Kde se baví gympláci? V hospodě…

Kde se baví gympláci? V hospodě…
Hodně lidí považuje studenty gymnázia za mimozemšťany, kteří nosí brýle a stále se jenom učí. A tak
ani alkohol nepijí. Jistě, najdou se takoví, ale jde o menšinu. Gympláci navštěvují hospody, lokály,
pajzly, bary i cluby jako každý jiný. Každá generace nebo třída má svoji oblíbenou restauraci. Dříve
to byla například Veronika, díky své skvělé poloze hned naproti naší škole. Záleží na vkusu, někomu
vyhovují zaplivané Vinohrady s neopakovatelnou atmosférou, někomu undergroundová Straka
s ligovými fotbálky, čímž přebrala funkci bývalé Záchytky. Ti stylovější navštěvují bary po celém
Mostě, například Exit. Avšak místem, kde zaručeně potkáte v pátek a v sobotu večer studenta
gymnázia, je Mostecká.
Mosteckou, tedy vlastně Bar v Sýru, zná snad každý gymplák od 16 výše. Mnoho z nás chodilo nebo
se chystá do tanečních. A po tanečních je to nejblíže do Mostecké. Snad proto má takové kouzlo,
jelikož nic zvláštního tu nenalezneme. Sice má zajímavý trojúhelníkový prostor, ale to je dosti málo.
V Mostecký se můžeme těšit na kulečník, nepříliš kvalitní fotbálek, nekonečně plný jukebox
vyhrávající stále to samé (Hajný je lesa pán nebo uspávající DJ Tiesto), nehezké sociální zařízení –
ještě nedávno nefungovalo na pánech umyvadlo, automaty, terč bez šipek a náladovou, často se
měnící obsluhu. Říká se, že je zde levno, ale to je zřejmě jen fáma. Desetistupňové pivo se téměř nedá
pít a cola s vínem už také dávno nestojí 25 Kč. Přesto klidně nastane situace, že u jednoho stolu
potkáme studenty oktávy, vedle studenty druhé oktávy, naproti sedí čtvrtá bé a vedle naopak čtvrtá á.
Do toho pár třeťáků a Mostecká vypadá, jako školní budova kolem desáté ranní. Kolik z nás zde už
slavilo narozeniny, svátek nebo dokonce Vánoce. O víkendu si už v osm hodin večer bez rezervace
nesednete. Veškeré dění pak z fotografie na stěně pozoruje tulák Charlie Chaplin s neznámým
dítětem.
Ať už do Mostecký chodíte nebo ne, určitě jí znáte. Za pár let možná zanikne, za pár let tam možná
gymnazista ani nevkročí. Naše generace ji však bude mít v paměti dlouho, někteří navždy. Spojíme si
jí se střední školou, s nezapomenutelnými zážitky… Vždy pro nás byla vysvobozením po
dvouhodinovém pokusu o tanec při tanečních, po tom fyzicky i psychicky náročném boji s vlastní
nešikovností. Na všechny nedostatky této hospody se časem zapomene. Co na závěr? Uvidíme se
v Mostecký!