Červen 2010 - Základní škola a mateřská škola Krouna

Transkript

2
Školní krounský občasník
červen/2010
Zprávy z ředitelny
I když vám to možná nepřijde, než jsme
se stačili pořádně rozkoukat, je tu opět konec
školního roku a s ním i závěrečné vysvědčení.
Pro někoho bude okamžikem odměny za
celoroční úsilí a píli, pro jiného možná
zklamáním. Přál bych si, aby těch druhých
bylo co nejméně. Ale i ve škole platí, že „bez
práce nejsou koláče“. A i když výsledky
nebudou přesně podle vašich představ, máte
všichni možnost to příští rok napravit. Jde to! Škola může na cestě k vědění pouze
vést a pomáhat. Chtít a učit se však musíte sami, a to bohužel některým z vás chybí.
Vycházejícím žákům přeji na nových školách i v celém dalším životě vše
nej… a věřím, že budou mít příležitost posoudit, jak je krounská škola na džungli
jménem svět připravila, a také šířit dobré jméno naší školy i obce.
Poděkovat bych chtěl zaměstnancům školy (pedagogům, provozním
zaměstnancům, kuchařkám) za práci odváděnou po celý rok, většině žáků za snahu
a ochotu učit se, pomáhat a tvořit příjemnou atmosféru školy a všem, kteří šířili
dobré jméno naší školy (hasiči, Dividlo, Škrob, účastníci soutěží atd.), za
reprezentaci školy i obce.
Na přelomu května a června proběhly školní výlety. Vždy mě naplní radostí
zjištění, že naši žáci, byť je každou chvilku za něco peskujeme, patří ve srovnání
s jinými školami k těm hodnějším a slušnějším. A když jeden z deváťáků na výletě
bez jakéhokoliv „postrkování“ pustil ve vlaku sednout staršího člověka (a celému
vagónu z toho „spadla čelist“, protože z dalších dvou škol se nezvedl nikdo –
dokonce ani mladé paní učitelky ne), nadýmal jsem se pýchou.
Od září 2010 by k žádným výrazným změnám v organizaci výuky nemělo
dojít. Rozvrhy hodin a další informace se na webu objeví během srpna (odpolední
vyučování pro pátou, osmou a devátou třídu ale určitě zůstane ve čtvrtek). Sledujte
proto i během léta webové stránky školy.
Těšit se na vás všechny budeme ve škole opět v úterý 1. září 2010. A hlavně,
děti, buďte během prázdnin moc opatrné - na silnicích, při hrách, při koupání atd.
Zdraví a život je to nejcennější, co máte.
Červen 2010
Mgr. Josef Kyncl, ředitel školy
3
červen/2010
Bleskáč (naše interview)
V úterý 30. března se redaktoři Škrobu vypravili do Prahy, kde se setkali
s fotbalistou Sparty Praha Lukášem Hejdou, který jim přislíbil rozhovor. Setkání
proběhlo v příjemné atmosféře. V rozhovoru se členové redakce dozvěděli mnoho
zajímavých informací z Lukášovy fotbalové kariéry, z jeho působení v jednotlivých
fotbalových klubech, o jeho vztahu k současnému působišti, klubu Sparta Praha, a
také o tom, jak se vrcholový hráč dívá na řádění takzvaných fotbalových fanoušků.
D. Nováková při rozhovoru s l. Hejdou
Od kolika let hrajete fotbal a co Vás
k němu přivedlo?
Fotbal hraji od šesti let a přivedli mě
k němu rodiče.
Bylo Vaším snem, když jste byl malý,
stát se fotbalistou?
To si přesně nepamatuji. Spíše jsem
chtěl být sportovním komentátorem.
Ale nakonec se to seběhlo tak, že jsem
fotbalistou.
Kterému týmu jste v dětském věku
fandil?
Z českých týmů jsem v dětství fandil
Spartě, i když jsem nastoupil do
Baníku. Co se týká zahraničních klubů,
stal jsem se fanouškem Manchesteru
United a momentálně fandím londýnské
Chelsee.
V jakých týmech jste hrál?
Začal jsem v Bílovci, kde jsem
působil zhruba pět let, potom jsem
přestoupil do Baníku a z Baníku jsem
odešel do Sparty, kde momentálně
hraju.
Jak dlouho hrajete za Spartu Praha a
proč jste přestoupil?
Ve Spartě hraji asi třetím rokem.
Přestoupil jsem po tom, co jsem se
nedohodl s Baníkem ohledně smlouvy.
A druhým důvodem bylo, že jsem chtěl
zkusit jiné angažmá. Měl jsem možnost
hrát i v zahraničí, ale vybral jsem si
Spartu.
Jak často trénujete? Kolik hodin
denně?
To záleží na počtu zápasů. Když
hrajeme během týdne hodně utkání,
trénujeme málo (tak hodinu denně), ale
když máme v týdnu pouze jeden zápas,
trénujeme pětkrát týdně a jednou
dvoufázově, takže dvě až dvě a půl
hodiny a někdy i víc.
Jak probíhá trénink?
Začneme základním rozcvičením,
potom jsou většinou na řadě přihrávky,
následně nám trenér zařadí nějaké
standardní situace a na konci tréninku si
většinou zahrajeme fotbal mezi sebou.
Na jakém postu byste chtěl hrát,
kdybyste si mohl vybrat?
Vždycky jsem hrál střední zálohu.
Momentálně nastupuji jako stoper a řekl
bych, že mi to stoprocentně vyhovuje.
Myslím si, že stoper je pro mě ideální.
Vedete si statistiku, kolik jste již dal
gólů?
Kdysi jsem si statistiku vedl, jelikož
jsem působil jako útočník nebo
záložník. Nyní jsem v obraně, takže
gólů moc nedávám, a proto jsem si ji už
přestal vést.
Utrpěl jste při fotbalu nějaké vážnější
zranění?
Momentálně mám výron kotníku a
docela dost trpím, protože je to už asi
můj pátý výron. Nejvážnější bylo
zranění nohy, když mi museli tahat
vodu z kolena. Jinak jsem žádné
vážnější zranění neměl.
D. Bělský a L. Hejda
Komu byste fandil, kdybyste nebyl ve
Spartě?
To je těžká otázka. Spartě jsem
fandil už odmala. Takže bych byl jejím
fanouškem asi tak či tak.
Baví Vás i jiný sport než fotbal?
Rád si zahraju tenis, hokej, nohejbal,
florbal. Co se týká sportů, mám jich rád
hodně.
Jaký je Váš životní a profesní cíl?
4
červen/2010
Samozřejmě bych to chtěl ve fotbale
dotáhnout co nejdále. Mým snem je hrát
v zahraničí.
Byl jste na stáži v Readingu. Jak se
Vám tam líbilo?
Musím říci, že oproti České
republice je to veliký rozdíl, co se týče
peněz nebo třeba zázemí hráčů. Takže
musím konstatovat, že je to z hlediska
fotbalu úplně jiný svět.
Chtěl byste reprezentovat Českou
republiku?
Prošel jsem všemi kategoriemi
reprezentace. Teď jsme vlastně s
„devatenáctkou“
nepostoupili
na
mistrovství Evropy. „Dvacítka“ se
zrušila a nyní jsem byl povolán do
„jednadvacítky“.
Jestli
se
tam
probojuju, to teď záleží na mně.
Jak se vy jako fotbalisté díváte na
řádění fotbalových fanoušků?
Určitě se nám to nelíbí. Tito lidé
nemají s fotbalovými fanoušky nic
společného. Ať už dochází k těmto
konfliktům na stadionu nebo mimo něj,
měli by tito takzvaní fanoušci dostávat
velké pokuty nebo zákazy vstupu na
stadion. V Anglii už to takto funguje, u
nás bohužel ne.
Připravili redaktoři Škrobu
ZE ŽIVOTA ŠKOLY
V úterý 30. března ráno jsme se skoro všichni redaktoři Škrobu vydali
vlakem do Prahy, kam jsme dorazili v 10:20 hodin. Z hlavního nádraží až na
5
červen/2010
Václavské náměstí nám musely stačit naše nohy. U sochy svatého Václava
nám dal pan učitel menší rozchod na oběd, který trval přibližně hodinu. Po
návratu z oběda jsme šli k zastávce metra Anděl. Cestou nám pan učitel
ukázal nějaké památky. Poté následoval předem domluvený rozhovor se
sparťanským fotbalistou Lukášem Hejdou. Dozvěděli jsme se o něm mnoho
zajímavých věcí. Při rozhovoru nás také přišel navštívit opilý bezdomovec,
který po nás stále něco chtěl.
Po rozhovoru jsme od Lukáše Hejdy dostali kartičky s podpisem, a kdo
chtěl, mohl se s ním i vyfotit. Rozloučili jsme se a šli na metro, které nás
dovezlo skoro až k hlavnímu nádraží. Odjezd z Prahy byl v 14:10 hodin a
domů jsme přijeli kolem páté hodiny večer. Bylo hezké počasí a celý den se
dobře vyvedl.
Michaela Sklenářová
Ve čtvrtek 6. května naše třída společně s osmáky vyrazila do
Heřmanova Městce do firmy BELLAZI company LTD, spol. s r.o., kde se
vyrábí kompletní vybavení pro kadeřnické, nehtové a kosmetické
salony. Abychom tuto exkurzi mohli vůbec podniknout, museli jsme
nejprve vypracovat slohové práce na zadaná témata a vyrobit několik
výrobků. Jednalo se totiž o jakýsi projekt Pardubického kraje, který
naši exkurzi financoval.
Ve firmě jsme mohli vidět spoustu velkých a dost výkonných strojů,
které usnadňovaly práci dělníkům. Dozvěděli jsme se také, jak se
vyrábějí různá křesla do kosmetických salónů nebo jak se balí všelijaké
přípravky pro tyto salóny. Některé mé spolužačky si koupili i laky na
nehty, takže sami vidíte, že jsme navštívili firmu se širokou škálou
výrobků.
Exkurze se povedla a stala se příjemným zpestřením školního
týdne. Mám pocit, že se všem líbila.
Aneta Švandová
Šestá třída v Pardubicích
1. června jsme vyjeli v 7:05 hodin z krounského nádraží. Za chvíli jsme
byli ve Žďárci u Skutče a přestupovali jsme na vlak do Pardubic. Paní
6
červen/2010
učitelka nám vykládala o historii pardubických budov. Také jsme se šli
podívat na Zelenou bránu, a když jsme ji měli sejít, někteří z nás se báli
slézt dolů.
Potom jsme dorazili do Afi Palace, kde jsme dostali rozchod. Když
jsme se opět sešli, věnovala nám paní učitelka a její dcera nanuky. Potom
někteří z nás začali jezdit výtahem sem a tam a náhodou sjeli na parkoviště
a nechtěl jim přijet výtah. Následovala chvíle rozčílení a očekávání, ale za
chvilinku se výtah vrátil zpátky dolů.
Šli jsme se také podívat před zámek a k muzeu, kde jsme odpočívali,
protože někteří z nás byli unavení. Několik spolužáků krmilo pávy, kteří se
tam procházeli. Po prohlídce muzea jsme ve dvojicích vyplňovali test o
letadlech a ti, kteří vyhráli, si mohli zalétat s letadlem na dálkové ovládání.
Pak už následovala cesta na vlak, který za chvíli přijel, a my jeli zpátky
domů. Když jsme přijeli do Ždárce u Skutče, dozvěděli jsme se, že vlak
bude mít deset minut zpoždění, takže jsme se domů vrátili o trochu déle.
Na některé děti už čekali rodiče. Výlet se nám velmi líbil.
Monika Novotná
Sedmička v Telči a okolí
Ve
čtvrtek
27.
května jsme se sešli
v Hlinsku na vlakovém
nádraží,
kde
jsme
nastoupili do vlaku a jeli
asi dvě hodiny do Hodic.
Z Hodic jsme putovali
pěšky 6 kilometrů na
hrad Roštejn, ve kterém
nás čekala prohlídka a
krátký odpočinek. Také
jsme využili příležitosti a
vyfotili
jsme
se
u
kulatého
kamenného
Výlet 7. třídy
stolu. Poté jsme se
vydali
do
kempu
Velkopařezitý. Cestou jsme potkali několik kaluží, a tak na nás nezůstala ani
nitka suchá.
V kempu jsme měli zamluvené chatky, do kterých jsme se hned po
příchodu nastěhovali. V každé chatce byla sprcha a záchod. Hodinu jsme měli
na zabydlení a to nám bohatě stačilo i na usušení oblečení i prozkoumání okolí.
Po vydatné večeři jsme se vydali na Javořici. Byl to dlouhý a perný den, ale
7
červen/2010
když nám pan učitel oznámil, že máme jít spát, nikomu z nás se nechtělo. Po
nějaké době jsme přece jenom usnuli.
Než jsme se však nadáli, bylo tu ráno a s ním další pochod. Šlo se nám
dobře, protože jsme šli převážně po silnici. 11 kilometrů jsme zdolali jako nic a
najednou se před námi rozprostřela Telč v celé své kráse. Protože jsme přišli
na zámek dřív, než se očekávalo, museli jsme chvíli počkat, dokud se vše
nedomluví. V 10:15 hodin se nás ujala paní průvodkyně a začala nám vykládat
historii zámku a další zajímavá fakta. Po prohlídce jsme měli dvouhodinový
rozchod po náměstí. Dali jsme si oběd, koupili si něco malého na památku a šli
jsme na nádraží. Na nádraží jsme čekali další hodinu, a protože nás bolely
nohy, nikam jsme se už nevydali. Vlak jel přesně a my jsme úspěšně dorazili až
do Rozsochatce, kde nás zdrželo auto v kolejích. Nakonec jsme přece jenom
domů dojeli. Sice vyčerpaní, ale celí.
Iveta Sodomková
Osmá třída na Pálavě
Je 26. 5. 2010 a naše
třída odjíždí na výlet. Už
v 6 hodin a 30 minut se
scházíme
na
vlakové
zastávce v Krouně.
Poprvé zastavujeme
ve Svitavách, zde rychle
přesedáme na rychlík a
jedeme přímo do Brna na
hlavní nádraží, kde si
dáváme rozchod na malé
občerstvení.
Z Brna
Osmička na Pálavě (P. Hainc a M. Filipi)
jedeme rovnou do Popic,
odkud putujeme pěšky přes kopec do Strachotína.
Ve Strachotíně jsme chvíli čekali před domem, než nám přišla
odemknout dveře milá paní správcová. Jakmile jsme se ubytovali a
chvíli si odpočinuli, vyrazili jsme přes vodní nádrž Nové Mlýny do
překrásného muzea v Dolních Věstonicích. Cestou zpět jsme museli
spěchat, abychom stihli ne moc dobrou večeři.
Druhý den ráno po snídani jsme jeli autobusem do Valtic. Zde jsme
si na zámku prohlédli velkou expozici. Paní průvodkyně nám vyprávěla
o zdejších majitelích, o tom, jak zde šlechtici bydleli, a popisovala
nástěnné malby a obrazy. Při zpáteční cestě jsme se zastavili
v Mikulově. Zde jsme si zašli na oběd a vyšlapali nahoru na Sv. Kopeček,
odkud byl přenádherný rozhled na zdejší krásnou krajinu, a dokonce až
8
červen/2010
do Rakouska. Na ubytovnu jsme přišli celkem zhuntovaní a celí
zadýchaní po celodenním chození. Na fotbal a další hry jsme ale
nějakou tu energii ještě našli.
Nastal třetí a zároveň poslední den. V pátek ráno jsme si museli
rychle sbalit všechny věci, uklidit ubytovnu a svléct postele. Po snídani
jsme vyrazili na autobusovou zastávku, kde jsme po chvíli čekání
nastoupili do autobusu a frčeli na zámek Lednice. Po okruhu Knížecí
apartmány nás provedla milá a usměvavá paní průvodkyně. Po
absolvování prohlídky jsme si mohli zajít na minaret, svézt se
parníčkem, jít do krásného skleníku, do akvária nebo si jen prostě
sednout do parku nebo k rybníku a obdivovat tu krásu.
Cestou domů už polovině z nás klimbala hlava únavou a
vyčerpáním z celkem náročného výletu. Domů jsme si přivezli nejen
suvenýry, ale i spoustu nových zážitků a poznatků.
Ondřej Bouška
Devítka - Náchodsko
Ve dnech 25. - 27. 5.
2010 nás čekal náš poslední
školní výlet. Cílem byly
Česká Skalice, Ratibořice,
Náchod, Adršpach a Teplice
nad Metují.
25. 5. jsme se měli
v 6:55 hodin sejít na vlakové
zastávce v Krouně. Někteří
mí
spolužáci
využili
nepřítomnosti pedagogů a
ještě stihli ranní cigaretku.
Když všichni dorazili na
zastávku, čekali jsme na
příjezd vlaku. Tím jsme se
přes Žďárec u Skutče,
Rosice nad Labem a Hradec
Králové dostali do České
Skalice. Tam jsme navštívili
Výlet
Barunčinu školu, kde jsme
devítky
mohli vidět, jak to ve škole
dříve vypadalo, jak probíhalo vyučování a jak se děti bavily o
přestávkách. V České Skalici jsme též viděli pomník věnovaný
Boženě Němcové.
9
červen/2010
Dále jsme pokračovali Babiččiným údolím k ratibořickému
zámku, který jsme si prohlédli jen zvenku, a pak ke Starému Bělidlu
a Viktorčinu splavu. Tam jsme si chvíli odpočali, zájemci se mohli
nechat vyfotit s panem ředitelem a vyrazili jsme pěšky přes
Rýzmburk, Třtice a Studnici do Starkoče. Cestou už většina
nemohla, navíc jsme všichni měli příšerně těžké batohy. Pan ředitel
navrhoval, že ti, kteří už dále nechtějí jít, mohou zůstat na hřbitově
ve Studnici, před nímž jsme si udělali malou přestávku. Ve Starkoči
jsme došli na nádraží, odkud jsme vlakem cestovali do Náchoda.
Poté, co jsme dorazili na místo, jsme chvátali na večeři. O jídle, které
jsme tam dostali, bych raději pomlčela. Myslím, že to nechutnalo
nikomu. Po večeři jsme vyrazili do kempu. Tam jsme si rozdělili
chatky, vybalili jsme si věci atd. V chatkách bylo vlhko, zima a
konkrétně ta naše byla plná pavouků a dalšího hmyzu. Ale jinak to
celkem šlo. Večer jsme strávili masírováním bolavých zad, ramen a
chodidel.
Druhý den jsme vstávali okolo 7:15 hodin a po snídani jsme
vyrazili vlakem do Adršpachu. Tam jsme si prohlédli skály s velmi
milou a hodně „zkušenou“ blonďatou průvodkyní. Po prohlídce jsme
se plavili loďkou po místním jezírku a pan kapitán měl opravdu
vtipné průpovídky. Po plavbě jsme vyrazili do Teplických skal.
V některých úzkých chodbičkách ještě ležel sníh, což bylo častým
námětem fotek. Po prohlídce skal jsme si chvíli odpočinuli u
místního občerstvení a vlakem jsme pak přejeli do Náchoda. Pětice
našich spolužáků v čele s panem ředitelem „prý dobrovolně“ zvolila
procházku dalších 5 km na teplické hl. nádraží, kde se k nám
připojili.
Třetí den jsme absolvovali výstup více jak 300 schodů
k náchodskému zámku, kde jsme si zámek prohlédli i zevnitř.
K zámku též patřilo medvědárium, v němž jsme mohli vidět dva
velmi roztomilé medvědy. Potom jsme se přesunuli na oběd do
nedaleké pizzerie a po obědě jsme měli menší rozchod po
náchodském náměstí.
Pak jsme pokračovali na nádraží, kde jsme nastoupili do vlaku a
se všemožnými přestupy jsme se nakonec dostali do rodné Krouny.
Tam si nás rozebrali rodiče a my plní zážitků jsme jim líčili naše
dobrodružství. I přes namožená chodidla, záda i ramena, přes
všechny věci, které jsme poztráceli, přes všechny nepříjemnosti to
byl úžasný výlet, plný zážitků, na které budeme určitě dlouho
vzpomínat.
Oxana Kurasevičová
10
červen/2010
Ve čtvrtek 27. 5. jsme se vydali do Skutče do Muzea bot a kamene. První dvě
hodiny jsme ještě strávili ve škole a potom už následovala cesta na nádraží. Za
chvíli přijel vlak, kterým jsme vyrazili na cestu. Za pár minut nás přivítalo skutečské
nádraží a pak už jsme pokračovali přes náměstí do muzea.
V muzeu nám průvodkyně vyprávěla o historii bot a ukázala nám i jednu
obrovskou botu. Prohlédli jsme si i několik fotografií známých sportovců, kteří
závodili v obuvi vyrobené v podniku Botana Skuteč.
Potom jsme sešli po schodech do místnosti, kde jsme se mohli podívat na film
o tom, jak se dříve těžil kámen. Po odchodu z muzea nám paní průvodkyně
dovolila popojíždět s vozíkem, kterým naši předkové vyváželi kámen
z kamenolomu, a vytáhnout si kámen ručním výtahem (rumpálem).
Nakonec jsme měli necelou hodinu rozchod a potom jsme šli ke komerční
bance, kde jsme čekali na autobus. Ten přijel za chvilku a my odcestovali domů.
Monika Novotná
Starší žáci zvítězili v okresním kole mladých hasičů a postoupili
na kraj.
Ve dnech 22. a
23. května 2010 se
v Brčekolech
a
Rosicích uskutečnilo
okresní kolo soutěží
mladých
hasičů.
Starší žáci chtěli
navázat na výborný
výsledek z branného
závodu a zabojovat o
postup na krajské
kolo. Starší začali
výbornými výkony
hned v úvodu, kdy
na štafetě CTIF a 4x60 m obsadili druhé místo. V Brčekolech se ještě
odehrál útok CTIF, který náš tým vyhrál.
11
červen/2010
Druhý den se klání přesunulo do Rosic, kde se na místní tržnici
odehrály požární útoky a štafety dvojic. Po skvělém výkonu ve štafetě
dvojic, kterou starší vyhráli, následoval požární útok, v němž stačilo udělat
nějaký lepší výsledek, a mohli jsme se radovat z postupu, což se nakonec
povedlo. Starší žáci tedy obsadili první příčku a budou nás reprezentovat na
krajském kole 6. 6. 2010 v Přelouči. Mladší navázali na své starší kolegy a
vtěsnali se na třetí příčku.
Tři nejlepší družstva:
Starší žáci
1. Krouna
2. Chacholice
3. Zderaz
Mladší žáci
1. Zderaz
2. Lukavice
3. Krouna
OTÁZKY NA TĚLO
Kristýna Drahošová, žákyně IX. třídy
Kolik je Ti let a kde ses narodila?
Je mi 14 a narodila jsem se v Poličce.
Čím bys chtěla být, až budeš dospělá?
Hudebníkem nebo veterinářem.
Chodíš ráda do školy?
No, jak kdy. Jsou i dny, kdy bych ani za
milion nevylezla z domu.
Jsi pilná žačka?
Myslím si, že ano. Ale existují předměty,
ve kterých dobrá nejsem nebo mi prostě
nejdou.
Jak hodně ve škole zlobíš?
Spíš ne.
Měla jsi někdy sníženou známku Ne.
z chování?
Jaký je Tvůj nejoblíbenější předmět na Tělocvik, trochu chemie a přírodopis.
ZŠ?
Jaký předmět nesnášíš?
Občanku a matematiku.
Kdo je Tvým životním vzorem?
Mathew Tuck a Mike Shinoda.
Které lidi ze svého okolí máš ráda?
Moji přátelé jsou především ti, kteří se
zajímají o stejnou hudbu a mají
podobné zájmy jako já.
Jaký je Tvůj největší zážitek během Asi nejvíc zážitků mám z výletů a díky
školní docházky?
Škrobu.
Které země jsi ve svém životě Žádnou, ale je hodně zemí, které bych
navštívila?
chtěla navštívit.
Tvůj oblíbený zpěvák, zpěvačka či Bullet For My Valentine, Linkin Park,
skupina?
Skillet, Aiden, Metallica, Lacrimas
Profundere, Nickelback a SlipKnot.
Tvá oblíbená osobnost
obrazovky, film?
z televizní
Tvůj oblíbený politik?
Co sleduješ nejčastěji v televizi?
Myslíš si, že máš v životě štěstí?
Čeho se nejvíc bojíš?
Na co se nejvíc těšíš?
Máš nějaké tajné přání?
Co Tě dokáže nejvíc rozčílit?
Jaké roční období máš nejraději?
Jaké máš koníčky?
Jak odpočíváš?
12
červen/2010
Občas ještě Papa Roach, 30 Seconds to
Mars a Dead By Sunrise.
Z filmů asi Daredevil, Man on fire, Final
Fantasy VII: Advent Children, anime
Hellsing a převážně akční filmy, anime
nebo různé s Heathem Ledgerem.
Žádný, jsem apolitická.
Hudební a lifestylové televize jako je
MTV. V poslední době ji nesleduji vůbec.
Jak na co.
Zrady.
Na prázdniny s kamarády a na novou
školu.
Mám a ne jedno.
Křivda, nepravdivé obviňování a
pomlouvání.
Podzim.
Zvířata, metalovou hudbu. Zajímám se
ještě trochu o historický šerm, který chci
později také dělat.
Spánkem, posloucháním metalu, psaním
povídek a prací na počítači.
ZAJÍMAVOSTI Z DOMOVA I ZE
SVĚTA ANEB VÍTE, ŽE…
Červí díry jsou hypotetické objekty, které by teoreticky mohly posloužit
jako zkratky mezi dvěma oblastmi časoprostoru. Poprvé se o nich ve
vědecké literatuře objevila zmínka již v roce 1935.
Bylo to v práci Alberta Einsteina a jeho kolegy Nathana Rosena. Proto
se červím dírám někdy též říká Einsteinovy-Rosenovy mosty.
13
červen/2010
Velice populární jsou červí
díry u autorů science fiction,
neboť jejich hrdinům umožňují
rychlé přesuny mezi vzdálenými
oblastmi prostoru, aniž by
museli překračovat rychlost
světla.
Teorii nyní podpořil fyzik
Nikodem Poplawski z univerzity
v americké Indianě. Pokud
má Poplawski
pravdu,
náš
vesmír by se pak nalézal uvnitř
červí díry spojující dva cizí vesmíry.
foto: Profimedia.cz
Připravil Dominik Bělský
Světový unikát testují v
těchto dnech vědci na Univerzitě
Palackého v Olomouci. Je jím
čistička odpadních vod, která
využívá nanotechnologie. Díky
převratné metodě je možné z
vody odstranit i takové toxické
látky, které se dosud tradičními
metodami nedařilo odbourat.
Moderní zařízení, jehož
„pohonem“ jsou nanočástice železa, zkompletovaly v olomouckém
Vědeckotechnickém parku dva výzkumné týmy vedené Radkem
Zbořilem z Centra výzkumu nanomateriálů UP a Olegem Lysytchukem
ze společnosti H+A Eco CZ. Vývoj nové patentované technologie trval
zhruba pět let.
Zařízení je s ohledem na malé rozměry a vysokou účinnost
univerzálně použitelné v jakékoliv etapě čistícího procesu v závislosti
na typu a koncentraci kontaminujících látek. Princip technologie je
založen na kontaktu znečištěné vody a nanočástic železa o rozměru 40
až 100 nanometrů ve speciálním reaktoru.
Zdroj: Idnes.cz
Ilustrační foto: Profimedia.cz
14
červen/2010
(287? – 212 před Kristem)
Archimédes ze Syrakus se narodil roku 287 př. n. l. v italském městě
Syrakusy (v té době řecká kolonie). Jeho otec byl astronom Fidius.
V mládí odešel do Egypta studovat do alexandrijského múseionu,
jehož součástí byla i Alexandrijská knihovna. Poté se vrátil zpět do Syrakus.
Tam působil u krále Heiróna jako válečný inženýr. Během II. punské války
oddálil pomocí svých válečných strojů dobytí rodného města o dva roky.
Stroje, kterých užil, byla např. zrcadla na pobřeží
(jimiž soustředil sluneční paprsky na lodě, které se
poté vznítily) nebo také upravené katapulty.
Po dobytí Syrakus v roce 212 př. n. l. nařídil
římský velitel Marcus Claudius Marcellus, aby
nechali Archiméda žít, jelikož pro něj mohl být
důležitý, bohužel ho však nějaký legionář probodl
mečem. Je pohřben v Syrakusách.
Archimédes se nezajímal pouze o válečné
stroje, ale o mechaniku obecně – sestrojil šroub
(později nazvaný „Archimédův“), kterým se dala
voda přepravovat do kopce. Celkem se mu připisuje
asi 40 vynálezů. V matematice stanovil mimo jiné také přibližnou hodnotu π
(mezi 3,1408 a 3,1429). Ve fyzice učinil jeden z nejslavnějších objevů –
zákon
o
plovoucích
tělesech
–
Archimédův zákon (těleso ponořené do
kapaliny je nadlehčováno silou, která se
rovná váze kapaliny tělesem vytlačené).
Díky tomuto zákonu přišel na podvod
s Heironovou „zlatou“ korunou. O fyzice a
matematice sepsal knihy jako O měření
kruhu, O kouli a válci, O počítání písku (v
této knize popisuje, kolik zrn písku by se vešlo do vesmíru) nebo O
plovoucích tělesech.
Připravil Tomáš Sodomka
LETEM SVĚTEM ANEB
CESTOVNÍ HOREČKA
Hádej, o jakou velkolepou stavbu se jedná
Tato budova dosahující výšky 381 m, spolu s televizní věží dokonce 449 m
je postavená ve stylu art deco. Nachází se v New Yorku v USA na křižovatce
15
červen/2010
16
červen/2010
Páté Avenue a West 34th Street. Po
jejím dokončení v roce 1931 se stala na
více než 40 let nejvyšší budovou světa,
v roce 1972 ji překonala severní věž
světového obchodního centra. Po
zřícení budov při teroristických
útocích ze dne 11. 9. 2001 se stala
nejvyšší budovou New Yorku a třetí
nejvyšší v USA (hned po Willis Tower
a Trump International Hotel and
Tower). V roce 1986 se budova
zařadila
na
seznam
národních
kulturních památek. Budova je
vlastněna a řízena W & H Properties.
Patří k tomuto městu a je
neodmyslitelnou součástí podobně,
Showplace v Doveru v New Jersey. V této sestavě nahráli v letech 1983 – 1984 dvě
studiová alba a roku 1986 třetí, „Master of Puppets“, které je považováno za jednu
z nejlepších metalových desek vůbec.
27. září 1986 zemřel baskytarista skupiny – byl zabit, když se autobus, kterým
skupina cestovala, nedaleko Börarp ve Švédsku převrátil a dopadl přímo na něj.
Skupina se však po nějaké době rozhodla pokračovat s novým baskytaristou
původně hrajícím ve Flotsam & Jetsam. S ním vydrželi až do roku 2001 a nahráli
pět studiových alb (včetně kompilace cover songů, přičemž nejznámější z těchto
alb – a ze všech desek této skupiny vůbec - se nazývá „The Black Album“ neboli
„černá deska“), plus záznam živého koncertu se symfonickým orchestrem (dirigent
Michael Kamen), který se odehrál v San Franciscu 21. a 22. dubna 1999.
V roce 2001 kapela znovu ztratila baskytaristu a na jejich další studiové
nahrávce z roku 2003 jeho funkci zastal producent alba Bob Rock. V roce 2003 si
skupina zvolila nového baskytaristu, který je známý ze Suicidal Tendencies nebo
z doprovodné kapely Ozzyho Osbourna. V této sestavě nahráli zatím poslední
studiové album v roce 2008.
Tato hudební skupina patří do takzvané „Velké čtyřky“ a získala spoustu
ocenění, mimo jiné osm cen Grammy.
jako Eiffelova věž patří k Paříži.
Pokud jste poznali, o jaké stavbě je řeč, napište svoji odpověď spolu se jménem
a třídou na kousek papíru a do 15. září zaneste panu učiteli Schmiedovi. Ze správných
odpovědí budou vylosováni výherci, kteří obdrží drobné ceny.
Pokud jste poznali, o jaké skupině je řeč, napište svoji odpověď spolu se jménem
a třídou na kousek papíru a do 15. září zaneste panu učiteli Schmiedovi. Ze správných
odpovědí budou vylosováni výherci, kteří obdrží drobné ceny.
Připravil Petr Schmied ml.
Připravil Ondřej Bouška
Foto: www.rapidlearncomputerclub.com
ŠKROB DOPORUČUJE SVÝM
ČTENÁŘŮM
KULTURNÍ OKÉNKO
KDO JE TO?
Tato hudební skupina vznikla v roce 1981 v Los Angeles na základě dvou
inzerátů v místních novinách The Recycler. Skupina byla oficiálně zformována na
počátku roku 1982. Společně s kytaristou Lloydem Grantem nahrála svoji první
skladbu „Hit the Lights“ pro kompilaci Metal Massacre I. Po druhém inzerátu
v The Recycler se ke skupině připojil kytarista Dave Mustaine a 14. března 1982
kapela hrála poprvé živě v Radio City v Anaheimu v Kalifornii s jejich prvním
baskytaristou Ronem McGovneym.
Na podzim roku 1982 se oba původní zakladatelé skupiny zúčastnili show
v nočním klubu Whisky a Go Go, kde hrála skupina Trauma, a byli zaujati uměním
jejich baskytaristy. Požádali ho, aby se k nim připojil a nahradil Rona
McGovneyho. 11. března 1983 došlo k další změně sestavy, když byl kytarista
Dave Mustaine vyhozen a nahrazen spoluzakladatelem skupiny Exodus.
Tak byla zformována první „finální“ sestava ve složení bubeník, doprovodný
kytarista/zpěvák, sólový kytarista a baskytarista (toto složení přetrvalo dodnes).
Jejich první show naživo se odehrála 16. dubna 1983 v nočním klubu The
Svět potřebuje nové hrdiny! A proto přichází
Kick-Ass se svými komplici! Teenager Dave Lizewski
(Aaron Johnson) nevyniká žádnými zvláštními
schopnostmi. Jediné, co ho baví, jsou komiksy. Ty ho
taky inspirují natolik, že se rozhodne stát se
superhrdinou! Bohužel mu k tomu ale chybí to
nejdůležitější - nadpřirozené schopnosti… To ho ale
nemůže odradit a jako každý správný superhrdina si
vybírá přezdívku Kick-Ass.
Dave ale není jediným superhrdinou v tomto
prostoru. Nebojácné a dobře secvičené duo otce s
dcerou Big Daddy (Nicolas Cage) a Hit Girl (Chloe
Grace Moretz) také bojuje s kriminálními živly a
postupně se jim i daří omezovat „království“ místního
padoucha Franka D´Amica.
17
červen/2010
Akční, Komedie, Drama, Fantasy - USA, Velká Británie, 2010, 117 min.
Režie: Matthew Vaughn
Hrají: Aaron
Johnson, Chloe
Moretz, Christopher
Mintz-Plasse, Nicolas
Cage, Mark Strong, Clark Duke, Evan Peters, Lyndsy Fonseca, Garrett M.
Brown, Stu 'Large' Riley, Deborah Twiss, Ohene Cornelius, Sophie Wu
Připravil Dominik Bělský
Foto: google.cz
Ian Kershaw: Příběh Operace Valkýra
Stauffenbergův atentát na Adolfa
Hitlera
z
20.
července
nejpropracovanějším
1944
pokusem
byl
o
odstranění nacistického diktátora za celou
dobu existence Třetí říše. Ačkoli plány na
Hitlerovo zavraždění, vycházející jak z
armádních kruhů, tak od izolovaných
jednotlivců, byly mnohem staršího data a
18
červen/2010
Lacrimas Profundere- The Grandiose Nowhere
Skupina Lacrimas Profundere hraje především gothic nebo taky doom
metal. Pochází z Německa. Jejich hudbu doporučuji už kvůli temným a
melancholickým textům, které mají určitou hloubku. Hudba je plná
emocí a texty jen doplňují její tajemnost.
Složení kapely:
Christopher Schmid: zpěv
Oliver N. Schmid: kytara
Christian Freitsmiedl: kytara
Daniel Lechner: baskytara
Christian Steiner: klávesy
Willi Wurm: bicí
Deska byla vydána 30. 4.
2010
firmou
Napalm
Records.
CD The Grandiose Nowhere
obsahuje tyto skladby:
některé z nich došly i praktické realizace,
teprve
akce
hraběte
Stauffenberga
ohrozila Hitlera přímo na životě a svým
spojením s přípravou převratu, který by svrhl nacistický režim jako takový,
představovala vyvrcholení snah odpůrců režimu. Kniha Iana Kershawa Příběh
Operace Valkýra sestává ze tří kapitol převzatých z jeho dvousvazkové biografie o
Adolfu Hitlerovi a doplňují ji četné dokumenty přímých aktérů dramatu – ty v
českém překladu zčásti vycházejí vůbec poprvé.
Originální název: Luck of the Devil
Překlad: Pavel Vereš
Nakladatelství: Argo
Formát: 144 stran, vázaná
Rok vydání: 2009
1. Be Mine In Tears (3:25)
7. Not For Love (3:20)
2. The Letter (3:53)
8. The Fear of Being Alone (3:11)
3. Lips (3:53)
4. I Don't Care (4:06)
9. My Little Fear (3:30)
10. Side (3:48)
5. Her Occasion of Sin (2:41)
11. Dead Heart Serenade (3:24)
6. A Plea (3:09)
12. No Matter Where You Shoot
Me (4:05)
Připravila Kristýna Drahošová
Škrob doporučuje: ČASOPIS EPOCHA
V tomto časopise nenajdete nic, co by vás nudilo. Epocha je nabitá těmi
nejpřitažlivějšími a nejzajímavějšími tématy v podobě, která je stručná,
věcná a srozumitelná. Nejenom budoucnost je nejasná, ale také minulost
Připravila Kristýna Drahošová
ještě nebyla úplně odhalena. Každým dnem jsme tomu ale blíž a blíž díky
19
červen/2010
Epoše. Ta se však zabývá nejenom
minulostí,
ale
také
nejnovějšími
informacemi ze světa nových objevů,
technologií,
společností,
světovým
byznysem, celebritami i velkými zločiny.
Počet stran:
66+4
Formát:
Rok vzniku:
Šéfredaktor:
Vydavatelství:
Běžná cena:
200×270 mm
2005
Mgr. Martin Sivák
RF Hobby, s r. o.
29,90 Kč/vydání
Připravila: Iveta Sodomková
Foto: http://www.google.cz
JAZYKOVÝ KOUTEK
20
červen/2010
POZNÁTE FILMOVÉ HLÁŠKY?
Minulé číslo Škrobu přineslo další úkol
z oblasti českého filmu. Měli jste poznat,
ze kterého díla jsme pro vás vybrali známé
filmové „hlášky“. Pokud jste při hledání řešení
nebyli úspěšní, můžeme vám prozradit, že oním
filmem byla velmi populární česká komedie
Pelíšky režiséra Jana Hřebejka. Abyste se
s filmem lépe seznámili, přinášíme jeho
stručnou charakteristiku.
Příběhy jedné historické generace stárnoucích rodičů, dospívající mládeže a
malých dětí. Děj je zasazen do konce
šedesátých let - podzim 67 až léto 68 s
krátkým epilogem přesahujícím do let
sedmdesátých.
Pražská
vilová
čtvrť
Hanspaulka, jemná poetika a humorná
nadsázka jsou charakteristické pro mozaikové
vyprávění paralelních životních osudů tří
generací mužů a žen ve zvláštním období našich dějin v roce 1968.
Zdroj: www.csfd.cz
Do červnového čísla Škrobu jsme vybrali ukázku ze scénáře dalšího známého
filmu režiséra Jaroslava Papouška. Uhodnete jeho název? Řešení se dozvíte
v příštím čísle.
Znáte svůj mateřský jazyk?
Co znamená, když se řekne:
OBRATNÍK
Vyberte z následujících možností:
a) živočich, jehož páteř je složená z obratlů
b) zeměpisná rovnoběžka
c) obratný, zručný člověk
Co znamená, když se řekne:
„OBRÁTÍME LIST“
Vyberte z následujících možností:
a) Začneme číst novou stránku.
b) Budeme foukat tak silně, že se obrátí listy na stromě.
c) Začneme mluvit o něčem jiném.
Řešení naleznete na straně 29.
1) „Já ti řeknu, že vona tancuje docela dobře.“ „Hmm, to víš, tančila… to se
pozná.“ „Ta shodit takovejch padesát kilo…“ „To ti řeknu… baletka… úplná
labuť.“
2) „Člověče, to je úplnej ráj.“ „To je ráj, viď? To je žrádlo?“ „No, vždyť říkám, že
ráj.“
3) „Les je tu krásnej, ale houby jsou tu vysbíraný.“
4) „Kam jdeš s těma cigaretama?“ „Hádej.“ „Hele v ložnici mi kouřit nebudeš!“
„Hele koukej, ať máš hotový to kafe.“ „Člověče, už bude to kafe, mně je blbě.“
„Koukej vypadnout s těma cigaretama!“ „Běž dělat to kafe a nevotravuj.“
„Povidám ti, koukej vypadnout s těma cigaretama!“ „Ježišmarja, babo, neblázni
mě už, krucifixhimlhergot… dyť to neni už možný, já se z toho zbláznim, já se
z toho snad zbláznim, co je to za babu bláznivou!“
5) „Ti říkám, jestli si ten fotbal neprosadíš, tak jsi u mě mrtvej…“
21
červen/2010
22
červen/2010
Jazykolamy
Z následující skupiny písmen se pokuste sestavit co nejvíce vlastních
mužských jmen. Našim redaktorkám, které pro vás hádanku připravily, se jich
podařilo vytvořit devatenáct. Předstihnete je?
PTMEAÁORVINŠL
Slova, která se našim redaktorkám podařila vytvořit, najdete na straně 29.
Zalyžařivší si lyžař potkal nezalyžařivší si lyžařku.
Myška spala, miska spadla.
Zaželezilo-li se železo, či nezaželezilo-li se železo.
Vyskočil vyskočil, Vyskočilku přeskočil, Vyskočilka vyskočila, Vyskočila
přeskočila.
Utlum tu hubu a kup tu kupu hub!
Řehoř Řehořovič řeže řeřichu.
Perličky ze žákovských knížek
Ohrožuje zdraví spolužáka házením pantofle, ačkoli není
jeho.
FANTAZII SE MEZE
NEKLADOU ANEB NAŠE
LITERÁRNÍ POKUSY
Okusuje spolužákům aktovky.
Olizuje křídu a potom chce jít domů. Byl odveden neznámou
osobou.
Olizuje temperové barvy a diví se, že pak zvrací.
Opakovaně si nepřinesl pomůcky na výtvarnou výchovu
(špalek dřeva). Otec: Já nevím, čím topíte vy, ale my topíme
plynem. Dřevo nepotřebujeme.
Opakovaně usíná o hodině a po otázce, v kolik šel spát,
odpoví, že před pěti minutami.
Píchá spolužáka špendlíkem a diví se, že ho to bolí!
Píchá svého souseda půjčeným kružítkem. Kupte jí vlastní!
Píše spolužákovi na židli, že je vůl, a tím ničí školní majetek!
Plazí se po zemi a očuchává svým spolužákům nohy.
Plival na schodišti na níže postaveného učitele vyššího ročníku, čímž snížil jeho
vážnost.
Zametá drobky vycpaným mývalem a poškozuje tak školní pomůcky.
Jeho vědomosti stačí pouze na to, aby propadnul.
Předvádí se před spolužáky, jak je vyspělá. Naštěstí zatím žádný nereaguje.
Dělal na mě pošklebky tak šikovně, že jsem je jen stěží rozpoznala od jeho normálního
výrazu v obličeji.
Při diktátu opisuje špatně od spolužáka, takže propadnou oba.
Připravila Adéla Jirušová
BOLESTIVÝ ŽIVOT
Druhá část
V patnácti, dva roky po tom, co mě rodiče dali do děcáku, mě začal otravovat
jeden kluk. Jmenoval se Alex. Neustále za mnou chodil a ptal se: „Nechceš si
pokecat?“ Byl mi nepříjemný, a tak jsem si s ním povídat nechtěla. Radši jsem
byla sama. Mohla jsem přemýšlet, co jsem udělala špatně, že mě rodiče neměli
rádi. Nikdy jsem na to nepřišla. A ten kluk mě pořád otravoval. Už jsem neměla
sílu mu odporovat a šla jsem se s ním projít. Nejdřív se ptal, odkud jsem a proč
jsem tady. „Měla už jsi s někým sex?“ zeptal se najednou. Udivilo mě to, ale
odpověděla jsem: „Ne, neměla.“ Usmál se a chytil mě za ruku. „Si ta
nejkrásnější holka, co znám. Mám tě rád už vod tý doby, cos přišla.“
Rozhlédl se po parku a zatáhl mě do křoví. Strčil mě a já jsem spadla na
zem. Nevěděla jsem, co mi chce udělat. Vstát jsem se ale neodvážila. Začal mi
rozepínat knoflíčky u halenky. Začala jsem se bránit. Chytil mě za ruku a sykl mi
do ucha: „Jestli začneš řvát nebo budeš chtít utýct, tak tě zabiju!“ To mě
znehybnilo. Ležela jsem a nechávala se osahávat jeho slizkýma rukama. Během
několika minut jsem byla nahá. Ta bolest, kterou jsem v té chvíli cítila, mě
provázela celý život.
„Bylo to moc krásný. To si někdy musíme zopakovat,“ mrkl na mě a odešel,
jako by se nic nestalo. Slzy mi stékaly po tvářích, ale do děcáku jsem přišla bez
jediné stopy po slzách. Nikdo se neptal, proč jsem přišla tak pozdě, a to mi
vyhovovalo. Vešla jsem do svého pokoje, lehla jsem si na postel a brečela jako
nikdy v životě.
I přes všechna tahle muka jsem nepřestávala myslet na to, jak se pomstím
svým rodičům. Napadlo mě, že bych nahlásila policii vraždu mé sestry, ale to
23
červen/2010
jsem po chvíli zavrhla. Přišlo mi to nečestné vůči mému otci a navíc nevím, kde
moje sestra je, takže bych policii v hledání moc nepomohla. Další věc je, že by mě
policie vyslýchala celé dny a na to já nemám nervy. Prostě musím přijít s rychlým
a účinným řešením. Ale jak to udělat?
„Ahoj Alexi, nechtěl by ses někam jít posadit a dát si kafe?“ zeptala jsem se
ho. „Co tak najednou?“ zatvářil se překvapeně. Pokrčila jsem rameny a on se
mě na nic neptal. Zašli jsme do jedné malé hospůdky, kde skoro nikdo nebyl.
Začala jsem si s ním povídat a hovor přešel až k mému životu před děcákem.
Vylíčila jsem mu všechno i můj plán na pomstu. Nejdříve se na mě zachmuřil, ale
pak se zakřenil: „Du do toho s tebou. Tohle si přece nemůžu nechat ujít.“‘
Pokračování příště
Iveta Sodomková
Vše se stalo zhruba před půl rokem v sobotu na
začátku prázdnin. Tu sobotu měla být první letošní
zábava a já si řekl, že se tam půjdu podívat. Za týden
mi mělo být 15 let, a tak proč bych nešel? Vyrazil
jsem před osmou hodinou večer a cestou jsem potkal
partu pěti mladých lidí. Po chvíli jsme se docela
skamarádili a společně si sedli k jednomu stolu. Po
několika tancích se dostavila žízeň a únava a
věřte, že kofola se nepila.
Ale pokračovalo se, čas rychle plynul a únava
byla větší a větší. Po chvíli si k nám přisedl jeden
cizí kluk, vytáhl z kapsy krabičku s malými bílými
pilulkami a položil ji na stůl. Říkal, ať si prý každý vezme jednu, že nám to
neublíží a že po tom nebudeme unavení. Moc se mi nechtělo, ale nakonec jsem si
tedy jako všichni ostatní jednu vzal. Chvíli se nic nedělo, ale potom únava opadla
a tančilo se dál. Ale opak bývá pravdou, asi po dvou hodinách se mi začala točit
hlava a bylo mi špatně. Potom se mi setmělo před očima a omdlel jsem. Dál už si
nic nepamatuji, až probuzení v nemocnici mi připomnělo, co se stalo. Doktor
říkal, že mi nějaká stimulační látka narušila organismus. Pár dní jsem si tam
poležel, přišla mě vyslechnout i policie, zkrátka byl to pěkný průšvih. Nakonec se
zjistilo, že ten kluk, co nám dal ty prášky, je nějaký drogový dealer nebo něco
takového.
A od té doby už na zábavy chodím zřídkakdy, a když už, tak si dávám velký
pozor na to, co piju, jím nebo vůbec dělám. Abych nedopadl stejně nebo ještě hůř
jako tehdy. Každý z nás by si totiž měl uvědomit, co to vlastně dělá, když se na
zábavě nachomýtne k něčemu podobnému jako já.
Petr Hainc
Obrázek: files.rover-info.webnode.cz
24
červen/2010
Jarní krásy
Aneta Boušková
Ta bílá sněženka z Jara
se okrasou zahrady stala.
Ta bílá bledulka sněhová
je každým rokem taková.
Ta zahrádka, co bílá byla,
se na Jaře proměnila.
Vše se na Jaře mění
a to Jaro ošklivé není.
není.
Je krásné a hřejivé
a ozdobené a přemilé.
V červnovém čísle Škrobu přinášíme třetí a zároveň závěrečné vyprávění
na téma MOJE MEMOÁRY A MIZÉRIE ZE ŠKOLNÍCH LET. Seznámíte se
v něm s názory dalšího z žáků deváté třídy na to, jak vidí svou pouť
nástrahami základní školní docházky. Na přání autorky nezveřejňujeme její
jméno.
Když jsme dostali za úkol napsat sloh na téma „Moje memoáry
ze školních let“, zpočátku jsem vůbec nevěděla, o čem mám psát.
Ale pak jsem si řekla, že po pěti letech strávených na této škole se
zajisté pár vzpomínek hodných zveřejnění najde. Sice jsem v Krouně
nastoupila až do páté třídy, ale když jsem začala přemýšlet, našlo se
dost věcí, na které nikdy nezapomenu.
Nikdy mi nevymizí z paměti hodiny hudební výchovy s naší
třídní učitelkou Lenkou Beniačovou. Hráli jsme na flétny a já seděla
s Ájou Vašulínovou. Už si nevzpomenu, která to přesně byla píseň,
ale Ája vždy na konci taktu nebo v pomlkách hrála tóny navíc. Když
jsem se zeptala, proč to dělá, odpověděla mi: „Třeba si toho učitelka
všimne a řekne, že jsem kreativní.“ Paní učitelka si toho nikdy
nevšimla a Ája se nedočkala vytoužené pochvaly. Takových perliček
z páté třídy je mnohem víc. Ale nejvíce vzpomínek, a nemyslím, že
jen u mě, zanechalo období, kdy u nás vyučoval pan učitel Šípek.
Myslím, že jsme v době jeho nástupu na tuto školu byli v 6.
třídě. Měli jsme ho na angličtinu a zeměpis. Všechny nás velmi
překvapilo, když přišel na hodinu anglického jazyka a spustil na nás
plynnou angličtinou. Nevím, proč to bylo tak nečekané, ale bylo to
překvapení. Hodiny s ním byly velmi záživné. Vůbec nevím, kdy a
jak přesně k tomu došlo, ale děti se do něj najednou začaly navážet,
25
červen/2010
měly dvojsmyslné poznámky a narážky a naprosto ho nebraly vážně.
V jeho hodinách nikdy nebyl klid a všichni si zajisté pamatují jeho
legendární hlášky typu: „No fuj! Nech si ten pubertální smích na
víkend!“, „No tak, procvičovali jsme to spolu!“ a spoustu dalších. Já
jsem v té době seděla s Marťou Bukáčkovou a bylo neskutečné, co
jsme si k němu dovolovaly. Samozřejmě nejen my. Nikdy
nezapomenu, co řekl Libor Bouška, když ho s Michalem vytáčeli.
Učitel vypadal, že každou chvíli vybuchne, ale Libor řekl: „Ne, ještě
je to dobrý, ještě nemá úplně červenou pleš.“ Třída vybuchla
smíchy. Učitelův impozantní „účes“ byl také často rozebírán. Do
paměti se mi také vrylo, jak letošní sedmáci na židli položili
nálepku, myslím s autíčkem. Pan učitel si na ni sedl a ona se mu
přilepila na kalhoty. Chodil tak celý den a nikdo mu nic neřekl.
Když se člověk zamyslí, najde hodně vzpomínek, ať pěkných, či
ne. Ve škole jsme prožili velkou část dosavadního života a jistě v nás
zanechala hodně dojmů. Při této práci jsem si toho hodně vybavila a
taky mi došlo, že mě tu čeká poslední půlrok. Budu na období
základní školy vzpomínat ráda a myslím, že nejen já.
26
červen/2010
teoretické řešení se to nabízí. V praxi to bude horší. Řeky dříve sloužily
k přepravě, k dopravě apod., proto je jasné, že se stavět kolem řek muselo.
A co upravit koryta řek tak, aby se při větších dlouhodobých srážkách
voda nevylévala? Udělat je hlubší, postavit nějaké zdi nebo vybudovat
nějaké postranní kanály, odtoky. Nejsem si jistá, jak by to vypadalo v praxi,
ale určitě by to nějak šlo. Přijde mi, že se povodně řeší až ve chvíli, kdy
přijdou, což je už trochu pozdě.
A co zajištění protipovodňové ochrany? V oblastech, které jsou často
postiženy povodněmi, by měly být zásoby písku, pytlů a dalších věcí, které
jsou k ochraně např. vašeho domu před povodní nezbytné.
Co dodat na závěr? Podle mě se před povodněmi můžeme bránit, ale je
to věc náročná a hlavně finančně velmi nákladná.
Oxana Kurasevičová
Na přání autorky její jméno nezveřejňujeme
NÁZORY, UDÁLOSTI,
KOMENTÁŘE
V posledních týdnech slýcháme o
povodních často. Vytrvalé deště
zvedly hladiny řek na severní Moravě
a ve Slezsku natolik, že se vylily
z břehů.
Co kdybychom se podívali do
hloubky problematiky povodní, jak a
proč k nim vlastně dochází? Dalo se,
nebo dá se to nějak ovlivnit?
Domnívám se, že teď už je celkem
pozdě. A co v minulosti? Možná že
tehdy se dalo něco ovlivnit. Povodně
postihují města, vesnice a domy
hlavně u řek. Co třeba nestavět v blízkosti řek? To by šlo asi stěží, ale jako
V loňském roce uplynulo
již 20 let od doby, kdy byl
svržen komunistický režim
a nastolena demokratická
společnost. Žáci dnešních
devátých tříd nebyli tehdy
ještě na světě. Přesto nebo
možná právě proto jim byl
zadán
úkol,
aby
se
zamysleli nad tehdejšími
událostmi, o nichž již
mnohokrát slyšeli od svých
učitelů, v rozhlase či v televizi, a také nad tím, co všechno
nám život v demokratické společnosti přináší. Třetí a zároveň
závěrečnou práci na zadané téma zveřejňujeme v tomto čísle.
Položme si otázku, zda se nám dnes žije lépe než před listopadem 1989. Nebo
ještě jinak: Dal nám nový režim víc, než vzal? Zlepšila se, nebo naopak zhoršila
kvalita našeho života? Zamysleme se nad tím, co je demokracie a svoboda.
Základem demokracie je, že si lidé vládnou sami. Aby takový systém fungoval,
je potřeba dostupné informovanosti. A ta je spojená se svobodou projevu,
svobodou shromažďovací a se svobodnými sdělovacími médii. Každý má právo na
27
červen/2010
svobodu názoru a vyjadřování, bez cenzury a bez omezení. Svoboda
shromažďovací umožňuje realizovat svobodu projevu ve shromáždění a je
provázaná i s náboženskou svobodou.
Jakou hodnotu má možnost vyslovit veřejně vlastní názor? Většinou o tom ani
nepřemýšlíme, zdá se nám to přirozené a samozřejmé. Naše generace nezažila,
jaký je život v nesvobodných podmínkách, kdy jen odlišný názor může být
důvodem k pronásledování, ztrátě zaměstnání, nebo dokonce vězení. Známe to
jen z vyprávění našich rodičů, prarodičů a z různých dokumentů. Za
komunistického režimu málokdo o svobodě přemýšlel a uvědomoval si, že vůbec
nějaká svoboda a svobodný život existuje. Většina lidí byla se zavedeným režimem
smířena a na absolutní znárodnění všeho a na noviny, které psaly o všem stejně, a
zejména v souladu s uneseními komunistické strany, si zvykla.
Co je to vlastně svoboda a jak si ji představujeme? Představy o svobodě
bývají rozličné. Někdo si svobodu představuje jako něco, co si může přivlastnit.
Něco, co patří jen jemu a na co jiní nemají nárok. Takto si svobodu představovali
komunisté. Jenže, a to ještě dodnes nedošlo všem, svoboda je nedělitelná.
Svobodu si stejně jako slušní lidé mohou užívat i ti druzí. A s tím se jaksi
nepočítalo. Slušní jsou zdrženliví, vědí, že svoboda patří všem, i těm, se kterými si
nemají moc co říci. Ti druzí si myslí, stejně jako komunisté, že svoboda je
příležitost pro ně a ostatní se mají přizpůsobit nebo být zticha. A proč tomu tak je?
Protože ještě stále se neumíme vyrovnat s tím, že svobodní jsou i ti, jejichž myšlení
a jednání není v souladu s naším.
A jak vidím současný státní režim? Stáváme se standardní demokratickou a
kapitalistickou zemí, tedy jenom tím, čím jiní jsou už dávno. Ale morální stav naší
společnosti není v pořádku. Chybí tady spravedlnost, soudům málokdo věří,
vyskytuje se korupce, neprůhlednost, machinace, při kterých zbohatli lidé, kteří
pak utekli do zahraničí a prošlo jim to. Také značně narostla zločinnost a
nezaměstnanost.
Žít ve svobodné zemi a být svobodný neznamená dělat si, cokoli se člověku
zamane. Když máte naprostou svobodu a s ní všechny příležitosti, které přináší,
máte i odpovědnost. Odpovědnost k sobě samému a odpovědnost ke svým
bližním. Omezujete se už jen sami – mírou vašeho talentu, vašich schopností a vaší
vůle, aniž vám to někdo nakazuje.
Na závěr této úvahy musím konstatovat, že se svobodou jsme se ještě stále
nenaučili komunikovat na takové úrovni, jakou si zaslouží. Nezapomínejme na to,
že cenu svobody poznáme především tehdy, když ji ztratíme.
Jiří Hainc
Obrázek: www.dekomunizace.cz
28
červen/2010
Průzkum na naší škole:
Nejoblíbenější internetové stránky našich žáků (Jeden hlas získaly tyto stránky
Kinotip, Luckav, Koně, Lide, Evropa 2, ulož.to, E-mail, Nova, Orionprodeti, Eaton
Pardubice.)
Připravily Daniela Nováková, Michaela Sklenářová a Iveta Sodomková
Anketa:
Kolik času strávíš denně na internetu a jaké stránky nejčastěji využíváš?
Karolína Černá,
Černá, 6. třída – Hodně času. Hlavně Facebook a You Tube.
Hana Pešková,
Pešková,6.třída – Asi tak půl hodiny a někdy hodinu. Google, Seznam,
Superhry.
Dominik Pešek,
Pešek, 3.třída – Na počítači jsem asi tak dvě hodiny. Superhry.
Monika Novotná,
Novotná, 6. třída – Dvě hodiny, někdy hodinu. You Tube, Google, Seznam.
Josef Kyncl,
Kyncl, ředitel školy - Odhadem dvě až dvě a půl hodiny a z toho drtivou
většinu času sháním informace do práce. To znamená, že navštěvuji stránky
ministerstva školství a různé stránky týkající se vybavení školy. Dalšími důležitými
stránkami, které sleduji, jsou ty věnované zákonům a legislativě. A menší část, asi
29
červen/2010
deset procent času, pročítám zprávy, to znamená, že sleduji, kde se co ve světě
stalo. A zajímají mě také auta a počítače.
Připravily Radka Kusá a Monika Novotná
HLAVOLAM, ŘEŠENÍ
SOUTĚŽÍ
MOUCHA A VLAKY
Zadání:
Dvě města A a B jsou od sebe vzdálena 90 km. Z města A do města B
vyjede vlak rychlostí 60 km/h. V tu samou chvíli vyjede z města B vlak do
města A po té samé koleji stejnou rychlostí. Ve chvíli, kdy se vlaky rozjedou
vstříc jisté zkáze, z předního okna (u strojvůdce) vlaku jedoucího z A do B
vystartuje moucha cestovatelka rychlostí 100 km/h a letí vstříc druhému
vlaku. Ve chvíli, kdy k němu doletí, dotkne se nožkou jeho předního skla a
letí zpátky. Takto moucha lítá mezi vlaky než jí rozmáčknou na placku.
Úkolem je zjistit, kolik kilometrů moucha celkem nalétala.
Řešení přineseme v dalším čísle.
Řešení soutěže „skládáme slova“: Našim redaktorkám se z daných písmen podařilo vytvořit
devatenáct mužských jmen – Alan, Aleš, Arnošt, Emil, Ivan, Ivo, Leoš, Martin, Michal, Michael,
Milan, Miloš, Oliver, Otmar, Oto, Pavel, Petr, Roman, Tomáš, Vlastimil, Viliam, Romeo, Šimon.
Řešení úkolu: Co znamená, když se řekne: OBRATNÍK. Správná odpověď je
b.; Co znamená, když se řekne: „OBRÁTÍME LIST“. Správná odpověď je c.
Vydává Základní a Mateřská škola v Krouně, PSČ 539 43, 469341115
e-mail: [email protected], http://www.zskrouna.cz, ročník XVII.
Redakční rada: M Kusá, R. Kusá, M. Novotná, D. Nováková, M. Sklenářová, I. Sodomková,
O. Bouška, P. Hainc, D. Bělský, K. Drahošová, A. Jirušová, O. Kurasevičová, T. Sodomka,
A. Švandová, Mgr. Petr Schmied
Illustrations: Tereza Brožková
Kopírování či jiné používání jakékoliv části bez souhlasu vydavatele je zakázáno.
Červen 2010
30
VYMALUJ OBRÁZKY
červen/2010
31
červen/2010
32
červen/2010
&&&&& Žofka křížovka &&&&&
Letní školní prázdniny v červenci a srpnu bereme jako samozřejmost. Poprvé byly takto
stanoveny již nařízením císaře … (1. část tajenky) ze dne 24. května 1786, které letní
prázdniny na uvedené měsíce zavedlo od července 1787. Do té doby byly hlavní prázdniny
v měsících … (2. část tajenky). Letní prázdniny tak letos budou mít již 224. narozeniny.
Hi!, My name is
Zakumi and I am the
Official Mascot for
the 2010 FIFA World
Cup South Africa.
Vuvuzela
It’s plastic, half a metre long, brightly
coloured and sounds like an elephant.
Vuvuzela is the noise-making trumpet of
South African football fans, and it’s
come to symbolise the sport in the
country.
2010 CUP HOST CITIES
There are nine cities which will play
host to 2010 FIFA World Cup matches
from June 11 – July 11. Johannesburg,
the largest of these has two FIFA World
Cup stadiums. The other eight host
cities each have one stadium. The 2010
FIFA World Cup stadiums are regarded
as being among some of the best in the
world. Each city is unique and will give
very different perspectives on South
Africa and people,
More about Zakumi
What does Zakumi mean?
ZA means South Africa and
Kumi means ten – so my
name
literally means South Africa
in
2010.
How old are you?
I am 16 years old. I was born
in the same year that the
new
democratic South Africa was
born – 1994.
What are you?
I am a leopard of course!
Why is your hair green?
I love football. I decided to
dye my hair green because I
thought it would be the
perfect
camouflage
against
the
green
of the football pitch; a bit like
my rosette spots are when
hunting in the wilderness!
Stranu připravila
Martina Nováková
VODOROVNĚ: A. Pícnina; úřední postupy. – B. Vojenská hodnost; těžký prvek. – C.
Nejvyšší karta; oslovení muže; kořist; severské zvíře. – D. Označení atestu dětských
hraček; 2. část TAJENKY. – E. Účinek; tázací zájmeno; Akademie věd (zkratka). – F.
Snažiti se vypadat jako někdo jiný. – G. Léčebná strava; neotesanec; starší zájmeno. –
H. Chlapec; ypsilon; anglicky „zábava“; stovky. – I. Hlavní město Ázerbajdžánu;
citoslovce; notýsek pro psaní osobních poznámek a zážitků. – J. Chorvatský ostrov;
malý tác.
SVISLE: 1. Bochník; diskžokej; chemická značka bóru. – 2. 1. část TAJENKY; české
město. – 3. Zvětrávání; hovorové označení jedné z lounských dílen. – 4. Nenabroušená;
tělocvičný výkon. – 5. Obec na Slovensku; zkratka dřívějšího Ředitelství traťové
dopravy; polodrahokam. – 6. Neoplývající ochotou k práci; samice koně. – 7. Plán na
škodlivost; rychlé občerstvení. – 8. Dým; dřívější označení veřejných záchodů; jasně
červená. – 9. SPZ okresu Olomouc; matematická konstanta; hovorově „něco k jídlu“. –
10. Orgán čichu; rifle; zápor. – 11. Ženské jméno; hovorové označení otce. – 12. Boty;
slovensky „jinak“.
Pomůcka: Eča; Šolta.
Pokud jste správně vyluštili tajenku dnešní křížovky, napište její znění spolu se svým
jménem a třídou na kousek papíru a do 15. září zaneste p. uč. Schmiedovi. Ze
správných odpovědí vylosujeme výherce, kteří obdrží drobné ceny.

Červen 2010 - Základní škola a mateřská škola Krouna

Transkript

Podobné dokumenty

„ Ale je tady krásně!“ „To jo, tady jo“

Robinson ve školní družině

Adaptační kurz primy A