adrese

HISTORIE
A SOUČASNOST
STUHAŘSKÝCH FIREM
VE ŠLUKNOVSKÉM VÝBĚŽKU
David Sklenář
HISTORIE A SOUČASNOST
STUHAŘSKÝCH FIREM
VE ŠLUKNOVSKÉM VÝBĚŽKU
David Sklenář
Copyright © 2013 David Sklenář. Všechna práva vyhrazena
Poděkování
Na knize jsem pracoval více než jeden rok a během to-
Tomáši Fúskovi za poskytnutí českého překladu Fiedle-
hoto období jsem čerpal své informace z různých mé-
rovi kroniky z roku 1898 a zařízení inzerátu v Mikulášo-
dií, ale i od lidí, kterým bych chtěl obzvlášť poděkovat.
vických novinách
Děkuji tedy
Miloslavu Turynovi za poskytnutí českého překladu
Janu Němecovi, ředitel Státního okresního archivu
Dějiny města Velký Šenov z roku 1988 napsané Erhar-
v Děčíně za fotografie z jeho knihy Obrázky z průmyslo-
dem Marschnerem a za jeho výborné webové stránky
vých dějin Šluknovska
Velký Šenov a jeho historie
Elišce Králové a Miroslavu Nováčkovi ze Státního ob-
Josefu Horvatovičovi za jeho krásné webové stránky
lastního archivu Litoměřice na pobočce v Mostě za po-
Mikulášovice – historie řemesel a průmyslu
skytnuté materiály
Iloně Hlouškové z osady Kopec za poskytnutí textů
Petru Horákovi, členu spolku historiků z Mikulášovic
o firmě Anton Klinger z jejích krásných webových strá-
za spoustu fotografií a informací
nek www.hemm.cz
Eduardu Steunovi z Vilémova, který mi editoval text,
Městskému úřadu ve Velkém Šenově za nahlédnutí
doplnil velmi zajímavé informace a půjčil mi fotografie
do kroniky města
přestavby barevny ve Vilémově
Spolupracovníkům ze STAPu za poskytnutí různých in-
Jaroslavu Chmelařovi z Vilémova, který mi zkontro-
formací a fotografií a mému otci Liboru Sklenářovi, ze-
loval text a daroval textilní knihy. Čerpal jsem i z jeho
jména za shánění kontaktů a informací, které byly pro
bohužel nevydané knihy Výroba stuh (ve spolupráci
tuto knihu užitečné.
s Bohumilem Novotným)
 5 
Úvod
Asi dnes nikdo neuvěří, stejně jako já, že Šluknovský
Historie firmy STAP a.s., založenou v roce 1948, je ví-
výběžek kdysi býval nejen velmocí v textilním prů-
ceméně známa. Veškeré informace od tohoto roku jsou
myslu, ale k životu vůbec, kdy byla tato oblast jednou
k dostání volně na internetu a v odborných publikacích,
z kvetoucích oblastí na území dnešní České republiky.
na kterých se sama firma v minulosti podílela (knihy
Toto území mělo na konci 18. století spolu s Prahou
a časopisy k různým výročím, bakalářské a diplomové
a Ostravskem největší hustotu na území Českého krá-
práce studentů, či propagační materiály firmy).
lovství a patřilo k třetímu nejvyspělejšímu území, právě
Dnešní akciová společnost STAP je však následníkem ji-
po Praze a Ostravě.
ných menších textilních firem, které tu postupně od 14.
V současné době tuto kdysi slavnou textilní tradici udr-
století vznikaly a tvořily velmi významnou historii
žují už jen výrobci z Varnsdorfu a okolí, ale co se stu-
Šluknovského výběžku.
hařiny týče, působí zde jen 3 firmy, STAP a.s, Lemfeld
Kdo tehdy byl za zrodem textilního průmyslu na našem
a syn a Alatex. Přitom v minulosti bylo hlavně ve Vel-
malém území? Jak vznikaly a zanikaly jednotlivé firmy?
kém Šenově a okolí několik desítek výrobců stuh, také
Kde se vůbec nacházely a existují na ně ještě nějaké
proto se Velkému Šenovu říkalo „severočeský Barmen“,
odkazy? Jak dnes vypadají budovy, kde se dříve tkal-
což je průmyslová část Wuppertalu v Porýní, která také
covalo? Stojí ještě, nebo už jsou zbourány? To vše mne
bývala světoznámou čtvrtí, kde se vyráběly stuhy.
zajímalo natolik, že jsem se rozhodl k investigativní
Zakladatelem stuhařské výroby byl v první třetině 18.
činnosti po stopách tehdy světoznámých výrobců stuh,
století Nikolaus Rämisch z Lipové, který si toto řemeslo
aby se z nich dal věrohodně sestavit příběh, který se
osvojil ve Švýcarsku. V roce 1948 se ty firmy, které pře-
na našem území odehrál. Firmy, nebo občané podnikají-
žily hospodářskou krizi ve 30. letech a druhou světovou
cí a žijící v různých objektech, možná ani nevědí, jakou
válku přeměnily v národní podnik STAP.
historii jejich budovy skrývají.
 7 
Historie textilního průmyslu
ve šluknovském výběžku
Téměř všechny zprávy, vztahující se ke krajině, která
ději dokonce Vlámové, které povolal biskup Gero. Tito
náležela pod politický okres Šluknov a do nějž spada-
zavedli pěstování lnu a tkalcovství. Údajně ještě dnes
ly oblasti panství Šluknova a Lipové, dávaly důkazy
má způsob zdejší německé mluvy „vlámský nádech“.
o tom, že zde v dávných dobách byl jen neschůdný prales střídající se místy s močály.
Prvotním zaměstnáním nejstarších obyvatel výběžku
bylo rolnictví a chov dobytka. Rolníci se již od pradávna
V roce 1084 přivedl Wiprecht Grojčský na naše území
naučili zpracovávat len i vlnu, ovšem jen pro svou vlast-
mnoho Němců, zejména z Durynska a Francka. Po věr-
ní potřebu a že při specializované dělbě práce na vsi
ně vykonané službě ve válce jim přidělil různé župy
vznikala i řemesla, především mlynářství, kovářství,
a lesnaté oblasti v Čechách a později v Lužici. Tady se
kolářství, ikdyž většina řemesel v té době byla soustře-
mohly usadit a zakládat vesnice. Nábor přistěhovalců
děna ve městech a sdružovala se v organizované středo-
provozovali tzv. „lokátoři“, kteří vyměřovali a přidělo-
věké společnosti – v cechy, které především měly svůj
vali hony/lány a zřizovali nové obce. Někteří osadníci
význam při nákupu a prodeji a regulaci cen.
byli nuceni vykonávat těžké práce, jako např. vymýtit
les, než zúrodnili půdu. Jiní žili jako uhlíři a dřevorubci
Existují záznamy, že již ve 14. století bylo zdejší plátno
osaměle v jednoduchých dřevěných chýších uprostřed
výborným vývozním artiklem. Ve století 16. byly hlav-
lesa. Osadníci se hojně dopracovali k tomu, že si muse-
ními středisky městečka Rumburk, Šluknov a Jiřetín.
li různé činnosti zadávat a z těchto se pak vypracovali
Tkalci dodávali své výrobky často překupnickým ob-
různí řemeslníci. Bída a nouze nebo dopravní potíže
chodním firmám. Největší obchodní firmou tohoto
byly tenkrát učiteli pro tato řemesla.
století byli norimberští Gewandschneiderové, kteří
prostřednictvím žitavských obchodníků obchodovali
Franští přistěhovalci přišli do země v roce 1154 a poz-
s cechy našeho výběžku.
 8 
Je známo, že první plátenický cech vznikl v roce 1500
V první polovině 18. století byla tato privilegia již dost
ve Šluknově a o pět let později v Rumburku. Plátenictví
četná.
je tedy nejstarším a nejrozvinutějším výrobním odvětvím ve Šluknovském výběžku. Konečnou úpravu dostá-
Na počátku 18. století je domácí textilní výroba vrch-
vala sice plátna u nás vyrobená někdy až v cizině, ale
ností velice podporovaná, takže postupně se začínají
výrobky přadláků a tkalců se rozšiřovaly po celé Evropě.
zakládat manufaktury. První plátenická manufaktura
s barvírnou vznikla v roce 1708 v Lipové, ale jejich znač-
V 17. století se výběžek proslavil tzv. „rumburskou vé-
ný nárůst byl však po roce 1742 po ztrátě Slezska.
bou“. (véba = druh látky z měkké lněné příze v plátnové
vazbě; véba bavlněná = imitace lněné véby; rumburská
Toleranční patent a především zrušení nevolnictví
véba = lněné, silné, husté plátno bělené na trávníku;
v roce 1781 umožnily příchod cizích odborníků a přede-
na spodky, košile, zástěry, polštáře, svrchnice, prostě-
vším uvolnění obrovského množství pracovních sil pro
radla, kapsy)
vznikající průmysl a další překotný rozvoj manufaktur.
Začala se měnit struktura textilní výroby - místo pláte-
Důležité je si připomenout, že obchod s vyrobeným
nictví nastupuje zpracování bavlny. Střediskem zpraco-
plátnem byl zcela v rukou zahraničních firem, které
vání bavlny se stal Varnsdorf. Celá oblast se tak na pře-
tkalcovským cechům poskytovaly zálohy na nákup su-
lomu 18. a 19. století stala nejhustěji osídlenou a jednou
rovin a platily jim za práci. Ale cechy byly povinny platit
z hospodářsky nejvyspělejších oblastí Čech.
značné poplatky vrchnosti. Byly to platby na tehdejší
dobu značné.
Dříve se tomuto kraji říkalo Böhmisches Niederland nebo-li Česká Dolní země (České Nizozemí). Poprvé se ten-
Na konci 17. a počátku 18. století se šířilo v celé zemi
to název uvádí v Sommerově Topografii Litoměřického
reformní hospodářské hnutí, které především útočilo
kraje z roku 1833 a zahrnuje území bývalých soudních
proti cechům, v nichž vidělo jednu z hlavních brzd prů-
okresů Lipová, Šluknov, Rumburk a Varnsdorf. Ostatně
myslového rozvoje. K hlubším zásahům proti cechovní-
v Německu je dnes častěji používán název Böhmisches
mu zřízení došlo až po roce 1730. Přece jen však došlo
Niederland než Schluckenauer Zipfer (Šluknovský vý-
k určitému průlomu do cechovního zřízení a to privile-
běžek).
gii, udělovanými některým výrobcům a opravňujícím
je k výrobě zboží, které bylo jinak monopolem cechu.
Naším krajem procházely dříve 3 významné obchodní
 9 
cesty, kterými bylo do vnitrozemí dopravováno zboží:
byly většinou malé živnosti a továrničky s dvaceti až
padesáti zaměstnanci. Mnohé se specializovaly na vý-
Česká cesta vedla z Roudnice n. L. přes Hošť ku, Blíže-
robu určitých druhů stuh - např. pevných, nebo pruž-
vedly, Českou Lípu podél řeky Ploučnice na Kamenici,
ných. Také barevny a úpravárny byly samostatnými fir-
Srbskou Kamenici, Vysokou Lípu, Žebnici (dnešní Seb-
mami, které bělily, barvily a upravovaly pro tkalcovny
nitz) až do Budyšína (Bautzen).
buď příze, nebo režné polotovary.
Norimberská cesta vycházela ze západních Čech pod
Velmi příznivě působil na průmysl velký počet zaměst-
hřebenem Krušných hor přes Teplice, údolím Jílov-
nanců. Od 8. června do 6. července 1863 se konala v Mi-
ského potoka k Labi a odtud pod děčínským hradem
kulášovicích v místnostech hostince „u Pošty“ první
na Ludvíkovice, Srbskou Kamenici a pokračoval pak
výstava, kterou obeslalo 147 průmyslníků a živnosten-
na sousední území Saska.
ských provozů (v tom 64 z Mikulášovic) okresu Lipová
a byla navštívena 12.000 osobami. Předseda výboru pro
Lužická cesta začínala v Děčíně pod hradem a vedla
výstavu, továrník výroby knoflíků a hedvábných stuh
přes Huntířov, Markvartice, Kamenici, dále pak pod
Frant. Cr. Paul, obdržel na základě svých zásluh o zdar
hradem Tolštýn k Žitavě do kraje Nisanů.
výstavy od ct. majestátu císaře zlatý kříž za zásluhy.
Textilní průmysl na Šluknovsku měl své nejvýznam-
Další průmyslové výstavy se konaly v Mikulášovicích,
nější zastoupení ve Varnsdorfu. Již roku 1777 zde do-
V. Šenově, Lipové a ve Šluknově u příležitosti ministra
šlo k prvním pokusům o výrobu sametu a manšestru.
obchodu, jako např. 1881 za účasti ct. excelence barona
Ve druhé polovině 19. století měl Varnsdorf přezdívku
Pina; 1893 excelence Oliviera Marquise Bacquehema;
„malý Manchester českého Nizozemí“.
1894 excelence Gundakara hraběte z Wurmbandu. Poslední dva roky byly výstavy obeslány také ze soused-
Východně od Šluknova se manufaktury soustředily
ních obcí a to ukazuje na obrovský rozvoj a různorodost
na plátenictví, kdežto na západ od Šluknova se firmy
průmyslu v tomto okrese.
soustředily na výrobu stuh.
Podle počtu továren, které použitím parních strojů
Tovární výroba ve Šluknovském výběžku začala pravdě-
vznikly z původních manufaktur, by se mohlo zdát, že
podobně od počátku 19. století. Stuhařské manufaktury
vládl blahobyt. Pravda je však zcela jiná. Aby si dělníci
 10 
v manufakturách a později v továrnách, či domácí tkal-
vých příležitostí zavládla velká nezaměstnanost. Kolem
ci, kteří továrnám prodávali doma tkané dílo, vydělali
roku 1929 až do roku 1936 bylo přibližně 30% pracujících
na chléb pro svou rodinu, museli pracovat od slunka
v průmyslu nezaměstnaných. Zkrácená pracovní doba
do slunka. Denně 12 – 16 hodin a to nejen muži, ale
v podnicích omezila příjmy a přinesla rodinám bídu.
i ženy a dokonce i děti.
Několik podnikatelů proto své podniky zavřelo. Mnozí
Továrníci pro zvýšení svých výdělků dováželi často cizí
začali znovu s menšími podniky. Co se týče těch větších,
přízi, převážně z Anglie a tím byla řada rodin připrave-
podařilo se jen několika továrníkům navzdory hospo-
na o finanční příjmy. Proto 26. dubna 1848 se skupiny
dářské krizi vyrůst, odpovídajícím způsobem investo-
dělníků z Lobendavy, Šenova a Lipové vrhly na vozy do-
vat a své podniky zmodernizovat.
pravující anglickou přízi na silnici u mostu, kterému se
tehdy říkalo „Bierbrücke (pivní) mezi Lipovou a Vilémo-
Připojení k Německu v roce 1938 mělo za následek pl-
vem a zapálily je. Současně se rozhodli zničit sklady cizí
nou zaměstnanost, ale nedostatek materiálu a surovin.
příze továrníka Liebische v Šenově a továrníka Hampla
Odvod pracujících zapříčiněný válkou nezpůsobil jen
v Leopoldově. Tehdejšímu šenovskému rychtáři Karlu
pokles počtu zaměstnanců, nýbrž také uzavření men-
Menzlovi dalo hodně práce, než se mu podařilo rozzuře-
ších podniků.
ný dav až 500 dělníků uklidnit.
Následkem odsunu německého obyvatelstva po 2. svěTento most byl nazýván pivním proto, že k tomuto mos-
tové válce, kdy bylo na základě Benešových dekretů vy-
tu se naváželi z tehdejšího lipovského pivovaru sudy
sídleno 90% zdejších obyvatel (zůstat jich smělo jen ko-
piv a překládali se hospodským na jejich vozidla, aby
lem 10.000 a k nim se do roku 1950 přistěhovalo 48.000
hospodští nemuseli jezdit až do Lipové.
Čechů a Slováků), malé míry osídlení pohraničí a postupnou devastací celých místních částí a osad, ztratil
Svého nejvýznamnějšího rozkvětu se dočkala výroba
mikroregion 65% z původního počtu obyvatelstva.
ke konci 19. století a vychutnávala jej až do roku 1914.
Většina průmyslníků upisovala částky peněz ve pro-
Porovnání počtu obyvatel v roce 1930 a 2011 (poslední
spěch válečné půjčky, která zanikla v roce 1918 se ztrá-
sčítání lidu):
tou odbytiště v bývalých zemích rakousko – uherské
Šluknov
monarchie. Po válce vzhledem ke ztrátě těchto odbyto-
 11 
13.479 obyvatel
5.616 obyvatel (41% z původního počtu)
Mikulášovice
Velký Šenov
Lipová
Vilémov
Lobendava
6.755 obyvatel
v příštích několika letech začleňovány zkonfiskované
2.267 obyvatel (33% z pův. počtu)
závody, dosud řízené národními správci.
4.635 obyvatel
2.002 obyvatel (43% z pův. počtu)
Během roku 1948 byly vydány zákony, jimiž se znárod-
2.963 obyvatel
ňovaly zbývající průmyslové podniky, zejména lehkého
634 obyvatel (21% z pův. počtu)
a potravinářského průmyslu, tzn. druhá etapa znárod-
1.471 obyvatel
nění. V této etapě byl výnosem ministra průmyslu čj.
925 obyvatel (63% z pův. počtu)
178 433/48/IV/I ze dne 4. 5. 1948 zřízen další stuhařsko-
3.045 obyvatel
prýmkařský podnik s názvem STAP, spojené továrny
355 obyvatel (12% z pův. počtu)
na stuhy, národní podnik se sídlem v Dobrušce.
Po druhé světové válce v roce 1945 a obnovení státu
Ve zřizovací listině byl určen den vzniku zpětně, a to 1.1.
v původních hranicích se většina stuhařských a prým-
1946. Nadřízeným orgánem pro všechny textilní podni-
kařských firem nacházela v pohraničních oblastech.
ky, který tvořil spojovací článek mezi nimi a minister-
Majitelé byli ponejvíce Němci. Na základě dekretů č. 5
stvem průmyslu, byly tehdy Československé textilní zá-
a 10/1945 Sb. byl jejich majetek konfiskován a byly na něj
vody v Praze. Oba národní podniky STAP a Továrny stuh
dosazovány národní správy. Dne 28. října 1945 byly de-
a prýmků měly několik desítek závodů dislokovaných
krety o znárodnění vyhlášeny. Stuhařské a prýmkařské
na velkém území a navíc do nich byly Fondem národní
podniky nebyly považovány za zvlášť důležité a proto
obnovy začleňovány další znárodněné podniky, většinou
byly v první etapě znárodněny jenom ty, které měly
malé firmy, zabývající se nejen výrobou stuh a prýmků, ale
více než 500 zaměstnanců. Tak vznikl 1.1. 1946 první
také obchodem s nimi, některé řemeslnické živnosti apod.
stuhařskoprýmkařský národní podnik – Továrny stuh
a prýmků – se sídlem ve Vrbně pod Pradědem. V říjnu
Řízení velkého množství drobných podniků bylo však ob-
téhož roku přesídlil do Krnova. Od roku 1952 se nazývá
tížné. Během reorganizace v roce 1949 byl národní podnik
Závodky S. K. Neumanna Krnov. Vznikem tohoto podni-
STAP rozdělen na dva podniky. Nejprve bylo vyhláškou
ku se vytvořily 3 kategorie stuhařských a prýmkařských
ministerstva průmyslu č. 1510 ze dne 29. 7. 1949 převedeno
závodů: soukromé firmy, zkonfiskované firmy řízené
sídlo národního podniku STAP do Vilémova, další vyhláš-
národními správci a národní podnik.
kou ministerstva průmyslu č. 1313 ze dne 3. 10. 1949 byl zří-
Do národního podniku Továrny stuh a prýmků byly
zen národní podnik STUHA se sídlem v Dobrušce.
 12 
Odborná škola tkalcovská
ve Šluknově
Tento učňovský ústav, který byl založený v roce 1875
V prvním a druhém roce vzniku odborné školy byl zá-
(před budovou této školy byla v roce 1886 vztyčena
jem o tuto, zejména ze strany pracující třídy velmi malý;
socha císaře Josefa II.), slouží k teoretické a praktické
když se však později užitečnost výuky pro pozdější
výuce dílenských mistrů, kresličů vzorů a výrobců pro
schopnost uplatnění stále více projevovala a výkony
všechna odvětví tkalcování a současně mladým lidem,
školy se dostaly více ve známost, zvýšil se zájem mezi
kteří se chtějí věnovat těmto pracím, předat přesné zna-
obyvateli tak, že se dnes tato škola jeví pro tuto oblast
losti o obchodní korespondenci a vedení knih.
jako nepostradatelná.
Podnětem ke zřízení odborné školy ve Šluknově byla
Škola byla od jejího zřízení čtyřikrát rozšířena. Poté,
hlavně potřeba; neboť když se v roce 1874 měl zavést
co se návštěvnost školy tak výrazně zvýšila, že již míst-
větší počet nových druhů tkanin pro obchodování, chy-
nosti v žádném směru nepostačovaly a poté, kdy bylo
běli průmyslníkům zapracovaní dělníci a především
c.k. ministerstvem školství schváleno zřízení speciální-
odborně vyškolení vedoucí. Za tohoto stavu bylo prů-
ho kurzu pro tkalcování stuh a mechanické tkalcování
myslníky a šluknovskou městskou správou pohlíženo
mělo být konečně přijato do učebního plánu, rozhodla
na zřízení odborné školy jako na nanejvýš důležitou zá-
městská správa města Šluknova, dát odborné škole
ležitost. Proto byla tato již 15. září 1875 otevřena.
k dispozici vlastní budovu, což bylo 16. září 1885 uskutečněno. Nádherně provedená stavba stála 88.000 gul-
První náklady na zařízení odborné školy hradila obec,
denů. Zařízení školy na náklady státu činily 10.000 fl.,
která také poskytla místnosti, topení, osvětlení a obslu-
mimoto poskytoval stát na subvencích ročně přes 4000
hu; odměňování vedení školy a později i celého učitel-
guldenů. Pro c.k. odbornou školu bylo zařízeno sedm
ského sboru bylo hrazeno ze státních prostředků.
učeben a kabinet s učebními pomůckami.
 13 
knih, technologie mechanického tkaní, praxe ručního
a mechanického tkaní. Ve večerních kurzech se vyučovaly první čtyři předměty, jako v denním kurzu. V merkantilním kurzu se vyučovaly všeobecné a obchodní počty, obchodní korespondence a vedení knih. V nedělním
kurzu pak praxe v ručním a mechanickém tkaní.
Pokračovací škola existuje od 1883 a byly zde k dispozici tři učební obory. Předměty výuky byly: počty volné
a odborné kreslení, obchodní sloh a vedení knih.
Neúnavnou činností od počátku ve škole působícího
Škola měla bohaté vybavení učebními pomůckami, kni-
ředitele Franze Hansela, dopracovala se škola k velmi
hami v počtu 228 čísel, v technologické sbírce 20 kusů,
uznávanému, pozornost zasluhujícímu postavení.
v kreslících předlohách 53 děl, dále i tkalcovské stavy
a pomocný materiál pro ruční práce a mechanický pro-
Ve dvouletém denním kurze se vyučovaly následující
voz, stavy pro výrobu stuh a pomocné stroje pro ruční
předměty:
a mechanické provozy.
Nauka o materiálu a předení, technologie ručního tka-
Od roku 1954 do současnosti v budově sídlí Střední les-
ní, výuka navazování, dekompozice, kalkulace a nauka
nická škola a před touto školou je nyní pomník první-
o apretuře; volné kreslení, kreslení vzorků, odborné
ho presidenta ČSR T. G. Masaryka. Sochu císaře Josefa
kreslení, geometrické a projekční kreslení, všeobecné
II. můžeme vidět u výjezdu ze Šluknova na Rumburk
a obchodní počty, obchodní korespondence a vedení
po levé straně při vjezdu do bývalé restaurace Villa Art.
 14 
Stuhařské frmy
ve Velkém Šenově
Dle autora knihy z roku 1988 Dějiny města Velký Še-
rejstřících zapsáno 26 výrobců stuh a 2 firmy, zabývající
nov, Eduarda Marschnera, místo Schönau ( Schönaw,
se výrobou stuhařských stavů.
Schonaw, Schöne) bylo již známo před rokem 1345. Název místa se odvozuje od sousloví krásná louka (staro-
Carl Lüdorf & Co., dnešní Tratec CS
německy Schöne Aue). Co se týče osad, Staré Hraběcí
Tato firma byla založena v roce 1850 v Ronsdorfu
je známé od roku 1715, Janovka se připomíná po prvé
u Wuppertalu a měla do 2. světové války 3 pobočky:
v roce 1750, Malý Šenov v roce 1715 a osada Leopoldov je
ve Wuppertalu v Německu, ve Vercoragu v Itálii a ve Vel-
známá od roku 1720. Malý Šenov a Leopoldov byly spo-
kém Šenově, kde byla založena vnukem Carla Lüdorfa
jeny v jednu obec roku 1847, Staré Hraběcí a Janovka se
Ewaldem Rathem (1864 – 1939) kolem roku 1895.
spojily 23. února 1851. Císařským rozhodnutím ze dne
4. října 1907 se obec Šenov povyšuje na město a výno-
Carl Lüdorf se specializoval na výrobu tkalcovských sta-
sem císařského a královského (příště již jen c. k.) mini-
vů na stuhy všeho druhu a na příslušné pomocné stroje.
sterstva vnitra z 3. června 1914 přejmenovává na Velký
Šenov v Čechách od snadnějšího odlišení od Velkého
2.8. 1948 byl výměrem ONV Šluknov ustanoven národ-
Šenova v Sasku.
ním správcem firmy národní podnik Dobruška a poté
Vilémov. Provozovna Carla Lüdorfa se změnila v STAP
Jak už bylo popsáno v úvodu, výroba stuh s jejími mno-
Vilémov, závod 07.
ha podniky je do roku 1945 nejvýznamnější výrobou Šenova vůbec, neboť mu zajistila označení „severočeský
Náplň výroby – stuhařské stavy – nebyla změněna.
Barmen“.
Montovaly se zde stuhařské stavy a vyráběli se různé
náhradní díly k stuhařským stavům a jiným strojům.
V období před první světovou válkou bylo v obchodních
Do roku 1964 se vyráběly stuhařské stavy typu GL 2500
 15 
pro tuzemsko, ale vyvážely se i do Švédska. Tento typ
a typ RSJ k výrobě žakárských stuh. Těch se vyrobilo
byl upraven i pro tkaní telefonních kabelů, které ode-
273 kusů. Byl jimi vybaven nový závod 3 ve Vilémově.
bíralo Kablo Vrchlabí. Strojový park byl však značně
zastaralý a byl poháněn transmisní hřídelí. Postupně se
V roce 1965 byl vyvinut v závodě nový typ rychloběžné-
však závod modernizoval.
ho stuhařského stavu typu RS III pro hladké stuhy. Tohoto typu bylo do roku 1982 vyrobeno celkem 345 kusů.
V roce 1957 byl v závodě 7 n. p . STAP vyvinut stav, který
dostal označení RS – rychloběžný stav. Byl určen k vý-
Vývoj ve světě se však již obracel jiným směrem a ko-
robě pevných hladkých stuh. Postupně byly zrekonstru-
lem roku 1960 se objevily první jehlové stuhařské tkací
ovány ještě dvě varianty – typ RSG k výrobě pruženek
automaty. Během patnácti let byly velmi zdokonaleny
Současná podoba bývalé firmy Carl Lüdorf, dnes firma Tratec CS
 16 
a jejich výhody byly tak velké, že byl vývoj člunkových stavů
zcela zastaven a výroba RS omezena.
Vedle těchto tkalcovských stavů byla v závodě na krátkou dobu
zavedena i výroba zdrhovadel. Do roku 1970 se v ČSSR vyráběla pouze zdrhovadla s kovovými články závodem KOH-I-NOOR.
Nicméně v cizině byla v té době k dispozici i zdrhovadla se spirálovými uzavíracími prvky z umělých hmot, lehčí a elastičtější
než kovová, a proto také výhodnější pro některé druhy oděvů.
Bylo třeba rozhodnout – buď tato zdrhovadla dovážet, nebo zavést jejich výrobu. Z iniciativy generálního ředitelství pletařského průmyslu a vedení národního podniku STAP byla zvoleFaktura za prodané tkalcovské
stavy v roce 1948
na druhá možnost. V roce 1970 byl zakoupen od firmy OPTILON
v Německu stroj s přídavnými zařízeními a licence na výrobu
jednoho druhu spirálového zdrhovadla a v roce 1971 byla zde
zahájena výroba.
O výborné kvalitě tohoto zdrhovadla vyráběného z domácích
stuh a dováženého polyamidového monofilu svědčí, že bylo
hned při prvním povinném hodnocení zařazeno státní zkušebnou č. 202 do 1. stupně jakosti. Kompletní výroba zdrhovadel
trvala do roku 1973, kdy byla dokončovací linka z rozhodnutí
nadřízeného orgánu předána národnímu podniku KOH-I-NOOR.
Od té doby vyráběl podnik pouze zdrhovadla bez koncovek
a bez jezdců.
Aby mohl závod plnit všechny úkoly, musel se nutně modernizovat. A tak vznikaly nové haly a přístavby jako ku příkladu:
Z roku 1949 – pochvala za dodané stavy a předběžná objednávka na nové
nová kotelna, silo na piliny, sklad hutního materiálu, sklad
hořlavin, nová vrátnice a jako poslední byla v roce 1978
zbudována montáž ní hala A1 5 TZ, do které byly dodány
nové stroje v celkové hodnotě 20.900.000 Kč.
Jednou z nejvýznamnějších akcí technického rozvoje
bylo zavedení vlastní výroby jehlových tkacích strojů
JS-NBT, na základě kooperační smlouvy se švýcarskou
firmou Jacob Müller, uzavřenou v roce 1981.
Od roku 1991 v prostorách bývalé budovy sídlí firma
Tratec CS.
Firma Carl Lüdorf GmbH & Co. Ve Wuppertalu v Německu stále existuje, ale výrobu tkalcovských stavů již dávno opustila. Nyní vyrábějí různé pryžové a silikonové
součásti.
Stále funkční tkalcovský žakarský stav, vyrobený v roce
1903 firmou Carl Lüdorf & Co., je vystaven v Tržnici lidových řemesel v Jilemnici. Tento stav do roku 1970 vyráběl stuhy v tehdejším národním podniku STAP Vilémov
a poté byl darován jilemnické textilní škole.
Staude & Schorisch, dnešní STAP a.s.
závod 2
Josef Schorisch
Firma byla jednou z nejstarších stuháren ve Velkém
Šenově, zařízená na úplné dokončování svých výrob-
ků, včetně barvení. V roce 1803 začal tkát stuhy Florian
Schorisch, jméno firmě propůjčil jeho syn Josef. Ten byl
ale stále ještě více obchodníkem než výrobcem – stuhy
pro něj tkala armáda domácích tkalců z Velkého Šenova a okolí. Teprve syn August (1837 – 1911) postavil při
rodinné úpravně nevelkou mechanickou tkalcovnu poháněnou parním strojem, kterou dále rozšiřovali syn
Johann Georg s manželkou Annou. Dalšími majiteli byli
Fritz Wünsche, který byl též prokuristou a Eduard Reinisch, učitel, všichni z Velkého Šenova. Tato firma byla
byla založena roku 1918, protokolována v roce 1924. Vý-
založena v roce 1898.
roba byla zaměřena na tkanice k botám, stuhové zboží
Josef Schorisch, syn Augusta, rozšiřuje firmu a v roce
pro obuvnický průmysl a konfekční průmysl. Firma též
1924 začal spolupracovat s Josefem Staudem, se kte-
zavedla výrobu zdrhovadel.
rým založil novou firmu Staude & Co. Byl zakladatelem
Vývoz byl zaměřen na Norsko, Švédsko a Rumunsko.
schorischovské nadace a měl zásluhy na vzniku asylo-
Zahraniční zastoupení bylo v Oslu, Hamburku a Bueno
vého domu v domě čp. 187. Působil jako člen okresního
Aires.
zastupitelstva, jako člen městské rady a místostarosta.
Narodil se 27. dubna 1877 v Šenově v čp. 181 a zemřel
Původně se jednalo o veřejnou obchodní společnost. Jo-
1. srpna 1929 v Amsterodamu, byl však pohřben ve Vel-
sef Staude uzavřel 20. prosince 1924 smlouvu o vytvoře-
kém Šenově.
ní společnosti s Johannem Georgem Schorischem a přistavěl k jeho podniku novou výrobní budovu, v roce
V červenci roku 1926, kdy firma koupila nový parní
1934 získal v horním Šenově několikaposchoďovou
stroj, který se nejprve přivezl po železnici do Velkého
budovu čp. 547, jež dříve patřila firmě Hille & Hampel,
Šenova a poté byl instalován do firmy. Protože nebylo
a v Brtníkách se mu podařilo získat dům čp. 228. Firma
jiného zbytí, musela se vybourat díra do zdi, aby se celý
Staude & Co. poskytovala práci až 350 zaměstnancům
stroj mohl dát dovnitř tkalcovny.
a počítala se k největším šenovským podnikům. Jako
poslední majitelé se uvádějí Anna Schorischová (1885 –
Staude & Co.
1961) a Josef Staude.
Firma Staude a spol., výroba tkaných a pletených stuh,
Mezi její výrobky patřily zdrhovadla, kterých se ročně
 19 
vyrobilo až 12 milionů metrů, stuhy obšité pletenými
EULIT-Werk Staude GmbH & Co. KG a zabývá se výro-
šňůrami, gumové elektrické vodiče Gummilitzen, tka-
bou hodinkových náramků. Logo, kde je vyobrazena
ničky do bot, tašky, potřeby pro sportovní psy, pletené
sova, používá firma od svého založení ve Velkém Šeno-
dámské a pánské pásy, lakované eulitové stuhy a šňůry
vě dodnes.
a botové uzávěry značky „RAX“.
Od roku 1944 byla komanditní společností s kompletáři:
Josef Staude, Anna Staude, J. G. Schorisch a H. Scho-
Logo firmy Staude, které ještě v současné době používá firma EULIT
Werk Staude GmbH.
risch.
Firma Staude a spol. byla samostatná právní jednotka,
ale podílníkem firmy byl majitel firmy Schorisch. Obě
firmy měly společné pomocné hospodářství, doplňova-
Bývalá tkalcovna firmy Staude & Co. ve Velkém Šenově
ly se navzájem výrobou.
byla po roce 1958 modernizována hedvábnickými stavy
5,4/2H a v roce 1955 byl k závodu připojen odloučený
Národní správa byla zavedena dne 26. 7. 1945 . Po zná-
provoz našívárny zdrhovadel (stuh k výrobě zdrhova-
rodnění došlo k právnímu spojení firmy Staude a spol.
del), vzniklý adaptací tkalcovny bývalé firmy A. Sauer
s firmou Schorisch v závod č. 2 národního podniku STAP.
ve Velkém Šenově.
Roku 1945 začal Josef Staude opět v saském Großröhr-
V současné době je na provoze 2 výroba izolačních stuh,
sdorfu, v roce 1947 odešel do Dietmannsriedu, okres
tkaných etiket, žakarových stuh, stuhového uzávěru,
Kempten. Podnik založený v tomto místě se pak v roce
šňůr a šněrovadel. Do poloviny roku 2012 se zde vyrá-
1951 přestěhoval do Peitingu, okres Schongau v Horním
běly i dutiny z přírodního hedvábí, které se používaly
Bavorsku. Po přestěhování následovalo rozšíření pod-
v potravinářství při výrobě salámů.
niku o další stavby. Kromě tohoto podniku založil ještě pobočné závody v Rottenbuchu u Peitingu a v tyrolském Gränu, okres Reutte. Roku 1952 se poprvé objevily
na světovém trhu pletené perlonové hodinkové náramky značek Eulit a Eulux.
Firma v Peitingu existuje i v současnosti pod jménem
 20 
Hlavičkové papíry firmy Schorisch
V areálu současného závodu se zachovaly 3 budovy z původního komplexu. Budova č. 401 firmy Staude & Co. v areálu firmy STAP a.s. (na obrázku vlevo s věžičkou) je dnes částečně využita.
V popředí budova „staré tkalcovny“ je nyní pronajímána. V areálu je ještě malá budova, která je
v současné době využívána jako údržba.
Pohled na současný výrobní areál č.p. 547
 22 
Augustin Liebisch Söhne, č.p. 56
a později č. p. 127
Další z prvních stuháren ve Velkém Šenově, založena
v roce 1803 (někdy se používá rok 1805), byla A. Liebisch Söhne v č.p. 56 v části Leopoldka. Založil ji místní
podnikatel Augustin Liebisch a po jeho smrti podnik
převzali synové Augustin, Leopold a Eduard a dodali
ke jménu firmy dodatek Söhne.
V roce 1850 vybudovali v místě starého hospodářského
dvora čtyřkřídlou továrnu se dvěma věžemi a novogotickými plastickými detaily na fasádách. Vyráběly se tu
zejména stuhy a šle v různých provedeních. Po přestěhování firmy A. Liebische do nových prostor se v tomto
objektu č.p. 56 vyráběly umělé květiny.
V části staré továrny v Leopoldovce začal od roku 1874
Josef Rösler a po něm jeho syn Adolf vyrábět umělé kvě-
V roce 1870 postavil August Liebisch po vstupu spo-
tiny, od roku 1922 zde sídlila i knoflíkárna firmy Wün-
lečníka Heinricha Ruzitschky do firmy továrenskou
sche & Marcuzzi. Po roce 1945 objekt převzal n. p. Cent-
budovu na dnešní Brtnické ulici s číslem popisným 127
roflor, který zde dál vyráběl umělé květiny. Dnes slouží
(na historickém obrázku vlevo). V roce 1851 postavil bu-
bývalá továrna k bydlení.
dovu v horním Šenově v čp. 352, která již od roku 1844
byla výrobnou stuh firmy Hille & Hampel a jež vydržela
do roku 1925.
Na počátku 20. století převzal firmu Augustin Liebisch’s
Söhne podnikatel Rudolf Hossner, který k mechanické
Fotografie
stuhařské
firmy Augusta Liebische
v č. p. 56
tkalcovně přistavěl mezi lety 1903 – 1920 další provozy.
Vyráběli se zde všechny druhy bavlněných, hedvábných
 23 
a plátěných stuh, lemovky k prádlu, poutka, lemování,
etikety pro prádlo atp.
Již v roce 1797 měl stuhy vyrábět jistý Frind v domku
č.p. 37 v Malém Šenově, jehož dcera se později provdala
za pruského podnikatele Moritze Eduarda Neubertha.
Ten společně s místním obchodníkem Eiseltem založil
v roce 1830 firmu Eiselt & Neuberte a v roce 1857 postavila firma A. Eiselt & Neuberth v Malém Šenově v čp. 51
(na historickém obr. samostatná budova v pozadí) budovu, kde se vyráběly stuhy. K této výrobně pak připojily ještě domy s čp. 52 a 54. Tato továrna se udržela až
do doby kolem roku 1930.
Během hospodářské krize v roce 1930 podnik zanikl.
Část budov měl poté pronajatu podnikatel a vynálezce
Hugo Partner, který zde mimo jiné vyráběl vysokofrekvenční ozařovací přístroje značky „Triumph“ proslavené v Menzelově filmu Postřižiny. Výrobní areál zakoupi-
Současný stav bývalé firmy A. Liebische
li v roce 1937 Franz a Aurelia Hille, kteří jej z větší části
nechali zbourat. Nejstarší výrobní budova byla přestavěna k obytným účelům.
August Göbel a synové, Velký Šenov
Firma byla založena v roce 1901, kdy August Göbel dostal živnostenský list na výrobu prádlových stuh.
Dle výpisu z obchodního rejstříku Krajského soudu
v České Lípě se firma stala veřejnou obchodní společností. Zápis názvu firmy ze dne 16. 11. 1936 zní Augus-
Pohled ze zadní části, kde kdysi býval výrobní areál
ta Göbela synové. Společníky byli: August Göbel, jeho
Na 61 stavech pracovalo 52 zaměstnanců, většinou ně-
synové Rudolf a Josef, Anna Svoboda, Frieda Eisert,
mecké národnosti i po provedených odsunech v letech
všichni továrníci ve Velkém Šenově a němečtí občané.
1946 – 47, protože národní správce p. Valenta z moci své
funkce prohlásil své zaměstnance za „specialisty“ vyňa-
Předmětem podnikání byla tovární výroba stuhařského
té z odsunu.
zboží. Jmění firmy bylo rozděleno na pět stejných podílů a všichni podílnici pracovali ve firmě až do odsunu,
Po přechodu k n.p. STAP se bývalá provozovna A. Göbe-
kromě Augusta Göbela, který zůstal jako specialista.
la změnila na závod 03. V roce 1948 u velmi starých
Firma vyráběla hlavně etikety pro export. Před válkou
dřevěných žakárských strojů pracovalo celkem 52 za-
vyvážela do zemí všech světadílů. Vývoz činil 40 – 60%
městnanců. Vyráběly se v tomto závodě etikety na ža-
výroby. Ve válečných letech vyráběla zejména pro Wehr-
karských stavech zejména pro anglickou firmu Joseph
macht, po válce se však vrátila ke své původní výrobě.
Steinfeld & Co., která byla dodavatelem pro oděvní průmysl. Budova sama byla značně sešlá, bez dobrého soci-
Národní správa byla do firmy zavedena v červenci 1945.
álního zařízení a moderním požadavkům nevyhovova-
Vyhláškou ministerstva průmyslu č. 644 ze dne 25. 3.
la. Proto byl provoz v této budově v roce 1975 zastaven
1948 byla firma A. Göbela synové začleněna do národ-
a budova byla předána MěNV ve Velkém Šenově. Něko-
ního podniku Továrny stuh a prýmků, Krnov, později
lik let byla využívána jako sklad nábytku spotřebním
STAP n. p.
družstvem Jednota Rumburk.
Od roku 1992 v bývalé tkalcovně působí firma obchodující se stavebním materiálem
 25 
Ostatní malé tkalcovny
ve Velkém Šenově
Hugo Kohn z Prahy otevřel výrobu v domech č.p. 156
a 441, ale rok založení se nepodařilo zjistit. Firma byla
komanditní společností, majitelem byl pan Hugo Kohn
a podílníkem paní Katuše Kohnová.
V letech 1938 až 1945 byla u firmy zavedena nucená
správa. Poté byla zavedena národní správa.
V roce 1946 byla však firma v rámci restituce židovského majetku vrácena paní Katuši Kohnové, avšak 18. 3.
1948 přešla firma opět pod národní správu n.p. Továrny
stuh a prýmků, Krnov.
30. 9. 1949 byla firma zrušena a nejprve sloužila jako
Současný stav budov tkalcovny Josefa Klingera, dnes je zde
sběrna barevných kovů.
sklad závodu 2, později zde byla zřízena dílna stavebKolem roku 1819 zřídili bratři Ambros Johann Hille
ního závodu.
a Franz Hille v horním Šenově č.p. 50 výrobu stuh. Potomek jednoho z nich Alois Hille (1875 – 1936) postavil
takovou výrobnu i v domě č.p. 425, která pak sloužila
Státnímu statku a po roce 1990 jako kovárna. V současnosti se zde nachází autoservis pana Milana Skukálka.
Současný stav bývalé tkalcovny Hugo Kohn.
Josef Klinger měl svou výrobu v domě č.p. 445. Kromě
toho byl starostou Velkého Šenova a to od 15. 6. 1919, bohužel se však na starostenském místě neohřál, protože
skončil o rok později.
Současné využití bývalé tkalcovny A. J. Hilleho.
 26 
Firma Jan Hille – výroba šlí a dámských pásků, byla za-
s pobočkou ve Víd-
ložena v roce 1814 a protokolována v roce 1858. Nejprve
ni, jež zanikla v roce
se jednalo o domácí výrobu a teprve později o výrobu
1925.
tovární. Továrnu vystavil J. Hille v roce 1862 a v letech
1868 až 1875 ji pak přistavoval.
Ve stejném objektu
se ještě nacházela
Firma vyráběla stuhy bavlněné, vlněné, z umělého hed-
firma Josef Jahnel
vábí, ale hlavně se specializovala na pružné stuhy pro
(1888 – 1958) z Val-
šle a dámské podvazky. Ve firmě pracovalo kolem 20
teřic v okrese Česká
zaměstnanců.
Lípa se svojí výrobou
Rodina Hille byla majiteli mnoha výroben ve šluk-
textilních strojů.
Celý komplex budov č. p. 360
a 449, kde sídlili 4 firmy Johann
Franze, Josef Jahnel, Wilke &
Pfeifer a Jan Hille.
novském výběžku. V okolí byly ještě stuhárny Hille &
Hampel v Lipové a výše zmínění Johann a Franz Hille.
Mnoho z těchto firem nedožilo rok 1945 a téměř všechny
jejich provozovny jsou zbořeny.
Továrna J. Hille byla umístěna v č.p. 449, kde se současně nacházela stuhárna Wilke & Pfeifer (majitelé Otto
Wilke a Evžen Pfeifer).
Po válce byla firma Jan Hille začleněna pod n.p. STAP,
závod Hille Velký Šenov. Vzhledem k tomu, že výroba šlí
a dámského prádla nebyla předmětem výrobního programu n. p. STAP, nebyla přidělení firmy věnována patřičná pozornost a došlo k úplné likvidaci firmy. Továrna
byla uzavřena v roce 1949.
Současný havarijní stav budov č.p. 360 a 449. Celá léta patřil
celý komplex budov nejprve JZD, poté Státnímu statku.
Johann Franze, Brtnická č.p. 360
U obchodního soudu byly v roce 1885 zaneseny tyto
Josef Rösler
firmy: Johann Franze, čp. 360, továrna na výrobu stuh
Josef Rösler (1882 – 1957), vyráběl své stuhy v Leopol-
 27 
dově, čp. 64. Později byla v prostorách mateřská školka
Adolf Sauer, čp. 446
a nyní je využíván jako obytný dům.
Živnostenský list byl vydán Adolfu Sauerovi (1862 –
1943) v roce 1917 úřadem ve Velkém Šenově. Jednalo se
o tkalcovnu stuh a zdrhovadel. V roce 1946 byl ustanovena národní správa a firma přešla pod národní podnik
Továrny stuh a prýmků.
Současný stav rodinného domu v bývalé tkalcovně J. Rösslera
Wilhelm Entrich č.p. 200
Současný stav domu v bývalé tkalcovně A. Sauera
Johann Liebisch, čp. 90 a č.p. 509
Mechanická výroba stuh Jana Liebische, řečeného HanSoučasný stav rodinného domu v bývalé mechanické tkalcovně W. Entricha (nar. 1871 – zemř. 1950).
se, byla založena v roce 1888. Vyráběla hedvábné adjustační, kloboukové a prádlové stuhy velmi dobré kvality.
 28 
Firma vyvážela své výrobky do Holandska, Palestiny,
ské čtvrti Barmen jako odborný pověřenec odborné sku-
Švédska, Anglie, Švýcarska, Finska, Belgie a Indie.
piny zabývající se výrobou hedvábných stuh v sudetské
župě. Sbíral obrazy ze staré vlasti a byl tvůrcem kreseb
Jeho syn Johann Liebisch, uváděný 1. 1. 1935 jako jediný
do kroniky, které se měly dostat do Domovského archi-
majitel firmy, se specializoval na výrobu stuh hedváb-
vu. Narodil se 22. června 1898 v Šenově v domě čp. 90
ných prostřednictvím zušlechťovacích strojů a poskyto-
a zemřel 11. června 1979 ve Waldkraiburgu, okres Mühl-
val práci až 40 zaměstnancům.
dorf v Horním Bavorsku.
Po rozšíření výroby v letech 1926 byl podnik rozšířen
ještě v roce 1936, v roce 1928 přistavěl ještě ubytovnu
Rudolf Marschner
a budovu pro úřednictvo a v roce 1940 získal podniko-
Původním majitelem budovy byla firma Hille & Hampel.
vou budovu v čp. 355, jež kdysi náležela firmě Hille &
V roce 1922 převzal budovu Rudolf Marschner a zahá-
Hampel.
jil výrobu železenky (železná příze pro výrobu kabelů). V roce byla 1947 byla firma začleněna k n. p. STAP
Od roku 1938 pracoval Johann Liebisch ve wuppertal-
a posléze v roce 1948 přeřazena k Českým textilním závodům Praha – závod SEBA Tanvald, která však firmu
nepřevzala.
Johan Marschner
Firma byla založena v roce 1905 a vyráběla v č.p. 481 zejména stuhy na klobouky a ozdobné stuhy. Ve třicátých
letech vyvážela do Turecka, Rakouska, Maďarska, Rumunska a Německa.
Franz Patzelt
Barvírna stuh a příze byla zřízena v č. p. 137 Johanem
Wahlem v roce 1869. V roce 1914 tuto barevnu přebírá
Paul Ackermann. Po jeho smrti v roce 1934 převzal ba-
Současná podoba rodinného domu v bývalé tkalcovně
J. Liebische.
revnu Franz Patzelt, který předtím vlastnil jinou barevnu v Jiřetíně. Firma pracovala téměř až do roku 1948.
 29 
Hoffmann & spol.
Firma vyráběla pevné a elastické stuhy na šle. Majitelem byl Jindřich Hoffmann.
Josef Liebsch
Výroba stuh v Leopoldově čp. 66. V rozmezí let 1920 –
1922 a 1931 – 1933 stál Josef Liebsch v čele města jako
starosta. Narodil se 31. července 1877 v Leopoldově a zemřel 7. března 1967 v Sasku v Crimmitschau, okres Werdau. Dnes je z jeho výrobny obytný dům.
Současná podoba barvírny stuh Franze Patzelta.
Buschinsky & spol.
Jan Poscher
Původně se zřejmě jednalo o firmu A. Eiselt a Neubert.
Majiteli firmy byli do roku 1945 Rudolf Buschinsky seni-
Firma sídlila ve Velkém Šenově v č.p. 65 a vznikla v roce
1922.
or, Rudolf Buschinsky junior a Walter Buschinsky.
 30 
Schumacher & Mebus
Šenov č.p. 60, Johann Poscher, Velký Šenov č.p. 65,
Firma se zabydlila v Malém Šenově, čp. 2, kde vyráběla
Franz Josef Müller v č.p. 161.
lemy na prádlo a výšivky.
Johann Pohl vyráběl v č.p. 242 stroje na výrobu stuh,
Další výrobci stuh byli např. Josef Böhm, Janovka č.p.
Franz Grohmann v č.p. 6 pak pletené zboží, zejména
1, Eduard Hase, Janovka č.p. 2, Johann Hase, Malý
punčochy.
 31 
Stuhařské frmy ve Vilémově
(Wilmsdorf,
zanikla. Koncem 18. století se struktura textilní výroby
Wölmsdorf) vznikla pravděpo-
v celém výběžku začala měnit. Namísto lnu nastoupila
dobně na rozhraní 12. a 13. sto-
bavlna. Přádelna bavlny, jejíž třípatrová tovární budo-
letí v době kolonizace zdejšího
va ještě nedávno stála, byla postavena ve Vilémově –
území Berků z Dubé. Prvními
Dolině (dříve se Dolině říkalo Franzthal – Františkovo
obyvateli byli uhlíři a dřevo-
údolí a ještě dříve Hofeleiten). Patřila firmě Franz Xaver
rubci. Z četných majitelů Li-
Richter. Do provozu byla uvedena v roce 1860 a praco-
povského panství se do histo-
valo se v ni asi 100 let. Příze od Franze Xavera Rich-
rie obce nejvýrazněji zapsal
tera nakupovaly tkalcovny stuh v okolí. Bývalou slávu
hrabě Leopold Antonín Salm-Reifferscheidt, který v le-
přádelny připomíná nedaleko stojící vila Louisenburg
tech 1728 – 1731 nechal v obci postavit kostelík s rodovou
(dle zakladatelovy choti Louisy, roz. Schindlerové) po-
hrobkou. Je v ní pochováno osm členů rodu i on sám.
stavená v roce 1908 Jakobem Richterem (viz. obrázek
Vilémov
Obec
Vilémov
vpravo).
Obecní znak symbolizuje poutní tradici kostela zasvěceného Nanebevzetí P. Marie – modrý oblak s korunkou
a stuhařskou výrobu v obci – tkací mřížový stav.
Franz Xaver Richter
Ještě před počátkem stuhařské výroby, bylo ve Vilémově v provozu několik bělidel lněných přízí a tkanin.
První bělidlo přízí založil Georg Pietschmann v roce
1720, později následovali Josef Richter a Christof Petters. První bělidlo a mandlovnu lněných tkanin zřídili
v roce 1810 Jakob Petters a Franz Petters. Toto bělidlo
bylo jediné v provozu ještě roku 1892, ostatní do té doby
 32 
Dobové fotografie přádelny F. X. Richtera. V době pořízení spodního snímku (1895 – 1898) byla podle historika
J. Fiedlera v Dolině nejmodernější přádelna v Evropě.
Bohužel v současné době je z bývalé přádelny jen ruina.
Petters & Kumpf, dnešní STAP a.s.
závod Filafest ITT
dovou střechu. V letech 1904 své budovy rozšiřovali,
Firma Petters a Kumpf byla založena v roce 1902 a za-
zena pobočka ve Vídni a v roce 1926 byla postavena stu-
psána v obchodním rejstříku Krajského soudu v Liberci
hárna Vepeka v Novem Sadu (v dnešním Srbsku).
24. 9. 1907. Společníci Josef Emanuel Petters (nar. 1872
Vedle konfekčních stuh se zde vyráběly izolační stuhy
a zemř. 1942), který byl zároveň majitelem místního bě-
pro elektromotory a kabely, později zejména zdrhova-
lidla a Heinrich Kumpf ze Starých Křečan, který praco-
dla. Právě 1/3 výroby poté představovala výroba zdrho-
val předtím jako dílovedoucí v jiné vilémovské tkalcov-
vadel. Firma měla dokonce patent na speciální stuhu,
ně F. J. Richter.
která se používala pro výrobu zdrhovadel.
Heinrich Kumpf se narodil 11. 7. 1872 a zemřel 3. 5. 1953
Na počátku druhé světové války v roce 1939 firma kou-
v Pirně. Studoval na odborné škole ve Šluknově a v roce
pila provozovnu firmy Johann Hille & Sohn v Lipové,
1889 nastoupil do již zmíněné firmy Franze Josefa Rich-
která se nacházela ve směru na Liščí a byly zde zřízeny
tera ve Vilémově. V roce 1892 nechal u firmy B. Pohl
další provozy. Celkem zaměstnávali na 140 pracovníků
ve Šluknově vyrobit vlastně navržený nový mechanický
a roční produkce činila 50 miliónů metrů nepružných
tkalcovský stav, kterým výrazně zvýšil produkci. Jed-
stuh. 2/3 produkce se vyváželo do zahraničí, zejmé-
nalo se o 4 stupňový tkalcovský stav. V roce 1900 pak
na do Skandinávie, Anglie, na Balkán, do jižní Afriky,
H. Kumpf pracoval u firmy George JG Wiedermanna
Egypta a Indie.
v roce 1906 přidali bělení a barvení. V roce 1909 je zří-
a konstruoval obráběcí stroje. V roce 1902 založil s výše
uvedeným Josefem Emanuelem Pettersem ve Vilémově
Majiteli firmy se postupně stali potomci zakladatelů fir-
tkalcovnu, kde se vyrábělo převážně na Kumpfem zkon-
my. V roce 1945 byla zavedena do firmy národní správa.
struovaných tkalcovských stavech.
V roce 1946 se firma připojila k jiné vilémovské stuhárně F. J. Richter.
Heinrich Kumpf byl považován za velkého odborníka
Po znárodnění byly obě firmy zařazeny do národního
v oboru stuhařství, dokonce byl vedoucím odboru Fede-
podniku STAP, který využíval budovu pro různé druhy
race německého průmyslu v ČSR se sídlem v Teplicích.
výroby od žakarových stuh, přes šicí dílnu až po dokončování zdrhovadel. V současné době je budova využívá-
Nejprve vystavěli malou přízemní stuhárnu (č.p. 171),
na STAP a.s., resp. její dceřinná firma FILAFEST na vý-
kterou o několik let později zvýšili o patro a mansar-
robu skelných vláken pro firmu Filafest ITT a.s.
 34 
Provozovna Hille & Sohn v Lipové, kterou
v roce 1939 převzala vilémovská firma Petters
& Kumpf. Dnes slouží k obytným účelům.
ROZVOJ FIRMY PETTERS & KUMPF V OBRAZECH
Z roku 1906
Z roku 1916
Z roku 1910
Z roku 1916
Certifikáty kvality z roku 1941 a 1943
V současnosti sídlí ve zrekonstruované budově firma FILAFEST, dceřiná společnost firmy STAP.
Franz Josef Richter, dnešní
STAP a. s. závod 5
Firma byla založena v roce 1840 a protokolována roku
tkalcovnu. Ve Vilémově stála zušlechťovna na místě
1871. Hlavní závod měla ve Vilémově a pobočný ve Vídni.
dnešního hlavního závodu a.s. STAP, tzn. na místě dneš-
Úspěšná firma se specializovala na výrobu popruhů,
ní barevny a druhá, několikaposchoďová budova (tkal-
hladkých stuh a později i zdrhovadel. Na sklonku 19.
covna a administrativa) byla v místě dnešní správní bu-
století došlo k rozšíření podniku o novou mechanickou
dovy spojené s výrobou firmy Filafest ITT a.s.
 38 
Pohled na budovy F. J. Richter a současný pohled, ztížený kvůli vzrostlým stromům
Tiskopis firmy Franz Josef Richter. V záhlaví tiskopisu jsou obě budovy firmy F. J. Richter, avšak ve skutečnosti byly budovy
postaveny jinak (viz. obrázky níže).
 39 
V roce 1983 byl v závodě 1 uveden do provozu soubor za-
1997 – nákup firmy STUHA a v roce 2006 její prodej ma-
řízení na výrobu polyesterových zdrhovadlových pásů
nagementu Stuhy
EC 21. Jednalo se o 18 speciálních agregátů S 40 E 12 E
vyrábějících kontinuálně zdrhovadlové pásy s přitkáva-
Dnes patří společnost se svými 235 zaměstnanci mezi nej-
nými spirálami velikosti EC 0. Byly instalovány v části
větší evropské výrobce elastických, neelastických stuhař-
hladké tkalcovny namísto vyřazených člunkových sta-
ských výrobků a zdrhovadel. Vyrábí na nejmodernějších
vů, která byla k tomuto účelu upravena. Roční výroba
stavech firmy Jakob Müller ve 2 závodech, a to ve Vilémo-
těchto pásů činila již v prvním roce přes 11 milionů met-
vě, kde je současně i sídlo společnosti, a ve Velkém Šeno-
rů, které byly skoro všechny vyvezeny do Německa.
vě. Celková kapacita výroby je přes 200 mil. metrů za rok.
Současný pohled na hlavní areál akciové společnosti STAP
 40 
Akciová společnost STAP je certifikována u společnos-
STAP a.s. má své výrobky rozděleny do následujících
ti TZU podle norem řady ISO 9001:2001 a ISO 14001.
skupin:
V systému managementu jakosti je uplatňován pro-
» zdrhovadla (zipy) a zdrhovadlové pásy
» popruhy a jejich konfekce
» hladké stuhy
» technické izolační stuhy
» tkané etikety a znaky
» šňůry a šněrovadla
» pružné stuhy
» krojové a zdobící stuhy
» adjustační stuhy (stuhy na balení dárků)
» stuhové uzávěry (suché zipy)
» kompozitní výrobky
» smart ST AP
cesní přístup, který je jedním ze základních principů
těchto norem. Veškeré procesy jsou cíleně orientovány na zvyšování spokojenosti zákazníků plněním
jejich požadavků. Firma drží také certifikát ÖKO-Tex.
Mezi zákazníky firmy STAP patří zejména firmy v automobilovém, elektrotechnickém, stavebním, oděvním
a obuvnickém průmyslu, zdravotnictví a velkoobchody
textilní galanterie.
Své výrobky prodává firma do celé Evropské unie
a ostatních evropských států, dále pak do USA, jižní
Ameriky, Japonska a Ruska.
®
 41 
Fotografie z let 1958 až 1962, kdy se konala přestavba hlavního areálu n. p. STAP. Stavba nové tkalcovny v letech 1964 až 1970
a rekonstrukce bývalé firmy F. J. Richter (zbourání budov) a její přestavba na barevnu a expedici 1958 - 1962.
Stuhařské frmy
v Mikulášovicích
Mikulášovice vznikly asi v 10. nebo 11. století byly ve své
Obr. č. 40: Průmyslová ulice - Z obrázku je patrné, jak
dlouhé historii velmi slavné především svým nožířským
v ulici od firmy A. Pohl (vpředu), pokračovala ulice
průmyslem, a byly právem nazývány českým Solinge-
směrem na Brtníky plná výrobních firem. Na obrázku
nem. Jeho původní název Nixdorf byl znám především
jsou vidět firmy Franz Josef Fischer Witwe, Josef Piet-
v druhé polovině 19. a na počátku 20. století právě no-
schman, Anton Klinger, Em. Endlers i firma vyrábějící
žířskou výrobou. Mnoho dalších řemesel bylo součástí
knoflíky Rudolf Fischer jr.
tehdejšího života jeho obyvatel.
Amalia Pohl
kové podstaty Továren stuh a prýmků Krnov. Po zná-
Amalia Pohl založila svoji firmu v roce 1864. V roce 1895
rodnění byla zde výroba zrušena a přemístěna v rámci
nechala postavit třípodlažní budovu mechanické tkal-
sjednocení výroby do závodu v Hrádku nad Nisou. Výroba hotových výrobků, tj. šlí a podvazků byla v ná-
p
covny č.p. 49, největší svého druhu v okolí. V po-
p
rodním podniku
úplně zrušena. V budově
ala více
lovině 20. století firma zaměstnávala
byly zřízeny sklady.
runež 200 pracovníků. Na počátku druhé světové války továrnu převzali
vnuci Amalie Pohlové a dále ji
Od roku 1998 zde působila firma
vedli pod jménem Pohl’s Enkel,
Exim Mikulášovice pana majite-
Anton, Rudolf u. Wilhelm Reiß
le Josefa Brandy, a to až do roku
komanditní společnost.
2010. Společnost Exim vyráběla
b
bavlněné
izolační stuhy a adjustač-
Firma vyráběla zejména bavlněnéé
st
ní stuhy
určené převážně do Němec-
stuhy a pružné stuhy.
s
ka. Po smrti
majitele firma okamžitě zaV roce 1948 byla firma začleněna podle § 1 vládního na-
nikla a budova byla prodána současným majitelům,
řízení ze dne 15. 1. 1946 č. 6 Sb, ke dni 1.1. 1947 do majet-
kteří využívají tuto budovu opět jako skladové prostory.
A. Pohl, Továrna na bavlněné stuhy a pružné zboží
 45 
Záhlaví firemní dokumentace
Fotografie z roku 1912 a chátrající budovy v současnosti
Franz Josef Fischers Witwe Bandfabrik,
dnešní Lemfeld & syn
hedvábí, selské květované stuhy, prýmky, třásně, pletené šňůry apod.
Firma F.J. Fischera vdova Mikulášovice byla založena v roce 1832 a je tudíž jednou z nejstarších tuháren
Vyvážela do všech evropských zemí, Ameriky, Asie,
ve šluknovském výběžku. Firma vyráběla ozdobné pás-
Severní Afriky. Zahraniční zastoupení měla firma v Ra-
ky na prádlo, blůzy, zástěry a obuv, stužky z umělého
kousku, Maďarsku, Jugoslávii, Rumunsku, Polsku, Řec-
 46 
ku, Hamburku a Alexandrii. Od svého založení pracova-
a dne 26. 9. 1946 byla firma pověřena národní správou.
la firma nejprve jako domácí dílna, avšak již v roce 1912
V roce 1947 se zde vyráběly hladké stuhy pro zdrhova-
měla 72 mechanických stavů. Z původní rukodílny byly
dla, které se dodávaly n.p. Koh-I-Noor, dále barevné stu-
postupně přistavěny provozovny, kde bylo zaměstnáno
hy krojové, lemovky všeho druhu, etikety a znaky.
přes 100 zaměstnanců.
Prvním majitelem byl Raimund Fischer mladší. V roce
3. 4. 1948 bylo zrušeno zavedení národní správy a firma
1940 nastoupil na místo zemřelého Raimunda jeho syn
byla předána do vlastnictví národního podniku Továrny
ing. Erhard Fischer.
stuh a prýmků Krnov.
Dne 1. 8. 1946 byli odsunuti původní majitelé firmy
F. J. Fischer Witwe. Budova v popředí zbourána v osmdesátých letech
 47 
Stav budov, kdy jej nakoupili současní majitelé
Současnost budov – Lemfeld a syn – výroba stuh
V současné době je v budovách F.J. Fischer vdova pokračováno v tradici a od roku 1991 zde působí firma Lemfeld a syn, kteří
vyrábějí pevné i pružné stuhy, popruhy a šňůry.
Majitel firmy Karel Lemfeld navázal v roce 1991 na tradici,
až do roku 1971, kdy odešel do důchodu. Jeho syn Karel
kterou zahájil v Dobrušce v roce 1904 jeho dědeček Jaro-
pracoval léta v tamní barevně a po roční práci v Německu
slav, který svými technickými a technologickými znalost-
v 90. letech se rozhodl založit vlastní firmu. V Mikulášo-
mi umožnil zahájení moderní velkovýroby dekoračních
vicích koupil objekt, který postupně zrekonstruoval a vy-
stuh ve Spojených továrnách na stuhy a.s. Dobruška.
bavil švýcarskými tkacími stroji a se svým synem Karlem
Po jeho smrti v roce 1940 se technickým ředitelem stal
nejml. rozjeli výrobu.
syn Jaroslava Lemfelda Karel. Ten v červnu 1945 odešel
Firma se nyní orientuje zejména na výrobu popruhů pro
do Vilémova, kde se stal národním správcem továrny Pe-
sportovní technickou galanterii a na finální výrobu upína-
tters & Kumpf, kterou v roce 1948 sloučil společně s jinými
cích a manipulačních prostředků. Od roku 1999 je certifi-
stuhárnami do jednoho celku, n.p. STAP a v jeho čele stál
kována podle ISO 9001.
 48 
vie, Egypta, Albánie, Německa, Finska, Anglie, Rumun-
Grasse a Jeppe, dnešní STAP a.s.
(pronajato firmě S & R)
ska, Afriky a Severní Ameriky a zaměstnávala kolem 60
pracovníků.
Firma byla naopak jedna z nejmladších výroben stuhařských výrobků ve Šluknovském výběžku. V roce 1920
Dne 23. 8. 1945 byl jmenován národní správce okresní
byla postavena nová továrna č.p. 933 v Mikulášovicích.
správní komisí ve Šluknově.
V roce 1924 byla firma registrována v Obchodním rejs-
Majetková podstata firmy, jako konfiskátu, byla začle-
tříku v České Lípě jako veřejná obchodní společnost.
něna k 1. 1. 1947 do majetkové podstaty národního pod-
Společníky byli František Grasse a Bedřich Jeppe.
niku Továrny stuh a prýmků Krnov.
Postupně byla firma zařízena stavy firmy Lüdrof z Vel-
Fond byl převzat jednak v roce 1984 z PA ZSKN (Závody
kého Šenova, z nichž ještě některé v roce 1984 praco-
Stanislava Kostky Neumanna) Krnov a zapsán pod č. 35
valy. Postupně byly instalovány nově vyvinuté stavy
a jednak v roce 1988 z PA STAP Vilémov pod č. 234. Bě-
RSJ v létech 1962 - 65. V závodě byla zřízena v roce 1949
hem pořádání byl sloučen a zapsán pod č. 234.
školní dílna, která byla ale zrušena v roce 1965, kdy byl
Pod hlavičkou národního podniku STAP byla bývalá
zřízen školní závod v Mikulášovicích u bývalé firmy F. J.
provozovna Grasse a Jeppe začleněna do závodu 3, kde
Fischer vdova.
se vyráběly žakárské stuhy.
Firma vyráběla stuhy žakarové, prádlové a technické,
V současnosti je budova ve vlastnictví a.s. STAP a pro-
které vyvážela do Rakouska, Francie, Polska, Jugoslá-
najímána firmě S&R.
Dřívější stuhárna Grasse a Jeppe, dnešní S&R
 49 
Josef Pietschmann
Endler. Poslením majitelem byl syn Alois Endler (1894
Firma Josef Pietschmann, výroba stuh a prýmků Miku-
– 1946).
F
Firma
pracovala i během války a neutrpěla žádné
nlášovice, byla založena v roce 1895. Živnostenský list byl vydán 28. 11. 1927. Firma sídlila
škody. Ve svých provozovnách vyráběli na cca
v Mikulášovicích č.p. 248 a pobočný závod
80 tkalcovských stavech zejména ozdobné
měla v č.p. 523. Místní obyvatelé ji přezdí-
stuhy, šle a kloboukové stuhy.
vali „Bei Süße. – u sladkých“
V roce 1945 byla firma vedena prozatímním
národním správcem. Zanedlouho byla firma
uzavřena a poté i zbourána. Dochovala se jen vila
Po smrti zakladatele vedl firmu švagr Alois Robert
majitele.
Zastavovací výměr vydalo MP čj. I/8-23473/45 ze dne 24.
5. 1947. Byla zastavena výroba a stroje byly v roce 1948
převezeny do Brna.
Pozemek, kde stála firma Josefa Pietschmann. Z celého komplexu se dochovala pouze jen jeho vila.
 50 
Současný stav budov výrobní firmy Alatex
Anton Klinger & Co., dnešní Alatex
Na místě, kde dnes stojí Alatex, výroba stuh, nebo dří-
V roce 1839 byla v Brtníkách založena firma Domácí
ve pod názvem Elun, byla jedna z nejslavnějších firem
průmysl pro stávkové zboží. Zakladatelem byl Johann
pro výrobu pleteného a stávkového zboží, firma Anton
Bartholomäus Klinger (*25.8.1779 Kopec - +19.3.1855 Brt-
Klinger & Co.
níky). Zboží nadále vyráběli mistři se svými tovaryši
Vedle současné žluté budovy (kdysi se jí říkalo Adlerhaus) byl podstávkový dům č.p. 75 (zvaný Schachtelhaus), kde sídlil obchodník Christofer Rösler, který
prodával místním šlejfířům surovinu. V roce 1782 obchod zdědil Röslerův vnuk Ignaz, zakladatel místního
nožířského průmyslu, jehož nástupci jej v roce 1821
přesunuli do nově vybudovaného domu hned naproti
č.p. 260, přezdívanému Kettenhaus, podle řetězů, které
chránily zápraží domu před povozy. V domě č. 260 dnes
sídlí firma Korekta.
 51 
v domácím provozu. Dodávali je překupníkovi a ten je
cích a v roce 1873 také v Brtníkách parní provoz, čímž se
prodával dál.
přešlo z řemeslné na tovární výrobu a z mistrů a tovaryšů se stali tovární dělníci.
17.4.1849 získala firma obchodní název „Johann Klinger sen. a spol.“ (majiteli byli kromě Johanna Klinge-
V této době vyráběla firma Bratři Klingerové asi 300
ra i jeho synové Pius, Anton a Franz). Podle společné
druhů stávkového zboží. V Brtníkách se vyráběly hlav-
smlouvy se Anton a Franz zabývali výrobou, Pius sprá-
ně punčochy, ponožky a spodní prádlo. Zboží bylo dodá-
vou, nákupem a prodejem
váno do rakouských zemí
zboží.
a Uher, ale také do Holandska a na Balkán. Kvůli
Až do roku 1859 byla vý-
dobrému průběhu obchodu
roba firmy vybudována
v letech 1870-1900 velmi
na domácím
průmyslu.
narostl obchodní majetek
Z dosavadního obchod-
firmy, takže se mohly poři-
ního zisku pak mohla být
zovat další továrny a nové
postavena větší továrna,
stroje.
která se jmenovala „Bratři
Klingerové, továrna na vý-
V roce 1891 zemřel šéf-seni-
robky lněné, bavlněné a z ovčí vlny v Brtníkách“.
or Anton Klinger, oba jeho synové nejprve vedli firmu
dále pod starým názvem „Bratři Klingerové“.
Po vystoupení bratrů Pia a Franze z firmy vedl podnik
dále Anton Klinger a později přijal za společníky oba své
V letech kolem roku 1898 rozvíjel Johann Klinger vý-
syny Antona a Johanna. Firma měla již dobrou pověst
znamnou stavební činnost v Brtníkách. Domy čp. 119,
a dodavatelský sklad ve Vídni, závod pro ruční pletení
121, 6 a 7 byly strženy. Na místě čp. 119 byla vystavě-
v Nových Křečanech a mnoho domácích dělníků v okolí.
na nádherná vila v novorenesančním slohu (dnešní
Dopravu hotového zboží obstarávali povozníci, kteří vo-
Domov pro osoby se zdravotním postižením, dnešní
zili pletené zboží do Prahy, Vídně, Budapešti a Terstu.
podoba na obrázku níže). Na místě čp. 6 byl vystavěn
velký obytný dům a na čp. 7 porážka pro řeznického mi-
V roce 1872 zavedla firma ve své továrně v Mikulášovi-
stra Johanna Schneidera, který za ni vyměnil své staré
 52 
řeznictví čp. 121, zbořené kvůli krásné vyhlídce z vily.
tící zařízení podle biologického systému. Na Vlčí hoře
Vesnický potok byl od čp. 6 až k čp. 126 zakryt velkými
byl založen rybník pro vodovod k barvírně. V této době
kamennými deskami. Dům čp. 6 byl po zbourání na po-
pracovalo v továrně kolem 700 dělníků.
zemku v Dolních Brtníkách znovu postaven a nově byl
vystavěn i dům čp. 250. Byla zřízena koňská stáj s vo-
Před rokem 1914 byl zrušen filiální podnik v Nových
zovnou a byt pro kočí.
Křečanech.
Denní 11-hodinová pracovní doba trvala od 7-12 hodin
V roce 1901 dal Johann Klinger zřídit mechanickou vý-
a od 13-19 hodin. Během hodinové polední přestávky
robnu nití a tkalcovnu záclon. To se stalo ještě před zru-
spěchali dělníci domů na oběd s rodinou. Dřívější ko-
šením firmy „Bratři Klingerové“.
nec týdne, placená dovolená nebo podpora nezaměstnaných neexistovaly. Okresní nemocenská pokladna
Následkem velkých rozmíšek mezi oběma podílníky
fungovala teprve od 1.10.1889. Mzdy byly nízké, protože
byla firma 31.12.1903 zrušena. 1.1.1904 nastupují do dě-
dělníci byli odkázáni na jediný velký podnik v místě. Ta-
dictví následné firmy: „Johann Klinger“ a „Anton Klin-
rify neexistovaly a mzdy neustále klesaly. Také zaměst-
ger & Co.
nanci - úředníci továrny měli velmi malé platy, menší
než v okolních továrnách. Kromě 11-hodinové pracovní
Firma Johann Klinger
doby každý všední den museli i v neděli dopoledne přijít
Po rozdělení v roce 1903 patřili firmě „Johann Klinger“
do kanceláře, pokud si nechtěli pokazit šéfovu přízeň.
kromě továrny v Brtníkách a filiálky v Nových Křeča-
Během 1. světové války dospěla výroba k zániku, proto-
nech, obytné domy č. 118, 119 a 189 a dva statky č. 124
že firma měla na začátku války poměrně málo surovin.
a 172.
Většina dělníků přišla o práci a nouzové práce pomáhaly málo.
V roce 1908 dal Johann Klinger postavit velký hotel se
sálem , hotel „Císař rakouský“, což se stalo hlavně z ne-
20.6.1920 zemřel neočekávaně šéf firmy Johann Klin-
přátelství vůči starostovi a hostinskému Josefu Webe-
ger. Firma byla v peněžní tísni. V roce 1921 byla zrušena
rovi z čp. 1.
závodní nemocenská pokladna a připojena k okresní
nemocenské pokladně v Mikulášovicích. Na jaře 1921
V roce 1911 rozšířila firma svou továrnu o barvírnu, bě-
stávkovali dílovedoucí a zaměstnanci firmy za vyšší
lírnu, prádelnu a nové zasílatelství. Bylo vystavěno čis-
mzdy, v roce 1923 se ke stávkujícím přidali i dělníci.
 53 
V letech 1925-26 šel obchod celkem dobře, ale dědici fy
Johann Klinger musí prodat přádelnu „Maco“ v Dolních
Křečanech, aby měli na zaplacení dědické daně.
V roce 1929 nastává dlouholetá hospodářská krize
a v roce 1932 musí jít firma Johann Klinger do konkurzu
a je zrušena. Syn Johanna Rudolf Klinger provozoval
dále menší výrobu stávkového zboží až do roku 1945.
Firma Anton Klinger & Co.
Od 1.1.1904 patřil následnické firmě Anton Klinger & Co
tento majetek: velká továrna s kanceláří v Mikulášovicích čp. 239, fixírka v Brtníkách, vila čp. 247 a statek čp.
103 v Brtníkách a sklad ve Vídni.
Anton Klinger přijal jako podílníky svého syna Antona
Alfreda Klingera a svého zetě Josefa Wettera.
V roce 1905 byla po požáru v hlavní budově v Mikulášovicích postavena moderní třípatrová tovární budova.
V roce 1907 zemřel šéf - senior Anton Klinger a Anton
Alfred Klinger a Josef Wetter se stali majiteli firmy.
Zakladatel firmy Anton Klinger
V této době zaměstnávala firma velký počet dělníků.
pozici velký sklad surovin, mohla následkem ohromně
Sortiment zboží obsahoval asi 3000 druhů.
stoupajících cen za hotové zboží překonat všechny poV letech 1909-10 zřídila firma v horních Brtníkách novou
tíže a na konci války si proto stála velmi dobře. Během
velkou tovární budovu. První světová válka ovlivnila
hladu ve válečných letech prodávala firma své vzácné
i zde chod obchodu a kvůli válečným půjčkám přinesla
výrobky zčásti jen za potraviny (hlavně z Haliče), a poté
ztráty. Protože však firma měla na začátku války k dis-
je prodávala svým dělníkům a zaměstnancům.
 54 
V roce 1920 začal hospodářský rozmach, je-
nalo v následujících měsících hladu záchranu
hož se firma plně zúčastnila. Po smrti spo-
před smrtí.
lušéfa Josefa Wettera v roce 1922 vstupují
Po válce byli majitelé firmy bez náhrady od-
do firmy jako podílníci jeho synové Ernst
sunuti do Německa, jejich několikamilióno-
a Erich Wetterovi.
vý majetek zůstal v Čechách. Šéf - senior Anton
Od 23.3. 1927 byla kancelář firmy přeložena do Mi-
Alfred Klinger žil později v Gotě a zemřel v roce 1963
kulášovic a brtničtí účetní museli denně dojíždět
v Buchlos v Allgäu v nemocnici sv. Josefa, kde strávil
do práce do Mikulášovic. V roce 1929 bylo do Mikulá-
poslední léta svého života.
šovic přeloženo i zasílatelství. To byla hospodářsky nejtěžší rána, kterou firma způsobila obci, neboť ta přišla
o hlavní část svých příjmů z živnostenské daně.
V letech 1929-30 postavila firma v Mikulášovicích novou moderní čtyřpatrovou tovární budovu, avšak v té
době začala velká hospodářská krize, která se citelně
dotkla i celého průmyslu.
V roce 1933 zastavila firma provoz ve své nové továrně v Brtníkách a stroje převezla do Mikulášovic. Tato
druhá těžká rána pro Brtníky postihla tentokrát hlavně
dělníky, kteří přišli z valné většiny o práci.
V roce 1935 vystoupil z firmy nynější šéf - senior Anton
Alfred Klinger a za něho nastoupil jeho syn Theodor Klinger jako podílník. Název firmy byl pozměněn na Klinger
& Co. Nejstarší syn Anton Hermann Klinger zřídil v Brtníkách výrobu pleteného a stávkového zboží pod názvem
firmy Anton Klinger, která se dobře rozvíjela.
Za 2. světové války sloužila hlavní tovární budova v Brtníkách jako sklad obilí. V posledních dnech války, v roce
1945, byly z tohoto skladu přiděleny dva pytle obilí
(150 kg) pro každou domácnost, což pro mnohé zname-
Ukázka výroby. Obr. nahoře - papírová pečeť, která se používala na dopisy. V letech 1850 až 1945 takovouto značku používala firma Anton Klinger.
 55 
Historie vzniku společnosti ALATEX s.r.o. sahá do dru-
Zpočátku se jednalo především o zpracování materiálu
hé poloviny devadesátých let, oficiálně začala fungovat
v tzv. režimu aktivního zušlechťovacího styku, kdy se
1. 1. 1996. Původně byla založena jako ELUN s.r.o. a v roce
materiál dovážel z Německa a po utkání a adjustaci se
2003 pak došlo k přejmenování na ALATEX s.r.o., podle
vracel zpět k prodeji. Postupně se začaly nakupovat ma-
společnosti ALATEX GmbH v Emsdettenu v Německu,
teriály od dalších dodavatelů, a nakonec se přistoupilo
jež vlastní stejní společníci, jako tu českou. Začínala
k samozásobování, když se materiál začal vyrábět z gra-
jako malá organizace s počtem kolem 20-ti zaměstnan-
nulátů plastu, na zmíněných extrudérových linkách. Se
ců, který postupně rostl, stejně jako prostory, kde firma
stále se rozšiřujícím sortimentem a vyvíjejícími se po-
podniká. Od svého počátku doposud, sídlí na Brtnické
žadavky zákazníků na kvalitu a cenu, bylo rozhodnutí
ulici čp 172 v Mikulášovicích. Společnost zastupuje je-
zakoupit výrobní linky na PP vlákno a pásek, zásadní.
den jednatel, pan
S tím souvisela
Markus Alaze.
další
nezbytná
řešení ve formě
Firma se zprvu
investic do sta-
zabývala
výro-
vebních
úprav
bou PP nábyt-
objektu
a vý-
kářských a vyso-
robních prostor.
kopevnostních
První
význam-
popruhů,
nou
investicí
dále
gumových a jutových popruhů a popruhů z bavlny.
bylo zhotovení olejové kotelny a spojení prvních dvou
V pozdější době také začala vyrábět PP vlákna a pásky
budov, čímž vznikly také skladové prostory, kanceláře
z plastových granulátů na tzv. extrudérech. V součas-
a zcela nové sociální zázemí pro zaměstnance.
nosti naše společnost nabízí zákazníkům široký sor-
V roce 2000 se dokončilo rozšíření o novou výrobní
timent tkalcovských výrobků, včetně PP vláken a pás-
halu tkalcovny, kde bylo hlavním krokem přestěhování
ků. Prezentace celého sortimentu je také k nahlédnutí
tkalcovských stavů z patrové budovy do nové přízem-
na webových stránkách společnosti. ALATEX sro se za-
ní haly. Tím se výrazně zlepšil výrobní proces, hlavně
bývá především exportem, tzn., že většina vyrobeného
z hlediska manipulace materiálu a hotových výrobků.
zboží se vyváží do ALATEXu GmbH v Emsdettenu, což je
V r.2002 se uskutečnila přestavba původních prostorů
hlavní obchodní partner.
kotelny na výrobní halu a vznikl tak další nový pro-
 56 
voz. Začátkem roku 2006 se kanceláře přestěhovaly
zastoupení ve firmě mají zejména: obsluha výrobních li-
do nově zrekonstruované hlavní administrativní bu-
nek extrudérů, tkalci a tkadleny a pracovníci adjustace
dovy a na místě těch původních vzniklo oddělení zku-
– dokončovny, kde se vyrobené popruhy upravují na ur-
šebny a kontroly kvality výrobků. Neméně významné je
čené délky či metry dle objednávek zákazníků. I přes
také pořizování nových strojů a zařízení, která jsou pro
tvrdé podmínky na trhu, zejména vlivem již zmíněné
výrobní činnost nezbytná. Investiční činnost ve firmě
celosvětové krize, se vedení společnosti snaží zajistit
průběžně trvala, značné omezení těchto nákladů se za-
dostatek zakázek, aby nebylo nutné přistoupit k nuce-
znamenalo zejména vlivem celosvětové krize. Od doby
nému snižování stavu zaměstnanců. Není to nikterak
vzniku společnosti, se hodně změnilo: k původní jedné
jednoduché, sledovat stále se vyvíjející trh a nové tren-
výrobní budově s malou kanceláří, se připojily postup-
dy na něm, zejména pak obstát v konkurenci dalších
ně další, čímž vznikl komplex na sebe navazujících vý-
dodavatelů v textilním odvětví. Znamená to mít schop-
robních, skladových a administrativních prostor.
nost neustále přizpůsobovat výrobu a vše navazující,
V současnosti čítá společnost 53 zaměstnanců, největší
požadavkům odběratelů.
Johann Neumann, výroba stuh
Objekt bývalé firmy Josef Kunert & Söhne, J. Kunert
a synové (název v letech 1926 - 1938), Josef Kunert &
Söhne, Metall und Bürowarenfabrik (1938 - 45), byl vybudován roku 1918 pro výrobu stuh pod názvem Johann
Neuman, která zde však působila velmi krátce a po roce
1926 byl objekt rekonstruován pro výrobu kancelářských potřeb.
V roce 1947 byla v areálu továrny postavena lehká budova závodní jídelny (pozdější výpočetní středisko)
a v roce 1950 dostavěna brusírna. Po válce byla firma
již s názvem Josef Kunert a synové, továrna na kovové
zboží a kancelářské potřeby, národní správa, začleněna
do Koh-i-noor Praha, n.p. (Mikov později užívá pro kancelářský program označení KIN) a od 1.1. 1955 sloučeno
do nově vzniklého podniku Mikulášovický kovoprůmysl, n.p., později s označením jako závod 03.
Bohužel i tento výrobní areál v současné době chátrá a po zcizení veškerých železných konstrukcí budova sama čeká, až se
rozpadne úplně.
Budovy známé pod jménem MIAX
Annou Bönisch, která zde vyráběla
Pro zviditelnění města Mikulášovice ve světě udělal
stuhy.
nejvíce Ignaz Rösler (v roce 1819 byl povýšen do dědičného šlechtického stavu „šlechtic z Čestné oceli), který
Po válce byla továrna přičleněna
započal výrobu nožířství.
k podniku MILAX Česká Kamenice,
později k podniku STAP n.p. Vilémov,
Kolem roku 1795
však provozoval
společně s Jakobem
R e k l a m a
na spodní prádlo firmy MIAX
Max Grohmann
který ho používal jako sklad pomocného materiálu a později v druhém
patře, vybudoval své výpočetní středisko.
Leißne-
rem ve starém
mlýně tkalcovnu
hedvábných stuh, která však neměla dlouhého trvání
Poslední firma zde vyráběla kachlová kamna pod převzatou značkou MIAX.
a koncem roku 1800 byla výroba ukončena a budova
Některé objekty původní Röslerovy manufaktury byly
upravena pro výrobu kovového zboží.
zbořeny v osmdesátých letech 20. století, budova z roku
V roce 1818 firma postavila novou tovární budovu, dneš-
1818 však stále stojí jako obytný dům, tkalcovna z roku
ní Mikov Mikulášovice. Výrobní areál „Miaxu“ byl poté
1889 však chátrá.
prodán.
Továrna na stuhy firmy A. Bönisch
V roce 1889 byla postavena nová budova tkalcovny, kterou provozovala komanditní společnost MIAX – Max Grohmann & Co. (Max Grohmann byl bývalý zaměstnance firmy Anton
Klinger & Co.) Firma vyráběla spodní prádlo
všech kvalit. Díky této firmě se celému areálu
vžil název MIAX až do současnosti.
Od roku 1926 byla budova „Miaxu“ využívána
 59 
Emanuel Endler’s Söhne
Dvora Králové, která zde vyráběla jutové koberce. Od 30.
Protože je v této knize popsána historie firmy Anton Klin-
let 20. století se zde lisovala umělá pryskyřice.
ger, která nikdy nevyráběla stuhové výrobky, ale protože
v bývalých prostorách nyní sídlí stuhařská firma Alatex,
Zašlou slávu firmy Em. Endler’s Söhne dnes připomínají základy komplexu
udělal jsem výjimku a vložil jsem další firmu, která se zabývala výrobou pletařských výrobků, zejména punčoch
a ponožek. Firma Em. Endler’s Söhne sídlila v dnes již neexistujícím č. p. 253 a byla založená roku 1860. Na počátku 80. let 19. století firmu převzal podnikatel Georg Liebisch jun., který se ale dostal do finančních potíží a roku
1890 byl závod prodán v dražbě firmě Antonín Klazar ze
Ostatní obrázky firmy Em. Endler.
Fotografie z roku 1899. Em. Endler v červeném. Vlevo od ní je tkalcovna stuh Josef Pietschmann. Vpravo Anton Klinger.
Ostatní firmy v Mikulášovicích
Max Kaufmann s. r. o. – firma byla založena roku
1897 a protokolována roku 1908. Jednalo se o továrnu
na pružné a nepružné stuhy a tkaniny.
Na č. p. 631 v Mikulášovicích pak vyráběla pružné stuhy
firma Rudolf Matsch.
Na Salmově pak působila firma Jana Kronbergera
v č. p. 12, která vyráběla 25 druhů stuh.
 61 
Stuhařské frmy
v okolních obcích
Lobendava
hy pro Wehrmacht. Dne 8. 5. 1945 byl podnik poškozen
První lobendavská továrna na stuhy, č. p. 112, byla za-
dělostřeleckou palbou a následně vyrabován polskými
ložena v roce 1886 Augustem Rasche. Otcovnu stuhár-
oddíly.
nu převzal v roce 1913 August Rasche junior, jemuž se
v době konjunktury (1927 – 1928) podařilo podnik rozší-
Po vysídlení majitelů se závodu ujal národní správce
řit o přízemní budovu tkalcovny a instalovat v ní elek-
a v březnu roku 1948 byl závod zařazen do národního
tromotorem poháněné stuhové stavy.
podniku Továrny stuh a prýmků Krnov.
Průměrný počet zaměstnanců byl 45.
Jeho závod vyráběl astrachan, poutka, bílé taftové
Provozovna byla uzavřena v letech 1988 – 89 a stroje
a kosticové stuhy a šňěrovadla.
částečně zlikvidovány a částečně převezeny do jiného
závodu n. p. STAP.
Během krize musel Rasche propustit většinu dělníků
(v roce 1936 zde pracovalo pouze 7 osob), hospodářské
oživení na konci 30. let 20. století ale umožnilo novým
majitelům podniku – bratrům Augustovi a Rudolfovi
Rasche přijmout nové zaměstnance a dokonce pronajmout budovu mlýna č.p. 174 (Teichmühle) pro výrobu
tkaniček a prýmků. Tento mlýn byl však hned po roce
1945 zbourán.
V roce 1939 došlo ke zvýšení stávající výrobní haly o patro. Během druhé světové války závod vyráběl popru-
V současné době v budově sídlí firma BEA.
Dolní Poustevna
kladatelově smrti v roce 1928 závod převzala manželka
Firma byla založena v roce 1897 (někdy se uvádí rok
Dora s dcerou Marií a v roce 1940 firmu zakoupili Georg
1905), kterou založil podnikatel Johann Grumbach.
a Hans Bernhartovi ze saského Ohornu. Po 2. světové
Nacházela se v Karolínině údolí (Charlotental) na kraji
válce závod ještě krátce vyráběl pod národní správou,
Dolní Poustevny přímo u vilémovského potoka, který se
ale pak byl z moci úřední coby odlehlý uzavřen a po-
stal i významným zdrojem pro výrobu elektřiny, proto-
nechán svému osudu. Podle místních byly poté staré
že měla svoji vlastní vodní elektrárnu.
již nefunkční tkalcovské stavy odvezeny na Slovensko
Firma Grumbach se specializovala na výrobu opasků
do města Krompachy (místním utkvělo v paměti pro po-
k sukním, kobercových lemů a knihařských stuh. Po za-
dobnost města s firmou).
Dobové fotografie tkalcovny Johanna Grumbacha
Současný pozemek vůbec nenapovídá, že zde bylo nějaké volné místo, natož firma. Místo
je zarostlé stromy, přesto lze najít ještě základy části budov.
 64 
Co však je ještě relativně zachované, je koridor, který přiváděl
vodu pro vodní elektrárnu
do firmy.
Josef und Johann Scholze - výroba stuh v č. p. 218 (sou-
Lipová
časná podoba bývalé stuhárny níže, dnes obytný dům)
Jak už bylo zmíněno, Lipová je historicky na prvním
a Josef Fischer, který vyráběl zejména šle.
místě, co se týče historie výroby stuh a to tím, že zde
byla první výrobna stuh, zavedená Mikolášem Rämischem.
V Lipové působila dále mechanická tkalcovna stuh Hille
a Hampel vyrábějící gumové páskové výrobky. Tato továrna byla zřízena v roce 1862 Janem Hillem a výstavbou v 1868 a 1875 rozšířena. V Lipové působila ještě
tkalcovna stuh a prýmků bratří Braunsteinů nebo výroba stuh Josefa Hroudy.
Současná podoba budovy bývalé tkalcovny slouží jako součást chovu ovcí
 65 
Lipová - Liščí
Firma byla v majetku rodiny Josefa Denerta se syny.
Firma Karl Lorenz vznikla zřejmě v roce 1876 a původ-
V době největší slávy zaměstnávala 30 lidí.
ním majitelem byl Josef Rafeld. Firma vyráběla adjus-
V letech 1920 až 1925 byla barevna i kotelna přesta-
tační a kloboukové stuhy.
věna a renovováno strojní zařízení. V době krize v letech 1930 až 1933 si pomáhal majitel kapitalizováním
V roce 1925 přechází firma na veřejnou obchodní spo-
životních pojistek a bylo mu odepsáno 62.000 Kč daní
lečnost pod názvem Josef Rafeld & Co. a existuje takto
a snížen počet zaměstnanců. Očekávaná konjunktura
v letech 1925 – 1933. V roce 1933 se stává majitelem zeť
po roce 1938 byla utlumena počátkem války, kdy naru-
J. Rafelda pan Karel Lorenz a firma nese nový název:
kovali oba synové a protože jeden ve válce padl a druhý
Karel Lorenz. V roce 1945 je do společnosti ustanovena
se vrátil jako invalida, byla firma od roku 1943 zavřena.
národní správa a roku 1947 byla firma likvidována.
Po roce 1945 byl sice provoz obnoven a barevna vzhledem ke svému dobrému zařízení se stala dodavatelem
Rumburk
barevných přízí stuhařských firem. V roce 1948 byla fir-
Parní barevna Josefa Denerta bavlněných a vlněných
ma začleněna pod n .p. STAP a v roce 1953 byl provoz
přízí a po válce i buničiny byla založena v roce 1870.
přesunut do nově zřízené barevny ve Vilémově.
 66 
Léta 1950 – 1988
První léta všech národních podniků probíhala ve zna-
k závodu připojen odloučený provoz našívárny zdrho-
mení koncentrace a specializace výroby. Přihlíželo se
vadlovek (bývalý A. Saurer).
k tradicím, jaké kde byly, proto se v Krnově začala soustřeďovat výroba prýmků, oděvních a technických stuh,
Závod 03 – tkalcovna žakárských stuh v Mikulášovicích
v Dobrušce pak výroba hedvábných stuh, leonských vý-
(bývalá F.J. Fischer‘s Witwe). Později k ní byly připojeny
robků, lepených stuh a šlových pruženek a ve Vilémově
jako provozy původně samostatné závody 06 a 07.
a okolí pak výroba technických stuh, žakárských stuh,
popruhů, prádlových a ozdobných pruženek. Do roku
Závod 04 – tkalcovna stuh a pruženek v Hrádku n. Nisou.
1958 měl národní podnik 14 závodů.
Závod 05 – tkalcovna pruženek ve Velkém Šenově. Byla
Závod 01 – tkalcovna ve Vilémově (bývalý Petters &
připojena jako odloučený provoz k závodu 03.
Kumpf), s odloučenými provozy v Lobendavě (bývalý A.
Rasche) a v Lipové (bývalá pobočka Petters & Kumpf)
Závod 06 – tkalcovna žakárských stuh ve Velkém Šeno-
a taktéž s odloučeným provozem zušlechťovny ve Vilé-
vě (bývalá firma A. Göbela). Byla připojena jako odlou-
mově (bývalý F.J. Richter). V letech 1951 – 52 byla tkal-
čený provoz k závodu 03.
covna ve Vilémově modernizována 230 stavy Saurer
60B. Provoz v Lipové byl zrušen a zaměstnanci pře-
Závod 07 – tkalcovna žakárských stuh v Mikulášovicích
vedeni do Vilémova, kde se začalo pracovat na směny.
(bývalá firma Grasse & Jeppe). Byla připojena jako od-
Zušlechťovna byla postupně adaptována na centrální
loučený provoz závodu 03.
barevnu a dokončovnu pro vilémovskou oblast. Později
se stala samostatným závodem.
Závod 08 – tkalcovna v Otíně u Jindřichova Hradce.
V Otíně měl být v padesátých letech vybudován velký
Závod 02 – tkalcovna a prýmkárna ve Velkém Šenově
stuhařský kombinát. Stavba byla zahájena, avšak krát-
(bývalá Schorisch a Staude). Tkalcovna byla moderni-
ce nato byla předána bývalému národnímu podniku Jit-
zována hedvábnickými stavy 5,4/2H. V roce 1955 byl
ka. Tkalcovna stuh zde byla zrušena.
 67 
Závod 09 – prýmkárna v Jindřichově Hradci. Poté byla
Závod 01 – tkalcovna ve Vilémově a v Lobendavě (Pe-
předána národnímu podniku Továrny stuh a prýmků
tters & Kumpf a První lobendavská)
v Krnově.
Závod 02 – tkalcovna, prýmkárna a našívárna zdrhovadel ve Velkém Šenově (A. Saurer)
Závod 10 – tkalcovna v Domažlicích, která byla později
Závod 03 – žakárská tkalcovna s dvěma provozy v Mi-
zrušena.
kulášovicích (F. J. Fischer’s Witwe a Grasse & Jeppe)
a jedním provozem ve Velkém Šenově (A. Göbel’s Söhne)
Závod 11 – tkalcovna, prýmkárna a skárna ve Vejprtech.
Závod 04 – tkalcovna pruženek v Hrádku nad Nisou
Závod byl předán národnímu podniku Továrny stuh
(dnešní Elas a.s.)
a prýmků Krnov.
Závod 05 – zušlechťovna ve Vilémově (F. J. Richter)
Závod 06 – skárna a tkalcovna v Horním Podluží
Závod 12 – prýmkárna a skárna v Perštejně nad Ohří.
Závod 07 – strojírenský závod ve Velkém Šenově (Carl
Závod byl později zlikvidován. Skací stroje převzal n.p.
Lüdorf)
STAP do nově zřízeného závodu v Horním Podluží, kte-
Závod 08 – dřívější národní podnik STUHA se všemi
rý byl v roce 1952 zřízen z převzaté budovy od n. p. Hel-
provozy v Dobrušce, v Kostelci nad Orlicí a v Křížové
veta. Prýmkařské stroje pak převzal n. p. Továrny stuh
a prýmků v Krnově.
V roce 1963 převzal národní podnik STAP od národního podniku Závody Boženy Němcové (Bonex Teplice)
Závod 13 – barevna stuh v Rumburku. Pro zcela nevyho-
pletařský závod v Mikulášovicích (Anton Klinger & Co.)
vující a zastaralé vybavení a špatné pracovní podmínky
a zavedl v něm výrobu stuh a pruženek, později též vý-
byla barevna zlikvidována a zaměstnanci přešli do zu-
robu pletených a dělených stuh, našívaných zdrhovad-
šlechťovny závodu 01 ve Vilémově.
lovek, řasenky a lepené obalové pásky. Tak vznikl další
závod s číslem 09.
V roce 1958 však přišla nová reorganizace a výsledkem
bylo sloučení národních podniků STAP a STUHA, pod
V lednu 1969 byl osamostatněn provoz tkalcovna pru-
novým názvem Stuhy a prýmky se sídlem ve Vilémově,
ženek v Křížové a stal se závodem 10. V současnosti se
který měl 8 závodů:
jedná o firmu Elasta Vestil Krucemburk.
 68 
V letech 1964 – 1970 byl vystavěn nový závod ve Vilé-
Optilon z Německa licenci na výrobu jednoho druhu
mově. Dostal organizační číslo 03. Původní závod 03 byl
spirálového zdrhovadla, dovezl potřebné zařízení
zrušen (A. Göbel’s Söhne) a výroba z něho částečně pře-
a v roce 1971 zahájil, jak už bylo zmíněno, v závodě 07
vedena do nového závodu.
jeho výrobu. Tato výroba však trvala jen do roku 1973,
V roce 1965 byla provedena poslední reorganizace a ná-
kdy byla dokončovací linka předána do n. p. Koh-I-Noor.
rodní podnik Stuhy a prýmky dostal staronový název
Od té doby vyráběl n. p. na dlouhá léta jen zdrhovadlové
STAP, národní podnik, výroba stuh, Vilémov.
pásy, avšak již rozšířen o další 2 druhy.
V roce 1970 zakoupil státní podnik STAP od firmy
V roce 1992 byla firma privatizována.
Sbírka
kalendářů
vydávané každým rokem n.p. STAP,
posléze a.s. STAP
 70 
 71 
 72 
 73 
 74 
 75 
 76 
 77 
HISTORIE A SOUČASNOST
STUHAŘSKÝCH FIREM
VE ŠLUKNOVSKÉM VÝBĚŽKU
David Sklenář