním. Během rozhovoru vyšlo najevo, že tento muž již více jak tři
měsíce nevyšel na ulici a že ho za celou dobu, kromě právníků a lidí,
provádějících šetření případu, nikdo nenavštívil.V dlouhém monologu
našel v duchovním „vrbu“ ochotnou naslouchat, aniž by zaznělo slovo
obvinění. Díky návaznosti na duchovenskou službu ve věznicích může
dojít k „předání kontaktu“tak, aby i při výkonu trestu mohla být nabídnuta
pomoc při zpracování prožité události.
V situaci, kdy mimořádná událost otřese hodnotami, na kterých se člověk
doposud orientoval a pro které žil, může být ohrožen smysl dalšího života.
Doprovázení lidí, kterým se otřásly, nebo zhroutily dosavadní pilíře života je
dalším možným příspěvkem duchovních. Výhodou je, že návštěvy a
rozhovory mohou dle potřeby pokračovat i v následujících měsících.
Důležitou roli v tomto procesu jsou také vzpomínkové bohoslužby. Právě
při nich může být dobře spojeno vědomí pomíjivosti na straně jedné a nové
naděje na straně druhé. Je důležité, když se mohou tyto bohoslužby konat
alespoň rok po mimořádné události.
Po lokálních záplavách na Blanensku (2002) byly konány dvě
ekumenické bohoslužby. Na jejich organizaci se podíleli všichni, kteří
v této oblasti poskytovali pomoc. Mezi nimi byli i duchovní, kteří zde
působili jako psychosociální pracovníci. Ekumenická bohoslužba, na
kterou přišli i ti, kteří běžně do kostela nechodí, měla pokračování ve
společenském posezení u čaje. Možnost pohledu z časového odstupu a
duchovního „nadhledu“, byla účastníky hodnocena velmi kladně.
-17-
DUCHOVNÍ SLUŽBA V KRIZOVÝCH SITUACÍCH
pplk. Mgr. Tomáš Holub, hlavní kaplan Armády ČR
Tehdy odpoví i oni: „Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého,
pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?“
On jim odpoví: „Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto
nepatrných, ani mne jste neučinili“
Mt 25,44n
Ve svém příspěvku do diskuse o postavení duchovních v krizových situací
jsem se rozhodl podtrhnout sousloví duchovní služba s důrazem na
organizovanou formu účasti duchovních v krizových situací. Tedy na
přístup, který je zastřešen a podpořen určitou strukturou duchovní služby,
jejíž představitelé se stávají partnery dalších zúčastněných složek,
podílejících se na zvládnutí krize.
Tímto pojetím v žádném případě nechci zpochybňovat či umenšovat
naprosto zásadní podmínku smysluplné přítomnosti duchovních v krizových
situacích, kterou je zcela bez pochyby osobní křesťanská připravenost
kvalifikovaně pomoci s motivací, jež jsem uvedl jako motto mého příspěvku.
Nicméně moje zkušenost s fungováním vojenské duchovní služby během
krizových situací v minulých letech mě vede k přesvědčení, že velmi
podstatnou součástí efektivní pomoci duchovních v takových situacích je
schopnost koordinovat svoji pomoc s ostatními, kteří jsou do řešení krize
zapojeni. A tato schopnost koordinace se radikálně zvyšuje v okamžiku, kdy
jednotliví duchovní jsou součástí struktury, která má rozhodovací
pravomoci.
Jestliže se podíváme na charakteristiku krizí, ve kterých duchovní mohou
eventuelně působit, pak je možné navrhnout následující dělení:
A/ válečné konflikty a vojenská přítomnost mimo území ČR
Zde je možná přítomnost duchovních pouze jako součást vojenské
struktury, jiná naprosto nepřipadá v úvahu.
-18-
B/ živelné pohromy mimo ČR, při kterých pomoc je koordinována na úrovni
státu a neziskových organizací.
V tomto případě je již reálná eventuelní možnost přítomnosti duchovních,
kteří nejsou organizováni, ale je to přítomnost, která je v drtivé většině
případů velmi neúčinná a nebezpečná.
C/ živelné pohromy v ČR, při kterých pomoc je koordinována na úrovni
státu či kraje a na úrovni neziskových organizací.
To jsou situace, které známe dobře z minulých smutných událostí v naší
zemi. Zde se již objevuje reálná možnost pomoci duchovních – jednotlivců,
nicméně tato pomoc se setkává s velkými problémy v okamžiku, kdy není
koordinována s ostatními složkami.
D/ lokální krizové situace, koordinace pomoci je na úrovni místní
samosprávy.
Za této situace je již mnohdy možná velmi efektivní pomoc duchovního
jako jednotlivce z důvodu osobních kontaktů se samosprávou, pro znalost
místních poměrů a lidí. I za této situace však může být velmi vhodná
pomoc duchovních z nezasažených oblastí a ta již vyžaduje určitou
nutnou koordinaci.
Domnívám se, že z výše uvedeného jasně vyplývá, že organizovanost
duchovní pomoci je smysluplná vždy a nezbytná ve značném množství
případů. Proto je snad dobré si uvědomit, jaké výhody, nutné požadavky,
ale i jaká omezení zapojení do systému koordinované pomoci představuje.
1/ výhody
a/ informovanost
První obrovskou výhodou zapojení do systému je napojení na informační
toky, které jsou pro účinnou pomoc i v duchovní oblasti velmi významné.
Dává možnost být přítomen na správném místě a být tam včas, znát
souvislosti a reagovat odpovídajícím realistickým způsobem jak na dotazy
tak na potřeby postižených.
B/ poskytnutí logistického zázemí a mobilita
Další významná pomoc nabízená systémem. Mnohdy je zásadním
problémem pro práci v krizových oblastech mobilita a bezpečné stravování.
I to systém pomoci svým členů dokáže zajistit.
-19-
c/ znalost a kontakt s ostatními, kteří zasahují
Vzájemná znalost s ostatními, kteří se pohybují jako pomáhající v dané
oblasti, je dalším předpokladem efektivity. Jsou to oni, kteří duchovní
směřují k lidem, kteří potřebují pomoci.
d/ eventuelní finanční krytí
Ačkoliv duchovní vnímají své poslání jako službu bratrské lásky, přesto
určité finanční krytí - ať už osobních nákladů na pomoc či uhrazení ušlého
zisku- je velmi důležité pro to, aby nebylo nutné opouštět prostředí, jež
potřebuje pomoci, z důvodu ekonomických nebo ze stejných důvodů omezit
pomoc jen na nejnutnější minimum.
e/ eventuelní právní krytí
Právní ochrana či pojištění nejsou snad tím velmi častým, co duchovní při
nebo po svém působení v krizové oblasti potřebuje, nicméně určitá jistota
v této oblasti přispívá jednak k většímu klidu a tím k větší možnosti být
nápomocen druhým, jednak v situaci, kdy se opravdu něco vážného stane,
může být neocenitelnou pomocí. I tato pomoc systému je proto velmi vítaná.
h/možnost koordinace při dlouhodobém nasazení
Jako poslední bych uvedl velmi významnou pomoc systému zvláště při
dlouhodobém nasazení a tou je možnost koordinace své služby s ostatními
duchovními, rozložení sil a zastupitelnost v situacích, kdy je to třeba.
Je zcela samozřejmé, že zapojení do systému neznamená pro duchovní
pouze výhody ale také závazky a určitá omezení. Mezi nejdůležitější
závazky bych uvedl následující:
2/ závazky
a/ průhlednost a konkrétnost o obsahu pomoci
Duchovní,
kteří
chtějí
poskytovat
duchovní
či
duchovněpsychoterapeutickou pomoc musí být ve formě své pomoci průhlední.
Nesmí ji deklarovat pouze obecnými zbožnými slovy, ale musí se pokusit
obsah své pomoci formulovat pochopitelně i pro okruh lidí bez jakékoliv
náboženské zkušenosti. Jsem přesvědčen, že do určité míry, která je pro
partnery duchovní služby v dostačující, to je možné.
b/ jednotnost
Forma nabízené pomoci musí být v jakési minimální míře jednotná a to
proto, že systém nutně musí počítat s určitou zastupitelností konkrétních
duchovních navzájem.
f/ průchodnost do postižené oblasti
Jedním z nutných průvodních jevů krizové situace je mnohdy nutné
omezení svobodného pohybu v postižených oblastech. V takovém případě
mnohdy nestačí a ani nemůže stačit pouhá proklamace ochoty pomáhat
v daném místě jako duchovní, ale je nutný souhlas koordinujících a ten se
nesrovnatelně lépe získává nebo je přímo automatický, jestliže je duchovní
součástí systému.
c/ profesní spolehlivost
Dále musí být garantována určitá minimální míra odborné úrovně, za kterou
budou ti, kteří tuto strukturu reprezentují, ručit.
g/ přímá spolupráce s psychology
Oblastí, kde často při práci duchovních v krizové situaci dochází k napětí a
k problémům, je spolupráce s psychology. Mnohdy velmi patrná vzájemná
nedůvěra a pocit konkurenčního ohrožení je mnohem nižší, jestliže se dá
služba psychologa i duchovního koordinovat a je z obou stran garantována
lidmi, kteří mají ve vztahu ke svým odborníkům -jak k duchovním tak
k psychologům- přímý přístup, jsou součástí celkové koordinace pomoci a
zároveň mají na sebe delegovány rozhodovací pravomoci.
d/ dostupnost a kontinuita pomoci
Velký význam při vstupu do systému je kladen na trvalou dostupnost dané
služby a na její kontinuitu i při delším trvání krizové situace. Není reálné,
aby se např. duchovní, který má být k dispozici v situaci krizového ohrožení,
vzdálil tak, že jeho nasazení v rámci stanovených časových limitů nebude
možné nebo že jeho práce bude ukončena bez náhrady. Tato podmínka
samozřejmě přímo souvisí s již výše zmíněnou minimální jednotností
postupů.
-20-
-21-
e/ dodržování formálních postupů
Toto omezení může být často právě v oblasti duchovní pomoci vnímáno
jako značně palčivé neboť právě duchovní pomoc je velmi zásadně spojena
se spontánním osobním nasazením a dodržování určitých organizačních
pravidel se může jevit v některých situacích jako značně omezující.
Nicméně je nutné s tímto závazkem vůči systému dopředu počítat, aby
práce v terénu nebyla zatížena rozladěností právě z tohoto požadavku.
Jestliže jsme se nyní zamýšleli nad skutečnostmi, které při systémovém
začlenění duchovní služby do celkové krizové pomoci je nutné vnímat jako
závazky, pak je ale také nutno jasně říci, že existují skutečnosti, které je
nutné pravdivě popsat jako omezení, jež by při individuálním pojetí dané
pomoci neexistovala. Dle mého názoru jsou to především následující
skutečnosti:
3. omezení
a/ byrokracie
Myslím, že není nutné příliš dodávat. Čím větší systém, tím větší byrokracie
vzniká a odebírá sílu pro skutečné pomáhající aktivity. To se bohužel týká
duchovní služby stejně jako jiných složek
d/ nebezpečí nepatřičného ovlivňování
Jako důsledek výše zmíněného je při mělkém duchovním zakotvení a při
nedostatečné asertivitě zodpovědných osob možné, že zasahování do
čistě duchovních postupů při pomoci
postiženým
se ze strany
koordinátorů pomoci na různých stupních stane nebezpečným ohrožením
smysluplnosti duchovní pomoci.
Přes všechna zmíněná negativa i omezení jsem však přesvědčen, že určitá
forma zapojení do systému je velmi prospěšná a snad i čím dál tím více
v současné formě pomoci i nutná. Proto bych jako poslední bod svého
příspěvku uvedl podmínky, které je dle mého názoru organizačně nutné
splnit, aby toto zapojení bylo dlouhodobě a prakticky možné:
a/ společná podpora představitelů církví
Nejen podle mých osobních zkušeností ale především z logiky věci vyplývá,
že při vytváření struktury je nesmírně důležité hledat co nejširší podporu u
představitelů různých křesťanských církví, neboť čím větší oblast
křesťanského spektra pomáhající struktura bude zastupovat, tím větší
autoritu bude v celkové situaci mít.
c/ napětí s ostatními pomáhajícími skupinami
V širokospektrálním systému pomoci je zřejmé, že duchovní pomoc je
vnímána jako jedna z mnoha a to ještě mnohými jako pomoc, která má až
sekundární nebo dokonce terciální významovou úroveň. /samozřejmě se
najdou i jedinci, kteří ji považují za zcela zbytečnou a jsou ochotni o ní
uvažovat pouze v případě výslovné žádosti ze strany postižených/ Za
takovéto situace jsou duchovní jasně vnímáni v určitých okamžicích jako
konkurenti a možnost napětí je značně vysoká. A v praxi k takovémuto
napětí zvláště v podmínkách vyčerpanosti také samozřejmě nezřídka
dochází.
b/ smluvní základ s orgány státní správy
Jednotný postup církví vytváří také možnost uzavřít smysluplnou písemnou
dohodu se státní správou nebo s různými neziskovými organizacemi.
Takováto dohoda je velmi podstatným odrazovým můstkem pro další rozvoj
spolupráce a pro postupné vytváření vztahů na základě vzájemné důvěry a
otevřenosti. Domnívám se, že tato dohoda by se měla týkat především
následujících témat:
1/ pomoc je deklarována na bázi duchovní nebo duchovně-psychologické,
tedy není to alternativa či přímá konkurence psychologické pomoci
2/ ekumenická forma práce je nejen deklarována ale také konkretizována
pro řešení předvídatelných sporných okamžiků
3/ jsou stanovena jasná kriteria pro účast jednotlivých sdružení, skupin či
jednotlivců a to na základě nutné minimální odborné úrovně, na garanci
nezbytných praktických dovedností a na zvládnutí základů krizové
intervence
4/ je definována pozice zodpovědné osoby, jejíž mandát je založen na
pověření od představitelů církví. Od nich tato osoba pověření jednat
s ostatními pomáhajícími skupinami i se státní správou
5/ tato zodpovědná osoba je vybavena odpovídajícími pravomocemi
s možností výběru členů svého týmu dle jasných a předem daných kriterií
6/ jsou stanovena závazná kriteria pro obsah pomoci
-22-
-23-
b/ posuzování odborně málo kompetentními lidmi a vystavenost
neduchovním kriteriím
Vstup do sekulárního systému s kriterii nastavenými na kvantifikovatelné
hodnoty znamená pro duchovního buď smrtelnou ztrátu skutečné
vnímavosti pro jádro služby a postupný přechod na kvantifikovatelné
nicméně s největší pravděpodobností značně okrajové důrazy služby nebo
neustálý tlak způsobený nemožností měřitelnými kriterii vykázat
smysluplnost své práce.
Jsem si vědom, že podmínky, které jsem uvedl ve svém příspěvku jako
nutné pro fungování duchovní pomoci v celkovém systému mohou vypadat
z mnoha úhlů pohledu jako maximalistické a nereálné. A jsem si vědom, že
pravděpodobně není reálné veškeré naplnit v krátké době a v plném
rozsahu. Nicméně se domnívám, že je velmi důležité vnímat je jako
perspektivní horizont, ke kterému existuje rozhodnutí společně postupně
dospět a proto je nutné se varovat kroků, které by zakládaly či stabilizovaly
podmínky a vztahy, jež by oproti cílovému stavu byly v jasném rozporu.
Jsem přesvědčen, že jestliže bude ochota po takovéto cestě kráčet, budou
křesťané schopni moderním způsobem autenticky naplňovat větu našeho
Mistra, která předchází citovanému místu z Matoušova evangelia, jež stojí v
záhlaví tohoto článku:
Král odpoví a řekne jim: „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili
jednomu z těchto mých nepatrných bratří,i mně jste učinil.i“
Mt 25,40
DUCHOVNÍ PÉČE (NFS)1 A KRIZOVÁ INTERVENCE PŘI
MIMOŘÁDNÝCH UDÁLOSTECH V NĚMECKU
Diakon Reiner Fleischmann, Notfallseelsorge, Biskupství řezenské
Duchovní péče při neštěstích – služba církve
Duchovní péče při mimořádných událostech (NFS) se dělí na duchovní péči
při mimořádných událostech (pohotovostní služba duchovních) a duchovní
péči u hasičů a záchranné služby.
Posláním duchovní služby při mimořádných událostech je poskytnout péči
příbuzným zemřelých, nezraněným účastníkům události, evakuovaným
občanům a těm, kteří prožili traumatizující událost, ale také zaopatřit
zemřelé (zajistit důstojnost).
Posláním duchovní péče u hasičů a záchranné služby je poskytovat péči
zasahujícím složkám po náročných událostech, vzdělávání, školení a řízení
stresu.
Duchovní péče při mimořádných událostech v Německu se děje vždy
ekumenicky: v evangelické církvi prostřednictvím zemského zmocněnce,
v římskokatolické církvi prostřednictvím diecézního zmocněnce nebo
konference diecézních zmocněnců.
Duchovní péče při mimořádných událostech v Bavorsku má ekumenický
základ. Uskutečňuje ji v římskokatolické církvi 7 diecézních zmocněnců a
bavorská konference diecézních zmocněnců; v evangelické církvi 1 zemský
zmocněnec, děkanátní zmocněnec a bavorská konference evangelických
pracovníků duchovní péče při mimořádných událostech (BENS).
-24
-251 Opisem „duchovní péče při mimořádných událostech“ překládáme
německý pojem „Notfallseelsorge“, dále jen NFS
Rozlišení pojmů
Krizová intervence (KIT)
pacienty pod vlivem omamných látek, neposkytuje péči pacientům
v nemocnicích. Dodržuje zásadu, že zdravotní péče vždy předchází
duchovní péči a nekontaktuje postižené opětovně (je jednorázová).
Zajišťují ji spolupracovníci humanitárních organizací se zvláštním
vzděláním. Jedná se o dobrovolnou péči o příbuzné a oběti. Její pracovníci
jsou vždy dosažitelní prostřednictvím operačního střediska. Neposkytují
péči zasahujícím složkám.
Povolávání NFS a KIT
Duchovní péče při mimořádných událostech (Notfallseelsorge - NFS)
Jedná se o pohotovostní službu duchovních, jejichž posláním je péče o
zarmoucené a traumatizované občany a jejich doprovázení. Jsou napojeni
na místní duchovní, kteří přebírají následné duchovenské doprovázení.
Duchovní jsou okamžitě dostupní prostřednictvím operačního střediska.
Služba je ekumenicky pojata (angažují se v ní obě církve). Náboženství a
vyznání nehrají při zásahu žádnou roli. Nejedná se také o žádnou zvláštní
duchovní péči, ale o péči církevního společenství.
K povolávání NFS a KIT dochází zásadně prostřednictvím složek
záchranného systému (hasiči, policie, záchranná služba). Občané sami
nemohou službu kontaktovat. Nepovolává se při událostech psychiatrického
rázu.
Povolávání týmů CISM2 / SbE3
Dochází k němu prostřednictvím velitele zásahů, důstojníků, vedoucích
skupin a pomocníků podle potřeby péče (akutní intervence nebo debriefing).
NFS a KIT?
Možnosti povolání
NFS a KIT si při zásahu nekonkurují, ale obě se doplňují svými odbornými
kompetencemi.
Služba je povolávána bezprostředně po traumatizující události. Forma
propojení se záchrannými složkami se liší podle regionů: operační středisko
zdravotnické záchranné služby, integrované operační středisko, operační
středisko hasičů nebo policie. Pracovníci jsou k zásahu vyzývání
prostřednictvím vysílačky nebo mobilu.
Indikace k zásahu
Služba je využívána složkami záchranného systému při mimořádné události
se zasažením osob, při mimořádné události, představující pro
účastníky/oběti velkou zátěž (např. požár bytu). Dále při neúspěšné
resuscitaci, smrti, ohrožení života a/nebo účasti dětí při těchto událostech,
při násilných činech, hledání a vyprošťování mrtvých, zvláště jsou-li přitom
příbuzní, při nehodách hromadných dopravních prostředků, sebevraždách
a pokusech o sebevraždu, náhlé smrti dítěte, při vážných dopravní
nehodách, sdělování zprávy o úmrtí (s policií), při zásazích náročných pro
záchrannou službu / policii / hasiče, při hromadných neštěstích.
Kontraindikace
- 27-
Služba duchovní péče při mimořádných událostech nesupluje psychoterapii,
nepřebírá úkoly policie, nepečuje o duševně nemocné a
-26-
2 CRITICAL INCIDENT STRESS MANAGEMENT – model zacházení se
stresem v kritických situacích
3 STRESSBEARBEITUNG NACH BELASTENDEN EREIGNISSEN – tým
poskytující pomoc záchranářům při zpracování mimořádně zátěžových prožitků
Střediska NFS v rámci Biskupství řezenského:
- Amberg-Sulzbach
- Cham
- Deggendorf (Passau)
- Eggenfelden (Passau)
- Kelheim-Abensberg
- Landau-Dingolfing
- Landshut Nord und Süd (M)
- Regensburg
- Straubing
- Tirschenreuth
- Viechtach
- Weiden/Neustadt
Kontakt:
Notfallseelsorge im Bistum Regensburg
Diakon Reiner Fleischmann
Diözesanbeauftragter Kirche und Malteser Hilfsdienst e.V., Referat
Psychosoziale Unterstützung
Kirchfeldallee 3
93055 Regensburg
email:[email protected]
Tel. 0941-705760 oder 7010173
Fax: 0941-7057615
Mobil: 0179-4588578
Více informací o Notfallseelsorge na: www.notfallseelsorge.de.
ÚVOD DO PSYCHOLOGICKÉ POMOCI LIDEM, KTEŘÍ
PROŽILI TRAUMATIZUJÍCÍ UDÁLOST
Mgr. Blanka Nechvátalová, Psychologická služba Hasičského záchranného
sboru PK
V následující přednášce bude uveden stručný přehled různých aspektů
pomoci lidem, kteří prožili traumatizující událost. Jedná se o uvedení do
široké problematiky pomoci, která spojuje oblast zejména psychosociální a
psychologické pomoci a krizové intervence.
Základním předpokladem pro vymezení typu pomoci je její cíl. S čím, komu,
kde a v jakém čase chceme pomáhat. Pomineme tedy nyní, že dále existuje
pomoc odborníků (psychologové, psychiatři, psychoterapeuti, lékaři,
duchovní atd.) a laiků, organizací a jednotlivců (např. charitativní,
humanitární organizace), že je pomoc krátkodobá či jen jednorázová a
dlouhodobá atd. Zaměříme se na základní prvky a postup v pomoci lidem
po mimořádných událostech.
Např. rozlišujeme tyto druhy pomoci: psychologická, psychosociální,
duchovní, psychoterapeutická, krizová intervence a charitativní či
humanitární pomoc. Pomoc psychologickou, terapeutickou a duchovní
mohou vykonávat pouze profesionálové, kteří mají v dané oblasti potřebné
vzdělání a výcviky. Velké pole působnosti však nabízí pomoc
psychosociální, která se zabývá zejména různým poradenstvím, a pomoc
humanitární.
Psychologická pomoc by měla být cílená. Pracovník by měl být jakýmsi
průvodcem, který svým působením vede klienta k znovunabytí vlády nad
svým životem. Základním cílem je zvládnutí sebe a života. Dále je velmi
důležité zpracování zážitku a událostí z minulosti, které pak následně
umožní člověku, aby se rychleji začlenil, vrátil se „k normálu“ a otevřel se
budoucnosti.
Člověk v krizi potřebuje aktivní přístup pracovníka, potřebuje cítit jeho
opravdový zájem a starost. Výhodou terénní krizové pomoci je možnost
rychlé a pružné reakce na situaci, ve které se klient nachází. Pracovník je
„uvnitř“ dění, je jeho součástí a může volit různé techniky práce s klientem
(na rozdíl např. od telefonické krizové intervence, kdy je kontakt značně
omezen).
-28-
-29-
Každý, kdo prožije mimořádnou událost, je jí zasažen. Jedná se přitom o
jedince samotného, dále jeho příbuzné, osoby žijící či pohybující se
v místech, kde k mimořádné události došlo a nakonec nejsou ušetřeni
ani záchranáři a další přítomní odborníci, kteří na místě zasahují.
Musíme si však uvědomit, že většina lidí má své zažité mechanizmy, jak se
s traumatizující událostí vypořádat. Jsou schopni nadále normálně fungovat
a nepotřebují specifickou pomoc. Mnozí lidé však mohou pociťovat strach,
tíseň nebo stud za reakce, které se po zažitém traumatu mohou objevit.
Proto je dobré, když je takový člověk předem informován, že k takovým
reakcím může dojít, že jsou v dané chvíli zcela normální.
Reakce na akutní krizi mohou být různé. Rozlišujeme reakce v oblasti
tělesné, citové, v myšlení a v chování. Typickými tělesnými reakcemi jsou
bušení srdce, zrychlené dýchání, zrudnutí či naopak zblednutí, pocit
sevřeného krku a žaludku, svalové napětí v celém těle, dále je možné
pozorovat nekoordinované pohyby až křeče, třesy, brnění končetin, někdy
dokonce zvracení atd. Emoce jsou pak obvykle velmi silné a bývají značně
projevovány. Převažuje vyjádření zlosti, smutku (pláč, křik, nadávání), ale
mohou se objevit i značně zvláštní a neobvyklé reakce vzhledem k dané
situaci – smích v tragické situaci, který se ale může záhy změnit v usedavý
pláč. Chování může být velmi aktivní („běhání po lese“) nebo naopak
pasivní (člověk strnule sedí a zprvu s ním není možné navázat kontakt).
Také je třeba se připravit na klientovu možnou agresi (slovní i fyzickou) vůči
okolí i vůči sobě. V oblasti myšlení dochází k nelogickým úvahám,
nesoustředěnosti, těkavosti, schopnost komunikace se zhoršuje, ať už
člověku není rozumět nebo nekomunikuje vůbec. Časté je zamýšlení se nad
věcmi, které jsou v dané situaci nedůležité (např. neumyté nádobí apod.)
Člověk, který prožil traumatizující událost, má specifické potřeby. Základním
pocitem je starost o základní přežití a potřeba mluvit o prožité události
a dělit se přitom o pocity a myšlenky s ní spojené. Neméně důležitá je
pak potřeba podílet se na snahách o obnovu vlastního života.
Nyní se dostáváme k otázce, co jako pracovník mohu pro člověka v krizi
udělat. Každý z nás je vybaven schopnostmi, znalostmi a dovednostmi,
které může při práci skvěle uplatnit. Od narození získáváme zkušenosti
při řešení různých situací. I to nám může při práci pomoci – můžeme se tak
lépe vžít do situace postiženého, vzpomeneme si, jak jsme v podobné
situaci reagovali my a co nám pomohlo. Pro pomáhajícího pracovníka je
-30-
velmi důležitá určitá organizovanost – vědět, kde je jeho místo, na koho se
může obrátit, co může vykonávat, jaké pomůcky může používat, povědomí
o následné pomoci apod. Tým znamená pro pomáhajícího jednotlivce
pevné zázemí. Vědomí, že se při potížích má na koho obrátit, jeho práci
velmi usnadňuje.
Může pro nás být těžké najít způsob, jak navázat s člověkem v krizi
kontakt. Často nevíme, jak začít – bojíme se klientovy reakce. V každém
případě je dobré člověka pozdravit a představit se. Pokud máme na sobě
uniformu nebo jsme jinak označeni, je to snazší pro obě strany. Pokud klient
sedí, je dobré si k němu přisednout a mluvit s ním klidným, pevným hlasem.
Tím navodíme u klienta pocit bezpečí a položíme základy důvěry. Poté je
vhodné začít postupně sdělovat informace, které o situaci známe – co se
stalo, jak se to stalo, co bude teď, proč jsme tady my, co můžeme
nabídnout. Musíme být však připraveni na to, že můžeme být odmítnuti.
Pokud s klientem navážeme rozhovor, největší váhu klademe na
soustředěné, aktivní naslouchání – pozorně nasloucháme, pokládáme
upřesňující otázky, zrcadlíme ( např. Vidím, že se vám špatně mluví, asi
máte sucho v krku, nepotřebujete napít?), rekapitulujeme, jak jsme
vyprávěné pochopili ( např. Chápu to tak, že…) apod. Klienta informujeme o
možných reakcích, za které se nemusí stydět, které mu naopak pomohou
celou situaci „odžít“. Všímáme si přitom obou složek komunikace –
verbální a neverbální. Je velmi důležité, abychom sledovali celek. Verbální
komunikací rozumíme slovní vyjádření klienta, neverbální složkou pak jeho
chování, postoj, mimiku, gesta. Pomáháme klientovi hledat a tvořit možné
strategie ke zvládnutí situace. Pamatujme si: Pracovník je tu vždy jen
průvodce, nikdy za klienta nerozhoduje ani ho k ničemu
nepřesvědčuje, nesoudí a nepoučuje ho!
Pomoc člověku, který prožil traumatizující událost, může skončit
rozhovorem na místě události. Klient se dostane „do normálu“, nalezne
vlastní mechanizmy zvládnutí stresu. Pokud má klient zájem, můžeme mu
nabídnout brožuru s různými informacemi o následné pomoci (kontakt na
krizové linky, psychologickou pomoc, poradenství apod.) nebo se s ním
můžeme domluvit na další spolupráci – možná schůzka za několik dní,
doprovod na nějaký úřad atd.
-31-
Velice důležitá je péče o pomáhající pracovníky. Je zde totiž vysoké riziko
vyhoření. I my totiž můžeme zažívat různé pocity – nedůvěra ve své
schopnosti, nejistota, bezmoc, zlost, soucit, ambivalentní pocity (např. lítost
a zároveň vztek na klienta). Časté jsou pocity naléhavosti či zaplavení
(např. tolik lidí potřebuje moji pomoc, komu se mám věnovat dříve?) – klient
má snahu přenášet odpovědnost za řešení situace na pracovníka. Proto je
dobré mít za sebou pevný tým, který nám umožní zážitek zpracovat,
reflektovat a sdílet s ostatními v týmu. Důležité jsou vlastní způsoby
relaxace – sport, procházky v přírodě, různé koníčky a také další
vzdělávání.
Kontakt:
por. Mgr. Blanka Nechvátalová
Psychologická služba HZS Plzeňského kraje
S Košutka, U Hasičů 1, Plzeň
tel.: 377 304 489
mobil: 721 190 767
e-mail: [email protected]
KDE HLEDAT POMOC PŘI
KRIZOVÝCH SITUACÍ?
ŘEŠENÍ
JEDNOTLIVÝCH
Ing. Štěpánka Syrovátková, Občanská poradna Plzeň
Osobní krize nebo možná výstižněji nazváno tíživá životní situace je něco,
s čím se potkáváme téměř každodenně. Každý z nás má s tíživými životními
situacemi nějakou zkušenost a máme také zkušenost, že někdo je pro
řešení těchto situací vybaven lépe (bere je jako výzvy a vrhá se do jejich
řešení), a jiný potřebuje veškerou teoretickou, praktickou i duchovní
podporu, aby situaci alespoň stabilizoval, když už ne přímo vyřešil.
Víme, že některé situace lze řešit celkem jednoduchým postupem, jiné jsou
daleko obtížnější, jejich řešení zabere měsíce někdy i roky práce. A některé
situace jsou vůbec neřešitelné – v lepším případě se dají zmírnit jejich
následky, ale nedají se odstranit příčiny, které ke vzniku této situace vedly např. dlouhodobou nezaměstnanost, sociální vyloučení z různých příčin,
složitou a obtížnou životní historii…
Systém, ve kterém se jako občané pohybujeme a který je budován tak,
abychom nemuseli trpět neznalostí svých práv a povinností, je možné
schématicky rozdělit do 2 základních linií – jednou linií je linie orgánů státní
správy a samosprávy a druhou je linie služeb NNO, které vhodně doplňují ta
místa, která státní správa a samospráva nepokrývá.
Vybrané typy tíživých situací jsou takové, se kterými se setkáváme
v naší praxi poměrně často a které jsou jako tíživé objektivně vnímány
také proto, že jsou při nich ohroženy základní lidské potřeby.
A kam se při řešení jednotlivých tíživých situací obrátit? Nabízíme vám
alespoň základní orientaci ve vybraných situacích.
-32-
-33-
Vybrané krizové situace
Lidé se v dnešní době často nachází ve finanční nouzi. Je proto důležité
vědět, kam se mohou obrátit a na co mají nárok. Stát pomáhá v podobě:
•
dávek sociální podpory, o které se žádá na úřadech práce (ÚP)
– odbor státní sociální podpory
•
dávek sociální péče, o které se žádá na úřadech městského
obvodu (ÚMO) a městských úřadech (MÚ)
Kontakt na tyto úřady naleznete vždy ve Zlatých stránkách.
Existují také situace, kdy člověk potřebuje jinou formu pomoci než je
finanční. Tzv. služby sociální pomoci pod které patří např. pečovatelské
služby, azylové domy, krizová centra. Lidé se mohou obrátit na:
•
městské úřady (MÚ)
•
místní NNO
Kontakt na tyto úřady naleznete vždy ve Zlatých stránkách pod
zdravotnictví, úřady a instituce – Linky důvěry, krizová centra,…
V případě problémů ohledně důchodů (starobní, invalidní, vdovský,
vdovecký, sirotčí) je zapotřebí se obrátit na okresní správu sociálního
zabezpečení.
Kontakt opět naleznete ve Zlatých stránkách.
Pracovně-právní vztahy a nezaměstnanost jsou také často řešeným
problémem, se kterým se setkáváme. Pomoc v takových případech hledejte
na:
•
kontrolním, právním oddělení Úřadu práce (Zlaté stránky)
•
zprostředkovatelském oddělení Úřadu práce
Často problémy vznikají v rámci mezilidských vztahů. Bývají provázeny
silnými emocemi a je proto důležité jednat s těmito lidmi citlivě. Pomoc se
dá vyhledat na :
•
městských úřadech (MÚ)
•
Policii ČR
•
státním zastupitelství (pro podání trestního oznámení)
Pro řešení problémů v rámci rodiny jsou zřízené specializované poradny.
•
poradny pro manželství, rodinu a mezilidské vztahy
•
opatrovnický soud (ohledně řízení týkajících se dětí)
Kontakt na tyto úřady naleznete vždy ve Zlatých stránkách.
Manželské poradny ve žlutých stránkách.
Krizovou situaci je bezpochyby také bezdomovectví. Tito lidé potřebují
pomoc při překonávání těžké životní situace, ale to nejzákladnější, co
v dané chvíli potřebují je střecha nad hlavou. K tomu pomáhají:
•
městské úřady - možnost podat žádost na umístění do
azylového domu
•
azylové domy (NNO)
Kontakt naleznete vždy ve Zlatých stránkách.
Domácí násilí je popřením toho, co manželství, rodina a citové vztahy
znamenají, relativizuje základní lidské hodnoty a porušuje základní lidská
práva. Jedná se o velmi závažnou krizovou situaci, kterou nemůžeme brát
na lehkou váhu. Často je nutné jednat okamžitě. Postižená/ý by se měl
obrátit na:
•
policii ČR (trestní oznámení)
•
státní zastupitelství (trestní oznámení)
•
lékaře
•
NNO
Kontakt naleznete vždy ve Zlatých stránkách.
I v případě, že proti nám v nějaké záležitosti stojí velká společnost, můžeme
se bránit. Spotřebitelskou problematikou se zabývají tyto instituce:
•
•
Sdružení obrany spotřebitelů (Zlaté stránky)
Česká obchodní inspekce (Zlaté stránky)
Kontakt na tyto úřady naleznete vždy ve Zlatých stránkách.
-34-
-35-
Ve všech problémových situacích se můžete obrátit také na nevládní
neziskovou organizaci Občanskou poradnu Plzeň, která poskytuje od
března 1998 bezplatně, diskrétně, nestranně a nezávisle rady,
informace a pomoc všem, kteří se na ni obrátí. Naslouchá problémům
klientů, pomáhá jim zorientovat se v situaci, informuje je o jejich právech a
povinnostech a snaží se komplexně nastínit možná řešení.
V roce 2004 kontaktovalo Občanskou poradnu Plzeň celkem 2 267
klientů. Některé dotazy není možné zodpovědět již při první konzultaci, a
proto byl v uplynulém roce celkový počet konzultací s klienty 3 421.
Nejčastější dotazy klientů se týkaly problematiky majetkoprávních
vztahů, právního systému a právní ochrany, bydlení, rodiny a
mezilidských vztahů, pracovněprávních vztahů a zaměstnanosti a
sociálních dávek.
Supervize jako pomoc pomáhajícím
MUDr. Jan Freml
Systematická supervize je nedílnou součástí duchovní práce s klienty.
Využívá vztah klient – pomáhající. Vede k objasnění některých fenoménů,
např. skrytého kontraktu. Dále pak monitoruje skupinovou práci týmu a její
dynamiku. V současné době tvoří systematická supervize běžnou součást
práce jakýchkoli pomáhajících organizací.
Pro klienty je Občanská poradna Plzeň otevřena čtyři dny v týdnu a své
služby poskytuje také v nově otevřeném kontaktním místě v Rokycanech. V
poradně pracuje 6 stálých zaměstnanců a 8 dobrovolných pracovníků.
Kontakty:
Občanská poradna Plzeň
Barrandova 8, 326 00 Plzeň
Tel.: 377 456 468, 777 964 563
[email protected]
kontaktní místo Rokycany
Masarykovo nám. 80, Rokycany
Tel.: 777 944 563
Přehled poskytovatelů sociálních služeb v Plzeňském kraji najdete na:
http://www.plzensky-kraj.cz/socialni_sluzby.asp.
-36
-37-