Stáhnout celé číslo - Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání

Komentáře

Transkript

Stáhnout celé číslo - Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání
LIFELONG LEARNING – CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ
ROČNÍK
/ ČÍSLO
/ ROK
ŽIVOT SENIORŮ VE DRUHÉ DEKÁDĚ
. STOLETÍ
MONOTEMATICKÉ ČÍSLO
EDITOR
PETR HLAĎO
MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ
INSTITUT CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
ISSN
ISSN
-
X (Print)
(Online)
Obsah
Editorial (Petr Hlaďo) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Studie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Beáta Balogová: Zlé zaobchádzanie so seniormi v druhej dekáde
21. storočia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Věra Suchomelová: Snad Pámbu dá, snad pomůže mi . . . . . . . . . . .
Petr Adamec, Marián Svoboda: Postoje starších občanů
v Jihomoravském kraji k dalšímu vzdělávání . . . . . . . . . . . . .
Lucie Smékalová, Naděžda Špatenková: Profesionalizace a profesní
rozvoj lektora seniorského vzdělávání . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Viléma Novotná, Iveta Holá, Kateřina Doležalová: Přínos pohybové
gramotnosti a gymnastiky pro pohybové vzdělávání starších
dospělých a seniorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Miroslava Tokovská: Kognitívny tréning ako determinant
aktívneho starnutia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Erik Selecký: Súčasnosť a budúcnosť vzdelávania seniorov na
Slovensku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Diskuse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Mojmír Vážanský: Senioři v životním finále . . . . . . . . . . . . . . . . .
Zprávy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Úloha Asociace univerzit třetího věku České republiky ve
vzdělávání starších dospělých (Pavel Máchal) . . . . . . . . . . . .
Dvadsať rokov Asociácie UTV na Slovensku a jej členských UTV
(Nadežda Hrapková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Contents
Editorial (Petr Hlaďo) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Articles . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Beáta Balogová: Maltreatment of Seniors in the Second Decade of
the 21st century . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Věra Suchomelová: May God be Merciful, May he Help me . . . . . . .
Petr Adamec, Marián Svoboda: Attitudes of Elderly People in the
South Moravian Region to Further Education . . . . . . . . . . . .
Lucie Smékalová, Naděžda Špatenková: Professionalization and
Professional Development of Senior Education Lecturers . . . .
Viléma Novotná, Iveta Holá, Kateřina Doležalová: Benefits of
Physical Literacy and Gymnastics for Physical Education of
Older Adults and Seniors . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Miroslava Tokovská: Cognitive Training as a Determinant of Active
Aging . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Erik Selecký: Present and Future of the Senior Education in Slovakia
Discussion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Reports . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Editorial
Vážení čtenáři, milé kolegyně a kolegové, přátelé celoživotního vzdělávání,
časopis Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání je od svého vzniku v roce
2011 zaměřen na širokou oblast aspektů celoživotního učení a vzdělávání.
Redakce se rozhodla některá jeho čísla tematicky vymezit. Proto bychom
chtěli v každém ročníku mj. věnovat pozornost jednomu až dvěma úzce
vymezeným odborným okruhům. Právě se Vám do rukou dostává první
monotematické číslo, jež se zabývá otázkami spojenými se životem seniorů
ve druhé dekádě 21. století.
Zájem odborníků publikovat své teoretické a empirické studie v časopise
předčil naše očekávání. Na základě výzvy autorům obdržela redakce celkem
jedenáct teoretických a empirických studií. Po absolvování recenzního řízení
Vám s radostí přinášíme sedm z nich. Tato skutečnost svědčí o tom, že se
vzdělávání, pomoc a všeobecně zkvalitňování života seniorů staly předmětem jak teoretického, tak empirického zkoumání. Je to pochopitelné, neboť
v zemích vyspělého světa dochází k výrazným změnám ve věkové struktuře
obyvatelstva. Snižuje se počet obyvatel v produktivním věku. Naopak narůstá
počet starších lidí a zvyšuje se také doba dožití. Díky rozvoji medicíny se
nejen prodlužuje střední délka života, ale také se zlepšuje zdravotní stav
obyvatelstva. Velká část jedinců prožívá seniorské období života v dobré
fyzické a psychické kondici. Přesto, jak připomíná P. Říčan ve své knize Cesta
životem, přirozené stárnutí a chronické nemoci stavějí všechny před podobnou nejistotu, bolest, bezmocnost, přemýšlení o smyslu života a o smrti.
Otázkou, kterou si proto klademe, je, co můžeme udělat pro to, aby bylo toto
období pro seniory smysluplné, aktivní, naplněné pozitivními emocemi, vedlo k osobní spokojenosti, a nikoliv k pocitu zbytečnosti či dokonce sociální
exkluzi? Odpovědi na tuto otázku hledají také autoři jednotlivých příspěvků.
Poněvadž problematika řešená v monotematickém čísle překračuje rámec
pedagogických věd a nabývá interdisciplinárního charakteru, jednotliví autoři na ni nazírají ze svého specifického úhlu pohledu – až již odborného, či
jen lidsky a osobnostně individuálního.
Postmoderní společnost vykazuje vysokou míru odmítání, přehlížení, diskriminace a hostility vůči seniorům. B. Balogová se z tohoto důvodu v prvním
příspěvku zaměřuje na špatné zacházení se seniory v rodinách a zařízeních
rezidenčního typu. Výzkumy, které autorka realizovala v letech 2006–2013
poukazují na závažnost tohoto jevu, nutnost prevence a boje proti zneužívání
a zanedbávání stárnoucích a starších lidí. Jednou z doporučovaných možností je informování a trénování poskytovatelů služeb v odhalování a diagnostice
EDITORIAL
tohoto neakceptovatelného jednání vůči starším osobám a ve zvyšování
povědomí o této oblasti u široké veřejnosti. Text má nejenom teoreticko-emipirické zakotvení, ale i přesah do praxe. Přichází s doporučením přípravy
kvalitní diagnostiky a národního akčního plánu na téma špatného zacházení
se staršími lidmi.
V. Suchomelová se ve druhém příspěvku s netradičním názvem Snad Pámbu dá, snad pomůže mi . . . zabývá otázkou, kde mohou lidé vyššího věku,
potýkající se s nedostatkem přirozených sociálních kontaktů a s fyzickými
či psychickými obtížemi, čerpat lásku a podporu. Autorka na základě výsledků své kvalitativní studie ukazuje, že senioři mohou tento zdroj nacházet
v religiozitě a vybízí k diskusi o zahrnutí péče o duchovní rozměr stáří do
vzdělávání všech, kteří se seniory pracují nebo se na práci s nimi připravují.
Jednou z možností, jak mohou trávit volný čas lidé ve věku, kdy již nejsou
ekonomicky aktivní, je vzdělávání. Vzdělávání však neslouží pouze k vyplnění volného času seniorů, ale představuje důležitý nástroj k udržení kvality
jejich života, neboť mobilizuje intelektové a kognitivní funkce upevňující
fyzické a dušení zdraví. Na postoje starších občanů k dalšímu vzdělávání
se ve třetím příspěvku proto zaměřují P. Adamec a M. Svoboda. Jmenovaní
autoři předkládají výsledky svého průzkumného šetření, jehož cílem bylo
identifikovat postoje a zkušenosti s dalším vzděláváním u populace občanů
starších 55 let v Jihomoravském kraji. Za významné lze považovat také
informace, jaká jsou očekávání a preference seniorské populace vzhledem
k dalšímu vzdělávání a jaká je míra jejich povědomí o činnosti Univerzit
třetího věku.
Vzdělávání seniorů je specifické jak svým vzdělávacím obsahem, tak organizačními formami a používanými výukovými metodami. L. Smékalová
a N. Špatenková předkládají čtvrtý příspěvek s názvem Profesionalizace a profesní rozvoj lektora seniorského vzdělávání. Argumentují v něm, proč je nezbytné práci lektora seniorského vzdělávání profesionalizovat a zajistit jeho
kontinuální profesní rozvoj. Za tímto účelem představují kompetenční model
lektora a navrhují definování kvalifikačního standardu lektora seniorského
vzdělávání v Národní soustavě kvalifikací.
V pátém příspěvku V. Novotná, I. Holá a K. Doležalová otevírají další
důležité téma – Přínos pohybové gramotnosti a gymnastiky pro pohybové
vzdělávání starších dospělých a seniorů. Autorky vycházejí z teze, že nízká
úroveň pohybové gramotnosti této skupiny občanů nepodněcuje jejich potřebu pohybu, nemotivuje je k pohybové aktivitě a celkově ke změně způsobu života. Cílem příspěvku je proto syntetizovat poznatky o pohybovém
vzdělávání starších dospělých a seniorů a na základě empirického šetření
vymezit obsah základní pohybové gramotnosti. Ukazuje se, že pohybové
EDITORIAL
vzdělávání starší populace by mělo být zaměřeno na dosažení optimální
úrovně zdravotně orientované zdatnosti, osvojování specifických dovedností,
na podporu potřeby vzdělávání, ale i na rozvoj psychické odolnosti a duševní
pohody a na posilování sociální soudržnosti.
Seniorský věk je často spojen se zhoršením kognitivních funkcí. Otázkou,
jak zmírnit zhoršování kognitivních funkcí u jedinců v postproduktivním
věku, se zabývá M. Tokovská v šestém příspěvku nazvaném Kognitivní trénink
jako determinanta aktivního stárnutí. Vedle teoretických východisek autorka
charakterizuje vzdělávací program na trénování paměti a pohybu a představuje výsledky svého průzkumu, jehož cílem bylo zhodnotit jeho efektivnost.
Sekci se studiemi uzavírá sedmý příspěvek E. Sleckého, v něm se jeho
autor zaměřuje na Současnost a budoucnost vzdělávání seniorů na Slovensku.
Nastíněna je v něm politika Slovenské republiky v oblasti aktivního stárnutí,
vzdělávání seniorů prostřednictvím Univerzit třetího věku a motivace seniorů ke vzdělávání. Inovativní pohled příspěvku lze spatřovat v naznačení
potenciálu nových technologií pro zefektivnění vzdělávání seniorů.
Nově jsme do časopisu zařadili sekci Diskuse, která přináší možnost
oslovit čtenáře s náměty a otázkami, o nichž se jejich původci domnívají,
že by měla být vedena odborná diskuse. Diskusní příspěvky – stejně jako
Recenze a Zprávy – nepodléhají recenznímu řízení, a proto nemohou být
předmětem bodového hodnocení v Rejstříku informací o výsledcích (RIV).
S prvním diskusním příspěvkem v našem časopise před čtenáře předstupuje
M. Vážanský. Jak již jeho název Senioři v životním finále napovídá, je zaměřen
na situaci jedinců, kteří směřují k závěrečnému životnímu období, hledají
cesty k předávání moudrosti mladší generaci, snaží se uplatnit v současném
světě, odolávat tlaku ageizmu a bránit se působení některých sociálně-patologických jevů.
Monotematické číslo je uzavřeno dvěma zprávami. První se věnuje úloze
Asociace univerzit třetího věku České republiky ve vzdělávání starších dospělých (P. Máchal) a druhá historii a činnosti Asociace univerzit třetího věku na
Slovensku (N. Hrapková).
Editorial si dovolíme skončit netradičně, a to lyrickým textem písně J. Nohavici – Starý muž z alba Divné století (vydavatelství Monitor – EMI Records,
1996), který poetickým způsobem ukazuje, jak senioři mohou uvažovat
o sobě a svém životě . . .
Až budu starým mužem budu staré knihy číst
a mladé víno lisovat
až budu starým mužem budu si konečně jist
EDITORIAL
tím koho chci milovat
koupím si pergamen a štětec a tuš
a jako čínský mudrc sednu na břeh řeky
a budu starý muž
Až budu starým mužem pořídím si starý byt
a jedno staré rádio
až budu starým mužem budu svoje místo mít
u okna kavárny Avion
koupím si pergamen a štětec a tuš
a budu pozorovat lidi kam jdou asi
a budu starý muž
Až budu starým mužem budu černý oblek mít
a šedou vázanku
až budu starým mužem budu místo vody pít
lahodné víno ze džbánku
koupím si pergamen a štětec a tuš
a budu mlčet jako mlčí ti kdo vědí už
starý muž
Věříme, že Vás nové poznatky prezentované v monotematickém čísle Život
seniorů ve druhé dekádě 21. století inspirují k dalším úvahám vztahujícím se
ke zkvalitňování života seniorů.
Petr Hlaďo
editor monotematického čísla
a šéfredaktor časopisu
Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání, 2014, roč. 4, č. 2, s. 9–38
Empirická studie
B
, B. 2014. Zlé zaobchádzanie so seniormi v druhej dekáde 21. storočia. Lifelong
Learning – celoživotní vzdělávání, roč. 4, č. 2, s. 9–38. ISSN 1804-526X.
DOI: http://dx.doi.org/10.11118/lifele201404029.
Příspěvek redakce obdržela: 12. 10. 2014.
Upravený příspěvek po recenzním řízení přijat k publikování: 18. 11. 2014.
ZLÉ ZAOBCHÁDZANIE SO SENIORMI
V DRUHEJ DEKÁDE 21. STOROČIA
Beáta Balogová
Abstrakt: Autorka v príspevku poukazuje na problematiku zlého zaobchádzania –
násilia páchaného na senioroch v súvislosti s vývojom spoločnosti postmodernej
doby, ktorá atmosférou strachu, nevšímavosti či neaplikovaním etických princípov
a princípov sociálnej politiky vytvára priestor pre rozširovanie tohto negatívneho
fenoménu. Aj napriek tomu, že by sme už v druhom decéniu 21. storočia očakávali
správanie založené na morálnosti, rešpektovaním dôstojnosti každého jedinca, sme
však svedkami opaku. Zlé zaobchádzanie so seniormi môžeme tak definovať ako mnohodimenzionálny systémový fenomén, patriaci do oblasti verejných a občianskych
politík. Tento negatívny fenomén je častokrát spájaný s problematikou odkázanosti
seniora na pomoc okolia, respektíve odkázanosti na sociálnu službu. V tomto kontexte riešime problematiku zlého zaobchádzania v rezidenčných zariadeniach.
Kľúčové slová: senior, násilie, zlé zaobchádzanie, sociálna práca, postmoderná
spoločnosť, etika sociálnej práce
MALTREATMENT OF SENIORS IN THE SECOND
DECADE OF THE 21ST CENTURY
Abstract: The author points out the issue of abuse—violence against seniors related to the changes in post-modern society which creates place for this negative
phenomenon to spread, by the atmosphere of fear, indifference or not adopting the
principles of ethics and social policy. Despite the fact that in the second decade of the
21st century we have expected behavior based on morality and respect for the dignity
of each individual, we see the opposite. Senior abuse could be defined as a systemic
phenomenon of many dimensions, which belong in area of public and civic policies.
Beáta Balogová
STUDIE
This negative phenomenon is often associated with issues of dependency of seniors
on help from their surrounding or dependency on social service. In this context we
solve an issue of abuse in residential facilities.
Key words: senior, violence, maltreatment, social work, postmodern society, ethics
of social work
V horizonte už dvoch decénií rezonuje v našich výskumných zameraniach
fenomén zlého zaobchádzania, čo korešponduje so širším kontextuálnym
rámcom sledovania danej problematiky tak na európskej, ako aj celosvetovej
úrovni. A ako zdôrazňuje Európsky referenčný rámec pre prevenciu zneužívania a týrania starších (2011), tak sa za posledné dve desaťročia stále viac pozornosti venovalo otázke zneužívania a týrania starších vo výskume, v politike
aj v praxi. Reakciou na to bolo aj vyhlásenie Rady Európskej únie a Európskeho parlamentu rok 2012 za rok Aktívneho starnutia a medzigeneračnej
solidarity. Dôvodom bola spoločenská situácia vo vzťahu k seniorom, ktorá
vykazuje vysokú mieru (akákoľvek prítomnosť tohto javu v civilizovanej
demokratickej spoločnosti je neprípustná) ageizmu a hostility voči seniorom,
ako dôsledku premeny modernej spoločnosti na postmodernú spoločnosť
charakteristickú vysokou mierou individualizmu a straty identity. Realizované národné výskumy a každodenná prax ukazuje, že postavenie seniora
v dnešnej spoločnosti a jeho sociálny status je nízky, seniorom sú pripisované
negatívne osobnostné vlastnosti, nízke kompetencie, zároveň je ohrozovaná
ich dôstojnosť, bezpečnosť a sloboda. Degradácia sociálnej pozície staršieho
človeka je determinovaná práve pôvodom, majetkom, príjmami, funkčnosťou
a užitočnosťou pre komunitu, v ktorej žije. Uvedená pozičnosť úzko súvisí
so sociálnou rolou, ktorá u staršej osoby vyplýva zo vzťahu medzi sociálnou
pozíciou dôchodcu a konsenzuálnymi predstavami členov sociálneho útvaru
o jej nositeľoch, ktoré sa nenaplnili. Ďalšou komplikujúcou okolnosťou je
zásadná zmena staroby, ktorá akumuluje kapitál rôzneho druhu a aj sociálne
dištinkcie, čo ju robí spoločensky neprehliadnuteľnou. Dostávame sa tak
ku konštatovaniu, že moderná spoločnosť je dynamická, neustále sa meniaca, vyžadujúca od všetkých svojich členov, staršieho človeka nevynímajúc,
zvládanie nových náročných životných situácií, ktoré nie náhodou obsahujú
adjektívum „náročné“, náročné na prežívanie a zvládanie. Akonáhle sa senior
stáva odkázaným na podporu a odkázanosť iných, už je tu riziko straty
práva na súkromie; práva na samorozhodovanie; je ohrozené právo na vysokú
kvalitu a idiografickú starostlivosť; právo na kompenzáciu; právo na osobné informácie, radu a vedomý súhlas; právo na pokračujúcu komunikáciu,
účasť na spoločenských a kultúrnych aktivitách; právo na slobodu prejavu
STUDIE
Zlé zaobchádzanie so seniormi v druhej dekáde 21. storočia
a slobodu myslenia/vedomia: vieru, kultúru a náboženstvo a v neposlednom rade právo na paliatívnu starostlivosť, pomoc, rešpekt a dôstojnosť
pri zomieraní a smrti. Uvádzané a mnohé ďalšie zmeny generujú potrebu
inovovať, resp. v niektorých prípadoch aj zásadne zmeniť prístup spoločnosti
k starobe, k spoločenským dôsledkom staroby, k spolužitiu viacerých generácii, zachytávajúcich celé bio-psycho-sociálno-duchovné spektrum života
jedinca. Objavujú sa nové očakávania, a to nielen seniorov od spoločnosti,
ale aj spoločnosti od seniorov, ktoré nie sú napĺňané a obe strany majú
pocit krivdy – frustrácie. Senior vidí neochotu spoločnosti, komunity, rodiny
v kontexte individualizmu a egoizmu (ako dôsledku modernizácie spoločnosti) postarať sa o jeho dôstojný život v starobe. Riziko prístupu v súčasnej
spoločnosti k seniorom spočíva aj v homogenite vnímania seniorskej skupiny,
a to napriek tomu, že seniori predstavujú veľmi diferencovanú sociálnu
skupinu vzhľadom k vekovej stratifikácii, k rodovej, vzdelanostnej, teritoriálnej, zdravotnej a inej odlišnosti. Osobitnú pozornosť si zaslúži skupina
tak zdravých, ako aj odkázaných seniorov, ktorá sa stala objektom týrania
a násilia zo strany rodiny. Toto násilie je pred verejnosťou i zodpovednými
orgánmi často zakrývané zo strany týraných a je zlým svedomím spoločnosti
i zodpovedných orgánov a inštitúcií.
1
Cieľ príspevku
Zámerom príspevku je poukázanie na oblasť zlého zaobchádzania v rodinách a v rezidenčných zariadeniach. V takto orientovaných teoreticko-empirických vyjadreniach akcentuje rôznorodá terminológia, ktorá zachytáva akýkoľvek prejav násilia – zlého zaobchádzania so seniorom. V európskych
podmienkach a dokumentoch sa využíva najčastejšie termín maltreatment.
V podmienkach Slovenska je terminológia širšia, s čím súvisí aj definovanie
tohto javu. Zlé zaobchádzanie so seniormi môžeme definovať ako mnohodimenzionálny systémový fenomén, patriaci do oblasti verejných a občianskych politík. Ako súčasť ľudsko-právnej problematiky sa stáva v podmienkach Slovenska len postupne sa etablujúcou agendou, a to ako vo vedomí
ľudí, tak v „odpovediach“ verejných politík. Dokumentujú to aj výsledky
Regionálneho úradu WHO pre Európu. Aj keď Slovensko patrí medzi krajiny,
kde je zlé zaobchádzanie so staršími ľuďmi veľkým problémom, paradoxne,
na Slovensku sa takéto správanie nepovažuje (nevníma) za vážny problém.
Tento negatívny fenomén je častokrát spájaný s problematikou odkázanosti
seniora na pomoc okolia, odkázanosti na sociálnu službu. Problematika má
dve roviny: 1) zlé zaobchádzanie so (zdravým) seniorom zo strany rodinných
príslušníkov, 2) druhú líniu tvorí zlé zaobchádzanie ako synergický efekt ne-
Beáta Balogová
STUDIE
zvládnutej agresivity (odkázaného) seniora voči opatrujúcej osobe (fenomén
zlého zaobchádzania v opatrovateľských vzťahoch). Predmetom našich úvah
budú obe roviny, s primárnym zameraním na prvú rovinu zlého zaobchádzania so (zdravým) seniorom zo strany rodinných príslušníkov, respektíve
násilia na senioroch. Kalvach et al. (2004, s. 172) už niekoľko rokov poukazujú
na fenomén zlého zaobchádzania so seniormi. V ich terminológii ide o „zlé
zaobchádzanie“ (maltreatment či mistreatment), o nevhodné zaobchádzanie, vrátane syndrómu zanedbávania a týrania, ostrakizácie či hyperprotektívneho paralyzovania. Inú terminológiu ponúka Repková a Sedláková (2012),
ktoré v súvislosti so zlým zaobchádzaním hovoria o „zlom zaobchádzaní
so staršími ľuďmi“, respektíve o „zlom zaobchádzaní s odkázanými staršími
ľuďmi“ a zároveň poukazujú na fakt, že Svetová zdravotnícka organizácia
v spolupráci so Svetovou bankou v roku 2011 využíva pojem „násilie páchané
na ľuďoch so zdravotným postihnutím“. Bednárik et al. (1999, 2004) v tejto
súvislosti využívajú termín „ubližovanie starším“ a chápu ho oveľa širšie,
nielen ako nezvládnutie opatrovateľských vzťahov medzi opatrovateľom
a opatrovaným, ale aj ako snahu o získanie majetku, či egoizmus v medzigeneračných vzťahoch v rodine. Vzhľadom k uvedeným skutočnostiam je
možné generalizovať, že v rámci opatrovateľských vzťahov sa viac využíva
pomenovanie „zlé zaobchádzanie so seniormi“ a vo všeobecnej rovine sa skôr
etabloval termín „násilie na senioroch“.
2 Metodológia výskumu
Sledujúc predmetný fenomén môžeme vidieť, že zlé zaobchádzanie so seniormi sa objavuje v teoretických analýzach Litomerického (1993), Bašteckého,
Kümpela a Vojtěchovského et al. (1994), Paláta (1995), Kalvacha et al. (1994),
Čaplovej et al. (1998), Kovala (2001), Tošnerovej (2002), Balogovej (2007,
2008), Balogovej et al. (2009, 2011), Balogovej a Repkovej (2013), Repkovej
a Sedlákovej (2012). Zároveň prebehli výskumy, ktoré poukázali na prítomnosť zlého zaobchádzania na Slovensku. Významným sociologickým výskumom v tejto oblasti bol výskum Bednárika et al. z roku 1999 a opakovaný
v roku 2004. Oba výskumy Bednárika et al. (1999, 2004) zaznamenali zhoršenie prežívania staroby po roku 1989, kedy až 60 % seniorov malo obavy do
budúcnosti zo zdravotných, materiálnych problémov, politickej, bezpečnostnej a zlej spoločenskej situácie na Slovensku. Až jedna tretina respondentov
(rok 1999 aj 2004) poznala prípady, kedy sa v ich okolí ubližovalo starším
a zdravotne postihnutým ľuďom. Súčasne neúctu a ľahostajnosť od mladej
generácie pociťovalo až 30 % ľudí, od pracovníkov úradov a inštitúcií (profesionálov/lok) až 24 %. Obdobne negatívne výsledky zaznamenal aj Špeciálny
STUDIE
Zlé zaobchádzanie so seniormi v druhej dekáde 21. storočia
Eurobarometer (2007), ktorý určil rozsah zlého zaobchádzania s odkázanými
staršími ľuďmi v SR na 36 % z čoho až 55 % predstavovalo zlé zaobchádzanie
voči starším osobám blízkymi ľuďmi. V rámci Európskej únie priemerne
47 % opýtaných uviedlo, že zlé zaobchádzanie, zneužívanie a zanedbávanie
starších odkázaných ľudí je v ich krajinách rozšírené. Tento výskum priniesol
v súvislosti s nami riešenou problematikou zaujímavé zistenie, a to, že na Slovensku a v Českej republike je v porovnaní s Európskou úniou vyššie percento
zlého zaobchádzania (až o 20 % viac) zo strany najbližšej rodiny, teda detí,
manželov a širšej rodiny. Správa European Quality Framework (2012), ktorú
vydala WHO/Europe (Svetová zdravotnícka organizácia – Európa) v júni 2011,
naznačila, že každý rok 2,7 % (4 milióny) všetkých ľudí vo veku 60 rokov
a viac má skúsenosť s fyzickým týraním a zneužívaním; 19,4 % (29 miliónov)
zažíva duševné týranie a zneužívanie; 3,8 % (6 miliónov) zažíva finančné
zneužívanie a 0,7 % (1 milión) zažíva sexuálne zneužívanie.
Naše výskumné zistenia boli realizované v piatich výskumných aktivitách.
1. Výskum zlého zaobchádzania – rok 2006:
• Predmet výskumu: Existencia zlého zaobchádza u seniorov žijúcich v domácom prostredí, ktorí boli hospitalizovaní na Geriatrickom oddelení
Fakultnej nemocnice.
• Metódy výskumu: Diagnostika zlého zaobchádzania prostredníctvom
hĺbkových fenomenologických rozhovorov.
• Výskumná vzorka: 10 seniorov a senioriek vo veku nad 60 rokov a vyššie.
• Diagnostika zlého zaobchádzania: Na základe anamnestických rozhovorov, zistené všetky druhy zlého zaobchádzania: telesné týranie, materiálne a finančné zneužívanie, zanedbávanie druhou osobou, vlastné
zanedbávanie starostlivosti o seba samého a emocionálne týranie.
• Výsledok: 10 pacientov/tiek bolo prijatých na Geriatrické oddelenie so
známkami zlého zaobchádzania (čo predstavuje 10 % z celkového počtu
pacientov), zistené všetky druhy zlého zaobchádzania: fyzické poškodenie zdravia (viditeľné rany, podliatiny), psychické, ekonomické.
2. Výskum zlého zaobchádzania – rok 2010:
• Predmet výskumu: Pokračujúca existencia zlého zaobchádzania u seniorov žijúcich v domácom prostredí, ktorí boli hospitalizovaní na Geriatrickom oddelení Fakultnej nemocnice.
• Metódy výskumu: Diagnostika zlého zaobchádzania prostredníctvom
hĺbkových fenomenologických rozhovorov.
Beáta Balogová
STUDIE
• Výskumná vzorka: 6 seniorov a senioriek vo veku nad 60 rokov a vyššie.
• Výsledok: Opätovné zistenia zlého zaobchádzania u pacientov prijatých
na Geriatrické oddelenie so známkami zlého zaobchádzania (každý 10
pacient z celkového počtu pacientov), zistené všetky druhy zlého zaobchádzania: telesné týranie, materiálne a finančné zneužívanie, zanedbávanie druhou osobou, vlastné zanedbávanie starostlivosti o seba samého
a emocionálne týranie.
Komparácia výskumu z roku 2006 a 2010:
• Výsledky výskumov: Potvrdili zistenia z roku 2006, z hľadiska počtu obetí
zlého zaobchádzania a realizovaných foriem.
• Špecifickosť a komplikovanosť skúmania: Systémový fenomén zlého zaobchádzania podčiarkujú naše opakované skúsenosti, že obete sú ochotné spolupracovať iba v bezpečnom prostredí, zvyčajne v čase väčšieho
ohrozenia života, najčastejšie na pôde nemocníc, avšak po stabilizovaní
svojho zdravotného stavu svoje tvrdenia menia, nahlásenie na polícii
stiahnu. Navyše dokazovanie zlého zaobchádzania na polícii a súde je
náročné. Prihliada sa iba na fyzické dôsledky, psychické sa berú do úvahy
ojedinele a sociálne a ekonomické dôsledky súdy väčšinou neposudzujú.
3. Výskum zlého zaobchádzania – rok 2012:
• Predmet výskumu: Diagnostika zlého zaobchádzania zo strany Obecných
úradov vo vybraných obciach u seniorov žijúcich v domácom prostredí,
ktorí boli hospitalizovaní na Geriatrickom oddelení Fakultnej nemocnice.
• Metódy výskumu: Mapovanie.
• Výskumná vzorka: Starostovia vybraných obcí, z ktorých pochádzali
obete zlého zaobchádzania.
• Výsledok: Výsledkom týchto zistení je fakt, že zlé zaobchádzanie sa na
lokálnej úrovni nezverejňuje. Obce (napriek kompetenciám) situáciu
odmietajú riešiť. Možno sa domnievať, že to má ekonomické súvislosti,
nakoľko umiestnenie seniora či zdravotne postihnutej osoby do zariadenia by znamenalo pre miestnu samosprávu finančné náklady, pretože
obeťami sú často osoby zo sociálne znevýhodneného prostredia (dnes už
platná novelizácia zákona vylúčila tento dôvod).
STUDIE
Zlé zaobchádzanie so seniormi v druhej dekáde 21. storočia
4. Výskum zlého zaobchádzania – rok 2012:
• Predmet výskumu: Zisťovanie diagnostiky zlého zaobchádzania v zariadeniach sociálnych služieb v zriaďovateľskej pôsobnosti Prešovského
a Košického samosprávneho kraja pri posudzovaní odkázanosti na sociálnu službu (pri prijímaní do zariadenia a posudzovaní odkázanosti na
sociálnu službu).
• Metódy výskumu: Mapovanie.
• Výskumná vzorka: Sociálni pracovníci/čky v zariadeniach sociálnych služieb v zriaďovateľskej pôsobnosti Prešovského a Košického samosprávneho kraja.
• Výsledok: Výsledkom týchto zistení je fakt, že zlé zaobchádzanie sa na
lokálnej úrovni nezverejňuje. Na základe výskumu realizovaného v zariadeniach Prešovského a Košického samosprávneho kraja sme zistili, že
problematika zlého zaobchádzania nie je zahrnutá do sociálnej diagnostiky v rámci poskytovania verejných sociálnych služieb samosprávnymi
krajmi.
5. Výskum zlého zaobchádzania – rok 2013 (realizovaný autorkami: Beáta
Balogová, Kvetoslava Repková):
• Predmet výskumu: Cieľom výskumu bolo zistiť postoje a skúsenosti
zamestnancov a zamestnankýň zariadení sociálnych služieb s problematikou zlého zaobchádzania so staršími ľuďmi. Zámerom bolo podporiť
ich k otvorenej a kritickej reflexii vlastnej odbornej práce na úseku diagnostiky zlého zaobchádzania so staršími ľuďmi ako základu pre rozvoj
solídneho poznania v tejto oblasti. Takýto typ poznania je nevyhnutný
pre pochopenie mechanizmov vzniku, rozvoja a pretrvávania fenoménu
zlého zaobchádzania so staršími osobami. Následne je využiteľné pre
vytváranie nových systémových prvkov prevencie zlého zaobchádzania s touto cieľovou skupinou, ktoré by mali byť zakomponované do
národných programových dokumentov a premietať sa do kompetencií
profesionálnych pracovníkov/čok v oblasti pomáhajúcich disciplín (do
legislatívy a praxe).
Pri špecifikácii vecného zamerania výskumu sme vychádzali z vybraných
záverov a odporúčaní Tematického zasadnutia Výboru pre seniorov RV
SR ĽPNMRR (z 8. 4. 2013), konkrétne z odporúčaní, že je potrebné:
– rozhodnutia o štandardizácii postupov diagnostiky zlého zaobchádzania oprieť o reprezentatívne výskumné zistenia,
Beáta Balogová
STUDIE
– vytvoriť osobitnú diagnostiku zlého zaobchádzania pre účely národnej praxe (podporenej platnou legislatívou), opierajúc sa však aj
o medzinárodnú skúsenosť (napr. OSN, WHO, Rady Európy, EK),
– v rámci teoreticko-metodologických východísk diagnostiky zlého
zaobchádzania vychádzať z premisy, že verejnú pomoc a podporu
potrebujú obe strany – obeť i násilník,
– proces diagnostiky a jeho čiastkové výsledky zaviesť ako súčasť individuálneho rozvojového plánovania uplatňovaného v rezidenčnej
starostlivosti, ktoré je základom pre sanovanie narušených rodinných
vzťahov, sfunkčňovanie rodiny, rovnako základom pre depistážnu
činnosť lokálnej samosprávy.
• Hypotéza a otázky výskumu: diagnostika zlého zaobchádzania so staršími
ľuďmi nie je v zariadeniach sociálnych služieb spravidla (väčšinou) štandardnou súčasťou celkovej diagnostiky životnej situácie staršieho človeka
a že spravidla (väčšinou) sa nepoužívajú štandardizované postupy na
jej realizáciu. V kontexte takto sformulovanej hypotézy sme si položili
otázky:
a) Aké majú zamestnanci/kyne zariadení sociálnych služieb rezidenčnej povahy postoje k rozšírenosti zlého zaobchádzania so staršími
osobami zo strany rozličných ľudí (členov rodiny, známych, ale aj
profesionálov/lok) a aké majú v tejto oblasti profesionálne skúsenosti?
b) Aké diagnostické postupy v tejto oblasti využívajú?
c) Aké iné dôležité okolnosti považujú v tejto oblasti za dôležité/rozhodujúce?
• Metódy výskumu: Výskum mal podobu kvantitatívneho nomotetického
mapujúceho terénneho výskumu zameraného na zlé zaobchádzanie so
staršími ľuďmi a jeho diagnostiku ako na jav, ktorý nie je z dôvodu samotnej povahy možné vo výskume priamo zisťovať a empiricky
zachytiť. Zachytiteľné sú len niektoré jeho prejavy, v tomto prípade
vo forme odrazu v skúsenostiach a postojoch zamestnancov/kýň, ktorí
prichádzajú so staršími ľuďmi profesionálne do kontaktu. Vychádza sa
pritom z predpokladu, že súčasťou kontextu takéhoto profesionálneho
kontaktu sú aj situácie zvyšujúce pravdepodobnosť výskytu zlého zaobchádzania so staršou osobou ako základného skúmaného javu. Na účely
realizácie výskumu sme využili pološtruktúrovaný dotazník s názvom Zlé
zaobchádzanie so staršími ľuďmi a rezidenčná starostlivosť. Celkovo bolo
do dotazníka zaradených 26 otázok, niektoré z nich boli koncipované
ako škálované, iné ako voľné neštruktúrované. V dotazníku boli použité
STUDIE
Zlé zaobchádzanie so seniormi v druhej dekáde 21. storočia
aj filtre alebo kontingenčné otázky. Okrem všeobecných identifikačných
otázok (prvá časť dotazníka) sme sa v súlade so stanovenými otázkami
výskumu primárne zamerali na názory respondentov/tok o všeobecnej
prevalencii (rozšírenosti) zlého zaobchádzania so staršími ľuďmi a jeho
jednotlivých foriem na Slovensku (druhá časť dotazníka), no najmä na
ich skúsenosti s diagnostikou tohto fenoménu vo vlastnej profesionálnej
rezidenčnej praxi (tretia časť dotazníka). Poskytli sme im aj možnosť
vyjadriť akúkoľvek ďalšiu okolnosť, ktorú považujú za kľúčovú pre dokreslenie celkovej situácie v tejto oblasti (záverečná časť dotazníka).
Pri koncipovaní a realizácii výskumu sme rešpektovali požiadavky etiky
výskumnej práce, v zmysle zabezpečenia anonymity respondentov/tiek,
dobrovoľnosti ich účasti vo výskume, dôvernosti a bezpečia. Výskumný
proces bol rozdelený do niekoľkých etáp. Na základe výsledkov Tematického zasadnutia VpS RV SR ĽPNMRR a odporúčaní na ňom prijatých
sme v prípravnej fáze definovali ciele, účel a špecifické požiadavky na
informácie prieskumu. Následne sme si stanovili výskumný problém,
spracovali sme konceptuálny model, v ktorom ho budeme skúmať, a zodpovedajúcu operacionalizáciu kľúčových pojmov. Uvedené zámery, spolu s navrhnutou stratégiou výskumu (výber výskumnej vzorky, spôsob
zberu dát, výber metód spracovania údajov, kontrola etiky a kvality
priebehu výskumu), sme konzultovali s riaditeľkou Kancelárie WHO
na Slovensku ako autoritou zastupujúcou Regionálny úrad WHO pre
Európu na Slovensku, ktorý finančne podporil realizáciu výskumu. Po
odsúhlasení dizajnu výskumu sme zrealizovali zber dát, ich následnú
analýzu a interpretáciu a napokon formuláciu záverov s ohľadom na
stanovenú hypotézu a otázky výskumu. V každej etape výskumného
procesu sme sa snažili dodržať zásadu rešpektovania základného konceptu a účelu spracovania publikácie. Výskum sme realizovali v mesiacoch apríl – júl 2013. Samotný dotazník bol administrovaný elektronickou formou v mesiaci máj 2013 (vrátane jednej elektronickej urgencie
k vyplneniu dotazníka), pričom do zberu dát bol zapojený širší tím
vedecko-výskumných pracovníkov/čok Inštitútu edukológie a sociálnej
práce Filozofickej fakulty Prešovskej univerzity v Prešove.
• Výskumná vzorka: Výber výskumnej vzorky sme realizovali v rámci niekoľkých etáp. V prvej etape sme zadefinovali základný súbor výskumu,
ktorý tvorili všetky registrované zariadenia sociálnych služieb, ktorých
zoznam je zverejnený na stránke Ministerstva práce sociálnych vecí
a rodiny SR. Následne sme zvolili zámerný výber zariadení poskytujúcich sociálne služby pre starších ľudí, konkrétne zariadení pre seniorov,
domovov sociálnych služieb a zariadení opatrovateľskej služby. Napokon
Beáta Balogová
STUDIE
sme do výskumu zaradili iba tie z nich, ktoré mali funkčnú e-mailovú
adresu, čo predstavovalo v konečnom výsledku celkovo 395 zariadení
sociálnych služieb. Napriek intenzívnej a opakovanej snahe motivovať
potenciálnych respondentov/tky k účasti na elektronickom výskume
(vrátane využitia metódy urgencie), obdržali sme len 87 vyplnených
dotazníkov (čo predstavuje 22 % prvotnú návratnosť). Z nich sedem bolo
vyplnených neúplne (chýbala podstatná časť informácií), preto sme ich
do konečného vyhodnotenia nezaradili. V záujme „nestratiť“ kľúčové
informácie sme však nevyradili také, kde chýbali len niektoré čiastkové
údaje (napr. zaradenie obyvateľov zariadenia do vekových kategórií). Do
záverečného vyhodnotenia tak bolo zaradených celkovo 80 dotazníkov,
reprezentujúcich 20 % relevantného zámerného výberového súboru.
3 Výsledky a diskusia
Pre účely výskumu sme elektronicky oslovili celkovo 395 zariadení sociálnych
služieb poskytujúcich sociálne služby starším osobám. Pre účely konečného
vyhodnotenia sme využili vyplnené dotazníky 80 informátorov/riek zapojených zariadení. Prehľad ich pracovných pozícií v zariadeniach je spracovaný
v obrázku 1.
Najčastejšími informátormi/kami pre účely výskumu boli riaditelia/ľky
zariadení (N = 24; 31 % vzorky), ďalej sociálni pracovníci/čky (N = 19; takmer
25 % vzorky), vedúci/e zariadení (N = 13; takmer 17 % vzorky) a vedúci/e
sociálno-zdravotného úseku (N = 9; takmer 12 % vzorky). Ostatné pozície
boli zastúpené minimálne. Ďalej nás zaujímalo, aký typ zariadenia sociálnych
služieb informátori/rky zastupovali. Výsledky sú uvedené v obrázku 2.
Najčastejšie sa do výskumu zapojili zariadenia kombinovaného typu, konkrétne: Zariadenie pre seniorov v kombinácií s Domovom sociálnych služieb
(N = 31; takmer 39 % vzorky), druhou najpočetnejšou skupinou boli monotypové Zariadenia opatrovateľskej služby (N = 17; približne 21 % vzorky) a treťou Zariadenia pre seniorov (N = 11; takmer 14 % vzorky). Ostatné zariadenia
boli častejšie kombinované. Zastúpené však boli vo výrazne nižšom rozsahu.
V obrázku 3 uvádzame právny status zapojených zariadení.
Až takmer 73 % informátorov/riek (N = 56) bolo zo zariadení verejných
poskytovateľov sociálnych služieb, 27 % (N = 21) tvorili informátori/rky neverejných poskytovateľov. V rámci prvého okruhu identifikačných otázok sme
sa zaujímali aj o regionálnu príslušnosť zapojených zariadení. Výsledky sú
znázornené v obrázku 4.
Najčastejšie boli zastúpené zariadenia z banskobystrického regiónu (N = 23;
vyše 29 % vzorky), ďalej zo žilinského regiónu (N = 15; 19 % vzorky) a nit-
STUDIE
Zlé zaobchádzanie so seniormi v druhej dekáde 21. storočia
Obrázok 1. Pozícia informátorov/riek administrujúcich dotazník v zariadeniach
rianskeho regiónu (N = 11; 14 %). Zastúpenie nad 10 % sme zaznamenali
už len v prípade košického regiónu (N = 10; takmer 13 % vzorky), ostatné
regióny boli zastúpené vo výrazne nižšom počte, s najnižším zastúpením
prešovského a trnavského regiónu. S ohľadom na predmet výskumu bolo
dôležité poznať aj vekovú štruktúru obyvateľov/liek zapojených zariadení
sociálnych služieb. Prehľadne je znázornená v obrázku 5.
Celkovo išlo o 4 342 klientov a klientok, ktorým sa poskytuje v zapojených zariadeniach sociálna služba dlhodobej starostlivosti. Najpočetnejšiu
skupinu spomedzi nich tvorili starší ľudia vo veku od 75–84 rokov (N = 1 337;
34 %), ďalšiu osoby vo veku 85 rokov a viac (N = 944; 24 %) a tretiu skupinu
osoby vo veku 65–74 rokov (N = 683; vyše 17 %). Osoby vekových kategórií
do 50 rokov a 51–64 rokov boli zastúpené v porovnateľnom rozsahu približne
po 12 %. Ďalší údaj, ktorý sme zisťovali, bola kompozícia klientov a klientok
zapojených zariadení podľa pohlavia. Znázornená je v obrázku 6.
Beáta Balogová
STUDIE
Obrázok 2. Typ zariadenia sociálnych služieb
Takmer 63 % obyvateľov/liek zapojených zariadení boli ženy (N = 2 731),
27 % predstavovali muži (N = 1 611). Priamu výskumnú vzorku tvorili informátori a informátorky:
80 zariadení sociálnych služieb poskytujúcich rezidenčné služby dlhodobej starostlivosti pre staršie osoby; najčastejšie zastávali pozíciu riaditeľov/liek, sociálnych pracovníkov/čok, vedúcich zariadení a vedúcich
sociálno-zdravotného úseku; najčastejšie išlo o kombinované sociálne zariadenie ZPS-DSS; v takmer troch štvrtinách sa do prieskumu zapojili verejní
poskytovatelia sociálnych služieb relevantného typu a takmer každé tretie
zapojené zariadenie pochádzalo z banskobystrického regiónu. Nepriamu výskumnú vzorku tvorili samotní obyvatelia/ľky zapojených zariadení: celkovo
išlo o 4 342 osôb; vyše 60 % z nich boli ženy a najčastejšie patrili do vekovej
skupiny 75–84-ročných a 85-ročných a starších.
STUDIE
Zlé zaobchádzanie so seniormi v druhej dekáde 21. storočia
Obrázok 3. Právny status zariadenia
3.1 Poznatky a skúsenosti informátorov/riek so zlým zaobchádzaním so
staršími osobami
V tejto časti sme vyhodnotili frekvenčné rozdelenie odpovedí na jednotlivé
otázky výskumu a zároveň, tam, kde to bude možné a účelné (najmä s ohľadom na početnosť porovnávaných kategórií), vyhodnotili sme výsledky aj
právneho statusu zariadenia (verejný a neverejný poskytovateľ) a príslušnosti
zariadenia k regiónu. Najskôr nás zaujímalo, v akom rozsahu je na Slovensku
podľa informátorov/riek rozšírený fenomén zlého zaobchádzania so staršími osobami zo strany rozličných ľudí (blízkych, priateľov, profesionálnych
pracovníkov/čok, ale napr. aj zo strany spoluobyvateľov/liek zariadenia).
Výsledky sú uvedené v obrázku 7.
Vyše 63 % informátorov/riek uviedlo, že zlé zaobchádzanie so staršími
ľuďmi v rozličných prostrediach a rozličnými ľuďmi je veľmi alebo dosť
rozšíreným fenoménom. Častejšie ho pritom za taký považovali informátori/rky zastúpených neverejných, než verejných poskytovateľov (71 % : 60 %),
informátori/rky spomedzi zariadení prešovského, nitrianskeho a žilinského
regiónu (75–67 % z nich). Podľa 37 % informátorov/riek ide o málo rozšírený
alebo vôbec sa nevyskytujúci jav. Faktom je, že iba 3 osoby zo 79 uviedli,
že sa nevyskytuje vôbec. Následne nás zaujímalo, ktoré formy zlého zaob-
Beáta Balogová
STUDIE
Obrázok 4. Príslušnosť zariadenia k regiónu
chádzania so staršími ľuďmi sú podľa názoru informátorov/riek rozšírené
najviac. Mali možnosť označiť najviac dve možnosti. Výsledky sú spracované
v obrázku 8.
V rozsahu cca 64 % (N = 43) bolo za rozšírenú formu zlého zaobchádzania
so staršími ľuďmi považované ich finančné zneužívanie. Po približne 13 % to
bolo materiálne zneužívanie a zanedbávanie druhou osobou. Emocionálne
a telesné týranie sa vyskytovalo minimálne a vlastné zanedbávanie nebolo
uvedené zo strany informátorov/riek vôbec. Na finančné zneužívanie poukazovali častejšie informátori/rky spomedzi verejných ako neverejných poskytovateľov (cca 67 % : 58 %), najčastejšie zo zariadení z prešovského regiónu
(všetky zapojené zariadenia), košického regiónu (75 %) a trenčianskeho regiónu (tiež 75 % zapojených zariadení). Z hľadiska nosného predmetu výskumu nás osobitne zaujímalo, či informátori/rky mali skúsenosť, že prijímali
do svojho zariadenia staršie osoby, kedy hlavným dôvodom umiestnenia bolo
STUDIE
Zlé zaobchádzanie so seniormi v druhej dekáde 21. storočia
Obrázok 5. Veková štruktúra obyvateľov/liek zariadení
zlé zaobchádzanie zo strany najbližších (teda nie odkázanosť na pomoc inej
osoby, ale tzv. „iné vážne dôvody“¹). Výsledky sú uvedené v obrázku 9.
41 % informátorov/riek (N = 32) uviedlo, že v zariadení takúto skúsenosť
mali. Vo väčšine prípadov (59 %) však informátori/rky o takejto skúsenosti
nereferovali. Častejšiu skúsenosť mali neverejní ako verejní poskytovatelia
(48 %: 39 %), pričom najčastejšie išlo o poskytovateľov z trnavského (75 %),
žilinského (64 %) a nitrianskeho regiónu (62 %). U tých, ktorí takúto skúsenosť potvrdili, nás zaujímalo, o akú formu zlého zaobchádzania zo strany
blízkych prevažne išlo. Výsledky sú spracované v prehľadovej tabuľke 1.
V prípade predvolených možností bolo najčastejšie zastúpené zanedbávanie blízkou osobou (cca 29 %), ďalej finančné zneužívanie (takmer 25 %)
a telesné týranie (20 %). Materiálne zneužívanie a emocionálne týranie
boli zastúpené nižšie. Jedna informátorka špecifikovala „inú“ formu, kedy
išlo o „. . . vynucovanie činností, ktoré nezodpovedali vekovým a zdravotným
možnostiam, napr. starostlivosť o vnúčatá“.
V úvode príspevku sme zdôvodnili potrebu kvalitnej diagnostiky zlého
zaobchádzania so staršími osobami v rámci rezidenčnej starostlivosti nielen
vo fáze prijímania takejto osoby do zariadenia, ale aj počas jej pobytu.
1 Takáto možnosť je upravená v platnej právnej úprave zákona o sociálnych službách.
Beáta Balogová
STUDIE
Obrázok 6. Obyvatelia/ľky zariadení podľa pohlavia
Tabuľka 1
Formy zlého zaobchádzania zo strany blízkych ako dôvod na umiestnenie v zariadení
Forma zlého zaobchádzania
Telesné týranie
Absolútna
početnosť
Relatívna
početnosť (%)
,
Finančné zneužívanie
,
Materiálne zneužívanie
,
Zanedbávanie blízkou osobou
,
Emocionálne týranie
,
Iné
,
Spolu
,
Zaujímalo nás preto, či mali informátori/rky skúsenosť s pokračovaním
zlého zaobchádzania zo strany blízkych aj po umiestnení staršej osoby do
zariadenia. Výsledky znázorňuje obrázok 10.
31 % informátorov/riek, ktorí sa k otázke vyjadrili (N = 23), uviedlo, že
takéto skúsenosti v zariadení mali/majú, častejšie pritom išlo o verejných
ako neverejných poskytovateľov (priemerne 35 % : 20 %). Skúsenosť mali
najmä poskytovatelia z trenčianskeho regiónu (60 % z nich). Takmer 70 %
STUDIE
Zlé zaobchádzanie so seniormi v druhej dekáde 21. storočia
Obrázok 7. Miera rozšírenosti zlého zaobchádzania so staršími ľuďmi na Slovensku v názoroch
informátorov/riek
Tabuľka 2
Formy pokračujúceho zlého zaobchádzania zo strany blízkych počas pobytu staršej osoby
v zariadení
Forma zlého zaobchádzania
Telesné týranie
Absolútna
početnosť
Relatívna
početnosť (%)
,
Finančné zneužívanie
,
Materiálne zneužívanie
,
Zanedbávanie blízkou osobou
,
Emocionálne týranie
,
Spolu
,
všetkých informátorov/riek však takúto skúsenosť nepotvrdilo. V tabuľke 2
špecifikujeme, o aké formy pokračujúceho zlého zaobchádzania prevažne
išlo.
Vo viac ako polovici prípadov (51,4 %) išlo zo strany blízkych v rámci
pokračujúceho zlého zaobchádzania so staršími osobami o ich finančné
zneužívanie. Ostatné formy boli zastúpené výrazne nižšie, od 16 % formou
zanedbávania blízkou osobou či emocionálnym týraním, po telesné týranie,
Beáta Balogová
STUDIE
Obrázok 8. Najčastejšie formy zlého zaobchádzania so staršími ľuďmi
ktoré označili len dvaja informátori/rky. V rámci druhej časti dotazníka sme
napokon požadovali určitú kritickú reflexiu vlastnej práce informátorov/riek
v oblasti zlého zaobchádzania so staršími osobami, resp. práce zariadenia,
ktoré vo výskume zastupovali. Výsledky znázorňuje obrázok 11.
Z tých, ktorí/é sa k otázke vyjadrili, bolo len 10,5 % (N = 8) takých, ktorí
otvorene uviedli skúsenosť so zlým zaobchádzaním so staršími osobami zo
strany zamestnancov/kýň zariadenia, ktoré vo výskume zastupovali. Častejšie šlo o neverejných poskytovateľov a o poskytovateľov z bratislavského
regiónu. U tých, ktorí pripustili takéto správanie zo strany zamestnancov/kýň
vlastného zariadenia, išlo v piatich prípadoch o finančné zneužívanie staršieho obyvateľa/ľky zariadenia, v troch prípadoch o emocionálne týranie,
v jednom prípade o telesné týranie a v jednom prípade o inú formu, špecifikovanú ako „nevhodné správanie“. Záverom môžeme konštatovať, že: za veľmi
alebo dosť rozšírené považovalo zlé zaobchádzanie so staršími osobami 63 %
informátorov/riek, častejšie spomedzi neverejných poskytovateľov; výrazne
najrozšírenejšou formou zlého zaobchádzania so staršími osobami je ich
finančné zneužívanie (podľa takmer 66 % informátorov/riek), na ktoré pou-
STUDIE
Zlé zaobchádzanie so seniormi v druhej dekáde 21. storočia
Obrázok 9. Skúsenosť s prijímaním staršej osoby do zariadenia z „iných vážnych dôvodov“
kazovali častejšie informátori/rky verejných poskytovateľov; 41 % informátorov/riek, častejšie spomedzi neverejných poskytovateľov, reportovalo skúsenosť zariadenia, v ktorom pracujú, s prijímaním staršej osoby z dôvodu zlého
zaobchádzania zo strany rodiny; najčastejšie boli dôvodmi takéhoto umiestnenia zanedbávanie zo strany blízkych (takmer 31 %), finančné zneužívanie
(takmer 26 %) a telesné týranie (20 %); 31 % informátorov/riek, častejšie
spomedzi verejných poskytovateľov, malo skúsenosť s pokračovaním zlého
zaobchádzania zo strany rodiny aj počas pobytu staršej osoby v zariadení; vo
väčšine prípadov (vyše 51 %) išlo o pokračujúce finančné zneužívanie staršej
osoby a len približne 10 % informátorov/riek pripustilo zlé zaobchádzanie
so staršími osobami zo strany zamestnancov/kýň zariadenia; najčastejšie
(v piatich prípadoch) išlo o finančné zneužívanie staršej osoby zo strany
zamestnanca/kyne zariadenia.
3.2 Skúsenosti informátorov/riek v oblasti diagnostiky zlého zaobchádzania
so staršími osobami v rámci rezidenčnej starostlivosti
V tretej časti dotazníka sme mapovali skúsenosti zamestnancov/kýň zastúpených zariadení v oblasti diagnostiky zlého zaobchádzania so staršími osobami zo strany blízkych osôb či profesionálnych pracovníkov/čok. Rovnako sme
Beáta Balogová
STUDIE
Obrázok 10. Skúsenosti s pokračovaním zlého zaobchádzania zo strany blízkych aj počas
pobytu
sa zaujímali o to, ako využívajú výsledky svojej diagnostickej práce v ďalšej
odbornej činnosti.
31 % informátorov/riek (N = 24) uviedlo, že pri prijímaní staršej osoby do
ich zariadenia sa diagnostika zlého zaobchádzania zo strany blízkych realizuje. Častejšie išlo o neverejných poskytovateľov ako verejných (35 % : 31,5 %)
a najmä o zariadenia z trnavského a košického regiónu. Väčšina (69 %)
informátorov/riek však takúto prax neuviedla (obrázok 12). U tých, ktorí
takúto prax uviedli, nás ďalej zaujímalo, akú diagnostiku za uvedeným
účelom využívajú. Výsledky sú znázornené v obrázku 13.
Prevažne sa diagnostika zlého zaobchádzania vykonávala intuitívne, navyše bez oficiálneho zaznamenania do osobnej dokumentácie klienta/tky,
nakoľko ide o citlivú tému (N = 16; vyše 59 % z tých, ktorí uviedli spôsob). Len
v siedmich prípadoch sa zariadenia opierali o overenú diagnostickú metódu,
všetko v zariadeniach verejného poskytovateľa. Uvádzali rozhovory, interpretáciu získanej informácie a jej distribúciu, konzultáciu a poradenstvo. Ďalej
nás zaujímalo, ako sa so zistením, že so staršou osobou bolo zo strany rodiny
zle zaobchádzané, naďalej odborne v zariadení pracujú. Výsledky sú uvedené
v tabuľke 3.
STUDIE
Zlé zaobchádzanie so seniormi v druhej dekáde 21. storočia
Obrázok 11. Skúsenosť so zlým zaobchádzaním so staršími osobami v zariadení zo strany
vlastných zamestnancov/kýň
Tabuľka 3
Spôsoby využívania zistení o zlom zaobchádzaní so staršími ľuďmi
Spôsoby využitia
Kontaktovanie príslušných orgánov
Zakomponovanie do individuálneho
rozvojového plánu klienta/tky
Nevenujeme zisteniu osobitnú pozornosť
Absolútna
početnosť
Relatívna
početnosť (%)
,
,
,
Iné
,
Spolu
,
V takmer 42 % prípadov sa využívajú zistenia pre účely nastavenia a realizácie individuálneho rozvojového plánu staršej osoby v rámci rezidenčnej
starostlivosti, vo štvrtine sa však zisteniam nepripisuje osobitná pozornosť
a nevyvodzujú sa z nich dôsledky. 11 informátorov/riek (vyše 15 %) uviedlo,
že zistenia využívajú v zariadení na účely kontaktovania príslušných orgá-
Beáta Balogová
STUDIE
Obrázok 12. Realizácia diagnostiky zlého zaobchádzania zo strany blízkych pri prijímaní staršej
osoby do zariadenia
nov, napr. zdravotníckych zariadení či polície. V rámci kategórie „iné“ išlo
napr. o „. . . snahu dozvedieť sa o situácii čo najviac a potom sa rozhodnúť
o ďalšom postupe“; alebo „. . . individuálne, podľa potrieb klienta“. Gradujúc
hĺbku našich výskumných zámerov a záujmov sme v rámci tejto časti dotazovania skúmali, či realizuje zariadenie diagnostiku zlého zaobchádzania
so staršou osobou zo strany rodiny aj počas samotného pobytu v zariadení.
Výsledky sú uvedené v obrázku 14.
Len niečo vyše 22 % informátorov/riek (N = 17) uviedlo, že v zariadení,
ktoré zastupujú, sa takýto typ diagnostiky realizuje, v ostatných zariadeniach
takéto postupy neboli zavedené. Výsledky boli porovnateľné pre verejných
i neverejných poskytovateľov. U tých, ktorí ich realizujú, nás zaujímalo, aké
formy zlého zaobchádzania zo strany blízkych počas pobytu staršej osoby
v zariadení diagnostikovali. Výsledky sú spracované v tabuľke 4.
Takmer v polovici (N = 15; 48,4 %) diagnostikovaných prípadov zlého zaobchádzania zo strany blízkych aj počas pobytu staršej osoby v zariadení sa
týkalo finančného zneužívania a vo vyše 30 % (N = 10; 32,3 %) išlo o zanedbávanie blízkou osobou. Ostatné formy pretrvávajúceho zlého zaobchádzania
zo strany blízkych boli zastúpené minimálne. Napokon sme sa v tejto časti
STUDIE
Zlé zaobchádzanie so seniormi v druhej dekáde 21. storočia
Obrázok 13. Spôsoby diagnostiky zlého zaobchádzania v rodine pri prijímaní staršieho človeka
do zariadenia
Tabuľka 4
Diagnostikované formy zlého zaobchádzania so staršími osobami zo strany blízkych počas ich
pobytu v zariadení
Formy zlého zaobchádzania
Materiálne zneužívanie
Absolútna
početnosť
Relatívna
početnosť (%)
,
Finančné zneužívanie
,
Zanedbávanie blízkou osobou
,
Emocionálne týranie
,
Iné
,
Spolu
,
dotazníka dotkli diagnostiky zlého zaobchádzania so staršími osobami zo
strany samotných zamestnancov/kýň zariadenia. Výsledky sú znázornené
v obrázku 15.
Vyše polovica (N = 41; vyše 53 %) zúčastnených zariadení takúto diagnostiku realizuje, častejšie u neverejných poskytovateľov ako verejných
Beáta Balogová
STUDIE
Obrázok 14. Diagnostika zlého zaobchádzania zo strany blízkych v priebehu pobytu staršej
osoby v zariadení
(62 % : 50 %). Zvyšné zariadenia takúto diagnostiku nerealizovali. U tých,
ktorí ju realizujú, nás zaujímalo, v rámci čoho k takémuto diagnostickému
postupu pristupujú. Výsledky sú znázornené v tabuľke 5.
Takmer polovica prípadov (N = 34; 48,6 %) diagnostiky zlého zaobchádzania so staršími ľuďmi zo strany zamestnancov/kýň zariadenia sa uskutočňuje
ako súčasť monitorovania spokojnosti klientov/tiek a ich rodín s poskytovanou rezidenčnou starostlivosťou. Po necelých 19 % boli zastúpené kontexty
hodnotenia podmienok kvality poskytovanej sociálnej služby a reakcií na
konkrétne sťažnosti klientov/tiek a ich rodín. Najmenej diagnostikovaných
prípadov sa vzťahuje k úkonom dokumentácie využívania telesných foriem
obmedzení starších ľudí v rámci poskytovanej sociálnej služby.
Skúsenosti informátorov/riek s diagnostikou zlého zaobchádzania so staršími ľuďmi v kontexte rezidenčnej starostlivosti: len 22 % informátorov/riek,
častejšie spomedzi neoverených poskytovateľov, uviedlo, že v zariadení,
ktoré zastupujú, sa realizuje cielená diagnostika zlého zaobchádzania zo
strany blízkych pri prijímaní staršej osoby do zariadenia;
STUDIE
Zlé zaobchádzanie so seniormi v druhej dekáde 21. storočia
Obrázok 15. Diagnostika zlého zaobchádzania zo strany zamestnancov/kýň zariadenia počas
pobytu staršej osoby v zariadení
ak sa diagnostika realizuje, vykonáva sa najčastejšie intuitívne (59 %), bez
oficiálneho zaznamenávania do osobného spisu klienta/tky; výsledky diagnostiky sa využívajú najčastejšie na účely prípravy a realizácie individuálneho
rozvojového plánu staršej osoby (42 %) alebo sa im nevenuje osobitná pozornosť (25 %); 22 % informátorov/riek rovnako uviedlo, že vykonáva takúto
diagnostiku aj v priebehu pobytu staršej osoby v zariadení; opätovne išlo
častejšie o tých/tie, ktorí zastupovali neverejných poskytovateľov; zo strany
blízkych najčastejšie pretrváva počas pobytu staršej osoby v zariadení jej
finančné zneužívanie (vyše 48 %) a zanedbávanie (vyše 32 %); väčšina (53 %)
zapojených zariadení realizuje v priebehu pobytu staršej osoby v zariadení aj
diagnostiku zlého zaobchádzania zo strany zamestnancov/kýň a diagnostika
tohto druhu sa realizuje takmer v polovici prípadov (48,6 %) ako súčasť
monitorovania spokojnosti klientov/tiek a ich rodín s poskytovanou službou,
menej často ako súčasť hodnotenia podmienok kvality či ako reakcia na
sťažnosti klientov/tok a ich rodín (po približne 19 %).
Beáta Balogová
STUDIE
Tabuľka 5
Kontext vykonávania diagnostiky zlého zaobchádzania so staršími osobami zo strany
zamestnancov/kýň zariadenia
Formy zlého zaobchádzania
Súčasť hodnotenia podmienok kvality
Súčasť monitorovania spokojnosti klientov/tok
a ich rodín
Súčasť dokumentovania obmedzujúcich prvkov
voči starším klientom/tkám
Reakcia na konkrétne sťažnosti klientov/tiek
a ich rodín
Iné
Spolu
Absolútna
početnosť
Relatívna
početnosť (%)
,
,
,
,
,
,
Záver
Zneužívanie a týranie starších sa stále viac vníma ako vážny spoločenský
problém. Hrozí, že tento problém sa bude zhoršovať, pretože v členských
štátoch EU obyvateľstvo rapídne starne. Na medzinárodnej úrovni tvorcovia
politík vyjadrili svoje obavy k tomuto problému a spojili sa, aby lepšie pochopili zneužívanie a týranie starších a metódy, ktoré sa pre prevenciu požadujú.
Zároveň akcentujú, že preventívne a diagnostické (posudzovateľské) aktivity
by mali vychádzať z dôkladného poznania príčin vzniku tohto fenoménu,
ktoré generalizujúc vidia v ohrození ekonomického rastu, vysokými nákladmi na sociálnu a zdravotnú starostlivosť o seniorov, v pauperizácii a absolútneho nezabezpečenia seniorov, v nízkej kvalite života v starobe vrátane
segregácie seniorov, ich diskriminácii, ageizme a systémovom zneužívaní,
neprimeranosti spektra spoločenských služieb pre potreby seniorov. Zároveň
neopomínajú aj existenciu negatívneho obrazu starnutia a staroby spojeného
s rôznymi mýtmi, stereotypmi a predsudkami.
Vychádzajúc z predmetnej analýzy sa domnievame, že problematika zlého
zaobchádzania so seniormi v podmienkach Slovenska by mala byť vedená
smerom k opatrovateľským vzťahom a mala by sa stať výzvou nielen pre
sociálnu prácu, ale aj pre ostatné pomáhajúce disciplíny v kontexte sociálnych služieb. Pri odpovedi na otázku akým smerom ísť v príprave a spracovaní diagnostických a intervenčných opatrení, je významné vychádzať
z medzinárodných skúseností. Zároveň vnímať problematiku diagnostiky
zlého zaobchádzania v širších súvislostiach a rôznorodosti prístupov. Jednak
ako diagnostiku zlého zaobchádzania v rodine pri prijímaní do rezidenčnej
STUDIE
Zlé zaobchádzanie so seniormi v druhej dekáde 21. storočia
starostlivosti, ako aj diagnostiku zlého zaobchádzania zo strany rodiny počas
rezidenčnej starostlivosti a súčasne aj ako diagnostiku zlého zaobchádzania
zo strany profesionálov/lok v rezidenčnej starostlivosti. Preto je potrebné
zadefinovať odporúčania pre diagnostiku zlého zaobchádzania zo všetkých
uvedených strán.
Je možné konštatovať, že nami realizované výskumy v rokoch 2006–2013
poukazujú na závažnosť tohto javu. Na vybraných geriatrických oddeleniach
ukazujú, že cca 10 % pacientov/tok bolo prijatých so známkami zlého zaobchádzania. Súbežne prebehol výskum v rámci košického a prešovského
samosprávneho kraja vo vybraných obciach (respondentmi boli starostovia),
z ktorých dané obete pochádzali v priebehu rokov 2006–2012. Ten poukázal,
že k zverejneniu zo strany OÚ došlo iba v dvoch prípadoch a riešený bol len
jeden prípad (v prípade zisťovania vo vzťahu k susedom boli všetky prípady
zlého zaobchádzania známe). Výsledkom týchto zistení je fakt, že zlé zaobchádzanie sa na lokálnej úrovni nezverejňuje. Obce (napriek kompetenciám)
situáciu odmietajú riešiť. Možno sa domnievať, že to má ekonomické súvislosti, pretože pri umiestnení seniora či zdravotne postihnutej osoby do zariadenia by z toho pre miestnu samosprávu vyplynuli finančné náklady, nakoľko
obeťami sú často osoby zo sociálne znevýhodneného prostredia. Vidiac tento
problém v širších súvislostiach nás zároveň zaujímalo, či je zlé zaobchádzanie
súčasťou sociálnej diagnostiky v sociálnych službách, ktorá tvorí povinnú
súčasť riešenia žiadosti o prijatie odkázanej osoby do vybraného zariadenia.
Na základe výskumu realizovaného v zariadeniach prešovského a košického samosprávneho kraja sme zistili, že problematika zlého zaobchádzania
nie je zahrnutá do sociálnej diagnostiky v rámci poskytovania verejných
sociálnych služieb samosprávnymi krajmi. Ostatný výskum ukázal, že ich
zamestnanci/kyne si závažnosť fenoménu zlého zaobchádzania so staršími
osobami síce uvedomujú, vo vlastnej práci sa mu však zatiaľ nevenujú
systematicky, najmä pokiaľ ide o odhaľovanie a systematické ovplyvňovanie
zlého zaobchádzania zo strany blízkych osôb. Uvedomujeme si limitujúce
možnosti zásadnejších zovšeobecnení výsledkov výskumu s ohľadom na
jeho pilotnú a mapujúcu povahu a charakteristiky výskumnej vzorky. Na
strane druhej sú ťažko spochybniteľné zistenia o prevažne epizodickej až
absentujúcej diagnostickej práci v tejto oblasti, ktorých závažnosť zvyšuje
fakt, že prevažná väčšina zamestnancov/kýň zariadení sociálnych služieb
považuje zlé zaobchádzanie so staršími ľuďmi za dosť rozšírený fenomén.
Najnovšia európska iniciatíva v rámci projektu EuROPEAN (Min et al., 2011)
formulovala jasné požiadavky na verejné politiky členských štátov smerom
k prevencii a boju proti zneužívaniu a zanedbávaniu starnúcich a starších
ľudí. Ich súčasťou je aj potreba informovať a trénovať poskytovateľov služieb
Beáta Balogová
STUDIE
v odhaľovaní (diagnostike) takéhoto správania voči starším osobám a v ich
schopnostiach bojovať s ním, či zvyšovať povedomie širšej verejnosti v uvedenej oblasti. Požiadavky smerujú aj do oblasti kvality takejto diagnostiky
a jej dokumentácie, ako základu účinnej a efektívnej preventívno-kuratívnej
práce. Účelom predmetných výskumov bolo mapovať aktuálnu situáciu voči
takto definovaným požiadavkám v zariadeniach sociálnych služieb na Slovensku.
Druhým záverečným odporúčaním je príprava kvalitnej diagnostiky, ktorá
by mala rešpektovať konštruktivistický prístup riešenia v kontextoch filozofickej antropológie klientovho prirodzeného sveta v dimenziách (Malík,
2008): osoba ako telo, osoba ako psychická entita, osoba ako obyvateľ
a organizátor prostredia, osoba pohybujúca sa v čase svojho života, osoba
ako súčasť „privilegovaného my“, osoba ako člen spoločnosti, osoba ako
bytosť pohybujúca sa v historickom čase, osoba ako bytosť hľadajúca zmysel
a poriadok. Diagnostika (posúdenie) zlého zaobchádzania a jej výsledok
predstavujú kontinuálny proces, ktorý by mal byť viazaný „na výsledok“.
Proces diagnostiky a jeho čiastkové výsledky zaviesť ako súčasť Individuálneho rozvojového plánu (IRP) v rezidenčnej starostlivosti klienta i násilníka,
základ pre sanovanie narušených rodinných vzťahov, sfunkčňovanie rodiny
a základ depistážnej činnosti lokálnej samosprávy.
Tretím krokom je maximalizáciou existujúcich zdrojov a možností („nezačínať stále od nuly“) oprieť sa o politiky napr. OSN Dohovor o právach osôb so
ZP, príslušné Európske charty, NPAS a národnú legislatívu (vrátane prijatého
zákona o sociálnej práci). Zároveň využiť existujúce výskumy (politika založená na dôkazoch) a využiť medzinárodné skúsenosti a projektové ponuky
(napr. cez WHO). Uvažovať aj o vytvorení napr. špecializovaného národného
akčného plánu „na tému zlého zaobchádzania so staršími ľuďmi“ – aby sme
aj naďalej neostávali iba v teoretickej rovine.
Literatúra
B
, B. 2007. Seniori v spektre súčasného sveta. Prešov: Akcent Print. 103 s.
ISBN 987-80-89295-19-7.
B
, B. 2008. Svet seniora – senior vo svete. Prešov: Acta Facultatis. 228 s.
ISBN 978-80-8068-814-1.
B
, B.,
. 2009. Múdrosť veku a vek múdrosti. Prešov: Acta Facultatis. 101 s.
ISBN 987-80-555-0084-3.
B
B
, B.,
. 2011. O zmysle života. Beograd: ASPC. 173 s. ISBN 978-80-86805-37-9.
, B., R
, K. 2013. Prevencia zlého zaobchádzania so staršími ľuďmi ako verejná
politika. Bratislava: Inštitút pre výskum práce a rodiny. 160 s. ISBN 987-80-971420-7-0.
STUDIE
Zlé zaobchádzanie so seniormi v druhej dekáde 21. storočia
B
, J., K
, Q., V
317 s. ISBN 80-7169-070-8.
, M.,
.
. 1994. Gerontopsychiatrie. Praha: Grada.
B
, R.,
. 1999. Postavenie starších ľudí v spoločnosti. Bratislava: Výskumný ústav
práce, sociálnych vecí a rodiny.
B
, R.,
. 2004. Sociálno-ekonomická situácia starších ľudí na Slovensku. Bratislava:
Stredisko pre štúdium práce a rodiny.
Č
, T.,
. 1998. K problematike násilia na osobách vyššieho veku. Slovenský lekár,
roč. 1998/9, č. 5–6, s. 80–84. ISSN 1335-0234.
European Quality Framework for Long-term Care Services [online]. c2012, poslední revize
25. 11. 2014 [cit. 2014-11-25]. Dostupné z:
http://wedo.tttp.eu/system/files/24171_WeDo_brochure_A4_48p_EN_WEB.pdf
Európsky referenčný rámec pre prevenciu zneužívania a týrania starších [online]. c2011, poslední
revize 10. 4. 2013 [cit. 2014-11-05]. Dostupné z:
http://www.forumseniorov.sk/Eur%C3%B3psky%20referen%C4%8Dn%C3%BD%20r%C3%A1mec
%20-%20spr%C3%A1v.pdf
K
K
L
M
, Z.,
. 2004. Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada. 861 s. ISBN 80-247-0548-6.
, Š. 2001. Týranie starších ľudí. Košice: Pont. 148 s. ISBN 80-967611-2-9.
, Š. 1993. Gerontológia a geriatria. Bratislava: Teleflash. 279 s. ISBN 80-900545-5-2.
, B. 2008. Úvod do antropológie. Bratislava: IRIS. 214 s. ISBN 978-80-89256-09-9.
M , M.,
. Európsky referenčný rámec pre prevenciu zneužívania a týrania starších
[online]. c2011, poslední revize 10. 4. 2013 [cit. 2014-10-03]. Dostupné z:
http://www.forumseniorov.sk/Eur%C3%B3psky%20referen%C4%8Dn%C3%BD%20r%C3%A1mec
%20-%20spr%C3%A1v.pdf
P
, M. 1995. Fenomén týrania starých ľudí a možnosť rehabilitácie. Geriatria, roč. 1, č. 0,
s. 15–18. ISSN 1335-1850.
R
, K., S
, D. 2012. Zdravotné postihnutie – vybrané fakty, čísla a výskumné
zistenia v medzinárodnom a národnom kontexte. Bratislava: Kancelária Svetovej
zdravotníckej organizácie na Slovensku. 74 s. ISBN 978-80-970993-9-8.
Špeciálny Eurobarometer – súhrnná správa [online]. c2007, poslední revize neuvedena
[cit. 2014-10-03]. Dostupný z: http://[email protected]
(pozn. redakce: odkaz byl v době přípravy časopisu nefunkční)
T
, T. 2002. Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině: průvodce pro zdravotníky
a profesionální pečovatele. 2. vyd. Praha: Ambulance pro poruchy paměti. 60 s.
ISBN 80-238-9505-2.
Beáta Balogová
STUDIE
Autorka
prof. PhDr. Beáta Balogová, PhD., Prešovská univerzita v Prešove,
Filozofická fakulta, Inštitút edukológie a sociálnej práce, Ul. 17. novembra
č. 1, 080 01 Prešov, Slovenská republika, e-mail: e-mail:
[email protected]
Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání, 2014, roč. 4, č. 2, s. 39–53
Empirická studie
S
, V. 2014. Snad Pámbu dá, snad pomůže mi . . .. Lifelong Learning – celoživotní
vzdělávání, roč. 4, č. 2, s. 39–53. ISSN 1804-526X.
DOI: http://dx.doi.org/10.11118/lifele2014040239.
Příspěvek redakce obdržela: 20. 10. 2014.
Upravený příspěvek po recenzním řízení přijat k publikování: 14. 11. 2014.
SNAD PÁMBU DÁ, SNAD POMŮŽE MI . . .
Věra Suchomelová
Abstrakt: Potřeba lásky a podpory v čase ztrát je jednou ze stěžejních duchovních
potřeb seniorů. Kde mohou tuto lásku a podporu čerpat lidé vyššího věku, potýkající
se s nedostatkem přirozených sociálních kontaktů a s fyzickými či psychickými
obtížemi?Převážná většina seniorů starších sedmdesáti pěti let prošla ranou religiózní
socializací v některé z křesťanských církví a v nějaké podobě se ke křesťanské víře
hlásí i ve svém stáří, přestože velkou část svého života prožila v socialistické společnosti. Zabývám se otázkou religiozity jako zdroje naplnění potřeby lásky a podpory
v náročných životních okamžicích a uvádím některé výsledky kvalitativní studie
„Duchovní potřeby v životě jihočeských seniorů“. Cílem článku je ukázat význam
spirituality/religiozity pro zvládání obtíží spojených se stářím, a tím podpořit diskusi
o zahrnutí péče o duchovní rozměr stáří do vzdělávání všech, kteří se seniory pracují
nebo se na práci s nimi připravují.
Klíčová slova: religiozita, senioři, duchovní potřeby, láska, podpora, vzdělávání
MAY GOD BE MERCIFUL, MAY HE HELP ME . . .
Abstract: The need for love and support at time of a loss is one of the main spiritual
needs of the elderly people. Where can the elderly, faced with physical or mental
problems caused by the lack of natural social contacts, draw this love and support
from? A majority of the elderly over seventy years of age were brought up in religious
society of one of the Christian churches. These elderly reported some form of the
Christian faith also in their old age, even though they spent a large part of their lives in
a socialist society. This paper deals with the issue of religiosity as a source of love and
support in difficult moments; and I refer to some results from the qualitative study
“Spiritual needs in the South Bohemian elderly life”. The aim of this paper is to show
the importance of spirituality/religiosity in coping with the problems associated with
Věra Suchomelová
STUDIE
old age and to provide arguments for addressing this topic when training professionals
and volunteers working with the elderly.
Key words: religiosity, elderly, spiritual needs, love, support, education
Se ztrátami a změnami v mnoha životních oblastech, pro stáří charakteristickými, se často pojí pocit smutku, vnitřní prázdnoty, zmatení, odmítnutí a strachu. Biblický žalmista naříká: „Jsem skleslý na duchu, srdce mi
usedá v nitru.“, aby vzápětí pokračoval: „Připomínám si dávné dny, rozjímám
o všech tvých skutcích, přemýšlím o činech tvých rukou. Rozpínám své ruce
k tobě, má duše po tobě žízní jak vyprahlá země.“ (Ž 143, 4–5). Starší člověk
potřebuje zakoušet porozumění, útěchu, úctu, naději, prostor k vyjádření
hněvu a pochyb. Potřebuje cítit podporu a zájem o své starosti, jež mohou
vycházet z diskomfortu daného aktuální sociální či zdravotní situací, ale
často odrážejí břímě celého života. Koenig, Lamar a Lamar (1997) a Koenig
(1994) považují potřebu bezpodmínečné lásky a podpory v čase ztrát za
jednu ze stěžejních duchovních potřeb ve stáří, jež úzce souvisí s pocitem
vlastní hodnoty, životní kontinuity, smyslu a naděje. Atmosféra netrpělivosti
a neporozumění totiž zraňuje člověka v jeho nejhlubším nitru a útočí na
jeho důstojnost a sebehodnotu. Základním zdrojem naplnění duchovních
potřeb člověka je jeho osobní spiritualita jako „smysluplný životní model
podporovaný životodárnou silou“ (Küng, 2012, s. 156), přičemž „co“ nebo
„kdo“ je touto silou, vyplývá z životního směřování konkrétního člověka.
Prakticky všichni čeští senioři nad sedmdesát pět let prošli ranou religiózní
socializací v některé z tradičních křesťanských církví a většina z nich se i ve
stáří v nějaké podobě hlásí ke křesťanství¹, jehož podstatou je víra v trojjediného Boha otce, syna i ducha. Nabízí se tedy otázka: Jakým způsobem vychází
naplnění potřeby lásky a podpory v náročných životních situacích z jejich
religiozity, kým je pro ně Bůh? Cílem následujícího příspěvku je seznámit
čtenáře s dílčími výsledky studie Duchovní potřeby v životě jihočeských
seniorů a pokusit se tak nastíněné otázky zodpovědět.
1
Spiritualita a religiozita ve stáří
Období stáří a stárnutí staví před člověka velké výzvy a úkoly ležící zejména
v duchovní oblasti; samo stáří je někdy považováno za „duchovní úkol“, tedy
ležící v oblasti spirituality člověka. V širším smyslu lze spiritualitu chápat
jako zakoušení a vztahování se k tomu, co člověka přesahuje a naplňuje,
1 V rámci výzkumu EVS z let 2008 se 95 % českých a moravských seniorů, kteří se hlásili k určité
církvi či náboženství, hlásí právě ke křesťanství.
STUDIE
Snad Pámbu dá, snad pomůže mi . . .
co je pro něj posvátné (Pargament, 2007), jako dimenzi lidské zkušenosti
(Atchley, 2009), přirozenou složku každé lidské osobnosti (Maslow, 2014;
Frankl, 2006; Rahner, 2002), vztahování se či zakotvení života k tomu, co
je povznášející, krásné a co nás přesahuje (Pargament, 2007; Smékal, 2005;
Coreth, 1994). V religiózní formě charakterizuje spiritualitu osobní a kladný
vztah člověka k náboženství (k Bohu), zahrnující formy myšlení, prožívání
a jednání (Stříženec, 2001). Podstata křesťanské spirituality spočívá v bezvýhradném přijetí vlastního života v jeho celistvosti, s veškerou jeho absurditou,
dobrodružností a nepochopitelností, ve zvnitřnělé víře, založené na osobním
zakoušení Boha (Rahner, 2002, s. 183), která nevylučuje otázky, pochybnosti
a krize (Küng, 2012; Halík, 2002; Zvěřina, 1995). Křesťanský život totiž podle
Smékala (2005, s. 170) charakterizuje určitý „pesimistický realismus“, tedy
schopnost vidět radikální ohrožení svého života, schopnost nevytěsňovat
krutost a temnotu patřící k životu, přijmout, že vše pozitivní a krásné
musí projít smrtí, ale zároveň věřit a doufat na základě Božího zaslíbení
v evangeliu Ježíše Krista. Buber (1996, s. 89) charakterizuje zvnitřnělou víru
jako proměnu „vzdorující důvěry bojovníka v jistotu toho, kdo ví, že se mu
nemůže nic stát, protože má víru v Někoho, kdo to nedovolí“.
Charakteristické znaky religiozity/spirituality ve vyšším věku odkazují na
vývojové úkoly stáří. V souvislosti s bilancováním a přetvářením životního příběhu nabývá na významu otázka smyslu života, smíření, partnerský
vztah s Bohem, sepjetí universem či přírodou (Ruhland, 2008; Torstam,
1996 in Suchomelová, 2014), u religiózních seniorů je patrný odklon od
institucionalizované podoby víry směrem k individuální (Fürst, Wittrahm,
Feeser-Lichterfeld, 2003, s. 83). Úctyhodné množství zahraničních výzkumů
vtahu religiozity/spirituality a kvality života ve stáří naznačuje převážně
pozitivní vliv spirituálního ukotvení na různé oblasti života (Koenig, King,
Carson, 2012; Fürst, Wittrahm, Feeser-Lichterfeld, 2003). Závěry několika
málo českých studií na podobné téma (Vidoviová, Suchomelová, 2013; Tichý,
Vávra, 2012) ukazují na to, že spíše, než že by religiozita byla přímým zdrojem štěstí či spokojenosti ve vyšším věku, představuje významnou podporu
zvládání (coping) a překlenování těžkých situací (Suchomelová, 2014).
2 Potřeba vědět, že Bůh je na mojí straně
Koenig (1994) charakterizuje čtrnáct duchovních potřeb starších lidí, které
nabývají na významu právě v období stáří. Řadí mezi ně potřebu smyslu,
životního cíle a naděje, potřebu vidět přesah životních situací, potřebu
kontinuity, podpory v čase ztrát, potřebu akceptace a validace religiózního chování, potřebu spirituálně se projevit, potřebu vlastní důstojnosti
Věra Suchomelová
STUDIE
a sebehodnoty, potřebu milovat a být užitečný, potřebu vděčnosti, potřebu
odpustit a odpuštění zažít a potřebu přípravy na umírání a smrt, potřebu
bezpodmínečné lásky, potřebu vyjádřit hněv a pochyby, potřebu vědět, že
Bůh je na mojí straně (Koenig, 1994, s. 285–293).
Tyto potřeby odrážejí široké spektrum oblastí života každého člověka a zahrnují duchovní hodnoty společné religiózním lidem i tak zvaným ateistům
(Maslow, 2014). Přesto je nepochybné, že konkrétní religiózní praktiky i religiózní způsob uvažování vedou ke specifickému způsobu vyjádření těchto
potřeb; potřeba lásky a podpory v čase ztrát, potřeba vyjádřit hněv a pochyby
tak mohou být ve své religiózní podobě shrnuty do základní potřeby vědět,
že „Bůh je na mé straně“. Starší lidé potřebují důvěřovat tomu, že Bůh stvořil
nejen svět, ale zároveň se zajímá o každého jednotlivého člověka, potřebují
si být jistí, že jim Bůh odpouští a je vůči nim milosrdný, zakoušet důvěru
v Boží lásku, vidět pozitivní, uzdravující obraz Boha. Tam, kde chybí sociální
ocenění a uznání, kde člověk ve své životní historii nenachází nikoho, komu
by za ocenění stál, je Bůh často volán jako poslední instance, odpovědná za
konečné účtování, jako ten, kdo ocení neoceněné zásluhy, vyrovná a napraví,
co se v životě nestihlo, a který jednou odplatí i ty dobré činy, které byly
v pozemském životě zapomenuty. Starší člověk potřebuje zakoušet Boží
trpělivost, o kterou se může opřít, i Boží důvěru v něj samého (Frielingsdorf,
2010, s. 120–121).
Cestou, jak si uvědomovat či tušit Boží existenci, může být podle Guardiniho (2002, s. 57) právě lidská touha po lásce, která hledá něco nebo
někoho, kdo by jí byl hoden, jež by tuto lásku probouzel a pak ji zcela
naplnil. Manning (2008, s. 88) vystihuje přímou úměru mezi zakoušením
Boha, milováním Boha a důvěrou v Boha: „Bohu důvěřujete jen natolik,
nakolik ho milujete. A milujete ho jen natolik, nakolik se ho dotýkáte, či spíše
nakolik se on dotýká vás.“ Elementární důvěra v život je podle mnohých
autorů základem duchovního života (Küng, 2012; Czech, 2006; Erikson, 1999).
Tváří tvář kritickým životním okamžikům, trápením zapříčiněným fyzickou,
psychickou či spirituální bolestí či v blízkosti smrti mohou i silně věřící lidé
zažívat dotírající, často neverbalizovanou nejistotu a pochyby o skutečné
Boží existenci nebo o tom, že Bůh je skutečně na „jejich“ straně, že se o ně
osobně zajímá a miluje je. Vnímají-li navíc svůj život jako nezdar, ulpívají-li
na pocitech viny, výčitkách a zahanbení a sebe vidí jako ty, kteří Boha
zklamali, důvěra v Boží lásku může být velmi otřesena. Tento postoj je totiž
vždy spojený s nezdravým zaměřením na svoji osobu a uzavíráním se Boží
lásce hradbou vlastních destruktivních myšlenek, duchovní nedozrálostí,
negativními představami o sobě či Bohu, či postojem základní nedůvěry k životu získané v kojeneckém věku či během vývoje (Erikson, 1999). Guardini
STUDIE
Snad Pámbu dá, snad pomůže mi . . .
(2006, s. 107) poukazuje na nutnost nechat zemřít dětskou podobu víry, jež je
v mnohém ohledu podobná pohádce a učit se přijímat, že Bůh „nepracuje tak
jako člověk, když bere kladivo, aby jím tloukl, nýbrž proniká tisíci cestičkami
skrze věci samé, jež jsou jeho služebníci“. Na otázku, jak nejlépe identifikovat
duchovní potřeby a být nápomocný v jejich naplňování, odpovídá Wright
(2007) spolu s dalšími autory: Nejdůležitější je věnovat staršímu člověku svůj
čas a naslouchat mu. Intenzita zakoušení, způsob, jakým jsou vyjádřeny,
pestrost i zdroj naplnění těchto potřeb se totiž liší v souvislosti s konkrétním
životním příběhem.
3 Metodologie výzkumného šetření
Životní příběh nelze vměstnat do dotazníku, proto jsem jako cestu k porozumění duchovním potřebám jihočeských seniorů zvolila kvalitativní výzkum.
Stěžejní metody výzkumu tvořily polostrukturované hloubkové rozhovory
s dvaadvaceti seniory staršími sedmdesáti pěti let, doplněné terénními poznámkami z přímého pozorování fyzického prostředí a sociálního klimatu
ve dvou rezidenčních zařízeních (zde uvedené pod fiktivními názvy Zálesí
a Jiříkov). Sběr dat probíhal od ledna 2012 do června 2013.
Komunikační partneři byli voleni na základě stratifikovaného záměrného
účelového výběru kombinovaného se samosběrem (Miovský, 2006, s. 135).
Kritériem výběru byl věk nad sedmdesát pět let, pohlaví a typ bydliště tak,
aby v souboru byly zastoupeny ženy (15) i muži (5) žijící jak samostatně ve
vlastním bytě (10), tak v rezidenčním zařízení (10). Tematická analýza dat
se odvíjela od doslovné transkripce a kódovacích postupů odkazujících na
principy popsané v díle Strausse a Corbinové (1999). Cílem dílčí analýzy
a zároveň výzkumnou otázkou bylo zjistit, jakým způsobem vychází naplnění
potřeby lásky a podpory v náročných životních situacích z jejich religiozity,
kým je pro ně Bůh? V průběhu celého výzkumného šetření, a zejména při
vedení rozhovorů, byl kladen důraz na dodržování etických zásad (důvěrnost,
informovaný souhlas, respekt a ohled k účastníkům výzkumu a zejména
emočně bezpečné prostředí) včetně dostatku prostoru k vyjádření, pozornosti a empatie. Tento přístup sice navyšoval nároky na transkripci, na
druhou stranu přinesl výrazný emoční profit respondentům. Bylo zřejmé, že
rozhovory, ač byly vedené za účelem výzkumu a s diktafonem, plnily mnohé
z jejich potřeb, nevyjímaje potřebu lásky a podpory v čase ztrát, na jejíž
religiózní vyjádření se zaměřuje následná analýza. V souladu s cílem článku
a vzhledem k prostorovým možnostem tohoto příspěvku se zaměřuji pouze
na analýzu rozhovorů se seniory, kteří sami sebe označili za „věřící“.
Věra Suchomelová
STUDIE
V následujících kapitolách nejdříve zmíním otázku naplňování potřeby
podpory a lásky v souvislosti s minimálním soukromím většiny obyvatel
rezidenčních zařízení, poté se zaměřím na aspekty religiozity (víra jako
soukromý prostor, otázka obrazu Boha) ve vztahu k naplnění této potřeby.
4
S cizí ženou v cizím pokoji (otázka soukromí v domově
pro seniory)
Vzhledem k povaze výzkumu i k jeho etickým aspektům je žádoucí vést
rozhovory v prostoru, jenž zúčastněným poskytuje maximální míru soukromí
a komfortu. Pokud to dovolují okolnosti, bonusem je prostředí, kde se
senior cítí doma; role výzkumníka a respondenta tak naplňuje i roli hostitele
a hosta, což bezesporu zvyšuje osobní pohodlí a sebejistotu staršího člověka.
Najít takový prostor k rozhovoru s lidmi, žijícími ve vlastním bytě nebo
samostatném pokoji, bylo snadné; sami si zvolili datum a čas a povídali si
se mnou na konkrétním místě, kde se cítili dobře, součástí návštěvy byla
obvykle prohlídka bytu a malé občerstvení. Hledání soukromého prostoru
v domově pro seniory bylo v některých případech velmi obtížné. Pokud starší
člověk nebydlel v pokoji sám, bylo nutné poprosit spolubydlícího, zda by
mohl pokoj na určitou – přesně nevymezenou – dobu opustit, případně najít
jiné místo poskytující soukromí, kde se dotyčný bude cítit dobře a bezpečně.
V několika případech se ukázalo, že „mít“ a moci užívat svůj skutečně soukromý prostor je pro obyvatele některých rezidenčních zařízení takřka nemožné.
Na návrh dotyčných jsme si tak povídali na chodbě, kde zněl halas pracovníků
zařízení a kterou občas prošel někdo z obyvatel, na zahradě a v prázdné
jídelně, kterou průběžně procházeli řemeslníci opravující přilehlou terasu.
V domově Zálesí žádný z respondentů neměl k dispozici samostatný pokoj,
ani nebydlel s někým, koho by si sám vybral za spolubydlícího. Skutečnost,
že je starší člověk nucen sdílet životní prostor s někým, koho před tím nikdy
neviděl, s někým s odlišnou mentalitou, zájmy, sociálním zázemím, zvyky,
politickými referencemi, životní historií i povahou lze nazvat útokem na
lidskou identitu a důstojnost. V nevyhovujícím soužití bez naděje na změnu
se starší člověk cítí osaměleji, než když je sám. „A já jsem říkala, že jsem tam
maturovala, tak se obrátila a řekla: a jé, zas jedna študovaná a tím to skončilo“
(Marie 85). Touhu po sdílení a podpoře v těžkých chvílích vyjadřuje i paní
Olina (83): „Právě, člověk si popovídá a zapomene na všechno. Jako společnici
žádnou nemám tady. Potřebovala bych nějakou jinou, nebo být sama.“ Paní
Marie (85) našla důvěrníka v plyšovém medvídkovi: „Ale jo, brečím a mám
tam takovýho medvídka a vždycky mu říkám: nebul, já toho nabulim sama
dost.“
STUDIE
5
Snad Pámbu dá, snad pomůže mi . . .
Moje víra: můj soukromý prostor
Nezávisle na tom, zda žili v rezidenčním zařízení či ve vlastním bytě, senioři
vysoko hodnotili význam soukromé modlitby jako prostoru, kde jsou sami
s Bohem, s Pannou Marií, se svými blízkými, kdy se vrací do dětství, kdy
mohou být sami sebou, se svými chybami. Honza (79) prožil objektivně těžký
život, má za sebou pokus o sebevraždu, který skončil amputací nohou, vztah
s adoptivní dcerou se nevydařil. Soukromý prostor modlitby mu dává pocit
bezpečí: „Takže já mám nejradši, když jdu do kostela a jsem tam jenom já,
pán Bůh a panna Maria. (. . .) Jo jo, já jsem víc v kontaktu s Bohem a víc se
straním lidí. Protože mám jim vykládat tyhle trable? Oni začnou vykládat: jé,
včera tady byly vnoučata, to bylo hezký. Já to nemůžu vykládat. Když oni to
říkaj, mě to bolí.“ Honza s láskyplným výrazem vzpomíná na další situace,
kdy byl jen „on a Bůh“: „Ve Stráži u D. statku (popisuje své oblíbené místo pod
velkým kaštanem). Tam jsem se vždycky chodíval modlit anebo vybrečet, když
byly nějaký nervy. To bylo tam takovej ten klid a všechno, tam to bylo taková . . .“
(Honza 79). Dana, která nemá vztah k Bohu ujasněný, se v modlitbě vrací
do dětství: „No já se modlim, protože jsem od dětství zvyklá a ta modlitba
provází vzpomínky a moje dětství, na tatínka, na maminku, na babičku. Když
se modlim, tak vzpomínám hlavně na ně a brebentim ten otčenáš“ (Dana 93).
Marta (85) na otázku, v jakého Boha věří, odpovídá jednoduše: „Věřím ve
svýho.“
6
Bůh jako partner
6.1 Bůh je ten, kdo pomůže a uklidní mě
Prosba o pomoc a o ochranu blízkých, provázená důvěrou, že bude vyslyšena,
byla jeden z nejčastějších důvodů modliteb. Petra (93) neplýtvá slovy: „Co
mi pomohlo? To jsem vám říkala, ten kříž tam . . .“ (ukazuje hlavou na kříž
na zdi). Přestože prosebné modlitby, které zmiňovali, byly velmi konkrétně
cílené, nikdo z nich nevnímal tyto prosby ve smyslu nároku, ale spíše pomoci
při vlastním přičinění, případně pomoci ve chvíli, kdy už byly všechny
možnosti vyčerpány. Zároveň si uvědomují, že si všechno nelze vymodlit.
Pokud situace dopadla jinak, než v jakém smyslu se modlily, Pavla (88), Marie
(85) i Božena (88) neobviňují Boha, ale hledají přijatelné vysvětlení, kterému
by mohly rozumět a které by jim dávalo smysl. Bůh nedělá chyby, tedy musí
ony samy změnit pohled na situaci. „. . . to víte, ono všechno si nejde vymodlit.
On vám pán Bůh třeba pomůže, nebo vám takový vnuknutí přijde . . .“ (Božena
88). Marii (85) zemřel na rakovinu syn a musela přijmout a vysvětlit si fakt,
že modlitba v tomto ohledu nebyla vyslyšena: „Tak jsem se modlila, ale . . .
Věra Suchomelová
STUDIE
Myslím, že jako když jsem ho neviděla pořád, takže to nebylo ono.“ Jiný přístup
má Nela (87), jež přišla o těžce a dlouhodobě nemocnou dceru, a Božena (88),
které zemřel po dlouhé nemoci manžel. Vyjadřují názor, že Bůh prokázal
jejich blízkým lásku tím, že jim ukrátil utrpení. Obě hledají potvrzení svých
slov a přesvědčení, že Bůh umí proměnit zlé věci na dobré: „. . . když mi volali,
že . . . že umřela, já povídám ‚přece mě pán Bůh vyslyšel, a že jí to ukrátil.
Vodvezli ji do nemocnice a druhej den byla mrtvá . . .‘ No, no . . . Tak jsem . . . furt
jsem říkala jim, Pán Bůh ji měl rád, že si ji vzal“ (Nela 87). „A tak ho pán Bůh
vysvobodil, věřím, že to takhle bylo“ (Božena 88). Vědomí a jistota, že Bůh
pomůže jako už mnohokrát v minulosti, když se sami přičiní, může posílit
sebevědomí starého člověka a odhodlání „nevzdat to“.
Spirituální praktiky jsou vnímány jako nezastupitelná součást mentální hygieny. Senioři cítí potřebu zakoušet uklidnění v Boží náruči, potřebu nechat
v modlitbě přicházet své zemřelé či vzdálené drahé, potřebu v modlitbě se
vrátit do času a míst, kde jim bylo dobře. Paní Dana se nepovažuje za silně
věřící, přesto má modlitba v jejím rituálu pevné místo: „No to je taková útěcha
a řekla bych vzpomínky na mládí, na dětství, ale nevěřim, že by mi v něčom
jako že by mi mohl pán Bůh pomoct, to nevěřim. To jsem takovej člověk“ (Dana
93). Nela (87) si v modlitbě urovnává myšlenky, Honza (87) se odevzdává
do rukou Božích před každou operací a svým klidem udivuje zdravotníky.
Kornelie (75) se uklidní zpěvem mariánských písniček v blízkosti obrázku
Panny Marie. I Bořivoj, který se prezentuje jako přesvědčený ateista a zároveň
v rozhovoru projevuje silnou zahořklost vůči Bohu, vyjadřuje určitou úlevu
a naději, že je něco víc, než jen „tady a teď“: „. . . vzal si svíčičku a zapálil ji
a po dobu, než jste si to tam prohlídla, ta svíčka dohořela. Kdo tohle udělal, se
do Paříže zase vrátil. Kdo to neudělal, tak už se tam . . . Já jsem se tam pětkrát
vrátil!“ (Bořivoj 82).
6.2 Bůh je můj kompas
Jistotu Božího doprovázení během života senioři zmiňovali velmi často; toto
doprovázení na cestě životem jim podle jejich slov pomáhalo nejen rozhodnout se dobře na životních křižovatkách, ale zpětně dát i smysl a kontinuitu
životnímu příběhu. Přestože se od Boha z různých důvodů, ať už politických,
či osobních vzdálili, nikdy se jím necítili opuštěni. Často vyjadřovali pocit,
že je Bůh „z povzdálí sledoval“ a nenechal padnout. Anna (80) rekapituluje:
„Když se dneska nějak zpětně dívám (dojatý hlas), tak přesto, že jsem dělala
všelicos . . . tak ale si uvědomuju, že přece jenom k ňákejm takovejm nejhorším
věcem nebo k něčemu . . . že prostě vždycky ten Pánbu byl a vždycky, když už
jako bych byla udělala něco, čeho bych dneska litovala, tak mi v tom nějakým
STUDIE
Snad Pámbu dá, snad pomůže mi . . .
způsobem zabránil. Že přece jenom, přestože jsem teda byla pryč od něj, tak
přece jenom si mě všímal a hleděl, takže teď se snažim!“ Božena (88) mluví
o „zdravé intuici“ dobře se rozhodnout, kterou od Boha dostala, a víru vnímá
jako dar, také další senioři považují Boha za prvního a nedůležitějšího rádce
na životní křižovatce. Honza (89) shrnuje: „Jo, takovej vždycky ten pocit, že mě
pán Bůh vždycky popostrčil. Ale zkus to, ještě to půjde, ještě to zkus“ (Honza
79).
6.3 Bůh, můj ochránce a zdroj životní síly
Bůh jako ochránce vystupoval ve výpovědích všech religiózních seniorů.
V jejich interpretacích vystupoval zejména jako ten, kdo skýtá ochranu
v době ohrožení a těžkostí, komu je možné svěřit do ochrany sebe i své blízké:
„. . . byla jsem nesmírně taková vděčná, že jsem cítila, že potřebuju podporu
někoho, kdo by mě to děťátko udržel naživu“ (Božena, 88). Zakoušení Boha
jako zdroje životní síly provází religiózní seniory, se kterými jsem mluvila, po
podstatnou část jejich života, ať už je jeho podoba jakákoli: „Jo, já si mám to
svoje, který mi dává k tomu a dává mi to i sílu“ (Marta 85). Bůh jako ochránce
a zdroj síly dává odvahu přenést se přes aktuální těžkosti stáří, najít v sobě
energii a hledat, co je ještě jejich úkolem, odrazit se ode dna: „A, to víte, že
když potom jsem takhle úplně na dně, tak třeba najednou řeknu – Pane Bože, už
nemůžu dál . . .“ (Anna 80). Marta (85) i Kateřina (88) vyjadřují přesvědčení,
že vytrvalost v modlitbě a důvěra se vyplácí: „Já vám říkám, já jsem se tolik
naprosila toho Boha, tolik jsem se namodlila. A já teda věřím tomu, že mi ten
pán Bůh pomohl, že jsem tady dneska ještě.“
6.4 Bůh odpustí selhání a urovná křivdy a všemu dává smysl
Senioři často projevili explicitní či implicitní touhu po odpuštění, ať vůči
sobě nebo vůči druhému. Přiznávali, že dost nemilovali, nevyjadřovali lásku,
chybovali, zamlčeli fakta, byli slabí. Většina z nich změnila postoj k religiózní
praxi ve vztahu k pracovní kariéře. Zpětně to hodnotili jako selhání, které
bylo třeba vysvětlit, i když vynucené okolnostmi. „Dobrý lidi mě varovali,
že tam to udání je, a řekli mi tak, jestli chceš vůbec, no a já jsem musela do
práce, jsme na tom byli finančně dost špatně. Tak jsem říkala, teď bylo na
rozhodnutí do toho kostela přestat chodit, tu víru v sobě jsme měla a že jsem
ji nedávala najevo, že jsem prostě nechodila potom do kostela dlouho dobu.
Dlouhou dobu, to mě tak dostala ta žena“ (Božena 88). Bůh vystupoval jako
ten, kdo chápal těžkost života. Víra pomáhala zakomponovat tato selhání do
životní historie, dát jim jakýsi smysl či ospravedlnění, umožňovala uchovat
kontinuitu životního příběhu, vědomí smyslu a naděje. Skrze modlitbu lze
Věra Suchomelová
STUDIE
nacházet nové souvislosti dané životní situace: „Modlím se, svoji modlitbu
mám a modlím se ráno i večer. A když chvíli, která je tak i ve chvíli, kdy se
zadumám a přemýšlím, tak zase to, co se mi děje, musím být nějaká náprava“
(Marta 85). Potvrzení poskytují i zdánlivě nevýznamné detaily, například
„v důsledku modlitby“ ztracené a nalezené předměty. „Když už jsem to obešla
snad desetkrát, tak najednou ta síťka byla přede mnou!!!“ (Kornelie 75). Životní
zkušenost opravňuje k naději, že se smysl nějak, někdy, rozkryje, že se ukáže,
k čemu pozitivnímu posloužily aktuální těžkosti. Anna (80) shrnuje svůj
životní postoj: „I třeba to, co jsem prožila nepěknýho v těch mladších letech, . . .
tak přece jenom . . . si myslim, že to bylo k mému dobru . . . a že tedy mě to třeba
přivedlo tam, kde jsem teď, a že bez těch nedobrejch skutků bych dneska jako
neměla tu víru takovou pevnou.“
6.5 Bůh, o kterého nestojím
Přestože jsem deklarovala analýzu výpovědí religiózních seniorů, pro doplnění komplexního obrazu, zařazuji i postoj dvou mužů, kteří se prezentují
jako ateista a ten, kterému „je to jedno“ (agnostik), Bořivoje (80) a Čeňka
(84). V jejich životě totiž Bůh přítomný je, i když v nějak pokřivené podobě.
V rozhovoru vyjadřují svůj postoj, o němž se lze s ohledem na další okolnosti
domnívat, že pramení z hlubokého zklamání.
Vztah Bořivoje by bylo možné považovat za ambivalentní – jako nenaplněnou touhu. Bořivojovi se nepodařilo navázat spontánní vztah, přestože se
Boha snažil zodpovědně poznat studiem knih a návštěvou biblických míst.
Bořivoj se s Bohem rozešel a na náboženství odsuzuje „fanatismus“. Jeho
slova jsou plná výčitek a v určitých okamžicích odkrývají velkou bolest, jejíž
charakter by bylo možné považovat za spirituální (srov. Svatošová, 2012). Po
otázce, zda se považuje za věřícího, dlouze přemýšlí: „No, věřící . . . (ticho).
Já to bral jako kus historie lidstva, ne jako z víry, že todle.“ Svůj život hodnotí
jako sérii ztrát po rodinné tragédii, při níž mu uhořela dcerka: „Pán Bůh za to
nemohl, že si babička vzala návlek do ruksaku a nechala děti samotný doma,
když jim byly čtyři roky nebo čtyři a půl a zamkla je“ (Bořivoj 80).
Čeněk vyrostl s otcem – evangelickým farářem. Za věřícího v Boha tak, jak
je mu prezentován, se nepovažuje:
Čeněk: „Já to ani neberu tak vážně, protože, jak člověk ví, tak Bůh je nebo
neni, to nikdo neví.“
Výzkumník: „A co vy si myslíte?“
Čeněk: „Že to neni, já nevim co to je Bůh. Jako nějakej vedoucí. No, to je
jich všude dost.“
STUDIE
7
Snad Pámbu dá, snad pomůže mi . . .
Výsledky a diskuse
V souladu s výzkumnou otázkou se lze domnívat, že pro participanty je
Bůh skutečně onou životodárnou silou, o které mluví Küng (2012). Bůh má
v pojetí těchto seniorů řadu synonym: je životním kompasem, utěšitelem,
ochráncem, partnerem k rozhovoru, zdrojem energie a posily, tím, který
obrací zlé věci v dobré, dává užitečné hranice, zdrojem naplnění potřeb,
přítelem z dětství. Ve výpovědích seniorů, kteří sami sebe označili za věřící,
se objevovaly výhradně pozitivní představy Boha tak, tak je definuje Frielingsdorf (2010), nicméně negativní představy Boha vedoucího či soudce,
verbalizované deklarovaným ateistou a agnostikem, dávají tušit, že obraz
Boha v seniorské populaci rozhodně nebude tak jednobarevný. Na religiozitě
participantů se bezesporu podepsal nejen politický poválečný vývoj, ale
i způsob rané religiózní socializace. Stará zranění i nová životní zklamání,
to vše nese stopy i v duchovním vývoji. Současný pohled na religiózní vývoj,
reprezentovaný například studií Fürsta, Wittrahma a Feeser-Lichterfelda
(2003), nechápe duchovní vývoj jako přímý lineární směr, ale jako celoživotní
proces probíhající v interakci se sociálním a životním prostředím. Nelze tedy
očekávat jakési přirozené „zkvalitnění víry“ pouze z titulu věku; i v pokročilém věku může dojít ke stagnaci, regresi či naopak k výraznému posunu
vpřed na základě překonané krize.
Víru participantů lze považovat za zvnitřnělou ve smyslu živého dialogu
mezi člověkem a Bohem (Küng, 2012; Halík, 2002; Zvěřina, 1995), nepostrádající Smékalem (2005, s. 170) zmíněný „pesimistický realismus“. Religiozita je
pro ně zdrojem naplnění duchovních potřeb, a to nejenom zmíněné potřeby
lásky a podpory v čase ztrát, ale s ní související potřeby životního smyslu
a naděje a kontinuity životního příběhu, potřeby vyjádřit hněv a pochyby.
U všech seniorů byl patrný odklon od institucionalizované religiózní praxe
směrem k soukromé spiritualitě, což potvrzuje závěry Fürsta, Wittrahma
a Feeser-Lichterfelda (2003, s. 84). Senioři, kteří mě nechali nahlédnout do
svých životů, vyjadřovali v souladu s Konigem, Lamarovou a Lamarovou
(1997, s. 38) potřebu povznést se nad aktuální těžkou životní situací, kterou
nemohou změnit, projevovali silnou potřebu transcendovat těžké životní
okamžiky a zorientovat se v situaci skrze dosazení vyššího smyslu. Právě
v tomto hledání smyslu vidí Moore (2009, s. 48) potenciál těžkého životního
období, které s odkazem na Jana od kříže nazývá „temnou nocí“. Seligman
a Nešpor (2003) vyzdvihují schopnost člověka na základě poznání smyslu
měnit vlastní postoj i životu, Lukasová (1997, s. 34) poukazuje na to, že ti,
jejichž životní historie je komplikovaná, se snáze vyvíjejí v „duchovně a lidsky
výše stojící osobnosti“.
Věra Suchomelová
STUDIE
Výsledky dílčí analýzy spíše potvrzují dosavadní teorie zejména zahraniční
provenience, než že by přinášely nové skutečnosti. Ukazují nicméně, že víra
je pro jihočeské seniory, kteří velkou část života prožili ve společenských
poměrech s religiozitou nesouznějících, zásadní hodnotou nabývající na
významu v době omezených fyzických, psychických a sociálních možností.
Zakoušení bezpodmínečné lásky a podpory v čase ztrát i jistota, že Bůh je na
jejich straně, jim pomáhá adaptovat se na vzrůstající závislost na ostatních,
udržovat si vnitřní autonomii, a je tak významnou součástí „well-being“ či
„aging well“ (Koenig, Lamar, Lamar, 1997, s. 38; Sýkorová, 2007).
Jak tuto skutečnost reflektuje česká praxe? V tuzemské realitě, na rozdíl
od instituce „Altenseelsorge“ v německy mluvících oblastech (Suchomelová,
2012), není nikdo, kdo by měl péči o duchovní rozměr života ve stáří takzvaně „v popisu práce“. Na moji otázku, jak jsou v konkrétních zařízeních
zabezpečeny duchovní potřeby obyvatel, jsem obvykle dostala odpověď typu:
ano, farář nám sem chodí, máme tu bohoslužby. Duchovní potřeby se ale
netýkají jen religiózních seniorů, a navíc, jak potvrdily výsledky dílčí analýzy,
také religiózní senioři preferují z mnoha důvodů, často zdravotních, privátní
prožívání víry. Starý člověk stojí před zásadním úkolem smysluplného zpracování svého životního příběhu, který může obsahovat mnoho bolesti včetně
té spirituální (Svatošová, 2012, s. 37). K poznání smyslu může podle Madreho
(2007, s. 59) pomáhat otevření se transcendentnu v láskyplném důvěrném
rozhovoru, kde je prostor k nápravě falešných obrazů Boha či jiných projekcí,
které zraněný člověk vytváří, a obecně v cvičení se v „přirozené kontemplace“. Tato skutečnost ukazuje na nezbytnost individuální kontinuální péče
o duchovní potřeby seniorů, jejíž páteří je duchovní rozhovor a zejména
aktivní trpělivé naslouchání. Přínos rozhovoru nejen s duchovním, ale také
s duchovně zralým a vyrovnaným laikem spočívá, mimo jiné, v pomoci smysluplně zakomponovat situace, které již nejdou změnit, do životní historie,
povzbudit seniora k vděčnosti a naději a podpořit tak jeho další duchovní růst. Tento přístup je ale těžko možný bez dostatečné informovanosti
všech v okolí starého člověka. Zařazení tématu spirituality do edukačních
programů všech, kteří se seniory pracují či o ně pečují, je tak nezbytným
předpokladem chápání člověka v jeho bio-psycho-socio-spirituální jednotě,
akceptace všech jeho potřeb a smysluplného doprovázení na cestě k jeho
duchovnímu zrání.
Závěr
V článku jsem se zabývala otázkou spirituality/religiozity straších lidí a jejím
významem v naplnění duchovních potřeb, zejména potřeby lásky a podpory
STUDIE
Snad Pámbu dá, snad pomůže mi . . .
v čase ztrát. Ukázala jsem některé problémy, které řeší obyvatelé rezidenčních zařízení, a které tuto potřebu zvyšují. Uvedla jsem dílčí výsledky studie
Duchovní potřeby v životě jihočeských seniorů dokumentující, jak jihočeští
senioři vnímají Boha ve svém životě, jaký význam přisuzují své religiozitě a religiózním praktikám a jak skrze svou spiritualitu/religiozitu naplňují některé
ze stěžejních duchovních potřeb. Pro tyto seniory je jejich víra skutečně onou
životodárnou silou, která jim pomáhá překonávat obtíže a dává jejich životu
smysluplný rámec. Starší člověk, zakoušející mnohá fyzická omezení, chronickou bolest, plnou závislost na ostatních, nebo trpící následkem nedobrovolného sdílení svého osobního prostoru s jiným člověkem, potřebuje najít
naději a smysl svého utrpení v něčem jiném, vyšším. Spirituální či religiózní
praktiky dávají možnost dojít k poznání vyšší reality, která se nachází nad
pozorovatelnou skutečností a pomáhají upevňovat důvěru v tuto skutečnost.
Duchovní vývoj probíhá v interakci s životními událostmi, sociálním a životním prostředím seniora, nejedná se tedy o nějaké automatické „zduchovnění“
či religiózní zralost pouze z titulu věku. Duchovní podpora a doprovázení
poskytují starému člověku nejen pozitivní zpětnou vazbu, ale zejména mu
pomáhají rozvinout vlastní duchovní potenciál a naplnit tak své duchovní
potřeby skrze osobní spiritualitu. Uvedené výsledky argumentují ve prospěch
zařazení tématu péče o duchovní rozvoj ve stáří do vzdělávacích programů
všech, kteří se seniory pracují či se na péči o ně připravují, i samotných
seniorů.
Článek vznikl v rámci projektu specifického výzkumu GAJU 117/2013/H – Pojetí
kvality sociální práce v souvislosti se sebedefinováním sociálního pracovníka
a jeho pomáhající profese.
Literatura
A
, R. C. 2009. Spirituality and Aging. Baltimor: Johns Hopkins University Press. 199 p.
ISBN 0-8018-9119-1.
Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona. Praha: Zvon, 1991. 1007 s. ISBN 80-7113-009-5.
B
, M. 1996. Já a ty. Olomouc: Votobia. 120 s. ISBN 80-7198-042-1.
C
, E. 1994. Co je člověk? Základy filozofické antropologie. Praha: Zvon. 211 s.
ISBN 80-7113-098-2.
C
, J. 2006. Biblické příběhy v proměnách času: příspěvek k duchovní psychoterapii. Praha:
Portál. 181 s. ISBN 80-7367-143-3.
E
, E. H. 1999. Životní cyklus rozšířený a dokončený. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
127 s. ISBN 80-7106-291-X.
Věra Suchomelová
STUDIE
F
, V. E. 2006. Lékařská péče o duši: základy logoterapie a existenciální analýzy. Brno:
Cesta. 237 s. ISBN 80-7295-085-1.
F
, K. 2010. Falešné představy o Bohu. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské
nakladatelství. 191 s. ISBN 978-80-7195-393-7.
F
, W., W
, A., F
-L
, U. 2003. Selbstdie Senioren sind nicht mehr
die alten . . .: Praktisch-theologische Beiträge zu einen Kultur des Alterns. Reihe: Theologie
und Praxi. Münster: Lit Verlag. 264 S. ISBN 3-8258-7037-5.
G
, R. 2002. O živém Bohu. Praha: Vyšehrad. 89 s. ISBN 80-7021-606-9.
G
, R. 2006. O modlitbě: uvedení do školy křesťanské modlitby. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakladatelství. 197 s. ISBN 80-719-2899-2.
H
, T. 2002. Co je bez chvění, není pevné: labyrintem světa s vírou a pochybností. Praha:
Nakladatelství Lidové noviny. 379 s. ISBN 80-7106-628-1.
K
, D. H., K
, D., C
, V. B. 2012. Handbook of Religion and Health. 2nd Edition.
New York: Oxford University Press. 1167 p. ISBN 978-0-19-533595-8.
K
, H. G, L
, T., L
, B. 1997. A Gospel for the Mature Years: Finding Fulfilllment by
Knowing and Using Your Gift. Binghamton: Routledge. 174 p. ISBN 978-0-78-900158-0.
K
, H. G. 1994. Ageing and God: Spiritual Pathways to Mental Health in Midlife and Later
Years. New York: Haworth Pastoral Press. 554 p. ISBN 978-1-56-024424-0.
K
L
M
M
M
, H. 2012. V co věřím. Praha: Vyšehrad. 243 s. ISBN 978-80-7429-250-7.
, E. 1997. Logoterapie ve výchově. Praha: Portál. 207 s. ISBN 80-7178-180-0.
, P. 2007. Když je život zraněn. Praha: Paulínky. 71 s. ISBN 80-86949-15-X.
, B. 2008. Evangelium zlomených: naděje pro ty, s kterými už nikdo nepočítá. Praha:
Návrat domů. 150 s. ISBN 978-80-7255-178-1.
, A. H. 2014. O psychologii bytí. Praha: Portál. 317 s. ISBN 978-80-262-0618-7.
M
, M. 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada.
332 s. ISBN 80-247-1362-4.
M
, T. 2009. Temné noci duše: průvodce na cestě těžkými životními zkouškami. Praha:
Portál. 341 s. ISBN 978-80-7367-547-9.
P
, K. I. 2007. Spiritually Integrated Psychotherapy: Understanding and Addressing the
Sacred. New York: Guilford Press. 384 p. ISBN 15-723-0844-3.
R
, K. 2002. Základy křesťanské víry. Svitavy: Trinitas. 635 s. ISBN 80-860-3638-3.
R
, R. 2008. Spiritualität im Altersbildung: Einführung in die transpersonale Geragogik.
Magdeburg: Klotz. 198 S. ISBN 978-3880745471.
S
, M., N
, Z. 2003. Opravdové štěstí: pozitivní psychologie v praxi. Praha: Ikar.
390 s. ISBN 80-249-0293-1.
S
, V. 2005. O lidské povaze: krátká zamyšlení nad psychickou a duchovní kulturou
osobnosti. Brno: Cesta. 203 s. ISBN 80-7295-069-X.
STUDIE
Snad Pámbu dá, snad pomůže mi . . .
S
, A. L., C
, J. M. 1999. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky
metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert. 196 s. ISBN 80-858-3460-X.
S
, M. 2001. Súčasná psychológia náboženstva. Bratislava: Iris. 237 s.
ISBN 80-88778-33-6.
S
, V. 2012. Duchovní potřeby ve stáří. In Š
, H. (Ed.). Stárnutí – Ageing:
sborník příspěvků. Praha: Psychiatrické centrum Praha, s. 146–154.
ISBN 978-80-87142-20-2.
S
, V. 2014. Důstojnost jako stěžejní spirituální potřeba. Příspěvek přednesený na
Stárnutí 2014, Mezioborové studentské konferenci 3. Lékařské fakulty UK v Praze,
24.–25. 10. 2014.
S
, M. 2012. Víme si rady s duchovními potřebami nemocných? Praha: Grada. 109 s.
ISBN 978-80-247-4107-9.
S
, D. 2007. Autonomie ve stáří: kapitoly z gerontosociologie. Praha: Sociologické
nakladatelství. 284 s. ISBN 978-80-86429-62-5.
T
, R., V
, M. 2012. Náboženství z jiného úhlu. Brno: Centrum pro studium demokracie
a kultury. 142 s. ISBN 978-80-7325-275-5.
V
, L., S
, V. 2013. Otázka příspěvku religiozity/spirituality ke kvalitě
života českých seniorů. Kontakt: vědecký časopis Zdravotně sociální fakulty Jihočeské
univerzity, roč. 15, č. 4, s. 445–455. ISSN 1212-4117.
W
, M. 2007. Dobro pro duši? Duchovní dimenze hospicové a paliativní péče. In
P
, S., S
, J., I
, C . Paliativní péče: principy a praxe. Brno:
Společnost pro odbornou literaturu, s. 232–255. ISBN 978-80-87029-25-1.
Z
, J. 1995. Pět cest k radosti: výbor z díla. Praha: Zvon. 260 s. ISBN 80-7113-136-9.
Autorka
Mgr. Věra Suchomelová, Teologická fakulta Jihočeské univerzity, Kněžská 8,
370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]
Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání, 2014, roč. 4, č. 2, s. 54–78
Empirická studie
A
, P., S
, M. 2014. Postoje starších občanů v Jihomoravském kraji k dalšímu
vzdělávání. Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání, roč. 4, č. 2, s. 54–78. ISSN 1804-526X.
DOI: http://dx.doi.org/10.11118/lifele2014040254.
Příspěvek redakce obdržela: 5. 10. 2014.
Upravený příspěvek po recenzním řízení přijat k publikování: 26. 11. 2014.
POSTOJE STARŠÍCH OBČANŮ
V JIHOMORAVSKÉM KRAJI K DALŠÍMU
VZDĚLÁVÁNÍ
Petr Adamec, Marián Svoboda
Abstrakt: V příspěvku předkládáme výsledky sociologického průzkumu zaměřeného
na identifikaci postojů starších občanů k dalšímu vzdělávání, který byl realizován v září roku 2010. Předmětem průzkumu byly též zkušenosti seniorů s dalším vzděláváním,
jejich odhodlanost se dále vzdělávat, jakož i motivace a bariéry v dalším vzdělávání.
Nedílnou součástí průzkumu bylo zároveň zjišťování preferencí seniorské populace
v dalším vzdělávání a míry povědomí o tzv. univerzitách třetího věku. Výběrový
soubor tvořili občané Jihomoravského kraje starší 55 let. Výsledky průzkumu, které
jsou strukturovány podle sociálně-demografických znaků např. podle věku, pohlaví,
dosaženého vzdělání apod., poskytují zajímavý pohled na postoje této cílové skupiny
k jedné z aktivit, která přispívá ke zkvalitnění života.
Klíčová slova: další vzdělávání, postoje seniorů ke vzdělávání, motivace seniorů ke
vzdělávání, zkušenosti seniorů s dalším vzděláváním, univerzity třetího věku
ATTITUDES OF ELDERLY PEOPLE IN THE
SOUTH MORAVIAN REGION TO FURTHER
EDUCATION
Abstract: This paper deals with the results of sociological survey focused on identification of the attitudes of elderly people to further education. The research was
carried out in September 2010. Experience of elderly people with further education,
their readiness (determination) for further education as well as their motivation and
STUDIE
Postoje starších občanů v Jihomoravském kraji k dalšímu vzdělávání
barriers in further education were also subjects of this research. Detecting elderly
population’s awareness of universities of the third age and finding out their further
education preferences were an integral part of the research. Research sample consisted of citizens over 55 years living in the South Moravian region. The survey results
are structured by socio-demographic features e. g.: age, sex, educational attainment
etc. and provide an interesting insight into the attitudes of the target group to one of
the activities that contributes to improvement of their quality of life.
Key words: further education, elderly people’s attitudes to further education, elderly
people’s motivation to further education, elderly people’s experience with further
education, universities of the third age
Cílem tohoto příspěvku je přiblížit prostřednictvím výsledků našeho průzkumu postoje jihomoravských seniorů k dalšímu (zájmovému) vzdělávání,
tedy jedné z možností, jak smysluplně, aktivně a kvalitně naplňovat čas ve
vyšším resp. postaktivním věku. Postoj chápeme pro účely našeho šetření jako vědeckou konstrukci, ke které přistupujeme intuitivně. Velký sociologický
slovník (1996) definuje postoj jako relativně ustálený sklon jedince chovat
se v určité situaci určitým způsobem, případně reagovat pozitivně nebo
negativně na podněty s takovou situací spjaté. Některé definice (srov. Hartl,
Hartlová, 2000) zdůrazňují vícesložkovost postoje – to, že se skládá jak
z hodnocení, tak emočních pocitů, tak i způsobů jednání vůči objektu
postoje, kterým je v tomto případě vzdělávání. Všechny tyto atributy jsme
se snažili postihnout. Výsledky uvedené v příspěvku nebyly dosud nikde
publikovány. Podrobnosti o účelu a motivech realizace tohoto šetření, včetně
jeho metodologie, jsou popsány níže.
1
Východiska – demografický vývoj, aktivní stárnutí
a kvalita života
„Jedním z nejpalčivějších problémů 21. století je stárnutí populace. Nejrychleji tento proces probíhá v Evropě, a nevyhne se tedy ani České republice.
Podle projekce obyvatelstva Českého statistického úřadu bude u nás v roce
2020 cca 20,4 % občanů starších 65 let, v roce 2050 až 32 %“ (Základní, 2013).
Zatímco v roce 2009 byl počet obyvatel Jihomoravského kraje podle Českého
statistického úřadu 1 150 tis. osob a počet občanů starších 65 let 182 tis., v roce
2013 již bylo v téže kategorii evidováno 208 tis. osob při celkovém počtu 1 168
tis. obyvatel (Dlouhodobý, 2013).
Jedním z přístupů k řešení problematiky demografického stárnutí společnosti je prosazování konceptu aktivního stárnutí. Podle Světové zdravotnické
organizace (WHO) je aktivní stárnutí procesem optimalizace příležitostí pro
Petr Adamec, Marián Svoboda
STUDIE
zdraví, participaci a bezpečí, zaměřeným na zvýšení kvality života v průběhu
stárnutí. Aktivní stárnutí v pojetí tohoto dokumentu znamená plnohodnotné
prožívání života i ve vyšším věku, odpovědný přístup ke zdraví, život v bezpečí a důstojnosti s možností účastnit se dění ve společnosti (Holczerová,
Dvořáčková, 2013).
Koncept aktivního stárnutí je zároveň založen na přesvědčení, že lidský
život se může v současnosti nejen prodlužovat, ale i zkvalitňovat (Haškovcová, 2010). Jak nás informuje Vaďurová (2005), kvalita života se jeví
jako velmi obtížně definovatelná a tedy i náročná na metodologii měření.
Kvalita života se podle ní stala klíčovou oblastí pro výzkumy zaměřující
se na behaviorální a sociální oblast života seniorů. Každý člověk vnímá
v průběhu svého života měnící se systém hodnot a potřeb. Život seniorů je
ovlivněn řadou faktorů. Patří mezi ně zejména zdraví, životní styl, sociální
prostředí, pracovní aktivita, hmotné zabezpečení, sociální služby, zdravotní
péče, bydlení, vzdělávání, kulturní vyžití, etika ve společnosti apod. Nikoli na
posledním místě je život seniorů ovlivňován sociálním začleněním jedince ve
společnosti, jeho postavením a zakotvením v užší rodině a širším sociálním
prostředí.
Dvořáčková (2012) pak připomíná, že člověk stárne ve společnosti – jde
tím pádem i o záležitost veřejných činitelů a politiků. Problematika udržení
kvality života seniorů je v současnosti obsahem mnoha národních i mezinárodních dokumentů, například Mezinárodního akčního plánu pro problematiku stárnutí (Vídeň, 1982), Zásad OSN pro seniory (1991), Mezinárodního
plánu stárnutí z II. světového shromáždění OSN o stárnutí (Madrid, 2002).
O ně se opírají dokumenty Vlády ČR, jako jsou Národní program přípravy na
stárnutí na období let 2003–2007, resp. Národní program přípravy na stárnutí
na období let 2008–2012 a v neposlední řadě Národní akční plán podporující
pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017 (srov. Národní akční . . ., 2012),
v nichž najdeme i opatření na podporu k zajištění kvalitního a důstojného
stárnutí a aktivní účasti seniorů na životě naší společnosti.
V rámci Evropského roku aktivního stárnutí 2012 vypracovalo Evropské
centrum pro sociální politiku a výzkum (srov. European, 2014) žebříček
srovnání kvality stárnutí v jednotlivých zemích Evropské unie. Tzv. index
aktivního stárnutí (AAi) hodnotí úroveň a kvalitu života seniorů v jednotlivých členských státech. V rámci šetření se posuzovala jak účast seniorů
na trhu práce, tak účast na společenských aktivitách, dostupnost potřebné
péče, vzdělávání, úroveň životního prostředí z hlediska nezávislosti, zdraví
a bezpečí. Jakkoli neznáme metodologii tohoto šetření, Česká republika zde
obsadila přední místo mezi novými členskými zeměmi a se skóre 34,3 %
se pohybuje mírně nad evropským průměrem. Z celkového počtu 27 zemí
STUDIE
Postoje starších občanů v Jihomoravském kraji k dalšímu vzdělávání
zaujímá 12. příčku. Studie přinesla například tyto výsledky: V Evropské unii
používá informační technologie průměrně 38 % seniorů, v České republice
jich využívá tyto technologie 31 %, oproti tomu ve Švédsku 75 % a nejméně
v Rumunsku 9 %. Sportovním aktivitám se v průměru věnuje přibližně každý
desátý Evropan – senior (11 %), v České republice je to každý dvacátý (5 %).
Nejlépe jsou na tom opět Švédsko (27 %), na druhém konci žebříčku skončilo
Bulharsko (2 %). Zapojení do péče o potomky či vnuky – zde je na prvním
místě v Evropské unii Itálie (54 %), v České republice tuto péči poskytuje
37 % seniorů, průměr Evropské unie činí 32 %. Nejméně seniorů se o své
potomky či vnuky stará v sousedním Německu (18 %). U zapojení do politiky
a veřejného života vede opět Švédsko (27 %), v České republice se k těmto
aktivitám přihlásilo 12 % seniorů, což je také evropský průměr. Nejméně
seniorů se těmto aktivitám věnuje ve Slovinsku (4 %). Celoživotnímu vzdělávání se v Evropské unii věnuje v průměru 5 % seniorů, České republika se
této hodnotě se 4 % blíží, nejlépe si vedou v Dánsku (22 %), nejhůř naopak
v Maďarsku (0,3 %) (Stárnutí, 2013).
Podle Plánu aktivního stárnutí v městě Brně (Plán, 2012), jemuž předcházelo rozsáhlé sociologické šetření, je míra ekonomického zapojení seniorů
starších 60 let v Brně mezi 8–10 %. Z uvedeného průzkumu vyplývá, že senioři
se účastní především kulturních a společenských akcí, výrazně méně sportovních nebo vzdělávacích akcí. Podle informací uvedených v tomto dokumentu
se podíl osob účastnících se akcí s rostoucím věkem snižuje. Zájem o jednotlivé aktivity ovšem závisí také na jejich finanční náročnosti. Určitým nedostatkem je podle Plánu skutečnost, že nabídka aktivit je velmi roztříštěná
a jejich propagace je spíše nesystémová – neexistuje žádný souhrnný přehled,
v němž by si senior mohl vybrat aktivity, které jej zajímají. Senioři uvádějí,
že důvodem pro případnou neúčast je nedostatek času a nezájem o konané
akce; nedostatek financí není pro seniory hlavním problémem. S rostoucím
věkem se překážkou stává také zdravotní stav a doprava. Nejčastěji postrádají
akce, jichž se také nejvíce účastní, tj. kulturní a společenské. Dokument
též konstatuje, že u vzdělávacích akcí mají zájem především o počítačové
kurzy, univerzity třetího věku a jazykové kurzy. Většina seniorů se neúčastní
akcí zaměřených specificky na seniory – téměř dvě třetiny seniorů se o ně
nezajímají, zhruba čtvrtina o nich neví.
2 Vzdělávání jako jedna z cest ke zkvalitnění života
seniorů
Jednou z možností jak aktivně a kvalitně trávit čas ve věku, kdy už člověk není
ekonomicky aktivní, je bezesporu vzdělávání. Z hlediska členění dnes tak
Petr Adamec, Marián Svoboda
STUDIE
často skloňovaného pojmu celoživotní vzdělávání na počáteční a další, se senioři zapojují zejména do vzdělávání dalšího – zájmového, mnohem méně se
účastní profesního či občanského (srov. Palán, Langer, 2008). Na některých
fakultách, zejména pedagogických či filozofických (např. na Univerzitě Palackého v Olomouci), se nedávno začala legitimizovat a konstitucionalizovat
vědní disciplína s názvem gerontagogika/geragogika, která se zaměřuje právě
na vzdělávání osob vyššího věku. Gerontagogiku v současnosti definujeme
jako hraniční vědní disciplínu na pomezí andragogiky a gerontologie, jejímž
cílem je dosažení, udržení, resp. znovuobnovení určité kvality života ve stáří
(Špatenková, 2013). Ve většině případů se dnes senioři účastní zájmového
vzdělávání, jehož nabídka je v České republice poměrně široká. Typické
příklady uvádíme v následujícím textu.
Vzdělávání seniorů plní mnoho funkcí, které se v průběhu času mění,
resp. se doplňují a rozšiřují. K základním funkcím patří podle Livečky (1979)
funkce preventivní (výchova ke stáří), anticipační (příprava na změny),
rehabilitační (řešení neobvyklých situací), posilovací (udržování kontaktů).
Další odborníci (srov. Petřková, Čornaničová, 2004; Bočková, 2000) k těmto funkcím přidávají např. funkce kompenzační, aktivizační, komunikační,
relaxační, mezigenerační porozumění aj. Čornaničová (1998) též připomíná,
že v současné době je možné reflektovat společenské trendy např. prostřednictvím edukace seniorů zaměřené na zdravý životní styl, dobrou praxi
v zaměstnávání starších pracovníků, respektováním věkové periodizace při
vzdělávání seniorů vzhledem k prodlužování délky života.
Mezi nejznámější možnosti vzdělávání pro seniory patří Univerzity třetího
věku (dále U3V), které lze označit za celosvětový fenomén. Vzhledem k ostatním institucím vzdělávání seniorů nabízejí U3V jednoznačně nejobtížnější
a nejnáročnější formy vzdělávacích aktivit. Jedná se o oficiálně uznané instituce nabízející svým klientům studium vysokoškolské úrovně. Výstupem
však, vzhledem ke struktuře vzdělávacích aktivit, není získání akademického
titulu, nýbrž potvrzení (osvědčení) o absolvování U3V. Centrum výuky je však
ve většině případů orientováno do krajských univerzitních měst, což seniory
z ostatních oblastí do jisté míry znevýhodňuje.
Název Univerzita třetího věku poprvé v roce 1973 použil profesor Pierre
Vellas na Fakultě práva a ekonomie (Faculté de Droit et des Sciences Économiques) Univerzity sociálních věd (Université des Sciences Sociales) ve francouzském Toulouse. Nabídl zde starším studentům sérii přednášek speciálně
upravených pro jejich věk (Vavřín, 2010). Důvody pro toto vzdělávání, jeho
název a zkušenosti pak podrobně přibližuje ve své monografii L’Université du
troisième âge z roku 1974. Profesor Vellas v ní poukázal zejména na obrovský
potenciál třetího věku, tedy periody po konci aktivní výdělečné činnosti
STUDIE
Postoje starších občanů v Jihomoravském kraji k dalšímu vzdělávání
a před začátkem závislosti na pomoci okolí (tzv. čtvrtém věku), v životě
člověka. Vzdělávání představuje jednu z kvalitních možností, jak tuto dobu
využít. V současné době nabízí tuto formu vzdělávání v České republice 22
veřejných vysokých škol sdružených v Asociaci univerzit třetího věku ČR,
na kterých se vzdělává necelých 40 tis. seniorů. To představuje cca 1,5–2 %
seniorské populace v České republice (srov. Adamec, Kryštof, 2011, 2012).
K dalším možnostem pak patří zejména Akademie třetího věku (dále A3V).
První z nich začaly vznikat již v 80. letech minulého století a jejich tradice
je tak dokonce delší než u univerzit třetího věku (srov. Šipr, 2010). A3V
jsou vhodnou alternativou pro ty seniory, jejichž bydliště se nachází mimo
univerzitní města či regiony a kteří tak nemají přímý přístup k U3V. Typické
je pro tyto instituce přizpůsobování a zaměření nabízených kurzů na potřeby
dané oblasti a na individuální potřeby účastníků. Jejich obsahové zaměření se orientuje na potřeby, možnosti a podmínky dané lokality, obecně
však lze sledovat několik širších oblastí, do nich se nabízená témata začleňují: medicínsko-gerontologická orientace, občanské a sociální vzdělávání,
společensko-vědní cykly přednášek, „hobby aktivity“ (Petřková, Čornaničová,
2004).
Jednou z alternativ jsou i Kluby aktivního stáří. Tento typ institucí je svou
strukturou i převládající zájmovou nabídkou velice podobný akademiím třetího věku. Stejně tak se jedná o organizace vznikající především v oblastech
vzdálených od tradičních univerzitních center a usnadňující tak přístup ke
vzdělávání těm seniorům, kteří tyto lokality obývají (Bočková, 2000). Od
A3V se Kluby aktivního stáří liší především větší neformálností a primárním
zaměřením na prohloubení sociálních vztahů. Zřizovateli Klubů aktivního
stáří jsou nejčastěji orgány místní správy, domovy důchodců, charitativní
organizace, podniky či Svaz důchodců ČR (Šerák, 2009).
Mezi možnosti vzdělávání seniorů v České republice lze zařadit také
Univerzity volného času, které sice nejsou svou činností zaměřené pouze
na seniory, ale senioři tvoří jejich častou klientelu. Univerzity volného času
totiž svou věkovou variabilitou naplňují funkci podpory mezigeneračního
porozumění a zmenšují tak propast mezi seniory a mladšími generacemi
(Bočková, 2000). V souvislosti se vzděláváním seniorů je možné zmínit ještě
nestátní a neziskové dobrovolnické sdružení Život 90, jehož hlavním cílem
je prohlubování kvality života starších občanů. Fungování této organizace je
založeno na aktivním zapojení dobrovolníků z řad seniorů, kteří pro ostatní
účastníky organizují různé aktivity a zároveň v nich vystupují v roli lektorů
(Šerák, 2009).
Kromě těchto nejčastěji seniory využívaných možností v České republice
působí velké množství soukromých organizací i neziskových institucí, které
Petr Adamec, Marián Svoboda
STUDIE
se v menší či větší míře v dalším vzdělávání seniorů angažují. V jejich nabídce
se pak může objevit např. kulturně-osvětová činnost, programy pro volný čas,
přednášky inovační povahy a mnoho dalších (Mühlpachr, 2009). Ačkoliv je
vzdělávací nabídka zaměřená na seniory v České republice rozsáhlá, podle
výzkumů byla účast věkové skupiny 60–65 let na neformálním vzdělávání
v roce 2005 pouhých 12 % (Rabušicová, Rabušic, 2008). Jednotlivé druhy
a formy vzdělávání seniorů se jistě od sebe liší v mnoha ohledech, určitě
i v kvalitě. Některé podrobnější informace – např. o stavu a možnostech
vzdělávání nebo dalšího kulturního vyžití seniorů obsahuje již výše zmíněný
Plán aktivního stárnutí ve městě Brně (Plán, 2012).
3 Identifikace postojů seniorů v Jihomoravském kraji
k dalšímu vzdělávání
3.1 Metodologie průzkumného šetření
Univerzita třetího věku Masarykovy univerzity (U3V MU) realizovala v roce
2010 ve spolupráci se společností AUGUR Consulting s. r. o. sociologický
průzkum mezi občany staršími 55 let žijícími v Jihomoravském kraji. Cílem
průzkumu, který by se dal nazvat i marketingovým, bylo identifikovat postoje
starších občanů k dalšímu (zájmovému) vzdělávání se zvláštním zřetelem
na Univerzity třetího věku. Jedním z motivů pro realizaci tohoto druhu
šetření byl zájem zjistit, zda výsledky interních šetření realizovaných mezi
posluchači U3V MU budou korespondovat s výsledky šetření realizovaného
mezi těmi obyvateli Jihomoravského kraje, kteří tvoří cílovou skupinu U3V
MU. Mimo jiné jsme zaznamenali i meziroční nárůst počtu posluchačů –
zatímco v akademickém roce 2001/2002 bylo na U3V MU evidováno cca 400
osob, v akademickém roce 2008/2009 to bylo již téměř 1,7 tis.
Pro postihnutí dané problematiky bylo využito dotazníku (kvantitativní
přístup) distribuovaného respondentům prostřednictvím osobního kontaktu
školenými tazateli. Dotazník obsahoval po pilotní fázi celkem 100 zjišťovacích znaků tvořených uzavřenými (výběrové, výčtové, dichotomické, trichotomické, škálové) a otevřenými otázkami. Vybrané otázky byly tzv. filtrační,
aby umožnily rychlejší postup tazatele při vyplňování. Jednotlivé položky
dotazníku byly zaměřeny na obecné postoje seniorů ke vzdělávání, zkušenosti s dalším vzděláváním (včetně profesního), motivaci k dalšímu vzdělávání
a konkrétní vzdělávací potřeby, důvody nezájmu o další vzdělávání, bariéry
v dalším vzdělávání, organizační aspekty dalšího vzdělávání (rozsah, délka)
a sociodemografické znaky.
Při výběru vzorku respondentů byla využita metoda kvótního výběru.
Kvótními znaky byl věk (55+) a místo trvalého bydliště seniora (Jihomoravský
STUDIE
Postoje starších občanů v Jihomoravském kraji k dalšímu vzdělávání
kraj). Způsob výběru respondentů byl náhodný s využitím kvót a screeningu
v úvodu dotazování. Oporou výběru byly údaje o demografických, sociálních
a ekonomických tendencích vývoje v Jihomoravském kraji z Českého statistického úřadu. Plánovaný rozsah výběrového souboru byl v počátku stanoven
na 500 osob, celkový počet respondentů pak činil 418. Celkem se na sběru
dat (dotazování) podílelo 30 terénních pracovníků (tazatelů), kteří prošli
vstupním instruktážním školením. Po ukončení dotazování měli respondenti
možnost vyplnit slosovatelný kupón o ceny, čímž byla podpořena návratnost.
Vysoký počet tazatelů přispěl k minimalizaci výběrové chyby. Výzkum se
uskutečnil v termínu od 5. do 20. 9. 2010.
Získaná data, která prošla vstupní i logickou kontrolou, byla zpracována
v software pro hromadnou analýzu statistických dat IBM SPSS Statistics.
V rámci interpretace byly při deskripci zjištěných údajů odpovědi na jednotlivé indikátory kategorizovány, jejich absolutní a relativní četnosti pak
byly zpracovány do podoby tabulek a grafů. Následující kvantifikace mohou
sloužit jako inspirace a podklad pro doplňkové korelace a analýzy, které
dosud nebyly z časových důvodů zpracovány.
3.2 Struktura výběrového souboru a deskriptivní statistika vybraných znaků
V tabulkách 1–4 jsou uvedeny sociodemografické znaky, povolání, přístup
k počítači a internetu a volnočasové aktivity respondentů. Průzkumu se
zúčastnilo 40,7 % mužů a 59,3 % žen. Ve věku do 65 let bylo ve výzkumu
zastoupeno 54,5 % respondentů, ve věku 66–75 bylo 36,2 % a osob starších 75
let bylo 7,9 %. Z dalších významných charakteristik výběrového souboru lze
uvést, že nejvíce respondentů mělo ukončeno střední vzdělání s maturitou
(36,4 %). V Brně bydlelo 56,2 % respondentů, kdežto 42,6 % respondentů mělo bydliště mimo Brno. Nejvíce respondentů vykonávalo manuální
(dělnické) povolání (31,8 %), následovala povolání v administrativě (19,6 %),
učitelská, lékařská, vědecká, výzkumná, právní aj. povolání (13,4 %). Téměř
polovina respondentů (48,1 %) má doma, v zaměstnání či jinde přístup k počítači i internetu. Na druhou stranu 42,8 % respondentů přístup k počítači
nemá. Zajímavé jsou rovněž informace o způsobech trávení volného času
respondentů (tabulka 4).
4
Poznatky z průzkumného šetření
4.1 Obecný postoj seniorů k dalšímu vzdělávání
Více než tři pětiny respondentů v seniorském věku, kteří pobírají starobní důchod, se domnívaly, že vzdělávání je pro seniory rozhodně užitečné (24,6 %)
Petr Adamec, Marián Svoboda
STUDIE
Tabulka 1a
Sociodemografické znaky respondentů
Absolutní
četnost
Kategorie
Relativní
četnost (v %)
Pohlaví
Muž
,
Žena
,
Celkem
,
Věk
Do
let
Od
let do
,
let
,
let a více let
,
Neodpovědělo
,
Celkem
,
Nejvyšší ukončené vzdělání
Nedokončené a dokončené základní vzdělání
,
Středoškolské vzdělání bez maturity, vyučen/a
,
Středoškolské vzdělání s maturitou
,
Vyšší odborné, vysokoškolské vzdělání
,
Neodpovědělo
,
Celkem
,
Bydliště v Brně
Ano
,
Ne
,
Neodpovědělo
,
Celkem
,
nebo spíše užitečné (35,6 %). Pouze třetina respondentů další vzdělávání
v seniorském věku za užitečné nepokládá (33,0 %). V kategorii jiná odpověď
(6,7 %) respondenti uvedli např.: nevím; rozhodně ano, ale především pro
ženy; jak pro koho; užitečné pro ty, kteří jsou sami a potřebují kontakt s lidmi;
záleží na každém jednotlivě apod. (obrázek 1).
Tabulka 5 rekapituluje odpovědi respondentů na uzavřenou otázku, zdali
považují různé formy dalšího vzdělávání v seniorském věku za užitečné,
nebo zbytečné. Odpovědi jsou v uvedené tabulce strukturovány na základě
sociodemografických znaků. Respondenti, kteří uvedli, že vzdělávání v seni-
STUDIE
Postoje starších občanů v Jihomoravském kraji k dalšímu vzdělávání
Tabulka 1b
Sociodemografické znaky respondentů – vzdálenost bydliště od Brna (u respondentů, kteří
nebydlí v Brně)
do
kilometrů
,
Relativní
četnost
z celku (v %)
,
Od
do
kilometrů
,
,
Od
do
kilometrů
Vzdálenost bydliště od Brna
Absolutní
četnost
Relativní
četnost (v %)
,
,
a více kilometrů
,
,
Neví, neodpovědělo
,
,
Celkem
,
,
orském věku je rozhodně nebo spíše zbytečné (33,0 %), měli dále zdůvodnit
svůj názor. Ve více než dvou třetinách odpovědí (68,5 %) senioři uvedli, že
vzdělávání se v seniorském věku považují za zbytečné, jelikož je podle nich
v tomto věku neužitečné a neuplatnitelné – seniorovi se dalším vzděláváním
neotevřou již žádné nové možnosti na pracovním trhu. Ve výrazně menším
podílu odpovědí (9,5 %) senioři uvedli touhu po klidu a volnočasových
aktivitách. Dalším, i když ne podstatným důvodem se jeví také finanční
a časová náročnost dalšího vzdělávání (7,9 %).
Respondenti, kteří vyjádřili kladný postoj k dalšímu vzdělávání, byli požádáni, aby uvedli, z jakých informačních zdrojů čerpají nebo by čerpali
informace o nabídce dalšího vzdělávání pro seniory. Jejich odpovědi jsou
shrnuty v tabulce 6. Nejvíce respondentů čerpá nebo by čerpalo informace
z internetu (37,3 %), dále z novin, časopisů a propagačních materiálů (19,0 %)
nebo by je získali od svých známých a přátel (16,3 %).
4.2 Zapojení seniorů do dalšího vzdělávání a jejich preference
Tabulky 7–8 ukazují, do jaké míry se respondenti aktivně zapojovali do dalšího vzdělávání jak během svého ekonomicky aktivního života, tak následně
v důchodovém věku. V minulosti, při zaměstnání ze své vlastní iniciativy
se nějaké formy dalšího vzdělávání účastnila více než polovina dotázaných
(53,3 %). V důchodovém věku se nějakým způsobem dále vzdělávala více
než pětina respondentů (20,8 %). Téměř čtyři pětiny seniorů (77,5 %) se však
v seniorském věku žádným způsobem nevzdělávaly (tj. neabsolvovaly žádný
vzdělávací kurz, přednášku, seminář či jinou formu dalšího vzdělávání).
Petr Adamec, Marián Svoboda
STUDIE
Tabulka 2a
Povolání respondentů
Absolutní
Relativní
četnost
četnost (v %)
Jaké bylo Vaše pracovní zařazení před odchodem do starobního důchodu?
Odpovědi
Manuální pracovník (dělník)
,
Administrativní pracovník
,
Řídící pracovník
Učitel, lékař, vědecký a výzkumný pracovník,
právník apod.
Podnikatel, živnostník
Specifická povolání: voják, hasič, policista,
žurnalista apod.
Jiné povolání nebo postavení
,
Invalidní důchodce
,
Nezaměstnaný
,
Neodpovědělo
,
Celkem
,
,
,
,
,
Máte i v současné době stálé placené zaměstnání?
Ano
,
Ne
,
Neodpovědělo
,
Celkem
,
Tabulka 2b
Struktura respondentů, kteří uvedli, že mají zaměstnání
Pohlaví
Muž Žena
Věk
Bydliště
v Brně
Vzdělání
do
let
–
let
–
let
,
,
,
a více
ZŠ
let
SŠ
VŠ
Ano
Ne
,
,
,
,
N
%
,
,
,
,
Senioři, kteří uvedli, že se v seniorském věku vzdělávají nebo vzdělávali,
měli konkrétně uvést, jakou formu vzdělávání, jaký obor a délku vzdělávání
preferují. V případě, že se občané dále v seniorském věku vzdělávali nebo
stále vzdělávají, má toto vzdělávání ve většině případů preferovanou formu
STUDIE
Postoje starších občanů v Jihomoravském kraji k dalšímu vzdělávání
Tabulka 3
Přístup respondentů k počítači a internetu
Odpovědi
Absolutní četnost
Relativní četnost (v %)
Máte doma, v zaměstnání nebo jinde přístup k PC a internetu?
Ano, ale pouze k PC
,
Ano, k PC i internetu
,
Ne, nemám
,
Neodpovědělo
,
Celkem
,
Na jaké úrovni případně zvládáte práci na PC?
Nízká úroveň
,
Střední úroveň
,
Vysoká úroveň
,
Neodpovědělo
,
Celkem
,
Tabulka 4
Volnočasové aktivity respondentů – odpovědi na otázku: „Jak často navštěvujete . . .?“
Odpovědi
Pravidelně, Ojediněle,
často
občas
N
%
N
%
Vůbec
N
%
Neuvedeno
N %
Celkem
N
%
Svou rodinu
,
,
,
,
,
Své přátele, známé
,
,
,
,
,
Knihovnu
Jiná kulturní
vystoupení
Zájmové spolky
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
Divadlo
,
,
,
,
,
Sportovní zápasy
,
,
,
,
,
Kino
,
,
,
,
,
kurzu (51,3 %). Preferovaná délka vzdělávání se pohybuje od jednoho měsíce
do jednoho roku (46,4 %). Senioři nejčastěji preferují vzdělávání, které je
zaměřeno na práci na počítači (21,8 %), rozvoj cizích jazyků – zejména
v angličtiny nebo němčiny (15,4 %), preferovány jsou rovněž obory medicína,
zdravý životní styl a výživa (15,4 %). Do kategorie jiné zaměření vzdělá-
Petr Adamec, Marián Svoboda
STUDIE
Obrázek 1. Považujete Vy osobně různé formy dalšího vzdělávání v seniorském věku za
užitečné, nebo zbytečné?
vání (21,8 %) jsou zařazeny odpovědi, jejichž zaznamenané četnosti jsou
statisticky nevýznamné. Do této kategorie patří např. turistika, cestování,
všeobecné zaměření, bezpečnost na pracovišti, ISO atd. Podrobnější výsledky
jsou uvedeny v tabulce 9. Zda jde v těchto případech o vzdělávání zájmové či
profesní, nebylo předmětem dotazování.
Pouze čtvrtina dotázaných seniorů (26,3 %) uvedla, že zvažuje možnost
dalšího vzdělávání v důchodovém věku. Více než dvě třetiny seniorů (67,2 %)
nezvažují, že by se v důchodovém věku dále vzdělávali. V kategorii jiná odpověď (6,5 %) respondenti uvedli např.: nevím; nejsem v tuto chvíli rozhodnut/a;
momentálně ne; chci si odpočinout a dělat věci, na které jsem neměl čas apod.
(obrázek 2).
Tabulka 10 dokumentuje odpovědi respondentů na otázku, zdali zvažují
případnou možnost dalšího vzdělávání podle sociodemografických znaků
(pohlaví, věk, vzdělání, počítačová gramotnost, ekonomická aktivita a vzdálenost bydliště od Brna). Respondenti, kteří uvedli, že rozhodně nebo spíše
nezvažují možnost dalšího vzdělávání v seniorském věku (n = 281; 67,2 %),
měli uvést důvody, které je k tomuto rozhodnutí vedly (obrázek 3). Další
vzdělávání respondenti nezvažují především proto, že nedisponují dostatkem finančních prostředků pro pokrytí nákladů spojených se vzděláváním
(64,4 %) a také že nevidí důvod, proč by se měli dále vzdělávat. Mezi další důvody, které uvedli, patří nutnost dojíždět (50,4 %) a nedostatek času, aktivity
v domácnosti (59,2 %) a volnočasové aktivity (55,7 %). Významným se jeví
také nedostatek elánu, motivace a zájmu seniorů o vzdělávání (55,1 %). Mezi
STUDIE
Postoje starších občanů v Jihomoravském kraji k dalšímu vzdělávání
Tabulka 5
Považujete Vy osobně různé formy dalšího vzdělávání v seniorském věku za užitečné, nebo
zbytečné?
Odpovědi (Odpovědi
byly kategorizovány.)
Užitečné
N
%
Zbytečné
N
%
Neví/neodpověděli
N
%
Celkem
N
%
Pohlaví
Muž
Žena
,
,
,
,
,
,
,
,
Věk
Do
let
– let
let a více
Bez/s ZŠ, SŠ
bez maturity
SŠ s maturitou
Vysokoškolské
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
Nízká
Střední
Vysoká
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
Ekonomická Pracující
aktivita
Nepracující
,
,
,
,
,
,
,
,
Vzdálenost
bydliště
od Brna
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
Vzdělání
Počítačová
gramotnost
Brno
Do
km
až
km
a více km
další důvody, které brání dalšímu vzdělávání seniorů, patří např.: stále ještě
pracuji; chci mít svůj klid; odpočívat a věnovat se svým koníčkům a zálibám;
nechci se už učit. Dále senioři uvedli, že jsou již na vzdělávání staří, nebo že
se raději vzdělávají sami.
4.3 Postoje respondentů k Univerzitám třetího věku
Bylo zjištěno, že více než dvě třetiny dotázaných seniorů a seniorek (70,6 %)
se již někdy setkaly s termínem Univerzita třetího věku. Devět z deseti
dotázaných seniorů (90,6 %) nenavštěvovalo, ani v současnosti nenavštěvuje
U3V. Pouze necelá desetina respondentů (9,4 %) uvedla, že se tohoto typu
vzdělávání účastnila. Případný zájem o vzdělávání na U3V by měla více než
Petr Adamec, Marián Svoboda
STUDIE
Tabulka 6
Z jakých informačních zdrojů čerpáte nebo byste čerpal/a informace o nabídce dalšího vzdělávání
pro seniory?
Absolutní
četnost
Odpovědi
Internet
Relativní
četnost (v %)
,
Noviny, časopisy, propagační materiály
,
Známí, přátelé
,
Osobní návštěva, telefonát
,
Televize, rozhlas
,
Neví, neodpovědělo
,
Celkem
,
Tabulka 7
Absolvoval/a jste v minulosti při zaměstnání ze své vlastní iniciativy nějaké formy dalšího
vzdělávání?
Odpovědi
Absolutní
četnost
Ano
Relativní
četnost (v %)
,
Ne
,
Neodpovědělo
,
Celkem
,
pětina dotázaných (21,5 %). Téměř tři pětiny respondentů (58,4 %) uvedly, že
by zájem o vzdělávání tohoto typu neměly.
Odpovědi na uzavřenou otázku týkající se zájmu respondentů o vzdělávání
na U3V jsou patrné z obrázku 4. O vzdělávání na U3V by mělo zájem 21,5 %
Tabulka 8
Absolvujete v současnosti nebo jste absolvoval/a v důchodovém věku nějaký vzdělávací kurz,
přednášku, seminář či jinou formu dalšího vzdělávání?
Odpovědi
Ano
Absolutní
četnost
Relativní
četnost (v %)
,
Ne
,
Neodpovědělo
,
Celkem
,
STUDIE
Postoje starších občanů v Jihomoravském kraji k dalšímu vzdělávání
Tabulka 9
Obecně preferované formy, obory a délka vzdělávání respondentů
Odpovědi
Absolutní
četnost
Relativní
četnost (v %)
Preferované formy vzdělávání
Kurzy
,
Jednorázové přednášky či semináře
,
Vysokoškolský typ vzdělávání (U V)
,
Samostudium
,
Celkem
,
Preferované obory vzdělávání
Práce na počítači a informatika
,
Cizí jazyky (anglický a německý jazyk)
,
Medicína, zdravý životní styl a výživa
,
Ekonomie a účetnictví
,
Teologie
,
Technické obory
,
Sociálně vědní obory
,
Jiné zaměření vzdělávání
,
Celkem
,
Preferovaná délka vzdělávání
Od jednoho měsíce do jednoho roku
,
Více než jeden rok
,
Do jednoho měsíce
,
Celkem
,
respondentů, zájem by naopak nemělo 58,4 % respondentů a 20,1 % respondentů neví nebo neodpovědělo. Odpovědi podle vybraných demografických
znaků jsou součástí Tabulky 11. Zajímavé je zjištění, že o vzdělávání na U3V
mají zájem tři čtvrtiny žen (75,6 %), ale pouze jedna čtvrtina mužů (24,4 %).
Hlavní důvod, proč senioři mají anebo nemají zájem o vzdělávání vysokoškolského typu (U3V), spočívá obecně v hodnotě vzdělávání pro tuto skupinu
obyvatel. Na vzdělávání v seniorském věku bylo ve více než čtvrtině odpovědí
(29,8 %) nahlíženo jako na zbytečné, nepřínosné a nepotřebné. Struktura
respondentů a jejich odpovědi se v tomto případě téměř kryjí s předchozími odpověďmi na obecnou otázku zjišťující ochotu k dalšímu vzdělávání.
Petr Adamec, Marián Svoboda
STUDIE
Obrázek 2. Zvažujete nebo nezvažujete Vy osobně případnou možnost dalšího vzdělávání
v seniorském věku?
Pozn.: Na tuto otázku odpovědělo 67,2 % respondentů. Na jednotlivé položky odpovědělo
průměrně 97,5 % z 281 osob.
Obrázek 3. Z jakých důvodů nezvažujete možnost dalšího vzdělávání v seniorském věku?
Senioři konstatovali, jak bylo zmíněno, že vzdělání v jejich věku již k ničemu
není a že jim nic nepřinese. Druhý významný důvod, proč se senioři nechtějí
dále vzdělávat v U3V, je spojen s jejich časovou vytížeností (17,5 %). Senioři
jsou zaneprázdněni svými povinnostmi v domácnosti, na zahradě, koníčky
a rodinou. Dalšími důvody nezájmu jsou např. touha věnovat se svým zálibám
a koníčkům namísto vzdělávání se (10,5 %) a nedostatek finančních prostředků
STUDIE
Postoje starších občanů v Jihomoravském kraji k dalšímu vzdělávání
Tabulka 10
Zvažujete nebo nezvažujete Vy osobně případnou možnost dalšího vzdělávání v seniorském věku?
Odpovědi (Odpovědi
byly kategorizovány.)
Zvažuji
N
%
Nezvažuji
N
%
Neví/neodpověděli
N
%
Celkem
N
%
Pohlaví
Muž
Žena
,
,
,
,
,
,
,
,
Věk
Do
let
– let
let a více
Bez/s ZŠ, SŠ
bez maturity
SŠ s maturitou
Vysokoškolské
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
Nízká
Střední
Vysoká
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
Ekonomická Pracující
aktivita
Nepracující
,
,
,
,
,
,
,
,
Vzdálenost
bydliště
od Brna
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
Vzdělání
Počítačová
gramotnost
Brno
Do
km
až
km
a více km
k uhrazení poplatků spojených se vzděláváním (9,6 %) a nutnost dojíždění
(6,3 %).
Senioři, kteří vyjádřili zájem o další vzdělávání na U3V nebo nebyli rozhodnuti, uvedli, že nejsilnějšími motivy ke vzdělávání na U3V by byl široký výběr
kurzů, přednášek, seminářů apod., dále pak kvalita přednášejících, bezplatné
vzdělávání anebo pozitivní reference a zkušenosti někoho známého, který
již U3V absolvoval. Zajímavým poznatkem je, že více než polovina dotázaných seniorů by nebyla motivována k dalšímu vzdělávání možností k zisku
osvědčení (diplomu) nebo možností vzdělávat se s podporou informačních
technologií (e-learning) (obrázek 5). Senioři, kteří projevují zájem o další
vzdělání typu U3V, by si chtěli rozšířit své znalosti, dovednosti a vědomosti
nejčastěji v humanitních oborech (38 %). Zájem o další obory dokumentuje
tabulka 12.
Petr Adamec, Marián Svoboda
STUDIE
Obrázek 4. Měl/a byste případně zájem o vzdělávání na Univerzitě třetího věku?
V části zaměřené na preference v organizaci vzdělávání na U3V by senioři,
kteří vyjádřili souhlas se zájmem o toto vzdělávání (100 osob), považovali
za ideální znát harmonogram několik měsíců před začátkem semestru –
18 % by ideálně chtělo mít harmonogram 6 měsíců dopředu, více než třetina seniorů (35 %) by za ideální dobu pokládala 3 měsíce před začátkem
vzdělávacího cyklu. Preference intenzity výuky se mezi případnými zájemci
o vzdělávání na U3V velmi liší. Maximálně dvě hodiny týdně by preferovala
pětina respondentů (20, 6 %), ovšem od desíti do dvaceti hodin týdně by
vyhovovalo 15,4 % seniorů. Průměrně byli respondenti-zájemci připraveni
studovat v průměru 6 hodin týdně. Pro návštěvu univerzity za účelem získání
informací o možnostech vzdělávání se jeví jako přijatelnější odpolední doba,
pro kterou se vyslovila téměř polovina seniorů (45,3 %), dopolední hodiny by
vyhovovaly 31,6 % respondentů.
Dotázaní senioři výrazně neupřednostňovali denní ani roční dobu, v níž by
vzdělávání probíhalo. Za další vzdělávání v seniorském věku jsou respondenti
připraveni platit, ale pouze částečně. Nejčastěji (asi z jedné třetiny) respondenti čerpali (nebo by rádi čerpali) informace o nabídce dalšího vzdělávání
z internetu, dále pak zprostředkovaně od známých, přátel a členů rodiny,
nebo z osobního, případně telefonického kontaktu přímo s pracovníky vzdělávací instituce. Naproti tomu jen malá část dotázaných čerpá informace
o možnostech dalšího vzdělávání z novin, časopisů, brožur a informačních
letáků.
STUDIE
Postoje starších občanů v Jihomoravském kraji k dalšímu vzdělávání
Tabulka 11
Měl/a byste případně zájem o vzdělávání na U3V?
Odpovědi (Odpovědi
byly kategorizovány.)
Ano
N
Ne
%
N
%
Neví/neodpověděli
N
%
Celkem
N
%
Pohlaví
Muž
Žena
,
,
,
,
,
,
,
,
Věk
Do
let
– let
let a více
Bez/s ZŠ,
bez maturity
SŠ s maturitou
Vysokoškolské
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
Počítačová Nízká
gramotnost Střední
Vysoká
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
Ekon.
aktivita
Pracující
Nepracující
,
,
,
,
,
,
,
,
Vzdálenost
bydliště
od Brna
Brno
Do
km
až
km
a více km
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
Vzdělání
Závěr
Podle demografických prognóz budou senioři velmi brzy tvořit ve vyspělých
státech výraznou část populace. Do budoucna bude z mnoha důvodů rozhodně účelné věnovat pozornost tomu, do jaké míry kvalitně a aktivně tráví
tato skupina svůj čas. Jednou z nabízených možností je právě vzdělávání,
na něž se v současné době zaměřuje mnoho institucí – domovy seniorů,
místní kluby spolky seniorů, neziskové organizace nebo jiné formy sdružení
či spolků, střední školy, vysoké školy a další. Náš průzkum se zabýval tím, jak
se k tomuto fenoménu staví starší občané v Jihomoravském kraji a jaký zájem
mají konkrétně o univerzity třetího věku.
Z výsledků našeho šetření vyplynulo, že více než tři pětiny respondentů
(senioři z Jihomoravského kraje) se domnívají, že vzdělávání je pro ně užitečné. Pouze třetina dotázaných vzdělávání za užitečné nepokládá. Výrazně
Petr Adamec, Marián Svoboda
STUDIE
Pozn.: Na otázku odpovědělo 23,9 % respondentů. Na jednotlivé položky odpovědělo
průměrně 99 % ze 100 osob.
Obrázek 5. Co by vás motivovalo k tomu, abyste se začal/a vzdělávat na U3V?
pozitivnější postoj k dalšímu vzdělávání pak projevili tzv. mladší důchodci
(do 64 let), ženy, lidé s vyšším stupněm vzdělání a vyšším stupněm počítačové gramotnosti. Častěji se jednalo o seniory z Brna a blízkého okolí (do
20 km), kteří jsou celkově aktivnější. Dvě pětiny z nich ještě pracují, a proto
může být jejich aktivita v dalším vzdělávání do jisté míry spojena s jejich
zaměstnáním apod.
Nadpoloviční většina respondentů zároveň uvedla, že se v minulosti (při
zaměstnání) účastnila některé z forem dalšího vzdělávání. Po odchodu do
starobního důchodu se nějakým způsobem dále vzdělávala zhruba jen pětina
respondentů, zbylé čtyři pětiny nikoliv. Pouze čtvrtina dotázaných seniorů
uvedla, že možnost dalšího vzdělávání v důchodovém věku zvažuje. Podle výše popsaných sociálně demografických znaků tento pozitivní postoj zastávala
stejná skupina osob, tj. ti respondenti, kteří považovali další vzdělávání za
užitečné. I složení skupin účastníků U3V na Masarykově univerzitě opakovaně potvrzuje, že o něj projevují zájem více ženy než muži a to zejména z těch
povolání, která vyžadovala celoživotní vzdělávání, např. učitelé základních
STUDIE
Postoje starších občanů v Jihomoravském kraji k dalšímu vzdělávání
Tabulka 12
V jakém oboru nebo oborech byste si chtěl/a rozšířit své znalosti a dovednosti v rámci vzdělávání
na U3V?
Odpovědi (Odpovědi na otevřenou otázku
byly kategorizovány.)
Humanitní obory – historie, sociologie,
film, psychologie, umění, aj.
Medicína a zdraví
Absolutní
četnost
Relativní
četnost (v %)
,
,
Všeobecné zaměření
,
Přírodní vědy
,
Počítačové kurzy
,
Jazykové kurzy
,
Ekonomie
,
Architektura
,
Jiné obory
,
Celkem
,
Pozn.: Na otázku odpovídalo pouze
, % respondentů.
a středních škol, lékaři, pracovníci ve veřejné správě. Průměrný věk účastníků
se dlouhodobě pohybuje mezi 62–65 lety (srov. Výroční zpráva, 2013).
Jako zdroj informací o možnostech dalšího vzdělávání slouží seniorům
podle našich zjištění na prvním místě internet. Ve více než polovině případů
respondenti uvedli, že mají přístup k počítači s internetem. Na pomyslném
druhém a třetím místě se umístily v hodnocení respondentů, kteří vyjádřili
k dalšímu vzdělávání kladný postoj, propagační materiály, noviny, časopisy
nebo informace od přátel či známých. Nejméně by je pak očekávali v televizi
nebo rozhlase.
Nejčastějšími argumenty těch, kteří měli ke vzdělávání v seniorském věku
negativní postoj, byly neuplatnitelnost a nevyužitelnost získaných vědomostí
a dovedností na trhu práce. Respondenti, kteří ani nezvažovali účast na
vzdělávacích aktivitách, pak jako bariéry deklarovali problémy s dojížděním,
finanční náročnost, nedostatek času na domácnost a volnočasové aktivity,
hlídání vnoučat apod. V neposlední řadě uváděli též zdravotní stav a významným se jeví nedostatek elánu, motivace a zájmu.
Více než dvě třetiny respondentů se již někdy setkaly s pojmem Univerzita
třetího věku. Téměř desetina dotázaných uvedla, že U3V navštěvuje nebo
v minulosti navštěvovala. Případný zájem o vzdělávání na U3V by měla
více než pětina dotázaných, necelé tři pětiny respondentů uvedly, že by
Petr Adamec, Marián Svoboda
STUDIE
zájem o vzdělávání tohoto typu neměly. Za nejvýznamnější motivační faktory
pro tento typ vzdělávání považovali respondenti širokou nabídku vzdělávacích aktivit, kvalitu a odbornost přednášejících, možnost bezplatné účasti
v kurzech anebo pozitivní reference a zkušenosti někoho známého. Naopak
elektronická podpora vzdělávání seniory z velké části odrazuje a nejde jim
ani o zisk osvědčení. Mezi respondenty převažoval zájem o humanitní obory,
témata zaměřená na lékařství a zdravý životní styl, v menší míře o technické
vědy.
Naše zjištění se v některých ohledech shodují i se závěry průzkumů zmiňovanými v úvodní části příspěvku, a proto se domníváme, že i když bylo šetření
provedeno na podzim roku 2010, zůstávají jeho výsledky pro druhou dekádu
21. století platné. Uvedená zjištění nás v mnohém pozitivně inspirovala při
optimalizaci procesů přípravy a organizaci vzdělávacích aktivit, jakož i při
výběru efektivních informačních kanálů zprostředkovávajících seniorům nabídku dalšího vzdělávání na Masarykově univerzitě.
Literatura
A
, P., K
, D. (Eds.). 2011. Univerzity třetího věku na vysokých školách. Brno:
Asociace Univerzit třetího věku České republiky. 135 s. ISBN 978-80-210-5640-4.
A
, P., K
, D. (Eds.). 2012. Universities of the Third Age at Czech Universities. Brno:
Asociace Univerzit třetího věku České republiky. 43 s. ISBN 978-80-214-4627-4.
B
, V. 2000. Celoživotní vzdělávání – výzva nebo povinnost? Olomouc: Vydavatelství
Univerzity Palackého. 29 s. ISBN 80-244-0155-X.
Č
, R. 1998. Edukácia seniorov: vznik, rozvoj, podnety pre geragogiku. Bratislava:
Univerzita Komenského. 156 s. ISBN 80-223-1206-1.
Dlouhodobý vývoj Jihomoravského kraje v letech 1993–2013 [online]. c2013, poslední revize
neuvedena. Dostupné z:
http://www.czso.cz/xb/redakce.nsf/i/1_cast_uzemi_makroekonomicke_ukazatele_
zivotni_prostredi_obyvatelstvo
D
, D. 2012. Kvalita života seniorů: v domovech pro seniory. Praha: Grada. 112 s.
ISBN 978-80-247-4138-3.
European Centre for Social Welfare Policy and Research [online]. c2014, poslední revize
25. 11. 2014 [cit. 2014-11-26]. Dostupné z: http://www.euro.centre.org
H
, P., H
, H. 2000. Psychologický slovník. Praha: Portál. 774 s. ISBN 80-7178-303-X.
H
, H. 2010. Fenomén stáří. 2. vyd. Praha: Havlíček Brain Team. 365 s.
ISBN 978-80-87109-19-9.
H
, V., D
, D. 2013. Volnočasové aktivity pro seniory. Praha: Grada. 96 s.
ISBN 978-80-247-4697-5.
STUDIE
Postoje starších občanů v Jihomoravském kraji k dalšímu vzdělávání
L
, E. 1979. Úvod do gerontopedagogiky: jen pro uživatele v odvětví školství. Praha: Ústav
školských informací při ministerstvu školství ČSR. 233 s.
M
, P. 2009. Gerontopedagogika. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita. 203 s.
ISBN 978-80-210-5029-7.
Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017: podkladová studie
[online]. c2012, poslední revize 6. 2. 2013 [cit. 25. 9. 2014]. Dostupné z:
http://www.mpsv.cz/files/clanky/14540/III_vlada__Akcni_plan_staruti_.pdf
P
, Z., L
, T. 2008. Základy andragogiky. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského.
184 s. ISBN 978-80-86723-58-7.
P
, A., Č
, R. 2004. Gerontagogika: úvod do teorie a praxe edukace seniorů.
Olomouc: Univerzita Palackého. 92 s. ISBN 80-244-0879-1.
Plán aktivního stárnutí ve městě Brně: souhrnná zpráva [online]. c2012, 25. 4. 2013
[cit. 25. 9. 2014]. Dostupné z:
http://www.brno.cz/fileadmin/user_upload/sprava_mesta/magistrat_mesta_brna/
KSM/Brozura_-_Plan_aktivniho_starnuti_ve_meste_Brne.pdf
R
, M., R
, L. 2008. Učíme se po celý život? O vzdělávání dospělých v České
republice. Brno: Masarykova univerzita. 339 s. ISBN 978-80-210-4779-2.
Stárnutí je v České republice mírně nad evropským průměrem [online]. c2013, poslední revize
21. 3. 2013 [cit. 25. 9. 2014]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/dokumenty/kvalitastarnuti-je-v-ceske-republice-mirne-nad-evropskym-prumerem_7611_114_1.html
(pozn. redakce: odkaz byl v době přípravy časopisu nefunkční)
Š
, M. 2009. Zájmové vzdělávání dospělých. Praha: Portál. 207 s. ISBN 978-80-7367-551-6.
Š
, K. 2010. Jak vznikala Univerzita třetího věku Masarykovy univerzity. In Univerzita třetího
věku 1990–2010: 20 let seniorského vzdělávání na Masarykově univerzitě. Brno: Masarykova
univerzita, s. 14–17. ISBN 978-80-210-5156-0.
Š
, N. 2013. Gerontagogika: studijní text pro kombinované studium. Olomouc:
Univerzita Palackého v Olomouci. 83 s. ISBN 978-80-244-3653-1.
V
, H. 2005. Měření a klasifikace faktorů ovlivňujících kvalitu života seniorů,
nevyléčitelně nemocných a umírajících. In M
, P. Schola gerontologica. Brno:
Masarykova univerzita, s. 25–35. ISBN 80-210-3838-1.
V
, P. 2010. Trochu historie o seniorském vzdělávání v České republice i v Evropě. In
Univerzita třetího věku 1990–2010: 20 let seniorského vzdělávání na Masarykově univerzitě.
Brno: Masarykova univerzita, s. 8–11. ISBN 978-80-210-5156-0.
Velký sociologický slovník, 2, P–Ž. Praha: Karolinum, 1996, s. 749–1627. ISBN 80-7184-310-5.
Výroční zpráva Univerzity třetího věku 2013. Brno: Masarykova univerzita. (nepublikováno)
Základní výsledky Projekce 2013 [online]. c2013, poslední revize 26. 11. 2014 [cit. 2014-11-26].
Dostupné z:
http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/A6003061F5/$File/40201301.pdf
Petr Adamec, Marián Svoboda
STUDIE
Autoři
Mgr. Petr Adamec, Ph.D. Masarykova univerzita, Rektorát, Komenského
nám. 2, 602 00 Brno, e-mail: [email protected]
Mgr. Marián Svoboda, AUGUR Consulting, s. r. o., Vinařská 5/A1, 603 00
Brno, e-mail: [email protected]
Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání, 2014, roč. 4, č. 2, s. 79–93
Teoretická studie
S
, L., Š
, N. 2014. Profesionalizace a profesní rozvoj lektora seniorského
vzdělávání. Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání, roč. 4, č. 2, s. 79–93. ISSN 1804-526X.
DOI: http://dx.doi.org/10.11118/lifele2014040279.
Příspěvek redakce obdržela: 5. 10. 2014.
Upravený příspěvek po recenzním řízení přijat k publikování: 21. 11. 2014.
PROFESIONALIZACE A PROFESNÍ ROZVOJ
LEKTORA SENIORSKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ
Lucie Smékalová, Naděžda Špatenková
Abstrakt: Seniorské vzdělávání je v mnoha ohledech velmi specifické. Problematika
profesionalizace a profesního rozvoje lektora seniorského vzdělávání zůstává stále
opomíjená. Může cílovou skupinu seniorů vzdělávat každý? Cílem tohoto příspěvku
je reflektovat problematiku profesionalizace lektora seniorského vzdělávání, popsat
základní specifika seniorského vzdělávání a představit kompetenční model jako
nástroj profesionalizace lektora v seniorském vzdělávání.
Klíčová slova: profesionalizace, profesní rozvoj, senior, vzdělávání, kompetence,
kompetenční model, lektor
PROFESSIONALIZATION AND PROFESSIONAL
DEVELOPMENT OF SENIOR EDUCATION
LECTURERS
Abstract: Senior education is in many ways very specific. The issue of professionalization and professional development of senior education lecturers still remains
neglected. Can really everyone educate the target group of seniors? The aim of this
paper is to reflect on the issue of professionalization of senior education lecturers, to
describe the basic specifics of senior education and to introduce competency model
as a tool for professionalization of the senior education lecturers.
Key words: professionalization, professional development, seniors, education, competence, competency model, lecturer
Lucie Smékalová, Naděžda Špatenková
STUDIE
Vzdělávání seniorů se v kontextu demografického stárnutí populace stává
velmi aktuálním tématem. Je možné připustit předpoklad, že pokud umí
někdo učit, pak může učit kohokoliv? John (1988, s. 499) s odkazem na
výrok Craiga tuto tezi rozporuje s tím, že abstraktní koncepty a mechanická
paměť nejsou pro starší osoby tak snadno uchopitelné, potřebují přátelské
prostředí a podporu, které stimulují jejich mentální kapacitu a motivují
je zapojit se do učebního procesu atd. Jsou lektoři na vzdělávání seniorů
adekvátně připraveni? Dokážou akcentovat a akceptovat specifika vzdělávání
seniorů? Je lektor seniorského vzdělávání jakousi specializací lektora dalšího
vzdělávání? Je vůbec relevantní nebo snad irelevantní vůbec uvažovat o tom,
aby se lektor seniorů stal samostatnou profesí? Které kompetence zajistí, aby
lektor dokázal efektivně vzdělávat seniory? Tyto otázky jsou v následujícím
textu reflektovány.
Příspěvek rozpracovává a prohlubuje problematiku seniorského vzdělávání, která byla prezentována na konferenci ICOLLE 2014 v Brně. Svou
profilací se zaměřuje přímo na koncept profesionalizace a profesního rozvoje
ve spojitosti s kompetenčním modelem jako nástrojem standardu v oblasti
vzdělávání vzdělavatelů seniorské populace a s ohledem na specifika seniorského vzdělávání. Cílem tohoto příspěvku tedy je reflektovat problematiku
profesionalizace lektora seniorského vzdělávání, popsat základní specifika
seniorského vzdělávání a představit kompetenční model jako nástroj profesionalizace lektora v seniorském vzdělávání.
1
Profesionalizace seniorského vzdělávání
Termín profesionalizace vyjadřuje proces „získávání kompetencí k výkonu
určitých pracovních činností nebo k výkonu povolání“ (Profesionalizace,
2000, s. 3). Jinými slovy jde o „proces, jehož prostřednictvím se určitá oblast
lidské činnosti přibližuje kritériím kladeným na profesi“ (Janík, 2010, s. 136).
V tomto smyslu je v současnosti postupná profesionalizace (čehokoliv) „klíčovým trendem“. Organizace a instituce působící v celoevropském kontextu,
např. Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) nebo Evropská komise (EK), považují zvyšování kvality za jeden ze zásadních úkolů.
Kvalita se tedy důsledně vztahuje k profesnímu standardu neboli profesnímu profilu, který obecně stanovuje svět práce, tj. „zaměstnavatelská
sféra nebo profesní organizace za účelem vymezení standardní kvalifikace
a standardního výkonu pracovníků. Jednotlivé profese jsou charakterizovány
na základě požadované kvality činností spojených často s určením konkrétních povinností a zodpovědností a obvykle jsou vyjádřené v kompetencích“
(Vašutová, 2004, s. 93).
STUDIE
Profesionalizace a profesní rozvoj lektora seniorského vzdělávání
Janík (2010, s. 136) dále důsledně připomíná rozlišení profesionalizace
a profesního rozvoje, na které upozorňuje Hoyle (1982), tedy profesionalizace
vyjadřuje zvyšování statusu konkrétní oblasti lidské činnosti, kdežto profesní
rozvoj umožňuje zlepšovat schopnosti (respektive kompetence) konkrétního
nositele dané profese.
Profesionalitu pak lze v souladu s Bockem (in Špatenková, 2014, s. 141)
vymezit následujícími znaky: praxe na základě systematických a vědeckých
poznatků, které se získají fundovaným vzděláním; étos povolání; existence
a fungování určitých profesních sdružení, které vytvářejí etický a profesní
kodex daného povolání a společensky uznané a autonomní utváření pracovního výkonu.
Můžeme na základě výše uvedeného považovat práci lektora ve vzdělávání
seniorů za profesi? Profese je vymezována z různých hledisek. My se přidržíme tří hledisek, které výstižně pojmenovává a charakterizuje Vašutová
(2004, s. 12): sociologické hledisko akcentuje společenskou prestiž a výši
příjmů, psychologické hledisko poukazuje na seberealizaci jedince v profesi
a administrativní hledisko upřednostňuje indikátory vykonávaných činností,
díky kterým lze jednotlivá odvětví kategorizovat podle důležitosti a složitosti
práce (zde hraje roli také součinnost vzdělávací nabídky a poptávky po
pracovní síle na trhu práce).
Právě trh práce, respektive zaměstnavatelská sféra, sehrála významnou
úlohu v nastolení profesních kompetencí. Termín kvalifikace začal být vnímán jako statická kategorie (která nemá těsný vztah k výkonu povolání) a byl
nahrazen termínem kompetence coby dynamická kategorie, která je závislá
na profesních situacích (Profesionalizace, 2000, s. 3). Následný vývoj událostí
prokázal spojení konceptů kompetence, kvalifikace, standard a kvalita, které
se objevily v odborné literatuře a se kterými pracuje Národní soustava
povolání (NSP) a Národní soustava kvalifikací (NSK).
Jak se ale vyrovnáme s tím, že lektorská činnost jako taková je považována
za živnost „volnou“, která podle živnostenského zákona nevyžaduje doložení
odborné ani jiné způsobilosti (Mužík, 2011, s. 218)? To může lektorovat opravdu každý? Lektor dalšího vzdělávání může být např. absolvent andragogiky, nebo ten, kdo absolvoval rekvalifikační kurz lektora dalšího vzdělávání
i ten, kdo vykonal zkoušku dané profesní kvalifikace. Umí ale tito lidé také
kompetentně vzdělávat seniory? Uvědomují si, že senioři představují jako
účastníci vzdělávání zcela svébytnou kategorii posluchačů mající odlišné
požadavky a potřeby od dospělých? Příprava takto míněných vzdělavatelů
seniorského vzdělávání výrazně absentuje. Ve všech stupních institucionalizovaného vzdělávání lektorů (pregraduální vzdělávání, studijní programy
v celoživotním vzdělávání na vysokých školách, další vzdělávání) můžeme
Lucie Smékalová, Naděžda Špatenková
STUDIE
identifikovat spíše ojedinělé vzdělávací akce, než programy cíleně zaměřené
tímto směrem.
Nicméně v rámci Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR (AIVD)
vznikla pracovní skupina pro vzdělávání starších dospělých (respektive seniorů), která podobnou problematiku mimo jiné také řeší a diskutuje. Na území
České republiky zatím nemáme k dispozici žádný kvalifikační a hodnotící
standard, ani rekvalifikační kurzy, ani certifikované lektory ve vzdělávání
seniorů. Tuto specifickou oblast edukace čeká ještě dlouhá cesta k etablované
klasické profesi. Také se objevuje otázka, zda vůbec někdy lektor vzdělávání
starších dospělých (seniorů) získá status uznané profese ve smyslu výše
zmíněných znaků prezentovaných Bockem (in Špatenková, 2014).
Dalšími aktéry, kteří sehrávají významnou roli v procesu profesionalizace,
jsou Národní soustava povolání a Národní soustava kvalifikací. Právě zde je
patrné, jak se výkon profese odráží v konceptech, které představila Vašutová
(2004, s. 99), tedy známá triáda: profesní kompetence – standard – kvalita.
Národní soustava kvalifikací vychází z Národní soustavy povolání a vymezuje profesní kvalifikace prostřednictvím kompetencí ve vazbě na Národní
soustavu povolání (Národní soustava kvalifikací, 2014).
Národní soustava povolání (2014) je otevřená veřejně dostupná databáze
jednotek práce (tzn. povolání, typových pozic, průřezových typových pozic)
vyskytujících se na českém trhu práce. Tvorba a aktualizace Národní soustavy
povolání je zajišťována od roku 2007 prostřednictvím sektorových rad jako
reprezentativních zástupců zaměstnavatelů.
Národní soustava kvalifikací (2014) je veřejně přístupný registr všech
profesních a úplných profesních kvalifikací potvrzovaných, rozlišovaných
a uznávaných na území České republiky. Národní soustava kvalifikací vznikla
v souladu se zákonem 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a pomáhá těm lidem, kteří získali profesní dovednosti nad
rámec svého původního vzdělání, ale nemají k tomu žádný doklad. Každá
kvalifikace má svůj kvalifikační standard (tj. strukturované popisy požadavků
na příslušnou kvalifikaci) a hodnotící standard (soubory kritérií a postupů
pro ověřování požadavků na kvalifikaci), žadatel je prověřován zkouškou
u příslušné autorizované osoby, která je oprávněná zkoušku provádět.
Avšak ani zde nenalezneme kvalifikační standard lektora vzdělávající starší dospělé (respektive seniory). Od 1. 2. 2013 vstoupila platnost standardu
vymezující povolání Lektor dalšího vzdělávání. Domníváme se, že edukační
potřeby věku seniorů jsou natolik specifické, že by bylo zapotřebí připravit
standard i v oblasti lektora vzdělávajícího starší dospělé, respektive seniory.
Vyvstává relevantní otázka: „Jaká jsou ta specifika ve vzdělávání seniorů?“
Odpovědi reflektuje následující text.
STUDIE
Profesionalizace a profesní rozvoj lektora seniorského vzdělávání
2 Specifika ve vzdělávání seniorů
Za počátek stáří je dnes považován věk 65+, o vlastním stáří se pak hovoří
od věku 75+. Vzdělávací aktivity zaměřené na seniory (např. Univerzity
třetího věku) jsou ovšem v praxi uvažovány obvykle již pro kategorii 50+,
resp. 55+ (Špatenková, 2013). Takto široké věkové rozpětí znamená značnou
heterogennost účastníků vzdělávání. Senioři jako účastníci vzdělávání se vzájemně liší nejen svým věkem, ale také různou úrovní vzdělání, společenským
postavením a především fyzickým i psychickým potenciálem. Jediné, co je
spojuje, je zpravidla pouze účast na vzdělávací aktivitě.
Vzdělávání představuje důležitý faktor sloužící k udržení kvality života
ve vyšším věku, protože dochází k mobilizaci intelektových a kognitivních
funkcí upevňujících fyzické i duševní zdraví, což vede k životní spokojenosti
(Špatenková, 2013). Seniorské vzdělávání má podle Šeráka (2009, s. 183)
mnohé společné znaky se zájmovým vzděláváním (dobrovolnost, orientace
na volný čas, uspokojení individuálních, zpravidla neutilitárních potřeb),
zároveň se ale určitými typickými vlastnostmi (motivy, cíle, dramaturgie)
od zájmového vzdělávání odlišuje, a to především výhradním zaměřením na
osoby postproduktivního věku.
Specifika vzdělávání seniorů jsou dána především nastupujícími involučními procesy a změnami (a to jak na rovině tělesné, tak i psychické a sociální).
Vzdělávání seniorů je podmíněno především percepčními a kognitivními
změnami. Langmeier a Krejčířová (2006, s. 204) upozorňují na to, že u seniorů se zhoršuje jednak smyslové vnímání (snižuje se zraková ostrost, zhoršuje
se sluch apod.), jednak pozornost a paměť. Také inteligence doznává jistých
změn. Klesá tzv. fluidní inteligence (schopnost učit se novým věcem, řešit
problémy pod časovým stresem, popř. přecházet z jednoho způsobu myšlení
k druhému). Naopak krystalická inteligence vycházející ze zkušeností, které
jsou získány spontánním, nebo formálním vzděláváním, zůstává relativně
zachována, případně se může i mírně zvyšovat.
V důsledku zpomalení tempa kognitivních procesů může u seniorů docházet i ke kognitivním deficitům. K obecným faktorům, které přispívají
ke zpomalování poznávacích procesů, patří: pokles fungování CNS, snížení kapacity pracovní paměti a snížení schopnosti soustředění (Sternberg,
2002, s. 496). Výzkumy kognitivního vývoje identifikují strategie, kterými
lze uvedeným kognitivním deficitům čelit. Sternberg (2002, s. 497) v této
souvislosti např. uvádí, že pokles fluidní inteligence lze vyrovnat dobře procvičovanými a pragmatickými aspekty mentálních funkcí, úpadek zpracování
informací sanuje rezervní kapacita paměti při dostatečné motivaci, ztrátu
rychlosti zpracování informací je možné kompenzovat pečlivostí a důsled-
Lucie Smékalová, Naděžda Špatenková
STUDIE
ností a zejména odbornými způsoby zpracování informací. Vždy existuje
určitá plasticita, tj. modifikovatelnost schopností, která umožňuje zlepšit
kognitivní výkonnost.
Kognitivní a další změny ve vyšším věku prohlubují i tzv. bariéry ve
vzdělávání, které mohou celý edukační proces výrazně komplikovat. Bariéry
jsou typické pro všechny věkové kategorie účastníků vzdělávání, ale cílová
skupina seniorů se s nimi v důsledku involučních procesů pravděpodobně nejhůře vyrovnává. V souladu s Petřkovou (2006) můžeme bariéry ve
vzdělávání členit na psychologické (nízká motivace ke vzdělávání, strach
z nové situace, obavy ze snížené schopnosti se učit atd.), andragogické (nedostatečné předchozí vědomosti, způsob lektorské práce, osobnost lektora
atd.), organizační (finanční, dopravní, časové atd.) a informační (informace
o vzdělávacích příležitostech atd.).
Základní premisou vzdělávání seniorů je fakt, žečlověk je schopný se
učit ve všech životních etapách včetně stáří. Vzdělávání v pozdních fázích
ontogeneze má ale oproti vzdělávání v předchozích fázích životního běhu
určitá specifika a sleduje jiné cíle. Stěžejní cíle vzdělávání seniorů spatřují
Petřková a Čornaničová (2004, s. 64) především v kultivaci života seniorů
a jeho obohacování; pochopení vývojových úkolů této životní fáze a usnadnění adaptace na změněný způsob života; udržování tělesné i duševní aktivity
i ve vyšším věku a v pomoci seniorům při orientaci v dnešním rychle se
měnícím světě. Na seniory také není vyvíjen tlak na získání kvalifikace, ani na
její zvyšování. Vzdělávání v seniorském období je činnost dobrovolná a její
účastníci si sami a svobodně volí formu a obsahové zaměření vzdělávání. To
zvyšuje nároky nejen na dostatečně širokou nabídku vzdělávacích aktivit pro
seniory, ale především na jejich kvalitní a pečlivou realizaci.
Nejen organizátoři, ale především lektoři seniorského vzdělávání si musí
plně uvědomovat specifika vzdělávání seniorů a implementovat je do praxe. Prvním krokem v tomto ohledu může být např. tvorba kompetenčního modelu lektora ve vzdělávání seniorů. Kromě kompetence didaktické,
psychodidaktické, psychosociální, interpersonální, rétorické a manažerské lze
identifikovat i další kompetence, kterými by měl lektor ve vzdělávání seniorů disponovat. Tvorba a prezentace kompetenčního modelu může otevřít
diskusi o stanovení požadavků na kvalifikaci lektora seniorského vzdělávání
a zahájit hlubší reflexi uvedené problematiky mezi odbornou veřejností.
3 Kompetenční model lektora ve vzdělávání seniorů
Lektor ve vzdělávání seniorů je, jak podotýkají Jůva et al. (2001, s. 55), jedním z nejdůležitějších faktorů edukačního procesu, což je navíc umocněno
STUDIE
Profesionalizace a profesní rozvoj lektora seniorského vzdělávání
cílovou skupinou vzdělávání, tedy seniory, kteří mají své specifické potřeby
a požadavky. Senioři totiž patří k nejnáročnějším posluchačům také proto,
že mohou posoudit (a to rádi, často a velmi kriticky) kompetence lektora
v celém širokém spektru, např. jeho odborné kompetence, praktické zkušenosti, didaktické dovednosti, komunikační schopnosti atd. (Mužík, 2005,
s. 48). Na lektora ve vzdělávání seniorů jsou tedy kladeny relativně vysoké
nároky, kterým bychom měli věnovat dostatečnou pozornost.
Domníváme se, že jedním z předpokladů profesionalizace a profesního
rozvoje lektora seniorského vzdělávání je kompetenční model. Kompetenční
modely mimo jiné napomáhají vymezit možnosti kariérového růstu (Janišová, Křivánek, 2013, s. 190). Pro sestavení kompetenčního modelu lektora ve
vzdělávání seniorů je nezbytné kromě znalostí specifik seniorského vzdělávání představit také charakteristiku kompetence i kompetenčního modelu,
včetně požadavků na samotnou tvorbu kompetenčního modelu.
Kompetence bývá vymezována jako schopnost vykonávat nějakou činnost
a dosahovat v ní očekávaného výkonu, tzn. že je založena na schopnostech a dovednostech, osobních vlastnostech a zkušenostech (Urban, 2004,
s. 83). Hroník (2007, s. 62–63) představuje kompetence jako „trs znalostí,
dovedností, zkušeností a vlastností, který podporuje dosažení cíle . . .; Jsou
to pozorovatelné způsoby, pomocí kterých dosahujeme efektivních výkonů“.
Všimněme si, že zatímco Urban (2004) poukazuje na očekávaný výkon,
Hroník (2007) akcentuje efektivní výkon. Pro účely našeho příspěvku se
přikláníme k charakteristice kompetence, která je založená na excelentním
výkonu v kontextu určité role, kterou představují Janišová a Křivánek (2013,
s. 189). Ti definují kompetenci jako „klíčové chování potřebné pro excelentní
výkon v určité roli, do něhož se promítá znalost, dovednost a postoj či
osobnost jedince“. Právě kontext role znamená významný aspekt pro utváření kompetenčního modelu, který má jednoznačně vymezovat potřebnou
kvalifikaci na danou pozici lektora.
Uvedená reflexe nás posouvá k charakteristickým znakům kompetence,
mezi které podle Vetešky a Tureckiové (2008, s. 31–32) náleží to, že kompetence je: kontextualizovaná (zasazená do určité situace), multidimenzionální
(kombinuje různé zdroje s dimenzemi lidského chování), definovaná standardem (je určen soubor výkonových kritérií) a má potenciál na akci a rozvoj
(je rozvíjena v kontinuálních a celoživotních procesech vzdělávání a učení).
Všechny uvedené znaky bereme v úvahu nejen pro konkrétní kompetence,
ale i pro samotný kompetenční model lektora v seniorském vzdělávání, který
vytváří propojenou, logickou a komplexní strukturu.
Samotný kompetenční model podle Janišové a Křivánka (2013, s. 189–190)
vychází z definice jednotlivých rolí (nebo z definice konkrétní profese), ke
Lucie Smékalová, Naděžda Špatenková
STUDIE
kterým „jsou pak přiřazeny skupiny kompetencí . . . Kompetence jsou stanoveny většinou tak, aby popisovaly ideální nároky na vykonávané činnosti. Jen
takto je potom možné stanovit deficity a směr rozvoje zaměstnance“. Kompetenční model tedy „obsahuje jednotlivé kompetence, které jsou vybrané ze
všech možných a uspořádané podle nějakého klíče“ (Hroník, 2007, s. 68). Aby
byl jakýkoliv kompetenční model funkční, musí být podle Hroníka (2007, s. 71
až 72) propojující (vytvářející most mezi organizačními hodnotami na jedné
straně a popisem práce na druhé straně); uživatelsky přátelský (jednoduchý,
ale vystihující podstatné věci, obsahuje nanejvýš 10–12 jednotlivých kompetencí); jednotný (funguje napříč celou organizací); široce využitelný (poskytuje jedno výkladové schéma) a sdílený (není předkládán jako hotový, je stále
oživován – shora i zdola). Tyto požadavky pro nás představují platformu pro
konstrukci kompetenčního modelu lektora v seniorském vzdělávání.
3.1 Generický kompetenční model lektora
Z hlediska sestavení kompetenčního modelu nám půjde o kombinovaný přístup tvorby, jehož výsledkem bude typ generického kompetenčního modelu.
Kombinovaný přístup přizpůsobuje již vytvořený kompetenční model specifikům dané organizace, tzn. že vychází ze známých a definovaných kompetencí (Kubeš, Spillerová, Kurnický, 2004, s. 63). V tomto případě je možné se
inspirovat (a to výhradně s ohledem na cílovou skupinu seniorů) identifikovanými kompetencemi a vytvořenými kompetenčními modely jiných autorů, např. Bočkové (2000), Hrapkové (2010), Uhlířové (2013), Štenclové (2013
a dalších, a také empirickým šetřením, které autorky příspěvku realizovaly
na Univerzitě třetího věku při Univerzitě Palackého v Olomouci.
Generický kompetenční model vykazuje všechny nezbytné kompetence
společné pro každou pozici v každém typu organizace, přestože se popis
některé konkrétní kompetence stejné pozice, ale v různých organizacích
mohou odlišovat ve svých behaviorálních vyjádřeních (Kubeš, Spillerová,
Kurnický, 2004, s. 61). Tímto způsobem lze získat kompetenční model typický pro instituce vzdělávající seniory, zejména pro Univerzity třetího věku
(U3V) a Akademie třetího věku (A3V). Bartoňková (2010, s. 103) připomíná,
že někteří autoři chápou kompetenční model (tj. rozpracované kompetence
a projevy chování) spíše jako statický a popisný nástroj, který však lze
rozpracovat do kompetenční matice (která dává do souvislosti požadavky
a možnosti) a z ní je možné vytvořit tzv. kompetenční profil (míru rozvoje
kompetencí pro danou pozici). V tomto kontextu je možné s generickým
kompetenčním modelem dále pracovat. Jinými slovy kompetenční model se
váže na danou pozici (popis práce a její analýza) a kompetenční profil na
STUDIE
Profesionalizace a profesní rozvoj lektora seniorského vzdělávání
konkrétního pracovníka, resp. lektora (Bartoňková, 2010, s. 103). Zde se pro
lektora nabízí příležitost, jak se mohou dále rozvíjet a kombinovat přesně
ty žádoucí projevy chování se svou osobností a předmětem svého zájmu
(oboru).
Výše uvedené naznačuje, že nejenom pro profesionalizaci lektorské práce
ve vzdělávání seniorů, ale i pro samotný profesionální rozvoj budoucího
lektora seniorského vzdělávání je zapotřebí brát v úvahu dva typy kompetenčních modelů, které by se měly vzájemně doplňovat. Jedná se o úrovňový
kompetenční model a strukturální kompetenční model. Úrovňový kompetenční model zahrnuje, jaké specifické požadavky dokáže jedinec zvládnout,
tj. obsahový popis požadavku a míra jeho zvládnutí v podobě škály (Klieme,
Maag-Merki, Hartig, 2010, s. 112–113), zde jde o analogii ke kompetenčnímu
profilu. Strukturální kompetenční model se váže k otázce „jak vzájemně souvisí zvládání různých požadavků a prostřednictvím jakých a kolika dimenzí
lze popsat interindividuální rozdíly v kompetencích“ (Klieme, Maag-Merki,
Hartig, 2010, s. 112), jinými slovy je zde vztah k dílčím kompetencím dané
kompetence. Při tvorbě kompetenčního modelu rovněž bereme v úvahu
právě tyto dílčí kompetence.
Při konstrukci konkrétního kompetenčního modelu lektora v seniorském
vzdělávání, zaznamenáváme v tomto článku z hlediska nejnižší úrovně celé
tvorby kompetenčního modelu pouze tzv. kompetenční kotvy, které „tvoří základ kompetence a jejich projevů“ (Bartoňková, 2010, s. 101). Ukázku
lektorské kompetence vyňaté z kompetenčního modelu lektora seniorského
vzdělávání představuje tabulka 1¹. Podotýkáme, že kompetenční kotvy vznikly jako homogenní celek z kompetenčních témat, která reprezentují výběr
popsaných dílčích úkonů, které mají společné téma (ty v tabulce neuvádíme).
Na základě kompetenčních kotev byly formulovány dílčí kompetence, které
byly subsumovány do konkrétních kompetencí lektora.
Kompetenční model lektora uspořádává konkrétní kompetence podle
kritéria rolí profesionálního lektora, který vystupuje v edukačním procesu
(viz obrázek 1). Jedná se o roli odborníka (uvozenou otázkou „CO?“ se
má předávat), lektora (uvozenou otázkou „JAK?“ se to má předávat), andragoga, resp. geragoga (uvozenou otázkou „KOHO?“ se předávání týká)
a jeho osobnost (role personální, uvozená otázkou „KDO?“ předává), která
se projektuje do všech jeho rolí. Osobnost lektora totiž ovlivňuje způsob
prezentace jednotlivých zmíněných rolí. Poznamenáváme, že jednotlivé role vzdělavatele v kompetenčním modelu jsou univerzální pro vzdělavatele
v edukačním procesu, avšak jeho kompetence a kompetenční kotvy akcentují
1 Kompletní kompetenční model lze nalézt v příspěvku Seniorské vzdělávání a kompetenční
model lektora (Špatenková, Smékalová, 2014).
Lucie Smékalová, Naděžda Špatenková
STUDIE
Tabulka 1
Lektorská kompetence z kompetenčního modelu lektora ve vzdělávání seniorů
Kompetenční model lektora
Kompetence Dílčí kompetence Kompetenční kotvy
Didaktická
Psychodidaktická
Lektorská Psychosociální
(„know-how“)
Interpersonální
Rétorická
Manažerská
Obsahuje dovednost aplikovat adekvátní
metody a formy; dodržovat didaktické zásady;
mít informační a počítačovou gramotnost;
pracovat systematicky a tvořivě
Být schopen užívat rozmanité zpětné vazby;
dokázat naslouchat a citlivě vnímat projevy
účastníků; využívat humor; prokládat učivo
zajímavostmi a zkušenostmi ze života
Umožňuje vytvářet pozitivní psychosociální
klima; podporovat důvěru ve schopnost
a zkušenost druhých; užívat sociotechniky;
vytvářet prostor pro facilitaci a poradenství
Být schopen vnímat skupinovou dynamiku;
dovednost diagnostikovat; podporovat
komunikaci, interaktivitu, kooperaci
Vyjadřuje dovednost efektivně používat
verbální, neverbální i paralingvistické formy
komunikace; dovednost autenticky
komunikovat a schopnost zaujmout
Být schopen projektovat, organizovat, řídit
a evaluovat vzdělávací akce a programy
onu specifičnost vzdělavatele, resp. lektora seniorů. Specifika kompetencí
lektora v seniorském vzdělávání jsou umocněny specifiky vzdělávání seniorů
a jsou reprezentované v podobě projevů chování lektora v té které kompetenci. Právě v tomto bodě je zapotřebí důkladné odborné reflexe a diskuse
vedoucí k jednoznačné a konsensuální identifikaci schopností, dovedností
a kompetencí lektora seniorského vzdělávání (což aktuálně není předmětem
našeho příspěvku).
Na základě rolí vzdělavatele seniorů byly identifikovány následující kompetence:
• Osobnostní kompetence zahrnuje kompetenci etickou (obsahuje humanizační aspekty, vyjadřuje respekt a úctu, odpovědnost), intersubjektivní (vyjadřuje sdílení, porozumění, empatii), empirickou (klade důraz
na široký zkušenostní základ vzdělavatele), sebereflektivní (umožňuje
STUDIE
Profesionalizace a profesní rozvoj lektora seniorského vzdělávání
Obrázek 1. Ústřední kompetence kompetenčního modelu podle kritérií rolí vzdělavatele
posoudit své chování a vyvodit z něj patřičné závěry, ochota k celoživotnímu učení).
• Odborná kompetence představuje kompetenci oborovou (odborné vědomosti a zkušenosti z oboru, sledování aktuálního vývoje oboru) a mezioborovou (znalost oborového přesahu do příbuzných disciplín).
• Andragogicko-geragogická kompetence subsumuje kompetenci andragogickou (penzum vědomostí a dovedností z teorie a metodologie
andragogiky) a geragogickou (specifické znalosti a dovednosti z geragogiky).
• Lektorská kompetence je stěžejní, protože představuje specifické
„know-how“, tedy umění umožňující skloubit všechny vědomosti a dovednosti a přizpůsobit je dané situaci a cílové skupině. Zahrnuje kompetenci didaktickou (v této souvislosti i trendy z oblasti ICT), psychodidaktickou, psychosociální, interpersonální, rétorickou (chápeme ji jako speciální komunikativní kompetenci, protože je optimální pro komunikaci se
seniory, jelikož respektuje specifika seniorského věku, viz smyslové vnímání, pozornost, paměť apod.) a manažerskou (projektování, organizace,
řízení, evaluace, např. zohledňovat životní styl a časový režim seniorů při
sestavování modulů a samotného rozvrhu atd.).
Lucie Smékalová, Naděžda Špatenková
STUDIE
Zejména kompetence psychodidaktická a psychosociální je pro cílovou skupinu seniorů velmi důležitá. Účelem psychodidaktiky je totiž „rozpracovávat
nová témata kognitivní psychologie, která by přispěla k efektivnímu předávání a osvojování vzdělávacích informací a procesů v edukační realitě. Má
podporovat didaktiku implementací psychologických informací z různých
psychologických směrů, které vedou k lepšímu porozumění vzdělávacího
procesu a všech jeho stránek“ (Smékalová, 2005). Podstatné je také to, že
psychodidaktika „poskytuje poznatky o tom, jaké psychické procesy učení
a seberozvoje jsou aktivizovány jednotlivými vzdělávacími a výchovnými
postupy“ (Smékal, 2010, s. 157). Například je důležité, aby lektor zohlednil
strukturu seniorů z hlediska věku, vzdělávání, jejich zaměření, bývalé profesní dráhy a přihlédl i k motivům účasti ve vzdělávacích programech. Dále
by také měl lektor např. odlehčit svůj výklad vkládáním příběhů ze života
svého nebo nějakých osobností, užívat vtipné glosy (Smékal, 2010, s. 155–156)
apod.
Z hlediska psychosociální kompetence by měl lektor vytvářet optimální
psychosociální klima, být facilitátorem edukačního procesu pro seniory, adekvátně aplikovat sociotechnická opatření (ve smyslu řízení změn). Senioři by
měli zažít ze strany lektora psychosociální a duchovní oporu prostřednictvím
vyvolání zážitků typu: „rozumím tomu; mohu to použít v debatě se svými
blízkými . . . cítím, že lektor mluví ke mně – chce mi pomoci“ (Smékal,
2010, s. 156–157). V neposlední řadě klademe důraz rovněž na interpersonální
kompetenci, neboli chování v sociální situaci, která umožňuje „vytváření,
činnost a udržování skupin“ (Hartl, Hartlová, 2010, s. 206), lektor by měl
být erudovaný v oblasti skupinové dynamiky. Soupis lektorské kompetence,
která je vyňata z kompetenčního modelu jako ukázka uvádí tabulka 1.
4
Diskuse
Není pochyb o tom, že v Národní soustavě kvalifikací chybí kvalifikační standard týkající se lektora seniorského vzdělávání. Otázkou k diskusi zůstává,
zda nastal příznivý čas pro jeho tvorbu. Domníváme se, že pole praxe seniorského vzdělávání je dostatečně široké a že potřeba kvalifikovaných lektorů
seniorského vzdělávání je více než žádoucí. Lektor poskytující edukaci cílové
skupině seniorů musí respektovat jejich edukační specifika a tyto požadavky
by se měly odrážet v jednotlivých kompetencích lektora. Proto považujeme
kompetenční model lektora v seniorském vzdělávání za důležitý nástroj jak
jeho profesionalizace, tak jeho profesního rozvoje.
Sestavit kompetenční model lektora seniorského vzdělávání není jednoduchým úkolem. Naším kritériem se staly jeho jednotlivé role. Jde však o op-
STUDIE
Profesionalizace a profesní rozvoj lektora seniorského vzdělávání
timální přístup? Domníváme se, že je vhodnější, než předkládat izolované
výčty dovedností, respektive kompetencí, které často nejsou nijak systematizovány. Navíc každá role na sebe navazuje jednotlivé činnosti, čímž získáváme jasnou strukturu potřebných kompetencí. Zároveň si uvědomujeme,
že je zapotřebí důkladné odborné reflexe a diskuse vedoucí k jednoznačné
a konsensuální identifikaci schopností, dovedností a kompetencí lektora
seniorského vzdělávání. V tomto ohledu apelujeme tedy na odbornou veřejnost. Nejsou některé dílčí kompetence v kompetenčním modelu opomenuty
a je možné najít shodu v těchto kompetencích v široké odborné komunitě?
Na konferenci ICOLLE 2014 v Brně bylo možné zaznamenat diskusi k danému kompetenčnímu modelu a zcela jednoznačně přijmout další doporučení
týkající se požadavků na práci lektora. Mimo jiné zazněly i další podněty
týkající se edukace seniorů, jako např. implementace mezigeneračního učení
a spirituální dimenze kurikula.
Závěr
Problematiku profesionalizace a profesního rozvoje lektora ve vzdělávání seniorů považujeme za velice aktuální. Seniorský věk svými specifiky předurčuje parametry edukace, na které by měl být lektor seniorského vzdělávání náležitě připraven. Kompetenční model lektora ve vzdělávání seniorů pokládáme
za nástroj profesionalizace vzdělávání vzdělavatelů seniorů. Kompetenční
model totiž umožňuje transformovat zjištěná specifika do podoby požadavků
na práci lektora v podobě kompetencí. Domníváme se, že je potřeba tyto
kompetence vzhledem k cílové skupině seniorů dále konkretizovat a zamýšlet se nad vytvořením evaluačního modelu zohledňujícího různé úrovně
jejich dosažení. Tímto způsobem je možné zajistit profesionalizaci a profesní
rozvoj vzdělavatelů seniorů, která výrazně absentuje ve smyslu takto cíleně
zaměřených programů a je přinejmenším žádoucí nastolit tuto problematiku
v odborné komunitě a zahájit potřebnou reflexi.
Literatura
B
, H. 2010. Firemní vzdělávání. Praha: Grada. 204 s. ISBN 978-80-247-2914-5.
B
, V. 2000. Celoživotní vzdělávání – výzva nebo povinnost? Olomouc: Univerzita
Palackého. 29 s. ISBN 80-244-0155-X.
H
, P., H
, H. 2010. Velký psychologický slovník. 4. vyd. Praha: Portál. 797 s.
ISBN 978-80-7367-686-5.
H
, E. 1982. The Professionalization of Teachers: A Paradox. British Journal of Educational
Studies, vol. 30, no. 2, pp. 161–171. ISSN 1467-8527. DOI:
http://dx.doi.org/10.2307/3121549
Lucie Smékalová, Naděžda Špatenková
H
H
STUDIE
, N. 2010. Osobnosť lektora vo vzdelávaní seniorov. In A
, P., H
, B.
(Eds.). Univerzita třetího věku: historie, současnost a perspektivy dalšího rozvoje. Brno:
Masarykova univerzita, s. 89–100. ISBN 978-80-210-5158-4.
, F. 2007. Rozvoj a vzdělávání pracovníků. Praha: Grada. 233 s. ISBN 978-80-247-1457-8.
J
, T. 2010. O potřebě integrace myšlenkových snah zaměřených k profesionalizaci
učitelství: diskuse na okraj monotematického čísla Pedagogiky č. 3–4/2010. Pedagogika,
roč. 60, č. 3–4, s. 135–147. ISSN 0031-3815.
J
, D., K
, M. 2013. Velká kniha o řízení firmy: praktické postupy pro úspěšný
rozvoj. Praha: Grada. 394 s. ISBN 978-80-247-4337-0.
J
, T. M. 1988. Geragogy: A Theory for Teaching the Elderly. London: The Haworth Press.
156 p. ISBN 0-86656-714-3.
J
, V.,
. 2001. Základy pedagogiky pro doplňující pedagogické studium. Brno: Paido. 118 s.
ISBN 80-85931-95-8.
K
, E., M
-M
, K., H
, J. 2010. Kompetence a jejich význam ve vzdělávání.
Pedagogická orientace, roč. 20, č. 1, s. 104–119. ISSN 1211-4669.
K
, M., S
, D., K
, R. 2004. Manažerské kompetence: způsobilosti
výjimečných manažerů. Praha: Grada. 183 s. ISBN 80-247-0698-9.
L
, J., K
, D. 2006. Vývojová psychologie. 2. aktualiz. vyd. Praha: Grada.
368 s. ISBN 80-247-1284-9.
M
, J. 2005. Didaktika vzdělávání dospělých. Plzeň: Fraus. 202 s. ISBN 80-7238-220-9.
M
, J. 2011. Řízení vzdělávacího procesu: andragogická didaktika. Praha: Wolters Kluver.
324 s. ISBN 978-80-7357-581-6.
Národní soustava kvalifikací: časté dotazy [online]. c2014, poslední revize neuvedena
[cit. 2014-10-04]. Dostupné z:
http://www.narodnikvalifikace.cz/caste-dotazy/ostatni
Národní soustava povolání [online]. c2014, poslední revize neuvedena [cit. 2014-10-04].
Dostupné z: http://info.nsp.cz
P
, A. 2006. Psychologie učení a vzdělávání dospělých: studijní text pro distanční
studium. Olomouc: Hanex. 80 s. ISBN 80-85783-63-0.
P
, A., Č
, R. 2004. Gerontagogika: úvod do teorie a praxe edukace seniorů.
Olomouc: Univerzita Palackého. 92 s. ISBN 80-244-0879-1.
Profesionalizace [online]. c2000, poslední revize 2. 3. 2012 [cit. 2014-10-04]. Dostupné z:
http://www.nuv.cz/uploads/Periodika/ZPRAVODAJ/2000/ZP0010a.pdf
S
, V. 2010. Psychodidaktika věku seniorů. In A
, P., H
, B. (Eds.). Univerzita
třetího věku: historie, současnost a perspektivy dalšího rozvoje. Brno: Masarykova
univerzita, s. 151–160. ISBN 978-80-210-5158-4.
S
, L. 2005. Psychodidaktika a její význam ve vyučování [online]. c2005, poslední revize
neuvedena. Dostupné z: http://www.paidagogos.net/issues/2005/1/3/article.html
S
, R. 2002. Kognitivní psychologie. Praha: Portál. 632 s. ISBN 80-7178-376-5.
STUDIE
Š
Š
Š
Profesionalizace a profesní rozvoj lektora seniorského vzdělávání
, M. 2009. Zájmové vzdělávání dospělých. Praha: Portál. 207 s. ISBN 978-807367-551-6.
, N. 2013. Gerontagogika. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. 83 s.
ISBN 978-80-244-3653-1.
, N. 2014. O posledních věcech člověka. Praha: Galén. 315 s. ISBN 978-80-7492-138-4.
Š
, N., S
, L. 2014. Seniorské vzdělávání a kompetenční model lektora. In
D
, L., L
, D., F
, L., S
, I. (Eds.). Sborník z mezinárodní
vědecké konference ICOLLE 2014 [CD-ROM]. Brno: Mendelova univerzita v Brně,
s. 323–332. ISBN 978-80-7509-001-0.
Š
, D. 2013. Kompetenční model lektora dospělých: magisterská diplomová práce. Brno:
Masarykova univerzita. 97 s. Vedoucí práce Petr Novotný.
U
, D. 2013. Kompetenční model lektora ve vzdělávání seniorů: magisterská práce.
Olomouc: Univerzita Palackého. Vedoucí práce Jitka Hanáčková.
U
, J. 2004. Výkladový slovník řízení lidských zdrojů s anglickými ekvivalenty. Praha: ASPI.
207 s. ISBN 80-7357-019-X.
V
, J. 2004. Profese učitele v českém vzdělávacím kontextu. Brno: Paido. 190 s.
ISBN 80-7315-082-4.
V
, J., T
, M. 2008. Kompetence ve vzdělávání. Praha: Grada. 159 s.
ISBN 978-80-247-1770-8.
Zákon č. 179/2006 Sb. o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Sbírka zákonů, 2005,
částka 61, s. 2097–2113. ISSN 1211-1244.
Autorky
PhDr. Lucie Smékalová, Ph.D. et Ph.D., Česká zemědělská univerzita
v Praze, Institut vzdělávání a poradenství, V Lázních 3, 159 00 Praha, e-mail:
[email protected]
PhDr. et Mgr. Naděžda Špatenková, Ph.D., Univerzita Palackého
v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra sociologie, andragogiky a kulturní
antropologie, Křížkovského 8, 771 80 Olomouc, e-mail:
[email protected]
Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání, 2014, roč. 4, č. 2, s. 94–109
Empirická studie
N
, V., H
, I., D
, K. 2014. Přínos pohybové gramotnosti a gymnastiky pro
pohybové vzdělávání starších dospělých a seniorů. Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání,
roč. 4, č. 2, s. 94–109. ISSN 1804-526X.
DOI: http://dx.doi.org/10.11118/lifele2014040294.
Příspěvek redakce obdržela: 4. 10. 2014.
Upravený příspěvek po recenzním řízení přijat k publikování: 21. 11. 2014.
PŘÍNOS POHYBOVÉ GRAMOTNOSTI
A GYMNASTIKY PRO POHYBOVÉ VZDĚLÁVÁNÍ
STARŠÍCH DOSPĚLÝCH A SENIORŮ
Viléma Novotná, Iveta Holá, Kateřina Doležalová
Abstrakt: Závažným problémem současné společnosti se stává kvalita života starší
populace. Nízká úroveň pohybové gramotnosti této skupiny občanů nepodněcuje
jejich potřebu pohybu, nemotivuje k pohybové aktivitě, ke změně způsobu života.
Cílem příspěvku je vybrat a utřídit poznatky o pojetí a zaměření pohybového vzdělávání starších dospělých a seniorů, vymezit rámcový obsah pohybové gramotnosti
v procesu vzdělávání, uvést příklad možného způsobu odlišení nabídky pohybového
vzdělávání pro jednotlivé věkové kategorie a prezentovat nabídku vhodných pohybových a gymnastických programů pro vybranou část populace. K řešení problému
bylo zvoleno dotazníkové šetření a intervalové škálování. Na otázky anketního dotazníku, ohledně vhodnosti vybraných souborů gymnastických cvičení podílejících
se na konceptu pohybové gramotnosti, odpovídalo 28 expertů, učitelů vysokých
škol. Ke třídění a analýze získaných dat byla použita popisná statistika. Největší
váhu odpovědí získala důležitost cvičení pro držení těla a nácvik základní lokomoce,
dále realizace pohybů těla a jeho částí, orientace v prostoru a cvičení rovnováhy.
V oblasti potřebných znalostí dosáhly téměř 90 % vědomosti o bezpečnosti pohybové
aktivity, o provedení pohybu a o významu prevence a zdravotních benefitech. Do
obsahu vzdělávání pohybové gramotnosti starších občanů a seniorů bylo vybráno
pět skupin z inventáře gymnastických činností: držení těla, lokomoce, rovnováha,
flexibilita a manipulační dovednosti. Pohybové vzdělávání starší populace by mělo
být zaměřeno na optimální úroveň zdravotně orientované zdatnosti, osvojování
specifických dovedností, na podporu potřeby vzdělávání, na zvyšování psychické
odolnosti a duševní pohody a na posilování sociální soudržnosti.
Klíčová slova: pohybová aktivita, pohybové dovednosti, starší populace, gymnastické
programy
STUDIE
Přínos pohybové gramotnosti a gymnastiky pro pohybové . . .
BENEFITS OF PHYSICAL LITERACY AND
GYMNASTICS FOR PHYSICAL EDUCATION OF
OLDER ADULTS AND SENIORS
Abstract: The quality of life of the elderly is becoming a serious problem of contemporary society. Low level of physical literacy of this group of citizens does not
encourage their need for exercise, it does not motivate to physical activity and to
the change of lifestyle. The aim of the paper is to select and organize the knowledge
about the concept and the direction of physical education of older adults and seniors,
to define the conceptual content of physical literacy in education, to provide an
example of a possible way to differentiate the offer of education for each age category
and to present the appropriate proposal of movement and gymnastics programs
for a selected population group. As a method of solution of the issue has been
selected questionnaire and interval scaling. The questions in questionnaire survey
were selected with regard to the appropriateness of defined gymnastic exercises
involved in the concept of physical literacy. The questions were answered by 28
experts, university teachers. Descriptive statistics were used for the classification and
analysis of the obtained data. The greatest impact responses gained Importance of
exercises for correct body posture and basic locomotion were in responses stated as
the most important, followed by realisation of the movements of the body and its
parts, orientation in space and balance exercises. In the area of knowledge safety of
physical activity, the execution of the movement and the importance of prevention
and health benefits reached nearly 90people and seniors were selected five groups
of inventories of gymnastic activities: body posture, locomotion, balance, flexibility
and handling skills. Physical education of elderly population should be oriented to
the optimal level of health focused fitness, acquiring specific skills, strengthening of
resilience, well-being and social cohesion.
Key words: physical activity, locomotive skills, older population, gymnastics programs
Aktuální „stárnutí populace“ dokládají ukazatele demografického vývoje obyvatelstva České republiky znázorňující nárůst hodnoty průměrného
věku, věkového mediánu i indexu stáří (Kačerová, 2013). Stále závažnějším
problémem současné společnosti se tak stává kvalita života starší populace.
Průběžně dochází nejen k výrazným změnám způsobu života a trávení
volného času, ale také ke změnám vnímání hodnot a hledisek společenské
úspěšnosti. Starší spoluobčané a senioři se ve velké míře dostávají do nepříznivé životní, zdravotní i společenské situace (Vohralíková, Rabušic, 2004).
Vzhledem k narůstajícímu počtu psychosomatických a dalších civilizačních
Viléma Novotná, Iveta Holá, Kateřina Doležalová
STUDIE
onemocnění (Šíma, 2009; Zdravotnictví . . ., 2013) je nutno hledat možnosti
a uvádět do praxe nabídky a podněty, které mohou pomoci přiměřeným
přístupem změnit pozitivně způsob života „ohrožené“ skupiny populace.
Je obrazem společnosti, jakým způsobem řeší problematiku životních podmínek starší populace (Novotný, 2013), jak svůj přístup mediálně prezentuje
a jaké vytváří příležitosti pro přiměřenou seberealizaci seniorů, naplnění
jejich potřeb lidského soužití. Je nutno se věnovat řešení problému přípravy
na stárnutí a stáří, připravovat taková opatření, která by umožnila této části
populace zvládat celkově danou etapu života, nacházet v ní radost a spokojenost. Jednou z reálných možností je vytvářet předpoklady pro upevňování
nebo zlepšování tělesné zdatnosti a tím i zvyšování psychické odolnosti.
Znamená to postupně začlenit vhodnou pohybovou aktivitu do denního
režimu tak, aby se potřeba pohybu stala nedílnou součástí životního stylu.
Čím dříve se začne s komplexní přípravou na stárnutí a stáří, tím lépe budou
přijímány fyzické, psychické a sociální okolnosti, které vyšší věk přináší.
V rámci oboru kinantropologie, oblasti sportu pro všechny, je vytvářena
pestrá nabídka pohybových programů, které mohou motivovat věkovou
kategorii od věku 50+ k pravidelnému zdravému pohybu, k vlastní péči o své
tělesné i duševní zdraví, ke změně vnímání své životní situace. Vhodným
východiskem pro vytváření vztahu k pohybu je zvýšení úrovně pohybové
gramotnosti jako součásti pohybového vzdělávání starších dospělých a seniorů. Získaná pohybová způsobilost by měla harmonicky ovlivňovat osobnost
jedince po stránce psychosociální, podněcovat potřebu pohybu, motivovat
k celoživotní pohybové seberealizaci a zvyšovat míru všeobecné pohybové aktivity (Šimůnková, Novotná, Chrudimský, 2013). Ke kvalitě pohybové
gramotnosti velkou mírou přispívá gymnastika jako systém uvědoměle prováděných tělesných cvičení podporujících pohybovou, psychickou, sociální
a estetickou kultivaci člověka.
Cílem příspěvku je vybrat a utřídit poznatky o pojetí a zaměření pohybového vzdělávání dospělých 50+, starších dospělých a seniorů, založeného na zvyšování úrovně pohybové gramotnosti. Dílčími úkoly je vymezení
rámcového obsahu pohybové gramotnosti v procesu vzdělávání dospělých
a seniorů, příklad možného způsobu odlišení nabídky pohybového vzdělávání pro jednotlivé věkové kategorie a nabídka vhodných pohybových
a gymnastických programů pro vybranou část populace.
Vycházíme z předpokladu, že pohybové vzdělávání zaměřené na osvojení
si základů pohybu a elementárních dovedností je nejen nutnou podmínkou
pro bezpečné provádění jakékoli pohybové nebo sportovní aktivity, ale že
osvojená dovednost je velkou motivací k vlastní pohybové činnosti a k začlenění pohybové aktivity do životního stylu.
STUDIE
1
Přínos pohybové gramotnosti a gymnastiky pro pohybové . . .
Metodika
K řešení problému vymezení obsahu základní pohybové gramotnosti bylo
zvoleno dotazníkové šetření a intervalové škálování. Na otázky anketního
dotazníku odpovídalo 28 expertů, učitelů vysokých škol, účastníků Fóra
pedagogické kinantropologie konaného v září 2013. Ke třídění a analýze
získaných dat byla použita popisná statistika.
Pro rozlišení pohybového vzdělávání byly využity poznatky předchozích
publikovaných výsledků výzkumů pohybových aktivit starších dospělých
a seniorů, zkušenosti získané z výuky gymnastických programů v rámci kurzů Univerzity třetího věku pořádaných na Fakultě tělesné výchovy
a sportu Univerzity Karlovy v Praze (FTVS UK) a analýzy mezinárodní akce
Golden Age 50+ pořádané Mezinárodní gymnastickou federací FIG, komisí
Gymnastiky pro všechny.
2 Vymezení použitých pojmů
2.1 Funkční gramotnost
S pojmem gramotnost (angl. literacy) se v oblasti vzdělávání setkáváme v posledním období stále častěji. Od původního významu dovednosti číst a psát
nacházíme různé druhy gramotnosti, jako je např. finanční, mediální, zdravotní a pohybová. Vedle samotného termínu gramotnost, představujícího
určitou připravenost jedince k vybrané činnosti, je v literatuře uváděno širší
vnímání pojmu, a to funkční gramotnost vyjadřující požadavky společnosti
na kompetentnost jedince, tedy na schopnost člověka se aktivně podílet na
světě informací (Doležalová, 2005; Rabušicová, 2002). S vývojem společnosti
se okruh gramotností bude proměňovat podle změn očekávání a požadavků
na kompetentnost občanů. Nejde jen o získání a osvojení si určité vědomosti,
ale o pochopení dané problematiky, jejího účelu a možných efektů, o využití
získané dovednosti, nebo její aplikace, na určité úrovni kvality, v měnících se
podmínkách prostředí.
Získání funkční gramotnosti je dlouhodobý proces. Základy jsou sice
získávány v dětském věku, ale funkčně se orientovat v dané problematice
trvá mnohem déle. U většiny činností lze vymezit určitou věkovou hranici,
kdy je utvořena taková úroveň, která umožňuje plnit úkoly denního života.
Jsou ale určité činnosti, kdy zkušenost získaná v dětském a mladším věku je
zapomenuta do takové míry, že je nutno v dospělosti začínat téměř znova od
začátku, např. nízká pohybová gramotnost v pohybovém projevu.
Viléma Novotná, Iveta Holá, Kateřina Doležalová
STUDIE
2.2 Pohybová gramotnost
Zahraniční autoři Whiteheadová a Murdochová (2006) a Whiteheadová
(2010) definují pohybovou gramotnost (angl. physical literacy) jako připravenost k pohybu a míru osvojení pohybových dovedností. Stafford a Balyi
(2005) charakterizují pohybovou gramotnost jako vědomé ovládání pohybů
vlastního těla, které přináší člověku radost a uspokojení, vědomosti, naplňuje
jeho biologické potřeby a přispívá ke kvalitě života a ke zdravému životnímu
stylu. Čechovská a Dobrý (2010) považují dovednost vědomě ovládat své
tělo v různě se měnících každodenních situacích a vnějších podmínkách za
nezbytnou podstatnou součást běžného života. Keegan (2013 in Mitchell, Le
Masurier, 2014) do konceptu pohybové gramotnosti zahrnuje:
• schopnost se efektivně pohybovat;
• touhu a chuť se pohybovat;
• percepční schopnosti, které podporují efektivnost pohybu;
• sebedůvěru a jistotu při řešení pohybových úkolů;
• následnou schopnost optimálně reagovat na podněty z prostředí a komunikovat s ostatními lidmi.
Z širšího hlediska, pro všechny věkové kategorie, chápeme pohybovou
gramotnost jako vědomé ovládání pohybů vlastního těla, jako připravenost
jedince pohybovat se a odpovídajícím způsobem řešit pohybové zadání vyplývající z podmínek prostředí. Do rámce pohybové gramotnosti zahrnujeme
vedle problematiky kultivace pohybového projevu a zdravotně orientované
tělesné zdatnosti i potřebu vzdělávání, posilování psychické odolnosti a podporu sociální soudržnosti (Novotná, Šimůnková, 2013). Účelem kultivace
pohybové gramotnosti je osvojit si vědomě ovládat pohyby vlastního těla,
vytvářet si vhodné pohybové vzorce přenositelné do dalších pohybových
aktivit, s uvědoměním realizovat pohybový úkol na určité úrovni kvality pohybového řešení a osvojovat si individuálně optimální provedení specifických
dovedností motivujících k další pohybové činnosti.
Konkrétní vymezení pohybové gramotnosti je nejčastěji uváděno pro děti
a mládež, ale obsah je do velké míry společný pro všechny věkové kategorie
začátečníků. Liší se pro jednotlivé věkové kategorie zejména motivací k pohybu, cílem činnosti, očekávanými efekty, didaktickým přístupem, volbou
didaktického stylu, reakcí na zpětnou vazbu a pestrostí intervence.
Pohybová specifika je nezbytné aplikovat pro celou populaci, zejména pro
věk stárnutí a pro seniory. Důvodem je společenská potřeba posílit prevenci
zdravotních a psychosociálních problémů vznikajících v této skupině obča-
STUDIE
Přínos pohybové gramotnosti a gymnastiky pro pohybové . . .
nů. Je nutno podotknout, že vědomé řízení pohybu a pohybová gramotnost
je bez ohledu na věk podstatnou součástí každodenních činností.
2.3 Pohybové vzdělávání
Pohybové vzdělávání je založeno na zlepšování úrovně pohybové gramotnosti, vyznačuje se záměrnou, cílevědomou a soustavnou pohybovou činností
zaměřenou na formování osobnosti člověka (Naul, 2003). Pro dospělé a seniory je možno aplikovat přiměřeně věku přístup, který uvádí Mužík, Mužíková
et al. (2014) v návrhu pojetí pohybového vzdělávání ve školní tělesné výchově.
Zvýrazňuje nutnost porozumění a pochopení pohybu a jeho efektů jako
motivaci celoživotně využívat pohybovou gramotnost k pohybově aktivnímu
způsobu života.
Pohybové vzdělávání připomíná myšlenku řecké antiky – kalokagathii, vyjadřující přesvědčení, že krása a ctnost patří k sobě a mají mnoho společného.
Aplikována na člověka vyjadřuje ideál harmonického souladu a vyváženosti
tělesné i duševní krásy spojené s čestností a poctivostí.
Pohybové vzdělávání je prvotně zaměřeno na osvojování si uvědomělého
řízeného pohybu těla a jeho částí, na provedení pohybu danou „technikou“
pohybu. Stanovená realizace pohybu vyvolává potřebu získat o pohybu určité
vědomosti a přetvářet je v praxi na nové, individuálně využitelné znalosti.
Osvojené uvědomělé ovládání postojů a pohybů vede k dovednosti vyrovnávat a udržovat rovnováhu poloh a postojů, k ekonomicky prováděným
pohybům i při změnách situací, zvyšuje schopnost orientace v prostředí.
Zlepšuje schopnost empatie, přispívá k vnímání a uvědomění si sama sebe,
pozitivně ovlivňuje sebedůvěru, seberealizaci, sebekázeň a sebeprosazování
(Hátlová et al., 2012), umožňuje uvolněnost neverbální komunikace a vytváří
podmínky pro sociální soudržnost (Potůček et al., 2002).
Pohybová způsobilost získaná v průběhu pohybového vzdělávání kultivuje
pohybový projev, přináší zdravotní benefity, ovlivňuje osobnost po stránce
psychosociální, motivuje k celoživotní aktivitě a zvyšuje míru všeobecné
pohybové aktivity.
2.4 Gymnastika
Ke kvalitě pohybové gramotnosti velkou mírou přispívá gymnastika jako
systém tělesných cvičení založený na uvědomělém řízeném pohybu vedoucí
k optimálnímu provedení pohybu danou technikou, se správnou rytmizací
pohybu a v přiměřeném rozsahu kloubní pohyblivosti. Inventář gymnastických činností obsahuje širokou nabídku cvičení vycházejících z obsahu
základní, rytmické a aerobní gymnastiky.
Viléma Novotná, Iveta Holá, Kateřina Doležalová
STUDIE
Gymnastická cvičení nemají být drilem, ale měla by být realizována podle
filosofie Gymnastiky pro všechny „4F“ vyhlášené mezinárodní gymnastickou
federací FIG, která prosazuje gymnastiku přístupnou každému a pro všechny.
Čtyři F znamenají: Fun – bavte se, užívejte si legrace; Fitness – získejte
přiměřenou tělesnou zdatnost; Fundamentals – osvojte si dobré pohybové
základy; Friendship – užívejte si dobré vztahy a přátelství. V uvedeném pojetí
se může stát individuální program gymnastiky součástí denního režimu
každého jednotlivce bez omezení věku (Ahlquist, Russell, Fink, 2010).
2.5 Gymnastické programy
Mezinárodní gymnastická federace (FIG) a Evropská gymnastická federace
(UEG) pořádají už více než deset let každoročně světové festivaly pro starší
dospělé a seniory s názvem Golden Age pro cvičence ve věku 50 let a více.
Hlavní náplní festivalu jsou společná vystoupení cvičenek a cvičenců v šestiminutových pohybových skladbách s obsahem různých forem Gymnastiky
pro všechny. Např. Festivalu v roce 2012 v italském Montecatini se zúčastnilo
víc než 1 650 cvičenců, bylo předvedeno 100 skladeb skupin z 19 zemí.
Součástí Festivalu Golden Age jsou workshopy. Komise Gymnastiky pro
všechny (Gymnastics for All) vybírá a připravuje pomocí svých národních
federací nabídku vhodných programů pro cvičence starší populace. Většina
vzdělávacích i komerčních gymnastických programů, zejména s hudbou,
je upravována pro danou věkovou kategorii. Vedle tradičních programů
cvičení kondičního charakteru s hudbou bez náčiní, s využíváním klasických
i nových náčiní a dalších pomůcek, rytmické a taneční gymnastiky, aerobiku,
psychomotoriky, lidových a společenských tanců, jsou v oblibě různé formy
východních cvičení zaměřených na duševní koncentraci a uvědomělé vládání
pohybu svého těla, např. jóga, tai-chi a jejich modifikace.
3 Výsledky a diskuse
3.1 Vymezení rámcového obsahu pohybové gramotnosti
Do dotazníkového šetření byly zařazeny otázky zaměřené na míru významu
jednotlivých komponent utvářejících pohybovou gramotnost. Okruhy dotazování byly vybrány na základě získaných předchozích poznatků o základním obsahu pohybové gramotnosti (Šimůnková, Novotná, Vorálková, 2010),
z výuky Univerzity třetího věku (U3V) realizované na FTVS UK a dalších
výsledků šetření pohybových aktivit starších dospělých a seniorů v oblasti
sportu pro všechny. Vybrané soubory cvičení byly z důvodu specifického provedení pohybu v gymnastice sestaveny z inventáře činností gymnastických
STUDIE
Přínos pohybové gramotnosti a gymnastiky pro pohybové . . .
druhů. Názory expertů byly rozděleny na odpovědi týkající se souborů gymnastických cvičení (tabulka 1) a na oblasti potřebných vědomostí (tabulka 2).
Experti měli navíc možnost ve volné odpovědi blíže specifikovat svůj názor
na jednotlivé části souborů cvičení a zdůraznit výběr některých komponent
z uvedených činností.
Otázka 1: Ohodnoťte význam vybraných souborů gymnastických cvičení při
vytváření pohybové gramotnosti:
• cvičení pro držení těla jako univerzální výchozí poloha pro pohyb;
• nácvik optimálního provedení základní lokomoce;
• realizace pohybů těla a jeho částí;
• orientace v prostoru;
• udržování statické a dynamické rovnováhy;
• akrobatická (motoricko-funkční) příprava;
• technika cvičení bez náčiní;
• technika cvičení s náčiním;
• vzdělávací program hudebně-pohybové výchovy.
Experti hodnotili otázky dle škály, a to v rozmezí 1–5. Hodnocení 1 bylo
charakterizováno pojmem „nepotřebné“, na druhé straně hodnocení 5 bylo
vystiženo pojmem „důležité“. Hodnocení 3 bylo pomyslným středem mezi
oběma konci škály. Hodnocení 2 se blížilo významu „spíše nepotřebné“,
hodnocení 4 určovalo „spíše důležité“. Pro zvýraznění významu souborů
gymnastických cvičení bylo hodnocení výsledků na nejvyšší a nejnižší úrovni
ve výsledcích spojeno (tabulka 1).
Největší váhu odpovědí získala důležitost cvičení pro držení těla, které je
pro kvalitu pohybového vzdělávání základním východiskem. Ze „správného“ nebo také z individuálně optimálního držení těla v různých polohách
(např. stoje, sedy, lehy) je možno provádět pohyby správnou technikou
pohybu a vytvářet vhodné pohybové vzorce, které je možno v praxi uplatnit
v dalších pohybových aktivitách.
Druhým významným souborem cvičení byla lokomoce, jako způsob pohybu z místa. Patří sem různé druhy chůze v různých směrech (např. se změnou
výšky těžiště, vpřed, vzad a stranou), obměny chůze s využitím rozmanitých
pomůcek, druhy běhu, poskoků, skoků a tanečních kroků. Specifikou je
lokomoce na horních končetinách.
Třetí pořadí zaujala rovnováha součtem dvou nejvyšších hodnocení. Každý
pohyb, který je prováděn, je vlastně vychýlením z rovnovážné polohy, a proto
Viléma Novotná, Iveta Holá, Kateřina Doležalová
STUDIE
Tabulka 1
Význam vybraných souborů cvičení při vytváření pohybové gramotnosti
Cvičení
Cvičení pro držení
těla jako
univerzální výchozí
poloha
Nácvik optimálního
provedení základní
lokomoce
Realizace pohybů
těla a jeho částí
Orientace
v prostoru
Udržování statické
a dynamické
rovnováhy
Akrobatická
(motoricko-funkční)
příprava
Technika cvičení
bez náčiní
Technika cvičení
s náčiním
Technika cvičení na
nářadí a v akrobacii
Vzdělávací program
hudebně-pohybové
výchovy
a
a
Relativní
Relativní
Relativní
Absolutní
Absolutní
Absolutní
četnost
četnost
četnost
četnost
četnost
četnost
(v %)
(v %)
(v %)
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
musí být zapojeny mechanismy umožňující návrat do stabilní polohy. Rovnovážná (balanční) cvičení jsou důležitá zejména v období stárnutí a stáří,
kdy dochází ke snižování schopnosti reakce na vnější podněty.
Ze specifikace předpokladů pohybové gramotnosti pro starší dospělé a seniory uvedených respondenty byla do hlavních pěti základů zařazena ještě
dílčí složka tělesné zdatnosti – flexibilita a z oblasti cvičení s náčiním část
manipulační dovednosti.
STUDIE
Přínos pohybové gramotnosti a gymnastiky pro pohybové . . .
Tabulka 2
Význam vybraných oblastí vědomostí při vytváření pohybové gramotnosti
Absolutní četnost
Bezpečnost
Fair play
Relativní
četnost (v %)
,
,
Hygiena
,
Poznatky o provedení pohybu
,
Prevence a zdravotní benefity
,
Sebeobslužné činnosti
,
Znalost odborného názvosloví
,
Zdroj: Šimůnková, Novotná a Chrudimský (
)
Otázka 2: Které z uvedených oblastí vědomostí (v abecedním pořadí) považujete za podstatné v rámci utváření pohybové gramotnosti (označte křížkem):
• bezpečnost;
• fair play;
• hygiena;
• poznatky o provedení pohybu;
• prevence a zdravotní benefity;
• sebeobslužné činnosti;
• znalost odborného názvosloví.
Výsledky tří částí ve výši téměř devadesát procent jasně ukázaly důležitost
znalostí jako významné součásti pohybové gramotnosti. Jedná se zejména
o podíl vědomostí o bezpečnosti pohybové aktivity, o provedení pohybu
a o významu prevence a zdravotních benefitech (tabulka 2). Získaný poznatek zvýrazňuje nutnost přiměřeného rozsahu vědomostí nejen o samotném
provedení pohybu, ale i o dalších souvislostech a efektech pohybového
vzdělávání.
3.2 Návrh obsahu souborů cvičení pro starší dospělé a seniory
Na základě poznatků přinášíme návrh obsahu souborů cvičení pro starší
dospělé a seniory:
Viléma Novotná, Iveta Holá, Kateřina Doležalová
STUDIE
• Držení těla – uvědomování si poloh a základních pohybů těla a jeho částí;
nácvik „správného“ dýchání v lehu, kleku, sedu a stoji; střídání napětí
a uvolnění v pohybu; provedení pohybu vedením, švihem a vlnou; celistvé
pohyby (pohyby procházející celým tělem najednou nebo postupně).
• Lokomoce – postavení dolních končetin (paralelní nebo vytočené od kyčlí); způsoby nášlapu na plosku nohy; postavení a pohyb pánve při chůzi;
chůze pomalá a rychlá; chůze s doprovodným pohybem paží; chůze
s pomůckou v rukách; koordinace chůze s hůlkami (nordic-walking),
technika „běhu pro zdraví“ (s udržováním výšky těžiště).
• Rovnováha – jednoduché rovnovážné statické polohy a dynamické pohyby (např. stoje nožné, stoje jednonož, sedy); vyrovnávání labilních poloh
do rovnovážné.
• Flexibilita – základní pohyblivost v kloubně-svalových jednotkách; klony
a kroužení (mobilizační cvičení); protahovací cvičení pro celé tělo; pohyby podporující sebeobslužnost (např. dosahování vzhůru, obouvání,
oblékání).
• Manipulační dovednosti – ovlivňování drobné motoriky; uchopování prsty; předávání, vyhazování a chytání; sebeobslužné činnosti (např. zapínání knoflíků, zavírání zipu).
Do pohybového obsahu programů pro osvojování pohybové gramotnosti
patří neopominutelně i další soubory gymnastických cvičení. Je to soubor
pohybových podnětů rozvíjejících orientaci v prostoru, nejen pohybu těla
různými směry půdorysu různým způsobem pohybu, ale také orientaci na
místě s osvojováním si prostoru kolem sebe jak pohledem, tak částmi těla.
Dalším souborem je oblast nazývaná odborným termínem jako technika
cvičení bez náčiní. Je to široká oblast cvičebních tvarů bez náčiní založených
na koordinaci pohybů a realizovaná v konkrétních skupinách gymnastických
dovedností, jako jsou např. základní formy různých druhů chůze a běhu,
taneční kroky, skoky, rovnovážné tvary, obraty, vlny, osmy a rotace.
Soubor cvičení, který významně podporuje rozvoj jednotlivých složek
tělesné zdatnosti je nazýván akrobatická nebo motoricko-funkční příprava.
Smyslem akrobatické přípravy není osvojení si vybraných gymnastických
dovedností, ale vytváření k tomu odpovídajících biologických, funkčních,
morfologických, psychologických a vědomostních předpokladů. Bez určité
úrovně připravenosti není možno realizovat jakýkoli pohyb. Pro cvičení
starších dospělých a seniorů je nezbytně nutné aplikovat jednotlivá cvičení
a jejich provedení podle individuálních předpokladů, podle věku a aktuální
výkonnosti a podle zdravotního a psychického stavu jednotlivce.
STUDIE
Přínos pohybové gramotnosti a gymnastiky pro pohybové . . .
Samostatnou, ale velmi důležitou součástí programů pohybové gramotnosti je hudba, která k pohybu nejen motivuje, vytváří atmosféru, ale také
pomáhá pohyb organizovat, dává mu určitý řád, ovlivňuje jeho provedení,
udává pohybu rytmus a tempo, učí reakci na zvukové podněty. Osvojování uvědomělého řízeného pohybu podpořeného vnímáním hudby vede
k intenzivnějšímu pociťování pohybů vlastního těla, podporuje pohybovou
seberealizaci a sebevědomí, zvýrazňuje pohybový projev, rozvíjí pohybovou
paměť, podněcuje pohybovou tvořivost, přináší estetické prožitky a pocity
uspokojení (Novotná et al., 2012). Zejména pro ženy je spojení cvičení s hudbou impulsem pro emocionální estetické prožívání a vnímání krásna.
3.3 Pohybové vzdělávání v průběhu stárnutí
Světová zdravotnická organizace (WHO, World Health Organization) uvádí
seniory od 65 let. Holmerová et al. (2002) dělí seniory na mladé 65–74 let,
staré 75–84 a velmi staré 85 let a více. Pro aplikaci pohybového vzdělávání
je nezbytně nutné v relativně dlouhém a individuálně rozdílném období
stárnutí a stáří rozlišovat programy cvičení podle individuálního zdravotního
stavu a potřeb jednotlivců.
V celoživotním pohybovém vzdělávání starších dospělých je možno rozlišit
určité skupiny populace, pro které je vhodné nabízet specifické programy
pohybových aktivit. Vedle pohybového vyžití narůstá význam společného
sdílení pohybové aktivity jako podpory zvyšování psychické odolnosti a duševní pohody, posilování sociální soudržnosti naplněním potřeby „někam
společně patřit“, sdílet a prožívat pohybovou aktivitu. Rozdíly mezi staršími
jednotlivci mohou, ale nemusí, být velké. I v této kategorii se nacházejí
pohybově nebo sportovně aktivní jedinci (viz soutěže veteránů) a současně
jedinci s téměř nulovou pohybovou aktivitou.
I když by „příprava na stáří“ měla začínat už v mladším věku, není to
v našem současném prostředí akceptováno. Teprve momentem padesátých
narozenin si většina jednotlivců začíná uvědomovat určitý zlom ve svém
životě. S ohledem na skutečnost, že v tomto období může vznikat potřeba
„začít dělat něco pro své zdraví a pro svou zdatnost“, jsou některé aktivity pro
starší dospělé uváděny jako 50+, někdy i 55+. V tomto věku je možno případně
navazovat na předchozí pohybové a sportovní zkušenosti, přizpůsobovat
je aktuálnímu stavu účastníků programů. Další okolností je ukončení péče
v rodině o děti a nárůst sféry volného času. Podaří-li se v tomto období
začlenit pohybovou aktivitu do způsobu života, je velkou nadějí, že tato
potřeba pohybu podpořená pocitem „dělat něco pro své zdraví a tělesnou
zdatnost“ přetrvá i do vyššího věku.
Viléma Novotná, Iveta Holá, Kateřina Doležalová
STUDIE
Dalším obdobím je postupné odcházení do důchodu a řešení otázky
náplně volného času. U nás není koncepčně připravena a dobře rozpracována nabídka pro podchycení této části populace, ani není zajištěna na
odpovídající úrovni příprava potřebného množství učitelů, cvičitelů trenérů
a instruktorů, specializovaných na problémy v rámci přípravy na stáří a pro
seniory. Současně ani podpora prevence psychosomatických a civilizačních
onemocnění prostřednictvím pohybové aktivity není systémově ze strany
lékařů a zdravotních pojišťoven dostačující.
V některých zemích je věnováno stárnutí, délce aktivního života a kvalitě
života ve stáří mnohem více pozornosti než u nás (Aldwin, Gilmer, 2013;
Cruikshank, 2013). Např. možnost účasti ve vzdělávacích kurzech U3V je
záležitostí měst se sídlem příslušné vysoké školy, není pokryta potřeba
všech regionů. Pro zlepšení současného stavu je nutno zajistit dostatečnou
vhodnou nabídku pohybových programů přímo na úrovni municipalit.
Mezi vhodné pohybové aktivity pro individuální nebo skupinovou činnost
patří chůze, nyní zejména chůze s hůlkami (nordic-walking), se sportovním
nebo kulturně poznávacím zaměřením. Pro chůzi jsou využívány nově budované cyklostezky. Velmi přínosný je návyk provádět každý den program
rozcvičení, např. gymnastickou rozcvičku, zaměřenou na držení těla, rovnováhu, koordinaci a udržování pohyblivosti. Mezi další vhodné aktivity patří
turistika, jízda na kole, plavání, případně běh pro zdraví.
Tělovýchovná zařízení nabízejí pro starší dospělé a seniory, prozatím
v malém rozsahu, tradiční programy cvičení kondičního charakteru, cvičení
s hudbou, cvičení s využitím klasických i nových náčiní a dalších pomůcek,
rytmickou a taneční gymnastiku, aerobik, psychomotoriku, lidové a společenské tance. V oblibě jsou různé formy východních cvičení zaměřené na
duševní koncentraci a ovládání pohybu těla, např. jóga, tai-chi a jejich modifikace. S narůstajícím věkem přechází postupně charakter pohybové aktivity
do forem pohybové a taneční terapie, psychomotoriky, cvičení zdravotní
gymnasticky se často prolíná s prvky východních systémů.
Závěr
Pohybové vzdělávání starší populace má svá určitá specifika a zákonitosti.
Prostřednictvím pohybového programu zaměřeného na ovlivňování, udržování nebo zvyšování přiměřené úrovně složek zdravotně orientované zdatnosti a osvojování si specifických pohybových dovedností je nutno zároveň
podporovat i další stránky osobnosti člověka, jako je psychická odolnost,
duševní pohoda a sociální soudržnost. Programy pohybových aktivit pro
STUDIE
Přínos pohybové gramotnosti a gymnastiky pro pohybové . . .
dospělé, starší dospělé a seniory by měly naplňovat potřeby a očekávání nejen
jednotlivců a skupin, ale také celé společnosti.
Příprava na stáří by měla začít nejlépe už v mládí. Současná školní tělesná
výchova, i přes některé změny, není v praxi příliš pozitivní motivací k celoživotní pohybové aktivitě. Sportovní zaměření tělesné výchovy, hodnocené
převážné sportovními výkony, zanechává v žácích množství negativních
pocitů. Pokud nedojde ke změně koncepce školní tělesné výchovy ve směru k pohybovému vzdělávání založenému na pohybové gramotnosti, bude
obtížné motivovat velkou část populace k pohybu a uplatňovat jiný přístup
v pohybovém vzdělávání dospělých a seniorů.
Do procesu přípravy na stáří by měla být vhodně začleněna pohybová
intervence podporující odolnost člověka vyrovnávat se s nároky každodenního života. Zvolená pohybová aktivita by měla obohacovat život jednotlivce
z více hledisek, přinášet mu příležitost k přátelství, ke sdílení společné
činnosti, k prožívání pohybu, k radosti z pohybové dovednosti a spokojenosti
z pohybové seberealizace.
Konkrétní nabídku pohybové intervence je nutno směrovat do věku 50 let
a více, připravovat pro její uplatnění podmínky. Bez společenské a politické
podpory, bez změny postojů společnosti k potřebám seniorů, bude obtížné
zlepšovat potřebnou přiměřenou úroveň pohybové gramotnosti populace
a pozitivně přispívat k ovlivnění kvality života starších dospělých a seniorů.
Příspěvek je součástí řešení projektu PRVOUK P 39 Fakulty tělesné výchovy
a sportu Univerzity Karlovy v Praze.
Literatura
A
, S. M., R
, K., F
, H. 2010. Foundation of Gymnastics: Course Manual.
Saskatoon, Canada: Ruschkin. ISBN 978-2-8399-0663-0.
A
, C. M., G
, D. F. 2013. Health, Illness and Optimal Aging. New York: Springer.
416 p. ISBN 978-0826193469.
C
, M. 2013. Learning to be Old. Plymouth: Rowman and Littlefield. 296 p.
ISBN 978-1-4422-1365-4.
Č
, I., D
, L. 2010. Význam a místo pohybové gramotnosti v životě člověka.
Tělesnávýchova a sport mládeže, roč. 76, č. 3, s. 2–5. ISSN 1210-7689.
D
, J. 2005. Funkční gramotnost – proměny a faktory gramotnosti ve vztazích
a souvislostech. Hradec Králové: Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta,
Gaudeamus. 88 s. ISBN 80-7041-115-5.
H
, B.,
. 2012. Pohybové aktivity a jejich vliv na osobnost seniorů. In Š
H. (Ed.). Sborník příspěvků z mezioborové konference Stárnutí „Ageing“. Praha:
Psychiatrické centrum, s. 33–38. ISBN 978-80-87142-20-2.
,
Viléma Novotná, Iveta Holá, Kateřina Doležalová
H
K
STUDIE
, I.,
. 2002. Vybrané kapitoly z gerontologie. Praha: EV public relations. 143 s.
ISBN 978-80-254-0179-8.
, E. 2013. Žijeme déle a zdravěji? Statistika a my, roč. 5, č. 3, s. 34–35. ISSN 1804-7149.
M
, B., L M
, G. C. 2014. Current Applications of Physical Literacy in Canada,
the United States, the United Kingdom and Australia. International Journal of Physical
Education – A review Publication, vol. 51, no. 2, pp. 2–18. ISSN 0341-8685.
M
, V., M
, L.,
. 2014. Pohyb a výživa: šest priorit v pohybovém a výživovém
režimu žáků na 1. stupni ZŠ. Praha: Národní ústav pro vzdělávání. 168 s.
ISBN 978-80-7481-070-1.
N
, R. 2003 Koncepce školní tělesné výchovy v Evropě. Česká kinantropologie, roč. 7, č. 1,
s. 39–53. ISSN 1211-9261.
N
, V.,
. 2012. Gymnastika jako tvůrčí akt. Praha: Karolinum. 136 s.
ISBN 978-80-246-2116-6.
N
, V., Š
, I. 2013. Application of Gymnastics Literacy in Support of Movement
Therapy. In A
, M., H
, B., L
, T. Psychomotor Therapy in Elderly
Care. Ústí nad Labem: Universita J. E. Purkyně, s. 37–32. ISBN 978-80-7414-685-5.
N
, V. 2013. Co je „policy work“? Pracovní činnost v oblasti veřejných politik v teorii
a praxi. Politologická revue, roč. 19, č. 2, s. 136–158. ISSN 1211-0353.
P
, M.,
. 2002. Průvodce krajinou priorit pro Českou republiku. Praha: Gutenberg.
146 s. ISBN 80-86349-06-3.
R
, M. 2002. Gramotnost: staré téma v novém pohledu. Brno: Masarykova univerzita.
199 s. ISBN 80-210-2858-0.
S
, I., B I, I. 2005. Coaching for Longterm Athlete Development. Leeds: Coachwise.
90 p. ISBN 1-902523-70-9.
Š
, P. 2009. Civilizační nemoci aneb nemoci západního životního stylu. Zdravotnické noviny:
Lékařské listy, č. 19, s. 48–50. ISSN 0044-1996.
Š
, I., N
, V., C
, J. 2013. Vztah gymnastických činností k pohybové
gramotnosti. In M
, P. (Ed.). Sborník abstraktů a textů ze semináře „Fórum
pedagogické kinantropologie“ pořádaného ve dnech 25.–27. 9. 2013. Praha: Univerzita
Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu, s. 60–69. ISBN 978-80-87647-07-3.
Š
, I., N
, V., V
, J. 2010. Struktura složek pohybové gramotnosti pro
sportovní odvětví moderní gymnastika. Studia Kinanthropologica, roč. 11, č. 2, s. 110–119.
ISSN 1213-2101.
V
, L., R
, L. 2004. Čeští senioři včera, dnes a zítra. Brno: Výzkumný ústav
práce a sociálních věcí. 90 s. ISBN 80-239-4218-2.
W
, M. 2010. Physical Literacy: Throughout the Lifecourse. London: Routledge, 200 p.
ISBN 0-415-48743-9.
W
, M., M
, . 2006. Physical Literacy and Physical Education: Conceptual
Mapping. Physical Education Matters, vol. l, no. 1, s. 6–9. ISSN 1751-133X.
DOI: http://dx.doi.org/10.1080/17511320701676916
STUDIE
Přínos pohybové gramotnosti a gymnastiky pro pohybové . . .
Zdravotnictví ČR 2013 ve statistických údajích. Praha: Český statický úřad, 2013. 96 s.
ISBN 978-80-7472-101-4.
Autorky
doc. PhDr. Viléma Novotná, Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné
výchovy a sportu, Katedra gymnastiky, J. Martího 31, 162 52 Praha, e-mail:
[email protected]
Mgr. Iveta Holá, Ph.D., Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy
a sportu, Katedra gymnastiky, J. Martího 31, 162 52 Praha, e-mail:
[email protected]
Mgr. Kateřina Doležalová, Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné
výchovy a sportu, Katedra gymnastiky, J. Martího 31, 162 52 Praha, e-mail:
[email protected]
Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání, 2014, roč. 4, č. 2, s. 110–128
Empirická studie
T
, M. 2014. Kognitívny tréning ako determinant aktívneho starnutia. Lifelong Learning
– celoživotní vzdělávání, roč. 4, č. 2, s. 110–128. ISSN 1804-526X.
DOI: http://dx.doi.org/10.11118/lifele20140402110.
Příspěvek redakce obdržela: 12. 9. 2014.
Upravený příspěvek po recenzním řízení přijat k publikování: 24. 11. 2014.
KOGNITÍVNY TRÉNING AKO DETERMINANT
AKTÍVNEHO STARNUTIA
Miroslava Tokovská
Abstrakt: V celosvetovom meradle je koncept aktívneho starnutia aktuálnou výzvou
v rámci celoživotného vzdelávania. Trénovanie pamäti v seniorskom veku má pred
sebou významný progres a jeho aplikácia sa stáva výzvou do ďalších rokov 21. storočia.
Príspevok približuje problematiku kognitívnych tréningov v koncepte aktívneho starnutia a výsledky orientačného prieskumu participantov – absolventov trojmesačného
vzdelávacieho kurzu zameraného na trénovanie pamäti a pohybu.
Kľúčové slová: kognitívny tréning, aktívne starnutie, vzdelávanie
COGNITIVE TRAINING AS A DETERMINANT OF
ACTIVE AGING
Abstract: The concept of active aging is an ongoing challenge in lifelong learning
worldwide. Memory training in the senior age is facing a significant progress and its
application becomes a challenge for the following years of the 21st century. Paper
presents the process of cognitive training in the concept of active aging and the
results of research participants—graduates of a three-month training course focused
on training of memory and movement.
Key words: cognitive training, active aging, education
Terminologický význam kognitívnych tréningov a perspektívy v oblasti
vzdelávania seniorov vo vzťahu ku tréningom pamäti stoja v centre pozornosti odborníkov z oblasti sociálnej práce i andragogiky. Náš príspevok analyzuje
STUDIE
Kognitívny tréning ako determinant aktívneho starnutia
výsledky komparácie participantov pred a po absolvovaní trojmesačného
vzdelávacieho kurzu Trénovanie pamäti a pohybu ako výzvy na ďalšie vzdelávanie v procese aktívneho starnutia. Rovnako svoju pozornosť orientujeme
na problematiku teoretických východísk trénovania pamäti a zaoberáme sa
kognitívnym tréningom vo vzťahu k seniorskej populácii.
1
Teoretické východiská kognitívnych tréningov
Psychologické koncepcie človeka vnímajú ľudskú bytosť z rôznych aspektov.
V posledných rokoch sa sformulovali tri dominantné koncepcie človeka:
behavioristická, psychodynamická a kognitívna koncepcia. Pre lepšie pochopenie si priblížime psychodynamickú a kognitívnu koncepciu.
Ruisel a Prokopčáková (2010) vysvetľujú, že podľa psychodynamickej koncepcie závisí správanie ľudí od vnútorných dynamických síl, ku ktorým patria
potreby aj sklony. V súvislosti so vzdelávaním dochádza k uspokojovaniu
kognitívnych potrieb, čím sa napĺňa podstata psychodynamiky osobnosti
človeka. K druhej známej koncepcii patrí kognitívna, podľa ktorej je človek
systémom spracovávajúcim informácie. Správanie človeka je teda regulované
nielen informáciami z vonkajšieho prostredia, ale aj z tzv. kognitívnych
štruktúr, čiže trvalých poznatkov zakódovaných v dlhodobej pamäti, získaných v procese učenia i myslenia. Významný vplyv na poznávanie v ontogenéze života človeka má diferenciácia poznatkov, a to na dve formy: deklaratívne
(naratívne – „viem, že . . .“) a procedurálne (operatívne – „viem ako . . .“). Podľa
autorov len vďaka deklaratívnym i procedurálnym poznatkom zakódovaným
v kognitívnych štruktúrach ako aj informačnému metabolizmu – neustálemu
procesu prijímania i pretvárania premenných nachádzajúcich sa v prostredí,
dokáže človek chápať svet a uvážlivo v ňom aj konať.
Ďalším teoretickým východiskom kognitívnych tréningov je kognitívno-behaviorálna teória, ktorá vychádza zo širokého poňatia teórie učenia.
Výsledkom procesu učenia sa nie je iba osvojenie si vedomostí, ale tiež ich
obnovenie, ako aj zmeny v správaní, myslení a emóciách. Jedným z cieľov
kognitívno-behaviorálnej teórie je navodenie žiaducich zmien v nevhodnom správaní, myslení a emóciách, zmena životného štýlu, ktorý v konečnom dôsledku vedie k zvýšeniu kvality života človeka – významovo,
ako aj sémanticky prepojenej s prístupom trénovania pamäti (Málková,
2007). Kognitívno-behaviorálna teória získala v európskom prostredí uznanie
vzhľadom na prístupy, koncepty a techniky behaviorizmu, teórie sociálneho
učenia, kognitívnej alebo behaviorálnej terapie, aktivizácie klienta a prístupu
orientovaného na úlohy, ktoré sú relatívne krátkodobé a zameriavajú sa na
prítomné a špecifické problémy. Matoušek (2011) popisuje súčasnú podobu
Miroslava Tokovská
STUDIE
kognitívno-behaviorálnej teórie ako zodpovedajúcu reflexiu na všeobecné
ciele sociálnej práce. V rámci behaviorálnej a kognitívnej terapie je cieľom
zmena správania klienta, ktoré bráni klientovi v úspešnom a samostatnom
fungovaní. V rámci kognitívno-behaviorálnych teórií považujeme za dôležité
skonštatovať, že táto teória nie je reprezentovaná jednotným modelom náhľadu na problémy a ich riešenie. V rámci jednotlivých prístupov, konceptov
a techník sú využívané modely klasického, operatívneho ako aj kognitívneho
upevňovania (Navrátil, 2001). V rámci modelov klasického upevňovania sú
uplatňované metódy, ktoré sú zamerané na učenie sa, prípadne odnaučenie
sa vzťahu medzi podnetom a reakciou (podnet: stres reakcia: zabudnutie).
Operatívne upevňovanie a jeho metódy vychádzajú z reakcie a následkov.
Cieľom je plánovaná modifikácia správania sa prostredníctvom manipulácie
s následkami (podnet: stres reakcia: zabudnutie následok: odmena alebo
trest). V rámci operatívneho upevňovania je dôležité najmä pozitívne posilňovanie, ktoré nezahŕňa len materiálne odmeňovanie, ale aj neverbálne
ocenenie. Tretí model berie do úvahy kognitívne faktory a zameriava sa na
zlepšenie kognitívnych schopností klienta. Kognitívne teórie predpokladajú,
že kognitívne procesy majú sprostredkovaciu funkciu medzi podnetom a reakciou (podnet: stres kognitívne spracovanie emocionálna reakcia správanie
sa). Podnet sa v tomto prípade nestáva faktorom vyvolávajúcim určité správanie sa, prostredníctvom zlepšených kognitívnych schopností si klient vyvodí
význam, ktorý tomuto podnetu prisúdi. Život seniorov sa skladá z období,
kedy sú nezávislí a sebestační vo všetkých oblastiach života, a zobdobí, kedy
sú seniori natoľko oslabení, že sa stávajú nesebestačnými a závislými na pomoci iných. Preto je potrebné v rámci kognitívno-behaviorálnych prístupov
a konceptov zamerať pozornosť nielen na somatické a pohybové návyky, ale
zamerať sa aj na kognitívne procesy, ktoré k závislosti tiež prispievajú (Málková, 2007). Jednou z možností nefarmakologickej intervencie na podporu,
zlepšenie alebo udržanie kognitívnych schopnosti je kognitívny tréning.
1.1 Terminologická mapa pojmu kognitívny tréning
Samotný pojem kognitívny tréning je možné vysvetliť ako tréning poznávacích (kognitívnych) funkcií. Pôvod pojmu, resp. termínu kognitívny a termínu tréning je v latinčine. V latinčine sloveso cognoso, cognosere, znamená
poznávam. V širšom slova zmysle „zoznamujem sa, niečo skúmam, a tak sa
mi to stáva známym“. Sloveso trahere v najhlbšom význame znamená „zavrieť
sa všetkému inému a sústrediť sa celkom len na jednu vec“. V tomto smere
je možné trénovať i pozornosť, rýchlosť, presnosť vnímania, myslenie, zovšeobecňovanie a pod. (Preiss, Křivohlavý, 2009). Kognitívny tréning slúži na
STUDIE
Kognitívny tréning ako determinant aktívneho starnutia
zvyšovanie, resp. obnovenie, či udržanie kognitívnych schopností, ktorých
úpadok výrazne znižuje kvalitu prežívania ľudského života. Klucká a Volfová
(2009) v rámci tréningu kognitívnych schopností orientujú svoju pozornosť
na tréning (precvičovanie) a rehabilitáciu (opätovné získanie schopností
stratených chorobou alebo úrazom) kognitívnych schopností. Kognitívny
tréning chápu ako prostriedok behaviorálnej terapie, ktorá sa spolu s farmakoterapiou veľmi dobre dopĺňa a môže slúžiť v liečbe demencie, ale tiež
v liečbe poúrazových stavov, teda v liečbe, ktorá by mala zabrániť alebo
spomaliť oslabovanie kognitívnych funkcií. V oblasti tréningu a rehabilitácii
kognitívnych schopností definujú nasledovné pojmy:
a) Kognitívny tréning predstavuje precvičovanie kognitívnych schopností
u zdravých osôb, ktoré sa touto činnosťou aktivizujú a činia tak prevenciu
kognitívnym poruchám v zmysle involučných zmien. Ide o posilňovanie
existujúcich, prípadne zostávajúcich schopností.
b) Kognitívna rehabilitácia je náprava poškodených kognitívnych funkcií.
c) Neurorehabilitácia znamená komplexnú liečbu osoby s ťažkým poškodením mozgu. V prvom rade je potrebné stabilizovať základné životné funkcie a v ďalších fázach ošetrovania a liečby poúrazových stavov nastupuje
aj kognitívna rehabilitácia. Jej cieľom je podpora duševného vyrovnania
sa s funkčnými deficitmi ako základu pre realistické plánovanie ďalšieho
života. V širšom ponímaní je možné zhrnúť kognitívny tréning a kognitívnu rehabilitáciu do jedného pojmu, ktorý potom obsahuje precvičovanie,
ale aj nápravu deficitu kognitívnych schopností. V samotnom postupe
sa ide od nácviku jednoduchého zamerania pozornosti, zlepšenie psychomotorického tempa, cez precvičovanie priestorovej predstavivosti, reči, počítania, vizuálneho vnímania, priestorovo-konštrukčného myslenia
a pamäti, až po nácvik zložitejších a vyšších kognitívnych funkcií, ako je
riešenie logických úloh, abstrakcie a precvičovanie exekutívnych funkcií
(Lippertová Grunerová in Klucká, Volfová, 2009).
Suchá a Holmerová (2007) rozlišujú kognitívny tréning, resp. tréning pamäti a ďalších kognitívnych schopností a kognitívnu rehabilitáciu. Kognitívny tréning chápu ako súhrn rôznych cvičení, ktoré pomáhajú zlepšovať
fungovanie jednotlivých úrovní poznávacích funkcií. Jeho cieľom je zlepšiť
jednotlivé schopnosti, a tak obmedziť či zabrániť vzniku problémov, ku
ktorým v dôsledku tejto poruchy dochádza. Uznávajú, že pojem tréning
pamäti (a ďalších kognitívnych funkcií) v jeho pravom slova zmysle sa hodí
pre intaktných seniorov, resp. pre tých, ktorí majú len ľahkú poruchu pamäti
v zmysle vekom podmieneného kognitívneho úbytku. Taktiež konštatujú, že kombinácia tréningu pamäti a psychomotorického tréningu pôsobí
Miroslava Tokovská
STUDIE
proti procesu starnutia, zlepšuje pamäťové výkony, posilňuje sebestačnosť,
zlepšuje a odďaľuje proces demencie. Pri kognitívnej rehabilitácii sa kladie
dôraz na podporu a precvičovanie tých kognitívnych funkcií, ktoré sú ešte
zachované, ale taktiež aj na podporu sebavedomia klientov, na správnu
motiváciu k tomuto cvičeniu a pod. Karoľová (2010) tiež upriamuje pozornosť
najmä na dva termíny, a síce na tréning kognitívnych funkcií a na kognitívnu
rehabilitáciu. Na základe praktických skúseností a definícií rehabilitácie
konštatuje, že tréning kognitívnych funkcií je edukačno-stimulačný program
zameraný na trénovanie v zmysle udržania alebo zlepšenia kognitívnych
funkcií, zmyslových orgánov, motoriky a koordináciu pohybov, ktorý má
svoje špecifické prvky a prihliada na osobitosti, ktoré vyplývajú z ochorenia
klienta. Čunderlíková a Wirth (2010) používajú najmä termín tréning pamäti.
Rozlišujú tréning pamäti:
a) Pre aktívnych seniorov, ktorý chápu ako vzdelávací program komplexného charakteru zameraný na aktivizáciu rozumových schopností, cieľom
ktorého je udržať si dobrú pamäť aj vo vyššom veku, dosiahnuť zdravé sebavedomie, ako aj dostatočný stupeň nezávislosti a sebestačnosť
v každodennom živote. Praktickými cvičeniami zameranými na pamäť sa
udržiavajú a rozvíjajú rozumové dispozície seniorov, schopnosť prijímať
nové vedomosti a porozumieť im, ako aj orientovať sa v zmenách.
b) Pre osoby s kognitívnym postihnutím – používajú termín kognitívna rehabilitácia. V tomto prípade je tréning zameraný na udržanie kognitívnej
úrovne a nie na jej rozvoj.
V odbornej časopiseckej literatúre sme sa stretli aj s pojmom mentalrobik
– definovaný ako tréning mozgu. Juriková (2009) uvádza konštatovanie
odborníkov z Americkej spoločnosti starnutia, že každá duševná činnosť má
pre posilňovanie kognitívnych schopností význam iba vtedy, ak sa nestane
rutinou. Zvlášť na českých internetových stránkach, či v českej odbornej
literatúre sa môžeme stretnúť aj s pojmom mozgový jogging, totiž samotná
inštitúcia, ktorá je poverená uskutočňovaním vzdelávacích akreditovaných
programov pre trénerov pamäti, nesie názov Česká společnost pro trénování paměti a mozkový jogging. Schmidt (2011) približuje slovné spojenie
mozgový jogging, ktorý sa po prvýkrát objavil v roku 1981. Mozgový jogging
bol popísaný tréningový program, ktorý vysvetľoval metódu k rýchlemu
zlepšeniu duševnej výkonnosti bez zdravotných rizík. V súčasnosti už vieme,
že trénovaním pamäti a pohybu dochádza k celkovému zlepšeniu druhov
pamäti, zdravia a duševnej pohody. Cvičenie pamäti má veľký význam u intaktnej populácie vo veku 50+ v rámci preventívnych aktivít a zdravotnej
edukácie. Tento názor potvrdzuje aj Holmerová et al. (2007), ktorá uvá-
STUDIE
Kognitívny tréning ako determinant aktívneho starnutia
dza, že kombinácia tréningu pamäti a psychomotorického tréningu pôsobí
jednoznačne proti procesu starnutia, zlepšuje pamäťové výkony, posilňuje
sebestačnosť, zlepšuje a odďaľuje proces demencie. Tréning pamäti prináša
osoh aj pre osoby s ľahkou mozgovou dysfunkciou a pohybový tréning
podporuje zlepšenie prekrvenia mozgu. Pre osoby s kognitívnymi poruchami
je určená kognitívna rehabilitácia, pri ktorej sa kladie dôraz na precvičovanie
zachovalých kognitívnych funkcií.
2 Kognitívny tréning vo vzťahu k seniorom
Sprievodným znakom starnutia organizmu nie je len postupné znižovanie fyzickej a psychickej výkonnosti, okrem iného aj prítomnosť intelektuálnych porúch, pri ktorých nastáva úpadok kognitívnych funkcií, často
vzniká porucha vyšších nervových kortikálnych funkcií, medzi ktoré patrí
pamäť, myslenie, orientácia, chápanie, počítanie, schopnosť učiť sa, jazyk
a úsudok (Laca, 2012). Čunderlíková a Wirth (2009) uvádzajú, že podľa
závažnosti zmien môžeme kognitívne starnutie rozdeliť do troch stupňov:
úspešné starnutie, normálne starnutie, patologické starnutie. Úspešné starnutie možno spozorovať u niektorých osôb, u ktorých ani vo vysokom
veku nedochádza k preukázateľným zmenám v pamäťových schopnostiach
a ich výkon je porovnateľný s jedincami mladšieho alebo stredného veku.
Normálne starnutie predstavuje fyziologické zmeny v kognitívnych a ďalších psychických schopnostiach. Znamená to, že u väčšiny starších osôb
dochádza vekom k drobným zmenám, ktoré sú charakterizované znížením
pozornosti, s rastúcim vekom sa zhoršuje najmä vigilita, naopak selektivita
pozornosti zostáva aj s vekom pomerne stabilná, zhoršením výbavnosti,
miernym spomalením spracovania informácií (Kališták in Klucká, Volfová,
2009). Ide o ťažkosti s pamäťou, ktoré ale neobmedzujú globálne intelektové
funkcie. Jedná sa o príležitostné zlyhávanie pri vybavovaní si zapamätanej
udalosti alebo informácie. Normálne starnutie sa prejavuje aj poruchami
sústredenia a koncentrácie, ťažkosťami v abstraktnom myslení, v plynulosti
reči. Slovná plynulosť, resp. verbálna fluencia býva v dôsledku starnutia veľmi
často zasiahnutá, hoci rečové funkcie patria k tým, ktoré sú pri normálnom
starnutí zachované až do veľmi vysokého veku (Klucká, Volfová, 2009). Môžu
byť prítomné problémy s dátumami stretnutí, tiež najmä detaily ako mená
a čísla. Požadovaná informácia sa vybaví inokedy. Objavuje sa i porucha
prospektívnej pamäti (Čo som to chcel práve urobiť?). Tieto prejavy predstavujú vekom podmienený pokles kognitívnych funkcií. Jedná sa o benígny stav
zábudlivosti (Čunderlíková, Wirth, 2009). Patologické starnutie sa prejavuje
ako mierna kognitívna porucha a demencia. Mierna kognitívna porucha
Miroslava Tokovská
STUDIE
predstavuje patologickú situáciu, avšak pacienti ešte nespĺňajú kritériá pre
demenciu. U časti chorých ide zrejme o počiatočné štádium demencie,
u niektorých však k prechodu do demencie nepríde. Demencia je choroba,
ktorá sa prejavuje trvalým poklesom až stratou rozumových funkcií – vrátane
pamäti, reči, výkonnosti a schopností viazaných na zrakovo-priestorovú
orientáciu, v dôsledku postihnutia mozgu, pričom toto ochorenie je zvyčajne
progredujúce.
Pri práci so seniormi zostáva dôležitým elementom motivácia seniorov.
Prostredníctvom motivácie je možné priviesť seniorov k aktivite, ktorá môže
pre nich predstavovať preventívny aj liečebný účinok. Samotnej aktivite seniorov, ich aktivizácii sa budeme venovať v nasledujúcej podkapitole. Môžeme
konštatovať, že Klevetová a Dlabalová (2008) vidia motiváciu a samotné motivačné prvky pri práci so seniormi ešte v hlbších súvislostiach. Konštatujú, že
vnútorné potreby človeka dokážu hnať dopredu, premýšľať o svojich krokoch
a životných cieľoch, pričom zdôrazňujú tri kľúče k motivácii:
1. Túžba dosiahnuť cieľ: Je túžba seniora dosiahnuť cieľ dosť veľká? Kto je
jeho oporou?
2. Dôvera vo vlastné schopnosti: Verí senior, že to dokáže?
3. Vlastná predstava už o dosiahnutej zmene: Dokáže si senior sám seba
predstaviť s dosiahnutou zmenou?
Za veľmi dôležité pokladáme, že následne sa venujú motivačným životným
hodnotám. Ich význam vysvetľujú, že ak chceme priviesť klientov k aktivizácii, k naplneniu a uspokojeniu životnej existencie, je potrebné, aby sa
starali o vlastné hodnoty, aby mali vieru vo vlastné schopnosti a aby mali
príležitosti neustále nachádzať cieľ svojho života. Senior alebo seniorka má
vždy možnosť zvoliť si prázdnotu, rezignovať na svoj aktuálny stav alebo
prijať svoj život taký, aký je, aj s utrpením, prípadne chorobou. Frankl (in
Klevetová, Dlabalová, 2008) rozdeľuje životné hodnoty do 3 veľkých oblastí:
• Tvorivé hodnoty – ľudské snaženie sa, sebarealizácia človeka je zakódovaná v jeho základných potrebách. A preto je v starobe človek sklamaný,
že už nedokáže pracovať ako predtým. Tu je dôležité, aby senior prijal
aktuálne znížené možnosti a hľadal, čo ešte dokáže urobiť a aké činnosti
si vyberie.
• Zážitkové hodnoty – významnú úlohu zohráva schopnosť prijímať cenné
zážitky zo sveta. Láska, krása, dobro – sú hodnoty trvalého charakteru.
Život nemôže stratiť zmysel už len kvôli tomu, čo sme prežili, čo sme
dokázali prekonať. Na každej situácii je možné nájsť niečo príjemné.
STUDIE
Kognitívny tréning ako determinant aktívneho starnutia
• Postojové hodnoty – k tvorivosti a k zážitkom patrí hodnota najvyššia –
zaujať ku konkrétnej životnej udalosti postoj.
Poznanie potrieb je dôležité vo vzťahu k edukačnej, sociálnej alebo terapeutickej práci so seniormi s cieľom dosiahnutia jej efektívnosti. Cieľom
kognitívneho tréningu je okrem iného aktivizovať mentálne schopnosti seniora, a tak prispievať k vytváraniu podmienok pre dobré fungovanie pamäti
aj vo vyššom veku, dosiahnutie dostatočného stupňa nezávislosti seniora
v každodennom živote, zdravé sebavedomie a záujem o nové poznanie
a dianie okolo neho (Čunderlíková, Wirth, 2009). Nájdenie zmysluplnej
aktivity pre seniora, podporovanie seniora v jej vykonávaní, aby mal človek
pocit potrebnosti, užitočnosti, pocit, že jeho život má zmysel aj vo vyššom
veku. Nie je rozhodujúce, či ide o aktivity záujmové, alebo o aktivity bežného
života, ale významným je nechať seniorov niečo robiť, a tým zabezpečiť
spomínanú potrebu cítiť sa užitočným, potrebným. Čo sa týka aktivity seniorov a kognitívnych funkcií, Bayer (2010) konštatuje, že kognitívny tréning
je možné chápať ako nefarmakologickú intervenciu na podporu kognitívnych funkcií. Údaje z pozorovacích štúdií poukazujú na to, že angažovanie
sa v aktivitách, ktoré stimulujú kognitívne funkcie, je užitočné. Rovnako
Kempermann (2009) hovorí, že úspešné starnutie je podmienené duševným
stavom, ktorý nám umožňuje radovať sa zo zachovalého zdravia. Telesné
zdravie, ktoré by však bolo previazané stratou kognitívnych schopností, nie
je možné kvalitne využiť.
2.1 Koncept aktívneho starnutia
Pojem aktívneho starnutia bol prijatý Svetovou zdravotníckou organizáciou
koncom deväťdesiatych rokov 20. storočia. Začiatkom 21. storočia sa venuje
Európa veľkú pozornosť aktívnemu prístupu k životu a informovanosti verejnosti o formách zdravého života v starobe. Pre seniorov je dôležité uvedomiť
si zmysel svojho života pri zachovaní autonómie, nezávislého života a slobody. Aj proces maximálneho využitia príležitostí v oblasti zdravia, spoločenskej participácie a ochrany smerujúcich k zdokonaľovaniu kvality života sú
komponentmi aktívneho starnutia, ktoré si seniorská populácia uvedomuje
čoraz častejšie. Tento proces sa nezaobíde bez zásahov do spoločenských
zvyklostí, návykov, noriem a bez ďalších inštitucionálnych a politických
zmien. V prípade aktívneho zapojenia seniorov a senioriek do riešenia
spoločenských problémov sa môže zmierniť ich zraniteľnosť a opustenosť,
ktoré sú dôsledkom rastúceho individualizmu a často aj rozpadu rodín.
Podľa Chomovej, Slávikovej a Vasilovej (2012) je aktívne starnutie v dnešnej
dobe veľmi dôležité, pretože umožňuje seniorom realizovať svoj potenciál
Miroslava Tokovská
STUDIE
duševnej pohody počas celého života a zapájať sa do spoločnosti podľa
svojich túžob, potrieb a schopností. Z toho vyplýva, že starší ľudia majú v súčasnosti dostatok príležitostí, ktoré podporujú ich fyzické a psychické zdravie
s cieľom aktívneho zapájania sa do spoločnosti. Pre seniorov je podstatné
vytvorenie a zabezpečenie kvalitného a nezávislého života. Rôzne inštitúcie
na štátnej, regionálnej i obecnej úrovni sa snažia pripravovať rozmanité
programy, aktivity či už vzdelávacieho, alebo voľnočasového charakteru, čím
sa zlepšujú možnosti aktívneho života a zvyšuje sa možnosť kvality života
každého seniora a seniorky.
Významnou životnou hodnotou je autonómia, ktorá vyjadruje schopnosť
jedincov uskutočniť životné ciele pomocou vlastných zdrojov. Dôležitou
podmienkou autonómie seniorov je rovnako aj aspekt vlastného zdravia.
Baltes (2009) tvrdí, že obdobie rannej staroby je na najlepšej ceste stať sa
pozitívnym a aktívnym životným úsekom. Počas tohto obdobia starnutia sa
stále väčšiemu počtu ľudí darí zostávať autonómnymi a aktívnymi a prispievať tak k sociálnemu životu a celospoločenskej produktivite. Rajchlová (2009)
zdôrazňuje, že príprava seniorov na aktívne starnutie by mala zahŕňať:
• elán a chuť zapojiť sa do rôznych aktivít;
• nové záujmy a sociálne väzby, ktoré je možné neustále objavovať aj vo
vyššom veku;
• dobrovoľníctvo – ako ďalšia možnosť sebarozvoja a sebarealizácie;
• pocit užitočnosti a zvyšovanie sebaúcty, ktoré sú logickým dôsledkom
využívania aktivít a programov;
• informácie o rôznych aktivitách, ktoré je podľa nášho názoru vhodné
mapovať už pred odchodom do dôchodku.
Aktívne starnutie si vyžaduje určitú prípravu, ktorej podstata by spočívala
v otvorenosti a schopnosti orientácie na informácie týkajúce sa možností,
ktoré sa ponúkajú a otvárajú práve pre osoby v produktívnom veku a neskôr
aj pre osoby v postproduktívnom veku. Dôležité je rovnako aj pestovanie
záujmov a záľub do vysokého veku, ktoré určitým spôsobom zaručujú obohatenie života, zlepšenie kvality života a rovnako aj aktívne starnutie. Po
odchode do dôchodku sa môže „objaviť“ priestor v živote seniora, ktorý
môže zintenzívniť pestovanie záľub alebo aj objaviť nové možnosti a záujmy.
Aktívne starnutie je multidimenzionálny proces ovplyvniteľný mnohými
exogénnymi a endogénnymi faktormi. Za exogénne faktory ovplyvňujúce
aktívne starnutie považujeme sociálnu politiku štátu a jej dynamický rozvoj
a prispôsobovanie sa verejným financiám. Endogénne faktory sú predovšetkým občania vo všetkých vekových kategóriách, ktorí sú alebo nie sú otvorení
STUDIE
Kognitívny tréning ako determinant aktívneho starnutia
novým myšlienkam a trendom v rámci aktívneho starnutia. Ich aktivita,
prípadne pasivita ovplyvňuje jednotlivé oblasti aktívneho starnutia a aj celý
proces. Aktívne starnutie je dlhodobý proces založený na zmene postojov
spoločnosti, respektíve zmene myslenia ľudí. Zmeniť starnutie na aktívne
starnutie nie je možné bez ochoty ľudí akceptovať taký životný štýl, ktorého
prirodzenou súčasťou sa stane cieľavedomá príprava na život v seniorskom
veku.
3 Charakteristika vzdelávacieho programu
Vzdelávací program bol vytvorený v rámci projektu Rozvoja inovatívnych
programov za účelom zvýšenia kvality ďalšieho vzdelávania pre osoby 50+,
podporený z ASFEU v rámci projektu Ďalšie vzdelávanie ako výzva k aktívnemu starnutiu, kód ITMS 26120130058, aktivita 1.2 Tvorba a realizácia
vzdelávacieho programu Tréning pamäti a pohybu podporujúceho aktívne
starnutie. Vzdelávací program sa realizuje v dvoch akademických rokoch
2013/2014 a 2014/2015.
Trénovanie pamäti a pohybu je oficiálne označenie vzdelávacieho programu, ktorý obsahuje predmety z oblasti rôznych humanitných disciplín
s cieľom oboznámiť účastníkov programu o teoretických aspektoch starnutia
ovplyvňujúcich každodennosť osôb vo veku nad 50 rokov. Výučbu vzdelávacieho programu zabezpečovali dve vyučujúce (odborná asistentka Katedry
sociálnej práce z Pedagogickej fakulty Univerzity Mateja Bela v Banskej
Bystrici a expertka z praxe – trénerka pamäti). Vzdelávací program pozostáva
z piatich blokov v celkovom rozsahu 40 vyučovacích hodín:
• Prvý blok obsahuje témy súvisiace so starnutím organizmu a témy zamerané na možnosti aktívneho starnutia formou trénovania pamäti, prácou
so spomienkami a pohybovými cvičeniami, ktoré priaznivo vplývajú na
psychiku i telesné zdravie seniorov. Blok je zostavený z predmetov týkajúcich sa gerontológie, psychologických i sociálnych vied. Vo vyučovaní
sa používajú okrem výkladu aj aktivizačné metódy (skupinové práce,
brainstorming, diskusie, hry). Rozsah výučby je stanovený na 6 hodín.
• Druhý blok pozostáva z kognitívnych tréningov (tréningy pamäti) s kvalifikovaným trénerom pamäti. Cieľom druhého bloku je oboznámiť a naučiť účastníkov využívať naplno kapacitu mozgu, naučiť ich rôznym
mnemotechnikám uľahčujúcim každodenné fungovanie. Rozsah výučby
je stanovený na 20 hodín.
• Tretí blok je zameraný na reminiscenciu (zámerné a cielené vyvolávanie
pozitívnych spomienok) prostredníctvom kreatívnych činností (výroba
Miroslava Tokovská
STUDIE
kníh a máp života), počúvanie hudby z detstva a rozprávanie na témy týkajúce sa spomienok formou živej knižnice. Rozsah výučby je stanovený
na 6 hodín.
• Štvrtý blok je zostavený z pohybových cvičení podľa MUDr. Kleplovej,
ktoré sú určené pre osvieženie tela i ducha a zlepšenie koncentrácie.
Cviky sú jednoduché a nenáročné, uskutočňujú sa v sede. K niektorým
cvikom sú pridávané tenisové loptičky, prípadne overbaly menších rozmerov. Rozsah výučby je stanovený na 6 hodín.
• Piaty blok je záverečný a je zameraný na evalváciu programu a spätnú
väzbu. Rozsah výučby je stanovený na 2 vyučovacie hodiny. Vzdelávací
program prebiehal v popísanej štruktúre od marca do júna 2014 (3,5 mesiaca, 1× týždenne v rozsahu 3 vyučovacích hodín) pre prvých tridsiatich
účastníkov.
3.1 Metodológia výskumu
V rámci metodológie výskumu sme zvolili orientačný prieskum, ktorého
cieľom je mapovanie a zisťovanie odpovedí na otázky, ktoré sa týkajú istého
riešeného problému. Ako uvádza Lovaš (2011), ide o výskumnú techniku,
pri ktorej sú získavané informácie systematickým dotazovaním vybranej
vzorky z konkrétnej (identifikovanej) populácie na základe špecifikovaných
požiadaviek. Získané údaje sa následne analyzujú, zovšeobecňujú na populáciu a popisujú sa spôsobom, ktorý zodpovedá informačným potrebám.
Pre potreby prieskumu bol použitý štruktúrovaný dotazník. Vyššia reliabilita
dotazníka (vstupného a výstupného testu) bola zabezpečená variabilitou
skóre v danej skupine respondentov.
3.2 Charakteristika prieskumnej vzorky
Účastníci vzdelávania (participanti v počte 30 osôb) – vyplňovali dotazník
so zameraním na posúdenie pamäťových schopností na päťbodovej stupnici,
a to na začiatku vzdelávacieho programu (marec 2014) a na konci vzdelávacieho programu (jún 2014). Celkové výsledky dávali spätnú väzbu pre
každého participanta individuálne. Do orientačného výskumu sa zapojilo
29 žien a jeden muž. Prevládajúca feminita nad maskulinitou je spôsobená
tým, že ženy sa v priemere dožívajú viac ako muži. Podľa Štatistického
úradu Slovenskej republiky (Rodový aspekt, 2014) je vo väčšine krajín sveta
vyšší počet žien ako mužov (55 %). V krajinách Európskej únie na 100
mužov pripadá 104,8 žien, v Slovenskej republike 105,4 žien. Ženy tvoria
51,3 % obyvateľstva Slovenska. Ženy sa v priemere dožívajú vyššie veku, čo
STUDIE
Kognitívny tréning ako determinant aktívneho starnutia
Obrázok 1. Prehľad najvyššie dosiahnutého vzdelania participantov orientačného prieskumu
v súčasnosti predstavuje 79,4 rokov a u mužov 72,5 rokov. V poproduktívnej
zložke slovenského obyvateľstva majú ženy výraznú prevahu v Slovenskej
republike, a to až 62,1 %. Z uvedených faktov je pochopiteľné, že záujem
o vzdelávací kurz s názvom Trénovanie pamäti a pohybu mali najmä ženy.
Prehľad najvyššieho dosiahnutého vzdelania participantiek a participanta
orientačného prieskumu uvádzame v obrázku 1.
Participantky a participant so stredoškolským vzdelaním tvorili v orientačnom výskume 53 % (15 participantiek a 1 participant) a s vysokoškolským
vzdelaním tvorili 47 % (14 participantiek). Zaujímavosťou je, že viac ako
polovica participantiek pracovala vo svojej pôvodnej profesii ako pomáhajúce
profesionálky (zdravotné sestry, učiteľky, sanitárky, detské sestry v jasliach).
Ich účasť na tréningoch pamäti bola podmienená predchádzajúcou profesiou, v ktorej bol nevyhnutný kontakt s inými osobami. Udržiavanie kontaktu
so spoločenským prostredím je jedným z dôležitých aspektov aktivizácie
vo vyššom veku. Ostatné participantky a participant v počte 9 pracovali
v ekonomickej alebo obchodnej profesii (ekonómky, mzdové účtovníčky,
námestník obchodnej firmy) a v oblasti knižnice v počte dve osoby. Ostatné
štyri participantky boli z rôznych profesijných oblastí (podnikateľka, predavačka, pracovníčka pre sponzoring, pracovníčka v divadle). Aj z ostatných
uvedených profesií vyplýva skutočnosť bežného sociálneho kontaktu s verejnosťou. Extrovertné povahy osobností majú väčší záujem o vzdelávacie aktivity ako osoby s introvertnou povahou napriek faktu, že tréningy pamäti sú
individuálnou záležitosťou prebiehajúcou v skupinovej forme. Na obrázku 2
je znázornená veková štruktúra participantiek a participanta. Priemerný vek
participantiek a participanta bol 68 rokov, pričom najmladšou účastníčkou
Miroslava Tokovská
STUDIE
Obrázok 2. Prehľad vekovej štruktúry participantov
vzdelávania bola 53 ročná učiteľka a najstaršou účastníčkou vzdelávania bola
83 ročná ekonomická referentka. Jediný muž – participant mal 76 rokov.
Do orientačného výskumu sa zapojilo 33 % participantiek vo vekovej kategórii od 50 do 62 rokov (osoby v produktívnom veku, prípadne osoby poberajúce predčasný starobný alebo invalidný dôchodok). Polovicu participantiek
tvorilo vekovú kategóriu od 63 do 75 rokov veku, obdobie tretieho veku. Piati
participanti a participantky predstavovali 17 % vekovej kategórie od 76. do
89. roku života.
4
Výsledky a diskusia prieskumu
Na testovanie pamäti bol použitý dotazník s názvom Ako vám slúži pamäť?,
ktorého cieľom je zmapovanie funkčnosti pamäti v každodenných úkonoch
(zabúdanie vecí, mien, informácií a potreby opakovania). Dotazník bol vytvorený Centrom Memory v Bratislave. Ide o neziskovú organizáciu poskytujúcu
všeobecne prospešné služby ľuďom s poruchami pamäti s Alzheimerovou
chorobou, ktoré je súčasťou Centra Excelentnosti Slovenskej akadémie vied.
Prieskum, ktorý sme v slovenských podmienkach realizovali, je porovnateľný
s podobnými výskumami. Pre ilustráciu uvádzame niektoré z nich.
Spomínané Centrum Memory realizovalo podobný výskumný projekt na
Slovensku v rokoch 2008–2009 s cieľom získania výsledkov terapeutického
efektu nefarmakologických prístupov, ako sú tréning kognitívnych funkcií
a edukácia rodinných príslušníkov pacientov. Výsledky projektu nie sú dostupné, čo považujeme za negatívum pre porovnanie našej štúdie s výskumom realizovaným práve na Slovensku. Jediné informácie k tomuto projektu
STUDIE
Kognitívny tréning ako determinant aktívneho starnutia
uvádzajú, že tréningy kognitívnych funkcií podporujú aplikáciu nefarmakologických prístupov u príslušných pacientov v praxi vzhľadom na objektívne
zdokumentovaný pozitívny efekt (Lisý, 2009). Zo zahraničných výskumný
prác Theill et al. (2013) uvádzajú, že zatiaľ čo mnohé štúdie potvrdzujú
pozitívny vplyv kognitívnych činností a telesnej výchovy na kognitívny výkon
starších dospelých, len málo sú známe účinky kombinácie kognitívnych
a pohybových činností. V ich štúdii, zameranej na cieľovú skupinu starších
dospelých, vykonávali súčasne motorické tréningy (kardiovaskulárne) a kognitívne tréningy. Štúdia popisuje dvadsať stretnutí po 30 minút s týmito
výsledkami:
• 20 stretnutí v trvaní 10 týždňov;
• 63 účastníkov s priemerných vekom 71,8 rokov (vekové rozmedzie 65–84);
• testovanie pamäti prebiehalo pred, počas a po ukončení celého cyklu;
• experimentálny výskum s kontrolnou skupinou, pričom skupina 21 osôb
absolvovala vzdelávací cyklus kombinovanou formou (pamäť a pohyb),
16 osôb si trénovalo len pamäť (bez pohybových cvičení) a 26 osôb sa
nezúčastnilo vzdelávania.
Výsledky ukazujú na väčšie zlepšenie výkonu u kombinovaného vzdelávacieho cyklu oproti skupine, kde sa trénovala pamäť, alebo s pasívnou kontrolnou skupinou. Závery výskumu autori Theill et al. (2013, s. 12) jasne sformulovali: „Súčasné školenie kognitívnych a fyzických schopností predstavuje
sľubnú koncepciu odbornej prípravy na zlepšenie kognitívnych a pohybových
schopností, ktoré ponúkajú väčší potenciál na každodenný život.“ Aj japonskí
vedci Nouchi et al. (2012) venovali pozornosť účinkom trénovania pamäti
v kombinácii s pohybovými cvičeniami. Ich záujmom bolo zistiť účinnosť
krátkodobých kombinovaných tréningov v počte 12 stretnutí. Aj títo vedci
potvrdzujú blahodárne účinky krátkodobej kombinácie cvičení kognitívnych
a aeróbnych pre staršie osoby.
Test, ktorý dostali pri vstupe a výstupe účastníci vzdelávania, pozostával
z 15 otázok, pričom bolo možné dosiahnuť najmenej 15 bodov a najviac 75
bodov. Docielenie rozmedzia 68–75 bodov sa pritom považuje za dosiahnutie
obdivuhodnej pamäti. Priemerný počet bodov, dosiahnutý participantkami
a participantom na prvom stretnutí vzdelávacieho cyklu trénovania pamäti a pohybu, bol 52 bodov. V hodnotení dotazníka rozpätie bodov 38–52
deklaruje fakt, že niektoré údaje si participant dokáže lepšie zapamätať a iné
slabšie. Avšak rozpätie bodov od 53 do 67 bodov potvrdzuje spoľahlivosť
pamäti, čo v bežnom živote znamená, že si participant väčšinu potrebných
údajov zapamätá veľmi dobre. Po ukončení vzdelávacieho kurzu dosiahli
Miroslava Tokovská
STUDIE
Tabuľka 1
Prehľad zlepšenia v bodoch u jednotlivých participantiek a participanta
Zlepšenie v bodoch
o
Počet participantov
Relatívna
početnosť (%)
bod
– bodov
–
bodov
–
Nad
bodov
bodov
Spolu
participantky a participant priemernú hodnotu 56 bodov, čo poukazuje na
zlepšenie.
Konštatujeme, že zlepšenie pamäťových funkcií a schopností zapamätať
si nastalo vo všetkých prípadoch účastníkov vzdelávania. Najnižšie zlepšenie
v počte jeden bod nastalo u piatich participantiek (20 %). Najvyššie zlepšenie
došlo u dvoch participantiek, a to v jednom prípade o 15 bodov (participant)
a v druhom prípade až o 17 bodov v teste pamäťových schopností. Priemerné
zlepšenie schopnosti učiť sa nové, ukladať do pamäti a následne si vybavovať
informácie a udalosti z pamäti sa zlepšilo o 4 body rovnako ako u stredoškolsky vzdelaných aj u vysokoškolsky vzdelaných. V tabuľke 1 uvádzame prehľad
zlepšenia vyjadrený v bodoch v teste pamäti.
V orientačnom prieskume sme sa zaujímali o zlepšenie jednotlivých pamäťových schopností:
• vo vzťahu k zabúdaniu vecí a predmetov (okuliare, tašky, dáždniky,
čiapky, kľúče, tašky a iné);
• vo vzťahu k zabúdaniu informácií (zapamätanie si čísiel, správnej cesty
a iné);
• vo vzťahu k zabúdaniu mien (priateľov, známych, osobností z médií,
respektíve známych z verejného života);
• vo vzťahu k potrebe opakovania/zopakovania určitých informácií (údaje
o adrese, mieste, udalosti).
Pred začatím vzdelávacieho cyklu Trénovanie pamäti a pohybu mali účastníci vzdelávania ohodnotiť na päť stupňovej škále zabúdanie vecí a predmetov: 1 – veľmi často, 2 – často, 3 – občas, 4 – zriedka, 5 – nikdy. V orientačnom
prieskume sme použili aj štatistickú metódu modus – najčastejšie sa vyskytujúcu odpoveď u stredoškolsky a vysokoškolsky vzdelaných participantiek
STUDIE
Kognitívny tréning ako determinant aktívneho starnutia
Tabuľka 2
Hodnota modusu vo vzťahu k zabúdaniu vecí a predmetov
Test pamäti
Marec
Jún
Stredoškolsky vzdelaní
– občas
– zriedka
Vysokoškolsky vzdelaní
– zriedka
– zriedka
Tabuľka 3
Hodnota modusu vo vzťahu k zabúdaniu informácií
Test pamäti
Marec
Jún
Stredoškolsky vzdelaní
– občas
– zriedka
Vysokoškolsky vzdelaní
– zriedka
– nikdy
a participanta. Hodnoty modusu uvádzame v tabuľke 2. U vysokoškolsky
vzdelaných nedošlo k výraznému zlepšeniu a ani k výraznému zhoršeniu
pamäti. Tento ukazovateľ považujeme za významný. Cieľom trénovania
pamäti je okrem precvičenia pamäti aj naučiť účastníkov nové techniky
zapamätávania si informácií, ktoré môžu využívať v bežnom živote.
Vo vzťahu k zabúdaniu informácií charakteru telefónnych čísiel, termínov
u lekára, termínov stretnutí, dátumov a iných, nastalo zlepšenie rovnako
u stredoškolsky a vysokoškolsky vzdelaných participantiek a participanta.
Učenie sa novým technikám zapamätávania a ich následná aplikácia v bežnom živote v priebehu troch mesiacov priniesla pozitívne výsledky a zlepšila
kvalitu života jednotlivých účastníkov vzdelávacieho cyklu. V tabuľke 3
uvádzame prehľad podľa hodnoty modusu dosiahnutého v testovaní pamäti
vo vzťahu k zabúdaniu informácií.
Zabúdanie mien svojich priateľov, známych a osobností z verejného života
vyšlo v testovaní aj pred a aj po ukončení vzdelávacieho cyklu s rovnakou
hodnotou. Seniori a seniorky majú vo vyššom veku problémy so správnym
priradením mena a tváre. Z pohľadu trénovania pamäti je zapamätávanie
si mien a správne priraďovanie mien ku tváram a opačne, pomerne ťažká
úloha spôsobená ontogenézou života človeka. Človek sa v priebehu života
mení (svoj zovňajšok), čo spôsobuje neistotu u seniorov v prípade správneho
určenia mena. Ako významné opäť hodnotíme, že pamäť sa seniorom po
trénovaní nezhoršila. Prehľad hodnoty modusu vo vzťahu k zabúdaniu mien
uvádzame v tabuľke 4.
Jednou z bežných techník učenia sa je opakovanie. Po absolvovaní vzdelávacieho cyklu Tréning pamäti a pohybu dosiahli participantky a participant
zlepšenie. Určité informácie, ktoré bolo potrebné si uložiť do pamäti, si
Miroslava Tokovská
STUDIE
Tabuľka 4
Hodnota modusu vo vzťahu k zabúdaniu mien
Test pamäti
Marec
Jún
Stredoškolsky vzdelaní
– občas
– občas
Vysokoškolsky vzdelaní
– občas
– občas
Tabuľka 5
Hodnota modusu vo vzťahu k potrebe opakovania/zopakovania určitých informácií
Test pamäti
Marec
Jún
Stredoškolsky vzdelaní
– občas
– zriedka
Vysokoškolsky vzdelaní
– zriedka
– nikdy
účastníci vzdelávania ukladali prostredníctvom nových naučených mnemotechník, čím sa znížila potreba opakovania uložených informácií. Prehľad
uvádzame v tabuľke 5.
Záver
Napriek uvedenému orientačnému prieskumu realizovanému v spolupráci
s tridsiatimi seniorkami a seniorom pred a po absolvovaní vzdelávacieho
kurzu Tréning pamäti a pohybu je možné vyvodiť evalváciu realizovaného
vzdelávacieho programu. Čiastkovým výsledkom je pozitívny ukazovateľ
dosiahnutých hodnôt modusu, ktorý je v prospech trénovania pamäti. Progres významu kognitívneho tréningu narastá s počtom vzdelávacích cyklov
so zvyšujúcou sa náročnosťou trénovania kognitívnych schopností. Ďalším
vedeckým bádaním by výskumníci mohli priblížiť súvislosti medzi dosiahnutým vzdelaním, vekom a trénovaním pamäti. Za zmienku by rovnako stál výskum orientovaný na preferenciu mnemotechník a ich súvislosť s udržaním
si informácií v pamäti, prípadne s ich vybavovaním si z dlhodobej pamäti.
V každom prípade robiť „niečo“ má pozitívny vplyv na celkovú osobnosť
človeka po stránke sociálnej, emocionálnej i edukačnej za predpokladu
rozvoja tvorivosti, skúsenostného potenciálu formou teoretických vedomostí i praktických zručností. Koncept celoživotného vzdelávania súvisí úzko
s fenoménom aktívneho starnutia. Svet dnes už nepatrí len mladým ľuďom
(z pohľadu veku), ale i starším ľuďom, ktorí sú mladí duchom.
STUDIE
Kognitívny tréning ako determinant aktívneho starnutia
Literatúra
B
, P. 2009. Stáří a stárnutí jako oslava rovnováhy: mezi pokrokem a důstojnosti. In G
P. (Ed.). Perspektivy stárnutí z pohledu psychologie celoživotního vývoje. Praha: Portál,
s. 11–26. ISBN 978-80-7367-605-6.
B
, A. 2010. Intervencie podporujúce kognitívne funkcie vo vyššom veku. In Aktivizácia
seniorov a nefarmakologické prístupy v liečbe Alzheimerovej choroby. Bratislava: Slovenská
Alzheimerova spoločnosť, s. 22–24. ISBN 978-80-970355-4-9.
Č
, M., W
, M. 2009. Aktivizačný program a trénovanie pamäti pre seniorov.
Bratislava: Centrum MEMORY. 85 s. ISBN 978-80-970137-9-0.
Č
, M., W
,
, M. 2010. Tréner pamäti seniorov. Bratislava: Centrum MEMORY.
H
, I.,
. 2007. Péče o pacienty s kognitivní poruchou. Vážka: Praha. 299 s.
ISBN 978-80-254-0177-4.
C
, S., S
, K., V
V. 2012. Európsky rok aktívneho starnutia a solidarity
medzi generáciami2012 [online]. c2012, poslední revize 5. 12. 2012 [cit. 2013-10-23].
Dostupné z:
http://www.nocka.sk/uploads/34/bf/34bf28e4b51151541d690543091e10cc/erasmetodicky-material.pdf
J
, S. 2009. Ako neprísť o rozum. NEURO, roč. 2, č. 1, s. 34–35. ISSN 1337-8767.
K
, K. 2010. Tréning kognitívnych funkcií. In Aktivizácia seniorov a nefarmakologické
prístupy v liečbe Alzheimerovej choroby. Bratislava: Slovenská Alzheimerova spoločnosť,
s. 46–51. ISBN 978-80-970355-4-9.
K
, G. 2009. Nevydán na milost a nemilost času a světu: plasticita stárnoucího
mozku. In GRUSS, P. Perspektivy stárnutí z pohledu psychologie celoživotního vývoje.
Praha: Portál, s. 27–38. ISBN 978-80-7367-605-6.
K
, D., D
, I. 2008. Motivační prvky při práci se seniory. Praha: Grada. 208 s.
ISBN 978-80-247-2169-9.
K
, J., V
, P. 2009. Kognitívny trénink v praxi. Praha: Grada. 150 s.
ISBN 978-80-247-2608-3.
L
, S. 2012. Sociálna práca v paliatívnej a hospicovej starostlivosti. Bratislava: Vysoká škola
zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety. 301 s. ISBN 978-80-8132-051-4.
L
, Ľ. 2009. Záverečná hodnotiaca správa rešenia projektu APVV projektu [online]. c2009,
poslední revize neuvedena [cit. 2014-10-11]. Dostupné z: http://www.ja-sr.sk/node/2696
L
, L. 2001. Metódy výskumu pre verejnú správu. Košice: Univerzita Pavla Jozefa Šafárika. 106
s. ISBN 80-097-478-8.
M
, I. 2007. Kognitívno-behaviorální terapie obezity. Praha: Grada. 224 s.
ISBN 978-80-87049-06-8.
M
, O. 2011. Paradigmata, teorie, přístupy, metody a techniky v sociální práci. In
Politiky a paradigmata sociální práce: co jsme zdědili a co s tím uděláme? Zlín: Univerzita
Tomáše Bati ve Zlíně, s. 22–26. ISBN 978-80-7318-994-5.
Miroslava Tokovská
STUDIE
N
, P. 2001. Teorie a metody sociální práce. Brno: Marek Zeman. 166 s.
ISBN 80-903070-0-0.
N
, R.,
. 2012. Beneficial effects of short-term combination exercise training on diverse
cognitive functions in healthy older people: study protocol for a randomized controlled trial
[online]. c2012, poslední revize neuvedena [cit. 2014-11-01]. Dostupné z:
http://link.springer.com/article/10.1186%2F1745-6215-13-200#page-1. DOI:
http://dx.doi.org/10.1186/1745-6215-13-200
P
M., K
, J. 2009. Trénování paměti a poznávacích schopností. Praha: Grada. 205
s. ISBN 978-80-2472-738-7.
R
, E. 2009. Aktívni seniori v dobrovoľníctve [online]. c2009, poslední revize 15. 11. 2009
[cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://www.socia.sk/doc/naseprojekty/9_Prednaska
%20Seniori%20ako%20dobrovolnici.pdf
Rodový aspekt [online]. c2014, poslední revize 5. 8. 2014 [cit. 2014-11-01]. Dostupné z:
http://slovak.statistics.sk/wps/portal/ext/themes/living/gender/indicators
R
, I., P
, A. 2010. Kognitívny portrét človeka. Bratislava: Slovak Akademic
Press. 366 s. ISBN 978-80-88910-29-9.
S
, G. 2011. IQ trénink – mozgový jogging. 5. vyd. Rebo: Praha. 252 s.
ISBN 978-80-255-0503-8.
S
, J., H
, I. 2007. Kognitivní rehabilitace. In H
, I., J
, E.,
S
, J. (Eds.). Péče o pacienty s kognitivní poruchou. Praha: EV public relations. 299 s.
ISBN 978-80-254-0177-4.
T
, N.,
. 2013. Effects of simultaneously performed cognitive and physical training in
older adults [online]. c2013, poslední revize neuvedena [cit. 2014-11-01]. Dostupné z:
http://link.springer.com/article/10.1186%2F1471-2202-14-103#page-2. DOI:
http://dx.doi.org/10.1186/1471-2202-14-103
Autorka
PhDr. Miroslava Tokovská, PhD., Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici,
Pedagogická fakulta, Katedra sociálnej práce, Ružová 13, 974 11 Banská
Bystrica, Slovenská republika, e-mail: [email protected]
Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání, 2014, roč. 4, č. 2, s. 129–140
Teoretická studie
S
, E. 2014. Súčasnosť a budúcnosť vzdelávania seniorov na Slovensku. Lifelong Learning
– celoživotní vzdělávání, roč. 4, č. 2, s. 129–140. ISSN 1804-526X.
DOI: http://dx.doi.org/10.11118/lifele20140402129.
Příspěvek redakce obdržela: 25. 9. 2014.
Upravený příspěvek po recenzním řízení přijat k publikování: 20. 11. 2014.
SÚČASNOSŤ A BUDÚCNOSŤ VZDELÁVANIA
SENIOROV NA SLOVENSKU
Erik Selecký
Abstrakt: Cieľom nášho príspevku je vymedziť základné pojmy a funkcie v oblasti
edukácie seniorov. Rozoberáme politiku vlády Slovenskej republiky v oblasti aktívneho starnutia a prepájame ju aj s ekonomickou oblasťou. V ďalšej časti sa venujeme
vzdelávaniu seniorov, ktoré prebieha prostredníctvom Univerzít tretieho veku na
Slovensku. Ponúkame zaujímavé aktuálne štatistiky z akademického roka 2012/2013.
K záveru prinášame pohľad do porovnania súčasnosti a budúcnosti seniorského
vzdelávania na Slovensku a venujeme sa téme nových technológií vo vzdelávaní
seniorov.
Klíčová slova: vzdelávanie seniorov, univerzity tretieho veku, aktívne starnutie
PRESENT AND FUTURE OF THE SENIOR
EDUCATION IN SLOVAKIA
Abstract: The main goal of this paper is to define the basic terms and functions in
the field of seniors education. We analyse the Slovak Government politics concerning
active aging and we relate it to economical issues. Another section focuses on senior
education by means of the University of the Third Age in Slovakia. Actual statistics of
the academic year 2012/2013 are provided here. In the final part, the present situation
and the future of senior education in Slovakia are compared, and we also discuss the
issue of new technologies in senior education.
Key words: senior education, University of Third Age, active aging
Erik Selecký
STUDIE
Majú seniori záujem o edukáciu? Môžeme ich vzdelávať aj vychovávať?
Aké postavenie v systéme edukácie majú Univerzity tretieho veku? Môžeme
aplikovať aj nové formy vzdelávania na túto cieľovú skupinu? Na tieto
otázky by sme si odpovedali v našom príspevku. Môžeme skonštatovať, že
spoločnosť vo všeobecnosti má záujem sa vzdelávať, ale vzdelávanie nie je
na rebríčku hodnôt na prvých miestach. Skôr ho môžeme zaradiť do druhej
desiatky ľudských hodnôt. Ak by sme ale porovnali vzdelávanie seniorov,
vzdelávanie dospelých a vzdelávanie detí a mládeže (Geragogika – Andragogika – Pedagogika), môžeme tvrdiť, že najaktívnejší a najpozornejší študent
je v seniorskom veku. Ale na druhej strane z hľadiska veku sú atribúty, ktoré
negatívne ovplyvňujú vzdelávanie, ako sluch, zrak, pohybové ústrojenstvo
a ďalšie.
Seniori, ktorí sa rozhodnú študovať na Univerzitách tretieho veku, majú
dostatok životnej energie a odvahy sadnúť si znova do študentských lavíc
a mali by sme ich v tomto úsilí aj podporovať.
1
Teoretické východiská
Ak chceme hovoriť o pojme edukácia seniorov, musíme si definovať základné
pojmy, čo je senior a čo edukácia.
Pojem senior používame ako „významovo neutrálny termín nahradzujúci
alebo zastrešujúci iné terminologické vymedzenia, ktoré vznikali na pôde
lekárskych, psychologických, sociologických a iných vedných disciplín na
označenie človeka staršieho a starého vekového obdobia, prípadne zaužívali
sa ako termíny dôchodkovej administratívy alebo vzdelávacej praxe“ (Čornaničová, 1998, s. 4). Seniora môžeme definovať aj zo strany štátu, keď je to
osoba, ktorá poberá dôchodok – predčasný, starobný, vdovský. Psychologický
slovník definuje seniora podľa vekového hľadiska: Senior je označenie ľudí
starších ako 60 rokov (Hartl, 2004). Môžeme sa prikloniť k tomuto názoru.
Edukácia – z latinského jazyka educo = vychovávať, pestovať, živiť a educatio = vychovávanie, výchova; z anglického jazyka education = vzdelávanie,
vychovávanie, vycvičovanie (Ďurič, Hotár, Pajtinka, 2000). Slovné spojenie
edukácia seniorov môžeme teda chápať ako výchovu a vzdelávanie ľudí vo
veku nad 60 rokov.
Nesmieme zabudnúť ani na definíciu pojmu geragogika, ktorý pochádza
z gréckeho slova gerón = starec, agógé = vedenie niekoho; z anglického jazyka
educational gerontology; ďalšie pojmy viažuce sa na geragogiku sú gerontagogika, gerontopédia, gerontopedagogika a iné (Ďurič, Hotár, Pajtinka,
2000).
STUDIE
Súčasnosť a budúcnosť vzdelávania seniorov na Slovensku
Slovné spojenie vzdelávanie dospelých a andragogika už môžeme považovať za udomácnené, avšak novší pojem je geragogika – edukácia seniorov.
Pojem andragogika nie je všeobecne rozšírený, v iných krajinách sa skôr
používa termín vzdelávanie dospelých, ďalšie vzdelávanie (Beneš, 2003).
Ďalšie pojmy, ktoré by mali byť spojené s andragogikou, sú personalizácia,
enkulturácia, socializácia, integrálna andragogika, sociálna andragogika (Palán, 2003).
Chceli by sme dať priestor autorovi Plamínekovi, ktorý v procese vzdelávania a výchovy vyzdvihuje ľudský potenciál: „Ľudia su nositelia ľudských
zdrojov. Sú tiež správcovia svojich vlastných zdrojov a môžu ich za určitých
podmienok ponúkať a poskytovať svojmu okoliu – napríklad firmám“ (Plamínek, 2010).
1.1 Funkcie edukácie seniorov
Podľa Čornaničovej (1998, s. 68–70) rozdeľujeme funkcie edukácie seniorov
„podľa primárnej orientácie na rozvoj osobnostných stránok seniora na:
a) vzdelávacie,
b) kultúrno-kultivačné,
c) sociálno-psychologické.
Podľa špecifického zamerania:
a) preventívna,
b) anticipačná,
c) rehabilitačná,
d) adaptačná,
e) posilňovacia,
f) komunikačná,
g) kompenzačná,
h) aktivizačná,
i) relaxačná,
j) medzigeneračného porozumenia.“
V našom príspevku chceme zdôrazniť prácu Univerzít tretieho veku
v systéme edukácie seniorov, preto sa zameriame prioritne na vzdelávaciu
funkciu, ktorá sa orientuje na získavanie vedomostí, zručností, návykov.
Nechceme obísť ani kultúrno-kultivačnú funkciu, ktorá hovorí aj o pohybovej
výchove – športových aktivitách seniorov.
Erik Selecký
STUDIE
1.2 Aktívne starnutie
Ak hovoríme o edukácii, nedá nám nespomenúť aj termín aktívne starnutie. Tento termín bol prijatý Svetovou zdravotníckou organizáciou koncom
90. rokov minulého storočia. Ide o pojem, ktorý vychádza z Organizácie
spojených národov a hovorí o nezávislosti, účasti na živote spoločnosti,
dôstojnosti, starostlivosti a sebarealizácii seniorov (Dvořáčková, 2012).
Slovenská vláda 4. decembra 2013 prijala uznesenie vlády SR č. 688, ktorým
schvaľuje Národný program aktívneho starnutia na roky 2014–2020 (Národný . . ., 2013). Vládny materiál je rozčlenený na 7 kapitol a svoje miesto
v ňom má aj Celoživotné vzdelávanie starších ľudí. Šiesta kapitola má názov
Zamestnanosť a zamestnateľnosť starších ľudí. V tejto časti sú definované
ciele, ktoré vychádzajú z potrieb starších ľudí. Tieto požiadavky do materiálu definovali zástupcovia, ktorí vzišli z Výboru pre seniorov momentálne
pretransformovaného na Radu vlády pre práva seniorov.
Ide o 6 základných cieľov:
1. V záujme zvýšenia kvality života vytvárať nové a rozvíjať existujúce
príležitosti na vzdelávanie ľudí vo vyššom veku na podporu ich aktívneho
života a širšieho, lepšieho uplatnenia sa na trhu práce.
2. Legislatívne ukotviť jednotlivé druhy a formy vzdelávania starších ľudí
do vzdelávacieho systému Slovenskej republiky.
3. Finančne zabezpečiť jednotlivé druhy a formy vzdelávania starších ľudí.
4. Pri formulovaní nového programového obdobia definovať ukazovateľ
zvyšovania digitálnej gramotnosti starších ľudí za účelom zlepšovania
ich digitálnej gramotnosti.
5. Implementovať programy na zlepšenie finančnej gramotnosti starších
ľudí.
6. Posilniť a systematicky rozvíjať kvalitu špecifickej odbornej prípravy
kariérových poradcov pre prácu so staršími ľuďmi (Národný . . ., 2013, s. 31
až 34).
Všetky ciele súvisia s edukáciou, a teda so vzdelávaním seniorov. Je to veľmi
dobrý materiál, ktorý hovorí nielen o cieľoch, ale aj o opatreniach, gestoroch,
spolupracujúcich subjektoch a termínoch plnenia. Je to dlhodobý materiál,
ktorý sa bude ročne vyhodnocovať a veríme, že do roku 2020 sa ciele v oblasti
vzdelávania seniorov naplnia.
STUDIE
Súčasnosť a budúcnosť vzdelávania seniorov na Slovensku
1.3 Ekonomika edukácie seniorov
Ekonomika výrazne vplýva nielen na edukáciu dospelých, ale aj seniorov.
Môžeme súhlasiť s konštatovaním, že vzdelanostná úroveň obyvateľstva
a trvalý rast jeho kvalifikácie je jedným zo základných predpokladov rozvoja
ekonomiky v spoločnosti a súčasne podmienkou zvyšovania flexibility trhu
práce a zamestnanosti (Hroncová, Emmerová et al., 2010). Ak chceme hovoriť
o edukácii seniorov, musíme hovoriť aj o jej financovaní. Hronec (2010)
zvýrazňuje, že v porovnaní s vyspelými európskymi krajinami Slovenská
republika dlhodobo zaostáva vo verejných výdavkoch na vzdelávanie.
V nadväznosti na predchádzajúcu kapitolu vzdelávanie úzko súvisí aj
s financovaním. V roku 2012 prvýkrát vláda Slovenskej republiky spustila
výzvu zo štrukturálnych fondov pre vzdelávanie starších občanov nad 50
rokov. Vysoké školy a okresné mestá mali možnosť vypracovať projekt, ktorý
bol finančne limitovaný 200 tis. eurami a podporených bolo celkovo viac ako
30 projektov. Celková alokovaná suma bola 5 mil. eur.
Ďalšie možnosti ako zvyšovať vzdelanostnú úroveň starších občanov nachádzame v rôznych grantových výzvach a nadáciách, ktoré sú zamerané na
vzdelávanie.
2 Vybrané štatistické ukazovatele Univerzít tretieho
veku na Slovensku
Pravidelný výskum realizujeme na Asociácii univerzít tretieho veku (ASUTV)
už od roku 2012 formou dotazníkov, rozposlaných jednotlivým manažérom
Univerzít tretieho veku (UTV). V dotazníku uvádzame základné otázky
typu: „Kto je zodpovedný za chod UTV?“, „Koľko má Vaša UTV zapísaných
študentov?“, „Ak máte detašované pracoviská, tak uveďte kde?“, ale pýtam sa
ich aj na otázky typu: „Organizujete pre študentov exkurzie?“, „Akou formou
vyplácate lektora?“ Všetky UTV, ktoré sú členmi ASUTV, tento dotazník
vyplňujú a môžeme skonštatovať 100 % návratnosť. Cieľom nášho výskumu
je porovnanie jednotlivých UTV v počte študentov, v počte detašovaných
pracovísk, ale aj porovnanie v iných kategóriách. S výsledkami výskumu sú
oboznamovaní členovia ASUTV a aj odborná verejnosť v podobe odborných
článkov. Autorom výskumu je vedúci Centra ďalšieho vzdelávania Technickej
univerzity vo Zvolene Erik Selecký.
O vzdelávanie seniorov na Slovensku sa aktívne zaujíma 15 UTV a jedna
aktívna Akadémia tretieho veku v Pezinku. V našom príspevku sa zameriame
hlavne na UTV, ktoré tvoria podstatnú časť vzdelávacích aktivít na Slovensku.
Erik Selecký
STUDIE
Tabuľka 1
Počty študentov UTV na Slovensku 2013/2014
Č.
Verejná – štátna – súkromná vysoká škola
.
Univerzita Komenského v Bratislave (UNIBA)
.
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici (UMB)
.
Slovenská technická univerzita v Bratislave (STUBA)
.
Univerzita Konštantína filozofa v Nitre (UKF)
.
Žilinská univerzita v Žiline (UNIZA)
.
Košice (TUKE)
.
Technická univerzita vo Zvolene (TUZVO)
.
Slovenská poľnohospodárska univerzita Nitra (UNIAG)
.
Trnavská univerzita v Trnave (TRUNI)
.
Prešovská univerzita Prešov (UNIPO)
.
Katolícka univerzita v Ružomberku (KURK)
.
Akadémia ozbrojených síl Liptovský Mikuláš (AOSLM)
.
Univerzita A. Dubčeka v Trenčíne (TNUNI)
.
Paneurópska vysoká škola Bratislava (PANEUROUNI)
.
Dubnický technologický inštitút v Dubnici nad Váhom (DTI)
Študenti
2.1 Počty študentov Univerzít tretieho veku na Slovensku
Z tabuľky 1 sa dozvedáme, že najviac študentov má UTV na UK v Bratislave.
Vysvetlenie môžeme hľadať najmä v dvoch dôvodoch: UTV UK bola medzi
prvými UTV na Slovensku a bola založená na jar v roku 1990 a jej sídlo je
v hlavnom meste Slovenska, kde žije viac ako pol milióna obyvateľov.
Medzi ďalšie „veľké“ UTV môžeme zaradiť UTV v Banskej Bystrici, UTV na
Slovenskej technickej univerzite. Na opačnej strane medzi nováčikov zaradíme UTV na Paneurópskej vysokej škole v Bratislave a UTV na Dubnickom
technologickom inštitúte.
Keď chceme hovoriť o percentuálnom vyjadrení počtu študentov UTV
k počtu dôchodcov na Slovensku, je toto percento veľmi malé. K 31. 10. 2014
máme v Slovenskej republike 1 341 007 dôchodcov (Počet . . ., 2014). Ak toto
číslo dáme k pomeru všetkých študentov UTA a ATV dostaneme: 0,49 %.
Avšak toto číslo je značne skreslené, keďže vieme, že na UTV môžu študovať
už frekventanti od 45 rokov.
STUDIE
Súčasnosť a budúcnosť vzdelávania seniorov na Slovensku
Tabuľka 2
Všeobecný ročník UTV na Slovensku
.
Univerzita Komenského v Bratislave (UNIBA)
áno
.
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici (UMB)
.
Slovenská technická univerzita v Bratislave (STUBA)
.
Univerzita Konštantína filozofa v Nitre (UKF)
.
Žilinská univerzita v Žiline (UNIZA)
.
Košice (TUKE)
.
Technická univerzita vo Zvolene (TUZVO)
.
Slovenská poľnohospodárska univerzita Nitra (UNIAG)
.
Trnavská univerzita v Trnave (TRUNI)
áno
.
Prešovská univerzita Prešov (UNIPO)
áno
.
Katolícka univerzita v Ružomberku (KURK)
.
Akadémia ozbrojených síl Liptovský Mikuláš (AOSLM)
.
Univerzita A. Dubčeka v Trenčíne (TNUNI)
.
Paneurópska vysoká škola Bratislava (PANEUROUNI)
.
Dubnický technologický inštitút v Dubnici nad Váhom (DTI)
áno
áno
áno
2.2 Existencia všeobecného ročníka na Slovensku
Zaujímavé porovnanie je v prípade prvého všeobecného ročníka (tabuľka 2).
Tento bol zavedený z nasledujúcich dôvodov:
a) adaptácia študentov na systém výučby;
b) poskytnutie väčšieho prehľadu študijných odborov pre študentov;
c) zoznámenie sa s vyšším počtom lektorov;
d) ekonomika – vyšší počet študentov, viac finančných prostriedkov.
Napriek týmto výhodám UTV na Slovensku začínali prvé ročníky rušiť
najmä z týchto dôvodov: študenti nechceli čakať celý rok na svoj odbor;
nechceli chodiť na prednášky, ktoré ich nezaujímali; nechceli platiť celý rok
navyše.
Aj napriek nevýhodám všeobecného ročníka je tento stále využívaný a akceptovaný na šiestich UTV na Slovensku. Na UTV UK má bohatú tradíciu
a manažment UTV nemá v úmysle ho zrušiť.
Erik Selecký
STUDIE
Na UTV ste sa rozhodli študovať z dôvodov:
0%
13 %
9%
ú ik pred sa otou
15 %
získa ie se adôvery
získa ie ový h oso
kontaktov
63 %
ý h
aktív e využíva ie voľ ého času
i ý dôvod
Obrázok 1. Na UTV ste sa rozhodli študovať z dôvodov?
2.3 Motivácia pri vzdelávaní seniorov
V rokoch 2012–2013 sme robili na vzorke 300 študentov UTV vo Zvolene prieskum v oblasti motivácie študentov a ich pocitov. S niektorými zaujímavými
výsledkami by sme sa radi podelili.
Z obrázku 1 máme možnosť skonštatovať, že seniori vo vzdelávaní hľadajú
najmä možnosť využívať svoj voľný čas. Mohli by sme povedať, že študent
UTV je aktívny senior.
Z otázky: „Čím bolo motivované vaše rozhodnutie študovať na UTV?“ sme
chceli zistiť ďalšiu oblasť motivácie. Áno, sú to poznatky a vedomosti, čo
seniorov priťahuje na štúdium na UTV (obrázok 2).
Položením otázky: „Pred vzdelávaním na UTV ste trpeli pocitom samoty?“
sa nám potvrdilo, že seniori nehľadajú v UTV formu styku so spoločnosťou.
Seniori netrpia pocitom samoty, keď sa rozhodujú na štúdium UTV (obrázok 3).
3 Nové technológie vo vzdelávaní seniorov
Dnes vieme, že sa seniori vzdelávajú prezenčným spôsobom. Na Slovensku sa
používajú minimálne prvky dištančného alebo e-learningového vzdelávania.
Dôvody sú nám zrejmé – seniori málo využívajú moderné technológie. Ale
v porovnaní s vyspelými krajinami v tejto oblasti zaostávame. Napríklad
v Holandsku študenti – seniori na Rotterdam Erasmus university ovládajú
STUDIE
Súčasnosť a budúcnosť vzdelávania seniorov na Slovensku
Čím bolo motivované vaše rozhodnutie
študovať na UTV?
2%
15 %
rozšírenie si vedomostí v odbore,
v ktorom ste pracovali
2% 3%
prehĺbenie poznatkov z oblasti
vašich záujmov
14 %
nadviazanie a rozšírenie
spoločenských kontaktov
zbaviť sa pocitu menejcennosti
64 %
únik zo samoty
iné
Obrázok 2. Čím bolo motivované vaše rozhodnutie študovať na UTV?
Pred vzdeláva í
a UTV ste trpeli pocito
samoty?
14 %
skôr áno
2%
áno
skôr nie
64 %
nie
20 %
Obrázok 3. Před vzdelávaním na UTV ste trpeli pocitom samoty?
internet na 95 %. Na Slovensku tiež vnímame vzostup komunikácie študentov seniorov s manažérmi UTV prostredníctvom internetu – prihlášky na
štúdium, rozvrh na internete, fotogaléria na internete.
Na základe nielen našich skúseností by sme sa chceli podeliť o víziu
budúcnosti vzdelávania seniorov na Slovensku, ktorá môže mať podobu
prezentovanú v tabuľke 3.
Erik Selecký
STUDIE
Tabuľka 3
Budúcnosť vzdelávania seniorov
Budúcnosť vzdelávania
seniorov
Informačný systém pre seniorov (Moodle)
Sociálne siete – Facebook, Google plus, Twitter
Videogalérie (Youtube) – krátke videá (študijné
programy, aktivity, imatrikulácie, promócie)
Videohelpy – krátke videá (ako vyplniť prihlášku,
ako pracovať v IS, ako sa prihlásiť do sociálnej
siete . . .)
WikiSenior – otvorená on-line encyklopédia
3.1 Informačný systém
Je nutné, aby seniori – študenti UTV – mali svoj informačný systém. Chceme,
aby sa starší študenti učili novým informačno-komunikačným technológiám?
Ak chceme študentovi verejnej vysokej školy poskytnúť čo najviac informácií o štúdiu, zavádzame do jeho štúdia informačný systém, ktorý sa
volá Akademický informačný systém, alebo Univerzitný informačný systém.
Pomocou systému sa má možnosť študent prihlásiť na skúšku, nájsť si
materiály k predmetu v podobe rôznych formátov (MS Word, MS Excel,
MS PowerPoint, PDF a iné). Vie komunikovať s pedagógom a v niektorých
prípadoch aj so študentmi.
3.2 Sociálne siete
Sociálne siete sú v súčasnosti považované za veľmi dobrý marketingový
nástroj. Sú využívané na podporu predaja a aj vzdelávacích produktov.
3.3 Videogalérie
Na každej UTV môžeme registrovať fotogalériu, ktorá hovorí o jednotlivých
aktivitách z minulosti. Za vyšší stupeň môžeme považovať videogalériu,
ktorá si vyžaduje okrem zakúpenia techniky (kamera, statív) aj zakúpenie
programu, pomocou ktorého budeme videá strihať.
3.4 Videohelpy
V oblasti komunikácie so zákazníkom sa rozširuje možnosť využívania videohelpov. Videohelp – videopomoc slúži najmä na inštruktáž zákazníka, ktorý
je oboznámený prostredníctvom videa o určitom postupe.
STUDIE
Súčasnosť a budúcnosť vzdelávania seniorov na Slovensku
V prostredí UTV by sme to mohli využiť napríklad:
• ako sa prihlásiť na UTV,
• ako správne pracovať s Informačným systémom,
• ako postupovať v prípade vymeškania prednášky,
• ako správne vypracovať záverečnú správu,
• ako postupovať pri účasti na záverečnej promócií atď.
3.5 Wikisenior
Pojem Wikisenior sme prebrali zo španielskej univerzity tretieho veku, ktorá
sídli v meste Castellón de la Plana – University Jaume I. Tento systém pracuje
na podobnom princípe ako Wikipédia, je to otvorená online encyklopédia so
slobodným obsahom, ktorý môže každý používať, pridávať a meniť.
Nevýhodu má tento systém v samotnom zaškolení lektorov, ale aj študentov, ako s ním pracovať. Obrovskú výhodu to má v tom, že študenti môžu
dostávať pravidelne nové informácie od lektorov, kde si ich môžu vzájomne
dopĺňať.
Z finančného hľadiska ide o otázku motivácie lektora, aby pracoval s týmto
systémom a pravidelne informoval študentov o novinkách v jeho študijnom
odbore.
Všetky uvedené nástroje pri komunikácii medzi študentmi – lektormi
– organizátormi berieme len ako pomoc pri vytváraní kvality seniorského
vzdelávania. Netreba však zabúdať na stúpajúci trend využívania IT medzi
seniormi a stále stúpajúcu krivku ich zručností v práci s IT.
Záver
Vzdelávaniu – edukácii seniorov je nutné venovať náležitú pozornosť. Momentálne slovenské vysoké školy zápasia s nedostatkom denných či externých študentov a príčina nie je len v demografickej krivke, ale najmä
odchodom mnohých študentov študovať do Českej republiky alebo do iných
krajín Európskej únie. Naopak, študentov – seniorov pribúda, dožívajú sa
vyššieho veku, viac sa aktivizujú a majú viacero možností. Netreba zabúdať
ani na študentov – seniorov, ktorí majú rôzne telesné postihnutia. Pre tých
by bolo vhodné pripraviť iné typy vzdelávania ako prezenčné a tam využiť
podporu pomocou nových foriem ako dištančné a e-learning.
Literatúra
B
, M. 2003. Andragogika. Praha: Eurolex Bohemia. 216 s. ISBN 80-86432-23-8.
Erik Selecký
STUDIE
Č
, R. 1998. Edukácia seniorov: vznik, rozvoj, podnety pre geragogiku. Bratislava:
Vydavateľstvo Univerzity Komenského v Bratislave. 159 s. ISBN 80-223-1206-1.
Ď
, L., H
, S. V., P
, Ľ. 2000. Výchova a vzdelávanie dospelých: andragogika:
terminologický a výkladový slovník. Bratislava: SPN. 547 s. ISBN 80-08-02814-9.
D
, D. 2012. Kvalita života seniorů: v domovech pro seniory. Praha: Grada. 112 s.
ISBN 978-80-247-4138-3.
H
, P. 2004. Stručný psychologický slovník. Praha: Portál. 311 s. ISBN 80-7178-803-1.
H
, J., E
, I.,
. 2010. Sociológia výchovy a vzdelávania. Banská Bystrica:
Pedagogická fakulta UMB v Banskej Bystrici. 350 s. ISBN 978-80-557-0035-9.
H
, M. 2010. Ekonomické aspekty výchovy a vzdelávania. Banská Bystrica: Pedagogická
fakulta UMB v Banskej Bystrici. 138 s. ISBN 978-80-557-0055-7.
Národný program aktívneho starnutia na roky 2014–2020. Bratislava: Ministerstvo práce,
sociálnych vecí a rodiny Slovenskej republiky, 2013. 73 s. ISBN 978-80-89125-18-0.
P
, Z. 2003. Základy andragogiky. Praha: Vysoká škola J. A. Komenského. 199 s.
ISBN 80-86723-03-8.
P
, J. 2010. Vzdělávaní dospělých: průvodce pro lektory, účastníky a zadavatele. Praha:
Grada. 318 s. ISBN 978-80-247-3235-0.
Počet vyplácaných dôchodkov (v mesiacoch) [online]. c2014, poslední revize neuvedena
[cit. 2014-11-01]. Dostupné z:
http://www.socpoist.sk/pocet-vyplacanych-dochodkov–v-mesiacoch-/3150s
Autor
Ing. Erik Selecký, PhD., Technická univerzita vo Zvolene, Centrum ďalšieho
vzdelávania, T. G. Masaryka 24, 960 53 Zvolen, Slovenská republika, e-mail:
[email protected]
SENIOŘI V ŽIVOTNÍM FINÁLE
Mojmír Vážanský
1
O stárnutí
Stárnutí nepochybně znamená proces s druhově nastaveným průběhem.
Všeobecně se předpokládá, že délka života dostatečně umožňuje člověku,
aby dokončil svůj vývoj, aby získal přiměřené zkušenosti k přežití ve známém
prostředí, aby měl čas zplodit a vychovat děti. Po skončení uvedených úkolů
se pro druh starý jedinec, eliminovaný procesem stárnutí, stane téměř přítěží.
V moderní společnosti se ukončení osobního vývoje jedince posunulo výrazně za počátek stárnutí. Uvedený jev se v živočišné říši vyskytuje výjimečně,
z hlediska výkonnosti společnosti se jeví jako zavádějící, z osobního pohledu
člověka se pokládá za sotva přijatelný, za absurdní pravidlo v životě. Posun
stárnutí do sedmého desetiletí se zdá málo spravedlivý z důvodu snížení
šancí k uplatnění získaných informací a zkušeností z předchozího období.
Pro společnost uvedená změna přinese zlepšení poměru mezi produktivním
a neproduktivním obdobím života obyvatelstva, s kladnými ekonomickými
důsledky. Zůstává však otázkou, jestli se iluzorní převaha posune na stranu
spokojenosti lidí s průběhem života, s každou jeho etapou, to znamená
i s prožíváním životního vrcholu nebo zvítězí hledisko hospodářské, které
získává primát v prezentovaných postojích odpovědných osob.
V souvislosti s involucí se zmiňuje snaha o pozitivní ovlivnění funkčního
a zdravotního stavu seniorů, mluví se o konceptu úspěšného stárnutí a zdravého stáří. Vychází se totiž z přesvědčení, že se lidský život v současnosti
může nejen prodlužovat, ale ve stáří také funkčně zkvalitňovat. Proto se
v různých podobách objevuje požadavek „přidávat život létům, nikoliv léta
životu“. Pojetí úspěšného a důstojného stárnutí, zdravého stáří a komprese
nemocnosti vyrůstá především ze dvou předpokladů. První tvoří omezená
střední i maximální délka lidského života a existence přirozené smrti stářím.
Druhý předpoklad souvisí s reálnými možnostmi pozitivního ovlivňování
funkčního stavu, souboru znaků a vlastností stáří nad rámec pouhého odstranění dlouhodobé ústavní péče a obnovy bazální soběstačnosti. Vývoj
zdravotního stavu a omezení až znemožnění ve stáří v poslední době přináší
naděje na možnosti úspěšného stárnutí.
Ukazuje se však, že největším problémem stárnutí je izolovanost ve všech
jeho významech, poněvadž z ní pramení většina těžkostí fyzických i psychic-
DISKUSE
kých. Nejlepší zbraní proti odstupu a osamocenosti je aktivita, přiměřená
možnostem starého člověka, s podporou a pomocí nejbližšího okolí. S přibývajícím věkem se mění i hodnotová orientace seniorů. Dřívější smysl života
ztrácí význam, do popředí se dostávají nové hodnoty. V případě, že dříve
narozená osoba nenajde přiměřenou náhradu, přijímá život trpně a idealizuje
si minulost. Současně mění postoj k sobě a ostatním, zvyšuje osobní závislost
na druhých, hlavně na ostatních členech rodiny. Hodně lidí, zejména mužů,
těžko prožívá ztrátu společenské prestiže, zklamání a projevy nepřátelství.
Starší jedinci však vlastní jeden z největších a pro seniory typický poklad –
trpělivost. Chtějí být sami sebou, realizovat svoje záměry, uspokojovat soukromé oprávněné potřeby, potvrzovat se jako osobnosti originální, svobodné,
autentické, ustavičně obnovující vratkou rovnováhu mezi sebou a světem.
Cesta k celistvé osobnosti, moudrosti a racionálnímu pohledu na svět, vycházející ze subjektivně chápaného zařazení sebe sama v kontextu okolního
dění, je náročná. Obtížné životní zkoušky i četné riskantní situace ji orámují,
okleští i posílí, spíše prohloubí intenzitu a celkové vyznění na bezprostřední
lidské okolí. Podvědomý strach, naděje i obavy totiž stimulují každého, kdo
smysluplně žije tvořivými záměry a tvůrčí seberealizací, přinášející pocity
uspokojení z naplněného lidského života. (Kučerová, 1996, s. 34)
1.1 Význam aktivního stárnutí
Obecně přijímaná myšlenka, že se nečinné stáří mnohdy považuje za hlavní
příčinu stáří, vyvolává otázku na způsob života ve stáří. Většinou se pro léta
životního podzimu doporučuje příprava, rozvržení a naplánování strategie
úkolů, zájmů a povinností již v dřívějším věku. Tvrdí se, že stáří pojímané
jako „vinobraní života“ pro mnohé staré lidi představuje skutečný dar a štěstí,
jiným přináší utrpení a zklamání. Zjistilo se, že na důchodovou životní etapu
připravení jedinci se nové skutečnosti lehce a rychleji přizpůsobí. Psychicky
lépe zvládnou přechod do penze. Dokonce se vážně uvažuje o významu
„školení o stárnutí“ s přehledem informací o správném stravování, dietách při
různých nemocech, fyziologických změnách, doprovázejících dříve narozené
osoby, poučení o udržování fyzické a psychické kondice, druzích činností,
vhodných pro starší lidi, o duševní hygieně apod. Převládá obecné mínění,
že se rozhodně vyplatí investice úsilí do pomoci lidem pro překonání obav ze
stáří a nabídek alternativy prožití aktivního a šťastného stáří.
„Stáří nesmí nikdy znamenat pouhé chátrání. Dosažení vysokého věku
napomáhá zdravý styl života a strava, a hlavně pozitivní myšlení a snaha
být ostatním ku pomoci, dokud to jen jde . . .“, vysvětluje každodenní životní
motto, které musí mít starší člověk pořád před sebou. „Být starší, bez
DISKUSE
přívlastku starý“, je přáním téměř každého seniora. Radost ze života i jeho
kvalita závisí na vitalitě a aktivitě, které předurčují životní styl. Obecný
předpoklad, že starší lidé mají méně přání na sklonku života, se markantně
odlišuje od reality. Při zachování přijatelného zdraví a přizpůsobení se
omezením, které přináší život, se mohou zúčastňovat mnoha duševních
i tělesných činností. Existující teorie aktivity poukazuje na předpoklad, že
nejvyšší životní spokojenost mají lidé, kteří se tvořivě a s vervou zapojují do
společenských činností, samozřejmě s plným respektováním individuálních
možností a potřeb každého jedince. (Bumbálek, 2000, s. 25)
Opakovaně se totiž prokázalo, že se inaktivita jako samostatný fenomén nemusí výhradně vztahovat na špatný zdravotní stav. Veškerá osvěta,
tzn. příprava na stáří, včetně vytváření podmínek, má ambice na realizaci
podstatných posunů ve funkční zdatnosti seniorů. Také hodnocení ze strany
společnosti výrazně ovlivňuje různé formy seniorských aktivit. Zejména
osoby se zevní kontrolou chování modulují své činnosti podle akceptovaných
zvyklostí nebo pravidel společenského chování. Uvedený fakt sice napomáhá
aktivnímu a sebevědomému způsobu života, ale zároveň paradoxně přispívá
ke zjevnému zatlačování seniorů do „důchodcovské“ až „výměnkářské“ (jako
opak emancipované participace na dění) pasivity a chudoby.
Závažným rysem sociálního prostředí je jeho stálost nebo proměnlivost. Za
specifický faktor vlivu sociálního okolí se považuje jeho bezpečnost a funkční
náročnost, bariérovost. Jedná se o klíčový faktor soběstačnosti, který se chápe
jako poměr funkční zdatnosti seniora k náročnosti konkrétního prostředí.
Individuální pojetí stáří, seniorské aspirace a expektace (ve smyslu očekávání, předpokladů a výhledů) i subjektivní stylizace doplňují psychosociální modelování starých osob. Vyrůstají z osobního založení a životních
zkušeností, z rodinné situace i řady dalších vlivů. Zároveň se konkretizují
projevy adaptace na stáří (aktivní, pasivní, rezignovaná nebo konfrontační),
spojené s osobní úrovní jedincových schopností zvládnout stres, hlavně
časový. Z různých důvodů se část seniorů dostává do pozice méně úspěšných
outsiderů, dosahujících slabších výsledků a vzbuzujících horší zdání, než
pro jaké mají předpoklady a schopnosti, včetně mentálních. Vytváření přiměřeného prostoru pro realizaci aktivity starších osob, seniorské vzdělávání
(geragogika), psychoterapie, sociální práce a jiné postupy mohou pozitivně
měnit očekávání, přístupy a strategie dříve narozených jedinců. Zároveň
korigují výsledný vzbuzený dojem o sobě.
Stáří se někdy chápe jako koruna života a v souvislosti s tendencí aktivizace
seniorů se připomíná motivace osob, zejména těch, kteří ztratili životní
perspektivu a rezignovali na okolní dění. Cíl programování aktivit naznačuje
povinnost trvale vytvářet podpůrné prostředí, v němž senioři žijí, které má
DISKUSE
pomáhat ve hledání významu a smyslu života, inspirovat a usnadňovat činnosti. Skutečná podpora aktivity znamená společné důstojné hledání všeho,
co jedince naplňuje radostí, podporuje spokojenost se sebou samým, nabízí
ocenění od druhých a rozmnožuje jejich příjemné prožitky. Také přináší pocity sounáležitosti a soudržnosti vůči širšímu společenství, spojené s vědomím
smysluplné existence a sebeúcty. Při motivaci starších osob k činnostem se
doporučuje trvale akcentovat praktickou každodennost, smysluplnost, dobrovolnost, příjemnost, sociální přiměřenost, úspěšnost, pomoc a vzájemné
podmiňování. (Janečková, Kalvach, Holmerová, 2004, s. 439)
Jako přínosný se jeví stručný, avšak na osobní sdělení bohatý a výstižný
příspěvek Možného, který odmítá názory o počátku života ve čtyřiceti, ale
posouvá ho o dvě desetiletí dále! Dále doporučuje zbořit konvenční „škatulkovací“ představu o třech životních etapách (mládí jako fáze vzdělávání
a přípravy na budoucí zaměstnání, dospělost jako ekonomicky produktivní
období a stáří jako doba volného času a odpočinku). Je třeba ji nahradit „. . . flexivnějším modelem permanentního prolínání vzdělávání, práce
a zájmových aktivit“ (Možný, 2010, s. 24). Velmi kritický přístup doplňuje
tvrzením, že koncept „aktivního stáří“ česká společnost nepřijala. A určitá
část společnosti na něj nebude mít nikdy.
1.2 Postavení seniorů ve společnosti
Dnešní starší lidé se proti dřívějším generacím liší esteticky i vizuálně,
což způsobuje nejen dynamika změn oblékání (mladistvý tlak společnosti
a médií, mládí jako současný idol spolu se sexem představuje osu působení reklamy). Další příčinou získání jiného vzhledu je využívání kosmetiky
a plastické chirurgie. Změny se projevují i v názorech a psychice. Současní
senioři pružněji reagují na vnější podněty a informace, mají snadnější přístup
k informacím (včetně sledování televize). Pod vlivem nových technologií
dochází i ke změnám jejich životního stylu. Na druhé straně používání
tradičních, osvědčených, standardních postupů snižuje šanci přizpůsobení,
zvyšuje zranitelnost vůči médiím a jejich manipulacím (míra hodnověrnosti
a mediální propracovanosti). I vzdělání současného seniora doznalo změn.
Jedná se o radikální převrat v docenění vzdělanostního faktoru, který se
promítá do úrovně čtenářské gramotnosti a návyků (nadále upřednostňují
tištěné slovo). Předpokládá se však postupný pokles zájmu o četbu a její
náhrada kyberkulturou (pojmenování kulturní praxe, spojené s využíváním
informačních a komunikačních technologií). Dalšími znaky je lepší ovládání
cizího jazyka, rozšířené možnosti cestování (svoboda rozhodování při volbě
cílové země).
DISKUSE
Ke znakům moderní společnosti patří také pozvolný posun střední délky
života. Příčin je zřejmě více. Největší vliv na zdraví seniorů má bezesporu
kvalita zdravotní péče a úroveň lékařské vědy pro období života seniora.
Na druhé straně došlo ke zřetelnému zhoršení bezpečnostní situace ve
společnosti. Starší občané se často stávají objektem trestné činnosti méně
přizpůsobivých osob. Dříve narození lidé tak negativně vnímají dopady
sociálního tržního systému a vzhledem ke zřejmému vyloučení z běžného
života stojí již mimo hlavní společenský proud. S přihlédnutím k závažným
změnám v životě člověka, narozeného v první polovině dvacátého století,
v posledních letech vyplývají některé otázky:
Co přináší stáří a postavení seniora pozitivního?
Volný čas je plně k dispozici pro rozvoj zájmů, na četbu, péči o vnoučata.
Zvětšuje se prostor pro cestování (v závislosti na finančních poměrech),
objevuje se možnost souznění s přírodou, do centra pozornosti se dostala
turistika s procházkami a výlety. Zvýšila se šance chovu zvířat. Spokojenost
s prožíváním závěrečných fází života také souvisí s bytovými poměry. Rozlišující protichůdné hledisko představuje vlastní domek a panelákový sídlištní
dům, respektive nájemní dům v nehostinném prostředí, třeba s obyvateli
z etnických menšin. V osobní rovině se u starších osob projevuje dříve
nemyslitelná volnost, svoboda, což přináší zcela novou úroveň posuzování
životních okolností. I životní styl určuje svoboda s vlastní volbou. Senioři,
„přicházející do let“, získávají v nedávné minulosti nemyslitelný nadhled,
zralost a moudrost. Jejich postavení se překotně osvobozuje od stresu (dříve
existenční zabezpečení rodiny, problémy v zaměstnání, slaďování pracovních
povinností s úkoly v domácnosti). Na scénu života se naopak dostaly problémy s nepřiměřenou úrovní stresu a chybějící kontakty s lidmi.
Co přináší stáří a postavení seniora negativního?
Perspektiva ztížených podmínek života, vnímání sebe sama, přízrak nemohoucnosti, pocity zbytečnosti, marnosti a osamocení, doplněné vtíravým
vědomím blížící se smrti. Zejména ukončení pracovního poměru a nedobrovolný odchod do důchodu se jedince dotýká jako jev s výrazně zápornou
hodnotou. Za vysoce tíživý poznatek se považuje zúžení sociálního pole
a zejména způsob jeho „dosažení“. Po odchodu do důchodu se snižuje dřívější
úroveň osobních a společenských hodnot, „přátelé“ se rychle vytrácejí, rázně
se omezují sociální kontakty. Ze života najednou začínají odcházet známí
a blízcí. Na druhé straně dostatek disponibilního času může v případě
nedostatku koníčků a zdravotních omezení, navíc spojený s méně příznivou
DISKUSE
finanční situací, přinést individuální prožitek nudy. Přidává se úbytek fyzických sil, zhoršování zdravotního stavu, podpořený perspektivou nezvratného
konce života.
Dá se nějak upravit sociální pole?
Někteří dříve narození si dokonale osvojili umění stárnout. Hledají a využívají rozhovory s generačně blízkými lidmi při vhodných aktivitách. Jiní objevili
věrné přátele v podobě zvířat, psů a koček i ptáků. Zvíře pro osamoceného
člověka zastává řadu funkcí. Působí jako sociální činitel, vtahuje majitele
zpět do sociálního prostředí. Pomocí zvířete dochází k sousedským podnětům, případně k seznámení. Chované zvíře také udržuje rozsah životního
pole, poněvadž seniorům „komplikuje“ směřování k izolaci v bytě a nutí je
k opuštění příbytku a uvědomování si blízkého i vzdálenějšího okolí. Třetí
funkci zastává zdravotní znak, nutnost pravidelného pohybu na úkor „vrozené“ (nebo snadno přijaté) pohodlnosti. Zvíře může znamenat preventivní
opatření i záruku vhodnějšího životního stylu. Současně se posiluje volní
stránka seniora, spolu s vlivem na tělesnou i duševní kondici. Zvíře mnohdy
zastává málo zastupitelnou úlohu kamaráda, spojence, pro některé jediného
živého tvora, také ideální příležitosti k verbálním i dotykovým vztahům.
Osamělým osobám často představuje ústřední smysl života, kladný klíčový
motor existence starého jedince.
Jakou hodnotu představuje starší člověk pro současnou českou společnost?
Moudrost, životní vyspělost a zkušenosti seniorů v aktuální době společnost
slepě opomíjí, opovržlivě přehlíží, přezíravě podceňuje. Moderní společnost,
charakterizovanou zjevnou naléhavostí, rychlostí a záplavou nových překvapivých zpráv a sdělení bulvárního charakteru, navíc ovlivňují tvůrci veřejného
mínění v podobě mladých, mnohdy nedovzdělaných novinářů, pomíjivým
pozlátkem oslněných příslušníků populárního světa, považujících získanou
moudrost a jistou nadčasovost seniorů za nebezpečí pro jimi prezentované
zdánlivé pravdy, názory a deformované postoje. Zralost a osvícenost starého
člověka se nehodí do předstíraného ráje idolů blyštivého prostředí hudby,
sportu, mládí a oslavovaných ikon veřejného života v záři reflektorů a všude
přítomnými mikrofony a kamerami. Současná česká juvenilní společnost
v podobě manažerů na různých profesních postech, obdařená generační
omezeností a nadměrnou arogancí, již dokonce veřejně halasně opovrhuje
přežilým, odepsaným i padesátiletým člověkem.
DISKUSE
Může vůbec senior prospět mladším generacím?
Stáří představuje závěrečnou, vývoj uzavírající etapu životní dráhy. Bilanční
charakter i mimořádná příležitost k hodnocení profesního a osobního života
umožní rozbor plusů i záporů vlastní cesty životem. Přínosem pro ekonomiku a mladé příbuzné zůstane zdravý, schopný, adaptovaný důchodce,
nejlépe mimořádná osobnost v původním profesním zaměření. V souvislosti
s demografickým vývojem a očekávaným nedostatkem pracovních sil dojde
k rehabilitaci pracujících důchodců.
Otázky ageismu?
Problém přímé i nepřímé věkové diskriminace starších osob souvisí se strachem ze smrti, důrazem na mládí a fyzickou krásu, relací produktivity k ekonomickému potenciálu, způsobem zjišťování skutečného stavu společnosti.
Uvádí se, že se v České republice až 80–90 % osob starších 65 let může běžně
zapojovat do každodenních životních aktivit, prožívat radost, zábavu a pocity
užitečnosti v řadě mezigeneračních aktivit, nepatří do ústavů. Naopak se
apeluje na naléhavou povinnost zakládat a rozšiřovat denní centra se zajištěním dopravy pro seniory, podporovat rozvoj terénních pečovatelských
služeb všech typů a dalších sociálně zdravotních zařízení. Ve zkratce: je
nutné stále hledat a uskutečňovat všechny formy pomoci seniorům na konci
života a jejich pečujícím rodinám pro humanizaci posledních let nejstarších
obyvatel (Sak, Kolesarová-Saková, 2008).
1.3 Stáří, kvalita života a budoucnost
Poučení senioři na konci životní pouti s obdivem nebo zármutkem prohlížejí
„diáře osobních vítězství a ztrát“, na základě získaných znalostí a prožitých
okolností a peripetií studují vlastní mapu života. Možná si jsou vědomi
skutečnosti, že život vlastně znamenal mnohem víc. Nabídl jim poučení
v přiměřeném odhalení tajemství života, vybavil uměním zvládání každého
dne při stárnutí, schopností nalézt vlastní originální cestu pro nejkrásnější období rekapitulace, času ohlédnutí, etapu listování ve vzpomínkách
a událostech. Připravení starší lidé se naučili denně s potřebným odstupem
a získanou moudrostí (jako evolučního úkolu) čelit nástupu a razantnímu
prosazování se mladých. Aktuální kult mládí berou na vědomí, ale vědí
své. Znají poměry v civilizovanějších zemích, kde společenský vzestup či
rozmach nynější mladé a střední generace média zjemňují, záměrně ulamují
hroty případné mezigenerační nevraživosti. S nadhledem se domnívají, že
upřednostňování progresivních nápadů, revolučních myšlenek a tvůrčího
DISKUSE
zanícení je nutné podporovat, ale mnohaleté zkušenosti dříve narozených,
podpořené rejstříkem znalostí možných postupů k řešení různých situací
se vždy hodí k případnému použití. Jsou si vědomi vlastní ceny, uzráli ve
skutečné osobnosti, které osobní síly nevnucují, ale jsou připravení k pomoci,
konzultaci, hledání jiných souvislostí. Prožívají nejkrásnější životní fázi,
spokojení, vyrovnaní, smíření a připravení k odchodu.
1.4 Pozice seniorů při ovlivňování kvality života
Pro osoby v každém věku vyplývá řada úkolů. Na prvním místě stojí jejich
vlastní rozhodnutí – prožít život plně, aktivně, radostně, s touhou poznávat
a objevovat, něco zanechat ostatním generacím, potomkům. Lidé, kteří se
při krátkých zastávkách na cestě životem ohlíží a hodnotí jeho dosavadní
průběh, dokážou objevit jisté milníky, které usměrňovaly jejich činy, kroky,
zájmy, povinnosti a korigovaly jejich přístupy a postoje, způsoby řešení situací, zvolené postupy při zvládání problémů. Silní, odolní, zdatní jedinci nepochybně čelili nárokům nároky života bez problémů, ale jiní, méně připravení
na záludnosti a těžkosti života, s eventuální ponižující nálepkou odlišnosti,
se setkávají s četnými ústrky a málo přívětivými reakcemi okolního prostředí.
Kdo si uvědomuje, co se vůbec děje v nitru starého člověku, co ho děsí
a trápí, čím denně žije? Jak může mladší člověk správně posoudit směsici
tělesných, zdravotních, sociálních a jiných vlivů, které bezprostředně ohrožují stávající kvalitu života seniora? A okolností, které denně útočí na status
starého jedince, je přece nepočítaně! Ve fyziologické sféře se do popředí
mysli starých lidí stále razantněji derou skličující představy degradace, podepřené problémy se sluchem, rovnováhou, pohyblivostí, někdy doprovázené
potížemi s vyměšováním, a nepochybně i následky omylů „mládí“. Sociální
oblast upozorňuje na zmíněné pocity osamělosti a osobnostního zpustošení
(silné přesvědčení o naprostém nezájmu okolí o lidi „postižené“ senilitou,
absence pozornosti ze strany blízkých nebo „personálu“). Povážlivě skličující
roli hraje vědomí odcházející rodiny s dospělými „dětmi“ a jejich potomky
(syndrom prázdného hnízda), zesílené případným náhlým odchodem dlouhodobého životního partnera, nepřítomnost přátel a známých, vrstevníků
a četné nápory chorob vyššího věku. Také v psychologické rovině dochází
k postupným proměnám v myšlení, paměťových schopnostech, názorové
věrnosti, tuhosti ve vztazích, podezřívání a mnohdy zveličené nedůvěře.
Komunikační témata charakterizují záporné preference a běžná opakování,
duchovní přijetí okolím podmiňují věková omezení. Moudrost seniorů se
považuje za vzácnost, velkolepý dar věkově starších lidí (Smékal, Hobzová,
2008).
DISKUSE
Tabulka 1
Deset kroků k mentálnímu zdraví
Akceptovat sám sebe. Jen průměrní lidé jsou vždy v nejlepší formě!
Mluvit. Mlčení je vztahem/vrahem číslo .
Zůstat aktivní. Činnost je předpokladem vývoje.
Stále se učit novému. Bez rizika nelze lehce dojít k novým objevům.
Zůstat v kontaktu s přáteli. Přítel je víc než návštěvník.
Pořád tvořit. V každém vězí umělec/umělkyně!
Zúčastňovat se. Lidé musí uspokojovat touhu po bezpečí v živých
společenstvích.
Zeptat se na pomoc. Mnoho objevů je možných, jestliže: existují lidé, kteří
mi chtějí pomoci, když se jim svěřím; mohu požádat o pomoc a přes to
nejsem slabochem; přivolání pomoci znamená mít důvěru; díky pomoci
zvenčí se změní vnímání vlastní bezmocnosti.
Uvolnit se. Často jsme mentálně a citově přepjatí, ale tělesné napětí
nevydržíme.
Nevzdávat se. Šok, smutek a traumata potřebují čas na emoční „strávení“
a zpracování. Bereme si tuto dobu, když ji potřebujeme a uznáváme ostatní?
Zdroj: Edinger et al. (
, s.
–
), upravil autor
Za ohromně silnou a trvale podněcující podmínku oboustranně vstřícného
postoje (přednostní zájem o nutnou spolupráci spočívá na straně pracovníků
pomáhajících profesí) se považuje naslouchání, hovory, třeba i opakované
vnímání příběhů, názorů a vyprávění. Pokud se na konkrétní pomoci zainteresovaný člen blízkého i profesně zaujatého okolí seniora hlouběji seznámí
i se specifickým uměním, tajemstvím a výhodami využití transakční analýzy,
pak skutečně humánní souznění a vzájemné partnerství dokáže překlenout
možné neshody, sváry, rozmíšky, pocity iluzorních křivd a případných nedorozumění.
Sociální sféra nabízí zajímavé postřehy pro zamyšlení a varianty přiměřeného využití v osobním životě. Existuje množství podnětů k zevrubnému
posouzení (tabulka 1) pro starší osoby v domácím prostředí nebo využívající
všestrannou péči a podporu nabízené institucemi. Desatero dílčích postupů
k nalezení psychické hygieny a renovaci optimální pohody přináší ověřený
klíč k objevení sebe sama v situacích, které se mohou stát citelně vážným
břemenem.
DISKUSE
2 Kdy začíná stáří?
Období životního vrcholu závisí na vnímání dosavadní existence člověka po
stránce subjektivní a objektivní. Každý ze seniorů se dokonce pomocí vzpomínek na uplynulá léta může ohlížet, rekapitulovat, pomyslně si poklepat na
rameno nebo se mračit, vytýkat vlastní omyly, méně šťastné kroky. Někteří
se však dostali dál, až za hranice školy života, pomocí záměrně načerpaných
pouček a získaných zkušeností, mocně uvědomovaných pravidel přijatelného
žití, pestré bohatosti a celistvosti působení okolí. Dokázali totiž překročit reálné nebo zdánlivé bariéry, uměli se poprat s překážkami, mnohdy prohrávali
a někdy vítězili, na chybách trvale rostli, naučili se odvalovat ve vlastním nitru
ukryté kameny nevyřešených problémů, stále se přizpůsobovali. Později
pochopili, že osvojené umění žít skutečným, plným, důstojným životem až
do konce zbývajících dní znamená pouze jediné: permanentně naslouchat
internímu hlasu, využívat vnitřní moudrosti a zejména převzít odpovědnost
i za miniaturní úsek nádherného života.
Poučení starší lidé s přibývajícími lety odhalili skutečně mimořádné poznání v podobě pokorného přijímání darů běžného dne, pravidelného zpytování
prováděné činnosti (jako systematické zkoumání a hodnocení správnosti
vlastního života), věku přiměřeného uvažování, důsledného uznávání pětice
přirozených emocí. Bytostně se jich dotýká evidentní nebezpečí rostoucího
strachu (zejména z výšek a hlasitých zvuků, případně skryté působení dalších
privátních obav při originálním řešení málo příjemných i překvapivých situací, které vždy znamenají zbytečné plýtvání energií). Také odhánějí vtíravé
pocity skryté, zdánlivé nebo skutečné viny i křivdy, které znatelně postihují
jejich vnitřní klid a rovnováhu. Pevně ovládají soukromý krátkodobý hněv
s přijetím faktu, že déletrvající silná a prudká emoční reakce při sníženém
sebeovládání ústí v některou z forem výrazového až zkratovitého jednání,
radosti, žalu, vzteku, nenávisti, touhy po odplatě, hnusu či studu, včetně
změn některých tělesných funkcí. Nenechají se vláčet žárlivostí, protože
si uvědomují eventuální následky při projekci erupce nenávisti, soupeřivého a konkurenčního chování. Poslední z uváděných procesů subjektivní
(ne)libosti představuje láska, spočívající ve dvou aspektech: v poskytování
tělesného bezpečí a ochrany, držení, objímání, dotýkání, předávání obyčejného lidského tepla a v odvaze otevřeně a naplno říct ne (v jejich zájmu
i milovaným osobám).
Znalí a moudří jedinci vyššího věku odhalili mimořádnou devízu: znají tajemství, účel a dopady odstraňování pomyslných balvanů v podobě vlastních
strachů, provinilosti, studu, vzteku, zášti, zloby, bezmocnosti, potlačované
nenávisti, žádostivosti, nezpracovaného žalu, všeho negativního, lpění na
DISKUSE
vlastních představách a dosavadních jistotách. Již dávno se přestali trápit
tím, co si o nich myslí druzí, smějí se vlastním chybám, pamatují na své silné
stránky. Na úskalí závěru života dokonale připravení senioři objevili odvahu
k upřímnosti (především při žádostech o pomoc z okolí), ke snaze řešit problémy bez otálení. Dospěli do stádia komplexního poznání, že život vlastně
znamená pomyslnou školu se mnoha dílčími zkouškami, že kvalitní existence
má mnohem větší význam než počet prožitých let. Uvědomili si neuvěřitelný
zázrak zrodu, průběhu a konce lidského života, pocítili vděk za všechny
radosti, světlé chvíle i za těžká životní období. Konečně pochopili podstatu
lidského života: naučit se lásce bez podmínek, nahradit odsuzování soucitem
a zaměnit lítost za empatii. Získali pevnou jistotu, že základ lidského bytí
vždy znamená souhrn všech svobodných rozhodnutí, které v minulosti lidé
vykonali.
2.1 Význam aktivního stárnutí
Mají pouze složit paže do klína, rezignovat na všechno, očekávat smutný
konec, ponořit se do pasivity? Jejich gloriola sice již dávno pohasla, lesk
a sláva patří téměř dávné minulosti, přátelé a známí z profesního světa,
někdy i sousedé se již rozloučili nebo třeba zapomněli. Mohou starší občané
slastně očekávat přinejmenším slušný odchod ze světa, špetku ocenění, šanci
důstojného rozloučení, poslední kapky radosti a pohody lidského pohlazení
slovy a skutky? Mají žít výhradně ze vzpomínek a zkušeností? Jak falešné,
přízemní, infantilní a skutečně málo odpovídající charakteristice aktivních
seniorů, permanentně pracujících na proměnách vztahu k ostatním!
Senioři přece opakovaně potřebují povzbuzení, pobídku, náboj, podnět,
někdy jen fyzickou přítomnost blízkého člověka, který jim důvěřuje, váží si
jich, uznává, třeba i s chybami. Odkud však má pomoc přijít, rekrutovat se?
Z jakékoli sféry! Volba nebo náhoda se obrací třeba k příbuzným, ale i ke
zcela neznámým, náhodným, avšak „prověřeným“ osobám. I výrazně mladší
jedinec má šanci významně ovlivnit běh života dříve narozených. Může
představovat pomyslný maják, „statečného“ zachránce v bouři překvapivého
stáří, opravdu nezištného průvodce v další životní etapě, pevného spojence,
laskavého pomocníka, přívětivého empatického příjemce („vrbu“) informací,
zpráv či přání, posluchače i pomocníka, vykonavatele drobných činností,
trpělivého společníka. Často v různých směrech „postižený, deformovaný“
osudem zklamaný starší jedinec podvědomě a marně očekává fyzické i slovní
pohlazení, úsměv, taktně nabídnutou pomoc, porozumění.
Sociální a zdravotnická zařízení většinou suplují dlouhodobě známé prostředí domova, ale zřídka nabízejí hřejivé ovzduší, kde chybí bezprostřední
DISKUSE
vřelost vztahů. Produkují pocity marnosti, humánního vyloučení, sociálního
a kulturního vyřazení. V různých stránkách znevýhodnění, chudí, křehcí
a nemocemi, duševním stavem, situací i reálnou svobodou omezení senioři
pohříchu stojí/sedí/leží na okraji společenského zájmu. Mnohdy se nacházejí
až na konci životní pouti, v posledním tunelu s vidinou závěrečného jasu,
kterou si někteří připouštějí, jiní laxně přijímají okamžiky/dny/měsíce čekání
na finální okamžiky. Čekající (obávající se, těšící se) postrádají šanci změny.
Nabízí se limitující mantinely jednání, buď marný odpor, zbytečná vzpoura
nebo skličující odevzdanost, tklivé smíření se s aktuálním stavem. Výjimky
v málo povzbudivém stavu přístupu moderní společnosti třetího tisíciletí lze
sice najít, avšak finanční démon zcela pohltil všeobjímající vřelou lidskost,
vnímavou odpovědnost, povzbuzující pokoru a snahu pozvednout hlavu
směrem ke starším unaveným lidem, trvale vyhlížejícím pomoc, zašlapaným
do bahna soupeření, konkurence a kariérismu. Nabídnutá ruka, laskavé slovo
však vždy dokáže divy!
2.2 Aktivní život
Pravé osobnosti starších lidí se neptají na možnosti, cestu, způsob trávení disponibilní doby. Ve skutečnosti nemají ani náznak volného času, protože žijí
zcela plnohodnotným životem se mnoha různorodými zájmy a povinnostmi,
závazky, bez šance případného sklouznutí do prostředí nudy, smutku a málo
podnětného truchlení nad zdravotním stavem, mizernou finanční situací,
bolestně vnímanými negativními vztahy mezi ostatními. Radují se totiž
z každého dne, vnímají klady a zápory prožívané životní fáze, ustavičně
pomáhají druhým, žijí poblíž centra dění a aktivity, podle možností a sil
cíleně rozšiřují zájmy a miniaturní úsluhy na všechny strany. Vždyť přece
ještě stále mohou, vystačí si, překonávají obtíže; drobné osobní neduhy se
jim jeví jako malicherné, zbytečné! Bez stesků a výmluv zvládají dílčí úkoly.
Nezištně projevují uznání a díky za případnou pomoc při plnění důležitých
činností. Poskytnutou vstřícnost mladších osob oplácejí třeba pevným stiskem ruky, upřímným úsměvem, překvapivě stále dobrou náladou. Ostatní
infikují vždy přítomnou jiskrou v oku, nebývalým porozuměním pro jejich
potřeby a starosti. Svou pomoc nevnucují, ale jsou vždy připravení přispět
aspoň skromným podílem.
Poučení dříve narození hlavně umí odpočívat! Vůbec nezáleží, jakého
dosáhli věku. Vždyť ani v šedesáti (sedmdesáti, osmdesáti atd.) se přece ještě
necítí starými, zbytečnými, odstrčenými! Zřetelně si uvědomují potřebný
dostatek sil, přiměřený zájem o mnohé otázky života, elán a chuť překonávat
všechny subjektivní překážky, posilovat tělesnou i psychickou odolnost,
DISKUSE
bojovat s přibývajícími lety, nevzdávat se. Zdroje vnitřního nadšení nalézají
zejména v sobě, přístupu ke druhým, ochotě nezůstat stát, rozvíjet se, růst.
Přemýšlí nad kvalitou vlastního života. Moudří senioři vzpomínají na slova
českého básníka a novináře 19. století Jana Nerudy (Kdo chvíli stál, již stojí
opodál – den žádný dvakrát se již nenarodí, čin dvakrát neuzraje. Moudré je říct
si každého dne: „Kéž si uchovám lásku k životu.“ Všichni silní lidé milují život.)
a hledají smysl každého dne ve tvůrčí angažovanosti, řeší naléhavé problémy
a subjektivní povinnosti, uspokojují malé cíle a úkoly. Plně si uvědomují, že
kvalita jejich života poskytuje podněty ve čtyřech životních oblastech: paměť,
pohyb, všední schopnosti a smysl života. Proto promyšleně vzdorují přibývajícím létům, pravidelně procvičují myšlení, koncentraci, reakce a porozumění, ve vlastním zájmu se poctivě věnují udržování tělesných i psychických sil,
přiměřeně možnostem rekreačně sportují nebo hledají věku vhodné pravidelné fyzické aktivity, stále nacházejí nové zajímavé stránky uplatnění smyslu
života. Zcela opomíjejí luxus, uvědomují si význam mentálního zdraví, snaží
se udržovat sociální kontakty se členy rodiny, zbývajícími přáteli a podporují
komunikaci pro získání pocitu odpovědnosti. Překypují pozitivní energií,
poskytují druhým ideální model jednání osoby, sice starší počtem letem, ale
trvale mladé osoby způsobem trávení volného času, s nakažlivým zájmem
o mnohé stránky skutečně nádherného života. Současně nastavují kritické
zrcadlo všem škarohlídům, kteří se již cítí za zenitem – přesycení a přesto
nespokojení, zklamaní, s nutkavými pocity odvržení, přehlížení a odmítání,
osamocenosti, degradace – téměř na okraji společnosti.
2.3 Jak dál?
Dříve narození lidé se na posledních zastávkách krátce zastaví, nadechnou, rozhodnou se pro další cestu, volí z nabízených alternativ postupu.
Ideální orientaci také v seniorském věku nabízí dokonalé využití vnitřního
náboje, netušených subjektivních možností, nezměrné chuti ještě se poprat
s překážkami, zvládat aktuální problémy, jít za světlem na konci tunelu.
Snad se ve chvílích oddechu krátce zamyslí, přiznají dosažení jistého stupně
integrity, osobní celistvosti v rámci průběhu života, uvolní prostor letmému
nebo delšímu ohlédnutí, pokusí se o hodnocení kladů a záporů, uvědomění
si tlaku mezníků, závažných situací. Jako praví znalci reálného života bez
zášti a předsudků, včetně možných negativních postojů, posoudí generační
konflikty, bilaterální vztahy vůči příbuzným, neznámým, mladým a ostatním.
S vědomím omezených možností porovnávání (z důvodu osobní existence
bez delší perspektivy) mohou s vědomím neudržitelnosti proti mínění mladších předložit a obhajovat subjektivní názor na dřívější, současné a snad i bu-
DISKUSE
doucí děje. Jedinou (a marnou) nadějí jim do krátké budoucnosti zůstávají
nejspíš planá očekávání, že je někdo někdy osloví, nějak požádá o konzultaci,
o vyjádření verbálního soudu ke sledovanému předmětu zájmu.
Možností k prosazení aktivního způsobu života se prezentuje dostatek.
Otázkami zůstává, kolik starších osob má šanci využívat dostupných způsobů či modelů trávení disponibilního času, v jakém duchovním a materiálním rozpoložení se nacházejí, zda mají dostatek finančních prostředků, jaká
je míra jejich tělesných a psychických dispozic.
3 Senior jako tvůrce sebe sama
3.1 Starší lidé na křižovatce
I osobám vyššího věku se doporučuje, aby se někdy zastavily a zamyslely
nad privátními vlastnostmi, přednostmi a nedostatky. Měly by si uvědomit
životní pravdu, že kdo nedokáže plně žít, kdo se ničeho neodváží, kdo s ničím
nezápasí a neroste překonáváním překážek, kdo se nedovede postavit čelem
silám, lidem a okolnostem kolem sebe, vůbec nemůže pochopit sám sebe.
Mlčky až rezignovaně přijímají skutečnost, že bez předchozího zážitku sotva
existuje sebepoznání a že k opravdovému poznání sebe sama samozřejmě
patří získání přiměřeného odstupu, včetně precizace umění poctivosti k sobě
samotnému a snahy o nejlepší výkon. S přibývajícími lety dávají za pravdu
tvrzením, že ješitnost ohlupuje, že dobrotou a humorem je možno mnohé
snáze překonat, úspěšně zvládnout, že je třeba být silný, více dávat než přijímat, vytrvale směřovat k dobrému cíli. Současně přijímají myšlenku, že síla
osobnosti představuje vnitřní moc, která se propojuje s moudrostí, pevností
a zralostí. Ustavičně bojují se sebekázní, osobními náladami, permanentně
odhalují nebo maskují soukromé myšlenky a city. Také zůstávají přesvědčeni,
že jejich svoboda znamená stálý tvůrčí pramen lidského života a že výhradně
na vlastním morálním rozhodnutí, na duševním rozmachu či mohutném interním povelu záleží, jak prožijí přítomnost i zítřek, zda se k nárokům života
aktivně postaví čelem nebo zvolí model ústupu, odmítavého vyčkávání až
rezignace na dění kolem sebe. Denně se totiž střetávají s charakteristickými
znaky osobní nedokonalosti, korigují cestu životem, mnohdy zažitou rigidní
povinnost nahrazují tvořivým jednáním.
Pokud zdravotní poměry dovolí, všímají si dříve narozené osoby atributů
držení těla a pohybu, které vždy detailně prozrazují spolehlivost, pevnost,
věrnost, povahu i aktuální duševní stavy seniorů. Přemýšliví jedinci vyššího
věku stále potvrzují jednotu představy a skutečnosti a snaží se dodržovat
privátní výzvu: „Hlavu vzhůru, zachovej si zdraví a vykračuj odhodlaně,
pak vyhraješ.“ Také si uvědomují význam duševní, morální i tělesné odva-
DISKUSE
hy jako tvůrčího zdroje lidské existence, doplněné sebevědomím a silným
přesvědčením o životě jako každodenním boji. S ohledem na dřívější zážitky
spoléhají na vnitřně dodržovanou nutnost stálého pokroku i na harmonii
jako dominantní znaky opravdu činorodého napětí, včetně sebeovládání,
spravedlnosti, rozvahy, ušlechtilosti, duševního klidu a míru. Jako zralé osoby
kladou důraz na spořádané životní poměry, podmínku rozvoje osobnosti.
Zdánlivě čekají na rozcestí, hodnotí konkrétní důkazy o subjektivním smyslu
života, dosažené hladině poznání, stupni celistvosti v myšlení a cítění. Bytostně vnímají a dešifrují problémy lidské sounáležitosti.
Poučení senioři se právem obávají dopadů občasného ohlédnutí do minulosti s jistotou, že míra „vnitřní svobody vůči vzpomínkám rozhoduje
o tom, jak dalece je život člověka plodný a tvůrčí“. Dřívější události zkoumají
s vědomím, že zpracované zkušenosti se přetvářejí v nový výkon, jiný přístup, nový smysl, odlišný pohled. Také se při zastávkách na pouti životem
zamýšlejí nad ohromnou silou a průbojností energického slova, iluzorního mostu k setkávání lidí, záměrně uvažují o zrodu živého slova v srdci
a jeho výsledku, dokonalém spojení myšlenky a citu. Někdy se probírají
i uplynulými stránkami života a opakovaně si potvrzují osobní krédo „bez
odvahy k riziku nelze dojít daleko“, zdůrazňují soukromé právo na silnou
existenci, bez zbytečné skromnosti vyzdvihují význam množiny úspěchů
s konečným efektem. Otevřeně rozebírají aktuální vztahy k ostatním lidem,
známým a přátelům (rozdílná míra účasti na osudu jiné osoby), na působení
či přenos tvůrčí jiskry. Základ pravého přátelství, živoucí plodné síly, nejen
je upozorňuje na bezpodmínečnou věrnost a pevnou víru v nejlepší stránky druhého člověka, nýbrž též doplňuje praktickou pohotovost k pomoci,
starostlivý takt a jemný stud. Vztah mezi lidmi, krátkodobý poměr nebo
dlouholetá známost, přátelská vzájemná přízeň i jen duchovní společenství,
apeluje na vnitřní proporcionalitu „aktérů“ i na jejich způsob myšlení, který
přibližuje formu života účastníků. Třeba si uvědomělí starší lidé vzpomenou
na burcující výzvy: „Měj srdce doširoka otevřené a jasnou, střízlivou mysl!
Nebuď omezený a úzkostlivý!“ a „Dívej se na věci prostě a zpříma!“ Při
letmém zastavení se jim možná na chvíli objeví i myšlenkový záblesk na
skutečnost či posilující povzbudivou vzpomínku, zda dříve nejbližší okolí
prozářili činorodým kladem a jestli se jim opravdu podařilo vytvořit blahodárné ovzduší, zda nabídli „tvůrčí prvek, žhavé úsilí o hodnotné, silný výkon“,
povinnost, spojenou s vlastní odpovědností.
Při dílčím hodnocení se poutníkům na životní cestě jako bumerang vracejí
otázky, týkající se jejich odvahy k životu. Současně vyzdvihují subjektivní
umění čekat, předcházející každému úspěchu, životnímu vítězství, a skrývající trojici předpokladů (porozumění, kázeň, víra), s důrazem na trvale kori-
DISKUSE
govanou vnitřní odolnost člověka. Na povrch vystupují zásadní předpoklady
prosperujícího života v podobě radosti jako tvůrčí, hybné životní páky, dále
upozornění na požadavek skutečného života, spojeného s vystupňovaným
nasazením duchovních, duševních a tělesných sil, na potřebu radosti, na
eventuální přítomnost často zarmouceného srdce jako špatného společníka
na životní dráze. Tajemství hodnotného lidského života především spočívá
v ustavičném nacházení sebe sama při cestě vpřed. Každý kultivovaný člověk
si musí při korekci osobního přístupu k ostatním lidem v okolí občas položit
otázky: Co jsem? Co chci? Co mohu? Konkrétní odpovědi však vyžadují
jasnost uvažování i prezentace myšlenek, schopnost přiměřeného posouzení
situace, zarputilou vytrvalost a odvahu k otevřené zpovědi. Člověk v jakékoli
etapě života roste „se svými velkými cíli“. Stanovené cíle i konkrétní předsevzetí plodí sílu a úkoly vyvolávají vlastnosti potřebné k jejich splnění.
Na celoživotní úkol osob rozmanitého věku a poučených seniorů především, jak správně žít, poukazují následující povinnosti: naplňovat přítomnost
stálou činorodostí a dobrou vůlí vhodně řešit veškeré životní otázky, učit se
z vlastních chyb a poznat smysl okolního dění. Pravidlo denního kontaktu
s ostatními, blízkými i neznámými, doplňuje trio úkolů: tvořivý postoj k lidem a věcem, úsilí o harmonii, vědomí krásna, pravdy a dobra.
Pro doplnění postoje k sobě samému je však třeba naléhavě upozornit
na význam vnitřního stavu, který působí jako magnet. Každého člověka
totiž zvedá k výšinám i stahuje do hlubin, někdy ho dokonce ovlivňuje
„vědomí pouliční kočky“, úmyslné, záměrné myšlenkové znehodnocování
lidí v podřízeném stavu jako převládající šablony životního postoje (častý
zejména u osob na okraji společnosti, životních i asociálních ztroskotanců,
na změny nepřipravených seniorů aj.). Subjektivně pociťované uvědomění
sebe sama, privátní ocenění duchovním zrakem představuje obraz svého já,
přehlednou vizitku představ o sobě, soukromých plánech, zdraví, činech,
úspěších, štěstí. Svěže posilovaný a pevně ukotvený dojem o vlastních schopnostech k vykonání činů, dosahování úspěchů a pomyslného štěstí přispěje
k naplnění, stane se skutečností. Obecně se doporučuje posilování sebeúcty,
spravedlnosti, poctivosti, pravdy a čestnosti jako nejmocnějších spojenců,
opravdového bohatství života. Současně se apeluje na hrozbu slabosti nesouhlasu (na rozdíl od síly souhlasu), existenci svědomí s výčitkami celoživotního vnitřního zpravodaje o správnosti zvolené cesty nebo o volbě falešného
směru. Nedostatek až absence sebeúcty, zřejmě představující úhelný kámen
charakteru a lidství, znamená ztrátu nejlepšího druha, osudnou pro dosažení
opravdového úspěchu a slast pravého štěstí.
Každý člověk (samozřejmě platí i pro, lépe především pro dříve narozené
osoby) si musí ustavičně uvědomovat, že je nutné stále kráčet životu vstříc ja-
DISKUSE
ko vítěz! Osobní naděje, očekávání, odvaha a sebedůvěra garantují ohromný
rezervoár sil, potřebných pro uskutečnění soukromých snah. Zvolený směr
i vzdálený cíl jako vrchol životní dráhy, podporované moudrostí a rázností,
očekáváním štěstí, úspěchu a dobrého zdraví, lze zajistit pouze vrcholným
přesvědčením, vírou, důvěrou v realizaci. Opak vždy znamená úpadek, duševní kapitulaci. Stále platí idea, že „kdo je pánem sebe samého, je také
pánem svého osudu; jeho ruka svírá pevně kormidlo“. Na všechno připravení,
zocelení, houževnatostí a odolností obdaření jedinci přijímají život takový,
jaký je. Obrací vše z lepší stránky, ukazují světu vlídnou tvář, představují
životní pozitivní devízu, která plně uspokojuje a zaručuje úspěch. Pokud
si dokonale osvojí umění sebeovládání, dovedou z boje, shonu a šarvátek
denního života oddat se sobě samému a falešné životní akordy k nim doléhají
pouze jako vzdálené echo, neruší a nemučí je. Klid duše se stal součástí
jich samotných, prozařují celými jejich bytostmi, stojícími na pevné půdě.
Málokdo ze současných uspěchaných lidí v hektické době však umí při každé
ztrátě a protivenství naučit se vnímat ještě něco krásného.
3.2 Potřeby a přání dříve narozených
Dokonce i ve vyšším věku se mohou projevit neočekávané důsledky náhlých
životních zvratů v minulosti. Jelikož každá životní zátěž ovlivňuje uspokojení
lidských potřeb, spouští organismus člověka obranný mechanismus, kde
významnou roli hraje citové prožívání. V souvislosti se zátěžovou situací se
připomíná celistvý model vývojových životních potřeb:
• Potřeba místa zahrnuje potřebu jedince zaujmout své místo v životě. Starší lidé mají za každých podmínek (s přibývajícím věkem a ztrátou blízkých) přirozený požadavek vytvoření a naplnění iluze domova. Uvedené
nutkání úzce souvisí s rituálem pozdravení a bezvýhradným přijetím
daného jedince v rámci lidského společenství. Motivují je ke zvýšenému
úsilí o odpovídající zařazení mezi ostatní věkově blízké i ostatní.
• Potřeba bezpečí a ochrany, která mimo jiné seniorům umožňuje být sám
sebou, svéprávnou osobností a doufat, že jim v případě potřeby také
někdo nabídne odpovídající pomoc.
• Potřeba podpory, která dříve narozené osoby nejen povzbuzuje, ale současně jim dovoluje odhalit a vyslovit latentní přání. Ve stáří se především
jedná o podporu tělesnou, citovou, finanční i společenskou.
• Potřeba výživy a péče znamená kromě přijímání potravy zajištění dostatku stimulů pro život, zejména optimální péči, přiměřenou něhu a žá-
DISKUSE
doucí informace, kterým starší lidé v závislosti na sociálním, racionálním
a zdravotním stavu budou rozumět.
• Potřeba hranic vzájemně souvisí s instinktivní touhou každého člověka
být „limitovaný“. Ve vyšším věku senioři trvale potřebují opakovaně
poznávat a objevovat meze subjektivních možností – co umí a smí,
co vůbec dokážou, co ještě vydrží, co jsou schopní změnit. Opakování
nových postupů jim pak přinese reference o hladině důvěry ve vlastní
schopnosti, korekci pocitu vyrovnanosti a spokojenosti. Pro některé
speciální činnosti pak potřebují ponechat větší časový limit na jejich plné
uspokojení.
Úspěch v životě není výhradně otázkou zralosti, dosažení vyššího věku,
ale poukazuje na stupeň sebedůvěry. Kdo chce skutečně dosáhnout vytyčené
mety, bezpodmínečně musí věřit ve své síly a pevné přesvědčení, že zdárně
splní úkol. Za největší překážku pro osoby středního nebo pokročilejšího
věku se nepovažuje jejich reálné stáří, ale hlavně stísněný, bezmocný duševní
stav. Vnitřně akceptovanou skleslost a markantní nedostatek sebedůvěry
mají téměř napsané na čele a jejich přístup, eventuální slovní povzbuzování
i nonverbální projevy sotva svědčí o přiměřené výkonnosti. Starší lidé se
musí oprostit od běžně zkreslené praxe uvádění reálného věku podle let,
které prožili. Proč se musí oblékat jako staří, životními peripetiemi navždy
zkroušení jedinci, trvale přicházet s ohnutými zády, nejistými kolísavými
kroky a beznadějným výrazem v obličeji? Jestliže skomírá, pohasne plamínek
naděje k životu a vytratí se dřívější snaha ustavičně a úspěšně bojovat
s překážkami, bolestmi a obtížemi, pak „se vypařila životní síla, začalo stáří“.
Při stálém ohlížení se i do blízké minulosti si senioři málokdy uvědomují, že
každý den přináší nový pořádek, změnu, impuls, výzvu a že nelze zaostávat
ve styku s duchem pokroku, pokud nechtějí uvíznout v řadě odbytých,
přehlížených až zbytečných jedinců na okraji zájmu moderní společnosti.
Moudří starší lidé si totiž denně potvrzují, že mohutná, stále přibývající
moc a síla leží zejména v jejich myšlenkách a míněních, že se stále pohybují
ve směru svých přesvědčení, že tělesný stav vždy následuje vnitřní názory
člověka. Trvalý proces stárnutí však nemá většího nepřítele než v radosti,
naději, čilosti, veselosti, sebedůvěře a u věřících i v důvěře v Boha.
Ani starší osoby se nemohou spokojit s nízkými cíli, nesmí si dovolit
„ztratit své hvězdy z očí“. Jestliže vstoupily na kolbiště života s úmyslem
zvítězit, mají trvale před sebou pevné předsevzetí, vysoký nezměnitelný cíl.
Charakterizuje je odvaha a odhodlání, trvalé úsilí, násobené perspektivou
splnění životního úkolu, silný dojem snaživých ctižádostivých bytostí. Doporučuje se využití zářného příkladu, vzoru osoby s jasným životním posláním
DISKUSE
(případně poselstvím k lidstvu), která si vykračuje jako vítěz. Snaživý duch
posiluje a prospívá, neodkládá, neváhá a nečeká, aby někdo jiný převzal
vedení; sám si utvoří osobní životní plán a provede ho bez kolísání a zaváhání.
Proto poučení senioři považují každý den za kámen pro budovu privátního
života a uvědomují si pravdu, že neúplný, skvrnitý a špatně otesaný kámen
zneuctívá životní stavbu.
V souvislosti se změnami duchovní sféry, mnohdy originálního pohledu na
okolní svět dříve narozených jedinců, nutno vyzdvihnout ohromnou tvůrčí
sílu samomluvy (v soukromí): „Jsem vítězem, nikoli poraženým. Jsem silným,
úspěšným, šťastným člověkem a mám svobodnou vůli. Jsem pánem své duše,
svého těla, svého života. Žádná zjevná nebo latentní slabost, případně špatný
zvyk mne nepřipraví o úspěch, na který mám právo.“ Magická slůvka vnitřní
jistoty, trvalé síly a humánní tolerance v podobě pozitivního přijetí jsem,
mohu, chci (v jiné souvislosti již výše uvedená trojice) se cílevědomě zařazují
do repertoáru osobního jednání a smýšlení. Spojení verbální a slyšené triády
povelu, výzvy k akci, dochází k probuzení, povzbuzení, opětnému „nastartování“, posílení toku životní síly potřebné pro další roky kvalitního života.
4
Vstříc životu
4.1 Třetí úsek života osob vyššího věku
Zralý věk se považuje za korunu života, v němž senioři již sklízí plody
dosavadní cesty životem. Na vlastní kůži si ověří, zda se dobře a moudře
připravili na proces ubývání sil, jestli fyzické, psychické, sociální, ekonomické
a jiné životní změny způsobily rozpad dosavadních hodnot, narušily jejich
doposud pevnou vnitřní stabilitu.
Finální fázi pouti životem tvoří fyzické, duševní i duchovní, humánní
stárnutí jako ústřední motto, jako úroda předchozích období. Výsledkem
je získání individuální moudrosti, osvojení optimální volby řešení, zvládání
svízelných situací s nadhledem, pomocí silných charakterových stránek,
schopnosti bilancování, ohlédnutí, rekapitulace, snahy o zlepšení poměru
k lidem a okolí.
Kritický mezník představuje radikální změna života, okamžitý odchod do
důchodu, kdy se zcela převrátí denní rytmus, mnohaletý koloběh, ustálené
zvyklosti. Razantně dochází ke zlomu ve vnímání vlastního sebeuvědomění
(ztracená minulost, akutní nejistá přítomnost, mlhavá budoucnost), destrukci vazeb pracovního společenství, devastaci vztahových otázek, přerušení
profesních kontaktů, odloučení. Na scéně svobodného života bez povinností,
bez napětí a chvatu se objevují noví a neznámí lidé, zcela volný prostor
a dostatek času, odlišné tempo, zdánlivá svoboda, nezávislost a často navíc
DISKUSE
problémy oslabeného organismu. Na druhé straně se však hlavně posiluje
představa zajímavého perspektivního úkolu: v životním kompasu objevit
správný směr.
Zastánci pozitivní psychologie doporučují věnovat úsilí péči o získání komplexního pocitu životní pohody. Málo na nové období připravení jedinci totiž
snadno podléhají depresím (smutek, skleslost, únava, ztráta životní energie,
nerozhodnost, apatie, obavy a úzkost, pokles sebevědomí, útlum), výrazně
sebekritickému hodnocení, podceňování. Hodně závisí na individuálním
postoji seniorů (spojení představy s oceňováním) a přesvědčení o správnosti
osobního jednání.
Osoby na prahu životního zenitu lze sledovat ve třech odlišných formách.
Relativně normální stav upozorňuje na situaci běžného jedince bez biologické nebo duševní či rozumové chorobné charakteristiky. Optimální stav seniorů se pojímá jako ideál v nejlepších podmínkách životního prostředí. Naopak, patologický stav zviditelňuje přítomnost nebo příznaky onemocnění.
Zajímavé výsledky pro praxi přinášejí studie otázek moudrosti, upozorňující
na její růst s přibývajícím věkem, sledování převládajících tendencí (pokles),
citové celistvosti a tvořivosti (vzestup) a výrazné směřování k zintenzivnění
vnitřního života. Na základě studia tzv. negativního stereotypu stáří se uvádí,
že se sebepojetí, životní spokojenost, sebeovládání a důvěra ve vlastní schopnosti, sebeuplatnění, přesvědčení o vlastní způsobilosti plánovat a jednat
způsobem, nutným k dosažení cíle a zvládnutí nějaké situace či úkolu od
přístupu mladých liší minimálně. Pro řešení obtížných situací lidí vyššího
věku se doporučuje postup pomocí výběru, selekce (soustředění na přednostní, menší úsek zájmu; problém zrodu nebezpečí volby a „loučení“), výběr
nejlepší varianty, optimalizace (obohacení života, dokončení úkolu) a vyrovnávání, kompenzace (náhrada dřívějších, zažitých stereotypů). Změněný,
avšak efektivní život seniorů zásadně ovlivňuje zdravotní stav, disponibilní
zdroje a pevný individuální žebříček hodnot.
Od seniorů se také právem očekává odpovídající podoba předávání kulturního dědictví další generaci, zřetelný posun v dobrovolných aktivitách, podíl
na kulturních a společenských činnostech (sportovní, rekreační, sociální,
vzdělávací, charitativní), ale i záměrný přenos zkušeností v blízkém okolí.
Zralí starší lidé na cestě k sobě samotným nezůstali stát a jako integrované
osobnosti v humanistickém pojetí jsou „vzácní“, plní moudrosti, charakteru
(jako souhrnu morálních vlastností), nadějí, obětavosti. Dokázali se rozhodnout na křižovatkách života, využívali dřívějších období k osobní kultivaci.
Uvědomili si trojici oblastí, v nichž objevovali smysl života – hodnoty zážitků,
vlastní aktivitu, vztah k lidem a dění v okolí. Dospěli do třetí fáze životní cesty
s cílem být fundovanými, moudrými osobnostmi, podporujícími život. Silné
DISKUSE
stránky charakteru přibližuje jejich konkrétní výčet: moudrost a znalosti,
odvaha, humanita, spravedlnost, umírněnost a sebeovládání, transcendence
(přesahování ve smyslu nadhledu).
V období životního vrcholu se též objevuje široký prostor pro zamyšlení,
zda čas života opravdu sloužil člověku jako mimořádně vzácný dar, jestli
jedinec dokázal správně hospodařit s poskytnutou dobou, pokud jen plynul
v proudu ostatních, nebo jestli bojoval, vzdoroval, zapojoval se. Ve třetím
úseku životní pouti se navíc otevřela dříve neznámá, skrytá cesta do vlastního
nitra, k uvědomění si smyslu lidské existence a hodnoty žití, zda se projevilo
tajemství naplněné cesty životem. Pouze celistvě připravení a průběhem
dřívějších náročných období zocelení senioři zjistili, že kvalita závěrečné fáze
spočívá v umění dokonale prožít každý střípek života.
4.2 Důvody stínů a obav
Mnohé (nejen) seniory na prahu stáří z různých příčin dostihly komplexy
méněcennosti. Trvale žijí v zajetí strachu, chybí jim sebejistota. Postrádají
schopnost ovládat vlastní emoce, udržet své myšlenky pod kontrolou. V mysli
hrají prim traumatizující zážitky a nepříjemné události z uplynulých let.
Nedokážou přes zábrany a překážky přejít do útoku a začít rozhodně jednat.
Obávají se radikálního kroku vpřed – konečně žít podle vlastních představ,
mít se rád, zvýšit sebedůvěru, dokončit povinnosti, rozvíjet se, prosperovat.
Před poučenými a temnot minulosti zbavenými seniory však čeká náročný
úkol: pevně uchopit každou vteřinu života, situaci do svých rukou a navždy
se zbavit pocitu méněcennosti. Mají výsostné právo, lépe povinnost objevit
privátní poslání, smysl a místo v životě, zajisté i v seniorském věku.
Jejich soukromé postavení přesto zůstává svízelné, nesmírně labilní. Bilancování ztrát a zisků starších osob kolísá od jedné hranice ke druhé. Kvalitu
života v jeho vrcholové fázi ovlivňuje převaha vlastního prožívání, uvědomělost, činorodost, tvořivost, společenství s druhými. Navíc vědomí a prožívání
eventuální nemoci se považuje za pomyslnou „jizvu na konci života“. Senioři
si tíživě uvědomují zvláštnosti hlubokých životních krizí (nemoc, markantní
úbytek fyzických a duševních sil, ztrátu životního partnera, rozpad rodiny
aj.). Především na ně doléhá nejistota a zamlžené vyhlídky do budoucnosti,
vyvolané demografickou panikou, gerontofobií (chorobný strach ze stárnutí,
stáří a starých lidí), rozmanitými formami ageismu (věková diskriminace,
vyloučení a mezigenerační střety), nedostatečnou kapacitou služeb pro seniory, zastaráváním zdravotnických a sociálních služeb, chybějící odbornou
a občanskou shodou o základních prvcích života ve stáří a služeb pro seniory (penzijní reforma, věk a povaha penzionování, seniorská subkultura,
DISKUSE
geriatrická medicína, zdravotně sociální péče). Kromě aktivní diskriminace
a lhostejného nezájmu o problematiku osob vyššího věku se na tragických
sociálních a humánních chybách podílejí převládající myšlenkové stereotypy,
všude přítomné mýty, nebezpečná východiska k seniorské politice.
Na základě dostupných údajů výzkumných zjištění se dá rozhodně tvrdit,
že česká společnost v reflexi současných proměn stáří a seniorů zaostává,
že na novou situaci, vznikající stárnutím populace není společnost ani objektivně připravená a že síť dostupných zařízení s různým rozsahem péče
o seniory se zdaleka nepřibližuje potřebám či optimálnímu stavu. Dokonce
existuje širší veřejnosti málo známá varianta, navrhující proměnu ústavní
péče na „přátelské sociální služby“ jako součást rozsáhlého projektu „na
osvobozování lidských duší“.
V souvislosti s negativními dopady diskriminace a vyššího věku dříve narozených lidí je žádoucí označit i osobní lidské ztráty za náročné životní situace
s dlouhodobým, často nevratným odloučením od dřívějších vazeb. Prožívání úbytku se většinou projevuje humánně náročným procesem truchlení,
smutkem na úrovni emocionální (konfliktní záplava emocí: šok, zármutek,
žal, touha, pocity viny, úzkost a strach, pocity bezmocnosti a bezradnosti
apod.), kognitivní (zmatek, dezorientace, nedůvěra, vzpomínky, poruchy
koncentrace pozornosti, halucinace aj.), v chování a jednání (pláč, únikové
reakce, alkohol, drogy, hyperaktivita, denní snění, náboženské zanícení, únik
do nemoci, suicidální tendence, dále poruchy spánku, změna stravovacích
návyků, sexuálních zvyklostí atd.), v tělesné sféře (potíže s dýcháním, únava,
svalová slabost, senzorická přecitlivělost, nespavost apod.). Každá individuální ztráta, zejména u seniorů v silně zvýšeném měřítku, vyvolává souhrn
negativních emocí.
Rozlišují se materiální, funkcionální, vztahové, intrapsychické, rolové
a systémové aspekty úbytku. Materiální ztráty se projevují poměrem starších
osob ke ztracenému majetku (krádeže, požáry nebo povodně), osobním
selháním (nepozornost, zapomnětlivost), sociálními změnami (rozpad nebo
opuštění domova). Způsobují přetržení kontaktů s minulostí a zveličují
absenci známého bezpečného prostředí. Funkcionální ztráty upozorňují na
změnu osobní identity, životního prostoru, sociálních rolí, okruhu známých
osob, poskytujících podporu i privátní perspektivu – vše v souvislosti se zdravotním oslabením. Představují hrozbu, omezení, překvapivou mimořádnou
událost na životní dráze, náročnou životní situaci. Vztahové ztráty znamenají
částečné nebo úplné, dočasné nebo trvalé přetržení vazeb. Kontakt s okolím
seniorů ochromí smrt blízkého člověka, spojená se zármutkem, zdravotní či
jiné problémy nejbližších. Intrapsychické ztráty, vnitřní, i latentní duševní
stavy se objevují v podobě zmaření nadějí, plánů do budoucnosti, rozbití
DISKUSE
dosavadního ideálu. Většinou se promítají v destrukci očekávání. Ztráty rolí
znamenají zjevné změny v očekávaném způsobu chování, vztahujícím se
k určité životní pozici. U osob vyššího věku se v dřívějším profesním období
jednalo o problémy související se zaměstnáním. Později se projevila příprava
na zvládnutí situace při odchodu do důchodu, kdy nápadně do popředí vystupují otázky identity, sebeúcty, prestiže, sociální pozice. Do stejné kategorie
lze zařadit postupné ztráty rodinných rolí a systémové úbytky (v rodině i jiné
komunitě).
Vzhledem k závažnosti výskytu úzkostných poruch starších osob je nutné
upozornit na následky vlivu bezprostředního okolí. Strach patří k základním
instinktům, stereotypním, nutkavým a přitom účelným projevům chování,
které hrají významnou úlohu při prožívání i pro přežití. Intenzivní úzkostné
a strachové reakce vždy odpovídají aktuální situaci, odloučení, formě ohrožení. Vedou k útěku, útoku, vyhnutí se. Staří lidé mají mnoho důvodů k úzkosti
a strachu. Měnící se svět, technický rozvoj a zběsilé tempo života seniory vytlačuje až na okraj společnosti. S nelibostí vnímají tělesnou slabost, zhoršení
zdravotního stavu, spoléhají se na pomoc druhých, cítí obavy z existence
stáří, podporované alarmujícími zprávami médií o přepadení, loupežích,
podvodech, týrání. Při osamělosti se navíc zvyšuje strach z nemocí, blížícího
se umírání a smrti.
Každý (ne)uvědomovaný pocit veřejně proklamované blamáže seniorů,
falešná závažnost bytostně vnímaného individuálního selhání, včetně údajné ztráty osobní prestiže, silně ovlivňuje aktuální pozici starých osob ve
společnosti, mezi sousedy, známými, v rodinné hierarchii. Křehcí a často
nepochopení starší lidé, masírovaní tlakem společenského ageismu s urážlivým stigmatem pomalosti, slabosti, závislosti a senility, a marně očekávající
důstojné završení životního běhu, navíc zbytečně trpí nebo se dokonce
nacházejí v situacích ohrožení života ve zdravotních či sociálních službách
obecně známé kvality.
Závěr
Pouze vyspělá společnost dokáže opravdu ocenit význam a přítomnost starších lidí pro ostatní. Státy a vlády, které nedokážou podpořit seniory v jejich
úporné snaze být nadále prospěšní a předávat pomyslnou štafetu mladším,
budou čelit tvrdé kritice poučených, moudrých znalců života.
Literatura
B
, M. 2005. Stáří a osamělost. In M
, P. (Ed.). Schola gerontologica. Brno:
Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, s. 25–41. ISBN 80-210-3838-1.
DISKUSE
E
, S.,
. 2009. Wohlbefinden und Lebenssinn: Wege zum mentalen Gesundsein.
St. Pölten: Gesundes Niederöesterreich. 127 s. ISBN 978-3868059120.
J
, H., K
Z., H
, I. 2004. Programování aktivit, motivování,
akceptování a kognitivní rehabilitace. In K
, Z.,
. Geriatrie a gerontologie.
Praha: Grada, s. 436–445. ISBN 80-247-0548-6.
K
M
S
, S. 1996. Člověk – hodnoty – výchova. Prešov: ManaCon. 231 s. ISBN 80-8555-834-3.
, I. 2010. Unaveni sluncem. Lidové noviny, 6. 3. 2010, s. 24. ISSN 1213-1385.
, P., K
-S
, K. 2008. Názory a postoje české populace k seniorům: zpráva
z výzkumu [online]. c2008, poslední revize 24. 7. 2009 [cit. 2014-11-01]. Dostupné z:
http://blisty.cz/files/2009/07/24/4_kvantitativni_vyzkum_populace_fin_2008.pdf
S
, V., H
, H. 2008. Kvalita života ve stáří. In Ř
, O.,
. Quality of Life
in the Contexts of Health and Illness. Brno: MSD, s. 120–129. ISBN 978-80-7392-073-9.
Autor
doc. PaedDr. Mojmír Vážanský, CSc., Mendelova univerzita v Brně, Institut
celoživotního vzdělávání, Zemědělská 5, 613 00 Brno, e-mail:
[email protected]
ZPRÁVY
ÚLOHA ASOCIACE UNIVERZIT TŘETÍHO VĚKU ČESKÉ
REPUBLIKY VE VZDĚLÁVÁNÍ STARŠÍCH DOSPĚLÝCH
Pavel Máchal
Světová populace stárne. V současné době proto vlády řeší, kde získat
dostatečné finanční zdroje na vyplácení důchodů a také na pokrytí zdravotní
péče, neboť problémem není jen stárnutí, ale také současný úbytek daňových
poplatníků a tím i příjmů do státní pokladny. To je právě jeden z důvodů,
proč se dnes stárnutí obyvatelstva s jeho ekonomickými a sociálními dopady
považuje za jeden z vážných problémů v Evropě. Stárnutí populace však není
problém jen vyspělých zemí, stárnout začínají také rozvojové země jako jsou
Indie, Čína nebo Korea. Jedná se tedy o globální problém, s nímž se budou
muset vyrovnat vlády všech zemí.
Mnozí si ani neuvědomují fakt, že stárnutí populace je přirozené. Jedná se
pouze o důsledek pozitivního prodlužování průměrného lidského věku. Lidé
však zcela opomíjejí druhou příčinu stárnutí populace, kterou je dramaticky
se snižující porodnost. Změny v populační skladbě se však výrazněji projeví
až v následujících desetiletích 21. století, a proto je potřeba se už nyní
připravit na řešení těchto problémů.
Jedním z úkolů řešení aktivního stárnutí je oblast vzdělávání. Tuto oblast
v České republice zajišťuje Asociace univerzit třetího věku České republiky.
1
Historie Asociace univerzit třetího věku České
republiky
Asociace univerzit třetího věku České republiky (AU3V) je občanské sdružení
institucí, které nabízejí a provozují vzdělávací aktivity na úrovni vysokoškolského vzdělávání, určené občanům České republiky v důchodovém věku
(obrázek 1). Asociace univerzit třetího věku České republiky byla založena
v roce 1993 z iniciativy několika dobrovolníků, kteří se na svých mateřských univerzitách vzděláváním seniorů zabývali a současně sledovali tuto
problematiku v evropském i světovém měřítku. Vzdělávání seniorů patří
mezi prestižní úkoly moderních univerzit a vyspělé státy i univerzity si
to uvědomují. Proto AU3V dostala do vínku dva hlavní úkoly: zabezpečit
vzájemnou informovanost svých členů a postarat se o mezinárodní kontakty
AU3V s vedoucími evropskými organizacemi. Zejména se to týkalo organizací
AIUTA (Internation Association of the Universities of the Third Age), EFOS
(European Federation of Older Students) a Evropské informační sítě pro U3V.
ZPRÁVY
Zdroj: Archiv AU3V
Obrázek 1. Logo Asociace univerzit třetího věku České republiky
2 Současnost Asociace univerzit třetího věku České
republiky
Asociace univerzit třetího věku má v současné době 38 členů na 22 veřejných vysokých školách České republiky. Na Univerzitách třetího věku (U3V)
fungujícími buď pod fakultami, nebo přímo univerzitami jsou seniorům
nabízeny různé vzdělávací kurzy, semináře a další aktivity, které dle zákona
o vysokých školách spadají do kategorie celoživotního vzdělávání.
V akademickém roce 2013/2014 bylo do kurzů tohoto typu zapsáno celkem
42 997 posluchačů a bylo otevřeno 1 162 kurzů. Celkový počet aktivní výuky
pak činil 37 547 hodin. Srovnáním s předcházejícími léty lze konstatovat, že
zájem seniorů o tento druh vzdělávání v České republice vzrůstá. K popularizaci U3V určitě přispělo rozhodnutí Evropské unie, která vyhlásila rok
2012 rokem seniorů a aktivního stárnutí. Rovněž akce pořádané v rámci České
republiky jistě zvýšily zájem seniorů o aktivní účast na životě společnosti.
V 90. letech minulého století byly ve středu zájmu seniorů zejména kurzy
ovládání a využívání osobních počítačů, mobilních telefonů a informačních
technologií vůbec. V současné době se zájem uchazečů přesouvá do oblasti
sociálních věd, zdravovědy, psychologie, historie a ekonomiky.
Asociace univerzit třetího věku České republiky, vědoma si faktu, že pojem
univerzita a z něj odvozené tvary může používat pouze Univerzita, usiluje mimo jiné o zaregistrování značky Univerzita třetího věku u patentového úřadu.
Kromě U3V na veřejných vysokých školách – univerzitách, totiž existuje řada
většinou soukromých škol a vzdělávacích společností, které užívají názvy
Akademie třetího věku, Univerzita volného času apod. Název Univerzita
třetího věku však může používat pouze instituce, která nabízí seniorům
možnost vzdělávat se na úrovni terciárního vzdělání a má prokazatelné
spojení s akreditovanými obory na škole univerzitního typu.
ZPRÁVY
V roce 2012 došlo k zásadní změně v systému financování vzdělávacích
programů poskytovaných formou U3V. Od roku 2012 ministerstvo školství,
mládeže a tělovýchovy poskytuje v rámci ukazatele F příspěvek na činnost
U3V na veřejných vysokých školách ve výši 22 mil. Kč ročně. Financování U3V
je koncipováno jako podílové, přičemž třetina financí, kterou hradí posluchači ve formě zápisného, by měla být rovna státnímu příspěvku (ukazatel
F). V současné době se v průměru vybraná částka na jednotlivých školách
pohybuje na úrovni 85–90 % příspěvku ministerstva školství. Třetinu pak
formou poskytnutí učeben a úhradou režijních nákladů poskytuje vysoká
škola.
DSV uplynulém období se zaměřila AU3V na konferencích a workshopech
na témata vztahující se zejména ke zkvalitnění seniorského vzdělávání.
Asociace přitom vychází ze dvou základních postulátů U3V:
• zvýšit vzdělanost a informovanost seniorů a umožnit jim přístup k novým technologiím, používaným v každodenním životě,
• přispět ke zvýšení kvality života seniorů, zlepšit mezigenerační komunikaci, nabídnout seniorům účast na společenském dění a využívat jejich
zkušeností a schopností.
V souladu s obecnou snahou o zvýšení kvality standardního terciárního
vzdělávání se v roce 2014 AU3V zaměřila na zvýšení kvality kurzů U3V. V tomto případě se zejména jedná o dva parametry: kvalitu písemných podkladů
k jednotlivým přednáškám (ať už v papírové či elektronické formě), které
posluchači dostávají přímo při prezenci na přednášce a požadavek aktivnější
účasti ve výuce. To považujeme za současný největší rozdíl proti seniorskému
vzdělávání v ostatních evropských státech, ve kterých jsou seniorští studenti
daleko aktivnější a jejich účast ve vzdělávacím procesu je mnohem hlubší,
než je tomu u českých seniorů.
Současný největší problém seniorského vzdělávání formou U3V spočívá
v tom, že poměrně široká nabídka kurzů a všech dalších aktivit je omezena
na města, ve kterých působí veřejné vysoké školy. Běžná praxe standardního univerzitního vzdělávání, kdy řádný student bydlí (ať už s rodiči,
nebo na kolejích či v privátech) v místě školy, je pro seniorské vzdělávání
nerealizovatelná. Jedno z možných řešení prostorového omezení nabídky
spočívá v tzv. virtuálních U3V, což jsou dislokovaná střediska vzdělávání,
provozovaná často ve spolupráci s domovy důchodců, veřejnými knihovnami,
kulturními domy apod., maximálně využívající možnosti internetu a dalších
komunikačních a mediálních prostředků. Vzhledem k zásadní důležitosti
druhého výše uvedeného cíle U3V, totiž společenské role U3V, však bývá dosti
obtížné při „virtuální“ formě U3V současně s odbornou kvalitou výuky udržet
ZPRÁVY
i úroveň společenských kontaktů. Na řešení tohoto problému vedení AU3V
intenzivně pracuje.
S ohledem na Národní akční plán aktivního stárnutí se všechny české vysoké školy snaží zařadit do své nabídky kurzů U3V i problematiku
zdravotní a informovat posluchače o možnostech aktivní účasti na společenském dění. Bez obtíží se to daří na univerzitách, které mají lékařské
fakulty nebo fakulty zabývající se otázkami zdravovědy (jsou to zejména
Univerzita Karlova v Praze, Masarykova univerzita, Univerzita Palackého
v Olomouci, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích a Západočeská
univerzita v Plzni). Pro ostatní vysoké školy je to obtížnější. Jedním ze
základních pokynů, vzešlých z Valného shromáždění AU3V (konaného na
Vysoké škole báňské – Technické univerzity Ostrava ve dnech 13. a 14. 1. 2014)
je požadavek, aby stěžejní kurzy U3V na příslušné škole byly věnovány
té odborné problematice, v níž škola provádí výzkum a má akreditovány
odborné magisterské, případně doktorské studijní programy. Přesto, až na
výjimky, všechny U3V ve svých programech mají kurzy z oblasti psychologie
člověka, vztahů člověka a přírody, pohybových aktivit a jejich vlivu na zdraví,
zdravé výživy a potravin obecně apod. Tyto kurzy jsou většinou žádány
zejména ženskou částí uchazečů.
Závěr
Vzdělávání starších dospělých patří již neodmyslitelně k poslání univerzit.
Jejich význam bude růst v souvislosti s procesem stárnutí populace. Organizování vzdělávacích programů formou Univerzit třetího věku je třeba plně
podporovat v jejich rozvoji a nejen udržovat, ale stále zvyšovat jejich kvalitu.
Tato podpora je však závislá ve velké míře zejména na finanční podpoře státu.
Asociace univerzit třetího věku ČR proto vynakládá veškeré úsilí, aby tato
podpora byla adekvátní potřebám vzdělávání starších dospělých.
Autor
doc. Ing. Pavel Máchal, CSc., prof. h. c., Mendelova univerzita v Brně,
Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií, Ústav projektového
řízení, třída Generála Píky 7, 613 00 Brno, e-mail: [email protected]
ZPRÁVY
DVADSAŤ ROKOV ASOCIÁCIE UTV NA SLOVENSKU A JEJ
ČLENSKÝCH UTV
Nadežda Hrapková
V dnešnej spoločnosti je už pre mnohých ľudí samozrejmosťou, že sa ďalej
vzdelávajú aj po ukončení formálneho vzdelávania, čo si vyžaduje nielen
neustály výskyt nových informácií, ale aj lepšiu dostupnosť tých, ktoré sme
doteraz nestihli získať. Trend záujmu o ďalšie vzdelávanie je základom aj
pre UTV na Slovensku, ktoré sa úspešne etablovali v rámci systému ďalšieho
vzdelávania seniorov. Všeobecným cieľom vzdelávania starších ľudí je zvyčajne zvýšenie kvality života, naplnenie záujmu o nové informácie, aktívne
prežívanie voľného času, s pozitívnymi efektmi pre účastníkov – starších
študentov.
1
Vznik Asociácie UTV na Slovensku a jej vplyv na rozvoj
vzdelávania seniorov na Slovensku
Ak sa pozrieme 20 rokov späť, na deň 1. 12. 1994, keď bola založená Asociácia
UTV na Slovensku (ASUTV), tak si uvedomujeme niekoľko súvislostí.
Prioritou Asociácie UTV na Slovensku, popri jej poslaní citovanom v stanovách, bolo stretávanie predstaviteľov, reprezentantov a pracovníkov univerzít
a ich UTV založené na spoločnej výmene skúseností a informácií z oblasti
vzdelávania seniorov – dôchodcov – účastníkov vzdelávania na univerzitách.
Členom ASUTV išlo v tomto období hlavne o to, aby sa sieť UTV rozšírila do
ďalších miest a lokalít Slovenska s dostupnosťou a uspokojením vzdelávacích
záujmov čo najväčšieho počtu starších ľudí. Popri záujme ďalej sa vzdelávať
bolo význačnou motiváciou pre starších študentov naplnenie túžby študovať
na vysokej škole a vzájomné stretávanie sa so seniormi rovnakých záujmov
formou kvalitného využívania voľného času, akým vzdelávanie nesporne je.
Dnes môžeme konštatovať, že vzdelávanie na UTV sa stalo jednou z foriem
aktívneho starnutia, či dokonca životným štýlom staršej generácie na Slovensku. Vyberáme zo Stanov ASUTV:
„ASUTV je záujmové združenie právnických osôb vytvorené v súlade
s ustanovením Občianskeho zákonníka. Je dobrovoľné a nezávislé združenie
s týmto poslaním:
• iniciovať a podporovať vznik Univerzít tretieho veku (ďalej len UTV) na
univerzitách a vysokých školách v Slovenskej republike,
ZPRÁVY
• koordinovať činnosť UTV, poskytovať a vymieňať informácie z ich činnosti,
• organizovať pracovné stretnutia a semináre UTV najmä v pedagogickej
a vedeckej oblasti slúžiace k ďalšiemu odbornému rozvoju UTV,
• spolupracovať s ústrednými orgánmi štátnej správy,
• spolupracovať s medzinárodnými organizáciami a uchádzať sa o členstvo
v nich,
• spolupracovať s národnými organizáciami, ktoré sa zaoberajú vzdelávaním staršej generácie a dôchodcov a napomáhajú jeho rozvoju,
• vytvárať predpoklady pre medzigeneračný dialóg, s cieľom hlbšieho porozumenia generácií,
• vyvíjať legislatívnu iniciatívu v prospech činnosti a ochrany UTV,
• propagovať činnosť UTV.“
Všetky ciele a poslanie citované v stanovách sa postupne za dvadsať rokov
napĺňali, aj keď pri ich tvorbe sa možno uvažovalo o iných prostriedkoch
a možnostiach ich realizácie.
Dňa 1. 12. 1994 v Košiciach pri založení ASUTV bolo prítomných 39 účastníkov z 11 vysokých škôl a univerzít, vrátane reprezentanta Jednoty dôchodcov na Slovensku a Ministerstva práce, sociálnych vecí a rodiny SR.
Prvým prezidentom sa stal prof. Ing. Ivan Hričovský, DrSc., prvým sídlom
ASUTV bola SPU v Nitre a tajomníčkou Ing. Mária Adamovská. Prítomní boli
reprezentanti univerzít a prvých UTV, a to UK v Bratislave (UTV od 1990),
TU Košice spolu s UVL Košice a VVŠL Košice (od 1992), UMB Banská Bystrica
(od 1992), VŠP v Nitre (od 1993) a Jesseniovej lekárskej fakulty UK v Martine
(od 1991) i tých, kde ešte UTV nebolo otvorené (TU Zvolen, VŠDS Žilina, EU
Bratislava, VŠMU Bratislava a Prešov). Ako veľmi iniciatívny a hodnotný partner vystupovala Jednota dôchodcov na Slovensku, ktorá významne prispela
k otvoreniu mnohých ďalších UTV na Slovensku. Spočiatku tie mladšie UTV
realizovali vzdelávanie pod hlavičkou tých väčších a postupne si vytvorili svoj
organizačný systém a oddelili sa.
Druhá etapa súvisela so vznikom UTV na ŽU v Žiline v roku 1995, s osamostatnením UTV na UKF v Nitre v roku 1996, kde pôvodné vzdelávanie seniorov
v Klube dôchodcov prerástlo do dvoch vysokohodnotných UTV na SPU a UKF
v Nitre, či UTV na TU vo Zvolene (1996) oddelením od UMB v Banskej
Bystrici, alebo vznik UTV na STU v Bratislave (1998) ako samostatnej po
odčlenení z UK.
Treťou významnou etapou bol vznik nových programov pre seniorov
na ďalších univerzitách v rámci Slovenska, ako sú na Trnavskej univerzite
ZPRÁVY
v Trnave (1999) , TUAD v Trenčíne (2002), AOS Liptovský Mikuláš (2005),
Katolícka univerzita Ružomberok (2006) a Prešovská univerzita v Prešove
(2006).
Poslednou etapou bol vznik UTV na vysokých školách ako Paneurópska VŠ
(2011), Dubnický technologický inštitút (2012) a Vysoká škola svätej Alžbety
(2012 – nie je členom ASUTV). Najnovším členom ASUTV je novozaložená
UTV na Bratislavskej business school EU v Bratislave, otvorená od roku 2013
na základe mnohoročných skúseností zo vzdelávania seniorov pod hlavičkou
UK od roku 1992.
Pri založení ASUTV v roku 1994 sme ešte nehovorili o európskych a národných projektoch a ich využití v prospech vzdelávania seniorov a viac sme
očakávali od financovania UTV formou dotácií zo štátneho rozpočtu. Dotáciu
dostali univerzity združené v asociácii v záujme rozvoja vzdelávania seniorov
a podporu činnosti na UTV v roku 1994 a odvtedy až v roku 2012 výzva z OP
Vzdelávanie mala podporiť na krátke obdobie vzdelávanie seniorov v mimobratislavských krajoch. Od počiatku až dodnes je financovanie UTV na
pleciach materských univerzít a hlavne na poplatkoch samotných účastníkov
– starších študentov, z ktorých sa financuje celá prevádzka, vo veľa prípadoch
mzdové zabezpečenie a kompletná realizácia vzdelávacích programov UTV.
Spočiatku bola organizácia UTV na univerzitách realizovaná študijnými
oddeleniami rektorátov spolu s agendou riadnych študentov vysokoškolského štúdia. Výraznou zmenou v organizácii vzdelávania seniorov bol vznik
centier či inštitútov ďalšieho vzdelávania, či iných pracovísk priamo patriacich pod univerzity ako samostatných súčastí, kam boli UTV organizačne zatriedené. Tieto samostatné súčasti so širším vzdelávacím portfóliom poskytli vzdelávajúcim sa seniorom rozšírenie možností jazykového vzdelávania,
intergeneračnej spolupráce, projektových aktivít a medzinárodných výmen
na obsahovo širšej platforme niekde s väčším personálnym zabezpečením
a samostatným financovaním.
Systém štúdia na UTV sa od počiatočného jednoročného všeobecného
programu v roku 1990 rozšíril na dvojročné, trojročné i štvorročné programy
so zachovaním prvého všeobecného ročníka, alebo na niektorých UTV aj
bez neho. Rozhodnutie vyplynulo z podmienok a záujmu organizátorov, kde
na jednej strane je potreba naplniť ponúknuté študijné odbory v danom
akademickom roku, alebo na druhej strane vo všeobecnom ročníku pripraviť
seniorov na výber študijného programu postupne a poskytnúť im najprv
základné informácie z ponúkaných odborov a systému štúdia.
ZPRÁVY
2 Zloženie a počty študentov UTV v rámci Slovenska
V čase založenia asociácie bolo štúdium na UTV určené iba pre dôchodcov
a nehovorili sme o znížení vekovej hranice pre zápis na štúdium na UTV.
Nakoniec ale vplyvom záujmu verejnosti sme sprístupnili štúdium na UTV
záujemcom už od 40, 45, či od 50 rokov. V spoločnosti sa v tej dobe vážne
neuvažovalo o posune vekovej hranice odchodu do dôchodku, aj keď prognózy dávno hovorili o predlžovaní ľudského veku. Toto prinieslo aj na UTV
nový fakt, ktorým je niekoľkonásobné opakované zapisovanie absolventov
UTV na štúdium s výberom nového študijného odboru a stretávanie dvoch
generácií – generácia od 45 rokov (stredný vek: 45–59) do 75 rokov (starší
vek, presenium: 60–74 rokov), teda generácia tzv. tretieho veku a neskôr aj
generácia tzv. štvrtého veku 75+ (starý vek, senium: 75–89).
Ak sa chceme pozrieť na zloženie študentov UTV, tak najprv pre porovnanie uvádzame informáciu o riadnych študentoch VŠ, ktorá hovorí,
že na univerzitách a vysokých školách študuje 1,5× viac žien, než mužov.
Podiel študujúcich žien podľa jednotlivých študijných odborov je výrazne
vyšší, okrem univerzít s technickým a vojensko-bezpečnostným zameraním.
Tento údaj nám z určitého pohľadu môže vysvetľovať prevyšujúci záujem
žien o vzdelávanie na UTV, ktorý dokumentuje obrázok 1 a tabuľka 1, keď
v porovnaní počtu mužov a žien na UTV z celkového počtu tvoria ženy
od 78 % a dokonca v roku 2006/2007 až 91 % počtu študentov UTV na
Slovensku. Prevyšujúci záujem o vzdelávanie žien na UTV bol v minulosti
výrazne podmienený absenciou ich vysokoškolského štúdia po skončení
strednej školy z rôznych dôvodov (starostlivosť o deti, iný životný štýl a pod.)
a dnes ešte stále aj z dôvodu skoršieho odchodu do dôchodku a ukončením
profesijnej kariéry.
Ďalší fenomén, ktorý sme zaznamenali po dvadsiatich rokoch (možno
iba v Bratislave), je zvýšenie počtu vysokoškolsky vzdelaných frekventantov
štúdia na UTV, keď ich podiel tvoril v prvých rokoch existencie UTV na UK
iba jednu pätinu. Dnes registrujeme záujem o štúdium na UTV u záujemcov,
z ktorých má už polovica získané VŠ vzdelanie. Keďže ženy tvoria veľký podiel z počtu študentov UTV, tak nás zaujímal tento údaj aj v celoslovenskom
meradle. Zistili sme, že podiel vysokoškolsky vzdelaných matiek vzrástol
z 11 % v roku 2001, na 32,6 % v roku 2012, čo môže čiastočne potvrdzovať
vzdelanostný posun v rámci Slovenska aj v iných vekových kategóriách
s dopadom aj na UTV (i keď údaj nehovorí o ženách, ale o matkách).
ZPRÁVY
Obrázok 1. Počet študentov na Univerzitách tretieho veku na Slovensku
3 Orientácia vzdelávacích záujmov frekventantov štúdia
na UTV a ponuka programov
Ak by sme sa pozreli na orientáciu záujmov frekventantov UTV, tak musíme
brať do úvahy:
• možnosti, podmienky, profiláciu, a tým aj orientáciu zapojených vysokých škôl, ktoré ponuku UTV pripravujú,
• vzdelávacie záujmy frekventantov štúdia, s ktorými prichádzajú na UTV,
• celospoločenské potreby a ponuku nových vzdelávacích programov,
• projekty, ktoré ovplyvňujú a formujú vzdelávacie záujmy seniorov,
• dostupnosť ponúkaných vzdelávacích programov.
Na základe uvedených skutočností a štatistiky o počte študentov UTV (%
žien) môžeme predpokladať, že v ponuke prevládajú humanitne zamerané
programy nad technicky a ekonomicky orientovanými. Na druhej strane
vieme, že rozvojom informačných technológií, nevyhnutnosťou ich znalostí
a aplikáciou vo finančných operáciách (Internet banking, E-shoping, atd.) sa
záujem rozširuje aj týmto smerom.
Pre zaujímavosť a porovnanie uvádzame štatistiky o mladých študentoch,
ktorí študujú na VŠ v riadnych formách (bakalárskeho a magisterského)
ZPRÁVY
Tabuľka 1
Počet študentov na Univerzitách tretieho veku na Slovensku
Rok
Počet
študentov UTV
Z toho
žien
% žien
/
,
/
,
/
,
/
,
/
,
/
,
/
,
/
,
/
,
/
,
/
,
/
,
/
,
/
,
/
,
štúdia. V absolútnych číslach ženy (obrázok 2) študujú v riadnych formách vysokoškolského štúdia najčastejšie spoločenské vedy a náuky (68,9 %)
a lekárske a farmaceutické vedy a náuky (10,1 %). U mužov (obrázok 3)
prevažuje záujem o štúdium spoločenských vied (44 %) a technických vied
a náuk (36,9 %). Nasledovné grafy nám teda potvrdzujú prevažujúci záujem
o štúdium humanitne zameraných smerov aj v nižších vekových kategóriách
študentov.
Ak by sme sa pozreli na preferencie výberu foriem štúdia u seniorov, jednoznačne môžeme z vlastných skúseností konštatovať, že u študentov UTV
prevláda záujem o záujmové vzdelávanie a starší študenti na univerzitách
na Slovensku nemajú záujem napĺňať požiadavky potrebné pre kvalifikačné vzdelávanie a prekonávať záťažové situácie vyplývajúce zo stresov pri
absolvovaní skúšok. Skúška ako forma preverovania vedomostí realizovaná
vysokoškolským systémom sa na UTV veľmi neuplatnila a mnoho UTV prešlo
z testovej formy na formu rozpravy, obhajoby seminárnych prác spojených
s diskusiou a praktické cvičenia spojené s overením si správneho pochopenia
postupov a informácií. Skúsenosti zo zahraničia nám túto skutočnosť potvr-
ZPRÁVY
Zdroj: Štatistický úrad Slovenskej republiky (2014)
Obrázok 2. Študenti vysokých škôl – ženy podľa odborov štúdia
Zdroj: Štatistický úrad Slovenskej republiky (2014)
Obrázok 3. Študenti vysokých škôl – muži podľa odborov štúdia
dzujú, keď vo väčšine európskych krajín sa o skúškach nikdy neuvažovalo.
Iným príkladom je Rakúsko, kde je veľmi frekventovaným záujmom aj kvalifikačné vzdelávanie u starších dospelých či senioroch, keď sa študenti na
univerzitách vo veku 40+ radia do kategórie seniorských študentov. Tento
fakt by si ale žiadal úplne iný pohľad pre verifikované informácie.
Zo svojej praxe vieme, že absolventi UTV vedia svoje vedomosti využiť
nielen vo svoj osobný prospech a svoje okolie, ale niekedy aj pre pracovné príležitosti, ktoré sa im naskytnú. Tak je to zvyčajne po absolvovaní humanitne
zameraných programov, ako napr. história, dejiny výtvarného umenia, etnológia, muzeológia a i., ktoré dávajú seniorom priestor pre prácu v múzeách,
ZPRÁVY
galériách i v práci sprievodcov po pamiatkach, po absolvovaní odboru právo
ako prísediacich na súdoch, či v práci na PC i ako dobrovoľníkov v rôznych
oblastiach.
Jednoznačne je však všetkým známe, že bez ohľadu na orientáciu vzdelávacieho programu a jeho konkrétneho významu pre osobnosť seniora má
vzdelávanie na UTV mnoho pozitívneho a okrem získavania nových informácií prispieva k spoločenskej inklúzii starších ľudí po odchode do dôchodku
a po strate roly zamestnanca.
4
Medzinárodné a projektové aktivity
Medzinárodné kontakty členov ASUTV, a tým aj asociácie sa postupne od jej
založenia rozširovali z pôvodnej spolupráce s Poľskom a Českou republikou
aj smerom do Rakúska, Nemecka, Holandska a ďalších krajín Európy. Na
základe odborných kontaktov cez materské univerzity, ktoré pretrvávali
z minulého obdobia, sa rozvíjali záujmy aj v oblasti vzdelávania seniorov.
Tak tomu bolo pri akceptácii pozvaní do Českej republiky do Olomouca,
Prahy, Zlína, Brna, či do Vroclavu v Poľsku a postupne do Viedne, Grazu
a Innsbrucku v Rakúsku, či Ulmu v Nemecku a Groningenu v Holandsku.
V mnohých prípadoch išlo aj o partnerské univerzity slovenských univerzít,
kde sa tiež vzdelávanie seniorov realizuje.
Prvé cielené budovanie členstiev v medzinárodných asociáciách a rozvoj
sietí seniorov sa začalo členstvom UK v Bratislave v AIUTA (Medzinárodná
asociácia UTV) v 1993 a v EFOS (Európska federácia starších študentov na
univerzitách) v roku 1994. Rozvoj medzinárodných kontaktov s priamym
zapojením seniorov začal od roku 2002, keď sa niektoré UTV zapojili do projektov Sokrates Grundtvig, kde jeden z prvých bol v spolupráci s Univerzitou
v Ulme pod názvom EuCoNet. V tomto roku sa popri UK aj ASUTV stala
členom AIUTA, čo rozšírilo kontakty seniorov aj do iných oblastí Európy.
Projekty Grundtvig (napr. na STU v Bratislave projekty Sen-Net, Neighbours,
na UK v Bratislave projekt VECU, Danube Networkers, ELiLL a EFOSEC, na
ŽU v Žiline projekt T. A. P. E, na UMB v Banskej Bystrici projekt Tandems –
GO a aktuálny projekt na CDV UK ForAge: www.foragenetwork.eu) doplnili
ďalšie projekty, ako napr. projekty cezhraničnej spolupráce, projekty Tempus
(TUZVO) a Erasmus. Niektoré projekty boli zamerané na rozvoj digitálnej
gramotnosti seniorov a využívanie IKT (hlavne z vlastných prostriedkov
a niekde z prostriedkov ESF či Grundtvig), iné na intergeneračné aktivity
(Grundtvig či spolupráca so samosprávami a knižnicami), či interkultúrne
vzdelávanie a rozvoj jazykových schopností seniorov.
ZPRÁVY
Ďalšie projekty boli podporené Nadáciou Orange z programu Zelená pre
seniorov, ako napr. konferencia k 20. výročiu UTV na UK v Bratislave v roku
2010, či na TU vo Zvolene, kde začali v roku 2012 realizovať Športovú olympiádu pre seniorov.
Mnohé UTV pripravujú programy aj počas letných mesiacov – napr. Detské
leto v knižnici v Žiline, Letná škola pre seniorov ako projekt GSK Žilina, ako aj
v Bratislave Letná bratislavská univerzita seniorov v priestoroch magistrátu
hl. mesta SR Bratislavy, projekt TU vo Zvolene Letná škola archeológie pre
seniorov.
Samostatný projekt ASUTV „Danube that conects us“ zameraný na dobrovoľníctvo seniorov začala asociácia realizovať v roku 2011 do roku 2012
v spolupráci s Univerzitou v Ulme. Do projektu sa zapojila UKF v Nitre,
ŽU v Žiline a UK v Bratislave. Následne projekt dobrovoľníkov realizovala
aj ŽU v Žiline v spolupráci s Karlovou univerzitou v Prahe (2012–2013) pod
názvom „GAIN – Opäť spojení – dobrovoľníctvom“. Projekty boli podporené
z programu Grundtvig.
Od roku 2012 je ASUTV zapojená do aktivít EU zameraných na Dunajskú
regionálnu stratégiu s aktívnou účasťou na konferencii k Prioritnej osi 9
People & Skills a následne na konferencii Ministerial Conference on Ageing
2012 k stratégii UNECE krajín EU konanej vo Viedni, kde bola v pozornosti
orientácia politík zameraných na seniorov v rámci EU. Vo verejnej diskusii
sme presadzovali vzdelávanie seniorov ako jeden z prioritných záujmov pre
zabezpečenie politiky aktívneho starnutia.
V záujme rozvoja medzinárodných kontaktov a upevnenia pozície Slovenska sa v septembri 2012 konalo rokovanie výboru AIUTA na pôde UK v Bratislave, keďže prezidentka ASUTV sa stala v roku 2011 generálnou sekretárkou
AIUTA. Následne z iniciatívy Univerzity v Ulme a Danube Büro v Ulme bola
dňa 13. 3. 2014 založená nová Asociácia seniorských vzdelávacích inštitúcií
dunajských krajín DANET, kde sa ASUTV stala jedným zo zakladajúcich
členov.
5
Medzigeneračný dialóg a spolupráca, vzájomné
porozumenie a rešpekt
Intergeneračné kontakty na UTV sa úspešne realizujú v projektoch, ktoré
pravidelne organizuje ŽU v Žiline v spolupráci s Mestskou knižnicou, v rámci
úloh projektov Grundtvig i na základe kontaktov PU v Prešove s neďalekým
detským domovom.
Nakoľko sa vzdelávanie na UTV realizuje v priestoroch vysokých škôl,
rozhodla sa ASUTV realizovať intergeneračný prieskum so zameraním na
ZPRÁVY
generačnú akceptáciu a postoje študentov VŠ. Tento zámer ASUTV bol
v roku 2012 predložený ako projekt na Úrad vlády, ale projekt nebol finančne
podporený. Napriek tomu sa prieskum realizoval a ukončil v roku 2013
a čiastkové výsledky boli členom ASUTV dané k dispozícii pre ďalšie využitie.
Výskumná štúdia Intergeneračné súvislosti záujmového vzdelávania seniorov
sa zaoberá hierarchiou hodnôt mladej generácie študentov na univerzitách
a starších študentov UTV, ako aj dôležitosti vlastností osobnosti z ich pohľadu, spokojnosť so systémom vzdelávania a ich záujem o ďalšie vzdelávanie.
Zaujímavosťou okrem iného je, že najvyšším počtom odpovedí v obidvoch
porovnávaných generáciách bol označený prínos intergeneračného vzdelávania v oblasti zlepšenia vzťahov a komunikácie medzi generáciami, keď až
75,3 % označili túto možnosť mladí študenti a 72,4 % starší študenti UTV
v porovnaní s inými možnosťami, ako boli zvýšenie vzájomnej akceptácie,
prenos sociálneho dedičstva, vzájomné informálne učenie sa a iné.
Zaujímavý pilotný projekt bol realizovaný na pôde UK pod názvom Rozvoj podnikateľských zručností v intergeneračných tímoch, kde sa seniorskí
študenti aktívne zapojili do budovania vlastných firiem spolu s mladými
študentmi. Projekt podporil intergeneračnú komunikáciu, akceptáciu starších študentov v prostredí univerzít i ocenenie ich vedomostného potenciálu
a skúseností.
6
Spolupráca s ústrednými orgánmi štátnej správy
Asociácia UTV na Slovensku je pevným združením univerzít, ktoré vystupuje
celospoločensky a zastáva významné postavenie aj v tvorbe politík a iniciatív
smerom k starším ľuďom. Tak sa predstavitelia ASUTV stali aj tvorcami
celonárodných programov, akými bol Národný program ochrany starších
ľudí (1999) a po pätnástich rokoch jeho aktualizácia v podobe Národného
programu aktívneho starnutia na roky 2014–2020. Spolupráca členov ASUTV
a pravidelné rokovania vytvárajú priestor na rozvoj spolupráce v rámci Slovenska a podporu vzdelávacích aktivít seniorov
Mnohé UTV si upevnili vzťahy v rámci vlastných miest, ako napr. s Magistrátom hl. mesta SR Bratislavy, Žilinská univerzita s mestom Žilina, TU
Košice s mestom, kde sa uvažuje o mestskej UTV v Košiciach za spoluúčasti
všetkých košických vysokých škôl.
Členovia ASUTV sa zvyčajne na rokovaniach asociácie stretávali s vrcholovým manažmentom organizujúcej univerzity i s členmi Slovenskej rektorskej konferencie. Na základe diskusií zaslala ASUTV v minulosti návrhy do
Zákona o CŽV, návrh k Novele zákona o VŠ k doplneniu UTV ako jednej zo
ZPRÁVY
vzdelávacích aktivít na VŠ a listom žiadala niekoľkokrát finančnú podporu,
dotáciu, či vyhlásenie výzvy zacielenej na seniorov z OP Vzdelávanie.
ASUTV mala od roku 2008 reprezentanta v Rade vlády pre seniorov za
MŠVVaŠ SR a oblasť vzdelávania seniorov, kde sa v roku 2009 diskutovalo
aj o otázke potreby riešenia financovania UTV na Slovensku. Výsledkom
bolo, že sa do Zákona o CŽV v roku 2009 zakotvilo vzdelávanie seniorov
ako jedna z možností záujmového vzdelávania. V roku 2009 bola ASUTV
ako členka Rady vlády zapojená aj do tvorby Správy a analýzy vzdelávania
a informatizácie seniorov v SR. Pozitívne hodnotíme aktualizáciu Národného
programu ochrany starších ľudí z roku 1999 vo forme nového Národného
programu aktívneho starnutia prijatého vládou SR dňa 4. decembra 2013,
na ktorom sme od roku 2011 ako člen Výboru pre seniorov pri Úrade vlády
aktívne pracovali popri príprave aktivít pre Európsky rok aktívneho starnutia
2012.
Asociácia niekoľkokrát oslovila listom ministra školstva SR v roku 2010,
2011, 2013 a zaslala listy v roku 2011 aj premiérke SR a na MPSVR SR
s požiadavkou finančného zabezpečenia UTV na Slovensku. Iniciatíva sa
odrazila na vyhlásení výzvy z OP Vzdelávanie v roku 2013 priamo zacielenej
na vzdelávanie seniorov, žiaľ iba v mimobratislavských krajoch. Aktuálne sa
ASUTV ako člen Rady vlády SR pre práva seniorov a prispôsobovanie verejných
politík procesu starnutia zapája do tvorby materiálov a poskytuje informácie
z oblasti vzdelávania seniorov na Slovensku. Tak mali členovia ASUTV
možnosť zapojiť sa do verejnej diskusie v roku 2013 k tvorbe Celoštátnej
stratégie ochrany a podpory ľudských práv v oblasti práv seniorov.
Prezidentka ASUTV a niektorí členovia Prezídia aktívne vystúpili v zahraničí na konferenciách a odborných podujatiach s prezentáciou vzdelávacích
a projektových aktivít seniorských študentov na Slovensku. Boli to vystúpenia vo Vroclave, Toulouse, Ulme, Karlsruhe, v Brne, Olomouci, Opave,
v Prahe, na Ekonomickom fóre v Krynici Zdroj v Poľsku, v Holandsku, vo
Viedni a i.
7
Národný program aktívneho starnutia
Prijatý vládou SR dňa 4. decembra 2013 v časti 6.2.4. Celoživotné vzdelávanie
hovorí: Záujem starších ľudí o vzdelávanie je však už v súčasnosti oveľa
vyšší, ako sú možnosti uvedených inštitúcií a vzhľadom na vývoj vekovej
štruktúry obyvateľstva sa bude ešte ďalej zvyšovať. Je preto potrebné postupne rozširovať možnosti vzdelávania starších ľudí a zamerať ich nielen na
záujmové vzdelávanie a voľnočasové aktivity, ale aj na odborné vzdelávanie
pre potreby trhu práce. Osoby v preddôchodkovom veku patria na trhu práce
ZPRÁVY
medzi najohrozenejšie. V konkrétnych cieľoch sa NPAS venuje nasledovnej
problematike:
• Cieľ 1: V záujme zvýšenia kvality života vytvárať nové a rozvíjať existujúce
príležitosti na vzdelávanie ľudí vo vyššom veku na podporu ich aktívneho
života a širšieho uplatnenia sa na trhu práce.
• Cieľ 2: Legislatívne ukotviť jednotlivé druhy a formy vzdelávania starších
ľudí do vzdelávacieho systému Slovenskej republiky.
• Cieľ 3: Finančne zabezpečiť jednotlivé druhy a formy vzdelávania starších
ľudí.
• Cieľ 4: Pri formulovaní nového programového obdobia definovať ukazovateľ zvyšovania digitálnej gramotnosti starších ľudí za účelom jej
zlepšovania.
• Cieľ 5: Implementovať programy na zlepšenie finančnej gramotnosti
starších ľudí.
• Cieľ 6: Posilniť a systematicky rozvíjať kvalitu špecifickej odbornej prípravy kariérových poradcov pre prácu so staršími ľuďmi.
Veríme, že ciele NPAS budú naplnené a starší ľudia budú mať stále
bohatšie možnosti ďalšieho vzdelávania, ktoré využijú vo svojom živote.
Súčasne veríme, že pri naplnení cieľov by sme sa pri súčasnom podfinancovaní, resp. nedofinancovaní UTV dostali na úroveň, keď bude vzdelávanie
prístupné aj seniorom s nižšími príjmami a finančne dostupné každému.
Toto nie je v súčasnosti možné zabezpečiť pri aktuálne vysokých odvodoch
z prednáškovej činnosti lektorov UTV na základe dohôd a bez finančných
dotácií štátu, keď sa realizuje činnosť iba z jedného finančného zdroja, a to
z príspevkov seniorov.
8 Odborné podujatia a konferencie, prieskumy
realizované ASUTV
Asociácia sa počas dvadsiatich rokov aktívne podieľala na príprave a realizácii
mnohých odborných podujatí a niekoľkých prieskumov v oblasti vzdelávania
seniorov. Boli to:
• 1995: Odborný seminár „5 rokov UTV na UK a na Slovensku“.
• 1999: Konferencia ASUTV „UTV na prelome tisícročia“, konaná v Nitre
v rámci aktivít k Medzinárodnému roku starších ľudí.
• 2002: Odborný seminár s medzinárodnou účasťou „Vzdelávanie seniorov
a nové trendy pre tretie tisícročie“.
ZPRÁVY
• 2004: Metodický seminár „Vzdelávanie seniorov na Slovensku“ na STU
v Bratislave.
• 2005: Odborný seminár k 10. výročiu UTV na ŽU v Žiline.
• 2007: Konferencia k 15. výročiu ASUTV „História a súčasnosť UTV na
Slovensku“ organizovaná TU vo Zvolene.
• 2010: Konferencia s medzinárodnou účasťou „Dvadsať rokov univerzitného vzdelávania seniorov na Slovensku“ v spolupráci UK v Bratislave,
ASUTV, EFOS konaná z príležitosti 20. výročia UTV na UK v Bratislave,
finančne podporená Nadáciou Orange.
• 2012: Metodický seminár „Kvalita vzdelávania na UTV v SR“ organizovaný
v spolupráci TU Zvolen na Šachtičkách pri Banskej Bystrici. V rámci
programu boli prezentované „Vybrané štatistické údaje na UTV na Slovensku“, ktoré sa od roku 2011 každoročne posudzujú a prezentujú na
rokovaní ASUTV, či na príslušných odborných podujatiach.
• 2013: Odborný seminár „Dobré praxe vo vzdelávaní seniorov“ organizovaný Prešovskou univerzitou v Prešove.
• 2014: Konferencia ASUTV s medzinárodnou účasťou „Edukácia v treťom
veku“ k 20. výročiu ASUTV na Slovensku pripravená v spolupráci s CĎV
UK v Bratislave.
Výsledky prieskumných úloh a vydané zborníky z realizovaných konferencií a seminárov sú dostupné od roku 2003 na pôvodnej domovskej stránke
ASUTV: www.uniba.sk/asociaciautv, ako aj od roku 2013 na novej stránke
ASUTV: www.asutv.sk, ako aj výročné správy ASUTV od roku 2003.
Kluby absolventov UTV boli založené v roku 1999 na niektorých UTV
z iniciatívy k Európskemu roku starších ľudí a dodnes si aktívne organizujú
spoločné aktivity pre seniorov.
Záver
Vzdelávanie na UTV sa po dvadsiatich piatich rokoch stalo životným štýlom
seniorov, stalo sa trendom ďalšieho vzdelávania staršej slovenskej inteligencie. Frekventanti UTV vedia, že ak si tento trend uchovajú po celý život,
prinesie im naplnenie potreby aktívneho starnutia až do vysokého veku.
Asociácia UTV na Slovensku vidí mnohé rezervy a možnosti v oblasti rozvoja
vzdelávania seniorov. Má záujem o rozvoj ďalších oblastí činnosti univerzít
tretieho veku a hľadanie podpory tejto významnej aktivity, keď vzdelávanie
seniorov má pozitívny vplyv nielen na účastníkov aktivít, ale má aj celospoločenský dopad. Podpora záujmového vzdelávania starších ľudí by sa preto
ZPRÁVY
mala stať povinnosťou kompetentných orgánov so záujmom napĺňať ciele
Národného programu aktívneho starnutia a smerovania EU.
Autorka
PhDr. Nadežda Hrapková, PhD., Univerzita Komenského v Bratislave,
Centrum ďalšieho vzdelávania, Ul. Odbojárov 10/a, 820 05 Bratislava,
Slovenská republika, e-mail: [email protected]
Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání
2014, roč. 4, č. 2
Časopis Lifelong Learning je nezávislým recenzovaným vědecko-odborným periodikem, které
publikuje původní vědecké práce českých i zahraničních autorů, přehledové studie, vynikající
studentské práce, zprávy a analytické recenze vztahující se k aspektům celoživotního učení
a vzdělávání (zejména profesního, dalšího odborného vzdělávání a vzdělávání seniorů). Svým
obsahem je zaměřen na akademické pracovníky, vysokoškolské pedagogy, výzkumníky a odborníky zabývající se celoživotním vzděláváním. Časopis vychází s periodicitou třikrát ročně
a je vydáván Institutem celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity v Brně.
Rada pro výzkum, vývoj a inovace na svém 299. zasedání dne 28. listopadu 2014 rozhodla
o zařazení časopisu Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání na Seznam recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v České republice, který bude sloužit pro hodnocení v roce
2015. Od roku 2014 je časopis zařazen do databáze EBSCO a v současné době je posuzován pro
zařazení do databáze ERIH Plus.
Redakční rada:
● doc. PhDr. Dana Linhartová, CSc., Institut celoživotního vzdělávání, Mendelova univerzita
v Brně, Brno (předsedkyně redakční rady)
● Doz. Mgr. (Prag) Bozena Himmel, Fakultät für Philosophie und Erziehungswissenschaft,
Ruhr-Universität Bochum, Bochum, Německo
● doc. Ing. Pavel Máchal, CSc., Institut celoživotního vzdělávání, Mendelova univerzita v Brně,
Brno
● prof. PhDr. Gabriela Petrová, CSc., Pedagogická fakulta, Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Nitra
● dr. Habil., Dr. Paed. Vlastimil Polak, a. D., emeritní pracovník Ministerium für Schule und
Weiterbildung des Landes Nordrhein-Westfalen, Soest, Německo
● prof. Ing. Roman Prokop, CSc., Fakulta aplikované informatiky, Univerzita Tomáše Bati, Zlín
● doc. PhDr. Jiří Semrád, CSc., Masarykův ústav vyšších studií, ČVUT v Praze, Praha
● prof. Ing. Petr Vavřín, DrSc., Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií, VUT
v Brně, Brno
Výkonný redaktor: doc. PhDr. Petr Hlaďo, Ph.D.
Názory prezentované autory v publikovaných příspěvcích se nemusí shodovat s názorem redakce
časopisu.
Návrh obálky: Zetha design
Jazykové korektury: Růžena Janderková, Anna Zelenková, Lenka Schormová
Vydavatel:
Mendelova univerzita v Brně, Institut celoživotního vzdělávání,
Zemědělská 1, 613 00 Brno,
IČ 62156489
Vychází třikrát ročně
Časopis je evidován MK ČR pod č. E 20235
Sazba: doc. Ing. Jiří Rybička, Dr.
Webové stránky časopisu: http://www.icv.mendelu.cz/lifelonglearning
Adresa redakce: Časopis Lifelong Learning
Institut celoživotního vzdělávání, Mendelova univerzita v Brně
Zemědělská 5, 613 00 Brno
e-mail: [email protected]
ISSN 1804-526X (Print)
ISSN 1805-8868 (Online)
Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání
2014, Vol. 4, No. 2
The Lifelong Learning journal represents an independent reviewed scientific journal presenting
original scientific works of Czech and foreign authors, study overviews, outstanding student
works, reports and analyses reflecting the aspects of lifelong learning and education (particularly
professional and further vocational education and senior education). The journal is designed for
academic staff, university lecturers, researchers and lifelong learning specialists. The journal is
published three times a year by the Institute of Lifelong Learning of Mendel University in Brno.
Research, Development and Innovation Council at its 229th session on the 28th November
2014 decided to add Journal Lifelong Learning to the List of reviewed non-impacted periodicals
published in the Czech Republic, which will be used for evaluation in 2015. Since 2014 the journal
has been included in EBSCO database and currently it is evaluated for being included in ERIH
Plus database.
Editorial Board:
● doc. PhDr. Dana Linhartová, CSc., Institute of Lifelong Learning, Mendel university in Brno,
Brno, Czech Republic (Editor-in-Chief)
● Doz. Mgr. (Prag) Bozena Himmel, Faculty of Philosophy and Educacation, Ruhr-University
Bochum, Bochum, Germany
● doc. Ing. Pavel Máchal, CSc., Institute of Lifelong Learning, Mendel university in Brno, Brno,
Czech Republic
● prof. PhDr. Gabriela Petrová, CSc., Faculty of Education, Constantine the Philosopher University in Nitra, Nitra, Slovak Republic
● dr. Habil., Dr. Paed. Vlastimil Polak, a. D., Ministry of School and Further Education of the
State of North Rhine-Westphalia, Soest, Germany (emeritus worker)
● prof. Ing. Roman Prokop, CSc., Faculty of Applied Informatics, Tomas Bata University in Zlin,
Zlin, Czech Republic
● doc. PhDr. Jiří Semrád, CSc., Masaryk Institute of Advanced Studies, Czech Technical University in Prague, Prague, Czech RepublicPraha
● prof. Ing. Petr Vavřín, DrSc., The Faculty of Electrical Engineering and Communication, Brno
University of Technology, Brno, Czech Republic
Executive Editor: doc. PhDr. Petr Hlaďo, Ph.D.
Opinions presented in published articles by the authors may not be in accordance with the
opinion of the editorial staff of the journal.
Cover Design: Zetha design
Language Editors: Růžena Janderková, Anna Zelenková, Lenka Schormová
Publisher:
Mendel University in Brno, Institut of Lifelong Learning
Zemědělská 1, 613 00 Brno, Czech Republic
Registration number of Ministry of Culture: MK ČR E 20235
Typesetting: doc. Ing. Jiří Rybička, Dr.
Journal Website: http://www.icv.mendelu.cz/en/lifelonglearning
Contact:
Journal of Lifelong Learning
Institute of Lifelong Learning, Mendel University in Brno
Zemědělská 5, CZ–613 00 Brno
e-mail: [email protected]
ISSN 1804-526X (Print)
ISSN 1805-8868 (Online)

Podobné dokumenty

Abeceda jako land art

Abeceda jako land art přestávali vnímat svět kolem sebe. Povrchnost vnímání se bohužel projevuje nejen ve vztahu k přírodě a krajině. Zdá se mi, že i v umění je v současnosti přírodní tématika dost opomíjená. Doby jako ...

Více

Sborník 2012 - Aeduca

Sborník 2012 - Aeduca (Rabušicová, Rabušic, 2008) vyjmenovává základní oblasti, které jsou předmětem zájmu současné andragogiky v České republice a zaujímá postoj ke konstituování jednotlivých disciplín andragogiky tak,...

Více

Proč pláčeš, Miriam - Hnutí Pro život ČR

Proč pláčeš, Miriam - Hnutí Pro život ČR migréna, poruchy srdečního rytmu nebo žaludeční a střevní potíže. Rovněž ve vztahu k partnerovi nastávají problémy: pocity nenávisti, citový chlad a nálady poznamenávají další sexuální soužití a ve...

Více

sbornik-kongres2010 - Sborník - konference 2010

sbornik-kongres2010 - Sborník - konference 2010 geriatrie a také materiál definující postavení gerontologie, geriatrie a dlouhodobé péče. Dále jsme vypracovali také náplně oborů geriatrie i medicína dlouhodobé péče, které jsou východiskem dalšíh...

Více

Vzdělávání seniorů v oblasti nových médií

Vzdělávání seniorů v oblasti nových médií tivní, tak i kvalitativní) míru informací, které by umožňovaly přípravu a efektivní realizaci didaktických procesů, uchýlil se autor k samostatné přípravě programů výuky. Zároveň se věnoval i podro...

Více

Stáhnout - Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání

Stáhnout - Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání (UEG) pořádají už více než deset let každoročně světové festivaly pro starší dospělé a seniory s názvem Golden Age pro cvičence ve věku 50 let a více. Hlavní náplní festivalu jsou společná vystoupe...

Více