Bulletin dětské endokrinologie

Transkript

Bulletin dětské endokrinologie
Bulletin dětské endokrinologie
Ročník 4. / číslo 3 / prosinec 2013
• Cushingův syndrom v dětském věku
• Dvouměsíční kojenec s tachykardií a hypertrofickou kardiomyopatií
• INKEP – odborné setkání trochu jinak
• Nádory gonád u pacientů s poruchou pohlavního vývoje (DSD)
• 9th Joint Meeting of Paediatric Endocrinology
• O diagnostickém významu proudu moči
Bulletin dětské endokrinologie – redakce
Vedoucí redaktor:
MUDr. Milan Šikut
Medical Director, Ipsen Pharma
Redakční rada:
MUDr. Ivana Čermáková
Endokrinologický ústav, Praha 1
MUDr. Dana Novotná, Ph.D.
Pediatrická klinika LF MU a FN Brno
MUDr. Jana Černá
Klinika dětského lékařství FN Ostrava
MUDr. Barbora Obermannová
Pediatrická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha 5
MUDr. Marcela Dvořáková, Ph.D.
Endokrinologický ústav, Praha 1
MUDr. Renata Pomahačová, Ph.D.
Dětská klinika LF UK a FN Plzeň
MUDr. Božena Kalvachová, CSc.
Endokrinologický ústav, Praha 1
doc. MUDr. Štěpánka Průhová, Ph.D.
Pediatrická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha 5
MUDr. Stanislava Koloušková, CSc.
Pediatrická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha 5
MUDr. Jaroslav Škvor, CSc.
Dětská klinika Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem
prof. MUDr. Jan Lebl, CSc.
Pediatrická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha 5
doc. MUDr. Marta Šnajderová, CSc.
Pediatrická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha 5
MUDr. Olga Magnová
Pediatrická klinika LF MU a FN Brno
doc. MUDr. Zdeněk Šumník, Ph.D.
Pediatrická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha 5
MUDr. David Neumann, Ph.D.
Dětská klinika LF UK a FN Hradec Králové
doc. MUDr. Jiřina Zapletalová, Ph.D.
Dětská klinika LF UP a FN Olomouc
Periodicita: 3× ročně
Vychází: 20. 12. 2013
Místo vydání: Praha
Vydavatel: Ipsen Pharma Evropská 136, 160 00 Praha 6
IČO: 61382671
Evidenční číslo: MK ČR E 19597
Zaslané příspěvky se nevracejí. Vydavatel získává otištěním příspěvku výlučné právo pro jeho další užití. Žádná část tohoto časopisu
nesmí být kopírována nebo rozmnožována za účelem dalšího rozšiřování jakýmkoliv způsobem bez písemného souhlasu vydavatele.
Fotografie na titulní straně a na stranách 25, 27 a 28 jsou otištěny s laskavým svolením Davida Černého a prof. MUDr. Jana Lebla, CSc.
Bulletin dětské endokrinologie
prosinec 2013
ÚVODNÍ SLOVO
Vážení přátelé,
do rukou se vám dostává poslední vydání Bulletinu dětské endokrinologie v tomto roce. Opět jsme
se snažili připravit nejen vysoce odborný, ale i poutavý obsah.
Celý bulletin otevírá příspěvek MUDr. Renaty Pomahačové, Ph.D. z Fakultní nemocnice v Plzni,
který se věnuje problematice Cushingova syndromu u dětí. Toto onemocnění je u dětí velmi vzácné, proto věřím, že sdělení
paní doktorky, ve kterém se věnuje, mimo jiné, i prezentaci 3 konkrétních kazuistik a které na konci obsahuje velmi užitečná
doporučení pro každodenní praxi, pro vás bude praktickým přínosem.
Jednou z příčin Cushingova syndromu může být McCune-Albrightův syndrom, Prezentaci velmi zajímavé kazuistiky kojence
s McCune-Albrightovým syndromem připravil MUDr. Filip Fencl, Ph.D. z Fakultní nemocnice v Motole společně s kolegy.
Dr. Fencl se věnuje velmi podrobně etiologii tohoto onemocnění, jeho genetickým příčinám a prezentaci této kazuistiky
doplňuje i mnoha daty z publikované literatury. V závěrečném shrnutí upozorňuje, že vedle klasických příznaků tohoto
onemocnění (předčasná puberta, mapovité okrsky barvy café-au-lait a kostní fibrózní dysplázie) se mohou objevit i příznaky
endokrinní hyperfunkce, postižení jater a myokardu.
Společnost Ipsen Pharma je velmi aktivní na poli edukačních projektů. Jedním z nich je v dětské endokrinologii program
INKEP. Jeho hlavním cílem je vedle edukace i nabídnout lékařům možnost navštívit přední evropská pracoviště a setkávat
se s kolegy z ostatních evropských zemí. Odborný program vždy tvoří teoretická část a část praktická, během které mají
lékaři možnost být přítomni v ambulanci daného pracoviště a diskutovat konkrétní pacienty. Na jaře roku 2013 proběhlo
jedno z těchto odborných setkání v nemocnici Hôpital Necker v Paříži a garantem byl profesor Michel Polak. Tohoto setkání
se zúčastnila MUDr. Ivana Čermáková z Endokrinologického ústavu v Praze a připravila si pro vás stručné shrnutí.
MUDr. Jana Kaprová z Fakultní nemocnice v Motole se ve svém článku zabývá problematikou nádorů gonád u pacientů
s poruchou pohlavního vývoje. Věnuje se např. problematice gonadektomie u těchto pacientů, na jejíž roli stále nepanuje
jednotný názor. K ujasnění přístupu by mohl přispět i vytvořený registr pacientů.
Na konci září 2013 se konal v Miláně další ročník kongresu ESPE, pořádaný tentokrát i s dalšími sesterskými sekcemi dětské endokrinologie. MUDr. Dana Novotná z FN Brno vybrala z bohatého programu pokrývajícího celou oblast dětské endokrinologie některá zajímavá sdělení. Dovolím si jen upozornit na aktivní prezentaci RNDr. Petry Dušátkové z FN Motol, která
přednesla výsledky rozsáhlé multicentrické studie sledující nejčastější mutace v PROP1 genu u středoevropské populace.
Ani v tomto čísle nebude chybět článek ze seriálu mapujícího zobrazení onemocnění v umění. Věřím, že vás na titulní straně
zaujala fotografie plastiky Davida Černého Proudy. David Černý je jistě jednou z nejvýraznějších osobností současné výtvarné scény. Jeho dílu, ale především diagnostickému významu proudu moči, se věnuje poslední článek, který společně
připravili doc. MUDr. Květa Bláhová, CSc. a prof. MUDr. Jan Lebl, CSc. z Fakultní nemocnice v Motole.
Vážení přátelé, přeji vám vše nejlepší v roce 2014, hodně zdraví vám, vašim pacientům i českému zdravotnictví.
S úctou
MUDr. Milan Šikut
Medical Director Ipsen Pharma
1
Cushingův syndrom v dětském věku
MUDr. Renata Pomahačová, Ph.D.
Dětská klinika FN Plzeň
Úvod
Cushingův syndrom (CS) je v dětském věku velmi vzácné onemocnění. Jeho diagnostika a léčba je často obtížná. V těchto případech je důležitá spolupráce s endokrinology pro dospělý věk, kteří mají s diagnostikou a léčbou tohoto onemocnění podstatně větší zkušenosti.
Klasifikace Cushingova syndromu v dětském věku:
ACTH (adrenokortikotropní hormon) – independentní forma
1. Exogenní podávání glukokortikoidů
2. Adrenokortikální tumory (adenom nebo karcinom)
3. Primární adrenokortikální hyperplazie
• Primární pigmentovaná adrenální nodulární nemoc (PPNAD)
• Makronodulární adrenální hyperplazie (AIMAH)
• McCuneův-Albrightův syndrom
ACTH – dependentní forma
1. ACTH produkující adenom hypofýzy (morbus Cushing)
2. Ektopický Cushingův syndrom
Etiologie
Podle níže uvedených literárních údajů v souboru 398 dětí (n = počet dětí) s Cushingovým syndromem byla
nejčastější příčinou Cushingova nemoc (CD) s maximem výskytu v období puberty a adrenokortikální tumory
s manifestací do 5 let věku. Z rozboru dále vyplynulo, že ektopický Cushingův syndrom je v dětském věku velmi
vzácný a McCuneův-Albrightův syndrom jako příčina CS postihuje nejmladší věkové kategorie.
1. Cushingova nemoc
 n = 182; medián věku při manifestaci 14,1 roku (nejmladší dítě – 6 let)
2. Primární pigmentovaná adrenální nodulární nemoc
 n = 25; medián věku při manifestaci 13,0 let
3. Ektopický Cushingův syndrom
 n = 11; medián věku při manifestaci 10,1 roku
2
Bulletin dětské endokrinologie
prosinec 2013
4. Adrenokortikální tumory
 n = 164; medián věku při manifestaci 4,5 roku
5. McCuneův-Albrightův syndrom
 n = 16; medián věku při manifestaci 1,2 roku
(Storr HL, Savage MO, et al. Pediatric Cushing’s syndrome. Trends in Endocrinology and Metabolism. 2007; 18 (4): 167-174)
McCuneův-Albrightův syndrom
McCuneův-Albrightův syndrom je nejčastější příčinou CS v kojeneckém věku. Příčinou je aktivační mutace
-podjednotky G-proteinu. Mezi klasickou triádu příznaků patří skvrny café-au-lait, fibrózní kostní dysplazie
a pseudopubertas praecox izosexualis. Vedle této klasické triády mohou být přítomny další endokrinopatie jako
je hypertyreóza, nadprodukce růstového hormonu nebo ACTH – independentní forma CS, která často u těchto
dětí vyžaduje urgentní adrenalektomii. Podle literárních údajů jsou popsány případy spontánní regrese CS nejspíše v souvislosti s postnatální involucí fetální zóny kůry nadledvin.
Adrenokortikální tumory
Adrenokortikální tumory jsou nejčastější příčinou CS u dětí do 5 let věku. Proti dospělému věku převažují u dětí
karcinomy nad adenomy. Karcinomy se klinicky projevují výraznými příznaky androgenní nadprodukce. Zvýšená
incidence karcinomu nadledvin u dětí je popisována v jižní Brazílii s incidencí 3,4–4,2/milion dětí. Jako příčina je
udávána bodová mutace tumorového supresorového genu p53 (syndrom Liův-Fraumeniho). Adenom nadledviny může být součástí MEN-I. V případě adrenalektomie pro tumor nesmíme zapomínat na hypofunkci kontralaterální nadledviny v důsledku suprese hypothalamo-hypofýzo-adrenokortikální osy při hyperkortizolismu a dítě je
třeba zajistit peroperačně a pooperačně glukokortikoidy.
Primární pigmentovaná adrenální nodulární nemoc
Primární pigmentovaná adrenální nodulární nemoc se vyskytuje především v adolescenci a časné dospělosti.
Kůra nadledvin má mikronodulární stavbu s pigmentovanými uzlíky, mezi nimi je kůra atrofická. Pacienti mají
typický klinický obraz CS nebo periodický CS a provádí se u nich bilaterální adrenalektomie. Onemocnění se vyskytuje sporadicky nebo familárně většinou v rámci Carneyho komplexu s autosomálně dominantní dědičností.
Jednou z příčin je mutace v genu pro regulační podjednotku 1A cAMP-dependentní proteinkinázy A (gen PRKAR1A). Vedle ACTH - independentní formy CS mají pacienti tečkovité kožní pigmentace (rty, spojivka), kardiální
a extrakardiální myxomy (kůže) a mohou mít jiné endokrinní a neendokrinní nádory (tumory z Leydigových buněk,
karcinomy štítné žlázy, duktální adenomy prsu).
Ektopický Cushingův syndrom
Ektopický Cushingův syndrom produkující ACTH je v dětském věku extrémně vzácný. Příčinou jsou především
bronchiální karcinoidy a karcinoidy thymu. Paraneoplastická produkce ACTH může provázet Wilmsův tumor
a adrenální neuroblastom.
3
Cushingova nemoc
Cushingova nemoc je nejčastější příčinou CS u dětí nad 5 let věku s hlavním výskytem v období puberty a adolescence. Nejčastější příčinou je ACTH produkující adenom hypofýzy s převahou mikroadenomů. Makroadenomy jsou u dětí velmi vzácné. CD může být součástí MEN-I. Z hlediska zastoupení pohlaví u CD převažuje v prepubertálním období postižení mužského pohlaví; v pubertě je zastoupení obou pohlaví stejné; v adolescenci
a dospělosti převažuje postižení u ženského pohlaví.
Léčbou první volby je transsfenoidální resekce adenomu hypofýzy s literárně udávanou úspěšností u dětí mezi
45–78 %. Za úspěšný operační výkon je považována pooperační ranní kortizolémie < 50 nmol/l. V případě neúspěšné chirurgické léčby je možná radiační léčba rezidua stereotaktickým ozářením Leksellovým gama nožem
s blokováním steroidogeneze v kůře nadledvin do účinku radiace.
Klinické příznaky Cushingova syndromu v dětském věku
U dětí a adolescentů s CS převažuje typický cushingoidní habitus. Periodický CS je v dětském věku vzácný.
Častá je u dětí pozdní diagnóza CS. Průměrná doba od prvních symptomů ke stanovení diagnózy v souboru 32
dětských pacientů s CD z londýnského pracoviště byla 2,5 roku, s rozmezím 0,5–6,6 roku.
Mezi hlavní klinické příznaky CS v dětském věku patří progredující obezita; porucha růstu se zpomalením
růstového tempa (supresivní vliv hyperkortizolismu na osu růstový hormon  IGF-I); porucha vývoje pravé centrální izosexuální puberty (supresivní vliv hyperkortizolismu na osu hypothalamus-hypofýza-gonády),
kdy puberta nenastupuje v předpokládaném období nebo dojde k zástavě již nastoupené puberty) a klinické
známky patologické nadprodukce adrenálních androgenů, které se u dítěte mohou projevit jako předčasná pseudopuberta (izosexuální u mužského pohlaví a heterosexuální u ženského pohlaví) nebo u dívek rozvojem
hirsutismu a akné, u chlapců izosexuální pseudopubertou.
Mezi další klinické příznaky CS patří měsícovitý obličej, strie, hematomy, atrofie kůže, podkoží a svalů, arteriální hypertenze, porucha sacharidového metabolismu, psychické změny (deprese, porucha
spánku), infekce, osteoporóza.
U malých dětí s CS dominuje progredující obezita a porucha růstu se zpomalením růstového tempa.
Diagnostický postup u Cushingova syndromu
Pro diagnózu endogenního hyperkortizolismu svědčí:
• vysoký odpad volného kortizolu v moči/24 hodin
vyšetření opakovat 3x
• narušený diurnální rytmus kortizolu s chyběním fyziologického poklesu noční kortizolémie
kortizol v séru 8.00, 16.00, 24.00 hod.
fyziologická hladina kortizolu v séru ve 24 hodin < 50 nmol/l)
• nedostatečná supresibilita v hladině kortizolu v séru při dexamethasonovém supresním testu s nízkou
dávkou dexamethasonu (LDDST)
dávka dexamethasonu 0,5 mg po 6 hod. celkem 48 hodin; hmotnost < 40 kg dávka 30 μg/kg/den
odběr kortizolu v séru v čase 0, 48 hod.
fyziologická suprese kortizolémie < 50 nmol/l
4
Bulletin dětské endokrinologie
prosinec 2013
Potvrzení endogenního hyperkortizolismu výše uvedenými vyšetřeními určení etiologie CS:
• stanovení ranní plazmatické hladiny ACTH odliší formu CS
hladina ACTH > 10 pg/ml  ACTH- dependentní CS
hladina ACTH < 5 pg/ml  ACTH- independentní CS
• test s CRH (kortikoliberin)
provádí se k potvrzení Cushingovy nemoci a k odlišení od ektopického CS
CRH 1 μg/kg i.v. nebo 100 μg i.v.
pro CD svědčí vzestup hladiny ACTH > 50 % vychozích hodnot a vzestup hladiny kortizolu v séru > 20 %
vychozích hodnot
• zobrazovací vyšetření nadledvin u ACTH- independentní formy CS (CT nebo MR); zobrazovací vyšetření
hypofýzy u ACTH- dependentní formy CS (MR)
• katetrizace sinus petrosi inferiores s odběry ACTH bazálně a po stimulaci CRH simultánně z petrózních
splavů a z periferní krve
vyšetření se provádí v nejasných případech před neurochirurgickým zákrokem k odlišení Cushingovy nemoci a ektopického CS; některá pracoviště vyšetření provádí k určení lokalizace adenomu před neurochirurgickým zákrokem
Vlastní zkušenosti s diagnostikou a léčbou ACTH – dependentní formy Cushingova syndromu
Klinické příznaky
Obrázek č. 1
Základní charakteristika pacientů s Cushingovou nemocí je uvedena v tabulce č. 1. Ve shodě s literárními údaji k vývoji CD u všech
dětí došlo v období puberty. Příčinou CD byl ve dvou případech
mikroadenom a v jednom případě makroadenom hypofýzy. Prvním příznakem vedoucím ke konečné diagnóze onemocnění byla
u pacienta č. 1 a 2 progredující obezita, u pacienta č. 3 svalová
slabost, psychické potíže (deprese, porucha spánku) a slizniční
kandidóza jako projev imunosuprese při hyperkortizolismu. Pouze u pacienta č. 2 byl plně vyjádřený klinický obraz Cushingova
syndromu včetně purpurových strií (obrázek č. 1). Obrázek současně ukazuje vývoj cushingoidního habitu u této pacientky od
12 let věku. U pacienta č. 3 byly v době stanovení diagnózy CD
přítomny pouze iniciální příznaky Cushingova syndromu s vývojem měsícovitého obličeje a hirsutismu (obrázek č. 2). Strie se
u této dívky začaly tvořit v netypické lokalizaci na dolních končetinách a měla současně sklon ke zvýšené tvorbě hematomů (obrázek č. 3). Všichni pacienti měli klinické příznaky
patologické nadprodukce adrenálních androgenů. U dívek se hyperandrogenní stav projevil vývojem hirsutismu
a akné, u chlapce vývojem izosexuální pseudopuberty (růst penisu, pubarché, ale prepubertální testes). Supresivní vliv hyperkortizolismu na osu hypothalamus-hypofýza-gonády se u dívek projevil zástavou vývoje pravé centrální izosexuální puberty. Hyperkortizolismus u všech dětí vedl k poruše růstu se zpomalením růstového tempa.
5
Tabulka č. 1: Cushingova nemoc, klinické příznaky
6
pacient
1 (♂)
makroadenom
2 (♀)
mikroadenom
3 (♀)
mikroadenom
věk při diagnóze (roky)
11
14
13
příznak vedoucí
k diagnóze
progredující obezita
progredující obezita
sval. slabost, deprese,
porucha spánku, slizniční
kandidóza
obezita
+
+
svalová atrofie
měsícovitý obličej
+
+
+
strie
vývoj
+
vývoj
porucha růstu
+
+
+
nadprodukce
adrenálních androgenů
pseudopubertas
izosexualis
(G3, P3, testes 3 ml)
hirsutismus, akné
hirsutismus, akné
arteriální hypertenze
+
+
+
hypokalémie
porucha glukózové
tolerance
+
+
+
diabetes mellitus
osteoporóza
+
+
+
Bulletin dětské endokrinologie
prosinec 2013
U pacienta č. 3 s iniciálními
Obrázek č. 2
Obrázek č. 3
klinickými příznaky CS byla
růstová porucha přítomna
2 roky před vývojem vlastních klinických symptomů
hyperkortizolismu
(růstová
křivka č. 1). Nejtěžší arteriální hypertenzi měl pacient
č. 3. Tato dívka byla nejvíce
hyperkortikální. Mineralokortikoidní efekt kortizolu vedoucí k volumové hypertenzi
provázela těžká hypokalémie a metabolická alkalóza.
Laboratorní diagnostika
Endogenní
hyperkortizolismus
Růstová křivka č. 1
u
všech
pacientů potvrdil narušený diurnální rytmus kortizolu (tabulka č. 2) s chyběním
fyziologického nočního poklesu kortizolémie. U pacienta č. 1 a 2 upozorňuji pouze
na mírně nadhraniční ranní kortizolémii, ale
chybění fyziologického nočního poklesu
kortizolémie. Pro endogenní hyperkortizolismus dále svědčil vysoký odpad volného
kortizolu ve sbírané moči za 24 hodin přes
1000 nmol a chybějící supresibilita v hladině
kotizolu v séru v průběhu dexamethasonového supresního testu. Pro ACTH-dependentní formu CS svědčila ve dvou případech normální a v jednom případě vysoká hladina ACTH.
Léčba
Všichni pacienti podstoupili transsfenoidální resekci adenomu hypofýzy. U pacienta č. 1 s makroadenomem
hypofýzy byl úspěšný druhý operační zákrok. Po výkonu vyžadoval komplexní hormonální substituční terapii pro
panhypopituitarismus a diabetes insipidus centralis. Došlo ke spontánnímu nástupu centrální izosexuální puberty a 3 roky po operaci k obnově funkce adrenální osy. K recidivě onemocnění došlo 7 let po operaci. U pacienta
č. 2 a 3 s mikroadenomem hypofýzy byl první operační výkon úspěšný. Po operaci byly dívky izolovaně hypokortikální. K obnově adrenální funkce došlo za 1–2 roky po operaci. Pacient č. 2 zůstává v remisi 4 roky. U pacienta
7
Tabulka č. 2: Cushingova nemoc, laboratorní nálezy
pacient
1 (♂)
2 (♀)
3 (♀)
diurnální rytmus
kortizolu (nmol/l)
7.00 hod. (n 250–600)
24.00 hod. (n < 50)
669  912,8
7.00 24.00 hod.
685  991
1 903  1 267
U-kortizol/24 hod.
(n < 300 nmol)
1 600,0
1 219,4
11 404,4
dexamethasonový
supres. test (LDDST)
s-kortizol n < 50 nmol/l
288  56,9
(48 hod. test)
667,5  286,6
(48 hod. test)
ACTH
(N 10–60 pg/ml)
42,4 (N)
58,3 (N)
228,1 ()
č. 3 došlo k recidivě onemocnění 2 roky po první operaci. Druhý operační výkon nebyl úspěšný. V současné
době je pacientka po ozáření rezidua adenomu Leksellovým gama nožem a do účinku ozáření blokujeme steroidogenezu kombinovanou léčbou metyrapon, ketokonazol, dopaminergní agonista.
Závěr
1. Na Cushingův syndrom v dětském věku je třeba myslet při náhlém progresivním vývoji obezity s dalšími typickými klinickými symptomy. Nesmíme zapomínat na postupný vývoj symptomů hyperkortizolismu, kdy dítě
můžeme zachytit v časné fázi onemocnění s chyběním plně vyjádřeného klinického obrazu.
2. U obézního dítěte je třeba hodnotit křivku BMI a současně růstovou křivku. Na rozdíl od prosté obezity je
hyperkortizolismus vždy u dítěte provázen zpomalením růstového tempa.
3. Při zpomalení růstové tempa u dítěte nejasné etiologie musíme v diferenciálně diagnostické rozvaze zvažovat
hyperkortizolismus. Zpomalení růstu může být časným příznakem vývoje endogenního hyperkortizolismu.
4. Fotodokumentace zachycující vývoj cushingoidního habitu může pomoci v diagnóze onemocnění.
8
Bulletin dětské endokrinologie
prosinec 2013
Literatura
1. Devoe DJ, Miller WL, Conte FA, et al. Long-term outcome in children and adolecents after transsphenoidal surgery for Cushing’s
disease. J Clin Endocrinol Metab. 1997; 82:3196-3202.
2. Giraldi FP, Moro M, Cavagnii F. Gender-related differences in the presentation and course of Cushing’s disease. J Clin Endocrinol
Metab. 2003; 88:1554-1558.
3. Ilias I, et al. Cushing’s syndrome due to ectopic corticotropin secretion: twenty years experience at the National Institutes of Health.
J. Clin. Endocrinol. Metab. 2005; 90:4955-4962.
4. Kršek M, Hána V, et al. Cushingův syndrom. Praha:Galén, 2006.
5. Savage MO, Besser GM. Cushing’s disease in childhood. Trends in Endocrinology and Metabolism. 1996; 7:213-216.
6. Sbragia L, et al. Adrenocortical tumours in Brazilian children. Arch. Pathol. Lab. Med. 2005; 129:1127-1131.
7. Storr HL, Savage MO, et al. Pediatric Cushing’s syndrome. Trends in Endocrinology and Metabolism. 2007; 18 (4):167-174.
8. Storr HL, et al. Factors influencing cure by transsphenoidal selective adenomectomy in paediatric Cushing’s disease. Eur. J. Endocrinol. 2005; 152:825-833.
9. Storr HL, Isidori AM, Monson JP, et al. Prepubertal Cushing’s disease is more common in males, but there is no increase in severity
at diagnosis. J Clin Endocrinol Metab. 2002; 89:3818-3820.
10. Storr HL, et al. Clinical features, diagnosis, treatment and molecular studies in pediatric Cushing’s syndrome due to primary nodular
adrenocortical hyperplasia.. Clin. Endocrinol. (Oxf.). 2004; 61:553-559.
9
Dvouměsíční kojenec s tachykardií
a hypertrofickou kardiomyopatií
MUDr. Filip Fencl, Ph.D.; MUDr. Veronika Stará; doc. MUDr. Květa Bláhová, CSc.;
prof. MUDr. Jan Lebl, CSc.; doc. MUDr. Zdeněk Šumník, Ph.D.
Pediatrická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha 5
2-měsíční dívka z fyziologické gravi-
Obrázek č. 1a, b: Echokardiografický obraz hypertrofické kardiomyopatie
dity a s nekomplikovanou perinatální
anamnézou byla odeslána k hospitalizaci pro progredující hypertrofickou kardiomyopatii provázenou významnou tachykardií a zhoršeným prospíváním. Již
v 1 měsíci věku byla praktickým dětským
lékařem při preventivní prohlídce zachycena tachykardie až 200/min., při následném kardiologickém vyšetření byla
echokardiograficky vyloučena strukturální srdeční vada, rytmus hodnocen jako sinusová tachykardie, hypertrofie levé komory (LV) při prvním vyšetření
přítomna nebyla. Během následujících 3 týdnů došlo postupně k rozvoji obrazu hypertrofické kardiomyopatie
s nápadnou hypertrofií mezikomorového septa, s obstrukcí výtokového traktu LV a mitrální insuficiencí 2.–3.
stupně (obr. 1 a, b).
Při přijetí na naše pracoviště v klinickém
nálezu dominovala tachykardie, systolic-
Obrázek č. 2a, b: Mapovité hyperpigmentace na kůži charakteru café-au-lait,
cushingoidní facies.
ký šelest 3/6, na kůži hlavy, trupu a částečně končetin byly přítomny mapovité
hyperpigmentace s predilekcí na levé
straně, nápadná byla cushingoidní facies
(obr. 2 a, b). Mimo zhoršeného perorálního příjmu nebyly přítomny jiné klinické
známky srdečního selhání. Při Holterovském monitorování byla průměrná tepová frekvence 160/min., maximální
frekvence 234/min., rytmus i v maximu trvale sinusový. Krevní tlak byl v normě. Laboratorní vyšetření prokázala
periferní hyperthyreózu (TSH 0,008 mIU/l, FT4 44,29 pmol/l, TRAK negativní), periferní hyperkortizolismus (kortizol 1224 nmol/l, ACTH 1 ng/l), významná byla elevace NT-proBNP jako markeru srdečního selhání. Na RTG
snímku hrudníku byly patrné vícečetné strukturální změny obou humerů a žeber charakteru fibrózní dysplázie
(obr. 3). Na základě klinického i laboratorního nálezu byla zřejmá diagnóza McCune-Albrigtova syndromu.
10
Bulletin dětské endokrinologie
prosinec 2013
McCune-Albrightův syndrom je geneticky podmíněné
onemocnění charakterizované přítomností minimálně
Obrázek č. 3: RTG snímku hrudníku s vícečetnými strukturálními
změnami obou humerů a žeber charakteru fibrózní dysplázie.
dvou z následujících příznaků – polyostotické fibrózní
dysplázie, kožních hyperpigmentací charakteru skvrn
café-au-lait a endokrinní hyperfunkce. První popis onemocnění pochází z r. 1937, kdy nezávisle na sobě popsali Donovan James McCune a Fuller Albright nejobvyklejší variantu onemocnění zahrnující popisovanou
triádu příznaků, přičemž endokrinní složku představovala předčasná puberta při postižení ovarií. Pozdější
práce dokumentují i další možnou symptomatologii
– hyperkortizolismus v případě postižení nadledvin,
hyperthyreózu při postižení štítné žlázy, gigantismus či akromegalii při postižení hypofýzy, z neendokrinních
orgánových postižení může být přítomna hepatopatie různého stupně (od prosté mírné elevace jaterních testů
až po těžkou cholestázu), postižení myokardu (tachykardie, hypertrofická kardiomyopatie, arytmie, popisováno
bývá i riziko náhlého úmrtí) a postižení trávicího traktu (výskyt střevních polypů). McCune-Albrightův syndrom
patří mezi vzácná onemocnění s incidencí odhadovanou mezi 1:105 a 1:106.
Molekulárně genetickou podstatou McCune-Albrightova syndromu je časná postzygotická somatická mutace
v genu GNAS1 (v oblasti 20q13.1-13.2) kódujícího alfa podjednotku G proteinu (Gs alfa). G protein je součástí buněčných signalizačních mechanismů, je zodpovědný za přenos signálu z transmembránového receptoru
intracelulárně prostřednictvím cAMP. Při vazbě ligandu na transmembránový receptor dochází k interakci s heterotrimerickým G proteinem a k odštěpení jeho alfa podjednotky, ta následně vede k aktivaci efektorového
proteinu (adenylát cyklázy) a intracelulárnímu vzestupu koncentrace cyklického adenosin monofosfátu (cAMP).
U pacientů s McCune-Albrightovým syndromem je přítomna mutace v místě zodpovědném za inaktivaci alfa
podjednotky G proteinu. Ta tedy zůstává protrahovaně aktivní a vede k trvale zvýšené intracelulární hladině
cAMP (obr. 4 a, b). Postižené buňky v důsledku trvalé aktivace této signalizační cesty nepodléhají zevní signaliObrázek č. 4a: Funkce G proteinu v nepostižené
buňce. (převzato z: Uwaifo GI, Sarlis NJ, Scheinfeld
NS. McCune-Albright Syndrome. Apr. 2013. Dostupný
z: <http://emedicine.medscape.com/article/127233overview>)
Obrázek č. 4b: Funkce G proteinu v buňce pacienta s McCuneAlbrightovým syndromem. (převzato z: Uwaifo GI, Sarlis
NJ, Scheinfeld NS. McCune-Albright Syndrome. Apr. 2013.
Dostupný z: <http://emedicine.medscape.com/article/127233overview>)
11
zační (v tomto případě nejčastěji hormonální) regulaci. Hyperfunkce endokrinně aktivních buněk se projevuje příslušnou endokrinní hyperfunkcí, přičemž může dojít k postižení na centrální (hypofyzární) i periferní úrovni. Kožní
hyperpigmentace jsou projevem mutace v melanocytech a následné nadprodukci pigmentu melaninu, polyostotická fibrózní dysplázie je klinickým obrazem postižení diferenciace osteoblastů a zvýšené kostní resorpce. Jaterní a myokardiální léze bývá vysvětlována přítomností mutace v hepatocytech/ kardiomyocytech. Z molekulárně
genetického vysvětlení McCune-Albrightova syndromu vyplývá obrovská fenotypická variabilita onemocnění,
neboť distribuce buněk nesoucích mutaci je náhodným procesem a velmi závisí na okamžiku vzniku mutace
(u časných forem je zastoupení mutovaných buněk v organismu vyšší). Proto je relativně komplikovaný genetický
průkaz onemocnění, při kterém je zapotřebí pokusit se mutaci prokázat přímo v populaci postižených buněk.
Ideálně tedy např. v resekovaném materiálu z endokrinně aktivních orgánů (např. resekovaná nadledvina, štítná
žláza, apod.). Průkaz z krve není standardními technikami možný, i když některé práce zmiňují možnost záchytu
mutace v buňkách periferní krve za použití metody highly sensitive polymerase chain reaction. V současnosti
genetická analýza není v České republice dostupná, materiál je k vyšetření odesílán do zahraničí. Diagnostika je
tedy především klinická.
Po stanovení diagnózy byla u naší pacientky zahájena terapie hyperthyreózy thyreostatiky (Thyrozol – thiamazol v úvodní dávce 0,8 mg/kg/den) a betablokátory (Propranolol postupně navýšen do dávky 4 mg/kg/den).
Uvedená terapie vedla v průběhu několika dní k poklesu tepové frekvence a postupné normalizaci hladiny
fT4. V této fázi byla po stabilizaci stavu doplněna MRI nadledvin, která prokázala zvětšení obou nadledvin
a cystické změny v pravé nadledvině. Vzhledem k oboustranným změnám byla indikována bilaterální adrenalektomie. Následná histologie potvrdila oprávněnost této indikace – nález na obou nadledvinách byl shodný,
byla popsána rozšířená kůra nadledvin nepravidelné nodulární
struktury, nález odpovídal nodulární hyperplázii nadledvin. Byla
zahájena substituční terapie hydrokortizonem (20 mg/m2/den)
a fludrokortizonem (25 μg/den). Výkon a následné pooperační
období byly komplikovány výraznou hemodynamickou nestabilitou s hypertenzními špičkami a vysokými ventilačními nároky s přechodnou nutností vysokofrekvenční ventilace. Etiologie těchto hypertenzních špiček nebyla uspokojivě vysvětlena,
byla zvažována i centrální etiologie. MRI mozku ukázala nespecifickou signálovou fokální alteraci v oblasti thalamu vlevo
nejspíše charakteru drobné gliózy a pruhovité signálové změny dorzálních částí mozkového kmene a pontu, které mohou
odpovídat změnám při nespecifické neurodegeneraci, zároveň
byla popsána opožděná myelinizace mozku vzhledem k věku,
mírná korová a periventrikulární atrofizace (obr. 5). Klinický význam signálových změn v oblasti mozkového kmene je však
nejistý. Dosud poslední komplikací byl rozvoj ovariální cysty
vpravo s maximem velikosti 7,5 cm v průměru, léčena byla
12
Obrázek č. 5: MRI mozku, šipkami zdůrazněny
signálové změny dorzálních částí mozkového
kmene a pontu, které mohou odpovídat změnám při
nespecifické neurodegeneraci.
Bulletin dětské endokrinologie
prosinec 2013
konzervativně kombinací Androcuru (cyproteron acetát, androgenní blokátor; počáteční dávka 2 mg/kg/den)
a Tamoxifenu (antiestrogen; počáteční dávka 1 mg/kg/den). Na uvedené kombinaci dochází k postupné regresi
velikosti cysty.
V současnosti je pacientka v dobrém klinickém stavu, hmotnostně prospívá, psychomotorický vývoj pokračuje,
užívá substituční dávky hydrokortizonu a fludrokortizonu, thyreostatika (thiamazol), betablokátor (propranolol),
dávky Androcuru a Tamoxifenu jsou pomalu snižovány. Hypertrofie myokardu regreduje. V dlouhodobém horizontu bude naplánována thyreoidektomie. K ovlivnění kostních lézí je ve shodě s literárními doporučeními
plánováno použití bisfosfonátů.
Prognóza pacientů s McCune-Albrightovým syndromem je individuální a velmi závisí na rozsahu orgánového
postižení. Ve studii Brown et. al. bylo posuzováno 29 pacientů s Cushingovým syndromem (CS) jako součástí
McCune-Albrightova syndromu. 6 pacientů (20 %) s CS zemřelo, z toho 4 pacienti po adrenalektomii. Riziko
úmrtí bylo vyšší u pacientů se současným kardiálním postižením. Z 23 přeživších pacientů 13 podstoupilo adrenalektomii, u 10 došlo ke spontánní úpravě hyperfunkce nadledvin (při dlouhodobém sledování u dvou z nich
došlo následně dokonce k rozvoji adrenální insuficience). Zároveň byl u pacientů s CS popsán vyšší výskyt
kognitivních a vývojových poruch ve srovnání s pacienty s McCune-Albrightovým syndromem bez CS (44,4 %
oproti 4,8 %). Jako hlavní prognosticky negativní faktory byly identifikovány postižení jater a myokardu. Z dalších
prací a dlouhodobého sledování pacientů s McCune-Albrightovým syndromem je zřejmé zvýšené riziko vzniku
malignit (zejména karcinomu mléčné žlázy a osteosarkomu), z čehož vyplývá nutnost celoživotního sledování.
Závěr
McCune-Albrightův syndrom se může vedle klasické triády (předčasná puberta, mapovité okrsky barvy café-au-lait a kostní fibrózní dysplázie) projevit i dalšími příznaky z endokrinní hyperfunkce a postižením jater a myokardu, které mohou překvapit již v časném kojeneckém věku. Při kombinaci uvedených symptomů je nutné časné
stanovení diagnózy a včasné odeslání pacienta na specializované pracoviště.
Literatura
1. Brown RJ, Kelly MH, Collins MT. Cushing syndrome in the McCune-Albright syndrome. J Clin Endocrinol Metab. Apr 2010;95(4):1508-15.
2. Chapurlat RD, Orcel P. Fibrous dysplasia of bone and McCune-Albright syndrome. Best Pract Res Clin Rheumatol. Mar 2008;22(1):55-69.
3. Cohen MM Jr, Howell RE. Etiology of fibrous dysplasia and McCune-Albright syndrome. Int J Oral Maxillofac Surg. Oct 1999;28(5):366-71.
4. Collins MT, Singer FR, Eugster E. McCune-Albright syndrome and the extraskeletal manifestations of fibrous dysplasia. Orphanet J Rare Dis.
2012 May 24;7 Suppl 1:S4.
5. de Sanctis C, Lala R, Matarazzo P, Balsamo A, Bergamaschi R, Cappa M, et al. McCune-Albright syndrome: a longitudinal clinical study of 32
patients. J Pediatr Endocrinol Metab. Nov-Dec 1999;12(6):817-26.
6. de Sanctis L, Delmastro L, Russo MC, Matarazzo P, Lala R, de Sanctis C. Genetics of McCune-Albright syndrome. J Pediatr Endocrinol Metab.
May 2006;19 Suppl 2:577-82.
7. Diaz A, Danon M, Crawford J. McCune-Albright syndrome and disorders due to activating mutations of GNAS1. J Pediatr Endocrinol Metab.
Aug 2007;20(8):853-80.
8. Dumitrescu CE, Collins MT. McCune-Albright syndrome. Orphanet J Rare Dis. May 19 2008;3:12.
13
9. Kapoor S, Gogia S, Paul R, Banerjee S. Albright‘s hereditary osteodystrophy. Indian J Pediatr. Feb 2006;73(2):153-6.
10. Lala R, Matarazzo P, Andreo M, Marzari D, Bellone J, Corrias A, et al. Bisphosphonate treatment of bone fibrous dysplasia in McCune-Albright
syndrome. J Pediatr Endocrinol Metab. May 2006;19 Suppl 2:583-93.
11. Riminucci M, Robey PG, Bianco P. The pathology of fibrous dysplasia and the McCune-Albright syndrome. Pediatr Endocrinol Rev. Aug 2007;4
Suppl 4:401-11.
12. Uwaifo GI, Sarlis NJ, Scheinfeld NS. McCune-Albright Syndrome. Apr. 2013. Dostupný z: <http://emedicine.medscape.com/article/127233-overview>.
13. Weinstein LS, Liu J, Sakamoto A, Xie T, Chen M. Minireview: GNAS: normal and abnormal functions. Endocrinology. Dec 2004;145(12):5459-64.
14
Bulletin dětské endokrinologie
prosinec 2013
INKEP
odborné setkání trochu jinak
MUDr. Ivana Čermáková
Endokrinologický ústav, Praha 1
Společnost IPSEN PHARMA podporuje velmi zajímavý edukační odborný projekt. V rámci programu INKEP
(Ipsen Network of Knowledge Educational Programme) jsou několikrát do roka pořádány endokrinologické vzdělávací semináře, které probíhají na některé z předních evropských klinik. Letos v lednu proběhla taková
akce v Londýně, v dubnu v Paříži a v červnu v Římě. O zkušenosti z té letošní dubnové, tzv. Update on Clinical
Endocrinology Meeting - French Tour, se s vámi chci podělit.
V dnech 24. a 25. dubna 2013 se v l´Hopital Necker – Enfants Malades v Paříži uskutečnila další část programu INKEP, tentokrát zasvěcená dětské endokrinologii. Odborně ji zaštiťovali a vedli profesor Michel Polak,
přednosta oddělení Endokrinologie, gynekologie a diabetologie tamní dětské kliniky, a profesor Wieland Kiess
z obdobného pracoviště v Lipsku. Pro nepříliš početnou skupinu dětských endokrinologů z Litvy, Německa,
Itálie a Česka byl připraven dvoudenní program, který měl klasicky pojatou část kazuistickou a v mezinárodním
rozměru méně obvyklou část praktickou, kdy se jednotliví lékaři rozdělili podle svého zájmu do odborných ambulancí a zúčastnili se tak běžné ambulantní práce jednotlivých specialistů.
Během prvního dopoledne jsme vyslechli a pak v diskusi rozebírali 3 kazuistiky, a to z dětské gynekologie
přednesené Dr. Bidet – Francie, dále o metabolických následcích fetální růstové restrikce (FGR) referovanou
Dr. Belhaudem - Francie a vynikající prezentaci „Growth arrest and weight gain as a cause of Cushing disease“
v podání Dr.J. Hoppmann z Německa.
Odpoledne jsme asistovali ambulujícím místním kolegům a byli tak buď po dvojicích nebo jednotlivě v přímém
kontaktu se systémem jejich práce. Já jsem zvolila ambulanci dětské gynekologie, kam pro delikátnost vyšetření
Dr. Bidet žádala jen jednoho francouzsky hovořícího zahraničního kolegu, a bylo to odpoledne opravdu velmi zajímavé. Defilé objednaných dětských pacientů, problematika identická jako u nás, běžné diagnózy, ale i několik
výjimečných případů, z nichž například mladistvého pacienta s kompletní androgenní insenzitivitou, jsem viděla
15
poprvé. Perfektní formální forma každé konzultace a navození velmi osobní a přátelské atmosféry se všemi členy
rodiny, obvykle početněji zastoupené než u nás, s absolutním respektováním aktuální psychické dispozice malého pacienta a dostatek času na takový přístup, byly samozřejmostí. K fyzikálnímu vyšetření bylo přistoupeno
jen po seznámení všech přítomných s jeho průběhem a po výslovném souhlasu rodičů i dítěte, kteří byli stejně
podrobně seznámeni také s významem dalších doplňujících vyšetření.
Pro mne osobně byla hodně výtěžná debata s Dr. Bidet o některých aspektech substituční léčby hypogonadismů u dospívajících dívek, kdy stejně jako u nás se i ve Francii ještě i v současnosti můžeme setkat s nefyziologickým způsobem řešení této situace pouhým nasazením hormonální antikoncepce, ale naštěstí názor
osvícenějších pracovišť jednoznačně převládá.
I ostatní kolegové se z takto pojatého odpoledne vrátili nadšeni a dlouho do noci jsme probírali a vzájemně si
sdělovali shodné i rozdílné momenty klinické práce dětských endokrinologů v jednotlivých evropských zemích.
Následující den dopoledne jsme vyslechli přednášku profesora Polaka na téma „mezinárodní konsenzus u kongenitální hypotyreózy“ a všichni společně si promluvili o našich dojmech a poznatcích z této pracovní návštěvy.
Méně obvyklé pojetí odborné akce, která kromě cílené jazykové lekce nabídla i možnost přímo se zúčastnit
ambulantní práce na předním endokrinologickém pracovišti, prodiskutovat aktuální témata, porovnat léčebné
a diagnostické postupy s kolegy v jiné evropské zemi, je příjemným a užitečným osvěžením naší práce.
16
Bulletin dětské endokrinologie
prosinec 2013
Nádory gonád u pacientů
s poruchou pohlavního vývoje (DSD)
MUDr. Jana Kaprová
Pediatrická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha 5
Poruchy pohlavního vývoje (DSD, z angl. disorders of sex development) jsou definovány jako vrozené poruchy chromozomálního, gonadálního nebo anatomického pohlaví. Etiologická pestrost těchto poruch vedla
v minulosti ke snaze o jejich klasifikaci. Ta poslední, dnes již celosvětově rozšířená, byla navržena v roce 2005
a rozděluje DSD do tří základních skupin podle karyotypu (viz tabulka č. 1) (Hughes 2006):
i) poruchy s aberacemi pohlavních chromozomů;
ii) poruchy s normálním mužským karyotypem 46,XY (dříve mužský pseudohermafroditismus);
iii) poruchy s normálním ženským karyotypem 46,XX (dříve ženský pseudohermafroditismus).
Tabulka č. 1: Klasifikace poruch pohlavního vývoje (DSD) z roku 2005. Zeleně jsou zvýrazněné poruchy se zvýšeným
rizikem rozvoje germinálních nádorů gonád.
DSD S PORUCHAMI
POHLAVNÍCH
CHROMOZOMŮ
A. 47,XXY
(Klinefelterův syndrom
a varianty)
B. 45,X
(Turnerův syndrom a varianty)
46,XY DSD
46,XX DSD
A. Poruchy vývoje gonád
A. Poruchy vývoje gonád
(defekty genů ovlivňujících vývoj (defekty genů ovlivňujících vývoj
gonád)
gonád)
B. Poruchy tvorby
a působení androgenů
1. Poruchy tvorby
– mutace LH receptoru
– enzymatické defekty
2. Poruchy působení
– mutace receptoru pro
androgeny
B. Nadbytek androgenů
1. fetálního původu
– enzymatické defekty
2. fetoplacentárního původu
– enzymatické defekty
3. maternálního původu
– nádory s produkcí androgenů
– exogenní původ (léky)
C. 45,X/46,XY
(smíšená gonadální dysgeneze)
C. Ostatní
C. Ostatní
D. 46,XX/46,XY
(chimerismus)
17
Kromě anomálií pohlavního systému se pojí s jednotlivými typy DSD i další problematika, například sdružené
vývojové vady jiných orgánů, hormonální deficity, ale též zvýšené riziko vývoje malignit. Tento příspěvek se bude
dále konkrétně věnovat nádorům gonád vycházejícím ze zárodečných buněk, tzv. germinálním nádorům.
Zvýšeným rizikem rozvoje germinálního nádoru gonád jsou ohroženi ti jedinci, kteří mají ve svém karyotypu
materiál Y chromozomu, konkrétně oblast GBY (Gonadoblastoma locus on Y-chromosome). Tento úsek se
nachází kolem centromery Y chromozomu a podle genetických studií je společný pacientům, u nichž germinální
nádory vznikly (Page 1987). Dnes již existuje i konkrétní gen TSPY (Testis-specific protein Y-encoded), který se
v této oblasti nachází a který je s tumorigenním procesem spojován (Lau 2009). V tabulce č. 1 jsou zvýrazněny
poruchy, u nichž je známo nebo předpokládáno zvýšené riziko (Cools 2006).
I germinální nádory podléhají klasifikaci. Nádory, které se vyskytují u pacientů s DSD, jsou označeny jako germinální nádory II. typu. Jedná se o klasický seminom a nonseminomy (embryonální karcinom, tumor ze
žloutkového váčku, choriokarcinom a teratom), případně smíšené formy, pokud hovoříme o nádorech varlete.
V ovariu a dysgenetické gonádě jsou totožné léze pojmenovány dysgerminom a nondysgerminomy. Neinvazivní
prekurzor nádorů varlete je označován jako karcinom in situ (CIS) nebo též intratubulární germinální neoplázie,
v případě dysgenetické gonády hovoříme o gonadoblastomu (Oosterhuis 2005, Cools 2006).
Míra rizika není u všech predisponovaných poruch stejná. Ucelenou metaanalýzu historické literatury vytvořili Cools a spol. v roce 2006 (viz tabulka č. 2) (Cools 2006). Vedle výsledků této studie je nutné zdůraznit
i její limitace, které vyplývají i) z nepřesné a nesourodé terminologie DSD v historické literatuře; ii) z nesourodých
kriterií pro hodnocení neinvazivních lézí (především CIS); iii) z možného preferenčního uvádení postižených pacientů; iv) z potenciálně nižšího výskytu nádorů díky včasné profylaktické gonadektomii v nedávných publikacích
(Pleskačová 2011).
Tabulka č. 2: Riziko vzniku germinálních nádorů gonád u různých druhů DSD.
* – pokud by nebyla provedena gonadektomie.
Typ DSD
Gonadální dysgeneze obecně
45,X/46,XY smíšená gonadální dysgeneze
46,XY gonadální dysgeneze
Frasierův syndrom
Denysův-Drashův syndrom
46,XY Syndromy způsobené poruchou tvorby
nebo působení androgenů (vč. AIS)
PAIS
CAIS
deficit 17-hydroxysteroid dehydrogenázy
ovotestikulární DSD
18
Odhadované riziko
12 % (30 %*)
15–40%
30 %
60 %
40 %
2,3 %
15 %
0,8 %
17 %
2,6 %
Bulletin dětské endokrinologie
prosinec 2013
Výskyt nádorů u gonadální dysgeneze (bez přihlédnutí ke karyotypu) v hodnocených publikacích dosáhl 12 %.
Pokud by nebyla provedena včasná gonadektomie, mohl by být až 30 %. Většinu nádorů tvořily gonadoblastomy a dysgerminomy, popřípadě jejich kombinace. CIS byl přítomen jen v malém procentu případů. Ve studiích,
které rozlišovaly karyotyp, dosáhl výskyt nádorů až 30 % u jedinců s karyotypem 46,XY a 15–40 % u jedinců
s karyotypem 45,X/46,XY (Cools 2006). Extrémní riziko zřejmě existuje u pacientů s mutacemi ve WT1 (Wilms
tumor 1), u Frasierova syndromu byly nádory v jedné studii zaznamenány u 60 % případů (Joki-Erkkilä 2002),
u Denysova-Drashova syndromu ve 40 % případů (Pelletier 1991).
U pacientů s ovotestikulární poruchou (dříve pravý hermafroditismus) bez specifikace karyotypu byl výskyt nádorů 2,6 % (Cools 2006).
U poruch tvorby nebo působení androgenů se celkově nádory vyskytují v 2,3 % případů. Většina studijí je věnována nejčastější z poruch, syndromu necitlivosti k androgennům (AIS, z angl. androgen insensitivity syndrome).
Zde patrně existuje významný rozdíl mezi částečnou (PAIS) a úplnou formou (CAIS), u kterých je riziko odhadováno na 15 %, respektive 0,8 % podle nejnovějších publikací o pacientech s profylaktickou gonadektomií
(Cools 2006). V jediném souboru šesti pacientů s deficitem 17-hydroxysteroid dehydrogenázy byl CIS přítomen
v jednom případě (17 %) (Cools 2005). U dalších poruch je riziko zcela neznámé.
V posledních letech přední odborníci vyzývají k individualizovanému přístupu k jednotlivým pacientům
s DSD. Upozorňují na invazivitu a nezvratnost gonadektomie, která vede k nutnosti hormonální substituce, jež
by v některých případech nebyla při ušetření gonád nutná. Otázkou je též zachování případné fertility (Lee 2006).
V případě gonadální dysgeneze je tendence k zachování gonád u jedinců, kteří jsou vedeni mužským
směrem. Vzhledem k značnému riziku vývoje nádorů je nutné provést orchidopexi a zpřístupnit tak gonádu palpačnímu, utrazvukovému, popřípadě bioptickému vyšetření. Zachování gonád u pacientů vedených ženským
směrem je bezpředmětné, a proto je zde profylaktická gonadektomie doporučena co nejdříve po stanovení
diagnózy, a to i vzhledem k přítomnosti nádorů (respektive neinvazivních nádorových lézí) již ve velmi časném
věku (Lee 2006, Cools 2006). V tomto kontextu je zajímavá studie týkající se pacientů s 45,X/46,XY smíšenou
dysgenezí gonád, která porovnávala riziko vzniku nádorů s mírou virilizace zevního genitálu. Z výsledků vyplývá,
že pacienti s obojetným genitálem mají významně vyšší riziko rozvoje malignit než pacienti s mírnou hypovirilizací
nebo jedinci s ženským genitálem (Cools 2011).
Co se týče pacientů s PAIS, opět záleží na pohlaví, pod kterým je jedinec veden. U dívek gonadektomie působí profylakticky s ohledem na možný rozvoj germinálního nádoru, ale zároveň zabrání virilizaci během puberty.
U chlapců je opět doporučena případná orchidopexe a dispenzarizace gonád (Lee 2006).
Nejednotný názor nyní panuje ohledně profylaktické gonadektomie u pacientek s CAIS. Nejmladší pacientky,
u kterých byla popsána přítomnost invazivního nádoru, byly čtrnáctileté a tyto případy jsou velmi ojedinělé (Hurt
1989). Na základě uvedeného faktu a na podkladě nejnovějších studií u dětských a adolescentních pacientů,
19
kde invazivní nádor nebyl zaznamenán a CIS jen v malém procentu, se někteří odborníci přiklánějí k ponechání gonád in situ do postpubertálního období. Pacientkám je tím umožněn spontánní pubertální vývoj
(Cools 2005, Hannema 2006).
V případě, kdy jsou gonády ponechány in situ, je potřeba pravidelná dispenzarizace. Ta spočívá především v palpačním (samo)vyšetření, které je doplněno o ultrasonografické vyšetření a vyšetření biochemických markerů (AFP, hCG). Je nutné mít na paměti, že ne všechny nádory produkují zmíněné markery,
a tudíž jejich negativita nevylučuje přítomnost malignity (Salem 2011). V případě podezření přichází na řadu též
bioptické vyšetření. Hodnocení histologického vzorku by mělo být doplněno o imunohistochemickou detekci
některého z tkáňových onkomarkerů, v našich podmínkách pravděpodobně PLAP (Placental-like alkaline phosphatase) (Giwercman 1991). I zde ale musíme brát na zřetel, že bioptický vzorek nevypovídá o stavu celé gonády
(Cools 2009).
Nejen s ohledem na upřesnění našich znalostí ohledně rizika vzniku germinálních nádorů a s tím související péče
o jednotlivé pacienty s DSD vznikla pod vedením předních center iniciativa Euro-DSD a následně International-DSD (www.i-dsd.org), která vede registr pacientů ze spolupracujících zemí. V dohledné době se tak možná
dočkáme dalších změn v přístupu ke gonadektomii a dispenzarizaci ohrožených jedinců.
Literatura
1. Cools M, van Aerde K, Kersemaekers A-M, et al. Morphological and immunohistochemical differences between gonadal maturation
delay and early germ cell neoplasia in patients with undervirilization syndromes. J Clin Endocrinol Metab 2005;90:5295-303.
2. Cools M, Drop SLS, Wolffenbuttel KP, et al. Germ cell tumors in the intersex gonad: Old paths, new directions, moving frontiers.
Endocr Rev 2006a;27:468-484.
3. Cools M, Looijenga LHJ, Wolffenbuttel KP, Drop SLS. Disorders of sex development: update on the genetic background, terminology
and risk for the development of germ cell tumors. World J Pediatr 2009;5:93-102.
4. Cools M, Pleskacova J, Stoop H, et al. Gonadal pathology and tumor risk in relation to clinical characteristics in patients with
45,X/46,XY mosaicism. J Clin Endocrinol Metab 2011;96:E1171-80.
5. Giwercman A, Cantell L, Marks A. Placental-like alkaline phosphatase as a marker of carcinoma-in-situ of the testis. Comparison with
monoclonal antibodies M2A and 43-9F. APMIS 1991;99:586-594.
6. Hannema SE, Scott IS, Rajpert-De Meyts E, et al. Testicular development in the complete androgen insensitivity syndrome. J Pathol
2006;208:518-27.
7. Hughes IA, Houk C, Ahmed SF, et al. Consensus statement on management of intersex disorders. J Pediatr Urol 2006;2:148-162.
8. Hurt WG, Bodurtha JN, McCall JB, Ali MM. Seminoma in pubertal patient with androgen insensitivity syndrome. Am J Obstet Gynecol
1989;161:530-31.
9. Joki-Erkkilä MM, Karikoski R, Rantala I, et al. Gonadoblastoma and dysgerminoma associated with XY gonadal dysgenesis in an
adolescent with chronic renal failure: a case of Frasier syndrome. J Pediatr Adolesc Gynecol 2002;15:145-149.
10. Lau YC, Li Y, Kido T. Gonadoblastoma locus and TSPY gene on the human Y chromosome. Birth Defects Res 2009;87 (1, Part
C):114-122.
20
Bulletin dětské endokrinologie
prosinec 2013
11. Lee PA, Houk CP, Ahmed SF, Hughes IA. Consensus statement on management of intersex disorders. Pediatrics 2006;118:e488500.
12. Oosterhuis JW, Looijenga LHJ. Testicular germ cell tumors in a broader perspective. Nat Rev Cancer 2005;5:210-222.
13. Page DC. Hypothesis: a Y-chromosomal gene causes gonadoblastoma in dysgenetic gonads. Development 1987;101 (Suppl):151-155.
14. Pelletier J, Bruening W, Kashtan CE, et al. Germline mutations in the Wilm’s tumor suppressor gene are associated with abnormal
urogenital development in Denys-Drash syndrome. Cell 1991;67:437-47.
15. Pleskačová J, Šnajderová M, Lebl J. Poruchy pohlavního vývoje a germinální nádory: patogeneze, prevalence, klinický přístup. DMEV
2011;14:79-83.
16. Salem M, Gilligan T. Serum tumor markers and their utilization in the management of germ cell tumors in adult males. Expert Rev
Anticancer Ther 2011;11:1-4.
21
9th Joint Meeting of Paediatric Endocrinology
MUDr. Dana Novotná, Ph.D.
Pediatrická klinika LF MU a FN Brno
Ve dnech 19.–22. září 2013 se v prostorách nově zbudovaného konferenčního centra Fiera v Milánu, pod záštitou profesora Franca Chiarelliho, konal výroční sjezd ESPE (Evropská společnost dětské endokrinologie).
Konference byla tentokrát, a to již po deváté, pořádána společně se sesterskými organizacemi dětských endokrinologů (PES, APEG, APPES, ASPAE, JSPE, SLEP). Sjezdu se zúčastnilo více jak 4000 delegátů z celého světa. Součástí kongresu, jak se již stalo tradicí, byl také charitativní koncert dětského orchestru a sboru milánské
akademie Civica Scuola di Musica, tentokrát na podporu studia klasické hudby sociálně znevýhodněných dětí.
Mottem kongresu bylo „Predictive medicine to improve the care of children“, tedy důraz na využití výsledků vědeckého výzkumu a technologického pokroku v klinické praxi.
Na kongresu bylo předneseno deset plenárních přednášek, které představily trendy v dětské endokrinologii,
jako například využití kmenových buněk v léčbě diabetu melitu (C. Ricordi), možnosti prevence diabetu melitu
1. typu byly diskutovány za pomoci analýzy multicentrických studií TRIGR, ENDIT, DPT-1 (M. Knip). J. Léger
představil hlavní synaptický hypothalamický protein rabconnectin-3, který kontroluje gonadotropní osu a také
reguluje nástup puberty. J. Baron podrobně popsal mechanizmus regulace rychlosti růstu v jednotlivých obdobích dětského věku. Transkripční faktor E2f3 pravděpodobně řídí expresi genů ovlivňujících růst (např. IGF2 =
inzulínu podobný růstový faktor 2). S rostoucím věkem hladina tohoto transkripčního faktoru klesá. U některých
typů malignit však byla prokázána dysregulace tohoto růst limitujícího systému a nadprodukce E2f3 a následně
i IGF2 pak přispívá k nekontrolovatelnému růstu nádorových buněk.
Paralelně na kongresu probíhalo 18 sympozií a 20 tematicky zaměřených sekcí „ free communication“ a 1528
posterových sdělení. Velmi zajímavá byla sekce „Controversis in pediatric endocrinology“, ve které byla diskutována témata léčby časné puberty, idiopatického malého vzrůstu a subklinické hypotyreózy. Petra Dušátková
z Pediatrické kliniky v Motole velmi zdařile prezentovala výsledky rozsáhlé multicentrické studie „Ancestral origin
of two most prevalent mutations in the PROP1 gene causing combined pituitary hormone deficiency in selected
European populations“. Autoři vysvětlili kumulaci dvou nejčastějších mutací PROP1 genu ve středoevropské
populaci (c.296delGA a c.150delA) existencí společného předka, což vyvrací dosud používanou hypotézu tzv.
hot-spots. V tomto krátkém sdělení je nemožné podat přehlednou a objektivní informaci o takto rozsáhlé konferenci.
Zajímá mne problematika odchylek prenatálního vývoje ve vztahu k metabolickému syndromu a kardiovaskulárním onemocněním. Plenární přednášku této problematice věnoval W. Cutfield. Mechanizmy prenatálního pro-
22
Bulletin dětské endokrinologie
prosinec 2013
grammingu nejsou dosud objasněny, ale je zřejmé, že odchylka od standardního průběhu intrauterinního vývoje
může být příčinou epigenetických změn. Nejčastěji jde o poruchu metylace DNA genů řídících růst, metabolismus a funkci glukokortikoidů (zejména genů pro IGF2 a pro inzulínový receptor), které pak následně zvyšují riziko
výskytu metabolického syndromu a kardiovaskulárních chorob. Tyto epigenetické změny se dokonce přenášejí
na další generace. W. Cutfield dokumentoval, že častější výskyt těchto chorob se netýká pouze plodů s intrauterinní růstovou retardací, ale také předčasně narozených, přenošených, makrosomických a prvorozených dětí.
Společným jmenovatelem je pravděpodobně reakce na prenatální stres. Například prvorozené děti bývají vyšší,
mají vyšší BMI, systolický tlak, inzulínovou rezistenci, ale nemívají poruchu tukového metabolismu. Příčinou
těchto změn by mohl být odlišný vývoj spirálních arterií, které ovlivňují výživu plodu. Jak velký podíl na rozvoji
metabolického syndromu má – vedle genetické výbavy a vlivů zevního prostředí, odchylka v prenatálním vývoji,
je třeba ještě objasnit. E. Landmannová prokázala u 236 šestiletých dětí, které se narodily předčasně, významně
vyšší diastolický a zejména systolický krevní tlak. Neprokázala ale zvýšené hladiny kortizolu, které byly dosud
považovány za možnou příčinu hypertenze u předčasně narozených dětí. M. Angulo vysvětlil rozdíl jídelního
chování mezi skupinou dětí narozených SGA (small for gestational age) s catch up růstem a bez catch up růstu pomocí hladiny GLP1 (glucagon like peptide) a HMV (high-molecular-weight) adiponektinu. Děti s catch up
růstem měly po zátěži glukózou velmi plochou křivku GLP1 a vyšší hladinu HMV adiponektinu, zatímco děti bez
catch up růstu měly vysoký vzestup GLP1, který zpomaluje metabolizmus uhlohydrátů a navozuje pocit sytosti.
Zajímavé sdělení T. Miyazakiho se týkalo možností prevence následků obezity, kterých v populaci v posledních letech rapidně přibývá. Jsou většinou způsobeny pomalu probíhajícím chronickým zánětem, který začíná
v tukové tkáni. Na progresi komplikací obezity se podílí makrofágy produkovaný inhibitor apoptózy makrofágů
(AIM), který je ochraňuje před destrukcí. Zdá se, že AIM u obézních indukuje lipolýzu v tukové tkáni, vyplavené
mastné kyseliny pak cestou receptoru TLR4 (toll like receptor) uvolní chemokiny a makrofágy spustí systémovou
zánětlivou reakci. Po navázání na pentamery IgM může AIM přispět k produkci různých autoprotilátek. Z pokusů
na zvířatech vyplývá, že pokles hladiny AIM u obézních je prevencí autoimunitních chorob, inzulínové rezistence,
aterosklerózy, ale naopak zvyšuje riziko steatohepatitidy s progresí až do hepatocelulárního karcinomu. Prevencí
všech komplikací obezity by tedy mohlo být navození a udržení optimální hladiny AIM.
Z. Hochberg a K. Ong se ujali nelehké, ale účastníky kongresu vysoce ceněné úlohy, a v sekcích „Yearbook
of Pediatric Endocrinology“ představili publikace, které v uplynulém roce přinesly největší pokrok v jednotlivých
oblastech dětské endokrinologie.
Recentní diagnostické a terapeutické postupy byly tradičně diskutovány formou sympozií a setkání s odborníky.
Letos bylo prezentováno touto formou 10 témat. Velmi pěkně byla shrnuta problematika diagnostiky a terapie
adrenální insuficience u malých dětí (N. Krone). Čím mladší je dítě při manifestaci choroby, tím menší je pravděpodobnost autoimunitní etiologie a jedná se spíše o vrozené, geneticky podmíněné onemocnění. Nejčastější příčinou je kongenitální adrenální hyperplazie, dysgeneze nadledvin, často jako součást různých geneticky daných
syndromů s postižením dalších orgánů, zejména gonád. Nejvzácnější příčinou primární insuficience nadledvin
v dětství je destrukce nadledviny. Léčba spočívá v substituci hydrocortisonem v dávce 8–10 mg/m2 a den,
rozdělené do 3 dávek napodobujících diurnální rytmus sekrece kortisolu. U kongenitální adrenální hyperplazie
23
je doporučena dávka o něco vyšší. Při horečce nad 38,5 by dávka hydrocortisonu měla být zvýšena přibližně
na 30 mg/m2 a rozdělena do 4 dávek, současně se zvýšením dodávky natria a glukózy. Při závažných zátěžových situacích je hydrocortison třeba podávat parenterálně v dávce 100 mg/m2 ve formě jednorázového bolusu
a stejnou dávku pak rozděleně do 3–4 dávek během dne. Fludrocortison je v 1. roce podáván obvykle v dávce
150 μg/m2 a den, dávka postupně klesá k 50–100 μg/m2 v adolescenci.
Zůstaneme-li ještě u problematiky nadledvin, pak J. Idkowiak velmi pěkně přiblížil problematiku idiopatického
adrenarche praecox , které dosud bylo považováno za neškodnou variantu normy, ale v poslední době bývá
často spojováno s pozdějším výskytem metabolického syndromu a u dívek i s vývojem polycystických ovarií. Adrenarche praecox (AP) je definováno jako předčasný vzestup prekurzoru adrenálních androgenů DHEA
a klinických známek androgenního nadbytku. Idkowiak prezentoval jako příčinu AP poruchu sulfatázy steroidů,
která z DHEAS odštěpuje sulfátovou část a DHEA je pak konvertován ve větší míře v aktivní androgeny. Dalším
projevem této poruchy je ichtyóza. Příčinou AP a vyšších hladin DHEA může být také deficit PAPSS2 (3-fosfoadenosin 5-fostosulfát syntáza), která je donorem sulfátu. Kromě hyperandrogenního stavu trpí tito jedinci
spondyloepifyzární dysplazií z porušené sulfatace proteoglykanů.
Ve výčtu zajímavých informací, které přinesl 9. Joint Meeting of Pediatric Endocrinology bych mohla ještě dlouho
pokračovat. Každý si z programu mohl vybrat zajímavé prezentace a jejich využití jistě může pomoci zlepšit péči
o naše dětské pacienty.
24
Bulletin dětské endokrinologie
prosinec 2013
O diagnostickém významu
proudu moči
doc. MUDr. Květa Bláhová, CSc.
prof. MUDr. Jan Lebl, CSc.
Pediatrická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha 5
Na dvoře Hergetovy cihelny na pražské Malé
Straně je od roku 2004 umístěno dílo nazývané „Proudy“ nebo „Čůrající postavy“. Dvě
bronzové, 210 cm vysoké mužské postavy
nelze přehlédnout, zejména pro jejich nezaměnitelné somatické ztvárnění. Na otázku,
co mají obecně jeho sochy přinášet, autor
David Černý (nar. 1967) uvedl, že by to mělo
být něžné a příjemné vrnění v rypáčku. S ohledem na množství turistů, a ostatně převážně
turistek, které jeho dílo obdivně pozorují, toho
zřejmě dosáhl. Je pochopitelné, že pro zdravého mladého muže (v době vzniku díla 37letého umělce) je močení plným silným proudem samozřejmou záležitostí a lze porozumět umělcovu záměru, aby postavy vytvářely proudem moči na vodní
hladině ve tvaru České republiky nápisy a citáty. Pro lékaře však tato plastika představuje výzvu k zamyšlení nad
diagnostickým významem proudu moči v dospělé i dětské urologii a nefrologii.
Neblahý osud dánského astronoma
Dysfunkce či dokonce obstrukce dolních etáží vývodných močových cest může mužský proud moči zcela paralyzovat. V této souvislosti připomeňme údajnou příčinu úmrtí dánského astronoma, astrologa a alchymisty. Tycho de Brahe (1546–1601) zemřel podle beletristických pověstí v důsledku ruptury močového měchýře. Podle
jedné varianty bylo příčinou pozorování zatmění Slunce, od kterého se nedokázal odtrhnout; podle jiné varianty
nemožnost opustit ze společenských důvodů hostinu dříve, než ze své židle vstal císař Rudolf II. Z patofyziologického hlediska jsou však tyto příčiny nepravděpodobné. Spíše než o rupturu močového měchýře v důsledku
zadržování moči či obstrukce uretry šlo u Tychona de Brahe o akutní selhání ledvin s oligurií či anurií. V roce 2009
požádalo Dánsko o opětovnou exhumaci jeho ostatků s cílem zjistit, zda Tycho de Brahe byl či nebyl otráven.
V listopadu 2010 se do výzkumů zapojili i radiologové z Nemocnice Na Homolce, kteří provedli CT vyšetření kosterních ostatků. Cílem mělo být zjištění, zda nešlo o otravu chloridem rtuťnatým. O dva roky později byla vydána
zpráva, že Tycho de Brahe zemřel v Praze přirozenou smrtí, nikoliv na otravu. Zajímavé je, že podle historických
25
pramenů se ve skutečnosti akutně roznemohl až po hostině u pana Petra Voka z Rožmberka, kde počátkem října 1601 bujaře popíjel. Po návratu domů nebyl údajně schopen močit a trpěl slabostí a silnými bolestmi. Zemřel
po necelých dvou týdnech. Nemohlo tehdy dojít k akutnímu selhání ledvin při rhabdomyolýze ? Toto je jen náhle
vzniklá myšlenka, nicméně na rupturu močového měchýře jistě nezemřel.
Proud moči z pohledu pediatra
Nejzávažnější příčinou infravezikální obstrukční uropatie u chlapců je chlopeň zadní uretry (posterior urethral valve – PUV). Incidence se odhaduje na 1:5000–8000 živě narozených. I při optimální terapii se u 30–50 %
chlapců rozvine v průběhu 10 let chronické ledvinné selhání. U klasické formy je chlopeň zadní uretry lokalizována v prostatické části močové trubice.
Embryonální ledviny (metanefros) se začínají vyvíjet od 28. dne intrauterinního života. Produkce moče je patrná
od 8. týdne gestace. Ve 12. týdnu jsou již vytvořeny kalichopánvičkové systémy, močovody a močový měchýř,
jehož definitivní inervace je dokončena ve 13. gestačním týdnu. I když maturace nefronů probíhá ještě po narození, nefrogeneza jako taková je ukončena ve 34. týdnu těhotenství.
Patogenetické studie na zvířecích modelech potvrzují, že porucha odtoku moči během vývoje uropoetického
traktu narušuje buněčnou diferenciaci (nefrogenezi), vede k apoptóze buněk, oxidativnímu stresu a následně
k různě závažnému stupni renální dysplázie(2). Redukovaný počet nefronů při narození vede následně k hyperfiltraci, fibróze, zánětu. Nicméně mechanizmy, které způsobí pozdější funkční změny, začínají již in utero(3). Také
proto je současné výzkumné úsilí zaměřeno na nalezení prenatálních markerů funkčního poškození ledvin. Zkoumá se například diagnostický význam TGF-beta1 či TNF-alfa ve fetální moči(4).
Zlatým standardem pro postnatální diagnostiku chlopně zadní uretry je mikční cystografie. V prenatální diagnostice nejvíce pomáhá rutinní ultrazvukové vyšetření, které se provádí obvykle mezi 18.–20. gestačním týdnem a může být následně doplněno magnetickou rezonancí fétu. Mezi typické nálezy patří oboustranná hydronefróza, distendovaný močový měchýř se zesílenou a nerovnou stěnou, dilatace prostatické části močové
trubice nad překážkou a oligohydramnion. Některé známky pomohou chlopeň zadní uretry odhalit i dříve. Např.
distendovaný močový měchýř jako potenciální marker infravezikální obstrukce lze ultrazvukem nalézt již mezi
11.–14. týdnem gestace(5). U 75 % těchto nálezů dochází ke spontánní úpravě, ale u 10 % se rozvine obstrukční
uropatie.
Pomůže fetální medicína?
Ve snaze předejít pozdějším následkům obstrukce se v posledních 25 letech zkoušejí antenatální urologické
zákroky (ureterostomie, perkutánní vezikostomie, perkutánní nefrostomie, prenatální resekce chlopně). Nedávná
metaanalýza(6) shrnula výsledky 20 studií, do kterých bylo zahrnuto celkem 360 fétů, z nichž u 261 byl proveden
prenatální chirurgický výkon. Převažujícím zákrokem (preferovaným především v posledních letech) bylo zavedení vezikoamniálního shuntu. Nicméně zatím nebyl jednoznačně potvrzen významný vliv prenatálních urologických zákroků na další osud chlapců s chlopní zadní uretry.
26
Bulletin dětské endokrinologie
prosinec 2013
Po narození patří mezi rutinní chirurgické výkony ablace chlopně a derivace močového měchýře punkční epicystostomií nebo vezikostomií. Výjimečně je nutné provést ureterostomii. Někteří chlapci mají při narození rozvinutý
tzv. syndrom Potterové v důsledku oligohydamnia a vyžadují umělou plicní ventilaci. Zpravidla přechodně může
být nezbytná novorozenecká hemodialýza či peritoneální dialýza.
I když David Černý pravděpodobně neměl při návrhu své plastiky na mysli osud chlapců s chlopní zadní uretry,
nutno konstatovat, že silný proud moči je pro chlapce dobrou zprávou. Chlopeň zadní uretry je i přes současné léčbné postupy závažnou vrozenou vadou, která vede u značného procenta pacientů k renálnímu selhání
později v dětství nebo v adolescenci. I když se fetální zobrazovací techniky zdokonalují, začínají se uplatňovat
prenatální biologické markery obstrukce a zavádějí se intrauterinní urologické zákroky (či jen prosté předčasné
ukončení těhotenství s ohledem na vyzrálost plicní tkáně), u některých forem obstrukční uropatie nelze ani dnes
jednoznačně určit, ve které fázi vývoje uropoetického systému k obstrukci došlo. Budoucí renální dysplázie má
u velkého procenta pacientů původ bezesporu již časně in utero, její tíži však bohužel diagnostikujeme mnohem
později.
Geniální provokatér David Černý
I přes svůj provokativní náboj (proč mužské postavy močí na veřejnosti a proč právě na Českou republiku?) patří
„Proudy“ alias „Čůrající postavy“ k příznivě přijatým dílům Davida Černého. Ten prokázal za posledních 25 let
obdivuhodnou schopnost uchopit a výtvarně ztvárnit neuralgické body českého (i evropského) života a přitom
svoje spoluobčany také notně vydráždit. Ani ve středním věku ho tato schopnost (naštěstí!) neopouští.
David Černý(7), absolvent Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze (studia 1988–1996), na sebe poprvé upozornil v roce 1990 ve svých 23 letech dílem „Quo Vadis“ – plastikou Trabantu na vysokých nohách, která symbolizovala exodus
občanů NDR na Západ v roce 1989 přes velvyslanectví SRN
Růžový tank v dubnu 1991 na náměstí Sovětských
tankistů (právě přejmenovávaném na náměstí Kinských) v Praze na Smíchově. Foto z archívu autorů.
v Praze na Malé Straně. Celá okolní čtvrť byla tehdy zaplněna
opuštěnými Trabanty. Tento exodus se stal přímou předzvěstí
české sametové revoluce v listopadu 1989. „Quo Vadis“ bylo
v roce 1990 přechodně vystaveno na Staroměstském náměstí.
Originál dostalo Fórum pro soudobé dějiny v Lipsku. Bronzový
odlitek je od roku 2001 umístěn na zahradě německého velvyslanectví v Lobkovickém paláci na Malé Straně.
V dubnu 1991 David Černý se svým kamarádem natřel růžovou
barvou známý sovětský tank číslo 23, umístěný na náměstí
Sovětských tankistů v Praze na Smíchově. Náměstí bylo přibližně v té době zpět přejmenováváno na náměstí Kinských. Vyvolal
tím mezinárodní roztržku s (právě se rozpadajícím) Sovětským
Svazem pod záminkou zneuctění památky padlých sovětských
27
vojáků. Ostatně – celý příběh tanku číslo 23 byl od počátku podivný: podle oficiální dějepravy se jednalo o první
sovětský tank osvobozující 9. května 1945 Prahu, což podle historiků nebyla pravda. V zájmu usmíření se Sovětským svazem byl tank obratem natřen profesionální firmou na náklady státu zpět na svoji původní khaki barvu,
ale následně péčí několika poslanců Občanského fóra opět na růžovo. To nakonec vedlo k jeho odstranění
z náměstí a umístění do muzea vojenské techniky v Lešanech, kde jej lze v růžové barvě spatřit dosud.
Jako „Viselec“ nebo „Zavěšený muž“ se označuje socha Sigmunda Freuda o výšce 220 cm, která visela
za jednu ruku na střeše v Husově ulici v Praze na Starém Městě. Socha pochází z roku 1997. O dva roky později
shlížel Viselec ze stockholmského Muzea moderního umění na výstavu umění z bývalých komunistických zemí.
V létě 2007 byla socha Sigmunda Freuda instalována v Chicagu. V roce 2009 byla součástí výstavy vítězů Ceny
Jindřicha Chaloupeckého (jejímž laureátem se David Černý stal), kterou v jihokorejských městech Soulu a Tegu
v rámci českého předsednictví EU uspořádalo Velvyslanectví ČR v Korejské republice. Na budově Uměleckého
muzea Soulské národní univerzity (Seoul National University Museum of Art) vyvolala socha první noc poplach –
lidé ji považovali za sebevraha.
Žertovnou plastiku „Kůň“ z roku 1999 si lze dobře prohlédnout v pražské pasáži Lucerna. Představuje svatého
Václava, který sedí na břiše svého mrtvého koně. Tato socha byla instalována za podpory Dagmar Havlové,
švagrové Václava Havla a majitelky Lucerny. Ta uzavřela s umělcem dohodu, že dílo bude viset v pasáži Lucerna, dokud nebude v zemích Koruny české obnovena konstituční monarchie.
„Miminka Babies“, černé laminátové sochy
10 miminek, umístil David Černý na žižkovský
Dvě ze tří bronzových „Miminek Babies“ u Sovových mlýnů na Kampě.
Foto z archívu autorů.
televizní vysílač v roce 2000 v rámci projektu „Praha – evropské město kultury 2000“.
Koncem roku byla sejmuta, avšak pro velký
úspěch další rok upevněna na věž natrvalo.
Server VirtualTourist.com ohodnotil v roce
2009 žižkovský vysílač jako druhou nejošklivější stavbu světa a miminka Davida Černého zmiňuje takto: „Stavba je sama o sobě
dost ošklivá, ale malé lezoucí děti od výtvarníka Davida Černého ji z ostudy proměnily
v něco, z čeho se vám opravdu zatočí hlava.“
Tři stejná miminka z bronzu jsou instalována
na Kampě vedle Sovových mlýnů – muzea
Medy Mládkové – a lze si je tedy podrobně
zblízka prohlédnout, což je na žižkovské televizní věži nesrovnatelně obtížnější.
28
Bulletin dětské endokrinologie
prosinec 2013
V Praze na Smíchově v galerii Futura v Holečkově ulici je umístěno sousoší „Brown nosing“ z roku 2003. Představuje torza nahých dolních částí těl dvou sehnutých mužských postav o výšce 520 cm. Po žebříku je možno
vylézt k otvoru v zadní části těl a sledovat videosmyčku, na níž se Václav Klaus s Milanem Knížákem spokojeně
krmí kaší.
V roce 2004 byl David Černý spolu s dalšími sochaři osloven, aby navrhl pomník obětem odboje na pražském
Klárově. Černého projekt vyhrál, ale proti realizaci se postavil Český svaz bojovníků za svobodu kvůli Černého
mediálním výrokům směřujícím proti českým komunistům a nacionalistům. Pomník byl nakonec postaven podle
návrhu Vladimíra Preclíka.
V červenci 2005 byla v Liberci inaugurována čekárna autobusové zastávky „Hostina obrů“. Tvoří ji bronzový
zastávkový přístřešek v podobě stolu, na jehož desce jsou mimo jiné liberecké párky, masožravá rostlina, propíchnutá lidská hlava, půllitr a žejdlík.
Obří kovová hlava „Metalmorphosis“ o výšce 7 metrů a hmotnosti 13 tun s pohybujícími se částmi je od roku
2007 umístěna u sídla společnosti American Asset ve městě Charlotte v Severní Karolíně. Z úst sochy stříká
voda do bazénku. Slavnostnímu odhalení byl přítomen český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg a kapela
The Plastic People of the Universe.
Dvě červená auta jsou zavěšená na budově kulturního centra MeetFactory v prostoru železničního depa v Praze na Smíchově. Centrum bylo otevřeno v roce 2007.
Mezinárodní pozornost David Černý vyvolal v lednu 2009, kdy se Česká republika ujala předsednictví Evropské unie. Pod jeho vedením vznikala instalace „Entropa“, která měla na čelní stěně bruselské budovy Rady
Evropy reprezentovat Českou republiku po dobu šesti měsíců jejího předsednictví. V instalaci vysoké 16 metrů
v podobě skládačky je každý stát Evropské unie reprezentován určitým stereotypem či předsudky, který podle
Černého o něm mají zažité ostatní obyvatelé Evropy. Řada prvků instalace je mobilních či funkčních. David Černý
zprvu mystifikoval, že na projektu spolupracovalo 27 výtvarníků z různých evropských zemí, jejich existenci ale
nakonec sám vyvrátil. Na plastice se podíleli jen jeho tři asistenti. Plastika vyvolala oficiální protest Bulharska,
které je symbolizováno tureckou toaletou. „Entropa“ byla po přemístění z Bruselu po určitou dobu instalována
na budově galerie moderního umění DOX v Praze-Holešovicích. Sám David Černý komentoval skandály kolem
„Entropy“ slovy: „Groteskní nadsázka a mystifikace patří ke znakům české kultury a vytváření falešných identit je
jednou ze strategií současného umění“.
V červenci 2012 připravil David Černý k olympiádě v Londýně patrový autobus double-decker v podobě atleta,
který dělá kliky, s názvem „London Booster“. Autobus má připevněny obrovské paže, které se pomocí motorů
umístěných uvnitř ohýbají a šestitunový autobus se tak pohybuje nahoru a dolů. Přitom vydává hekavé zvuky.
Okna nahrazují obrazovky s videoprojekcí. Během olympijských her byl klikující autobus vystaven před Českým
domem v Londýně-Islingtonu. Vznik díla podle ČTK zaplatil Andrej Babiš a v současnosti je „London Boos-
29
ter“ instalován poblíž sídla Babišovy společnosti Agrofert na pražském Chodově. Údajně provádí kliky denně
od 15 do 15.30 hodin s výjimkou dnů s teplotou pod 5°C, při silném větru, dešti nebo sněžení. David Černý se
ale později s Babišem rozešel ve zlém a v současnosti spolu údajně vůbec nekomunikují.
Dosud posledním provokativním výtvorem Davida Černého byl mohutný vztyčený fialový prostředníček s pěti
články, tedy se čtyřmi interfalangeálními klouby. Byl umístěn v říjnu 2013 v týdnu před parlamentními volbami
na ponton u Střeleckého ostrova a ostentativně mířil směrem k Pražskému hradu. Také tato instalace vyvolala
mediální pozornost v tuzemsku i v zahraničí. Novináři ji dávali do souvislosti se znepokojivými politickými signály
přicházejícími z Pražského hradu.
Bez ohledu na asociaci s diagnostickým významem proudu moči v urologii a nefrologii dospělých a dětí, výtvarná díla Davida Černého geniálně provokují – ale nejsou navíc také pokusem o oživení sebereflexe a svědomí
českého národa?
Literatura
1. Roth KS et al, Pediatrics 2001.
2. Chevalier RL et al, Pediatr Nephrol 2010.
3. Chevalier RL et al, Kidney Int 2009.
4. Decramer S et al, Nat Med 2006.
5. Pathak S et al, Arch Dis Child 2009.
6. Morris et al, Obstet Gynecol 2010.
7. Údaje o díle Davida Černého jsou zpracovány s využitím podkladů z Wikipedie a serveru iDnes.
30
Bulletin dětské endokrinologie
prosinec 2013
Zkrácená informace o přípravku
Název přípravku: INCRELEX 10 mg/ml, injekční roztok. Kvalitativní a kvantitativní složení: Jeden ml obsahuje mecaserminum 10 mg. Jedna injekční lahvička obsahuje mecaserminum 40 mg. Mecasermin je lidskému inzulinu podobný růstový faktor 1(IGF-1), odvozený z rekombinantní DNA,
produkovaný v Escherichia coli. Viz Souhrn údajů o přípravku. Terapeutické indikace: K dlouhodobé léčbě růstových poruch dětí a dospívajících se
závažnou primární deficiencí inzulinu podobného růstového faktoru 1 (primární IGFD). Viz Souhrn údajů o přípravku. Dávkování a způsob podání:
Dávka má být přizpůsobena konkrétnímu pacientovi. Doporučená počáteční dávka mecaserminu je 0,04 mg/kg dvakrát denně subkutánní injekcí.
Pokud se po dobu nejméně jednoho týdne neobjeví žádné nežádoucí události související s léčbou, dávku lze zvyšovat po krocích po 0,04 mg/kg
na maximální dávku 0,12 mg/kg podávanou dvakrát denně. Jestliže pacient netoleruje doporučenou dávku, může být zvážena léčba nižší dávkou.
Viz Souhrn údajů o přípravku. Kontraindikace: Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku. Intravenózní
podání. Aktivní nebo suspektní nádorové onemocnění. Pokud se rozvinou příznaky nádorového onemocnění, léčbu je třeba přerušit. Benzylalkohol se nesmí podávat nedonošeným ani donošeným novorozencům. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce: Žádné studie
interakcí nebyly provedeny. Zvláštní upozornění: Před zahájením léčby přípravkem INCRELEX je nutno korigovat funkci štítné žlázy a nutriční
deficience. INCRELEX není náhrada za léčbu GH. INCRELEX se nesmí používat k podpoře růstu u pacientů s uzavřenými epifýzami. INCRELEX se
má podávat krátce před jídlem nebo po jídle, protože může způsobovat hypoglykemické stavy podobně jako inzulin. Na počátku léčby musí lékař
poučit rodiče o známkách, příznacích a léčbě hypoglykémie, mimo jiné i o injekční aplikaci glukagonu. U diabetiků, jimž je podáván INCRELEX,
může být zapotřebí snížit dávky inzulinu a/nebo jiných hypoglykemik. Před zahájením léčby přípravkem INCRELEX se doporučuje u všech pacientů
provést echokardiografické vyšetření. Po ukončení léčby se má provést kontrolní echokardiografie. V souvislosti s použitím přípravku INCRELEX
byla hlášena hypertrofie lymfoidní tkáně (např. tonzil), spojená s komplikacemi, jako je chrápání, spánkové apnoe a chronické efuze ze středouší.
Pacienty je třeba pravidelně sledovat, zda se u nich neobjevují klinické příznaky, a případně vyloučit tyto potenciální komplikace nebo zahájit vhodnou léčbu. U pacientů léčených přípravkem INCRELEX byly hlášeny intrakraniální hypertenze (IH) s papiloedémem, změnami vidění, bolestí hlavy,
nevolností a/nebo zvracením, stejně jako u pacientů léčených terapeutickými dávkami GH. Známky a příznaky související s IH vymizely po přerušení
podávání tohoto přípravku. Na počátku léčby přípravkem INCRELEX, pravidelně v jejím průběhu a při výskytu klinických příznaků se doporučuje
provést fundoskopické vyšetření. U pacientů s rychlým růstem se může objevit sklouznutí hlavice femorální epifýzy a progrese skoliózy. Tyto stavy
a další známky a příznaky, o nichž je známo, že obecně souvisejí s léčbou GH, je nutno sledovat i během léčby přípravkem INCRELEX. Stejně jako
při podávání jiných exogenních bílkovin se mohou vyskytnout lokální nebo celkové alergické reakce. Léčba by se měla znovu zvážit, pokud po roce
zůstává pacient bez odpovědi. Pacienti s alergickou reakcí na injekci IGF-1, pacienti s neobvykle vysokou hladinou IGF-1 v krvi po injekci nebo
pacienti bez růstové reakce mohou mít reakci protilátek na injikovaný IGF-1. INCRELEX obsahuje 9 mg/ml benzylalkoholu jako konzervační látku.
j
Benzylalkohol může způsobit toxické reakce a anafylaktoidní reakce u kojenců a dětí do tří let. Těhotenství a kojení:
INCRELEX
se nesmí používat během těhotenství, pokud to není z jasných důvodů nezbytné. Podávání přípravku INCRELEX koším hlášeným
jícím ženám se nedoporučuje. Viz Souhrn údajů o přípravku. Nežádoucí účinky: Nejčastějším
ytly
nežádoucím účinkem byla hypoglykémie (u 47% pacientů). Další nežádoucí účinky se vyskytly
u více než 10% pacientů (velmi časté nežádoucí účinky): hypertrofie místa vpichu, hypertrofie
ttonzil, chrápání, zhoršení sluchu a bolesti hlavy. Viz Souhrn údajů o přípravku. Zvláštní opatní
ření pro uchovávání: Uchovávejte v chladničce (2–8 °C). Chraňte před mrazem. Injekční
st
lahvičku uchovávejte v krabičce, aby byla chráněna před světlem. Druh obalu a velikost
u
balení: 4 ml roztoku v 5 ml injekční lahvičce (sklo typ I) uzavřené zátkou bez obsahu latexu
n(polymer bromobutyl/izopren) a těsnicím uzávěrem (lakovaný plast). Velikost balení: 1 injekční lahvička. Reg. č.: EU/1/07/402/001. Datum registrace/prodloužení registrace: 3. 8.
2007/3. 8. 2012. Datum poslední revize textu: 3. 8. 2012. Držitel rozhodnutí o registraci:i:
n
Ipsen Pharma, Boulogne Billancourt, Francie. Na lékařský předpis, ke dni tisku plně hrazen
zdravotní pojišťovnou v režimu LS/J5.
31
pro použití s
Zkrácená informace o přípravku NutropinAq 10 mg/2 ml (30 IU), injekční roztok.
Kvalitativní a kvantitativní složení: Jeden ml obsahuje somatropinum* 5mg. Jedna zásobní vložka obsahuje somatropinum* 10 mg (30 IU). *Somatropin je
lidský růstový hormon produkovaný buňkami Escherichia coli rekombinantní DNA technologií. Terapeutické indikace: Pediatrická populace – Dlouhodobá
léčba dětí s poruchou růstu na podkladě neadekvátní endogenní sekrece růstového hormonu. Dlouhodobá léčba dívek od dvou let věku s poruchou růstu
spojenou s Turnerovým syndromem. Léčba prepubertálních dětí s poruchou růstu, spojenou s chronickou renální insuficiencí, až do doby transplantace ledviny.
Dospělí – Náhrada endogenního růstového hormonu u dospělých s deficitem růstového hormonu, vzniklého buď v dětství nebo v dospělosti. Deficit růstového
hormonu by měl být před léčbou náležitě potvrzen. U dospělých s deficitem růstového hormonu má být diagnóza stanovena v závislosti na etiologii: Začátek
v dospělosti: pacient musí mít deficit růstového hormonu jako následek onemocnění hypothalamu nebo hypofýzy a musí mít diagnostikován deficit alespoň
ještě jednoho hormonu (kromě prolaktinu). Test na deficit růstového hormonu by se neměl provádět, dokud nebyla zahájena adekvátní náhradní léčba deficitu
jiného hormonu. Začátek v dětství: pacienti, kteří měli deficit růstového hormonu v dětství, by měli být před zahájením léčby s NutropinemAq v dospělosti znovu
testováni za účelem potvrzení deficitu růstového hormonu. Dávkování: Dávkování a schéma podávání NutropinAq by mělo být pro každého pacienta individuální. Pediatrická populace Porucha růstu u dětí na podkladě nedostatečné sekrece růstového hormonu: 0,025–0,035 mg/kg tělesné hmotnosti podat denně
s.c. Porucha růstu spojená s Turnerovým syndromem nebo chronickou renální insuficiencí: Do 0,05 mg/kg tělesné hmotnosti podat denně s.c. Dospělí Deficit
růstového hormonu u dospělých: Na počátku léčby somatropinem se doporučují nízké úvodní dávky 0,15–0,3 mg podané denně s.c. Doporučená konečná
dávka málokdy přesahuje 1,0 mg/den. Kontraindikace: Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku. Somatropin se nesmí používat
k podpoře růstu u pacientů s uzavřenými epifýzami. Somatropin se nesmí používat, existují-li důkazy o aktivitě tumoru. Intrakraniální tumory musí být inaktivní
a protinádorová terapie musí být před zahájením terapie růstovým hormonem ukončena. Léčba musí být přerušena, prokáže-li se růst tumoru. Léčba růstovým
hormonem se nesmí zahajovat u pacientů s akutním kritickým onemocněním na podkladě kardiochirurgické operace na otevřeném srdci nebo břišní operace,
při polytraumatech nebo při akutním respiračním selhání. Zvláštní upozornění: Maximální doporučená denní dávka by neměla být překročena. Novotvary –
U pacientů s předchozím maligním onemocněním má být věnována zvláštní pozornost příznakům relapsu. Praderové-Williho syndrom – NutropinAq není indikován pro dlouhodobou léčbu dětských pacientů, kteří mají poruchu růstu z důvodu geneticky potvrzeného Prader-Williho syndromu, pokud nemají také diagnózu deficitu růstového hormonu. Byly podány zprávy o spánkové apnoe a náhlém úmrtí po zahájení léčby růstovým hormonem u dětských pacientů s Praderové-Williho syndromem, kteří měli jeden nebo více z následujících rizikových faktorů: těžká obezita, obstrukce horních cest dýchacích nebo spánková apnoe
v anamnéze, nebo neidentifikovanou respirační infekci. Akutní kritické onemocnění – Bezpečnost pokračování léčby somatropinem ve schválených indikacích
u pacientů na jednotkách intenzívní péče s akutním kritickým onemocněním na podkladě komplikací po operaci otevřeného srdce nebo břišní operaci, s mnohočetným traumatem nebo s akutním respiračním selháním léčených somatropinem nebyla hodnocena. Proto by mělo být pečlivě provedeno hodnocení prospěchu či rizika při pokračování léčby. Chronická renální insuficience – Pacienti s nedostatkem růstového hormonu při chronické renální insuficienci by měli být
pravidelně vyšetřeni na průkaz progrese renální osteodystrofie. Posun epifýzy hlavičky femuru a aseptická nekróza hlavičky femuru se mohou objevit u dětí
s pokročilou renální osteodystrofií a při nedostatku růstového hormonu a je nejisté, zda jsou tyto problémy ovlivněny léčbou růstovým hormonem. Lékaři a rodiče by měli být ostražití na rozvoj kulhání nebo stížnosti na bolest kyčle nebo kolene u pacientů léčených NutropinAq. Skolióza – Během léčby by měly být
sledovány známky skoliózy. Kontrola glykémie – Protože somatropin může snižovat citlivost na insulin, mají být pacienti sledováni na známky intolerance glukózy. U pacientů s diabetes mellitus může dávka inzulínu po zahájení léčby NutropinAq vyžadovat úpravu. Intrakraniální hypertenze – U malého počtu pacientů
léčených somatropinem byla hlášena nitrolební hypertenze s edémem papily, poruchou vidění, bolestí hlavy, nauzeou a/nebo zvracením. Tyto symptomy se
obvykle objevují v průběhu prvních 8 týdnů po zahájení léčby NutropinAq. Ve všech popsaných případech se všechny příznaky spojené s nitrolební hypertenzí
upravily po snížení dávky somatropinu nebo ukončením léčby. Při zahájení a pravidelně v průběhu terapie se doporučuje fundoskopické vyšetření. Hypothyreodismus – Pacienti by měli mít pravidelně vyšetřovanou funkci štítné žlázy a pokud je to indikováno, měli by být léčeni hormony štítné žlázy. Transplantace ledvin –
Vzhledem k tomu, že léčba somatropinem po transplantaci ledviny nebyla dosud adekvátně testována, má být léčba NutropinemAq po této operaci ukončena.
Použití glukokortikoidů – Současná léčba glukokortikoidy snižuje růst podporující účinek NutropinuAq. Pacientům s deficitem ACTH má být náhradní léčba
glukokortikoidy pečlivě upravena, aby se předešlo inhibičnímu účinku na růst. Použití NutropinAq u pacientů s chronickou renální insuficiencí léčených glukokortikoidy nebylo hodnoceno. Leukémie – U malého počtu pacientů s deficitem růstového hormonu byla hlášena leukémie. Příčinný vztah k léčbě somatropinem
nebyl potvrzen. Pankreatitida u dětí – Děti léčené somatropinem mají zvýšené riziko rozvoje pankreatitidy v porovnání s dospělými léčenými somatropinem.
Ačkoliv je vzácná, měla by být pankreatitida zvažována u dětí léčených somatropinem, u nichž se objevila bolest břicha. Pomocné látky – Tento léčivý přípravek
obsahuje méně než 1 mmol sodíku (23 mg) v jedné zásobní vložce, tj. v podstatě „bez sodíku“. Interakce: Omezená publikovaná data ukazují, že léčba růstovým
hormonem u člověka zvyšuje cytochromem P450 zprostředkovanou clearance antipyrinu. Monitorování je vhodné, pokud je NutropinAq podáván v kombinaci
s léčivými přípravky, které jsou metabolizovány jaterními enzymy cytochromy P450, mezi něž patří kortikosteroidy, pohlavní steroidy, antikonvulzíva a cyklosporin. Těhotenství a kojení: Údaje o podávání somatropinu těhotným ženám jsou omezené nebo nejsou k dispozici. Riziko pro lidi proto nejsou známé. Podávání
somatropinu v těhotentsví se nedoporučuje a pokud dojde k otěhotnění, měl by být vysazen. Během těhotenství je mateřský somatropin do značné míry nahrazen placentárním růstovým hormonem. Není známo, zda se somatropin/metabolity vylučují do lidského mateřského mléka. Opatrnost je třeba při kojení během
léčby přípravkem NutropinAq. Nežádoucí účinky: Nezávažnějším nežádoucím účinkem v pivotních a podpůrných klinických studií byl novotvar a intrakraniální
hypertenze. Vemi časté nažádoucí účinky: u dospělých artralgie, myalgie, periferní edém. Časté nežádoucí účinky: hypothyreoidismus, porucha glukózové tolerance, bolest hlavy, hypertonie, přítomny lékově specifické protilátky, u dětí: arthralgie, myalgie, periférní edém. Pro úplný přehled nežádoucích účinků viz plné
znění SPC. Zvláštní opatření pro uchovávání: Uchovávejte v chladničce (2–8 °C). Nezmrazujte. Uchovávejte blistr v krabičce. Velikost balení: 2 ml roztoku
v zásobní vložce (sklo typu I) uzavřená zátkou (gumová butylová) a uzávěrem
(guma). Velikosti balení: 3 zásobní vložky. Reg.č.: EU/1/00/164/003,
EU/1/00/164/004, EU/1/00/164/005. Datum registrace/prodloužení registrace: 16. 2. 2001/22. 3. 2006. Datum poslední revize textu: 25. 4. 2013.
Držitel rozhodnutí o registraci: Ipsen Pharma, 65 quai Georges Gorse,
92100 Boulogne-Billancourt, Francie. Na lékařský předpis, ke dni tisku je plně
hrazeno zdravotní pojišťovnou balení se 3 zásobními vložkami dle režimu L/J5.
32
Bulletin dětské endokrinologie
prosinec 2013
Zkrácená souhrnná informace o přípravku DIPHERELINE® S.R. 11,25 mg.
Kvalitativní a kvantitativní složení: Prášek: 1 lahvička obsahuje: léčivá látka – Triptorelinum 15,0 mg, (odpovídá triptorelini embonas 19,5 mg).1 dávka
obsahuje: 11,25 mg triptorelinu. Rozpouštědlo: 1 ampulka obsahuje: Mannitolum 16,00 mg, Aqua pro injectione q.s. ad. 2000,00 mg. Indikace: Rakovina
prostaty: Léčba místně pokročilé rakoviny prostaty, samostatně nebo jako konkomitantní a adjuvantní léčba k radioterapii. Léčba metastatické rakoviny
prostaty. Pacienti, kteří dosud nedostávali hormonální terapii, vykazují markantnější odpověď na léčbu a odpovídají častěji. Genitální a extragenitální
endometrióza (stádium I až IV): Léčba by neměla být podávána déle než 6 měsíců (viz Nežádoucí účinky). Nedoporučuje se provádět druhou léčebnou
kůru triptorelinem či jiným GnRH analogem. Předčasná puberta: Před 8 lety věku u dívek a 10 lety u chlapců. Dávkování a způsob podání: Jedna
intramuskulární injekce Diphereline S.R. 11,25 mg každé 3 měsíce. Viz Souhrná informace o přípravku. Kontraindikace: Přecitlivělost na GnRH, jeho
analoga nebo kteroukoli složku léčivého přípravku (viz bod „Nežádoucí účinky“)Těhotenství a období laktace. Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro
použití: U dospělých může dlouhodobá léčba analogy GnRH vést ke ztrátě kostní hmoty, což zvyšuje riziko osteoporózy. Před předepsáním triptorelinu
by mělo být potvrzeno, že pacientka není těhotná. U pacientů léčených agonisty GnRH, jako např. triptorelin, je zvýšené riziko rozvoje deprese, která
může být i závažná. Pacienti mají být s ohledem na toto riziko informováni a v případě výskytu depresivních symptomů léčeni odpovídajícím způsobem.
Pacienti se známou depresí by měli být během terapie pozorně sledováni. Karcinom prostaty: Triptorelin, tak jako jiná analoga GnRH, nejprve působí
přechodné zvýšení hladiny sérového testosteronu. Jako následek může příležitostně dojít v prvních týdnech léčby v izolovaných případech k přechodnému
zhoršení známek a symptomů spojených s rakovinou prostaty. Během iniciální fáze léčby by se mělo zvážit doplňkové podání vhodného antiandrogenu
k zabránění iniciálního vzestupu sérových hladin testosteronu a k zamezení zhoršení klinických příznaků. Pacienti s močovou obstrukcí nebo kompresí
míchy nebo pacienti s obzvláštním rizikem jejich rozvoje by měli být pozorně sledováni. Předčasná puberta: Léčba dětí s progresivním mozkovým
tumorem by měla následovat po pečlivém individuálním vyhodnocení prospěchu a rizika. U dívek může vést iniciální ovariální stimulace následovaná
snížením estrogenů vyvolaným léčbou k vaginálnímu krvácení mírné až středě závažné intenzity v prvním měsíci léčby. Po vysazení léčby se objeví
rozvoj pubertální charakteristiky. Endometrióza: Pří užití v doporučené dávce působí triptorelin konstantní hypogonadotrofickou amenorrheu. Jestliže
se krvácení objeví po prvním měsíci, měla by se změřit hladina plasmatického estradiolu a pokud je hladina pod 50 pg/ml, mělo by se pátrat po možné
organické lézi. Po vysazení léčby se navrací ovariální funkce a ovulace se objevuje přibližně 5 měsíců po poslední injekci. Nehormonální metoda
antikoncepce by se měla užívat během léčby. Interakce: Pokud se triptorelin podává společně s léky, které ovlivňují hypofyzární sekrece gonadotropinů,
mělo by se postupovat s opatrností a je doporučeno, aby se dohlíželo na hormonální stav pacienta. Těhotenství a kojení: Těhotenství: Triptorelin by
se neměl během těhotenství používat, protože souběžné užívání agonistů GnRH je spojeno s teoretickým rizikem potratu nebo fetální abnormality.
Před léčbou by se měly potenciálně fertilní ženy pečlivě vyšetřit k vyloučení těhotenství. Během léčby se měly požít nehormonální metody kontracepce
do návratu menses. Kojení: Triptorelin by se neměl používat během kojení. Nežádoucí účinky: Všeobecná tolerance u mužů: velmi časté: astenie,
hyperhidróza, bolest zad, parestezie dolních končetin, hyperhidróza, návaly horka. Časté: nauzea, únava, zarudnutí v místě injekce, zánět v místě injekce,
musculoskeletální bolest, bolest končetiny, závrať, bolest hlavy, deprese, změny nálady, erektilní dysfunkce, ztráta libida. Všeobecná tolerance u žen:
Nejčastěji hlášené nežádoucí účinky: bolest hlavy, snížení libida, poruchy spánku, změna nálady, dyspareunie, dysmenorrhea, genitální hemorrhagie,
ovariální hyperstimulační syndrom, pánevní bolest z ovariální hypertrofie, bolest břicha, vulvovaginální suchost, hyperhidróza, návaly horka a astenie.
Časté: nauzea, bolest břicha, břišní nepohoda, zarudnutí v místě injekce, nárůst hmotnosti, artralgie, svalový spasmus, deprese, bolest ňader. Všeobecná
tolerance u dětí: časté: bolest, zarudnutí, zarudnutí v místě
s injekce,
j
, zánět v místě
injekce, bolest v místě injekce, bolest hlavy, genitální
ní krvácení, vaginální
krvácení, návaly horka, reakce přecitlivělosti. Viz Souhrnná
Sou
uhrnná informace
o přípravku. Doba použitelnosti: 3 roky. Zvláštní opatření
en
ní pro uchovávání:
Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Velikost balení: Lahvička
hvvička s lyofilizátem,
lahvička s rozpouštědlem, 1 prázdná injekční stříkačka
a a 2 jehly v blistru.
Poznámka: Dříve než předepíšete lék, seznamte se,, p
prosím,
rosím, pečlivě se
Souhrnnou informací o přípravku (SPC). Registrační číslo(a):
slo
o(a): 56/009/03-C.
Datum registrace/prodloužení registrace: 22. 1. 2003/26.
3/2
26. 5. 2010. Datum
poslední revize textu: 20. 11. 2013. Držitel rozhodnutí
utí o registraci: Ipsen
Pharma, Boulogne Billancourt, Francie. Způsob hrazení:
níí: Ke dni
předpis,
tisku tohoto materiálu je přípravek vázán na lékařský předpis,
plně hrazen pojišťovnou dle podmínek režimu K/P.
33
Ipsen Pharma, Evropská 136, 160 00 Praha 6
tel.: 242 481 821, fax: 242 481 828, [email protected], www.ipsen.cz
www.shortstature-forum.com, www.poruchy-rustu.cz
MK ČR E 19597/12-2013, EXP: 12-2015
Pro další informace se, prosím, obraťte na adresu:

Podobné dokumenty

Měřitelné množství 14C ve zkamenělých

Měřitelné množství 14C ve zkamenělých která je mezi hodnotami 14C zjištěnými AMS přístroji a stářím uváděným pro příslušné horniny, které poskytují metody měření pomocí 238U, 87Rb a 40K. Jsme přesvědčeni, že hlavní příčina těchto nesro...

Více

Všeobecné podmínky poskytování služeb elektronických

Všeobecné podmínky poskytování služeb elektronických 5.6. Ujednání obsažená v Objednávce mají přednost před ujednáními obsaženými v ostatních částech Smlouvy a jsou platná pouze pro danou Objednávku. 6. Ceny služeb 6.1. Veškeré ceny jsou uvedeny s DP...

Více

Bulletin dětské endokrinologie

Bulletin dětské endokrinologie Prvním článkem nám MUDr. David Neumann, Ph.D. z FN Hradec Králové přiblíží témata, která byla prezentována na třetím PRISM fórum v Berlíně v únoru tohoto roku. PRISM fórum bylo zaměřené na genetick...

Více

Konference dětských urologů, nefrologů a pediatrů

Konference dětských urologů, nefrologů a pediatrů Ústav nukleární medicíny VFN a I. LF UK, Praha, 2Klinika dětského a dorostového lékařství VFN a I. LF UK, Praha, 3Dětské oddělení FN Bulovka, Praha

Více

2013

2013 diskutována možná etiologie tohoto krvácení a jeho souvislost se základním onemocněním. CHLAPEC S NÁDOREM CNS A ZNÁMKAMI PŘEDČASNÉ PUBERTY Magnová O, Bobková A Pediatrická klinika a Klinika dětské ...

Více

Bulletin dětské endokrinologie

Bulletin dětské endokrinologie S tímto článkem souvisí i poslední sdělení, kterým je prezentace MUDr. Ivany Plášilové z FN Hradec Králové. MUDr. Plášilová prezentovala tuto přednášku v květnu tohoto roku na V. hradeckém postgrad...

Více

Říjen 2011

Říjen 2011 Klinika onkologie a radioterapie FN Hradec Králové MUDr. Zdeněk Linke Radioterapeuticko-onkologické oddělení FN Motol, Praha 5

Více

Výroční zpráva 2012 - Endokrinologický ústav

Výroční zpráva 2012 - Endokrinologický ústav Prof. MUDr. Karel Vondra, DrSc. MUDr. Kateřina Zajíčková, Ph.D. Prof. MUDr. Václav Zamrazil, DrSc.

Více

ke stažení ve formátu

ke stažení ve formátu Dialyzační a nefrologické oddělení Interní gastroenterologické kliniky Lékařské fakulty MU a FN Brno, pracoviště Bohunice, přednosta prof. MUDr. Petr Dítě, DrSc.

Více