k rovnosti žen a mužů Průvodce na cestě

Transkript

Průvodce na cestě
k rovnosti žen a mužů
(pracovní sešit)
Vydalo NESEHNUTÍ Brno, v Brně 2005.
(druhé aktualizované vydání)
Text: Kateřina Plesková, Petr Frank,
Michaela Bosáková, Denisa Kuglerová
Ilustrace: Kateřina Bílková
Obálka, grafická úprava, sazba: Dušan Rosenbaum
Jazyková úprava: Denisa Nečasová
Editorská úprava: kolektiv dobrovolnic
kampaně Ženská práva jsou lidská práva
ISBN 80-903228-7-5
Průvodce na cestě
k rovnosti žen a mužů
(pracovní sešit)
Publikace byla vydána v rámci kampaně Ženská práva jsou lidská
práva jako součást projektu Vzděláním k překonání genderových
stereotypů a nerovností, který byl finančně podpořen Ministerstvem
práce a sociálních věcí ČR.
Obsah:
Úvod ...................................................................................................
3
První kroky – základní pojmy ......................................................
4
4
Pohlaví a gender ............................................................................
Stručná historie feminismu aneb jak to vlastně začalo ........ 7
Naše prababičky feministky .............................................................
Druhá vlna feminismu ......................................................................
Současnost .......................................................................................
7
8
9
Příklady genderových stereotypů .............................................. 10
Genderové
Genderové
Mýtus krásy
Genderové
stereotypy v jazyce .......................................................
stereotypy v médiích ....................................................
.......................................................................................
stereotypy v rodině .......................................................
10
12
14
15
Rovné příležitosti žen a mužů ....................................................... 17
Platová diskriminace .......................................................................
Diskriminace při vzdělávání .............................................................
Diskriminace při přijímacím pohovoru ............................................
Diskriminační inzeráty ......................................................................
Diskriminace v zaměstnání ..............................................................
Nerovné rozdělení práv a povinností v rodině ................................
Nerovnost mužů a žen v politickém životě a legislativě .................
Odstranění diskriminace ..................................................................
18
19
20
21
23
24
25
26
Násilí páchané na ženách .......................................................... 28
Domácí násilí ...................................................................................
Obchod se ženami ..........................................................................
Znásilnění .........................................................................................
Ženská obřízka .................................................................................
29
35
38
40
Závěr ................................................................................................... 44
O NESEHNUTÍ ..................................................................................... 45
2
Úvod
Jak byste popsali muže a ženu?
Podle jakých znaků muže a ženu poznáte?
Jaké vlastnosti a charakteristické rysy byste mu nebo jí přiřadili?
Co mají společného a jaký je mezi nimi rozdíl?
Jaké mají schopnosti?
Jsou si rovni?
Na základě zodpovězení těchto otázek snadno zjistíme, že kromě jasných základních biologických rozdílů má každý/každá z nás trošku jinou
představu o tom, jak charakterizovat „správného“ muže či „správnou“
ženu. Otázkou je, podle čeho o ženách či mužích usuzujeme, jací jsou,
jak by se měli chovat, jak oblékat, o co se zajímat, čím se zabývat, co
pro ně je a není přirozené apod. Tyto odlišné představy mohou v lepším
případě vyústit v drobné rozepře a plodné diskuse, v horším k útisku, přímé či nepřímé diskriminaci, porušování lidských práv či dokonce násilí.
Jelikož se v našem obecném povědomí, a ve vztahu mužů a žen, stále
ještě objevují především různé formy oné druhé varianty, rozhodli jsme se
vytvořit stručného průvodce, který by sloužil jako odrazový můstek a vedl
nás skrze poznání a uvědomění si základních souvislostí po klikaté cestě
k rovnosti mužů a žen v různých oblastech naší lidské společnosti.
3
První kroky – základní pojmy
Pohlaví a gender
Souhlasíte s následujícími tvrzeními?
Kluci jsou raubíři, rádi hrají fotbal, nedaří se jim příliš udržet pozornost ve škole, zajímají se více o exaktní vědy a technické obory ...
Holky jsou obvykle hodnější, jsou nadanější na ruční práce, více
se učí a zajímají se hlavně o humanitní vědy a sociální práci ...
Muži jsou většinou šikovní kutilové, rozumí politice, umí vydělat
hodně peněz, ale nejsou moc citliví ...
Ženy jsou dobré hospodyňky, s láskou se starají o rodinu, ale
moc nerozumí technice a nemají rády sportovní přenosy ....
Ve chvíli, kdy se začneme zabývat tím, jací jako muži a ženy jsme
a nejsme, začneme narážet na různé způsoby rozlišování jednotlivých osob
na muže a ženy, jejich hodnocení a přisuzování jim různých vlastností:
1) základním ukazatelem je pohlaví
udává biologické (= fyzické) rozdíly dané ženám a mužům už
od narození
2) dalším kritériem je gender
gender (čteno džendr) je slovo pocházející z řečtiny a znamená rod. Používá se k pojmenování takových rozdílů mezi muži
a ženami, které nejsou dané biologicky, ale výchovou v rámci
určité společnosti či kultury. Jedná se o rozlišování rozdílů sociálních a psychických (tedy toho, jak se kdo chová a projevuje),
které se na rozdíl od biologických v čase proměňují a jsou také
odlišné v různých kulturách (např. role žen a mužů v rodině, představy o ženské a mužské kráse, vlastnosti nebo profesní zaměření posuzované jako typické pro muže a ženy).
výzkumem a analýzou těchto sociálních a kulturně podmíněných rozdílů mezi muži a ženami, genderových vztahů a genderových dimenzí v různých oborech se zabývá multidisciplinární
sociálněvědný obor Gender studia (nazývaný též genderová či
rodová studia, studia rodu nebo anglické Gender Studies).
Od tohoto termínu a způsobu rozdělování jsou odvozeny tradiční genderové role
jde o společenské role, které jsou osobám předepisované společností na základě jejich pohlaví. Tyto role nejsou určeny stejně ve všech
4
společnostech a kulturách světa, ani ve všech vrstvách a subkulturách
jedné společnosti a mění se v čase. Genderové role jsou způsoby chování, kterými se projevujeme jako muž či žena.
S pojmem genderových či tradičních rolí úzce souvisí tzv. genderové
stereotypy
jedná se o stereotypní nahlížení, předsudky a představy o „správném“ a „přirozeném“ chování a posuzování jedinců obecně na základě
jejich příslušnosti k určitému pohlaví bez toho, abychom se hlouběji zabývali otázkou, co je jim vrozené a co získali výchovou, jaké jsou jejich
individuální schopnosti, představy o životě apod.
5
V naší společnosti jsou ženy a muži už od útlého dětství vychováváni
velmi odlišně. Nedílnou součástí jejich výchovy je i přejímání genderových stereotypů a vědomé či (zejména) nevědomé přijímání určitých rolí.
U dívek se podporují vlastnosti spojené s péčí o děti a rodinu (= soukromá sféra), jako je citlivost a starostlivost, umění naslouchat apod. Předpokládá se, že ženy jsou automaticky na základě své schopnosti rodit
děti nejvhodněji uzpůsobené i k jejich výchově a udržování rodiny a domácnosti v širším smyslu. Tento předpoklad má za následek, že ženy nemají stejnou příležitost dokázat své schopnosti i v jiných, „netradičních“
oborech, nemají dostatečné zastoupení ve veřejném životě a mocenských strukturách, které určují podobu naší společnosti a kvalitu našeho
života v ní.
Chlapcům jsou přisuzovány především vlastnosti důležité pro veřejnou
sféru a uplatnění „ve světě“ – soutěživost, průbojnost, racionalita apod.
Oproti ženám mají tedy možnost výběru své budoucnosti výrazně širší.
Naopak pokud orientují svůj život na jiné než čistě racionální hodnoty
a chtějí být aktivní součástí rodiny a domácnosti, naráží často na nevůli
okolí či dokonce zesměšňování jejich rozhodnutí.
I když se postupem času tyto „tradiční“ genderové role a stereotypy
čím dál více rozostřují a ženy i muži mají volnější možnost rozhodnutí, jak
a kam budou ve svém životě směřovat, musí stále překonávat překážky,
které jim tradiční pohled na ženský a mužský úděl přináší.
Dokážete si uvědomit některou ze svých vlastností, své jednání
v nějaké situaci, které zapadá do konstruktu tradičního pohledu na
role – „přirozené“ chování – mužů a žen?
A naopak – setkali jste se s odmítavým postojem k vašemu chování, které zřejmě tomuto pohledu nevyhovovalo?
Právě pohled na tyto role jako na tradiční, a tudíž neměnné, a také
nereflektování jejich škodlivého dopadu na každodenní život a fungování celé společnosti se stalo základem pro vznik hnutí za ženská práva,
feminismu a genderových studií.
6
Stručná historie feminismu
aneb jak to vlastně začalo
Jaké asociace se vám vybaví ve spojení s feminismem?
Feminismus je sociálně politické hnutí, které vychází z přesvědčení
o nerovném postavení žen a mužů a usiluje o změnu této nerovnoprávné situace žen vůči mužům.
Naše prababičky feministky
Citát k zamyšlení:
Napoleon Bonaparte: „Příroda tomu chtěla, aby ženy byly našimi otrokyněmi ...ony
jsou naším vlastnictvím, ne my jejich. Patří nám, stejně jako stromy plodící ovoce patří
sadaři. Co je to za šílenou myšlenku požadovat rovnoprávnost pro ženy. Ženy nejsou
nic jiného, než stroje na výrobu dětí.“
Současný obraz feminismu je stále velmi často spojován zejména
s tzv. první vlnou feminismu, která probíhala od poslední třetiny 18. století
a byla spojena s přechodem od tradiční společnosti k moderní. S jejím
nástupem byla práva a svobody sice oficiálně přiznány všem lidem, ale
ve skutečnosti pouze mužům, kteří byli tou dobou (na rozdíl od žen) chápáni jako svobodně se rozhodující a samostatně uvažující osobnosti, které se nemusí nikomu podřizovat. Na začátku 19. století se nerovnost mezi
muži a ženami prohlubovala. Základním měřítkem se staly peníze. Ženy
nemohly získat certifikát o profesi, a tak ve vyšších vrstvách žily pouze pro
rodinu, v chudších vrstvách, kde byla placená práce žen pro rodinu nutností, mohly pracovat pouze jako dělnice v továrnách, služky, kojné nebo
prostitutky. Vznikly nové zákoníky, které přímo upravovaly podřízené postavení žen vůči mužům. Ženy nesměly vlastnit majetek, na úřadech byly
zastupovány svým otcem a posléze manželem, jejichž příkazy byly povinny poslouchat. Mužům byla určena veřejná sféra a ženy byly čím dál více
vytlačovány do sféry soukromé. Muži se sice přímo neúčastnili výchovy
svých dětí, ale ženy ji musely vykonávat podle jejich nařízení. Ve studiu
a osobním rozvoji k nezávislosti byli podporováni pouze chlapci, dívky
byly vedeny k poddajnosti a poslušnosti a přímo předurčovány pro udržování rodiny a chod domácnosti. Proto se ženy začaly domáhat přiznání
svých práv a svobod, která by jim zaručovala možnost rozhodovat
o sobě a svém životě – šlo jim o zajištění základního předpokladu existence
7
žen jako svéprávných a samostatných bytostí. Jednalo se o nejzákladnější
práva pro občanský a politický život:
volební právo
právo na vzdělání
právo na vlastnictví majetku
Ve formě masového hnutí ženy se svými požadavky poprvé veřejně
vystoupily za Velké francouzské revoluce a poté o sto let později v Anglii.
Zde se tehdejším bojovnicím za ženská práva říkalo sufražetky (podle anglického suffrage = volební právo). Nejvýznamnějšími představitelkami
ženského hnutí byla například spisovatelka Virginia Woolf nebo Mary
Woolstonecraft, v tehdejším Československu pak třeba Františka Plamínková a ženské hnutí podporovala i Charlotte Garrigue a její manžel, první prezident Tomáš Garrigue Masaryk.
První vlna feminismu skončila přibližně v roce 1930, kdy byly hlavní cíle
splněny. Došlo k odstranění legislativních překážek a ženám bylo postupně umožněno studovat, vlastnit majetek a volit. V Československu mohou ženy volit jako v jedné z prvních zemí od roku 1918, ve Velké Británii
od konce dvacátých a ve Francii až od čtyřicátých let, v jednom švýcarském kantonu musel v této otázce zasahovat parlament ještě v roce 1985
a např. v Saudské Arábii nesmí ženy volit dodnes.
Druhá vlna feminismu
Alexandre Dumas starší: „Emancipace ženy je měřítkem emancipace celé společnosti.“
Feministické hnutí svých cílů sice dosáhlo, ale o faktické rovnosti mezi
pohlavími ještě zdaleka nemohla být řeč. Přibývalo vysokoškolaček a ženy
během války také prokázaly své schopnosti obstát jak ve veřejném životě, tak v hospodářské sféře, kde musely muže zastoupit v řadě, do té doby
výhradně „mužských“, profesí. Po válce došlo k hospodářskému rozmachu západních zemí, opětovnému posílení pozice mužů coby živitelů rodin a k návratu představy o jediném možném způsobu realizace žen –
v rodině a domácnosti. V této době se řada žen cítila ve svých rolích
nešťastnými a stále více si uvědomovaly, že se nejedná pouze o jejich
soukromý problém, ale o problém celé společnosti. Po opětovném upevnění konzervativních představ o rolích žen (v soukromé sféře) a mužů (ve
sféře veřejné) se začala v 60. letech 20. století utvářet tzv. druhá vlna
feminismu, která se projevila zejména v USA, kde byla úzce spojena
s hnutím hippies a bojem za lidská práva obecně. Ženy si uvědomily, že
jsou jednou z utlačovaných a diskriminovaných menšin, která je podceňována a zesměšňována, nemá rovné zastoupení na politické scéně, jejich práce v domácnosti a při výchově dětí není dostatečně ohodnocena,
8
a že existuje řada předsudků vůči jejich schopnostem. Feminismus se postupně z širokého protestního hnutí vydělil a formuloval své požadavky, jejichž podstatou byla vůle rozhodovat nezávisle samy o sobě. Úspěšně prosazenými požadavky druhé vlny feminismu bylo přiznání práva na větší kontrolu
žen nad svým tělem, právo na ukončení těhotenství a přístup ke všem profesím. Vznikala řada významných knih, které ovlivnily formující se nové feministické hnutí a mají značný vliv i na jeho současnou podobu. Mezi nejvýznamnější autorky patřily Simone Beauvoir, Betty Friedan či Germaine Greer.
Feministické hnutí se částečně přesunulo na akademickou půdu a nová
generace bojující za ženská práva se začala zabývat novými tématy.
Hledal se původ nerovností mezi pohlavími a jedním z nejdůležitějších
témat bylo zpochybnění tradiční „přirozené“ role žen ve světě ovládaném muži. Pozornost byla zaměřena na postavení žen a mužů v naší kultuře v nejširším smyslu (instituce, jazyk apod.) a na psychologii – formování mužské a ženské identity, sledování vzorců chování jednotlivých pohlaví.
Tato formující se ženská (později i mužská) studia dala vzniknout novému
vědnímu oboru – gender studies. Druhá vlna feminismu se nezabývala
jenom rovností žen a mužů, ale také jejich rozdílností. Kladla důraz na to,
aby jinakost nebyla předpokladem pro nerovnost, aby bylo umožněno
každému najít a rozvíjet svoje individuální kvality.
Ženské hnutí a jeho požadavky výrazně ovlivnily vývoj západní kultury.
Byla nastartována širší a dlouhodobější společenská změna, která ještě
musí projít řadou diskusí. Tato změna se však bohužel netýkala východních států pod nadvládou komunistického režimu, neboť řada feministických požadavků byla sice prosazena „shora“, avšak v situaci, kdy byla
omezena svoboda projevu a shromažďování, a tudíž nemohlo jakékoliv
širší ženské feministické hnutí vzniknout. Následkem je, že si ženy bývalého
východního bloku neprošly stádiem sebeuvědomění, zformulováním
a prosazením svých potřeb a požadavků.
Současnost
Feministické hnutí se začalo rozčleňovat do různých myšlenkových směrů
a v současné době mluvíme o tzv. třetí vlně feminismu. Dnešní feministky
si dobře uvědomují hodnotu práv a výhod vybojovaných ženami
předchozích generací, která nejsou samozřejmostí a je třeba o ně pečovat,
utužovat jejich dodržování, a také je dále rozšiřovat. Muže neberou jako
nepřátele, ale snaží se o společné zlepšování životních podmínek obou
pohlaví. Požadavky různých směrů feminismu jsou:
stejné mzdy žen a mužů za stejnou práci
rovné příležitosti žen a mužů v přístupu ke vzdělání
rovné zastoupení žen a mužů v politice
9
společné normy péče o děti
právní a finanční nezávislost všech žen
možnost antikoncepce a interrupce
ukončení diskriminace lesbických žen
ochrana všech žen před jakýmikoli formami násilí
přeformulování zákonů a rovněž změna ve struktuře institucí, které
zvýrazňují mužskou dominanci
V České republice se stále ještě udržuje poměrně špatný zvuk feminismu,
který je důsledkem toho, že v 60. letech chyběl volný průběh ideového
proudu druhé vlny, a že po roce 1989 byly špatně vykládány feministické
myšlenky. Postupně však dochází k pozitivním změnám, na které má velký
vliv snaha o splnění požadavků Evropské unie, rozvíjející se občanská
společnost a také uvědomění, že je nutno změnit nerovné uspořádání
naší společnosti.
Základem feministického hnutí dneška (jehož součástí už dávno nejsou
pouze ženy a které je v různých podobách rozšířeno po celém světě) je
snaha o odstranění všech forem diskriminace, k čemuž je třeba nejdříve
odstranit všeobecně přijímané genderové stereotypy z myšlení široké
veřejnosti. Diskriminace je důsledkem genderových stereotypů a vede
k nerovnému postavení žen a mužů ve společnosti, které s sebou nese
řadu problémů pro obě pohlaví. Jedná se zejména o negativní dopady
pro ženy (např. diskriminace na pracovním trhu, neúčast v mocenských
a rozhodovacích procesech, násilí páchané na ženách), ale v některých
případech i pro muže (např. problematika svěřování dětí do péče po
rozvodu).
Příklady genderových
stereotypů
K utužování genderových stereotypů významnou měrou přispívá zobrazování žen a mužů v médiích a také jazyk, který používáme.
Genderové stereotypy v jazyce
Základním komunikačním prostředkem, kterým vyjadřujeme svoje postoje, myšlenky, a kterým vnímáme svět vůbec, je jazyk. Genderové stereotypy a nerovné postavení žen v jazyce jsou hluboce zakořeněny. Česká
gramatika v sobě skrývá řadu genderově nekorektních pravidel a záludností např. v podobě měkkého a tvrdého i/y v koncovkách sloves ve tvaru
času minulého a dalších slov, které se řídí pravidlem, že měkké i se používá
10
„byť jeden muž je mezi milionem žen a dětí“. Nejviditelnějším příkladem
problematiky genderu v jazyce je používání tzv. generického maskulina
(podstatná jména množného čísla, která – ač rodu mužského – označují
souhrnně muže i ženy), při kterém dochází k „zneviditelnění“ žen a automatickém přesunu pozornosti na příslušníky mužského pohlaví (hromadná označování zaměstnanců, klientů, studentů, občanů, aktivistů, obyvatel, politiků, uprchlíků a příslušníků dalších skupin v různých tiskopisech,
zprávách, vyhláškách, nařízeních apod.).
1) Výstřižek z Lidových novin informuje o protestu s fotografií jedné (!)
z „účastníků“ protestu.
2) Výňatek z článku „Přednášky
budou řešit postavení žen
a mužů ve společnosti“, který vyšel v regionálních novinách Boskovicko s citátem jedné (!) z „pořadatelů“.
11
Všechna tato podstatná jména mají sice i svůj ženský ekvivalent, ale
stále se ještě často používají pouze rody mužské, a to i v případech, že jde
o konkrétního jednoho člověka – ženu (viz foto 1) anebo se jasně jedná
o skupinu lidí, ve které jsou pouze ženy (viz foto 2).
foto 1
foto 2
Lidé zabývající se genderem v jazyce upozorňují i na odlišný způsob
projevu a komunikace mužů a žen (ženy mají tendence mluvit tišším hlasem, jejich projev není dostatečně důrazný, častěji se ve spojení s nimi
používají zdrobněliny apod.) a na různý způsob hodnocení jazyka a zejména textů v případě, že jde o autora či autorku – zvláště u odborných
textů byla prokázána menší důvěra veřejnosti v předkládaná fakta, pokud byl článek podepsán ženou (což také dokazuje provázanost a šíři
vlivu genderově stereotypních představ a předsudků, neboť tato nedůvěra jistě též souvisí s příkladem nerovného postavení žen a mužů ve vědě).
S nerovným postavením mužů a žen, a projevy tohoto problému v jazyce, souvisí také jejich vyobrazování ve školních učebnicích. Klasická skládanka slabik „Ema má mámu“ je nevinným startem k různým (nejčastěji
jazykovým) cvičením a překladům, které jsou doplněny o ilustrace
v učebnicích, kde jsou ženy vyobrazované věrně dle stereotypu týkajícího
se provázanosti jejich existence s rodinou a úsilím o krásu, a muži jako budovatelé a průvodci světem mimo domov.
Genderové stereotypy v médiích
Média jsou schopna ovlivňovat mínění lidí v obrovském měřítku, a tak
má jejich poselství obsahující genderové stereotypy silný dopad na představy o postavení a rolích žen a mužů v široké společnosti. Bohužel
12
prostřednictvím médií dochází především k prohlubování předsudků
a stereotypních představ. Podle různých průzkumů se ženy téměř neobjevují ve zprávách či na titulních stránkách novin a pokud ano, tak zejména ve spojení s „lehčími“ tématy (např. herečky a zpěvačky). V reklamních kampaních na různé produkty jsou naopak jednou z hlavních
součástí. Vedle reklamních spotů, kde mají převážně roli matek a hospodyněk, jsou to jen velmi výjimečně odbornice či jinak výše společensky
situované ženy. Totéž platí také v běžných zprávách a různých zábavních i serióznějších pořadech. I když redaktor či redaktorka dělá rozhovor
s významnou ženskou osobností (slavnou umělkyní, vysokou političkou,
top managerkou), která se dostala vlastními schopnostmi na vrchol ve
svém oboru, neodpustí si většinou otázku ve stylu „A jak to zvládá vaše
rodina?“, čímž se stále zdůrazňuje odpovědnost žen za plynulý chod rodiny a domácnosti.
Samostatnou kapitolou je vztah médií k vyobrazování ženského těla.
Často dochází k méně či více otevřeným projevům sexismu (pohlížení na
jedince skrze jeho příslušnost k danému pohlaví). Tento prostředek je opět
využíván především v reklamních spotech a na bilboardech, ale také
k doplnění článků v časopisech a novinách.
Reklama na zmrzlinu...
O čem si myslíte, že má vypovídat tato fotografie? Jak
má vyznít? Jak na vás působí?
Dokážete si tipnout, na jaké
téma byl článek, u kterého jsme
ji našli? (odpověď na následující straně)
V mediálních strategiích je často využíván tzv. mýtus krásy.
13
Mýtus krásy
Johann Christopher Friedrich Schiller: „Největším ze všech majetků je krása ženy.“
Především u žen a dívek se klade velký důraz na jejich vzhled, který se
stal důležitým měřítkem jejich hodnocení. Mýtus krásy je považován
za novodobý nástroj útlaku žen, neboť se tvrdí, že kvalita zvaná „krása“
objektivně a univerzálně existuje, a že ženy ji musí chtít ztělesňovat a muži
musí chtít vlastnit ženy, které ji ztělesňují. Ženy a dívky se snaží splnit očekávání na ně kladená a ztotožňují se s vytvořenými standardy krásy. Chtějí
se vyrovnat top modelkám, jejichž ideální vzhled a tělesné proporce jsou
uměle dotvářeny (elektronické korektury fotografií) a tato jejich „ideální“
podoba často hraničí s tím, co je jejich už tak narušený organismus ještě
schopen zvládnout. Velkým nebezpečím se pak v důsledku honby za „ideální“ postavou stávají poruchy v příjmu potravy – anorexie a bulimie, jenž
jsou smrtelnou hrozbou pro ženy, které převzaly tento nepřirozený model
za svůj. Mýtus krásy je mohutně podporován ženskými časopisy, v nichž
velkou část tvoří rady, jak být co nejdokonalejší, aniž by se kladl důraz na
jiné osobnostní kvality než je nový typ líčení, útlý pas, moderní šaty.
Clarissa Pinkola Estés: „Podporovat pouze jeden jediný druh krásy znamená být
nevšímavý k přírodě ...nemůže existovat jeden druh ňader, jeden druh pasu
a jeden druh kůže.“
Odpověď na otázku – jedná se o ilustrační foto k článku o praxi
při nočních brigádách v hypermarketech „Spleteš se a letíš!“
v magazínu Pátek Lidových novin z 2. 7. 2004.
14
Genderové stereotypy v rodině
Nejsilněji působící genderové stereotypy jsou spojeny s představami
o úloze a postavení žen a mužů v rodině, jejich podílem na výchově
a péči o děti, a také se starostí o chod domácnosti všeobecně. Ačkoliv je možnost zůstat s dětmi na tzv. rodičovské dovolené (doba, která
následuje po mateřské dovolené, kterou nastupuje žena po narození
dítěte) uzákoněna pro muže i ženy, zůstávají po nadcházejících několik let doma s dětmi v drtivé většině ženy. Tato skutečnost je dána především stereotypní představou o poslání a přirozené úloze žen-matek,
ale má spojitost i s menšími průměrnými výdělky žen. Stejný důvod (menší
mzda) je většinou klíčovým argumentem pro muže, kteří se rozhodnou
zůstat s malými dětmi na rodičovské dovolené v případě, že větší výdělek má netradičně žena.
S tradičními rolemi mužů a žen v rodině souvisí také problematika vykonávání domácích prací a zajišťování chodu domácnosti. Ve většině
rodin jsou domácí práce úzce spjaty s úlohou a činností matky, kdy se
stávají náplní jejího volného času po té, co se vrátí z klasického placeného zaměstnání. Spousta mužů doma také „pomáhá“, ale zbývá jim daleko více volného času na jejich koníčky a záliby. Toto je základní rozdíl
v přístupu v porovnání s ženami, které svůj volný čas mají více
a pevněji spjat s rodinou a udržováním chodu domácnosti (úklid, výchova dětí, ruční práce apod.). Dalším problémem je zdánlivá „neviditelnost“ domácí práce, kdy není přesně jasné, kdo ji dělá, ale přesto je to
nejčastěji žena a ostatní členové domácnosti jí s ní pouze pomáhají. Při
průzkumech o podílu na vykonávání domácích prací se většina (59%)
žen domnívá (oproti 9% mužů), že v domácnosti vykonává více než spravedlivý podíl práce. 49% mužů si myslí, že dělba práce mezi partnery je
v jejich domácnosti vcelku spravedlivá, i když možná nestejně/nerovně
rozložená. Toto pojetí spravedlivé nerovnosti je možné vysvětlovat
v kontextu relativně silného souhlasu české populace s názorem, že „muž
má vydělávat peníze a žena se má starat o domácnost a rodinu“ (zdroj:
Gender, rovné příležitosti, výzkum č. 1/2004)
Napadají vás ještě jiné příklady genderových stereotypů v našem životě? (několik námětů k diskusi na další straně)
15
Ženy v netradičních rolích
KAM PRO RADU A POMOC:
Gender Studies, o. p. s.
Gorazdova 20, 120 00 Praha 2
tel./fax: 224 915 666; e-mail: [email protected]
http://www.genderstudies.cz, http://www.feminismus.cz
http://rovneprilezitosti.ecn.cz, http://www.rovneprilezitosti.cz
Gender centrum Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity
Katedra sociologie/genderová studia
Joštova 10, 602 00 Brno
tel.: 549 497 090; e-mail: [email protected]
http://www.fss.muni.cz/gender
Otevřená společnost, o. p. s.
Seifertova 47, 130 00 Praha 3
tel.: 222 540 979; e-mail: [email protected]
http://www.osops.cz
ECONNECT
http://www.ecn.cz; http://obcan.ecn.cz
Použitá literatura:
[1]
[2]
[3]
[4]
[5]
[6]
[7]
[8]
Rovné příležitosti dívek a chlapců ve vzdělání, Jarkovská L., NESEHNUTÍ Brno, 2003,
ISBN 80-903228-1-6
ABC feminismu, Rytířová K., Formánková L. (eds.), NESEHNUTÍ Brno, 2004, ISBN 80-903228-3-2
Rovné příležitosti žen a mužů v zaměstnání, Huňková M., Rytířová K., Navrátilová J.,
NESEHNUTÍ Brno, 2003, ISBN 80-903228-1-6
Ženy, muži a společnost, Renzetti C. M., Curran D. J., UK Praha, 2003, ISBN 80-246-0525-2
(RE)prezentace žen v médiích, Gender Studies, o. p. s., 2002
Časopis Potměchuť, 1/2000, Medúza
http://genderonline.cz - Sociologický ústav AV ČR, sekce Gender v sociologii
http://feminismus.cz - nezávislý informační magazín Gender Studies, o. p. s.
16
Rovné příležitosti žen a mužů
Jedním z předpokladů fungující demokratické společnosti jsou rovné
příležitosti všech osob v přístupu ke vzdělání, zaměstnání, zdrojům veřejných financí a zdrojům veřejné moci bez rozdílu pohlaví, rasy, sexuální
orientace, náboženského nebo politického smýšlení. Pokud neexistuje tato
rovnost, nastává diskriminace.
Diskriminace je rozlišování, omezení nebo odnětí práv určité kategorii
obyvatel pro její pohlaví, rasu, národnost, náboženství, třídní nebo politickou příslušnost.
= rozlišování, které někoho poškozuje
= neuznávání rovnosti jednoho člověka s druhými
= omezování nebo popírání práv určitých kategorií obyvatelstva
Jaké způsoby diskriminace jsou podle vás nejčastější?
Rovné příležitosti = rovné, tedy nediskriminační podmínky pro všechny
Máte dostatek informací o problematice rovných příležitostí
mužů a žen?
Kde byste takové informace hledali?
Rovnost všech občanů a občanek České republiky je deklarována zejména v Listině základních práv a svobod.
§ Listina základních práv a svobod, článek 3 odstavec 1:
„Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy,
barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení,
národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.“
V našem každodenním životě se bohužel s diskriminací na základě pohlaví setkáváme poměrně často. Bohužel se týká především znevýhodňování žen vůči mužům. Hlavními formami diskriminace, se kterými se
ženy a také muži setkávají, jsou zejména:
nerovný přístup ke vzdělání
nerovná rozdělení práv a povinností v rodině
nerovný podíl účasti v politice
diskriminace před vstupem do zaměstnání (diskriminační inzeráty,
diskriminační přijímací řízení)
diskriminace v zaměstnání (platová nerovnost, nerovné pracovní
podmínky, sexuální obtěžování)
17
Platová diskriminace
I když dochází k diskriminaci žen i mužů, ve většině případů jsou diskriminovány ženy. Nejpatrnější nerovností mezi muži a ženami je nerovnost
platová, v porovnání s muži mají totiž ženy až o 30% menší mzdu. Následující graf ukazuje procentuální rozdíl mezi platy mužů a žen v roce 2001.
V České republice dosahoval tento rozdíl 26%, což byl nejhorší výsledek
ze všech států tehdejší Evropské unie. Ačkoli se hovoří o stále lepším postavení žen ve společnosti, pravdou je, že za posledních deset let rozdíl
mezi platy žen a mužů neklesl a v ČR se dokonce mírně zvýšil. Z této statistiky, která zahrnuje všechny pracující ve věku od 16 do 65 let, kteří pracují
více než 15 hodin týdně, mohou vyplývat dva závěry: buď vydělávají ženy
na stejných pozicích méně peněz nežli muži, anebo se ženy nedostávají
na lépe placené pozice – ve skutečnosti dochází k obojímu.
ČR
Německo Švédsko
Francie
Itálie
Procentuální rozdíl v platech mezi muži a ženami (zdroj: Eurostat, 2001)
V České republice je ze zákona zakázáno dávat za vykonání stejné
práce různé platové ohodnocení.
§ Zákon o mzdě, 1/1991 Sb., §4a, odstavec 1:
„Podmínky pro poskytování mzdy musí být stejné pro muže a ženy. Zaměstnancům, kteří vykonávají stejnou práci nebo práci stejné hodnoty,
přísluší stejná mzda. Stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která
se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stej-
18
ných nebo srovnatelných pracovních schopnostech a pracovní způsobilosti zaměstnance a při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce, a to v pracovním poměru ke stejnému zaměstnavateli.“
Tento zákon se však často obchází tím, že místo pro muže a místo pro
ženu je jinak pojmenováno. Co je příčinou takovéto zřejmé diskriminace? Proč některé firmy nechtějí zaměstnávat ženy? Proč je hůře platí
a proč ženy nastupují do hůře placených odvětví?
Diskriminace při vzdělávání
a
zd
ra
fa vo
rm tn
ac ick
eu é,
tic lék
ké ař
vě ské
sp
dy
ol
eč
na en
uk ské
ya v
slu ědy
žb ,
y
o vě
ku d
ltu y a
ře
a nau
um k
ze
ěn y
m
ě
í
a dě
ve ls
te ké
rin , le
ár sn
ní ic
vě ké
dy
př
íro
dn
a í vě
na d
uk y
y
te
ch
ni
ck
é
a vě
na d
uk y
y
vo
je
ns
ké
a vě
na d
uk y
y
Nerovnosti mezi mužem a ženou se začínají formovat již na prvních
stupních vzdělávacího systému. Výzkumy poukazují na rozdílný přístup
k chlapcům a dívkám při výchově a vzdělávání mimo rodinu. Dívky jsou
směřovány k určitým povoláním (např. učitelka, švadlena, zdravotní sestra) a navzdory individuálním předpokladům jsou zrazovány od tradičně
mužských oborů (např. fyzika, programování PC, truhlářské práce).
Studenti/studentky VŠ podle oborů studia za rok 2004 (zdroj: Ženy a muži
v datech, ČSÚ, MPSV, 2005)
Ve výsledku je zájem o vysokoškolské studium profilovaný podle pohlaví
– na studium technických a přírodních věd se hlásí mnohem více mužů, zatímco učitelství je tradičně ženským oborem. Právě ve školství, které by se
zdánlivě dalo považovat za obor, kde mají ženy a muži rovné příležitosti,
k diskriminaci často dochází. Na základních a středních školách je převaha
učitelek, zatímco na vysokých školách převažují muži. „Čím vyšší pedagogickou hodnost vyučující na VŠ mají, tím je mezi nimi zastoupení žen nižší:
mezi asistenty je jich 50,7%, mezi odbornými asistenty 42,8%, mezi docenty
25,6% a mezi profesory 12,1%.“ (zdroj: Ženy a muži v datech, ČSÚ, MPSV, 2005)
19
Nerovné postavení žen a mužů ve vzdělání je často umocněno genderovými
stereotypy v jazyce.
Proč si myslíte, že ke zmíněné situaci ve školství dochází?
Myslíte si, že v průběhu výchovy a vzdělávání dochází
i k diskriminaci mužů? Jakým způsobem?
Diskriminace při přijímacím pohovoru
Zaměstnavatelé předpokládají, že žena se na rozdíl od muže odebere
na rodičovskou dovolenou, bude doma s nemocným dítětem a po práci se bude věnovat péči o domácnost a děti. Velký vliv má také stereotypní pohled na pracovní schopnosti žen (např. předpoklad, že ženy jsou
dobré kuchařky a účetní, ale v technických oblastech a odpovědnějších
funkcích jsou údajně méně schopné), kvůli kterému jsou diskriminovány
jak ve vzdělání, tak při žádání o zaměstnání. Při přijímacím pohovoru
zaměstnavatel často u žen zjišťuje věk, počet dětí a plány v soukromém
životě, ačkoliv by ho tyto údaje neměly zajímat a otázky by měly být
20
zaměřeny na kvalifikační předpoklady a praxi uchazečky o zaměstnání. Na
základě takto zjištěných dat ze soukromí ženy většinou dochází k diskriminaci
(například malá úspěšnost mladých žen při žádání o práci vzhledem ke
stereotypní představě, že žena ve věku 25–35 let se jistě bude brzy chtít
stát matkou a způsobí tak problémy svému zaměstnavateli). Přitom tímto dochází k porušování zákona o zaměstnanosti a zákoníku práce.
§ Zákon o zaměstnanosti, 435/2004, §4, odstavec 2:
„Při uplatňování práva na zaměstnání je zakázána přímá i nepřímá
diskriminace z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu,
rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku,
manželského a rodinného stavu nebo povinností k rodině, politického
nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických stranách nebo
politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů; diskriminace z důvodu těhotenství nebo mateřství se považuje za diskriminaci z důvodu pohlaví. Za diskriminaci se považuje
i jednání zahrnující podněcování, navádění nebo vyvolávání nátlaku
směřujícího k diskriminaci.“
§ Zákoník práce, 65/1965 Sb. (ke dni 1. 10. 2004), §1, odstavec 4:
„V pracovněprávních vztazích je zakázána přímá i nepřímá
diskriminace…“
(dále stejné znění jako v zákoně o zaměstnanosti)
Zkuste sehrát přijímací pohovor do zaměstnání tak, aby byl
diskriminující, a naopak, aby byl korektní.
Diskriminační inzeráty
I přes zákon o zaměstnanosti se poměrně často setkáváme
s diskriminačními inzeráty. Jsou to takové inzeráty, které se při nabídce
zaměstnání obrací buď přímo na ženy nebo na muže, a tím diskriminují
druhé pohlaví. Například: „Hledáme manažera, vedoucího marketingu,
prodavačku, sekretářku, uklízečku.“, či přímo: „Hledáme mladého muže
bez závazků, ženu s odrostlými dětmi.“ Některé inzeráty diskriminují nepřímo, například: „Požadujeme maximální časovou flexibilitu, nabízíme práci v mladém dynamické kolektivu.“ Z uvedeného inzerátu je zřejmé, že
se bude nejspíše jednat o práci pro mladé muže bez závazků. Oproti
jiným formám diskriminace, které se jen velmi špatně dokazují, se lze
21
diskriminačním inzerátům relativně jednoduše bránit. Stačí upozornit příslušný pracovní úřad, který může zaměstnavateli, jenž takový inzerát používá, udělit pokutu.
1) „Hledáme mladého komunikativního muže, příjemného vzhledu
a vystupování pro kuchyňské studio jako prodavač-vedoucí. Nadstandardní platové ohodnocení. Pracoviště v Brně.“ (zdroj: Jobservis rádia Hey!,
10. 5. 2004)
2) Inzeráty ve většině případů diskriminují ženy.
Muže v případech, pokud se jedná o zaměstnání, která jsou „tradičně“
určována ženám.
Diskriminačními inzeráty samozřejmě nejsou inzeráty typu: „Hledáme
ženu do pěveckého sboru, mladšího muže pro obsazení do filmu.“, protože těžko může mladého studenta hrát ve filmu postarší žena. Na tyto
případy zákoník práce také pamatuje:
„Za diskriminaci se nepovažuje rozdílné zacházení z důvodu uvedeného v odstavci 4, pokud z povahy pracovních činností nebo souvislostí vyplývá, že tento důvod představuje podstatný a rozhodující požadavek pro výkon práce, kterou má zaměstnanec vykonávat, a který je pro
výkon této práce nezbytný; cíl sledovaný takovou výjimkou musí být
oprávněný a požadavek přiměřený...“
Najdete další zaměstnání, která by mohla vykonávat pouze žena
či muž?
22
Diskriminace v zaměstnání
Kromě rozdílu ve finančním ohodnocení žen a mužů na identických
pracovních pozicích je diskriminací také rozdíl v přidělování tzv. bonusů
(služební auto, služební mobilní telefon apod.).
Dalším příkladem diskriminace v zaměstnání je rozdíl v pracovních
podmínkách poskytnutým mužům a ženám. Mezi pracovní podmínky patří
například pracovní doba, pracovní režimy, práce přesčas, pracovní pohotovost, překážky v práci, určování a poskytování dovolené, péče
o kvalifikaci a bezpečnost práce, právo zaměstnané osoby na informace,
podmínky pro vykonávání práce. Mezi porušování rovných pracovních
podmínek spadá například i nepřítomnost dámských toalet na pracovišti.
Zde hovoří opět jasně zákoník práce:
„Zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi
zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky včetně odměňování za práci a jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, odbornou přípravu a příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu
v zaměstnání…“
V tomto odstavci je zmíněn také postup v zaměstnání. Není tomu tak
náhodou, i v této oblasti jsou často ženy diskriminovány. Mnoho vedoucích
pracovníků i pracovnic nedůvěřuje ženám co se týče pracovních výkonů
a zodpovědnosti. Přitom tyto předsudky nejsou nijak podložené. Odsuzování člověka pouze na základě jeho pohlaví se nazývá sexismus.
Setkali jste se s projevy sexismu? S jakou formou nejčastěji?
Další specifickou oblastí diskriminace v zaměstnání je sexuální obtěžování, které se týká mužů i žen. Jedná se o sexuální návrhy, jejichž odmítnutí
má pro oběť negativní dopady v zaměstnání. Obtěžování přichází často ze
strany zaměstnávající či nadřízené osoby, pro oběť je proto těžké se bránit.
V každém případě je ale možno sexuální obtěžování žalovat nebo nahlásit
na pracovní úřad, protože na tuto formu diskriminace také pamatují zákony:
§ Zákon o zaměstnanosti, 435/2004, §4, odstavec 9:
„Obtěžování z důvodu příslušnosti k pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, zdravotního postižení, věku, náboženství
či víry a sexuální obtěžování se považuje za diskriminaci.“
§ Stejně tak je formulován Zákoník práce, 65/1965 Sb. (ke dni 1. 10. 2004),
§1, odstavec 10, který pouze vypouští slovo „příslušnosti“.
23
Nerovná rozdělení práv a povinností v rodině
Jednou z největších příčin diskriminace žen je nerovnoměrně rozdělená péče o dítě. Již byl zmíněn zažitý a stereotypní předpoklad, že žena
se na rozdíl od muže odebere na rodičovskou dovolenou, bude zůstávat
doma s nemocným potomkem a po práci se bude věnovat péči o domácnost a děti. Tento stav je pro ženu na pracovním trhu velkým handicapem. Naproti tomu jsou muži také diskriminováni, neboť se předem
předpokládá, že se péče o dítě nebudou účastnit a leží na nich břímě
finančního zabezpečení rodiny. Současná situace tedy ztěžuje mužům
možnost starat se o dítě, a to nejen z důvodů finančních, ale také kvůli
obavám z posměchu a z diskriminace v zaměstnání. Muži, který čerpá
rodičovskou dovolenou, může být znesnadněn další postup či odnímány
platové výhody.
Jednou z možností, jak by se mohl otec podílet na výchově dětí,
je čerpání tzv. rodičovské dovolené. Rodičovská dovolená pro obě pohlaví je v ČR zavedena až od roku 2001, jde tedy o poměrně novou záležitost, kterou upravuje zákoník práce:
§ Zákoník práce, 65/1965 Sb. (ke dni 1. 10. 2004), §158 – Rodičovská
dovolená:
„K prohloubení péče o dítě je zaměstnavatel povinen poskytnout
zaměstnankyni a zaměstnanci na jejich žádost rodičovskou dovolenou.
Rodičovská dovolená se poskytuje matce dítěte po skončení mateřské
dovolené a otci od narození dítěte, a to v rozsahu, o jaký požádají,
ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku tří let.“
24
V praxi to znamená, že rodičovskou dovolenou může čerpat jak otec,
tak matka (a dokonce i oba zároveň). Rodičovský příspěvek však nenáleží otci po dobu, kdy matka pobírá peněžitou pomoc v mateřství (po
dobu tzv. mateřské dovolené). V případě obou rodičů na rodičovské
dovolené může rodičovský příspěvek pobírat pouze jeden z nich. Od
1. ledna 2004 si může rodič na rodičovské dovolené přivydělat libovolnou
částku, přitom ale trvá povinnost zajistit trvalou péči o dítě. Bohužel výše
rodičovského příspěvku (od 1. května 2004 je zvýšen na 3573,- Kč) zpravidla z finančních důvodů neumožňuje, aby doma zůstávali muži. Odstranění této zjevné diskriminace bude možné až po vyrovnání platů žen
a mužů a rovněž po změně stereotypních přístupů k péči o dítě. V současnosti v České republice čerpá rodičovskou dovolenou minimum mužů.
Dá se předpokládat, že podobně jako v jiných evropských zemích bude
v ČR v budoucnosti stoupat počet mužů, kteří využijí rodičovskou dovolenou alespoň na pár týdnů po porodu. Zapojení mužů do péče o dítě by
mělo vyvolat odpovídají reakce u zaměstnavatelů, kteří by měli vzít na
vědomí také rodinný život.
Jak by se podle vás dala současná diskriminující situace řešit?
Rozdělením rolí při péči o potomstvo však nerovnosti v rodině nekončí. Tím, že má žena zpravidla nižší plat se stává na svém muži finančně
závislou a vznikají další nerovnosti v rodině. Žena je většinou fyzicky slabší
než muž, a když se tento fakt spojí s finanční závislostí, vzniká často nerovnováha moci v rodině, kdy muž má zásadní vliv na všechna důležitá rozhodnutí. Samozřejmě může vzniknout i opačná situace. Nerovnováha
moci v rodině někdy vede do extrémů, jako například domácí násilí, kdy
jsou výrazně pošlapávána základní lidská práva dotčených osob (ve výrazné většině případů žen).
Nerovnost mužů a žen
v politickém životě a legislativě
Stejně jako se objevuje diskriminace žen v rodině, vzdělání a zaměstnání, tak také dochází k jejich diskriminaci při přístupu ke zdrojům veřejné moci. Jestliže bychom spočítali podíl žen v politice na všech úrovních, zjistíme, že naprosto všude (vláda, parlament, politické strany, obecní
zastupitelstva atd.) jsou ženy v menšině. Malému procentu žen zastoupených v těchto institucích se pak zpravidla vymezuje prostor v oblastech
sociální a zdravotní péče, školství, problematiky dětí, mládeže a rodiny.
25
V současnosti (říjen 2005) má ČR dvě ministryně (školství a informatiky),
což znamená zhruba 11% žen ve vládě. V poslanecké sněmovně je to
16% a v senátu 12%. Česká republika těmito počty zaujímá jedno z posledních míst mezi ostatními členskými státy Evropské unie.
Proč si myslíte, že je malá účast žen v politice? Jakým způsobem
by se tato situace dala řešit?
Pokud však v zákonodárných orgánech budou nadále chybět ženy,
klesá naděje na významný posun v problematice rovných příležitostí žen
a mužů. Změně tohoto stavu by mohli napomoci také voličky a voliči
sami tím, že by dali jasně najevo nepřijatelnost politické strany, která nemá
v kandidátce a na předních místech rovně zastoupeny ženy a muže.
Odstranění diskriminace
Postupem času by legislativa České republiky neměla obsahovat žádné diskriminující zákony, ba naopak, měla by účinně diskriminaci zabraňovat. Stejně tak by nemělo docházet k diskriminaci žen při tvoření veřejných rozpočtů. Prostředky z veřejných financí by se měly vynakládat na
zabezpečování potřeb a zájmů jak žen, tak mužů. V současné době je
jediný významný rozdíl mezi mužem a ženou před zákonem ten,
že zákon chrání ženy v těhotenství a mateřství. Ale i tyto rozdíly jsou přehodnocovány, zda nediskriminují muže nebo dokonce ženy samotné v jejich
samostatné volbě. Tak došlo například k této změně zákoníku práce:
§ K 1. 10. 2004 se ze zákoníku práce, 65/1965 Sb, §150 vypouští věta:
„Ženy nesmějí být též zaměstnávány pracemi, které jsou pro ně fyzicky nepřiměřené nebo škodí jejich organizmu, zejména pracemi, které
ohrožují jejich mateřské poslání.“
Myslíte si, že zakotvení antidiskriminačních zákonů v legislativě
je důležité? A proč?
Jaký zákon byste navrhli vy?
Žádný člověk by neměl zůstat lhostejný k projevům sexismu či diskriminace ve svém okolí. Lidé by měli mít dostatek informací o svých právech
a postupech při obraně proti diskriminaci. Základem naší obrany by mělo
být heslo „Začít se bránit!“. Diskriminaci v zaměstnání i při přijímacím
pohovoru se můžeme aktivně bránit např. tím, že budeme po zaměstna-
26
vateli žádat vysvětlení a nápravu. Byl-li porušen zákon, můžeme se domáhat nápravy a zadostiučinění za pomoci soudu. O více informací lze
žádat ministerstvo práce a sociálních věcí a různé neziskové a nevládní
organizace, které se tématem rovnosti žen a mužů zabývají (např. pražské Gender Studies, o. p. s.). Obecná změna stávající situace, která diskriminuje ženy i muže, je obtížná, ale ne nemožná. V České republice
i v ostatních zemích Evropy je patrný posun k lepšímu, ať již v oblasti zaměstnání, tak i vzdělávání žen. Základem pro změnu je zejména:
odsouzení sexismu
aktivní odpor proti diskriminaci
zvýšení informovanosti veřejnosti
nestereotypní model péče o dítě, rodinu a domácnost
vytvoření podmínek pro možnost sladění rodinného a pracovního
života
rovné zastoupení žen a mužů v rozhodovacích procesech naší
legislativy
Asociace pro rovné příležitosti žen
a mužů
c/o Eliška Janšová
Řipská 15, 130 00 Praha 3
tel.: 222 512 606
Český helsinský výbor
Ostrovského 253/3, 150 00 Praha 5
tel.: 220 515 223, fax: 257 323 508,
e-mail: [email protected]
http://www.helcom.cz
Rada vlády pro rovné příležitosti
žen a mužů
Ministerstvo práce a sociálních věcí
Na Poříčním právu 1, 128 00 Praha 2
tel.: 221 922 583, 221 923 727
http://www.mpsv.cz
Český svaz žen
Nekázanka 18, 110 00 Praha 1
tel./fax: 224 211 504
http://www.rovnesance.cz
Úřad vlády – Výbor pro odstranění
všech forem diskriminace žen
Vladislavova 20, 110 00 Praha 1
tel.: 296 153 224, fax: 244 946 615
http://www.vlada.cz
Aperio – Společnost pro zdravé
rodičovství
Šmilovského 5, 120 00 Praha 2
tel./fax: 222 513 099
http://www.aperio.cz
Použitá literatura:
[1]
[2]
[3]
[4]
[5]
Rovné příležitosti dívek a chlapců ve vzdělání, Jarkovská L., NESEHNUTÍ Brno, 2003,
ISBN 80-903228-2-4
http://zpravodaj.feminismus.cz - Zpravodaj Rovné příležitosti do firem
http://mpsv.cz - Ministerstvo práce a sociálních věcí, Rovnost žen a mužů
http://europa.eu.int/comm/eurostat/ - Eurostat (statistický úřad Evropské komise)
http://genderonline.cz - Sociologický ústav AV ČR, sekce Gender v sociologii
27
Násilí páchané na ženách
Informace v této kapitole se budou týkat násilí. Nepůjde o násilí, které
ohrožuje nás všechny (bez rozdílu věku, pohlaví, národnosti apod.), ale
o specifické druhy násilí, které ohrožují především ženy v různých částech
světa – v rozvojových zemích stejně, jako ve vyspělých západních státech. Toto násilí má řadu podob a jeho hlavní příčinou je nerovné postavení žen a mužů v různých společnostech a kulturách a nerovnováha
moci v jejich vzájemném soužití.
V důsledku násilí na základě pohlaví je na celém světě zabito nebo
zraněno více žen ve věku 15–44 let, než kolik zemře na rakovinu,
malárii nebo dopravní nehody.
Každá třetí žena v ČR zažila během svého života násilí ze strany
svého partnera (výzkum Sociologického výzkumu AV ČR, 2004).
70% ženských obětí vražd je zabito svými partnery.
Každým rokem se stávají obětí obchodu s lidmi asi dva miliony dívek ve věku 5 až 15 let.
Každý rok jsou dva miliony dívek ohroženy ženskou obřízkou.
§ Dle článku 1 deklarace OSN o postavení žen z roku 1993 je „násilí
páchané na ženách definováno jako jakýkoliv rodově podmíněný násilný čin, který vede, anebo který by mohl vést k fyzické, sexuální či psychické újmě, anebo zranění žen, včetně vyhrožování těmito činy, zastrašování anebo svévolnému omezování svobody, a to ve veřejném či
soukromém životě“.
Násilí páchané na ženách se do určité míry vyvinulo ze systému genderových rolí, podle kterých jsou muži nadřazeni ženám. Myšlenka dominance mužů (dokonce až vlastnictví žen muži) vládne ve většině společností
a kulturách a odráží se v jejich zákonech a zvycích. Podle toho by se
násilí nemělo považovat za nenormální, ale za jakési pokračování víry,
která mužům garantuje právo kontrolovat chování ženy. Abychom mohli zabránit násilí páchanému na ženách, musíme se snažit o změnu našeho myšlení. Například věta jako „Ona si o to znásilnění koledovala už
jenom tím, jakou měla minisukni.“, je nesmysl a dělá z ženy viníka násilného činu, přičemž ve skutečnosti má vždy veškerou zodpovědnost za znásilnění pachatel. Když přijde někdo na policii s tím, že mu ukradli nový
mercedes, policisté mu také neřeknou: „A proč se divíte, že Vám ukradli
auto? To jste si holt neměl kupovat takový pěkný automobil.“.
28
Nejčastější formy násilí páchaného na ženách:
domácí násilí
obchod s lidmi (ženami)
znásilnění
ženská obřízka
V případě České republiky se jedná zejména o domácí násilí mezi
partnery, kdy jsou ženy obětí ve více než 90% případů.
Domácí násilí
Tímto pojmem se označuje fyzické, psychické a sexuální násilí mezi
partnery, které se odehrává v soukromí, je opakované a má stupňující se
tendenci. Zahrnuje veškeré násilí, které probíhá za zdmi domova. Může
směřovat nejen k partnerům/partnerkám a manželům/manželkám, ale
i ke starým lidem, dětem a zdravotně postiženým. Vyskytuje se zejména
v případech, kdy lze konstatovat nerovnováhu moci (např. jedna osoba
je fyzicky silnější, ozbrojená, anebo na rozdíl od druhé disponuje financemi).
Náš právní řád zatím pojem „domácí násilí“ nedefinuje a české právo
tento termín zatím neužívá. Proběhla však již novelizace trestního zákona,
která reagovala na nutnost postižení jednání s charakteristickými rysy domácího násilí, kterými jsou:
jednání nesoucí znaky týrání
společně sdílený prostor (obydlí)
příbuzenské, rodinné, citové nebo materiální vazby mezi agresorem a obětí
§ Od 1. 6. 2004 vstoupila v účinnost novela trestního zákona (zákon
č. 91/2004 Sb.), která v § 215a Týrání osoby žijící ve společně obývaném
bytě nebo domě neb osoby blízké zavádí trestnost domácího násilí:
„Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společně obývaném bytě nebo domě, bude potrestán odnětím svobody až na tři
léta. Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán spáchá-li čin...zvlášť surovým způsobem nebo na více osobách
nebo pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu.“
Pojem týrání, zavedený již v ustanovení § 215 – týrání svěřené osoby,
byl do soudní praxe zaveden jako úmyslné zlé nakládání se svěřenou osobou, vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří (může jít o bití, pálení
29
či jiné tělesné poškozování, ale i psychické a sexuální násilí, vydírání nebo
zneužívání, vyhrožování, nucení k ponižujícím úsluhám nebo jiným činnostem, kterou týranou osobou neúměrně fyzicky nebo psychicky zatěžují).
K tomu je třeba uvést, že trvalost pachatelova jednání je nutno posuzovat
v závislosti na intenzitě zlého nakládání. Nevyžaduje se, aby šlo o jednání
soustavné nebo trvající delší dobu, stejně jako nemusí nutně vzniknout
následky na zdraví (zdroj: http://www.mvcr.cz/nasili/default.htm).
Otázkou zůstává, proč oběti nevyhledají pomoc samy nebo nezažalují násilníka a raději ze strachu volí variantu zůstat a přetrpět. Důvodem může být starost o děti, strach z násilníka, nedůvěra okolí apod.,
ale dost často rovněž fakt, že nevědí, kam by šly. V České republice je
totiž zatím nedostatek azylových zařízení s utajenou adresou, kde by
byly oběti opravdu v bezpečí. Mnohdy bývají ke svému partnerovi velmi citově vázané.
Problém silné citové vazby oběti na pachatele vysvětluje tzv. Stockholmský syndrom – byl popsán v sedmdesátých letech dvacátého století
v souvislosti s přepadením banky, při němž útočníci zadržovali po několik
dní rukojmí. Tento jev spočívá ve vytvoření silné emocionální vazby mezi
násilníkem a jeho obětí. Jde o identifikaci oběti s jednáním násilníka, kdy
se oběť snaží zavděčit svému trýzniteli, pomáhat mu a chránit jej, čímž si
podvědomě vykupuje jeho shovívavost a ochranu svého života. Stockholmský syndrom se vyskytuje především u těch případů domácího násilí,
kdy je oběť vystavena mimořádně silnému mocenskému působení násilníka, vůči němuž nemá prakticky žádnou možnost obrany. Mezi předpoklady existence Stockholmského syndromu patří:
život oběti se nachází v permanentním a intenzivním ohrožení
oběť žije s intenzivním pocitem, že nemá možnost úniku
izolace od lidí
přechodná náklonnost násilníka (drobné dárečky, pozornosti)
Představte si, že se svou tříletou dcerou jdete do banky vyzvednout
si peníze, když náhle dva maskovaní a ozbrojení lupiči zařvou na celou
banku: „Všichni si lehnou na zem!“. Jeden míří na úředníka za přepážkou a vyžaduje peníze. Druhý míří na Vás. Náhle jsou z venku slyšet policejní sirény a lupiči jsou v pasti. Rozhodnou se, že vezmou všechny zákazníky banky jako rukojmí, s tím, že jestli policie nevyhoví jejich
požadavkům, tak Vás zastřelí.
Nyní si promyslete: Jak byste se cítili? Co byste si mysleli? Co byste
udělali? Jak byste se chovali k útočníkům?
30
Možnost řešení bezvýchodné situace oběti žijící s násilníkem v jedné domácnosti nabízí příklad z Rakouska, kde se používají předběžná opatření,
která omezují pachatele a ochraňují oběť – např. pachatel musí opustit společnou domácnost a je tzv. vykázán z cesty oběti, kdy se k ní nesmí přiblížit.
Podobný zákon byl navržen, ale prozatím neschválen i u nás. V Nizozemí neexistuje speciální zákon o domácím násilí, základní trestní sazba se však zvýší o
jednu třetinu, jestliže je obětí matka, otec, manželka či manžel nebo dítě.
počet
klientek
počet let strávených v násilném
vztahu
Graf délky násilného vztahu zpracován dle statistických údajů sledovaných u klientek Ligy lidských práv (programu Poradna pro ženy v tísni) v
roce 2004.
FORMY DOMÁCÍHO NÁSILÍ:
Fyzické násilí – strkání, fackování, bití pěstmi, tahání za vlasy, pálení cigaretou, kopání, smýkání, ohrožování zbraní, nožem, házení předměty, tlučení hlavou oběti o stěnu, demolice majetku atd. Tato nejčastější forma násilí však může být směřována např. i proti oblíbenému
domácímu zvířeti jako varování oběti, co ji může potkat.
Psychické násilí – citové a slovní týrání, zesměšňování na veřejnosti, shazování, odpírání stravy či spánku, výslechy, ovlivňování dětí nebo
vyhrožování sebevraždou atd. Při této formě domácího násilí násilník neustále vzbuzuje ve své oběti strach, kontroluje ji, pronásleduje atd.
Sexuální násilí – všechny sexuální činy, které jsou na oběti vynucované např. znásilnění, vkládání různých předmětů do pochvy, nucení
k nepříjemným sexuálním praktikám.
Sociální násilí – cílem je především izolování oběti, např. zákaz
styku s rodinou, přáteli, zablokování telefonu, zamykání, zákaz chodit do
zaměstnání, přesné stanovení povolené doby návratu, přičemž při jejím
přesáhnutí následuje trest.
31
Ekonomické násilí – snaha o zamezení možnosti oběti disponovat finančními prostředky např. zabavení celé její výplaty či zabránění
oběti vykonávat práci a získat peníze legální cestou.
Většinou dochází ke kombinaci různých druhů výše popsaných forem.
„…ta žehlička mě popálila úplně náhodou, celkem třikrát. – Bojí se říct
pravdu. Vy nemusíte.“ Tak zněl text plakátu, který byl vytištěn v rámci celorepublikové Kampaně proti domácímu násilí na ženách (2003–2004), jejímž základním mottem byla výzva k netoleranci násilí – „Netečnost pomáhá násilníkům“.
MÝTY O DOMÁCÍM NÁSILÍ
(zdroj: publikace Konať proti násiliu na ženách, vydaly organizace ProFamilia a ASPEKT, 2000)
1. To není násilí, ti dva se jen hádají.
- Při hádce jde většinou o konflikt zájmů a každá ze zúčastněných
stran se pokouší prosadit svoje zájmy. Pokud je mezi nimi nerovnost
síly a moci (např. jedna osoba je fyzicky silnější, ozbrojená, anebo
disponuje financemi), vzniká nebezpečí, že silnější strana zneužije svoji
převahu na prosazení svých zájmů. Tehdy se hádka mění na násilí.
2. Násilí se vyskytuje pouze v problémových rodinách.
- Násilí může postihnout každou ženu nezávisle na příslušnosti k sociální vrstvě, kultuře, náboženství a nezávisle na věku. Dojem, že násilí
se týká jen „problémových“ rodin, vzniká proto, že v některých skupinách společnosti se násilí utajuje více než v jiných. Pro ženy
z těch skupin, kde je povídání o zážitcích s násilím zapovězeno, je
32
proto ještě těžší hledat a získat pomoc. Pro mnoho žen má zveřejnění násilí závažné důsledky, např. může utrpět pověst rodiny, muž
může ztratit zaměstnání, u cizinek může být ohroženo povolení pobytu. Starší ženy mají menší šanci na začátek „nového“ života, zdravotně postižené ženy si uvědomují, že nemají skoro žádnou jinou
možnost, než snášet násilnického partnera.
3. Násilí v rodině je soukromá záležitost.
- Násilí mezi partnery nesmí být chápáno jako soukromá záležitost
za zavřenými dveřmi, ale jako jev ohrožující celou společnost. Násilné činy jsou podle našich zákonů trestné bez ohledu na to, zda jsou
páchané v rodině či mimo ni.
4. Ženy si jen vymýšlí, aby získaly byt anebo výhody při rozvodu.
- Skutečnost je taková, že skryté násilí při násilných činech v rodině
vysoko převyšuje nahlášené případy. Ženy násilí mnohem častěji utajují
nebo bagatelizují, než aby v tomto směru přeháněly.
5. Ženy chtějí být týrané, jinak by přece násilníka opustily.
- Ženy, které zažívají násilí, zkouší vše možné, aby změnily situaci.
Chtějí, aby násilí přestalo, často si však přejí zároveň udržet vztah či
manželství. Někteří muži kontrolují své ženy tak, že se ženy bojí hovořit s někým o tom, co zažívají. Ne všechny ženy se můžou uchýlit
k příbuzným nebo známým. Bojí se, protože ani tam nejsou v bezpečí. Mnohé ženy nemají peníze a nevědí, kam by se mohly obrátit.
Mnoho žen má strach z budoucnosti, ze zhoršení finanční situace, ze
ztráty přístřeší.
6. Ženy provokují násilí nebo si ho nějakým způsobem zaslouží.
- Za „provokaci“ bývá často označeno už to, že žena přijde o něco
33
7.
8.
9.
10.
později z práce, má na něco vlastní názor, navštíví svou přítelkyni
nebo si dovolí muže kritizovat. I ženy, které usilují o to být „perfektní“, bývají týrané. Jakýkoliv důvod (ať už skutečný či smyšlený) však
opakované násilí omlouvat nemůže. Za násilné chování je vždy plně
odpovědný násilník.
Ženy si samy vybírají partnery, kteří je týrají.
- Žádná žena nechce, aby ji někdo bil, znásilňoval nebo vraždil. Na
začátku vztahu tyrani obvykle ještě nesahají po násilných prostředcích. Násilné jednání většinou začíná po určitém čase soužití. Šílená
zamilovanost se postupně mění v šílenou žárlivost, ubezpečování
„Jsem do tebe zblázněný“ se mění na tvrzení „Mám právo na tebe
i na tvoje tělo“.
Muži týrají ženy, protože sami v dětství zažili násilí.
- Zážitky z dětství mají různé následky. Někdy mohou jednání vysvětlit, ale nikdy ho nemohou ospravedlnit. Muži, kteří násilí v dětství
zažili, se násilníky mohou stát, negativní zkušenosti však mohou vést
i k odmítavému postoji vůči násilí. Násilí v dětství automaticky neznamená, že by bludný kruh násilí musel nevyhnutelně pokračovat.
Základní příčinou mužského násilí je alkoholismus nebo drogy.
- Alkohol a drogy nejsou příčinou násilí a ani nemohou být jeho omluvou. Jsou jen určitým stimulátorem – odbourávají zábrany, a proto
se impulsy agresivity zesilují.
Muži týrají ženy proto, že nedokážou vyjádřit své city jiným způsobem.
- Násilné činy v soukromé sféře se všeobecně chápou jako čistě afektované jednání – muž jednoduše někdy „vybuchne“. Tento argument přehlíží skutečnost, že násilné jednání je zpravidla výběrové.
Muži ani ve stavu silného afektu neudeří například svého šéfa, svou
ženu však často ano.
proFem, o. p. s. – projekt AdvoCats for Women
Gorazdova 20, 120 00 Praha 2,
tel./fax: 224 917 224
krizová linka: 224 910 744 (st 18:30–20:30)
e-mail: [email protected]; http://www.profem.cz
ROSA, o. s.
Podolská 25, 147 00 Praha 4
tel./fax: 241 432 466 (po/út 15:00–18:00 h)
krizová linka: 602 246 102 (všední dny 8:00-18:00)
e-mail: [email protected]; http://www.rosa-os.cz
34
Psychosociální centrum Acorus
Legerova 20, 120 00 Praha 2
krizová linka: 283 892 772 (nonstop)
e-mail: [email protected]; http://www.acorus.cz
Liga lidských práv
tel.: 545 245 996
krizová linka: 737 834 345 (denně 7:00–22:00)
e-mail: [email protected]; http://www.llp.cz
KOORDONA – Koalice organizací proti domácímu násilí
- informace, kontakty
http://www.koordona.cz
Bílý kruh bezpečí
Slovinská 41, 612 00 Brno
tel.: 541 218 122
poradna: út 17:00–19.30
DONA – nonstop linka pomoci: 251 511 313
e-mail: [email protected]; http://www.bkb.cz
Sdružení Linka bezpečí
Ústavní 91/95, 118 00 Praha 8
nonstop linka pomoci zdarma: 800 155 555
e-mail: [email protected]; http://www.linkabezpeci.cz
Obchod se ženami
§ Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodu s lidmi, zejména
ženami a dětmi doplňující Úmluvu o potlačování mezinárodního organizovaného zločinu, který ČR podepsala 10. prosince 2002:
„Obchodem s lidmi se rozumí najímání, přepravování, převádění, přechovávání nebo přijímání osob na základě vyhrožování, použití síly či
jiných forem nátlaku, pomocí únosu, podvodu, lži či zneužití moci nebo
bezmocnosti osoby, případně poskytování či přijímání finančních prostředků či jiných výhod k získání souhlasu osoby, která má v moci jinou
osobu, s úmyslem tuto osobu zneužívat. Zneužíváním se mimo jiné rozumí využívání jiných osob k prostituci či jiným formám sexuálního zneužívání, nucená práce či služby, otroctví či praktiky podobné otroctví,
útisk nebo odjímání orgánů.“
35
CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY OBCHODU S LIDMI (zjednodušení výše
uvedené definice):
TRANSPORT
Æ
DONUCENÍ
Æ
(odloučení od svého obvyklého prostředí přes hranice
i v rámci hranic jednoho státu)
(násilí, pohrůžka násilí; podvod; zadlužení, dlužní otroctví;
zneužití výhodnější mocenské pozice)
ZNEUŽÍVÁNÍ (prostituce a jiné formy sexuálního zneužívání, nucené
práce a služby, otroctví a praktiky podobné otroctví)
MÝTY A STEREOTYPNÍ PŘEDSTAVY SPOJENÉ S OBCHODEM S LIDMI:
1. Obchod s lidmi je prostituce
- Prostituce je jen jedním z účelů, kvůli kterým se s lidmi obchoduje
(dalšími jsou např. práce v domácnosti, v průmyslu, žebrota či sňatek).
2. Oběti obchodu s lidmi si svou situaci zavinily samy (byly hloupé,
naivní či dokonce špatné už předtím – například prostitutky).
- Je nutno mít na paměti, že oběti byly zmanipulovány, oklamány
a zneužity.
3. Obchod s lidmi se týká pouze osob z nižších sociálních vrstev a osob
s nízkým vzděláním.
- Obětí obchodu s lidmi se může stát kdokoliv.
4. Obchod s lidmi je v podstatě ilegální migrace.
- Jakákoli migrace je vždy dobrovolné rozhodnutí opustit jedno místo
a přestěhovat se jinam. Naopak obchodování s lidmi je nedobrovolná forma migrace, kdy je obchodovaná osoba silou, hrozbou, násilím
nebo podvodem přinucena k transportu z jednoho místa na druhé.
36
Obchod s lidmi je jednou z nejvýnosnějších nelegálních aktivit. Převážná
většina obětí jsou ženy (ročně se jedná o statisíce osob) a děti (zejména
nezletilé dívky). Hlavními oblastmi pro „nábor“ žen jsou chudé země Asie
a postkomunistické země, oblíbenými místy jsou také Afrika a Jižní Amerika. Zejména situace v Thajsku či Barmě je děsivá. Ženy a dívky (většinou
nezletilé) jsou prodávány do otroctví, nebo nuceny k prostituci svými rodinami, pro něž je to mnohokrát jediná možnost, jak získat peníze na
základní obživu pro zbytek rodiny.
Obchod se ženami se nevyhnul ani České republice, která byla původně územím, odkud se ženy a dívky dovážely do zemí tehdejší EU. Nyní
se Česká republika stala místem, kde kvete sexuální turistika a za tímto
účelem se sem sjíždí cizinci ze zemí západní Evropy. Nejen tedy, že dívky
z ČR tvoří početnou skupinu evropských obětí dovezených např. do Španělska, ale i přímo do ČR se nyní dováží dívky a ženy především ze zemí
bývalého Sovětského Svazu a Balkánského poloostrova. Pro některé oběti
je ČR pouze tranzitní zemí odkud pak pokračují dále do západní Evropy.
Studie o obchodování se ženami ze střední a východní Evropy, kterou
provedla Mezinárodní organizace pro migraci Praha (IOM) v roce 1995,
ukazuje, že metody najímání narůstajícího počtu žen pocházejících ze
zemí střední a východní Evropy jsou daleko méně formální, než se obecně předpokládá. Bylo zjištěno, že více než polovina z obětí byla získána
přáteli, rodinnými známými a jejich přáteli, nebo dokonce naprosto neformálním způsobem na ulici, na diskotéce nebo v baru. Zkoumání způsobů, jak byly najímány české ženy, ukazuje, že tento trend nadále pokračuje. Najímání žen se většinou skládá z různých stupňů lží, podvodů a lstí
(falešné smlouvy, klamavé inzeráty apod.). Přestože většina žen nemusí
předem platit žádný poplatek, po příjezdu mnohé z nich zjišťují, že údajně dluží značné částky (např. za jízdenky, víza, ubytování) těm, kteří jejich
příjezd zprostředkovali (nebo přímo svým novým vlastníkům), které musí
zaplatit či odpracovat.
Zkuste si zahrát scénku. Jeden/jedna bude představovat agenta/agentku, který/která slibuje dobrou práci v zahraničí, druhý/druhá bude představovat osobu, která je přemlouvána. Jaké argumenty použijete, abyste ji přesvědčil/přesvědčila?
OBĚTI OBCHODU SE ŽENAMI:
1) ženy, které odešly do zahraničí s vědomím, že budou pracovat jako
prostitutky, ale bez toho, že by věděly, za jakých podmínek budou nuceny
tuto práci vykonávat. To znamená ženy, které jako prostitutky pracovaly,
37
nadále takovou práci odmítají, ale jsou k ní nuceny a nemohou se vrátit
zpět do své země původu.
2) ženy, které přijaly práci velmi blízkou prostituci a tušily, že se jednou
ocitnou v situaci, kdy budou muset prodávat svoje tělo (striptýzové tanečnice, masérky v erotických klubech, číšnice v „klubech lásky“ apod.).
3) oběti, které vůbec netušily a ani neodjížděly do ciziny s cílem se prostituovat, ale byly k tomu později donuceny (např. au pairs, modelky,
servírky, cílené únosy žen a dětí z ulic).
Myslíte, že by legalizace prostituce pomohla řešit problém
obchodu se ženami?
Jedním z rizikových faktorů u žen představuje neznalost jazyka
země, ve které jsou nuceny pracovat, nebo jejich nízké vzdělání.
Dokázali byste vymyslet další faktory?
La Strada ČR, o. p. s.
P. O. Box 305, 111 21 Praha 1
tel.: 222 721 810, krizová linka: 222 717 171
e-mail: [email protected]; http://www.strada.cz
Mezinárodní organizace pro migraci
Dukelských hrdinů 692/35, Praha
tel: 233 370 160, 233 372 633, 233 382 259
e-mail: [email protected]; http://www.iom.cz
Sdružení Česká katolická charita
krizová nonstop linka: 737 234 078
http://www.caritas.cz
Znásilnění
Bidpaj: „Žena si více váží toho, kdo ji znásilňuje než toho, kdo ji zbožňuje.“
Znásilnění je zákonem definován takto:
§ Trestní zákon, 140/1961 Sb., § 241, odstavec 1:
„Trestný čin znásilnění spáchá ten, kdo násilím nebo pod pohrůžkou
bezprostředního násilí donutí druhou osobu k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku....“.
38
Zákon definuje násilí jako fyzickou sílu, která je použita k překonání
kladeného odporu či zamezení odporu, který lze očekávat. Přičemž neplatí podmínka, aby napadená osoba aktivní odpor kladla. O násilí se
jedná i tehdy, pokud pachatel/pachatelka uvede osobu do stavu bezbrannosti lstí nebo omamnými látkami. Obecně lze za násilí považovat
jakýkoliv čin, který má za následek poškození oběti – psychického i fyzického rázu – ať již odpor kladla či ne. Oproti minulosti současné zákony
(§ 241 a § 242, který definuje pohlavní zneužívání) nově upravují, že oběťmi znásilnění mohou být jak ženy, tak i muži, což souvisí s důležitým posunem ve vnímání znásilnění pouze jako aktu soulože, kdy se v potaz bere
i možnost znásilnění jinými způsoby (orální, anální).
Znásilnění v kterémkoli věku a jakýmkoliv způsobem je brutálním překročením intimních hranic člověka a znamená pro oběť těžké trauma,
které může dlouhodobě negativně ovlivňovat její život, pokud se jí nedostane potřebné pomoci. I znásilnění je opředeno mnoha mýty, které
bohužel existují v povědomí většiny lidí. Realita se však liší. V následující
tabulce jsou uvedeny ty nejdůležitější z nich:
Co si m yslím e
Ja ká je skute è nost
Zn á siln ì n í p ro b íh á f o rm u a n o n ym n íh o
p øe p a d e n í.
Ve v ì t šin ì p øíp a d ù ž e n a p a c h a t e le zn á
( ko le g a , zn á m ý, p øít e l, m a n ž e l).
Pa c h a t e lé jso u p syc h ic ky v yšin u t í
a n á p a d n í.
Ne m u sí b ýt v ù b e c n á p a d n í a d u še v n ì
c h o øí.
Vì t šin a ž e n se v p rù b ì h u zn á siln ì n í
b rá n í.
Vì t šin a ž e n se o b v ykle p o ko u ší o slo v n í
o b ra n u , st ra c h o ž iv o t je a le b lo ku je .
Zn á siln ì n í zp ù so b u je h la v n ì t ì ž ko u
ú jm u n a t ì le sn é m zd ra v í.
Vì t šin a zn á siln ì n í ko n è í sp íše le h è ím i a ž
st øe d n ì t ì ž kým i t ì le sn ým i zra n ì n ím i
zá v a ž n ì jší jso u p o ško ze n í p syc h ic ká .
ž e n y v n ím a jí zn á siln ì n í ja ko a g re siv n í
v yn u c e n ý se xu á ln í st yk.
ž e n y v n ím a jí zn á siln ì n í ja ko e xist e n c iá ln í
o h ro ž e n í ž iv o t a , je jic h ž n á sle d ke m jso u
d lo u h o d o b á d u še v n í t ra u m a t a .
Jak už bylo zmíněno, velice často se zodpovědnost za znásilnění klade
na oběť – ženu. Často lze slyšet výroky typu: „Ona ho vyprovokovala.
Ona si o to řekla. Ona to v podstatě chtěla.“ Za znásilnění je vždy
zodpovědný pachatel a nikoli oběť jako u každého trestného činu.
39
V dějinách byly ženy opakovaně vystavovány i mimořádně brutálním
znásilněním po dobu válek, kdy se z násilí na ženách stává válečný nástroj.
V nedávné minulosti bylo masové znásilnění zdokumentováno v Bosně,
Kambodži, Libérii, Peru, Somálsku a Ugandě. Výzkumná skupina Evropského
společenství odhaduje, že v Bosně bylo od začátku bojů v dubnu 1992
znásilněno více jak 20 000 muslimských žen, mnohé z nich byly zavřené ve
„znásilňovacích“ táborech, kde byly opakovaně znásilňovány a nuceny
proti své vůli rodit srbské děti.
Znásilňování jako jeden
z projevů nerovnosti žen
a mužů je palčivým celosvětovým problémem.
Elektra, o. s.
Michnova 1622, 149 00 Praha 4
tel./fax: 279 111 10
e-mail: [email protected]; http://www.centrumelektra.cz
Ženská obřízka
V některých zemích Afriky se stále praktikuje tento rituál, který je součástí širšího rituálu přechodu mezi dívčím věkem a ženskou dospělostí.
Někdy se ženská obřízka praktikuje už v útlém dětství nebo naopak třeba
až v pokročilém stavu těhotenství. V této proceduře jde buď o klitoridektomii (odstranění klitorisu) nebo o infibulaci (odstranění malých stydkých pysků
a zmrzačení velkých stydkých pysků tak, aby mohly být sešity přes dělohu,
40
ponechán je pouze malý otvor na moč a menstruační krev. Malý otvor je
později rozšířen k umožnění pohlavního styku a porodu.)
K této praktice jsou dívky z drtivé většiny nuceny často i svými matkami, které se bojí, že by jejich dcera nenašla bez obřízky manžela, a byla
tak vyloučena ze společnosti, což by jí způsobilo vážné existenční potíže.
Jsou ale i případy, kdy s obřízkou nesouhlasila ani matka ani dcera,
a k obřízce byly donuceny vesničany. Navíc ženy, které provádějí ženskou
obřízku (plní i funkci porodních bab), získávají touto praxí peníze a prestiž, tudíž se jí nechtějí vzdát. Slibují dívce sexuální přitažlivost, tvrdí ji, že
obřízka ji zlepší hygienu. Opak je pravdou – zdravotní a psychické následky obřízky jsou nedozírné. Šok, krvácení, znecitlivění, hnisání, poruchy vylučování moči, infekce a někdy i smrt. Zjizvená tkáň ztěžuje sexuální styk
a ten je pak pro ženu bolestivý. To může vyústit v trauma, sexuální frigiditu
a odpor k mužům. Objevují se také rizika neplodnosti a komplikace při
těhotenství a porodu, nemluvě o tom, že operace se často provádějí jedním nožem či žiletkou na několika dívkách a hrozí tudíž riziko nákazy AIDS.
Ženská obřízka není pouze ženskou záležitostí. Celý tento rituál je vykonáván kvůli mužům. Žena obřízku podstupuje v zájmu cudnosti, protože obřízka má potlačit její sexuální touhy a znemožnit pohlavní styk – muž
má zaručeno, že jeho manželka bude panna. O přístupu k obřízce svědčí
i pojem ikpiko, což je termín, který v západní Nigérii označuje pohrdlivý
vztah vůči neobřezaným dívkám.
Masajské ženy z Keni
– Minimálně jedna
z těchto tří prošla
bolestivým a nebezpečným rituálem
obřízky. Důvod? Aby
se vdala.
Vžijte se do situace, že jste matka, která musí „přemluvit“ svou
dceru k obřízce a naopak, že jste přemlouvaná dcera. Jaké
argumenty použijete?
41
Něco málo o mužské obřízce
Na celém světě je obřezána asi čtvrtina všech mužů, přičemž se tento podíl v jednotlivých zemích výrazně liší. V Americe je obřezáno více
než osmdesát pět procent mužů, asi dvacet procent v Anglii a ještě více
v Kanadě, na Novém Zélandě a v Austrálii. Obřízka je zcela normální
v Africe a z náboženských důvodů u židovských chlapců, kteří jsou obřezáváni osmý den po narození. U muslimských chlapců je obřízka zpravidla prováděna mezi třetím a dvanáctým rokem, v každém případě ještě před pubertou. Jak se dělá obřízka? Jedná se o operativní odstranění
předkožky (kožní řasy), překrývající na konci penisu žalud. Po obřízce
zůstává v ideálním případě celý žalud, včetně jeho lemu, trvale odkrytý.
Obřízka zabraňuje fimóze: vrozené vadě, při které nelze předkožku (vinou jejího zúžení v přední části) bezproblémově přetáhnout přes žalud.
Na rozdíl od ženské obřízky však nemá vliv na sexuální prožitky a zdraví.
Ženská obřízka je praktikována především v afrických a arabských zemích, vystěhovalci si však tento zvyk přinesli s sebou i do rozvinutých zemí
a přinutili tím vlády řady států zabývat se tímto problémem. V mnoha
zemích (např. Nigérie, Etiopie, Ghana, Velká Británie, Švédsko) byly prosazeny zákony proti ženské obřízce. Avšak tato opatření jsou mnohdy neúčinná. Příkladem může být stát Súdán. Tam je obřízka už od roku 1946
ilegální, a přesto 89% dívek a žen v severním Súdánu je obřezáno. OSN
odhaduje, že tato praktika byla provedena na sto třiceti milionech dívek
a žen. Existuje nebezpečí, že dva miliony dívek budou každým rokem
dalšími oběťmi obřízky, což znamená šest tisíc každý den. Bojovat proti
tomuto mrzačení ženských genitálií je velmi obtížné, neboť je to hluboce
zakořeněná tradice. Jako možné řešení se jeví zachovat rituál, kdy se
z dívky stane žena, přičemž však obřízka proběhne pouze symbolicky.
Ze m ì
42
Rozšíøe ní
So m á lsko
98%
Eg yp t
97%
Et io p ie
90%
Ke ò a
50%
Se n e g a l
20%
Některé země se snaží tento problém řešit tak, že povolují
vykonávat obřízku v nemocnicích kvalifikovanými lékaři. Myslíte si,
že je to dobré řešení či nikoli?
Objevují se názory, že euroamerická kultura nemá právo
zasahovat do tradic jiných kultur. Jaký je váš názor?
Poznámka pod čarou – shrnutí:
Nikdo si nezaslouží být z jakéhokoliv důvodu ohrožován na
zdraví a životě.
Násilí je problém a chyba násilníka, ne oběti.
Každá osoba má právo na bezpečí a nenásilí.
Netolerujte násilí!
Použitá literatura
[1]
[2]
[3]
[4]
[5]
[6]
Násilie páchané na ženách, Heise L. L. , Pitanguy J., Germain A., ASPEKT a ProFamilia,
1998, ISBN 80-967964-0-2
ABC feminismu, Rytířová K., Formánková L. (eds.), NESEHNUTÍ Brno, 2004, ISBN 80-903228-3-2
Květ pouště, Dirie W., výběr Ženská obřízka, NESEHNUTÍ Brno
Časopis Koktejl, leden/1997
http://www.profem.cz - proFem: konzultační a středisko pro ženské projekty,
podporuje témata z oblasti ženských práv
http://www.strada.cz - La Strada: prevence obchodu se ženami, pomoc obětem,
ovlivňování zákonodárství
43
Závěr
Každý/každá z nás může velkou měrou k rovnosti mužů a žen přispět
změnou svého vlastního vnímání našich „tradičních rolí“, které se zdají
být neměnné a těžko překonatelné. Na cestě k rovnosti všech jedinců,
bez ohledu na to, kam je naše společnost řadí, je třeba odsoudit všechny
formy diskriminace a násilí, být připraven/připravena postupně měnit své
okolí a hlavně svůj vlastní pohled a názor na muže i ženy – svobodné
individuality v naší společnosti.
Šťastnou cestu!
44
O NESEHNUTÍ
NEzávislé Sociálně Ekologické HNUTÍ (NESEHNUTÍ) vzniklo na podzim 1997
v Brně s cílem aktivně napomoci řešení problémů v oblasti ochrany lidských
práv, životního prostředí a práv zvířat. Politické strany, státní orgány či masová
média často různé sociální a ekologické problémy ponechávají bez povšimnutí,
ať už jde o témata lokální, celostátní nebo globální. Právě zde vidíme prostor
pro občanskou aktivitu vedenou zdola, kterou považujeme za efektivní nástroj
k prosazování myšlenek ohleduplnějšího přístupu k životnímu prostředí
a respektování lidských práv. Vedle řešení konkrétních lokálních problémů se
snažíme propagovat i principy společenské změny založené na decentralizaci
a samosprávě – tedy přiblížení rozhodovacího procesu těm, jichž se rozhodnutí
bezprostředně dotýkají. Naše aktivity sahají od vydávání a šíření informačních
materiálů přes pořádání benefičních koncertů, organizování přednášek, výstav,
vedení seminářů až po veřejná vystoupení jako happeningy, demonstrace,
nenásilné blokády apod.
NESEHNUTÍ je financováno především pomocí grantů od českých a mezinárodních nadací, z menší části také z darů našich sympatizantů a sympatizantek.
Naše činnost je postavena především na práci neplacených dobrovolníků
a dobrovolnic.
NESEHNUTÍ Brno vede v roce 2005 následující kampaně, do kterých se můžete
zapojit, podpořit je či využít některé z jejich aktivit:
Ženská práva jsou lidská práva
Kampaň se zaměřuje na otázky tradičního rozdělení mužských a ženských rolí
ve společnosti a problémy z něho vyplývající – např. problematika rovných
příležitostí žen a mužů a násilí na ženách. Jedná se o zásadní témata dotýkající se
každodenního života a fungování celé společnosti. Chceme se podílet na
utváření vhodného prostoru, v němž by se proměňovaly postoje k těmto otázkám
a aktivně spolupracujeme na řešení jednotlivých problémů. Usilujeme o přenesení
diskuse týkající se feminismu, ženských práv a genderových studií z akademických
kruhů do všedního života. Mezi naše aktivity patří organizace cyklu vzdělávacích
seminářů, videoprojekcí s diskusemi a přednášky pro školy i širokou veřejnost,
infostánků, tématických happeningů, publikace informačních materiálů (např.
kniha ABC feminismu) apod. Více na http://zenskaprava.ecn.cz.
Zbraně, nebo lidská práva?
Cílem aktivit je upozornit na rizika militarismu. Kritizujeme praktiky zbrojařských
firem a státních úřadů při prodeji a vývozu zbraní z ČR do nestabilních oblastí
a do nedemokratických režimů, kde jsou dlouhodobě porušována lidská práva.
Monitorujeme zbrojní exporty, vydáváme tiskové materiály, organizujeme veřejné
besedy a přednášky, vytvořili jsme putovní fotografickou informační výstavu ad.
Více na http://zbrane.ecn.cz.
Jídlo místo zbraní
V rámci této kampaně pomáháme sociálně slabým spoluobčanům.
Pravidelným rozdáváním jídla také propagujeme vegetariánství a veganství,
antimilitarismus a ekologii. Spoluorganizujeme promítání pro bezdomovce,
45
benefiční koncerty, workshopy ad. Na těchto aktivitách spolupracujeme se
sdružením Nový Prostor v Brně. Více na http://jmz.ecn.cz.
Bezpečí pro uprchlíky
Kampaň probíhá ve třech rovinách. Organizujeme volnočasové aktivity
(výlety, hry apod.) pro uprchlíky z pobytových středisek v okolí Brna, snažíme se
upozornit na nedostatky azylové politiky ČR a chceme zvyšovat povědomí
veřejnosti o této problematice. Pořádáme veřejné besedy i workshopy na školách,
zveřejňujeme případy porušení lidských práv uprchlíků, organizujeme putování
foto-informační výstavy apod.
Vydáváme uprchlický zpravodaj Přes. Více na http://uprchlik.ecn.cz.
Zaostřeno na hypermarkety
Aktivity jsou zaměřeny na negativní dopady expanze velkých nákupních
řetězců (nárůst dopravy, vylidňování center měst, zánik malých obchodů, zábor
zelených ploch, agresivní reklamní strategie apod.). Účastníme se či pomáháme
v konkrétních případech výstavby super- a hypermarketů. Součástí kampaně
jsou semináře, přednášky, publikace (např. nová kniha Přelet nad
hypermarketovým hnízdem aneb 10 let hypermarketů v ČR), foto-informační
výstava apod. Více na http://www.hyper.cz.
Ekologické aktivity
Soubor aktivit věnovaných ochraně přírody a životního prostředí patří
k základům naší činnosti. Věnujeme se ochraně městské zeleně, účastníme se
řízení při výstavbě neekologických staveb, instalovali jsme a udržujeme naučnou
stezku na Brněnské přehradě obsahující info o problematice výstavby dálnice
R43, podporujeme ekologicky šetrnou dopravu, provozujeme ekologickou
poradnu, věnujeme se osvětové a vzdělávací činnosti apod. Více na
http://ekoporadna.nesehnuti.cz.
Další aktivity
Provozujeme knihovnu obsahující cca 500 titulů rozdělených do sekcí
feminismus a gender studies, životní prostředí a společnost, lidská práva, práva
zvířat. Vedle dlouhodobých kampaní organizujeme další menší projekty
a programy věnované ochraně lidských práv a životního prostředí.
Více informací o naší činnosti najdete na http://nesehnuti.cz. v
Podpořit dobrou věc už nemůže být snadnější.
Pošlete SMS ve tvaru: DMS NESEHNUTI na číslo: 87777
Podpoříte aktivity v oblasti ochrany lidských práv a životního prostředí
(výlety a kulturní aktivity pro uprchlíky, rozdávání jídla pro
bezdomovce, vzdělávací programy, knihovnu, workshopy, ochranu
stromů, publikaci informačních materiálů, filmové projekce, besedy
pro veřejnost – pro vás). Zaplatíte 30,- Kč + DPH. NESEHNUTÍ z toho
obdrží nejméně 27,- Kč. Děkujeme.
46
Tipy z kampaně
Ženská práva jsou lidská práva
http://zenskaprava.ecn.cz
knihovna a distribuce – vzdělávací semináře
přednášky na školách – publikace – letáky – výstava – odkazy
GENDER KNIHOVNA:
feministická beletrie, odborné texty, rozhovory, časopisy, letáky
aktuální seznam a výpůjční podmínky jsou k nahlédnutí
na http://www.zenskaprava.ecn.cz/cz/knihovna.html
otevřeno každé pondělí a středu od 10:00 do 12:00 a od
16:00 do 18:00
knihovnu najdete na adrese NESEHNUTÍ Brno, Údolní 44,
602 00 Brno (tramvaj č. 4, jedoucí z Malinovského nám., směr
Masarykova čtvrť, zastávka Úvoz)
FEMINISTICKÁ DISTRIBUCE:
nabídka publikací NESEHNUTÍ, které je možno objednat na naší adrese
(celkovou aktuální nabídku – knihy, časopisy, trička apod. – najdete na
http://www.zenskaprava.ecn.cz/cz/distribuce.html)
ABC feminismu
Vydalo NESEHNUTÍ Brno, Rytířová K. a Formánková
L. (eds.), Brno 2004, ISBN 80-903228-3-2
Sborník textů reflektujících nejvýznamnější současná témata feministického hnutí, jakými jsou postavení ženy v rodině, rovné příležitosti v zaměstnání,
postoj společnosti k ženskému tělu a ženské sexualitě, domácí násilí nebo obchod se ženami, dále
přináší vysvětlení problematiky genderové nerovnosti ve společnosti a v jazyce a souhrnný přehled
historie ženského hnutí. Autorkami textů jsou významné představitelky ženského hnutí v České republice, jako např. Hana Havelková, Hana Maříková nebo Věra Sokolová, působící na UK Praha, Jana Valdrová z Jihočeské univerzity nebo Linda
47
Sokačová z Gender Studies, o. p. s. Z brněnského Gender centra FSS MU se
na knize podílely Kateřina Machovcová, Iva Šmídová, Lucie Jarkovská
a Jolana Navrátilová. Dalšími brněnskými autorkami jsou humanitní enviromentalistka Dita Dražilová a religionistka Iva Doležalová. Markéta Huňková z organizace Ženy bez násilí a Klára Skřivánková ze sdružení La Strada svými texty přispěly k pochopení problematiky obchodu se ženami
a násilí na ženách. Zástupcem mužů-autorů je redaktor Marek Šálek, který v krátké glose hodnotí zkušenost muže na rodičovské dovolené. Kniha
podává ucelený přehled dané problematiky běžnému čtenáři/čtenářce
přístupnou, čtivou formou. Cena 120,- Kč
Seznam prodejních míst: http://zenskaprava.ecn.cz/cz/seznam.rtf.
Rovné příležitosti dívek a chlapců ve vzdělání
Vydalo NESEHNUTÍ Brno, Jarkovská L., Brno 2005
(druhé aktualizované vydání), ISBN 80-90-3228-6-7
Publikace je určena všem, kteří chtějí napomoci
rovným příležitostem ve výuce. Jejím úkolem je
seznámit s problematikou genderově odlišné výchovy a vzdělávání, ukázat, kde můžeme hledat
kořeny nerovnosti mezi pohlavími a předložit podněty, jakým způsobem je možné vést výuku, aby
přispívala k upevnění společenské rovnosti. Publikace přináší inspiraci pro ty vyučující, jenž se nechtějí chovat genderově stereotypně, diskriminačně a předpojatě, ale kteří naopak chtějí přispívat k vyrovnanému rozvoji
schopností obou pohlaví. Text uzavírá pohádka o Červené Karkulce, která je malou ukázkou genderově vyváženého příběhu. Ačkoli je tato publikace určena v prvé řadě učitelům a učitelkám, mnohé podnětné informace, zajímavé příklady a postřehy z našich škol, budou jistě přínosné
i pro další čtenáře a čtenářky.
Další informační materiály vydané a distribuované NESEHNUTÍm Brno:
brožury:
-
Rovné příležitosti žen a mužů v zaměstnání
letáky:
Gender a genderové stereotypy
-
48
Genderové stereotypy v médiích a v jazyce
Mýtus krásy
Historie feminismu
Rovné příležitosti žen a mužů v zaměstnání
Brožurka vznikla jako součást projektu „Vzděláním k překonání genderových stereotypů a nerovnosti“, který finančně podpořilo Ministerstvo
práce a sociálních věcí ČR. Je zdrojem informací pro získání základního
přehledu o problematice postavení žen a mužů ve společnosti a zároveň pracovním sešitem pro vlastní bádání na cestě k rovnosti a překonání předsudků a stereotypů.
NESEHNUTÍ Brno realizuje k tématům brožury též přednášky, které je možno uspořádat samostatně či jako ucelený cyklus - na školách (pro SŠ a
vyšší ročníky ZŽ) i pro širší veřejnost v klubech, knihovnách apod.
Nabízená témata:
1. Genderové stereotypy – úvod do problematiky, základní pojmy
a východiska, historie ženského hnutí, překonávání genderových stereotypů
2. Rovné příležitosti žen a mužů – úvod do problematiky, rovné příležitosti pohlaví v zaměstnání, rodině, vzdělání a politice, obrana proti
diskriminaci
3. Násilí na ženách – základní východiska, seznámení s problematikou
nejčastějších forem (domácí násilí, obchod se ženami, znásilnění, ženská obřízka), prevence, možnosti obrany a pomoci
Vydalo NESEHNUTÍ Brno v roce 2005 v rámci kampaně
„Ženská práva jsou lidská práva“
NESEHNUTÍ Brno
Údolní 44, 602 00 Brno
tel./fax: 543 245 342
http://www.nesehnuti.cz, e-mail: [email protected]
http://zenskaprava.ecn.cz, e-mail: [email protected]
Druhé aktualizované vydání.
Vytištěno na recyklovaném papíře.

k rovnosti žen a mužů Průvodce na cestě

Transkript

Podobné dokumenty

Publikace byla vydána v rámci kampaně Ženská práva jsou lidská

protektorát čechy a morava 1939 - 1945

Produkty-automobilová diagnostika: brožura - JB

noviny vydané u příležitosti 25. listopadu, mezinárodního nechceme

ke stažení zde - Revue pro média

Wellness - životní nutnost?

Pravidla Svojsíkova závodu

Děti a sexualita