V Zápiscích o skandálu zazáfiily Judi Denchová a Cate
Transkript
V Zápiscích o skandálu zazáfiily Judi Denchová a Cate
12. 4. 2007 kultura FLEŠ 3 V Zápiscích o skandálu zazáfiily Judi Denchová a Cate Blanchettová Zápisky o skandálu jsou dramatem o dvou odlišných ženách, které spojí opravdu zvláštní přátelství. Despotická dějepisářka Barbara (Judi Denchová) je krátce před důchodem, když do londýnské střední školy přijde Sheba (Cate Blanchettová), nová mladá učitelka výtvarné výchovy. Každá z nich má svou skrytou vášeň, kterou před okolím pečlivě střeží. Ale jejich tajnosti jednou vyplují na povrch… Barbara žije jen se svou kočkou a nemá nikoho blízkého. Vyplňuje dlouhé chvíle psaním deníku. V něm s naprostou otevřeností, suše, ironicky až jízlivě hodnotí své žáky i kolegy a stěžuje si na svůj nenaplněný život. Její zápisky jsou základní nití celého příběhu. Příchod Sheby znamená pro Barbaru zvrat v jejím samotářském a zatrpklém životě. Sheba se na rozdíl od Barbary chová nenuceně a otevřeně. To Barbaru zaujme. Vidí v ní spřízněnou duši a snaží se získat její náklonnost. A stránky deníku se začínají plnit. Ve svém snažení je Barbara úspěšná a posléze se se Shebou stanou přítelkyněmi. Barbara chce ale víc. Touží po ještě bližším Máš kliku, že ti natrhnu jen kabát. vztahu. Sheba (ani divák) zatím nic netuší. Sheba žije se svojí rodinou – starším manželem, pubertální dcerou a synem, který má Dawnův syndrom. Se svým životem není spokojená, starostmi o rodinu je už unavená a chce změnu – žít naplno. Práci učitelky si našla, aby už nemusela sedět doma. Doposud se nic dramatického Foto FleKino neděje. Zde se můžeme chvilinku vrtět na sedadle a pochybovat o názvu filmu a jeho zařazení mezi dramata. Bitva však ještě nezačala. Zásadní a zlomové „Cože?“ v kině zašumí, když se filmová kamera coby Barbařiny oči dívá skrze škvíru ve dveřích do Shebina kabinetu. Barbara tam uvidí, co neměla. Sheba se vášnivě miluje se svým čtrnáctiletým žákem. Zemfiel básník a filozof Egon Bondy V pondělí 9. dubna zemřel v Bratislavě český filozof a básník Egon Bondy. Širší veřejnost ho znala jako představitele českého undergroundu a disentu či z Hrabalova románu Něžný barbar. Bondy byl autorem básnických sbírek a poém, prozaických prací, řady filozofických a politologických esejů. Byl jedním z nejoriginálnějších a zároveň i nejkontroverznějších českých filozofů. Ve své tvorbě předkládal nevšední názory na umění, společnost, politiku či ekologii. Na poli poezie rozvinul vlastní tvůrčí program – totální realismus a trapnou poezii. Některé jeho básně byly zhudebněny skupinou The Plastic People of the Universe. Egon Bondy se narodil jako Zbyněk Fišer roku 1930 v rodině generála československé armády. V sedmnácti letech přerušil studium na gymnáziu a začal žít bohémským životem. Několik let se protloukal, jak se dalo, živil se i žebrotou a drobnými krádežemi. Koncem 40. let začal používat pseudonym Egon Bondy na protest antisemitskému zabarvení vykonstruovaných procesů v Sovětském svazu i u nás. Zájem o filozofii, především marxistickou, čínskou a indickou, ho přiměl k návratu ke studiu. V roce 1957 odmaturoval a dostal se na dálkové studium filozofie a psychologie na Filozofické fakultě UK v Praze. Hlásil se k socialistickým ideálům, ale s reálným socialismem se nikdy neztotožnil a byl jeho vytrvalým kritikem. Jak uváděl ve svých vzpomínkách, byl zpočátku považován za komunistickou naději pro vášnivé zaujetí marxismem a socialistickou revolucí. Místo toho se ale stal jedním z prvních disidentů. V roce 1993 se Bondy na protest proti rozdělení Československa přestěhoval do Bratislavy a stal se slovenským občanem. V malém bytě v centru města prožil posledních 14 let obklopen knihami. Obešel se bez televize, telefonu, rádia i denního tisku. Věnoval se Poslední cigareta zhasla... Foto Fl přednášení na vysokých školách, literární tvorbě a své hlavní filozofické disciplíně - ontologii. KATEŘINA NOVÁ mohou mít své kouzlo a dát dílku punc autenticity. To by ovšem musely být podpořeny alespoň trochu slušným střihem. Několikaminutové statické záběry z hiphopového koncertu v mrzké kvalitě mohou zaujmout snad jedině samotné autory. Film tím ztrácí veškeré tempo. Neustálé zasekávání DVD, ze kterého byl snímek promítán, zoufalý výsledek ještě podtrhoval. Hlavní hrdina Kulík, jenž nás provází celým dokumentem, se zřejmě zhlédl v některé z komických postav Saschi Barona-Cohena. Obchází návštěvníky festivalu s mikrofonem, klade jim žinantní otázky typu „S kterým DJ by ses chtěla vyspat?“ a během večírku s kamarády se snaží provokovat rasistickými hesly. Avšak zatímco třeskutý humor Boratův na hraně septiku trapnosti zdárně balancuje, Kulík do žumpy padá až po uši. Publikum, které během zdlouhavých záběrů na vystoupení hiphopových kapel začalo zívat, se při jeho výstupech raději odebralo k přilehlým barům. Chápu, že autoři nedisponují finančními prostředky a celý film si zaplatili ze svého. Nezávislý ovšem ještě nutně neznamená diletantský. Spousta lidí si občas něco natočí na digitál, ale netroufnou si nazvat to celovečerním dokumentem. Nápad vyrobit nezávislé video z velkého hudebního festivalu ale není vůbec špatný. Stačilo by si jen trochu vyhrát se střihem, nabídnout alespoň letmý pohled do zákulisí a moderátora vyměnit za někoho vtipnějšího. Vzhledem k tomu, že hoši z 2DC slibují obsadit Kulíka i do svých dalších projektů, bude možná lepší si jejich tvorbu raději nechat ujít. JIŘÍ KREJČÍK A je‰tû více najdete na na‰em známém webu!! náři a rodinu má v rozkladu. Bulvár se předhání, kdo přinese lepší informace o skandálu… Zápisky o skandálu uznávaného britského režiséra Richarda Eyra jsou filmem s nevšedním, zároveň však se skutečným příběhem. Základními přednostmi filmu jsou bezesporu citlivě dramaticky stupňované napětí, kvalitně provedené dialogy a především výkony hlavních hereček Judi Denchová a Cate Blanchettová. Obě byly za své role nominovány na Oscara. Za drobnou vadu na kráse považuji výjevy z londýnské školy. Nevím, zda režisér zamýšlel zobrazit anglickou střední školu jako umírající instituci s rozjívenými a drzými dětmi a netečnými pedagogy. Ve škole je chaos všude – v jídelně, na chodbě, ve třídě. Divák neznalý anglického školství to může považovat za jeho demonstrativní příklad. Režie: Richard Eyre Hrají: Cate Blanchettová, Judi Denchová, Alice Birdová, Bill Nighy, Joanna Scanlanová, Andrew Simpson, Juno Temple, Stephen Kennedy TEREZA MÁCOVÁ Mike Landau: Blues s metalov˘mi pfiesahy Nahrával s Pink Floyd i Milesem Davisem, Ozzym Osbournem i Quincym Jonesem. V rámci AghaRTA Prague Jazz Festivalu vystoupil 10. dubna v Lucerna Music Baru kytarista Mike Landau. Spolu se svou doprovodnou kapelou, kterou tvoří vynikající studioví hráči – baskytarista Jimmy Johnson a bubeník Gary Novak – přijel představit své zatím poslední 2CD Live. Úderem čtvrt na devět se zaplněným klubem rozeznělo osobité spojení blues, jazzu a rocku s až metalovými přesahy. Landaouvy autorské skladby vycházely nejvíce z blues, na jehož harmonických strukturách nejčastěji stavěl sóla. Udržet pozornost publika po více než dvě hodiny je v triu velice obtížné. Přesto se to kapele z velké části Vidiny sjetého autisty v dokumentu Flow Hip hop kemp se za pět let své existence dokázal vypracovat z akce pro hrstku zasvěcenců až na největší letní hudební festival v Česku. Nyní začíná vážně koketovat s mainstreamem. Trochu jiný pohled na něj nabízel nezávislý dokument Flow, který měl premiéru ve čtvrtek 5. dubna v pražském klubu Roxy. Autoři tvořící pod značkou 2DC slibovali divákům film na hranici dokumentu a reality movie. Snímek se už od prvního záběru snaží tvářit jako underground. Záběry, které na loňském Hip hop kempu pořídili na digitální kameru, tvůrci úmyslně poškozují přetáčením přes další média a občas prokládají i ručně animovanými sekvencemi. Říkají tomu HRV (handcrafted reconstructed video) a takto nedokonalý obraz stavějí do opozice vůči současné uhlazené popkultuře. Nekvalitní amatérské záběry Výraz herečky Judi Denchové v tu chvíli řekne naprosto vše. Barbara je zklamaná a podvedená. Potlačí své city a využije situace ve svůj prospěch. Shebu ujistí, že pokud poměr s chlapcem okamžitě ukončí, záležitost nikomu neoznámí. Sheba je Barbaře vděčná a dá jí svůj slib. Společné tajemství je k sobě přimkne. Barbara si uvědomuje svoji nadřazenou pozici a Shebinu závislost na sobě. Sheba se ale se svým žákem setkává dále. Jeho mladé tělo ji přitahuje, a snad chlapce dokonce i miluje. Je jím téměř posedlá a neví, jak se má s citem vyrovnat. Pro studenta sexuální hrátky představují jen dobrodružství, ale Shebě nahrazují nefungující manželský život. V tuto chvíli napjatě očekáváme vyvrcholení děje. Poté, co Barbara zjistí, že ji Sheba zradila, se drama stupňuje a nabírá na rychlosti. Poutavě zahraná je scéna před domem, kde je Barbara nešťastná ze smrti své kočky a Shebu citově vydírá. Barbara se o Shebině lásce ke studentovi zmíní svému kolegovi, kterému se mladá učitelka líbí. A jak to tak bývá, špatné zprávy se šíří rychle. Shebu bombardují novi- dařilo, zejména díky její vynikající souhře, velké dávce hudebního nadhledu a osobitému přístupu všech hudebníků. Landau se při hře mazlí s každým tónem, což mu však nikterak nebrání bleskurychle vygradovat z bluesové naléhavosti až do zvířecích hardrockových, ba metalových témat. Johnsonovy basové linky jsou spíše úspornější navzdory neuvěřitelně plnému zvuku, což kontrastuje s muzikálními, a přesto poměrně technicky zběsilými sóly. Obojí se výborně pojí s hrou Garyho Novaka, která často balancuje na hranici přehrávání. Brilantní technika spojená s emotivní dávkou energie místy přechází až k dravé agresi. Koncert Mika Landaua byl jedním z nejlepších jazzových zážitků poslední doby v Praze. JAN ČERVENKA V˘stava V˘roãí Osmy Rychlé a precizní tahy štětcem, zjednodušené tvary, pocity vyjádřené barvou a neuvěřitelně působivé scenérie. Atmosférou kubismu na vás dýchne výstava Výročí Osmy, kterou minulý týden zahájilo České muzeum výtvarného umění v pražské Husově ulici. Výstava je koncipována jako symbolické gesto připomínající po sto letech první vystoupení malířů, kteří se navždy zapsali do novodobé historie českého výtvarného umění a položili předpoklady pro další vývoj modernistických snah. Prohlédnete si díla Emila Filly, Bedřicha Feigla, Maxe Horba, Otakara Kubína, Bohumila Kubišty, Willyho No- Ležící akt od Antonína Procházky waka, Artura Pittermanna-Longenaa a Antonína Procházky. Jmenované umělce spojovala především touha po moderním, kubistickém a expresionistickém vyjádření. Roku 1907 uspořádali výstavu v najatém krámu v Králodvorské ulici na Starém Městě Pražském. Tu sice znalci výtvarného umění zpočátku nepřijali právě kladně, přesto však znamenala posun v celé české výtvarné tvorbě. Výstava Výročí Osmy představuje to nejlepší z děl zmiňovaných malířů. Sestavena je velice zdařile, obrazy doprovází texty zasazující díla do dobového kontextu. Výstava potrvá do 17. června. TEREZA ŠVEJDOVÁ Foto Flgaler