časopis - KELTOVINY

číslo 11
září 2013
1
Doufáme, že jste mokré i horké léto prožili v klidu a můžete se začíst do dalšího čísla časopisu
Keltoviny. My jsme se také nenudili a připravili jsme Vám pár stran, doufáme, příjemného počtení. Také
jsme navštívili několik akcí, kde jsme ukázali, co umíme.
Martin Štulla
TITULNÍ STRANA
KELTOVINY
PŘEDSTAVUJEME
SPEKTRUM
POMÁHÁME…
DOSTAVNÍK
CO NOVÉHO VE SPORTU?
PONY EXPRESS
PÍSNIČKY PRO POTĚCHU DUŠE
SPEKTRUM
SERIÁLOVÁ SKLIZEŇ
ŽELEZNIČNÍ CESTOU
KULTURNÍ POZVÁNKY
Redakce časopisu:
šéfredaktor
Martin Štulla
Folkový lok
Jihočeské pohádkové království
Cukr s láskou, s láskou k cukru…
Prostor o.s.
WILD WEST - mountain men
Extraliga ledního hokeje
10. díl
Vagóny – J. Nedvěd
Larp
Návštěvníci
Sám o velikonočním víkendu
2
3
6
8
9
10
13
14
15
17
18
20
korektura
Pavla Stejskalová
redaktoři, dopisovatelé, aneb kdo se stará o výběr článků:
Lidka Tošovská, Pavla Stejskalová, Martin Štulla, Karel Halberštádt, Tomáš Fiala, Zuzana
Rottová, Ivan Vaněk, Vráťa Horký
Použitý obrazový materiál:
titulní strana: archiv: Vráťa Horký, zadní strana: Zuzana Rottová
archiv: Tomáš Fiala, Martin Štulla, Pony Express, Petra Němcová, Kateřina Pelcová, Jaroslav Kerles, Oldřich Kučera
(informační rubrika seskupení kamarádů Keltoviny)
Informace k hudebnímu festivalu:
Již od dubna jsme připravovali, spolu s Pohodáři VSKH, hudebně rodinný festival Folkový lok
s Pohodáři na trávě. Měli jsme zajišťovat mediální propagaci celé akce, bohužel další z pořadatelů nám
nedodával informace o domluvených kapelách včas a naše propagace akce tím pozbývala smyslu a tím
pádem jsme od tohoto projektu upustili. Snažili jsme se zajistit doprovodný program, který se nám
podařilo sehnat – naše vystoupení, taneční skupinu Širák a šermířskou skupinu Claymore. Nakonec ani
jeden ze jmenovaných se na akci neobjevil, protože díky nejmenované osobě (pozn. nesmíme jmenovat
člověka, který mohl za to, že byl festival „zrušen“) festival neproběhl v takovém rozsahu, jak byl
plánován. Celý festival se týden před samotnou akcí stěhoval z Loveckého zámečku Ohrada do
nejmenované restaurace v Českých Budějovicích.
Doufáme, že další akce, na kterých se budeme podílet, dopadnou o mnoho lépe.
2
JIHOČESKÉ POHÁDKOVÉ KRÁLOVSTVÍ
(informace použity ve spolupráci s Jihočeským pohádkovým královstvím)
Jihočeské pohádkové království je unikátní projekt, založený Marcelem Goetzem z Informačního
a mapového centra v Českých Budějovicích.
Panovníkem se stal jihočeský patriot, režisér Zdeněk Troška, takto Jeho Výsost Zdeněk I., v Hošticích
u Volyně rozený, kolem kterého královský kancléř Marcel postupně shromáždil pestrý výběr
pohádkových ministrů a pohádkových kanceláří v jižních Čechách i okolí.
Neopakovatelného ducha vtiskl království karikaturista Jaroslav Kerles, který vymyslel postavičku
kapra Jakuba, jenž se stal v mnoha podobách maskotem Jihočeského pohádkového království. Jihočeské
pohádkové království má tak svůj erb a každé pohádkové místo svůj malý obrázek (logovtip) s kaprem
Jakubem.
Ještě nedávno bylo Pohádkové království vymezováno jako „území na jih od Prahy“, dnes však
pohádkové infokanceláře naleznete na západě, severu i východě Česka.
Každý rok se pořádá Pohádkový den v některém z jihočeských měst, na kterém se sejdou pohádkoví
ministři ze široka daleka a přednesou svou zprávu panovníkovi o tom, co podnikli pro jeho zemi
v uplynulém roce. Dále pak řadu dalších akcí, které najdete na konci tohoto článku.
Království vydává i pohádky a jako poslední, věru neobyčejný počin, připravila i sérii pohádkových
večerníčků. Po zhlédnutí několika ukázek se máte věru nač těšit.
ČLENEM POHÁDKOVÉHO KRÁLOVSTVÍ JE I SESKUPENÍ KELTOVINY.
DESATERO ČLENA KLUBU
Lásku Jižním Čechám a Šumavě prokazuj.
Znakem království se před bližními pyšni.
Alespoň jednou ročně Šumavu a Jižní Čechy navštiv.
S pohádkovým pasem, či vandrovní knížkou
své cesty konej a výhody užívej.
V.
Studánky a prameny ochraňuj.
VI.
Památná, tajemná a pohádková místa poznávej.
VII. Pohlednicí s kaprem Jakubem, či jeho přáteli dobré lidi potěš.
VIII. Akcí Pohádkového království se účastni.
IX.
Nejméně jednou ročně se za pohádkovou bytost převlékni.
X.
Členství v pohádkovém klubu přátelům nabízej.
I.
II.
III.
IV.
hlavním partner:
3
HISTORIE POHÁDKOVÉHO KRÁLOVSTVÍ:
01. 05. 1995 narození kapra Jakuba (na kole a s pivem Pito)
05. 07. 2001 rozhodnutí:
s kaprem do světa, poté vytvoření prvních devíti
logovtipů od malíře Jaroslavem Kerlesem
únor 2002 prezentace projektu Jižní Čechy pohádkové
na veletrhu Holiday World v Praze
14. 02. 2002 otevření Největší prodejní výstavy turistických pohlednic v ČR
20. 04. 2002 vydání první pohádkové vandrovní knížky v Čechách (12 míst)
21. 06. 2002 příchod budoucího pohádkového krále Zdeňka Trošky
do českobudějovické pohádkové kanceláře
20. 10. 2002 první dětský pohádkový karneval s kaprem Jakubem a křest první pohádkové knížky
31. 12. 2002 první Pohádkové poledne
20. 02. 2003 I. Pohádkový den v Grandhotelu Zvon v Č. B.
14. 03. 2003 schválení erbu Pohádkového království
09. 11. 2003 korunovace pana Zdeňka Trošky na krále
Pohádkového království hejtmanem Jihočeského
kraje panem Janem Zahradníkem
31. 12. 2003 tisk první pohádkové bankovky
23. 03. 2004 II. Pohádkový den a křest cestovního pasu České Budějovice
02. 07. 2004 otevření pohádkové kanceláře v Hošticích u Volyně
07. 11. 2004 první summit pohádkových vládců Čech, Moravy a Slezska v Českých Budějovicích
03. 01. 2005 zahájení klasifikace pohádkových a tajemných pobytů, pohádkových kanceláří
01. 04. 2005 III. Pohádkový den v Českém Krumlově, založení Pohádkového klubu
pro děti a dospělé, první vyhlášení prestižních cen "JAKUB"
07. 04. 2006 IV. Pohádkový den v Telči s živým orlojem
01. 07. 2006 založení České pohádkové akademie,
uznání Josefa Švejka pohádkovou postavou pro dospělé,
a to se souhlasem pana Richarda Haška
06. 04. 2007 V. Pohádkový den ve Strakonicích na hradě, hrad byl povýšen na pohádkový
14. 06. 2007 založení cechu Jižní Čechy pohádkové při Jihočeské hospodářské komoře
11. 04. 2008 VI. Pohádkový den v Táboře,
založení Pohádkové unie a Zemských pohádkových
kanceláří v Mlázovech a Příbrami
03. 05. 2008 První vystoupení Rychlého Kelta a přátel
s kulturním pásmem pro Pohádkové království
21. 03. 2009 VII. Pohádkový den v Písku – Sladovně, založení
pohádkové kanceláře v Mariánských Lázních – Boheminium
pro Pohádkový západ a zavedení pohádkových tolarů
20. 03. 2010 VIII. Pohádkový den v Třeboni, jmenování 12 - ti ministrů
11. 03. 2011 IX. Pohádkový den v Jindřichově Hradci, představení Pohádkové železniční mapy
7. října 2011 Přijetí seskupení Keltoviny mezi členy Pohádkového království
a vytvoření vlastního logovtipu
16. 03. 2012 X. Pohádkový den v Netolicích, setkání k televizním večerníčkům
15. 03. 2013 XI. Pohádkový den v Dačicicích a Slavonicích i s Veronikou Žilkovou.
Jmenování Josefa Švejka patronem českých věží a rozhleden.
4
Některé z akcí, co Pohádkové království pořádá:
Kulinářské zážitky (koná se na asi 20 místech v ČR)
Poznávání památek za letních úplňků (asi 50 akcí)
Měsíc věží a rozhleden (letos zapojeno asi 110 turistických cílů v ČR)
Zvonkové průvody v adventním čase (20 míst)
Kulinářské zážitky s vandrovním 4pohledem
Jižní Morava má svá vinobraní. My Jihočeši jsme začali pořádat Borůvkobraní, Mrkvobraní,
Jablkobraní, Houbobraní, Buchtobraní a Koláčobraní a řadu dalších… Oslavujeme plody, které v naší
kouzelné krajině vyrůstají a umožňují nám zde příjemně žít. Kdo něco bere, musí také dávat, kdo má
práva, má i povinnosti. Buďme šetrní a ohleduplní nejen k sobě, ale i ke krajině, která nám tolik dává…
Poznávání památek za letních úplňků s vandrovním 4pohledem
Tajemství úplňku vzrušuje lidstvo od nepaměti… Jeho zvláštní atmosféru si můžete vychutnat při
speciálních prohlídkách památek, které pro vás otevírají své brány i večer na řadě míst Jižních Čech –
v Bechyni, Českých Budějovicích, Českém Krumlově, Helfenburku, v pohádkové chalupě Mlázovy,
v Pošumavská jižní dráze Nové Údolí, Písku, Rudolfově, Slavonicích a dalších…
Sběratelská soutěž po věžích a rozhlednách s OZP
Zapojené turistické cíle jsou na mapě věží a rozhleden ČR, z roku 2012, značeny červeně, ostatní dosud
nezapojené modře. Za čtyři různé, správně orazítkované pohádkové 4 - pohledy, z nichž je jeden tzv.
pohled "na výšku", získáte v Zemských pohádkových kancelářích diplom, medaili, pobyt v Pohádkovém
království a překvapení.
Zvonkové průvody
Hlas zvonků k období adventu a vánočnímu času neodmyslitelně patří. Novodobou tradici zvonkových
průvodů byla znovu založena v roce 1995. Tehdy se poprvé uskutečnil zvonkový průvod při příležitosti
obnovení zvonkohry na českobudějovické radnici. Na přelomu milénií se dočkal zvonkový průvod své
současné podoby v období vánočním a probíhá v řadě měst Jihočeského, Plzeňského a Středočeského
kraje.
Hlavní pohádková kancelář
nám. Přemysla Otakara II. č. 21, České Budějovice, 370 01
tel.: 386 352 589, e-mail: [email protected]
www.pohadkovekralovstvi.cz
Kresby J. Kerlese použity se svolením Pohádkového království
5
Cukr s láskou, s láskou k cukru…
(http://www.brnovinky.cz/relax-a-hobby-brno/cukr-s-laskou-s-laskou-k-cukru-ve-30-000-pytlicich)
Závislost pro milovníka sladkostí i pro sběratele. Cukr. Dá se sbírat? A jak? Přesvědčit jste se mohli
sami přímo na výstavě Kateřiny Pelcové ve společenském sále Kulturního vzdělávacího a informačního
centra v Brně-Vinohradech od 22. do 24. února 2013. Na výstavě s názvem Cukr s láskou, s láskou
k cukru, jste mohli vidět část z autorčiny sbírky zhruba 30 tisíc balených cukrů i jiných cukrových
produktů. Poznejte, jak vypadají tyčinky, vrtulky, kostky, ale i pořádné cukrové homole. Oslaďte si život.
Kdy a jak tě napadlo sbírat cukr?
Cukry sbírám asi 13 let. Byla jsem s babičkou na návštěvě u její kamarádky, která mi nabídla k čaji
cukr. Byl zabalený v sáčku. Já, tehdy ještě jako dítě, jsem si sáček vzala, ale místo v čaji skončil v kapse.
Protože jsem tehdy nechodila do kaváren, balené cukry jsem neznala.
Doma jsem měla sbírku ubrousků po mamince, a tak jsem si říkala, proč nesbírat i něco jiného. A bylo
to! Cukry mi začali nosit známí. Když jsem zjistila, že existuje klub sběratelů baleného cukru, přihlásila
jsem se do této organizace. Sbírka se pak začala pěkně rozrůstat.
Zajímá tě jen ten sáčkový nebo i v jiném provedení?
Dříve jsem sbírala jen sáčkové, respektive balené cukry, což nejsou nejen pytlíky, ale například i balené
kostky cukru. Dnes už má sbírka obsahuje vše, co se cukru týče. Mám cukry vanilkové a skořicové,
sbírám cukrové homole, historické i současné, různá cukrová balení, krabičky od cukru. Ale mám
ve sbírce i několik cukřenek. Zajímám se tedy o vše, co je s cukrem spojené.
foto: Kateřina Pelcová
Dokážeš, odhadnou, jak velkou zásobu už máš? Kde cukry skladuješ?
Balených cukrů mám asi 30 tisíc kusů. Bohužel to nevím přesně, protože se sbírka pořád rozrůstá.
Ale ráda bych si vytvořila systém v počítači, který by počítal za mě. Takový mají někteří sběratelé.
Co se týče skladování, zatím mám cukry ve svém pokoji, ale myslím, že mě brzy vytlačí. Cukry ukládám
do euroobalů a uchovávám převážně v šanonech nebo papírových krabicích.
Sladká sběratelská komunita se dělí na ty, kteří schraňují pytlíky i s cukrem, a druhou skupinu, jež
sáčky vysypává a sbírá jen prázdné obaly. Kam se řadíš ty?
Já patřím k té první skupině, sbírám pytlíky i s jejich obsahem. Myslím si, že sáčky bez cukru nejsou
to pravé, k balenému cukru cukr prostě patří. Chápu ale, že někteří sběratelé kvůli úspoře místa cukry
vysypávají. Možná je ale lepší cukr nevysypávat, spíše se zaměřit na nějakou specializaci. Je to věc
každého sběratele, pro co se rozhodne.
Podle čeho svoji sbírku třídíš?
Mám dvě kritéria. Třídím podle tvarů cukru a potom podle zemí. Českou republiku mám podrobněji
roztříděnou podle různých oblastí, například restaurace, hotely, cukrovary, cukry sběratelů, letecké,
nápoje, velkosklady. Cizinu, kde je cukrů velmi mnoho, třeba v Itálii či Španělsku, se snažím třídit i podle
výrobců a balíren.
6
Považuješ nějaký kousek za nejcennější? Jaký to je?
Nejcennější jsou pro mě cukry staré, hlavně Československé,
z cukrovarů, které dnes již nevyrábí. Ty lze těžko získat. Stejně tak i staré
cukrové homole. Velkou radost mám ale také z cukrů, které jsou
z různých exotických zemí, kam se běžně člověk nedostane. Nedávno
jsem získala cukr z ostrovního státu Trinidad a Tobago. Jsem vždy velmi
ráda, když se mi sbírka rozroste o další nový stát. Ale neodmítnu žádný
cukr, potěší mě každý, kdo si na mě vzpomene a do mé sbírky přispěje.
Jsi členkou Klubu sběratelů baleného cukru, čím se klub zabývá?
Klub sběratelů baleného cukru – KSBC – se zabývá sdružováním
sběratelů se stejným zájmem – sbíráním cukru. Dvakrát do roka pořádá
výměnné dny, letní mezinárodní burzu sběratelů cukru, a na podzim
výroční členskou schůzi spojenou také s výměnou cukříků.
foto: Kateřina Pelcová
Mimo toho vydává pro své členy klubové cukrové série a časopis Cukřenka, kde je vždy zajímavé počtení
ze světa cukru. Já jsem členkou klubu 10 let. Je pro mě důležité, že jsem díky klubu získala spoustu přátel,
s nimiž se stýkám nejen na burzách.
Máte v klubu svoji hantýrku? Jak fundovaně říkáte sáčku s cukrem?
Asi jako každá zájmová skupina, i sběratelé cukrů mají svoji hantýrku. Myslím, že nejvíce se odráží
právě v pojmenovaní různých balení cukru, samozřejmě vychází z toho, jak balíček vypadá. Balené cukry
označujeme jako pytlík nebo sáček, tyčinka nebo trubička, kostka, vrtulka, čtvereček, ale také vajíčko,
srdíčka nebo kolečka, balóny. Myslím, že i cukrový laik dokáže určit, jak asi tyto jednotlivé cukry
vypadají.
Co cukr a zahraničí, jsi v kontaktu se sběrateli i mimo Českou republiku?
Zahraniční cukry, to je obrovská spousta různých balení. Obzvlášť některé země jsou doslova mistry
ve výrobě a balení cukrů, třeba Itálie, Francie, Španělsko, Švýcarsko, Německo.
V těchto zemích se dají pěkné balené cukry a celé cukrové série nakoupit v obchodech, jsou na nich různé
motivy, především barevné, výjimkou nejsou ani fotografie. Myslím, že zahraniční sběratelé mají oproti
nám značnou výhodu. Také v zahraničí jsou sběratelské organizace. Díky nim jsem měla možnost
navštívit burzu cukrů v Itálii a v Německu. Kontaktů mám poměrně hodně, se spoustou sběratelů se znám
osobně, dopisuji si několikrát do roka se sběratelkou z Anglie.
foto: Kateřina Pelcová
Brousí si někdy na tvoji sbírku zuby nezvaný návštěvník,
třeba z hmyzí říše?
Tato otázka mě nepřekvapuje, mám několik kamarádů, kteří
vyhrožovali, že mi na cukry pozvou mravence. Naštěstí
musím říct, že s tímto problém nemám. Tím, že jsou cukry
balené, nelákají žádné nezvané hmyzí návštěvníky. Snad to
tak vydrží i nadále. Někdy se spíš objeví nějaké malé dítko,
které by si na cukrech chtělo smlsnout, to vidím jako větší
nebezpečí. Také hrozí nebezpečí, že pokud obdržím nějaký
cukr politý, může se stát, že navlhne a potom ztvrdne. Ale to
jsou spíše výjimky.
Sladíš?
Jak co. Třeba kávu si osladit musím, ale naštěstí ji moc často nepiju. Čaj si někdy osladím, ale někdy
ho zvládnu hořký. Nejčastěji, když jsem někde v kavárně a dostanu k němu cukr, který ještě nemám
ve sbírce.
7
Prostor o. s.
(upraveno z http://www.os-prostor.cz)
Od samého počátku se Prostor profiluje jako organizace, která nejen
řeší problémy sociálně vyloučených skupin, ale která se stará o rozvoj
celého regionu, kde působí. Prostor pružně reaguje na potřeby obyvatel
a iniciuje jejich řešení. Vyrostla tak celá řada odborných sociálních
pracovníků a schopných manažerů. Prostřednictvím stáží, konferencí či psaní evropských projektů
šíříme své know - how dále a pomáháme rozvíjet celý region.
Poslání:
Vytvářet programy, které předchází pádu a pomáhají vzhůru lidem, kterým společensky rizikové jevy,
společenské předsudky a neinformovanost znesnadňují život. Aktivně se podílet na rozvoji regionu nejen
v oblasti sociálních služeb a využívat svého všestranného potenciálu ve prospěch společnosti.
Cíle:
poskytovat kvalitní služby v oblasti sociální prevence
chránit psychické a fyzické zdraví jednotlivce i společnosti
spolupracovat s okolím v zájmu kvalitní péče o klienta
podporovat rozvoj a aktivní život regionu
Hodnoty
Profesionalita
Anonymita a diskrétnost
Otevřenost a důvěra
Transparentnost, vytrvalost a odvaha
Lidskost a etika
foto: archiv o.s. Prostor
1. pád: kdo, co:
Občanské sdružení Prostor vytváří programy, které předchází pádu a pomáhají vzhůru
lidem, kterým společensky rizikové jevy, předsudky a neinformovanost znesnadňuji život.
2. pád: bez koho, čeho:
Naše pomoc by nebyla účinná bez profesionálního týmu a podpory okolí.
3. pád: komu, čemu:
Pomáháme žákům, učitelům, školám, mladým, rodičům, uživatelům drog, etniku, všem
občanům okresu Kolín a Kutná Hora.
4. pád: koho, co:
Za vším vidíme člověka.
5. pád: oslovujeme, voláme:
Oslovujeme grantová schémata. Sponzory. Partnery. Politiky. Lékaře.
Pedagogy. Ostatní odborníky. Voláme po informované společnosti.
6. pád: o kom, o čem:
O těch, kterým jsme již pomohli, pomáháme a pomůžeme.
7. pád: s kým, s čím:
foto: archiv o.s. Prostor
S námi. S Vámi. Prostor.
telefon: 317 471 740
email: [email protected]
http://www.os-prostor.cz
8
WILD WEST - mountain men
(upraveno z http://capata-bruntal.webnode.cz/povidani-o-divokem-zapade)
Zatímco Divoký západ kovbojů a pistolníků se odehrával přibližně v letech 1860-1890, Divoký západ
Indiánů a vojáků v letech 1854-1891, Divoký západ prvních vystěhovalců a zlatokopů v letech 1842-1876,
ten pravý divoký Divoký západ se konal mnohem dřív, vlastně úplně nejdřív, zhruba v letech 1820-1840,
v éře Rocky Mountain Fur Trade, kožešinářského obchodu ve Skalistých horách. Byla to doba tvrdých,
volných chlapů, zvaných mountain men, lovců z hor, kteří žili na indiánském území, obcházeli ledové
potoky a kladli pasti na bobry.
Tihle chlapi existovali sotva jednu generaci. Zmizeli na začátku čtyřicátých let, když se přestaly nosit
módní doplňky z bobří kožešiny a chytání do pastí se přestalo vyplácet. (Stejně už byla většina bobrů
ve Skalistých horách vychytaná.) Lovci z hor ovšem nebyli žádní cestovatelé, objevitelé nebo průkopníci
uvědoměle razící cestu těm, který měli přijít po nich. Oni jenom lovili bobry. Plavili se po velkých řekách
v dřevěných člunech, v kanoích z březové kůry nebo prostě na vorech, křižovali na koních a mulách
americký Západ od Kansasu po Kalifornii, od písečných pouští Nového Mexika a Utahu až po deštné lesy
Oregonu, a přitom jen tak, mimochodem, objevovali cesty, kterými dneska vedou dálnice a železnice.
Lovec z hor zavrhl civilizaci a odešel do doby kamenné. Stačilo mu pár věcí: pasti, puška, nůž, ševcovské
šídlo, prach a olovo. Měl mezka nebo koně, jednoho nebo dva, jezdil v malých, náhodně sešlých partách,
stavěl si sruby a žil s indiánskými ženami. Ty vydělávaly kůže a šily oblečení a chystaly horkou vodu, aby
se zahřál, když večer přicházel promočený a vymrzlý od bobřích potoků. Žil jako Indián. Zatímco Indián
se nedokázal změnit v bledou tvář, bledá tvář se dokázala změnit v Indiána velice rychle, když na to
přišlo. Lovec četl z větví a z trávy, z pohybu zvěře a ptáků, věděl, co znamená tmavá skvrna na vodní
hladině, čerstvě sedřená kůra ze stromu, zvířený prach na cestě. Dávno zapomněl, jak zní kostelní zvon
a lomoz práce na farmě, a naučil se - stejně jako Indián - naslouchat pustině, kde ho každý podezřelý zvuk
mohl varoval před smrtelným nebezpečím.
Pro lovce z hor nebylo nic neobvyklého, když narazili na zohavené mrtvoly
svých druhů (hlavy - i s klobouky - naražené na kůl, těla prošpikovaná šípy).
Pomsta byla jejich zákon. Pokud měli šanci, vystopovali Indiány, kteří ten
„zločin“ spáchali, a naložili s nimi podobným způsobem. Stojí psáno, že lovci
z hor stříleli po všem, co se hýbalo, a dokonce i po sobě navzájem a často
zcela bezdůvodně. Poďobaný Jim Higgins z party Ewinga Younga se opil
a dostal nápad zastřelit Velkého Jima Lawrence, a tak ho zastřelil.
Každé léto přijížděly do Skalistých hor handlířské karavany ze St. Louis.
Lovci naložili na soumary, co za rok nalovili, a odebrali se na velké
rendezvous, kde to za pár dní propili a prohráli v kartách. Když se jednoho
dne vzpamatovali a zjistili, že jim nic nezbylo, vrátili se „domů“, aby
s podzimem vyrazili na další dlouhý lov…
Naživo něco podobného naleznete v Jaroticích u Písku: Pevnost Ford
Hary Vás tam zavede a vyzkoušíte si pravý život lovců kožešin.
http://www.forthary.cz/
9
foto: archiv Ford Hary
Extraliga ledního hokeje se hlásí na scénu
(informace sebrány z oficiálních stránek hokejových klubů)
Hokejoví fanoušci jistě odpočítávají dny do startu dalšího
ročníku Extraligy ledního hokeje a teď se dočkají. Září
je totiž už tradičně spojeno krom začátku školního roku
i se začátkem nejvyšší české soutěže. A jaké změny
se odehrály v extraligových klubech?
Strakovi indiáni přišli o brankáře i talentovaného Kováře, vrací se bouřlivák Duda
Hodně těžká cesta za obhajobou čeká Škodovku. Tým ztratil spolehlivé brankářské duo MazanecSvoboda, navíc za lepším odešel i elitní útočník Jan Kovář. Branku tak bude hájit Lukáš Mensator, který
se bude snažit vrátit do někdejší formy. Návrat do plzeňského dresu zažije Radek Duda, který jistě
přispěje po hokejové stránce, ale bude muset krotit své emoce a vyvarovat se průšvihům. Hlavní oporou
mužstva bude opět mecenáš plzeňského klubu Martin Straka, jehož jistě podpoří i Tomáš Vlasák či Ondřej
Kratěna.
Zlín tradičně s minimem změn, ale bez Sedláčka a Hamrlíka
Vicemistři ze Zlína tradičně spoléhají na sehranost a vlastní odchovance. Po sezóně se klub rozloučil
se zlínským srdcařem Martinem Hamrlíkem, který ukončil svou úspěšnou kariéru. Do KHL odešel
i brankář Jakub Sedláček, čímž se uvolnila pozice jedničky, o kterou se poperou zkušený Luboš Horčička
a mladý Libor Kašík, který exceloval v Olomouci. Náhradou za Hamrlíka by měl být další zlínský patriot
Jiří Marušák. Klub opět potáhne duo Leška-Balaštík, velký prostor však dostanou i mladí Honejsek
a Holík.
Slavia oslavuje příchod Bednáře a oplakává odchod Hertla
I přes nevoli Vladimíra Růžičky se ze Slavie do NHL odporoučel největší talent českého hokeje Tomáš
Hertl. Jeho šikovnost by mohl vykompenzovat comeback Jaroslava Bednáře, který ve své době střílel
jeden gól za druhým. Slavia se rozhodla i o výměnu gólmanů, když místo Kopřivy přišel velezkušený
Adam Svoboda. Jinak se můžeme těšit na staré známé. Obranu budou držet Kadlec s Kolaříkem, útok
tvoří mimo jiné Jakub Sklenář, Tomáš Micka, Lukáš Krenželok nebo Vladimír Růžička mladší.
Spojení Oceláři-Růžička končí
Třinec se dle očekávání loučí s jedním z nejlepších hráčů v tuzemsku Martinem Růžičkou, který
už potřeboval jít výš. Končí i řada dalších hráčů, z nichž nejvíce vyčnívá jméno Davida Květoně.
Adekvátní náhrady ovšem nepřišly. Jedinou výraznější posilou je zkušený bek Tomáš Linhart. Oceláři tak
budou muset spoléhat na veterány Radka Bonka, Jana Peterka, Jiřího Polanského a Václava Varaďu.
V brance jistě nezklame slovenský reprezentant Peter Hamerlík.
10
Sparta v čele s Rolinkem ohlašuje útok na titul
Nejvíce ze všech posílila před sezónou Sparta. Angažovala miláčka českého publika a kapitána mistrů
světa Tomáše Rolinka a k němu brankáře Tomáše Pöpperleho, který exceloval v dresu pražského Lva.
Za zmínění stojí i angažování karlovarských hokejistů Kumstáta a Pecha. Sbohem naopak dostalo zkušené
trio Hanzlík, Tenkrát a Broš. Klub se bude nadále spoléhat na služby svých stálic Petra Tona, Jaroslava
Hlinky nebo Ivana Rachůnka.
Olympijští vítězové budou chtít dostat Litvínov nahoru
Z poslanecké sněmovny se na led vrátil Jiří Šlégr a spolu s parťákem z Nagana Martinem Ručinským jistě
ještě budou chtít ukázat, že ze svého umu nic neztratili. Litvínov udržel krom Karla Kubáta všechny
klíčové hráče včetně reprezentačního brankáře Pavla Francouze. Nechybí ani lídři Viktor Hübl, Michal
Trávníček či František Lukeš.
Jágrovo Kladno přivítalo do svých řad snipera Tenkráta
Kladenský odchovanec Petr Tenkrát zjevně poznal, že je ten správný čas se vrátit domů. Svému
mateřskému týmu má rozhodně co dát. Do známého prostředí se vrací i Tenkrátův kolega ze Sparty
Francouz Sascha Treille. Tito dva hráči jistě zacelí díru po odchodech Kameše, Valského a Látala. Rytíři
se budou opět spoléhat na výborného gólmana Cháberu a matadora Pateru.
Vítkovice bez legend Ujčíka a Malíka
Dění ve Vítkovicích plnilo v létě spíše bulvární zprávy než ty sportovní. Klub se celkem hlasitě rozloučil
s oblíbenými veterány Viktorem Ujčíkem a Markem Malíkem. Posily tým nezískal, a tak se bude muset
spoléhat na brankáře s geniální lapačkou Romana Málka, zkušeného obránce Michala Barinku nebo
klubovou legendu v útoku Jiřího Burgera.
S Mountfieldem se do Hradce nepřestěhovali Kotalík a Kovář
Firma Mountfield ukradla Budějovicím extraligu a přenesla ji do Hradce Králové. Zároveň se přesunula
i většina budějovických hráčů v čele s Jiřím Šimánkem a Františkem Ptáčkem. Nepodařilo se však udržet
gólmana české reprezentace Jakuba Kováře a žádnou adekvátní náhradu v brance nevidíme, což bude
problém. Působení v Hradci odmítl Aleš Kotalík, když se řídil srdcem a podílí se na renesanci
budějovického hokeje.
Perníkáře opustil Rolinek, gólový přísun však slibuje příchod Sýkory
Ztráta Tomáše Rolinka, Martina Barteka, Pavla Brendla či Jiřího Marušáka Pardubice jistě bolí, přišla
však adekvátní náhrada v podobě super střelce Petra Sýkory a velezkušeného Josefa Marhy. Dále zůstal
kádr beze změn. Gólmanovi Růžičkovi bude dobře krýt záda Dušan Salfický, útok zase poženou kupředu
Jan Starý, Jiří Cetkovský, Radovan Somík či mladý Tomáš Nosek.
11
V Kometě po neúspěšné sezóně nezůstal kámen na kameni
Velké změny se v létě udály v Brně. Tým dal vale svým dlouholetým oporám Radimu Bičánkovi, Radku
Dlouhému a Romanu Eratovi. Naopak do svých řad přivítal beky Jana Hanzlíka s Davidem Noskem
a útočníka Libora Pivka. Zůstali zkušení strážci zadních řad, gólman Jiří Trvaj a obránce Tomáš Žižka.
Karlovy Vary vyházely zlatou generaci
Ještě větší řez do kádru než u Komety byl k vidění ve Varech a nevyhnul se ani zlaté generaci, která pro
Karlovy Vary vyhrála mistrovský titul. Nové angažmá tak mají Petr Kumstát, Lukáš Pech, David Nosek,
Jan Košťál, František Skladaný nebo Václav Skuhravý. Za ně si klub přivedl Brňáky Dlouhého
s Bičánkem, vítkovického Hrušku či Látala z Kladna. Ze staré kostry zůstali například Martin Zaťovič
nebo David Zucker.
Pirátům pomůže k vykrádání stadionů Bartečko či rakouský reprezentant Lakos
Velkou sílu nabrali v létě Piráti. Za chomutovský klub už sice nebudou dále nastupovat Kraft, Káňa
či Důras, ale zvučných jmen bude i tak dost. Největším úlovkem Je slovenský reprezentant Ľuboš
Bartečko, kterého získali Piráti spolu s Jaroslavem Svobodou ze Lva Praha. Přichází i zkušený extraligový
harcovník Jozef Balej či reprezentant Rakouska André Lakos. Představí se i staří známí Tomáš Divíšek,
Vojtěch Kubinčák nebo Štěpán Hřebejk.
Liberec po loňském propadáku nakupoval, Nedvěd si prodloužil kariéru
Parta kolem Petra Nedvěda prožila minulou sezónu blamáž. Pro tento rok si Nedvěd přivedl na pomoc
útočníky Vampolu, Bartka a Valského, obranu vyztuží Jiří Hunkes. V týmu už nepokračuje rebel Radek
Duda. Post prvního brankáře zaujme Marek Schwarz, v útoku se bude chtít prosadit mladý Tomáš Filippi.
12
Pony Express – 10. díl
(archiv Pony Expressu)
2005 - 21. ročník – Československého Pony expresu
Letos už podruhé pod hlavičkou European Pony Express Association. Československý Pony Express vyjel
19. srpna v 19 hodin ze slovenských Košic, naše hranice překročil tradičně na Bumbálce v neděli ve čtyři
ráno 21. srpna. Suchdolem nad Odrou projel jezdec na koni v 11:30 hodin, kde se setkal s pošťákem
z polského Przysieczu. Ve Stříbrné Lhotě, v srdci celého podniku, se sešli jezdci české východní a jižní
větve v pondělí 22. srpna ve 23:30 hodin. Poslední jezdec české západní větve opustil území České
republiky v Dolních Poustevnách v úterý v 17:30 hodin. Do německého Harenu dorazil poslední jezdec
tohoto ročníku v sobotu 27. srpna v 18:00 hodin.
2006 - 22. ročník – Voyagerská pošta
Po vzoru starých trapperů, kteří přepravovali z nepřístupných končin po vodě své zboží a poštu
do civilizace, vyrobili členové Trappers Corralu (TC) historické plavidlo, se kterým absolvovali
několikadenní plavbu po Labi. TC požádal XPC o další přepravu svých poštovních zásilek z lodi. Toto
setkání proběhlo na molu v Roudnici nad Labem. Postmaster XPC přijal trapperskou poštu, přidal
ji jezdcům do mochilly a ti pokračovali dále po své trase, zatím co trappeři mizeli v mlze na své bárce.
2007 - 23. ročník – Došlo k prodloužení větví EPEA
Byla prodloužena větev v Polsku do města Zavada, v Německu do města Rikenbrok a na Slovensku
se přiblížila na maďarské hranice na hraniční přechod Senia
2008 - 24. ročník – Došlo k prodloužení slovenské větve EPEA
Startoval z Holandských hranic města Rütenbrock 18. 8. na německo-českém hraničním přechodu Sebnizt
– Dolní Poustevna, poštu předali němečtí jezdci Pony Expressu jezdcům České západní větve. Poštovní
jezdci pokračovali směr Roudnice nad Labem, kde přebrali poštu od Voyageur Post aneb lodní pošty
Trapperu. Pošta byla přepravována na dobové bárce, která vyjela po Labi z loděnice ve Starém Kolíně.
Česká jižní větev startovala z rakousko - česko hraničního přechodu Studánky. Do Stříbrné Lhoty dojela
Česká západní a jižní větev. Dál předali poštu České východní větvi, která pokračovala na východ. Jezdci
s poštou dorazili do Jihlavy na Pančavu a předali poštu Moravské západní větvi. Moravská západní větev
převzala poštu od jezdce z Beaver City – Strážek a pokračovala na východ směr Suchdol nad Odrou. Josef
Havrlant, jezdec Moravské západní větve dojel s poštou do Suchdolu nad Odrou. V Suchdolu nad Odrou
po rozdělení pošty startovali jezdci Moravské východní větvi, M. Lacina a Jemelka, ve směru československý hraniční přechod Bumbálka. Poštu předali jezdcům slovenského Pony Expressu. Pošta má cíl na
slovensko-maďarském přechodu Milhošť 26. 08. 2008, kde byl dojezd Slovenské části XP. Směr Polsko
za Moravskou severní větev poštu přebrali jezdci J. Valchář a M. Matulová. V Opavě jedci předají poštu
Polským jezdcům. Polští jezdci pokračovali směr sever – cíl byl taktéž 26. 08. 2008 ve Western City
Luboň – dojezd Polské části XP.
2009 - 25. ročník – prodloužení EPEA do Holandska
V roce 2009 proběhla jízda a přeprava pošty XP na Slovensku v pohodě a v určeném čase. 9. ročník P.E.
v Polsku se uskutečnil v termínu bez problémů. Poláci zvou jezdce na 10. výročí Polského Pony Expressu
do Nového Dwora 11. 9. 2010. Drobné zpoždění MZV bylo vyrovnáno už v Jihlavě a na německo-české
13
hranice Dolní Poustevna dorazili jezdci v předstihu. Na trase nebyly žádné problémy. Startovalo se na čas
v Sebnitzu, ale jízdu provázely problémy. Poranění koně bylo takové, že se musel kůň vyměnit a tak
nastalo 4 hodinové zpoždění. Na holandské hranice dorazili již ale jen s hodinovým zpožděním. Nultý
ročník Holandské větve Pony Expressu jeli spolu s Německými jezdci a jeli 4 úseky cca 100 km.
Předávky byly: Klazievaveen, Coevorden – Weijerswold, Hardenberg, Ommen.
2010 - 26. ročník - Slovenská čast Pony Expressu má novou jižní větev s cílem v Bratislavě
Holandsko trasu prodložilo a startovalo se z města Zwole.
Jezdci ČVV přivezli poštu z westernového městečka STONETOWN.
Na slovenské části se jízdy zúčastnil i host, jezdec M. Struk z ČZV
Všem poštovním jezdcům jízdy Evropského Pony Expressu děkujeme za včasný dojezd bez úhony.
A přátelé, toto vše je možné, neboť:
“Každý ten jezdec musí být v sedle doma, s koněm dojet projet, i když hoří Arizona”!!!!!
Vagóny - Jan Nedvěd
(http://www.velkyzpevnik.cz/zpevnik/nedvedi-brontosauri/vagony
Na to moje zpívání stačí, když mám jenom velkou chuť
mínus první podání poslouchej a na chvíli se vzbuď
u stánků se tráva už normálně s tiskem prodává
jestli my jsme nespali a zatím čas šel rychle za náma
Na to Tvoje zpívání za všechna ta léta jsem si zvyk
upřimný a naivní sem tam ňáká šmíra ňákej vzlyk
kočovnej jsi herec můj kapesník si otřu ze Tvej slov
nikdy se jich nezbavím ve mně jsou jak černý slzy vdov
Refr:
Víš, co pojedeme ještě dál zase jednou rozezpívat sál
jako v dobách před léty kdy nás auťák za písničkou hnal
možná je to tisíc let možná v kloubech asi bolí nás
čert vem ňáký starosti budem zpívat, dokud máme hlas
Až nás Pán Bůh nakloní po každým se jednou slehne svět
písničky tu zůstanou ty nás budou na zem vracet zpět
z nebeskýho vagónu mávat budem kam nás osud sved
ještě hoří dobře je uhlík co jsi z táboráku zved
Refr:
Víš, co pojedeme ještě dál zase jednou rozezpívat sál
jako v dobách před léty kdy nás auťák za písničkou hnal
možná je to tisíc let možná v kloubech asi bolí nás
čert vem ňáký starosti budem zpívat, dokud máme hlas
14
foto: Oldřich Kučera
Larp
(upraveno a zkráceno z http://cs.wikipedia.org/wiki/Larp /)
Larp (z anglického Live Action Role Play) je forma hraní rolí, ve kterém živí lidé fyzicky svými činy
představují činy svých postav. Účastníci interagují mezi sebou navzájem a s okolním prostředím, přičemž
usilují o splnění cílů ve fiktivním světě reprezentovaném světem skutečným. Pro larp je typické, že nemá
žádné publikum a jeho smyslem je hlavně zábava a zážitek účastníků. Přestože jsou larpy primárně určeny
jejich hráčům a hráčkám a nikoli publiku, jsou velmi fotogenické - především díky propracovaným
kostýmům a herním výkonům hráčů. Reportáže - ať už psané či ve formě fotogalerie či videa – jsou
v komunitě oblíbené, neboť umocňují zážitek ze hry. Ty zpravidla pramení z prožití příběhu skrz svoji
postavu či kompetetivního fyzického boje. Všechny konflikty ve sdíleném fiktivním světě mohou být
řešeny jako ve skutečnosti (reálně, diegeticky), nebo různými zástupnými mechanismy (pravidly).
Historie
Svět
Larp byl nezávisle na sobě vynalezen několika skupinami v Severní Americe, Evropě a Austrálii. Tyto
skupiny sdílely zálibu v některém z literárních žánrů nebo hraní rolí a touhu zkusit fyzicky zažít jejich
svět. Předchůdci a možnými ovlivniteli larpu jsou Společnost pro kreativní anachronismus, táborové hry,
kostýmové párty, simulace v roli, Commedia dell'arte, improvizační divadlo, psychodrama, vojenské
simulace a historické rekonstrukce.
První zaznamenanou larpovou skupinou je Dagorhir, která byla založena v roce 1977 v USA a zaměřuje
se na fantasy bitvy. Po uvedení filmu Logan's Run do kin v roce 1976 se staly první larpy založené
na tomto snímku součástí amerických conů. V roce 1981 začala působit International Fantasy Games
Society. IFGS byla pojmenována podle fiktivní skupiny z knihy Dream Park z roku 1981, která
popisovala futuristické larpy. V roce 1982 byla na Harvard University založena Society for Interactive
Literature, první zaznamenaná skupina tvořící dramatické larpy v USA a předchůdce Live Action
Roleplayers Association.
Česko
Český larp se začal vyvíjet během 90. let 20. století. Za první počátky lze ovšem považovat bitvy
s příběhem, případně celovíkendové hry s příběhem. Příkladem může být třetí setkání přátel SHŠ Herold
na hradě Zubštejn v květnu 1987. Dochované fotografie potvrzují i dílčí dějové linie. Vzhledem
k oblíbenosti fantasy žánru prvních tvůrců larpů byl spojen s reedicí českého překladu děl
J. R. R. Tolkiena v této době. První larpy byly prakticky jen živým ztvárněním tehdejších her na hrdiny
a ze současného pohledu se jednalo o družinovky, ve kterých malé skupinky dobrodruhů procházely
po určité trase a čelily nástrahám připravenými tvůrci a organizátory. Kromě izolovaných družinovek
se kolem roku 1995 výrazně rozmohl formát bitev, které měly podobu čistě bojově zaměřeného larpu.
Za účelem sjednocení pravidel na těchto bitvách vzniklo ASF Asociace Fantasy, o. s., které později své
pole působnosti rozšířilo. Koncem století se začaly objevovat též tzv. světy.
Prvním larpem tohoto druhu byla týdenní Fraška, konaná v roce 1997 na hradě Cimburk. Výraznější
rozvoj různých stylů a žánrů přišel až po roce 2000, především díky nástupu internetu jako
komunikačního prostředku.
Jedním z nejvýraznějších rysů celkového vývoje komunity v ČR se spolu se současným vývojem
komunikačních technologií (internet celkově, facebook, různá diskusní fóra,...) staly určité štěpící otázky.
Ty pak symbolizovaly určité rozdělení komunity na dva či více názorových táborů a dlouhodobý „boj“
15
o další směřování v dané otázce. Dříve to byl především přístup k (ne)bezpečnosti zbraní, později vývoj
zásahových ploch a samotných bojových pravidel, v současnosti (2011) pak převažuje spor o financování
a obecný přístup k akcím.
Smysl
Většina larpů je vytvořena pro zábavu. Přitažlivé aspekty mohou zahrnovat společnou tvorbu příběhu,
pocit ponoření se do fiktivního světa, překonávání překážek ve snaze dosáhnout cílů postavy
a mezilidskou interakci. Larpy také mohou obsahovat další herní prvky jako náročné hádanky a aspekty
podobné sportu jako například boj simulovanými zbraněmi.
Přestože jsou larpy primárně určeny jejich hráčům a nikoli publiku, díky propracovaným kostýmům
a hereckým výkonům poskytují možnost pořízení fotografií, zvukových nahrávek či audiovizuálních děl.
Reportáže a recenze jsou poměrně oblíbené, neboť umožňují konfrontovat zážitek z larpu se zážitkem
jiného hráče, případně se o larpu více dozvědět i bez účasti na něm. Kromě zábavního a uměleckého účelu
mohou být larpy navrženy k vzdělávacím nebo politickým účelům.
Styly
Spektrum larpů, které se v Česku i ve světě konají, je široké a navzájem mohou být jednotlivé larpy
v mnoha ohledech velmi rozdílné. Mohou se lišit svým námětem, žánrem, počtem účastníků, délkou
trvání, pravidly či prostředím. V současnosti neexistuje obecně uznávaná taxonomie larpů.
Žánr
Larpy mohou nabývat libovolného vlastního žánru, ale většina z nich používá zasazení odvozená z již
etablované žánrové literatury. Některé larpy si své prostředí přímo půjčují z existujících děl, jiné využívají
prostředí navržené přímo pro daný larp či prostředí reálného světa. Larpy, ve kterém účastníci ztvárňují
příběh z prakticky libovolného žánru populární kultury (detektivka, romantická komedie, drama),
se začínají stávat spíš standardem, než výjimkou. Vzhledem k průběhu geneze larpu je však stále většina
larpů zasazována do fantastických žánrů (tzn. fantasy, science fiction, horor).
Kulturní význam
V rozvinutých zemích se larpová kultura stává mainstreamem. Larp někdy bývá omylem zaměňován
s jinými rolovými, rekonstrukčními, kostýmovými, nebo dramatickými aktivitami.
Larp je v západní kultuře vnímán jako součást ústupu od tradičního diváckého umění k participačnímu
umění. Účastníci larpu se vzdávají role pasivního pozorovatele a přijímají roli, která je odlišná od jejich
každodenního života a zvyklostí. Organizátoři a všichni účastníci jsou díky tomuto zapojení někdy bráni
jako spoluautoři larpu. Tento společný proces tvorby sdílených fiktivních světů může být asociován
s rozšířením geek kultury v rozvinutých společnostech, která je spojena s prodlužováním doby vzdělání,
rozvojem moderních technologií a stále vyšším množstvím volného času. V porovnání s mainstreamovým
videoherním průmyslem, který je vysoce komercializovaný a převážně zaměřen na "hardcore hráče"
ve smyslu adolescentních mužů, je larp méně komodifikován a ženy se v něm mnohem častěji objevují
jako autorky a účastnice.
Spekuluje se o tom, že larp se jednoho dne vyvine v obrovské odvětví průmyslu založené
na principu geolokačních her za použití všudypřítomné výpočetní techniky.
foto: Víža Thrin Náhlík
16
Návštěvníci
(upraveno z http://cs.wikipedia.org/wiki/návštěvníci(serial))
V 25. století, přesněji v roce 2484, žijí lidé ve světě míru, lásky a bez
válek. Poklidně žijící lidstvo je však náhle překvapeno poplachem. CML,
Centrální Mozek Lidstva – hlavní superpočítač dohlížející na dění
na Zemi – hlásí, že v blízkosti planety má proletět kometa, která
ji vychýlí z dráhy, následkem toho se stane její velká část neobyvatelnou.
Jako nejnadějnější projekt na záchranu lidstva před katastrofou je vybrán
a realizován ten, který předloží akademik Filip (v cenzurované verzi
Richard), vášnivý obdivovatel a životopisec Adama Bernaua: cestu v čase
zpět do konce 20. století.
foto: www.csfd.cz
Adam Bernau, geniální matematik přelomu 20. a 21. století (který
v 30. letech 21. století získal Nobelovu cenu), totiž ve svých
vzpomínkách zmiňoval, že v době svého dětství si zapsal do sešitu
několik poznámek a výpočtů, které mají skrývat tajemství, jak snadno
přesunovat v prostoru „celé kontinenty, ba i světy“. Tento sešit však
při požáru jejich domu shořel - protože však ve 25. století již pro
lidstvo není problém cestovat v čase nazpět, je akademik Filip doplněn
o tři další experty vybrané Centrálním Mozkem Lidstva (CML) a tato
skupina je jako expedice Adam 84 vyslána do roku 1984, aby zmíněný
sešit zachránila.
foto: www.csfd.cz
Cestování časem je sice zakázáno, vzhledem k situaci je však povolena
výjimka. Přestrojeni za skupinu geometrů, vyměřujících dálnici, mají těsně
před osudným požárem sešit s rovnicemi zachránit a přivézt zpět
do budoucnosti. Blesková akce se však nezdaří, a tak jsou členové
expedice nuceni strávit v rodném městečku Adama Bernaua, Kamenici
roku 1984, mnohem více času, než původně plánovali. Zmatkování členů
expedice seriálu dodalo komediální nádech.
Výsledkem expedice je přivezení značného
množství exponátů a také dědy Drchlíka,
který zjistí, že CML byl instalován nakřivo
a poskytoval nesprávné předpovědi.
Kvůli soudnímu sporu iniciovanému vdovou
po prof. Filipovi se v určitém období po roce
1989 seriál nesměl vysílat. Paní Filipová soud
vyhrála a hlavní postava seriálu, akademik
Filip, musela být přejmenována na akademika
Richarda. Všechny dialogy, v nichž se jméno
vyskytuje, byly předabovány. Režisér Polák
se při soudním přelíčení obhajoval mimo jiné
takto: „Akademika Filipa jsem pojmenoval
po našem kocourovi.“
foto: www.csfd.cz
17
Sám o velikonočním víkendu
(použito informací - Jízdní řád 2012-2013)
České dráhy ve spolupráci s Lidlem přicházejí čas od času
(většinou v době nějakého příhodného státního svátku)
s lákavou nabídkou – jízdenkou ČD Net za 199 Kč
(od prosince 2012 se nabídka jmenuje „Celodenní
jízdenka“). I stalo se o Velikonocích 2012, že jízdenka byla
nabízena na dva dny po sobě – na sobotu a na neděli.
Zkrátka si nějaký manažer na generálním ředitelství řekl,
že v době velikonočních svátků jezdí vlaky příliš málo lidí
a bylo by dobré s tím něco udělat. A já jsem si řekl, že bych
toho měl nějak využít. Jenže mělo to i svoji svízel – ono
vstávat v sobotu brzy (pro představu – tak ve tři hodiny),
foto: Tomáš Fiala
přijet pozdě (v deset večer) a v neděli zase vstávat brzo
a zase přijet pozdě, to není zrovna šité na míru pro obyčejného člověka, který si rád přispí. Předpověď
počasí vypadala celkem příznivě… Po krátké poradě doma jsem se rozhodl vyrazit na dvoudenní výlet.
Sám. Kluci si naplánovali pouze jednodenní akci na Posázavském pacifiku, takže mě nechali ve štychu.
7. dubna jsem nevstával ve tři hodiny, ale už ve dvě hodiny a čtyřicet pět minut. Potřeboval jsem totiž
stihnout první ranní spoj do Brna, tehdy myslím Os 4823, dnes už Os 4821, s přípojem R 1403, kterým
jsem pokračoval do Jeseníků. Usmyslel jsem si totiž, že projedu celou jesenickou větev kolem tratě 292.
V devět hodin jsem dorazil do Hanušovic, kde jsem zahájil průzkum dosud mnou neprobádaných oblastí.
Tedy nejprve lokálky Hanušovic – Staré Město pod Sněžníkem.
Předně k tomu názvu – přízvisko „pod Sněžníkem“ je skutečně oprávněné, jak jsem si ověřil. Jak jinak
než tím, že jsem Sněžník skutečně viděl. Pokud mě neklamal zrak, na vrcholku ještě ležel sníh, ač už bylo
celkem teplo (zatím mi bylo teplo, ale to později změnilo, k čemuž se za chvíli dostanu). Při pohledu
na okolní krajinu jsem si říkal, že by nebylo úplně od věci někdy vyrazit do této oblasti na turistický výlet,
tentokráte ale jsem prostě musel pokračovat v cestě. Trať nese v jízdním řádu číslo 294 a je dlouhá
(krátká) pouze 11 kilometrů. Veškeré (tři) mezilehlé zastávky jsou na znamení, jinak řečeno, když
si nezmáčknete tlačítko, tak prostě nevystoupíte, jelikož vám strojvedoucí ani nezastaví, ani nepřibrzdí.
Kromě zastávek na znamení je důležitý ještě fakt, že ve všech vlacích je zaveden specifický způsob
odbavování cestujících. Copak znamená toto? Dráhy se snaží všemožně šetřit, proto na vybrané vlaky
nenasazují průvodčí. Jízdenky prodává strojvedoucí (při řazení vlaku sólo motorový vůz 810 nejde o nic
náročného), někteří lidé se vozí bez placení, často se tam vyskytují revizoři.
Hnedle jsem se vrátil do Hanušovic a pokračoval rychlíkem do Jeseníku. Cesta vedla takzvaným
Slezským semmeringem, což neznamená nic jiného než honosnější název pro horskou železnici. I když –
Pražský semmering je taky a žádnými velkými horami se neubírá. Jisté je to, že semmeringy jsou krásné
tratě, kde je největším potěšením pohled z okna do krajiny. Kličkujete mezi skalami a kopci a opět
dostáváte turistické choutky (alespoň na mě zase lezly). K dominantám tratě 292 patří větrné elektrárny
v Ostružné, pro fanoušky železnice dobře známý „šotoflek“ (pozn. autora: šotoflek je místo, kde se dá
krásně vyfotit vlak). Já jsem si vyfotil aspoň ty elektrárny, když už ne vlak. A nebyl jsem zdaleka sám,
nabídky obchodního domu Lidl využilo celkem dost lidí, když to přeženu, tak skoro polovina vlaku jela
na síťovou jízdenku.
18
V Jeseníku rychlík končí, proto jsem musel přestoupit
do osobního vlaku. Opět ho tvořil sólo motorový vůz 810,
tentokráte i s průvodčím. Až posud by se vše zdálo v pořádku.
Obavy mě přepadly ve chvíli, kdy jsem si všiml, že do vlaku
nastupuje většina rychlíkového osazenstva. Hold jsme se cestou do
Mikulovic pořádně mačkali. Díval jsem se z okna a koutkem ucha
poslouchal, o čem si povídají ostatní vlakový nadšenci. Zjistil jsem
tak, jaká je například situace na Ostravsku nebo na Slovensku.
foto: Tomáš Fiala
ČD Netky využila totiž i skupinka Slováků.
Oddechl, když jsem přestoupil na další lokálku. Tentokráte ještě kratší, devítikilometrovou dráhu
vedoucí z Mikulovic do Zlatých Hor. I zde je zaveden specifický způsob odbavování cestujících, i zde
jsou všechny mezilehlé zastávky (Ondřejovice a Ondřejovice zastávka) na znamení. V letošním roce jsou
na trati vlaky vedeny pouze o víkendech a svátcích, jedná se celkem o čtyři páry osobních vlaků denně.
Jaký je to rozdíl proti trati, na kterou vyjíždějí vlaky co chvíli, a to díky tomu, že na ní probíhá
konkurenční boj! Snad nemusím vysvětlovat, o co se jedná, noví soukromí dopravci žijí v domnění,
že budoucnost má asi jen linka z Prahy na východ…
Z Mikulovic jsem se vrátil kousek nazpět, konkrétně do stanice Lipová Lázně. Odtud totiž odbočuje
další, tentokráte celkem dlouhá, lokální trať Lipová Lázně – Javorník ve Slezsku. Má celých 31 kilometrů!
Cestovní doba je celkem dlouhá – čtyřicet osm minut. Ale na lokálky se nejezdí kvůli rychlému povožení.
Na znamení tentokráte byly pouze některé zastávky a vlak byl doprovázen průvodčí, což jsem uvítal.
Sbíral jsem na jízdenku totiž razítka, i když takovéto jízdenky by se správně měly označovat pouze
jednou. S většinou průvodčích se dá nějak domluvit, i když tehdy to bylo jednodušší, tehdy ještě nebyly
jízdenky tištěny na termocitlivý papír jako dnes.
Ze stanice Velká Kraš odbočuje trať do Vidnavy. Ale tu jsem bohužel neprojel… Ne že by mi v tom
zabraňovaly časové důvody – zkrátka a dobře tam byla zastavena veškerá osobní doprava, krajský úřad
se rozhodl, že tamní obyvatelé vlaky nepotřebují. Takovýto osud už potkalo mnoho tratí, na některé se po
pauze zase vlaky vrátily, jinde byly koleje úplně vytrhány a trasa využita například jako základ
cyklostezky.
Zanecháme ale stesků nad rozlitým mlékem a přesuneme se na peážní trať. Co že je to za nadávku?
On je totiž Slezský semmering peážní, tedy že chvilku vede po území jiného státu, načež se zase rychle
vrací do Česka. V tomto případě jsem se podíval do Polska. Byl jsem však na vážkách – mám či nemám.
Začalo kapat, zatáhlo se, měl jsem nutkání se vrátit domů. Naštěstí jsem se překonal a do Glucholaz,
což je jediná polská stanice, jsem se podíval také. Upřímně řečeno, takhle škaredé nádraží se jen tak
nevidí… I když jsem od této zajížďky nic moc nečekal, byl jsem celkem zklamaný.
Potom už jsem zamířil (s přestupem v Krnově) do Opavy. Stanice Opava východ, nejkrásnější nádraží
pro rok 2012. Opavskem jsem „zabil“ zbytek dne. Okolo tohoto města totiž vede několik dalších lokálek,
které jsem chtěl projet. Všechny! A to se mi povedlo, navrtil jsem Jakartovice (zde vlaky dříve jezdily
až do Horního Benešova, ale asi taky nebyly potřeba) a Hradec nad Moravicí. A potom ještě Chuchelnou
a Hlučín. Trať Chuchelná – Kravaře ve Slezsku (318) odbočuje z lokálky Opava – Hlučín (317).
Původně jsem vás chtěl zatěžovat historií těchto tratí, ale raději popíšu průběh noci. V Opavě
je samozřejmě přes noc čekárna zavřená (jinak by to asi tak pěkné nádraží nebylo), tudíž jsem čekal přes
tři hodiny venku. Neobešlo se to bez problémů, dostal jsem se do menšího konfliktu s opilým místním
obyvatelem. A hlavně mi byla zima! Vzal jsem si zimní bundu, i když přes den se dalo chodit pomalu jen
v tričku. A stejně to bylo málo! Ono se totiž dost náhle ochladilo, vyjasnilo se a začalo mrznout. S tím
jsem nepočítal. Ze začátku to šlo, dokonce jsem se zmohl i na pár nočních fotek, ale poslední hodna byla
krutá. Jednak už jsem byl šíleně unavený, jednak jsem se třepal zimou. A vlak do Ostravy stále zamčený!
Dočkal jsem se. Ale změnil jsem plány. Myslel jsem si, že během neděle se projedu i po Valašsku (což
jsem nakonec uskutečnil až v létě), ale z Českého Těšína jsem pokračoval nejbližším spojením domů.
Ani ve vlaku jsem se nedokázal zahřát, byl jsem šíleně zesláblý. Na dotek jsem sice asi hřál jako kamínka,
ale vnitřně jsem byl úplně ztuhlý. Doma jsem vpadl do postele a byl jsem rád, že jsem rád. Nadával jsem
si, do čeho jsem sám sebe vlastně namočil. A v tu chvíli bych asi nevěřil, že to nebylo naposledy.
Ale o tom, až jindy.
19
20
21
22
23
DOPLUJTE,
VŽDY TAM KAM POTŘEBUJETE…
24