12-2014 Evropské právní novinky, PDF dokument

12-2014 Evropské právní novinky, PDF dokument

PRAHA | BRNO | OSTRAVA | BRATISLAVA
Obsah
Úvodem
Minimální inzertní ceny
pro internetový prodej Vážení klienti a obchodní přátelé,
2
Soudní dvůr EU k veřejným
zakázkám, volnému pohybu
služeb a ochraně pracovníků
5
Evropská Komise vydala
Studii o vlivu maloobchodu
na hospodářskou soutěž,
aneb ďábla hledej v retailu
8
Některé aspekty připravovaných
změn právní úpravy pojištění
cestovních kanceláří
11
Obecné nařízení o ochraně
osobních údajů - tři roky příprav?
14
Aktuality ze světa soutěžního práva 16
Klienty nejlépe hodnocená
právnická firma v České republice
(2010, 2013)
těší mě, že Vám mohu po čase opět nabídnout další vydání Evropských právních aktualit. Věřím, že práce našeho
specializovaného týmu zabývajícího se evropským a soutěžním právem Vám stejně jako v předchozích letech přinese
spoustu užitečných postřehů a přínosných informací, které Vám třeba zpříjemní chvíle odpočinku v době nadcházejících
vánočních svátků.
Než Vás upozorním na zajímavé čtení, které jsme pro Vás s kolegy připravili, rád bych Vás seznámil se změnami v našem týmu.
Naše řady nedávno obohatil příchod Zuzany Záhumenské a Jiřího Buryana; Zuzana se věnuje obchodnímu a pracovnímu
právu se zaměřením na německy mluvící klientelu a Jiří se specializuje na akvizice, právo veřejného sektoru a zejména na
soutěžní právo a veřejné zakázky.
Právnická firma roku
v České republice
(2011, 2012, 2014)
V současnosti si stále více spotřebitelů pořizuje zboží z pohodlí svého domova v online obchodech a stále více výrobců je
tímto způsobem nabízí. Z obou pohledů tak mohou být zajímavé pokusy výrobců o ovlivnění inzertní ceny online prodeje.
Robert Neruda a Roman Barinka Vás v úvodním příspěvku seznámí s tím, jak na takové praktiky výrobců pohlíží americké
soudy, a se svým předpokladem restriktivní reakce ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a Evropské komise.
S Petrem Kadlecem a Jiřím Buryanem pak nahlédneme do rozhodovací praxe Soudního dvora EU, který aktuálním judikátem
opět významně přispěl do prolínající se problematiky veřejných zakázek, ochrany pracovníků a obecných zásad volného
pohybu služeb.
Další příspěvek z oblasti hospodářské soutěže, který pro Vás připravili Robert Neruda, Ivo Šimeček a Adam Přerovský,
se zaměřuje na velmi zajímavá zjištění Evropské komise, k nimž dospěla ve své podrobné analýze o posouzení vlivu
maloobchodu na hospodářskou soutěž.
Následně Vás Pavel Němeček a Zuzana Záhumenská zasvětí do problematiky související s připravovanou novelizací úpravy
povinného pojištění cestovních kanceláří pro případ jejich úpadku. Tento příspěvek je specifický zejména tím, že se může
jistou formou dotknout každého z nás. Upozorní Vás především na případná rizika plánované novely, zvýšené nároky kladené
na pojišťovny a hrozící snížení zájmu pojišťoven toto pojištění poskytovat.
Prosinec 2014
Nejúspěšnější kancelář podle
počtu nominací a titulů všech sedmi
ročníků soutěže
Závěrem spolu s Richardem Otevřelem krátce přibližujeme aktuální situaci týkající se nekonečné přípravy obecného nařízení
o ochraně osobních údajů, jehož přijetí je neustále odkládáno, a sadu příspěvků Evropských právních aktualit již tradičně
uzavírají novinky ze soutěžního práva připravené Robertem Nerudou a Lenkou Gachovou.
Přeji Vám příjemné čtení Evropských právních aktualit a mnoho úspěchů v nadcházejícím roce.
Robert Nešpůrek, Partner
EU Legal News
(nejen) v oblasti
soutěže a regulace
Strategické uvažování | Individuální přístup | Špičkový právní tým | Dlouhodobé partnerství
1. místo v celkovém počtu
realizovaných fúzí a akvizic
v České republice
(2009–2013)
mergermarket
1. místo mezi domácími
právnickými firmami
(2009–2012)
Právnická firma roku v kategorii
Fúze a akvizice v České republice
(2013, 2014)
“
Přípustnost této politiky
nebyla zatím v českém
ani unijním právu
spolehlivě otestována.
Minimální inzertní ceny pro internetový prodej
Jednou z praktik, jejímž prostřednictvím se výrobci snaží usměrňovat
cenovou politiku svých online distributorů, je určování jednotných
inzertních cen pro internetový prodej zboží. Přípustnost této politiky
nebyla zatím v českém ani unijním právu spolehlivě otestována. O to více
vystupuje do popředí potřeba pečlivého ošetření všech soutěžních rizik.
I. Úvod
V souvislosti s rozvojem online obchodu se soutěžní specialisté čím
dál častěji setkávají s dotazy výrobců, do jaké míry mohou usměrňovat
prodejní politiku svých online distributorů. Výrobci mnohdy preferují, aby
distributoři poskytovali zákazníkům předprodejní služby (poradenství
při výběru, montáž, zaškolení apod.), popř. poprodejní služby (servis
apod.). Tito distributoři jsou však nuceni prodávat zboží za vyšší ceny,
což zhoršuje jejich situaci v cenové soutěži s provozovateli e-shopů, kteří
žádné služby neposkytují a mohou zboží nabízet za nižší ceny.
Jedním ze způsobů, jímž se výrobci snaží ovlivňovat obchodní politiku
svých distributorů, je stanovování tzv. jednotných inzertních cen pro
online prodej. Tato metoda spočívá v tom, že distributoři na základě
dohody s výrobcem uvádějí na svých internetových stránkách jednotnou
cenu určenou výrobcem s tím, že cenu, za kterou zboží zákazníkovi ve
skutečnosti prodají, jsou oprávněni stanovit nezávisle bez jakéhokoli
ovlivňování ze strany výrobce.
1
V rozhodovací praxi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže („ÚOHS“)
nebyl dosud zaznamenán případ, který by se zabýval omezením možnosti
prodejce svobodně uvádět cenu v internetových obchodech, resp. by
tuto možnost omezoval jen na unifikovanou doporučenou cenu. Takové
rozhodnutí nebylo dosud vydáno ani soudními orgány EU, resp. Evropskou
komisí.
II. Americké soudy: liberální přístup
Problematika určování minimální inzertní ceny pro internetový prodej
(Internet Minimum Advertisement Price; „IMAP“) byla v nedávné minulosti
předmětem některých rozsudků (nižších) soudů v USA. Tady je možné
poukázat na případ Worldhomecenter.com1, v němž Oblastní soud státu
New York konstatoval, že požadavek dodavatele, aby odběratel na svých
internetových stránkách uváděl minimální inzertní cenu, je samostatným
institutem a není totožný s dohodami o dodržování cen pro další prodej
s tím, že za určitých okolností může být toto jednání povoleno.
Nadepsaný soud uvedl, že na rozdíl od předchozích případů, ve kterých
byla IMAP sjednána s cílem omezit ceny pro další prodej, měl v tomto
případě prodejce k dispozici několik způsobů, jak sjednat se zákazníkem
nižší (resp. jinou) cenu. Dodavatel totiž ve svých obchodních podmínkách
uváděl, že prodejce může nabízet zákazníkům možnost sjednat si
prostřednictvím telefonu nebo emailu cenu nižší než inzertní. Vedle toho
United States District Court, rozsudek ve věci No. 10 Civ. 3205 - Worldhomecenter.com, Inc. v. Franke Consumer Products, Inc. ze dne 22. června 2011.
EU Legal News
2
“
Mohlo by určování
inzertních cen vést
k omezení cenové
konkurence?
mohl prodejce nabízet slevové kupóny, na jejichž základě zákazník mohl
při platbě za zboží uplatnit a získat slevu z inzertní ceny zboží.
Nadepsaný soud uzavřel, že dodavatel nabídl prodejci několik způsobů, jak
se od doporučené inzertní ceny odchýlit, a neuznal argument, že inzertní
cena je pro internetové obchody automaticky cenou prodejní. Podle soudu
dodavatel tímto způsobem nereguloval prodejní cenu jako u dohod
o dodržování cen pro další prodej, ale pouze cenu inzertní, proto
neshledal toto ustanovení jako protisoutěžní.
Z dosavadní praxe v USA tedy vyplývá, že v situaci, kdy provozovatel
e-shopu bude mít možnost sjednat se svými online zákazníky jinou než
„vizualizovanou“ inzertní cenu, nepředstavuje daná obchodní praktika
nedovolené určování cen pro další prodej. Možnost cenové soutěže mezi
jednotlivými provozovateli e-shopů zůstává zachována a jejich zákazníci
mají i nadále možnost zvolit si takového dodavatele, jehož cena je pro ně
nejvýhodnější.
institut resale price maintenance širokým, resp. stále se rozšiřujícím
způsobem, a zahrnují pod něj řadu praktik, které – jakkoli mohou
nominálně umožňovat prodejcům volné určování cen pro další prodej
– vedou ve svých faktických důsledcích k omezení cenové konkurence
a ke sjednocení cenové hladiny.
V této souvislosti dle našeho názoru existuje bohužel riziko, že určování
jednotných inzertních cen pro online prodej by mohlo ve svých důsledcích
nepřímo vést k omezení cenové konkurence mezi provozovateli e-shopů,
popř. k faktickému znevýhodnění internetových prodejů vůči prodejům
v kamenných prodejnách. Neopominutelnou okolností přitom je, že tento
vývoj by byl objektivně mimo sféru vlivu výrobce, což by však nic neměnilo
na jeho případné právní odpovědnosti.
III. Česká praxe: nejasná pozice
I kdyby totiž provozovatelé e-shopů na svých stránkách ve spojení
s inzertní cenou uváděli, že tato cena je pouze doporučená a nevylučuje
sjednání ceny nižší, je otázkou, do jaké míry by zákazníci aktivně iniciovali
jednání o cenách a jaké dopady by tato jejich aktivita, nebo naopak
pasivita, měla na výslednou cenovou úroveň.
V této souvislosti je však třeba podotknout, že aplikace konceptu resale
price maintenance ze strany amerických soudů je výrazně liberální a nelze
ji, dle našeho názoru, mechanicky přenášet do kontextu tuzemského, popř.
unijního soutěžního práva. ÚOHS ani soudní orgány EU se k této otázce ve
své rozhodovací praxi zatím nevyjádřily. Jakkoli nelze předvídat, jak by tuto
otázku v budoucnu posoudily, není vyloučeno, že shora popsaný liberální
přístup amerických soudů by neakceptovaly a zaujaly by přístup výrazně
odlišný.
Dle našeho názoru nelze pominout riziko, že vzhledem k tradiční
podobě online nákupů, kdy inzerovaná cena je de facto cenou prodejní
a nepodléhá dalšímu vyjednávání, by tento „psychologický stereotyp“
iniciativu k dalšímu jednání významně omezoval. Jinými slovy řečeno,
i pokud by reklamní sdělení na internetu obsahovalo upozornění, že tato
cena není konečná, nemuseli by zákazníci z různých důvodů toto sdělení
zaregistrovat, mohli jej přehlédnout, nevěnovat mu dostatečnou pozornost,
resp. by mu nemuseli přikládat dostatečnou váhu.
Pro ÚOHS, jakož i Komisi a soutěžní orgány řady členských států EU, je
zatím charakteristický spíše restriktivní přístup, v jehož rámci vykládají
V takovém případě by zákazníci nevyvíjeli na prodejce žádný tlak na
snížení ceny, u většiny provozovatelů e-shopů by nakupovali za inzertní
EU Legal News
3
“
Určování jednotných
inzertních cen pro online
prodej je potencionálně
rizikovou politikou.
cenu, což by mělo za následek ustavení jednotné cenové hladiny
a vyloučení (či omezení) cenové konkurence. V takové situaci by tudíž
existovalo významné riziko, že ÚOHS danou obchodní praktiku posoudí
jako dohodu o nepřímém určení pevné ceny pro další prodej ve smyslu
§ 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 sb., o ochraně hospodářské soutěže,
ve znění pozdějších předpisů.
doporučená prodejní cena běžně reflektuje reálnou ekonomickou hodnotu
produktu, ani poskytování slev z přemrštěné doporučené ceny údajně
nezaručovalo zákazníkům, že jejich jednání s prodejci jim zajistí výhodnou
cenu (bargain deal). Nadto, dle názoru soutěžního úřadu i malá sleva
stačila k tomu, aby (handicapovaný) zájemce upustil od dalšího srovnávání
cen, což dále omezovalo soutěžní tlak na prodejce.
IV. První eurovlaštovka: britský precedent
S ohledem na tyto okolnosti britský soutěžní úřad uzavřel, že daná praktika
v posuzovaném případě nepřípustně omezovala cenovou soutěž mezi
distributory a označil ji za protisoutěžní.
Obdobně restriktivní přístup zaujal v dubnu 2014 britský soutěžní úřad,
který shledal jako protisoutěžní praktiku společnosti Pride Mobility
Products Limited, výrobce vozítek pro handicapované, která svým
online distributorům určovala, že (některé) její výrobky nesmějí na svých
stránkách inzerovat za cenu nižší, než byla doporučená cena pro další
prodej. 2
Ačkoli dealeři mohli na svých stránkách uvádět sdělení, že je zákazníci
mohou kontaktovat (emailem nebo telefonicky) za účelem sjednání
„nejlepší ceny“ (best price resp. value price), úřad konstatoval, že tato
obchodní politika měla za cíl (a ve svých důsledcích též vedla k) omezení
cenové transparentnosti a soutěže mezi distributory (která již byla v rámci
daného systému selektivní distribuce významně omezena).
Robert Neruda
Partner
Roman Barinka
Advokát
Nadto v rámci šetření bylo prokázáno, že doporučené prodejní ceny byly
stanoveny na velmi vysoké úrovni, která byla zcela svévolná
a zdaleka neodpovídala reálné ekonomické hodnotě produktů. To vedlo
na straně prodejců k masivním slevám (50 až 70 %). Vzhledem k tomu, že
2
V. Závěr
Jak ze shora uvedeného vyplývá, určování jednotných inzertních cen pro
online prodej je potenciálně rizikovou politikou. Výrobce, který o jejím
uplatňování uvažuje, by v zájmu vyloučení odpovědnosti měl prokázat, že
tato praktika ve svých důsledcích vede k ekonomickým přínosům, které
převažují nad jejími negativními důsledky.
Za tím účelem by však výrobce měl být schopen prokázat, že stanovení
jednotné inzertní ceny pro internetový prodej je nezbytné, aby zajistilo
dostatečné prostředky pro poskytování souvisejících služeb a dostatečnou
pobídku k překonání parazitního jednání online prodejců.
V každém případě lze doporučit, aby obchodní politika spočívající
v určování jednotných inzertních cen byla v zájmu vyloučení všech
soutěžních rizik předem pečlivě posouzena.
Srov. rozhodnutí Office of Fair Trading ze dne 27. dubna 2014 ve věci Pride Mobility Products Limited čj. CE/9578-12.
EU Legal News
4
“
Ochrana pracovníků
nesmí sloužit jako skrytá
překážka volného
pohybu služeb.
Soudní dvůr EU k veřejným zakázkám,
volnému pohybu služeb a ochraně pracovníků
Zadavatelé veřejných zakázek nesmí v zadávacích podmínkách požadovat,
aby zaměstnanci (sub)dodavatelů dostávali za práci na zakázce minimální
mzdu platnou v zemi zadavatele, pokud tuto práci vykonávají v jiném
členském státě EU. Takový požadavek znevýhodňuje (sub)dodavatele
z jiných členských států s nižšími životními náklady a nižší minimální
mzdou. Z toho důvodu není tento požadavek slučitelný s volným pohybem
služeb.
Soudní dvůr Evropské unie („SDEU“) nedávným rozsudkem
Bundesdruckerei GmbH v. Stadt Dortmund1 ze dne 18. 9. 2014 opět
promluvil k celoevropské debatě započaté rozhodnutím ve věci Rüffert,2
která se dotýká problematiky veřejných zakázek, ochrany pracovníků
a obecných zásad volného pohybu služeb.
Jádrem diskuze je vážení dvou základních principů. Na jedné straně
pomyslných vah je svoboda pohybu služeb a na straně druhé (tvrzená)
ochrana pracovníků. SDEU posledním rozsudkem rozvedl předchozí
rozhodovací praxi a potvrdil, že ochrana pracovníků nesmí sloužit jako
1
2
skrytá překážka volného pohybu služeb, a to konkrétně v přístupu
k veřejným zakázkám. Pokusíme se závěry z obou citovaných rozhodnutí
(a související celoevropské debaty) stručně shrnout. Vzhledem ke
komplikovanosti problematiky však toto shrnutí nemůže být komplexní
a postihnout detaily podobných budoucích situací.
V obou citovaných případech byla řešena obdobná otázka. O veřejnou
zakázku zadávanou německým zadavatelem měli zájem polští
(sub)dodavatelé. Ti byli schopni nabídnout plnění za nižší ceny,
a to díky nižším platovým podmínkám oproti německé úrovni.
Případ Bundesdruckerei se týkal právního předpisu, který stanovil, že
některé veřejné zakázky na služby lze zadat pouze podnikům, které
při předložení nabídky akceptují závazek vyplácet svým pracovníkům
stanovenou minimální mzdu. V případě Rüffert šlo o situaci, kdy právní
předpis stanovil obdobný požadavek zadat veřejnou zakázku na stavební
práce pouze dodavateli, který se zaváže dodržovat minimální mzdu dle
příslušné kolektivní smlouvy platné pro oblast stavebnictví.
Rozhodnutí ve věci C-549/13 (Bundesdruckerei) ze dne 18. září 2014.
Rozhodnutí ve věci C‑346/06 (Rüffert) ze dne 3. dubna 2008.
EU Legal News
5
“
Na jedné straně
pomyslných vah je
svoboda pohybu služeb
a na straně druhé
ochrana pracovníků.
Cílem obou předpisů bylo zajistit, aby byl vyloučen „sociální dumping“
a aby nebyli znevýhodněni dodavatelé, kteří poskytují svým pracovníkům
přiměřenou (minimální) mzdu. Lze zde hovořit i o vyloučení tzv. „wage
competition“ mezi jednotlivými členskými státy. Tento postup by ale mohl
sloužit jako znevýhodnění zahraničních dodavatelů oproti těm německým,
tj. jako jakési ochranářské pravidlo pro účely veřejných zakázek. Je tento
postup správný?
poskytování služeb osobami nebo podniky usazenými v jiných členských
státech, jestliže způsobuje dodatečné výdaje a administrativní
a hospodářskou zátěž.4 Může však existovat obhajitelná výjimka z článku
56, a to např. pro oblast zadávání veřejných zakázek?
Článek 56 Smlouvy o fungování EU zakazuje omezení volného
pohybu služeb v rámci EU pro státní příslušníky členských států, kteří
podnikají v jiném státě EU, než se nachází příjemce služeb. Z ustálené
judikatury vyplývá, že tento článek nevyžaduje pouze vyloučení jakékoliv
diskriminace poskytovatele služeb usazeného v jiném členském státě
z důvodu jeho státní příslušnosti, ale také odstranění jakéhokoliv omezení
v poskytování takových služeb. To platí, i když se omezení použije bez
rozdílu na vnitrostátní poskytovatele a na poskytovatele z jiných členských
států. Podstatné je, pokud může znemožnit, ztížit nebo učinit méně
atraktivními činnosti poskytovatele usazeného v jiném členském státě,
ve kterém legálně poskytuje podobné služby.3
Z rozsudku Rüffert vyplývá, že vnitrostátní opatření vyžadující vyplácení
stanovené minimální mzdy může znamenat překážku volného pohybu,
ale může být v zásadě odůvodněno cílem ochrany pracovníků. Soud
však druhým dechem dodal, že se v tomto konkrétním případě nejedná
o odůvodnitelnou výjimku. Podle SDEU je diskriminační, že se výše
uvedený předpis vztahuje pouze na oblast veřejných zakázek, a nikoliv
na všechny stavební práce. Stejně problematickým SDEU označuje i fakt,
že minimální mzda byla vyjednána pomocí kolektivní smlouvy jen pro
oblast stavebnictví. Jinými slovy lze shrnout, že SDEU nepovažoval daný
požadavek na minimální mzdu za ospravedlnitelný, jelikož se nevztahoval
ani na všechny německé pracovníky. Pokud by ovšem existoval obecně
platný celostátní předpis určující minimální mzdu s cílem ochrany
pracovníků, bylo by jej možné považovat za odůvodnitelnou výjimku
překážky svobody volného pohybu služeb.
V tomto ohledu je vhodné upřesnit, že SDEU již rozhodl, že použití
vnitrostátních právních předpisů přijímajícího členského státu na
poskytovatele služeb může znemožnit, ztížit nebo učinit méně atraktivním
Recentní rozhodnutí Bundesdruckerei případ Rüffert rozvíjí. Rüffert totiž
řešil situaci, kdy byl předmět plnění veřejné zakázky (stavební práce)
na německém území (tedy mimo zemi původu subdodavatele). Oproti
3
4
Rozhodnutí ve věci C-490/04 (Komise v. Německo) ze dne 18. července 2007.
Rozhodnutí ve věci C-60/03 (Wolff & Müller) ze dne 12. října 2004.
EU Legal News
6
“
Obě rozhodnutí
usnadní dodavatelům
z členských států EU
přístup k veřejným
zakázkám.
tomu jádrem sporu Bundesdruckerei bylo, zda lze po polském podniku
spravedlivě požadovat, aby vyplácel svým pracovníkům německou
minimální mzdu, když se předmět veřejné zakázky plnil na polském
území. Je nutné uvést, že předmětem plnění veřejné zakázky v případu
Bundesdruckerei byla digitalizace dokumentů a konverze dat pro oddělení
urbanistické koncepce města. Jedná se tedy o činnost, která může být
plněna z kteréhokoliv místa, nehledě na státní hranice.
SDEU se argumentací odkázal na případ Rüffert a zopakoval, že
takové vnitrostátní opatření není způsobilé dosáhnout cíle ochrany
pracovníků. V daném případě totiž nebyla ochrana pracovníků formou
německé minimální mzdy ospravedlnitelná, jelikož daní pracovníci
měli při plnění zakázky působit v Polsku za místní životní náklady (tj.
nikoliv za vyšší životní náklady v Německu). Soud v Bundesdruckerei
výslovně konstatoval, že takový požadavek zbavuje (sub)dodavatele se
sídlem v Polsku možnosti využít konkurenční výhody plynoucí z rozdílů
existujících mezi danou výší mezd, jde totiž nad rámec toho, co je nezbytné
k zajištění dosažení cíle ochrany pracovníků.
Petr Kadlec
Partner
Jiří Buryan
Senior advokát
Oba případy mají také návaznost na směrnici Evropského parlamentu
a Rady č. 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci
poskytování služeb.5 Obě rozhodnutí SDEU lze totiž interpretovat také tím
způsobem, že veřejní zadavatelé nesmí v rámci veřejných zakázek uvádět
požadavky jdoucí nad rámec pravidel stanovených v této směrnici.
Směrnice tedy dostatečně stanoví podmínky ochrany pracovníků
vysílaných do jiných zemí a požadavky jdoucí nad její rámec již nejsou
ospravedlnitelné. Takové požadavky by totiž mohly být chápány jako
neospravedlnitelná skrytá diskriminace dodavatelů z jiných členských
států, resp. jako překážka volného pohybu služeb.
Dle SDEU navíc nelze apriori odsuzovat, pokud dodavatelé ve veřejných
zakázkách těží z nižší platové úrovně pracovníků ve svém členském
státě. Naopak, tato konkurenční výhoda je považována za přínos v rámci
evropské integrace. Obě rozhodnutí tak ve výsledku usnadní dodavatelům
zejména z „nových“ členských států EU přístup k veřejným zakázkám ve
státech původní evropské patnáctky.
Z tohoto důvodu je požadavek na vyplácení minimální hodinové mzdy dle
německé úpravy neslučitelný se zásadou volného pohybu služeb.
5
Úř. věst. 1997, L 18, s. 1; Zvl. vyd. 05/02, s. 431.
EU Legal News
7
“
Koncentrace
maloobchodníků se
obecně zvýšila ve všech
členských státech EU.
Evropská Komise vydala Studii o vlivu maloobchodu
na hospodářskou soutěž, aneb ďábla hledej v retailu
Evropská Komise („Komise“) v září vydala podrobnou analýzu1 posouzení
vlivu moderních maloobchodních řetězců na hospodářskou soutěž se
zaměřením na možnost inovací a výběru pro konečného spotřebitele
v potravinářském sektoru („Studie“). Ze Studie vyplývá, že negativní
dopad na hospodářskou soutěž nebyl zjištěn a že existující problémy, se
kterými se oblast potravinářského retailu potýká, nejsou nezbytně spojeny
s principy regulace hospodářské soutěže, resp. že k řešení existujících
problémů není antitrustové právo nejvhodnějším nástrojem.
K vypracování Studie Komise přistoupila s ohledem na četné stížnosti
poukazující na problémy v oblasti maloobchodního prodeje potravin.
V těchto stížnostech si dodavatelé, podle informací od zástupce Komise,
stěžovali na zneužívání rostoucí tržní síly obchodních řetězců v rámci
obchodních jednání a jeho dopady na dodavatele a spotřebitele. Komise
se v prováděné analýze specificky zaměřila na otázky dopadu existence
a chování maloobchodních řetězců na inovace a sortiment produktů. Podle
stížností dodavatelů totiž velké řetězce jednostranně a retroaktivně mění
smluvní ceny a vytvářejí tlak na dodavatele tím, že je kupříkladu nutí nést
1
náklady za neprodané zboží nebo reklamní kampaně. V důsledku těchto
praktik mají dodavatelé údajně méně prostředků na vývoj nových produktů,
což má vést ke snížení možnosti výběru pro spotřebitele a snížení míry
inovací v rámci potravinářského sektoru.
Studie je svým způsobem jedinečná vzhledem k rozsahu zkoumaných
dat a posuzovaných zemí. V rámci Studie bylo zkoumáno 23 různých
produktových kategorií, což představuje více než 100.000 různých
produktů v časovém horizontu 8 let (od roku 2004 do 2012), se zahrnutím
co nejširšího počtu členských států EU. Studie nezkoumá situaci na
vysoce koncentrovaných trzích, na kterých působí pouze dva nebo tři
potravinové řetězce, jak je tomu například ve Finsku nebo v Baltských
státech.
Pokud jde o faktické trendy, ze Studie vyplývá, že koncentrace
maloobchodníků se obecně zvýšila ve všech členských státech EU.
Zásluhu na tom má rozvoj moderního prodejního kanálu (angl. modern
trade - supermarkety, hypermarkety a diskonty s centralizovaným
Studie Evropské komise ze září 2014 dostupná na: http://ec.europa.eu/competition/publications/KD0214955ENN.pdf.
EU Legal News
8
“
Vyjednávací síla řetězců
nebo dodavatelů nemá
negativní dopad na
inovace ani na možnost
výběru pro spotřebitele.
distribučním systémem zahrnující moderní logistiku). Studie rovněž
uvádí, že se obecně zvýšil význam nákupních aliancí, díky kterým mohou
maloobchodníci získat lepší podmínky při jednání s dodavateli, jelikož
disponují větší vyjednávací silou vůči dodavatelům. Jak však uvádí
sám zástupce Komise, „existence nákupních aliancí nemusí být nutně
negativním krokem.“
Studie se rovněž zabývala významem tzv. privátních značek
maloobchodních řetězců a jejich dopadem na soutěž. V této souvislosti
bylo zjištěno, že existence privátních značek obecně nemá vliv na inovace
a možnost výběru pro spotřebitele. Tak tomu může být pouze v případech,
kdy privátní značky dosahují v dané produktové kategorii většinového
podílu.
Pokud jde o obavy z rostoucí vyjednávací síly maloobchodních řetězců,
Komise připouští, že v některých oblastech výrobků je maloobchodní
sektor výrazně koncentrovanější než strana nabídky (např. sýry,
mražené výrobky, zavařená zelenina). Nicméně v mnoha oblastech je
nabídková strana trhu daleko více koncentrovaná než strana poptávková,
a vyjednávací síla je tak spíše v rukou dodavatelů (např. dětská výživa,
káva, cereálie). Studie uvádí, že ve více než v polovině zkoumaných
produktových kategorií je nabídková strana trhu koncentrovanější. Tvůrci
Studie tak docházejí k závěru, že na průměrně koncentrovaném trhu nemá
vyjednávací síla řetězců nebo dodavatelů negativní dopad na inovace
ani na možnost výběru pro spotřebitele, a tudíž nevede k omezení
hospodářské soutěže. Studie dokonce naznačuje, že silnější vyjednávací
síla řetězců vůči dodavatelům může v některých případech dokonce vést
k podpoře inovací a k širšímu výběru pro spotřebitele.
Alexander Italianer, generální ředitel Evropské komise pro hospodářskou
soutěž, ve svém projevu2 při příležitosti zveřejnění Studie na základě
těchto závěrů naznačil, že obava z významné vyjednávací síly
maloobchodních řetězců a jejího možného zneužívání na úkor dodavatelů
není ani tak problémem, kterým by se mělo zabývat soutěžní právo
(to se může zabývat jen dopady na celkové fungování trhu), ale týká se
spíše poctivého obchodního styku. K jeho ochraně by měly sloužit jiné
instrumenty, pomocí nichž lze vzniklé problémy řešit daleko efektivněji,
jako například smluvní právo, úprava poctivého obchodního styku nebo
specifické normy dopadající na ekonomickou závislost a větší vyjednávací
sílu.
2
Pozornost soutěžních úřadů tak v praxi směřuje k problémům souvisejícím
s nákupními aliancemi a tzv. „Most Favoured Nation“ klauzulemi. V případě
Projev Alexandra Italianera dostupný na: http://ec.europa.eu/competition/speeches/text/sp2014_04_en.pdf.
EU Legal News
9
“
Existence nákupních
aliancí nemusí být nutně
negativním krokem.
Robert Neruda
Závěry Studie jsou zajímavé s ohledem na rozhodovací praxi Úřadu pro
ochranu hospodářské soutěže („ÚOHS“) v oblasti zneužití významné tržní
síly. Úprava zákona č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji
zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití („ZVTS“),
vychází z předpokladu, že jednání odběratele z pozice významné tržní
síly se dostává do rozporu se zákonnými pravidly, pokud vede k narušení
Partner
Ivo Šimeček
Advokát
nákupních aliancí se část odběratelů spojuje za účelem vyjednání
lepších podmínek na dodavateli. Za předpokladu, že nákupní aliance
čelí dostatečné konkurenci ze strany ostatních odběratelů, je velice
pravděpodobné, že členové nákupní aliance přenesou nižší cenu plynoucí
z jednání s dodavateli na spotřebitele. Nicméně pokud je konkurence
nákupní aliance slabá nebo žádná, je velmi málo pravděpodobné, že
její členové budou ochotni snižovat ceny produktů. V odběratelskododavatelských vztazích se také často vyskytují tzv. „Most Favoured
Nation“ klauzule spočívající v závazku dodavatele nabídnout konkrétnímu
odběrateli zboží za nejlepší cenu, kterou tento dodavatel nabízí ostatním
odběratelům. Problémem je, že toto jednání může vést v konečném
důsledku k unifikaci cen na trhu a k vyloučení hospodářské soutěže
s ohledem na daný produkt.
hospodářské soutěže. Bude tedy zajímavé sledovat, zda ÚOHS závěry
Studie bude brát v úvahu, případně jak se k nim postaví v rámci své
rozhodovací činnosti.
Je rovněž otázkou, zda a jakým způsobem se závěry Studie projeví na
právě vrcholící přípravě novely ZVTS, který bývá mnohými označován za
„bič na potravinové řetězce“. Původní text novely byl připraven na půdě
samotného ÚOHS a následně poupraven v meziresortním připomínkovém
řízení. Navrhované znění bylo přitom podrobeno výrazné kritice zejména
z řad potravinových řetězců. Byla mimo jiné otevřena otázka, zda je
veřejnoprávní regulace odběratelsko-dodavatelských vztahů v podobě
ZVTS vůbec nezbytná k dosažení adekvátní ochrany slabších smluvních
stran a zda k zajištění ochrany dodavatelů nepostačí standardní nástroje
soukromého práva doplněné o klasické soutěžněprávní instituty. Jak bylo
výše uvedeno, ze závěrů Studie a doplňujících komentářů Alexandra
Italianera lze usuzovat, že samotná Komise se kloní spíše k této druhé
variantě. Bude proto zajímavé sledovat, zda český zákonodárce bude
závěry Studie ve svých dalších krocích skutečně reflektovat.
O dalším vývoji v této oblasti Vás budeme informovat.
Adam Přerovský
Advokátní koncipient
EU Legal News
10
“
Cílem novely je zejména
v maximální možné míře
zamezit podpojišťování
cestovních kanceláří.
Některé aspekty připravovaných změn
právní úpravy pojištění cestovních kanceláří
Poslanecká sněmovna v současnosti projednává vládní návrh novely
zákona o některých podmínkách podnikání v cestovním ruchu1 („ZCR“),
jejímž cílem podle důvodové zprávy2 („Důvodová zpráva“) je mimo jiné
sladit terminologii ZCR s terminologií nového občanského zákoníku3
(„NOZ“) a zpřesnit ustanovení týkající se pojištění pro případ úpadku
cestovních kanceláří tak, aby do budoucna bylo v maximální možné míře
zamezeno podpojišťování cestovních kanceláří („Novela“).4
Právní úprava povinného pojištění cestovních kanceláří pro případ
úpadku, obsažená v ZCR, je výrazem implementace evropské směrnice
o souborných službách5 („Směrnice“), zejména jejího článku 7, podle
něhož je organizátor nebo prodejce zájezdu povinen (zákazníkovi resp.,
dle terminologie Směrnice, spotřebiteli) předložit „dostatečné záruky
pro zajištění vrácení vložených prostředků a pro návrat spotřebitele
v případě platební neschopnosti nebo úpadku.“ Jak dokumentují i některé
medializované případy z posledních let, z nichž zřejmě nejvíc rezonovaly
okolnosti provázející úpadek cestovní kanceláře Parkam Holidays v roce
2011, ukázal se v praxi přinejmenším problematickým způsob, kterým
se český zákonodárce v rámci ZCR vypořádal s provedením implicitního
požadavku Směrnice, aby bylo zajištěno úplné uspokojení nároků
zákazníků cestovních kanceláří.
Za stávajícího znění ZCR je cestovní kancelář povinna uzavřít pojištění
pro případ, že z důvodu svého úpadku nebude schopna zcela splnit své
povinnosti ze smlouvy o zájezdu, přičemž pojištění se musí vztahovat
na veškeré zájezdy prodané po dobu platnosti pojistné smlouvy. Pojistná
částka přitom nesmí být nižší než 30 % ročních plánovaných tržeb
z prodeje zájezdů, či (pokud je tato částka vyšší) 30 % tržeb z prodeje
zájezdů za předchozí rok. Praktické problémy však nastaly v případech,
kdy pojištění, ač jinak sjednáno v souladu s výše uvedenými požadavky
ZCR, pro pokrytí veškerých nároků zákazníků v konkrétním případě
fakticky nepostačovalo.
Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky („MMR“) zastává názor,
že pojišťovny musí na základě ZCR hradit nároky zákazníků cestovní
kanceláře v plné výši, a to bez ohledu na sjednanou pojistnou částku.
V Důvodové zprávě k tomuto uvádí, že ZCR již ve svém stávajícím
znění Směrnici implementuje zcela dostatečně, přičemž za použití
„eurokonformního výkladu“ nelze dospět k jinému závěru, než že jsou
to pojišťovny, kdo je povinen plně pokrýt nároky zákazníků na vrácení
vložených finančních prostředků, a je tedy jejich věcí sjednat pojištění
odpovídajícím způsobem na pojistnou částku, která pro tyto účely bude
fakticky dostačující. Tento postoj MMR je pochopitelný, protože opačný
Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů.
http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=276&CT1=0.
3
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
4
Sněmovní tisk 276/0, novela ZCR.
5
Směrnice Rady č. 90/314/EHS ze dne 13.6.1990, o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy.
1
2
EU Legal News
11
“
Novela počítá
s korektivem absolutní
odpovědnosti pojišťovny
za uspokojení všech
nároků klientů.
výklad by zřejmě odůvodňoval závěr o porušení povinnosti České republiky
zajistit řádnou implementaci Směrnice, což by mohlo vyvolat její přímý
vertikální účinek a umožnit uplatňování nároků poškozených zákazníků
přímo vůči státu.
MMR však přes výše uvedené jedním dechem připouští, že zpřesnění
ustanovení ZCR, upravujících povinné pojištění cestovních kanceláří pro
případ úpadku, které má předložená Novela přinést, je v zájmu jejich
jednoznačného výkladu.
Novela tak předně výslovně uvádí povinnost nejen cestovních kanceláří,
ale i pojišťoven, sjednat pojištění tak, aby v případě úpadku cestovní
kanceláře byly pokryty všechny oprávněné nároky jejích zákazníků.
Minimální limit pojistného plnění (tento nový pojem je pro tento typ pojištění
terminologicky správný na rozdíl od původní pojistné částky) Novela
ponechává ve stávající výši, zároveň však stanoví, že tento limit nesmí být
nižší než 4.000.000,- Kč, resp. 1.000.000,- Kč, podle toho, zda cestovní
kancelář nabízí, organizuje a prodává zájezdy zahrnující námořní
či leteckou dopravu.
Ani pojištění sjednané v souladu s výše uvedenými požadavky však
nebude automaticky znamenat, že se v konkrétním případě bude jednat
o pojištění dostatečné. Pokud okolnosti budou naznačovat, že dohodnutý
limit pojistného plnění nepostačuje k tomu, aby v případě úpadku cestovní
kanceláře bylo zajištěno plné uspokojení všech oprávněných nároků
jejích zákazníků, budou cestovní kanceláře a pojišťovny povinny tento
6
limit odpovídajícím způsobem zvýšit. Je však velice sporné, jak budou
pojišťovny moci této povinnosti dostát, když k této změně (a odpovídající
změně – zvýšení pojistného) bude nutný souhlas cestovní kanceláře.
Jelikož se jedná o tzv. povinné pojištění, je možnost pojišťovny donutit
cestovní kancelář k této změně pohrůžkou ukončení pojistné smlouvy
zřejmě vyloučena; pojišťovny se v těchto případech budou zřejmě muset
obracet na MMR, aby vůči „nespolupracujícím“ cestovním kancelářím
zasáhlo v rámci výkonu dozoru.
Novela přitom počítá s určitým korektivem absolutní odpovědnosti
pojišťovny za uspokojení všech nároků klientů, když zákaz omezení
výplaty pojistného plnění ujednaným limitem vztahuje pouze na případy,
kdy si pojišťovna musela být vědoma (ať již při uzavírání pojistné smlouvy
nebo v průběhu trvání pojištění) skutečnosti, že dohodnutý limit nebude
pro úplné uspokojení nároků zákazníků cestovní kanceláře v případě jejího
úpadku postačovat. Za tímto účelem budou cestovní kanceláře povinny
poskytnout pojišťovnám před uzavřením pojistné smlouvy různé informace
a podklady ohledně své finanční situace a pojišťovny za trvání pojištění
informovat o změnách, které mohou mít za následek změnu pojistného
rizika.
Nově musí být pojištění sjednáno tak, aby nárok na pojistné plnění vznikl
i v případě úmyslného zavinění úpadku. Je tedy reflektován rozsudek
Soudního dvora Evropské unie,6 podle něhož se článek 7 Směrnice
vztahuje i na situace, v nichž je platební neschopnost cestovní kanceláře
způsobena jejím podvodným jednáním. Tuto změnu tedy lze považovat za
ozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 16.2.2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landgericht Hamburg - Německo)
R
- Jürgen Blödel-Pawlik v. HanseMerkur Reiseversicherung AG, C-134/11.
EU Legal News
12
“
Administrativní zátěží
bude katalog nových
notifikačních povinností.
Pavel Němeček
Partner
pozitivní krok k zvýšení transparentnosti ZCR a jednoznačnosti práv
a povinností, které z něj zákazníkům, cestovním kancelářím a pojišťovnám
plynou.
Novela již nepočítá s povinnou spoluúčastí cestovní kanceláře a ujednání
o tom, že cestovní kancelář se bude na pojistném plnění podílet, pouze
připouští s tím, že spoluúčast nebude možné sjednat k tíži zákazníka.
I v případě sjednané spoluúčasti to bude vždy pojišťovna, kdo bude
povinen poskytnout zákazníkovi plnění v souladu se ZCR a zákazník tak
nemůže být ani ohledně části svého nároku odkázán na cestovní kancelář.
Lze tedy předpokládat, že při sjednané spoluúčasti pojišťovny v pojistných
podmínkách, příp. přímo v pojistných smlouvách, budou nadále upravovat
povinnost cestovních kanceláří složit odpovídající částku předem na
k tomu určený zvláštní účet, či splnění jejich povinnosti podílet se na
pojistném plnění zajistí jiným vhodným způsobem.
Zuzana Záhumenská
Advokát
Určitou administrativní zátěž pro pojišťovny bude pravděpodobně
představovat katalog nových notifikačních povinností, obsahující například
povinnost pojišťoven informovat MMR bez zbytečného odkladu o změnách
v pojištění, včetně jeho zániku, resp. hrozícího zániku, v případě prodlení
s placením pojistného, o pojistných událostech a rozsahu poskytnutého
plnění, jakož i o skutečnosti, že pojišťovna v konkrétním případě odmítla
EU Legal News
pojištění podle ZCR s určitou cestovní kanceláří uzavřít, včetně důvodů
tohoto odmítnutí. Účel zejména posledně jmenované povinnosti zatím
není jasný a nevyplývá ani z Důvodové zprávy. Je možné, že se MMR
obává sníženého zájmu pojišťoven uzavírat pojištění podle ZCR za
podmínek, s jejichž zavedením Novela počítá. Otázkou zůstává, jaké
důsledky budou dovozovány v případě, že k tomuto skutečně dojde. Nelze
vyloučit, že zákonodárce bude dříve či později nucen uvažovat o zavedení
alternativních možností zajištění nároků klientů cestovních kanceláří. Po
vzoru německé právní úpravy, z níž mj. vychází nový koncept smlouvy
o zájezdu, jak je upraven v NOZ, se například nabízí umožnit vedle
sjednání povinného pojištění i zajištění zřízením finanční resp. bankovní
záruky.
Bude tedy zajímavé sledovat, zda Novela, pokud bude v navrhovaném
znění přijata, přinese očekávané výsledky a zajistí klientům cestovních
kanceláří všechna práva, jak je předvídá Směrnice, aniž by zároveň
docházelo k neúnosnému zatížení cestovních kanceláří a pojišťoven.
Novelu v současné době projednává Poslanecká sněmovna; dne
29. 10. 2014 byla po prvním čtení přikázána k projednání Hospodářskému
výboru a Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Předpokládaným
dnem nabytí účinnosti je podle neoficiálních informací březen 2015.
13
“
Nový předpis
se nepodaří přijmout
dříve než na konci
roku 2015.
Obecné nařízení o ochraně
osobních údajů – tři roky příprav?
Skutečně, v lednu tomu budou už tři roky, co Evropská komise přišla
s návrhem nařízení, které mělo posunout ochranu osobních údajů
v Evropské unii k větší jednotnosti pravidel, ale dle některých také
k (možná) nezamýšleným důsledkům spojeným s větší administrativou,
přísnějšími principy ochrany soukromí, vyššími pokutami a širší pravomocí
Evropské komise vydávat prováděcí předpisy.
Zatímco se na poli Evropského parlamentu i Rady rozhořely vášnivé
diskuse, čas plynul dále a už nyní je zřejmé, že nový předpis se nepodaří
přijmout dříve než na konci roku 2015 (přestože Evropská komise má
ambici dosáhnout shody již na jaře). V tuto chvíli lze za nejkritičtější
místa návrhu nařízení označit (i) koncept „one-stop shop,“ jehož cílem
bylo usnadnit registraci zpracování osobních údajů stanovením jediného
příslušného dozorového úřadu v rámci EU a (ii) údajně nové právo
EU Legal News
původně označované za „právo být zapomenut“, jehož existenci však
mezitím Soudní dvůr Evropské unie dovodil i na základě stávající směrnice
o ochraně osobních údajů z roku 1995. Debaty o zajištění evropského
standardu ochrany soukromí při exportu dat mimo EU byly mezitím
také významně ovlivněny špionážními aférami, byť alespoň zde se zdá,
že by mohl převládnout pragmatický obchodní prvek spojený zejména
s tradičním transatlantickým partnerstvím.
Prozatím bezvýsledné přípravy nového předpisu mají však přímé
dopady na stávající aplikační praxi – dosud opomíjená témata se vlivem
vyššího zájmu politiků o téma ochrany osobních údajů otevírají i ve
vztahu k platným normám. Dozorové úřady tak upravují svá dosavadní
stanoviska a všímají si nových jevů. Ostatně hned dva okolní státy (Polsko
a Slovensko) v nedávné době novelizovaly vlastní předpisy o ochraně
14
osobních údajů, aby reagovaly na současné trendy. Uvidíme, jaký vliv
bude mít na český poklid probíhající celoevropská analýza národních
implementací e-Privacy směrnice (č. 2002/58/ES ve znění směrnice
č. 2009/136/ES), která by měla logicky shledat zdejší transpozici týkající
se cookies nedostatečnou – zejména pokud jde o vyžadovaný tzv.
opt-in princip, tj. že s používáním cookies musí každý uživatel souhlasit.
Zatímco ve Velké Británii jsou provozovatelé webových stránek pokutováni
při nedodržení tohoto principu, v ČR je situace přinejmenším nejasná,
avšak zcela jistě regulátorem opomíjená. To však nebrání nadnárodním
společnostem přijímat panevropská opatření, která de facto dodržují
Robert Nešpůrek
Partner
přísnější principy vynucované těmi státy, které směrnici implementovaly
správně – doufejme, že nikoliv k vlastní škodě v prostředí, kde čistě
lokální společnosti mohou jako konkurenční výhodu využívat neexistenci
obdobných pravidel.
Jak je vidět, i bez nového nařízení je svět ochrany osobních údajů stále
rušnější a ať už bude nařízení účinné za dva roky nebo pět let, už nyní se
ukazuje, že mnoho klíčových hráčů se na změny poctivě připravuje aspoň
tak, že se snaží dosáhnout optimálního souladu s dnešními pravidly, neboť
pak bude přechod na nová pravidla zcela jistě méně bolestivější.
Richard Otevřel
Senior advokát
EU Legal News
15
“
Komise uložila výrobcům
ložisek pokutu ve výši
téměř 1 mld. Eur.
Aktuality ze světa soutěžního práva
Reakvizice částí podniku prodaného společností
Outokumpu společností ThyssenKrupp (12. 2. 2014)1
Dohoda o rozdělení trhu mezi hlavními evropskými
spotovými trhy s elektřinou (5. 3. 2014)2
ThyssenKrupp prodal v roce 2012 společnosti Outokumpu společnost
Inoxum. Komise tuto akvizici povolila s tím, že Outokumpu musí část
podniku Inoxum prodat, protože jinak bude její podíl na území EHP na
trhu produktů z válcované oceli za studena překračovat hranici 50 %.
Touto částí podniku Inoxum byl závod Acciai Speciali Terni a VDM.
Outokumpu se nedařilo dlouhou dobu tuto část podniku prodat, a tak
Komisi opakovaně žádala o prodloužení lhůty, což Komise učinila s tím,
že Outokumpu musí přijmout taková opatření, aby nebyla ohrožena
hospodářská životaschopnost Acciai a VDM. Outokumpu se nakonec
dohodla s ThyssenKrupp na tom, že tato Acciai a VDM odkoupí zpět spolu
s dalším majetkem, současně však ThyssenKrupp prodala svůj skoro 30%
podíl v Outokumpu a souhlasila s přetrháním jakýchkoli relevantních vazeb
s Outokumpu.
Komise uložila pokutu v celkové výši 5,9 mil. EUR dvěma hlavním
evropským spotovým trhům s elektřinou, EPEX Spot („EPEX“) a Nord
Pool Spot („NPS“) za zakázanou dohodu o rozdělení trhu v letech 2011
a 2012. Předmětem dohody byl závazek obou spotových trhů s elektřinou,
že spolu nebudou v rámci EHP soutěžit, pokud jde o služby týkající
se obchodu s elektřinou. Zajímavostí je, že k uzavření dohody došlo
v rámci diskuzí iniciovaných Komisí stran zřízení jednotného evropského
energetického trhu. V rámci rozhovorů o možném společném konceptu
technických systémů pro přeshraniční obchod s elektřinou se EPEX a NPS
současně dohodly, že nebudou spolu soutěžit a že si mezi sebou rozdělí
jednotlivé evropské oblasti. Komise dospěla k závěru, že tyto dohody jdou
nad rámec účelu spolupráce týkající se vytvoření jednotného evropského
energetického trhu. Pokuta byla snížena o 10 % na základě narovnání.
I přesto, že se jednalo o reakvizici, musela být tato transakce Komisí nově
schválena. Komise se proto zabývala otázkou dopadů transakce na soutěž.
Dospěla k závěru, že přes relativně vyšší tržní podíl je na dotčených trzích
dostatečný počet dalších velkých hráčů a bariéry vstupu na tyto trhy jsou
nízké. Navíc většina zákazníků potvrdila, že je pro ně jednoduché přejít
k jinému dodavateli. Z tohoto důvodu Komise reakvizici povolila.
Komise uložila výrobcům ložisek pokutu ve výši téměř
1 mld. EUR (19. 3. 2014)3
Komise uložila evropským a japonským výrobcům ložisek pokutu v celkové
výši téměř 1 mld. EUR za kartelovou dohodu, v rámci které došlo ke
slaďování cenové politiky a výměně citlivých obchodních informaci.
http://ec.europa.eu/competition/mergers/cases/decisions/m7138_20140212_20310_3528780_EN.pdf.
http://europa.eu/rapid/press-release_IP-14-215_en.htm.
3
http://europa.eu/rapid/press-release_IP-14-280_en.htm.
1
2
EU Legal News
16
“
Slevy za exkluzivitu
představují zneužití
dominantního postavení,
pokud jejich poskytování
není objektivně
odůvodněno.
Valivá ložiska, jichž se dotčená dohoda týkala, patří k produktům, které je
třeba pro každého zákazníka specificky upravit. Zákazníci tak pravidelně
rozesílali výrobcům ložisek žádosti o cenové nabídky několik měsíců až
rok dopředu. Současně od výrobců požadovali roční slevy. Rozhodnutí
bylo vydáno v rámci širšího šetření Komise v oblasti součástek do
motorových vozidel.
Komise pokutovala výrobce vysokonapěťových kabelů
(2. 4. 2014)4
Komise uložila 11 výrobcům vysokonapěťových podmořských
a podzemních kabelů za jejich účast na kartelové dohodě pokutu ve výši
302 milionů EUR. Nejvyšší pokuta byla uložena společnostem Prysmian
a Nexans, a to ve výši 104, resp. 70 milionů EUR.
Tribunál potvrdil pokutu ve výši 1,06 mld. EUR uloženou
společnosti Intel za zneužití jejího dominantního
postavení (12. 6. 2014)5
Rozhodnutím ze dne 13. 5. 2009 uložila Komise americkému výrobci
mikroprocesorů, společnosti Intel, pokutu ve výši 1,06 mld. EUR, protože
zneužil své dominantní postavení na trhu s centrálními procesními
jednotkami („Procesory“) x86. Komise rovněž společnosti Intel nařídila,
aby toto protiprávní jednání okamžitě ukončila, pokud tak již neučinila.
Společnost Intel podala proti rozhodnutí Komise žalobu. Navrhovala
zrušení tohoto rozhodnutí nebo přinejmenším podstatné snížení pokuty.
Rozsudkem z 12. 6. 2014 Tribunál žalobu společnosti Intel zamítl
a rozhodnutí Komise potvrdil.
Tribunál zejména konstatoval, že slevy poskytnuté společnostem Dell, HP,
NEC a Lenovo jsou slevy za exkluzivitu. Takové slevy jsou podle Tribunálu,
pokud jsou poskytovány podnikem v dominantním postavení, neslučitelné
se soutěžním právem. Nevycházejí totiž – až na výjimečné okolnosti
– z hospodářských plnění, která by takovou finanční výhodu odůvodňovala.
Tento typ slev představuje podle Tribunálu zneužití dominantního
postavení, pokud neexistuje objektivní odůvodnění jejich poskytování.
Slevy za exkluzivitu poskytované podnikem v dominantním postavení
mohou podle Tribunálu ze své podstaty omezit hospodářskou soutěž
a vyloučit konkurenty z trhu.
Komise pokutovala farmaceutické společnosti částkou
přesahující 400 mil EUR (9. 7. 2014)6
Komise uložila šesti farmaceutickým společnostem, konkrétně společnosti
Servier, dále společnostem Niche/Unichem, Matrix (v současnosti Mylan),
Teva, Krka a Lupin, pokutu v celkové výši 427,7 mil EUR. Společnosti
využily svého tržního postavení a uzavřely mezi sebou dohodu, která se
týkala léku k léčbě kardiovaskulárních onemocnění - perindoprilu. Pomocí
patentových dohod a taktických nákupů technologií dotčené společnosti
omezovaly další konkurenty na trhu a fakticky zabránily vstupu levnějších
alternativ perindoprilu na trh.
Soudní dvůr Evropské unie potvrdil rozhodnutí Komise
ve věci margin squeeze na trhu širokopásmového
připojení k internetu (10. 7. 2014)7
Komise v červenci 2007 uložila pokutu přesahující 150 mil EUR
společnostem Telefónica a Telefónica España za zneužití dominantního
http://europa.eu/rapid/press-release_IP-14-358_en.htm.
http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf;jsessionid=9ea7d2dc30d5e828a177867747b296e1b6ce277f0182.e34KaxiLc3qMb40Rch0SaxuNbN10
?text=&docid=153543&pageIndex=0&doclang=EN&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=428175.
6
http://europa.eu/rapid/press-release_IP-14-799_en.htm.
4
5
EU Legal News
17
“
Mnohostranně sjednané
mezibankovní poplatky
uplatňované MasterCard
představovaly porušení
práva hospodářské
soutěže.
postavení formou stlačování marží na trhu širokopásmového připojení
k internetu. Toto jednání trvalo od září 2001 do listopadu 2006. Komise
zjistila, že rozpětí mezi cenami, které zmíněné společnosti účtovaly
ve Španělsku svým konkurentům při velkoobchodním poskytování
vysokorychlostního přístupu k internetu, a maloobchodními cenami, které
účtovaly konečným uživatelům, nebyly dostatečné k tomu, aby mohli
konkurenti Telefónice konkurovat. Tribunál potvrdil rozhodnutí Komise.
Společnosti se proti rozsudku odvolaly. SDEU zamítl odvolání a potvrdil
předcházející rozhodnutí Komise i Tribunálu.
Komise pokutovala výrobce čipů částkou 138 mil. EUR
(3. 9. 2014)8
Komise uložila společnostem Infineon, Philips, Samsung and Renesas
pokutu v celkové výši 138 mil EUR za uzavření několika dvoustranných
dohod, které spočívaly ve sdílení citlivých obchodních informací. Uvedené
společnosti si vyměňovaly informace ohledně trhu s čipy, které jsou
používány v bankovních kartách, pasech nebo v SIM kartách. Komise
v rámci svého šetření prokázala, že si dotčené společnosti předávaly
informace týkající se způsobu stanovení ceny svých produktů, informace
o svých zákaznících a o jejich chování, o své výrobní kapacitě a rovněž
i o svých budoucích obchodních plánech a strategiích. Tyto informace byly
mezi společnostmi vyměňovány v letech 2003 až 2005. Komise se o této
kartelové dohodě dozvěděla na základě žádosti o leniency, kterou podala
společnost Renesas, které byla následně pokuta odpuštěna. Samsung se
rozhodl s Komisí v rámci vyšetřování spolupracovat a nakonec mu byla
pokuta snížena o 30 %.
Komise povolila spojení dodavatelů cementu (9. 9. 2014)9
Po důkladném a téměř rok trvajícím vyšetřování schválila Komise akvizici
španělské divize švýcarské skupiny Holcim jejím mexickým konkurentem
Cemex. Společnosti Cemex i Holcim působí na trhu výroby cementu
a jiného stavebního materiálu. Komisí posuzovaná transakce se týkala
aktiv Holcimu zahrnující španělské továrny a lomy sloužící k výrobě
cementu, kameniva, betonu a malty. Po zhodnocení situace na trhu ve
východním a středním Španělsku Komise dospěla k závěru, že spojení
nepovede k ohrožení hospodářské soutěže, jelikož nový subjekt bude
i nadále čelit dostatečné konkurenci na dotčených relevantních trzích.
SDEU potvrdil, že mnohostranně sjednané
mezibankovní dispozitivní poplatky uplatňované
systémem MasterCard jsou v rozporu s pravidly
soutěžního práva (11. 9. 2014)10
Rozhodnutím ze dne 19. 12. 2007 Komise deklarovala, že mnohostranně
sjednané mezibankovní poplatky („CMI“) uplatňované v systému plateb
prováděných prostřednictvím karet MasterCard představují porušení
práva hospodářské soutěže. CMI odpovídají zlomku ceny transakce
platební kartou, který si ponechává banka vydávající tuto kartu. Náklady
http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=154824&pageIndex=0&doclang=CS&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=724893.
http://www.mlex.com/EU//Content.aspx?ID=583507.
9
http://europa.eu/rapid/press-release_IP-14-985_en.htm.
10
http://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?pro=&nat=or&oqp=&dates=&lg=&language=cs&jur=C%2CT%2CF&cit=none%2CC%2CCJ%2CR%2C2008E%2C%
2C%2C%2C%2C%2C%2C%2C%2C%2Ctrue%2Cfalse%2Cfalse&num=C-382%2F12P&td=%3BALL&pcs=Oor&avg=&page=1&mat=or&jge=&for=&c
id=78072.
7
8
EU Legal News
18
“
Robert Neruda
Partner
Pro provedení
místního šetření
není nutné předchozí
povolení soudu.
Lenka Gachová
Advokátka
na CMI se přenášejí na obchodníky v obecnějším rámci poplatků, jež
jsou jim účtovány za používání platebních karet finanční institucí, která
spravuje jejich transakce. Komise rozhodla, že CMI vedly ke stanovení
spodní hranice poplatků účtovaných obchodníkům, a tudíž představovaly
omezení cenové hospodářské soutěže. Komise kromě toho uvedla, že
nebylo prokázáno, že CMI mohly být zdrojem nárůstu efektivnosti, což by
mohlo ospravedlňovat jejich omezující účinky na hospodářskou soutěž.
Komise vycházející z těchto závěrů uložila platební organizaci MasterCard
a společnostem, které ji zastupují (MasterCard Inc a jejím dceřiným
společnostem MasterCard Europe a MasterCard International Inc), aby
protiprávní jednání ukončily a ve lhůtě šesti měsíců formálně zrušily
CMI. Rozsudkem ze dne 24. 12. 2012 Tribunál zamítl žalobu podanou
MasterCard a potvrdil rozhodnutí Komise. MasterCard podala proto
kasační opravný prostředek k SDEU s cílem dosáhnout zrušení rozsudku
Tribunálu.
SDEU ve věci rozhodl dne 11. 9. 2014, přičemž kasační opravný prostředek
podaný MasterCard zamítl a rozsudek Tribunálu potvrdil. SDEU především
potvrdil, že MasterCard lze považovat za sdružení podniků. SDEU
potvrdil, že při přijímání rozhodnutí ohledně CMI dotyčné podniky
zamýšlejí, anebo přinejmenším akceptují koordinaci svého chování na
trhu prostřednictvím zmíněných rozhodnutí, jakož i skutečnost, že jejich
kolektivní zájmy jsou shodné se zájmy, které jsou zohledňovány při
přijímání těchto rozhodnutí, tím spíše, že několik let sledovaly stejný cíl
11
společné regulace trhu v rámci téže organizace, třebaže
v různých formách.
Dawn Raid ÚOHS před ESLP (2. 10. 2014)11
Společnost DELTA PEKÁRNY si u Evropského soudu pro lidská práva
stěžovala na místní šetření provedené ÚOHS ve věci Kartelu pekařů.
Společnost si stěžovala na nezákonnost místního šetření, neboť chybělo
předchozí povolení soudu. A dále si stěžovala na skutečnost, že ji byla
udělena pořádková pokuta, když výkonný ředitel DELTA PEKÁREN odešel
z místa i s notebookem a navíc pracovníkům ÚOHS odňal některé převzaté
dokumenty.
ESLP sice konstatoval (a odsoudil ČR), že místní šetření v daném případě
bylo v rozporu s čl. 8 EÚLP (právo na respektování soukromého života).
ESLP ovšem dodal, že v obecné rovině není pro provedení místního
šetření předchozí povolení soudu nutné; musí však být zaručena
dostatečná ex post soudní kontrola, a to včetně zákonnosti průběhu
místního šetření.
Pokud jde o pokutu, stížnost na její udělení ESLP zamítl s tím, že byla
udělena na základě zákona, ve kterém není stanoveno, že pokutu nelze
uložit v případě, že se účastník řízení brání odkazem na soukromou
povahu dokumentu.
ttp://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/Pages/search.aspx#{“respondent”:[“CZE”],”documentcollectionid2”:[“GRANDCHAMBER”,”CHAMBER”],”item
h
id”:[“001-147075”]}.
EU Legal News
19
Náš tým
170 právníků
500 spolupracovníků
Naši klienti
1000 klientů
70 největších světových společností z Fortune 500
40 společností z Czech Top 100
7 společností z Czech Top 10
Mezinárodní spolupráce
Součást tří prestižních mezinárodních právnických sítí
Know-how 30 tisíc právníků z celého světa
Zastoupení ve více než 160 zemích světa
PRAHA
BRNO
Florentinum, Recepce A
Hilleho 1843/6
Na Florenci 2116/15
602 00 Brno
110 00 Praha 1 – Nové Město
Tel.: + 420 545 423 420
Tel.: + 420 255 000 111
Fax: + 420 545 423 421
Fax: + 420 255 000 110
[email protected]
[email protected]
www.havelholasek.cz
www.havelholasek.cz
OSTRAVA
BRATISLAVA
Poděbradova 2738/16
Apollo Business Center II, blok H
702 00 Ostrava
Mlynské Nivy 49
Tel.: + 420 596 110 300
821 09 Bratislava 1
Fax.:+ 420 596 110 420
Tel.: + 421 232 113 900
[email protected]
Fax.: + 421 232 113 901
www.havelholasek.cz
[email protected]
www.havelholasek.sk