Budoucnost - Voestalpine

Budoucnost
Bereme budoucnost do svých rukou!
Město budoucnosti
Připojené, tiché a neprodukující
žádné emise – takové jsou vize
metropolí budoucnosti. — strana 28
Pět národů,
jedna vize?
Brazílie, Rusko, Indie, Čína a
Jihoafrická republika – pohled
zevnitř — strana 48
Energie –
vždy napřed
Inteligentní inovace pro
příští generace — strana 33
www.voestalpine.com
1
Vydání 01, 2013
magazín voestalpine
Informace o voestalpine
Pod heslem „Bereme budoucnost do svých
rukou“ zdůrazňuje naše nová kampaň
zaměřená na propagaci image a značky
z roku 2012 to, co nás činí jedinečnými –
jsme to my, zaměstnanci, naše síly a schopnosti! Naše mnohostrannost je výsledkem
pracovního nasazení, smyslu pro detail
a radosti z výzvy – ať v profesním nebo
soukromém životě.
2
Díky přiloženému DVD se všemi 12 filmy
ve 12 jazycích můžete lépe poznat všechny
naše „hlavní hrdiny“ a na okamžik se stanete součástí jejich života. Zaručujeme vám
autentické a dojímavé pohledy do našich
všedních dnů a nabízíme vám šanci odhalit
překvapivá a nečekaná témata související
s naším koncernem.
„Bereme budoucnost do
svých rukou”
Drazí čtenáři,
spisovatel William Gibson jednou řekl: „Budoucnost je
již tady – jenom není rovnoměrně distribuována.“ Gibson
se nemýlil, ovšem jeho komentář přesto vyjadřuje pravdu pouze z poloviny: budoucnost není někde jinde – například v Japonsku nebo v Silicon Valley – je přítomná
všude a přelévá se sem a tam. K novým přelomovým
objevům dochází nejen ve vyspělých ekonomikách, ale
i v hospodářsky postupně sílících zemích skupiny BRICS.
K opravdovým inovacím dochází tam, kde jednotlivci
i společnosti dělají něco více, než jen pasivně monitorují probíhající změny – sami se na nich podílejí. Díky
tomu, že součástí skupiny voestalpine je 500 společností
a výrobních závodů ve více než 50 zemích na 5 kontinentech, napomáháme dalšímu vývoji tohoto procesu na
celém světě. Naše projekty se týkají věcí nenápadných
i okázalých, od obyčejných železničních výhybek až po
pláště motorů raket Evropské kosmické agentury. Ať
už je význam těchto produktů jakýkoli, takováto řešení
dokazují, že přelomové inovace jsou možné i v případě
zdánlivě jednoduchých zařízení. Přestože se železniční
výhybky na první pohled nezdají být nijak zajímavé, bez
nich by nebyla doprava v celosvětovém měřítku možná.
Bez nich by se globální logistika doslova zastavila.
I přesto, že jsou tyto součásti mechanické, jedná se
o součást lidského myšlení. Geniální nápad, který byl
u počátku jejich vzniku, se zrodil v hlavě člověka,
a i díky nim lidstvo postupuje vpřed. Pro jejich úspěch
je významný každý jednotlivec – od konstruktéra, přes
výrobce až po uživatele. Problémy řešíme společně jako
tým a zabýváme se přitom jejich podstatou. Zavádění nových standardů je jen nevelkou součástí tohoto procesu.
Význam detailů a angažovanost jednotlivců je něco, co
se odehrává i v širší společnosti. V tomto časopise najdete příběhy z celého světa, které popisují pozoruhodný
proces změny, který právě probíhá. Lidé spolu spolupracují a zakládají virtuální komunity, které jim přinášejí
vzájemný prospěch – od kazašského studenta, který studuje genetiku online, až po nizozemskou učitelku hudby, která objevila ve vesmíru oblaka plynů. S tím, jak
k sobě vzdálené komunity nacházejí prostřednictvím
globalizace cestu, dozvídají se více o své společné pod-
statě i o kulturních rozdílech. Brazilská babička i čínské dítě, s nimiž jsme hovořili, pocházejí z rozdílného
prostředí a kultur, nicméně jejich životní cíle si jsou
pozoruhodně podobné.
Součástí výzvy pro společnost voestalpine je si tyto rozdíly uvědomit a reagovat na ně. Energie, mobilita a síla
mohou mít v zemích, v nichž působíme, velmi odlišné
významy. Díky týmovému duchu, zápalu a otevřenosti
jsme schopni tuto rozmanitost přeměnit v inspiraci ke
změnám. Naše řešení se objevují díky diverzitě a nikoli
jí navzdory. Vůle překonávat výzvy nás činí jedinečnými
a umožňuje nám vzít budoucnost do vlastních rukou. Ne
vždy je to snadné, ovšem domníváme se, že udržitelná
řešení za tuto námahu stojí.
Nezáleží na tom, co nám zítřek přinese, jsme připraveni.
Je to právě tato tichá síla, tento smysl pro detail, co nás
spojuje, a umožňuje nám redefinovat limity toho, co je
dnes i v budoucnu možné. Nemáme čas na to, abychom
se prostě spokojili s našimi úspěchy, protože nám již
v hlavách víří množství dalších nápadů – a proto jsme
vždy o krok napřed. Doufáme, že vás čtení o tomto procesu a jeho pozoruhodných ohlasech ve světě zaujme.
Se srdečným pozdravem
Wolfgang Eder, generální ředitel voestalpine AG
3
Obsah
Jsme zde
Vydání 01 / 2013
Jak budeme žít
v budoucnosti?
Nové vize města
budoucnosti.
(str. 28)
Jsou online kurzy
předzvěstí konce
tradičních univerzit?
(str. 56)
10 Nevídané vynálezy,
které usnadňují náš
život!
(str. 70)
Naše budoucnost
Co očekávají lidé ve společnosti
voestalpine od budoucnosti
12
Co nás žene vpřed
Síla jedince
15
Občanská věda
Jak se každý z nás může stát vědcem
6
Naši přispěvatelé
18
6
Tiráž
Kdo by si to byl pomyslel...
Čtyři lidé, jejich kariérní plány a dosažené úspěchy
Autoři a fotografové, kteří se podíleli
na vzniku tohoto magazínu
23
Génius provozující tai-či
Neurobiolog Norman Doidge nám radí, jak si
udržet mozek fit
24
Proměna mozku
Rozhovor s Normanem Doidgem
4
Myslíme napřed
28
Město budoucnosti
33
Energie – vždy napřed
Zůstáváme zvědaví
64 Připojené, tiché a neprodukující žádné emise –
takové jsou vize metropolí budoucnosti.
Vynálezy, které nezaujaly
... a proč. Vždy jde o detaily!
66
Trendy ve vizuálních efektech
Temný rytíř, Avatar a podobné filmy
Inteligentní inovace pro příští generace
38
Koloběh oceli
70
Maličkosti, které mají velký význam
Nevídané vynálezy, které usnadňují náš život
Materiál s více životy, než byste tušili
40
Koleje budoucnosti
72
Jak je díky novému skafandru možné
podnikat turistické cesty do vesmíru
Vlaky – představují minulost mobility
nebo nejnovější trend?
48
Pět národů, jedna vize?
Humanizace vesmíru
74
Expo 2015
Jsou výstavy Expo znamením budoucnosti?
Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická
republika – pohled zevnitř
56
Revoluce ve vzdělávání
Jak přispěje internet k celosvětové
demokratizaci vzdělávání
5
Tiráž
Novináři píšící pro náš
časopis
Naši přispěvatelé:
Ať bude budoucnost jakákoli, na každého z nás
čeká něco jiného. V tomto vydání vám chceme
ukázat, jak svět a jeho budoucnost vidíme nejen
my ve společnosti voestalpine. Cestujte s námi
z Brazílie do Indie a z New Yorku do Johannesburgu. Využili jsme jedny z nejlepších novinářů
na světě, kteří vám přiblíží své příběhy a podělí
se s vámi o své názory a sny.
Na této dvoustránce vám představujeme některé novináře, kteří pro nás píší. Jsou zde však
i mnozí další, například Xenia Stroganova, která
vypráví o životě v Rusku (strana 54), německý
rodák Dr. Niklas Schaffmeister se svou manželkou Zhe Wangovou popisující změny v Číně
(strana 52) nebo Anne Kammerzeltová a André
Uhl působící v Berlíně, kteří nám představují svůj pohled na to, jak bude vypadat město
budoucnosti (strana 28).
Tiráž
Johanna Bloomfieldová
Konzultantka designu, New York/USA
Johanna Bloomfieldová se již více než deset let specializuje na oblast funkčního oblečení a technického
vybavení. Je zapojena do projektů věnujících se vývoji nových technologií, například co se týká nových
skafandrů pro komerční cesty do vesmíru, které nám
přibližuje v tomto vydání časopisu
— STRANA 72 —
Majitel a mediální vlastník:
voestalpine AG
voestalpine-Straße 1
4020 Linec
Vydavatel:
Gerhard Kürner
Šéfredaktorka:
Maria Reibenbergerová
T. +43/50304/15-5432
[email protected]
Koncepce, redakce a design:
Andrea Fenn
Commandante Berlin GmbH
Majitel: Toni Kappesz
Schröderstraße 11
10115 Berlín
Spisovatel, Šanghaj/Čína
Překlad:
Audi Akademie GmbH, Ingolstadt
Andrea Fenn se narodil v Itálii a působí jako novinář
a fotograf. V Číně studuje a pracuje od roku 2005,
žije v Šanghaji. Hovoří plynně mandarínsky a ve volném čase pracuje na svém prvním románu v čínštině.
Společně s Richardem Macauleyem se zaměřili na
budoucnost železnice.
— STRANA 40 —
Tisk:
Kontext Druckerei GmbH, Linec
6
Přispěvatelé
Paul Sullivan
Judith Rekerová
Spisovatel, Berlín/Německo
Spisovatelka, Johannesburg/Jihoafrická republika
Paul Sullivan působí v Berlíně a pracuje jako spisovatel, autor, editor a fotograf. Zaměřuje se především
na hudbu, cestování a kulturu. Jeho články a fotografie se objevují například v deníku The Guardian,
v britském vydání časopisu National Geographic,
v deníku The Independent a v BBC. Do tohoto čísla
přispěl článkem o Expu 2015 v Miláně.
Judith Rekerová pochází z Německa. Od roku 2007
žije v Johannesburgu, předtím pobývala v Keni
a Kongu. Pracuje na volné noze jako spisovatelka
a věnuje se kulturnímu dění či ekonomii, píše například pro časopis Architectural Digest nebo pro deník
Financial Times. Našim čtenářům přibližuje, co pro
Jihoafrickou republiku znamená být jednou ze zemí
BRICS.
— STRANA 74 —
— STRANA 55 —
Ana Carolina Minozzová
Remo Bitzi
Novinářka, Londýn/UK a Porto Alegre/Brazílie
Spisovatel a vydavatel, Luzern/Švýcarsko
Ana Carolina Minozzová se narodila v brazilském
městě Porto Alegre. Od roku 2007 pobývá střídavě ve
své rodné zemi a v Londýně. Je novinářkou se zaměřením na umění a módu a v současné době studuje
obor psychoanalýzy. Ana nám představuje svůj pohled na život v Brazílii jako v jedné ze zemí BRICS.
Remo Bitzi se narodil ve Švýcarsku, dnes zde žije ve
městě Luzern. Původně pracoval v bance, ale později
začal s psaním a nyní vydává vlastní časopis s názvem Zweikommasieben, který se věnuje aktuálnímu
dění. V tomto vydání našeho časopisu popisuje, jak
se každý může stát vědcem.
— STRANA 51 —
— STRANA 15 —
7
Section
8
Jsme zde
Přinášíme lidem stabilitu a bezpečí.
Díky své decentrální struktuře můžeme fungovat a reagovat rychleji, zůstáváme
blízko všem našim partnerům a snažíme se uspokojovat jejich potřeby
s maximální flexibilitou a dynamikou. Problémy řešíme od základů
a nepolevujeme, neboť bojovat za budoucnost se vyplatí.
10 Naše budoucnost
Co očekávají lidé ve společnosti
voestalpine od budoucnosti
12 Co nás žene vpřed
Síla jedince
15 Občanská věda
Jak se každý z nás může stát vědcem
18 Kdo by si to byl pomyslel
Čtyři lidé, jejich kariérní plány
a dosažené úspěchy
23
Génius provozující tai-či
Neurobiolog Norman Doidge
nám radí, jak si udržet mozek fit
24 Proměna mozku
Rozhovor s Normanem Doidgem
9
Jsme zde
Naše budoucnost
FOTOGRAFIE Rony Zakaria, Andrea Fenn, Daniel Ha, Claus Sjödin, Rafael Bastos
Co očekávají lidé ve společnosti voestalpine od
budoucnosti
1. Na co se v budoucnosti těšíte?
2. Chtěli byste vědět, co přesně vám budoucnost přinese?
3. Už víte, co budete dělat zítra?
4. Pokud se ohlédnete zpět, jaké události ve vašem životě byly pro vaší budoucnost rozhodující?
5. Co si myslíte, že se ve vašem životě v budoucnu zlepší?
6. Jaké věci by se v budoucnu měnit neměly?
7. Představte si, že byste se mohli do budoucnosti vydat ve stroji času. Co byste si vzali s sebou?
Yi Gao (4)
mateřská škola
Wujiang, Suzhou, Čína
1. Chtěla bych být lékařkou. 2. Ano, chtěla bych vědět, co
se stane. 3. Ano, půjdu ven a budu si hrát s tátou a mámou
4. Maminka mne přivedla na svět do téhle šťastné a spokojené rodiny 5. Vyrostu a budu ještě větší 6. Láska rodičů
7. Samozřejmě, lízátko
„Chci vědět,
co se stane“
Boo Rundqvist (57)
Ředitel odboru komunikace
Uddeholms AB
Hagfors, Švédsko
„Žít dneškem
a vychutnat si
okamžik“
10
1. Letos v březnu budu znovu dědečkem a přál bych si být
zdravý. 2. Nikdo neví, co nám budoucnost přinese. Proto
je důležité žít a užívat si přítomnost. 3. Pokud máte na
mysli pouze zítřek nebo příští týden, to ano. Život vyžaduje
spoustu plánování a určitou strukturu, to je pravda. Ve svém
volném čase jsem ale nejraději svobodný a bezstarostný.
4. Samozřejmě takové události jako je svatba, narození potomků a tak dále. V profesionální rovině byla velkou změnou změna povolání – přestal jsem se živit jako novinář
a začal pracovat pro společnost Uddeholm. 5. Obecně úplně
všechno! Protože pokud v to přestanete věřit, určitá část
vašeho já přestane žít. 6. Mám rád život na venkově, kde se
mohu věnovat pěší turistice i lyžování. A také moje zdraví,
které je klíčem k bohatému a pestrému životu. 7. Kameru,
s níž bych mohl všechno zdokumentovat!
Jsme zde
1. Přeji si lepší zítřek, žádné násilí a dostatek zdraví. 2. Pokud by to bylo jisté, tak ano. Jinak je ale lépe věci nechat,
aby se děly podle Boží vůle. 3. Dnes vím, co budu dělat
zítra, ale v delším horizontu již neplánuji. 4. Do Brazílie
jsem se přistěhovala společně se svým manželem. Dlouhou
dobu pracoval a já jsem pečovala o dům. Teď je ze mne
vdova a mé děti už mají vlastní rodiny. Zbytek mé rodiny
žije v daleké Itálii a tak se o dům starám sama. 5. Dobré
zdraví pro mne, mé děti, vnoučata i pravnoučata. 6. Jediné,
co nemůžeme změnit, je smrt. To, co uděláme teď, může
změnit budoucnost všeho ostatního. 7. Vzala bych s sebou
i svou rodinu a doufala, že svět bude lepší, bez korupce
a násilí, a bude v něm více vzájemné slušnosti a úcty.
J. C. Abbott (15)
Student
Surrey, Kanada
„Budoucnost
není nikdy
jistá“
1. Že budu úspěšná v osobním i pracovním životě. 2. Ano,
a myslím si, že už to vím, protože svou budoucnost ovlivňuji
jen já sama a nikdo jiný. 3. Ano, minimálně v zaměstnání,
protože náplň mé práce se nemění, ovšem u všech ostatních
věcí to závisí na okolnostech. 4. Moje zkušenosti z posledních dvou zaměstnání mi pomohly najít lepší přístup k práci, motivaci i způsob myšlení. 5. Můj osobní život – rodina,
finanční otázky a zejména můj způsob uvažování o vlastní
budoucnosti 6. Myslím, že změnit by se mohlo všechno.
Pokud je něco dobré, pak to může být ještě lepší. Pokud
už to lepší je, proč by to nemohlo být nejlepší? Změnám se
nekladou žádné meze. 7. Svou matku.
Angela de Martino
Casanova (77)
Žena v domácnosti
Campinas, Brazílie
„Věřím v
lepší svět“
1. Těším se, že budu nezávislý na rodičích a budu žít
v jiných městech. 2. Nechci vědět, co mi budoucnost přinese.
3. Vím sice poměrně dobře, co budu dělat zítra, ovšem
budoucnost není nikdy úplně jistá. 4. Různé momenty, například když jsem začal chodit hrát fotbal, byl jsem na studijním pobytu v Quebecu a v páté třídě jsem vyhrál městské
kolo soutěže Speechfest. Tyto chvíle výrazně ovlivnily můj
život, osobnost i to, čemu dávám přednost. 5. Věřím, že
v budoucnu budu nezávislejší a moje sociální situace se
zlepší. 6. Vztahy s mými přáteli a má sebedůvěra, když
mám vystupovat před větším počtem lidí, by se měnit neměly. 7. Pokud bych měl možnost cestovat do budoucnosti, vzal
bych si s sebou poznámkový blok a tužku, abych si mohl
dělat poznámky.
Nelly SIMAMOROVÁ (35)
Manažerka nákupu
Cikarang, Bekasi
„Vytvářím
svou vlastní
budoucnost“
11
Co nás
žene vpřed
Text Natalie Holmesová FOTOGRAFIE Christoph Dammast
12
Jsme zde
V
roce 1955 odmítla v americkém státě Alabama černoška
Rosa Parksová přenechat své
místo v autobuse vyhrazené pro „barevné“ bílému cestujícímu. Tento její
akt neposlušnosti se stal symbolem
amerického hnutí za občanská práva
a klíčovým momentem v boji proti
rasové segregaci v USA. „Lidé vždy
říkají, že jsem se odmítla zvednout,
protože jsem byla unavená, ale to není
pravda,“ vzpomínala později. „Unavená
jsem byla, ale jenom z toho, že jsem
musela neustále ustupovat.“
Odhodlání povstat (nebo v případě
Parksové zůstat sedět) kvůli něčemu,
v co věříme, je součástí naší přirozenosti. V dějinách je možné najít mnoho
příkladů, kdy obyčejní lidé dokázali prosadit trvalou pozitivní změnu. Nástup
moderních informačních technologií napomohl odstranění mnohých tradičních
bariér, usnadnil lidem vyjádření jejich
morálního přesvědčení a umožnil jim
prožít naplněnější a spokojenější život.
Dnes ráno jsem dostala e-mail, který
mne velice potěšil. Poslala mi jej organizace Change.org. Byla jsem jedním
průběhu byl nevyužitý pozemek na
katastru města transformován na úrodnou bio zahradu. Díky mně i mnoha
dalším signatářům zůstane tato zelená
oáza v centru města i do budoucna
zachována.
Odhodlání povstat
kvůli něčemu,
v co věříme, je
součástí naší
přirozenosti
Podpis petice je pochopitelně mnohem
méně riskantní než odvážné činy jednotlivců jako Rosa Parksová, díky nimž
se náš svět měl stát lepším místem pro
život. Ovšem v současnosti jsme vzájemně mnohem více propojeni – především
díky internetu, který lidem přináší možnost dosáhnout opravdové změny jedním
kliknutím myší. Na povrchu se může
zdát, že nás internet izoluje, protože jsme
ve fyzickém kontaktu jen se svými elek-
sociálních projektech a nabídli virtuální
pomocnou ruku. Tato jedinečná pouta
mezi námi přinášejí naději, inspiraci
a podněty pro konání dobrých skutků.
Tyto vazby jsou navíc dále zesíleny
a rozšířeny díky technologii, která realizaci těchto změn umožňuje.
V dnešní době může kdokoliv s dobře prezentovanou myšlenkou dosáhnout
realizace svého snu – pokud získá podporu dalších jednotlivců, jejichž mnohdy jen symbolické příspěvky mohou
nakonec vyústit v získání poměrně
vysoké částky. Je možné zmínit velký počet případů, kdy byla realizace
zajímavých projektů možná jen díky
příspěvkům drobných dárců – a zdaleka se nejedná jen o komerční produkty. Stejně oblíbené jsou i charitativní
a sociálně přínosné projekty – možná
dokonce ještě více. V roce 2008 například britská režisérka Franny Armstrongová
dokázala
shromáždit
téměř
700 000 liber za účelem natočení
a uvedení přelomového snímku o klimatických změnách Čas hlupáků. Ve druhé polovině roku 2012 získal interdisciplinární tým vedený Philem Bosuou
s pomocí platformy Kickstarter (platforma pro sdružování příspěvků drobných
dárců) mnohem více než potřebných
100 000 amerických dolarů. Překvapivě
vysokou částku 1,3 milionu dolarů využije k financování vývoje wi-fi žárovky,
ČÁSTKA V AMERICKÝCH
DOLARECH, KTEROU ZÍSKAL
KICKSTARTER PRO VÝVOJ WI-FI
ŽÁROVKY
z 30 000 signatářů, kteří podepsali online petici proti privatizaci a uzavření
jedné z nejkrásnějších veřejných zahrad v mém rodném městě. Jednalo se
o výsledek tříletého projektu, v jehož
tronickými přístroji. Ovšem v situacích,
kdy jsme dříve museli postupovat samostatně, nám nyní pomáhá bezpečná síť,
jejíž existence mnohé jednotlivce motivuje, aby začali pracovat na nezištných
1,3
milionů
13
Jsme zde
kterou bude možné ovládat pomocí mobilního telefonu.
V dnešní době jsou pro mnohé lidi stejně jako v minulosti podstatnější jiné věci
než peníze. Angažovanosti drobných
dárců je možné využít i k získání cenného kulturního kapitálu. Jednotlivcům
to umožňuje, aby se vzájemně sdružovali a sehráli významnou roli v realizaci
pozitivních sociálních změn – ať už se
jedná o záchranu populárního lokálního
projektu, jakým byla například moje oblíbená veřejná zahrada, nebo ovlivnění
nějaké mezinárodně významné otázky
prostřednictvím koordinované kampaně.
Armstrongová se například ze všech sil
snaží zvýšit povědomí veřejnosti o klimatických změnách, což je činnost, která jí přináší vnitřní uspokojení. „Patřím
k tzv. MTV generaci – vždycky nám
všichni říkali, že smyslem našeho života
je utrácet a hrát počítačové hry,“ svěřila se deníku Guardian. „Je pro mne
velkým překvapením, že můj život je
dnes mnohem smysluplnější, než bylo
původně v plánu.“
Přestože lidstvo dodnes pátrá po smyslu
své existence, mnozí lidé se shodnou
na tom, že činy jednotlivců inspirované
statečností nebo soucitem jsou dobrým
odrazovým můstkem. Přibližně před 100
14
lety prohlásil Albert Einstein se svou
charakteristickou prozíravostí: „Všechno
hodnotné v lidské společnosti závisí na
příležitostech k rozvoji, kterých se dostane jednotlivci.“ Ještě nikdy jsme neměli tolik příležitostí k osobnímu rozvoji
ani jsme nebyli jako jednotlivci sociálně
hodnotnější než v roce 2013.
Dnes jsou pro
mnohé lidi
podstatnější jiné věci
než jen peníze
Na všechny problémy 21. století (které jsou zcela určitě početné a závažné)
jsme velmi dobře připraveni – ať už jako
jednotlivci nebo jako řada rozmanitých
lidských společenství. Máme příležitost
provádět dlouhodobé a efektivní změny
a adekvátně reagovat na všechny výzvy,
ať už jsou lokální nebo globální. Nové
technologie – nebo spíše způsob, jakým
s nimi pracujeme – rozšiřují škálu dostupných příležitostí k sebevzdělávání,
řešení problémů, rozhodování i osobní
interakci. V době, kdy se mnozí z nás
musejí vyrovnat s finanční nejistotou,
Fakta o
voestalpine
Tak rozmanitě, jak rozmanitý je
svět, tak rychle, jak rychle se
svět pohybuje a mění,
musíme dnes rozhodovat o tom,
jak má vypadat budoucnost.
K tomu přispíváme i my ve
voestalpine – každý den, všude
na světě – s našimi zkušenostmi
a spolehlivým smyslem pro
budoucí vývoj, ale především
s naším zaujetím pro ocel.
Už dnes totiž poznáme, co bude
zítra standardem po celém
světě.
Poskytujeme lidem oporu
a bezpečí, zásobujeme je
energií, umožňujeme pohyb a
vdechujeme život nápadům.
To všechno je součástí stálého
vývoje, protože ocel je 100%
recyklovatelná a nabízí do
budoucna ještě řadu možností
A tak zkoumáme a vyvíjíme
ocel stále dál, abychom chránili
zdroje a snížili zatížení našeho
životního prostředí.
Je to právě ocel, díky níž
neustále měníme svět, ve
kterém žijeme.
Je to právě smysl pro detail,
radost z výzvy, která nás
všechny žene dopředu.
Na nic nečekáme, bereme
budoucnost do svých rukou.
a kdy nás všechny ohrožuje ekologická
nestabilita, nám tento nový způsob vzájemné komunikace a spolupráce poskytuje důvod k optimismu, který vyváží
všechny nedostatky. Naše budoucnost je
zde s námi již dnes a přináší nám nové
a vzrušující příležitosti, jak proměnit
náš svět. Zbývá jen zodpovědět jedinou
otázku: Co proto uděláte vy osobně?
Jsme zde
Občanská věda
Text Remo Bitzi FOTOGRAFIE Christoph Dammast, galaxyzoo.org, NASA/ESA
Jak se každý z nás může stát vědcem
A
ž do 18. století se mohli z lidí
bez jakéhokoliv akademického
vzdělání velmi snadno stát vědci. Tito tzv. amatérští badatelé uskutečnili
řadu přelomových objevů. Pak si ovšem
začali právo na provádění vědeckého výzkumu osobovat akademici a na počátku
19. století se jednotlivé vědní obory začaly ve stále větší míře specializovat.
V období několika posledních let je
ovšem možné postřehnout jakýsi trend
směřující k opětovnému zapojení amatérských nadšenců: jedná se o to, že vědecké týmy z celého světa ve stále větší
míře spoléhají na pomoc široké veřejnosti.
V posledních letech vznikla celá řada webových stránek pro amatérské badatele,
kteří na nich mohou najít různé nástroje
a instrukce. Samotný vědecký výzkum
pak mohou následně provádět doma na
monitoru svého počítače. Co do obsahu
a komplexnosti není jejich úsilí prakticky
ničím omezeno, protože každý uživatel se
sám rozhoduje o tom, zda se bude zabývat studiem souhvězdí nebo měřením
teploty, a zda bude shromažďovat nebo
naopak analyzovat dostupné údaje.
a následně začala třídit různé fotografie
vesmíru. V souhvězdí Malého Lva narazila na neobvyklý objekt svítící modrým
světlem. Tento objekt, který později dostal jméno „Hannyin voorwerp“ (voorwerp
znamená v nizozemštině „objekt“), se stal
na fóru Galaxyzoo předmětem vášnivých
diskuzí laiků i profesionálních astronomů. Hanny van Arkelová není zdaleka
jedinou dobrovolnicí, která na stránkách
Galaxyzoo pátrá po neobvyklých vesmírných tělesech. Na tomto portálu se jen
v prvním roce jeho existence zaregistrovala online komunita přispěvatelů čítající na
150 000 osob. To bylo v roce 2007 a od
té doby se tento portál – díky více než
Matka Země
110 000 návštěvníků měsíčně – stal jednou z nejčastěji navštěvovaných webových stránek svého druhu.
pozorování z více než 52 000 různých
oborů. Jiným projektem, který se rovněž týká flóry a fauny, je tzv. Snapshot
Existují ale i výzkumné příležitosti pro
ty, kteří před mihotavým světlem ze
vzdálených galaxií dávají přednost studiu naší planety. Například německý
portál Naturgucker motivuje amatérské
přírodovědce k pozorování ptáků, savců, hmyzu, rostlin a dalších organismů
žijících v našem okolí. Každý uživatel
zde má možnost sdílet svá pozorování
s ostatními návštěvníky online a své
komentáře a hodnocení pak mohou
připojit i další členové této komunity.
K dnešnímu dni zde bylo zveřejněno
a diskutováno již více než 3,2 milionu
Pozorování hvězd
Vítán je zde skutečně každý a názorným
dokladem toho je i tzv. Hannyin voorwerp,
což je oblak plynu osvětlený kvazarem.
Tento fenomén neobjevili astronomové ve
svých teleskopech, ale nizozemská učitelka hudby jménem Hanny van Arkelová
na svém domácím počítači. Hanny se zajímala o astronomii, zaregistrovala se na
portálu Galaxyzoo pro amatérské vědce
15
Jsme zde
Serengeti. Vědci z různých univerzit
studují již více než 45 let život lvů
v jejich přirozeném prostředí v národním parku Serengeti v Tanzanii a vycházejí přitom z pozorování prováděných přímo na místě. V současnosti je
v rámci tohoto projektu na území parku rozmístěno i 225 tzv. fotopastí. Díky
tomu je realizace této studie mnohem
efektivnější a přínosnější. Na vyhodno-
žit nové poznatky o životě námořníků
i o dopravních trasách. Lodní deníky
navíc zajímají i klimatology, protože
v nich bývají přesně zaznamenány klimatické poměry, čehož je možné využít
při předpovědi budoucích klimatických
scénářů.
Momentální údaje o počasí považují
za důležité i vědci z různých institucí v okolí kalifornského San Francisca:
Pozorování hvězd v Galaxyzoo, © galaxyzoo.org, fotografie: NASA/ESA
cování těchto snímků se ovšem musí
podílet i početná komunita amatérských vědců. Chris Lintott z Oxfordské
univerzity, který je jedním z vedoucích
tohoto projektu, vysvětluje: „My sami
bychom nikdy nedokázali vyhodnotit
3 000 000 fotografií od lidí, kteří do
parku přijíždějí na dovolenou.“
Pojďme se bavit o počasí
Lintott se na poli amatérské vědy angažuje i v jiných oblastech. Pomoc svých
spoluobčanů využívá i při realizaci jiných studií – například projektu Old
Weather (Počasí v minulosti). Dobrovolníci podílející se na tomto projektu
dostávají 150 let staré palubní deníky
amerických mořeplavců a následně pročítají jejich obsah. Historici doufají, že
z těchto palubních deníků dokáží vytě16
a to jak pro jednotlivce, tak i pro vědu.
Při realizaci projektu Urban Atmospheres (Městské atmosféry) se vědci pozastavili nad tím, proč by se lidé měli
spokojit s průměrnou teplotou pro celé
město, když ta se může na různých
konkrétních lokalitách významně lišit.
Klíčovým prvkem pro realizaci tohoto
projektu je první masově dostupný výkonný přístroj: smartphone. Primárním
cílem vědeckého týmu je momentálně distribuce aplikace, která umožní
sběr a vyhodnocování dat. Pokud tuto
aplikaci začne používat většina obyvatel města, kvalita získaných informací
bude mimořádně vysoká. Kromě zavedení nových komunikačních paradigmat je obecným cílem tohoto projektu
i podpora pozitivních změn ve společnosti prostřednictvím zvýšení povědomí
o našem klimatu a o životním prostředí.
Nové vnímání komunity
Všudypřítomným tématem všech projektů, na nichž se amatérští badatelé podílejí, je učinit z našeho světa lepší místo
k životu. Téměř vždy se jedná o přímé
nebo nepřímé zlepšování našeho životního prostředí. Z výsledků těchto projektů
obvykle profitují všechny zúčastněné strany. Amatérští vědci poskytují významnou
pomoc profesionálním vědcům, zejména
v oblasti sběru dat a naopak amatérští
vědci zase dostávají příležitost stát se
součástí akademické obce a rozšířit si
své znalosti. Propast oddělující vzdělanou elitu od neakademické veřejnosti je
díky tomu možné částečně překlenout
a se specializovanými daty se díky tomu
může seznámit i široká veřejnost. Výsledkem je nejen nové pojetí komunity, ale
i zvyšování obecného povědomí o daném
problému. Ať už se pyšníte titulem Ph.D.
nebo jste jen amatérský nadšenec, i na
vás záleží – protože naše budoucnost je
v rukou nás všech!
Fakta o
voestalpine
Do výzkumu a vývoje, v němž
pracuje přes 500 odborníků,
investujeme 132 milionů eur –
to z nás činí firmu, pro kterou
je výzkum v popředí zájmu.
Řada našich nových patentů
a oceněných špičkových
aplikací mluví sama za sebe.
Smysl pro detail je rozhodující
i v našem výzkumu a vývoji,
který probíhá ve spolupráci
s více než 100 vědeckými
ústavy na celém světě.
Výzkum a vývoj je nedílnou
součástí všech odvětví našeho
koncernu!
17
Kdo by si to
byl pomyslel
Text Remo Bitzi FOTOGRAFIE Christoph Dammast, Daniel Lucchiesi, Alex James, Caribou
Dříve to bývalo jednoduché: cesta od prvního
zaměstnání až k důchodu byla zcela rovná – více
než jedna kariéra v životě bylo jednoduše něco
nemyslitelného. V současnosti je ovšem profesionální
minulost i budoucnost každého jedince jen těžko
předvídatelná. S pomocí následujících příkladů vám
názorně ukážeme, co všechno se v životě může přihodit.
18
Jsme zde
Namísto stíhacího pilota řidičem - kaskadérem – Ben Collins
Ben Collins si ještě jako dítě přál létat se stíhačkou. „Ovšem jediná návštěva u očního lékaře mne donutila zůstat nohama na
zemi,“ říká tento Angličan. Díky svému otci se později stal automobilovým závodníkem. V této oblasti se mu poměrně dařilo,
ovšem pak do jeho života opět zasáhla náhoda: stal se z něho filmový automobilový kaskadér. „K filmu jsem se dostal úplnou
náhodou. Na jednom závodě v Rumunsku jsem měl kolizi s jiným vozem a zlomil si přitom čtyři žebra. Když mne propustili
z nemocnice, někdo mi zavolal a nabídl mi roli ve filmu s Nicolasem Cagem. Protože jsem ještě nemohl závodit, kývl jsem
na to.“ Od té doby se již Ben podílel na natáčení celé řady filmů, včetně snímků s Jamesem Bondem a Batmanem.
19
Jsme zde
Ze světa módy do cukrárny – Rachel Khoová
Co někoho donutí, aby se vzdal kariéry v oděvním průmyslu a stal se cukrářem? Rachel Khoová, která se přesně takto zachovala, na
sebe prozrazuje: „Moje práce v oblasti propagace značkové módy a marketingu pro mne nebyla dostatečně atraktivní. Připadala jsem
si, jako bych se odstěhovala do jiné země, učila se jiný jazyk a osvojovala si nové dovednosti. To, že jsem si otevřela cukrářství, určitě
prospělo nejen mé profesní kariéře, ale i mně osobně. Rachel Khoová dnes nejen nabízí jedny z nejlepších cukrářských výrobků
v Paříži, ale také píše kuchařky a má vlastní televizní show. Tato dáma ze světa marketingu a módy, která sama sebe proměnila
v cukrářku, shrnuje svůj názor jednou větou: „Život je příliš krátký na to, abyste si mohli dovolit dělat práci, která vás nebaví.“
20
Jsme zde
Od matematiky k elektronické hudbě – Dan Snaith
Hoši, kteří vynikají v matematice, bývají v období dospívání jen málokdy „cool“. Možná je tomu tak proto, že jejich budoucí
životní dráha se zdá být poměrně nudná – vystudovat univerzitu, udělat si doktorát, vyučovat na univerzitě až do důchodu,
tečka. Dan Snaith ovšem v životě udělal úplně jinou zkušenost. Přestože na Imperial College London v roce 2005 získal
doktorát z matematiky, je tento Kanaďan v současnosti velmi úspěšným klubovým diskžokejem a pod pseudonymy Caribou
a Daphni komponuje elektronickou hudbu. Díky svým šesti oficiálním albům a koncertům v mnoha různých zemích si Dan
v hudebním světě zcela jistě získal minimálně tolik respektu jako ve světě akademickém.
21
Jsme zde
Z lékaře řidičem kamionu – Markus Studer
Markus Studer je původní profesí kardiochirurg – a dokonce patřil k nejlepším švýcarským lékařům v tomto oboru, jak by
vám potvrdili jeho pacienti i kolegové. Ovšem srdce tohoto lékaře nebilo pro medicínu, ale pro nákladní automobily. Proto
si Studer v roce 2000 pořídil řidičský průkaz nezbytný k řízení nákladních vozidel a o dva roky později pověsil lékařskou
kariéru na hřebík. Dnes jezdí se svým 7,5 tunovým kamionem po celé Evropě a zásobuje různé potravinářské podniky
jedlým olejem, ovocným džusem a kakaovým máslem.
22
Jsme zde
Génius provozující tai-či
Text Ari Stein FOTOGRAFIE Malcolm Taylor
Neurobiolog Norman Doidge nám radí, jak si udržet mozek fit
V
roce 2007 vydal kanadský
psychoanalytik a integrativní
neurobiolog Norman Doidge
bestseller Váš mozek se dokáže změnit. Tato kniha mu nejen vynesla řadu
uznání ze strany lékařské komunity,
ale také změnila způsob, jímž západní
medicína nahlíží na fungování mozku.
Neurony, které se
společně aktivují,
jsou navzájem
spojeny
Tato kniha popisuje řadu případů,
v nichž došlo k zázračnému uzdravení
pacientů i poté, co lékaři jejich mozek označili za trvale nefunkční, např.
po mrtvici nebo v případě vážného
mentálního postižení, a položila provo-
Norman Doidge
Doidge byl ve věku 19 let oceněn
cenou E. J. Pratta za poezii. Nejprve
studoval klasickou literaturu a filozofii
a následně medicínu na University of
Toronto. Pak získal atestaci v oboru
psychologie a vystudoval psychoanalýzu na Columbia University v New
Yorku. Doidge v současnosti žije
v kanadském Torontu.
Norman Doidge: „Náš mozek může fungovat pouze tak
jako náš kardiovaskulární systém.“
kativní otázku: Mohli bychom jednou
svůj mozek využít k zásadní proměně
našeho já?
Jedno ze základních pravidel neuroplasticity zní: neurony, které se společně aktivují, jsou navzájem spojeny.
Veškeré naše myšlenky, činy a životní
projevy se proto mozkem spolehlivě
šíří. Všudypřítomným tématem Doidgeho knihy je možnost vykompenzování
negativních účinků na náš mozek.
Doidge žije v kanadském Torontu a je
poměrně vytížený. Svůj čas dělí mezi
své pacienty, kteří docházejí do nevelké ordinace v centru města, a práci na
další knize, která by měla vyjít ještě
tento rok. Než se doktora Doidgeho zeptáme na jeho poznatky (druhá strana
listu), pokládáme mu otázku, co dělá
pro to, aby jeho mozek zůstal čilý.
Součástí Doidgeva denního režimu je
intenzivní kardiovaskulární cvičení. Pětkrát do týdne hned zrána cvičí na
(elipsovitém) stroji, přičemž intenzivní
pohyb prokládá v intervalu 15 minut
přestávkami na odpočinek, který tráví poslechem podcastů. Norman tvrdí:
„Náš mozek může fungovat pouze tak
jako náš kardiovaskulární systém.“
Protože mysl byla vždy v popředí
Doidgeova zájmu, zajímalo nás, co
přesně dělá pro to, aby ji udržel svěží
a vyrovnanou. Jeho odpověď nás překvapila: „Taiči, které je úžasné, zvětšuje objem mozku a v mnoha směrech se
podobá meditaci.“
23
Jsme zde
Proměna mozku
Text Ari Stein FOTOGRAFIE Vince Talotta / GetStock.com
Rozhovor s Normanem Doidgem
V
současnosti se nacházíme ve
stádiu neurobiologické revoluce, kterou způsobilo především nové zjištění o tom, že náš
mozek je neuroplastický. To v podstatě znamená, že náš mozek je možné tvarovat a že jeho struktura se
může měnit. Sešli jsme se s jedním
z nejrenomovanějších badatelů v tomto
novém zajímavém oboru, Normanem
Doidgem, abychom se od něj dozvěděli něco více o jeho převratných objevech, poznali zdroje jeho inspirace
a zeptali se, zda bude západní medicína schopna koncept neuroplasticity
vůbec přijmout.
Vaši knihu mi v roce 2010 daroval můj
otec a musím přiznat, že změnila můj
názor na fungování mozku. Nasměrovala mne na jakousi soukromou cestu,
v níž dodnes nacházím potěšení.
Neuroplastická revoluce je relativně
nedávného data a přesto již dnes můžeme hovořit o neuroplasticích nové
generace. Souvisí to i s mými pokusy
o řešení řady problémů v oblasti neuroplasticity. Přestože jsme prokázali,
že mentální prožitky a mentální cviky
mají schopnost změnit strukturu moz24
Norman Doidge: „Neuroplastická revoluce začala nedávno.“
ku, stále je zde řada tajemství ohledně
toho, jakým způsobem se to děje.
Domníváte se, že tradiční zdravotnictví
je na inovace v oblasti neuroplasticity
připraveno?
Ano i ne. Lidé, kteří se podílejí na
výzkumu neuroplasticity, nicméně zís-
kávají stále větší renomé.
Významný pokrok jsme zaznamenali zejména v oblastech souvisejících
s rehabilitací. Jednou z věcí, s nimiž
se setkáváme, je růst mozku u dětí
s autistickým spektrem nebo jinými
mentálními nedostatky – pokud se jejich rodiče rozhodnou pro neuroplastický zásah.
Jsme zde
Co se týká služeb v oboru neuroplasticity, které by byly nabízeny i mimo
nemocnice, i zde je možné sledovat
určitý posun. Je zde například výjimečný kanadský filantrop Jim Temerty, který si rovněž přečetl knihu Váš
mozek se dokáže změnit, a na základě toho se rozhodl podpořit částkou
7,4 milionu dolarů založení simulačního centra zde v Torontu, v němž bude
probíhat výzkum neuroplasticity.
Umožňují vám nové technologie dosažení dalších pokroků v oblasti neuroplasticity?
Ano, a to významným způsobem. Jedním z důvodů toho, proč jsme toho o
neuroplasticitě dosud věděli tak málo,
je skutečnost, že změny mozku probíhají na mikroskopické úrovni. A pokud
je chcete dokumentovat, musíte natočit mikroskopický film. Nyní již máme
k dispozici asi desítku různých technologií, které nám toto umožňují. A některé se již používají zcela standardně,
například FMRI a mikroelektrody.
Právě vývoj mikroelektrod nám vůbec
poprvé umožnil dokumentaci průběhu
těchto mikroskopických změn s pomocí výkonných mikroskopů.
A co vliv technologií na naše mozky?
Domnívám se, že technika je zodpovědná za značné množství úzkostných
stavů v naší společnosti, protože za
normálních okolností, tedy v době
před vynálezem žárovky, v noci celý
svět ztichl a vše se zastavilo. Dnes
jsme neustále online, v globálním měřítku.
Lidé mají své smartphony zapnuty
24 hodin denně, aby jim mohl kdykoli zavolat jejich šéf, a pokud v USA
dojde k nějaké přestřelce, okamžitě
o tom ví celý svět. Proto náš nervový
systém neodpočívá v přirozeném klidovém stavu. Lidé přijdou z práce domů
a začnou surfovat na internetu – neustále po něčem pátrají, což je jistý
druh hyperaktivního stavu.
Domnívám se, že z pohledu
našeho nervového systému
není právě rozumné, pokud
jsme aktivní 24 hodin denně. Nervový systém potřebuje i období klidu. Za naším
zájmem o východní duchovní praktiky patrně stojí
i skutečnost, že se sami nedokážeme „vypnout“.
A na závěr – vzpomenete
si na nějaký přelomový moment při vašem výzkumu
neuroplasticity?
Takových momentů bylo
víc, ne jenom jedna chvíle
zázračného osvícení. Dlouhodobě jsem nebyl spokojen
s mechanickým modelem,
který je postaven na tom,
že naše já je jakýsi malý
stroj. Takovéto vysvětlení se
mi vždy zdálo nedostatečné, ovšem odmítal jsem jej
„Váš mozek se dokáže změnit“ (James
nějak odsuzovat až do chvíH. Silbermann Books), autor Norman Doidge
le, kdy jsem se dostatečně
seznámil s modely, s nimiž
Dva příklady popsané v knize
pracuje moderní mechanistická buněčVáš mozek se dokáže změnit:
ná biologie. Ovšem čím víc jsem se
s tímto modelem seznamoval, tím jas1. Michelle Macková se narodila
něji jsem si uvědomoval, že zde exisdoslova s polovinou mozku, ovšem
tuje i řada dalších věcí, které není
funkční polovina se dokázala přemodel schopen vysvětlit.
programovat takovým způsobem,
Vzpomínám si, že když jsem se rozhože dokáže chybějící hemisféru nadoval, kde budu dále studovat psychihradit. Michelle v současnosti žije
atrii a psychoanalýzu, snažil se mne
zcela normálním životem.
vedoucí katedry psychoanalýzy na Columbia University přesvědčit. Proto mi
poslal práci Erica Kandela a připojil
2. Michael Bernstein byl lékař,
svůj komentář, že toto je typ výzkuu nějž v důsledku mozkové mrtvimu, který v této instituci provádějí.
ce došlo k ochrnutí levé poloviny
Když jsem dočetl, věděl jsem, že toto
těla. Díky unikátnímu rehabilitačje typ práce, jaký hledám. Celkově je
nímu programu ovšem dokázal
možné říci, že jsem v průběhu svého
znovu obnovit poškozené neurovýzkumu zažil více okamžiků, kdy se
mapy ve svém mozku, které byly
mi v hlavě jakoby rozsvítilo, ovšem
považovány za nefunkční. Po
v jistém smyslu na svůj skutečně přesvém uzdravení mohl opět vést
lomový objev dosud stále čekám.
prakticky normální život.
25
Be There
26
Myslíme napřed
Vytváříme pohyb a dodáváme energii.
Díky výzkumu kráčíme kupředu, zůstáváme otevřeni novým věcem a se
zvědavostí badatele uvažujeme vizionářsky, hledíme daleko za hranice
stávajícího světa. Naše výrobky a procesy, stejně jako vztahy k našemu okolí,
jsou typické svou rozmanitostí nápadů. Neboť nic není tak dobré, abychom to
nemohli ještě zlepšit.
28 Město budoucnosti
Připojené, tiché a neprodukující žádné emise –
takové jsou vize metropolí budoucnosti.
33
Energie – vždy napřed
Inteligentní inovace pro příští generace
38
Koloběh oceli
Materiál s více životy, než byste tušili
40 Koleje budoucnosti
Vlaky – představují minulost mobility nebo nejnovější trend?
48
Pět národů, jedna vize?
Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika –
pohled zevnitř
56 Revoluce ve vzdělávání
Jak přispěje internet k celosvětové
demokratizaci vzdělávání
27
Myslíme napřed
Město budoucnosti
Text Anne Kammerzeltová, André Uhl ILUSTRACE Mathis Rekowski
Připojené, tiché a neprodukující žádné emise –
takové jsou vize metropolí budoucnosti.
28
Myslíme napřed
O
brovské mrakodrapy se solárními panely; létající auta
svištící městem sem a tam;
roboti vyřizující pro své majitele každodenní nákupy i pochůzky po úřadech. Opravdu bude město budoucnosti takto vypadat?
Největší změny ve
struktuře metropolí
budou mít souvislost
se změnami
organizace dopravy
Minimálně ohledně létajících aut zůstává Dr. Karlheinz Steinmüller, fyzik,
autor sci-fi literatury a jeden z nejrenomovanějších německých futurologů,
spíše při zemi: „Létající auta jsou co
do energetické spotřeby technicky realizovatelná, ovšem tento koncept bude
přijatelný pouze za předpokladu, že
dojde ke zdokonalení automatického
řízení. Sebemenší vzdušná kolize by
v případě těchto vozidel znamenala
fatální katastrofu. Soukromá letecká
doprava nejspíše nikdy nezačne fungovat z důvodu astronomicky vysokých
pojistek.“
Přesto budou mít největší změny ve
struktuře metropolí patrně souvislost
se změnami organizace dopravy. I bez
létajících aut to bude v budoucnu jasně patrné. V průběhu příštích deseti
až dvaceti let se ve městech pravděpodobně prosadí tzv. mikromobily. V ulicích měst bude patrně k vidění velký
počet těchto vozítek, z nichž některá
budou zcela bez kol, jiná budou mít
až čtyři kola a bude je pohánět především elektřina. Díky jejich kompaktním rozměrům bude možné zaparkovat
prakticky kdekoli. „Řadu těchto vozítek
bude dokonce možné vzájemně spojovat a vytvořit z nich jakýsi vlak,“ říká
Steinmüller.
Individuální kyvadlová doprava, jejímž
cílem bude dostat z ulic města automobily, by mohla přispět k tomu, že
města budoucnosti nebudou produkovat žádné emise. Tzv. Personal Rapid
Transit System, což je počítačově řízený systém pro osobní dopravu, který pasažéra automaticky dopraví až
do konečného cíle jeho cesty, doplní
kompaktní síť linek veřejné dopravy.
V době, kdy bude probíhat naše automatická přeprava po městě, si budeme moci nakoupit různé zboží pomocí
naskenování kódů nebo smartphonu.
Ve stanicích podzemní dráhy budou
podobně jako na poličkách v supermarketu vystaveny fotografie různých
výrobků. Tento způsob nakupování je
již dnes běžný v Soulu a postupně se
patrně rozšíří i do dalších měst.
Řada odborníků na oblast života
v metropolích a globalizaci se domnívá, že města budoucnosti budou zelená, tichá a především dobře dostupná.
Jejich ulicemi se možná budou pohybovat i úklidoví roboti, kteří budou zodpovědní za svoz domovního odpadu.
K těmto závěrům se přiklání i studie
Fraunhoferova institutu.
MNOŽSTVÍ ENERGIE VE WATTECH
VYPRODUKOVANÉ JEDNOU DESKOU
NA CHODNÍKU
2,1
V takovéto metropoli by neměly vznikat žádné emise CO2 ani odpady,
čemuž napomohou inovativní technologie a důsledná recyklace. Jedná
se například o závody na odsolování
mořské vody, jejichž fungování bude
zajišťovat solární energie, a speciální
desky vložené do země, které budou
schopny využít kinetickou energii
chodců a přeměnit ji na elektřinu. Pilotní projekty experimentující s využitím tohoto typu zařízení již proběhly
v Tokiu a v Londýně. Jediná deska zasazená do chodníku je schopna vyrobit až 2,1 W za hodinu. Pět takovýchto desek by tedy například dokázalo
zajistit osvětlení autobusové zastávky.
Není nepředstavitelné, že by města
budoucnosti mohla být samostatnými
a nezávislými enklávami. „Pokud bychom se mohli přenést o 20 let do
budoucnosti, je možné, že bychom
29
30
31
Myslíme napřed
se tam setkali s prvními modelovými
městy nebo čtvrtěmi, které budou zcela energeticky soběstačné a dokáží si
sami vytvářet zdroje potřebné pro jejich běžné fungování,“ říká Dieter Spath, ředitel Fraunhoferova institutu pro
systémové inženýrství a organizaci. Fasády potažené inteligentní membránou
by mohly přispět k energetické optimalizaci výškových budov. Akumulovanou energii by mohly distribuovat dle
aktuální potřeby, takže je například
představitelné, že v okamžiku, kdy se
obyvatelé bytu vrátí domů, bude na ně
čekat čerstvě uvařená káva a příjemně klimatizovaný obývací pokoj. Mnozí
vědci také vycházejí z předpokladu, že
v nadcházejících desetiletích bude ve
městech rozšířené pěstování různých
plodin a že tedy města „rozkvetou“.
Představitelné jsou několikapatrové
zeleninové zahrádky, ale například
i vertikální vinice.
Důmyslné vynálezy často ovlivňují
i drobné detaily našeho každodenního
života – možná proto, že náš čas je
příliš cenný na to, abychom jej trávili
praním, uklízením nebo kartáčováním.
Někteří vědci se vytrvale drží předsta-
Fakta o
voestalpine
Strategie 2020: Výzkum pro
budoucnost. Jako špička
ve svém oboru a inovátoři
rozeznáme již dnes, co
bude zítra celosvětovým
standardem. „I v budoucnu
budeme vyvíjet a uvádět na trh
stále více komponent, součástí
a hotových dílů splňujících
nejvyšší nároky zejména
v oblasti dopravy a energetiky,
ale i v dalších průmyslových
odvětvích,“ říká s přesvědčením
Wolfgang Eder, generální ředitel
voestalpine AG.
32
vy, že úklid našich domácností budou
jednou zajišťovat malí roboti. Karlheinz
Steinmüller má následující představu:
„Jakási úklidová mateřská loď vypustí
velké množství drobných robůtků, kteří se budou pohybovat v jejím okolí
a vysávat prach. Následně se vrátí zpět
k hlavnímu robotu, do nějž vyprázdní
své zásobníky a dobíjí své baterie.“
Obava, že roboti
v budoucnu nahradí
většinu lidských
pracovníků, je
neopodstatněná
Rodney Brooks, který je vedoucím katedry umělé inteligence na univerzitě
MIT, rovněž očekává vznik komunit
domácích robotů. „Ještě praktičtější by
bylo, kdyby vlákna koberce sama dopravovala nečistotu na místo, odkud
ji bude možné odstranit.“ „A pokud
dojde k rozšíření nanotechnologií, budou mít koberce takovou strukturu, že
se na nich nečistoty vůbec nebudou
držet,“ říká Steinmüller.
Podobně jako tomu bylo v případě vytápění, je možné obdobný vývoj před-
pokládat i u osvětlení místností – od
jednotlivých světelných zdrojů přejdeme k rovnoměrné distribuci světla.
V minulosti zajišťovaly osvětlení petrolejové lampy, lustry a další světelné
zdroje. V současnosti je v kurzu svítící
tapeta, z níž vyzařuje uniformní světlo
a která zároveň plní funkci obrazovky.
Již dnes se vyrábí tzv. OLED tapeta,
v níž jsou použity organické LED
diody. V budoucnosti si tak budeme
moci vybrat vzor tapety, který nám
bude nejlépe vyhovovat například při
snídani.
Obava, že roboti v budoucnu nahradí většinu lidských pracovních sil, je
podle prof. Steinmüllera neopodstatněná: „Roboti sice budou lidem ve stále
větší míře asistovat, ovšem při většině činností nemůže stroj člověka nikdy zcela nahradit.“ Dobrá rada nebo
úsměv spolupracovníka nám proto
budou nepochybně zpříjemňovat den
i ve vzdálené budoucnosti.
Dnes pochopitelně není možné předpovědět, jak přesně bude město budoucnosti vypadat, ovšem jeho obrysy
se začínají rýsovat již dnes. Pojďme
podobu budoucnosti ovlivnit již nyní
– každý z nás má již dnes příležitost
zasloužit se o to, aby se metropole budoucnosti stala místem, v němž bude
příjemné žít.
Myslíme napřed
Energie –
vždy napřed
Text Charlotte Schumannová, Anne Kammerzeltová FOTOGRAFIE Statkraft, Steve Morgan
Photography, Fraunhofer ISE, Markel Redondo Photography, ANDRITZ HYDRO Hammerfest
Inteligentní inovace pro příští generace
S
vět se neustále zmenšuje a projevuje se to například i při řešení globálních problémů, jakým
je globální oteplování. Výzkum potenciálních obnovitelných zdrojů je zatím
pouze v počátcích, nicméně pokud budou vědci i nadále přicházet s novými
originálními myšlenkami, mohlo by se
nám v budoucnosti podařit přejít na
nízkouhlíkové nebo zcela bezuhlíkové
technologie výroby elektrické energie.
Vědci, inženýři i technici celého světa
se této výzvy odhodlaně chopili a jejich úsilí již přináší první pozoruhodné
výsledky.
Jedna z těchto inovací pochází z norského města Sunndalsøra, kde v současnosti probíhá testování nové technologie, která by toto město jednou
mohla proslavit. Jedná se o výrobu
energie založenou na tzv. gradientu
salinity. Ve fjordu Tingvollfjord by měl
v roce 2015 začít pracovat první prototyp takovéto elektrárny s výkonem
2 MW. To sice není nijak závratné
číslo, ovšem až dojde k instalaci kompletní soustavy takovýchto zařízení, pokryje elektřina vyrobená na principu
gradientu salinity energetické potřeby
4 000 obyvatel města a okolní oblasti.
Starosta Ståle Refstie je optimistický:
„Zapíšeme se do historie.“ Prototyp
této elektrárny se slanou vodou využívá známého přírodního jevu – osmózy.
Po smíchání sladké vody se slanou
vzniká tlak, protože slaná voda je kyselejší a hmotnější, ovšem příroda vždy
usiluje o dosažení rovnováhy. Pokud
tento proces uměle usměrníme pomocí
membrány a několika tisíc výtlačných
trubiček, vzroste tento tlak natolik, že
dokáže roztočit turbínu. Díky tomu
dochází k výrobě osmotické energie. Norská elektrárenská společnost
Statkraft odhaduje, že celosvětový potenciál elektráren na slanou vodu by
mohl činit až 1 700 terawatthodin, což
je asi polovina roční energetické spotřeby v Evropě.
je i energie mořských vln. U pobřeží
skotských Orknejských ostrovů se nachází experimentální elektrárna známá
jako „Oyster“ (Ústřice), která byla do
provozu uvedena v roce 2009. Tato miniaturní elektrárna s mechanickými klouby má podobu jakési nádrže plovoucí
na mořské hladině, která je spojena
s hydraulickými písty v hloubce 10 m
pod hladinou. Nárazy vln touto nádrží
pohupují sem a tam a písty na mořském dně se při tom pohybují podobně
Osmotická elektrárna firmy Statkraft v Tofte, Norsko © statkraft
Kromě uhlí, ropy a jádra je k výrobě
elektrické energie možné využít i bezpočet dalších zdrojů. Jednou z možností
jako měchy. Postupně zde narůstá tlak,
který dokáží turbíny následně přeměnit
na elektřinu. Experimentální zařízení
33
Be There
Pelamis – síla vln, © Steve Morgan Photography
34
Myslíme napřed
u Orknejských ostrovů má jmenovitý výkon pouhých 315 kW, což pokrývá jen
energetickou spotřebu 450 domácností,
nicméně demonstrace toho, že tato technologie může fungovat, vzbudila značný zájem. Elektrárny využívající energie
vln s kapacitou 19 MW by měly vyrůst
u pobřeží australského státu Victoria
a britská společnost „Crown Estate“ oznámila zahájení přípravy deseti projektů
s celkovou kapacitou 1 200 MW.
Vědci, inženýři
i technici celého
světa se chopili této
výzvy a dosahují
skvělých výsledků.
polovinu. Katar má proto ambiciózní
plány. „Do roku 2020 bychom chtěli vybudovat solární pole s kapacitou
800 MW,“ oznámil mluvčí katarské
vlády Fahád Al-Atíja. Je ironií osudu,
že většina této energie bude sloužit
k chlazení. V roce 2022 bude v Kataru probíhat Mistrovství světa ve fotbale a Fahád Al-Atíja ujišťuje: „Teplotu
na stadionech snížíme na 27 °C.“
Maročtí inženýři postoupili s realizací
svého projektu dokonce ještě o něco
dále. V Ouarzazate, 200 km východně
od Agadiru, právě probíhá výstavba
solární elektrárny o výkonu 500 MW.
V tomto případě byla ovšem využita
jiná technologie než v Kataru: parabolický kolektor. Vydutá zrcadla koncentrují sluneční paprsky a odrážejí je
na absorpční trubku, v níž se cirkulující olej ohřívá na teplotu 400 °C.
Podobně jako v klasických elektrárnách tato energie přeměňuje vodu na
páru, která následně pohání turbíny
vyrábějící elektřinu. Protože je značná
část tepla odebraného z cirkulačního
média přes noc uchovávána v obřích
nádržích, mohou generátory pracovat
nepřetržitě. „Přáli bychom si patřit
ke světové špičce ve využívání této
Projekt přílivové elektrárny Islay © ANDRITZ HYDRO Hammerfest
Pozoruhodné výsledky by mohlo přinést i využití energie mořských proudů, která bývá někdy označována za
energii přílivu. Kupříkladu podvodní
turbíny, které byly v hloubce 22 metrů
instalovány na lokalitě Seaturtle Tidal
Park v Jižní Koreji, vyrábějí elektřinu
díky osmimetrovému výškovému rozdílu hladin při přílivu a odlivu. Svým
výkonem 254 MW se tato elektrárna
nacházející se asi 40 km jihozápadně
od Soulu již vyrovná menšímu jadernému reaktoru. Odhady říkají, že energie přílivu, mořských vln a mořských
proudů by jednou mohla pokrýt až
15 % celosvětové energetické spotřeby.
V zemích jako je například Norsko,
Kanada a Brazílie navíc již v současnosti hrají vodní elektrárny při výrobě
elektrické energie významnou roli.
Kromě síly vody, větru, geotermální
energie a biomasy se zdá být jednou
z nejslibnějších oblastí energie Slunce.
„Slunce naši zemi doslova rozmazluje.
Díky tomu se současně jedná o ideální
zdroj obnovitelné energie,“ říká Tidu
Maini, který je ředitelem Katarského
vědeckého a technologického parku.
Pouštní žár, prach a vysoká vlhkost
vzduchu bohužel možnosti využití solární energie v arabském světě značně komplikují. Teploty kolem 50 °C
zde nejsou nijak výjimečné, ovšem
Mainiho tým již naštěstí pracuje na
vývoji pouštního solárního článku.
Účinnost solárních panelů nacházejících se v tzv. slunečním pásu planety
Země je teoreticky dvojnásobně vyšší
než v oblastech s mírným klimatem,
což by výrobní náklady snižovalo na
Fakta o
voestalpine
Přispíváme ke změně
v energetice se svými
komponenty pro vysoké
výkony, jakými jsou např.
lopatky turbín. Pro výstavbu
celosvětových potrubních
produktovodů dodáváme
vysoce odolný hrubý plech,
který je navíc předmětem
dalšího vývoje. A společně
s mezinárodními partnery
pracujeme na řešeních
optimalizace získávání energie.
35
Myslíme napřed
technologie,“ vysvětluje Said Mouline,
který je výkonným ředitelem marockého Centra pro rozvoj obnovitelných
ganická barviva. Ten dokáže společně
s nanočásticemi přeměňovat sluneční
záření na elektrickou energii. Využívá
Solární modul na bázi organických barviv (prototyp), © Fraunhofer ISE
zdrojů energie. První část elektrárny
bude k rozvodné síti připojena ještě
v letošním roce.
Nejnovější německý hit měří jen
1 m na výšku a 60 cm na šířku –
alespoň pokud máme věřit Andreasu
Hinschovi, který pracuje jako fyzik
ve Fraunhoferově institutu pro solární
energetické systémy ISE, a který vyvinul nový solární modul využívající orPODÍL CELOSVĚTOVÉ
ENERGETICKÉ SPOTŘEBY,
KTERÝ LZE POKRÝT Z ENERGIE
PŘÍLIVU, MOŘSKÝCH VLN
A MOŘSKÝCH PROUDŮ
15 %
36
přitom principu fotosyntézy probíhající
v rostlinách. Tyto panely jsou díky
nanočásticím průhledné – skrze Hinschovy panely se můžete bez problémů dívat. To ovšem přináší zcela nové
možnosti jejich využití, protože sluneční články již nebude nutné instalovat
na střechy domů. Bude je například
možné zasadit do prosklených fasád
domů a používat jako protihlukové
bariéry, telefonní budky, autobusové
zastávky nebo dokonce i jako okna.
Vize společné
budoucnosti bez
uhlí, ropy a jaderné
energie se může
jednou stát realitou
Na rozdíl od klasických solárních panelů na bázi silikonu, jaké můžete
najít na mnoha střechách, je panel obsahující organické barvivo levný, ekologický a jeho výroba je snadná, pro-
tože potřebné dráhy je možné na sklo
nanést pomocí sítotisku. Je možné jej
dokonce namalovat na chodník, protože tento článek je elastický. Hinschův
vynález zatím ještě trpí určitými neduhy a vyrobené prototypy mají v současnosti účinnost jen 7 %. Standardní
solární elektrárny, které v současnosti
v Německu pokrývají 5 % energetické
spotřeby, dosahují účinnosti 15-20 %.
Hinsch je ovšem přesvědčen, že jeho
článek s barvivem přinese převratnou
změnu. „Díky jednoduchému výrobnímu procesu budou tyto panely mimořádně levné,“ říká.
Pozoruhodné inovace se v poslední době objevily i v oblasti využití
energie větru. V USA vyvíjejí větrnou
turbínu, která bude schopna vyrábět
elektřinu i v okamžiku, kdy momentálně žádný vítr nefouká. Teplo vznikající
v důsledku tření pohyblivých částí rotoru neuniká do okolí, ale je uchováno
v podobě ohřáté kapaliny. Toto teplo
je pak využito k uvedení jiné tekutiny, např. vody, do plynného skupenství a vzniklá pára pak roztáčí turbíny
vyrábějící elektřinu. Stojí za zmínku,
že za tímto projektem nestojí žádná
velká elektrárenská společnost, ale jen
technologičtí nadšenci. Na vývoji tohoto „bezvětrného mlýna“ pracuje společnost Apple, jejíž zakladatel Steve
Jobs se proslavil svým výrokem „one
more thing“ (a ještě jedna věc). Je to
tedy jedna z dalších věcí vypovídající
o podobě naší budoucnosti a současně
je zde určitá naděje, že podobných
projektů se někde jinde realizuje ještě
mnohem více.
Většina energie spotřebovávané v dnešním světě pochází z fosilních paliv,
při jejichž spalování se uvolňuje velké
množství oxidu uhličitého, což přispívá
ke globálnímu oteplování. Ovšem díky
tomu, že vědci, inženýři a technici celého světa i nadále pracují na inovacích při využívání zmíněných zdrojů
v jednotlivých zemích, může se naše
společná budoucnost bez závislosti na
uhlí, ropě a jaderné energii jednou
stát realitou.
Gemasolar, solární věžová elektrárna s výkonem 15 MW, © Markel Redondo Photography
37
Myslíme napřed
Koloběh oceli
ILUSTRACE Rafael Varona
Ocel je 100% recyklovatelná. Proto nemá tento
materiál pouze jeden život, ale hned několik…
9
Fakta o
voestalpine
8
S přibližně 300 miliony eur
ročně usilujeme o to, aby i naše
děti mohly žít v nedotčeném
světě. Počínaje recyklací,
přes podporu obnovitelných
energií, až po samozásobování
našich závodů. Jsme proto
ve věcech životního prostředí
v našem odvětví nejen o krok
napřed, ale přímo na špičce.
Naším největším ekologickým
argumentem je ocel – od výroby,
přes použití, až po opětovné
zhodnocení.
7
38
Myslíme napřed
2
1
1 Ocelárna: ocel
Zhruba 250 kg šrotu se spotřebuje na výrobu jedné tuny surové oceli.
2 Ocelárna: ušlechtilá ocel
Jeden odpich v ocelárně obsahuje 60 tun
nástrojové oceli.
3 Cívky
4
4 Blok ušlechtilé oceli: nástrojová ocel
Výroba nového modelu automobilu vyžaduje 1 500 různých nástrojů.
5 Lisovna
Pro jedny zadní (páté) dveře potřebujeme
kolem 30 kg ploché oceli.
3
6 Zadní (páté) dveře
Každé zadní (páté) dveře jsou rozděleny
asi na deset různých lisovaných dílů.
5
7 Náhradní díl: zadní (páté) dveře
Vyrábíme komponenty pro nejnovější
modely vozidel i náhradní díly na příštích
10 až 15 let.
8 Recyklace/drcení: nástrojová ocel
Tyto stroje mají v závislosti na výrobku 50
až 100 speciálních ocelových nožů.
6
9 Kostka šrotu
39
Vysokorychlostní vlak v Pekingu, Čína, © Qin Zong
40
Koleje budoucnosti
Text Andrea Fenn, Richard Macauley FOTOGRAFIE Qin Zong, iStockphoto.com/pop_jop,
iStockphoto.com/PhotoTalk, Mike Danneman, Bob Snyder, iStockphoto.com/WillSelarep
Vlaky – představují minulost mobility nebo nejnovější
trend?
41
Myslíme napřed
„K
dyž jsem v roce 2001 začal kvůli práci dojíždět do
Šanghaje, žádné vysokorychlostní spojení neexistovalo,“ říká 34letý
konzultant v oblasti obchodního managementu Zhu Geqi. Pan Zhu žije ve
městě Hangzhou, které leží asi 177 km
jihozápadně od Šanghaje. Počet jeho
obyvatel je přibližně stejný jako počet
obyvatel Londýna.
„Cesta autem mi kdysi trvala 3 hodiny,“ říká. „Od roku 2010 ale jezdím
zpravidla vlakem a cesta mi díky tomu
zabere jen 45 minut.“
Čínská síť vysokorychlostní železnice
sloužící k osobní přepravě vyrůstá
v obdivuhodném tempu. Za posledních osm let v Číně vzniklo více vysokorychlostních tratí než v Evropě
a Japonsku dohromady v posledních 50
letech. Na konci tohoto desetiletí bude
v Číně v provozu 16 000 km vysokorychlostní železnice, která spojí zmrzlý
sever se subtropickým jihovýchodem
a vyprahlý západ s hospodářsky vyspělými městy na východním pobřeží.
Smyslem vytváření těchto nových spojení je zajistit, aby se prudký rozvoj
velkoměst na východě Číny přenesl
i do satelitních městeček a menších
měst v jejich okolí. Na východním pobřeží země je možné najít nejrozvinutější čínská města. Jedná se o města,
Fakta o
voestalpine
Naše vysokozátěžové
a vysokorychlostní výhybky
umožňují vysoké rychlosti na
celém světě. Naše speciální
komponenty pro automobilový
průmysl v sobě sjednocují
lehkou konstrukci
a bezpečnost. Náš vývoj
nových materiálů přispívá
k rozvoji letecké techniky.
Pro delší vzdálenosti a nižší
spotřebu paliva.
42
jimž přinesly prosperitu hospodářské
reformy, které v Číně proběhly před
30 lety, a která nyní postupně vytvářejí
Rozvoj nových vysokorychlostních tratí určených pro osobní dopravu ovšem
souvisí i s nezbytností získat na klasic-
Mapa Číny
stále integrovanější urbánní síť, v níž
vysokorychlostní železnice pochopitelně
hrají významnou roli.
Úřady provincie Guangdong, která se
nachází přímo v srdci průmyslové Číny,
v současnosti uvažují o integraci devíti
velkoměst do jedné obrovské megametropole s více než 40 miliony obyvatel.
Pokud celou tuto oblast, jejíž rozloha
má být 26krát větší než tzv. Velký Londýn, protká 5 000 km vysokorychlostních tratí, bude spojení mezi centry
všech těchto velkoměst trvat vždy maximálně hodinu.
Čína usiluje o posílení hospodářského
významu svých měst prostřednictvím
vysokorychlostní železnice. Pokud bude
větší množství podniků v kontaktu
s větším množstvím obchodních partnerů,
vzdělávacích institucí a dalších právních
subjektů, bude z jejich hospodářského
výsledku profitovat celá oblast. Nedávný komentář Světové banky zdůrazňuje
ekonomický přínos vzájemného propojení měst prostřednictvím vysokorychlostní
železnice: „Přináší prospěch podnikům
i jednotlivcům, a to dokonce i v případech,
kdy služeb železnice sami nevyužívají.“
kých tratích více prostoru pro nákladní
dopravu. Z oficiálních údajů vyplývá,
že po zahájení provozu na vysokorychlostní trati je možné po tradičních tratích vedoucích stejným směrem přepravit větší množství nákladu. Jedná se
o přibližně 20 milionů tun nákladu ročně v každém segmentu město – město.
Diverzifikace tratí pro osobní a nákladní dopravu představuje hlavní trend,
jejž čínské železnice v současnosti
sledují. V konečném důsledku možná
ovlivní i další vývoj železnice v západním světě. V Evropě se po kolejích
momentálně přepravuje o 75 % méně
nákladu než po silnicích a v prvním
desetiletí 21. století se tento podíl dokonce ještě dále snižoval – a to i přesto, že železniční doprava je k životnímu prostředí mnohem ohleduplnější
než doprava silniční. Rozdělení tratí na
tratě pro osobní a nákladní dopravu by
mohlo napomoci vytvoření prostoru pro
udržitelnou přepravu zboží. V Číně by
ale mohly hledat inspiraci i Spojené
státy americké. Pokud by rozšířily svou
stávající síť vysokorychlostní železnice
sloužící k osobní přepravě, již v součas-
Be There
43
Be There
44
Be There
Vlak projíždějící kolem města Clay v Coloradu, USA, © Mike Danneman
45
Be There
Vlak ve Filadelfii, USA, © Bob Snyder
46
Myslíme napřed
Fakta o
voestalpine
Koncern voestalpine je díky
svým špičkovým výrobkům
z ploché oceli jedním
z hlavních evropských partnerů
automobilového, energetického,
elektrotechnického
a spotřebního průmyslu. Navíc je
světovou jedničkou v technologii
výhybek, u výrobků ze
speciálních ocelí a speciálních
profilů a v Evropě je špičkou
v oblasti speciálních kolejnic.
nosti tvoří pouhých 2 581 km, nabídlo
by to nové možnosti spojení mezi významnými centry.
rozdíly mezi západem a východem kontinentu a v USA velké vzdálenosti mezi
pobřežími. Ovšem síť vysokorychlostní železnice spojující významná města
by zintenzivnila komunikaci a zvýšila
počet zákazníků i zdrojů, jež mohou
podnikatelské subjekty využívat. V Evropě může být určitým příkladem nově
budovaná trať mezi Turínem a Lyonem,
která čas potřebný k projetí této cesty
přes Alpy zkrátí přibližně o 40 %.
Gary Click je technickým ředitelem
americké společnosti Nortrak, která patří do skupiny voestalpine. Podle jeho
názoru sice osobní železniční doprava
zůstává v USA popelkou, ovšem existuje zde několik výjimek. Například
trať Northeast Corridor, která spojuje
např. města Washington DC, Filadelfie
a Boston, nabízí spojení mezi centry
těchto měst, které je schopno konkurovat letecké dopravě. Pravidelné lety
ceny paliv jsou příčinou toho, že osobní
železniční doprava i nadále zůstává na
okraji zájmu amerických zákonodárců,
nicméně čínský příklad může USA poskytnout určitou představu o tom, jaké
přínosy vysokorychlostní železnice má.
Pan Zhu prohlašuje, že k výhodám
vysokorychlostní železnice patří i to,
že se zvýšila jeho pracovní výkonnost. „Po dokončení vysokorychlostní
trati jsem náhle zjistil, že do Šanghaje jezdím mnohem častěji než dříve.
V současnosti možná dvakrát častěji
než předtím.“
Pan Zhu z Hangzhou, jehož znalosti
a zkušenosti nacházejí využití v Šanghaji,
by mohl být snadno i panem Jonesem
v St. Louis, který by ke svému překvapení náhle zjistil, že cesta do Chicaga
se výrazně zkrátila a že jeho pracovní
výkonnost se díky vysokorychlostní železnici zvýšila.
mezi městy Washington DC a Filadelfie, které po několik desetiletí využívali
především obchodníci a manažeři, dnes
již prakticky neexistují. Nahradila je
spolehlivá železnice.
Podobné destinace, např. Los Angeles –
San Francisco nebo St. Louis – Chicago,
by mohly z výstavby vysokorychlostní
železnice rovněž významně profitovat.
Výše potřebných investic a trvale nízké
Není tomu tak dávno, co jsme si mysleli, že budoucnost dopravy patří létání.
Čínský příklad nám ovšem ukazuje, že
to nemusí být pravda. Dokonce i létáním posedlí Američané již naskakují
do rozjetého vysokorychlostního vlaku.
Vývoj na různých kontinentech nám
umožňuje získat představu o tom, jakým způsobem technologie proměňuje
mobilitu budoucnosti.
Vzdálenost určuje,
nakolik je reálný
rozvoj osobní
železniční dopravy
Ovšem zásadní vliv na to, zda bude
osobní doprava smysluplná a zisková,
má v Číně i ve všech ostatních zemích
především vzdálenost. Profesor Zhao Jian
z pekingské univerzity Jiaotong tvrdí, že
hranice, do níž může vysokorychlostní
železnice konkurovat letecké dopravě, je
500 km. Na delší vzdálenosti je jednoduše pohodlnější cestovat letadlem.
Například 160kilometrovou vzdálenost
mezi městy Šanghaj a Hangzhou může
pan Zhu velmi snadno přejet vlakem,
ovšem i v případě cesty z Pekingu do
Šanghaje, při níž vlak urazí 1 000 km
za pět hodin, již nejsou výhody železnice
tak patrné – letadlo potřebuje k překonání stejné vzdálenosti jen dvě hodiny.
Rozvoji konkurenceschopné vysokorychlostní železnice nejen v Číně ovšem
brání i další faktory. V Evropě jsou to
47
Pobřeží u Kapského města, Jižní Afrika
48
Myslíme napřed
Pět národů,
jedna vize?
TEXTY Ana Carolina Minozzová, Judith Rekerová, Dr. Niklas Schaffmeister, Xenia Stroganova, Ronita
Torcatová, André Uhl, Zhe Wangová FOTOGRAFIE Christoph Dammast, Michael Jung, Maureen Barlin,
Nickolay Vinokurov, iStockphoto.com/Izabela Habur
Brazílie, Rusko, Indie, Čína a
Jihoafrická republika – pohled zevnitř
K
oncept zemí BRICS symbolizuje více než cokoli jiného
změnu celosvětového rozložení hospodářské síly. Zkratkou BRICS
se označuje uskupení zemí Brazílie,
Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika. Ti, kteří ji používají, se spolu
s řadou ekonomů domnívají, že těchto
pět zemí svým složením obyvatelstva,
přírodním bohatstvím a strategickým
směřováním výrazným způsobem ovlivní vývoj 21. století.
Odborníci se již zmiňují o tzv. Next Eleven (jedenáctce budoucnosti), jedenácti
zemích, v nichž by mělo v dohledné
době dojít k výraznému hospodářskému
rozvoji. Země BRICS se však již nyní
zařadily mezi deset nejvýznamnějších
hospodářských velmocí světa. Jaký význam to přináší pro životy tamních obyvatel a jaký to má dopad na podporu
společné budoucnosti?
Pět novinářů, z nichž každý žil v jedné z těchto zemí, nám přináší osobní
pohled na výzvy a příležitosti, s nimiž
se lidé v dané zemi setkávají. Uslyšíme tak rozhovor se Sewelou, studentkou práv v Johannesburgu, setkáme
se v Sao Paulu s evropskými přistěhovalci, poznáme každodenní život Sameera, prodavače v obchodním centru
v Bombaji, dozvíme se něco o životě
Marie, moskevské manažerky logistiky,
a dočteme se, k jakým změnám došlo
v čínských hospodářských metropolích,
jako je Peking.
PODÍL SVĚTOVÉ
POPULACE ŽIJÍCÍ
V ZEMÍCH BRICS
40 %
49
Myslíme napřed
Indie
— Země kontrastů
V
blízkosti jedné bombajské hlavní
silnice, již z jedné strany lemuje
přistěhovalecký slum, se nevelký hlouček mužů oblečených do spodního prádla namáhá při výrobě ručních vozíků.
Pracují před budovou, v jejímž okolí
parkuje i řada luxusních automobilů.
Ani obyvatelé slumu ani dělníci vyrábějící vozíky v životě neslyšeli zkratku
BRICS (skupina zemí s rozvíjející se
ekonomikou) a netuší, že jejich země
právě prochází radikální proměnou.
Sameer pracuje v jídelně luxusního nákupního centra, které se stalo jedním
z nových chrámů moderní a sebevědomé Indie. Ovšem jídlo, které se tu prodává, je pro Sameera „drahé, až příliš drahé“. Sameer proto zpravidla obědvá daal
chawal (rýže s kari cizrnou) nebo subzi
roti (zelenina s indickými plackami).
V nově otevřených luxusních jídelnách,
například v American Coffee Shop, se
ovšem tvoří dlouhé fronty. Šálek kávy
zde zpravidla stojí více než 100 rupií,
nicméně pro nově vznikající mobilní
indickou střední třídu je to jen pakatel.
Mnozí Indové včetně Sameera ovšem
nadále vydělávají jen zlomek závratných sum, o něž si mohou říci lidé
pracující v perspektivních a prosperujících oborech, jako je například zábavní
průmysl, informační technologie, reality
nebo politika. Jinými slovy je možné
říci, že rozdělení bohatství a příjmů je
v Indii výrazně asymetrické.
Indie je sice členem skupiny BRICS
a tamní ekonomika je na vzestupu, ovšem
ne vše probíhá zcela hladce. Růst indické ekonomiky v poslední době výrazně zpomalil. Pokud je k vytváření
nových pracovních příležitostí zapotřebí
růst alespoň 7 %, v roce 2012 indický HDP vzrostl pouze o 4,9 % (ještě
v roce 2011 to bylo 6,8 %); míra inflace
ve stejném období činila v průměru 8 %.
Vzrostly ceny paliv, například benzínu,
nafty a petroleje, ale i potravin, což
představuje vážný problém především
pro sociálně slabší vrstvy. Asijská rozvojová banka (ADB) snížila předpověď
hospodářského růstu Indie ve fiskálním
roce 2012-2013 na 5,4 % a to jen krátce
poté, co třetí největší asijské ekonomice
předpověděla růst ve výši 5,6 %.
Tádž Mahal, Indie © Maureen Barlin
50
Přestože odhad dalšího vývoje indické
ekonomiky byl snížen ze stabilního na
negativní a i MMF následně revidoval
svou predikci hospodářského růstu, indická ekonomika si nakonec udržela
lepší kondici, než se předpokládalo.
Někteří odborníci to ovšem považují
jen za malou útěchu za situace, kdy
dosud neproběhly potřebné reformy,
infrastruktura
zůstává
nerozvinutá
a dosud přetrvávají i negativní jevy,
především korupce a laxní výkon státní správy. Počítačový průmysl, který se
koncentruje především ve městě Bangalore, je jedinou oblastí, v níž Indie
jasně určuje budoucí trendy. Jinak je
ovšem nezpochybnitelným motorem
dalšího rozvoje Čína.
V prosinci roku 2012, kdy i poradní
ekonomický orgán indického premiéra
snížil odhad hospodářského růstu na
6,5-7 %, předpověděla banka Morgan
Stanley Indii poněkud lepší budoucnost. Společnost Goldman Sachs navíc
dokonce předpovídá, že HDP zemí
skupiny G4 (Indie, Brazílie, Japonsko
Myslíme napřed
a Německo) překročí dnešní HDP zemí
skupiny G7 k roku 2035, a že čínská
ekonomika předstihne všechny ostatní
ekonomiky světa již v roce 2040.
Podaří se tedy Indii spolu s dalšími
podobnými státy (Brazílie, Rusko, Čína
a JAR) skupinu G7 skutečně předstihnout? V zemi, v níž vedle sebe najdete
tolik do očí bijících kontrastů, je to
určitě možné. Kde jinde můžete spatřit
luxusní automobily a ruční vozíky bok
po boku? Dnes můžeme říci jenom to,
že Sameer a miliony jemu podobných
na tom již pracují.
Ronita Torcatová je novinářka na volné
noze, která spolupracuje s různými periodiky, například s deníky The Free
Press Journal a The Hindu. Pochází
z Goy, nicméně v současnosti žije
a pracuje v Bombaji.
Brazílie
— Roky Bossa
„B
razílie je budoucnost," řekl mi
jeden francouzský přistěhovalec,
který do země přišel před několika
lety. Při našem rozhovoru jsme se procházeli čtvrtí Jardins, která patří k nejbohatším v Sao Paulu. V našem okolí
bylo možné najít mnoho luxusních obchodů. Na luxus jste mohli v Brazílii
narazit vždycky – i dávno předtím, než
se jméno tohoto státu stalo synonymem
příležitosti k úspěchu. Nicméně před
6 lety, když jsem z Brazílie naposledy odjížděla, byla emigrace do Evropy
nebo do Ameriky prakticky základním předpokladem pro každého, kdo
měl poněkud vyšší ambice. Situace se
ovšem mezitím změnila a život v Riu
je dnes velmi atraktivní: kromě pláží
a bossy – proslulého brazilského klidu
– jsou tu i příležitosti. Mluví všichni
o Brazílii jenom z tohoto důvodu? Vrátila jsem se, abych zjistila pravdu.
Vzrůstající počet miliardářů možná do
země přivádí další investice, ovšem
skutečnými hvězdami dnešní Brazílie
jsou společenské třídy C a D – tedy ti,
kteří vydělávají přibližně dvojnásobek
minimální mzdy – v současnosti se
jedná o 54 % všech Brazilců. V jejich
životech se za poslední roky odehrály
dramatické změny. Z nuzných poměrů
se postupně vyhouply do střední vrstvy
a jejich kupní síla v současnosti napomáhá posílení vnitřního trhu. Brazilská
minimální mzda se za poslední desetiletí zvýšila o 70 % – v současnosti se
jedná o 675 brazilských realů měsíčně,
což odpovídá asi 330 americkým dolarům (Dieese) – míra nezaměstnanosti přitom poklesla téměř na hodnotu
5,3 % (IBGE).
„Život zaměstnanců a střední třídy se
v poslední době skutečně změnil,“ potvrzuje analytička podpory průmyslu
Cristieni Castilhosová. „Mnozí lidé již
dnes nejsou ochotni vzít jakoukoliv práci jen proto, aby přežili, a namísto toho
se snaží pracovat na své kariéře.“ Dvaatřicetiletá hospodyně Janete Souzová
z města Porto Alegre na jihu Brazílie je
dobrým příkladem těchto probíhajících
změn. „Manžel koupil domek na pobřeží a já právě vyrážím na pláž,“ přiznává. Na dovolenou se těší a už si plánuje, že si s sebou vezme i novou televizi
s plochou obrazovkou. Koupila ji na
12 splátek, jak je v Brazílii zvykem.
„Díváme se hlavně na seriály a na fotbal,“ vysvětluje. Její manžel Wellington
se živí opravami praček. Po vyučení si
spolu s bratrem založil malou firmu.
Příjmy jejich domácnosti se za poslední
desetiletí zvýšily téměř trojnásobně.
Všude je patrný pocit štěstí a pozitivní nálada, přestože některé hospodářské údaje již tak povzbudivé nejsou:
Brazílie se sice stala šestou největší
ekonomikou světa, ovšem předpověď
růstu HDP pro rok 2012 se nenaplnila
a brazilské hospodářství nakonec rostlo
jen o 1,75 %, díky čemuž za ostatními
státy skupiny BRICS zaostalo. Na dru51
Myslíme napřed
hou stranu se Brazílii mezi státy skupiny BRICS nejvíce dařilo při snižování sociálních rozdílů. Překlenutí kdysi
obrovské sociální propasti napomohlo
posílení vnitřního trhu a přispělo k dosažení vyšší úrovně vzdělanosti populace a dokonce snížení míry kriminality.
Cestu, díky níž se má z Brazílie jednou stát „perfektní stát“, pochopitelně
i nadále komplikuje řada úskalí. Můj
francouzský přítel přiznává, že v zemi
i nadále vládne únavná byrokracie.
„Ale jsme přece v Brazílii,“ svěřuje se
mi, „a pokud právě čekáš ve frontě, dá
se s tebou každý do řeči, jako byste
byli nejlepší přátelé.“ Právě to je bossa - schopnost nepřipouštět si problémy
k tělu a nacházet krásu všude. A Brazílie ještě nikdy předtím nebyla tak
pohodovou zemí.
Anna Carolina Minozzová se narodila
v Porto Alegre. Tato novinářka žije střídavě v Brazílii a v Londýně. Jejím
novinářským oborem je zejména umění
a móda.
čtvrtě v okolí. „Rozvojem a růstem“,
jichž jsme v posledních 15 letech
v Číně přímými svědky, došlo k novému
objevení Číny. Čína se postupně vymanila ze svírajícího korzetu autoritářství
a plánovaného hospodářství a lidé překypují energií a tvořivostí. Více než
86 % obyvatel měst dnes tvrdí, že jsou
na tom lépe než v loňském roce.
V posledních letech Čína překonává
jeden rekord za druhým. Nejprve nahradila Německo jako největší světový
vývozce a v roce 2011 se stala největším automobilovým trhem. Nyní se zde
dokonce vyrábí více automobilů než
v Evropě. Čína navíc Evropě poskytuje více služeb v oblasti výzkumu
a vývoje, než kolik se sem dováží, počet
kvalifikovaných pracovníků by se měl
do roku 2020 zvýšit o 58 % a dosáhnout 180 milionů. Tento rychlý přechod
není bez následků. Ničí se životní prostředí, dochází k dramatickým změnám
v městských i venkovských oblastech
a společnost je navíc pod obrovským
tlakem.
kala peníze, ale jiní i nadále žijí ve
velmi skromných podmínkách. Prudce
se zvýšil počet rozvodů a mnoho dětí
má najednou jiné cíle než navázat na
tradiční normy předchozích generací.
Fakta o
voestalpine
„Očekáváme dynamický růst
zejména v jihovýchodní Asii
včetně Číny, v jižní Americe,
a v případě specializovaných
oblastí i v USA a Kanadě.
V Evropě je naším cílem trvalé
zajištění naší dosavadní
pozice. Ale již v následujících
pěti až šesti letech zvýšíme
svůj mimoevropský podíl na
cca 40 %,“ předvídá Wolfgang
Eder, generální ředitel
voestalpine AG.
Čína
— Konfucius a
kupní síla
D
o Pekingu jsem poprvé přijel kvůli práci pro deník Handelsblatt
jednoho studeného dne na jaře roku
1998. Moje žena Zhe se v Pekingu
narodila a v této třináctimilionové metropoli strávila začátek života. Bydlel
jsem ve středu města v malém hotelu, jen kousek od vodního příkopu
obklopujícího Císařský palác. Vzduch
byl prosycen kouřem ze starých kamen,
v nichž lidé ve čtvrtích s tradičními
hutongy topili uhlím.
Dnes je město a zdejší život téměř
k nepoznání. Proměně úspěšně vzdoroval jen Císařský palác a tradiční
52
Rychlé změny a náhlý boj o
ní pokroku ve společnosti
ly zkoušce mnoho tradičních
Spousta mladých vzdělaných
dosažepodrobihodnot.
lidí zís-
V tomto ohledu nás nepřekvapí, že
podle 77 % obyvatel čínských měst
naráží modernizace často na tradiční
hodnoty. Tam, kde se střetává ideál
Be There
53
Myslíme napřed
vzdělávání podle konfuciánské filozofie
s kupní sílou, se děti posílají již od tří
let na angličtinu a matematiku. Tam,
kde se rodiče vracejí pozdě z práce,
se začínají prosazovat chutě západního
světa a trh zaplavují smažená kuřata
a hotové pizzy.
Již od té doby, co byla reforma a politika otevřených dveří zahájena, čekají
pozorovatelé ze západních zemí, kdy
se růst zastaví či kdy zemi zasáhne
finanční krize. Čína však vyvrací názor, že se nemůže rozvíjet dlouhodobě. Politickým špičkám se daří řídit
hospodářství země, poskytovat stabilitu
a umožnit tak, aby se Čína dostala do
„nejvyšší ligy“. Spousta věcí ukazuje na
to, že Čína bude i nadále poskytovat
rozvoj, inovace a moderní trendy a že
její čas teprve přichází.
Dr. Niklas Schaffmeister žil v letech
1998 až 2009 v Šanghaji, Pekingu
a Hongkongu, kde působil jako novinář
a konzultant, a poté začal podnikat
jako konzultant Globeone. V současné
době žijí s manželkou Zhe Wangovou
v Kolíně nad Rýnem.
Rusko
— Od zisku ke
strategii
O
smadvacetiletá vysokoškolačka Maria žije v Moskvě. Podobně jako
mnoho jiných mladých lidí se do hlavního města přistěhovala za prací. Jako
manažerka logistiky v mezinárodní firmě
si dnes vydělá třikrát více než před čtyřmi lety – přibližně 72 000 rublů měsíčně. V městě Tver, odkud pochází a kde
by patrně práci hledala obtížně, by se
jednalo o velmi dobrý výdělek. V Moskvě to ovšem není nijak závratný plat.
Umožňuje jí postupně splácet hypotéku
na malý byt a může si několikrát do
roka dopřát krátkou dovolenou. Maria ví
54
o existenci hospodářské skupiny BRICS
prakticky vše. První, co jí napadne, když
se řekne hospodářský růst, je „všudypřítomná ekonomická krize“. Pak se ale na
chvíli zamyslí: „Na druhou stranu, před
deseti lety bylo nemyslitelné, že bychom
si mohli dopřát všechno to, co nyní.“
A má pravdu. Od přelomu tisíciletí se
Rusko řadí k nejrychleji rostoucím ekonomikám na světě. Díky obrovskému nárůstu vývozu energetických surovin si udržuje impozantní tempo průměrného růstu
téměř 7 %. Ředitel společnosti Goldman
Sachs Asset Management Jim O'Neill
měl kdysi pádné důvody k tomu, aby
Rusko označil za zemi s nejslibnější budoucností ze všech zemí skupiny BRICS.
To bylo ovšem ještě před tím, než udeřila
světová hospodářská krize. Rusko se její
obětí stalo velmi rychle, protože je příliš
závislé na zahraničních finančních trzích.
Malé a střední podniky prožívaly těžké časy. Musely se vyrovnat se složitou
finanční situací a mnoho jich dokonce
zbankrotovalo. Po letech nepřetržitého
růstu ruský HDP v roce 2009 poklesl
o 7,9 %.
Tento výrazný propad odhalil největší
slabiny ruské ekonomiky: strukturální
nedostatky v hospodářském a finančním
systému, přílišný důraz na vývoz surovin
v kombinaci s nedostatečnou ekonomickou diverzifikací. Pokud se poptávka po
přírodních zdrojích sníží, snižuje se automaticky i životní úroveň obyvatel země.
Vláda si je tohoto problému vědoma.
Úvahy ruských politiků se postupně
přesouvají od zaměření na krátkodobý
zisk ke strategickým dlouhodobým cílům
a hospodářským koncepcím se strukturovaným financováním.
Přes tyto snahy je ovšem Západ ohledně
investování v Rusku dosud velmi opatrný. Aby mohlo dojít ke konstruktivnímu
ekonomickému dialogu, a aby zahraniční
společnosti začaly v Rusku opět investovat, musela by vláda urychleně začít řešit
politickou a ekonomickou izolaci země.
Dlouho očekávané členství země v organizaci WTO představuje krok správným
směrem. Pokud tento trend zůstane zachován, mělo by se Rusko nadále transformovat a využít svůj enormní potenciál.
„Copak, Moskva,“ povzdychne si Maria zamyšleně, „není prakticky nic, co byste tu
nenašli. Ale život je tu mnohem dražší
a stresující než kdekoli jinde. Na druhou
stranu ale máme nejnižší daně z příjmů
na světě – všichni státu odevzdáváme
jen 13 %! Dokonce i francouzský herec
Gerard Depardieu si pořídil ruský pas
a nechal si jej osobně předat prezidentem
Putinem. Míra zdanění po reformě, která
má proběhnout ve Francii, se mu zdála
být příliš vysoká.“
Mrakodrapy Mezinárodního obchodního centra v Moskvě © Nickolay Vinokurov
Myslíme napřed
Xenia Stroganova se narodila v Moskvě.
Živí se jako tlumočnice a často se pohybuje na trase mezi svým rodným městem
a Bonnem.
Jihoafrická
republika
— Vycházející hvězda
L
éto ve městě a teplota se má podle
předpovědi vyšplhat až ke 30 °C.
V poledne jsou již všude rozevřené barevné slunečníky, jimiž se lidé chrání před
sluncem svítícím na bezmračné obloze.
Ve čtvrti Braamfontein, která je součástí
největšího jihoafrického města Johannesburgu, právě panuje čilý ruch - zejména
v okolí nově otevřených kaváren a čerstvě natřených obchůdků. Sewela Moshomová postává ve skupince mladých
žen před studentskou kolejí. Tato jednadvacetiletá studentka práv z odlehlé
provincie Limpopo je jedním z mnoha
mladých lidí, kteří se vydali studovat
do hospodářské metropole Jihoafrické republiky. Podobní studenti se sem sjíždějí
ze všech částí země.
V roce 1994 – tedy v roce, kdy apar-
theid vystřídala demokracie – v JAR
promovalo pouze 74 000 vysokoškoláků.
V roce 2009 jich bylo již dvojnásobné
množství. Seweliny rodiče jsou učitelé
a mohli si dovolit poslat svou dceru
na studia, ovšem Jihoafrická republika
naštěstí přijala určitá opatření, která
umožnila vysokoškolské vzdělání i studentům ze sociálně slabších rodin. Díky
různým vládním půjčkám a stipendiím
tak ve školním roce 2011/2012 studuje
přibližně 150 000 mladých lidí.
Hlavním problémem JAR zůstává nedostatek kvalifikovaných pracovních sil
a oficiální míra nezaměstnanosti ve výši
25 %. Ekonomika této země s více než
50 miliony obyvatel je nicméně největší
v Africe. Díky bohatým nalezištím zlata,
platiny, uhlí a diamantů a řadě rozvíjejících se oborů (např. turistický ruch,
obchod a bankovnictví) je tato obrovská
země umístěná strategicky mezi Atlantickým a Indickým oceánem atraktivní
pro obchodní partnery z celého světa.
Podobná je i situace v Brazílii, Rusku,
Indii a Číně, které Jihoafrickou republiku vyzvaly, aby se na konci roku 2010
stala pátým členem skupiny BRICS.
Obchodní výměna mezi Jihoafrickou republikou a těmito čtyřmi státy se v roce
2011 zvýšila o 29 %. Dr. Lyal White
ovšem soudí: „Jedná se spíše o důsledek obecného vývoje globální ekonomi-
ky než o důsledek členství ve skupině
BRICS.“ Podle ředitele Centra pro dynamické trhy při University of Pretoria
je členství Jihoafrické republiky prozatím příliš čerstvé na to, aby se mohlo
projevit v konkrétních číslech. Skupina
BRICS je i přesto velmi důležitá: „Fakt,
že JAR má kulturní, hospodářské a politické styky s těmito zeměmi, je zárukou
toho, že v těchto nových ekonomikách
bude hrát svou roli.“
Ze značného objemu finančních prostředků, které Jihoafrická republika
investuje do infrastrukturních projektů,
například do budování přístavů nebo
železniční sítě, budou profitovat nejen
velké korporace, ale i obyčejní lidé –
například Andy Nkosi. Ten v posledních dvou letech využívá novou expresní autobusovou linku Rea Vaya, která
spojuje Soweto s Braamfonteinem, kde
je zaměstnán v hotelu. „V současnosti
mne cestování autobusem stojí jen polovinu toho, co jsem platil dříve, a do
práce se dostanu dvakrát rychleji,“ říká
tento třicetiletý Jihoafričan. Studentka
Sewela Moshomová vyhlíží budoucnost
se smíšenými pocity. „Jsem nervózní,“
říká, „bojím se, že najít dobrou práci
nebude nijak jednoduché.“ Pak se ale lišácky usměje: „Ale já si s tím poradím.“
Novinářka Judith Rekerová, která od
roku 2007 žije v Johannesburgu v Jihoafrické republice, se zabývá především
panafrickými tématy. Jihoafrická republika je její třetí zastávkou v Africe – po
Keni a Demokratické republice Kongo.
Podle těchto příkladů vidíme, že přeměnu určují velmi odlišné faktory. Označení BRICS nemusí mít pro obyvatele
těchto zemí zvláštní význam. Mnohem
důležitější je, jak jejich životy ovlivňuje pokrok. Životy těchto lidí jsou sice
velmi odlišné, stejně jako výzvy, stojící
před nimi, ale právě oni budou utvářet
budoucnost celé společnosti.
55
56
Myslíme napřed
Revoluce
ve vzdělávání
Text Carole Cadwalladrová FOTOGRAFIE Christoph Dammast, Luciano De Polo / 123rf.com,
MelindaChan / gettyimages, iStockphoto.com / AndrewRich
Jak přispěje internet k celosvětové
demokratizaci vzdělávání
P
řed dvěma lety jsem měla na
jednom
střešním
parkovišti
v Kalifornii příležitost usednout na zadní sedadlo Toyoty Prius.
Když se pak tento vůz odlepil od obrubníku, zamířil přímo k okraji střechy a pak v poslední vteřině změnil
směr, aniž by přitom zpomalil, chytila
jsem se bezděčně madla dveří. Na
sedadle řidiče totiž nikdo neseděl. Jednalo se o prototyp auta bez řidiče společnosti Google a já jsem se
cítila tak trochu jako Buck Rogers,
který byl katapultován do jiného století. Později jsem naslouchala slovům
Sebastiana Thruna, což je profesor
umělé inteligence na Stanfordově
univerzitě, který pochází z Německa. Nadšeně mi popisoval, jak toto
auto zkonstruoval, jak již najezdilo
320 000 km po celé Kalifornii a proč
se domnívá, že jednoho dne dopravní
nehody zcela vymizí.
Není pochyb o tom,
že zejména vyšší
vzdělání projde
revoluční změnou.
O několik měsíců později přinesl deník
The New York Times informaci o tom,
že Thrun byl vedoucím supertajné experimentální laboratoře Google X, která
mimo jiného vyvíjela i Google brýle –
vhodné pro rozšířené vnímání reality.
A pak, o několik měsíců později, jsem se
s Thrunem sešla znovu. Auto bez řidiče,
brýle, akademická funkce na prestižní
univerzitě – to všechno již byla minulost.
Na svou funkci na Stanfordově univerzitě rezignoval a pro Google v současnosti pracuje již jen jediný den v týdnu.
Zahájil ovšem nový projekt, přestože jej
odmítá za projekt označovat. „Je to moje
mise,“ řekl. „Tohle je budoucnost. O tom
jsem absolutně přesvědčen.“
Touto budoucností, v niž Thrun uvěřil
a jež jej zaujala mnohem více než auto
bez řidiče nebo přístroje ze sci-fi příběhů,
je vzdělávání. Konkrétně online vzdělávání, které by bylo v masovém měřítku
zdarma k dispozici všem. Hudební průmysl, vydávání tiskovin, doprava, maloobchod – všechna tato odvětví se již musela vyrovnat s velkým technologickým
pokrokem. Nyní, jak říká Thrun, je na
řadě i vzdělávání.
„Musí se změnit. O tom nemůže být
pochyb.“ Thrun se konkrétně domnívá,
že princip získávání vyššího vzdělání
musí projít určitou revolucí. Proto založil
Udacity, což je jakási online univerzita,
a zamýšlí poskytovat kvalitní vzdělání
jak studentům v rozvojových zemích, kteří by k němu jinak neměli přístup, tak
i studentům v západním světě, kteří si
budou moci vybrat. Platit za vzdělání
57
Myslíme napřed
řádově tisíce liber ročně nebo jej získat
zdarma přes internet?
Vysoká škola pochopitelně neznamená jen vzdělávání. V průběhu studia
můžete najít přátele na celý život nebo
i svého budoucího partnera, naučíte se,
jak vařit i prát – všechny tyto zkušenosti
jsou, nebo alespoň mohou být, nedílnou
součástí této životní etapy. Ale právě takto výrazné změny fungují: nejprve přeruší zaběhnutou praxi a vše ostatní se
pak vyřeší v blíže nespecifikované době
v budoucnosti.
Studia úspěšně
absolvovalo
23 000 studentů a
všech 400 studentů
s nejlepšími výsledky
studovalo online
K Thrunovu prozření došlo přibližně
před rokem na konferenci organizace
TED, na níž svět seznamoval s konceptem automobilu bez řidiče. „Vyslechl
jsem příspěvek Salmana Khana, který
zde představoval organizaci Khan Academy (Khanova akademie), a byl jsem
tou myšlenkou zcela unesen,“ říká.
„A nadšení mne dodnes neopustilo.“ Salman Khan je tichý šestatřicetiletý muž,
který byl původně analytikem jednoho
hedgeového fondu. Tohoto zakladatele
tzv. vzdělávací revoluce velebí prakticky
každý včetně Billa Gatese (který jej označil za „nejoblíbenějšího učitele na světě“).
Khan Academy vznikla v podstatě náhodou, když se Khan pokoušel vyučovat
svou neteř a synovce. V současnosti má
k dispozici 3 400 krátkých videospotů nebo výukových programů, z nichž
většinu natočil Khan osobně, jejichž pomoci využívá 10 milionů studentů. „Byl
jsem tím zcela uchvácen,“ říká Thrun,
„a, upřímně řečeno, jsem se styděl za
to, že mých studentů bylo jen 200 –
on učil miliony.“ Thrun se pak rozhodl
58
nabídnout světu výuku svého předmětu
umělá inteligence na Stanfordově univerzitě – CS221. Oznámil, že do výuky
se bude moci zapojit skutečně kdokoli.
Zájemci budou pracovat naprosto stejně jako studenti Stanfordovy univerzity
a na závěr kurzu budou skládat stejnou
zkoušku. CS221 je náročný a obtížný
předmět. Na univerzitě si jej zvolilo 200
studentů a Thrun si původně myslel, že
na internetu jich najde dalších několik
tisíc. Ovšem v okamžiku, kdy tento kurz
začínal, se již přihlásilo 160 000 zájemců. Tito studenti pocházeli ze všech států
na naší planetě – s výjimkou Severní
Koreje. Navíc 23 000 studentů studium
tohoto předmětu skutečně zdárně dokončilo. A všech 400 studentů s nejlepšími
výsledky studovalo online.
kurzu pro začátečníky, tj. jak vytvořit
počítačový vyhledávač, již tento předmět
úspěšně absolvovalo 200 000 studentů.
Pokud ovšem říkám absolvovalo, mám
tím na mysli, že jim byl e-mailem zaslán
certifikát. Přesto se ovšem zdá, že některé společnosti začínají tuto iniciativu brát
vážně: několik společností (mimo jiné
i Google) sponzoruje výuku organizovanou serverem Udacity kurzy a studenty
s nejlepšími výsledky následně osloví
a nabídne jim zaměstnání. V Americe ovšem není Thrun jediný,
kdo spolkl pilulku ze země divů. Dva
Thrunovi kolegové vyučující informační
technologie na Stanfordově univerzitě,
Andrew Ng a Daphne Kollerová, se
také zúčastnili obdobného experimentu
a následky byly podobné. I oni zalo-
To bylo pro Thruna něco jako moment
ze „země divů“. Díky tomu, že jednou
vyučoval 160 000 studentů, již nikdy
nemohl být spokojený s původním počtem 200. „Mám pocit, jakoby tu byla
nějaká červená a modrá pilulka,“ pronesl o několik měsíců později. „Já jsem
si vzal červenou pilulku a viděl jsem
zemi divů. Pomocí vzdělávání opravdu
můžeme svět od základů změnit“. V době, kdy se na Udacity registruji do
žili vlastní webové stránky, Coursera.
A zatímco Udacity připravuje své vlastní kurzy, Coursera navazuje partnerství
s různými univerzitami a nabízí kurzy již existující – dosud se jednalo
o 33 kurzů s celkem 1,8 milionu studentů. Přestože je přístup těchto dvou
institucí rozdílný, obě v sobě skrývají dynamický revoluční potenciál, který bývá
charakteristický pro největší a nejúspěšnější podniky v Silicon Valley.
Myslíme napřed
Jde o největší
změnu ve
vzdělávání za
posledních 200 let.
„Milion registrovaných uživatelů jsme
získali rychleji než Facebook, rychleji
než Instagram,“ říká Kollerová. „Tohle
je dalekosáhlá změna ve vzdělávacím
ekosystému.“
Mezitím spustil jiný profesor informačních
technologií, Anant Argarwal působící na
Massachusettském technickém institutu
(MIT), projekt edX, v němž jsou k dispozici materiály z MIT, Harvardu, Berkeley
a University of Texas.
Argarwal rozhodně není muž, který by
měl sklon věci podceňovat. „Vzdělávání
bude díky tomuto projektu doslova znovuvynalezeno. Univerzity projdou transformací. Vzdělání bude demokratizováno
a bude dostupné všem v celosvětovém
měřítku. Jedná se o největší změnu, která se ve vzdělávacím procesu odehrála za posledních 200 let. Poslední takto
významnou změnou byl pravděpodobně
vynález tužky.“ Dále doufá, že do deseti let by mohl získat miliardu studentů
po celém světě. „Získali jsme 400 000
studentů v průběhu čtyř měsíců bez
jakéhokoliv marketingu, takže si nemyslím, že by tento odhad nebyl reálný.“
První nabízený kurz navštěvovalo více
než 155 000 studentů včetně celé třídy
dětí v Mongolsku. Tento rok se podle Argarwala všechno změnilo. Už neexistuje
cesta zpátky. „Tohle je přelomový rok.“
Udacity, Coursera a edX jsou tři velcí hráči, kteří sídlí v USA a mají za
sebou velké, prestižní a bohaté instituce a firmy. Ovšem i v mnoha jiných
zemích je možné najít trendy ústící
v podobné iniciativy, které demonstrují
možnosti vyplývající ze spojení technologie a vzdělávání. V JAR například
existuje pionýrská iniciativa Dr Math,
která si klade za cíl pomáhat mladým
lidem tím, že jim nabídne průběžné
doučování v matematice. Dobrovolníci
v roli rádců odpovídají na otázky a poskytují rady prostřednictvím MXit, což
je platforma pro rychlou výměnu SMS
chladnou až do okamžiku, kdy mne
v předtuše blížící se katastrofy polije studený pot. Ignoruji to. A pak, asi o týden
později, navštěvuji diskuzní fórum třídy. zpráv. Tyto služby již v JAR využívá
více než 30 000 dětí ze základních
i středních škol. Je pro ně typický zejména osobní rozměr: přestože se jedná
o nástroj pro hromadnou komunikaci,
studenti mohou využívat i individuálních
konzultací.
Před měsícem jsem se zaregistrovala do
jednoho z kurzů společnosti Coursera:
úvod do genetiky a evoluce, který vyučuje prof. Mohamed Noor působící na
Duke University. Na rozdíl od Udacity
je v případě Coursery datum zahájení
kurzu pevně stanoveno a přednášky probíhají podle rozvrhu.
Jsem tu jen já, profesor Noor a mých
36 000 spolužáků. Pocházíme z celého světa: Kazachstán, Manila, Doněck,
Irák. Dokonce i Middlesbrough. Ovšem
v okamžiku, kdy sleduji první video
prezentaci a nechávám se nakazit Noorovým usměvavým entusiasmem, nejsem
ještě zcela přesvědčena.
Opravdu je tohle budoucnost našeho
vzdělávání? Jsou to pouze videa z přednášek. Jsou tu sice i nějaké úkoly na
doma, ale já jsem přece novinářka. Blížící se datum odevzdání mne nechává
A právě tady se dostavuje moment mého
prozření. Intenzita komunikace probíhající na tomto fóru je neuvěřitelná. Jsou
zde tisíce lidí kladoucích i zodpovídajících dotazy na dominantní mutace
a rekombinaci. A spontánně se tu utvořily i různé studijní skupiny: kolumbijská,
brazilská, ruská. Jedna komunikuje přes
Skype a jedna se dokonce schází v reálném životě. A tito studenti jsou tak pilní!
Pokud patříte mezi učitele, kteří přišli
POČET
STUDENTŮ KHAN
ACADEMY
10
milionů
59
Myslíme napřed
o iluze, nebo někoho takového znáte,
doporučte mu Courseru: najde tam lidi,
které bude jednoduše chtít učit.
Po čtyřech týdnech nám Noor oznamuje, že zorganizoval jakési Google setkání, jehož se bude moci zúčastnit pouze
omezený počet zájemců. Komunikace
bude probíhat prostřednictvím webových
kamer. Jedním z diskutujících je i Richard Herring – strojvůdce ze Sheffieldu,
který chce profesoru Noorovi především
sdělit, jak moc je s jeho kurzem spokojen.
A pak je tu i Aline – středoškolačka ze
Salvadoru. Do kurzu se přihlásila, jak
sama uvádí, protože chodí do katolické
školy, kde se evoluce nevyučuje. „A vy
jste ten nejlepší učitel, jakého jsem kdy
poznala!“ říká Noorovi. Stále ještě existuje řada nejasností, které
budeme muset v oblasti online vzdělávání vyřešit. Patří k nim i skutečnost, že
za svá studia nebudete odměněni opravdovým titulem, přestože jedna americká
univerzita před nedávnem oznámila, že
bude kredity udělovat i svým online studentům. V současnosti se většina zájemců
do těchto kurzů hlásí pouze proto, že
se chtějí dozvědět něco nového. „Dále
získají certifikát, obvykle ve formě PDF,
na němž stojí, že tato osoba může nebo
nemusí být tím, za koho se vydávala,“
říká Noor.
Univerzity budou
nabízet smíšené
modely studia: jakýsi
mix klasické a online
výuky
A přestože počítače mohou být ideálními
nástroji k hodnocení matematických příkladů, při známkování esejí o anglické
literatuře jsou již méně využitelné. Převažují přírodovědné a technické obory,
ovšem postupně se zvyšuje i počet kurzů
z oblasti humanitních věd – díky tomu,
co Daphne Kollerová označuje za „překvapivě úspěšnou“ metodu hodnocení ze
60
strany spolužáků. Kurzy nabízené Udacity, edX i Courserou jsou v současnosti
v první řadě k dispozici zcela zdarma.
Když se zeptám Kollerové, proč se vzdělávání tak náhle stalo dalším dítětem
technického pokroku, říká: „Je to jako
dokonalá bouře. Je to jako hurikán Sandy, všechny potřebné věci prostě přišly
ve stejný čas. Je tu enormní globální poptávka po kvalitním vzdělání, které je
pro mladé lidi stále nedostupnější. A současně tu máme technický pokrok, který
nám umožňuje poskytovat toto vzdělání
velmi lacino.“ Studium na vysoké škole
má i mnoho jiných výhod. Ovšem některé věci – například navazování přátelství,
zapojení se do společnosti, lekce v ovládání pračky – jsou zdarma. Pouze vlastní
studium je velmi drahé. Ovšem Udacity
a další podobné iniciativy nám ukazují,
že i to se může změnit.
Jednou ze zatím posledních vysokých
škol, které se k tomuto trendu připojily, je univerzita ve skotském Edinburghu.
Ta uzavřela dohodu s Courserou a jejím
prostřednictvím začne od ledna nabízet
6 kurzů, do nichž se již zapsalo 100 000
studentů. Nebo, máme-li uvést určitou
ilustraci, čtyřikrát více studentů, než
kolik jich momentálně studuje na celé
univerzitě.
Tentokrát jsem se ovšem namísto online
přednášky vypravila na přednášku skutečnou: koná se ve staré anatomické posluchárně Edinburghské univerzity. Jedná
se o majestátní posluchárnu, která svému
účelu slouží již od 19. století, kdy se
v jejím středu nacházel stůl, na němž
probíhaly pitvy. Dnes tu namísto stolu
stojí Mayank Dutia, profesor klinické
neurofyziologie, který právě přednáší
o vnitřním uchu. Jedná se o jednoho
z prvních akademiků, který se zapojí do
kurzů organizace Coursera začínajících
v lednu. Přesto brání i klasické přednášky: „Univerzity jsou jedinečná místa. To,
co zde děláme, není možné provádět online. Na tom, že navštívíte přednášku světové špičky v daném oboru, je něco mimořádného. Nebo se můžete dát do hovoru
s někým, kdo v daném oboru působí celý
život. Toto není možné ničím nahradit.“
Fakta o
voestalpine
Koncern voestalpine je
největším rakouským
subjektem i v oblasti
učňovského školství – na
více než 800 pracovištích
v Rakousku absolvuje svou praxi
více než 1 300 mladých učňů.
– Zřídili jsme učňovská místa
i v zahraničních pobočkách,
příkladem je Velká Británie.
Důsledně investujeme do
dalšího vzdělávání, k čemuž
aktivně využíváme i různá
online média. Všech
45 000 našich zaměstnanců
po celém světě je tak součástí
jedné velké sítě. Navíc
provozujeme HR programy
pro rozvoj talentů, podporu
rodin, individuální rovnováhu
mezi profesním a soukromým
životem a řadu dalších
programů.
Náhrada se skutečně hledá jen těžko.
Ovšem tyto nové webové stránky se neustále ptají, co vlastně univerzity jsou
a k čemu tu jsou. A jak za to zaplatit.
Argarwal si dokáže představit budoucnost, v níž budou univerzity nabízet smíšené modely studia: jakýsi mix klasické
a online výuky. Tyto internetové stránky jsou staré maximálně několik měsíců. Dosud ještě hledají svou konečnou podobu. Univerzity
zatím ještě nemizí v propadlišti dějin.
Ovšem kdo ví, jak budou vypadat za
10 let? Ještě před 10 lety jsem si myslela, že noviny nám budou dělat společnost navždy. Že knihu nedokáže nic
nahradit. A že KITT, inteligentní auto
Davida Hasselhoffa ze seriálu Knight
Rider, je jen výplodem lidské fantazie.
Be There
61
Be There
62
Zůstáváme zvědaví
Přetváříme nápady ve skutečnost.
Díky nezávislým specialistům na celém světě dokážeme pro každý projekt
vytvořit tým správných odborníků a nabízíme maximum v oblasti zkušeností
a know-how. Rozmanitými způsoby dokážeme docílit náskoku a pokroku,
což je základem úspěchu našeho koncernu.
64 Vynálezy, které nezaujaly
... a proč. Vždy jde o detaily!
66 Trendy ve vizuálních efektech
Temný rytíř, Avatar a podobné filmy
70 Maličkosti, které mají velký význam
Nevídané vynálezy, které usnadňují náš život
72 Humanizace vesmíru
Jak je díky novému skafandru možné
podnikat turistické cesty do vesmíru
74 Expo 2015
Jsou výstavy Expo znamením budoucnosti?
63
Zůstáváme zvědaví
Vynálezy, které nezaujaly
Text Remo Bitzi ILUSTRACE Benedikt Rugar
Intenzita lidské invence je téměř nepředstavitelná. Jen
v samotných USA je každý den zaregistrováno více než
1 000 nových patentů. V Číně je toto číslo dokonce ještě
trojnásobně vyšší. Přesto se ovšem z každého zajímavého
nápadu automaticky nestane komerčně úspěšný produkt.
Následující řádky vám pomohou získat určitou představu
o tom, proč mohou některé vynálezy zapadnout.
Příliš riskantní – raketový batoh
Příliš těžké –
obojživelné jízdní kolo
Když se zmiňujeme o osobní dopravě, jak by se vám
líbilo jízdní kolo, na němž byste mohli jezdit po vodě
i po souši? První prototyp obojživelného kola vznikl
již ve třicátých letech 20. století. Ovšem do dnešního
dne se nikomu nepodařilo sestrojit takový model,
který by neměl příliš vysokou hmotnost. Obojživelné
kolo, které zkonstruovali dva čínští studenti, sice zaujalo na Mezinárodní soutěži konstruktérů jízdních
kol, ovšem o komerčně využitelný produkt se ani
v tomto případě nejedná. Zařízení, které kolu umožňuje plout po hladině, zvyšuje při jízdě po souši
příliš jeho hmotnost – a stejně to platí i naopak.
64
Již dlouho předtím, než americký zpěvák R. Kelly
nazpíval svůj hit I Believe I Can Fly (Věřím, že umím
létat), došlo k vynálezu revolučního přístroje, který
měl lidem umožnit létání v oblacích: tzv. raketového
batohu. Tento výrobek se ovšem nikdy příliš neprosadil – z pochopitelných důvodů. Jenom si představte, jak by asi vypadalo vaše město, kdyby měl každý
z jeho obyvatel doma raketový batoh – poněkud děsivá představa, že? Proto není nijak překvapivé, že si
žádná pojišťovna nedovolila podstoupit dané riziko
a umožnit, aby měl raketový batoh k dispozici každý, kdo by zatoužil po poněkud dobrodružnější ranní
cestě do práce.
Zůstáváme zvědaví
Příliš nezdravé – přístroj na
zkoušení bot za pomoci rentgenu
Rentgenové snímkování se začalo šířit ve dvacátých letech 20. století a jeho využití v prodejnách
obuvi se zdálo být smysluplné. Představte si, že
narazíte na pár bot, který se vám opravdu líbí
… cena je přijatelná … boty vám padnou … ale
přesto ještě nejste zcela rozhodnuti. Proto si na
speciálním přístroji necháte udělat rentgenový snímek, který vás přesvědčí – opravdu geniální výrobek! Pozor, ne tak docela. Ve čtyřicátých letech
20. století vědci bohužel odhalili i potencionálně
nebezpečný vliv rentgenového záření na lidské
zdraví. Proto dnes musíme při výběru obuvi spoléhat jen na vlastní úsudek.
Příliš drahé – melouny ve tvaru
krychle
Pro každý supermarket je důležité především využití prostoru. Pokud se některé zboží nenechá dobře skládat, znamená to nevyužitý prostor a tedy
i finanční újmu. Japonští potravinářští technologové,
kteří odmítli čekat na přirozenou evoluci, přišli na
počátku osmdesátých let 20. století s převratnou
novinkou – melouny ve tvaru krychle. K jejich
pěstování postačovala pouze plastová bednička,
v níž meloun postupně rostl. Loupání těchto melounů bylo sice také jednodušší, ovšem výsledná cena
byla příliš vysoká a proto zákazníci o tyto melouny
neprojevovali zájem.
Příliš otravné – perpetum mobile
V 8. století n. l. popsal jeden indický astronom
stroj, který byl schopen pracovat bez jakéhokoli
vnějšího zdroje energie – tedy perpetum mobile.
Po něm se o vyřešení tohoto teoretického problému pokoušeli i mnozí další badatelé. Z technologického hlediska je existence perpetua mobile
nemožná, protože energie se při pohybu stroje
ztrácí v důsledku tření, ovšem různé světové univerzity nepřestávala zaplavovat vědecká pojednání
na toto téma. Kupříkladu Francouzská akademie
věd jakékoli práce týkající se perpetua mobile od
roku 1775 oficiálně ignoruje.
65
Be There
Filmová scéna – „Batman začíná“,
© David James/Warner Bros/David James /Bureau L.A. Collection/Corbis
66
Zůstáváme zvědaví
Trendy ve
vizuálních efektech
Text Ari Stein FOTOGRAFIE David James / Warner Bros / David James / Bureau L.A. Collection / Corbis,
ScanlineVFX
Temný rytíř, Avatar a podobné filmy
Ř
íká se, že pokud si chcete nějaký sen zapamatovat, je nejlepší si jej zapsat okamžitě po
probuzení. Takovéto pozoruhodné alternativní reality působí dojmem krátkých
momentů zachycených v čase. Existují
ovšem lidé, kteří tyto sny proměňují
ve skutečnost – ve filmovém průmyslu
jsou známi jako supervizoři vizuálních
efektů.
Film Cesta na měsíc režiséra Georgese
Mélièse z roku 1902 bývá označován
za vůbec první snímek, v němž byly
použity i miniaturní modely – tedy
první skutečné vizuální efekty. Méliès
nastavil budoucím tvůrcům laťku skutečně vysoko. Kdyby měl příležitost seznámit se s dnešní filmovou produkcí,
byl by jistě velmi pyšný.
Pokud se přesuneme v čase o 110 let
vpřed, bude nám okamžitě jasné, jak
dlouhou cestu vizuální efekty urazily. Filmy Avatar, Počátek, Temný rytíř
a Hellboy je možné zmínit jako
příklady epických příběhů, které vznikly díky využití vyspělé trikové technologie, vedle níž působí historický
snímek 2001: Vesmírná odysea velmi
neotesaně.
Ve filmu Deset přikázání z roku 1956
můžete najít scénu, v níž Charlton Hes-
ton přikáže moři, aby se rozestoupilo.
Režisér Cecil B. Demille tehdy dosáhl potřebného efektu tím, že nechal
do nádrže nalít 300 000 galonů vody
a pak celý záběr jednoduše přehrál
pozpátku.
Vzpomeňte také na sedmdesátá léta
20. století, kdy průkopník v oblasti vizuálních efektů John Dykstra a jeho
tým neměli při natáčení Hvězdných
válek k dispozici techniku odpovídající jejich ambiciózním představám, proto si ji jednoduše vyrobili sami. Díky
tomu vznikl typ kamery, známý jako
„Dykstraflex“, který umožňoval natáčet
několik různých prvků při jednom pohybu kamery.
V dnešní době je obor vizuálních
efektů prosperujícím a komplikovaným
molochem, v němž pracuje řada pracovitých, odhodlaných a nebojácných
renegátů. Lidí, kteří dokáží posouvat
hranice, ale současně chápou, že se
musejí vyrovnat s mnoha omezeními,
například v podobě času a peněz,
a bez nichž by mnohé filmy vůbec
nevznikly.
„Člověk musí být superkreativní a co
nejoriginálnější, aby se vůbec dokázal
prosadit,“ říká Paul Butterworth, který
je jedním ze spoluzakladatelů austral-
ské společnosti na výrobu vizuálních
efektů FUEL VFX a který se podílel
například na natáčení filmů Prometheus a Thor.
Butterworth se do Austrálie přistěhoval před dvaceti lety z Velké Británie.
V době, kdy v australském filmovém
průmyslu začínal, se zde výrobě vizuálních efektů věnovala jen hrstka
nadšenců.
Počet galonů vody
potřebných k vytvoření
triku rozestoupení moře
300 000
67
Zůstáváme zvědaví
Časová
osa
1982
Součástí hraného filmu se
poprvé stala plně počítačová
simulace (Star Trek II
Genesis Effect)
1990
Dnes jich jsou tisíce. Podle Butterwortha tento obor sice prošel vývojem, ale:
„Přestože dnes máme k dispozici velké
množství různých technologií, jedná se
především o řemeslo, a proto tato práce
vyžaduje značné množství zkušeností.
Nejvýznamnější nákladovou položkou
při výrobě každého filmu proto budou
vždy náklady na lidskou práci.“
A jaká technologie dnes umožňuje
specialistům na vizuální efekty vytvořit iluzi rozestupujícího se moře?
Butterworth říká: „I dnes budete potřebovat špičkové odborníky, kteří budou schopni vyrobit vyspělé přístroje
používané v našem oboru. Za určitých
okolností můžeme například potřebo-
Simulace kapalin patří k divácky nejatraktivnějším efektům na obrazovce,
protože vytváří iluzi proudících tekutin, plynů nebo ohně, jako tomu bylo
v případě vesmíru ve filmu Prometheus. V pozadí těchto dokonalých
scén je ovšem velké množství komplikované matematiky. Pohyb kapalin
patří k nejobtížněji modelovaným pohybům vůbec, protože kapaliny mají
unikátní fyzikální vlastnosti. Bylo proto
zapotřebí několika desetiletí matematického modelování, než bylo vůbec
možné nasadit počítače. První pokusy
o počítačovou simulaci pohybu kapalin
byly velmi nerealistické. Teprve po zvýšení výkonu počítačů, k němuž došlo
První pokus o využití
zachycení pohybu
v hraném filmu, nakonec
nahrazeno rotoskopií
(Total Recall)
1995
První zcela počítačově
animovaný film
(Příběh hraček)
Scéna z Atlasu mraků, © ScanlineVFX
2009
Plně trikový
snímek (Avatar)
68
vat moře, které se rozestoupí určitým
způsobem, nebo něco podobného jako
ve filmu Prometheus, kde jsme tvořili
vesmír pomocí rozsáhlé simulace proudění kapaliny.“
Pro přežití je
nutná mimořádná
kreativita a
originálnost.
v devadesátých letech 20. století, jsme
se dočkali alespoň částečně realistické simulace. Od té doby ovšem vývoj
pokročil natolik, že je dnes již možné
zakoupit určité vizualizované moduly
a využít je v konkrétním kompletu vizuálních efektů. Ovšem i pak budete
potřebovat zkušeného odborníka, který
dokáže jejich potenciál plně využít.
Butterworth
vzpomíná:
„Okamžik,
v němž David (Michael Fassbender)
poprvé stiskne knoflík, zapálí vesmír
a vstoupí do něj, je opravdu jedinečný.
Sledujete, jak se objevují všechny hvěz-
Zůstáváme zvědaví
dy, plyny a mlhoviny, a poprvé spatříte
rotující měsíc Zeta II, který se přesouvá
na své místo. Všichni jsme se tenkrát
na sebe podívali a řekli si: ‚Hm, tohle
je teda planetárium!‘“
A co budoucnost? Moderní technika je
impozantní, ovšem hledání dokonalosti
i nadále pokračuje pomocí neustálého
postupného vylepšování i hledání dalších možností, které by nás výrazně
posunuly vpřed.
Jednou ze společností zodpovědných
za tento vývoj je i německá triková
společnost Scanline. Jejím dílem jsou
například pozoruhodné vizuální efekty ve filmech 300: Bitva u Thermopyl,
2012 režiséra Rolanda Emmericha nebo
Avengers a současně jí patří i přední
pozice v oblasti simulace kapalin.
Společnost Scanline si je vědoma nejen
změn probíhajících v daném oboru, ale
také toho, že vizuální efekty jsou dnes
nedílnou součástí každého filmu. Ředitel společnosti Ismat Zaidi říká: „Neexistuje žádný film, který by se bez
těchto efektů obešel. Některé se spokojí
jen s jednoduššími triky, jiné, například
Atlas mraků, na němž jsme se také
podíleli, na využití efektů a animace
stavějí. Takový film by před 15 nebo
20 lety vůbec nebylo možné natočit.“
Právě technologie kinematografii neustále posunuje vpřed a zajistila jí dostatečnou míru svobody, ovšem paradoxně
také způsobila, že stále větší počet lidí
kroutí pochybovačně hlavou. Může být
film ještě o něco realističtější? Kam
všechna ta dokonalá technologie vizuálních efektů vlastně směřuje?
Lidem pohybujícím se v branži dělá
největší starosti tzv. tajemný val (Uncanny Valley). Jedná se o místo, do nějž
se lidé nehodí, o místo, kde do sebe
počítačově vytvořená krajina a reálné
akce zapadají tak dokonale, že živé herce nahrazují herci digitální. To se již do
značné míry podařilo ověřit při natáčení snímků Podivuhodný případ Benjamina Buttona a Polární expres. Pokud
se skutečně dostaneme až do tohoto
bodu, stane se z filmu podivné místo,
v němž budou lidé ovšem i nadále hrát
Vznik filmu Atlas mraků: natáčení před zeleným pozadím, © ScanlineVFX
Atlas mraků po dokončení: animovaná scéna nahradila zelené pozadí
svou roli. Bude jich třeba k tomu, aby
filmy vyráběli, vymýšleli i sledovali.
Pro tyto tvůrce fantastických filmů
ovšem často není podstatné poslední
řešení na klíč, Flame software nebo
rychlost renderování, ale skuteční lidé
a jejich emoce. Jsou to neopěvovaní hrdinové filmového plátna. Kdy jste naposledy cestou z kina přemýšleli o týmu,
který se podílel na vzniku vizuálních
efektů, namísto toho, abyste hodnotili
výkon herců nebo režiséra? Dan Glass
vzpomíná na svou chvilku slávy: „Jeden z nejúžasnějších okamžiků v mém
životě [...] byla torontská premiéra filmu
Atlas mraků, kdy všichni diváci povstali
a vydrželi nám tleskat 37 minut.“
Při tomto rozhovoru o digitálních hercích a futuristické technice se zcela
určitě nacházíme v zajímavém časovém
bodě. Ovšem Zaidi nás ochotně informuje i o určitých výhodách: „Po těch
několik týdnů, kdy jsme pracovali na
Pirátech z Karibiku, bylo docela příjemné mít na monitoru Johnnyho Deppa.“ Zdá se, že „tajemný val“ se zase
o několik kroků přiblížil.
69
Zůstáváme zvědaví
Maličkosti, které mají velký význam
Text Lucas Frost FOTOGRAFIE M.Rummenigge / fussball-raritaeten.de, nikeinc.com, Plotnikov / Dreamstime.com,
STEVENS Bikes, Stöckli, iStockphoto.com / David Morgan, www.guitarvillage.co.uk, www.guitarbitz.com, Washington State
Archives, Puget Sound Branch, Port of Seattle Photograph Collection
I maličkosti mohou být někdy nesmírně důležité, ovšem jejich
zdánlivá bezvýznamnost nám často brání uvědomit si, jaký
přínos pro naše každodenní aktivity jejich existence má.
V následujícím textu se seznámíte s pěti pozoruhodnými vynálezy,
které patrně všichni považujeme za naprostou samozřejmost.
Fotbalové kopačky
Nike Mercurial Vapor IX,
Christiano Ronaldo, © nikeinc.com
Fotbalové kopačky, model „Uwe
Seeler“, první pár kopaček M.
Rummeniggeho, 1970
© M.Rummenigge/fussballraritaeten.de
Kolo u jízdního kola
Jízdní kolo je možné považovat za zcela banální
technický prostředek, ovšem i v tomto případě má
každá křivka, každý šroubek i každý paprsek svůj
specifický význam. Vezměme si například vlastní
kolo. Na první pohled se sice podobá starodávným dřevěným loukoťovým kolům, jejichž paprsky
byly vystaveny tlaku, ovšem u moderních závěsných
kol je tento princip využit zcela opačně, protože
všechny paprsky jsou naopak vystaveny stálému
napětí, díky čemuž mohou být mnohem lehčí. Díky
převrácení běžné logiky je náboj kola v podstatě
zavěšen na horní straně obruče a kolo si drží svůj
tvar díky tomu, že paprsky přitahují obruč k náboji.
V důsledku změny jediného drobného detailu tak
bylo kolo prakticky znovuvynalezeno.
70
Na cestě od svých počátků v dobách tudorovské Anglie až k dnešním aerodynamickým modelům prošly
fotbalové kopačky pozoruhodným vývojem, jehož součástí byla i řada drobných technických zdokonalení.
Kopačky se původně vyráběly ze silné hovězí usně,
ovšem v padesátých letech 20. století ji nahradila
lehčí useň klokaní. Snaha o další snížení hmotnosti
kopaček pak vedla k použití podešví vyráběných
z plastu nebo uhlíkových vláken. V současnosti je
každý centimetr čtvereční na této obuvi optimalizován tak, aby plnil konkrétní funkci. Speciální gumové proužky na vnitřku hřbetní strany kopaček
zvyšují tření a rotaci, což napomáhá vyšší přesnosti
při kopání míče. Vývoj v budoucnu patrně povede
k dalšímu odlehčení kopaček. Ty budou uzpůsobitelné individuálním potřebám i bezpečnější, čemuž
napomohou například odlamovací hřeby.
Kolo značky STEVENS, oficiálního sponzora Stefana
Nimkeho, světového šampiona v team sprintu
v roce 2011 a v team trailu v roce 2012, © STEVENS Bikes
Kostitřas, cca 1870, Francie
© Plotnikov/Dreamstime.com
Zůstáváme zvědaví
Lyže
Lidé používají lyže již několik staletí – coby dopravní
prostředek i sportovní pomůcku. Jejich základní tvar
zůstává neměnný: lyže jsou dlouhé a úzké. Nicméně
vázání, které slouží k upevnění nohy lyžaře na lyži,
se změnilo radikálně. S ohledem na snížení počtu
úrazů při lyžování se moderní DIN vázání vypínají v okamžiku, kdy na ně padající lyžař zapůsobí
dostatečně vysokým bočním kroutivým momentem.
Určitou proměnou ovšem prošel i tvar vlastní lyže.
Parabolická lyže, která je na boku výrazně „vykrojena“, a má tedy tenký pas a rozšířené konce, dokáže
na sněhu mnohem lépe zatáčet. Díky tomu je dnes
ovládání lyží jednodušší a mimo jiné to umožnuje
i dosažení vyšších rychlostí při projíždění slalomu.
Lyže „Stöckli“, oficiální sponzor Mika Schmida, olympijského
šampiona ve skikrosu ve Vancouveru 2010
© Stöckli
Historické lyže, dřevo a kov, cca 1930
© iStockphoto.com/David Morgan
Elektrická kytara
Gibson k 70. výročí narození
Johna Lennona, J160E Museum
© guitarvillage.co.uk
Fender, Jaguar Kurta Cobaina: podle modelu kytary
Jaguar 1965, na kterou hrál Kurt Cobain počátkem
90. let, © guitarbitz.com
Jazzoví kytaristé se ve dvacátých letech 20. století
museli vyrovnat s jedním vážným problémem.
V hudebních skupinách té doby přestávaly být jejich nástroje slyšet, protože na trubky a bubny se
hrálo stále hlasitěji. Tradiční mikrofon ovšem nedokázal celé spektrum zvuků vycházejících z kytary plně zachytit. Řešení nakonec přišlo v podobě elektromagnetického snímače. Pokud je kolem
magnetu ovinut tenký měděný drát a nad ním
vibruje ocelová struna, vzniká elektrický proud.
Tento elektrický signál je pak možné přivést do
zesilovače a získat tak plnější a výraznější zvuk
i řadu dalších efektů. U zrodu elektrické kytary
tedy stál nevelký kousek kovu.
Kontejnerová přeprava
Nárůst objemu obchodu ve 20. století přinesl nutnost reorganizace dopravní logistiky. „Mezinárodní
kontejner“ je možné přepravovat po vodě, po kolejích i po silnici, ovšem nikdy by to nebylo možné bez jedné jeho klíčové součásti – tzv. Twist
Locku. Tento mechanismus umožňuje bezpečné
spojení kontejneru s dopravním prostředkem nebo
s jinými kontejnery, které je díky tomu možné
skládat na sebe. Princip jeho fungování je následující – ocelový čep se zasune do otvoru ve čtyřech rozích kontejneru a po jeho pootočení o devadesát stupňů dojde k jeho zafixování na místě.
Jedná se o pozoruhodně jednoduché řešení, které
přineslo odpověď na opravdu globální výzvu.
Smiths Cove Terminals, přístav v Seattlu, cca
1919, © Washington State Archives, Puget
Sound Branch, Port of Seattle Photograph
Collection
Kontejnerová loď, Holandsko 2012,
© Christoph Dammast
71
Zůstáváme zvědaví
Humanizace
vesmíru
Text Johanna Bloomfieldová ILUSTRACE Benedikt Rugar
Jak je díky novému skafandru možné podnikat
turistické cesty do vesmíru
3
1 Vnější vrstva s nehořlavou a
větruvzdornou úpravou
Oblek je z jednovrstvého teplem svařitelného nylonu, který je odolný vůči ohni
a větru.
1
2
2 Vnitřní membrána
Vnitřní membrána se při opětovném vstupu či při sníženém tlaku v kabině naplní
kyslíkem, čímž se udržuje tlak v oblasti
břicha a krevní oběh.
3 Tkaninové omezující popruhy
Popruhy zabraňují nadměrné změně velikosti a zvětšení obleku v případě přetlaku a umožňují tak kosmonautům lepší
pohyblivost.
4 Přenosná ventilační jednotka
4
72
Toto je přívod kyslíku. Přenosná ventilační jednotka je nástroj, který kosmonauti
drží v ruce. Dodává obleku kyslík a používá se pro ochlazení a obnovení cirkulace kyslíku.
Zůstáváme zvědaví
P
o nedávném zveřejnění úvahy,
že nebude trvat dlouho, a lidstvo se přemístí ze Země do
mimozemských kolonií na Měsíci
a Marsu, se běžný člověk asi podiví: ‚Budu snad žít ve sci-fi románu?‘
Realita je taková, že požadavek na
komerční průzkum vesmírného prostoru plní nové zdroje z rychle se rozvíjejícího klubu podnikatelů. Mluvíme-li
o průmyslu „nového prostoru“, je cílem
zajistit přístup do vesmíru prostřednictvím soukromě financovaných společností. Těžiště pozornosti je upřeno
nejen na zajištění beztížného cvičiště
pro ctižádostivé kosmonauty, ale také
na zavedení inovativních a nákladově efektivních kosmických technologií.
V závislosti na tom, jak se stále snižuje financování vládních agentur, např.
NASA, se dramaticky zvyšuje zapojování vnějších zdrojů, které umožnily, že se zrodilo malé, ale zásadní
společenství firem, které jsou určeny
k tomu, aby vynesly lidské bytosti do
hloubi vesmíru.
Dříve než si představíme odchod velkých mas do lunárních kolonií, je důležité pochopit, co tyto firmy skutečně
nabízejí. To, co se míní „vesmírem“,
začíná fakticky 100 km nad zemským
povrchem. Aby mohla vesmírná loď
vystoupat na oběžnou dráhu, musí dosáhnout výšky 160–320 km a vyvinout
minimální rychlost 28 000 km/h čili
Mach 23 (23násobná rychlost zvuku).
Suborbitální lety jinak nabízejí výstup
na „hranici vesmíru“, kdy můžete zažít beztížný stav, ohromující pohledy
na zakřivení země a nekonečnou čerň
vesmíru. Takže otázka zní: Jak daleko
jste ochotni jít?
Pro vesmírné dobrodružství si můžete
zvolit let s nulovou přitažlivostí, kdy
zůstáváte v hranicích zemské atmosféry, ale můžete ještě zažít stav beztíže.
Odvážnějšího kosmonauta bude lákat
suborbitální let s Virgin Galactic. Spojením tryskového letadla a raketami
poháněného vynášecího tělesa dokáže
loď Virgin Galactic vynést 6 zákazníků a 2 piloty do stavu blaženosti
na hranici vesmíru. Při strmějším stoupání než u klasických letadel zažijí
cestující „vyřinutí slz ze zrychlení“, následované za odměnu krátkým stavem
beztíže.
Co je k tomu potřeba? Kromě zaplacení ceny 200 000 USD se pro tyto
ambiciózní cesty požaduje lékařské
a psychologické vyšetření. Pro překonání třídenní doby mohou být na obtíž kinetóza a nedostatek psychologické přípravy. Astronauti totiž na svůj
vesmírný let obvykle potřebují tisíce
hodin tréninku!
Otázka tedy zní...
jak daleko jste
ochotni jít?
Jedním z rozhodujících prvků, které
umožní cestujícím pohyb atmosférou,
je tlakový oblek „Intra Vehicular Activity“ (IVA), přenosný systém pro přežití, který se obléká v lodi k zajištění nouzové ochrany při ztrátě tlaku
v kabině. Na vnější straně sestává ze
zpomalovače šíření plamene a proudění vzduchu, dále z vnitřní membrány, tkaninových omezujících popruhů
a přenosné ventilační jednotky. Membránové přepážky omezují účinky tíhového zrychlení a lze je upravovat
knoflíky na vnější straně. Rukavice
i helma jsou připojeny k obleku kovovými přírubami.
Dvě firmy, které vyvíjejí propracované
obleky IVA, jsou Final Frontier Design a Orbital Outfitters. FFD vytvořili
v r. 2010 Ted Southern a Nikolaj
Mojsejev na základě spolupráce mezi
ruským inženýrem pro vesmírné obleky a odborníkem na zvláštní účinky
a oblékání. Jejich oblek 3G Next Generation včleňuje membránu a omezování do jednovrstvového tlakového
obleku v ceně 50 000 USD. Prvním
zákazníkem se stal Zero2Infinity, jehož
héliem plněný výškový balon je určen
k vynesení 4 pasažérů do výšek kolem 36 km.
MINIMÁLNÍ RYCHLOST
VESMÍRNÉ LODI PŘI VSTUPU NA
OBĚŽNOU DRÁHU V kilometrech
za hodinu
28 000
km/h
Další nováček v průmyslu zvláštních
účinků, Chris Gilman, založil v r. 2006
Orbital Outfitters. Předtím pracoval
v Hollywoodu na tvorbě kostýmů pro
film a televizi. Průmyslový oblek do
suborbitálního prostoru (IS3) vyráběný
společností OO slouží jako nouzový
oblek posádky, o kterém Gilman tvrdí,
že ‚je nejen schopen zachránit životy
osob v nouzové situaci, ale současně
jim musí zajistit dobrý vzhled a pocit.‘
Co to znamená pro nejbližší budoucnost průmyslu „nového prostoru“?
Zatímco Elon Musk, výkonný ředitel
SpaceX, hovoří o založení soběstačné
lidské civilizace na Marsu, můžeme
začít přistáním prvního komerčního
plavidla bez posádky na mezinárodní
vesmírné stanici v květnu 2012. Při
senzačních rozhovorech o vesmírných
hotelech a vesmírných výtazích je
nepopiratelná skutečnost budoucnosti
soukromě financovaných vesmírných
cest.
Od zařazení Richarda Bransona mezi
řídicí pracovníky dřívějších letů Apollo slibuje „nový prostor“ najít nekonvenční alternativy, které nás posunou
do pozice, kdy budeme nejen schopni
prožít naše sci-fi fantazie, ale také odhalit zdroje energie, které by mohly nahradit ty omezené na Zemi, již
v současné době obýváme.
73
74
Expo 2015
Text Paul Sullivan FOTOGRAFIE Paul Furst, Victoria and Albert Museum / London,
Cheng Min / Xinhua Press / Corbis, Wojtek Gurak, Expo Milan
Přípravy příští Světové výstavy, Expa Milán 2015, jsou
v plném proudu. Paul Sullivan se proto zajímal o historii této
akce, která patří k nejvýznamnějším platformám sloužícím
k navázání dialogu a realizaci inovací na naší planetě...
75
Zůstáváme zvědaví
P
ředstavte si svůj život za situace, kdy nebylo možné poznávat zázraky moderního světa
prostřednictvím notebooku, smartphonu ani jiných technických vymožeností, ale bylo třeba se za nimi vypravit osobně. Tak tomu ostatně bylo až
donedávna: již od dob konání první
Světové výstavy v roce 1851 cestovali
lidé z celého světa vlakem, lodí nebo
dokonce pěšky, aby si mohli na vlastní
oči prohlédnout takové revoluční novinky, jako byly belgické vafle, elektrický
zubní kartáček nebo počítače.
„Zdánlivá konfrontace výrobků, ve
skutečnosti ovšem konfrontace utopií,“
rozplýval se Viktor Hugo v úvodu ke
katalogu pařížské výstavy Exposition
Universelle, která se uskutečnila v roce
1867. Toto jeho konstatování nepochybně platilo v případě všech Světových
výstav – již od roku 1851, kdy v Křišťálovém paláci v londýnském Hyde Parku proběhla první Světová výstava.
Inspirací pro organizátory londýnské
výstavy byla tradice pořádání francouzských národních výstav (zejména
Francouzská průmyslová výstava z roku
princ Albert (manžel královny Viktorie). Tato akce se pyšnila grandiózním
názvem „Great Exhibition of the Works
of Industry of All Nations" (Velká výstava průmyslových výrobků všech
národů) a dokázala oslovit 6 milionů
návštěvníků z 25 zemí. Tento královský
úspěch (doslova i obrazně) byl dostatečným impulsem pro pořádání výstav,
které následovaly bezprostředně poté
(Filadelfie, Sydney, Barcelona, Paříž),
ale i výstav dnešních, jež se konají
v zemích, které jsou velmi rozmanité
– Austrálie, Brazílie, Kanada, Japonsko,
Jižní Korea nebo Čína.
Zdánlivá
konfrontace výrobků,
ve skutečnosti
konfrontace utopií
Po založení zastřešující organizace
Bureau International des Expositions
(BIE) v roce 1931 se interval pořádání
Světových výstav ustálil na přirozeném
nejsou pojaty tak „velkoryse“, trvají jen
3 měsíce a probíhají v době mezi výstavami světovými. Poslední takovouto
akcí bylo Expo ve městě Yeosu (Jižní
Korea), které se uskutečnilo v roce
2012.
Prozatím poslední Světová výstava, která se konala v roce 2010 v Šanghaji,
dokázala přilákat 73 milionů návštěvníků z 200 zemí – 98 % z nich byli
Číňané. V roce 2008 se delegáti BIE
sešli v Paříži, aby zde rozhodli o místě
konání Světové výstavy v roce 2015.
Vítězný Milán, který je nejseverněji
položenou italskou metropolí, tehdy
získal 86 hlasů. Jeho nejvážnějším soupeřem bylo turecké město İzmir, jehož
kandidaturu podpořilo 65 delegátů.
Rozvíjející se koncept
Světovým výstavám se pochopitelně
nevyhýbaly ani problémy. Pro výstavu, která se uskutečnila v roce 1984
v americkém New Orleans, představovaly vážnou konkurenci Letní olympijské hry, které probíhaly ve stejné době
v Los Angeles. Navíc zde nebyly k vidění ani žádné pozoruhodné exponáty
a výstava proto nakonec skončila vyhlášením bankrotu. Finanční závazky musela uhradit americká vláda. USA se
od té doby přestaly v oblasti pořádání
Světových výstav výrazněji angažovat.
Ovšem úspěchy výrazně předčily veškerá negativa. V Evropě i USA vznikly díky pořádání těchto akcí v poválečných letech tisíce pracovních míst
a některá města (například Seattle
POČET NÁVŠTĚVNÍKŮ
VÝSTAVY EXPO 2010 V
ŠANGHAJI
Crystal Palace, Velká výstava v roce 1851, © Paul Furst
1844) ovšem londýnské Expo bylo zcela
jistě ojedinělé co do ambic i globálního
dosahu. Organizátorem této výstavy byl
76
pětiletém cyklu. Každá z těchto výstav
trvá 6 měsíců. BIE podporuje i pořádání tzv. Mezinárodních výstav, které
73
milionů
Zůstáváme zvědaví
v roce 1962) se díky pořadatelství Světové výstavy velmi zviditelnila. Stávající architektonická dominanta města
– Space Needle (Vesmírná jehla) zde
byla postavena právě u příležitosti konání Světové výstavy. Architektonický
odkaz Expa ovšem zahájila již výstavba proslulé Eiffelovy věže, která vyrostla v roce 1889 u příležitosti pořádání
Světové výstavy v Paříži.
V průběhu let se cíle a zaměření
Světových výstav postupně rozvíjely
a zbavovaly své původní koloniální aury
19. století. Začaly se více zaměřovat na
otázky kultury, národního image, navazování dialogu mezi národy a také
na současné výzvy, s nimiž se naše
planeta potýká.
Od roku 1994 je oficiálním tématem
těchto akcí životní prostředí a udržitelný rozvoj: šanghajské Expo 2010 se například zabývalo tématem „Lepší město,
lepší život“ a zaměřilo se na problémy
související s urbanizací. Výstava v jihokorejském Yeosu se zase v roce 2012
věnovala tématu „Oceány a pobřeží“.
Expo Milán 2015 se bude věnovat globálnímu mottu „Uživit planetu, energie pro život“. V současnosti na naší
planetě přibližně jedna miliarda lidí
hladoví, ovšem stejný počet lidí naopak trápí obezita a nadváha. Jedním
z cílů Expa 2015 je vzbudit zájem
veřejnosti o tyto skutečnosti a podpořit úsilí o řešení těchto problémů;
bude se proto věnovat otázkám výživy
a představě, že by každý obyvatel naší
planety měl mít přístup ke zdravým
a bezpečným potravinám i vodě v dostatečném množství.
Itálie je velmi vhodným místem pro
takovouto diskuzi. Italský potravinářský průmysl je druhý nejvýznamnější
v zemi. Jeho součástí je i více než
36 000 rodinných podniků a společností střední velikosti, v nichž pracuje půl milionu lidí a jejichž roční
obrat činí více než 100 miliard euro.
V Itálii navíc sídlí i 3 agentury OSN
činné v oblasti produkce potravin,
zemědělství a boje proti hladovění:
Organizace pro výživu a zemědělství
Zahajovací ceremoniál na Expo 2010 v Šanghaji, © Cheng Min/Xinhua Press/Corbis
Dánský pavilon, Expo 2010 v Šanghaji, © Wojtek Gurak
(FAO), Světový potravinový program
(WFP) a Mezinárodní fond pro rozvoj
zemědělství (IFAD).
Expo Milán 2015 je pro Itálii nepochybně významnou investicí do budoucnosti. Bude se jednat o první větší akci
v zemi přicházející po období vleklé
hospodářské krize. Jedná se tedy o jedinečnou příležitost k povzbuzení finančního systému a nasměrování italské
ekonomiky do budoucna. Italská vláda
opakovaně potvrdila, že realizaci Expa
2015 plně podporuje – a tím současně
výrazně přispívá k modernizaci země.
„Itálie, italská vláda, místní úřady, obyvatelstvo i italské společnosti pořádání Expa Milán 2015 plně podporují
a k jeho úspěchu přispějí svými uznávanými organizačními schopnostmi
i kreativitou,“ prohlásil italský premiér
Mario Monti na akci International Participants’ Meeting (Setkání zahraničních účastníků), která proběhla v říjnu roku 2012. „Jsme odhodláni učinit
77
Zůstáváme zvědaví
vše pro úspěch této akce a zviditelnění
hlavního tématu Expa, které je možné
vyjádřit velmi stručně: ‚Neplýtvejme.‘“
Přelomové Expo
K dnešnímu dni již svou účast na
Expu
2015
potvrdilo
rekordních
113 zemí. 18 zemí již dokonce podepsalo oficiální smlouvu definující podmínky jejich účasti. Jedná se například o Čínu, Rusko, Turecko, Německo,
Švýcarsko, Spojené arabské emiráty
a Thajsko. Německo oznámilo investici
ve výši 45 milionů euro a Čína, která dosud žije úspěchem šanghajského
Expa, prohlásila, že Expo 2015 navštíví
více než jeden milion Číňanů. Švýcarsko, které již dokonce prezentovalo svůj
výstavní pavilon, investuje do své expozice přibližně 100 milionů amerických
dolarů. S podobnou částkou počítají
i Spojené arabské emiráty.
Výstava Expo 2015
se stane centrem
inovativní sítě
v oblasti šetrné
a udržitelné mobility
Předpokládaná návštěvnost výstavy
činí v současnosti přibližně 20 milionů
osob, přičemž většina z nich patrně
přijede z evropských zemí. Na podobě výstavního areálu, který vyrůstá
v oblasti severozápadně od centra města, pracují mnozí významní architekti –
například Stefano Boeri, Ricky Burdett
a Jacques Herzog. Samotný výstavní
areál má ambici stát se významným
mezníkem na poli ekologické udržitelnosti. Podíl recyklovaných stavebních materiálů použitých při výstavbě
výstavních pavilonů bude dosahovat
80 % a v areálu bude rovněž vysazeno
více než 10 000 rostlin a keřů. Výstaviště bude dopravně dostupné vlakem
i metrem a návštěvníci zde dostanou
78
možnost řídit elektromobily nebo využít
služby umožňující používaní automobilů nebo jízdních kol více lidmi.
Výstavní areál se navíc stane centrem
inovativní sítě tzv. šetrné a udržitelné
mobility, díky čemuž bude zajištěno
spojení s centrem Milána i okolními
oblastmi. Součástí této sítě bude 35 km
stezek pro pěší a cyklisty, a dále
i parky a kanály. Aby bylo v tomto
„chytrém městě“ možné zajistit i dostupnost nejmodernějších technologií,
organizátoři Expa uzavřeli smlouvy
s místními společnostmi, které zde
vybudují infrastrukturu potřebnou pro
klasické telefonní linky, mobilní telefony i přenos dat. Díky tomu zde bude
k dispozici i poslední generace technologických řešení včetně provádění
plateb a nákupů vstupenek prostřednictvím mobilního telefonu. K dispozici
budou chytrá řešení pro návštěvníky
i veřejnou správu, vývoj a administrativa webových stránek, operační management, podpora a poskytování hlasových
a datových služeb.
ní, a také Dětský park. Navíc zde bude
zajištěn i průběžný dialog v podobě seminářů, prezentací a diskuzí.
Velkou otázkou zůstává, jestli Světové
výstavy reflektují způsob našeho vnímání budoucnosti nebo jsou spíše jakýmisi
indikátory budoucího vývoje. Není vyloučeno, že platí obojí. Na šanghajském
Expu v roce 2010 představoval Pavilon
budoucnosti různé podoby naší budoucnosti tak, jak si ji představovali různí vizionáři v minulosti – jedná se například
o filmy Blade Runner a Metropolis. Tyto
představy se možná nerealizovaly, ovšem
řada jiných předpovědí se naopak splnila – namátkou připomeňme telefon, výkonný parní stroj, žárovku, nylon nebo
biograf. Důraz kladený na nové technické vymoženosti je ovšem dodnes stejně
intenzivní jako v minulosti – dokazují to
například roboti, kteří hráli v roce 2010
na housle v japonském pavilonu.
Statistiky návštěvnosti a všeobecný zájem
o Světové výstavy dokazují, že tyto akce
svůj význam neztratily ani ve 21. století.
Možná nám ne ve všech případech při-
V souladu se zaměřením Expa na zábavu a vzdělávání zde vyroste Park biodiverzity o rozloze 14 000 m², přírodní
amfiteátr pro 11 000 diváků, Jezerní
aréna s dodatečnou kapacitou 20 000
(stojících) diváků, v níž budou probíhat
vodní show, koncerty a různá představe-
nášejí odpovědi na otázky, které se nám
snaží přiblížit, ovšem přesto představují platformu pro globální dialog, jehož
se může fyzicky zúčastnit velká část
obyvatel naší planety – jedná se tedy
o příjemnou a snad dokonce i zásadní
novinku ve věku online interakce.
„Víme, jak zkombinovat
spolehlivost s odvahou.“
Joe Gantley, Transport Manager, England
Jako dokonale koordinovaný tým můžeme reagovat během několika sekund, aniž
bychom se přestali soustředit na svůj cíl. Právě touto vytrvalostí, tímto nadšením,
s kterým čelíme novým výzvám, se odlišujeme. Bereme budoucnost do svých rukou.
www.voestalpine.com
79
voestalpine AG
voestalpine-Strasse 1
4020 Linec, Rakousko
T. +43/50304/15-0
F. +43/50304/55-0
www.voestalpine.com